udržitelné spotřeby a výroby

Transkript

1 udržitelné spotřeby a výroby Výběr nástrojů vedoucích ke zvyšování hodnoty podniku s efekty pro společnost a pro životní prostředí Manuál pro malé a střední podniky a podnikatele

2

3 Manuál udržitelné spotřeby a výroby

4 Manuál udržitelné spotřeby a výroby Tým autorů: Ing. Vladimír Dobeš, M.Sc. (editor, kap. 1., 2., 3.1, 3.10, 4., 7.) Ing. Zuzana Kozielová (editor, kap. 1., 4.2, 7.) Ing. Jiří Vavřínek (editor, kap. 1., 3.2, 3.7, 4., 6., 7.) Ing. Dominika Bendová (kap. 6.2) Ing. Monika Bílková (kap. 3.1, 3.10) BSc. Martin Bulla (kap ) Ing. Bohumil Černík (kap. 3.9) Miroslava Dědková (kap. 4.2) Ing. Jan Klášterka (kap. 3.2) Ing. Miroslav Marada, MBA (kap. 5.) Petr Marx (kap ) Mgr. Klára Najmanová (kap. 3.4, 6.1) Mgr. Milan Návoj (kap. 6.3) Ing. Pavel Nemeth (kap. 4.4) Ing. Jan Pavlík (kap ) BSc. Pavla Pecková (kap ) Ing. Jan Pejter (kap. 3.6) Mgr. Adéla Petrová (kap. 3.8) Ing. Josef Pikálek (kap. 4.3, 4.4) Ing. Pavel Sitný (kap. 3.6) Josef Šlesinger (kap. 4.4) Ing. Jan Štejfa (kap. 3.3, 4.) Ing. Eva Štejfová (kap. 3.1) Ing. Marie Tichá (kap. 3.9) Ing. Jiří Valta (kap. 3.7) Ing. Vojtěch Vaněček, CSc. (kap. 3.5, 4.3) Ing. Jana Vymazalová (kap. 4.4) Technická spolupráce: Ing. Eva Zichová Eva Branišová Recenze publikace: Ing. Josef Zbořil Grafická úprava: Jakub Němeček Tisk: Tiskárna Kleinwachter Vydala: CENIA, česká informační agentura životního prostředí, Praha, 2008 Vydání první Náklad ks ISBN Vytištěno na papíře vyrobeném bez použití chlóru Tato publikace vznikla v rámci projektu Partnerství pro udržitelnou spotřebu a výrobu za podpory Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Děkujeme všem donorům, partnerům a účastníkům za uskutečnění tohoto projektu. Poděkování patří dále autorům kapitol a dalším spolupracovníkům, kteří přispěli svými nápady a připomínkami k vydání této publikace.

5 Manuál udržitelné spotřeby a výroby Výběr nástrojů vedoucích ke zvyšování hodnoty podniku s efekty pro společnost a pro životní prostředí Manuál pro malé a střední podniky a podnikatele P r a h a,

6

7 OBSAH: PŘEDMLUVA 9 1. ÚVOD CO JE UDRŽITELNÁ SPOTŘEBA A VÝROBA STRATEGIE USV PYRAMIDA ŘÍZENÍ NÁSTROJE USV Strategie a zájmové skupiny Systémy Procesy Produkty POPIS VYBRANÝCH NÁSTROJŮ USV SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST Co je společenská odpovědnost Vznik a vývoj společenské odpovědnosti Nároky na zavedení společenské odpovědnosti Přínosy společenské odpovědnosti Potenciál společenské odpovědnosti Souhrn Další zdroje informací Případová studie SYSTÉM ŘÍZENÍ PODNIKŮ A AUDITU Z HLEDISKA OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Co je EMAS Vznik a vývoj EMAS Nároky na zavedení EMAS Přínosy EMAS Potenciál nástroje EMAS Souhrn Další zdroje informací Případová studie INTEGROVANÝ SYSTÉM ŘÍZENÍ Co je integrovaný systém řízení Vznik a vývoj normovaných systémů řízení Nároky na zavedení integrovaných systémů řízení Přínosy integrovaného systému řízení Potenciál integrovaných systémů řízení Souhrn Další zdroje informací Případová studie ČISTŠÍ PRODUKCE Co je čistší produkce Vznik a vývoj čistší produkce Nároky na zavedení čistší produkce Přínosy čistší produkce Potenciál čistší produkce Souhrn Další zdroje informací Případová studie 39

8 3.5 ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ Co je environmentální manažerské účetnictví Vznik a vývoj EMA Nároky na zavedení EMA Přínosy EMA Potenciál EMA Souhrn Další zdroje informací Případová studie SYSTÉM ENERGETICKÉHO ŘÍZENÍ MONITORING & TARGETING Co je energetické řízení Vznik a vývoj energetického řízení Nároky na zavedení energetického řízení Přínosy energetického řízení pomocí M&T Potenciál energetického řízení pomocí M&T Souhrn Další zdroje informací Případová studie NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY A BENCHMARKING Co jsou nejlepší dostupné techniky a benchmarking Vznik a vývoj BAT a benchmarkingu Nároky na zavedení BAT a benchmarkingu Přínosy BAT a benchmarkingu Potenciál BAT a benchmarkingu Souhrn Další zdroje informací Případová studie EKOZNAČENÍ A VLASTNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ TVRZENÍ Co je ekoznačení a vlastní environmentální tvrzení Vznik a vývoj ekoznačení a VET Nároky na zavedení ekoznačení a VET Přínosy ekoznačení a VET Potenciál ekoznačení a VET Souhrn Další zdroje informací Případová studie ENVIRONMENTÁLNÍ ZNAČENÍ III. TYPU A POSUZOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO CYKLU Co je environmentální značení III. typu a posuzování životního cyklu Vznik a vývoj EPD Nároky na zavedení EPD Přínosy EPD Potenciál EPD Souhrn Další zdroje informací Případová studie DESIGN PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ Co je design pro udržitelný rozvoj Vznik a vývoj designu pro udržitelný rozvoj Nároky na zavedení designu pro udržitelný rozvoj Přínosy designu pro udržitelný rozvoj Potenciál designu pro udržitelný rozvoj Souhrn Další zdroje informací Případové studie 73

9 4. VSTUPNÍ HODNOCENÍ MOŽNOSTÍ INOVACÍ USV PŮVOD METODIKY VSTUPNÍHO HODNOCENÍ STRUČNÝ POPIS METODIKY VSTUPNÍHO HODNOCENÍ Krok 0 Screening Krok 1 Určení oblastí klíčových změn Krok 2 Výběr nástrojů Krok 3 Projednání s vedením a analýza vhodnosti použití nástrojů Krok 4 Návrh projektu Krok 5 Hodnocení projektu Krok 6 Návrh způsobu financování CELKOVÉ VYHODNOCENÍ PILOTNÍCH PROJEKTŮ VSTUPNÍHO HODNOCENÍ PŘÍPADOVÁ STUDIE V MORAVIA LACTO a.s Základní informace o společnosti Postup prací Vyhodnocení oblastí klíčových změn Vybrané nástroje Navržené projekty Zkušenosti z realizace projektu Závěr FINANCOVÁNÍ APLIKACE NÁSTROJŮ USV HODNOCENÍ FINANČNÍHO ZDRAVÍ PODNIKU NÁVRH A HODNOCENÍ PROJEKTU Z EKONOMICKÉHO HLEDISKA A POSOUZENÍ MOŽNOSTI PRO VYUŽITÍ PERFORMANCE CONTRACTINGU ANALÝZA A VÝBĚR ZDROJŮ FINANCOVÁNÍ INFORMAČNÍ PODPORA USV ORGANIZACE A SLUŽBY V USV Institucionální zabezpečení v oblasti USV v České republice a EU Vybrané organizace a konzultanti poskytující služby v oblasti USV Podpora CENIA v oblasti USV SPOLUPRÁCE S IC USV A VYŠKOLENÝMI MANAŽERY USV Manažeři USV Informační centra USV v regionech Vzdělávací centrum USV při SVI Kladno SYSTEMIZACE MATERIÁLŮ USV ZÁVĚR 95 PŘÍLOHY: REJSTŘÍK 96 DALŠÍ POUŽITÁ LITERATURA 98

10 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Životní cyklus produktů 13 Obrázek 2: Pyramida řízení a její systémové úrovně 15 Obrázek 3: Příklady nástrojů USV podle jejich primárního působení v pyramidě řízení 16 Obrázek 4: Sídlo společnosti CARD CENTRUM a.s. 21 Obrázek 5: Logo EMAS (propagační verze) 23 Obrázek 6: Měrná spotřeba energií v areálech závod DS 26 Obrázek 7: Nákladní doprava a spotřeba nafty 28 Obrázek 8: Náklady na odstranění odpadů k vlastním výkonům 28 Obrázek 9: Demingovo schéma 29 Obrázek 10: Obecné schéma integrovaného systému řízení 31 Obrázek 11: Schéma integrovaného systému řízení obecné a specifické požadavky 31 Obrázek 12: Diagram zavádění integrovaného systému řízení 34 Obrázek 13: Schéma čistší produkce 36 Obrázek 14: Finanční ztráty spojené s odpadovým hospodářstvím 37 Obrázek 15: Schéma ročního toku hmot a hodnot těkavých organických látek ve výrobně 45 Obrázek 16: Schéma zavedení energetického řízení pomocí M&T 46 Obrázek 17: Energetická zúčtovací střediska v organizační struktuře podniku 47 Obrázek 18: Graf regresní analýzy aplikované na data energetické náročnosti vytápění 49 Obrázek 19: Výrobní závod společnosti CELESTICA Kladno, s. r. o. 50 Obrázek 20: Porovnání cílové a reálné spotřeby energie před a po zavedení M&T a kumulované úspory 52 Obrázek 21: Obecné schéma vlivu technologie na okolní prostředí 54 Obrázek 22: Interiér a exteriér hotelu Adalbert 61 Obrázek 23: Osvědčení platnosti environmentálního prohlášení o výrobku udělené společnosti PRAGOCHEMA 67 Obrázek 24: Schéma celého životního cyklu přípravků PRAGOFOS 67 Obrázek 25: Osm strategií ekodesignu 71 Obrázek 26: Příklad analýzy provozních nákladů připravovaného investičního projektu 74 Obrázek 27: Christopher Day vede projekt konsensus design pro centrum Modrý klíč v Praze 77 Obrázek 28: Vývojový diagram metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV 79 Obrázek 29: Obhajoba pilotních projektů v rámci kurzu Manažer USV 82 Obrázek 30: Aplikace nástrojů USV ve 20 organizacích (doporučené nástroje v rámci metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV) 83 Obrázek 31: Novost navržených inovačních projektů 84 Obrázek 32: Doporučené nástroje v podniku pro jednotlivé oblasti klíčových změn v pyramidě řízení 86 Obrázek 33: Splácení nákladů projektu z úspor metodou EPC 90 Obrázek 34: On-line katalog informačních materiálů o USV 94 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Celková bilance Ni v galvanovně v tabulce Top Twenty 39 Tabulka 2: Nejdůležitější suroviny (materiály, pomocné látky, provozní látky) 41 Tabulka 3: Nejvýznamnější odpady a emise 41 Tabulka 4: Výkaz environmentálních nákladů a výnosů, Kč/rok výřez z tabulky 45 Tabulka 5: Plnění jednotlivých ukazatelů stávající lakovny ve spol. PROGRESS OK a.s. pro hlavní předměty a jejich srovnání s BAT (příklad uveden pro 2 předměty posouzení) 57 Tabulka 6: Srovnání požadavků na technologie nanášení barev (pro vybrané parametry) 57 Tabulka 7: Příklady značení ekologicky šetrných výrobků a biopotravin (Typ I) 58 Tabulka 8: Složení fosfatizačních přípravků PRAGOFOS 67 Tabulka 9: Výsledky hodnocení přípravků PRAGOFOS v rámci přípravy EPD 68 Tabulka 10: Celková bilance úsporných opatření pilotních projektů vstupního hodnocení ve 20 organizacích 82 Tabulka 11: Zjištěné oblasti klíčových změn (OKZ) a vhodné nástroje 86 Tabulka 12: Navržené projekty 87 Tabulka 13: Přínosy jednotlivých projektů 87

11 PŘEDMLUVA Vážení čtenáři uživatelé této publikace, děkujeme, že jste sáhli právě po ní, že chcete vědět víc o tom, jak by Vaše společnost mohla prosperovat, méně znečišťovat životní prostředí, spotřebovávat jen nezbytné množství energie a materiálu tak, aby její dobrý rozvoj nebyl zatížen zbytečnými náklady a riziky. V odborné hantýrce se oblasti, kterou se tato publikace zabývá, říká problematika vzorců spotřeby a výroby. Spotřebitelům i výrobcům jde o to maximalizovat přínosy a minimalizovat negativní dopady ekonomických aktivit. Udržitelná spotřeba a výroba je považována za praktický koncept, který tento společný cíl naplňuje. Stále platí, že nynější vzorce výroby a spotřeby vedou nejen k degradaci životního prostředí, nadbytečnému spotřebovávání energetických a materiálových zdrojů, ale mají negativní dopady i na sociální a ekonomickou oblast. Praktické projekty realizované v oblasti udržitelné spotřeby a výroby ukazují, že účelná změna vzorců spotřeby a výroby může být zajímavou podnikatelskou příležitostí a cestou k udržitelnému rozvoji. Toto téma je středem pozornosti jak na mezinárodní, tak na národní úrovni a je jedním z témat českého předsednictví EU v roce Koncepce udržitelné spotřeby a výroby se zakládá na používání výrobků a služeb, které uspokojují základní potřeby společnosti a zlepšují kvalitu života, zároveň však minimalizují spotřebu přírodních zdrojů, používání toxických látek, produkci odpadů a škodlivin v průběhu celého životního cyklu výrobku anebo služby tak, aby nebylo ohroženo uspokojování potřeb budoucích generací. Česká republika se ve svém úsilí o podporu udržitelné spotřeby a výroby řadí mezi nejaktivnější země v Evropě. Cílem této publikace, která je určena především malým a středním podnikům, je přiblížit obecně koncept udržitelné spotřeby a výroby se zaměřením na dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí a na výběr vhodných nástrojů z pohledu podniku. Dobrovolné nástroje mají své důležité místo mezi nástroji udržitelné spotřeby a výroby. Jsou to aktivity, které se v podnicích (ale i dalších typech organizací) uskutečňují na základě jejich svobodného, dobrovolného rozhodnutí a které jdou nad rámec požadavků platných právních norem. V podniku se tyto nástroje uplatní na všech úrovních tzv. pyramidy řízení. Kodexy odpovědného chování, systémy řízení, stejně jako např. monitoring a targeting výrazným způsobem ovlivňují oblast plánování, operativního i strategického řízení. Při produkci výrobků či poskytování služeb napomáhá ke snižování negativních dopadů na životní prostředí realizace projektů čistší produkce. Jako významný pomocník pro podporu rozhodování se pak ukazuje environmentální manažerské účetnictví, které zahrnuje do účetnictví i životní prostředí a ukazuje ztráty spojené s neproduktovými výstupy výroby. Na úrovni produktů dochází ke zlepšování jejich environmentálních vlastností prostřednictvím aplikace designu pro udržitelný rozvoj či environmentálního značení. Stále větší počet organizací také považuje za potřebné, účelné a zodpovědné o svých aktivitách informovat své obchodní partnery i širokou veřejnost. Nabývá tak na významu otázka podávání zpráv a otevřené komunikace se svým okolím. Stále více se hovoří o společenské odpovědnosti, která se stává důležitým východiskem dobrovolných aktivit podnikatelské sféry. Jak vyplývá z tohoto krátkého přehledu, existuje řada nástrojů a pozitivních aktivit, které mohou organizace v souvislosti se svou podnikatelskou činností uskutečnit. Nemusí však pro ně být jednoduché se v nich orientovat. Těší mne, že vznikla tato přehledná publikace, která zprostředkuje podnikům základní informace o důležitých dobrovolných nástrojích a napomůže tak jejich rozšíření do podnikové praxe. Přeji Vám, čtenářům, aby byla pro Vás užitečná. Ing. Rut Bízková náměstkyně ministra Ministerstvo životního prostředí (9)

12

13 1. ÚVOD Tato publikace vznikla s cílem poskytnout zájemcům aktuální přehled základních nástrojů udržitelné spotřeby a výroby (USV) ilustrovaných případovými studiemi a naznačit možnosti metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV určené pro výběr vhodných nástrojů v podnicích. Proč se ale nástroji USV zabývat už dnes? K tradičním atributům konkurenceschopnosti, jako je zajištění optimální dostupnosti, ceny, jakosti a množství produktu, se postupně přidává nový požadavek na soulad s principy udržitelného rozvoje. Tyto nové a rychle se rozšiřující požadavky zákazníků, veřejné správy a dalších zájmových skupin, ale i výzvy související s rostoucími cenami energie a dalších vstupů výroby, lze do podnikové praxe integrovat právě pomocí nástrojů USV. Oblast USV se v posledních letech rychle vyvíjí. V souladu s politikou EU byl například přijat Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby České republiky (2005). Nejdynamičtější vývoj lze ale sledovat v oblasti nástrojů pro praktické uplatnění USV, které vytváří v reakci na výše uvedené trendy soukromá sféra a podniky. Ze zahraničí přichází mnoho konceptů a nástrojů na podporu USV, které mohou být v záplavě nabídky produktů pro podniky a organizace málo srozumitelné anebo podle jejich názoru neposkytují ucelené řešení. Častou překážkou pro aplikaci nástrojů USV je nedostatek informací o potenciálu pro jejich efekty v daném podniku. Podniky zároveň mohou pod tlakem dodavatelů souhlasit se zavedením určitého nástroje bez posouzení jeho vhodnosti v daných podmínkách. Toto byly důvody vzniku projektu Partnerství pro udržitelnou spotřebu a výrobu, jehož nositelem byla CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Projekt byl realizován v rámci Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů v letech v pěti krajích ČR a manuál, který držíte v ruce, vznikl za podpory tohoto projektu. Cílem manuálu je usnadnit výběr vhodných nástrojů USV v organizacích pomocí uceleného přehledu těchto nástrojů a informací o možnostech jejich uplatnění při snižování rizik a zvyšování hodnoty podniku. Manuál vychází z metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV, která byla vyvinuta v projektu JPD 3 Partnerství pro udržitelnou výrobu a služby v Praze (ENVIROS, s. r. o., ). V rámci metodiky vstupního hodnocení jsou v organizacích hodnoceny možnosti vybraných nástrojů USV z hlediska ekonomických, environmentálních a sociálních efektů. Toto hodnocení se provádí v celém systému spotřeby a výroby ovlivňovaném podnikem. Metodika vstupního hodnocení vyvinutá ENVIROS byla v projektu Partnerství pro USV doplněna o oblast odpovědného nakupování. Tento nástroj USV je předmětem samostatné příručky Odpovědné nakupování vydané CENIA v květnu Metodika vstupního hodnocení možností inovací USV byla zpracována na základě dlouholetých zkušeností českých odborníků s praktickou aplikací nástrojů USV v České republice a v zahraničí. Pomocí této metodiky jsou nejprve určovány oblasti možných změn a konkrétních přínosů v organizaci. Teprve následně jsou těmto oblastem přiřazeny vhodné nástroje USV k dosažení žádoucí změny. Pro potřebnou systemizaci nástrojů USV byla využita pyramida řízení znázorňující jednotlivé úrovně organizace, na které působí nástroje USV: strategická úroveň řízení včetně vztahů se zájmovými skupinami, systémy řízení, procesy a produkty včetně jejich životního cyklu. Tato systemizace a úvod do USV je obsahem kap. 2 a byla včetně základního popisu vybraných nástrojů USV převzata ze závěrečné zprávy projektu vědy a výzkumu Výzkum podpory udržitelné výroby a spotřeby, ENVIROS, Z pyramidy řízení se odvinulo i pořadí vybraných nástrojů USV v manuálu od společenské odpovědnosti, která poskytuje vodítko na úrovni strategického řízení, přes nástroje ovlivňující systémy řízení až po nástroje pro řízení materiálových a energetických toků na úrovni procesů ale i produktů a jejich životního cyklu. Popis deseti nástrojů USV tvoří stěžejní část publikace a najdete jej v kap. 3. Charakteristika nástrojů USV je podána s ohledem na jejich praktickou využitelnost v podnicích. Strukturovaný popis nástrojů obsahuje představení nástrojů, informaci o jejich vzniku a vývoji, nároky na zavedení a přínosy daného nástroje. Důležitou kapitolou je u každého nástroje základní informace jak postupovat při odhadu potenciálu jeho zavedení v konkrétní organizaci. Informace o každém nástroji končí přehledným souhrnem jeho silných a slabých stránek. Velký důraz je kladen na praktické informace pro podniky a jednotlivé nástroje jsou proto doplněny případovými studiemi. Metodika vstupního hodnocení možností inovací USV je v kap. 4 této publikace popsána záměrně stručně. Podrobný popis metodiky obsahuje publikace Vstupní hodnocení možností inovací udržitelné spotřeby a výroby a návrh inovačního projektu, kterou vydal jako podklad pro kurz Manažer USV ENVIROS v roce Popis metodiky vstupního hodnocení je doplněn stručnou informací o výsledcích její pilotní aplikace ve dvaceti organizacích. Tyto pilotní projekty byly realizovány v rámci partnerských projektů podpory USV, jejichž nositeli byla CENIA a ENVIROS. Jsou doplněny také výsledky pilotního projektu vstupního hodnocení USV realizovaného v rámci projektu CENIA ve společnosti MORAVIA LACTO a.s. Na příkladu tohoto projektu je doloženo, že lze dosáhnout zajímavých efektů v oblasti životního prostředí, zlepšení pracovního prostředí a zároveň významných ekonomických úspor. (11)

14 (12) Kap. 5 obsahuje informace užitečné pro úvahy o financování inovací USV v podnicích včetně popisu metody posouzení možnosti financování projektů z úspor (Performance Contracting), která slaďuje zájmy dodavatele a klienta v souladu s principy USV. Vážnějším zájemcům o problematiku USV je doporučeno obrátit se na helpline projektu na webových stránkách CENIA, vzdělávací centrum USV při SVI Kladno, informační centra USV ve vybraných krajích nebo využít další zdroje informací uvedené v kap. 6. Vzdělávací centrum USV realizuje dlouhodobé kurzy Manažer USV, jejichž obsahem je využití metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV v podnicích. Manuál je určen především zástupcům podniků, podnikatelům, ale také konzultantům, pracovníkům veřejné správy, pedagogům a studentům. Autorský tým má ambici přispět vydáním této publikace k novému pohledu na možnosti využití nástrojů USV a tím i jejich rozšíření v podnicích, ale i úřadech, školách, nemocnicích apod. a to mj. i formou projektů vstupního hodnocení možností inovací USV.

15 2. CO JE UDRŽITELNÁ SPOTŘEBA A VÝROBA Udržitelnou spotřebou a výrobou (USV) se zabýváme proto, že řeší základní konflikt, se kterým se všichni setkáváme: Chceme produkty, ale nechceme jejich negativní dopady na náš život. Základem praktického uplatňování USV je tedy maximalizace žádoucích a minimalizace nežádoucích dopadů ekonomických aktivit na zájmy lidí. Tyto rozšiřující se zájmy jsou i východiskem pro uplatňování inovací a umožňují podnikům získávat novou konkurenční výhodu. Problém nežádoucích dopadů ekonomických aktivit na společnost řešil tradičně stát, který odpovídá za vytváření zdravých životních podmínek. Soustředil se přitom na regulování výrobních procesů. Na jedné straně se tak podařilo podstatně snížit množství i nebezpečnost produkovaných odpadů a znečištění vypouštěného podniky, na druhé straně jsou dnes podniky v této oblasti často přeregulované a realizují neproduktivní nápravná opatření i tam, kde by byla pro ně i pro společnost přínosnější prevence. Zatímco regulace se stále zaměřuje především na výrobní procesy, těžiště negativních dopadů ekonomických aktivit na životní prostředí se na sklonku minulého století přesunulo do oblasti těžby surovin a výroby materiálů včetně dopravy a především pak do oblasti spotřeby a dožití produktů, tedy jiných částí dodavatelsko-odběratelského řetězce, anebo lépe životního cyklu produktů (jedno z možných znázornění životního cyklu je uvedeno na obrázku 1). Vlády i průmysl si uvědomují, že se úsilí často vynakládá špatným směrem, ale panuje určitá bezradnost v tom, jak tento stav změnit. S potřebnými inovacemi produktů a jejich životního cyklu dnes přicházejí především sami výrobci, vlády se jim v tom snaží pomáhat. Uvědomují si, že je potřeba vytvářet podmínky, které tyto inovace podporují. Mění se tedy nejen situace, ale i přístup lidí nové nástroje v oblasti USV vytvářejí sami výrobci. Zavádějí je proto, že nové postupy lépe naplňují jejich cíle i cíle jejich zájmových skupin, proto, že to je dobrý byznys. Z tohoto důvodu se tyto nástroje také někdy nazývají dobrovolné nástroje. Tento termín má nástroje USV odlišit od nástrojů, jejichž použití je v podnicích jednostranně regulováno legislativou. Vlády si uvědomují omezené možnosti strategie kontroly a řízení při řešení nových problémů a jsou stále více otevřeny partnerství a spolupráci s podnikatelskou sférou. Přírodní zdroje Spalování a skládkování Zpětné získávání surovin Získávání surovin Zneškodnění Recyklace materiálů a komponentů Návrh a výroba Opětovné použití Užití a údržba Balení a distribuce Obrázek 1: Životní cyklus produktů Zdroj: (13)

16 Na místě je častá otázka kladená podniky, proč se zabývat dobrovolnými nástroji USV již dnes a proč raději nepočkat, až si jejich zavedení vynutí trh (jako se tomu stalo například u standardu pro systém environmentálního managementu podle ISO ) anebo regulátor (jak jsme tomu byli svědky například u zákonné povinnosti realizovat energetický audit I/ ). Podniky, které nástroje USV používají, uvádějí jako hlavní důvody pro tyto své aktivity snižování rizik a zvyšování hodnoty podniku. Proaktivnost v této oblasti je zdůvodňována nejen potřebou dohnat anebo předejít konkurenci, ale i etickými důvody, které mohou mít rovněž pozitivní dopad na konkurenceschopnost. Stále nové inovační příležitosti se objevují i v samotných výrobních procesech. Pokud jste z podniku, na tomto místě asi namítnete, že Vy už jste vše zauditovali, zoptimalizovali, sledujete vývoj nejlepších dostupných technik a obratem je zavádíte v procesech už prostě není co zlepšovat Aplikace metodiky vstupního hodnocení inovací USV v podnicích ukázala, že tomu tak ve většině případů není (viz kap. 4, výsledky vstupních hodnocení možností inovací USV realizovaných ve dvaceti organizacích). Například se ukazuje, že drtivá většina podniků stále ještě nesleduje ztráty spojené s neproduktovými výstupy (tedy odpadními toky a produkcí znečištění). Náklady související s produkcí neproduktových výstupů procesů jsou stále paušálně vztahovány k žádoucím produktům, a nejsou tak známy skutečné náklady na produkci odpadu a znečištění. Tyto náklady jsou přitom obvykle řádově vyšší než náklady na zacházení se vzniklým odpadem. Existují přitom jednoduché postupy, jak tyto náklady vyčíslit a správně alokovat. V některých podnicích, které realizovaly vstupní hodnocení USV, vedl již tento úvodní krok k návrhu konkrétních inovačních opatření s dobrou návratností. Ve většině podniků stále není sledována ani reálná účinnost využívání toků u významných míst jejich spotřeby. To společně s příležitostmi ukrytými již v designu procesů a dále ve způsobu jejich provozování představuje významný potenciál pro zlepšení i na úrovni výrobních procesů. Ještě významnější příležitosti pro inovace USV lze najít na úrovni produktů a jejich životního cyklu. K řešení je ale potřeba včas použít správný nástroj. V následující části Vám nabídneme systémový pohled na nástroje USV tak, abychom se mohli v této komplexní, vzájemně se překrývající a stále se rozrůstající oblasti lépe orientovat. 2.1 Strategie USV Základní praktické strategie pro dosažení USV jsou pouze dvě: účinnější využívání zdrojů, které v podstatě znamená zbytečně neplýtvat zdroji, náhrada, která znamená přicházet s inovacemi vedoucími k náhradě vstupů, procesů, produktů, ale i požadavků způsobujících rizika a negativní dopady. II/ Jednotlivé nástroje USV se na realizaci těchto dvou preventivních strategií buďto přímo zaměřují, anebo jim napomáhají. Uplatnění strategií USV vede k žádoucí maximalizaci pozitivních a minimalizaci negativních dopadů ekonomických aktivit na zájmy lidí, tedy k naplnění našeho společného cíle. První strategie USV účinnější využívání vstupů materiálů a energií III/ znamená zvyšování efektivnosti systému spotřeby a výroby. Na tomto místě je třeba poznamenat, že zvyšování účinnosti samo o sobě nestačí. Způsobuje totiž tzv. efekt odrazu (rebound effect). Jde o to, že pozitivní efekty způsobené zvýšením účinnosti (snížení měrného znečištění životního prostředí) jsou často zčásti nebo i zcela znehodnocovány tím, že úspory vznikající v důsledku zvýšené účinnosti umožní zvýšení celkového obratu, spotřeby a tedy i zátěže životního prostředí. Efekt odrazu můžeme pozorovat například u stále účinnějších aut, kterých je ale zároveň stále víc, a s vyšším výkonem i najetými kilometry se celková zátěž životního prostředí zvyšuje. Důležitá je proto také druhá strategie USV, a to náhrada (materiálů, energií, procesů, výrobků, služeb ale i požadavků) lepšími alternativami. Je potřeba si uvědomit, že podniků se z konceptu USV netýká pouze oblast výroby, ale zrovna tak je pro ně relevantní i oblast spotřeby (nakupují velké množství surovin, energie a zboží) a designem svých produktů ovlivňují i dopady ve fázi spotřeby. Otázkou uplatnění zásad USV při nákupu výrobků a služeb se zabývá tzv. odpovědné nakupování, kterému je věnována samostatná příručka Odpovědné nakupování vydaná CENIA a zaměřená na spotřebitele zejména ve veřejném sektoru. I/ Podle zákona č. 406/2000 Sb. byly vybrané podniky povinny realizovat energetický audit do konce roku II/ Vybrané kapitoly zprávy UNEP: Příležitosti udržitelné spotřeby strategie pro dosažení změny. Planeta: Odborný časopis pro životní prostředí. Č. 2 (2003). Praha: MŽP ČR. ISSN III/ Někdy nazývané dematerializace ve smyslu dosažení stejného ekonomického efektu s menšími materiálovými a energetickými vstupy. (14)

17 Úroveň systému v podniku: PRODUKTY PROCESY Fyzická úroveň SYSTÉMY CÍLE, STRATEGIE ZÁJMOVÉ SKUPINY Informační úroveň Strategická úroveň Obrázek 2: Pyramida řízení a její systémové úrovně 2.2 Pyramida řízení V podniku se účinnější využívání zdrojů a náhrada, dvě základní strategie USV, mohou uplatnit na všech jeho úrovních, v celém systému jeho fungování. Výsledkem je změna systémových struktur a následně i chování podniku. Nástroje USV působí na jednotlivých úrovních podniku právě na tuto změnu. Součásti podniku si můžeme pro lepší pochopení toho, jak nástroje USV působí a jaké jsou jejich souvislosti, znázornit v tzv. pyramidě řízení, viz obrázek 2. Základnu pyramidy tvoří určující úrovně (nejprve zájmy zájmových skupin a na nich postavená vize a cíle podniku). Teprve na těchto strategických součástech podniku jsou postaveny další úrovně tak, jak je tomu v podnikové praxi. Základní systémové úrovně a jejich oblasti, které lze identifikovat u každé organizace, jsou: 1. strategická (určující) úroveň: hodnoty, cíle a strategie a to nejen samotného podniku, ale i jeho zájmových skupin, neboť každé podnikání stojí na zájmech zájmových skupin, 2. informační úroveň: systémy řízení, 3. fyzická úroveň: procesy (výroby a služeb), 4. fyzická úroveň: produkty jako výstupy procesů. Na fyzické úrovni lze pozitivní i negativní dopady přímo přiřadit konkrétním materiálovým, energetickým a s nimi spojeným finančním tokům, a lze tedy kvantifikovat potenciál úspor a měřit efekty zavedených inovačních opatření. Informační a strategická úroveň je v tomto ohledu mnohem hůře uchopitelná a často zde musíme vystačit s kvalitativním hodnocením. To je jeden z důvodů, proč se v praxi tolik soustředíme na fyzickou úroveň, a to často na úkor souvisejících měkkých řídících úrovní, které jsou ale pro chování celého systému určující. 2.3 Nástroje USV Na každé z úrovní podniku mohou existovat efektivní možnosti inovací USV. Nástroje USV proto dále rozlišujeme podle jejich primárního působení na jednotlivé úrovně pyramidy řízení (viz schematické znázornění na obrázku 3). To nám umožní lépe pochopit účel nástrojů USV i jejich vzájemné souvislosti. Tyto znalosti jsou mj. důležité pro diagnózu, které nástroje by konkrétní podnik mohl s výhodou využít. Taková diagnóza musí vycházet z potřeb podniku a nikoli primárně z možností jednotlivých nástrojů tak, jak se s tím obvykle setkáváme v podnikové praxi. Metodika pro tuto diagnózu byla nazvána vstupní hodnocení možností inovací USV a je popsána v kap. 4. V následujícím textu jsou použity pouze příklady charakteristických nástrojů tak, jak byly vybrány pro podrobnější popis v tomto manuálu. Nástroje jsou zařazeny podle svého primárního působení na jednotlivé úrovně pyramidy řízení. (15)

18 PRODUKTY PROCESY SYSTÉMY CÍLE, STRATEGIE ZÁJMOVÉ SKUPINY LCA EPD BAT EMA ENVIRONMENTÁLNÍ ZNAČENÍ DESIGN PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ ČISTŠÍ PRODUKCE SYSTÉMY ŘÍZENÍ ENER. AUDIT M&T SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST EMAS Obrázek 3: Příklady nástrojů USV podle jejich primárního působení v pyramidě řízení Strategie a zájmové skupiny Každé podnikání stojí na zájmech zájmových skupin, jejich hodnotách a cílech, očekáváních a postojích. Pro podnik je stále důležitější komunikace s těmi, kteří jeho fungování nějak ovlivňují anebo mohou ovlivnit (ať už pozitivně nebo negativně). Rozšiřuje se přitom okruh diskutovaných otázek a vedle tradičních ekonomických aspektů podnikání zajímají rozšiřující se okruh zájmových skupin stále více i environmentální a sociální aspekty fungování podniku (tedy další pozitivní i negativní dopady jeho ekonomických aktivit). Hlavním nástrojem USV působícím v této strategické (a jak jsme si ukázali pro fungování organizace určující) oblasti pyramidy řízení je společenská odpovědnost IV/. Společenskou odpovědnost lze vzhledem k jejímu záběru (zahrnuje všechny oblasti pozitivních i negativních dopadů), tak i vzhledem k jejímu působení na zdrojovou úroveň pyramidy řízení, považovat zároveň za zastřešující nástroj USV. Společenská odpovědnost umožňuje stanovit správné cíle i strategii pro jejich dosažení. Vyhneme se tím situaci, kdy budeme na informační a fyzické úrovni podniku s využitím nástrojů USV dělat efektivně nesprávné věci Systémy Základem společenské odpovědnosti je dobrá komunikace se zájmovými skupinami. Na tu se zaměřuje například veřejné prohlášení podle standardu Evropského společenství Systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí program EMAS. EMAS patří do nástrojů USV zaměřených primárně na systémy. Jeho součástí je ale ověřené a veřejnosti dostupné environmentální prohlášení, které zasahuje na strategickou úroveň komunikace se zájmovými skupinami. Toto prohlášení se podle původního záměru mělo stát jeho konkurenční výhodou oproti jinak stejně zaměřenému, dnes ale mnohem rozšířenějšímu obchodnímu standardu pro systém environmentálního managementu ISO EMAS se v konkurenci s ISO zatím významněji neprosadil, a to z toho důvodu, že veřejný sektor podnikům dosud nenabídl dostatečně silnou pozitivní motivaci za to, že jsou v rámci EMAS ochotny nadstandardně komunikovat s veřejností. Uvidíme, jak se tento nedostatek podaří odstranit po zavedení připravovaného EMAS III. Systémy řízení plní v pyramidě řízení (viz obrázek 2) velice důležitou úlohu propojují její strategickou a fyzickou úroveň. Umožňují naplňovat politiky, které podnik formuluje v různých zájmových oblastech (jakost, bezpečnost a hygiena, životní prostředí). Pro vybudování efektivního systému řízení jsou v podnicích stále častěji zaváděny integrované systémy řízení. IV/ V současné době se již nepoužívá pojem společenská odpovědnost podniků, protože se správně došlo k tomu, že odpovědní by měli být i ostatní včetně vlád. A takto je koncipována i připravovaná obchodní norma pro společenskou odpovědnost ISO (16)

19 2.3.3 Procesy Nástroje USV používané na úrovni procesů se zaměřují na řízení materiálových a energetických toků (a souvisejících finančních toků) tak, aby docházelo k co nejnižším ztrátám a co nejvíce vstupů se přeměnilo na žádoucí produkt a aby nebyly zbytečně používány rizikové materiály. Společnou charakteristikou těchto nástrojů je, že směřují od analýzy stávajících toků přes porozumění příčinám vzniku ztrát (odpadu a znečištění) k návrhu a vyhodnocení inovačních opatření. Výjimkou je environmentální manažerské účetnictví (EMA), které je analytickým nástrojem zaměřeným pouze na sledování toků. U nástroje nejlepších dostupných technik (BAT) zase velice záleží na způsobu jeho použití. Pokud jsou nejlepší dostupné techniky využity pro přenos technologií bez hlubší analýzy příležitostí pro prevenci vzniku odpadu a znečištění u zdroje, může se stát, že podnik bude investovat do nápravných opatření tam, kde by jak jemu, tak i celé společnosti přinesla lepší efekty prevence. Pokud se při návrhu inovačních opatření podaří přednostně využít prevenční techniky, přinášejí opatření pozitivní efekty nejen v oblasti životního prostředí, ale i v oblasti snižování nákladů: Podnik omezuje nejen množství ztrát (neproduktových výstupů), ale zároveň tím šetří i přírodní zdroje (snižuje náklady na nákup materiálů a energie). Na využití prevenčních technik se přímo zaměřuje nástroj čistší produkce. Čistší produkci se v mnohém podobá energetický audit, který se ale soustředí pouze na toky energie. U obou těchto nástrojů je návrh inovačních opatření založen na jednorázovém vyhodnocení toků, protože tyto nástroje samy o sobě nedisponují metodikou pro zavedení informačního systému o tocích V/. Takto získaný statický snímek je sice využitelný pro momentální zlepšení, ale sám o sobě neumožňuje efektivní sledování dosažených efektů realizovaných opatření a stálé zlepšování. Zde je důležitá role nástrojů USV zaměřených na vytvoření informačního systému, jako je EMA. EMA umožňuje sledování absolutní hodnoty toků, které chce podnik lépe řídit. Ještě dál jde nástroj nazývaný monitoring a targeting (M&T), který v podniku vytváří informační systém umožňující sledování reálné účinnosti využívání vstupů výroby v důležitých místech spotřeby. M&T tak umožňuje přímé sledování účinnosti využívání zdrojů, tedy parametru, o který nám při řízení toků z hlediska první strategie USV jde. V praxi se jednotlivé nástroje překrývají a doplňují (viz obrázek 3), což je potřeba vyhodnotit při volbě vhodného nástroje anebo nástrojového mixu Produkty Pro negativní dopady na životní prostředí a na sociální oblast jsou stále více určující nevýrobní fáze životního cyklu produktů, kterými se některé podniky začínají systematicky zabývat. Vede je k tomu regulace a také narůstající možnosti pro snižování rizik a pro předejití konkurence. Podniky vyrábějící produkty s menšími dopady na životní prostředí než konkurenční produkty ve srovnatelné výrobkové kategorii mohou využít nástroj environmentálního značení. V označování environmentálně šetrných výrobků se stále více prosazuje celostní přístup hodnotící jejich dopady v celém životním cyklu. Pro toto hodnocení lze využít komplexní metodiku hodnocení životního cyklu (LCA), která je mj. základem environmentálního prohlášení o produktu (EPD). Realizace USV na úrovni produktů představuje, podobně jako u procesů, systematické uplatňování dvou základních strategií USV: náhrady a zvyšování účinnosti a to v celém životním cyklu výrobku anebo služby. Pro praktické uplatnění strategií USV na úrovni produktů slouží design pro udržitelný rozvoj. Design pro udržitelný rozvoj je v tomto manuálu uváděn mezi nástroji USV, jedná se ale o zastřešující koncept, pod kterým se skrývá řada oborově nebo problémově zaměřených nástrojů. Lze jej považovat za nejvýznamnější komplexní přístup k praktickému uplatnění USV. Podniky by z pohledu USV neměly navrhovat produkty, ale jejich životní cykly. V této oblasti se nachází nejvíce příležitostí, jak vyjít vstříc zájmům zájmových skupin. Tímto konstatováním se kruh působení nástrojů USV v podniku symbolizovaném pyramidou řízení uzavírá. Podnik působí svými produkty na základnu svého podnikání tvořenou zájmovými skupinami. S tím, jak se stále rychleji šíří nejlepší dostupné techniky na úrovni procesů, bude hlavní příležitostí pro získání konkurenční výhody právě design produktu a jeho životního cyklu. V/ Metodika čistší produkce zmiňuje potřebu informačního systému o tocích pro integraci postupů čistší produkce do fungování podniku, ale sama o sobě nenabízí informační systém typu EMA anebo M&T, pouze cyklické opakování jednorázového hodnocení, což je v řadě případů dostačující. (17)

20 3. POPIS VYBRANÝCH NÁSTROJŮ USV 3.1 Společenská odpovědnost Co je společenská odpovědnost Společenská odpovědnost organizací (Corporate Social Responsibility CSR) je definována jako koncept, v němž společnosti ve spolupráci s jejich zájmovými skupinami dobrovolně integrují sociální a environmentální ohledy do svých podnikatelských aktivit. Společenská odpovědnost představuje komplexní přístup k řízení podniku, který v sobě zahrnuje všechny základní oblasti udržitelného rozvoje, o které v USV jde: rozvoj v oblasti ekonomické a sociální v rámci limitů Země, respektive životního prostředí. Ekonomické, sociální i environmentální aspekty rozvoje měříme našimi subjektivními zájmy a společenská odpovědnost umožňuje přenést tyto různorodé zájmy do fungování podniků, organizací, ale například i vlád. Takto je koncipován i připravovaný obchodní standard pro společenskou odpovědnost ISO Podniky zavádějí společenskou odpovědnost proto, že to zlepšuje jejich pozici na trhu. Odpovídá to trendu rozšiřujících se požadavků stále rostoucího okruhu zájmových skupin, které podnik ovlivňují anebo mohou ovlivnit. Společenská odpovědnost pomáhá podnikům najít synergie a vybalancovat kompromisy mezi potřebami a požadavky různých zájmových skupin obecně přijatelným způsobem pro všechny zainteresované. V tomto smyslu je CSR také hlavním nástrojem USV, který se snaží o co nejlepší bilanci pozitivních a negativních dopadů ekonomických aktivit. Bez porozumění zájmů dotčených skupin nemůže být tato snaha úspěšná. CSR na podnikové úrovni by se mohla stát základem pozitivních změn v makroekonomickém měřítku. Existuje široké spektrum přístupů k CSR, panuje však shoda na následujících hlavních rysech: CSR je strategické rozhodnutí k dobrovolnému přijetí vyšších a rozsáhlejších standardů chování společnosti, než vyžaduje platná legislativa. CSR je vnitřně logicky propojena s konceptem udržitelného rozvoje: Společnosti potřebují integrovat hospodářské, sociální a environmentální aspekty svých činností. CSR není dobrovolný přídavek k hlavním obchodním činnostem společností, je to způsob řízení organizace Vznik a vývoj společenské odpovědnosti Historikové by nám řekli, že pokud hovoříme o společenské odpovědnosti, mluvíme pouze o obnově starého osvědčeného konceptu, se kterým jsme po nějakou dobu, kdy jsme se více soustředili na ekonomickou stránku rozvoje, ztratili přirozený kontakt. Společenská odpovědnost má v Evropě dlouholetou tradici, nicméně k rozpracování konceptu CSR přispěl vývoj po summitu o udržitelném rozvoji v Rio de Janeiro v roce CSR dneška odlišuje od iniciativ v minulosti to, že se jedná o řízení strategické a je nutno pro ně vyvíjet nástroje. Je to podnikatelský přístup, který klade očekávání zainteresovaných stran a princip trvalého zlepšování a inovací do samého středu podnikatelských strategií. Po formální stránce Evropská komise vydala v červenci 2001 Zelenou knihu Podpora evropského rámce společenské odpovědnosti společností, jejímž cílem bylo zahájit širokou debatu o konceptu CSR a identifikovat, jak budovat partnerství potřebné pro rozvoj tohoto evropského rámce. Na základě veřejných konzultací bylo vydáno v roce 2002 Sdělení Komise. Dále bylo založeno Fórum CSR, výsledky jehož činnosti byly publikovány v řadě dokumentů. V březnu 2007 vyšla publikace souhrnného Sdělení Komise s názvem Strategie podpory a rozvoje CSR v Evropské unii. Jak již bylo konstatováno, CSR není jednotlivý nástroj jedná se o koncept, komplexní soubor nástrojů, spojující jejich působení směrem k udržitelnému rozvoji. V tomto dokumentu se uplatňuje jejich dělení do tří základních skupin: společensky odpovědný management (zahrnuje kodexy chování, standardy managementu a podávání zpráv), společensky odpovědná spotřeba (značení), společensky odpovědné investování. Základním dokumentem pro zavádění principů společenské odpovědnosti by se měla stát připravovaná mezinárodní norma ISO (Guidance on Social Responsibility). Její konečná verze by měla být k dispozici na začátku roku Vytvoření normy předcházela řada jednání a diskuzí, do kterých byly zapojeny různé zájmové skupiny a organizace. Již v dubnu 2001 Rada mezinárodní organizace pro normalizaci ISO požádala ISO/COPOLCO (18)

21 (ISO Committee on Consumer Policy), aby zvážila vytvoření nové normy ISO pro společenskou odpovědnost. Návrh byl v lednu 2005 odsouhlasen 37 členy. Technický řídící výbor ISO (TMB) vytvořil pracovní skupinu pro společenskou odpovědnost (ISO Working Group on Social Responsibility WGSR), která je řízena zástupci Brazílie a Švédska. Zapojení stovek expertů z 54 zemí a rovnoměrné zastoupení mužů a žen zabezpečuje žádanou rozmanitost názorů. Každý z členských států může do pracovní skupiny jmenovat maximálně 6 expertů a 6 pozorovatelů pro každou ze 6 definovaných zájmových skupin. Česká republika se přihlásila k iniciativě zavádění CSR v organizacích v roce Na národní úrovni vznikla pracovní komise pro společenskou odpovědnost, jejíž činnost řídí ČNI (Český normalizační institut). Norma nemá být určena k certifikaci třetí stranou a původní záměr je, aby nebyla ani součástí řady norem pro systémy managementu. Vzhledem k charakteru CSR se ale tyto předpoklady mohou změnit. CSR se dnes nachází na křižovatce, kdy je na jedné straně stále zřejmější, že by se měla stát zastřešujícím konceptem v každé organizaci, ale zároveň se projevuje odpor proti takovýmto změnám. Tím, že se CSR zaměřuje na zdrojovou, ale měkkou a pro řadu lidí těžko uchopitelnou anebo dokonce nebezpečnou úroveň pyramidy řízení (zohlednění širšího okruhu zájmů zájmových skupin), je často zpochybňována smysluplnost tohoto nástroje. Existují i formální aplikace CSR, které podniku nepřinášejí žádný hmatatelný efekt, které mohou být použity jako důkaz nefunkčnosti CSR Nároky na zavedení společenské odpovědnosti Rozsah prací potřebných pro zavedení CSR a jejích jednotlivých nástrojů záleží na specifických podmínkách. Například vstupní hodnocení možností inovací USV v podnicích ukázalo, že u malého podniku s přehlednými vnějšími vztahy může být zavedení CSR poměrně jednoduché. Podstatou praktického uplatnění CSR je pak stanovení dobré strategie na základě analýzy zájmových skupin a využití existujících struktur řízení a procedur pro realizaci konkrétních prioritních programů. Při zavádění společenské odpovědnosti by obecně měly být realizovány následující kroky: analýza zájmových skupin a jejich cílů, definování hlavních oblastí ke zlepšení v rámci CSR, definování cílů a strategie, definování realizačního týmu, včetně odpovědností a pravomocí, určení postupu zavedení, hodnocení, kontrola a zpětná vazba, tvorba zprávy. Zavedení CSR ve firmě by se mělo opírat o následující body: Cílem zavedení CSR ve firmě by měla být zejména integrace požadavků CSR do řídících systémů organizace, nikoli jejich vyčlenění. Prioritou je plnění určených cílů. Je to proces komunikace a analyzování směřující k celkovému zlepšení. Podstatné je korektní chování, odpovědnost, transparentnost. Předpokladem je podpora vrcholového managementu pro zavedení CSR Přínosy společenské odpovědnosti Hlavními přínosy CSR jsou: podpora dobrého jména firmy, efektivní řízení rizik a vyhledávání příležitostí, zvýšená spokojenost, loajalita a produktivita zaměstnanců, vyšší úroveň spokojenosti a věrnosti zákazníků a z ní plynoucí dlouhodobé vazby, lepší vztahy s okolím a veřejnými orgány, úspory nákladů např. na risk management, vyšší transparentnost. Jedná se o integrující koncept, který napomáhá vyššímu celkovému efektu jednotlivých dílčích nástrojů, a hledá a využívá jejich synergie. V projektech pilotní aplikace vstupního hodnocení inovací USV se například ukázalo, že dobře provedená analýza zájmových skupin může mít dopad na předejití konkurence pomocí zlepšení designu produktů. (19)

22 Tento jednotící koncept je ideální pro zavádění udržitelné spotřeby a výroby. Vzhledem k propojení na konkrétní zájmy zájmových skupin je CSR ideálním východiskem pro smysluplné zavádění jednotlivých nástrojů USV a má pro společnost strategický význam. Formalizovaný přístup ale nesmí být zaměňován za přístup formální. Formální zavádění společenské odpovědnosti, kdy všichni předstírají společenskou odpovědnost, ale nikdo se jí opravdu neřídí, je jejím hlavním rizikem Potenciál společenské odpovědnosti Pro indikaci oblastí, ve kterých může CSR přinést konkrétní efekty, lze použít analýzu zájmových skupin podle strategických priorit společnosti (viz kap Použití analýzy zájmových skupin v kroku 1 vstupního hodnocení). Pomocí této metodiky lze indikovat oblasti vhodné ke zlepšení a z nich pak usuzovat na možné přínosy. Více důvodů pro uplatnění konceptu společenské odpovědnosti obvykle nachází společnosti dodávající přímo na spotřebitelský trh, kde dochází i k přímé interakci s konečným spotřebitelem. Jak vyplývá i ze strategických zásad, postupně bude růst snaha o uplatnění konceptu v malých a středních podnicích jako prostředku ke zlepšení procesů strategického plánování v širokém kontextu a v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci. Z podstaty nástroje je zřejmé, že lze stěží předem odhadovat kvantifikovatelné efekty ze zavedení CSR. Tyto efekty lze někdy stanovit u konkrétních projektů CSR Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Systémový základ pro ostatní nástroje USV, vychází z analýzy problému a umožňuje dělat správné věci. Umožňuje řízení strategických rizik. Podporuje komunikaci v rámci dodavatelského řetězce a v rámci životního cyklu. Podporuje dobré jméno podniku a zvyšuje konkurenceschopnost. Slabé stránky Nový přístup málo praktických zkušeností. Lze zavést formálně. Působí na oblast, která je často vnímána jako těžko uchopitelná. Vyžaduje dlouhodobou perspektivu Další zdroje informací Použité zdroje 1) Corporate Social Responsibility: A business contribution to Sustainable Development. Brussels, 2nd July COM (2002) 347 final 2) ABC of the main instruments of CSR. European Communities, ISBN ) Mapping Instruments for CSR. European Communities, ISBN ) Business and Code of Conduct Implementation. International Labour Organization, ISBN Další zdroje Vexlerová, M. Koncept CSR v praxi. ASPRA, a. s., URL:< Prachař, J. et al. Společenská odpovědnost organizací (CSR): Aplikace a hodnocení. Národní informační středisko podpory kvality, ISBN URL: < asp?hledej=spole%c4%8densk%c3%a1&dostupne=&orderby=nazev> Dokumentace o CSR. Evropská komise. URL: < -dial/csr/csr_index.htm> Business Leaders Forum. URL: < (20)

23 WD 4 ISO Guidance on Social Responsibility (pracovní verze normy). URL: < org/livelink/livelink/fetch/2000/2122/830949/ / /home.html> Modulární vzdělávací program CSR pro budoucí manažery CSR. Česká společnost pro jakost. URL:< Případová studie Název a cíl: Přijetí deklarace odpovědného chování v menším podniku Odvětví/činnost: Průmyslová výroba, výrobce plastových a papírových karet Realizace projektu: ENVIROS, s. r. o., září 2007 březen 2008 Základní informace o společnosti Název a sídlo podniku: CARD CENTRUM a.s., Štěrboholská 43/1514, Praha 10 Obrázek 4: Sídlo společnosti CARD CENTRUM a.s. Odpovědné chování bylo přijato na základě komplexního vstupního hodnocení možností inovací USV. Toto hodnocení obsahovalo analýzu zájmových skupin, materiálových a energetických toků a životního cyklu výrobků a služeb, čímž byly vyhodnoceny možné oblasti klíčových změn v podniku. Podnik se ukázal jako excelentní ve většině sledovaných oblastí. Nejzajímavější oblastí z hlediska možného potenciálu dalších efektů pro podnik se ukázala zejména oblast vztahů se zájmovými skupinami. Návrh specifického projektu se proto zaměřil na zavedení principů společenské odpovědnosti (CSR) ve firmě s cílem následného zavedení fungujícího systému CSR, který bude respektován, pravidelně sledován, vyhodnocován a neustále zlepšován. Doporučena byla prezentace odpovědného chování firmy zájmovým skupinám na internetových stránkách společnosti CARD CENTRUM a.s. a také např. na webových stránkách sdružení Business Leaders Forum ( Opatření společenské odpovědnosti: Na základě analýzy zájmových skupin a po vzájemné dohodě byly definovány hlavní oblasti ke zlepšení v rámci CSR, cíle, strategie a byl určen způsob zavedení CSR. Stanovil se způsob kontroly, vyhodnocování a zlepšování cílů. Byl určen odpovědný tým a způsob tvorby zprávy CSR. Zároveň byla přijata konkrétní opatření: 1) Zavedení dotazníku spokojenosti zaměstnanců vyhodnocovaného 1 ročně. Cílem bylo udržení nízké fluktuace zaměstnanců a prohloubení individuálního přístupu k zaměstnancům pro vzájemnou spokojenost. (21)

24 2) Zavedení dotazníku spokojenosti zákazníka vyhodnocovaného 1 za ¼ roku. Cílem bylo prohlubování dlouhodobé spolupráce, zkvalitňování služeb a vzájemná spokojenost. 3) Vytvoření deklarace společenské odpovědnosti. Cílem bylo vyhlášení vlastního závazku zákonného a etického chování směřujícího k dalšímu zkvalitňování služeb s vědomím vlastní společenské odpovědnosti. Deklarace společenské odpovědnosti: Společnost udržuje a rozvíjí systém managementu kvality dle ISO Společnost CARD CENTRUM a.s. je ryze česká společnost, s českými vlastníky a českým kapitálem. V obchodním styku společnost neudržuje vztahy se zeměmi nebo v nich sídlícími společnostmi, na něž EU nebo USA uvalilo obchodní embargo. Společnost uplatňuje spravedlivé principy v zaměstnání, bez jakékoliv diskriminace. Přístup společnosti k BOZP je řízen vnitřním předpisem schváleným výkonným ředitelem a je pravidelně, jedenkrát ročně, revidován. Přístup společnosti k životnímu prostředí je řízen dle požadavků normy ČSN EN ISO vnitřními předpisy schválenými výkonným ředitelem, které jsou pravidelně jedenkrát ročně přezkoumávány a revidovány. Společnost se v oblasti životního prostředí zaměřuje na úspory energií a minimalizaci vzniku odpadu. Dodavatelé jsou vybíráni na základě jejich schopnosti plnit požadavky na jednotlivé dodávky. Každý dodavatel předkládá doklady o své způsobilosti a na základě jejich praktického ověření je zařazen do seznamu schválených dodavatelů. Spokojenost s dodavateli je pravidelně hodnocena jedenkrát za rok. Společnost dodržuje zákony o hospodářské soutěži, není členem žádných profesních sdružení a nemá uzavřeny žádné dohody s konkurencí. Ve vztahu ke státním orgánům společnost vystupuje vždy čestně, přesně a přímě. Vždy se snaží předcházet i jen náznakům podezření z nepatřičného chování. Společnost dbá na eliminaci možného střetu zájmů předchází jakýmkoliv aktivitám, které by mohly být ve střetu zájmů společnosti CARD CENTRUM a.s. Žádný z vedoucích zaměstnanců nebo zaměstnanců podílejících se na sjednávání zakázek nemá vztah se zaměstnancem konkurence; zaměstnanci společnosti nepoužívají zdroje a prostředky společnosti pro aktivity mimo rámec práce určené pro CARD CENTRUM a.s. Společnost důsledně dbá a pravidelně v rámci interních auditů kontroluje dodržování předpisů pro ochranu práv duševního vlastnictví (patenty, obchodní tajemství, obchodní značky, autorská práva) a zaměstnanci jsou s nimi seznámeni. Společnost dodržuje příslušné právní předpisy o ochraně osobních údajů a informace o zákaznících používá pouze k oprávněným podnikatelským účelům. Společnost má vydán vlastní Morálně etický kodex, se kterým jsou zaměstnanci pravidelně seznamováni. 3.2 Systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí Co je EMAS Každý podnik řídí svou činnost s ohledem na ekonomický rozvoj. Díky vývoji společnosti se však stále více prosazují i další ohledy vyplývající z definice udržitelného rozvoje, jehož stabilita je dána vyváženým poměrem mezi ohledy na životní prostředí, sociální a ekonomickou sférou. K tomuto účelu mají podniky na výběr z mnoha variant různých nástrojů. V Evropské unii by měl být stěžejním nástrojem EMAS. Také EMAS má své logo (viz obrázek 5), které dosud nelze prezentovat na výrobcích, ale certifikované organizace jej mohou využívat k deklaraci zavedení tohoto systému. Systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (Eco-Management and Audit Scheme zkráceně EMAS) je soubor požadavků, které jakákoliv správní jednotka může začlenit do svého systému řízení. EMAS je zástupcem skupiny systémových nástrojů dle pyramidy řízení uvedené v tomto manuálu. (22)

25 Obrázek 5: Logo EMAS (propagační verze) Vznik a vývoj EMAS EMAS vznikl v dubnu 1995 na základě Nařízení Rady (ES) č. 1836/93 ze dne 29. června 1993 o dobrovolné účasti průmyslových podniků v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (dále Nařízení). První verze zvaná EMAS I byla určena primárně výrobním podnikům a vycházela z technických norem. Protože v době vzniku EMAS nebyla ČR členem EU, byl u nás systém zaveden na základě Usnesení vlády České republiky č. 466/1998 ve formě dokumentů Národního programu EMAS a Pravidel k zavedení EMAS jednalo se o obdobu Nařízení. Samotné Nařízení má v sobě zakomponován bod, který stanovuje pětiletou revizní periodu. První revize Nařízení byla provedena v roce 2001, a to vydáním Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 761/2001, označovaným jako EMAS II. Novým Nařízením a jeho následujícími novelami se docílilo: rozšíření platnosti na všechny ekonomické sektory, zakomponování požadavků ISO , účasti malých a středních podniků, zavedení loga, kvalitnějšího posuzování nepřímých vlivů. Nařízení o EMAS II bylo přijato Usnesením vlády České republiky č. 651/2002 a byla vydána Aktualizovaná pravidla EMAS. Po vstupu do EU bylo Nařízení č. 761/2001 přejato do české legislativy v plném znění. V současnosti platí druhá revize EMAS. Vydání EMAS III se očekává na přelomu roku 2009/2010. V rámci revizních změn lze očekávat přizpůsobení pravidel pro malé a střední podniky či veřejný sektor, rozšíření použití loga EMAS na výrobky a další změny především ve strategii podpory. Faktická podoba návrhu však závisí na schvalovacím procesu v Evropském parlamentu a Evropské radě v roce V současné době je EMAS zaveden na více než 6000 lokalitách (divize, závody apod.) Evropy. Ve srovnání s ISO , kdy jen v ČR je ISO certifikováno u cca 3000 podniků, je to stále velmi malé číslo. Nevýhodou EMAS je omezená platnost (pouze v zemích EU), slabá odezva trhu a současná existence podpor zavedení EMAS i ISO Proto jsme svědky např. toho, že v Německu dochází díky rušení státních dotací na EMAS k náhlému propadu vývoje, a naopak v Itálii ke kvadratickému růstu. Výjimkou je Portugalsko, kde růst táhne trh (EMAS se uplatňuje masivně v rekreačních službách) Nároky na zavedení EMAS Zavedením EMAS v organizaci lze pojmenovat postup, při němž se snažíme splnit požadavky Nařízení č. 761/ Z toho vyplývá, že faktická užitečnost zavedení je podmíněna podrobnou znalostí Nařízení. Pro běžné účely lze obecně spíše prohlásit: Zavedení EMAS znamená hledat, definovat, měřit a kontrolovat úkoly, které ve svém důsledku sníží negativní vlivy organizace na životní prostředí. K vyjádření základního manažerského přístupu se vžilo schéma PDCA (vytvořené původně pro management jakosti profesorem Demingem, z ang. Plan-Do-Check-Act), více v kap (23)

26 Schéma PDCA je odvozeno z cyklu učení, který umožňuje stálé zlepšování a je základem obchodního standardu ISO , jehož systémový základ je totožný s EMAS. Následující text obsahuje postup zavádění a způsob plnění jednotlivých požadavků EMAS (některé požadavky jsou na rozdíl od ISO povinné a podrobněji definované). 1. Přijde-li např. podnikový ekolog s myšlenkou zavedení EMAS, je důležité, aby získal podporu managementu. Bez toho nelze ve většině případů očekávat významné přínosy. Součástí této fáze je i vydání environmentální politiky, což je závazek managementu podniku k dodržování právních předpisů, snižování vlivu na životní prostředí, zlepšování, komunikaci a prevenci. 2. Úvodní environmentální přezkoumání je zjištění stavu životního prostředí a vlivu organizace na něj. Jedná se o prozkoumání vstupů a výstupů činnosti podniku. K tomu lze využít některé dobrovolné nástroje ecomapping (viz nebo čistší produkci (viz Zjištěným vlivům lze přiřadit míru významnosti (např. dle nebezpečnosti, potenciálu zamoření, objemu, požadavků legislativy). Hladina významnosti určuje, zda bude ten který vliv dále sledován a řízen pomocí aspektů, viz případová studie OHL ŽS, a.s. Stanovit cíl minimalizace, definovat, jak cíle dosáhneme, a kdo, kdy a jak tento úkol bude mít na starosti. Takto vzniká plán a program environmentálního systému řízení, který musí schválit management podniku. 3. Protože se systém řízení nedotýká jen omezeného počtu pracovníků, je povinností při zavádění a následném udržování systému řízení dle EMAS informovat všechny zaměstnance včetně managementu o požadavcích a nových postupech. Takové školení lze dobře využít k hledání dopadů na životní prostředí, ať formou diskuse nebo dotazníku. 4. Během celého procesu zavádění musíme dbát na soulad s legislativou. Organizace nejenže vede seznam požadavků, ale dokáže prezentovat, že změny legislativních požadavků přenáší do praxe. Tato povinnost se váže i na přítomnost směrnic, postupů a formulářů na pracovišti a v místě, kde jsou potřeba. 5. Když dojde práce na zavedení EMAS až do této fáze, je čas prověřit kvalitu zavedení interním auditem, který by měl zjistit neshody a dočasná pochybení. Zjištění auditu by měla být zakomponována do nápravných opatření a programu systému řízení. 6. Když je dostatek dat a zavedení se chýlí k úspěšnému konci, je čas na přípravu prohlášení o životním prostředí (v praxi užíváme termín environmentální prohlášení ). Jedná se o zprávu, ve které organizace prezentuje aktivity v životním prostředí, snižování negativního vlivu a plnění cílů. Pevnou součástí je environmentální politika, charakteristika systému řízení, programu ochrany životního prostředí a další body definované v příloze III. Nařízení (viz 7. Po přijetí environmentálního prohlášení managementu přichází na řadu kontrola systému řízení a souladu s požadavky EMAS nezávislým ověřovatelem (auditorem akreditovaným Českým institutem pro akreditaci, o.p.s., viz který zkontroluje prvky EMAS v organizaci a platnost poskytovaných informací v prohlášení. 8. Posledním a velmi důležitým krokem pro zakončení zaváděcího procesu je registrace. Každý stát je povinen po transpozici programu EMAS ustanovit příslušný orgán, který bude registrovat podniky se zavedeným EMAS. V České republice je tímto orgánem Ministerstvo životního prostředí ( které přeneslo výkon agendy EMAS na CENIA, českou informační agenturu životního prostředí ( Registrace jako taková slouží ke kontrole a zajištění garance kvality EMAS. V rámci registrace získá organizace možnost prezentovat se logem EMAS. 9. Výše uvedenými kroky je splněna fáze zavedení EMAS. Tento postup následují udržovací práce a průběžná aktualizace systému, tak jak je znázorněno na schématu PDCA. Protože je EMAS vázán na systém řízení (organizaci), jeho vhodným doplňkem u výrobních podniků se jeví další dobrovolný nástroj označování výrobků značkou ekologicky šetrný výrobek více kap. 3.8 (nebo cz); registrovaní EMAS mají slevu 15 % z poplatku za propůjčení ekoznačky. Obecně lze problémy vznikající při zavedení nejen EMAS vidět v nesprávném nastavení mantinelů samotného systému v organizaci. Cílem je, aby zasahoval do míst, kde je potřeba a zbytečně nezatěžoval procesy, které nemají na životní prostředí tak významný vliv. Do skupiny negativ lze řadit: absenci motivace vedení i zaměstnanců, nevhodnou strategii, příliš měkký přístup při nápravě chyb, ignorování sociálních a ekonomických efektů, snahu o absolutní změnu všeho. Samotnou cenu zavedení EMAS lze těžko stanovit, protože její výše je závislá na velikosti firmy, počtu již vyškolených zaměstnanců a závažnosti dopadů činnosti na životní prostředí. Jedná se o citlivé informace, vždy se cena dělí mezi cenu za zavedení systému řízení a cenu za ověření zavedeného systému řízení. (24)

27 Dle zjištění pracovníků CENIA lze konstatovat, že samotné ověření u malých a středních podniků by se mělo pohybovat v řádu Kč. Minimální doba potřebná pro zavedení a ověření jsou 3 měsíce v případě, že firma má funkční systém řízení dle ISO nebo i jiné normy. V opačném případě je nejvhodnější nespěchat a vyčlenit si dobu min. 6 měsíců, aby bylo možné mít relevantní informace pro systém i prohlášení. Z výše uvedených důvodů by se u velkých firem nad 250 zaměstnanců měla doba zavedení pohybovat od jednoho roku a cena od několika set tisíc výše. Např. cena za ověření je závislá na síle poptávky po EMAS a ceně akreditace u Českého institutu pro akreditaci, o.p.s. ( Podpora zavedení EMAS formou zpětné dotace až 50 % prokazatelných nákladů (Program TRH) byla k 1. lednu 2008 zrušena a neočekává se její znovuobnovení (dle tiskové zprávy Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., viz Určitou podporu pro malé a střední podniky však přinese projekt Evropské komise EMAS Easy, jehož druhé kolo probíhá v České republice v období červen 2008 až březen 2009 (více informací najdete na Přínosy EMAS Zavedení EMAS v organizaci může přinést níže uvedené výsledky: zvýšení kreditu z pohledu odběratelů, zaměstnanců, obce, dodavatelů (přímo závislé na vhodné propagaci), zvýšení konkurenceschopnosti sledováním legislativních požadavků i potřeb zákazníků může být organizace o krok napřed, důvěryhodnost komunikace prohlášením je jedním z kroků, jak vysvětlit působení firmy na své okolí, jeho pravidelnost a pravdivost rozhoduje o obrazu společnosti, úsporu nákladů snížení produkce odpadů sníží i spotřebu vstupů (více viz také kapitola o čistší produkci), zlepšení komunikace fungující oboustranná komunikace vnitřní i vnější je základním požadavkem Nařízení č. 761/2001, zlepšení havarijní připravenosti EMAS očekává fungující přípravu na nestandardní situace a jejich likvidaci, přehled v provozní dokumentaci a lepší strukturu organizace, kvalitnější pracovní prostředí zvýšená míra komunikace i tah na branku (získání loga) může motivovat nejen management, snížení poplatku za propůjčení ekoznačky ( splnění možného technického kvalifikačního kritéria při výběrovém řízení (zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách). Pozn. Konkrétní přínosy zavedení především z pohledu finančního závisí na mnoha faktorech (viz kapitola výše) Potenciál nástroje EMAS Kdy začít se zaváděním EMAS? Chcete zlepšit vztahy se zájmovými skupinami. Zjistíte systémové chyby ve sledování souladu s legislativními požadavky. Nemáte ošetřenu oblast sledování dopadu činnosti organizace na životní prostředí. Nemáte nastaveny kontrolní mechanismy. Váš systém řízení nepřináší zlepšení. EMAS je obecně vhodný pro organizace všech typů a velikostí. EMAS lze doporučit spíše vyspělejším organizacím, které chtějí dlouhodobě snižovat negativní dopady svých činností na okolí. EMAS může být významným nástrojem pro zlepšení vztahu a komunikace s veřejností. Jak odhadnout možné úspory vzhledem k nákladům a přínosům? Částečně to lze provést po úvodním přezkoumání, většinou však po zpracování plánu a programu systému řízení. Někdy nelze očekávat jen úspory, ale rozhodnutí o zavedení EMAS může být vyjádřením strategie podniku vůči zákazníkům a veřejnosti. (25)

28 3.2.6 Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Pravidelný verifikovaný reporting o chování podniku garantovaný státem. Podporuje neustálé zlepšování. Systematičnost a komplexnost. Slabé stránky Nedostatečná pozitivní zpětná vazba na zavedení EMAS od veřejného sektoru. Náklady na ověření Další zdroje informací CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Agentura EMAS. URL:< Ministerstvo životního prostředí. Oddělení dobrovolných nástrojů. URL:< EMAS Helpdesk. URL:<ec.europa.eu/environment/emas/index_en.htm> Případová studie Název a cíl projektu: Zavádění EMAS v OHL ŽS, a.s. Zpracovatel projektu: Ing. Jiří Kalabis, vedoucí útvaru Systémy řízení, OHL ŽS, a.s. Doba realizace: Program EMAS byl zaváděn od roku 2003 a poprvé ověřen v roce 2004 Základní informace o společnosti Obchodní název: OHL ŽS, a.s. Sídlo: Burešova 938/17, Brno, PSČ: URL: Počet zaměstnanců: 1814 (údaj z 02/2007) Hlavní činnost: pozemní a inženýrské stavitelství Obrázek 6: Měrná spotřeba energií v areálech závod DS (26)

29 Obecné představení systému řízení Jedním ze strategických cílů společnosti OHL ŽS, a.s. je prokazovat svým zákazníkům a ostatním zainteresovaným stranám svoji schopnost řídit nejen kvalitu produkce, ale také ochranu a tvorbu životního prostředí a v neposlední řadě i ochranu zdraví při práci svých zaměstnanců. OHL ŽS, a.s. patří mezi firmy, jež jsou přesvědčeny o nutném proaktivním postoji, který preventivním způsobem řeší environmentální problematiku již před jejím vznikem, při využití takových postupů, které soustavně zlepšují environmentální chování firmy. Závod Dopravní stavby je tvořen dvěma oborovými sekcemi: sekcí Železnice a sekcí Silnice a mosty. Popis řešení V rámci zavádění EMS/EMAS byly identifikovány následující aspekty: Přímé aspekty Oblast vstupů: 1) spotřeba vstupních surovin a materiálů, 2) spotřeba energií (voda, plyn, teplo, el. energie), 3) spotřeba pohonných hmot, 4) spotřeba nebezpečných chemických látek, 5) produkce odpadů, 6) možnost havárie. Oblast dopadů: 1) spotřeba neobnovitelných zdrojů, 2) emise do ovzduší (tuhé, plynné, emise záření), 3) znečištění vody (odpadní vody, dešťové vody), 4) znečištění půdy, 5) hluk a vibrace do okolí, 6) rozsah havárie. Nepřímé aspekty Oblasti: 1) vlastnictví certifikátu EMS/osvědčení EMAS, 2) dodržování podmínek uvedených ve smlouvách, dodržování legislativy, 3) možnost dalšího využití (recyklace), 4) balení, 5) používání výrobků/materiálů/technologií šetrnějších k životnímu prostředí, 6) možnost havárie, 7) vybavení havarijními prostředky. Vybrané činnosti pro nepřímé aspekty: 1) provozní činnosti (výrobky, materiály, subdodavatelé, mytí a nákup dopravy a mechanizace), 2) provoz areálu nakupované služby (úklid, údržba a opravy, ostraha, stravování, ubytování). Rozbor nejvýznamnějších aspektů (obrazové vyjádření, viz obrázky 6 8) Spotřebu elektrické energie lze rozdělit na spotřebu na stavbách a spotřebu v areálech závodu. V absolutní hodnotě dochází ke snižování spotřeby elektrické energie, a to i přes růst objemu prací závodu. Spotřeba elektrické energie na stavbách závisí zejména na typu projektu, požadavcích zákazníka a klimatických podmínkách. Rovněž spotřeba tepla se sleduje za areály samostatně. V roce 2003 byl proveden energetický audit, na jehož základě byly v roce 2004 stanoveny cíle a programy pro snižování spotřeby tepla. V plnění cílů společnost pokračovala i v roce 2005 a V areálech je voda spotřebovávána na provoz sociálních zařízení a při odběru pitné vody pro přímou spotřebu. Během procesu realizace staveb není pitná voda používána jako vstup do procesu. Pouze při realizaci staveb a výroby sekce Silnice a mosty je pitná voda používána jako vstup při provádění některých technologií provádění stříkaných betonů, injektáží, sanací a tryskání vodním paprskem. Množství vody je závislé na charakteru zakázek v daném roce. Vzhledem k technickým požadavkům na kvalitu vody pro provádění uvedených technologií není možné používat vodu z jiných zdrojů. Závod při své činnosti používá dopravní prostředky a mechanizaci, které spotřebovávají velké množství pohonných hmot (PHM). Velká spotřeba PHM souvisí s charakterem podnikání realizace širokého spektra stavebních zakázek, které jsou rozmístěny po celém území ČR a rovněž v zahraničí. Dále je spotřeba přímo ovlivněna charakterem a typem jednotlivých zakázek v daném období, vzdáleností jednotlivých staveb od sídla závodu a v neposlední řadě také klimatickými podmínkami. Přesto je snahou závodu spotřebu PHM snižovat prostřednictvím postupné modernizace dopravních a mechanizačních prostředků, dodržováním zavedeného systému preventivní údržby a předepsaných termínů technických kontrol a hospodárným využíváním vozového a strojního parku. (27)

30 Obrázek 7: Nákladní doprava a spotřeba nafty 21,608 12,925 13,798 4, Obrázek 8: Náklady na odstranění odpadů k vlastním výkonům (28)

31 Hodnocení nejvýznamnějších přínosů EMAS (Zdroj: Ing. Jiří Kalabis, vedoucí útvaru Systémy řízení, OHL ŽS, a. s. závod Dopravní stavitelství) Roční náklady EMAS cca 65 tis. Kč (příprava prohlášení a souvisejících podkladů, ověřování, školení zaměstnanců), významné úspory jsou ve spotřebě energií (kwh) a PHM na stavbách i přes narůstající roční objem produkce, přínosy jsou i formální zvýšení povědomí o firmě spolu s větší transparentností ve finančních tocích (zavedeno environmentální manažerské účetnictví), pro obchodní účely je EMAS výhodou ve výběrových řízeních (počet veřejných zakázek max. 2x ročně). Zdroj: Environmentální prohlášení OHL ŽS, a.s. divize Dopravní stavby, duben URL:< 3.3 Integrovaný systém řízení Co je integrovaný systém řízení Systém řízení je souhrn postupů, jimiž se řídí podnik. Každý podnik má svůj systém řízení, jinak by nemohl existovat. Normy pro systémy řízení vycházejí z praxe a popisují optimální řídicí systém. Normované systémy řízení jsou popsány v následujících předpisech: ISO Systémy managementu jakosti ISO Systémy environmentálního managementu Zde můžeme uvést ještě evropské nařízení EMAS II, které vyžaduje zavedení stejného systému řízení jako ISO , navíc je EMAS otevřený veřejnosti a jeho uživatel pravidelně předkládá veřejnosti Prohlášení o životním prostředí, více viz kap BS OHSAS Systémy managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) Vzhledem ke stoupajícímu významu informačních systémů už můžeme jako rovnocenný předpis připočíst i BS 7799 Systém řízení bezpečnosti informací. Zavedení této normy však dosud není běžné, a proto budou pod pojmem integrovaný systém řízení dále zahrnovány pouze tři prve uvedené normy. Výše uvedené předpisy popisují systémy řízení formou jednotlivých kapitol dokumentace a popisují požadavky k zapracování do podnikových procesů (praxe) Vznik a vývoj normovaných systémů řízení Budování integrovaných systémů řízení se začalo rychle rozvíjet po roce 2000, kdy byla vydána revize normy ISO Do této normy byl v rámci její revize začleněn cyklus neustálého zlepšování (též Demingovo schéma PDCA, znázorněné na obrázku 9), čímž všechny předpisy získaly stejný základ. Revidovány byly i ostatní normy revize ISO je z roku 2004 a OHSAS z roku Zkratky v cyklickém obrázku jsou z angličtiny: P - Plan. Plánuj D - Do... Udělej C - Check... Zkontroluj A - Act Jednej (nebo též Změň) Obrázek 9: Demingovo schéma (29)

32 Vnitřním principem všech systémů řízení je již výše uvedený systém neustálého zlepšování. Zavedení systému řízení v podniku tedy neznamená dosažení nějakého stavu, ale zavedení procesu neustálého zlepšování na všech podnikových úrovních. V systému řízení jakosti je zlepšování dosahováno pomocí zpětné vazby od zákazníka a realizaci opatření ke zvyšování jeho spokojenosti. Jakost není vlastnost výrobku. Jakost je schopnost uspokojit očekávání zákazníka. V systému řízení životního prostředí podle ISO je neustálého zlepšování dosahováno pomocí plánování, kladení cílů (vyšší ochrany životního prostředí) a kontroly jejich plnění. V rámci srovnání s vyspělými zeměmi EU patří ČR mezi nejaktivnější nové členské země (počet všech certifikací je přibližně 6500 k období 7/2008, viz Předpokládá se lineární nárůst u malých a středních podniků Nároky na zavedení integrovaných systémů řízení Architektura předpisů norem pro systémy řízení Normy pro systémy řízení jsou členěny do kapitol, z nichž každá popisuje nějaký požadavek systému řízení. Nejobsáhlejší je norma pro řízení jakosti má více než 60 požadavků. Podle povahy činnosti podniku lze několik požadavků vyloučit (např. Návrh a vývoj, Identifikace a sledovatelnost apod.). Předpisy pro řízení životního prostředí a BOZP jsou si velmi podobné a mají stejný počet prvků méně než 20, žádný z prvků nelze vyloučit. Hlavní požadavky systémů řízení Jsou pro všechny systémy řízení stejné a lze je přiřadit k jednotlivým krokům cyklu PDCA. Dále jsou popsány prvky plně integrovaného systému řízení v návaznosti na Demingovo schéma: plánování plánuje se na základě měření spokojenosti zákazníka, měřítek výkonnosti procesů, významu environmentálních aspektů a významu rizik BOZP v PDCA odpovídá kroku P, řízení a provoz realizují se naplánované cíle, v PDCA odpovídá kroku D, neshoda, nápravná a preventivní opatření neshoda je odchylka od stanovených kriterií, indikátorů nebo požadavků na provoz, po nápravě odchylky má následovat preventivní opatření, které vyloučí, aby se podobné neshody opakovaly v PDCA vlastně plní úlohu kroků D i C, interní audit vnitřní kontrola vlastními pracovníky podniku v PDCA odpovídá kroku C, přezkoumání vedením posouzení celého systému za poslední období, jak je schopen plnit stanovené cíle apod., vyvození závěrů na vrcholové úrovni a případný návrh změn systému řízení v PDCA odpovídá kroku A. Integrace systémů řízení Pokud je v jednom podniku zavedeno více normovaných systémů řízení, mohou fungovat neintegrovaně (každý zvlášť vedle sebe) nebo integrovaně (dohromady). Integrovaný systém řízení znamená, že hlavní prvky všech systémů jsou plněny společně. Prvky specifické pro jednotlivé systémy řízení pak leží mimo tuto společnou oblast, jak ukazuje obrázek 10. Integrace systémů řízení je v podnikové sféře jednoznačný trend do budoucnosti. Integrace systémů řízení obecné a specifické požadavky Na obrázku 11 jsou uvedeny hlavní požadavky systému řízení. Ty v popředí lze plnit integrovaně, nazýváme je obecné. Tvoří srdce systému řízení, jsou označeny MS Management System, tj. systém řízení. Pokud k těmto obecným požadavkům přidáme specifické požadavky označené Q, dostáváme QMS Quality Management System, tj. systém řízení jakosti. Pokud k obecným požadavkům přidáme specifické požadavky označené OH & S, dostáváme OH & SMS Occupational Health and Safety Management System, tj. systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Složením E a MS dostáváme EMS Environmental Management System, tj. systém řízení životního prostředí. Vše dohromady potom představuje IMS Integrated Management System, tj. integrovaný systém řízení. Integrovaný systém řízení může být v podniku zaveden vlastními pracovníky nebo za konzultační podpory externích odborníků. Aby byl systém řízení skutečně účinný a využitelný, musí být zaváděn postupně a na míru. Výše uvedené normy předpisy jsou vypracovány dostatečně obecně, aby umožnily efektivní zavedení jednotlivých prvků v odlišných podmínkách organizací zabývajících se výrobou i službami. (30)

33 QMS MS EMS OH & SMS IMS MS QMS EMS OH&SMS IMS Management System (Obecný) systém řízení Quality Management System Systém managementu jakosti Environmental Management System Systém environmentálního managementu Occupational Health and Safety Management System Systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Integrated Management System Integrovaný systém řízení Obrázek 10: Obecné schéma integrovaného systému řízení QMS Procesní přístup Měření spokojenosti zákazníka Měření procesů a výrobků Identifikace a sledovatelnost Plánování jakosti MS Politika Zodpovědnosti a pravomoci Komunikace Výcvik a způsobilost Řízení dokumentů Měření, monitorování Plánování Neshoda a opatření k nápravě Audit Přezkoumání vedením OH & SMS Identifikace nebezpečí Hodnocení a řízení rizik Konzultace Monitorování výkonnosti systému BOZP Cíle a programy BOZP Řízení měřících zařízení EMS Environmentální aspekty, jejich hodnocení a řízení Cíle a programy životního prostředí Havarijní připravenost a reakce Obrázek 11: Schéma integrovaného systému řízení obecné a specifické požadavky (31)

34 Obecně je výhodnější při zavádění systému řízení využít služby zkušeného poradce, který provede podnik všemi fázemi zavádění systému řízení od vstupního hodnocení po přezkoumání vedením. Tím se podnik zavádějící systém řízení vystříhá mnoha chyb, které by mohl bez odborného vedení učinit. Na druhé straně však nelze doporučit takové zavedení systému, které spočívá v pouhém předání dokumentace poradcem. Kvalita zavedeného systému se neměří množstvím dokumentace, ale celkovou účinností při plnění cílů a odstraňování neshod. Nároky na zavedení nástroje jsou poplatné velikosti podniku a složitosti organizační struktury. Zatímco u malého podniku může zavedení systému trvat půl roku a vyžádá si pouze několik dnů konzultační podpory, u většího podniku je účinné zavedení systému otázkou nejméně jednoho roku a desítek i stovek dnů strávených s externími poradci. Náklady na zavedení systému obecně tvoří dvě položky cena za práci poradců včetně ceny za certifikaci systému (pokud se k certifikaci podnik rozhodne) a cena za práci vlastních pracovníků při zavádění systému. Obecně lze říci, že časová náročnost při zavádění by měla být vždy větší pro vlastní pracovníky než pro poradce a to dvakrát až třikrát. Dále mohou vzniknout dodatečné nepřímé náklady, a to zejména v případě, že se během zavádění systému zjistí neplnění některých právních nebo jiných požadavků. V oblasti jakosti to bývá nesoulad se zákonem o metrologii, v oblasti životního prostředí překročení emisních limitů, v oblasti BOZP neuspokojivé pracovní podmínky Přínosy integrovaného systému řízení Přínosů ze zavedení dobrého systému řízení je mnoho. Níže jsou uvedeny jen ty nejvýznamnější a lze je rozdělit na vnitřní a vnější: Vnější: lepší pozice při výběrových řízeních (vlivem certifikátu), zlepšení konkurenceschopnosti, upevnění a zvýhodnění pozice na domácím, ale zejména na zahraničním trhu zemí EU, zvýšení kreditu organizace z pohledu zákazníků i orgánů státní správy a jiných organizací, lepší vyjednávací pozice při vztahu s dodavateli i odběrateli, v budoucnu zvýhodnění pojištění a úvěrů. Vnitřní: optimalizace řízení provozů a procesů, pevné přidělení odpovědností i pravomocí pracovníkům, optimalizace přidělování zdrojů, snížení nákladů, stálá jakost produktů a služeb, průběžná kontrola shody s legislativou a dalšími požadavky, snížení vlivů v oblasti ochrany životního prostředí a BOZP, prevence nežádoucích událostí v oblasti ochrany životního prostředí a BOZP (havárie, úrazy). Úroveň přínosů závisí na kvalitě zavedení systému řízení. V extrémním případě lze říci, že nevhodně a formálně zavedený systém řízení může přinést spíše komplikace než zjednodušení a vícenáklady namísto přínosů Potenciál integrovaných systémů řízení Obecně lze říci, že potenciál pro zavedení IMS mají všechny podniky. Větší potenciál lze očekávat u středních a velkých podniků se složitou organizační strukturou, zejména tam, kde nejsou dostatečně vymezeny pravomoci a zodpovědnosti, kde dochází k reklamacím (jakost), udělování pokut za znečišťování (EMS) a pracovním úrazům (BOZP). Navíc se integrovaný systém řízení stává vhodným rámcem pro aplikaci dalších nástrojů, jako je projekt čistší produkce, environmentální manažerské účetnictví apod. (32)

35 3.3.6 Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Je vhodný pro podniky všech velikostí ze všech oblastí výroby i služeb. Pokud je dobře zaveden, dává významné přínosy ve všech oblastech. Vnáší do organizace prvek neustálého zlepšování ve všech oblastech, funguje dlouhodobě a zajišťuje průběžnou optimalizaci činností. Slabé stránky Pro malé podniky může být zavedení náročné po stránce nákladů na poradce i spotřeby času vlastních pracovníků. Nevhodně a formálně zavedený může přinést spíše komplikace než zjednodušení a vícenáklady namísto přínosů. Pokud není prvek neustálého zlepšování zaveden, systém řízení ztrácí svou optimalizační funkci Další zdroje informací Použité zdroje 1) Nenadál, J. et al. Integrovaný systém řízení. Praha: Verlag Dashöfer, ) Šebestová, M. Certifikace pracovníků a systémů managementu jakosti. Praha: Národní informační středisko podpory jakosti, ) Hrudka, O. Zajíc, J. ČSN EN ISO 9 001:2001 z pohledu mezinárodních zkušeností při jejím používání, ) Kolektiv autorů VUSTE-APIS, s. r. o. Dokumentace integrovaného systému managementu, ) Kolektiv autorů. Efektivnost certifikovaných systémů, ) Král, O. et al. Informace a využití výpočetní techniky v managementu jakosti. Praha: Národní informační středisko podpory jakosti, ) Kolektiv autorů MAG Consulting, s. r. o. Integrační a kooperační směry v malém a středním podnikání (oblast cestovního ruchu), Případová studie Název: Zavedení integrovaného systému řízení v městské teplárně Cíl projektu: Zavedení integrovaného systému řízení v energetickém průmyslu konkrétně městské teplárně o tepelném příkonu cca 300 MW Zpracovatel projektu: Ing. Jan Štejfa, jan@stejfa.cz Doba realizace projektu: 18 měsíců Základní informace o společnosti Teplárna je akciová společnost, má jednoduchou řídící strukturu a přibližně 200 zaměstnanců. Zhruba polovina vyráběného tepla je dodávána průmyslovým podnikům, druhou polovinou je zásobována občanská zástavba. Vrcholový management podniku rozhodl o potřebě zavedení integrovaného systému řízení z toho důvodu, že chtěl zkvalitnit systém řízení, a to nikoliv pouze pro obdržení certifikátu. Proto vybral jako podporu pro zavedení zkušené poradce, ale rozhodl, že hlavní část práce bude na středním managementu vedoucích oddělení a provozů. Zadání pro poradce bylo zavést systém tak, aby byl vysoce účinný a aby pro svou funkci vyžadoval minimum dokumentace. Popis řešení projektu Průběh zavádění systému znázorňuje diagram (viz obrázek 12), který byl sestaven poradci a odsouhlasen vrcholovým vedením. K diagramu byly přiřazeny termíny a zodpovědnosti jak ze strany poradců, tak ze strany pracovníků podniku. Po úvodním školení pracovníků, kde byli seznámeni se základními pojmy a postupem projektu, proběhlo vstupní hodnocení. V této fázi nebyly ještě kladeny časové nároky na pracovníky podniku. Na základě vstupního hodnocení byl diagram zavádění systému dále upřesněn a bylo navrženo procesní schéma, mapa dokumentace a způsob naplnění všech požadavků systémových norem. (33)

36 Vstupní školení Vstupní školení managementu Vstupní školení pracovní skupiny Vstupní hodnocení Analýza všech vlivů na životní prostředí Shoda se zákonnými i jinými požadavky Shoda s hlavními požadavky standardů Analýza organizace Analýza stávající dokumentace Část poradenská Analýza procesů a plánování Vytvoření základního procesního schématu Návrh integrované politiky Stanovení jakostních a environmentálních cílů Vypracování programů k naplnění cílů Zpracování dokumentace a zavedení požadavků norem Návrh rozsahu dokumentace Zpracování a uvedení do praxe: Integrované příručky řízení Směrnic Místních provozních předpisů Další potřebné dokumentace Školení pracovníků Realizace programů k naplnění cílů Příprava na certifikaci Školení interních auditorů Realizace interních auditů Náprava neshod z interních auditů Přezkoumání vedením Závěrečný audit poradenské činnosti Certifikace Certifikace Předcertifikační audit Certifikační audit Obrázek 12: Diagram zavádění integrovaného systému řízení V dalším postupu sami pracovníci středního managementu ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky v podniku navrhovali klíčové indikátory procesů, environmentální aspekty a rizika BOZP a navrhovali jejich řízení a zlepšování. Zejména tím bylo dosaženo vysoké účinnosti systému řízení. Zavádění integrovaného systému řízení trvalo 18 měsíců, oproti původnímu předpokladu 12 měsíců. Společnost následně prošla úspěšnou certifikací. Ve fázi zavádění systému byla zvýšena pracovní náročnost zejména pro střední management. Doba zavádění se protáhla z důvodu pracovní vytíženosti středního managementu běžnými provozními úkoly. Když je systém řízení již zaveden a certifikován, pracovní náročnost na jeho udržování a zlepšování je nízká a dobře zavedený systém následně zajišťuje úsporu času pracovníků. Bylo navrženo procesní schéma, což je jeden z požadavků normy ISO Mezi hlavní procesy byly zařazeny ty, které vytvářejí nadhodnotu ( vydělávají peníze ). Řídící procesy nezajišťují nadhodnotu, ale tvoří systém řízení podniku. Podpůrné procesy ani nevytvářejí nadhodnotu ani neřídí, ale podporují významné funkce podniku. Přínosy Po zavedení systému se zlepšení projevila zejména v následujících oblastech: jednoznačné určení zodpovědností za procesy (z řad pracovníků středního managementu), určení hranic procesů, tj. rozsahu zodpovědností, vybudování útvaru integrovaného systému řízení přímo pod generálním ředitelem, v tomto útvaru jsou zástupce pro systém řízení, ekolog, bezpečnostní technik a tepelný technik, metrologie (metrologie stanovených měřidel byla vedena dobře, ke zlepšení došlo v metrologii pracovních měřidel, kterými jsou měřeny údaje pro výpočet indikátorů výkonnosti procesů), definování indikátorů výkonnosti procesů a stanovování cílů procesů (hlavní indikátory jsou účinnost zdroje, vlastní spotřeba tepla a elektřiny, návratnost kondenzátu, ztráty v rozvodech, ale např. i doba vykládky vlaku s uhlím nebo počet poruch a doba nucené odstávky kotlů a turbín), (34)

37 definování a hodnocení významu environmentálních aspektů procesů a stanovování cílů (zaměření na nejvýznamnější vlivy v ochraně životního prostředí; před zavedením tohoto prvku byly sledovány pouze emise do ovzduší formou srovnávání s emisními limity), definování a hodnocení významu rizik BOZP procesů a stanovování cílů (před zavedením prvku byla evidována rizika ve smyslu povinností Zákoníku práce a sami vlastní pracovníci ani pracovníci dodavatelských firem s nimi nebyli seznamováni, nový systém vyžaduje znalost stanovených rizik ze strany všech interních i externích pracovníků), ustavení nové skupiny pracovníků s kvalifikací interní auditor (vždy kumulovaná funkce s nějakou další), tito pracovníci tvoří rezervy k zastupování pracovníků středního managementu a jsou schopni kvalifikovaně komunikovat i s vrcholovým managementem, zavedení týmové práce v podniku na všech úrovních a vertikální i horizontální komunikace o otázkách jakosti, spokojenosti zákazníka, životního prostředí a BOZP zejména vlivem opakovaných pracovních schůzek vrcholového managementu, středního managementu a interních auditorů, zpracování nové jednotné provozní dokumentace a zavedení opakovatelných a dokumentovaných postupů ve všech oblastech systému řízení. Další zlepšení usnadnění pozice podniku při vyjednávání Zavedení systému řízení se zúročilo při změně vlastnictví podniku, kdy nový zahraniční majitel ocenil, že kupuje vyspělý podnik a nechal si pro svou potřebu přeložit hlavní podnikové dokumenty. Nový majitel též s uspokojením sledoval, že jsou identifikována všechna významná rizika z hlediska životního prostředí a BOZP a že jsou řízena. Zavedený systém řízení se projevil i v hladkém průběhu získání integrovaného povolení. Napomohl i dobré komunikaci s příslušnými úřady při hledání řešení v oblasti hlukové situace, neboť podnik způsoboval překračování hygienických limitů na hranici městské zástavby. 3.4 Čistší produkce Co je čistší produkce Čistší produkce (Cleaner Production CP) je preventivní strategie podporující efektivnější využívání vstupních zdrojů a snižující rizika vůči člověku i životnímu prostředí. CP zlepšuje efektivitu, rentabilitu a konkurenceschopnost podniku či organizace a zároveň chrání životní prostředí, spotřebitele i zaměstnance. Jedná se o univerzálně použitelný přístup vhodný pro všechna průmyslová odvětví i sektor služeb a nezávisí na velikosti ani charakteru podniku či organizace. Čistší produkce je nástrojem udržitelné výroby působící zejména v oblasti výrobních procesů a částečně přesahující do oblasti produktů a systémů řízení. Metodiku čistší produkce lze úspěšně propojit s celou řadou dalších dobrovolných nástrojů USV zaměřených na procesy např. environmentálním manažerským účetnictvím (EMA), monitoringem a targetingem (M&T), ale i s nástroji zaměřenými na produkt (design pro udržitelný rozvoj atd.). Velmi vhodné je propojení CP a environmentálních systémů řízení (EMS) podle EMAS nebo ISO Čistší produkce poskytuje systémům environmentálního managementu nástroj pro stálé zlepšování environmentálního profilu a systémy řízení naopak zajišťují integraci cílů a procedur podporujících čistší produkci do fungování podniku Vznik a vývoj čistší produkce Impulsem pro vznik čistší produkce byla v 80. letech 20. století novelizace některých zákonů v USA, při níž došlo ke zvýšení poplatků za produkci odpadů a ke značnému zvýšení poplatků za znečišťování životního prostředí. Čistší produkce tedy vzniká jako reakce průmyslu na přísnější zákony v oblasti ochrany životního prostředí. Tato preventivní strategie se stala velmi úspěšnou hlavně proto, že měla přínos jak v environmentální, tak v ekonomické oblasti. V České republice začala historie čistší produkce v letech , kdy se uskutečnily první demonstrační projekty CP. Následně vzniklo České centrum čistší produkce, které od roku 1994 realizovalo více než 200 úspěšných projektů CP v ČR a podílelo se na budování kapacit CP i v zahraničí. V současnosti se podporou CP v České republice zabývá Národní centrum čistší produkce při CENIA, české informační agentuře životního prostředí ( Na těchto internetových stránkách naleznete databázi případových studií, seznam konzultantů čistší produkce i podniků, které aplikovaly postupy čistší produkce. (35)

38 před projektem Vstupní suroviny, energie Produkty Nežádoucí odpady, emise, hluk atd. po projektu Vstupní suroviny, energie Nežádoucí odpady, emise, hluk atd. Produkty Obrázek 13: Schéma čistší produkce Zdroj: Čistší produkce, příručka pro podniky a veřejnou správu, CENIA, 2007 Čistší produkce představuje v současnosti efektivní nástroj pro optimalizaci výrobních postupů a prevenci vzniku odpadů. Návratnost investic do preventivních opatření se neustále zlepšuje. Je to zejména díky rostoucím cenám vstupních surovin a energie a také díky snižujícím se cenám některých prevenčních technik Nároky na zavedení čistší produkce Hlavním aplikačním nástrojem strategie čistší produkce je metodický postup (tzv. hodnocení možností čistší produkce), při kterém se analyzují materiálové a energetické toky daného systému za účelem identifikace příčin vzniku nežádoucích odpadů, úniků a znečištění (tzv. neproduktových výstupů výroby). Následně se navrhují a posuzují možnosti odstranění těchto příčin, a to jak z hlediska technické proveditelnosti, tak i z hlediska výsledné ekonomické účinnosti a environmentálního efektu. Základním požadavkem pro úspěšné zavedení čistší produkce v podniku či organizaci je dostupnost dat o materiálových a energetických tocích. Potřebná podrobná analýza může být velmi pracná a časově náročná, zvláště když v podniku není kvalitní informační systém o tocích a existuje pouze neúplná technologická dokumentace. V takových případech je vhodné údaje zjišťovat praktickým měřením či kvalifikovaným odhadem. Jestliže podnik využije metodiku čistší produkce za účelem získat informace o efektivitě výroby a vyčíslit ekonomické efekty navrhovaných opatření, je výsledné rozhodnutí o realizaci nápravných opatření závislé jen na rozhodnutí managementu. Hodnocení možností čistší produkce je dobrovolným nástrojem nevyžadujícím vnější součinnost. Pro změnu zaběhnutých stereotypů a překonání tzv. provozní slepoty je však vhodné realizovat první projekt čistší produkce ve spolupráci s odbornými konzultanty CP (jejich seznam naleznete na v databázi CP). Kvalita vypracovaného projektu čistší produkce závisí na invenci pracovníků. Projekt čistší produkce je týmovou záležitostí. Projektový tým pod vedením odborného konzultanta se skládá z pracovníků s plnou znalostí problematiky provozu (mistři, předáci, technici, operátoři, energetici, atd.). Naprostou nutností je podpora projektu u vedoucích pracovníků a motivace zaměstnanců. (36)

39 3.4.4 Přínosy čistší produkce Hlavní výhody a přínosy CP: úspora finančních prostředků, ekonomicky výhodné plnění legislativních požadavků nejen v oblasti ochrany životního prostředí, snížení negativních dopadů na životní prostředí, zlepšení environmentálního profilu podniku, pozitivní reakce orgánů státní správy a dalších zájmových skupin, zvýšení bezpečnosti práce a zlepšení pracovních podmínek, výhodné propojení s dalšími dobrovolnými nástroji, zapojení vedení a pracovníků podniku do řešení problémů, zvyšování informovanosti a povědomí o ochraně životního prostředí. Praktické projekty CP se zaměřují na optimalizaci vstupních materiálů, výrobních postupů a zefektivnění používaných technologií. Dále se snaží o zeštíhlení logistiky společně se zaváděním efektivnějších systémů řízení. Velmi zásadním bodem při integraci principů CP v podniku či organizaci je změna přístupu k výrobě a v některých případech i zlepšení designu výrobku či kvality poskytované služby. Preventivní přístup k ochraně životního prostředí společně s prokázaným snížením odpadů, emisí či dalších negativních dopadů lze využít mimo jiné i při komunikaci se státní správou či veřejností. Projekty čistší produkce mohou realizovat všechny organizace, které spotřebovávají významnější množství materiálových anebo energetických vstupů, tedy nejen průmyslové podniky, zemědělské podniky, zdravotnická zařízení, ale také úřady, vzdělávací instituce či sektor služeb (např. hotely). Vedle preventivního působení je velkou výhodou aplikace CP dokonalé seznámení se s výrobními procesy, přičemž se velmi často zjistí i nepředpokládané úniky látek (např. v důsledku špatné údržby) a jiné nesrovnalosti, jejichž odstranění může značně snížit celkové náklady. Často vede aplikace metodiky čistší produkce ke zlepšení logistiky výrobních operací či dopravních procesů, což snižuje jak negativní dopad na životní prostředí, tak i náklady Potenciál čistší produkce Existuje zažitá představa, že úsporná opatření zahrnují pouze investičně náročná technologická opatření. Z výsledků projektů CP však vyplývá, že v průměru cca 10% (projekty z druhé poloviny 90. let 20. století vykazovaly až 25 %) specifických odpadních toků lze eliminovat neinvestičními opatřeními zahrnujícími organizační změny či neinvestiční úpravy stávajících technologií. Dalším zažitým přístupem v podnicích je kalkulace výdajů spojených s nakládáním s odpady pouze jako součet ceny transportu a poplatků za zneškodnění odpadu. Ve skutečnosti je však odpad draze nakoupenou surovinou, kterou se nepodařilo přeměnit na konečný produkt. Cena ztracených surovin bývá řádově vyšší než náklady na zacházení se vzniklým odpadem a znečištěním, viz obrázek 14. Vhodným nástrojem pro získání základního přehledu o potenciálu pro čistší produkci, tedy o environmentálních rizicích a ekonomických ztrátách spojených s nejvýznamnějšími materiálovými a energetickými toky, jsou tabulky Top Twenty (TT), viz kap Tabulky TT představují jednoduchou analýzu vstupů a výstupů, která rychle poskytne přehled o efektivnosti využití vstupních surovin ve výrobním procesu, finančních Náklady na skládkování Náklady na přepravu Cena ztracených surovin Celkové náklady 0% 20% 40% 60% 80% 100% Obrázek 14: Finanční ztráty spojené s odpadovým hospodářstvím Zdroj: České centrum čistší produkce, 1998 (37)

40 ztrátách spojených s produkcí odpadů a tím i potenciální efekty zavedení čistší produkce. V praktických projektech USV se tabulky TT osvědčily jako velmi vhodný nástroj pro identifikaci potenciálu nejen pro čistší produkci, ale i další nástroje USV zaměřené na procesy. Tabulky TT se zaměřují pouze na nejvýznamnější materiálové a energetické toky (podle jejich ceny, množství či nebezpečnosti) a napomáhají určit efektivitu přeměny vstupních surovin a energií na konečný produkt. Postup při vyplňování tabulek Top Twenty: Celý podnik (závod) si představte jako černou skřínku, na které vás v této fázi zajímají pouze: její nejvýznamnější vstupy a výstupy (materiálové i energetické a jejich finanční hodnota), efektivita přeměny vstupních surovin na žádaný produkt, nebezpečnost vstupů a výstupů. Stanovte si časovou jednotku, pro kterou budete jednotlivé údaje vyplňovat, nejlépe 1 rok. Pokud se produkce mění např. dle ročních období, využijte kratší časovou jednotku např. měsíc, týden. Použijte stejnou časovou jednotku ve všech tabulkách TT. Dále vyplňte jednotkovou a celkovou cenu položky. Tyto ceny uvádějte včetně dalších výdajů souvisejících se surovinami, např. přeprava atd. V případě, že u některé položky nemůžete zjistit přesné údaje, odhadněte je. Pro stanovení potenciálu to postačí. Vyplněné tabulky TT již mluví jasnou řečí čísel o teoretickém potenciálu úspor, kterým jsou veškeré ztráty (neproduktové výstupy). Podnik přece není od toho, aby vyráběl odpad, ale chce vyrábět žádoucí produkty. Některé podniky, které chtějí zdůraznit tento přístup, si pro své programy čistší produkce stanovují cíle nulového odpadu a znečištění ( Zero Waste anebo Zero Emissions ) Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Systematicky vyhledává preventivní eko- -efektivní opatření. Vede k porozumění příčinám vzniku odpadu a znečištění a přesnému definování problému. Obsahuje ekonomické vyhodnocení opatření. Jednoduchý postup. Jednoduchá integrace s dalšími nástroji (EMS, EMA, M&T apod.). Slabé stránky Časová náročnost. Nároky na informace o materiálových a energetických tocích. Nároky na zapojení zaměstnanců podniku. Tendence realizovat staticky jako jednorázový projekt Další zdroje informací Použité zdroje 1) Dobeš, V. Čistší produkce, prevence odpadu a znečištění: Metodická příručka pro průmyslové podniky. Praha: České centrum čistší produkce, URL:< 2) Šlesinger, J. et al. Čistší produkce: Příručka pro podniky a veřejnou správu. Praha: CENIA, česká informační agentura životního prostředí, URL:< Další zdroje Národní centrum čistší produkce. URL:< UNIDO, Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj. URL:< UNEP, Program organizace spojených národů pro životní prostředí. URL:< PREPARE. URL:< EEA, Evropská agentura životního prostředí. URL:< Cleaner Production International. URL:< (38)

41 3.4.8 Případová studie Název případové studie: Zvýšení účinnosti využití niklu (Ni) v provozu galvanovny Cíl: Zvýšit současnou úroveň využití Ni v procesu galvanizace o 15 % Zpracovatel: Jedná se o modelový příklad připravený na základě zkušeností z více projektů Základní informace o společnosti Povrchová úprava kovů při použití galvanizování a lakování. U galvanizování se jedná o zinkování, niklování, dekorativní chromování, cínování, fosfátování a stříbření. Povrchová úprava lakováním probíhá buď formou práškového lakování nebo mokrého lakování. Počet zaměstnanců: cca 90 Popis řešení Výsledky z tabulky Top Twenty Nejdůležitější materiálové vstupy: Zn anody, Ni anody, dikyanostříbrnan draselný, práškové barvy, kyselina chlorovodíková Hlavní energetické vstupy: elektrická energie, plyn, voda, tlakový vzduch Východiska Typ niklovací lázně: Wattsovy niklovací lázně Teplota lázně: cca 60 C Složení lázně: síran nikelnatý, chlorid nikelnatý, kyselina boritá a další sloučeniny Současná skutečná účinnost využití Ni je cca 82 % (BREF s %). Potenciál pro finanční úspory dosahuje cca Kč/rok při zvýšení efektivity využívání Ni o 15 %. V současném provozu niklovací linky není využíván ekonomický oplach, a tím dochází ke značným finančním ztrátám. Vysoké výnosy Ni odcházejí do ekonomických oplachů z lázní. První oplach je průtočný a je napájen přetokem z druhého oplachu s vysokým průtokem demineralizované vody. Název položky Množství (kg) Celková cena (Kč) Podíl Ni (kg) Ni v kalech a OV (kg) Nezužitkovaný podíl Ni v % Ztráta (Kč/rok) Ni anody Síran nikelnatý Chlorid nikelnatý Celkem ,97 % Tabulka 1: Celková bilance Ni v galvanovně v tabulce Top Twenty Pozn.: Čísla v tabulce jsou pouze ilustrativní a demonstrují potenciál úspor (nezužitkovaný podíl). Navržená opatření a) využití ekonomického oplachu a technologie pro zpětné získávání Ni z druhého oplachu, b) důsledné dodržování galvanizačních časů, c) optimální navěšování pokovovaných výrobků, d) důsledné zakrývání lázní, e) zpětné získávání Ni z lázní, f) stahování nánosu Ni na závěsech a stahování Ni ze zmetků nebo odparka, následný prodej kalů. Výsledky Odhad úspor vychází z následujících faktů: Ekonomické pomocí navržených opatření bude možné snížit ztráty Ni na 4 %, tedy o 15 %. Tomu odpovídá finanční úspora cca Kč/rok. Dále bude dosaženo úspory nákladů na výrobu demineralizované vody. Environmentální snížení znečištění odpadních vod a zatížení recipientu, snížení spotřeby vody a demineralizované vody. (39)

42 3.5 Environmentální manažerské účetnictví Co je environmentální manažerské účetnictví Podnikové environmentální účetnictví je nástroj k řešení podnikových problémů s ochranou životního prostředí v souladu s podnikovými ekonomickými zájmy. Má své konkrétní podoby ve dvou oblastech podnikového účetnictví: Ve finančním účetnictví, které vede evidenci majetku, finančních zdrojů, úrovně a výsledků hospodaření účetní jednotky. Je určeno pro externí zájemce a řídí se zákonem o účetnictví a dalšími předpisy. Environmentální problematiku postihuje účtováním a vykazováním environmentálních transakcí a událostí, které ovlivňují nebo patrně ovlivní finanční situaci podniku. Např. účetní jednotka má v účtovém rozvrhu ekologické účty, ve finančních výkazech jsou položky ekologické povahy. V manažerském účetnictví, které aplikuje principy finančního účetnictví na tvorbu podnikatelské strategie, na plánování, rozhodování, hospodárné využití zdrojů aj. vše pro interní potřebu a podle postupů, pro které nejsou zákonné předpisy. Tyto postupy použité pro environmentální problematiku tvoří environmentální manažerské účetnictví. Environmentální manažerské účetnictví (EMA) se tak zabývá identifikací, shromažďováním, odhady, analýzami a vykazováním informací o hmotných a energetických tocích, o environmentálních nákladech/výnosech a o dalších hodnotových informacích souvisejících s životním prostředím. EMA je spolu s finančním účetnictvím součástí podnikového informačního systému a působí zejména na řízení procesů. Má bezprostřední vazbu na systém environmentálního managementu a poskytuje informace pro komunikaci. Na EMA těsně navazují metoda čistší produkce a metody racionalizace spotřeby energií; vzdáleněji hodnocení životního cyklu výrobku/služby a ekodesign. Oba účetní přístupy, ale zejména EMA, používají kategorie dvojího druhu: Fyzikální (naturální) veličiny v odpovídajících fyzikálních jednotkách, např. spotřeba materiálů v t/rok, vody v m 3 na 1 tunu výrobku a energií v GJ/rok. Hodnotové veličiny vyjádřené v peněžních jednotkách, např. ceny surovin v Kč/t, náklady na odpadové hospodářství v Kč/rok. Environmentální manažerské účetnictví je nástrojem environmentálního managementu (např. podle standardů ISO ) a součástí podnikového informačního systému (stejně jako finanční účetnictví a další agendy) Vznik a vývoj EMA Zájem ekonomů o přírodní zdroje a kvalitu životního prostředí velmi vzrostl ve 20. století. Vznik EMA je těsně spojen s průmyslovými iniciativami za lepší environmentální chování (omezení vzniku odpadů, prevenci vzniku odpadů, čistší produkci), při kterých se zdůrazňuje princip současného zlepšení environmentálního chování a hospodářských výsledků (3P, Pollution Prevention Pays předcházení znečištění se vyplácí). Účetnictví v dnešní podobě vzniklo v 15. století, samotné EMA až v poslední čtvrtině 20. století. Současným trendem EMA v oblasti ochrany životního prostředí jsou pokusy o podnikatelské zohlednění jak společenských nákladů (externalit VI/ ), tak celého životního cyklu výrobku či služby. U nás vyšla první publikace o EMA v roce 1996 a v té době několik prvních podniků zavedlo ekologické účty podle vlastní úvahy; od té doby se taková praxe moc nerozšířila. Ačkoliv principy EMA jsou ve světové literatuře prezentovány dosti jednotně, v podnikových postupech EMA se dodnes projevuje velká rozdílnost, a to u nás i v zahraničí. Na EMA není mezinárodní standard, jako jsou např. standardy pro environmentální management řady ISO Existují však různá doporučení; u nás je to Metodický pokyn MŽP 1). S ním je kompatibilní obsáhlejší příručka OSN 6). Podrobné příklady použití Metodického pokynu MŽP najdete v PLANETĚ č. 5/2003) Nároky na zavedení EMA O účelnosti a rozsahu zavedení EMA lze při vstupním hodnocení rozhodnout následujícími kroky : a) Odhad, zda EMA bude pro podnik přínosem. Užitečnost použití EMA posoudíme podle významnosti podnikových nákladů souvisejících s životním prostředím. Ty jsou v prvém přiblížení dány využitím vstu- VI/ Označení pro vnější účinek nějakého ekonomického rozhodnutí, resp. činnosti (40)

43 pujících hmot a energií, jak to vyplývá z tabulek nejdůležitějších vstupů a výstupů popsaných v kap o čistší produkci (doporučuje se 20 nejvýznamnějších vstupů a 20 nejvýznamnějších výstupů, odtud název Top Twenty, TT nebo T20) a příklady tabulek TT najdete v tabulce 2 a 3. Ostatní náklady, jako jsou poplatky za vypouštění, monitoring aj., bývají ve srovnání s tím malé. Posouzení tabulek: Jsou-li ekonomické ztráty v posledním sloupci tabulky vstupů pod 1 % hodnoty vstupů a celkové náklady na výstupy v posledním sloupci tabulky výstupů malé, buď jsou tabulky chybné, nebo EMA nejspíše nebude přínosem. U materiálových nákladů jsou obvyklé hodnoty 1-10 %, nezřídka i přes 30 %. Po získání takovéto orientace lze posoudit vhodnost použití EMA jako východiska ke zlepšení situace. Úplný obraz z pohledu EMA získáme postupem podle b). Č. Název suroviny Měrná jednotka Množství za rok Jednotková cena (tis. Kč) Celková cena (tis. Kč/rok) 1. Oleje t Použití výroba, údržba Podíl (%) zužitkovaný ve výrobku Ekonomická ztráta (Kč/rok) Barvy t výroba Plasty t výroba Odlitky t výroba Ředidla t výroba Elektřina MWh , provoz Zemní plyn tis. m , otop, TUV, lakovna Voda tis. m provoz Příklad použití tabulek TT: Tabulka 2: Nejdůležitější suroviny (materiály, pomocné látky, provozní látky) Zdroj: Ing. Vojtěch Vaněček, CSc. Č. Název odpadu nebo emise Měrná jednotka Množství za rok Cena obsažených surovin (Kč/rok) Cena za odstranění (Kč/rok) Součet: suroviny + odstranění (Kč/rok) 1. Kovový odpad t (výnos) Oleje a emulze t Odstřiky z plastů Emise uhlovodíků Absorpční činidla (filtry) (ztracený olej) t (výnos) t 4 t (ředidlo) (ztracené barvy) Zbytky kabelů t 0, Tabulka 3: Nejvýznamnější odpady a emise Zdroj: Ing. Vojtěch Vaněček, CSc. (41)

44 Strojírenský závod střední velikosti sestavil tabulky nejdůležitějších vstupů a nejdůležitějších výstupů. Z materiálových vstupů (bez vody) v hodnotě Kč/rok odchází v nevýrobkových výstupech 9,4 %, což představuje prevenční potenciál (možnost úspor) a zasluhuje zkusit postup čistší produkce. Využití energií, závodem odhadnuté na 95 %, je ve skutečnosti téměř nulové, protože ve výrobku nic nezůstává. Je tedy namístě buď ještě hledat porovnání s obdobnými provozy (zda údaje o spotřebě energií odpovídají nejlepší dostupné praxi ), nebo rovnou provést energetický audit nebo uvážit použití metody M&T. Z hlediska environmentálních dopadů jsou nejškodlivější emise uhlovodíků (z ředidel a z barev), odpadní oleje a emulze, a ztracené barvy. Tyto položky dohromady představují současně nejvýznamnější finanční ztrátu, 53,8 % finančních ztrát s nevýrobkovými výstupy (poslední sloupec tabulky odpadů a emisí). Povšimněte si, že hodnota těchto ztrácených materiálů je 6,8 větší než poplatky za jejich odstranění nebo vypouštění. Finanční ztráty s kovovými odpady a s odstřižky z plastů by byly mnohem větší, kdyby se je nedařilo zpeněžit. b) Výkaz environmentálních nákladů/výnosů úplné posouzení situace. Výkaz environmentálních nákladů a výnosů pořízený podle metodického pokynu 1) poskytne podrobnou představu o druzích a velikosti všech environmentálních nákladů a výnosů. Podobně jako v případě a) se začne přehledem environmentálně významných vstupů a výstupů. Avšak zatímco metoda TT posuzovala účetní jednotku jenom zvenčí, jako černou schránku, zhotovení výkazu předpokládá znalost vnitřku. Jestliže např. máme do výkazu zapsat odpisy environmentálních zařízení, musíme mít jejich soupis atd. Častým nedostatkem je, že se část nákladů/ výnosů nerozpozná jako environmentální, a výkaz je pak podceněný. Výsledkem pečlivě vyplněného výkazu je dokonalý přehled jako podklad pro rozhodnutí o potřebě EMA. Na rozdíl od metody TT jsou zde zachyceny všechny environmentální náklady, nejen ty související se ztrátou vstupů v nevýrobkových výstupech. Např. v případové studii v kap sice platí, že finanční ztráty s nevyužitými surovinami převyšují náklady na odstranění a poplatky (3,9 ), ale samotný monitoring nepostihnutý v tabulkách TT převyšuje obojí (1,3 ). Posouzení výkazu: Významnost environmentálních nákladů/výnosů je východiskem pro rozhodnutí, zda je účelné doplnit účtový rozvrh podniku o významné účty, sledovat je a navíc hledat způsob zmenšení nákladů, např. u energií použít metodu M&T. Příklady práce s výkazem: Výkaz environmentálních nákladů a výnosů a přehled ryze environmentálních účtů v účtovém rozvrhu podniků AROMA Praha, a.s. a KAUČUK, a.s. jsou podrobně popsány v PLANETĚ č. 5/2003). Poznámka k a) i b): V tabulkách TT a ve výkazu environmentálních nákladů a výnosů jsou vstupy neobsažené ve výrobku (předmětu služby) považovány za ztrátu, byť použitá technologie to jinak neumí. Tento nezažitý přístup je zdůvodněn tím, že hodnota vstupů ztrácených v nevýrobkových výstupech většinou několikanásobně převyšuje náklady obvykle považované za ekologické : náklady na odpadové hospodářství a poplatky za vypouštění. Je to také podnět k porovnání s úrovní jiných provozovatelů (benchmarking), tj. zda používáme nejlepší dostupné techniky, dále podnět k úsilí o komerční využití nevýrobkových výstupů, a k úvaze o volbě lepší technologie. Zavedením EMA, nebo pouhým sestavením výkazu environmentálních nákladů a výnosů, se otevírají možnosti k náročnějším úlohám, vyžadujícím už určitou kvalifikaci: Tvorba environmentálních indikátorů pro environmentální management a pro prezentaci environmentálního profilu organizace a pro komunikaci. Příklady: ČSN EN ISO a PLANETA č. 1/2006. Posouzení ekoúčinnosti pomocí indikátorů, které poměřují naturální efekty (např. spotřebu přírodního zdroje, produkci odpadní vody) s finančním efektem (např. s obratem, s vytvořenou přidanou hodnotou) a směřují k vytvoření více s méně zdroji. Příklady: Environmentální zprávy zahraničních společností. Publikace Eco-efficiency, WBCSD, Ke stažení na Zviditelnění kritických míst a operací, kde dochází k znečišťování životního prostředí a současně k finančním ztrátám, doplněním finančních toků k materiálovým a energetickým tokům ve složitém výrobním schématu. Příklad, viz 4) str. 32. Správné přiřazení (alokace) environmentálních nákladů na nositele nákladů. Příklady, viz 4) str. 26 a 5) str. 39. Hodnocení environmentálních investic s respektováním všech environmentálních nákladů a dalších efektů. Příklady, viz 4) str. 43 a 46. Kalkulace životního cyklu, tj. zahrnutí předvýrobních a povýrobních etap a také externalit. Příklad: Vzorová studie elektrárenské společnosti Ontario Hydro v publikaci EPA 742-R , ke stažení na a další aplikace více finanční povahy: aktivace environmentálních nákladů, závazky environmentálně vyvolané, nákladové účetnictví toků. (42)

45 3.5.4 Přínosy EMA Koncept EMA spojuje dva významné podnikatelské zájmy: Hospodářský výsledek podnikání je pro podnikatele nejdůležitější. Je ovlivněn environmentálními náklady, méně často environmentálními výnosy. Správné rozpoznání všech environmentálních nákladů, jak je přináší EMA, je východiskem k jejich zmenšení. Environmentální náklady bývají citelné, viz odstavec a), zvláště když se započtou náklady na nevyužité vstupy. Zkušenosti z desítek projektů čistší produkce u nás a stovek projektů ve světě, jakož i projektů vypracovaných v kurzu Manažer USV ukazují, že i dobře vedené a úspěšné firmy bývají překvapeny potenciálem úspor vyjeveným EMA a dokáží část potenciálu využít. Péče o životní prostředí a šetření přírodními zdroji nemusí být srdeční záležitostí podnikatele, ale určitě je v jeho finančním zájmu, a to nejen z důvodu možných úspor. Zelené chování je pro podnik důležitou vizitkou: Je vyžadováno obchodními partnery i veřejností (a představuje tak konkurenční výhodu) a je podnikatelskou příležitostí ( zelené výrobky, zařízení a služby pro ochranu životního prostředí). Údaje o environmentálním chování podniku pro komunikaci s partnery i s veřejností poskytuje právě EMA, např. formou environmentálních indikátorů Potenciál EMA Užití EMA je namístě vždy, když podnik má dopady na životní prostředí, ať znečišťováním prostředí nebo čerpáním přírodních zdrojů. Pro vhodnost použití EMA platí: Ve finanční oblasti se potenciální možnosti EMA vyjeví provedením postupů, viz odstavec a) a b). Ukáže se potenciál úspor, a někdy je způsob jeho využití evidentní bez dalších nástrojů (např. omezit růst spotřeby a emisí rozpouštědel používaných k čištění tím, že se spotřeba normuje), jindy je využití potenciálu úspor hledáno použitím metod čistší produkce, energetického auditu, M&T aj. V environmentálním managementu poskytuje právě EMA kvantitativní údaje pro posuzování, porovnávání a rozhodování. Potenciál a aplikace EMA jsou ilustrovány následujícím příkladem. Příklad: Ukázkovou aplikací EMA je projekt Modellprojekt Umweltkostenmanagement firmy KUNERT AG, IMMENSTADT, z r V textilním závodě v Mannheimu se 400 zaměstnanci byla ověřována metoda EMA pro zmenšení zátěže životního prostředí a dosažení úspor. Řešitelé pořídili přehled materiálových a energetických toků a nákladů na nevýrobkové výstupy. Ačkoliv firma byla v ochraně životního prostředí angažovaná, o nevýrobkových výstupech věděla málo, zvláště ve finančním vyjádření. Pozornost věnovala výrobkům, ne tokům materiálů a energií. Projekt ukázal možnost úspor nákladů ve výši 7,25 % současných výrobních nákladů cestou úspory surovin, a řízení environmentálních nákladů bylo integrováno do podnikového řízení. Společnost odhaduje možnost zmenšit množství ztrácených materiálů o 33 % (to je možný stupeň využití potenciálu úspor). V šestistupňové stupnici (0 NE, 5 VELMI) ohodnotilo 14 pracovníků firmy výsledky projektu takto: Vyplatil se podle vašeho názoru projekt? 4,00 Změnila se projektem vaše představa o nákladovosti? 2,82 Zlepšila se díky projektu spolupráce mezi odděleními? 2, Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Vyjadřuje environmentální problematiku ve finančních kategoriích, které jsou předmětem zájmu podnikatele. Dává finanční motivaci pro šetrné chování k životnímu prostředí a přírodním zdrojům. Kvantifikuje finanční ztráty spojené s produkcí odpadu a znečištění a spojuje tak environmentální a ekonomická hlediska. Slabé stránky Chybí jednotná metodika, např. definice environmentálních nákladů. Informuje o potenciálu úspor, ale neporadí způsob jeho využití, pro identifikaci a realizaci opatření nutno použít další nástroje (např. CP). Zatím neumí řešit problém externalit, je to ve stadiu pokusů. (43)

46 3.5.7 Další zdroje informací Použité zdroje 1) Metodický pokyn pro zavedení environmentálního manažerského účetnictví. Ministerstvo životního prostředí, Praha, URL:< 2) Roční výkaz o výdajích na ochranu životního prostředí 1 01: Příručka pro zpravodajskou jednotku. Český statistický úřad, URL:< 3) Vaněček, V. Hyršlová, J. Případová studie podnikového environmentálního účetnictví. Planeta: odb. časopis pro životní prostředí. Č. 5 (2003). URL:< 4) Vaněček, V. Hyršlová, J. Využití environmentálního účetnictví při řešení rozhodovacích úloh v podniku s cílem ochrany životního prostředí. Planeta: odb. časopis pro životní prostředí. Č. 5 (2004). URL:< 5) Hyršlová, J. Využití environmentálního manažerského účetnictví na podporu rozhodovacích procesů v podniku. Planeta: odb. časopis pro životní prostředí. Č. 7 (2005). URL:< 6) Environmental Management Accounting Procedures and Principles. Pracovní skupina expertů, OSN, New York, s. URL:< Případová studie Název případové studie: Emise těkavých organických látek v podnikovém environmentálním účetnictví Cíl: Snížení spotřeby těkavých organických látek a nákladů Zpracovatel: Ing. Vojtěch Vaněček, CSc. (vojtech.vanecek@iol.cz) Doba realizace: 2005 Velikost podniku: Podnik střední velikosti Odvětví: Výroba technických kapalin Situace v podniku Výroba technických kapalin je zdrojem emisí těkavých organických látek (VOC), což představuje jak významný environmentální aspekt, tak finanční ztráty a jisté environmentální náklady. Pro posouzení této problematiky sestavil podnikový ekolog nejprve soupisy nejvýznamnějších surovin a nejvýznamnějších odpadů a emisí spolu s údaji o množstvích a cenách ve formě tabulek Top Twenty (nejsou zde uvedeny, údaje viz obrázek 15). Pro názornost byly údaje zaneseny také do zjednodušeného schématu výroby, viz obrázek. Všechny údaje o VOC z oblasti EMA pak byly zaneseny do tabulky Výkaz environmentálních nákladů a výnosů podle Metodického pokynu MŽP 1), viz tabulka 4. Schéma výroby Suroviny se přivážejí cisternami do stáčecí stanice. Odtud jsou suroviny vedeny do skladovacích nádrží. Dýchání skladovacích nádrží je hlavním zdrojem emisí VOC do ovzduší. V úseku výroby je část surovin odebírána plnicí stanicí a v přiměřených obalech expedována jako výrobky. Plnění je dalším zdrojem emisí do ovzduší. Jiná část surovin je v úseku výroby nejprve mísena v mísičích, a teprve pak plněna do obalů. Také mísiče jsou zdrojem emisí do ovzduší. Odpadní vody z mísicí stanice odcházejí pro případ úniku kapalných odpadů přes lapače olejů (lapoly), ze kterých se vybírá odpadní směs organických látek neurčitého složení a vody k zneškodnění externí firmou. Materiálové toky a s tím spojené toky hodnot jsou uvedeny ve schématu. Popis řešení projektu Výkaz environmentálních nákladů a výnosů. Kromě ztráty surovin v emisích do ovzduší a s odpady platí podnik poplatky za emise VOC do ovzduší ve výši Kč ročně a hradí Kč ročně za měření emisí. V odpadu z lapolu je surovin zanedbatelně málo, je to znečištěná voda. Platí se však za odstranění odpadu. Posouzení Podnik má zaveden systém environmentálního managementu a uvažuje o zmenšení emisí VOC do ovzduší, ale z hlediska předpisů není na zmenšení emisí VOC jiný tlak než motivace vyjádřená placením poplatků. Z hlediska finančního zájmu výrobce činí hodnota ztracených hmot Kč ročně, tj. pouhých 0,119 % ceny surovin. Připočteme-li náklady na odstranění odpadu z lapolů, poplatky za emise a cenu měření, dostaneme roční environmentální náklady spojené s VOC v celkové výši Kč. (44)

47 Domény životního prostředí Ovzduší, klima Odpadní vody Odpady Úhrn Kategorie environmentálních nákladů a výnosů 1. Nakládání s odpady, odpadními vodami a emisemi do ovzduší Externí služby Poplatky, daně Další náklady 2. Péče o životní prostředí a prevence znečištění 2.1 Externí služby Cena materiálu obsaženého v nevýrobkovém výstupu 3.1 Suroviny Náklady zpracování nevýrobkového výstupu Environmentální náklady celkem Environmentální výnosy Tabulka 4: Výkaz environmentálních nákladů a výnosů, Kč/rok VÝŘEZ Z TABULKY Výsledky Podnik odhaduje, že instalací nabízeného zařízení na zachycování a vracení 95 % emisí ze skladovacích nádrží (hlavního zdroje emisí VOC) nejen zmenší ztrátu surovin, ale že poplatky za emise VOC a náklady na měření se zmenší na polovinu. Zachycování emisí by zmenšilo celkové emise VOC na 21,4 % současného množství a environmentální náklady celkem by se zmenšily na Kč/rok. Aby zachycování emisí bylo výhodné také finančně, průměrné roční náklady nové instalace (provoz, údržba a anuita) by nesměly překročit očekávané úspory Kč/rok. Těkavé organické látky (VOC) ve výrobně: schéma ročního toku hmot a hodnot STÁČENÍ PŘÍPRAVA VÝROBY VÝROBA Suroviny t Kč benzín technický xylen butanol líh toluen ethylacetát aceton formaldehyd petrolej Stáčecí stanice Emise VOC 4,261 t Kč Skladovací nádrže Mísiče Emise VOC 0,891 t Kč Odpadní vody Odpadní vody Plnicí stanice Lapoly Výrobky Odpady s VOC 2,7 t odstr.: Kč Obrázek 15: Schéma ročního toku hmot a hodnot těkavých organických látek ve výrobně (45)

48 3.6 Systém energetického řízení Monitoring & Targeting Co je energetické řízení Monitoring a Targeting (M&T) je osvědčeným nástrojem systému energetického řízení pro neustálé zlepšování energetické účinnosti. Podstatou M&T je sledování nejen spotřeb energie anebo materiálů v důležitých místech spotřeby, ale také sledování faktorů, které tuto spotřebu v daných místech ovlivňují. To umožňuje řídit reálnou účinnost využívání sledovaných toků v daném místě. Energetické řízení je definováno jako soubor technologicko-organizačních postupů, jehož cílem je dosažení a trvalé udržování optimálního provozování energetického hospodářství z hlediska bezpečnosti, spolehlivosti, ekonomické efektivnosti, dopadů na životní prostředí apod. při zajištění všech oprávněných energetických potřeb. V závislosti na velikosti a složitosti energetického hospodářství se mění i požadavky na činnosti spojené s energetickým řízením. V každém případě je však pro správné fungování energetického řízení nutno správně zvolit cíle, nástroje pro jejich dosahování a indikátory pro hodnocení dosahovaných výsledků. V rámci integrované prevence a omezování znečištění (IPPC) je systém M&T považován za nejlepší dostupnou techniku (BAT) Vznik a vývoj energetického řízení Za vznik techniky monitoringu a targetingu lze považovat spuštění programu Kontroly a zaměření na cílové hodnoty Ministerstva energetiky Velké Británie v roce 1980, kde se provedly asi v 50 průmyslových odvětvích výzkumné (vzorové) studie. Od té doby se metoda a přístup M&T postupně rozšiřuje především v Evropě a v Severní Americe Nároky na zavedení energetického řízení Metodika M&T Metodika M&T je zcela univerzální. M&T lze aplikovat jak v případě jednodušších systémů energetického řízení budov či komplexů budov, tak v případě složitých průmyslových energetických hospodářství libovolného průmyslového odvětví. Hlavním cílem systémů M&T je obvykle zajistit trvalou kontrolu dosahování stanovených cílů v oblasti efektivnosti užívání energie jak z hlediska energetického hospodářství jako celku, tak jeho jednotlivých částí. M&T ovšem může významně přispět i k funkci dalších nástrojů energetického řízení (benchmarking, plánování, údržba, rozhodování o investicích, motivace zaměstnanců apod.) a jeho činnost může přesahovat i mimo samotné energetické hospodářství, například do oblasti řízení dopadů na životní prostředí (emise škodlivých plynů do ovzduší, odpadní vody, nakládání s odpady) nebo i přímo do výrobního procesu (spotřeba vstupních surovin, neshodná výroba apod.). Měření spotřeby Měření produkce Ostatní vlivy 1. fáze Porovnání dosažených výsledků a stanovených cílů 2. fáze Diskuse a analýza Přijetí opatření Obrázek 16: Schéma zavedení energetického řízení pomocí M&T (46)

49 M&T je nezbytným prvkem všech systémů energetického řízení. V případech, kdy v organizaci není systém energetického řízení formálně zaveden, musí být M&T propojen s jinými dostupnými systémy řízení. M&T prosazuje přístup ke spotřebě energie coby řiditelné složce provozních nákladů namísto toho, aby byly tyto náklady považovány za náklady režijní povahy tak, jak tomu ve většině podniků stále ještě je (podniky často pouze sledují spotřeby na fakturačních měřidlech anebo v procesech). Aby bylo možné spotřebu energie efektivně řídit, musí být splněny jisté předpoklady: Musí být k dispozici důvěryhodné údaje o spotřebě energie a faktorech, které mají na výši spotřeby energie vliv. Musí být stanoveny indikátory (cíle), které měří efektivnost užívání energie. Za dosahování cílů musí nést odpovědnost konkrétní lidé, kteří zároveň mohou plnění cílů ovlivnit. Musí existovat funkční mechanismus pro neustálé zlepšování. Sběr dat Nároky na podrobnost údajů o spotřebě energie a ovlivňujících faktorech se odvíjejí od: náročnosti jednotlivých procesů na spotřebu energie, potažmo výše nákladů, povahy procesů (nepřetržité, dávkové, směnné, sezonní), složitosti energetického hospodářství (počtu a rozmanitosti procesů výroby, přeměn a konečné spotřeby energie, organizační struktury společnosti. V případě jednoduché aplikace lze vycházet pouze z měření celkových energetických vstupů a několika hlavních ovlivňujících faktorů. Tyto případy se týkají zejména provozování menších budov administrativního či obytného charakteru. V případech složitých průmyslových aplikací je nezbytné rozdělit celkovou spotřebu na jednotlivé procesy, v praxi jde obvykle o stovky podružných měřicích míst a odpovídajících ovlivňujících faktorů. Ostatní aplikace M&T, kterých je většina, se pohybují mezi zmíněnými extrémními situacemi. Měření se týká zejména spotřeby paliv, elektrické energie, tepla, stlačeného vzduchu, chladu apod. Obvykle se měření rozšiřuje o sledování oblasti spotřeby vody, která je svým charakterem velmi podobná spotřebě energie, navíc často bývá i využívána v roli nositele energie. Mezi typické ovlivňující faktory patří údaje o objemu a sortimentu výroby, obsazenosti budov, vnějších vlivech, zejména venkovní teplotě apod. Dostatečná podrobnost dat má na kvalitu M&T zásadní vliv. Nedostatek podružného měření ovlivňuje negativně činnost všech navazujících prvků systému. Neplatí ovšem, že čím více měření, tím lépe. Příliš ambiciózní systémy podružného měření vedou k zahlcení údaji, jejich obtížnějšímu zpracování a samozřejmě k vysokým nákladům na pořízení a údržbu systému měření. K rozhodování o instalaci podružného měření se v praxi obvykle přistupuje jako k investiční akci. Jsou porovnávány náklady na doplnění měření s efekty, které doplnění měření může přinést. Podnik Oddělení A Oddělení B Oddělení X EZS B1 EZS BY EZS X1 EZS X2 EZS XY Měřič X1-1 Měřič X1-2 Měřič X2-1 Měřič XY-Z Obrázek 17: Energetická zúčtovací střediska v organizační struktuře podniku (47)

50 Struktura Na základě měření je spotřeba energie rozdělována na tzv. energetická zúčtovací střediska (EZS). V závislosti na složitosti organizační struktury podniku se zúčtovací střediska dále sdružují do větších celků (oddělení, divizí, závodů apod.). Nejvyšší úroveň představuje celé energetické hospodářství společnosti. Při rozhodování o tvorbě zúčtovacích středisek se zohledňují následující fakta: EZS představuje prvek energetického hospodářství s přesně definovanými hranicemi, jehož spotřebu energie lze měřit. Jsou dostupná data popisující výstupy činnosti EZS, případně popisující podmínky, při kterých bylo EZS provozováno. EZS má svého vlastníka (osobu odpovědnou za provoz) Přínosy energetického řízení pomocí M&T M&T jako moderní nástroj energetického řízení překonává nedostatky energetických auditů, protože je schopen průběžně analyzovat a vyhledávat nové možnosti v oblasti hospodárného nakládání s energií. Takto identifikovaný ekonomicky efektivní potenciál úspor je podstatně vyšší, jelikož: má významnou neinvestiční složku, která je dána existencí opatření organizačního charakteru, je nevyčerpatelný, a to ve smyslu dynamického charakteru výroby a souvisejících technik (manažerských i hardwarových) tento charakter potenciálu energetických úspor umožňuje dosahovat stálého zlepšování v této oblasti, známá investiční opatření lze dále optimalizovat právě na základě kvalitního systému energetického řízení. M&T může významně přispět k hospodárnému využívání energie ve smyslu výše uvedených přínosů a přináší i další efekty: Objektivně stanovuje výchozí úroveň účinnosti využívání toků ve výrobě a umožňuje objektivní vyhodnocení efektů zavedených úsporných opatření (a tedy mj. i splácení z úspor metodou EPC v průmyslových procesech). Zlepšuje kalkulaci výrobků data z M&T umožňují jasněji určit náklady na energie související s výrobou jednotlivých výrobků. Kalkulace jsou mnohem přesnější, nejsou-li tyto náklady na energii považovány za neregulovatelnou režii. Zlepšuje finanční plánování výstupy z M&T umožňují kvantifikovat vztahy mezi výkonem a náklady na energii, takže lze plán rozpočtu na energii odvozovat od plánované výroby. Zlepšuje preventivní údržbu údaje z M&T jsou často užitečné pro programy preventivní údržby. Zamezuje plýtvání zásady M&T lze lehce rozšířit na jiné provozní problémy, jako je odpad a odstávky zařízení, čímž lze tvořit úspory, které převáží úspory energie. Náklady realizace M&T značně závisí na potřebě investovat do dalšího měření. Úspory se bez měření hůře kvantifikují než úspory na technických projektech a investice do M&T se často považují za skutek víry. Více než desetileté zkušenosti z mnoha průmyslových odvětví ukazují, že tato víra byla ve většině případů oprávněná. M&T je vyzkoušená metoda, která opakovaně a rychle vytváří měřitelné úspory. Realizační náklady se běžně vracejí do 6 12 měsíců Potenciál energetického řízení pomocí M&T Rozsah potenciálu úspor, kterého bychom dosáhli zavedením M&T, lze odhadnout vyhodnocením historických dat o spotřebě energie a produkci pomocí lineární regrese nebo vícenásobné regresní funkce (např. polynom n-tého stupně). Regresní funkcí se snažíme popsat vztah mezi dvěma proměnnými matematickou rovnicí, která přímo determinuje vztah proměnných. Tato funkce predikuje závislost y (např. spotřeba energie) na x (např. denostupně). Obvykle se proměnná x v grafech bere jako nezávisle proměnná a proměnná y jako závislá. V případě regresní analýzy nemůžeme proměnné zaměňovat. Záměnou by se zcela změnil smysl této analýzy a funkční vztah proměnných. Pomocí regresní funkce lze vztah kvantitativních proměnných závislosti spotřeby plynu (závislá proměnná y) a denostupňů (nezávisle proměnná x) definovat např. polynomickým trendem druhého stupně (y = ax 2 + bx + c) s regresními koeficienty a, b a c. Korelace R 2 je vzájemný vztah mezi veličinami. Korelační koeficient může nabývat hodnot od -1 až po +1. Hodnota korelačního koeficientu +1 značí zcela přímou závislost. Každá odchylka mezi pozorovanou hodnotou y (skutečná spotřeba) a vypočítanou hodnotou (ležící na přímce (48)

51 30 Regresní analýza R 2 = 0, Spotřeba Denostupně Obrázek 18: Graf regresní analýzy aplikované na data energetické náročnosti vytápění lineární regrese) vyjádřená kolmou vzdáleností od regresní funkce ukazuje teoretickou míru zlepšení, podle které je možné odhadnout potenciál úspor. Úspory na nákladech za energii úspory na nákladech jsou hlavní motivací pro M&T. Typické úspory nákladů činí 5-15 % z celkových nákladů za energii, ale mohou dosáhnout až 25 %. Jako důsledek úspor energie se snižují emise oxidu uhličitého a ostatních činitelů znečištění ovzduší Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Umožňuje sledování a řízení reálné účinnosti využívání energie a materiálových toků a její stálé zlepšování. Identifikuje příčiny vzniku ztrát. Identifikuje neinvestiční a optimalizuje investiční opatření. Umožňuje sledování finančních toků spojených s materiálovými a energetickými toky. Přenáší odpovědnost za spotřebu energie na konkrétní pracovníky podniku. Umožňuje objektivní vyhodnocení efektů zavedených úsporných opatření a tím mj. i realizaci opatření splácením z úspor (metoda EPC). Slabé stránky Vyžaduje vstupní investici do podružných měření a sběru a zpracování dat. U komplexnějších procesů je nutné použít na zpracování dat specializovaný software. Nástroj je náročný na zapojení pracovníků podniku. Možné problémy s aplikací u nespojitých procesů (kusová výroba apod.). Tam, kde nelze identifikovat a sledovat faktory, které ovlivňují spotřebu energie, není možné nástroj využít. (49)

52 3.6.7 Další zdroje informací Použité zdroje 1) Energy Audits and Surveys. CIBSE, ASM5, ) ISO :1994 Thermal Insulation of Pipes, Ducts and Equipment: Calculation methods 3) Monitoring and Targeting in Large Manufacturing Companies. Good Practice Guide. No. 91 (1994). March Consulting Group 4) Energy Management Training. Good Practice Guide. No. 85 (1994). ETSU Další zdroje Monitoring & Targeting. EU SAVE II a ČEA. ENVIROS, s. r. o. URL:< EMPRESS: program pro zavádění M&T splácením z úspor. URL:< Případová studie Název projektu: Zavedení energetického řízení v podniku CELESTICA Kladno, s. r. o. Cíl: Optimalizace nákladů na energii a zavedení energetického řízení v podniku Zpracovatel projektu: Projekt EMPRESS, ENVIROS, s. r. o. Doba realizace projektu: Počet zaměstnanců: Cca zaměstnanců Odvětví: Výroba elektroniky Adresa podniku: CELESTICA Kladno, s. r. o., Billundská 3111, Kladno Základní informace o společnosti CELESTICA Kladno, s. r. o. je přední celosvětovou společností poskytující služby v oblasti elektronického průmyslu. Jejími klienty jsou přední světové společnosti v oboru počítačové techniky a telekomunikací. Společnost CELESTICA poskytuje komplexní služby zahrnující vývoj, montáž, zajištění kvality, testování, balení, distribuci až po prodejní servis. Centrálou společnosti je Toronto v Kanadě. Po celém světě má společnost více než 40 závodů. V České republice má CELESTICA dvě pobočky, a to v Ráječku a v Kladně. Obrázek 19: Výrobní závod společnosti CELESTICA Kladno, s.r.o. (50)

53 Popis řešení projektu Původní systém sledování spotřeby energie v CELESTICE neumožňoval efektivní strategický přístup k řízení nákladů na energii a jejích nositelů. K dispozici byla pouze data z fakturačních měřidel o celkové spotřebě zemního plynu a elektrické energie v celém areálu podniku CELESTICA Kladno, s. r. o. Významná část nákladů na energii je spojená se zajištěním podmínek pro kvalitu výrobního procesu. Jde především o spotřebu energie spojenou s chlazením, vytápěním, zvlhčováním a výměnou vzduchu, s osvětlením a s přípravou teplé vody. Hlavní spotřebiče energie zahrnují mimo jiné kotelnu (příprava otopné vody, teplé vody pro hygienické účely), přípravu chladící vody a zvlhčovací systémy pro vzduchotechniku a technologie. Pro aplikaci metodiky energetického řízení (M&T) bylo nutné výrazně zkvalitnit systém podružného měření spotřeby energie instalací měřidel s dálkovým odečtem dat a archivací. Opatření navržená v projektu Pro zavedení energetického managementu s analytickým nástrojem M&T bylo nezbytné doplnit systém podružného měření spotřeby energie v oblasti elektrické energie, tepelné energie a zemního plynu, zavést systém pro sběr a vyhodnocování dat, zkvalitnit existující řídicí systémy technického zařízení budov (TZB) a začlenit metodiku energetického řízení do řídicích struktur společnosti. Toto opatření bylo navrženo tak, že do implementace M&T zahrnuje realizaci ostatních úsporných opatření identifikovaných zpracovaným energetickým auditem. Optimalizace vytápění v otopné sezoně podařilo se snížit požadovanou teplotu ve výrobní hale v otopné sezoně o 2 C. Tím se dosáhlo úspory tepelné energie vyráběné ve vlastním zdroji ze zemního plynu. Dále se podařilo snížit teplotu zpátečky otopného systému a tím využít odpadní teplo kompresorů na stlačený vzduch (viz opatření dále). Využití odpadního tepla z kompresorů v prostoru sousedícím s kotelnou je umístěna kompresorovna, kde jsou instalovány šroubové olejem chlazené kompresory. Olej kompresorů je chlazen vzduchem, který je bez užitku vyfukován vně objektu. Bylo využito odpadního tepla kompresorů pro ohřev zpátečky ústředního topení a vzduchotechnických (VZT) jednotek. Tímto opatřením se dosáhlo úspory tepelné energie vyráběné ve vlastním zdroji ze zemního plynu pro přípravu teplé užitkové vody (TUV). Omezení provozu VZT v administrativní části objektu bylo realizováno automatické vypínání klimatizace v administrativních prostorách pomocí časového spínače ve večerních a nočních hodinách. Bylo dosaženo snížení spotřeby elektrické energie na chlazení. Využití požární nádrže pro akumulaci chladu a tím zrovnoměrnění elektrického příkonu pro chlazení v letních měsících. Využitím požární nádrže pro akumulaci chladu a jeho následného užití v chladícím systému se dosáhne snížení spotřeby elektrické energie na chlazení. Pro předání chladu bude užito výměníku voda/voda. Využití adiabatického zvlhčování ve výrobní hale v současnosti je zvlhčování realizováno pomocí jednotek, které z demineralizované vody průchodem elektrického proudu odporovým drátem vytvářejí páru. Výhodou adiabatického systému zvlhčování je velmi nízká spotřeba energie oproti parnímu zvlhčování a také ochlazení proudu vzduchu rozprašováním chladné vody místo páry. Výsledky Ekonomické vyhodnocení Projet byl částečně financován společností energetických služeb (ESCO) MVV Energie CZ, s. r. o. a dotací z projektu EMPRESS. Celkový rozpočet zavádění systému energetického řízení včetně specializovaného software a následné technické asistence u klienta dosahuje částky 2,4 mil. Kč, prostá doba návratnosti investice 3 roky. Vliv na životní prostředí Garantovaný potenciál úspor za dobu trvání projektu: MWh/3 roky, 200 t CO 2 /rok. Přínosy a doporučení Podnik získal detailní přehled o podílu jednotlivých středisek na celkových nákladech na energii a dosáhl významného snížení nákladů na energii, viz obrázek 20. Zaměstnanci odpovědní za provoz jednotlivých středisek mají k dispozici nástroj pro vyhodnocování svých výsledků v oblasti efektivnosti užívání energie, systém M&T je dobrým základem pro nastavení motivačních prvků v oblasti energetické účinnosti. Projekt je ukázkovým příkladem toho, jak může kvalitní systém energetického řízení umocnit výsledky energetického auditu. Realizace projektu pomáhá podniku plnit náročné cíle na zlepšení v oblasti snižování nákladů a omezování negativních vlivů na životní prostředí. Je úspěšným pilotním projektem pro ostatní podniky v rámci skupiny CELESTICA a dobrou reklamou a příspěvkem pro oblast public relation. (51)

54 Obrázek 20: Porovnání cílové a reálné spotřeby energie před a po zavedení M&T a kumulované úspory Obvyklá slabá místa podniků Ve srovnání s potenciálem úspor jsou náklady na zavedení energetického systému obvykle malé jedná se o náklady na doplnění systému podružných měření, software pro informační systém M&T, vyškolení pracovníků podniku, případně na technickou asistenci. I v tomto schématu ovšem právě vstupní náklady na zavedení systému společně s přesvědčením, že stávající systém řízení podniku je dostatečně kvalitní, jsou hlavní překážkou pro větší rozšíření M&T v ostatních podnicích. Financování zavedení systému energetického řízení třetí stranou (prostřednictvím společnosti ESCO) je výhodou pro klienta, protože celá nebo část investice je splácena až zpětně z dosažených úspor, proto vlastně nemusí klient investovat žádné vlastní finanční prostředky, a tudíž nenese riziko ztráty. 3.7 Nejlepší dostupné techniky a benchmarking Co jsou nejlepší dostupné techniky a benchmarking Zjednodušeně lze říci, že v případě nejlepších dostupných technik (BAT) se jedná o takové použití technologických postupů a technologií při průmyslových činnostech, které vedou k maximálnímu možnému omezení vlivu na životní prostředí jako celku, tedy ve všech jeho dílčích složkách za předpokladu, že použití BAT musí být realizováno za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek. Provozovatelé zařízení proto nemohou být nuceni do takových technických opatření, která by pro ně znamenala investice neúměrně zatěžující finanční možnosti firmy nebo jejich provedením by došlo pouze k zanedbatelnému zlepšení vlivu zařízení na životní prostředí. Benchmarking je metoda, která se používá při stanovení nejlepších řešení. Je založena na měření a analýze procesů a výkonů organizace, srovnávání nebo sdílení zkušeností s podobnými organizacemi. Jsou identifikovány příležitosti k neustálému zlepšování procesů a postupů v organizaci. Je možné vymezit několik druhů benchmarkingu. Pokud je stanoven cíl ke snižování environmentálních dopadů organizace, je v tomto případě relevantní benchmarking environmentální výkonnosti. (52)

55 Hodnocení BAT se v současnosti nejvíce používá při posuzování zařízení, která jsou uvedena v příloze č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Benchmarking je součástí dokumentů o nejlepších dostupných technikách (BREF s) a je doporučován při hodnocení BAT také mimo požadavky uvedeného zákona Vznik a vývoj BAT a benchmarkingu Benchmarking je součástí podnikové praxe stejně dlouho jako samotná průmyslová výroba. Pojem nejlepší dostupné techniky nevyžadující nadměrné náklady (BATNEEC Best Available Techniques Not Entailing Excessive Costs), častěji uváděný jako nejlepší dostupné techniky, byl zaveden v roce 1984 tzv. Air Framework Directive (AFD) a byl aplikován na emise do ovzduší z velkých průmyslových provozů. V roce 1996 byla Rámcová směrnice pro ochranu ovzduší (AFD) nahrazena evropskou směrnicí 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), kde byl princip nejlepších dostupných technik (BAT) aplikován do třech složek životního prostředí ovzduší, vody a půdy. Ve směrnici o IPPC je uveden proces stanovení emisních limitů, způsobů a podmínek měření na parametrech nejlepších dostupných technik bez popisu specifických technologií, resp. technik a při stanovování jsou zvažovány také technické charakteristiky posuzovaného zařízení, jeho geografické umístění, místní environmentální podmínky. Výsledkem rozhodování je minimalizace (vzdáleného přenosu) znečištění a zajištění vysoké ochrany životního prostředí jako celku (rovnoměrné zatížení všech složek životního prostředí). Benchmarking jako součást neustálého zlepšování organizací byl rozvinut v rámci reportingu a systémů řízení organizací. Na základě tlaku zájmových skupin se benchmarking rozšířil v oblasti environmentálního managementu. Iniciativu převzal průmysl a benchmarking je využíván při prosazování ekoefektivních řešení snižování znečištění nejlépe za současných ekonomických efektů (v případě uplatnění prevence) anebo alespoň přijatelných nákladů (v případě, že je nezbytné použít nápravná opatření, například zachytávat vzniklé znečištění). Je možné očekávat další rozvoj benchmarkingu v souvislosti s nároky na environmentální a sociální profily podniků (společenská odpovědnost) Nároky na zavedení BAT a benchmarkingu Lze konstatovat, že bechmarking je používán v různé míře a formě všemi organizacemi a je nejfrekventovanějším nástrojem USV. Účelem je nejen porovnat výkonnost procesů, ale i stanovit příčiny nesouladů a způsob nápravy. Důležité je stanovit hlediska porovnání a také konkrétní ukazatele nejlépe kvantifikovatelné. Obvyklou pomůckou jsou dokumenty BREF s, ale ty jsou samozřejmě vždy o něco pozadu za nejnovějším technologickým vývojem. Skutečně inovativní podniky si pouze s benchmarkingem nevystačí, snaží se vyvíjet nové techniky a překonávat již dosažené parametry. Hlediska při hodnocení BAT Při hodnocení BAT je zjišťováno, jsou-li v daném podniku instalovány technologie a stanoveny pracovní postupy, nebo se při výběru nových technologií vychází z následujících hledisek: použití nízkoodpadové technologie, použití látek méně nebezpečných, podpora zhodnocování a recyklace látek, které vznikají nebo se používají v technologickém procesu, případně zhodnocování a recyklace odpadu, srovnatelné procesy, zařízení či provozní metody, které již byly vyzkoušeny ve světovém měřítku, technický pokrok a změny vědeckých poznatků a jejich interpretace, charakter, účinky a množství příslušných emisí, datum uvedení nových a existujících zařízení do provozu, doba potřebná k zavedení BAT, spotřeba a druh surovin používaných v technologickém procesu a jejich energetická účinnost, požadavek prevence a omezení celkových dopadů emisí na životní prostředí a rizik s nimi spojených na minimum, požadavek prevence havárií a minimalizace jejich následků pro životní prostředí. Referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách (BREF s) Nejlepší dostupné techniky, které jsou v rámci EU považovány za nejlepší dostupné, jsou uvedeny v referenčních dokumentech o nejlepších dostupných technikách, tzv. BREF s. Dokumenty BREF s jsou vytvářeny (53)

56 jako tzv. odvětvové, tj. pro jednotlivé průmyslové obory (potravinářství, povrchové úpravy železných a neželezných kovů apod.), kde jsou podrobně definovány jednotlivé technologické procesy a s nimi související technologie, jejich vliv na životní prostředí a zároveň jsou definovány jednotlivé BAT, včetně přibližné ekonomické náročnosti a přínosu pro ochranu životního prostředí. Druhou skupinou BREF s dokumentů jsou tzv. průřezové. Ty se zabývají činnostmi, procesy a technologiemi, které se vyskytují prakticky ve všech průmyslových oborech, např. skladování nebezpečných chemických látek, monitoring, ekonomie a mezisložkové vlivy apod. Informace o technologiích a technikách jsou sbírány prostřednictvím systému výměny informací o BAT, do kterého jsou zapojeny národní oborové a průřezové technické pracovní skupiny, které jsou centrálně řízeny European Integrated Pollution Prevention and Control Bureau (EIPPCB) v Seville a Generálním ředitelstvím pro životní prostředí Evropské komise (Directorate-General for the Environment), comm/environment/index_en.htm. V České republice stejně jako v Evropě jsou BREF s včetně benchmarkingu rozšířeny v podnikovém sektoru i veřejné správě. Dobře dostupné jsou informace na hlavním portálu ( Dále je možné využít data průmyslových svazů, výzkumných institucí nebo konzultačních a inženýrských firem. Hodnocení BAT Při hodnocení BAT je následně nutné vycházet nejen ze znalostí technologie (znalost technologických procesů, energetické a surovinové náročnosti, množství produkovaných odpadů apod.). Je třeba definovat lokální standardy životního prostředí (imisní zatížení, rozptylové podmínky, kvalita povrchových a podzemních vod, identifikace možných rizik, např. zdroje vody, biokoridory, výskyt chráněných území apod.). Dalším kritériem při hodnocení je definice přínosu technologie pro životní prostředí (snížení emisí, snížení produkce odpadů, náhrada přírodních zdrojů, nižší energetická náročnost) a také ekonomická náročnost jejího zavedení zejména v posouzení s environmentálním přínosem technologie a také sociálním dopadem jejího zavedení. Pro rozhodování je vhodné použít schémata zobrazující veškeré vztahy a procesy v zařízení, např. schéma na obrázku 21. Druh a vlastnosti dle právních předpisů Vstupní suroviny Energie Vstupující odpady Zařízení Emise do ovzduší Emise do vod Energie Druh a vlastnosti dle právních předpisů Produkované odpady Produkované odpadní vody Druh a vlastnosti dle právních předpisů Obrázek 21: Obecné schéma vlivu technologie na okolní prostředí Součástí BAT je také monitoring, který bývá často opomíjen a obvykle slouží pouze pro potřeby státní správy a kontrolních orgánů. Pro získání kvalitních informací o provozované technologii je však nutné získávat průběžná data (podklad pro benchmarking). Bez relevantních dat resp. pravidelného monitoringu na klíčových místech nelze očekávat výrazné zlepšení daného cíle (zkušenosti pracovníků CENIA) Přínosy BAT a benchmarkingu Mezi hlavní přínosy použití BAT s využitím benchmarkingu lze považovat: podporu neustálého zlepšování a konkurenceschopnosti podniků, nástroj pro zjištění úrovně organizace (postavení na trhu) nebo výkonnosti procesů, (54)

57 zdokonalení podnikových systémů řízení, identifikaci příčin problémů a podle indikátorů vhodně vyjádřené rozdíly, využití při monitorování procesů v organizaci a plnění stanovených cílů, návaznost na mnoho nástrojů environmentálního managementu (čistší produkce, systémy řízení apod.), zlepšování environmentálních dopadů procesů nebo organizace Potenciál BAT a benchmarkingu Benchmarking s využitím BAT lze použít téměř v každé organizaci, jedná se o univerzální nástroj. Jeho použití je vhodné pro zlepšení procesů, např. při analýze procesu či výkonů organizace a při návrhu konkrétních opatření k odstranění příčin problémů (překročení limitů, ztrátám surovin, energie apod.). Vhodným postupem k určení potenciálu může být hodnocení BAT pomocí srovnávací tabulky vztažené ke konkrétnímu zařízení. Hodnocení a stanovení BAT s využitím dokumentů BREF s: a) porovnání dostupných údajů o posuzovaném zařízení, např. s jeho konkrétní technologií, druhem přijímaných a upravovaných odpadů, technologickými postupy a dalšími informacemi s údaji uvedenými v dokumentu, b) vytvoření emisního a technologického diagramu, viz obrázek 21 a vyhodnocení potřeby monitoringu jednotlivých vlivů na životní prostředí, c) provedení hodnocení použití BAT podle kap. 5 Nejlepší dostupné techniky BREF s s využitím srovnávací tabulky. Srovnávací tabulka pro hodnocení BAT s využitím BREF je uvedena v případové studii. Hodnocení BAT bez využití dokumentu BREF s V případě hodnocení BAT bez použití dokumentu BREF s se hodnocení provádí podle hledisek uvedených výše. Při tomto hodnocení se použije stejná srovnávací tabulka. Možnosti zlepšení jsou závislé na mnoha okolnostech, zejména na podmínkách konkrétního oboru nebo podniku Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Optimalizace inovací. Lze využít pro stanovení indikátorů pro reporting a stanovení cílů pro stálé zlepšování. Technicky dobře zvládnutelný. Využití benchmarkingu pro šíření dobré praxe. Slabé stránky Ze své podstaty reaktivní nástroj (stimuluje reakci na dobrou praxi, která již jinde existuje). Není schopen indikovat inovační potenciál, který zatím nikdo nevyužil. To může představovat bariéru pro inovace (uspokojení z daného stavu). Může vést k nekritickému přebírání cizí praxe (pokud není podpořen odpovídající analýzou specifických příležitostí pro zlepšení) Další zdroje informací Použité zdroje 1) Drost, A. Lutz, G. Schmidt, E. Příručka pro stanovení a aplikaci BAT v rámci povolovacího řízení. Praha: Ministerstvo životního prostředí, ISBN ) Directive no. 96/61/EC on Integrated Pollution Prevention and Control 3) Integrovaná prevence a omezování znečištění: Informační web, provozovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu, ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství, CENIA, (55)

58 českou informační agenturou životního prostředí, Českou inspekcí životního prostředí. Praha, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, ČIŽP, CENIA, 2005 [cit ]. URL:< 4) Petržílek, P. Tichá T. Předpisy o integrované prevenci a omezování znečištění. Praha, Nakladatelství ARCH, ISSN ) Prášek, J. Valta, J. Brabencová, J. National Guideline on BAT for Disposal or Recovery of Hazardous Waste, Craiova: [s.n.] 6) Zákon č. 76/2002 Sb., zákon č. 435/2006 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) 7) European Commision. Integrovaná prevence a omezování znečištění: Referenční dokument o obecných principech monitorování. Překlad VACEK, V. a Český ekologický ústav, Praha, [cit ]. URL:< Další zdroje Portál IPPC a BAT, včetně textů dokumentů BREF s. URL:< CENIA, česká informační agentura životního prostředí. URL:< Ministerstvo životního prostředí. URL:< Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské Komise (Directorate-General for the Environment) URL:< European Integrated Pollution Prevention and Control Bureau (EIPPCB) v Seville. URL:< Případová studie Název projektu: Cíl a předmět projektu: Zpracovatel projektu: Název a sídla: Velikost podniku: Porovnání provozu stávající lakovny s BAT a s pomocí benchmarkingu Nalezení efektivnější technologie lakování kovových konstrukcí a případně navržení rekonstrukce stávající lakovny PROGRESS OK a.s. Návrh uvedeného projektu byl zpracován v rámci projektu Partnerství pro udržitelnou spotřebu a výrobu v roce Byla použita metodika hodnocení možností inovací USV PROGRESS OK a.s., 9. května 2452, Přerov Středně velký podnik Základní informace o společnosti Výrobní kapacita PROGRESS OK a.s. se pohybuje přibližně v objemu 150 t výrobků ročně. Druh výroby nebo služeb Výroba ocelových konstrukcí jeřábů, mostů a pro navařování trnů dle DIN Jedná se především o ocelové konstrukce (OK) hutních a průmyslových hal, provozů apod. Výroba dílů stavebních jeřábů představuje většinu z celkové výroby včetně kooperací. Jedním z klíčových výrobních procesů je lakování ocelových konstrukcí. Popis podniku před řešením projektu Stávající technologie lakování kovových konstrukcí vykazuje dle tabulek nejdůležitějších vstupů a výstupů (TT) velké ztráty barvy prostřiky okolo 40 %. Výstupem jsou odpadní barvy, znečištěné obaly od barev, emise těkavých organických látek (VOC) a také byla zjištěna vyšší energetická náročnost lakování (spotřeba zemního plynu při sušení). Nanášení se provádí v boxu ručními stříkacími pistolemi. Dle kvalitativních požadavků zákazníka je používána barva s obsahem organických rozpouštědel ve stávající lakovně v hale 1. Popis řešení projektu 1. Srovnání stávající technologie lakovny s BAT Komentář a doporučení (viz tabulka 5): Porovnáním stávající technologie s BAT v tabulce vyplývá, že předměty porovnání nanášení barev, omezování a záchyt emisí nejsou zcela v souladu s BAT. Informace o spotřebách energií nebyly dostatečné pro srovnání s BAT, avšak spotřeba zemního plynu je poměrně vysoká. Ze studia BREF s vyplynulo, že pro daný účel a parametry lakování kovových konstrukcí je vhodné přejít minimálně na vodou ředitelné nátěrové hmoty (VŘNH) k omezení emisí VOC. (56)

59 Předmět porovnání (příklad pro 2 předměty posouzení) Technologické nebo technické řešení v zařízení Nejlepší dostupná technika Porovnání a zdůvodnění rozdílů Nanášení barev. Instalována ruční lakovna (hala 1). Použití konvenčních rozpouštědlových barev. Nanášení barev v elektrostatickém poli. Není zcela v souladu s BAT z důvodu použití konvenčních barev s vyššími emisemi VOC a velkého prostřiku (tvorby odpadů). Předúprava nanášených povrchů. Důkladné tryskání konstrukcí (nepoužívá se např. odmaštění na bázi vodného přípravku). Bez použití odmašťování nebo použití bezrozpouštědlových odmašťovacích prostředků. V souladu s BAT. Tabulka 5: Plnění jednotlivých ukazatelů stávající lakovny ve spol. PROGRESS OK a.s. pro hlavní předměty a jejich srovnání s BAT (příklad uveden pro 2 předměty posouzení) 2. Návrh změny technologie s použitím benchmarkingu Další možností je porovnání celkové změny technologie např. pro technologii elektrostatického nanášení barev pomocí sady zvolených kvantitativních a kvalitativních parametrů (použitím procesního benchmarkingu), viz tabulka 6. Parametr Stávající technologie stříkání v boxu Kvantitativní požadavky (pro vybrané parametry) Rozměry lakovaných dílců. Energetická náročnost (spotřeba zemního plynu, el. energie). Kovové konstrukce velkých rozměrů; plošiny. Pro sušení cca 203 tis. m 3 /rok. Množství odpadů. Vysoké, okolo 40 %. Investiční náklady. V řádu mil. Kč. Kvalitativní požadavky (pro vybrané parametry) Druh nátěrových hmot dle obsahu VOC. Plnění emisních limitů pro TOC. Základní nátěrová hmota (30 %); vrchní nátěrová hmota (41%). Ano, ale na hraně. Navržená technologie nanášení v elektrostatickém poli Beze změny. Sníží se spotřeba zemního plynu, zvýší se odběr elektrické energie. Nízké, odhadem do 10 % (dle výrobku). Změna technologie je finančně náročná. Ne, použití práškových barev. Bez emisí, není relevantní. Hodnocení (vyhovuje/nevyhovuje) Vyhovuje. Vyhovuje (snížení nákladů na energii nejméně o 12 %). Vyhovuje (lepší je elektrostatická). Vyhovuje (střední investiční náročnost přechodu). Vyhovuje (je bez emisí VOC). Vyhovuje (je bez emisí VOC). VŘNH. Ne. Ne. Není relevantní. Tloušťka vrstvy nátěru (µm). 60 µm základní nátěr a 60 µm vrchní lak. Pravděpodobně ano, ale vyžaduje dobře nastavenou technologii. Vyhovuje částečně (obtížné řízení tloušťky povlaku). Tabulka 6: Srovnání požadavků na technologie nanášení barev (pro vybrané parametry) (57)

60 Komentář a doporučení: Navržená technologie (nanášení v elektrostatickém poli) omezuje stávající problémy v mnoha parametrech. Je doporučeno dále porovnat technologii elektrostatického nanášení barev pro dané zařízení, zvážit kvalitativní požadavky zákazníka a nutnou investici (studie proveditelnosti). Výsledky hodnocení: Finanční hledisko (Kč, %) při přechodu na VŘNH nebo práškové barvy nastane adekvátní úspora na poplatcích za vypouštění emisí do ovzduší. Předběžné náklady na novou technologii lakovny (rekonstrukci) činí minimálně 7 mil. Kč, přesto je záměr v možnostech podniku. Investici je potřeba upřesnit na základě podkladů více dodavatelů. Environmentální hledisko při přechodu z rozpouštědlového na vodou ředitelný lak může dojít k omezení vzniku emisí VOC až o 39 % (ekvivalent TOC). Při zvažovaném přechodu na elektrostatickou technologii a na práškovou barvu by se emise VOC eliminovaly, výrazně by se snížilo množství odpadních barev (cca až 30 %) a částečně náklady na energii (cca 12 %). Sociální hledisko nová technologie by přispěla také k lepším pracovním podmínkám zaměstnanců a BOZP. 3.8 Ekoznačení a vlastní environmentální tvrzení Co je ekoznačení a vlastní environmentální tvrzení Termín ekoznačení se používá pro označování produktů (výrobků i služeb), jejichž negativní dopad na životní prostředí je prokazatelně (změřitelně) nižší než u srovnatelných produktů. Je-li produkt ohodnocen jako pro životní prostředí méně škodlivý, získá (na základě doporučení třetí, nezávislé strany) právo užívat ekoznačku. Ekoznačkou je míněna ochranná známka, udílená za přísných podmínek podle předem daných pravidel. Je určena konečnému produktu a slouží ke komunikaci mezi výrobcem (poskytovatelem služby) a spotřebitelem, viz tabulka 7. Ekoznačení je označováno jako typ I environmentálního značení a prohlášení a je řízeno normou ISO Oproti tomu vlastní environmentální tvrzení (VET, tzv. typ II environmentálního značení a prohlášení dle ISO ) umožňuje firmě vyhlásit o svém produktu vlastní sdělení (nebo jej označit vlastním logem), které poukazuje na určitou pozitivní vlastnost vzhledem k vlivu na životní prostředí. Toto tvrzení nesmí být klamavé nebo zavádějící a vyhlašovatel musí být schopen každého kdykoliv ujistit o jeho správnosti. Prohlášení EPD (tzv. typ III environmentálního značení a prohlášení dle ISO ) je založeno na kvantifikovaných environmentálních informacích zahrnující celý životní cyklus produktu ( od kolébky do hrobu ). Je určeno ke srovnání produktů shodných funkčních vlastností a je nezávisle ověřené třetí stranou. EPD je detailně popsáno v samostatné kapitole tohoto manuálu. Ekologicky šetrný výrobek The Flower Der Blaue Engel Severská labuť Produkt ekologického zemědělství Ekologické zemědělství Česká republika Evropská unie Německo Skandinávie Česká republika Evropská unie VI/ Tabulka 7: Příklady značení ekologicky šetrných výrobků a biopotravin (Typ I) VII/ Od 1. ledna 2009 musí být biopotraviny z EU označeny povinně evropským logem (ekologické zemědělství), národní značka bude dobrovolná. (58)

61 3.8.2 Vznik a vývoj ekoznačení a VET Historie ekoznačení se odvíjí od doby, kdy lidé začali ve větší míře vyžadovat informace o životním prostředí. Společně s touto poptávkou po informacích vzrostla ze strany výrobců snaha označovat své produkty, což vedlo k častému zneužívání a nedůvěryhodnosti tvrzení a značení. Proto byl v roce 1978 v Německu založen první program označování ekologicky šetrných výrobků (později rozšířený i o označování služeb), kde byla ekoznačka udělena nezávislou třetí stranou až poté, co se environmentální šetrnost prokázala předem danými testovacími metodami. Nevýhodou ekoznačení (a to nejen v ČR, ale s výjimkou Německa a skandinávských zemí prakticky v celé Evropě) je nízké povědomí spotřebitelů o tomto důvěryhodném systému označování ekologicky šetrných výrobků a o významu jednotlivých značek, které výrobci na svých výrobcích (resp. na jejich obalech) uvádějí. Pokud ovšem umí držitel ekoznačky dostatečně využít jejího potenciálu a dobře komunikuje se svým zákazníkem, je tato nevýhoda zanedbatelná. Problém regionálnosti ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek pozbývá na důležitosti díky nadnárodnímu systému udílení ekoznačky EU. Logo The Flower, které se v rámci tohoto programu udílí i v České republice, je proto především pro vývozce nebo např. poskytovatele turistických ubytovacích služeb výhodnější. Ekoznačka není určena každému udílí se pouze těm skupinám výrobků a služeb, pro které existují jasně definovaná kritéria (požadavky na produkt a jeho vlastnosti). Toto omezení je ovšem relativní. Program ekoznačení se neustále vyvíjí a spolu s tím přibývá kategorií produktů, pro které je možné certifikát získat Nároky na zavedení ekoznačení a VET Ekoznačka je určena produktům, které splní předem dané požadavky. Náročnost těchto požadavků se pohybuje nad požadavky vyplývajícími z legislativy. Lze tvrdit, že 30 % všech produktů daného druhu má teoretickou možnost ekoznačku získat. Požadavky jsou dány v tzv. technických směrnicích, které existují pro určité skupiny spotřebního zboží a služeb a jejichž počet se neustále rozšiřuje. Ekoznačky ČR Ekologicky šetrný výrobek/služba a EU The Flower nejsou určeny potravinám, nápojům, léčivům a potravinovým doplňkům. Environmentální tvrzení je určeno především těm výrobkům či službám, které nemohou získat ekoznačku (neboť pro ně nejsou stanovena přesná kritéria hodnocení). Kritéria pro hodnocení a způsob získání ekoznačky jsou popsány na a žadatel se v obou případech značení musí obrátit na Agenturu pro ekologicky šetrné výrobky, jejímž úkolem je organizační zabezpečení přihlašovacího procesu. V případě žádosti o ekoznačku je žadatel povinen uhradit přihlašovací poplatek (5-20 tis. Kč dle typu podniku a žádosti); případné poplatky za testování v příslušných akreditovaných laboratořích si hradí sám. Při splnění všech podmínek je jeho žádost o ekoznačku předána ministrovi životního prostředí, který vydá závěrečné rozhodnutí o jejím udělení. V případě vlastního environmentálního tvrzení je ověřené (důvěryhodné) tvrzení zaevidováno do veřejné databáze. Vlastní environmentální tvrzení, vydané podle příslušné normy ISO a následně ověřené, může být pro spotřebitele někdy i matoucí. Spotřebitel není schopen rozeznat tvrzení zakládající se na oprávněných podkladech od klamavé reklamy. Firma, která chce VET uveřejnit, tak musí činit s vědomím, že takové tvrzení musí byt zpětně doložitelné jakémukoliv zájemci o informace, a nesmí se tedy zakládat na obchodním či výrobním tajemství firmy Přínosy ekoznačení a VET Pro podnik, který se rozhodne profilovat své produkty jako šetrné k životnímu prostředí, představuje ekoznačka či vlastní environmentální tvrzení nespornou konkurenční výhodu (tím spíše, jedná-li se o registrované vlastní environmentální tvrzení). Držitel ekoznačky (stejně jako firma, která si nechá své VET registrovat) je zařazen do oficiální databáze, která slouží potenciálním zákazníkům jako důvěryhodný zdroj informací. Zákazníkem nemusí být jen běžný malospotřebitel, ale rovněž orgány státní či veřejné správy, pro které doporučení upřednostňovat výrobky s ekoznačkou vyplývá z usnesení vlády ČR č. 720/2000. Rovněž i pro některé zahraniční odběratele je základním požadavkem doklad o ekologické šetrnosti výrobku. Ekoznačka i VET jsou také marketingovým nástrojem, který firma používá pro zviditelnění svých produktů. Odlišuje se tak od konkurence, a tím je zajímavá i pro média apod. Navíc zvyšující se poptávka spotřebitelů o takto odlišné výrobky potvrzuje jeden ze vzrůstajících trendů udržitelné spotřeby poptávka po zboží s nižším negativním dopadem na životní prostředí. Na základě současných zkušeností lze tvrdit, že ekoznačka je největším přínosem pro ty podniky, které viditelně certifikované výrobky označují a veřejně se prezentují jako držitelé ekoznačky. (59)

62 Ekoznačka ČR je mezinárodně uznávaným symbolem usnadňuje tak přístup na zahraniční trhy, mnohdy je splnění kritérií pro její získání podmínkou výběrových řízení apod. Opatření přijatá pro získání ekoznačky či pro vytvoření VET (snížení energetické náročnosti, změna používaných materiálů atd.) mohou vést i k finančním úsporám. Např. u malého hotelu, který získá ekoznačku, mohou úspory na nákladech na vytápění činit až 30 % Potenciál ekoznačení a VET Je-li vhodné uvažovat o zavedení ekoznačení I. anebo II. typu, závisí na tom, zda se produkt podle zvolených kritérií odlišuje od produktů konkurence. Pokud ano, lze uvažovat o VET. Pokud pro danou kategorii produktu existuje směrnice pro ekoznačku lze uvažovat o získání této značky. Oba nástroje jsou určené jak výrobcům, tak i dovozcům či prodejcům zboží a služeb. Nemusí se tedy jednat výhradně o české výrobky českých firem. Poptávka po ekologicky šetrných výrobcích stoupá s tím, jak se zvyšuje informovanost spotřebitelů o tomto typu označování výrobků. Výrobky s ekoznačkou lze rovněž propagovat jako výrobky nejvyšší kvality, neboť i ta je předmětem testování při výběrovém řízení. Takto označené výrobky se zpravidla umísťují na předních místech ve spotřebitelských testech kvality Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Přináší informaci o šetrnosti k životnímu prostředí a o kvalitě produktu přímo spotřebiteli. Důvěryhodnost systému značení garantovaná státem (neplatí pro VET). Umožňuje orientaci spotřebitelů při odpovědném nakupování. Slabé stránky Omezená vypovídací schopnost. Nízké povědomí spotřebitelů. Aplikace omezena existencí směrnic pro danou kategorii výrobků a služeb (neplatí pro VET) Další zdroje informací Podrobné stránky věnované ekoznačení v České republice vč. seznamů certifikovaných výrobků a služeb a podmínek pro získání ekoznačky. URL:< Souhrn informací o ekoznačení, vlastním environmentálním tvrzení a environmentálním prohlášení o produktu. URL:< Stránky spravované Evropskou komisí věnované udílení Květiny. URL:< Stránky určené zájemcům o informace o ekoznačení turistických ubytovacích služeb. URL:< Stránky nevládní neziskové organizace, sdružující nejvýznamnější programy ekoznačení z celého světa. URL:< Případová studie Název projektu: Cíl projektu: Zpracovatel projektu: Doba řešení projektu: Přijímací řízení pro udělení ekoznačky EU a ČR turistickým ubytovacím službám hotelu ADALBERT Získat ekoznačku pro turistické ubytovací služby v hotelu ADALBERT Adéla Petrová, Agentura pro ekologicky šetrné výrobky a služby při CENIA, české informační agentuře životního prostředí; Litevská 8, Praha dubna 2006 (ukončení) (60)

63 Základní informace o společnosti Sídlo firmy: Intercatering spol. s r.o., Libocká 10/64, Praha 6 Adresa hotelu: Markétská 1, Praha 6 Odvětví: Turistické ubytovací služby Obor činnosti: Poskytování ubytovacích služeb v *** hotelu pro cca 50 hostů Na základě poptávky ze strany vedení hotelu byla povedena kontrola pro zjištění potenciálu pro získání ekoznačky, která vyústila v přihlášení se do certifikačního programu. Díky přijatým opatřením bylo dosaženo splnění podmínek pro získání ekoznačky ČR a ekoznačky EU. Obrázek 22: Interiér a exteriér hotelu Adalbert Opatření přijatá pro získání ekoznačky Popis opatření (obecně) Získání ekoznačky ČR je podmíněno splněním kritérií, daných v technické směrnici Ministerstva životního prostředí č Získání ekoznačky EU je podmíněno splněním kritérií, daných v rozhodnutí Evropské komise 2003/287/EC. Požadavky na ubytovací zařízení jsou v obou dokumentech stejné. Kritéria jsou rozdělena do dvou hlavních skupin na kritéria povinná a kritéria volitelná. V povinné části se ubytovací zařízení musí vypořádat se všemi uvedenými body (dále rozdělenými do kategorií energie; voda; prací, čisticí a desinfekční prostředky; odpad; jiné služby a obecné řízení). V dobrovolné části je každému kritériu přiřazen určitý počet bodů a pro každý typ ubytovacího zařízení je dané povinné minimum, kterého musí dané zařízení dosáhnout. Zpravidla se jedná o 16,5 bodu z 79,5 možných. Pozn.: Vyhodnocování není možné zobecňovat, neboť ke každému žadateli je přistupováno individuálně. Popis (vybraných) opatření Vyhovění povinnému kritériu na odběr elektrické energie z obnovitelných zdrojů Technická směrnice vyžaduje, aby alespoň 22 % energie k vytápění a svícení pocházelo z obnovitelných zdrojů energie, pokud je možné tuto službu využívat. Hotel ADALBERT se nachází v lokalitě, ve které dodavatel elektrické energie je schopen zajistit tzv. zelenou energii. Vzhledem k tomu, že hotel ADALBERT nesídlí ve vlastní budově a majitel areálu není schopen zajistit pro hotel vlastní elektroměr, není možné, aby si vedení hotelu zvolilo jiný tarif pro odběr elektrické energie, než má majitel rozsáhlého areálu. Proto vedení hotelu předložilo čestné prohlášení dokládající jeho snahu o změnu a nevyhovění ze strany majitele budovy. Toto prohlášení je považováno za důkaz o vyhovění kritériu. Vyhovění povinnému kritériu požadujícímu možnost třídění odpadu hosty Dle požadavku technické směrnice musí být hostům poskytnuty vhodné nádoby, aby mohli odpad třídit, a tyto nádoby nesmí být hůře dostupné než nádoby na netříděný odpad. Vedení hotelu ADALBERT se rozhodlo vybavit každý z pokojů na míru vyrobenými koši na tříděný odpad. Toto opatření zvýšilo náklady hotelu na splnění požadavků na získání ekoznačky, nicméně hosty je přijímáno pozitivně a náklad se hotelu nepřímo vrátil hned v prvním roce užívání ekoznačky. (61)

64 Vyhovění povinnému kritériu na nepoužívání jednorázových kosmetických výrobků Technická směrnice vyžaduje, aby (není-li zákonem dáno jinak) nebyly nabízeny v ubytovacím zařízení žádné výrobky na jedno použití, s důrazem na hygienické potřeby. Hotel ADALBERT nahradil jednorázová balení mýdel, šamponů a sprchových gelů zásobníky a dávkovači. Do těch, pokud jsou takové výrobky k dostání, jsou dávány mycí prostředky s ekoznačkou, za jejichž používání hotel získal body v oddíle dobrovolných kritérií. Kromě toho toto opatření šetří finanční prostředky na pořizování jednorázových balení, snižuje produkci odpadů a plýtvání materiálem. Nižší jsou rovněž požadavky na skladovací prostory. Z pohledu uživatele jsou takové dávkovače praktičtější než jednorázová balení a toto opatření hosté vítají. Vyhovění dobrovolnému kritériu na rychlé a přesné nastavení teploty a průtoku vody z kohoutků. Toto kritérium splňuje např. instalace pákových baterií, které jsou nyní již běžným standardem. Hotel ADALBERT byl pákovými bateriemi již vybaven, a proto nebylo třeba žádných investic na vyhovění tomuto dobrovolnému kritériu a získání 1 bodu. Výsledky projektu Environmentální vyhodnocení projektu: snížení spotřeby zemního plynu o 27 %, snížení spotřeby elektrické energie o 3 %, snížení množství produkce odpadu o 20 %. Ekonomické vyhodnocení projektu: náklady na poplatky za užívání ekoznaček ČR a EU za dva roky: ,- Kč (každý rok se tato částka navýší o Kč, což je licenční poplatek za užívání ekoznačky EU), nákup dávkovačů na mýdla a sprchové gely: Kč, výroba odpadkových košů na míru: Kč, úspory za články zlepšující vztahy s veřejností v novinách a časopisech za první dva roky: cca Kč, návratnost investice: v prvním roce užívání ekoznaček. 3.9 Environmentální značení III. typu a posuzování životního cyklu Co je environmentální značení III. typu a posuzování životního cyklu Environmentální prohlášení postavené na posouzení životního cyklu je novým důležitým analytickým a komunikačním nástrojem, který standardizovanou formou popisuje a sděluje informaci o dopadech produktu na životní prostředí v celém jeho životním cyklu. Tato informace je důležitá pro objektivní posouzení celkových dopadů daného produktu na životní prostředí a na některé zájmy zájmových skupin. Následují definice obou popisovaných nástrojů: Environmentální prohlášení III. typu (Environmental Product Declaration EPD) poskytuje kvantifikované environmentální údaje v předem stanovených parametrech a tam, kde je to relevantní, také doplňkové environmentální informace (ČSN ISO :2006 Environmentální značky a prohlášení Environmentální prohlášení typu III Zásady a postupy). Předem stanovené parametry (kategorie dopadů na životní prostředí) jsou založeny na normách ČSN EN ISO :2006 a ČSN EN ISO :2006 (Environmentální management Posuzování životního cyklu Zásady a osnova/požadavky a směrnice). Doplňkové environmentální informace mohou být kvantitativní nebo kvalitativní. Posuzování životního cyklu podle norem ISO a je obecně známé pod zkratkou LCA (Life Cycle Assessment). Je to proces, v němž se hodnotí environmentální aspekty a možné dopady na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu produktu (výrobku, služby) od získávání surovin, přes výrobu, užívání a zneškodnění Vznik a vývoj EPD Environmentální značení je celosvětově uplatňovaný a rozvíjející se koncept, který je součástí širších strategií a politik ochrany životního prostředí, udržitelného rozvoje a společenské odpovědnosti. Má převažující podobu dobrovolného informačního nástroje, je zaměřen na environmentální aspekty výsledků ekonomické (62)

65 činnosti na produkt (výrobek nebo službu) a je podporován mezinárodními organizacemi, vládami, veřejnou správou, výrobci a poskytovateli služeb, spotřebiteli i reprezentanty zájmových skupin (veřejnosti). Cílem environmentálních značek a prohlášení obecně je povzbudit poptávku a nabídku takových produktů, které způsobují menší tlak na životní prostředí, a to prostřednictvím sdělování ověřitelných, přesných a nezavádějících informací o environmentálních aspektech produktů, a tím stimulovat potenciál pro neustálé, trhem řízené environmentální zlepšování. Je tak podporováno uplatňování postupů ekodesignu a inovační úsilí výrobců a poskytovatelů služeb. Environmentální prohlášení typu III (EPD) je komunikační nástroj nesoucí informace o celkových dopadech produktu na životní prostředí ve všech fázích životního cyklu. Koncipován je především pro komunikaci mezi výrobci (B2B), ale není vyloučeno ani použití v komunikaci s konečným spotřebitelem (B2C). Ostatně spotřebitelský průzkum společnosti IRI provedený v roce 2004 ve 12 evropských státech (včetně ČR) jednoznačně prokázal preference kvality zboží a dobrého poměru kvalita/cena, který je pro většinu Evropanů důležitější než samotná cena výrobků. Tento statisticky průkazný trend směrem ke kvalitě se u stále vzrůstajícího podílu spotřebitelů týká i kvality výrobků s ohledem na životní prostředí. Vzhledem k tvrdému konkurenčnímu prostředí musí proto výrobci tyto změny spotřebitelského chování citlivě reflektovat a vhodně marketingově využívat. V mezinárodním srovnání si na poli environmentálního značení III. typu vede ČR relativně zdatně. V koordinaci se Švédským výborem pro životní prostředí (systém EPD ) bylo pod dohledem provozovatele Národního programu environmentálního značení ( zpracováno přes 10 EPD. Z formálních podmínek je pro využitelnost tohoto nástroje důležité fungování (pod)programu environmentálních prohlášení typu III. To je podmíněno existencí (tvorbou) tzv. pravidel produktových kategorií (PCR Product Category Rules), specifikujících pravidla, požadavky a vodítka pro vyvíjení EPD, a dále akreditačního systému pro akreditaci ověřovatelů EPD. Z tohoto důvodu je mimořádně významnou skutečností ustavení Národního programu environmentálního značení (usnesení vlády ČR č. 26/2007 Sb., ze dne ), které zastřešuje všechny typy environmentálního značení a zakládá povinnost vybudovat v ČR organizační zázemí a příslušné postupy podle mezinárodního vzoru. V rámci příprav EU25 na ustavení mezinárodního a národních systémů environmentálního prohlášení typu III byly v projektu INTEND ( prezentovány institucionální, organizační a informační požadavky jejich fungování. Výchozími poznatky přitom byly více než pětileté zkušenosti švédského průmyslu koordinované Švédským výborem pro životní prostředí ( Mezinárodní systém sestává z následujících subjektů: Mezinárodní odpovědný orgán (International Competent Body ICB) je tvořen zástupci národní, regionální či oborové úrovně a nese odpovědnost za vytvoření programu a jeho modifikace. K hlavním úkolům patří podpůrná, propagační a informační činnost; posuzovaní prováděcích dokumentů a produktových kategorií; koordinace aktivit národních systémů a dalších existujících iniciativ. Orgán pro technickou koordinaci (Technical Cooperation Body TCB) je tvořen vybranými národními a mezinárodními experty. Definuje technické parametry, jako jsou PCR a normy posuzování; koordinuje přípravu PCD a provádí jejich schvalování. Zainteresované strany svazy výrobců, průmyslové obory, ekologické asociace, asociace spotřebitelů a maloobchodníci. Účastní se zejména procesu vývoje PCR. Jednotlivé národní systémy jsou tvořeny těmito subjekty: Národní kompetentní orgán je národním, regionálním či oborovým zástupcem systému. K jeho hlavním úkolům patří podpůrná, propagační a informační činnost; podpora zpracování PCR, spolupráce s ICB a TCB. V ČR Ministerstvo životního prostředí ( Akreditační autorita provozuje systém akreditace nezávislých ověřovatelů, kteří provádějí externí ověřování EPD, a provádí kontrolu (dohled), zda ověřovatelé dodržují požadavky příslušné mezinárodní normy. V ČR Český institut pro akreditaci ( Nezávislí ověřovatelé nezávislé třetí strany, které ověřují a potvrzují postupy prováděné organizacemi za účelem zajištění věrohodnosti informací obsažených v EPD a soulad s referenčními PCR a standardy ISO. V ČR zatím jen Energetický zkušební ústav ( Předními zeměmi v aplikaci environmentálního značení a prohlášení III. typu (EPD) jsou v současnosti Švédsko, Norsko, Dánsko, Německo, Itálie, Kanada, USA, Čína, Japonsko a Korea. EU se dokonce přijetím Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů rozhodla podmínit u vybraných druhů výrobků (topná a klimatizační zařízení, zařízení pro ohřev vody, systémy elektrického pohonu, osvětlovací zařízení, domácí elektrospotřebiče, kancelářská technika, spotřební elektronika) udělení označení shody CE stanovením (63)

66 požadavků na ekodesign, což svým charakterem odpovídá environmentálnímu značení a prohlášení III. typu (EPD). Tato povinnost se podle uvedené směrnice netýká jen výrobců na území EU, ale i dovozců, tzn. vztahuje se na jakýkoliv vybraný výrobek vyrobený kdekoliv na světě Nároky na zavedení EPD Environmentální prohlášení o výrobku III. typu (EPD) musí být vždy založeno na ověřených datech z posouzení životního cyklu (Life Cycle Assessment LCA) výrobku v souladu s požadavky norem ISO řady Proces posuzování životního cyklu přitom zahrnuje 4 fáze: stanovení cíle a rozsahu (úroveň detailu LCA a hranice posuzovaného systému), inventarizační analýzu (sběr a zpracování dat o systému), posuzování dopadů (řazení dopadů do jednotlivých kategorií např. globální oteplování), interpretaci životního cyklu (sumarizace zjištění a doporučení v souladu s cíli). Na rozdíl od environmentálního značení a prohlášení I. a II. typu, založených na porovnávání vybraných environmentálních ukazatelů z některých fází životního cyklu produktu s předem definovanými standardy, je EPD absolutní kvantifikovanou výpovědí o environmentálních aspektech daného produktu, a to ve všech fázích jeho životního cyklu, které zahrnují: těžbu surovin a paliv, výrobu základních materiálů a energií, výrobu hodnoceného výrobku, přepravu ve všech fázích životního cyklu výrobku, užití výrobku a jeho servis, demontáž a recyklaci/zneškodnění součástí po skončení životnosti výrobku. V tomto případě je tedy vyloučeno přesouvání environmentálních zátěží mezi jednotlivými fázemi životního cyklu produktu, kdy příznivé charakteristiky například ve fázi užití mohou být převáženy dopady například ve fázi výroba. K základním environmentálním aspektům produktu, které se v EPD a to v každé fázi životního cyklu vyhodnocují, patří: spotřeba přírodních zdrojů (materiálových i energetických), spotřeba vody, emise do ovzduší, emise do vod, produkce odpadů. Emisní zatížení se vyjadřuje pomocí definovaných globálních dopadů: změny klimatu (emise skleníkových plynů), poškození ozonové vrstvy (emise CFC plynů), či regionálních, popř. lokálních dopadů: acidifikace půdy a vody (emise H + ), eutrofizace (emise látek s obsahem N, P a látek spotřebovávajících O 2 ), fotochemický smog (řada organických i anorganických látek). Základní informací ke studii LCA je součástkové a materiálové složení hodnoceného výrobku či fáze služby. Každá ze součástek, ať se jedná o vyrobené či nakoupené díly či hotové sestavy, se charakterizuje místem výroby a způsobem přepravy do místa montáže hodnoceného výrobku. Tím jsou popsány přepravní nároky ve fázi výroby. Dalším krokem je popis výrobních postupů jak vyráběných dílů, tak i nakupovaných dílů či hotových sestav (nutnost získat tyto informace od dodavatelů) i vlastního hodnoceného výrobku. K popisu se používají hmotnostní a energetické vstupy a emisní/odpadové výstupy sestavené na základě bilancí a vztažené na zvolenou funkční jednotku (1 ks výrobku, či jednotka charakterizující funkci výrobku). Obdobně se popíše distribuce hotového výrobku (včetně obalů) a návazné fáze životního cyklu užití (provoz, včetně spotřeby energií, pomocných materiálů a náhradních dílů i včetně přepravy výrobku do místa servisu) a demontáže výrobku po skončení jeho životnosti (přeprava do místa demontáže, spotřeba energií), včetně recyklace využitelných součástí a skládkování nevyužitelných materiálů. Takto shromážděná data, tvořící materiálovou a energetickou mapu výrobku/služby, jsou následně vložena do specializovaných softwarů využívajících rozsáhlé databáze o environmentálních souvislostech těžby a úpravy materiálů, paliv a energií, dílčích výrobních postupů a různých způsobů přepravy. Teprve tato data poskytnou komplexní obraz o environmentálních aspektech hodnoceného produktu od kolébky do hrobu. Jedná se o relativně náročný proces (cca 70 osobodnů/výrobek o 100 dílech), kterou lze však omezit v případě aplikace EPD na celou výrobkovou řadu (skupina výrobků s minimálními konstrukčními a materiálovými (64)

67 odlišnostmi), nebo v případě modulového sestavení deklarace (získání potřebných informací v požadované struktuře od subdodavatelů dílů či materiálů) Přínosy EPD Jaké jsou přínosy takto relativně pracně i nákladně získaných informací? Především pro výrobce, který musí při sběru dat vyhodnotit veškeré spotřeby materiálů a energií na daný výrobek/službu, což se většinou v praxi neprovádí. Tyto údaje, ve finančním vyjádření, jsou klíčovou informací k vyhodnocení výrobních nákladů hodnoceného produktu a v době permanentního růstu světových cen surovin a energií jsou i mimořádně důležité. Výrobce tak získává nástroj pro řízení vlastních materiálových a energetických toků alokovaných na konkrétní produkt. Otázkou řešení změn je pak provést tuto alokaci na inovovaný produkt v dané výrobkové řadě a ovlivňovat tak jeho environmentální profil. Odsud je jen krok k porovnávání materiálových a energetických toků na srovnatelné výrobky u různých výrobců, což veřejně dostupná celosvětová databáze EPD umožní (v současné době na To bude významný benchmarkingový nástroj iniciující permanentní výrobkové změny odpovídající neustále se zrychlujícím inovačním cyklům výrobků. Možná, že není tak vzdálená doba, kdy environmentální profil výrobku prezentovaný vhodnou formou bude sloužit i ke spotřebitelské orientaci při výběru výrobků. S ohledem na stále rostoucí podíl spotřebitelů upřednostňujících kvalitativní charakteristiky výrobků a služeb je tato představa stále aktuálnější. Pak se stane EPD skutečně mocným tržním nástrojem s výraznými environmentálními dopady. Velmi významná je také souvislost mezi EPD a Směrnicí 2005/32/ES stanovující požadavky na ekodesign energetických spotřebičů (v ČR v rámci zákona č. 393/2007 Sb., o hospodaření energií), která pro vyjmenované skupiny produktů, vyrobených kdekoliv na světě (včetně např. Asie), vyžaduje před uvedením na trh kontrolu jejich environmentálních vlastností. Tato konstatování mohou zatím působit zajímavě, avšak podkladem pro strategická rozhodování v oblasti environmentální politiky mohou být až tehdy, budou-li založena na zpracovaných EPD stovek či tisíců výrobků. Je však již nyní bezprostředně zřejmé, že celostní environmentální pohled na výrobek ve všech fázích jeho životního cyklu ( od kolébky do hrobu ), který na vědecky založeném a ověřitelném základě poskytuje systém environmentálního značení a prohlášení III. typu (EPD), poskytne informace k rozhodování nejen na spotřebitelské úrovni či u výrobců, ale může být i významným podkladem při diskusích o korekci environmentální politiky EU v rámci Lisabonské strategie Potenciál EPD Zda se tento nástroj hodí pro daný podnik, lze posoudit podle toho, může-li být pro některou zájmovou skupinu užitečné znát informace o dopadech produktu na životní prostředí v celém jeho životním cyklu. Touto zájmovou skupinou je často vlastník anebo vrcholový management podniku, který chce své produkty porovnat s konkurencí anebo zlepšit jejich design (respektive design jejich životního cyklu) či doložit jejich šetrnost k životnímu prostředí. Po zavedení národního systému EPD bude možné jednoduše zjistit možnost vyhodnocení daného produktu podle standardu EPD. Vhodnost EPD pro daný produkt lze hodnotit srovnáním s konkurencí anebo například analýzou potenciálu pro aplikaci strategií ekodesignu u daného produktu. Ve vstupním hodnocení možností inovací USV lze pro indikaci potenciálu použít krok 1D a 1A (viz kap ) Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Zviditelnění produktu u zákazníků. Umožňuje identifikaci environmentálních aspektů v celém životním cyklu produktu. Důvěryhodnost zaručená mezinárodním standardem. Nástroj komunikace mezi výrobci. Slabé stránky Náročnost zpracování. Vypovídací schopnost je limitována kvalitou databází LCA. (65)

68 3.9.7 Další zdroje informací Národní program environmentálního značení. URL:< Celosvětová databáze EPD. URL:< Případová studie Název a cíl projektu: Zpracovatel: Odvětví: Příprava environmentální deklarace výrobku (EPD) chemických přípravků PRAGO- FOS Ing. Bohumil Černík (cernik.bohumil@centrum.cz ) a kolektiv Chemický průmysl Pro názornost je uveden celý návrh Environmentálního prohlášení o výrobku typu III, viz níže (Zdroj: Ing. Bohumil Černík) PCR dokument: PSR 2000:5, SEMC (Švédsko) Registrační číslo EPD: S-EP-00.. Období zpracování EPD: 03-10/2007 Datum ověření EPD: ENVIRONMENTÁLNÍ DEKLARACE VÝROBKU (EPD): Chemické přípravky pro fosfatizaci řady PRAGOFOS Základní informace o společnosti: Obchodní jméno PRAGOCHEMA, spol. s r. o. URL Sídlo Přátelství 550, Praha-Uhříněves, PSČ Identifikační číslo Statutární orgán Ing. Viktor Houdek, jednatel Zástupce pro EPD Ing. Viktor Houdek, jednatel Certifikace ISO 9 001:2001 Kontakt tel.: , fax: , houdek@pragochema.cz PRAGOCHEMA, spol. s r. o. se dlouhodobě zabývá vývojem, výrobou, prodejem a servisem přípravků pro povrchové úpravy kovů a dřeva. Výrobková řada přípravků pro fosfatizaci PRAGOFOS Fosfatizační přípravky PRAGOFOS se používají při tváření za studena, pro usnadnění záběhu součástí, pro úpravu povrchu pod nátěry, k dodatečné úpravě fosfátových vrstev. Podstatou fosfátování je tvorba cca 1µm silných konverzních vrstev oxidů Fe 2+ /Fe 3+, které dodávají specifické vlastnosti (zvýšení povrchové plochy, otěruvzdornost) kovovým povrchům. Specifickým znakem přípravků řady PRAGOFOS je nižší provozní teplota fosfatizačních lázní (o C) a dobrá neutralizovatelnost (malá produkce kalů bez těžkých kovů). Předmětem hodnocení je řada přípravků PRAGOFOS 1002, 1005, 1007, 1008L, 1101, 1151, 1221, 1381, 1401, 1501, 1901, 2051A, 2061, 2202, 2401 s velmi podobným chemickým složením, které tvoří 92 % všech fosfatizačních přípravků vyrobených v roce Hodnocen je výrobek na výstupu z expedičního skladu, tj. včetně prodejního a přepravního obalu. (66)

69 Kód SKP UN kód 9 UN 3082/III, 8 UN 1719/III, 8 UN 3264/III Hmotnost výrobku (kg) dodává se v PE obalech objemu 20, 50, 70, 1000 l Životnost (hod) neomezená Materiálové značení bezpečnostní list přiložen k dodávce Použití nebezpečných materiálů ano Použití recyklovatelných/vratných obalů ano Uživatelská dokumentace ano Průměrné surovinové složení řady PRAGOCHEMA, spol. s r. o. má zaveden systém řízení jakosti podle ISO 9 001:2001 (certifikace TUW CERT) platný do roku V technologickém procesu jsou dodržovány zásady dobré výrobní praxe. Ve všech prostorách je zavedena separace a evidence odpadů. Relevantní vlastnosti surovin, včetně údajů o složení, nebezpečnosti, toxicitě, ekologické informace atd. jsou obsaženy v přiložených bezpečnostních listech. Environmentální deklarace výrobku: Uvedené údaje a výpočty byly zpracovány v souladu s normou ISO :2006 na základě studie LCA (ISO a ). K zahrnutí generických dat (cradle-to-gate), k výpočtu LCI a k vyhodnocení byl použit software a databáze firmy Bousted Consulting, Ltd. (Boustead Model, verze 5.0). Název (%hm.) kyselina fosforečná 31 kyselina dusičná 8 zinek 4 PE obal 4 uhličitan sodný 3 hydroxid sodný 2 uhličitan vápenatý 2 oxid zinečnatý 1 Tabulka 8: Složení fosfatizačních přípravků PRAGOFOS (Přesné složení má charakter důvěrné informace) Obrázek 23: Osvědčení platnosti environmentálního prohlášení o výrobku udělené společnosti PRAGOCHEMA Těžba a výroba surovin Výroba PRAGOFOS Fosfatizace kovových výrobků a likvidace kalů Užití kovových výrobků Odpad při recyklaci fosfatizovaných výrobků TĚŽBA VÝROBA UŽITÍ ODPAD Zahrnuto do systému Nezahrnuto do systému Obrázek 24: Schéma celého životního cyklu přípravků PRAGOFOS (67)

70 Rámec Veškerá shromažďovaná data se týkala roku 2006; jednotky odpovídaly standardu SI, popř. normalizovaným jednotkám podle potřeb použitého softwaru. Za deklarovanou jednotku výrobkového systému byla zvolena 1 t přípravků PRAGOFOS (kalkulovaná jako vážený poměr 15 výrobků podle hmotnosti vyrobené v roce 2006). Tato deklarace pokrývá environmentální dopady od těžby surovin po výrobu; nezahrnuje fáze užití a odpad a není proto porovnatelná s deklarací, která zahrnuje celý životní cyklus. Ukazatel Suroviny Výroba PRAGOFOS Fáze životního cyklu výrobku Spotřeba materiálů (kg/t) Přeprava Fosfatizace CELKEM Neobnovitelné Obnovitelné CELKEM Voda (upravená) Spotřeba energií (MJ/t) Elektrická Spotřeba paliv (MJ/t) Uhlí Ropa Zemní plyn Obnovitelná Ostatní CELKEM Odpady (kg/t) Recyklovatelné Ostatní Nebezpečné CELKEM Kategorie dopadu (jednotka/t) Globální oteplování (kg CO 2 ) Poškozování ozónové vrstvy (kg CFC-11) Acidifikace (kg SO 2 ) Eutrofizace (kg PO 4 3- ) Tvorba fotooxidantů (kg C 2 H 4 ) , , , ,6 0,1 0,4 3,1 4,2 1,15 0,18 1,06 3,52 5,91 Tabulka 9: Výsledky hodnocení přípravků PRAGOFOS v rámci přípravy EPD (68)

71 Hranice systému zahrnují fáze: 1. Těžba a výroba surovin fáze zahrnuje veškeré suroviny nutné pro výrobu PRAGOFOS. 2. Výroba fáze zahrnuje výrobu PRAGOFOS a fosfatizaci kovových výrobků. Kovové výrobky nejsou do posuzovaného systému zahrnuty. Fáze užití a likvidace výrobku není pro obtížnou zjistitelnost vstupů a výstupů zahrnuta. Preferované byly specifické údaje týkající se hodnocené výrobkové řady přípravků PRAGOFOS; použita byla i celopodniková data v tomto případě byla alokována na základě hmotnostních poměrů výrobků. Vývoj produktů PRAGOCHEMA, spol. s r. o. je aktivním členem České společnosti pro povrchové úpravy; pracovníci vývojového centra PRAGOCHEMA, spol. s r. o. se podílí na řešení státních výzkumných programů a přednáší na VŠCHT Praha a VŠB-TU Ostrava. Opatření Více než 8/10 spotřeby energetických zdrojů je spojeno s fází životního cyklu fosfatizace (ohřev a temperace fosfatizačních lázní); tomu odpovídá i 87 % podíl fáze fosfatizace na celkových emisích skleníkových plynů a dalších dopadů na životní prostředí. Zlepšení environmentálního profilu přípravků pro fosfatizaci řady PRAGOFOS bude spojeno se snížením energetických nároků při jejich užití (snížení teploty fosfatizačních lázní, zkrácení doby fosfatizace) při zachování funkčních vlastností fosfatizačních povlaků. Certifikace Tato environmentální deklarace a relevantní LCA studie výrobku: chemické přípravky pro fosfatizaci řady PRAGOFOS byla ověřena Elektrotechnickým zkušebním ústavem (EZÚ), s. p. ( v souladu s požadavky PCR 2000:5 (Chemical Products) a ISO :2006. V rámci ověření EZÚ konstatoval plnění veškerých relevantních environmentálních zákonů ze strany výrobce. Toto ověření platí do Ing. Marie Šebestová, vedoucí týmu ověřovatele razítko Informace Podrobné informace jsou dostupné u následujících společností: a) PRAGOCHEMA, spol. s r. o., Ing. Viktor Houdek (data, postup) b) ECO trend, s. r. o., Ing. Luboš Nobillis (postup, právní souvislosti), Štětkova 18, Praha 4, tel , (prague@ecotrend.cz) c) ENZO, Ing. Bohumil Černík, Rezlerova 310, Praha 10, tel , (cernik.bohumil@centrum.cz) (data, postup, inventarizace, LCA studie, EPD) d) MT konzult, Ing. Marie Tichá, Červený vrch 264, Děčín IV, tel , (marie.ticha@iol.cz) (metodika LCA, výpočet inventarizační analýzy LCI) e) EZÚ, s. p., Ing. M. Šebestová (ověřování) f) Swedish Environmetal Management Council. URL:< (PCR) Referenční dokumenty 1. Product category rules (PCR): PSR 2000:5 Chemical Products, The Swedish Environmental Management Council 2. ISO :2006 Environmental labels and declaration: Type III environmental declaration: Principles and procedures 3. Requirements for an International EPD Scheme. INTEND, June Studie LCA: Chemické přípravky pro fosfatizaci řady PRAGOFOS. ECO trend, s. r. o., Praha, 2007 Vyhlášení Toto environmentální prohlášení odpovídající požadavkům Programu EPD system, jehož operátorem je The Swedish Environmental Management Council (SEMC), nemusí být porovnatelné s jinými programy EPD. (69)

72 3.10 Design pro udržitelný rozvoj Co je design pro udržitelný rozvoj Inovace produktů je jedním ze základních nástrojů konkurenceschopnosti v dnešním globalizovaném světě. Pro úspěch produktu na trhu už ale často nestačí zajistit pro něj optimální dostupnost, cenu, jakost a množství. K těmto tradičním atributům konkurenceschopnosti se postupně přidává nový požadavek na soulad produktu s principy udržitelného rozvoje. Podniky integrují tento požadavek do návrhu svých produktů, ale i procesů pomocí různých nástrojů, které lze shrnout pod koncept designu pro udržitelný rozvoj. Design pro udržitelný rozvoj (též udržitelný design) lze vymezit jako systematické začleňování principů udržitelného rozvoje (v oblasti ekonomické, sociální a environmentální) do procesu návrhu a vývoje produktu při zohlednění jeho celého životního cyklu. Principy udržitelného rozvoje si tu lze zjednodušeně představit jako udržitelné čerpání přírodních zdrojů a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí i na společnost. Aby se design pro udržitelný rozvoj mohl prakticky uplatnit, musí být samozřejmě zachována funkčnost, estetické vlastnosti a další tradiční atributy produktu. Pokud se tento proces integrace dalších požadavků do návrhu a vývoje produktů týká pouze ohledů na životní prostředí, hovoříme o ekodesignu anebo designu pro životní prostředí. Design pro udržitelný rozvoj i ekodesign se vedle výrobků a služeb týká i návrhu budov, sídel a zásahů do krajiny. Design pro udržitelný rozvoj není jednotlivým nástrojem USV, ale spíše zastřešujícím konceptem, který v sobě zahrnuje zlepšení celého životního cyklu produktů. Zahrnuje v sobě tedy i fázi výroby a všechny nástroje USV, které se zaměřují na výrobní procesy. Pro účely tohoto manuálu vycházíme z primárního zaměření designu pro udržitelný rozvoj na produkty a na jejich životní cyklus Vznik a vývoj designu pro udržitelný rozvoj Vznik designu pro udržitelný rozvoj byl v závěru 20. století logickým vyústěním snah po integraci principů udržitelného rozvoje do systému spotřeby a výroby. Historie designu pro udržitelný rozvoj je historií vývoje preventivní strategie v ochraně životního prostředí, která začínala zaměřením na výrobní procesy (čistší produkce), pokračovala rozšířením záběru čistší produkce na úpravy produktů a vedla až k takovému designu nových produktů, který vycházel z funkce daného produktu a zohledňoval nejprve ohledy na životní prostředí a pak i komplexnější principy udržitelného rozvoje v celém životním cyklu. Objevily se tak nástroje zlepšující celý systém související s produktem (celý systém spotřeby a výroby). Moderní nástroje designu pro udržitelný rozvoj jsou založeny na komunikaci se zájmovými skupinami a lepším promítnutí jejich zájmů do návrhu řešení (například systémy výrobek služba) včetně lepšího definování samotné funkčnosti produktů (konsensus design). Design pro udržitelný rozvoj podporují některé vládní politiky. Příkladem může být uplatnění pragmatického konceptu rozšířené odpovědnosti výrobců (Extended Producer Responsibility), jehož smyslem je přenést odpovědnost za chování produktu v celém životním cyklu na výrobce, který design tohoto životního cyklu přímo ovlivňuje. Cílem integrované výrobkové politiky je snížit použití přírodních zdrojů a vznik odpadu a znečištění při zlepšení sociálních a ekonomických dopadů daného produktu v celém životním cyklu. Design pro udržitelný rozvoj naplňuje cíl udržitelné spotřeby a výroby na maximalizaci užitku produktů při minimalizaci jejich negativních dopadů v celém životním cyklu. Z tohoto pohledu je zastřešujícím konceptem udržitelné spotřeby a výroby, k jehož naplňování směřují současné trendy. V ČR se design pro udržitelný rozvoj teprve začíná rozvíjet prostřednictvím dílčích nástrojů a využívá přitom zkušenosti z jiných zemí (například Nizozemí, Švédska, Rakouska anebo Japonska) Nároky na zavedení designu pro udržitelný rozvoj Design pro udržitelný rozvoj je nejúčinnějším přístupem k zavádění USV. Otázkou však je jeho praktická využitelnost z hlediska rámcových podmínek podnikání. Rozvoji designu pro udržitelný rozvoj brání především nedostatečná komunikace se zájmovými skupinami a jejich aktuální priority, malá flexibilita dodavatelsko-odběratelského řetězce, malá informovanost o možných pozitivních dopadech designu pro udržitelný rozvoj a někdy také omezující požadavky technických a jiných norem. Pokud je potřeba provést analýzu životního cyklu metodou LCA, lze většinou použít zjednodušených postupů. Design pro udržitelný rozvoj/ekodesign neexistuje jako samostatný nástroj a neexistuje ani jednotná metodika pro jeho uplatnění. Volba konkrétních nástrojů designu pro udržitelný rozvoj záleží mj. na tom, zda pouze upravujeme stávající výrobek, navrhujeme nový anebo hodnotíme již provedený návrh. Obecně lze (70)

73 říci, že aplikace designu pro udržitelný rozvoj může zahrnovat analýzu preferencí zájmových skupin, stanovení funkčního profilu produktu a jeho dopadů na zájmové skupiny v životním cyklu a dále pak systematické využití různých oblastí pro zlepšení, které lze shrnout například do osmi strategií ekodesignu popsaných v metodice Design For Sustainability (D4S), Delft University of Technology. Nároky na zavedení designu pro udržitelný rozvoj se pak odvíjejí od použitých strategií a konkrétních nástrojů. Osm strategií ekodesignu Při praktické aplikaci ekodesignu lze využít strategie, které se zaměřují na základní příležitosti pro inovace produktu a jeho životního cyklu. Strategie ekodesignu lze znázornit a pro daný produkt analyzovat na osmi osách paprskového grafu (viz obrázek 25: Osm strategií ekodesignu). Na každé ose se pomocí pětistupňové stupnice vyhodnocuje stupeň uplatnění té které strategie u hodnoceného produktu. Pomocí uvedené vizualizace je možné identifikovat existující oblasti možných zlepšení environmentálního profilu produktu. Vývoj nových koncepcí Optimalizace opětovného využití výrobku Výběr materiálů s malým dopadem Optimalizace životnosti 6 2 Snížení potřeby materiálů Omezení dopadu uživatele Optimalizace výrobních metod Efektivní logistika Obrázek 25: Osm strategií ekodesignu Zdroj: Design for Sustainability (D4S), H. Brezet a J. C. Diehl, Delft University of Technology 1) Výběr materiálů s malým dopadem na životní prostředí Design pro udržitelný rozvoj preferuje materiály využívající obnovitelných zdrojů, biodegradabilní materiály, recyklovatelné materiály, recyklované materiály, nepoužívá nebezpečné materiály apod. Obecně ale nelze říci, který materiál je lepší to můžeme říci až na základě vyhodnocení dopadů způsobených danou volbou v celém životním cyklu. Důležitá je například volba materiálů s nízkou energetickou zátěží (nízkou spotřebou energie při jejich výrobě). Materiál využívající obnovitelné zdroje může ve svém životním cyklu nést vysokou energetickou zátěž a může se tak ukázat jako nevhodný. Pro vyhodnocení designu z pohledu zvolených materiálů je možné použít nástroj dostupný na internetu jako Cradle to Cradle Design Protocol (protokol hodnotící design produktu od jeho vzniku po nové využití) 2) Snížení spotřeby materiálů Často lze optimalizovat množství a celkovou hmotnost použitých materiálů a dílů. Důležité může být i snížení potřeby obalů (například redukcí objemu výrobku anebo předefinováním funkce obalů apod.). 3) Optimalizace výrobních procesů Optimalizace výrobních procesů je předmětem některých dalších nástrojů popisovaných v tomto manuálu. Materiály, které jsou problematické z hlediska výroby (způsobují ztráty v podobě nevýrobkových (71)

74 výstupů anebo rizika v podobě nebezpečných materiálů), často způsobují problémy i v dalších fázích životního cyklu. Tento fakt je zohledněn ve vstupním hodnocení možností USV popisovaném v kap. 4 a údaje o vstupech a výstupech výrobních procesů, které lze poměrně jednoduše získat, jsou využívány také pro indikaci dopadů v celém životním cyklu. 4) Efektivní logistika Náklady na logistiku i související dopady na životní prostředí mohou být důsledkem nekvalitního plánování. Při plánování investic je dobré porovnat jejich náklady v celé době životnosti (tyto náklady zahrnují nejen náklady na počáteční investici, ale také veškeré provozní náklady včetně nákladů na dopravu apod.). Designéři by si měli být vědomi toho, jaké nároky na logistiku v celém životním cyklu bude mít jejich volba konkrétních materiálů nebo způsobů distribuce a měli by zvažovat i možný druh dopravy. 5) Snížení dopadů při užití Obecnou zásadou pro snížení dopadů produktů při jejich užití je takový design, který tuto fázi životního cyklu zatěžuje co nejmenší spotřebou energie i pomocných materiálů. Důležitým nástrojem pro informování spotřebitelů o těchto dopadech výrobků je štítkování výrobků. Výrobky by opět měly být porovnávány nikoli podle nákupní ceny, ale podle celkové ceny za nákup a provoz během jejich životnosti. 6) Optimalizace životnosti Životnost lze optimalizovat zvýšením trvanlivosti a spolehlivosti, snadnou údržbou a opravami anebo stavebnicovým charakterem výrobku. Namísto tradičního designu pro rychlé zastarání, které zákazníka nutí nakupovat brzy nový produkt, by se designér mohl zaměřit na design pro dlouhodobý osobní vztah k výrobku apod. 7) Optimalizace opětovného využití výrobku U této strategie je potřeba zodpovědět otázku, zda není možné produkt navrhnout tak, aby byl po opravě anebo výměně určitých částí znovu použitelný nebo alespoň snadno a efektivně recyklovatelný. Někdy může být variantou plánované přepracování na jiný výrobek. 0) Vývoj nových koncepcí Pro ekodesign je ideální, pokud lze začít novým definováním obchodního modelu pro zamýšlené funkce daného produktu. V rámci této strategie lze uvažovat například o novém systému výrobek služba, kdy je při zachování anebo zlepšení dané funkce výrobek nahrazován službou. Tradiční systém výrobek služba zahrnuje například pronájem produktu a zajištění jeho servisu a zpětného odběru dodavatelem. Příkladem nové koncepce v bydlení je například vývoj pasivních staveb z přírodě blízkých a dobře recyklovatelných materiálů. Tyto stavby již nevyžadují tradiční systém vytápění Přínosy designu pro udržitelný rozvoj Přínosy designu pro udržitelný rozvoj rostou s včasností jeho aplikace (prevence je tím účinnější, čím dříve je systematicky použita v procesu přípravy nového projektu od prvního konceptu po projektovou dokumentaci a realizaci). Tak například případové studie udržitelného designu (nástroje na komplexní uplatnění prevence ve fázi projektové přípravy investic) ukazují, že v projektové fázi lze postupy USV s dobrou návratností obvykle ušetřit % nákladů na energii, ale i související nežádoucí emise. Po realizaci nevhodně koncipovaného designu jsou jeho změny obtížnější a podstatně dražší (více případová studie č. 1 v kap ). Aplikací designu pro udržitelný rozvoj lze dosáhnout velké škály přínosů v jednotlivých fázích životního cyklu a v jednotlivých oblastech udržitelného rozvoje. Například podniky, které mapují životní cyklus svých produktů, a především pak dopady tohoto životního cyklu na zájmy pro ně důležitých zájmových skupin, jsou schopny vyhnout se nepříjemným překvapením nebo přijít s možnostmi inovací, které z pohledu výroby ani samotného produktu nejsou patrné Potenciál designu pro udržitelný rozvoj Podniky mohou dospět k využitelnosti designu pro udržitelný rozvoj pro své produkty a jejich životní cykly tím, že se zeptají, zda jsou splněny základní předpoklady, jako je možnost ovlivnit design svého produktu apod. Následovat může jednoduchá analýza životního cyklu produktu, při které se dá mj. vyjít ze vstupů (72)

75 a výstupů výroby, které má podnik pod přímou kontrolou. Pro významné materiály je možné indikovat jejich dopady v životním cyklu, další významné dopady lze odvodit z dostupných informací o dopadech produktu během fáze užití apod. Podniky využívají pro analýzu také benchmarking s produkty konkurence. Pro toto srovnání lze využít i hvězdicový graf na obrázku 25. V rámci vstupního hodnocení možností inovací USV je pro indikaci možných přínosů designu pro udržitelný rozvoj použita jednoduchá analýza dopadů daného produktu v jednotlivých fázích životního cyklu (viz kap ) Souhrn Souhrn je založen na přehledu typických silných a slabých stránek nástroje a vychází z předchozího popisu. Silné stránky Optimalizuje celý životní cyklus produktu a tedy i celý systém spotřeby a výroby. Řešení problémů u samotného zdroje, kterým je design produktu a jeho životní cyklus. Možnost akceptovat požadavky zájmových skupin ve všech etapách životního cyklu produktu. Slabé stránky Analýza dopadů na životní prostředí vyžaduje mnoho znalostí o materiálech a o vlivu látek na životní prostředí. Některé analytické nástroje jsou náročné na zpracování. Existence dilemat při rozhodování Další zdroje informací Crul, M. Diehl, J. Design For Sustainability (D4S). UNEP. URL:< United Nations Environment Programme. Division of Technology, Industry, and Economics. Sustainable Consumption and Production Branch. URL:< ESP Design.org. URL:< McDonough Braungart Design Chemistry. URL:< ČSN ISO/TR Environmentální management: Integrace environmentálních aspektů do návrhu a vývoje produktu Remtová, K. Ekodesign. Praha: MŽP ČR, ISBN Případové studie Koncept designu pro udržitelný rozvoj zahrnuje množství praktických nástrojů. Vzhledem k jeho důležitosti byly pro tento manuál vybrány dvě případové studie, které ilustrují potřebu, možné metody a přínosy včasného uplatnění postupů USV při návrhu nového designu. Případová studie č. 1 Udržitelný design Název projektu: Cíl projektu: Zpracovatel: Informace o podniku: Odvětví: Aplikace udržitelného designu při plánování výstavby nového biofarmaceutického závodu Využít metodiku udržitelného designu pro úsporu energie a snížení emisí skleníkových plynů Případová studie byla realizována v roce 2007 firmou EXIMA ( Studie byla zpracována pro farmaceutickou firmu ELI LILLY Ireland. ELI LILLY & COMPANY je nadnárodní farmaceutická firma s více než zaměstnanci a závody v patnácti zemích. Farmaceutický průmysl Udržitelný design Udržitelný design představuje systematickou aplikaci prevence odpadu a znečištění již v počátečních fázích návrhu nového závodu nebo technologie. Metodika vychází z postupů čistší produkce a je postavena na (73)

76 vyhodnocení provozních nákladů a zhodnocení alternativních technologií a výrobních procesů ve srovnání s plánovaným projektem. Realizace postupů udržitelného designu se osvědčila jako jeden z nejúčinnějších způsobů, jak zlepšit vliv průmyslu na životní prostředí. Zhodnocení a změna projektu v této fázi životního cyklu vede k tomu, že zlepšení vlivu na životní prostředí je technicky i ekonomicky proveditelnější. V důsledku aplikace udržitelného designu je možné podstatně snížit spotřebu energie a vody, ale i dalších vstupů výroby na jednotku produkce. Není neobvyklé, že je v rámci projektu udržitelného designu identifikován potenciál úspor v rozmezí % provozních nákladů výchozího projektu. Metodika a postup řešení Realizace udržitelného designu se skládá ze tří kroků, které realizuje vlastník projektu. Osvědčila se přitom spolupráce s odborníky, kteří se věnují výhradně udržitelnému designu a kteří jsou nezávislí na organizaci projektu (na inženýrských profesích a dodavatelích). 1. krok zhodnocení výchozí situace Cílem zhodnocení výchozí situace je zmapovat provozní náklady a vliv na životní prostředí stávajícího (výchozího) projektu (viz obrázek 26). Na základě těchto informací se později vyberou oblasti pro podrobné analýzy a stanoví se priority zdrojů pro identifikaci úspor v oblasti provozních nákladů a snížení dopadů na životní prostředí. Popis výchozí situace je důležitý také pro budoucí srovnání přínosů navrhovaných opatření. Důležitou součástí zhodnocení výchozí situace je analýza investičního projektu a zmapování zájmových skupin v rámci rozhodovacího procesu o projektu. Obrázek 26: Příklad analýzy provozních nákladů připravovaného investičního projektu 2. krok analýza Na základě zmapovaných a dohodnutých oblastí zaměření klient (např. skupina uživatelů, kontrola kvality a inženýři) společně s týmem pro udržitelný design identifikují potenciální úsporná opatření. Každé opatření se vyhodnotí s ohledem na dopady na životní prostředí, investice, úspory provozních nákladů a aspekty kvality a provozní spolehlivosti. Účelem této fáze je poskytnout vlastníkovi projektu informace pro rozhodnutí o realizaci nebo vypuštění jednotlivých návrhů úsporných opatření. Všechna úsporná opatření tvoří dohromady katalog úspor, který dává přehled o celkovém potenciálu úspor. (74)

77 3. krok realizace Cílem této činnosti je: zahrnout opatření vybraná vlastníkem do realizace projektu, kontrolovat kvalitu výběrových řízení tak, aby se dosáhlo plánovaných úspor a zlepšil se vliv na životní prostředí, vyhodnotit dosažené efekty designu, zajistit monitoring vlivu designu na provozní náklady a na životní prostředí po jeho uvedení do provozu. Údaje z případové studie Aplikace designu ve fázi inženýrské přípravy výstavby nového závodu ELI LILLY v Irsku byla realizována ve spolupráci s agenturou SEI (Sustainable Energy Ireland) v rámci programu na podporu energetických úspor Energy Agreements Programme. Projektový tým zahrnoval vedle odborníků na udržitelný design architekty, designéry, zástupce vznikajícího závodu, dodavatele zařízení a subkontraktory. Předpokládané spotřeby a emise v případě realizace původně navrhovaného designu investičního projektu (tzv. baseline) byly na základě výchozí projektové dokumentace určeny následovně: spotřeba energie: MWh/rok, spotřeba vody: m 3 /rok, emise : t CO 2 /rok. Pozn.: Většina z emisí CO 2 (7 728 t) je nepřímých kalkulovaných ze spotřeby elektřiny, přímé emise představují pouze t. Navržená úsporná opatření byla z následujících oblastí: snížení potřeby energie ve výrobních procesech, snížení ztrát v systému zajištění potřebné energie, využití nejlepších dostupných technik, využití odpadního tepla, využití energeticky úsporných zařízení (ventilátory, čerpadla). Celkový přínos všech opatření navržených v katalogu opatření (teoretický potenciál úspor) byl stanoven následovně: roční úspora t emisí CO 2, roční úspora m 3 vody. Úspory lze přitom dosáhnout pomocí ověřených a dostupných opatření. Podnik ELI LILLY se rozhodl některá z navrhovaných opatření nerealizovat, a to z různých důvodů (riziko zhoršení kvality produktu, překážky spojené s lidským faktorem a podnikovou politikou, časová náročnost a investiční omezení). Realizací odsouhlasených opatření se předpokládá dosažení úspory 34 % emisí oproti původnímu designu. Ekonomická návratnost těchto opatření se pohybuje kolem 1-1,5 roku. Zkušenosti podniku Podnik ELI LILLY považuje udržitelný design za potvrzení podnikatelské zajímavosti postupů USV a mezi zkušenostmi z tohoto projektu uvádí mj.: Stávající přístup k návrhu investičních projektů trpí jednostranným zaměřením na investici a nezohledňuje dlouhodobé provozní náklady. Projekt udržitelného designu umožnil ELI LILLY stanovit ekologickou stopu a provozní náklady plánovaného závodu v ranné fázi jeho projektové přípravy, což se ukázalo jako velice přínosné. Integrace udržitelného designu do návrhu nového závodu neměla negativní vliv na celkový plán projektové přípravy. Jednou z hlavních překážek pro využití potenciálu úspor jsou konzervativní a často zbytečně přísné technické a hygienické standardy, které neumožňují realizovat některá úsporná opatření. Zdroj informací: Informační leták připravený podnikem ELI LILLY v rámci Industrial Best Practice Initiative SEI a dále prezentace Larse Munkoe dne v Praze (zástupce firmy EXIMA, který řídil technickou asistenci v oblasti udržitelného designu v podniku ELI LILLY). (75)

78 Případová studie č. 2 Konsensus design Název projektu: Aplikace metody konsensus design při návrhu přístavby centra Modrý klíč v Praze Cíl projektu: Cílem projektu bylo ukázat proces konsensus design v praxi pod vedením autora této metody. Výstupem projektu byla studie architektonického návrhu přístavby pro centrum Modrý klíč v Praze, které poskytuje služby dětem i dospělým s mentálním postižením a kombinovanými vadami. Zpracovatel a doba realizace: Případová studie byla realizována ENVIROS, s. r. o. v rámci projektu Partnerství pro udržitelnou výrobu a služby v Praze v září Odvětví: Návrh staveb Metoda Konsensus design je způsob navrhování a realizace projektů, který přirozeně integruje příležitosti a limity životního prostředí se zájmy budoucího uživatele a dalších zájmových skupin, které staví do role spoluautorů. Metoda, kterou vyvinul britský architekt Christopher Day, vychází z preferencí zájmových skupin a rozvíjí a podporuje ducha místa tak, že nově navržená stavba místo nezatěžuje, ale přirozeně ho rozvíjí. Takovým způsobem navržené a realizované stavby posilují společenskou pospolitost a pozitivně působí na fyzické i psychické zdraví uživatelů staveb, bez ohledu na účel stavby. Jedná se o netradiční pojetí architektonické tvorby a realizaci staveb se zaměřením na sociální aspekty výstavby, užití obnovitelných zdrojů energie a přírodních materiálů vedoucích ke snížení lokálního i globálního znečištění v souladu s principy USV. Základem metody konsensus design jsou pravidla komunikace mezi účastníky tvůrčího procesu. Zúčastnění by neměli upřednostňovat své názory, ale podstatou je naučit se respektovat názory ostatních bez prosazování svého ega. Výsledná forma designu, která se procesem diskuse ve skupině vyvíjí, by měla být výsledkem vzájemné shody všech zúčastněných pomocí domluvy a vzájemné inspirace a spolupráce. Z tohoto důvodu je důležitou součástí metody i formulace vyjadřování vlastních pocitů a názorů. Důležité je nevyvozovat předčasné úsudky, závěry a zohlednit veškeré souvislosti lokality a zájmů jednotlivých dotčených lidí. Výsledný design se tak stává odezvou na biografii, fyzický i sociální kontext daného místa, potřeby, pocity a nálady, a je proto vhodný pouze pro zkoumané místo. Principy této skupinové metody navrhování a realizace projektů lze zároveň uplatnit i v jiných oblastech než jen v architektuře. Postup řešení Projekt byl realizován formou třídenního workshopu vedeného autorem metody konsensus design Christopherem Dayem v areálu Modrý klíč. Zkrácený obsah workshopu Procházka po okolí centra Modrý klíč, účastníci na sebe nechávají působit prostředí. Společná prezentace zjištěných poznatků. Prezentace popisu prostředí. Účastníci jsou rozděleni do skupin, každá skupina zkoumá jeden podprostor v terénu. Zkoumání prostoru v terénu, definování, jak prostor plyne, jaká vytváří gesta, jak se roztahuje či smršťuje. Prezentace centra Modrý klíč a společná diskuse o tom, jaké má centrum zaměření a jaké aktivity by se zde měly dále podporovat. Představení záměru zadavatele ohledně centra Modrý klíč. Procházka místem, lokalizování nálad a pocitů v prostoru. Určení jejich hranic a zákres do mapy. Rozpracování modelu, zaznamenání hrubých půdorysů a řezů, zkoumání správného oslunění budovy pomocí lampy. Dokončení modelu do finální podoby. (76)

79 Obrázek 27: Christopher Day vede projekt konsensus design pro centrum Modrý klíč v Praze Přínosy Výstupem třídenního workshopu byl návrh studie přístavby centra Modrý klíč. Workshop měl zásadní dopad zejména na zúčastněnou odbornou veřejnost, kterou seznámil s novým, avšak velice zásadním přístupem k navrhování staveb a s problematikou celostní architektury s využitím principů USV. Architekti konstatovali, že takový proces by měl předcházet každému architektonickému návrhu. Potřebám lidí a místa je takto možno lépe přizpůsobit nejen samotný architektonický návrh, ale i volbu materiálů apod. Vedle integrace do procesu návrhu staveb by se konsensus design mohl stát cenným doplňkem ke stávajícímu obsahu výuky na vysokých školách, zohledňující vliv urbanismu, architektury a designu na lidské zdraví a na zdraví společnosti vůbec. Architekt Christopher Day se stal pro účastníky inspirací, nejen prostřednictvím své celoživotní práce, ale také svou životní silou a odhodláním architekt je těžce postižený, a přesto dále navrhuje stavby po celém světě. (77)

80 4. VSTUPNÍ HODNOCENÍ MOŽNOSTÍ INOVACÍ USV 4.1 Původ metodiky vstupního hodnocení Předešlá kapitola přinesla přehled různorodých nástrojů USV, každý z nich primárně působí na jinou úroveň v podniku a na různé aspekty fungování podniku, které mají dopady na USV. Cílem není, aby každý podnik zaváděl všechny tyto nástroje. Už jenom proto, že se řada z nich do určité míry překrývá. Ukázkou částečně se překrývajících nástrojů může být metodika čistší produkce, environmentální manažerské účetnictví (EMA) a monitoring a targeting (M&T). Všechny tyto nástroje se zaměřují na řízení materiálových a energetických toků v procesech. Zatímco metodika čistší produkce je univerzální, ale sama o sobě postrádá nástroj pro systematické sledování toků, EMA nabízí komplexní nástroj pro sledování toků a absolutních ztrát, ale chybí mu mechanismy pro stálé zlepšování. M&T umí oproti EMA navíc ještě sledování reálné účinnosti využívání materiálových a energetických vstupů v jednotlivých místech spotřeby. Na druhé straně bývá využití M&T nejnákladnější, protože obvykle vyžaduje doplnění systému měření a vyhodnocování dat pomocí specializovaného software atd. Všechny tři nástroje se tedy zaměřují na stejné problémy, ale o jejich vhodnosti se musí rozhodnout podle dané situace (a toto rozhodnutí by nemělo být ovlivněno tím, zda se na podnik dívá odborník na EMA, M&T anebo na čistší produkci). Konkrétní podnik navíc může mít například zanedbatelný poměr nákladů na materiálové a energetické vstupy vůči celkovému obratu, a nebude pro něj vhodný žádný z těchto nástrojů. Na otázku kde a jak docílit efektů v oblasti USV v daném podniku lze odpovědět pomocí metodiky Vstupního hodnocení možností inovací USV, která je stručně popsána v této kapitole. Metodika byla vyvinuta v rámci projektu JPD 3 Partnerství pro udržitelnou výrobu a služby v Praze. V projektu Partnerství pro udržitelnou spotřebu a výrobu byla metodika rozšířena o odpovědné nakupování a modifikována také pro nevýrobní sektor. Jejím cílem je identifikovat a podle možností i vyhodnotit projekty v oblasti udržitelné spotřeby a výroby, jejichž realizací dosáhne podnik (hodnocený subjekt) pozitivních efektů v oblasti ekonomické, environmentální a sociální. Hodnocení se provádí z pohledu hodnoceného subjektu, ve kterém jsou nejprve identifikovány oblasti s možným inovačním potenciálem (tzv. oblasti klíčových změn) a teprve následně jsou doporučeny vhodné nástroje pro realizaci žádoucích změn. 4.2 Stručný popis metodiky vstupního hodnocení Vstupní hodnocení se provádí na základě pyramidy řízení ve čtyřech oblastech podniku/organizace: procesy, produkty, systémy a zájmové skupiny. Metodika vstupního hodnocení možností inovací USV (dále také vstupní hodnocení) se skládá ze šesti níže popsaných kroků (viz obrázek 28: Vývojový diagram metodiky). Aplikaci metodiky předchází jednání v podniku a schválení účasti ve vstupním hodnocení (screening krok 0). Kroky 1 až 3 (vstupní hodnocení) mohou být realizovány pracovníky podniku za podpory manažera USV (poradce vyškoleného v aplikaci metodiky), a nejsou k nim třeba specifické sektorové znalosti. Kroky 4 až 6 (návrh projektu) je vhodné realizovat s pomocí oborového experta. To se také potvrdilo při aplikaci metodiky v pilotních projektech. Metodika je fyzicky tvořena souborem dotazníků a matic s komentářem. Zkrácený popis jednotlivých kroků metodiky je následující Krok 0 Screening Výstupem kroku 0 je zjištění, zda je podnik vhodný pro vstupní hodnocení USV a informování vedení podniku o nárocích a přínosech vstupního hodnocení. Cílem screeningu je odpovědět na otázku, zda je smysluplné realizovat v daném podniku vstupní hodnocení USV. Screening má přinést prvotní odhad potenciálu pro USV v podniku, tj. odhadnout budoucí výsledky projektu. Výsledky screeningu mají zahrnovat následující zjištění: Je potřeba zjistit, zda jsou připraveny podmínky pro účast podniku v projektu USV, a to na základě kontaktů s klíčovými představiteli a pracovníky podniku. Právě jim je vysvětlena smysluplnost a užitečnost projektu včetně významu principů prevence USV. Na úvodním jednání je nutné získat přesvědčení, že účast v dalším modulu hodnocení může podniku skutečně přinést úspory a zlepšení. Podkladem pro manažera USV na jednání může být screeningový dotazník. V praxi se provádí identifikace a subjektivní odhad potenciálu pro USV v podniku, tzn. jsou odhadnuty budoucí výsledky podnikového projektu např. na základě výše nákladů na materiálové vstupy a energie (např. rámcový odhad v jednotkách až desítkách mil. Kč). Dále jsou získány obecné informace o podniku, které napomohou při rozhodování o další spolupráci s podnikem. (78)

81 Krok metodiky Úvodní jednání v podniku Svolení podniku k účasti v projektu NE Konec Vstupní hodnocení Krok 0 Screening Krok 0a Krok 0b Provedení screeningu Hodnocení finančního zdraví Krok 1 - Určení oblastí klíčových změn Krok 1A Krok 1B Krok 1C Krok 1D Krok 1E Analýza zájmových skupin Analýza systému řízení Analýza toků Analýza životního cyklu Stanovení oblastí klíčových změn ANO Provedení screeningu Vyhodnocení Podnik je vhodný ANO Určení OKZ NE nevýznamné OKZ Vyplněný screeningový dotazník Konec S nevýznamnými OKZ se dále nepracuje Krok 2 - Výběr nástrojů Krok 2A Krok 2B Krok 2C Výběr nástrojů (týmová práce) Doplnění specif. údajů Zúžení výběru nástrojů Výběr nástrojů a zúžení výběru S vybranými nástroji se dále nepracuje Krok 3 - Projednání a analýza nástroje Krok 3A Krok 3B Jednání s vedením podniku Analýza vhodnosti použití nástroje Projednání s vedením a analýza vhodnosti nástroje Seznam přijatých nástrojů Krok 4 - Návrh projektu využití nástroje Hodnocení projektu S vyřazenými nástroji se dále nepracuje Krok 4 Návrh projektu Návrh projektu Návrh projektu Návrh projektu Krok 5 - Hodnocení projektu Krok 5A Krok 5B Krok 5C Hodnocení projektu Modelování CF projektu Analýza citlivosti projektu Investiční povaha projektu investiční Hodnocení invest. projektu neinvestiční Konec S vyřazenými projekty se dále nepracuje Krok 6 - Návrh způsobu financování Krok 6A Krok 6B Krok 6C Krok 6D Analýza možností financování Výběr způsobu financování Hodnocení finančního zdraví Předjednání s nositelem financování Návrh způsobu financování Konec podnikového projektu Dokument Návrh financování Obrázek 28: Vývojový diagram metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV (79)

82 I když se v rámci screeningu nenajde výrazný potenciál pro USV resp. úspory, v některých případech lze vstupní hodnocení podniku doporučit. Projekt může nezávisle prověřit postavení podniku a řízení aspektů USV. To byl případ jednoho pilotního projektu, kdy si vedení společnosti přálo provést vstupní hodnocení k potvrzení jeho excelence. Tento krok může trvat v podniku cca 2 až 4 hodiny Krok 1 Určení oblastí klíčových změn Výstupem kroku 1 je určení oblastí klíčových změn. Oblasti klíčových změn (OKZ) určují oblasti podniku, kde je očekáván nejvyšší potenciál pro zlepšení. OKZ jsou identifikovány pomocí analýz a hodnocení aspektů USV. Aspekty USV jsou hodnoceny bez ohledu na to, který nástroj může být na jejich zlepšení použit. Informace získané v krocích 1A až 1D pak slouží jako podklad k následnému vymezení OKZ v kroku 1E. Součástí kroku 1 je postupné provedení dílčích analýz. Analýza zájmových skupin 1A slouží k identifikaci příležitostí pro zlepšení na úrovni zájmových skupin a ke komunikaci s nimi. Zahrnuje analýzu hlavních zájmových skupin a jejich vlivu na plnění, vize a strategie podniku. Analýza systému řízení 1B se zaměřuje na orientační zhodnocení vyspělosti a účinnosti systému řízení, jeho slabých a silných míst. Analýza materiálových a energetických toků 1C je založena na jednoduché analýze vstupů a výstupů, jejímž výsledkem je odhad ztrát spojených s neproduktovými výstupy činností podniku. Zjišťují se informace o hlavních materiálových a energetických vstupech, stupni jejich využití a stupni rizik souvisejících s nebezpečnými vstupy (např. vhodnou pomůckou jsou tabulky TT popisované v kap ). Analýza životního cyklu z pohledu USV 1D slouží k identifikaci dopadů nejen při výrobě výrobku/poskytování služby, ale v celém životním cyklu produktu. Jsou zde využity informace z 1C (důležité toky vstupující do životního cyklu). Berou se v úvahu výsledky z 1A (vlivy v různých fázích životního cyklu mohou být předmětem zájmu různých zájmových skupin). Při určení oblastí klíčových změn 1E se využívají informace získané v předešlých krocích 1A až 1C. Ve formuláři se hodnotí význam jednotlivých prvků aspektů USV a následně stupeň zavedení prvků. Tam, kde je vyhodnocen vysoký význam a nízký stupeň zavedení prvku, je identifikována oblast klíčových změn, která by mohla představovat prostor pro zlepšení podniku. Pokud je zapojen zástupce podniku, trvá jeho participace 1 až 2 dny Krok 2 Výběr nástrojů Výstupem kroku 2 je výběr nástrojů USV k další analýze. Musí být vybrány nástroje, které mohou nejlépe zajistit zlepšení v identifikovaných oblastech klíčových změn. Jedná se o kreativní krok, kdy je nezbytná účast pracovníků podniku na jednání pracovního týmu. Vybrané OKZ v kroku 1 jsou přeneseny do matice aspekt/nástroj, ve které se provádí výběr nástrojů. Pro některé nástroje je v tomto kroku třeba doplnit specifické údaje, které umožní jejich následnou analýzu v dalším kroku. Pokud je na základě OKZ vybrán příliš velký počet nástrojů, musí být ke konci kroku 2 jejich počet snížen na únosnou míru (1 3, maximálně 5 nástrojů). Časová dotace pracovníka podniku je obvykle do půl dne Krok 3 Projednání s vedením a analýza vhodnosti použití nástrojů Výstupem kroku 3 je seznam nástrojů projednaný s vedením a po orientační analýze. V rámci kroku 3 je třeba zajistit jednání s vrcholovým vedením podniku, které bude informováno o závěrech z předchozích kroků metodiky a bude se podílet na výběru nástrojů k analýze a návrhu projektu. Výstupem je projednaný seznam nástrojů, provedená orientační analýza navržených nástrojů v konkrétních podmínkách podniku a připravené podklady pro návrh inovačních projektů. Čas strávený pracovníky podniku při projednání a analýze by neměl přesáhnout 1 až 2 dny. (80)

83 4.2.5 Krok 4 Návrh projektu Výstupem kroku 4 je vypracovaný návrh inovačního projektu. V tomto kroku se z návrhu použití nástroje USV stává inovační projekt. Projekt již má svůj určený cíl, koncepci řešení a způsob věcného řešení problému, stanovený harmonogram realizace a přidělené pracovníky, zodpovědné za jednotlivé aktivity. V tomto kroku se provádí podrobnější analýza než v kroku předchozím. To znamená, že některé z již odsouhlasených nástrojů mohou být na základě výsledků podrobné analýzy vyřazeny (zvážení finančních otázek a rizik). Podrobnost zpracování návrhu projektu je úměrná jeho rozsahu a významu. Pokud se jedná o neinvestiční nebo nízkonákladový projekt (např. projekt čistší produkce, EMA, zavedení systému řízení), může být vstupní hodnocení tímto krokem ukončeno. U větších neinvestičních nebo nízkonákladových projektů se doporučuje zpracovat ještě část kroku 5. Pokud se jedná o investiční projekt, pokračuje se krokem 5 v celém rozsahu. Podíl práce zástupce podniku je obvykle 1 den Krok 5 Hodnocení projektu Výstupem kroku 5 je vyhodnocený inovační projekt. Inovační projekt je posouzen z hlediska technického, finančního/ekonomického, environmentálního a sociálního. Jsou stanoveny nejistoty a rizika jeho realizace, což je také součástí části 5A. V případě investičních opatření, vhodných k financování metodou EPC se modeluje cash-flow projektu ve fázi 5B a provádí se analýza citlivosti projektu ve fázi 5C. K výpočtům lze použít elektronické formuláře, které jsou součástí metodických podkladů. Krok 5 lze také využít jako studii proveditelnosti. V kterékoliv fázi tohoto kroku může být projekt vyřazen, pokud hodnocení vykazuje neuspokojivé výsledky. K tomu může dojít zejména po konzultaci s ekonomem expertem na podnikovou finanční problematiku nebo případně s podnikovým ekonomem daného podniku. Poklady připravené pomocí výše uvedených metod jsou vyžadovány managementem společnosti pro rozhodování. Zapojení pracovníků podniku je odhadováno na půl dne Krok 6 Návrh způsobu financování Výstupem kroku 6 je návrh financování projektu. Je třeba navrhnout optimální způsob financování pro daný inovační projekt. Možností financování je mnoho (půjčka, úvěr, leasing apod.) a každá se hodí pro jiný typ projektu. Metodika USV upřednostňuje formu financování z navržených úspor např. metodu Energy Performance Contracting (EPC), protože u ní mají investor i kontraktor (poskytovatel služby) stejný zájem, který je (na rozdíl od některých jiných modelů spolupráce s dodavatelem) v souladu se strategií USV vedoucí k zefektivňování procesů a lepšímu využívání jejich vstupů. Prověření způsobu financování se prakticky provádí v několika fázích. Na začátku se analyzují všechny v úvahu přicházející způsoby financování projektu (6A). V další fázi (6B) je proveden výběr optimálního způsobu financování. Pokud již nebylo provedeno v kroku 0, je zhodnoceno finanční zdraví podniku (6C). Bez ohledu na závěry předchozích fází je doporučeno provést předjednání projektu s nositelem financování (6D). Orientační nároky na zástupce podniku činí zhruba půl dne. 4.3 Celkové vyhodnocení pilotních projektů vstupního hodnocení Metodika vstupního hodnocení možností inovací USV založená na komplexní diagnostice příležitostí pro využití nástrojů udržitelné spotřeby a výroby, která je popsána v předešlé kapitole, byla pilotně použita v rámci dvou partnerských projektů. Projekt Partnerství pro udržitelnou výrobu a služby, v rámci něhož byla metodika vstupního hodnocení i trénink Manažer USV vyvinut, byl realizován v rámci programu EU zaměřeného na Rozvoj lidských zdrojů JPD 3 v Praze (CZ / ) a jeho nositelem byla firma ENVIROS, s. r. o. Navazující projekt Partnerství pro udržitelnou spotřebu a výrobu byl podpořen v rámci Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů (CZ / /0018), jeho nositelem byla CENIA, česká informační agentura životního prostředí. CENIA rozšířila metodiku vstupního hodnocení i střednědobý vzdělávací kurz Manažer USV o postupy odpovědného nakupování a adaptovala je také na nevýrobní sféru. V rámci těchto dvou projektů bylo vstupní hodnocení možností inovací USV pilotně realizováno celkem ve 20 podnicích a organizacích. Všechny pilotní projekty vstupního hodnocení proběhly v rámci dvou střednědobých paralelních kurzů Manažer USV, měly stejný obsah a průběh, a proto jsou jejich výsledky (81)

84 a získané zkušenosti prezentovány společně. V rámci paralelních kurzů získalo certifikát Manažer USV více než 50 úspěšných absolventů (viz obrázek 29 z obhajoby pilotních projektů). Podrobnější nároky a přínosy projektu vstupního hodnocení možností inovací USV jsou uvedeny na příkladu jednoho z pilotních projektů vstupního hodnocení realizovaného ve společnosti MORAVIA LACTO a. s., viz kap V jednom pražském podniku byl pilotní projekt v souladu s metodikou ukončen před návrhem inovačních projektů, protože nástroje navrhované v rámci vstupního hodnocení neodpovídaly strategii podniku. Tento projekt tak nepřinesl žádné konkrétní návrhy na zlepšení, ale pro úplnost je do hodnocení rovněž započítán. Obrázek 29: Obhajoba pilotních projektů v rámci kurzu Manažer USV Četnost využití jednotlivých nástrojů USV v rámci aplikace metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV ve 20 organizacích je uvedena na obrázku 30. Největší okamžitě využitelné příležitosti pro inovace USV byly ve zúčastněných podnicích podle očekávání identifikovány na úrovni procesů. Podniky mají na této úrovni pyramidy řízení stále překvapivý nedostatek informací o materiálových, energetických i finančních tocích. V oblasti designu produktu a jeho životního cyklu byl rovněž často identifikován významný inovační potenciál, který se ale ve většině případů ukázal jako obtížně využitelný. Jeho praktickému využití brání nastavení rámcových podmínek a malá flexibilita dodavatelsko-odběratelského řetězce. Překvapivě velké příležitosti pro zlepšení jsou v podnicích v oblasti marketingu (kvalitu a menší negativní vlivy stávajících produktů neumí některé podniky prodat ). V excelentních podnicích byly identifikovány možnosti pro zlepšení pozice podniku na trhu v oblasti společenské odpovědnosti a vztahů se zájmovými skupinami. Relativně nejméně příležitostí pro zlepšení je v podnicích na úrovni systémů řízení. Výstup vstupního hodnocení byl podnikům i nevýrobním organizacím, které se obou projektů zúčastnily, předán formou závěrečné zprávy, jejíž dílčí výstupy s nimi byly průběžně projednávány. Závěrečná zpráva obsahovala mj. přehled oblastí klíčových změn (oblastí s potenciálem pro inovace USV) a konkrétních nástrojů a inovačních projektů na využití těchto příležitostí. Návrhy inovačních projektů udržitelné spotřeby Kategorie prosté doby návratnosti Bilance úsporných opatření CELKEM Investiční náklady (Kč) Roční provozní náklady (Kč/rok) Ekonomické přínosy (Kč/rok) Prostá doba návratnosti (roky) Úspora emisí CO 2 (tun/rok) Opatření s návratností do 1 roku , Opatření s návratností do 3 let ,3 272 Opatření s návratností nad 3 roky , Celkem vyhodnocené projekty , Tabulka 10: Celková bilance úsporných opatření pilotních projektů vstupního hodnocení ve 20 organizacích (82)

85 Obrázek 30: Aplikace nástrojů USV ve 20 organizacích (doporučené nástroje v rámci metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV) a výroby vycházely z priorit podniků, které preferovaly dosažení ekonomicky výhodných řešení s efekty pro životní prostředí a pozitivními sociálními dopady. Z konkrétních návrhů inovačních projektů, které se podařilo dovést až do konečného návrhu s kvantifikovatelnými výstupy, vyplynulo, že v souhrnu tyto projekty přinesly celkové úspory, které vzniknou realizací opatření USV téměř 35 mil. Kč/rok při průměrné prosté době návratnosti 6,6 roku (viz tabulka 10). Z toho opatření s rychlou dobou návratnosti do 1 roku (v průměru 0,6 roku) tvoří úspory na provozních nákladech v podnicích a organizacích více než 12 mil. Kč/rok. Celkové úspory emisí CO 2 byly vyčísleny na t/rok. Z těchto teoreticky vyčíslených úspor lze v dohledné době předpokládat realizaci pouze opatření s návratností do 3 let, což představuje úsporu emisí CO 2 cca t/rok. Návratnost navržených inovačních projektů se může zlepšovat s klesající cenou inovačních opatření a s rostoucími cenami vstupů. Výše uvedená čísla neza- (83)

86 chycují celkové efekty jednotlivých pilotních projektů, protože ne u všech navržených opatření bylo v rámci vstupního hodnocení možné vyčíslit jejich přínosy. Efekty jsou dále uvedeny pouze pro vybrané indikátory. Jednotlivé projekty přinesly například i kvantifikovatelné úspory množství odpadu anebo odpadních vod. Podmínkou úspěšnosti jednotlivých pilotních projektů byla podpora vrcholového vedení podniků a organizací, která byla ve většině případů velice dobrá a promítla se také do kvality výstupů pilotního projektu. Podniky i frekventanti střednědobého kurzu Manažer USV, kteří na jednotlivých pilotních projektech pracovali, hodnotili vstupní hodnocení možností inovací USV jako vhodné pro daný podnik/organizaci a navržené inovace jako nové a přínosné (hodnocení novosti navržených inovací je uvedeno na obrázku 31). Toto hodnocení bylo překvapivé u podniků, které se ukázaly jako velmi dobře řízené a vybavené a kde byl potenciál pro ekoefektivní inovace jen velmi malý. Podniky oceňovaly fakt, že vstupní hodnocení potvrdilo jejich excelenci v jednotlivých sledovaných oblastech fungování podniku. U těchto dobře řízených podniků se navíc často ukázalo, že je pro ně k dalšímu zlepšování výhodné využít nově nástroj společenské odpovědnosti. Obrázek 31: Novost navržených inovačních projektů (novost návrhů, které byly výsledkem vstupního hodnocení, hodnocená na škále 0 nepřineslo nic nového až 3 přineslo nové návrhy, o kterých podnik/organizace dříve nevěděla ) Příkladem velice dobře řízeného podniku, kde se před zahájením vstupního hodnocení nepředpokládaly žádné větší efekty možných inovací USV, byla firma BEZNOSKA, s. r. o. se sídlem v Kladně, která vyrábí kloubní implantáty a nástroje pro chirurgii. Jedná se o pečlivě sledovanou výrobu s relativně malými objemy materiálových a energetických toků, které navíc nepředstavují větší rizika pro životní prostředí (sterilizace je prováděna mimo podnik). Vzhledem k malému významu environmentálních aspektů výroby a jejich dobrému řízení v rámci stávajících systémů nebylo podniku jako výstup vstupního hodnocení doporučeno zavedení ISO Ve firmě byl ve spolupráci s jeho pracovníky naopak identifikován zajímavý potenciál pro zlepšení v oblastech komunikace se zájmovými skupinami a designu produktů. Jako zastřešující nástroj USV vhodný pro podnik, který měl vztah k oběma těmto oblastem, byla navržena společenská odpovědnost. Její zavedení je východiskem programu komunikace s konečnými uživateli produktů a využití těchto informací pro stálé zlepšování jejich designu. Přínosy tradičního opatření navrženého na zvýšení energetické účinnosti v provozech s kvantifikovatelnými výstupy (úspora 10% nákladů na energii, která znamená úsporu 11 t CO 2 /rok a Kč/rok při návratnosti 2,2 roku), jsou v porovnání se společenskými a ekonomickými přínosy navrhovaného programu společenské odpovědnosti zanedbatelné. Důležitým aspektem komplexního přístupu USV je právě sledování sociálních dopadů jednotlivých opatření. V některých případech představovaly návrhy inovačních projektů zlepšení pracovního prostředí (snížením emisí VOC a prašnosti v provozech), zlepšení tepelného a světelného komfortu apod. Specifickým přínosem je zlepšení vztahů se zájmovými skupinami v rámci společenské odpovědnosti. Ukázalo se, že značení regionálních produktů může přispět k novým pracovním příležitostem. (84)

87 4.4 Případová studie v MORAVIA LACTO a. s. Název: Hodnocení možností inovací USV v podniku MORAVIA LACTO a. s. Cíl: Využít metodiku k identifikaci inovačních příležitostí v celé pyramidě řízení Zpracovatel: Projekt Partnerství pro USV, nositel CENIA, česká informační agentura životního prostředí, kolektiv autorů společností ENVIROS, s. r. o., SITA CZ, a. s. a Centra čistší produkce Brno, 10/2007 2/2008 Odvětví: Potravinářský průmysl Tento projekt Hodnocení možností inovací USV v podniku MORAVIA LACTO a. s. byl zpracován v rámci projektu Partnerství pro udržitelnou spotřebu a výrobu, který byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Základní informace o společnosti Společnost MORAVIA LACTO a. s. se na domácím trhu profiluje jako dodavatel základních čerstvých mléčných výrobků, polotvrdých a tvrdých sýrů. V oblasti zahraničního obchodu se jedná zejména o export sušeného mléka, másla, polotvrdých a tvrdých sýrů, zahuštěné syrovátky. Roční objem stovek milionů litrů vykoupeného kravského mléka řadí mlékárnu mezi šest největších zpracovatelů v České republice. Roční obrat společnosti přesahuje miliardu Kč, z toho podíl zahraničního obchodu je nad úrovní 50 %. Společnost zaměstnává přibližně 200 zaměstnanců. Majoritním vlastníkem společnosti je česká společnost Interlacto, která je exportérem mlékárenských výrobků. Společnost má jasně definovány environmentální cíle, které jsou v souladu s cíli USV. Již v úvodním screeningu byl identifikován dostatečný potenciál pro zlepšení. Nejvýznamnějším environmentálním cílem je snížit spotřebu a dosáhnout úspory energie. Tyto okolnosti byly jedním z důvodů zařazení společnosti do pilotního projektu USV Postup prací Projekt byl realizován podle metodiky vstupního hodnocení možností inovací USV, která sestává z hlavních kapitol: screening, určení oblastí klíčových změn, výběr nástrojů, analýza nástrojů, návrh projektu, hodnocení projektu, návrh způsobu financování. Na základě provedeného sreeningu, místního šetření, stanovení TOP TWENTY vstupů a výstupů byly stanoveny oblasti klíčových změn. Na oblasti klíčových změn byly následně aplikovány nevhodnější nástroje, které: technicko-ekonomicky kvantifikovaly hodnotící ukazatele, umožnily vyhodnotit enviromentální a sociální dopady. V rámci komplexnosti studie byly vyhodnoceny reálné způsoby financování vybraných projektů Vyhodnocení oblastí klíčových změn Po provedení analýz byly vytipovány nejvýznamnější oblasti klíčových změn (OKZ), viz tabulka 11. Z analýzy oblasti klíčových změn vyplývá, že případné projekty pro udržitelnou spotřebu a výrobu by měly být zaměřeny prioritně na čistší technologie na úrovni procesů, efektivní užití energie a značení produktů. Jednotlivým aspektům byly přiřazovány významnosti A-C (A nejvyšší důležitost, B střední důležitost, C malá důležitost) a dále byla hodnocena jejich míra zavedení v podniku (0 irelevance, 1 absence, 2 příprava, 3 integrace, 4 proakce). (85)

88 OKZ Efektivní užití energie Čistší technologie na úrovni procesů Značení produktů Systémy řízení Použitelné nástroje Monitoring a targeting Energetický audit Přenos technologií Systém hodnocení dodavatelů Čistší produkce Benchmarking procesů Značka regionální produkt Procesní řízení EMAS Hodnocení spokojenosti zákazníků Tabulka 11: Zjištěné oblasti klíčových změn (OKZ) a vhodné nástroje Vybrané nástroje Na základě zjištění oblastí klíčových změn byly jednotlivým OKZ přiřazeny vhodné nástroje, viz obrázek 32. Jedná se o oblasti, na které je potřeba se prioritně zaměřit při navrhování inovačních projektů. Regionální značka Hodnocení oblastí klíčových změn PRODUKTY PROCESY SYSTÉM ŘÍZENÍ Čistší produkce Monitoring a targeting ZÁJMOVÉ SKUPINY Obrázek 32: Doporučené nástroje v podniku pro jednotlivé oblasti klíčových změn v pyramidě řízení Navržené projekty Při dalším postupu byly jednotlivé vybrané nástroje hodnoceny z hlediska vhodnosti použití v rámci pilotního projektu. Výsledkem tohoto hodnocení byly již konkrétní návrhy inovačních projektů a také náměty na další možnosti zlepšování, které se z důvodů rozsahu tohoto projektu nerozpracovaly do návrhů a mohou být použity pro další etapy projektu USV. Jedná se například o volbu výrobku z výrobního portfolia společnosti s ohledem na aktuální požadavky trhu, využití odpadního tepla, optimalizace regulace a provozu technologických systémů. (86)

89 V rámci navrhovaných konkrétních opatření k zajištění USV byly popsány cíle navržených projektů (tabulka 12) a vyhodnoceny finanční, environmentální a sociální přínosy (tabulka 13). Č. Název projektu Stručný popis, cíl, dopad 1. Snížení množství produkovaných kalů 2. Racionalizace vodního hospodářství Cílem je zlepšit odvodnění kalu na požadovanou kvalitu pro odběratele. V první fázi požádat nejprve o stanovisko orgánu státní správy k možnosti využití kalů a v druhé fázi investovat do nákupu výkonného kalolisu. Tím dojde ke snížení množství vznikajícího odpadu. Cílem je zabránit značným ztrátám vody v mlékárenském provozu, které jsou do značné míry způsobené nekázní zaměstnanců. Podstatné zlepšení může přinést používání úsporných pákových ventilů, užších hadic a instalace podružných vodoměrů na provozech. 3. Monitoring a targeting Implementací systému energetického řízení lze velmi efektivně postihnout toky energetických nositelů a na základě následných analýz identifikovat potenciál energetických úspor. Odpovědným chováním zaměstnanců, optimálním nastavením odběratelsko-dodavatelských vztahů a realizací beznákladových nebo nízkonákladových opatření se daří dosahovat až 10 % úspor z celkové potřeby energie. Mimo snížení energetické náročnosti jsou vyhodnocovány i enviromentální přínosy. 4. Regionální produkt Cílem je zviditelnit region Vysočina a využít jeho socioekonomických výhod. Dalším cílem značky VYSOČINA regionální produkt je přispět k udržitelnému cestovnímu ruchu, neboť značka garantuje původ výrobku v regionu, šetrnost k životnímu prostředí, kvalitu a přímou návaznost na dané území. Tabulka 12: Navržené projekty Název projektu Cíl Investiční náklady (návratnost) Finanční přínos Environmentální přínos Sociální přínos Snížení množství produkovaných odpadů Snížení množství produkovaných kalů tis. Kč (2,8 roku) tis. Kč/rok omezení produkce čistírenských kalů o 1000 t/rok ne Racionalizace vodního hospodářství Snížení nákladů na materiál, nezahrnutý do výrobku; snížení množství odpadních vod 4 tis. Kč (do 1 roku) 140 tis. Kč/rok snížení spotřeby pitné vody o 946 m 3 /rok ne Monitoring a targeting Snížení spotřeby zemního plynu; efektivní využití energií 870 tis. Kč (do 1 roku) tis. Kč/rok snížení produkce emisí CO 2 (zemní plyn přímo, elektrická energie nepřímo) ne Regionální produkt Celkem Zvýšení prestiže výrobků a konkurenceschopnosti na trhu 2 tis. Kč (do 1 roku) tis. Kč 167 tis. Kč/rok tis. Kč/rok pracovní příležitosti Tabulka 13: Přínosy jednotlivých projektů Zdroj: Závěrečná zpráva projektu MORAVIA LACTO a. s. v rámci projektu Partnersví pro USV (87)

90 Ve společnosti MORAVIA LACTO a. s. jsou navrženy čtyři projekty, které se zaměřují na úspory energie, surovin a značení produktů. Pokud budou výše uvedené projekty realizovány podle závěrečné zprávy, mohou přinést úspory celkem ve výši 3,4 mil. Kč/rok s maximální dobou návratnosti do 2,8 let. Z toho dva navržené projekty mají okamžitou návratnost investičních nákladů a mohou přinést úspory celkem ve výši 307 tis. Kč/rok. Přínosy pro životní prostředí zahrnují snížení spotřeby zemního plynu a úspory elektrické energie v ekvivalentu snížení emisí ve výši 238 t CO 2. Pokud bude mléčným výrobkům udělena značka regionální produkt, předpokládá se zvýšení konkurenceschopnosti podniku a nové pracovní příležitosti. Projekty jsou schvalovány vedením společnosti a postupně budou realizovány Zkušenosti z realizace projektu Vstupní hodnocení v podnicích obecně ukázalo, že v podnicích stále existuje provozní slepota, proto je vhodné získat pohled zvenčí a provést systematické hodnocení inovačních příležitostí externími konzultanty. Pokud není toto hodnocení řízeno s cílem co nejlépe pomoci podniku, jak je tomu u komplexního vstupního hodnocení možností inovací USV, jsou výsledkem návrhu opatření často složitější řešení, která nejsou optimalizována, přitom jednoduchá řešení nikoho ani nenapadnou. Základem úspěchu vstupního hodnocení byla dobrá komunikace se zástupci podniku, kteří ochotně spolupracovali se členy pracovního týmu, a důkladně propracovaná analýza. Právě při analýze inovačních příležitostí je nutná aktivní spolupráce podniku. Personální nároky na projekt vstupního hodnocení USV zahrnovaly v tomto případě zapojení pracovníka společnosti přibližně v počtu 8 pracovních dnů, protože se osobně zúčastnil kurzu Manažer USV a podílel se na zpracování projektu v pracovním týmu vedeném zkušeným mentorem. Důležité výstupy práce týmu byly schvalovány managementem podniku. Pro podnik je vedle ekonomických a energetických úspor monitorováno i velmi žádoucí snižování emisí, kterého bude dosaženo implementací energetického řízení. Pracovní tým odhalil také zajímavý potenciál úspor ve spotřebě vody a při nakládání s kaly, které tvoří při potravinářské výrobě nezanedbatelnou část nákladů. Realizovaná opatření budou mít pozitivní ekonomický dopad, který umožní společnosti další investice do zkvalitňování výrobního zařízení a investice do ochrany životního prostředí v návaznosti na dotační tituly. Na základě uvědomělého přístupu managementu a odpovědných pracovníků společnosti k cílům projektu byla na počátku roku 2008 podána žádost do programu EFEKT 2008 na přidělení až 50 % prostředků na financování projektu M&T. V druhém kvartálu roku 2008 byla společnost MORAVIA LACTO a. s. vyrozuměna Ministerstvem průmyslu a obchodu o přidělení dotace (je nutné splnit ještě formální požadavky) Závěr Závěrem lze konstatovat, že metodika umožnila analyzovat daný subjekt z rozdílných úhlů pohledu, přičemž odhalila různé oblasti klíčových změn dle skutečného potenciálu podniku. Oblastem klíčových změn byly přiřazeny konkrétní nástroje a navrženy inovační projekty. Projekt USV byl pozitivně hodnocen vedením společnosti MORAVIA LACTO a. s., neboť má efekty jak v oblasti snižování nákladů a rozšiřování trhu, tak i v oblasti ochrany životního prostředí. Co přineslo podniku zapojení do projektu Vstupní hodnocení podniku nám pomohlo zavést měření energie v provozech a vyhodnotit nejvíce energeticky náročné provozy z hlediska plýtvání energií a možností jejich úspor. RNDr. Pavel Ženčák, technický náměstek ředitele společnosti MORAVIA LACTO a. s. (88)

91 5. FINANCOVÁNÍ APLIKACE NÁSTROJŮ USV Ať se nám to líbí, nebo ne, naprostá většina podniků je vytvořena a provozována za účelem tvorby zisku pro své vlastníky. I neziskové podniky si musí opatřovat peníze na svůj provoz, a to většinou kombinací vlastní ekonomické činnosti s dotačním financováním. Společenská i environmentální odpovědnost podniků je součástí dlouhodobé strategie, jejímž cílem je získání dlouhotrvající a pevné konkurenční výhody. Nehledá se přitom krátkodobé maximum, ale důraz je kladen na uhájení trvalé výhody. Nejlepším způsobem, jak přesvědčit podnik o výhodnosti aplikace toho či onoho nástroje USV, je přesvědčit o tom strategického podnikového ekonoma. Environmentalistu většinou není potřeba přesvědčovat. U každého rodícího se projektu USV lze poměrně dobře stanovit náklady, ať už investiční nebo provozní. Ekonomické přínosy se obvykle odhadují nepoměrně hůře. Někdy bývají očekávané ekonomické přínosy přímé (například energetické nebo materiálové úspory, nižší poplatky za emise nebo za likvidaci odpadů atd.), jinde jsou spíš nepřímé (posílení vnímání značky jako šetrné k prostředí atd.). Přepočítávání budoucích přínosů do řeči peněz vždycky zvyšuje pravděpodobnost realizace projektů, a to nejen těch, kde je ekonomický potenciál výrazný. A v případě zájmu o projektové financování cizími zdroji je toto přepočítání naprosto nezbytné. Myslet na finanční stránku aplikace nástrojů USV, zejména na zdroje financování navržených projektů, je nutné během všech etap přípravy, tj. už při screeningu a u všech kroků vstupního hodnocení. V krocích 4 a 5 vstupního hodnocení jsou vyhodnoceny náklady a přínosy projektu, tehdy se tvoří argumenty pro a proti realizaci. Ale až v kroku 6 se hledají zdroje financování, protože do završení kroku 5 není známa ani výše investičních nákladů, ani budoucí finanční efekty projektu. Zjišťovat možnosti financování projektu až v kroku 6 se může v konkrétním podniku ukázat jako velmi neprozíravé. Již v kroku 0 bychom měli vědět, zda má podnik dost vlastních zdrojů, nebo zda má šanci získat cizí zdroje. Pokud je podnik nefinancovatelný, nemá smysl rozpracovávat investiční projekty USV a důraz musí být kladen na postupná nízkonákladová opatření, případně, jak se potvrdilo v některých aplikacích vstupního hodnocení USV, nejdůležitější oblastí pro zlepšení může být strategie podniku. Příprava financování projektu USV je obdobná jako příprava financování jakéhokoliv jiného projektu a sestává ze tří základních a vzájemně se doplňujících fází: 1. hodnocení finančního zdraví podniku, 2. návrh a hodnocení projektu z ekonomického hlediska, posouzení možnosti pro využití Performance Contractingu, 3. analýza a výběr zdrojů financování. 5.1 Hodnocení finančního zdraví podniku Zjednodušená analýza finančního zdraví podniku může posloužit jako první indikátor pravděpodobnosti získat úvěr nebo jiný typ financování cizími zdroji. Může tedy posloužit i pro dodavatele, kteří realizují podobné projekty za pomoci dodavatelských úvěrů. Auditor USV by už během screeningu a vstupního hodnocení měl mít na zřeteli finanční situaci podniku a jeho možnosti. Jako podklad poslouží účetní závěrky nejlépe za poslední tři roky. Hodnotí se vývoj hospodářského výsledku (HV) a to, jaké činnosti se podílejí na jeho tvorbě, dále vývoj zadluženosti podniku a ukazatel běžné likvidity. Hospodářský výsledek by měl být dlouhodobě kladný a na jeho tvorbě by se měly podílet zejména provozní a finanční činnosti. Pokud je HV vytvářen náhodnými vlivy, není situace podniku stabilní. Je možné akceptovat i celkový záporný výsledek, pokud je důsledkem nějakého strategického opatření dlouhodobého charakteru, a pokud je provozní činnost v pořádku. Ukazatel vývoje zadluženosti podniku udává, jaký podíl z celkových aktiv, se kterými podnik hospodaří, poskytli podniku věřitelé a představuje tak pro podnik krátkodobé a dlouhodobé závazky. Zjistíme jej jako podíl součtu dlouhodobých i krátkodobých závazků k celkovým aktivům. Menší zadlužení je lepší, ale z pohledu rozvoje podniku existuje jisté optimum, které by pro daný případ odhadl odborník. Bez odborníka lze za přiměřené považovat hodnoty ukazatele kolem 0,5 nebo menší. Hodnota by neměla překračovat 0,75. Posuzujeme také trend. Ukazatel běžné likvidity je jedna z charakteristik solventnosti podniku, tj. schopnosti uspokojit své věřitele, v tomto případě schopnosti uspokojit krátkodobé závazky z krátkodobých aktiv. Zjistíme jej podílem oběžných aktiv ku krátkodobým závazkům. Čím větší hodnota ukazatele, tím lépe, ale není přesná hranice. Někteří doporučují hodnoty ukazatele > 1,0, jiní doporučují hodnoty 1,5 2,0. Posuzujeme také trend. (89)

92 Výše uvedený jednoduchý postup postačí k rozpoznání toho, který podnik je finančně zdravý a který hospodaří od desíti k pěti, roste mu zadlužení a hospodářský výsledek je kladný jen díky mimořádným výnosům. Je velkým uměním najít mezi nástroji USV nějaké investičně nenáročné opatření, které by dokázalo zlepšit finanční zdraví podniku, ale pomoc by to byla jistě vítaná. Daleko častějším případem bude, že špatná finanční situace bude velmi limitujícím a brzdným faktorem při zavádění ekoefektivních opatření. 5.2 Návrh a hodnocení projektu z ekonomického hlediska a posouzení možnosti pro využití Performance Contractingu Návrh a hodnocení projektu je v podstatě studie proveditelnosti v rozsahu vhodném pro daný projekt v daném podniku. U každého navrhovaného opatření je třeba pomocí některé ze známých metod (ze známých měrných nákladů, kontrolními poptávkami atd.) určit výši investičních a dalších finančních nákladů na jeho dosažení a dále součet budoucích ekonomických efektů (například úspor, navýšení tržeb atd.). K tomu je už zapotřebí specifických znalostí a dovedností pro konkrétní obory. Samotná metodika vstupního hodnocení USV jen říká, ve kterém okamžiku je toto potřeba udělat. V metodice je však uveden velmi podrobný návod, jak při znalosti parametrů uvedených výše provést ekonomické hodnocení projektu na základě sestavení modelu Cash-Flow na několik let dopředu od momentu přípravy projektu přes jeho realizaci a následnou amortizaci. Do modelu už lze zakomponovat různé parametry budoucího financování, což jsou zejména každoroční splátky jistiny a úroku v závislosti od délky a typu úvěru (pod pojmem úvěr můžeme z pohledu Cash-Flow rozumět cokoliv, například i leasingové splátky, splátky dodavatelům poskytujícím úhradu dodávek dlouhodobým platebním kalendářem atd.). Vychází-li z modelu Cash-Flow, že každoroční přínosy jsou vyšší než výdaje spojené se splácením nákladů projektu, je možné při realizaci využít takzvanou metodu Performance Contracting, a to za předpokladu, že se najde dodavatel ochotný ekonomická rizika projektu převzít a že tento předpoklad je splněn, když už ne v krátkodobém horizontu, tak alespoň ve střednědobém horizontu. Tím je myšleno, že kladných efektů je dosahováno při rozložení splátek na období nepřesahující určitou hranici, která může být pro každého jiná. Orientačně se jedná o 7 let (viz obrázek 33). Performance Contracting je jedinou známou možností pojištění projektu proti nedosažení smluvně sjednaných ekonomických výsledků projektu. Pokud jsou ekonomické výsledky nedostačující, dodavatel je povinen kompenzovat ztráty. Takzvané pojistné je sjednáno ve formě bonusu za překročení sjednaných parametrů (například energetických úspor). Správně sestavený model Cash-Flow projektu, který vychází z reálných odhadů, velmi přiblíží pravděpodobnost získání úvěru na bázi projektového financování. Někdy však banky vyžadují předložení Cash-Flow celé činnosti podniku, nikoliv tedy pouze izolovaného projektu. provozní náklady (Kč) finanční úspora klienta splátky instalovaných opatření a služeb náklady na energie a provoz roky instalace úsporných opatření ukončení smlouvy EPC Obrázek 33: Splácení nákladů projektu z úspor metodou EPC Zdroj: ENESA a. s. (90)

93 5.3 Analýza a výběr zdrojů financování Zdroje financování jsou úvěrové a dotační. Je dobré vždy prověřit, jestli jsou nějaké vhodné dotační tituly k dispozici, a jaké podmínky musí projekt, podnik a dodavatel splňovat, aby bylo možné je získat. Informace je možné získat na CzechInvest, SFŽP, MPO, MMR a podobně. Dotace nikdy nelze získat na pokrytí nákladů v plné výši. Do konce roku 2013 poběží druhé programové období Strukturálních fondů Evropské unie, což je největší zdroj dotací. Podmínky pro jejich přidělování se liší podle regionů i podle cílů. Příležitosti pro podnikatelský sektor poskytují zejména Operační program Podnikání a inovace, Operační program Životní prostředí a některé regionální operační programy. V Operačním programu Podnikání a inovace lze nalézt tituly na podporu marketingu, inovací produktu a procesu, zavádění informačních technologií, energetických úspor včetně využití odpadních a obnovitelných zdrojů energie apod. Operační program Životní prostředí je zaměřen na snižování znečištění vod a ovzduší a zkvalitnění nakládání s odpady. Výzvy na podání žádostí o dotaci pro jednotlivé tituly nelze reálně očekávat častěji než maximálně jedenkrát do roka. Předpokládané termíny výzev jsou zveřejňovány vždy na začátku roku. Obecně jsou podmínky pro přidělení dotace známy, v jednotlivých výzvách jsou však často i dost podstatně upravovány. I zde platí, že dobrá příprava projektu, jak je popsáno v předchozích kapitolách, je základem úspěchu při podání žádosti o dotaci. U 95 % projektů bude financování cizími zdroji realizováno prostřednictvím bankovních úvěrů. Příjemcem bankovního úvěru by měl být vždy podnik. Pokud je projekt realizován pomocí Performance Contractingu, může dodavatel poskytnout dodavatelský úvěr, bude však vyžadovat poskytnutí bonitních záruk na splácení. Co se záruk týče, existuje možnost částečného pokrytí záruk prostřednictvím IFC na energeticky úsporné projekty. Další informace jsou například na Dále existuje možnost zajištění dodavatelského úvěru prostřednictvím pojištění proti platební neschopnosti klienta. Tato možnost ale není tak spolehlivá jako například přímé bankovní záruky. Při financování bankovním úvěrem je dobré pro účely poskytnutí ucelené informace podniku požádat alespoň 3 bankovní domy o informativní nabídku financování, ze které získáme pravděpodobný úrok i určité povědomí o pravděpodobnosti získání úvěru. Podkladem pro poptávku by měly být tyto informace: Identifikace podniku. Bankovní analytik si pak na základě veřejně dostupných informací sám provede rychlé hodnocení finančního zdraví. V případě, že banka bude požadovat další informace, bude nezbytná určitá otevřenost a aktivní spolupráce podniku. Stručný popis projektu. Základní ekonomické parametry (investice, roční výnosy, základní ekonomické parametry). Požadovanou dobu splácení, dobu a počet tranží VIII/ čerpání apod. Specifickým způsobem financování je tzv. forfeiting IX/ neboli prodej pohledávky. Dodavatel zrealizuje investici z vlastních (nebo úvěrových) zdrojů a po dokončení realizace vystaví fakturu s pevným splátkovým kalendářem, kterou následně prodá bance. Výhodou je, že tato pohledávka není v účetnictví klienta evidována jako bankovní úvěr. Dodavatel však musí tuto možnost mít v bance dojednánu předem, jinak se vystavuje riziku, že pohledávku neprodá a peníze získá zpět až ve splátkách. Také fakturovaná částka za dodávky musí počítat s diskontem z prodeje pohledávky bance, ten se ovšem příliš neliší v absolutní hodnotě od normálního úroku. V případě, že bude v rámci projektu USV pořizována nová technologie, lze použít i finanční leasing v souladu s podmínkami jednotlivých leasingových společností. VIII/ Dílčí čerpání úvěru nebo jiného finančního produktu. IX/ Financování investice založené na prodeji pohledávky po realizaci. (91)

94 6. INFORMAČNÍ PODPORA USV 6.1 Organizace a služby v USV Institucionální zabezpečení v oblasti USV v České republice a EU Ministerstvo životního prostředí. URL:< Ministerstvo průmyslu a obchodu. URL:< CENIA, česká informační agentura životního prostředí. URL:< UNIDO, Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj. Oddělení pro čistší produkci. URL: < UNEP, Program organizace spojených národů pro životní prostředí. URL: < EEA, Evropská agentura životního prostředí. URL: < Evropská komise, DG Environment. URL: < Vybrané organizace a konzultanti poskytující služby v oblasti USV (ověření spoluprací na projektu Partnerství pro USV) CENIA, česká informační agentura životního prostředí. URL:< ENVIROS, s. r. o. URL:< SITA CZ, a.s. URL:< Národní síť zdravých měst ČR NSZM ČR. URL:< Středočeský vysokoškolský institut s. r. o. URL:< Platforma pro USV. URL:< Centrum čistší produkce Brno <cpcbr@volny.cz> Konzultanti čistší produkce a USV. URL:< Asociace manažerů udržitelné spotřeby a výroby <kotovicj@mendelu.cz> CEMC České ekologické manažerské centrum. URL:< ENESA. URL:< Podpora CENIA v oblasti USV CENIA shromažďuje, hodnotí a poskytuje informace o životním prostředí zejména občanům, ekonomickým subjektům a zahraničí. Nabízí poradenské služby týkající se nástrojů ochrany životního prostředí, zabývá se hodnocením plnění Státní politiky životního prostředí, vydává Statistickou ročenku životního prostředí ČR a Zprávu o životním prostředí České republiky, provozuje mapové a datové služby (Informační systém statistiky a reportingu životního prostředí ČR, Metainformační systém MŽP) ad. CENIA nabízí informace a poradenské služby v následujících oblastech USV: Čistší produkce. Národní centrum čistší produkce. URL:< EMAS (systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí. Agentura EMAS. URL:< Environmentální značení (Ekologicky šetrný výrobek a služba, The Flower). Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. URL:< Vlastní environmentální tvrzení Environmentální prohlášení o produktu (EPD) Nejlepší dostupné techniky (BAT) Program podpory environmentálních technologií Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) Místní Agenda 21 Činnosti CENIA jsou podporovány externími projekty, viz URL:< rubrika projekty. (92)

95 6.2 Spolupráce s IC USV a vyškolenými Manažery USV Manažeři USV V rámci projektu CENIA Partnerství pro udržitelnou spotřebu a výrobu byli vyškoleni Manažeři USV, kteří mohou vést a realizovat projekty USV. V případě potřeby zpracování vlastních projektů vstupního hodnocení možností inovací USV v podniku, se můžete obrátit na manažery USV prostřednictvím těchto kontaktů: Help-line projektu na CENIA: usv@cenia.cz, tel , URL:< Projektová help-line odpovídá na dotazy týkající se výstupů projektu nebo problematiky USV Informační centra USV v regionech V rámci projektu vzniklo pět nových informačních center (IC) USV. Pracovníci Informačních center USV poskytují služby na podporu USV zejména malým a středním podnikům: informace o výstupech projektu a USV, distribuují letáky, příručky a další materiály vytvořené v projektu, podnikům a organizacím nabízejí možnost provedení vstupního hodnocení možností inovací USV prověření jejich provozu a navržení úsporných opatření s cílem zefektivnit provoz nebo poskytované služby. IC Benešov: tel IC Chomutov: tel IC Kladno: tel IC Olomouc: tel IC Havlíčkův Brod: tel info.sita@sita.cz Vzdělávací centrum USV při SVI Kladno V rámci projektu CENIA vzniklo při SVI Kladno vedle informačního centra USV také vzdělávací centrum USV, které bude dále nabízet dlouhodobý kurz Manažer USV. Kurz byl vyvinut a ve dvou souběžných realizacích uskutečněn v rámci projektů ENVIROS a CENIA v letech Více informací je možné získat na stránce a Systemizace materiálů USV Další zdroje informací k jednotlivým nástrojům USV může zájemce najít v jednoduchém on-line katalogu zdrojových publikací, informačních a propagačních materiálů. Nadstavba k USV pro stávající systém byla vytvořena v rámci projektu Partnerství pro USV. On-line katalog je přístupný z webové stránky Vyhledávat lze podle autora či názvu publikace. Dotaz je možné dále specifikovat podle tří nastavených kritérií: 1. Typ nástroje USV v této kategorii můžete zvolit nástroje: čistší produkce, ekodesign, ekoznačení, environmentální manažerské systémy, environmentální manažerské účetnictví, monitoring a targeting, odpovědné nakupování, společenská odpovědnost a životní cyklus výrobku. 2. Sektor nevýrobní a výrobní sektor. 3. Forma článek, leták, metodická pomůcka, plakát, případová studie, publikace, učebnice a www stránka. Hledaný materiál, pokud je on-line, si lze stáhnout v pdf nebo jej dohledat na příslušné webové stránce. Ke dni vydání Manuálu USV bylo v on-line katalogu shromážděno přes 100 materiálů (zejména v českém jazyce). Databáze je průběžně doplňována o další informační zdroje. (93)

96 (94) Obrázek 34: On-line katalog informačních materiálů o USV