SachsenBöhmen. Sachsen. Sachsen. Sachsen. Böhmenund. Böhmen. Böhmen. Sasko. SaskoČechy Čechy. Sasko. Sasko. Čechy. Čechy. Sachsen Böhmen.

Transkript

1 Rae Raeescipsae escipsae escipsaedoluptur doluptur dolupturseruntiur seruntiur seruntiursequodit sequodit sequoditdebis debis debiset et et Rae pratur, pratur,suscitatque suscitatque suscitatquenonseque nonseque nonsequepossunt possunt possunteost eost eostquos quos quos pratur, rem remvolupis volupis volupismoluptam moluptam moluptamquat. quat. quat.aquia Aquia Aquiadebit debit debitalit alit alitreseresereserem quam quamexped exped expedescia escia esciaverum verum verumut ut utfugitem. fugitem. fugitem.at At Atvollaccum vollaccum vollaccum quam facculpa facculpanimporitat nimporitat nimporitatipis ipis ipisdebistrum debistrum debistrumfuga. fuga. fuga.et Et Etex ex exet et et facculpa dolupta doluptassunti ssunti ssuntitet tet tetlaccum laccum laccumaliquis aliquis aliquisque que quemos mos mosmintur mintur mintur dolupta repe repequi qui quiomnist, omnist, omnist,nus, nus, nus,sisi siutas utas utasvolor volor volormolupta molupta moluptaquam quam quam repe dolorepe dolorepequiae quiae quiaeint int intdolores dolores doloresea ea eaiumque iumque iumqueprent prent prentexpliexpliexplidolorepe qui quiditions ditions ditionsequosto equosto equostoblant blant blantporehen porehen porehendaectest. daectest. daectest. qui Druhá Druhápolovina polovina polovina tisíciletí tisíciletí tisíciletíje je jecharakterizována charakterizována charakterizovánanovýnovýnovýdruhá mi mispojeními. spojeními. spojeními.přistěhovalci Přistěhovalci Přistěhovalcizaplňují zaplňují zaplňujímezery mezery mezeryv osídlev osídlev osídlemi ní, ní,které které kterépo po posobě sobě sobězanechalo zanechalo zanechalopředcházející předcházející předcházejícíobdobí období období ní, stěhování stěhovánínárodů. národů. národů.obyvatelé Obyvatelé Obyvateléobou obou obouregionů regionů regionůhovoří hovoří hovoří stěhování slovanským slovanskýmjazykem jazykem jazykemaaamají mají majípodobnou podobnou podobnoumateriální materiální materiální slovanským kulturu. kulturu.elity Elity Elitypěstují pěstují pěstujínadregionální nadregionální nadregionálníkontakty kontakty kontaktyaaaproproprokulturu. bouzejí bouzejízájem zájem zájemraných raných ranýchdějepisců, dějepisců, dějepisců,kteří kteří kteřípíší píší píšíooolokállokállokálbouzejí ních níchentitách entitách entitáchjako jako jakosrbech, Srbech, Srbech,Dalemnicích Dalemnicích DalemnicíchaaaLučanech. Lučanech. Lučanech. ních Sachsen Sachsen Sachsen Böhmen Böhmen Böhmen Sasko Sasko Sasko Čechy Čechy Čechy Sachsen Sachsen Böhmen Böhmen Sasko Sasko Čechy Čechy Sachsen SachsenBöhmen Böhmen Böhmen Sachsen Sasko SaskoČechy Čechy Čechy Sasko Dank Dank Dank Geleitworte Geleitworte Geleitworte Vorwort Vorwortder der derherausgeber Herausgeber Herausgeber Vorwort Prolog Prologzu zu zueiner einer einerbeziehungsgeschichte Beziehungsgeschichte Beziehungsgeschichte Prolog Poděkování Poděkování Poděkování Úvodní Úvodníslovo slovo slovo Úvodní Předmluva Předmluvavydavatele vydavatele vydavatele Předmluva Předmluva Předmluvakkkdějinám dějinám dějinámvztahu vztahu vztahu Předmluva Neugier Neugier A Neugier AA Ohne OhneNamen Namen Namen Ohne So Sonah, nah, nah,so so sofern fern fern So In Ineinem einem einemboot Boot Boot In Kommunikation Kommunikationund und undzeichensysteme Zeichensysteme Zeichensysteme Kommunikation Welt Weltin in inbewegung Bewegung Bewegung Welt Neue NeuePartner? Partner? Partner? Neue Zwei ZweiWelten Welten Welten Zwei Zentrum Zentrumund und undperipherie Peripherie Peripherie Zentrum Kontinuität Kontinuitätund und unddiskontinuität Diskontinuität Diskontinuität Kontinuität Keine KeineBeziehungen Beziehungen Beziehungenoder oder oderkeine keine keinekontakte? Kontakte? Kontakte? Keine Auf Aufein ein einneues Neues Neues Auf Hochzeit Hochzeit B Hochzeit BB Endlich: Endlich:Namen! Namen! Namen! Endlich: Die DieHl. Hl. Hl.Ludmilla Ludmilla Ludmilla Die Slawen Slawenin in inböhmen Böhmen Böhmenund und undsachsen Sachsen Sachsen Slawen Slawische SlawischeEliten Eliten Eliten Slawische Herrschaftsbildung Herrschaftsbildung Herrschaftsbildung Christianisierung Christianisierung Christianisierung Familie Familie C C Familie C Neuer NeuerBeziehungsraum Beziehungsraum Beziehungsraum Neuer Bernhard BernhardIII. III. III.von von vonkamenz Kamenz Kamenz Bernhard Das DasErzgebirge Erzgebirge Erzgebirgeim im immittelalter Mittelalter Mittelalter Das Die Diemittelalterliche mittelalterliche mittelalterlicheglasproduktion Glasproduktion Glasproduktion Die Städtegründung Städtegründungund und undstädtewesen Städtewesen Städtewesen Städtegründung Wilhelm Wilhelmder der dereinäugige Einäugige Einäugige Wilhelm Höfische HöfischeKultur Kultur Kultur Höfische Monetäre MonetäreWechsel Wechsel Wechselbeziehungen beziehungen beziehungen Monetäre Zvědavost Zvědavost Zvědavost Bez Beziména iména iména Bez Jak Jakblízko, blízko, blízko,tak tak takdaleko daleko daleko Jak Na Najedné jedné jednélodi lodi lodi Na Komunikace Komunikaceaaaznakové znakové znakovésystémy systémy systémy Komunikace Svět Světvvvpohybu pohybu pohybu Svět Noví Novípartneři? partneři? partneři? Noví Dva Dvasvěty světy světy Dva Centrum Centrumaaaperiferie periferie periferie Centrum Kontinuita Kontinuitadiskontinuita diskontinuita diskontinuita Kontinuita Žádné Žádnévztahy vztahy vztahyči či čižádné žádné žádnékontakty? kontakty? kontakty? Žádné Terra Terranova nova nova Terra Svatba Svatba Svatba Poprvé: Poprvé:Jméno! Jméno! Jméno! Poprvé: Svatá SvatáLudmila Ludmila Ludmila Svatá Slované SlovanévvvČechách Čechách ČecháchaaavvvSasku Sasku Sasku Slované Slovanské Slovanskéelity elity elity Slovanské Budování Budování Budování Christianizace Christianizace Christianizace Rodina Rodina Rodina Nový Novýprostor prostor prostorpro pro provzájemné vzájemné vzájemnévztahy vztahy vztahy Nový Bernard BernardIII. III. III.zzzKamence Kamence Kamence Bernard Krušné Krušnéhory hory horyve ve vestředověku středověku středověku Krušné Středověké Středověkésklářství sklářství sklářství Středověké Zakládání Zakládáníměst měst městaaaměsta města města Zakládání Vilém VilémI.I.I.Míšeňský Míšeňský Míšeňský Vilém Dvorské Dvorskéumění umění umění Dvorské měnové měnovépoměry poměry poměry měnové

2

3 Begleitband zur Sonderausstellung / Doprovodná publikace k výstavě smac Staatliches Museum für Archäologie Chemnitz vom 28. September 2018 bis 31. März 2019 Národní galerie v Praze Šternberský palác od 24. května do 25. září 2019 Mit Beiträgen von / Autoři odborných textů Jens Beutmann, Lenka Bobková, Silvio Bock, Milena Bravermanová, Uta Bretschneider, Vladimír Brych, Enno Bünz, Pavel Burgert, Eva Černá, Matthias Conrad, Helena Dáňová, Markus Denzel, Markéta Dlábková, Georg Drechsler, Wolfgang Ender, Michal Ernée, Jiří Fajt, Anke Fröhlich- Schauseil, Anna Habanová, Matthias Hardt, Christiane Hemker, Jaroslav Jiřík, Kristina Kaiserová, Petr Karlíček, Hauke Kenzler, Tomáš Klír, Jiří Košta, Olga Kotková, Veronika Krülle Kotoučková, Michaela Langová, Bettina Levin, Kateřina Lorencová, Gabriela Manschus, Frank Metasch, Jan Mařík, Andreas Martin, Jiří Militký, Doreen Mölders, Martin Musílek, Zdeněk Mužík, Jan Němec, Lenka Nemravová, Martin Nodl, Michaela Ottová, Edmund Pech, Luboš Polanský, Petr Přibyl, Robert Reiß, Miloš Řezník, Cornelia Rupp, Vladimír Salač, Pavel Sankot, Martina Schattkowsky, Petr Schneider, Vladimír Slunečko, Petr Sommer, Jitka Šrejberová, Harald Stäuble, Ivo Štefan, Swen Steinberg, Jitka Steßl, Dirk Syndram, Ondřej Táborský, André Thieme, Marika Tisucká, Johann Friedrich Tolksdorf, Justus Ulbricht, Claudia Vattes, Martin Volf, Winfried Werner, Thomas Westphalen, Marius Winzeler, Sabine Wolfram, Jan Zdichynec Herausgegeben von / Editoři Sabine Wolfram, Jiří Fajt, Doreen Mölders und Marius Winzeler Ausstellungskataloge des Staatlichen Museums für Archäologie Chemnitz Band 2 Sachsen Böhmen 7000 Sasko Čechy

4 Sachsen Böhmen 7000 Beiteiligte und Dank Beteiligte Spolupráce Geschäftsführung smac / Ředitelka smac Sabine Wolfram Generaldirektor Nationalgalerie Prag / Generální ředitel Národní galerie v Praze Jiří Fajt Gesamtprojektleitung / Vedoucí celého projektu Doreen Mölders, smac Projektleitung Nationalgalerie Prag / Vedoucí projektu v Národní galerii v Praze Marius Winzeler Kuratoren / Kurátoři Doreen Mölders Martin Musílek Claudia Vattes Olga Kotková Marius Winzeler unter Mitarbeit von Jens Beutmann Lenka Nemravová Frauke Schilling Wissenschaftliche Beratung / Odborní poradci Jens Beutmann, Jan Blažek, Lenka Bobková, Uta Bretschneider, Enno Bünz, Pavel Burgert, Yvonne Burghardt, Daniel Bursák, Paolo Cecconi, Eva Černá, Štěpánka Chlumská, Ondřej Chvojka, Matthias Conrad, Helena Dáňová, Kryštof Derner, Wolfgang Ender, Michal Ernée, Wendy Eixler, Jiří Fajt, Volkmer Geupel, Jan Harasimowicz, Matthias Hardt, Christiane Hemker, Tomáš Hladík, Petr Hlaváček, Andrea Huczmanová, Florian Innerhofer, Jaroslav Jiřík, Jasmin Kaiser, Petr Karlíček, Hauke Kenzler, Tomáš Klír, Jiří Košta, Olga Kotková, Michaela Langová, Eckhart Leisering, Thomas Link, Petr Lissek, Christian Lübke, Gabriele Manschus, Jana Maříková-Kubková, Christoph Mackert, Václav Matoušek, Frank Metasch, Winfried Müller, Jan Mařík, Andreas Martin, Jan Němec, Martin Nodl, Thomas Oellermann, Raymond Plache, Michal Plavec, Daniel Polakovič, Malte Prietzel, Lothar Raschker, Robert Reiß, Miloš Řezník, Cornelia Rupp, Vladimír Salač, Petr Schneider, Petr Sommer, Ira Spieker, Jitka Šrejberová, Harald Stäuble, Swen Steinberg, Helena Svobodová, Milan Sýkora, Dirk Syndram, Ondřej Táborský, André Thieme, Stefanie Troppmann, Justus Ulbricht, Jarmila Valentová, Martin Volf, Winfried Werner, Thomas Westphalen, Eliška Wiesnerová, Jan Zdichynec, Václav Zeman Bildung und Besucherservice Chemnitz / Vzdělávání a péče o návštěvníky Chemnitz Peter Degenkolb Sabine Lienen-Kraft Nancy Müller Presse- und Öffentlichkeitsarbeit Chemnitz / Komunikace s tiskem a veřejností Chemnitz Jutta Böhme unter Mitarbeit von Yvonne Mack Social Media Chemnitz / Sociální sítě Chemnitz Annelie Blasko Shop Chemnitz / Muzejní obchod Chemnitz Mandy Kautz Leihverkehr / Zajištění zápůjček Lenka Nemravová Uwe Reuter Claudia Vattes Technik und Aufbau Chemnitz / Technické zajištění Chemnitz Robert Brunner Tino Kretzschmar Jamal Mendipoor Taiareghi Alexander Windisch Alexander Weigelt unter Mitarbeit von Jörg Emmerich Bernd Kirschberger Franziska Springer Mirko Werner Verwaltung und Buchhaltung Chemnitz / Finance a účetnictví Chemnitz Jörg Leitermann Claudia Richter Katrin Freudenberg Steffi Goldberg Jeannette Kaiser-Doert Torsten Ludwar Volontäre / Volunteering Robert Dietze, smac/lfa Caroline Janick, smac/lfa Eric Mertens, smac/lfa Georg Singer, smac/lfa Szenografie und Ausstellungsgrafik Chemnitz / Scénografie a grafické řešení výstavy Chemnitz Funkelbach Büro für Architektur + Grafikdesign unter Mitarbeit von Tina Zuerner Grafikproduktion Chemnitz / Grafická produkce Chemnitz BASEG, Chemnitz Radebeuler Machwerk e. K. Sasko Čechy 7000 Spolupráce a poděkování Marketing Mindbox, Chemnitz, Dresden Ausstellungs- und Vitrinenbau Chemnitz / Stavební zajištění výstavy a vitrín Chemnitz Montageservice Jörg Emmerich, Lichtenau Graichen Bau- und Möbelwerkstätten GmbH, Frohburg Schreiber Innenausbau GmbH, Tischlerei Museumseinrichtungen, Geyer Raumdesign Ronny Seifert, Chemnitz Restaurierung & Exponateinrichtung Chemnitz / Restaurování a příprava exponátů Franziska Frenzel Gabriele Wagner Fissler & Kollegen, Halsbrücke Faksimiles und Reproduktionen / Faksimile a reprodukce Einhart Grotegut, Dresden 4D Concepts, Groß-Gerau Übersetzerinnen und Übersetzer / Překladatelky a překladatelé Vladimir Čadský Marta Eich Lenka Nemravová Anna Ohlidal Jürgen Ostermeier Helene Salačová Vladimír Salač Ivana Vizdalová Dank Poděkování Herzlicher Dank an / Poděkování Žaneta Adamová, Národní galerie v Praze; Katrin Bäsig, Staatliche Kunstsammlungen Dresden; Michaela Bežová, Praha; Annett Bresan, Sorbisches Kulturarchiv/Sorbisches Institut Bautzen/Serbski Institut/ Serbski kulturny archiwe; Petra Dolle, SLUB/Deutsche Fotothek; Bettina Erlenkamp, SLUB/Deutsche Fotothek; Selena Feig, Praktikantin; Uwe Fiedler, Schlossbergmuseum Chemnitz; Niklas Fietz, Praktikant; Mark Frost, frostfrei Chemnitz Nanna Funke, Funkelbach Leipzig; Maike Günther, Stadtgeschichtliches Museum Leipzig; Marcus Handke, Dresden; Ivan Hartmann, Národní galerie v Praze; Emelie Helbig, Praktikantin; Selin Hermann, Praktikantin; Wilhelm Hollstein, Staatliche Kunstsammlungen Dresden; Aileen Krug, Praktikantin; Jonas Kutzschbach, Praktikant; Henning Leideck, Schlossbergmuseum Chemnitz; Hanna Lindner, Praktikantin; Claudia Mai, Unitätsarchiv Herrnhut; Anne Mierisch, Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek, Dresden; Silvia Pfister, Landesbibliothek Coburg; Markéta Pokorná, Národní galerie v Praze; Anna-Marie Rabová, Praha; Peter Rossner, Film/ Illustration/Social Media; Birgit Sack, Stiftung Sächsische Gedenkstätten, Gedenkstätte Münchner Platz, Dresden; Gerlinde Scheifler, Johanneskirchgemeinde Dresden; Kristin Schubert, Landeskirchenarchiv Dresden; Steffen Sendelbach, Funkelbach Leipzig; Miroslava Šmoliková, Muzeum hl. města Prahy; Theo Schley, Praktikant Narodní galerie v Praze; Jitka Steßl, Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden; Sebastian Struch, München; Katrin Sturm, Universitätsbibliothek Leipzig; Silke Weigl, München; Annette Zehnter, BstU Chemnitz Dank an das Nationalmuseum Prag / Poděkování Národnímu muzeu v Praze Michal Lukeš, Generaldirektor Marek Junek, Direktor des Historischen Museums Jan Boublík Lukáš Funk Tomáš Kavka Kateřina Lorencová Luboš Polanský Petr Přibyl Pavel Sankot Ondřej Táborský Marika Tisucká Leihgeber Zapůjčitelé Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Brno, v. v. i. Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i. Archiv der deutschen Jugendbewegung, Witzenhausen Archivverbund Bautzen, Staatsfilialarchiv Christian-Weise-Bibliothek Zittau Sachsen Böhmen 7000 Beiteiligte und Dank David Černý, Praha Der Bundesbeauftragte für die Unterlagen des Staatssicherheitsdienstes der ehemaligen Deutschen Demokratischen Republik Deutsches Rundfunkarchiv Potsdam Bettina Levin, Sehmatal-Sehma Evangelisch-Lutherische Johanneskirchgemeinde Dresden Evangelisch-Lutherische Kirchgemeinde Pirna Husitské muzeum v Táboře Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích Karl-May-Museum Radebeul Karlova Univerzita, Ústav dějin Univerzity Karlovy a archiv Univerzity Karlovy, Praha Kulturbetrieb der Stadt Chemnitz, Stadtbibliothek Chemnitz Kulturhistorisches Museum Görlitz Kunstsammlungen Chemnitz, Schlossbergmuseum Landesamt für Denkmalpflege und Archäologie Sachsen- Anhalt, Landesmuseum für Vorgeschichte Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze Militärhistorisches Museum der Bundeswehr, Dresden Museum der bildenden Künste Leipzig Museum der Westlausitz, Kamenz Muzeum hl. města Prahy Muzeum města Ústí nad Labem Muzeum východních Čech v Hradci Králové Národní galerie v Praze Národní muzeum, Praha Národní knihovna České republiky, Praha Naturkundemuseum Leipzig Oblastní muzeum v Děčíně Oblastní muzeum v Litoměřicích Oblastní muzeum v Mostě Pamatník Terezín Priesterhäuser Zwickau Privatsammlung Norddeutschland, courtesy Hildegard Fritz-Denneville, Fine Arts Ltd., London Regionální muzeum v Teplicích Římskokatolická farnost Mělník-Pšovka Římskokatolická farnostděkanství Most-in urbe Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek, Dresden Sächsisches Hauptstaatsarchiv Dresden Sächsisches Industriemuseum Chemnitz Sächsisches Staatsarchiv, Staatsarchiv Chemnitz Společnost přátel Lužice, Praha Správa pražského hradu, Oddělení uměleckých sbírek Stadt Chemnitz, Stadtarchiv Státní hrad a zámek Český Krumlov Státní oblastní archiv v Litoměřicích: - Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicíc - Státní okresní archiv v Děčíně Státní hrad a zámek, Český Krumlov Staatliche Kunstsammlungen Dresden: - Albertinum Galerie Neue Meister - Albertinum Skulpturensammlung - Gemäldegalerie Alte Meister - Grünes Gewölbe - Kunstgewerbemuseum - Münzkabinett - Porzellansammlung - Rüstkammer - Skulpturensammlung - Stadtgeschichtliches Museum Leipzig Serbski Muzej Budyšin / Sorbisches Museum Bautzen Stadtbibliothek Bautzen Stadtgeschichtliches Museum Leipzig Stadtmuseum Pirna Städtische Museen Zittau Städtische Sammlungen Kamenz, Stadtarchiv Städtische Sammlungen Sebnitz, Kunstblumen- und Heimatmuseum Prof. Alfred Meiche Stiftung Deutsches Hygienemuseum, Dresden Stiftung Sächsische Gedenkstätten zur Erinnerung an der Opfer politischer Gewaltherrschaft, Gedenkstätte Münchner Platz Dresden Stadtarchiv Chemnitz TU Bergakademie Freiberg, Universitätsbibliothek Georgius Agricola Turmmuseum Geyer Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze Unitätsarchiv Herrnhut Universitätsarchiv Leipzig Universitätsbibliothek Leipzig Ústav archeologické památkové péče SZ Čech, v. v. i., Most Verkehrsmuseum Dresden Západočeské muzeum v Plzni Zisterzienserinnen-Abtei Klosterstift St. Marienthal Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienstern Židovské muzeum v Praze 2 3 Und private Leihgeber, die nicht genannte werden möchten. / A soukromí zapůjčitelé, kteří si nepřáli být jmenováni. Sasko Čechy 7000 Spolupráce a poděkování Förderer Podporovatelé Gefördert im Programm Fellowship internationales Museum der Mit freundlicher Unterstützung der mit Hilfe des PS-Lotterie-Sparens Partner Partneři

5 Sachsen Böhmen 7000 Geleitworte Es gibt vieles was Sachsen und Böhmen verbindet. Die Gründung der Tschechoslowakischen Republik und des Freistaats Sachsen vor 100 Jahren (1918), die Niederschlagung des Prager Frühlings vor 50 Jahren (21. August 1968) mit den Auswirkungen auf beide Regionen, die historischen Ereignisse vor fast 30 Jahren (1989) in der Prager Botschaft der Bundesrepublik, die zusammen mit mutigen Demonstrationen in beiden Regionen jeweils die Wende einleiteten und die aktuelle, vor 25 Jahren begründete Zusammenarbeit beider Regierungen, sind da nur einige Beispiele auf der politischen Ebene. Alle Ereignisse können 2018 und 2019 ein Jubiläum feiern. Und Jubiläen sind immer eine gute Gelegenheit näher hinzuschauen. Was macht die Beziehungen zwischen beiden Regionen eigentlich aus? Wer gestaltet diese Beziehungen? Wie haben sie sich im Laufe der Zeit verändert? Genau dieses Hinschauen, das bietet die aktuelle Sonderausstellung des smac. Und wie es sich für ein archäologisches Museum gehört betrachtet sie die sächsisch-böhmische Beziehungsgeschichte über die gewaltige Zeitspanne von Jahren. Dabei werden immer wieder Personen ins Spiel gebracht, da Beziehungen nur zwischen Menschen entstehen oder auch zerstört werden können. Im Fall SACHSEN und BÖHMEN kann man dazu sagen: Es sind gute Verbindungen entstanden und beide Seiten setzen alles daran, dass die Beziehungen dauerhaft gut bleiben. Sasko Čechy 7000 Úvodní slova Geleitwort des Ministerpräsidenten des Freistaats Sachsen Úvodní slovo ministerského předsedy Svobodného státu Saska Je toho mnoho, co Sasko a Čechy spojuje. Založení Československé republiky a Svobodného státu Saska před 100 lety (1918), porážka Pražského jara před 50 lety (21. srpna 1968) s dopady na oba regiony, historické události před téměř 30 lety (1989) na pražském velvyslanectví Spolkové republiky, jež spolu s odvážnými demonstracemi v obou regionech vyústily ve změnu, a současná spolupráce obou vlád, jež započala před 25 lety. To je jen několik příkladů z politické roviny. U všech těchto událostí můžeme v letech 2018 a 2019 slavit jubileum. A jubilea jsou vždy dobrou příležitostí k bližšímu ohlédnutí. Co je vlastně podstatou vztahů mezi oběma regiony? Kdo utváří tyto vztahy? Jak se v průběhu času měnily? Současná speciální výstava smac nabízí právě takovou možnost ohlédnutí. A jak se na archeologické muzeum sluší, sleduje dějiny sasko-českých vztahů v úctyhodném časovém rozpětí 7000 let. Přitom se stále znovu setkáváme s jednajícími osobami, protože jen lidé vytvářejí vztahy a jen lidé je mohou zničit. V případě SASKA a ČECH k tomu lze říci: Vznikly dobré vztahy a obě strany dělají vše pro to, aby tyto vztahy trvale dobré zůstaly. Obzvlášť mě těší, že speciální výstava je dílem vědců a vědkyň ze Saska i z Čech. Samozřejmou součástí je dvojjazyčný katalog. 4 5 Sachsen Böhmen 7000 Geleitworte Besonders freut es mich, dass die Sonderausstellung von Wissenschaftlern und Wissenschaftlerinnen aus Sachsen und Böhmen erarbeitet wurde. Ein zweisprachiger Katalog gehört da selbstverständlich dazu. Die Federführung für das Projekt lag beim smac, das durch seinen Partner und den zweiten Ausstellungsort, die Nationalgalerie Prag, tatkräftig unterstützt wurde. Dafür danke ich herzlich. Ausstellungen wie SACHSEN BÖHMEN Liebe, Leid und Luftschlösser werden nicht an einem Tag geschaffen und so möchte ich allen Beteiligten für ihre Arbeit in den letzten dreieinhalb Jahren herzlich danken. Mein Dank gilt auch den Leihgebern wie beispielsweise dem Nationalmuseum Prag und den Museen der Staatlichen Kunstsammlungen Dresden und schließlich den Förderern des Projekts. Ich gratuliere allen Beteiligten für die außerordentlich gelungene Ausstellung und wünsche Ihnen, liebe Besucherinnen und Besucher viel Freude und Anregungen beim Eintauchen in die spannende Beziehungsgeschichte SACHSEN BÖHMEN Liebe, Leid und Luftschlösser. Sasko Čechy 7000 Úvodní slova Odpovědnost za realizaci projektu nese smac, ovšem za účinné podpory jeho partnera, Národní galerie v Praze, v jejíchž prostorách bude výstava rovněž instalována. Výstavy jako SAS- KO ČECHY Láska, žal a vzdušné zámky nelze vytvořit během jednoho dne, a tak bych chtěl všem zúčastněným poděkovat za práci, kterou během posledních tří a půl let odvedli. Můj dík patří také zapůjčovatelům, jako jsou například Národní muzeum v Praze a muzea Státních uměleckých sbírek v Drážďanech, a v neposlední řadě i sponzorům projektu. Blahopřeji všem zúčastněným za mimořádně zdařilou výstavu a přeji vám, milé návštěvnice a návštěvníci, mnoho radosti a povzbuzení, až se ponoříte do napínavé historie vztahů SASKO ČECHY Láska, žal a vzdušné zámky. Michael Kretschmer Ministerpräsident des Freistaats Sachsen / Premiér Svobodného státu Sasko

6 Sachsen Böhmen 7000 Geleitworte Geleitwort des Premierministers der Tschechischen Republik Úvodní slovo předsedy vlády České republiky Zwischen der Tschechischen Republik und dem Freistaat Sachsen liegt eine der ältesten Grenzen Europas. Ich bin überzeugt, dass diese Grenze ein Beleg dafür ist, dass Tschechen und Sachsen sich stets untereinander einigen konnten. Schon mit dem Vertrag von Eger, der die Grenze im Jahre 1459 festlegte, beendeten unsere Länder überflüssige Scharmützel und territoriale Konflikte, die über Jahrzehnte angedauert hatten. Damit war eine Basis für die künftige Zusammenarbeit geschaffen somit war es paradoxerweise die Grenze, die die dramatischen Veränderungen auf der Karte Europas und die Entstehung der Nationalstaaten überdauerte und half, uns gegenseitig zu verstehen und zu verflechten. Die deutsch-tschechischen Beziehungen wurden in der Vergangenheit, insbesondere im letzten Jahrhundert, durch viele Schwierigkeiten und Grausamkeiten in Mitleidenschaft gezogen. Ich bin froh, dass es gelungen ist, diese schwierige Zeit zu überwinden, dass wir in der Lage gewesen sind, uns mit ihren Konsequenzen abzufinden und in die Zukunft zu blicken. Eines der ausgestellten Kunstwerke erinnert an den Weg der ostdeutschen Bürger in die Prager Botschaft der Bundesrepublik Deutschland, womit eine schwierige Periode beendet und eine neue Zukunft eröffnet wurde. Heute sind Sachsen und Böhmen durch eine Vielzahl neuer Vereinbarungen, Kooperations- und Kontaktformen verbunden, deren Aufgabe es ist, Sasko Čechy 7000 Úvodní slova Mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko leží jedna z nejdéle vymezených hranic v Evropě. Jsem potěšen, že tato starobylá hranice je především důkazem toho, že se Češi a Sasové vždy mezi sebou dokázali dohodnout. Ostatně Chebskou smlouvou, která hranici v roce 1459 stanovila, ukončily naše země desítky let zbytečných šarvátek a územních sporů. Vytvořily tak základ pro budoucí spolupráci čili paradoxně to byla hranice, která přečkala dramatické změny na mapě Evropy a vznik národních států a pomohla nám vzájemně se chápat a propojovat. Česko-německé vztahy byly v minulosti, zejména v minulém století, poznamenány mnohými těžkostmi a krutostmi. Jsem rád, že se nám podařilo překonat složité období, že jsme se dokázali vyrovnat s jeho následky, a můžeme tak hledět do budoucna. Jedno z vystavených uměleckých děl připomíná cestu východoněmeckých občanů na velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, která symbolicky ukončila jednu spletitou epochu a otevřela cestu do nové budoucnosti. Dnes Sasko a Čechy váže nespočet nových dohod, forem spolupráce a kontaktů, které mají za úkol překlenout hranice. Žije se na obou stranách česko-saské hranice v schengenském prostoru, kde se můžeme 6 7 Sachsen Böhmen 7000 Geleitworte Grenzen zu überbrücken. Beiderseits der sächsischböhmischen Grenze leben wir im Schengen-Raum, in dem wir uns frei bewegen können. Ich freue mich außerordentlich über unsere vielfältige Zusammenarbeit im vereinten Europa, wenngleich es immer noch etwas zu verbessern gibt, damit unsere Begegnungen noch leichter möglich werden. Unsere wirtschaftliche und kulturelle Kooperation kommt uns gegenseitig zugute und ist für beide Seiten von herausragender Bedeutung. Ich freue mich auf den Moment, wenn Hochgeschwindigkeitszüge die Tschechische Republik und Sachsen verbinden und so der Besuch von Kulturveranstaltungen für die Bewohner der Tschechischen Republik und Sachsens noch attraktiver werden und die grenzüberschreitende Zusammenarbeit weiter gestärkt wird. Ich persönlich setze mich sehr intensiv dafür ein. Ihnen, liebe Besucherinnen und Besucher, wünsche ich eine inspirierende Reise in die siebentausendjährige Geschichte, die wir manchmal gemeinsam, stets jedoch nebeneinander erlebt haben. Ich danke allen Organisatorinnen und Organisatoren dieser Ausstellung aus Sachsen und der Tschechischen Republik für die langjährige Arbeit und bin überzeugt, dass die Interessenten an unseren sächsisch-böhmischen Beziehungen ebenso wie die Kunstliebhaber auf ihre Kosten kommen werden. Sasko Čechy 7000 Úvodní slova volně pohybovat. Jsem nesmírně rád za naši bohatou spolupráci ve sjednocené Evropě, i když je samozřejmě stále co zlepšovat, abychom se mohli potkávat za co nejsnadnějších okolností. Naše vzájemná ekonomická a kulturní spolupráce přináší oběma stranám prospěch a má pro ně mimořádný význam. Těším se na okamžik, kdy Českou republiku a Sasko propojí vysokorychlostní vlaky, a tudíž se kulturní akce stanou pro obyvatele České republiky i Saska ještě atraktivnějšími a dojde k výraznému posílení naši spolupráce. Já osobně se o to velmi zasazuji. Vám, milé návštěvnice a milí návštěvnici, přeji inspirativní cestu do sedmitisícileté historie, kterou jsme někdy prožívali spolu, vždy však vedle sebe. Děkuji všem organizátorům výstavy ze Saska i České republiky za dlouholetou práci a věřím, že si zájemci o naše českosaské vztahy i milovníci umění přijdou na své. Andrej Babiš Předseda vlády České republiky / Premierminister der Tschechischen Republik

7 Sachsen Böhmen 7000 Vorwort der Herausgeber SACHSEN BÖHMEN 7000 Von der Idee zur Ausstellung SASKO ČECHY 7000 Od myšlenky k výstavě Bereits vor der Eröffnung des Staatlichen Museums für Archäologie Chemnitz (smac) im Mai 2014 waren eine Konzeption für die Sonderausstellungen erarbeitet und erste Themen festgelegt worden. Auf dieser Liste stand auch eine Ausstellung, die über mehrere Jahrtausende hinweg die kulturellen Kontakte zwischen Sachsen und Böhmen beleuchten sollte. Von Anfang an war klar, dass dafür eine enge Zusammenarbeit zwischen Wissenschaftlerinnen und Wissenschaftlern aus Sachsen und Tschechien angestrebt und die Ausstellung nach Chemnitz auch in Prag gezeigt werden soll. So entwickelte sich allmählich die Kooperation zwischen dem smac und der Nationalgalerie Prag und das Projekt wurde mit einer gemeinsamen Tagung mit dem Titel Kulturkontakt Kontaktkulturen in Prag im November 2015 aus der Taufe gehoben. Vierzig Archäologen, Historiker, Kulturwissenschaftler und Kunsthistoriker präsentierten an zwei Tagen ein breites Spektrum von Kulturkontakten, die sie für ihr Spezialgebiet ausmachen konnten. Aus den Anregungen der Tagung ein tragfähiges Ausstellungskonzept zu entwickeln war eine gewaltige Aufgabe, da die Fülle an möglichen Themen überwältigend war und es galt, die unterschiedlichen Ausstellungskulturen Archäologiemuseum auf der einen Seite und Kunstmuseum auf der anderen Seite zusammenzubringen. Dies war und ist aber nicht nur eine Herausforderung, sondern auch eine Chance, Disziplinen übergreifend ein Thema zu Sasko Čechy 7000 Předmluva vydavatele Koncepce speciálních výstav byla vypracována a první témata byla stanovena již před otevřením Státního archeologického muzea v Chemnitz (smac) v květnu Na tomto seznamu byla také výstava, jež měla ukázat kulturní kontakty mezi Saskem a Čechami za dobu několika tisíciletí. Od počátku bylo jasné, že je k tomu nutné usilovat o těsnou spolupráci vědců a vědkyň ze Saska i z Čech a že výstava má být po Chemnitz instalována i v Praze. Pomalu se tak vytvořila spolupráce mezi smac a Národní galerií v Praze a projekt byl uveden v život společnou konferencí konanou v listopadu 2015 v Praze pod názvem Kulturní kontakt kontaktní kultury. Čtyřicet archeologů, historiků, kulturních vědců a historiků umění prezentovalo během dvou dnů široké spektrum kulturních kontaktů, jež mohli doložit každý ve svém oboru. Vytvořit z podnětů konference nosnou koncepci výstavy byl nemalý úkol, protože možných témat bylo nepřeberné množství a bylo nutno spojit dvojí rozdílnou kulturu výstav archeologické muzeum na jedné a muzeum umění na druhé straně. To však nebyla a není jen výzva, ale také šance spojit obory bez ohledu na jejich hranice ke společnému objasňování tématu tak, aby na návštěvníky nebyly kladeny jen značné nároky, ale aby zažili i překvapení. 8 9 Sachsen Böhmen 7000 Vorwort der Herausgeber beleuchten und damit die Besucher zwar zu fordern, aber auch zu überraschen. Deutlich wurde im Arbeitsprozess außerdem, dass Kontakt, da er etwas Interkulturelles beschreibt, nicht der richtige Begriff dafür ist, das enge, gemeinsame historische Verhältnis zwischen Sachsen und Böhmen zu beschreiben. So wurde aus der Geschichte der Kulturkontakte eine Beziehungsgeschichte. SACHSEN BÖHMEN 7000 nimmt die facettenreiche und dynamische Beziehungsgeschichte beider Regionen in einem weiten chronologischen Rahmen von der Steinzeit bis zur Gegenwart in den Blick. Über eine der ältesten Grenzen Europas hinweg erzählt die Ausstellung von Verflechtungen, aber auch von Konflikten und Versöhnung, von Liebe und Streit, von Umarmung und Ausgrenzung, aber auch von Luftschlössern. Sie lässt uns verstehen, warum sich Sachsen und Böhmen einerseits so nah, andererseits so fern sind. Die Ausstellung präsentiert hochrangige Objekte der Archäologie und Kulturgeschichte aus beiden Regionen und bietet einen exklusiven Blick auf bedeutende Kunstschätze Böhmens und Sachsens. Aber auch die Menschen der Geschichte kommen nicht zu kurz. Denn es sind Männer und Frauen, die als politische EntscheidungsträgerInnen, Kirchenvertreter, Intellektuelle, Soldaten, Handwerker und Künstler die Beziehungen knüpfen, pflegen, besiegeln, brechen oder bisweilen verwerfen, um den Faden dann doch immer wieder aufzunehmen. An der Entwicklung und Realisierung SACHSEN BÖHMEN 7000 haben viele Personen und Institutionen nicht nur mitgewirkt, sondern die Ausstellung überhaupt ermöglicht. Unser Dank gilt den ReferentInnen der Tagung 2015, den AutorInnen des Katalogs, den Förderern und Leihgebern. Ein Dank des smac geht an alle KollegInnen im Landesamt für Archäologie, die das Team in Chemnitz wie immer tatkräftig unterstützt haben. Und schließlich wünschen wir allen Interessierten viel Freude an der Ausstellung und am Begleitbuch. Sasko Čechy 7000 Předmluva vydavatele Během pracovního procesu se také zřetelně ukázalo, že kontakt, jenž popisuje cosi jako interakci mezi kulturami, není ten správný pojem pro popis těsného, společného historického vztahu mezi Saskem a Čechami. Z historie kulturních kontaktů tak byly vyvozeny dějiny vztahů. SASKO ČECHY 7000 zabírá rozmanité a dynamické dějiny vztahů obou regionů v širokém chronologickém rámci od doby kamenné do současnosti. Přes jednu z nejstarších evropských hranic výstava vypráví o vazbách, ale také o konfliktech i smíření, o lásce i sporu, o přátelství i vyloučení, ale také o vzdušných zámcích. Umožňuje nám pochopit, proč si jsou Sasko a Čechy na jedné straně tolik blízké a na druhé tolik vzdálené. Výstava předvádí objekty prvního řádu z archeologie a kulturních dějin obou regionů a nabízí exkluzivní pohled na význačné umělecké poklady Čech i Saska. Ale zkrátka nepřijdou ani lidé jako aktéři dějin. Vždyť to jsou muži a ženy, kteří jako nositelé a nositelky politických rozhodnutí, představitelé církve, intelektuálové, vojáci, řemeslníci a umělci, kdo navazuje, pěstuje, zpečeťuje, přerušuje a občas zavrhuje vztahy, aby pak následně vždy přece jen znovu navázal přetrženou niť. Na vzniku a realizaci výstavy SASKO ČE- CHY 7000 se mnoho osob a institucí nejen podílelo, ale výstavu také vůbec umožnilo. Náš dík patří referujícím na konferenci 2015, autorům a autorkám katalogu, sponzorům a samozřejmě zapůjčovatelům. Poděkování smac patří všem kolegům a kolegyním ze Zemského archeologického ústavu, kteří tým v Chemnitzi jako vždy účinně podporovali. A nakonec přejeme všem zájemcům mnoho radosti nejen z výstavy, ale i z doprovodné publikace. smac: Sabine Wolfram, Doreen Mölders Nationalgalerie Prag / Národní galerie v Praze: Jiří Fajt, Marius Winzeler

8 Sachsen Böhmen 7000 Prolog SACHSEN BÖHMEN Prolog zu einer Beziehungsgeschichte SASKO ČECHY Prolog k dějinám jejich vztahu Die Grenze zwischen Sachsen und Böhmen ist eine der ältesten Grenzen Europas. Sie stellte jedoch über den größten Zeitraum ihrer Geschichte hinweg keineswegs eine unverrückbare Trennung dar oder diente der hermetischen Abschottung, wie es zwischenzeitlich im 20. Jahrhundert der Fall war. Als Grenzlinie in Verträgen und auf Karten festgeschrieben markierte sie zwar politische Herrschaftsterritorien, war aber durchlässig, ließ Gebietswechsel und Arbeitsmigration, familiäre Verbindungen und grenzüberschreitenden Gütererwerb zu, wobei ohnehin das Alltagsleben im Mittelalter und in der Frühen Neuzeit weitaus kleinräumiger definiert und vom Grundbesitz des Adels bestimmt war. Um die historischen Verhältnisse zwischen den Regionen Sachsen und Böhmen zu beschreiben, ist es deshalb nicht ratsam, sich nur am Rahmen von Grenzen und territorialem Eigentum zu orientieren, da diese der ambivalenten Beziehungsgeschichte nicht gerecht werden. Sie lassen uns nicht verstehen, warum uns Böhmen und Sachsen heute einerseits so nah, andererseits so fern erscheinen. Schon das Begriffspaar SACHSEN BÖHMEN ist bei genauer Betrachtung problematisch. Die Namen bezeichnen unterschiedlich definierte Räume. Böhmen weist in seiner territorialen Gestalt seit dem Mittelalter eine erstaunliche räumliche Konstante auf, auch wenn das Land im Verlauf seiner Geschichte unter dem Einfluss sehr unterschiedlicher Herr- Sasko Čechy 7000 Prolog Hranice mezi Saskem a Čechami je jednou z nejstarších hranic Evropy. Po větší část historie však rozhodně nepředstavovala nepřekonatelnou hráz, ani hermetickou přepážku, jak tomu dočasně bylo ve 20. století. Jako hraniční linie stanovená smlouvami a vytyčená na mapách sice vyznačovala teritoria rozdílné politické moci, ale byla propustná. Umožňovala výměnu území a migraci za prací, rodinné vazby i nabývání statků na druhé straně hranice. Každodenní život ve středověku a v raném novověku byl beztak definován menším prostorem a určován pozemkovou držbou šlechty. Při popisu historických vztahů mezi regiony Saska a Čech je proto záhodno neorientovat se jen na rámec hranic a teritoriální držby, protože ten nedokáže vystihnout ambivalentní historii vztahů. Nedovoluje nám pochopit, proč se dnes Čechy a Sasko zdají tolik blízké a na druhé straně tolik vzdálené. Již sama dvojice pojmů SASKO ČECHY je při bližším pohledu problematická. Jména označují rozdílně definované prostory. Teritoriální podoba Čech se od středověku vyznačuje překvapivou prostorovou stálostí, i když se země v průběhu svých dějin dostávala pod vládu různých vládnoucích rodů (Přemyslovců, Lucemburků, Jagellonců, Habsburků). Naproti tomu Sasko bylo po celou dobu vždy Sachsen Böhmen 7000 Prolog schaftsfamilien (Přemysliden, Luxemburger, Jagiellonen, Habsburger) stand. Sachsen war dagegen kontinuierlich mit einem Herrschergeschlecht verbunden (den Wettinern), als Raum jedoch historisch weit weniger klar definiert und ist in seiner aktuellen Ausdehnung erst jüngeren Datums. Das heutige Gebiet des Freistaates Sachsen gehörte nie zum sog. Altsiedelland Sachsen, das um 1000 das Herzogtum zwischen Niederrhein und Unterelbe umfasste. Auch lässt sich die sächsische Geschichte im Mittelalter kaum von Teilen der Geschichte Thüringens trennen. Wenn wir in der Zeit noch weiter zurückgehen, in die Vorgeschichte, kann von Sachsen und Böhmen als territorial definierte Namen keine Rede sein. Dies heißt auch, dass SACHSEN BÖHMEN ein Erzählraum aus heutiger Perspektive ist. Er bildet für unsere Ausstellung und dieses Buch einen Bezugsrahmen, von dem aus wir in einem weiten chronologischen Rahmen über 7000 Jahre hinweg die dynamische Entwicklung von zwei historischen Regionen beschreiben. Wir beziehen uns dabei auf das Gebiet des heutigen Freistaates Sachsen und das historische Kernland Böhmen der heutigen Tschechischen Republik. Auch naturräumlich stellen Sachsen und Böhmen keine Einheit dar. Böhmen ist zu weiten Teilen von naturräumlichen Grenzen definiert im Norden durch Gebirge, im Süden und Westen durch Erhebungen mit ausgedehnten Wäldern, im Osten durch die karge böhmisch-mährische Hochebene. Sachsen weist nur gegen Böhmen natürliche Grenzen auf: Für den böhmisch-sächsischen Grenzraum ist die Kette waldreicher Mittelgebirge charakteristisch. Vom Westen steigen das hügelige Vogtland und der böhmische Teil des Fichtelgebirges zum Erzgebirge hin an. Dieses war über lange Zeit eine natürliche Grenze, die erst mit dem Landesausbau im 12. Jahrhundert überwunden wurde. Anders verhält sich dazu die Elbe, die das Gebirge teilt und seit der Vorgeschichte als Verkehrsweg zwischen den Regionen südlich und nördlich der Grenzgebirgskette genutzt wurde. Im Osten folgt auf das Erzgebirge das weniger steil ansteigende Lausitzer Bergland und das Zittauer Gebirge mit wichtigen alten Straßenverbindungen, die Böhmen mit Sachsen und seinen Nachbarländern verbanden. Ebenso wie das Böhmische Mittelgebirge waren diese Teile des Grenzgebirges schon früh eher verbindend als trennend. Sasko Čechy 7000 Prolog spojeno s jedinou vládnoucí dynastií, s rodem Wettinů. Prostorově však bylo historicky vymezeno mnohem méně jasně a dnešní rozloha je novějšího data. Dnešní území Saska nikdy nepatřilo k tzv. starému saskému sídelnímu území, které se rozkládalo mezi dolním Rýnem a dolním Labem. Saské dějiny také nelze oddělovat od části dějin Durynska. Půjdeme- -li zpět v čase ještě dál, nemůže být o Sasku a Čechách jako teritoriálně definovaných názvech řeč. To tedy znamená, že SASKO ČE- CHY tvoří z dnešní perspektivy pro historické vyprávění jeden prostor. Pro naši výstavu a tuto knihu představují jeden referenční celek, na jehož základě budeme popisovat v širokém chronologickém rámci více než 7000 let dynamického vývoje dvou historických regionů. Omezujeme se přitom na území dnešního Svobodného státu Saska a Čech jakožto historického jádra dnešní České republiky. Sasko a Čechy netvoří jednotu ani z hlediska přírodně prostorového uspořádání. Čechy jsou do značné míry definovány přirozenými hranicemi na severu horami, na jihu a na západě pahorkatinami s rozsáhlými lesy, na východě drsnou Českomoravskou vrchovinou. Sasko má přirozenou hranici jen s Čechami: pro oblast česko-saské hranice je charakteristický řetěz středně vysokých lesnatých hor. Od západu stoupá kopcovitý Vogtland a česká část Smrčin ke Krušným horám. Ty tvořily dlouhou dobu přirozenou hranici, která byla překonána teprve kolonizační vlnou ve 12. století. Naproti tomu úloha Labe byla docela jiná: řeka tvoří bránu mezi horami a už od pravěku byla používána jako spojovací trasa mezi kraji na jih a na sever od řetězu hraničních hor. Na východě navazuje na Krušné hory o něco méně strmě se zvedající Hornolužická pahorkatina a Žitavské hory s důležitými starými stezkami, které spojovaly Čechy se Saskem a sousedními zeměmi. Stejně jako České středohoří i tyto části pohraničních hor už dávno spíš spojovaly, než oddělovaly. Dnes je dělítkem především jazyk. Zatímco v Čechách je zemským jazykem čeština, v Sasku je to němčina. Ale nebylo tomu tak vždy. V prvním tisíciletí byla slovanská řeč společným jazykem obou regionů. Začlenění

9 Sachsen Böhmen 7000 Prolog Trennend ist heute vor allem die Sprache. Die Landessprache in Böhmen ist Tschechisch, die in Sachsen Deutsch. Das war nicht immer so. Im 1. Jahrtausend war Slawisch die gemeinsame Sprache beider Regionen. Die Eingliederung Sachsens in das Frankenreich hat zum Wechsel der Sprache vom Slawischen zum Deutschen geführt. Dass auch im sächsisch-böhmischen Grenzraum bis 1945 vorwiegend Deutsch gesprochen wurde, war wiederum Ergebnis von Migrationen, wechselnden Herrschaftsverhältnissen und stetem kulturellem Austausch. Der erneute Wechsel seit 1945 brachte zwar keine babylonische Verwirrung mit sich, es ist aber seither doch zumindest eine sagen wir politisch korrekte Vorsicht in der Benennung der Ortsnamen angebracht. Die deutschen Ortsnamen wie Aussig oder Brüx sind in Böhmen nicht mehr gebräuchlich. Verzeichnet sind Ústí nad Labem und Most; nach über 70 Jahren haben sich die deutschen Benennungen aus dem kollektiven Gedächtnis schon beinahe verflüchtigt. Wir haben uns daher entschieden, bei der Bezeichnung zwar eng am historischen Kontext zu bleiben und den mittelalterlichen und neuzeitlichen deutschen Bezeichnungen wie Tetschen zu folgen, stets aber auch mit Verweis auf die heutige Bezeichnung wie Děčín. Sprachwissenschaftlich lässt sich die historische Verflechtung abgesehen von den Doppelnamen bis heute an manchen Begriffen ableiten. Das Wort Grenze z. B. ist ein slawisches Lehnwort, das sich vom tschechischen Wort hranice über grenive-grenitze-grenitz-gränitz-grentze bis zum deutschen Grenze verschliffen hat. Unsere Darstellung der Beziehungsgeschichte Sachsen Böhmen über 7000 Jahre stellt einen Versuch dar, die Erkenntnisse von Wissenschaftlerinnen und Wissenschaftler aus verschiedenen Fachrichtungen zu einem vielschichtigen Bild zusammenzufügen. Ohne Archäologie sind die schriftlosen Perioden der Menschheitsgeschichte nicht zu erfassen. Die Analyse materieller Kultur dazu gehört auch die Kunst erlaubt uns Aussagen von Gemeinsamkeiten und Unterschieden zu treffen. Sie trägt zum Verständnis vom Wandel des Naturraums hin zum Kulturraum bei. Sie gibt Auskunft über frühe Besiedlungs- und Austauschprozesse, zeigt erste Grenzen und Kommunikationsformen auf und vermittelt einen Eindruck davon, wie stark die Entwicklung von Kulturen und Gesellschaften von äußeren Einflüssen abhängig ist. Gleichwohl lassen sich Namen und historische Ereignisse, Herrschaftsverhältnisse und Sasko Čechy 7000 Prolog Saska do Franské říše vedlo k nahrazení slovanské řeči němčinou. Že se až do roku 1945 v česko-saském pohraničí mluvilo převážně německy, bylo zase výsledkem migrací, měnících se mocenských poměrů a neustálé kulturní výměny. Nová změna po roce 1945 sice nepřinesla žádné babylónské zmatení, ale od té doby je zase na místě řekněme politicky korektní opatrnost při používání místních jmen. Německá místní jména jako Aussig nebo Brüx se už v Čechách nepoužívají. Na mapách najdeme Ústí nad Labem a Most; po více než 70 letech německá pojmenování z kolektivní paměti téměř vymizela. Proto jsme se rozhodli držet se sice při označování pevně historického kontextu a používat středověká a novověká německá pojmenování jako Tetschen, vždy však s odkazem na dnešní označení jako Děčín. Pomineme-li dvojí pojmenování, z hlediska jazykovědy lze historické vazby dodnes odvodit i z některých pojmů. Kupříkladu německé slovo Grenze je slovanská výpůjčka, kterou lze sledovat od českého slova hranice přes grenive-grenitze-grenitz-gränitz-grentze až k dnešnímu německému Grenze. Naše vylíčení historie více než 7000 let vztahů Saska a Čech je pokusem spojit poznatky vědkyň a vědců z různých oborů do jednoho mnohovrstevnatého obrazu. Nebýt archeologie nevěděli bychom o obdobích lidské historie, kdy neexistovalo písmo, nic. Analýza materiální kultury k níž patří i umění nám umožňuje činit závěry o společných rysech i rozdílech. Přispívá k pochopení proměny přírodního prostoru v prostor kulturní. Poskytuje informace o raných procesech osídlování a výměny, ukazuje první hranice a formy komunikace a umožňuje nám učinit si představu o tom, jak silně závisí vývoj kultur a společností na vnějších vlivech. Jména a historické události, mocenské poměry a právní zvyklosti, praktikování náboženství a jazyk nám nicméně bez písemné tradice unikají. Bližší popis určité doby nám dovolují ve spojení s materiální kulturou písemné prameny: spisy kronikářů jako byli Dětmar Merseburský nebo Kosmas, právní knihy, listiny, ale i notové záznamy, vědecká pojednání, deníky a poznámky. Velký význam jakožto svědectví Sachsen Böhmen 7000 Prolog Rechtsgebrauch, Religionsausübung sowie Sprache ohne die schriftliche Überlieferung nicht dingfest machen. Die Schriften von Chronisten wie Thietmar von Merseburg und Cosmas von Prag, Rechtsbücher, Urkunden, aber auch Notenblätter, wissenschaftliche Abhandlungen, Tagebücher und Notizen sind Quellen, die vor allem in Verbindung mit materieller Kultur eine dichte Beschreibung einer Epoche erlauben. Der visuellen Kultur, d. h. der Kunst kommt in verschiedenen Medien und Ausformungen als Mittel des Dialogs, als Zeugnis des Austausches in unserer Nachbarschaftsgeschichte gleichfalls eine große Bedeutung zu. Seit der Vorzeit sind kultische Gegenstände, Werke zum Schmuck und zur Zierde, zur Präsentation und Repräsentation überliefert. Sie berichten von Leben und Glauben, Hoffen und Sterben, darüber hinaus aber zeugen sie von höheren Bedürfnissen und dokumentieren gemeinsame und unterschiedliche Weltbilder, Wünsche sowie Projektionen. Sie zeigen, dass der künstlerische Austausch zwischen Sachsen und Böhmen keineswegs geradlinig oder auch nur kontinuierlich verlaufen ist, sondern vielmehr in Schüben, im Wechselspiel, in gegenseitigen Aneignungsprozessen, mit Höhepunkten auf der einen oder anderen Seite und vor allem in einem noch weit über die engeren Regionen Sachsen und Böhmen hinaus reichenden europäischen Beziehungsgeflecht. Ausstellung und Buch bieten eine Vielfalt an Betrachtungsweisen und Lesarten an. Kategorien wie Strukturgeschichte, Ereignisgeschichte, Biografiegeschichte, Kunst-, Musik- und Literaturgeschichte vermischen sich in diesen Darstellungen und durchdringen sich gegenseitig. In manchen Themen offenbaren sich in erstaunlicher Weise Konstanten und Aktualitäten: Flucht, Migration, Auseinandersetzung mit dem Andern und dem Fremden haben in Sachsen und Böhmen und in der Beziehung zwischen den beiden Regionen immer eine Rolle gespielt. Reges Geben und Nehmen, pragmatischer Austausch, aber auch Emphase und bewusster Kulturtransfer bereicherten den Umgang zwischen den Nachbarregionen mit Höhenflügen und Tiefpunkten. Ebenso wie die Ausstellung, so sind auch die Beiträge dieses Buches chronologisch gegliedert, um Wandel und Dynamik der sächsisch-böhmischen Beziehungsgeschichte nachvollziehbar zu machen. Schon der Begriff Beziehung menschelt sehr. Dementsprechend stehen mehrere historische Akteure Pate für die zwischenmenschlichen Beziehungsfor- Sasko Čechy 7000 Prolog výměny v historii našich sousedních zemí připadá i vizuální kultuře, tedy umění s jeho různými médii a formami. Od pravěku jsou dochovány kultovní předměty, díla jako šperky a ozdoby, určená k prezentaci a reprezentaci. Vyprávějí o životě a víře, naději a umírání, ale kromě toho svědčí i o vyšších potřebách a dokumentují společné vidění světa i rozdíly v něm. Ukazují, že umělecká výměna mezi Saskem a Čechami se neubírala přímými cestami ani kontinuálně, ale mnohem spíše ve skocích, v procesech vzájemného osvojování, s vrcholy na jedné nebo na druhé straně a především v předivu evropských vztahů sahajících daleko za těsné hranice regionů Saska a Čech. Výstava i kniha nabízejí nejrůznější pohledy a interpretace. V našem vyprávění se mísí kategorie jako historie struktur, dějiny událostí, biografická historie i dějiny umění, hudby a literatury a vzájemně se prostupují. Některá témata zůstávají až překvapivě stále aktuální: útěk, migrace, vyrovnávání se s jiným a cizím hrály v Čechách i v Sasku, i ve vztahu obou regionů, vždy roli. Čilé dávání i braní, pragmatická výměna, ale i emfáze a vědomý kulturní transfer obohacovaly styk mezi oběma sousedními regiony s jeho vrcholy i pády. Stejně jako výstava, tak i příspěvky v této knize jsou řazeny chronologicky, abychom mohli sledovat proměny a dynamiku v dějinách česko-saských vztahů. Již sám pojem vztah vypovídá hodně o naší lidské stránce. Proto vystupuje řada aktérů historie jako patroni forem a způsobů mezilidských vztahů. Každou novou kapitolu uvádí vždy jedna osobnost, jejíž biografie má potenciál otevřít témata a k nim se pojící historii struktur a událostí. Nakolik námi zvolený narativ ukazuje tu přátelské, tu zase tragické dějiny vztahů, aby historii mezi oběma regiony propojil, to nechť posoudí čtenářky či čtenáři sami. Definitivní obraz si pochopitelně udělat nemůžeme, na to jsou zlomy, zranění, protiklady a rozdílné perspektivy ještě málo do hloubky prozkoumány a zpracovány. Chtěli bychom však tímto kompendiem nejen podnítit další zkoumání dlouhých dějin vztahů sousedních regionů SASKA ČECH, ale také přispět k naplňování znalostí o nich vždy novým živým obsahem,

10 Sachsen Böhmen 7000 Prolog men und -weisen. Eine Person leitet jeweils ein neues Kapitel ein, wobei ihre Biografie das Potential bietet, Themen für die sich anschließenden Struktur- und Ereignisgeschichten zu öffnen. Inwieweit das hier gewählte Narrativ einer mal liebevollen mal tragischen Beziehungsgeschichte aufgeht, um die Geschichte zwischen zwei Regionen zusammenzufügen, mag jede Leserin, jeder Leser selbst beurteilen. Ein abschließendes Bild kann freilich nicht erreicht werden, dafür sind Brüche, Verletzungen, Gegensätze und unterschiedliche Perspektiven noch zu wenig tiefgreifend untersucht und bearbeitet. Aber wir möchten mit diesem Kompendium Anregungen dazu geben, die lange Beziehungsgeschichte in der Nachbarschaft SACHSEN BÖHMEN nicht nur weiter zu erforschen, sondern im Wissen darum auch immer wieder neu mit Leben zu füllen, neu zu sehen, Gemeinsames und Trennendes zu entdecken, Verbindendes zu suchen, auch im Unterschiedlichen Reiz und Reichtum zu erkennen und die jahrtausendealten Geschichten von Liebe, Leid und Luftschlössern in die Zukunft fortzuschreiben. Sasko Čechy 7000 Předmluva abychom se uměli dívat na ně nově, odhalovat, co máme společného a co nás dělí, hledat, co nás spojuje, a naučili se i v odlišném nacházet půvab a bohatství a abychom pokračovali v psaní tisícileté historie lásky, žalu i vzdušných zámků. Doreen Mölders und/a Marius Winzeler 14 Neugier Zvědavost A 15 94

11 Tak blízko, tak daleko V prehistorických obdobích lze stejně jako později pro historická období rozpoznat ve vztazích obou regionů, Saska a Čech, periody sbližování a vzdalování. Blízko si byly oba regiony např. na začátku mladší doby kamenné. Kultura prvních rolníků vykazuje značné shody ve zdobení keramiky, v orientaci domů a v používání surovin. Naopak daleko, bez ohledu na labské údolí, si byly koncem doby železné. Zatímco Sasko se kulturně orientovalo na sever a jih, Čechy na západ. Pro některá období je těžké prokázat vztahy, třeba když byl některý prostor takřka neosídlen jako Sasko v době stěhování národů. A konečně lze s pomocí archeologických nálezů v krušnohorských průsmycích nebo podél Labe vysledovat trasy, jimiž se jednotliví lidé nebo jejich skupiny ubírali, když chtěli navázat kontakt s druhým regionem. A A So nah, so fern Für die vorgeschichtlichen Perioden lässt sich wie später für die historischen Epochen ein Auf und Ab in den Beziehungen zwischen den zwei Regionen Sachsen und Böhmen erkennen. Nah waren sich beide Regionen beispielsweise zu Beginn der Jungsteinzeit. Die materielle Kultur der ersten Bauern zeigt eine große Übereinstimmung in der Keramikverzierung, in der Orientierung der Häuser und der Verwendung von Rohmaterialien. Fern hingegen waren sie vom Elbtal abgesehen in der späten Eisenzeit. Während sich Sachsen kulturell nach Norden orientierte, so Böhmen nach Westen und Süden. Für manche Epochen ist es schwierig Beziehungen nachzuweisen, etwa wenn ein Raum nahezu unbesiedelt war so wie Sachsen in der Völkerwanderungszeit. Schließlich lassen sich anhand archäologischer Funde an den Pässen im Erzgebirge oder entlang der Elbe die Routen ausmachen, die einzelne Menschen oder Gruppen nahmen, als sie den Kontakt zur jeweils anderen Region suchten.

12 1 [ 021 ] A A Doreen Mölders Sabine Wolfram Ohne Namen Beze jmen Kennen wir den Namen eines Neandertalers? Einer Bäuerin des 6. Jahrtausends v. Chr.? Eines Bronzegießers des 2. Jahrtausends v. Chr.? Gar aus Böhmen oder Sachsen? Nein, denn erst ab dem 1. Jahrhundert rückt Böhmen in den Blick antiker Schriftsteller und mit dem markomannischen Herrscher Marbod nimmt hier erstmals eine Person historische Gestalt an. Für Sachsen liegen für diese Zeit keine vergleichbaren Quellen vor. Das heißt, dass uns für den längsten Abschnitt der Menschheitsgeschichte keine Namen von Personen und auch keine konkreten historischen Ereignisse überliefert sind. Um ohne Namen Geschichten wie beispielsweise Beziehungsgeschichten erzählen zu können, nutzt die Archäologie das Hilfsmittel der archäologischen Kulturen, die anhand der materiellen Hinterlassenschaften definiert werden (Abb. 1). So ist auf den folgenden Seiten anstelle von historischen Personen und Ereignissen von Kulturen mit Linien- und Stichbandkeramik, vom Glockenbecher- und Schnurkeramik-Komplex, von der Aunjetitzer Kultur (Abb. 2), von der Lausitzer Kultur und von der Latènekultur die Rede. Archäologische Geschichtserzählung wirkt auf diese Weise häufig prozesshaft, zumal wir über lange Zeiträume sprechen. Immer aber und das ist uns bewusst sind es die Menschen gewesen, die die materiellen Gegenstände hergestellt, verwendet, getauscht und hinterlassen haben. Es sind die Menschen hinter den Objekten, die Beziehungen geknüpft, gepflegt, besiegelt, gebrochen oder bisweilen ganz verworfen haben. An diese materiellen Quellen richten wir archäologisch wie historisch Fragen zu den Gründen, Richtungen, Wegen und Orten, aber auch zu den Akteuren (politische Entscheidungsträger, wirtschaftliche Akteure, Gläubige, Intellektuelle, Soldaten, Künstler etc.) oder den gesellschaftlichen Normen, die in der Tiefe der Zeit ihren Anfang nahmen. Konkrete Anhaltspunkte für Kontakte, Beziehungen, Migrationen oder Ideentransfer zwischen Regionen und archäologischen Kulturen findet die Archäologie in Ähnlichkeiten in Form, Verzierung Známe jméno některého neandrtálce? Nějakou selku z 6. tisíciletí př. Kr.? Litce bronzu z 2. tisíciletí př. Kr.? Z Čech nebo ze Saska? Ne, vždyť Čechy se dostávají do zorného pole antických spisovatelů teprve v 1. století a v markomanském králi Marobudovi dostává konkrétní rysy první historická postava. Pro Sasko v této době žádné srovnatelné historické prameny nemáme. To znamená, že z nejdelšího úseku lidských dějin se nedochovala žádná jména jednotlivých postav ani konkrétní historické události. Aby mohla archeologie vyprávět tuto historii beze jmen, využívá jako pomůcku archeologické kultury, jež jsou definovány podle materiálního dědictví, které po sobě zanechly (Obr. 1). Proto bude na následujících stránkách místo historických postav a událostí řeč o kulturách s lineární keramikou, s vypichovanou keramikou, o komplexu keramiky zvoncovitých pohárů, o komplexu šňůrové keramiky, o únětické (Obr. 2) a lužické kultuře a o laténské kultuře. Archeologické líčení historie působí často jako popisování nějakého procesu, zvlášť jde-li o delší časová období. Ale vždy a toho jsme si vědomi to byli lidé, kdo vyráběl, používal, vyměňoval a zanechával materiální předměty. Lidé ukrytí za těmito předměty navazovali, pěstovali, zpečeťovali, přerušovali a někdy i zcela zavrhovali vzájemné vztahy. Právě na tyto materiální prameny směřujeme své otázky týkající se příčin, směrů, cest a míst, ale také aktérů (nositelů politických rozhodnutí, věřících, intelektuálů, vojáků, umělců atd.) nebo společenských norem, jejichž začátek leží v hlubinách času. Konkrétní vodítka pro kontakty, vztahy, migrace či transfer idejí mezi regiony a archeologickými kulturami nachází archeologie v podobnostech formy, výzdoby a zpracování keramiky, nástrojů a zbraní, ale také v podobě domů a hrobů. Na druhé straně rozdíly či chy-

13 Neugier Ohne Namen und Verarbeitung von Keramik, Werkzeugen und Waffen, aber auch in Haus- oder Grabformen. Unterschiede oder fehlende Vergleichsmöglichkeiten gelten andererseits als Indiz für fehlende Kontakte, Beziehungen und dergleichen mehr. Es ist der Archäologie auf diese Weise möglich, komplexe Beziehungsgeschichten für einzelne Epochen, aber auch über 7000 Jahre (und mehr) zu erzählen. 2 [ 017 ] Zvědavost Beze jmen bějící možnosti srovnání pokládáme za indicie absence kontaktů, vztahů a podobně. Archeologie tak tímto způsobem může vyprávět složité příběhy vztahů nejen v jednotlivých obdobích, ale i za dobu 7000 let (a delší). A 1 Grabensemble mit Keramikgefäßen, tordiertem Halsring aus Bronze und Bronzeröllchen aus Praha-Bubeneč, v. Chr., Muzeum hlavního města Prahy. Anhand materieller Kultur können in der Archäologie Rückschlüsse auf Beziehungen zwischen vergangenen Gesellschaften geschlossen werden. Soubor nálezů z hrobu s keramickými nádobami, nákrčník z tordovaného bronzového drátu a spirálovitými konci z Prahy-Bubenče, př. Kr., Muzeum hlavního města Prahy. Na základě materiální kultury jako je tato, je v archeologii možné činit závěry o vztazích mezi historickými společnostmi. 2 Depotfund mit Ösenhalsringen, Armringen und Randleistenbeilen aus Bronze aus Dresden-Prohlis, v. Chr., smac/lfa. Funde wie diese sind sowohl aus Böhmen als auch aus Sachsen bekannt. Depot s nákrčníky s očky, náramky a sekerami s postranními lištami z bronzu z Drážďan- Prohlis, př. Kr. smac/lfa. Nálezy jako je tento, jsou známé jak z Čech, tak ze Saska. 20 A Pavel Burgert, Harald Stäuble Sabine Wolfram In einem Boot: die Etablierung bäuerlichen Lebens und ihre Regionalisierung Na jedné lodi: Etablování rolnického života a jeho regionalizace Die Gefäße aus Altscherbitz und Prag-Šárka (Abb. 1) sind sich zum Verwechseln ähnlich und stehen hier exemplarisch für die Nähe der beiden Regionen zu Beginn der Jungsteinzeit ( v. Chr.). Eine Nähe, die für das Dresdner Elbtal und Böhmen ihren Höhepunkt um v. Chr. in der jüngeren Linienband- und frühen Stichbandkeramischen Kultur (LBK und SBK) hat. Über Böhmen nach Sachsen: Die ersten Bauern kommen an Im großen Bewegungsbogen, den Ackerbau und Viehzucht von ihrem Ursprungsland im Frucht baren Halbmond ab dem Jahrtausend v. Chr. nach Westeuropa zeichnen, bildet die Kultur der Bandkeramik den westlichen Abschnitt. Diese frühjungsteinzeitliche, bäuerliche Kultur entsteht in der Region um den Balaton im heutigen Ungarn heraus und führte weiterhin in einer nach Nordwest gerichteten Ausbreitung ab Mitte des sechsten vorchristlichen Jahrtausends bis ins Pariser Becken. Über Mähren und Böhmen gelangte die bäuerliche Kultur nach Sachsen (Abb. 2). Welche konkrete Route von Böhmen nach Sachsen eingeschlagen wurde, wissen wir nicht. Vermutlich führten die Trecks, die in der Regel mit allen domestizierten Tierarten, Rind, Schwein, Schaf und Ziege sowie Saatgut gereist sein müssen, nicht entlang des teilweise engen und unwegsamen Uferbereichs der Elbe. Eventuell ist die Erkundung neuer Siedlungsräume auf Booten elbabwärts erfolgt, aber nicht die Neuaufsiedlung mit Sack und Pack. Dafür hat man wahrscheinlich eher die leicht überwindbaren Höhenzüge benutzt, über die später auch die kurfürstliche Poststraße lief und über die inzwischen die neu gebaute Autobahntrasse führt. (Abb. 3). Da auf den Höhenzügen allerdings wegen des siedlungsungünstigen Raumes keine Siedlungen Keramické nádoby z nalezišť v saském Altscherbitz a Praze-Šárce jsou si k nero zeznání podobné (Obr. 1). Můžeme je považovat za doklad sblížení obou regionů na počátku mladší doby kamenné ( př. Kr.). Splynutí dosahuje v drážďanském údolí Labe a v Čechách vrcholu okolo přelomu 6. a 5. tisíciletí př. Kr., z archeologického pohledu tedy v pozdním období kultury s lineární keramikou a na počátku vývoje kultury s keramikou vypíchanou. Přes Čechy do Saska: První zemědělci přicházejí Na trase, kterou od 10. či 9. tisíciletí př. Kr. pronikali první zemědělci z oblasti tzv. úrodného půlměsíce na Blízkém východě do Evropy, zaujímá kultura s lineární keramikou její západní úsek. Tato kultura časné mladší doby kamenné krystalizovala v oblasti kolem Balatonu v dnešním Maďarsku a od poloviny 6. tisíciletí př. Kr. se odtud šířila dále severozápadním směrem až do Pařížské pánve. Přes Moravu a Čechy se dostala i do Saska (Obr. 2). Nevíme, jaké konkrétní trasy z Čech do Saska první zemědělci volili. Vyjdeme-li však z předpokladu, že na cestách přepravovali všechna svá domestikovaná zvířata hovězí dobytek, prasata, ovce, kozy, ale i osivo a jiné předměty každodenní potřeby, nemohl se takovýto přesun uskutečnit úzkým labským kaňonem. Nové prostory k osídlování v Sasku prozkoumávali kolonisté pravděpodobně nejprve na lodích po Labi, ale konečný transfer se musel uskutečnit jinudy. Za tím účelem byly spíše využívány snadnější cesty přes hraniční pohoří, které byly i v daleko pozdějších dobách využívány jako komunikační koridory, ve kterých se dnes staví dálnice

14 Neugier In einem Boot gegründet, sondern allemal Raststationen angelegt worden sein dürften, hinterließen diese keine bleibenden Spuren. Um die menschlichen Beziehungen zwischen Sachsen und Böhmen erkennen zu können, müssen wir uns hier auch mangels konkreter mensch - licher Überreste, die uns mit Hilfe isotopischer und genetischer Analysen eventuell Aussagen zu den konkreten Herkunftsregionen und Verwandtschaftsbeziehungen erlauben würden auf die Schlüsselelemente der frühjungsteinzeitlichen archäologischen Kulturen der Linien- und Stichbandkeramik beschränken: die Keramik mit ihrer namensgebenden Verzierung, die geschliffenen Steingeräte, die so lange als trennendes Element zu den vorangehenden, hauptsächlich geschlagene Steinwerkzeuge nutzenden Kulturen der Mittel- und Altsteinzeit galten und schließlich die Spuren der Hausbauten, die so charakteristisch sind für diese frühen Bauern. Keramikverzierung Anhand der Keramikverzierung lässt sich für das Verbreitungsgebiet der Linienbandkeramischen Kultur ab ca v. Chr. eine zunehmende Regionalisierung beobachten. Aus sächsischer Perspektive heißt das, dass Mittel- und insbesondere Nordwestsachsen stilistisch gesehen zum thüringischsachsen-anhaltinischen Raum gehören und das Dresdner Elbtal engere Beziehungen zu (Nord-) Böhmen hatte. Das zeigt sich im Vorkommen der böhmischen Verzierung im Šárka-Stil im Dresdner Elbtal. Die bislang singulären, eingangs erwähnten Gefäße mit ihrer primären Verzierung aus Rhomben/ Rauten stehen ebenfalls in diesem zeitlichen und kulturellen Kontext (Abb. 1). In der Heraus bildung der nachfolgenden Stichbandkeramik gemeinsam oder in jeder der Kleinregionen für sich erlebt diese Nähe zwischen Dresdner Elbtal und Nordböhmen ihren Höhepunkt. Es ist ein Übergang von Winkelmotiven in Doppelstich-Technik zu Winkelmotiven die alternierend gestochen sind. Referenzfundorte sind Dresden-Prohlis und Hrbovice-Chabařovice (Abb. 4a und b). Geschliffene Steingeräte Rohmaterialien, aus denen Geräte hergestellt wurden und deren eingeschränktes Vorkommen bekannt ist, eignen sich hervorragend dafür, Bezie- Zvědavost Na jedné lodi (Obr. 3). Krátkodobá stanoviště sloužící jako opěrné body při překonávání trvale neobyvatelných území nezanechala archeologicky zjistitelné stopy, a proto o nich a samotném překonávání tohoto obtížného úseku příliš nevíme. Při studiu vztahů mezi obyvatelstvem Saska a Čech se zatím musíme omezit na čistě archeologická pozorování. Pro nedostatek dochovaných lidských ostatků si totiž nemůžeme pomoci analýzou izotopů a genetického materiálu a tím určit, ze kterých oblastí Čech mohli první saští zemědělci pocházet. Neolitické bádání se při současném stavu pramenů musí omezit pouze na pozorování shodných klíčových znaků hmotného projevu archeologických kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Jedná se v první řadě o výzdobu keramiky, která ostatně oběma kulturám propůjčila název, a dále kamenné broušené nástroje. Ty byly po dlouhou dobu považovány za prvek oddělující zemědělské kultury od předchozích loveckých společností střední a starší doby kamenné. Ke zkoumání vztahů mezi osídlením raných zemědělců v Čechách a v Sasku slouží také stavební podoba domů na sídlištích. Ke všem těmto důležitým kulturním znakům se níže jednotlivě vrátíme. Keramika a její výzdoba Právě keramická výzdoba ukazuje na sílící regionalizaci sledovaného prostoru v období kultury s lineární keramikou, a to zhruba od 5200 př. Kr. Z pohledu Saska to znamená, že střední a zejména severozápadní Sasko podle výzdobného stylu náleží k durynsko- -sasko-anhaltské oblasti a drážďanské údolí Labe mělo naopak užší vztahy s Čechami, především s Podkrušnohořím a Poohřím. To se projevuje výskytem české výzdoby šáreckého stylu v drážďanském Polabí (Obr. 4). Dosud ojedinělé v úvodu zmíněné nádoby z Altscherbitz a Prahy-Šárky s primární výzdobou ve tvaru kosočtverců se vyskytují rovněž v tomto časovém a kulturním kontextu. Při formování projevu následné kultury s vypíchanou keramikou dosahuje blízkost drážďanského Polabí a severních Čech společně A 22 A Neugier In einem Boot hungen zwischen verschiedenen bandkeramischen Gruppen oder sogar Handelskontakte zu erkennen. Neben verschiedenen Arten von Rohstoffen, sog. böhmischen Quarziten, die nur dort vorkommen, aber auch häufig im Siedlungsmaterial des Dresdner Elbtals gefunden werden, kann man konkrete Beziehungen vor allem anhand der Ver teilung der geschliffenen Felsgesteingeräte festmachen. Zu einem großen Teil bestehen diese europaweit aus einer grünlich-geschichteten Gesteinsart (Aktinolith-Hornblendeschiefer), die nach heutigem Kenntnisstand in der Region Isergebirge in Nord-Ostböhmen oberflächennah gewonnen wurde (Abb. 5 und 6). In Sachsen allerdings gibt es die meisten und größten Stücke und zahlreiche gesägte transportfähige Rohmaterialkuchen weisen darauf hin (Abb. 7), dass nicht nur fertige Objekte und Halbprodukte gehandelt wurden, sondern dass Sachsen auch eine wichtige Rolle in der weiteren, westlich orientierten Verbreitung dieses Rohstoffs gespielt hat. Hausbau Schon früh war der Forschung aufgefallen, dass die innere Pfostenstruktur der Häuser, die Wandkonstruktion und die Aufteilung in bis zu drei Räume im gesamten Verbreitungsgebiet recht einheitlich sind. Im Detail zeigen sich darin allerdings zahl reiche Variationen, die Untereinheiten des großen LBK-Komplexes entstehen lassen. Diese können entweder als kleinere geografische Einheiten erscheinen oder sich als Einflusssphären zeigen. Beide können engere wirtschaftlich-soziale Kontakte spiegeln oder gemeinsame ( Familien -)Traditionen. Eines der architektonischen Elemente mit einer gewissen räumlichen Differenzierung ist die Ausrichtung der in der Regel sechs Meter breiten und im Schnitt zwischen Meter langen Hausgrundrissen. Diese sind im allgemeinen Nordwest-Südost ausgerichtet, was man oftmals mit dominierenden Windrichtungen zu erklären versuchte. Es scheint eine allgemeine Tendenz der Hausausrichtung in Zeit und Raum zu bestehen: die ältesten Häuser und jene, die im Osten des Verbreitungs gebietes gebaut wurden, sind stärker nach Norden orientiert, während die jüngeren und weiter im Westen vorkommenden Häuser eher nach Westen ausgerichtet waren. Dennoch konnte man bislang noch keine Abhängigkeit von europäischen Hauptwindrichtungen belegen. Trotzdem gibt es ein Muster, das zeigt, dass die 4a/b 25 Zvědavost Na jedné lodi nebo i jednotlivě v každém menším regionu svého vrcholu. Jedná se o přechod od motivů krokvic vytvářených pomocí vstřícného vpichu dvojhrotým nástrojem ke krokvicím vytvářeným střídavým vpichem. Blízkost obou oblastí v tomto ohledu dokládá keramika z naleziště Dráž ďany-prohlis a Hrbovice-Chabařovice u Ústí n. L. (Obr. 5a, 5b). Kamenné nástroje Původ surovin pro výrobu kamenných nástrojů je nám ve většině případů dobře známý. Tato okolnost umožňuje studium vztahů či dokonce ekonomických kontaktů mezi skupinami prvních zemědělců v různých regionech navzájem, např. surovina křemenců původem ze severozápadních Čech je zastoupena rovněž mezi nálezy na sídlištích v okolí Drážďan. Pro zkoumání distribuce surovin i nástrojů je velmi významné rozšíření broušených kamenných nástrojů z metabazitu. Tyto nástroje, nacházející se v různých evropských oblastech, byly vyrobeny z horniny, jež se dle dnešního stavu poznání získávala povrchovou těžbou v Jizerských horách (Obr. 6 a 7). V Sasku se tato surovina na sídlištích vyskytuje velmi početně, a to i v podobě rozměrných polotovarů, nejen hotových nástrojů (Obr. 8). To naznačuje skutečnost, že právě Sasko hrálo významnou roli v šíření jizerskohorského metabazitu dále na západ. Konstrukce domů Je dlouhodobě známou skutečností, že stavební podoba starších neolitických domů je na rozsáhlém území kultury s lineární keramikou v podstatě shodná a liší se v detailech. Právě jemné konstrukční odlišnosti slouží k dalšímu třídění dochovaných konstrukcí. Ty se mohou projevovat buď jako určité menší geografické jednotky, nebo mohou odrážet sféry vlivu či vzájemných vztahů. V obou případech je lze vysvětlit jako odraz užších hospodářských a sociální kontaktů nebo společných ( rodinných ) tradic. Jedním z prvků, který se v různých oblastech liší, je orientace domů, jež bývaly zpravidla šest metrů široké a 25 až 35 m dlouhé. Ty svou delší osou

15 Neugier In einem Boot 1a [ 001 ] 1b [ 002 ] Zvědavost Na jedné lodi 2 A 1 Die Kümpfe aus Altscher bitz (a) und Prag-Šárka (b) datieren auf ca v. Chr. und weisen eine nahezu identische Verzierung auf. Sie stehen damit exemplarisch für die Nähe der Regionen Sachsen Böhmen zu Beginn der Jungsteinzeit. In beiden Fällen wurde die Verzierung aus Spiralen und Winkeln sekundär über einer älteren geritzten oder gestochenen Verzierung aufgebracht. Verwendet wurde Birkenpech sowie Birkenbast und in Prag- Šárka sogar rote Farbe. Nádoby z Altscherbitz (a) a z Prahy-Šárky (b) jsou datovány zhruba do doby kolem roku 5000 př. Kr. a mají takřka identickou výzdobu. Exemplárně tak ukazují blízkost regionů Saska a Čech na začátku mladší doby kamenné. V obou případech byla výzdoba spirál a trojúhelníků nanesena na starší škrábané nebo vypichované zdobení. Používala se březová smůla a březové lýko, a v Praze-Šárce dokonce i červená barva. 2 Von Ungarn über Böhmen erreichte die frühjungsteinzeitliche bäuerliche Kultur vor Jahren Sachsen. Raně neolitická rolnická kultura se před 7500 lety dostala do Saska z Maďarska přes Čechy. A Die Aufsiedlung Sachsens durch einwandernde Bauern erfolgte wohl über dieselben gut überwindbaren Höhenzüge des Erzgebirges, die heute auch genutzt werden. Kočovní zemědělci osídlili Sasko přes tato snadno překonatelná pásma Krušných Hor, která jsou používána dodnes. 4a Den Übergang von parallel (1) zu alternierend (3, 5,6, 7) gestochenen Winkelmotiven belegen die Gefäße aus Hrbovice-Chabařovice. Přechod od paralelně (1) ke střídavě vypichovaným (3, 5,6, 7) motivům krokvic dokládají nádoby z Hrbovic-Chabařovic. 4b Parallel (a und b) und alternierend (c und d) gestochene Winkelmotive aus Dresden-Prohlis (Abbildungen nicht maßstabsgetreu). Landesamt für Archäologie Sachsen. Paralelně (a, b) a střídavě (c, d) vypichované motivy krokvic z Drážďan-Prohlis (obrázky nejsou v měřítku). Landesamt für Archäologie Sachsen. Neugier In einem Boot 3 4a Zvědavost Na jedné lodi 4b [ 004 ]

16 Neugier In einem Boot Zvědavost Na jedné lodi [ 005 ] A 5 Die böhmische und die sächsische Seite verbinden auch die Verwendung von Steinrohstoffen aus dem tchechischen Isergebirge während der Jungsteinzeit. Blick auf das Bergbaugebiet von Osten. V mladší době kamenné spojuje českou a saskou stranu také používání surového kamene z českých Jizerských hor. Pohled na oblast těžby od východu. 6 Der Abbau des Hornblendeschiefers im Isergebirge hinterließ deutliche Gruben, sog. Pingen, im Gelände. Těžba amfibolitu v Jizerských horách po sobě v terénu zanechala charakteristické jámy, tzv. pinky. 7 Das Rohmaterial für Felsgesteingeräte wurde im Isergebirge gewonnen und in Form von Rohmaterialkuchen zur weiteren Verarbeitung verbreitet. Die Steinobjekte des Depotfunds von Dresden- Nickern belegen neben dem Rohmaterialkuchen weitere Verarbeitungsschritte hin zur fertigen Beilklinge. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. Surový materiál pro kamennou industrii byl získáván v Jizerských horách a odtamtud vyvážen k dalšímu zpracování. Kamenné objekty z nálezu depotu v Drážďanech-Nickern dokládají vedle kamenných polotovarů další kroky při zpracování na břity kamenných seker. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. A Neugier In einem Boot Orientierung der Hausgrundrisse nicht zufällig war, sondern eine größere Bedeutung für die ehemaligen Erbauer und Siedler gespielt haben muss. In der allgemeinen Tendenz wollen wir darin Traditionsstränge sehen, die auf einen engeren und intensiveren Kontakt, evtl. sogar familiäre Beziehung hinweisen. Demnach fällt eine starke Ähnlichkeit der vorrangig nördlichen Hausausrichtung im Dresdner Elbtal mit jenen in Mittelböhmen auf, d. h. entlang der Elbe, während sich die nordwestböhmischen Häuser davon unterscheiden und gemeinsame Traditionen mit jenen in Nordwestsachsen (wahrscheinlich auch mit deren angrenzenden Gebieten in Thüringen und Sachsen-Anhalt) aufweisen (Abb. 8). Die Ausrichtungen der Hausgrundrisse in den mittelsächsischen Lössregionen zeigen dagegen sowohl Verbindungen zur Elbbandkeramik aus Dresden und Mittelböhmen als auch nach Nordwestsachen und bilden damit eine Art Bindeglied. Schlussfolgernd kann man sagen, dass für die frühen Aufsiedler des böhmischen Beckens und des Elbtals wie im übrigen auch für die vorangehenden und zum Teil wahrscheinlich auch weiterhin in den Mittelgebirgen lebenden Jäger und Sammler die physische Grenze der Mittelgebirge zu keiner Abgrenzung der Gemeinschaften geführt hat. Die Elbe selbst wiederum hat für die frühneolithischen Einwohner wahrscheinlich keine besondere Rolle bei der Anlage ihrer Siedlungen gespielt. Kleinere Nebenflüsse der Elbe waren wohl zusammen mit der topografischen Lage und den Böden weit wichtigere naturräumliche Elemente, auf die Bezug genommen wurde. Dennoch muss die Elbe als einziger großer Fluss mit dauerhafter Wasserführung stets ein verbindendes Kommunikationselement zwischen Böhmen und Sachsen gewesen sein, wenngleich die Elbe im Dresdner Stadtgebiet selbst eine deutliche Grenze zwischen den besiedelten Lösshängen im Süden und den unbesiedelten, nördlich gelegenen Sandböden bildet: eine allerdings nur symbolische Trennung von zwei sehr unterschiedlichen Naturräumen. Zusammenfassend ist festzuhalten, dass die nord-böhmischen und sächsischen Regionen am Ende der Linienbandkeramischen Kultur eine gemeinsame Entwicklung verzeichnen. Dies führte wahrscheinlich unabhängig in beiden Regionen zur Entstehung eines neuen kulturellen Phänomens, der Stichbandkeramischen Kultur, deren weitere Entwicklung wir hier nicht mehr verfolgen. Zvědavost Na jedné lodi obecně směřují od severozápadu k jihovýchodu, což se dříve vysvětlovalo převládajícím směrem větrů. Podrobnější analýzy ukázaly, že orientace domů je odlišná v různých oblastech i různých časových obdobích. Statisticky se ukazuje, že vůbec nejstarší domy a ty, které byly postaveny ve východních částech rozšíření kultury s lineární keramikou, jsou orientovány více k severu, zatímco mladší a dále na západě rozšířené stavby směřují více k západu. Ovšem doložit, že by tato skutečnost souvisela s převládajícími větry v různých krajinách a v různých obdobích, se zatím nedaří. Zároveň toto zjištění ukazuje, že orientace domů nebyla náhodná, ale musela pro tehdejší stavitele i obyvatele sídlišť mít nemalý význam. Dnes je spíše zastávána představa, že orientace domů odráží přísně dodržované tradice, které ukazují na užší a intenzivní kontakty, příp. dokonce rodinné vztahy v různých krajinách i různých dobách. I z tohoto důvodu je nápadná silná podobnost převážně severní orientace domů v drážďanském Polabí s obdobným orientováním domů ve středočeském Polabí. Zatímco domy v Podkrušnohoří a v Poohří se liší a vykazují společné tradice se severozápadním Saskem a pravděpodobně také s přilehlými oblastmi Durynska a Saska-Anhaltska (Obr. 8). Orientování domů ve středosaských sprašových oblastech oproti tomu naznačuje spojení jak s polabskou enklávou kultury s lineární keramikou na Drážďansku a ve středních Čechách, tak i se severozápadními Čechami. Tento region je zřejmě jistým spojovacím článkem mezi oběma oblastmi. Závěrem můžeme konstatovat, že pro obyvatele české kotliny a saského Polabí v mladší době kamenné stejně jako pro dřívější a zčásti v horách zřejmě nadále přežívající lovce a sběrače nevedla fyzická hranice Krušných hor k trvalému oddělení těchto společenství. Labe sice bylo určitým spojujícím prvkem, avšak zřejmě nehrálo při šíření sídelní oikumeny prvních zemědělců mimořádně významnou roli. Menší řeky ústící do Labe byly zřejmě svou topografickou polohou a pro zemědělství příhodnými půdami mnohem důležitějším kritériem, na něž byl při kolonizaci brán zřetel. Přesto muselo být Labe jako

17 Neugier In einem Boot Zvědavost Na jedné lodi jediný velký tok s trvalým dostatkem vody komunikačním kanálem mezi Čechami a Saskem. A to i přesto, že samo Labe tvoří přímo v Drážďanech zřetelnou hranici mezi osídlenými sprašovými svahy na jihu a neosídlenými písčitými půdami na severu a symbolicky tak odděluje dvě velmi odlišná přírodní prostředí. Lze uzavřít, že české a saské regiony na sklonku kultury s lineární keramikou prodělaly společný vývoj, který následně vedl v obou oblastech nezávisle ke vzniku nového fenoménu, kultury s vypíchanou keramikou. Její další vývoj a osudy však již leží za horizontem sledovaným touto výstavou. Literatur/Literatura: Einicke 2011; Link 2012; Rulf 1997; Vencl 1961; Zápotocká 2007; Zápotocká/Muška A 8 Die Nord-Süd Orientierung der linienbandkeramischen Häuser des Dresdener Elbtals entspricht jener der Häuser in Mittelböhmen und verweist damit auf eine gemeinsame Tradition. Severojižní orientace domů kultury s lineární keramikou odpovídá orientaci domů ve středních Čechách a naznačuje tak společnou tradici. 28 A Matthias Conrad Kommunikation und überregionale Zeichensysteme im 3. Jahrtausend v. Chr. Schnurkeramik- und Glockenbecherkomplex Komunikace a nadregionální znakové systémy ve 3. tisíciletí před Kristem kultury se šňůrovou keramikou a zvoncovitých pohárů Böhmen und Sachsen sind bedeutende Verbreitungsschwerpunkte des Schnurkeramik- ( v. Chr.) und Glockenbecherkomplexes ( v. Chr.) am Ende des Neolithikums (Abb. 1). Beide Komplexe werden zumeist anhand ihrer scheinbar uniformen Bestattungssitten und ähnlichen Funden mit großer Verbreitung beschrieben. Die Schnurkeramik kommt dabei von Russland sowie der Ukraine im Osten bis in die Schweiz im Westen vor, während der Glockenbecherkomplex von Portugal bis Polen belegt ist. Bei genauer Betrachtung lassen sich aber regionale Unterschiede erkennen. Eine Rekonstruktion der kulturellen Verhältnisse innerhalb und zwischen den Regionen ist aus erkenntnistheoretischer Sicht unmöglich, da diese unwiderruflich vergangen sind. Hier kann lediglich eine Konstruktion mehr oder weniger plausibler Modelle gelingen. Standen in der Becherforschung des 19. und 20. Jahrhunderts Interpretationen im Vordergrund, die die verbindenden Merkmale betonten und nach denen die Becherkomplexe zwei Völker repräsentieren, kamen seit den 1970er Jahren neue Ansätze auf. Eines dieser Erklärungsmodelle für das gegensätzliche Verhältnis von Entsprechung und Unterschieden zwischen den Becherregionen ist die Zeichentheorie, die archäologischen Funden eine Kommunikationsfunktion unterstellt. Materielle Kultur wird in diesem Modell als Träger bestimmter Bedeutungen verstanden, die durch Herstellung sowie Verwendung wahrgenommen und kommuniziert wurden. Auch wenn die Inhalte dieser Zeichen nicht mehr zu erschließen sind, so können wir doch davon ausgehen, dass die über große Entfernungen in Europa verbreiteten Becherkomplexe materielle Hinterlassenschaften überregionaler Zeichensysteme sind, die auf einem ähnlichen Gedankengut bzw. einer Čechy a Sasko představují významné sídelní oblasti v rámci rozšíření kultur se šňůrovou keramikou ( př. Kr.) a zvoncovitých pohárů ( př. Kr.) na sklonku eneolitu (Obr. 1). Obě kulturní skupiny jsou dostatečně popsány především pomocí zdánlivě uniformního pohřebního ritu a shodných nálezů na rozsáhlých územích. Kultura se šňůrovou keramikou je rozšířena od oblastí Ruska a Ukrajiny na východě až po Švýcarsko na západě a kultura zvoncovitých pohárů od Portugalska na jihozápadě až po dnešní Polsko. Při bližším pozorování lze však rozpoznat regionální rozdíly. Rekonstrukce kulturních poměrů uvnitř regionů ani mezi nimi není z hlediska teorie poznání možná, neboť je nenávratně minulá. Můžeme pouze vytvořit konstrukce více či méně odpovídajících modelů. V 19. a 20. století stály v popředí bádání interpretace pohárů, které zdůrazňovaly v rámci každé kultury jejich společné znaky, podle nichž měly skupiny obou typů pohárů reprezentovat dvojí lid. Od sedmdesátých let 20. století se ovšem objevují nové přístupy a modely. Jeden z nich vychází z teorie znaků, poukazuje na shody a rozdíly mezi oběma kulturními skupinami a přisuzuje archeologickým nálezům především komunikační funkci. Materiální kultura je v tomto modelu chápána jako nositel určitých významů, které byly vnímány a komunikovány při výrobě i praktickém používání artefaktů. Přestože obsah těchto znaků již nelze dešifrovat, můžeme vycházet z toho, že obě kulturní skupiny s poháry rozšířené na rozsáhlých územích Evropy jsou dědictvím

18 Neugier Kommunikation und Zeichensysteme 1 2a [ 006 ] Zvědavost Komunikace a znakové systémy 2b [ 007 ] 1 Der Schnurkeramik- ( v. Chr.) und Glockenbecherkomplex ( v. Chr.) besitzen in Teilen Mitteleuropas wie in Böhmen und Sachsen gleiche Siedlungsräume. Daraus entstanden Wechselbeziehungen, wie die Nutzung derselben Bestattungsplätze, eine sich im Kern entsprechenden geschlechtstypischen, aber im Detail unterschiedlichen Bestattungssitte und die Verwendung des Bechers. Komplex šňůrové keramiky ( př. Kr.) a zvoncových pohárů ( př. Kr.) zaujímá v některých částech střední Evropy, jako v Sasku a v Čechách, stejná sídelní území. Výsledkem jsou v jádru podobné vzájemné vztahy, jako je používání týchž pohřebišť, avšak v detailech se lišící pohřební zvyky a používání poháru. A 2a/b Die Amphoren aus Brnian, Birnian und Leipzig-Rückmarsdorf besitzen zwar deutlich verschiedene Gefäßproportionen. Aufgrund der senkrechten Bündel eingeritzter Linien auf der Gefäßschulter gehören sie aber zu den Strichbündelamphoren, die ihren Ursprung in Osteuropa besitzen und in Regionalgruppen des Schnurkeramikkomplexes zu finden sind. Für die Vermittlung des schnurkeramischen Zeichensystems aus dem Osten war der Verbindungsweg zwischen Böhmen und dem Mittelelbe-Saale-Gebiet über Sachsen wohl von besonderer Bedeutung. Amfory z Brňan a Lipska-Rückmarsdorfu mají ovšem různé proporce nádob. Podle svislých svazků čar vyrytých pod hrdlem nádoby však patří ke skupině amfor se svazky čar, které pocházejí z východní Evropy a najdeme je v regionálních skupinách komplexu šňůrové keramiky. Obzvláštní význam pro zprostředkování systému znaků šňůrové keramiky z východu měla patrně spojovací cesta mezi Čechami a oblastí středoněmeckého Polabí a Posálí přes Sasko. 30 A 2a/b 30 3a/b Neugier Kommunikation und Zeichensysteme Idee gründen. Befunde und Funde liefern uns zahlreiche Hinweise auf Elemente dieser über Netzwerke kommunizierten Becheridee: Uniforme Bestattungssitten mit geschlechts typischen Einzelgräbern betonen die Rolle des Individuums. Die genormte Beigabe von Schnur- und Glockenbechern, als wichtige Symbolträger, deuten auf rituelle Trinkhandlungen hin. Analysen der Gefäßinhalte, die Rückstände von Pollen bzw. Honig ergaben, unterstreichen diese Deutung. Waffen als Grabbeigaben wie auch regelhaft auftretende Traumata an Skeletten verweisen auf ein kriegerisches Selbstverständnis und auf Kampfhandlungen. Über große Entfernungen ähnliche Funde, fremde Grabausstattungen und vor allem die Ergebnisse von DNA- sowie Isotopenanalysen zeigen ein hohes Maß an Mobilität einzelner Personen(-gruppen) an. Metallobjekte und Handwerkergräber zeugen zudem vom Wissen um die Metallurgie. Durch Benutzung der zeichenbeladenen Dinge wurde der Bezug zu den überregionalen Bechernetzwerken hergestellt und deren Bedeutung der Gemeinschaft visualisiert. Diese Becheridee ist also die verbindende Klammer zwischen Böhmen und Sachsen im 3. Jahrtausend v. Chr. Der Schnurkeramikkomplex Der ab etwa 2750 v. Chr. nachgewiesene Schnurkeramikkomplex ist vor allem anhand von Gräbern definiert. Siedlungen wurden erst in jüngerer Zeit definiert. Die postulierte geschlechtstypische Bestattungssitte mit Frauen in linker Ost-West-ausgerichteter und Männer in rechter West-Ost-ausgerichteter Hocklage scheint dabei nur für einige Regionalgruppen wie Böhmen und Sachsen als Teil des Mittelelbe-Saale-Gebiets (MESG) Gültigkeit zu besitzen. Insgesamt sind deutliche Varianzen festzustellen. Die Toten wurden vorwiegend mit Bechern und Amphoren sowie Männer mit Felsgesteinäxten ausgestattet. Zudem ist aus Frauengräbern ein umfangreiches Repertoire an Tierzahn-, Muschel- und Knochenschmuck bekannt. Teile des schnurkeramischen Zeichensystems wie Strichbündelamphore (Abb. 2a, 2b) und einfache Schnurbecher haben ihren Ursprung in Osteuropa (Abb. 3a, 3b). Sie gehören zum sogenannten Einheitshorizont, der auch bestimmte Axtformen, Fischgrätenbecher und Wellenleistentöpfe umfasst und zumindest teilweise am Beginn der Entwicklung in den verschiedenen Regionen steht. Die Verbindung zwischen den bedeutenden Zvědavost Komunikace a znakové systémy nadregionálních znakových systémů zakládajících se na podobném duchovním základě, popř. na stejné myšlence. Nálezové soubory a situace, ale i jednotlivé nálezy skýtají četné doklady prvků těchto pohárových myšlenek, které se šířily pomocí komunikačních sítí: přísné a uniformní pohřební zvyklosti se zvláštními typy hrobů pro každé z obou pohlaví zdůrazňují roli individua. Normované milodary v podobě pohárů obou kultur jsou nositeli významových symbolů a dokazují rituální picí zvyky. Analýzy obsahů nádob prokazující zbytky pylu, popř. medu takovouto interpretaci dále podporují. Zbraně jako milodary v hrobech i pravidelně se vyskytující doklady zranění na kostrách prozrazují četnost a význam válečných a bojových zvyklostí a praktik. Podobné nálezy vyskytující se na rozsáhlých územích, hroby s cizí výbavou a především výsledky analýz DNA i analýz izotopů vybraných prvků dokládají vysokou míru mobility jednotlivců, případně i skupin. Kovové předměty a pohřby řemeslníků svědčí o určitých znalostech metalurgie. Používáním předmětů nesoucích shodné či podobné informační znaky vznikl vztah k nadregionálním sítím obou typů pohárů, a tím se i význam společenství jejich nositelů zviditelnil. Idea zachycená na pohárech je tedy spojujícím prvkem mezi Čechami a Saskem ve 3. tisíciletí př. Kr. Kulturní skupiny se šňůrovou keramikou Kultura se šňůrovou keramikou je doložená ve střední Evropě zhruba od 2750 př. Kr. a je definována především hroby. Sídliště byla identifikována až v nedávné době. Jak jsme již uvedli, pohřební ritus se liší dle pohlaví zemřelého. Žena je vždy uložena ve skrčené poloze na levém boku ve směru východ západ, kdežto muž vždy leží na pravém boku ve směru západ-východ. To platí pro uskupení této kultury v Čechách i v Sasku, které je ovšem součástí většího regionálního uskupení ve středoněmeckém Polabí a Posálí. V rámci tohoto základního pravidla při pohřbívání lze pozorovat různé varianty. Mrtví byli vybaveni na onen svět převážně poháry a amforami, muži kamennými sekeromlaty.

19 Neugier Kommunikation und Zeichensysteme Zentren in Böhmen und Sachsen bzw. dem MESG spielte eine wichtige Rolle bei der Vermittlung dieser Fundtypen und des damit zusammenhängenden Zeichensystems nach Westen. Im Gegensatz zum Einheitshorizont variieren Formen und Verzierungen der jüngeren Regionalgruppen deutlich. So kann der in Westsachsen verbreitete Mansfelder Stil (Abb. 4a) mit flächigen Schnurverzierungen und dem typischen ausgesparten Winkelband deutlich von der Schnurkeramik in der Oberlausitz und Böhmen (Abb. 4b) unterschieden werden. Dass sich dennoch vereinzelte Funde des Mansfelder Stils in Böhmen finden, lässt Verbindungen in Form von Kommunikation und Migration vermuten. Fundorte mit Oberlausitzer Schnur keramik, die in Ostsachsen eine eigenständige und wohl noch bis in die Frühbronzezeit fortdauernde Regionalgruppe darstellt, bilden in der oberen und mittleren Iser-Region Nordostböhmens hingegen eine Art Exklave. Demgegenüber stehen im MESG typisch böhmische Amphoren mit Rippenverzierung auf der Schulter und der mit einigen Exemplaren nachgewiesene eiförmige Topf, der aufgrund seiner Hauptverbreitung wohl in Böhmen seinen Ursprung besitzt. Der Glockenbecherkomplex Ab 2500 v. Chr. tritt parallel zur Schnurkeramik der Glockenbecherkomplex auf, der ebenso vorwiegend durch Grabfunde belegt ist. Erst in jüngerer Zeit mehren sich Nachweise von Siedlungen. Wie bei der Schnurkeramik ist die geschlechtstypische Bestattungssitte kennzeichnend, mit dem Unterschied, dass Frauen als rechte Nord-Süd- und Männer als linke Süd-Nord-ausgerichtete Hocker beigesetzt wurden. Die Toten wurden vorwiegend mit Glockenbechern, Schalen und Tassen ausgestattet. Ein Teil der Männerbestattungen ist durch Kupfer- oder Silexdolche sowie Pfeil und Bogen als Kämpfer charakterisiert. Böhmen als Teil der Ostgruppe und Sachsen als Teil des MESG sind durch zahlreiche Elemente wie das Totenritual miteinander verbunden. Dabei nimmt das MESG eine Stellung zwischen Ostgruppe und den westlichen Gruppen ein. So weisen die ritzlinienverzierten Glockenbecher in Richtung Westen, während die bisher nur in An sätzen erforschte Siedlungsware mit Halsleistengefäßen einerseits und Tassen sowie T-Randschalen andererseits eine Mischung aus westlichen und östlichen Elementen Zvědavost Komunikace a znakové systémy Kromě toho je z ženských pohřbů znám bohatý repertoár ozdob z kostí, zvířecích zubů a mušlí (Obr. 2a, 2b). Součásti znakového systému šňůrové keramiky jako např. amfory s metopovou výzdobou nebo jednoduché poháry zdobené otisky šňůry mají původ na východě Evropy (Obr. 3a, 3b). Patří k nejstaršímu tzv. panevropskému horizontu, který zahrnuje i určité tvary sekeromlatů, pohárů s výzdobou napodo bující rybí kostru, hrnce se specifickou vlnovkovitě utvářenou lištou zdobenou vlnovkou, a který stojí zpravidla na počátku vývoje kultury v jednotlivých oblastech. Spojení mezi významnými centry v Čechách a Sasku, popř. v celé oblasti středoněmeckého Polabí a Posálí hrálo důležitou roli při šíření těchto typů nálezů a s nimi souvisejících systémů znaků směrem na západ. Na rozdíl od tzv. panevropského horizontu vytvářejí formy a výzdoby mladších vývojových regionálních skupin výrazné varianty. Lze rozlišovat např. tzv. mansfeldský styl (Obr. 4a) s plošnou šňůrovou výzdobou a zcela chybějící jinak typickou klikatkou, který je rozšířen na západě Saska a který se výrazně liší od šňůrové keramiky v Horní Lužici a v Čechách (Obr. 4b). Skutečnost, že se ojedinělé nálezy mansfeldského stylu v Čechách přesto vy - skytnou, je možné dát do souvislosti s předpokládanou komunikací mezi nositeli kultury se šňůrovou keramikou a jejich migrací. Naleziště s hornolužickou šňůrovou keramikou vytvářejí ve východním Sasku samostatnou regionální skupinu přežívající zřejmě až do časné doby bronzové. Naproti tomu naleziště této skupiny v horním a středním Pojizeří v severních Čechách zde původní nejsou a představují jistý druh její exklávy. Protipólem jsou typické české amfory s výzdobou v podobě plastických žeber na plecích a v několika exemplářích dochovaný vejčitý hrnec, jehož původ lze na základě hlavního rozšíření zřejmě hledat v Čechách. Kulturní skupiny se zvoncovitými poháry Zhruba od roku 2500 př. Kr. se v Čechách i Sasku vyskytuje paralelně se šňůrovou keramikou kultura zvoncovitých pohárů, která A 4a 34 4b A 5a/b, 7a/b Neugier Kommunikation und Zeichensysteme darstellt. Während für Böhmen der sogenannte Ostgruppenbecher in Kammstempeltechnik (Abb. 5a, 5b; 7a, 7b) mit mehreren durchlaufend oder in Metopen gegliederten Zierzonen charakteristisch ist, gilt der mit zwei in Metopen gegliederten Zierzonen versehene Glockenbecher in Kammstempel- oder Ritzlinientechnik für das MESG als typisch (Abb. 6). Bisher sind etwa 400 Fundstellen des Glockenbecherkomplexes im MESG bekannt. Davon bargen 19 Fundorte Ostgruppenbecher, von denen allein elf in Sachsen liegen. 19 dieser Becher stammen von hier, während aus dem übrigen MESG nur neun Exemplare bekannt sind. Acht Ostgruppenbecher sind aufgrund der hohen Form, des durchlaufenden Verzierungsstils mit mehr als sechs Zierzonen und der hellroten Farbe als Epimaritime Becher zu klassifizieren, die wie die mit ihnen vergesellschafteten prestigeträchtigen Beigaben wie Gold- und Bernsteinschmuck andeuten wohl Kenn zeichen bestimmter sozialer Gruppen sind. Sie stammen bis auf das Grab von Apfelstädt in Thüringen ausschließlich aus Sachsen. Die Brandbestattung eines Jahre alten Mannes im Tagebau Zwenkau südlich von Leipzig war mit Epimaritimem Becher, Goldgegenständen und Silexpfeilspitzen ausgestattet. Neben dem Becher verbinden die aus mehreren Steingeräten bestehende Metallhandwerkerausstattung, das Material der Goldplättchen und der Brandbestattungsritus das Grab mit der Ostgruppe. Die gestielten Pfeilspitzen verweisen hingegen nach Westeuropa. Neben den Beigaben spricht die mit 1,74 m rekonstruierte, für ihre Zeit vergleichsweise große Körperhöhe des Bestatteten für eine hervorgehobene soziale Stellung. 14 km südlich davon wurde im Tagebau Schleenhain in einer Siedlung des Glockenbecherkomplexes abseits der Häuser aber in der Nähe der Siedlungsgruben eine weitere Bestattung mit Ostgruppenbecher freigelegt. Ansonsten liegen die Fundstellen der Ostgruppe innerhalb des MESG isoliert von lokalen Funden. Dies spricht zusammen mit der geringen Fundanzahl im MESG für mobile, d. h. aus der Ostgruppe eingewanderte, Personen- (gruppen). Die Konzentration der Fundpunkte in Sachsen, insbesondere die in Zentralsachsen westlich der Elbe, weist auf das Elbtal als Verbindungsweg zwischen Böhmen und Sachsen hin. Die Gräber von Sömnitz und Zschoppach, aber auch von Dresden-Leuben mit unverzierter Keramik der Ostgruppe unterstreichen dies. Zvědavost Komunikace a znakové systémy je doložena rovněž nálezy hrobů. Teprve v poslední době se množí i doklady sídlišť. Stejně jako u kultury se šňůrovou keramikou je i u této charakteristické odlišné pohřbívání podle pohlaví. Ženy byly pohřbívány ve skrčené poloze na pravém boku ve směru severjih a muži na levém boku směrem od jihu k severu. Do hrobů byly kladeny převážně poháry, jejichž tvar nápadně připomíná zvon, dále mísy a džbánky. Pro část mužských pohřbů jsou charakteristické nálezy měděných a pazourkových dýk, pazourkových hrotů šípů a luků. Tito zemřelí jsou považováni za bojovníky. Čechy jako součást východní skupiny této kultury a Sasko jako součást skupiny na středoněmeckém Labi a Sále jsou propojeny četnými kulturními prvky, např. pohřebními rituály. Přitom oblast středoněmeckého Polabí a Posálí zaujímá postavení mezi východní a západní kulturou zvoncovitých pohárů. To dokládají zvoncovité poháry s dekorem rytých linií šířící se ze západu. Zatím málo poznaná sídlištní keramika, v níž jsou na jedné straně zastoupené nádoby s plastickými lištami na hrdle a na straně druhé džbánky a mísy s okrajem ve tvaru písmene T, představují míšení západních a východních prvků a vlivů. Pro Čechy je charakteristický tzv. pohár východního typu zdobený hřebenovým kolkováním (Obr. 5a, 5b; 7a, 7b), uspořádaným do průběžných pásů nebo členěným do systému metop. Pro oblast středoněmeckého Polabí a Posálí je zase typický zvoncovitý pohár s hřebenovým kolkem nebo rytou linií rozdělenou metopami do dvou výzdobných zón (Obr. 6). V této oblasti je známo asi 400 nalezišť kultury zvoncovitých pohárů. Na 19 devatenáct z nich byly nalezeny tzv. poháry východní skupiny, jedenáct těchto lokalit se nachází na území Saska. Přitom 19 devatenáct těchto pohárů pochází ze saských nalezišť, zatímco ze zbylé oblasti středního Labe a Sály je známo jen devět exemplářů. Osm z těchto pohárů východní skupiny lze podle vysokého tvaru, nepřerušované kolkované výzdoby ve více než šesti pásech a podle světle červené barvy klasifikovat jako epimaritimní poháry. Tyto poháry a s nimi do hrobů uložené prestižní milodary, např. zlaté nebo jantarové ozdoby,

20 Neugier Kommunikation und Zeichensysteme 3a [ 008 ] 4a [ 010 ] 5a [ 012 ] 3b [ 009 ] 4b [ 011 ] 5b Zvědavost Komunikace a znakové systémy 3a/b S-förmige Becher mit parallelen Schnurlinien wie auf dem Exemplar aus Großstorkwitz (3a) oder Rillenwie auf dem Gefäß aus Prag-Vinohrady (3b) gehören zum sogenannten Einheitshorizont, der die schnurkeramischen Regionalgruppen wie Böhmen und Sachsen verbindet. Esovité poháry s paralelními šňůrovými linie - mi jako na exempláři z Großstorkwitz (3a) nebo rýhami jako na nádobě z Prahy-Vinohrad (3b) patří k tzv. jednotnému horizontu, který spojuje regionální skupiny šňůrové keramiky jako Čechy a Sasko. A 4a/b Im Gegensatz zum Einheitshorizont unterscheiden sich in den jüngeren Stufen die Funde aus Böhmen und dem Mittelelbe-Saale- Gebiet deutlich. Die flächendeckende Verzierung des Zylinderbechers aus Schleenhain (4a) ist typisch für den sogenannten Mansfelder Stil, während der Becher aus Lužec (4b) mit kugeligem Bauch und verziertem hohem zylinderförmigen Hals für Böhmen charakteristisch ist. Na rozdíl od jednotného horizontu se nálezy z Čech a z oblasti středního Labe a Sály z mladších stupňů zřetelně liší. Plošné zdobení cylindrického poháru z Schleenhainu (4a) je typické pro tzv. mansfeldský styl, zatímco pohár z Lužce (4b) s kulovitou spodní částí a zdobeným vysokým válcovitým krkem je charakteristický pro Čechy. 5a/b Die Glockenbecher aus Cröbern (5a) und Schweta (5b) stammen zwar aus Sachsen, sind aber durch ihre Dekoraktion mit mehreren Zierzonen typisch für die in Böhmen, Mähren, Ungarn, Slowakei, Österreich und Süddeutschland verbreitete Glockenbecherostgruppe. Zvoncovité poháry z Cröbern (5a) a Schwety (5b) sice pocházejí ze Saska, ale svou dekorací v několika zdobných zónách se řadí ke skupině zvoncovitých pohárů typickou pro Čechy, Moravu, Maďars ko, Slovensko, Ra - kousko a jižní Německo. A Der Glockenbecher von Großlehna an der westlichen Landesgrenze von Sachsen steht mit seinen zwei in Metopen gegliederten Zierzonen exemplarisch für den Verzierungsstil im Mittelelbe-Saale-Gebiet. Den östlichsten Nachweis dieses Stils in Sachsen stellt die verzierte Scherbe von Kauscha südlich von Dresden dar. Sie weist auf den Weg in Richtung Süden nach Böhmen hin. Zvoncovitý pohár z Großlehny na západní saské zemské hranici je se svými dvěma zdobenými zónami členěnými do metop příkladem zdobného stylu v oblasti středního Labe a Sály. Nejvýchodnější doklad tohoto stylu v Sasku představuje zdobený střep z lokality Kauscha na jih od Drážďan. Ukazuje na cestu na jih směrem do Čech. 7a/b Verzierte Henkelbecher wie das Exemplar aus Lysolaje (Praha, 7b) sind charakteristisch für die Glockenbecherostgruppe. Der Becher aus Schweta (7a) stammt hingegen von einem kleinen Bestattungsplatz etwa 20 km westlich der Elbe in Nordsachsen. Zdobené poháry s ouškem jako exemplář z Prahy-Lysolají (7b) jsou charakteristické pro východní skupinu zvoncovitých pohárů. Naproti tomu pohár ze Schwety (7a) pochází z malého pohřebiště zhruba 20 km na západ od Labe v severním Sasku. Neugier Kommunikation und Zeichensysteme 8 Ein Grab vom Bestattungsplatz bei Schweta wurde mit einem verzierten Ostgruppenbecher (Abb. 5b), einem unverzierten Becher und einer Schale ausgestattet. Die Schale gehört zum Kosihy- Čaka/Makó-Komplex Südosteuropas und ist damit im Mittelelbe- Saale-Gebiet bisher einzigartig. Hrob z pohřebiště u Schwety byl vybaven pohárem východní skupiny (obr. 5b), nezdobeným pohárem a miskou. Miska patří ke komplexu Kosihy-Čaka/Makó z jihovýchodní Evropy, a v oblasti středního Labe a Sály je tudíž ojedinělá. Zvědavost Komunikace a znakové systémy 6 [ 013 ] 7a [ 014 ] 7b [ 015 ] 8 [ 016 ]

21 Neugier Kommunikation und Zeichensysteme Die Grabgruppe der Glockenbecherostgruppe von Schweta 20 km westlich der Elbe gelang es im Döllnitztal bei Schweta den mit sieben Gräbern größten Bestattungsplatz mit Ostgruppenbechern im MESG freizulegen. Die großteils mit Holzeinbauten versehenen Gräber waren in einer bogenförmigen Nord- Süd-ausgerichteten Reihe angeordnet. Die Knochen waren weitgehend vergangen, doch lassen sich aus der Lage der Leichenschatten fünf linke und ein rechter Hocker rekonstruieren. Ein der Reihe leicht nach Osten vorgesetztes kleineres Grab barg vermutlich ein Kind. Aus den Gräbern stammen fünf verzierte Glockenbecher, zwei verzierte Henkelbecher, zwei Schalen, eine Tasse und zwei unverzierte Glockenbecher (Abb. 5b, 7a). Die verzierten Becher sind Ostgruppenbecher, unter denen sich zwei Epimaritime Becher befinden, und gehören der typologisch älteren bis mittleren Stufe an. Erstaunlicherweise besitzen eine Schale (Abb. 8) und die Tasse Vergleichsfunde im Kosihy-Čaka/Makó-Komplex Mährens, der Südwestslowakei sowie Ungarns. Die Schale ist mit einem verzierten und einem unverzierten Glockenbecher im Grab vergesellschaftet, das dadurch Elemente des Glockenbecher- mit denen des Kosihy-Čaka/Makó-Komplexes vereint. Derartige Mischinventare sind bisher nur aus Südosteuropa belegt und wie Funde des Kosihy-Čaka/ Makó-Komplexes im MESG überhaupt bisher einzigartig. Sie sind vermutlich auf Personen zurückzuführen, die über Böhmen und das Elbtal aus Südosteuropa einwanderten. Es ist verlockend, hinter den Bestattungen von Schweta und Zwenkau unmittelbar die Akteure zu sehen, die die Verbindungen nach Böhmen und zur Ostgruppe herstellten und aufrechterhielten. Doch sagen Gräber weniger etwas über die Bestatteten an sich aus, als über die bestattende Gemeinschaft und deren Intention. Zudem unterliegen archäologische Befunde verschiedenen Filtern wie der Erhaltung oder dem Zufall der Auffindung, die die Identifikation tatsächlich handelnder Akteure unmöglich machen. Die Fundstellen sollten vielmehr als materielle Hinterlassenschaften überregionaler Zeichensysteme gedeutet werden, als deren Kern die Becheridee nicht nur benachbarte Regionen wie Sachsen und Böhmen, sondern darüber hinaus auch weit voneinander entfernte Regionen in Europa mit unterschiedlichen Gemeinschaften miteinander verband. Nur eine Zvědavost Komunikace a znakové systémy naznačují zřejmě příslušnost k určité sociální skupině. Až na hrob z Apfelstädtu v Durynsku pocházejí takovéto nálezy výhradně ze Saska. Žárový pohřeb 25 až 38letého muže nalezený v prostoru povrchového hnědouhelného dolu ve Zwenkau jižně od Lipska byl vybaven epimaritimními poháry, zlatými předměty a pazourkovými hroty šípů. Kromě poháru spojuje tento hrob s východní skupinou několik kamenných nástrojů z výbavy kovolitecké a kovozpracující dílny, zlatý plíšek, zřejmě materiál k další výrobě, a žárový pohřební ritus. Naopak pazourkové šipky s řapem prozrazují svůj původ v západní Evropě. Vysokému sociálnímu postavení zemřelého nasvědčuje vedle milodarů i mimořádná výška zemřelého, která je odhadována na 174 cm. Čtrnáct kilometrů jižně od tohoto nálezu byl v dole Schleehain objeven další hrob s pohárem východní skupiny. Ten se kupodivu nacházel v prostoru sídliště kultury zvoncovitých pohárů, sice stranou domů, ale v blízkosti sídlištních jam. Jinak se naleziště východní skupiny v oblasti středoněmeckého Polabí a Posálí vyskytují izolovaně a odděleně od lokalit místní kultury zvoncovitých pohárů. To spolu s nepatrným množstvím těchto východních nálezů svědčí pro určitou mobilitu osob (skupin) přistě hovaných sem z východní skupiny. Kon centrace těchto nálezů v centrálním Sasku západně od Labe ukazuje na údolí Labe jako na spojnici mezi Čechami a Saskem. Hroby ze Sömnitzu a Zschoppau, ale také z Drážďan-Leubenu s nezdobenou východní keramikou takovéto vysvětlení dále podporují. Hroby východní kultury zvoncovitých pohárů ze Schwety V údolí říčky Döllnitz u obce Schweta, 20 km západně od Labe, se podařilo odkrýt největší pohřebiště v oblasti středoněmeckého Polabí a Posálí se sedmi hroby s poháry východní skupiny. Většina těchto hrobů byla opatřena dřevěnými konstrukcemi, hroby samotné byly uspořádány do oblouku ve směru od severu k jihu. Kostry byly téměř zcela rozpadlé, přesto se z kosterních stínů podařilo rekonstruovat pět skrčenců ležících na levém boku a jed- A 5b/7a A Neugier Kommunikation und Zeichensysteme hohe Mobilität von Personen-(gruppen) ermöglichte die Weitergabe der geistigen Inhalte, die mit den Bechern und ihrer Verwendung verknüpft waren. Die tatsächliche Bedeutung dieser Zeichen bleibt uns allerdings für immer verborgen. Literatur/Literatura: Buchvaldek 1967 und 1981; Conrad/Conrad im Druck; Furholt 2004; Glockenbecher-Symposion Oberried 1974; Schnurkeramik-Symposium 1990; Hájek 1966; Hille 2012; Küßner 2006; Neumann 1929; Strahm 1995; Turek 1998 Zvědavost Komunikace a znakové systémy noho ležícího na boku pravém. Jeden menší hrob vybočující z obloukové linie lehce směrem k východu patřil pravděpodobně dítěti. Z hrobů pochází pět zdobených zvoncovitých pohárů, dva zdobené poháry s uchem, dvě mísy, jeden koflík a dva nezdobené zvoncovité poháry (Obr. 5a, 7b). Zdobené poháry, mezi nimiž se nacházejí dva epimaritimní exempláře, náleží východní skupině a typologicky spadají do staršího až středního stupně. Jedna mísa (Obr. 8) a koflík mají překvapivě analogie v kulturní skupině Kosihy-Čaka/Makó rozšířené na Moravě, jižním Slovensku a v Maďarsku. Mísa je v hrobě uložena spolu s jedním zdobeným a jedním nezdobeným zvoncovitým pohárem, čímž se propojují prvky kultury zvoncovitých pohárů s prvky skupiny Kosihy- -Čaka/Makó. Smíšené inventáře jsou dosud doloženy pouze v Karpatské kotlině a jejím nejbližším okolí. Nálezy typu Kosihy-Čaka/ Makó jsou v oblasti středoněmeckého Polabí a Posálí dosud zcela ojedinělé. Zřejmě sem byly přineseny přes Čechy a labské údolí osobami pocházejícími z Karpatské kotliny. Je lákavé představit si pod pohřby ve Schwetě a Zwenkau bezprostřední aktéry, kteří navazovali a udržovali spojení s Čechami i s východní skupinou. Hroby však nevypovídají ani tak o samotných zemřelých, jako spíše o pohřbívajících členech společnosti a o jejich intencích. Kromě toho procházejí archeologické nálezy různými filtry, jako jsou např. stav dochování nebo náhodnost (ne)objevení, které identifikaci skutečných jednajících aktérů znemožňují. Naleziště by měla být interpretována jako materiální dědictví nadregionálních znakových systémů. Jádro těchto znaků představovala idea pohárů, která spojovala nejen sousední krajiny jako např. Čechy a Sasko, ale především rozsáhlá evropská území osídlená různými společenstvími. Jen vysoká mobilita umožňovala předávání duchovních obsahů a významů, které byly svázány s poháry a jejich používáním. Skutečný význam těchto znaků nám ovšem zůstane navždy utajen.

22 Michal Ernée Michaela Langová Die Frühbronzezeit zwischen Böhmen und Sachsen die Welt in Bewegung Počátek doby bronzové mezi Čechami a Saskem svět v pohybu Während der Frühbronzezeit war das breitere Mitteleuropa mit dem südwestlichen Spanien (El Argar- Kultur) und dem südlichen England (Wessex-Kultur) eines der drei bedeutendsten Zentren der beginnenden bronzenen Metallurgie und eine der Regionen, die auf dem Höhepunkt der gesellschaftlichen Entwicklung in den Gebieten nördlich der Alpen standen. Etwa zwischen dem 22. und 18. Jahrhundert v. Chr. bewohnten die Aunjetitzer -Leute, also Gruppen mit sehr ähnlicher materieller Kultur, ein ausgedehntes Gebiet zwischen Mitteldeutschland, der Südwestslowakei, Schlesien und Niederösterreich. Nach der eponymen Fundstelle Aunjetitz/Únětice bei Prag ist sie heute als Aunjetitzer Kultur (AK) benannt. Auf diesem ausgedehnten Gebiet teilt sich die Aunjetitzer Kultur in mehrere Regionalgruppen, die sich durch den Charakter der Befunde und Funde sowie der jeweiligen Fundanzahl voneinander etwas unterscheiden. Unterschiede bestehen vor allem im Bestattungsritus (z. B. Fürstengräber in Mitteldeutschland versus reiche Flachkörpergräber in Böhmen), aber auch in der Verwendung von Rohstoffen, die wohl als wertvoll galten, oder durch Importe, sog. Exotica (z. B. Bernstein, Meeresmuscheln). Während Böhmen (vor allem Mittelböhmen) und Mitteldeutschland als eher reiche Zentralregionen bezeichnet werden, gilt das Gebiet des heutigen Sachsen als ein Transitgebiet an der Peripherie, da die Anzahl der genannten Metallfunde eher gering ist. Einer der Rohstoffe, deren Vorkommen die erwähnten Unterschiede gut dokumentieren, ist Bernstein. Bernstein und Bernsteingegenstände Aus dem Zeitraum der Aunjetitzer Kultur sind allein aus Böhmen über Bernsteinfunde aus beinahe 120 Fundstellen bekannt, i. d. R. aus Gräberfeldern (etwa 100 Nekropolen und 340 Gräber) Nur Ve starší době bronzové byla širší střední Evropa spolu s jihovýchodním Španělskem (kultura El Argar) a jižní Anglií (kultura Wessex) jedním ze tří nejvýznamnějších center počínající bronzové metalurgie a jedním z regionů, které stály na vrcholu společenského vývoje v oblastech severně a západně od Alp. Přibližně mezi 22. a 18. stoletím př. Kr. žil na rozsáhlém území mezi středním Německem, jihozápadním Slovenskem, Slezskem a dolním Rakouskem lid s velmi podobnými charakteristickými rysy hmotné kultury. Podle eponymní lokality Únětice u Prahy ji dnes nazýváme únětická kultura (UK). Na takto rozsáhlém území má UK řadu regionálních skupin, které se od sebe mírně liší charakterem i četností nálezů. Rozdíly spočívají především v pohřebním ritu (např. Fürstengräber ve středním Německu vs. bohaté ploché kostrové hroby v Čechách), ale také v použití surovin, které byly považovány za cenné, nebo v importech (např. jantaru, mořských mušlí). Zatímco Čechy (zejména střední) nebo střední Německo jsou řazeny k regionům bohatým, označovaným někdy za ústřední, území dnešního Saska bylo vždy považováno spíše za tranzitní, okrajové, a to právě díky menší četnosti i menšímu bohatství nálezů. Jednou ze surovin, jejíž výskyt dobře dokumentuje zmíněné rozdíly, je jantar. Jantar a jantarové předměty Z období UK známe jen z území Čech více než 4000 jantarových předmětů z téměř 120 lokalit, většinou z pohřebišť (asi 100 nekropolí a 340 hrobů). Téměř všechny datujeme do tzv. klasické fáze únětické kultury (Obr. 1) mezi léta 2050/ /1750 př. Kr. Jantar obsa- A A Neugier Welt in Bewegung (Abb. 1). Fast alle datieren in die sog. klassische Phase dieser Kultur zwischen 2050/ /1750 v. Chr. Etwa 15 % aller Gräber der klassischen AK enthalten Bernstein aus diesem Zeitraum und in einigen Gräberfeldern erreicht sein Anteil fast 40 % (z. B. in Mikulovice in Ostböhmen). Sämtliche bisherigen mittels der Infrarot-Spektroskopie durchgeführten Analysen (ca. 150) belegen die baltische Herkunft des in Böhmen gefundenen Bernsteins. Böhmen (besonders Mittelböhmen) ist auch viel reicher an Bernsteinfunden als alle benachbarten Gebiete. In Böhmen enthalten 89 % der AK-Gräber Bernstein und es liegen 55 % aller AK-Fundstellen mit Bernstein in dieser Region. Die damaligen Bewohner des heutigen Böhmen waren die größten Konsumenten von Bernstein und namentlich Mittelböhmen war zu dieser Zeit der größte Absatzmarkt für Bernstein im gesamten Mitteleuropa. Nach 2000 v. Chr. kommt Bernstein zum ersten Mal in so großen Mengen aus den Gebieten seines Vorkommens an der Ostseeküste derart weit ins Binnenland des europäischen Kontinents hinein. Und wenn wir schon für diese Zeit von einer sog. Bernsteinstraße sprechen können, so führte diese von der polnischen Ostseeküste nach Böhmen (Abb. 2). Aus dem importierten Bernstein (den Import belegen Stücke von Rohbernstein) wurde ein breites Spektrum an Gegenständen hergestellt. Am zahlreichsten sind Perlen mit einfacher Bohrung meistens rund, aber auch quadratisch oder anders geformt, die Bestandteil der häufigsten Schmuckart waren, der Halsketten. Einige bestanden ausschließlich aus Bernstein, andere waren kombiniert mit Perlen aus anderen Materialien Tierzähnen und -knochen, Muscheln, bronzenen Perlen oder Spiralen usw. Die prunkvollsten Ketten besaßen sog. Schieber oder Abstandhalter mit mehrfacher Bohrung (aus Böhmen sind heute 28 Stück aus 18 Gräbern in 12 Gräberfeldern bekannt). Von weiteren Gegenständen sind Ringe und Scheiben (mit einem Durchmesser von mehreren cm), Anhänger oder Knöpfe zu erwähnen. Bernstein kam aber auch als Verzierungsbestandteil vor wie an dem bronzenen Dolch mit gegossenem Griff aus dem Hortfund Prag-Suchdol (Lage Kozí hřbety). In den reichsten Gräbern lagen Halsketten, zusammengesetzt aus mehreren hundert Bernsteinperlen. Erwähnungswert sind vor allem vier Bestattungen (Abb. 3 und 4): Das reichste frühbronzezeitliche Grab mit Bernstein ist Grab Nr. 2 einer etwa zur Ansicht Zvědavost Svět v pohybu huje asi 15 % všech známých hrobů z tohoto období a na některých pohřebištích dosahuje tento podíl až 40 % (např. Mikulovice ve východních Čechách). Všechny dosavadní analýzy (asi 150) provedené pomocí infračervené spektroskopie dokládají baltský původ tohoto jantaru. Čechy (zejména střední) jsou také mnohem bohatší na nálezy jantaru než všechny okolní oblasti. Na území Čech se nachází 89 % hrobů s jantarem a leží zde 55 % všech únětickýchlokalit s jantarem. Tehdejší obyvatelé dnešních Čech byli největšími konzumenty jantaru a zejména střední Čechy byly tehdy největším odbytištěm jantaru v celé širší střední Evropě. Po roce 2000 př. Kr. se jantar poprvé dostává v masovém měřítku z oblastí svého výskytu na pobřeží Baltského moře tak hluboko do nitra evropského kontinentu. Pokud můžeme už tehdy hovořit o nějaké Jantarové stezce, směřovala z polského pobřeží Baltského moře do dnešních středních Čech (Obr. 2). Z dovezeného jantaru (dovoz dokládají kusy surového jantaru) se v Čechách vyrábělo bohaté spektrum předmětů. Nejčetnější jsou korále s jednoduchým vrtáním nejčastěji okrouhlé, ale i kvadratické a další, které byly součástí nejpočetnějšího druhu šperku náhrdelníků. Některé byly jen jantarové, jiné kombinované s perlami z dalších materiálů zvířecích zubů, kostí, mušlí, bronzových perel či spirálek atd. V těch nejhonosnějších pak najdeme i tzv. rozřaďovače s vícenásobným vrtáním (z Čech známe 28 kusů z 18 hrobů na 12 pohřebištích). Z dalších předmětů stojí za zmínku kroužky a disky (s průměrem až několik cm), závěsky či knoflíky. Jantar byl použit i jako ozdobná součást bronzového předmětu dýky s litou rukojetí z depotu z Prahy-Suchdola, Kozích hřbetů. V nejbohatších hrobech najdeme náhrdelníky složené až z několika set jantarových perel. Za zmínku stojí zejména čtyři hroby (Obr. 3 a 4): nejbohatším starobronzovým hrobem s jantarem je hrob č. 2 asi 35 50leté ženy z Mikulovic. Kromě dvou zlatých náušnic, tří bronzových jehlic, pěti náramků a mořských mušlí obsahoval i náhrdelník (nebo jinou cenou ozdobu) z více než 420 jantarových korálků a pěti rozřaďovačů s trojnásobným

23 Neugier Welt in Bewegung Zvědavost Svět v pohybu Frühbronzezeitliche Fundstellen mit Bernstein in Böhmen (Stand 2010). A Gräberfeld, B Depot, C Siedlung, D unbestimmte Funde. Regionale Gruppen der böhmischen Aunjetitzer Kultur: 1 Ostteil Mittelböhmens (Region Kolín, Kutná Hora); 2 engeres mittelböhmisches Gebiet (Regionen Praha, Slaný, Brandýs n. L. und Mělník); 3 Nordwestböhmen; 4 Jizera-Gebiet (Region Mladá Boleslav); 5 Nordost- und Ostböhmen; 6 Region Beroun; 7 Südböhmen. Starobronzová naleziště s jantarem v Čechách (stav k roku 2010). A pohřebiště, B depot, C sídliště, D nejisté nálezy. Regionální skupiny české únětické kultury: 1 východní část středních Čech (region Kolín, Kutná Hora); 2 užší střední Čechy (regiony Praha, Slaný, Brandýs n. L. a Mělník); 3 severozápadní Čechy; 4 Pojizeří (region Mladá Boleslav); 5 severovýchodní a východní Čechy; 6 region Beroun; 7 jižní Čechy. A 2 Die Bernsteinfunde in den Aunjetitzer Regionen (grau) und in einigen Nachbarregionen Mitteleuropas. Die Pfeile zeigen die wahrscheinliche Hauptrichtung von der Ostsee, von wo der Bernstein nach Böhmen hauptsächlich transportiert wurde, sowie die möglichen Hauptrichtungen der Redistribution des Bernsteins aus Böhmen (Mittelböhmen). Hortfunde mit Bernstein in Mitteldeutschland, Sachsen und Polen (rot). Aunjetitzer Gräber mit den hantelförmigen Bernsteinschiebern in Únětice, Bautzen-Burk und Mikulovice (gelb). Nálezy jantaru na území únětické kultury (šedě) a v jednotlivých sousedních regionech střední Evropy. Šípy ukazují pravděpodobný hlavní směr od Balt - ského moře, od kterého byl jantar do Čech dopravován především, stejně jako možné hlavní směry redistribuce jantaru z Čech (střední Čechy). Depot s jantarem ve středním Německu, Sasku a Polsku (červeně). Hroby únětické kultury s jantarovými rozřaďovači činkovitého tvaru v Úněticích, Budyšíně- -Burku a Mikulovicích (žlutě). 3 Mikulovice 3, v Loučkách. A Grab 2 (Obj. 1963) mit Bernsteinschiebern; B Grab 36 (Obj. 1982) mit Bernsteinschiebern. Mikulovice 3, v Loučkách. A hrob 2 (Obj. 1963) s jantarovými rozřaďovači; B hrob 36 (Obj. 1982) s jantarovými rozřaďovači. A Bernsteinschieber- Garnituren der vier an Bernstein reichsten Aunjetitzer Gräbern (Únětice, Burk in Bautzen, Mikulovice). Diese Schieber-Garnituren (und vielleicht auch die kompletten Halsketten) wurden höchstwahrscheinlich in einer Werkstatt irgendwo in Böhmen hergestellt. Souprava jantarových rozřaďovačů ze čtyř na jantar nejbohatších hrobů únětické kultury (Únětice, Burk u Budyšína, Mikulovice). Tyto soupravy rozřaďovačů (a možná i kompletní náhrdelník) byly s největší pravděpodobností vyrobeny v jedné dílně někde v Čechách. 5 Hortfund mit Spangenbarren von Purkarec (Kr. České Budějovice). Depot bronzových žeber z Purkarce (okr. České Budějovice). Neugier Welt in Bewegung 4 Zvědavost Svět v pohybu 5

24 Neugier Welt in Bewegung 35 bis 50jährigen Frau von Mikulovice in Ostböhmen. Außer zwei goldenen Ohrringen, drei bronzenen Ösenkopfnadeln, fünf bronzenen Armringen und Meeresmuscheln lag darin auch eine Halskette (oder ein anderes wertvolles Schmuckstück) aus über 420 Bernsteinperlen und fünf Schiebern mit dreifacher Bohrung. Das an Bernstein zweitreichste Aunjetitzer Grab wurde im Gräberfeld Bautzen-Burk in der sächsischen Oberlausitz ausgegraben. Grab 13 enthielt mindestens 312 Bernsteinperlen einschließlich Schieber mit zweifacher Bohrung und zwei bronzene Nadeln. Es folgt das Frauengrab Nr. 36 von Mikulovice mit einer Halskette aus wenigstens 180 Perlen und mehreren Schiebern mit zweifacher Bohrung und schließlich das Grab Nr. 10 aus dem Gräberfeld in Aunjetitz mit mindestens 116 Perlen und mehreren Schiebern mit doppelter Bohrung. Gerade in diesen reichen Frauengräbern fanden sich äußerst spezifische hantelförmige Schieber, die Bestandteil von Halsketten mit sehr typisierter Zusammensetzung sind mehrere Dutzend bis Hunderte Bernsteinperlen mit einfacher Bohrung sind jeweils mit einem flachen, runden oder viereckigen Zentral-Schieber und ursprünglich am ehesten mit vier hantelförmigen Schiebern mit doppelter oder dreifacher Parallelbohrung ergänzt. Hinsichtlich der unverwechselbaren Hantelform der Schieber und der typisierten Kombination in Halsketten sind sie wohl als seriell hergestellte Produkte einer Werkstatt anzusprechen, die höchstwahrscheinlich irgendwo auf dem heutigen Gebiet Böhmens existierte und Luxusware für reiche Aunjetitzer Kundschaft herstellte. Der importierte Bernstein wurde von böhmischem Gebiet aus weiter in benachbarte sowie weiter entfernte Gebiete distribuiert und zwar sowohl als Rohstoff als auch als Fertigprodukt. Eine dieser Regionen war höchstwahrscheinlich das Aunjetitzer-Gebiet in Mitteldeutschland. Worauf ist dieses Urteil zurückzuführen? Es ist bekannt, dass Bernstein in Böhmen in großer Menge zur Verfügung stand, ob als Rohstoff oder als Fertigprodukte. Die Besiedlung in Mitteldeutschland gehörte einem ähnlichen Kulturmilieu an (heute als Aunjetitzer Kultur benannt) und seine Angehörigen mussten über Bernstein, der in Böhmen zur Verfügung stand, gut informiert gewesen sein. Aus den Gebieten zwischen Mitteldeutschland und der Ostseeküste sind fast keine zeit gleichen Bernsteinfunde bekannt. Im Gegenteil liegen gerade die meisten im Gebiet Zvědavost Svět v pohybu vrtáním. Druhý na jantar nejbohatší hrob byl prozkoumán v Horní Lužici na pohřebišti Bautzen-Burk. Hrob č. 13 obsahoval nejméně 312 jantarových perel, včetně rozřaďovačů s dvojitým vrtáním a dvě bronzové jehlice. Následuje ženský hrob č. 36 z Mikulovic s náhrdelníkem z nejméně 180 perel a několika rozřaďovačů s dvojitým vrtáním a nakonec hrob č. 10 z eponymního pohřebiště v Úněticích s nejméně 116 perlami a několika rozřaďovači s dvojitým vrtáním. Právě v těchto bohatých ženských hrobech najdeme rozřaďovače s velmi specifickým činkovitým tvarem, které tvoří součásti náhrdelníků s velmi typizovaným složením mnoho desítek až několik set jantarových perel s jednoduchým vrtáním je doplněno vždy jedním plochým kruhovým či obdélným rozřaďovačem a původně nejspíše čtyřmi rozřaďovači činkovitými s dvojitým či trojitým paralelním vrtáním. Vzhledem k nezaměnitelnému činkovitému tvaru rozřaďovačů a typizované kombinaci v náhrdelnících je považujeme za sériové produkty jedné dílny působící někde na území Čech a vyrábějící luxusní zboží pro movité únětické klient(k)y. Dovezený jantar byl z českého území distribuován dále do sousedních i vzdálenějších oblastí, a to jako surovina i hotové výrobky. Jednou z těchto oblastí bylo nejspíše i únětické střední Německo. Z čeho tak soudíme? Víme, že jantar byl v Čechách k dispozici ve velkém množství, ať už jako surovina nebo jako hotové výrobky. Osídlení ve středním Německu náleželo obdobnému kulturnímu prostředí (dnes ho nazýváme únětickou kulturou) a jeho příslušníci museli být o jantaru, který je v Čechách k dispozici, dobře informováni. Z oblastí mezi středním Německem a pobřežím Baltu nejsou známy soudobé nálezy jantaru. Naopak většina depotů s jantarem, které najdeme na území severně od Krušných hor, leží právě mezi středním Německem a Čechami, řada z nich právě v dnešním Sasku (viz např. depot z Wauden, okr. Míšeň). A A Neugier Welt in Bewegung nördlich vom Erzgebirge gefundenen Hortfunde mit Bernstein zwischen Mitteldeutschland und Böhmen, manche davon im heutigen Sachsen (z. B. der Hortfund Wauden, Kr. Meißen). Transport von Rohstoffen zwecks Bronzeherstellung Zwischen Böhmen und Mitteldeutschland wurde nicht nur Bernstein getauscht. Noch viel häufiger ist die Distribution von Bronze (bzw. Kupfer) zu beobachten, und zwar sowohl als Rohstoff, als auch von Fertigprodukten. Über die Form des transportierten Rohstoffs erfahren wir aus Hortfunden, also bewusst deponierten Ensembles von Gegenständen. Die Gründe der Deponierung von Hortfunden konnten unterschiedlich sein. Der rein profane Grund (zwecks vorübergehender Aufbewahrung von Gegenständen) oder die votive Handlung (Opfer) scheinen am geläufigsten gewesen zu sein. Der ursprüngliche Anlass kann aufgrund des Depotfundortes gedeutet werden, helfen kann dabei auch die Zusammensetzung der deponierten Gegenstände. War der Hortfund auf einem Platz deponiert, an dem es schwierig wäre die Sachen wieder zu bergen, beispielsweise in einer Quelle oder einer Felsenkluft, kann angenommen werden, dass es sich um einen Hortfund votiven Charakters handelte. Wenn es sich gegensätzlich um eine Deponierung des zur weiteren Verarbeitung bestimmten Rohstoffes handelte, ging es höchstwahrscheinlich um ein vorübergehendes Ablegen. Zu den geläufigsten bronzenen Rohstoffdepots gehören jene mit Ringbarren sog. Ösenhalsringen, die unter anderem als Schmuck dienen konnten. Dieser Depottyp ist durch den Fund von Radostice (Kr. Litoměřice) mit 191 Ösenhalsringe und sechs Spiralarmringen vertreten. Eine weitere häufig vertretene Form, durch die die Ösenhalsringen wahrscheinlich abgelöst wurden, stellen die Spangenbarren dar, bei denen keine Zweifel an ihrer Primärfunktion als Rohstoff bestehen. Dieser Depottyp ist durch den Fund von Purkarec (Kr. České Budějovice) repräsentiert. In einer kleinen Grube unter drei Steinen waren hier 74 ganze oder fast ganze Spangenbarren mit einem Gewicht von über 11 kg deponiert, ursprünglich angeblich zu fünf oder sechs Stücken mit Bändchen aus organischem Material miteinander verbunden (Abb. 5). Zvědavost Svět v pohybu Transport surovin na výrobu bronzu Mezi Čechami a středním Německem neputoval pouze jantar, ale ještě hojněji je doložen také bronz (resp. měď), a to jak formou suroviny, tak hotových výrobků. O podobě transportované suroviny se dozvídáme z nálezů tzv. depotů, tedy záměrně uloženého souboru předmětů. Důvody uložení depotů mohly být různé, jako nejběžnější se zdá ryze profánní důvod (uschování předmětů za účelem dočasného skladu) nebo důvod votivní (obětní). Na původní pohnutky můžeme usuzovat na základě místa uložení depotu, napovědět nám může také skladba deponovaných předmětů. Pokud byl depot uložen v místě, odkud by bylo obtížné jej vyzvednout, např. v prameni nebo ve skalní rozsedlině, můžeme předpokládat, že se jednalo o depot votivního charakteru. Naopak pokud se jedná o uložení suroviny určené k dalšímu zpracování, mělo místo nejspíše sloužit jako dočasný sklad. Mezi nejběžnější surovinové depoty patří nálezy v podobě hřiven, a to buď ve formě hřivnovitých ingotů s neopracovanými hrubými povrchy a nedokončenými koncovými očky, nebo formálně dokonalejších nákrčníkovitých hřiven, které mohly sloužit také jako šperky. Tento typ depotů je na výstavě zastoupen nálezem z Radostic (okr. Litoměřice), odkud pochází 191 nákrčníkovitých hřiven a 6 spirálovitých náramků. Další hojně zastoupenou formu, která zřejmě vystřídala nákrčníkovité hřivny, představují bronzová žebra, u kterých o jejich primární funkci jako suroviny není pochyb. Tento typ depotu je na výstavě reprezentován nálezem z Purkarce (okr. České Budějovice). V menší jamce pod třemi kameny zde bylo uloženo 74 celých nebo téměř celých žeber o celkové hmotnosti více než 11 kg, údajně původně k sobě svázaných po pěti nebo šesti kusech pomocí proužků z organického materiálu (Obr. 5). Depoty hotových výrobků Mimo nálezů suroviny se ve starší době bronzové hojně vyskytují také depoty hotových výrobků, které mohou obsahovat nálezy jednoho nebo více typů předmětů. Příkladem

25 Neugier Welt in Bewegung Fertigwaren-Hortfunde Außer den Rohstofffunden erscheinen in der Frühbronzezeit häufig auch Deponierungen mit fertig verarbeiteten Produkten, die Funde eines oder mehrerer Typen von Gegenständen enthalten können. Ein Beispiel für ein Fertigwaren-Depot stellt der Fund von Soběnice (Kr. Litoměřice) dar, der 30 Randleistenbeile, drei verschiedene Halsringe und zwei Paare offener Ovalringe umfasste (Abb. 6). Nicht selten wurden auch Kombinationen von Rohstoff- (Bronzebarren oder -rippen) und Fertigprodukten niedergelegt. Diese Art von Deponierung repräsentiert der Hortfund von Wauden (Kr. Meißen), der aus 19 Ösenhalsringen, 12 schweren Ringen, acht Spiralarmringen, zwei Beilen des sächsischen Typs, einer Dolchklinge und nach den ursprünglichen Angaben des Finders auch aus mehr als drei Kilogramm Bernstein bestand. Die Hortfunde mit Rippenbarren und Halsringen stellen Deponierungen des aus dem Alpen gebiet importierten Rohstoffs dar. Ihr Vorkommen ist vorwiegend an Wasserläufe gebunden, entlang derer die Verläufe von Fernwegen angenommen werden. Eine große Konzentration ist vor allem in Südböhmen längs der Moldau sichtbar sowie im Norden entlang der Elbe, eine Route also die auch als Verbindung ins Gebiet des heutigen Sachsens diente. Zurzeit wird die Frage der Herkunft von Zinn (als notwendigem Bestandteil der Bronze) diskutiert, dessen einziges Vorkommen in Mitteleuropa an der Grenze zwischen Böhmen und Sachsen im Erzgebirge zu finden ist. Die Nutzung der relativ einfach zugänglichen Lagerstätten scheint logisch zu sein, trotzdem wurde sie für die Frühbronzezeit bisher nicht nachgewiesen. In den Deponierungen mit Fertigprodukten kommen auch Gegenstände vor, deren Herkunft (bzw. nachfolgende Verarbeitung des Rohstoffes) auch in den Gebieten außerhalb der Alpen vermutet wird, unter anderem nördlich von Böhmen. Beim Depot von Soběnice hat Václav Moucha auf die Zusammensetzung der für das Gebiet der Niederlausitz und Mitteldeutschlands typischen Funde und ihre wahrscheinliche Herkunft von einer nördlich von Böhmen liegenden Werkstatt hingewiesen. Bronze und Bernstein werden oft als Nachweise der Fernkontakte angeführt, man kann jedoch nicht annehmen, dass nur diese Rohstoffe oder ihre Erzeugnisse allein den Handelsgegenstand darstellten. Ihr Vorteil besteht vor allem in ihrem guten Zvědavost Svět v pohybu depotu hotových artefaktů je nález ze Soběnic (okr. Litoměřice), který obsahoval 30 sekerek s lištami, tři různé nákrčníky a dva páry otevřených oválných kroužků (Obr. 6). Nezřídka byla do země ukládána také kombinace suroviny (bronzové hřivny nebo žebra) s hotovými výrobky. Tuto formu hromadného nálezu reprezentuje depot z Wauden (okr. Míšeň), který byl složen z 19 nákrčníkovitých hřiven, 12 těžkých kruhů, osmi spirálovitých náramků, dvou sekerek saského typu, jedné čepele dýky a podle původních údajů nálezce také více než 3 kg jantaru. Depoty žeber a nákrčníků představují surovinu transportovanou z alpské oblasti. Jejich výskyt se váže převážně na vodní toky, podél kterých předpokládáme průběh dálkových komunikací. Velká koncentrace je patrná zejména v jižních Čechách, podél řeky Vltavy a Labe na sever, kudy vedla pravděpodobná komunikace do dnešního Saska. V současné době velmi diskutovanou otázkou je původ cínu (jako nutné součásti bronzu), jehož jediné naleziště ve střední Evropě se nachází na pomezí Čech a Saska v Krušných horách. Využití relativně snadno přístupných ložisek se zdá být logické, avšak zatím nebylo pro starší dobu bronzovou s jistotou prokázáno. V depotech hotových výrobků se vyskytují i předměty, jejichž původ (resp. následné zpracování suroviny) můžeme hledat i v mimoalpských oblastech, mimo jiné severně od Čech. U depotu ze Soběnic Václav Moucha upozornil na složení nálezů typické pro oblast Dolní Lužice a středního Německa a jeho pravděpodobný původ z dílny ležící severně od Čech. Bronz i jantar bývají sice považovány za typické doklady dálkových kontaktů, nemůžeme však předpokládat, že by předmětem obchodu byly pouze tyto suroviny nebo výrobky z nich. Jejich výhoda tkví především v tom, že se nám do dnešní doby dochovaly v hojné míře a na jejich základě je možné dálkové komunikace napříč Evropou rekonstruovat. Jejich výskyt navíc velmi dobře odpovídá rozšíření soudobého osídlení. Celkový obraz dotváří např. nálezy kamenné suroviny, která již od nejstaršího pravěku byla často dopravována na velké vzdálenosti. Součástí A 6 45 A Hortfund mit Fertigprodukten (Randleistenbeile) von Soběnice (Kr. Litoměřice). Depot hotových výrobků (sekerek s lištou) ze Soběnic (okr. Litoměřice). Neugier Welt in Bewegung Erhaltungszustand, so dass auf diese Weise die Fernwege quer durch Europa rekon struiert werden können. Ihr Vorkommen entspricht zudem sehr gut der damaligen Besiedlung. Das Gesamtbild ergänzen beispielsweise Funde der verschiedenen Steinrohstoffe, die schon in den vorangegangenen Zeiten über weite Strecken transportiert wurden. Einen Bestandteil des Handels bildeten zweifelsohne auch weitere Produkte wie Nahrungsmittel verschiedenster Art, Salz, Leder, Stoffe, Erzeugnisse aus organischen Mate rialien oder auch Sklaven. Diese Waren waren zweifellos genauso wichtig wie Kupfer, Zinn, Bernstein oder Steinrohstoff, bis zur heutigen Zeit stehen darüber aber nur sehr spärliche Nachweise zur Verfügung und deshalb befinden sie sich außerhalb der Hauptinteressen der Archäologie. Die große Ähnlichkeit der materiellen Kultur lässt auf gefestigte gegenseitige Kontakte zwischen entfernten Gebieten wie z. B. Mitteldeutschland und Böhmen schließen. Vielmehr ist sie aber ein Indiz dafür, dass sich mit den Menschen und Waren vor allem auch Ideen ausbreiteten. Zvědavost Svět v pohybu obchodu však zcela nepochybně byly také ostatní produkty jako potraviny nejrůznějšího druhu, sůl, kůže, látky, výrobky z organických látek nebo třeba otroci. Toto zboží bylo bezesporu stejně důležité jako měď, cín, jantar nebo kamenná surovina, do dnešní doby se nám o nich však dochovaly pouze velmi kusé informace, a proto stojí mimo oblast hlavního zájmu archeologie. Velká podobnost hmotné kultury ukazuje na ustálené vzájemné kontakty mezi vzdálenými oblastmi, jako např. střední Německo a Čechy. Více je však indicií pro to, že se s lidmi a zbožím rozšiřovaly především ideje. Literatur/Literatura: Billig 1958; Ernée 2012; Ernée 2013; Ernée 2017; Chvojka/Jiráň/Metlička 2017; Moucha 2005; Vachta 2016; Woltermann [ 018 ]

26 Gabriela Manschus Neue Partner? Die Mittel- und Spätbronzezeit in Sachsen und Böhmen Noví partneři? Střední a pozdní doba bronzová v Sasku a Čechách In der Mittel- und Spätbronzezeit sind die Beziehungen zwischen Sachsen und Böhmen wechselhaft. Während in der Mittelbronzezeit ( v. Chr.) kaum Kontakte untereinander bestehen, verbindet in der Spätbronzezeit ( v. Chr.) die Lausitzer Kultur weite Teile Sachsens und Böhmens aufs Engste miteinander. Die europäische Mittelbronzezeit prägen zwei große Kulturkreise: einerseits der Nordische Kreis von Südskandinavien bis in die nördlichen Bereiche Niedersachsens sowie Sachsen-Anhalts und andererseits unterschiedliche Gruppen der Hügelgräberkultur zwischen den Mittelgebirgen und dem Nordrand der Alpen, in die weite Teile Böhmens eingebunden sind (Abb. 1a). Kulturbezeichnend sind umfangreiche Bestattungsplätze mit z. T. mehr als 100 Beisetzungen unter imposanten Grabhügeln (z. B. Dýšina, okr. Plzeň-sever; Křtěnov, okr. České Budějovice). Neben der vorherrschenden Brandbestattung, d. h. der Verbrennung des Leichnams auf dem Scheiterhaufen, sind auch Körpergräber gebräuchlich, die sich in ihrer Ausstattung nicht voneinander unterscheiden. In einiger Entfernung zu den Gräberfeldern siedelt man zumeist in kleineren Flachlandsiedlungen mit Zugang zu Frischwasser und ertragreichen Böden, die Ackerbau und Tierhaltung sichern. Vor allem in den Initial- und Finalphasen der Hügelgräberzeit werden wenige, teils befestigte Höhensiedlungen angelegt (z. B. Budeč-Kováry, okr. Kladno; Darmyšl, okr. Tachov; Malnice, okr. Louny). Regionale wie überregionale Kontakte spiegeln neben den Grabbeigaben vor allem die Metallartefakte der wenigen mittelbronzezeitlichen Depotfunde wieder (z. B. Minice, okr. Mělník; Komořany, okr. Most; Krupá, okr. Rakovník). Sie weisen starke Einflüsse aus dem mittleren Donauraum und dem Karpatenbecken, also Gebieten hochentwickelter Bronzemetallurgie, auf. Bindeglied und Drehkreuz Ve střední a pozdní době bronzové se vztahy mezi Saskem a Čechami vyvíjely značně proměnlivě. Zatímco ve střední době bronzové ( př. Kr.) nelze mezi oběma zeměmi doložit prakticky žádné kontakty, v mladé a pozdní době bronzové ( př. Kr.) ovládala jejich podstatné části stejná lužická kultura. Střední dobu bronzovou charakterizují ve střední Evropě dva velké kulturní okruhy, na jedné straně severský okruh sahající z jižní Skandinávie až po severní okraje Dolního Saska a Saska-Anhaltska, na straně druhé různé skupiny mohylové kultury rozšířené mezi pásmem evropského Středohoří (mimo jiné Durynský les, Krušné, Lužické a Jizerské hory) a severním okrajem Alp (Obr. 1a). Do tohoto okruhu spadá podstatná část české kotliny. Typická pro tyto kulturní skupiny jsou rozsáhlá pohřebiště čítající mnohdy více než 100 hrobů, které bývají nezřídka překryty impozantními mohylami (např. Dýšina, okr. Plzeň-sever; Křtěnov, okr. České Budějovice). Vedle převažujících žárových pohřbů, při nichž byl zemřelý spálen na hranici, jsou obvyklé i kostrové hroby. Co se týče množství a kvality milodarů, obě skupiny se od sebe neliší. Zpravidla nedaleko pohřebišť se sídlilo v menších neopevněných rovinných osadách s přístupem k čerstvé vodě a úrodným půdám, umožňujícím pěstování plodin a chov dobytka. Především v počátečním, a pak naopak v závěrečném období mohylové kultury byla vedle vesnic v rovině zakládána někdy také sídliště na kopcích. Část těchto tzv. výšinných sídlišť byla opevněna, pak je archeologové označují jako hradiště (např. Budeč- Kováry, okr. Kladno; Darmyšl, okr. Tachov; Malnice, okr. Louny). A 1a 48 A 1b Neugier Neue Partner? Tehdejší regionální i nadregionální kontakty dokládají vedle milodarů v hrobech hlavně kovové předměty zastoupené v nečetných depotech ze střední doby bronzové (např. Minice, okr. Mělník; Komořany, okr. Most; Krupá, okr. Rakovník). Projevují se v nich silné vlivy ze středního Podunají a z Karpatské kotliny, tedy z oblastí s vysoce rozvinutou bronzovou metalurgií. Spojovací článek a dopravní uzel kulturního přenosu do středních až západních Čech tvoří jižní Čechy s Vltavou, která i se svými přítoky představovala nejdůležitější spojnici v severojižním směru. Díky čilým kontaktům s německým Podunajím v Horní Falci se v Čechách formuje regionální kulturní skupina, která je geograficky popisována jako česko-hornofalcká skupina mohylové kultury. V Sasku zaznamenáváme již na konci časné doby bronzové významný úbytek sídlištních i hrobových nálezů, což nepochybně odráží silný pokles počtu obyvatel. Rovněž z období, které archeologové označují jako předlužické, resp. ze samotného počátku lužické kultury, tedy z období kolem 1500 př. Kr., je známo jen velmi málo nálezových souborů. Několik málo hrobů a ojedinělých nálezů je roztroušeno bez jakékoliv znatelné koncentrace po saském území. Sídliště nejsou známa vůbec. Z forem pohřbů se setkáváme jak s pohřbíváním nespálených těl, tak i s kremací, což představuje významnou změnu pohřebních zvyklostí, neboť v předchozím období se zemřelí nikdy nespalovali. V průběhu 14. stol. př. Kr. se nejen v Sasku, ale i na dalších rozsáhlých územích Evropy postupně přechází prakticky úplně k žárovému pohřbívání. Část nálezů z tohoto tzv. předlužického období pochází ze vzácně nalézaných depotů (např. Medingen, okr. Bautzen- Budyšín), u kterých ovšem nelze vyloučit, že vlastně představují milodary z původních kostrových hrobů, z nichž se ovšem kosterní nálezy nedochovaly. Některé jehlice, jako např. východoněmecká jehlice s ouškem či jehlice s dvojkónickou hlavicí (Biehla, Bautzen-Strehla, obojí okr. Budyšín; Deila, okr. Míšeň), jakož i určité tvary nádob a specifická plastická výzdoba keramiky ukazují na kontakty se Slezskem (např. Auritz, Neudorf-Neschwitz, obojí okr. Bautzen; Moritzburg-Kreydes Kulturtransfers nach Zentral- bis Westböhmen ist Südböhmen mit der Moldau und ihren Nebenflüssen als wichtigster Nord-Süd-Route. Durch Kontakte mit der deutschen Donauregion in der Oberpfalz formiert sich eine regionalkulturelle Einheit, die geographisch mit der Böhmisch-Oberpfälzischen Gruppe der Hügelgräberkultur umschrieben ist. In Sachsen ist bereits ab dem Ende der Frühbronzezeit ein signifikanter Rückgang an Siedlungsund Grabfunden zu verzeichnen, der einen starken Bevölkerungsrückgang impliziert. Auch für die um 1500 v. Chr. einsetzende Vorlausitzer Phase, die als Initialstufe der Lausitzer Kultur angesehen wird, sind nur wenige Fundkomplexe bekannt. Einige Gräber und Einzelfunde streuen ohne auffällige Fundverdichtungen über das sächsische Gebiet. Siedlungsplätze sind kaum auszumachen. An Bestattungsformen treten uns sowohl Körper- als auch Brand gräber entgegen, was nicht zuletzt den bedeutsamen Wandel der Bestattungssitten, von der Körper- hin zur Brandbestattung widerspiegelt, der sich im 14. Jahrhundert v. Chr. nicht nur in Sachsen, sondern auch in weiten Teilen Europas vollzieht. Ein Teil der seltenen Vorlausitzer Depotfunde (z. B. Medingen, Lkr. Bautzen) sind womöglich als ehemalige Körpergräber ohne Skeletterhaltung anzusprechen. Einige Nadeln, wie Ostdeutsche Ösennadeln und Spindelkopfnadeln (Biehla, Bautzen-Strehla, beide Lkr. Bautzen; Deila, Lkr. Meißen) sowie bestimmte Gefäßformen und die Warzenbuckelverzierung (z. B. Auritz, Neudorf-Neschwitz, beide Lkr. Bautzen; Moritzburg- Kreyern, Lkr. Meißen) verweisen auf Kontakte nach Schlesien. Bis heute ist die Vorlausitzer Phase in Sachsen nicht wirklich gut fassbar. Am Ende der Mittelbronzezeit tauchen, ebenfalls unter Einfluss der schlesischen Nachbargebiete, auch in Hügelgräbern im Osten der zentralböhmischen Elberegion und Ostböhmens erste Vorlausitzer Funde auf. Mit diesen gemeinsamen Vorlausitzer Wurzeln formieren sich in der Spätbronzezeit in weiten Teilen Sachsens sowie in Nord- und Ostböhmen Gruppen einer gemeinsamen Kultur der Lausitzer Kultur (Abb. 1b). Ihr Verbreitungsgebiet reicht von westlich der Elbe bis östlich der Weichsel und von der Ostsee im Norden bis nach Nordböhmen, Nordmähren und in die Nordwestslowakei im Süden. Als eine der drei großen spätbronzezeitlichen Kulturen Europas liegt sie im Spannungsfeld zwischen Nordischem Kreis einerseits und der Urnenfelderkultur mit Ausbreitung vom Pariser Becken im Westen bis nach Zvědavost Noví partneři?

27 Neugier Neue Partner? Zvědavost Noví partneři? 1a 1b 2 A 1a Die mittelbronzezeitlichen Kulturen in Sachsen und Böhmen. Kultura středního bronzového věku v Sasku a v Čechách. 1b Die spätbronzezeitlichen Kulturen in Sachsen und Böhmen. Kultury pozdní doby bronzové v Sasku a v Čechách. 2 Knovízer Amphora- Etagengefäß aus Jiřice, Bez. Mělnik. Knovízská amfora etážovitá nádoba z Jiřic, okr. Mělník. A Inventar eines der etwa 600 Gräber der Lausitzer Kultur vom prähistorischen Gräberfeld von Niederkaina, Stadt Bautzen, Landesamt für Archäologie Sachsen. Von der Schnurkeramik ( v. Chr.) bis in die Früheisenzeit ( v. Chr.) als Bestattungsplatz genutzt, wurden hier annähernd 2000 Gräber angelegt. Inventář jednoho z asi 600 hrobů lužické kultury z prehistorického pohřebiště v Niederkaině, Budyšín, Landesamt für Archäologie Sachsen. Pohřebi ště s celkem 2000 hroby bylo užíváno od kultury se šňůrovou keramikou ( př. Kr.) až po časnou dobu železnou ( př. Kr.). 4 Dieser Depotfund von Weißig, Lkr. Riesa- Großenhain, Landesamt für Archäologie Sachsen, beinhaltet mehr als 410 Einzelstücke und setzt sich aus Waffen, Schmuck-, Gebrauchs- und Repräsentationsgegenständen zusammen. Für Sachsen einzigartig ist die Wangenklappe eines Helmes. Helme galten bis nach Griechenland und Kleinasien als Statussymbol für Krieger und hochgestellte Personen. Hromadný nález z Weißigu, okr. Riesa- Großenhain, Landesamt für Archäologie Sachsen, obsahuje více než 410 předmětů: zbraně, ozdoby, předměty sloužící k běžné potřebě i k reprezentaci. V Sasku ojedinělý obličejový kryt z přílby. Přílby v Řecku a Malé Asii symbolizovaly status válečníků a vysoce postavených osob. Neugier Neue Partner? 5 Das Bronzegefäßdepot aus Riesa-Gröba, Lkr. Riesa-Großenhain, Landesamt für Archäologie Sachsen, bestand aus einer Tasse und drei Schälchen aus dünnem Blech. Außergewöhnlich sind zwei gegossene Schälchen- Rohlinge, die der Herstellung getriebener Bronzegefäße dienten. Depot bronzových nádob z naleziště Riesa-Gröba, okr. Riesa- Großenhain, Landesamt für Archäologie Sachsen, se skládal z jednoho šálku a tří misek z tenkého plechu. Mimořádný nález představují dvě lité misky sloužící jako matrice při výrobě tepaných bronzových nádob. 3 4 Zvědavost Noví partneři? 5

28 Neugier Neue Partner? Österreich und Zentralböhmen im Osten sowie bis Norditalien und Slowenien im Süden andererseits. Nordwest-, Zentral- und Südböhmen sind mit der Knovíz-Milavče-Kultur und der geographisch etwas separierten Cheb-Gruppe an die Urnenfelderkultur angegliedert und bilden deren östlichen Ausläufer (Abb. 2). Im Norden und Osten Böhmens siedeln sich zwei große, in engem Kontakt miteinander stehende Gruppen der Lausitzer Kultur an, die starke Einflüsse aus Sachsen aufweisen. So leben im spätbronzezeitlichen Böhmen über 500 Jahre lang zwei Einheiten mit unterschiedlichen kulturellen Identitäten friedlich beieinander. In Sachsen findet mit der Besiedlung durch Gruppen der Lausitzer Kultur eine umfangreiche Aufsiedlung statt. Die Fundstellenverbreitung erreicht gegenüber allen anderen vorgeschichtlichen Epochen die weiteste Verbreitung und größte Dichte. Fundschwerpunkt ist das Elbtal, vor allem zwischen Pirna und Riesa. Dichtezentren sind in der Leipziger Tieflandbucht, der Lommatzscher und Großenhainer Pflege sowie in der Oberlausitz zu verzeichnen, also in Regionen mit ackerbaulich ertragreichen Lössböden. Der gesteigerte Flächenbedarf macht die Erschließung brach liegender Areale, bewaldeter Flächen und höher gelegener Bereiche nötig, aber auch von Gebieten mit kargen Sandböden (z. B. Dahlener und Dübener Heide in Nordwestsachsen; Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft). Als Wirtschafts- und Lebensgrundlage ist dort von Weidewirtschaft auszugehen. Markant für die Lausitzer Kultur sind große, teils mehrere hundert Bestattungen umfassende und kontinuierlich genutzte Flachgräberfelder mit reich an qualitätvoller Keramik ausgestatteten Brandgräbern (z. B. Liebersee, Lkr. Nordsachsen; Niederkaina, Stadt Bautzen [Abb. 3). Neben Siedlungen und Gräbern bilden die bronzezeitlichen Depotfunde eine signifikante Quellengattung. Etwa 80 dieser teilweise sehr umfangreichen Depots (z. B. Weißig, Lkr. Meißen; Friedersdorf, Lkr. Bautzen; Dresden- Laubegast [Abb. 4]), die Schwerter, Rüstungsbestandteile sowie Lanzen- und Pfeilspitzen, aber auch Beile, Sicheln oder Messer beinhalten, vermitteln nicht nur einen Eindruck vom spätbronzezeitlichen Waffen- und Geräterepertoire. Auch Schmuck- und Bronzegefäßdepots sind gebräuchlich (z. B. Riesa- Gröba, Lkr. Meißen; Dresden Laubegast; Belmsdorf, Lkr. Bautzen [Abb. 5; Abb. 6]). Im Boden oder in Höhlen vergraben oder in Gewässern und Mooren Zvědavost Noví partneři? ern, okr. Míšeň). Předlužická fáze doby bronzové představuje v Sasku jedno z nejméně poznaných období pravěku. Na konci střední doby bronzové se objevují, rovněž pod vlivem sousedních slezských oblastí, v mohylových hrobech první předlužické nálezy na východě středočeského Polabí i dále ve východních Čechách. Z těchto společných předlužických kořenů se ve velké části Saska i v severních a východních Čechách formují skupiny stejné lužické kultury (Obr. 1b). Oblast jejího rozšíření sahá od prostoru západně od Labe ve středním Německu až po oblasti východně od Visly, od Baltského moře na severu až po tok Labe v Čechách, severní Moravu a severozápad Slovenska. Jako jedna ze tří velkých evropských pozdně bronzových kultur se rozkládá mezi nordickým okruhem na severu a kulturou popelnicových polí rozšířenou od Pařížské kotliny na západě až po centrální Čechy a Rakousko na východě a po severní Itálii a Slovinsko na jihu. Severozápadní, střední a jižní Čechy s knovízsko-milavečskou a s poněkud specifickou a izolovanou skupinou popelnicových polí na Chebsku tvoří východní výběžek této rozsáhlé kultury popelnicových polí (Obr. 2). Na severu a východě Čech se naproti tomu usídlují dvě velké a úzce propojené skupiny lužické kultury, u kterých se projevují silné vlivy ze Saska. V pozdní době bronzové tak v Čechách žijí vedle sebe v míru více než 500 let dvě skupiny obyvatel s odlišnou kulturní identitou. V Sasku dochází s přistěhováním skupin lužické kultury k významnému nárůstu počtu sídlišť, což nepochybně odráží výrazný nárůst počtu obyvatel. Ze všech pravěkých období dosahuje osídlení lužické kultury největšího rozšíření a zároveň nejvyšší hustoty. Nejvíce nálezů pochází z údolí Labe, zejména z úseku mezi Pirnou a Riesou. Jistě ne náhodou vykazují nejhustější osídlení nížiny v okolí Lipska, oblasti severně od Míšně a Horní Lužice, tedy regiony s nejúrodnějšími sprašovými půdami. Rostoucí potřeba prostoru si vynutila zabírání i dosud ladem ležících areálů, zalesněných ploch, výše položených oblastí, ale i míst s chudými písčitými půdami (např. Dahlen- A A a b 55 8c 55 8d Neugier Neue Partner? versenkt, geben sie vor allem einen Einblick in die damalige Vorstellungswelt. Denn nicht das Verstecken und Wiederfinden, sondern das endgültige Entäußern und Opfern an Mächte in einer religiösen Sphäre war die Intention ihrer Niederlegung. Ab ca v. Chr. errichtet man ein dichtes Burgennetz vor allem entlang der Elbe (z. B. Göhrisch, Löbsal, beide Lkr. Meißen; Diesbar-Seußlitz, Lkr. Riesa-Großenhain) und in der Oberlausitz (z. B. Ostro, Lkr. Bautzen; Löbau, Oybin, beide Lkr. Görlitz). Geländesporne und Bergkuppen sowie markante Anhöhen und Hochufer dienen als natürlicher Schutz dieser befestigten Siedlungen, die an strategisch günstigen Punkten, wie Flussübergängen oder Gebirgspässen platziert werden. Kennzeichnend sind hohe schützende Befestigungswerke aus regional vorkommendem Material, vorwiegend Holz. Da vor allem die Wallanlagen untersucht sind, ist über die teilweise mehrere Hektar großen Innenbereiche (z. B. Ostro, Lkr. Bautzen; Goldkuppe Diesbar- Seußlitz) der Burgen wenig bekannt (Abb. 7). Jedoch liegen Nachweise für dort ansässiges Metall- und Textilhandwerk, für die Herstellung von Knochengeräten, für die Lagerung von Vorräten sowie für Wohn- und Wirtschaftsbereiche vor. Die Anlagen nehmen eine wichtige Rolle beim regionalen und überregionalen Handel ein. Eine rituelle Bedeutung der Burgen legen die regelhaft in ihrer Umgebung niedergelegten Depotfunde nahe. Mit deren überregional verbreiteten Metallartefakten gewähren die Depotfunde wie keine andere Fundgruppe Einblicke in die Kulturkontakte mit benachbarten Gruppen und die Einbindung in das weit gespannte Netz bronzezeitlicher Kommunikations- und Handelswege. Aber auch die vielen Importfunde aus Gräbern sowie ins eigene Formen-und Verzierungsspektrum übernommene Elemente spiegeln Beziehungen in andere Regionen wider (Abb. 8 a-b). So verwendet man wohl aus den reichen Grafitlagerstätten Südböhmens importierten Grafit, um schwarze, metallisch glänzende Gefäßoberflächen zu erzeugen (Abb. 8c). Auf Verbindungen mit den Urnenfelderkulturen Böhmens verweisen verschiedene Arm- und Fußringtypen sowie bestimmte Nadel-, Bronzetassen- und Beilformen, wie bspw. das böhmische Absatzbeil (Abb. 8d). Um die Mittelgebirgszüge, die Sachsen und Böhmen voneinander trennen, zu überwinden, werden in der Spätbronzezeit hauptsächlich vier Routen genutzt: Die Elbe mit ihrem Durchbruch in der Säch- Zvědavost Noví partneři? ské a Dubenské vřesoviště/dahlener und Dübener Heide/v severozápadním Sasku; hornolužická vřesoviště). Můžeme předpokládat, že v těchto oblastech představovalo hlavní způsob obživy pastevectví. Pro lužickou kulturu jsou typická velká plochá pohřebiště, tedy hřbitovy, na kterých se již nad hroby nevršily mohyly. Na nich se pohřbívalo nezřídka kontinuálně po celá staletí, a proto se na nich nacházejí často stovky hrobů. Žárové hroby jsou bohatě vybaveny pečlivě vyrobenou kvalitní keramikou (např. Liebersee, okr. Nordsachsen; Niederkaina, okr. Bautzen [Obr. 3]). Kromě sídlišť a hrobů představují typický druh archeologických pramenů také depoty bronzových předmětů. Zhruba 80 nezřídka velmi rozsáhlých depotů (např. Weißig, okr. Míšeň; Friedersdorf, okr. Bautzen; Dresden-Laubegast [Obr. 4]) obsahujících meče, součásti výzbroje, hroty kopí a šípů, ale i sekery, srpy nebo nože nám poskytují velmi dobrou představu o repertoáru zbraní a nástrojů v pozdní době bronzové. Neobvyklé nejsou ani depoty ozdob a bronzových nádob (Riesa-Gröba, okr. Míšeň; Dresden Laubegast; Belmsdorf, okr. Budyšín [Obr. 5; Obr. 6]). Tyto poklady zakopávané do země, schovávané v jeskyních, ale také ukládané do vody či bažin, dnes vydávají svědectví o tehdejších představách o reálném i nadpřirozeném světě. Záměrem jejich uložení totiž nebylo vždy jen předměty schovat a později si je vyzvednout, ale často zřejmě i se jich jednou provždy vzdát, obětovat je nadpřirozeným silám. Zhruba od 1200 př. Kr. vzniká hustá síť hradišť hlavně podél Labe (např. Göhrisch, Löbsal, oba okr. Míšeň; Diesbar-Seußlitz, okr. Riesa-Großenhain) a v Horní Lužici (např. Ostro, okr. Budyšín; Löbau, Oybin, oba okr. Zhořelec). Polohy na ostrožnách, kopcích, výrazných vyvýšeninách a vysokých březích poskytovaly těmto opevněným sídlištím přirozenou ochranu a zároveň jim jejich strategicky výhodné pozice v krajině umožňovaly kontrolovat důležitá místa na komunikacích, jako např. brody či horské průsmyky. Pro hradiště jsou příznačné vysoké obranné hradby převážně z hlíny a dřeva. Jelikož bývají zkoumány především právě tyto linie opevnění,

29 Neugier Neue Partner? Zvědavost Noví partneři? 6 [ 025 ] 7 A 6 Das heute unvollständige Schmuckdepot von Belmsdorf, Lkr. Bautzen, enthielt neben verschiedenen bronzenen Ringen, Armbändern und einer Armspirale auch drei große Stücke Rohbernstein. Aus dem Baltikum bezogen, wurde er hier zu Schmuck (z.b. Perlen) verarbeitet. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. Dnes již nekompletní hromadný nález šperků z Belmsdorfu, okr. Budyšín, obsahoval vedle různých bronzových kroužků, náramků a jedné spirály také tři velké kusy surového jantaru. Ten byl dovážen z pobřeží Baltského moře a na místě se z něj vyráběly perky (např. perly). Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. 7 Von der befestigten Höhensiedlung auf der Goldkuppe bei Diesbar-Seußlitz, Lkr. Meißen, überblickt man weite Bereiche des anliegenden Elbtals und der Umgebung. Die größte bronzezeitliche Wallanlage Sachsens umschloss eine mehr als 20 ha große Fläche und erhebt sich noch heute 12 m im Gelände. Z opevněného výšinného sídliště na Goldkuppe u Diesbaru-Seußlitz (okr. Míšeň) lze pozorovat široké oblasti přilehlého labského údolí a celého okolí. Nejmohutnější opevňovací val v Sasku z doby bronzové obepínal plochu větší než 20 ha a ještě dnes dosahuje místy výšky okolo 12 metrů. 52 A 53 Neugier Neue Partner? sischen Schweiz, der Kulmer Steig/Nollendorfer Pass im Osterzgebirge und der Lückendorfer Pass südlich von Zittau im Lausitzer Bergland. Ihre Nutzung ist durch Siedlungsaktivitäten in höher gelegenen Regionen und erhöhtes Fundaufkommen im unwegsamen gebirgigen Gelände belegt. Oft sicherten Burgen die Handelswege (z. B. Göhrisch, Löbsal und Diesbar-Seußlitz an der Elbe; Oybin am Lückendorfer Pass, Dresden-Coschütz beim Kulmer Steig). Depotfunde entlang dieser Wege sollten wohl eine glückliche Passage erwirken. Dass auch ein Durchgang durch das Elstergebirge im südlichen Vogtland (eventuell Graslitzer Pass, Butterweg) begangen wird, belegen aus der Cheb-Region bzw. dem Knovízer Bereich beeinflusste Fundkomplexe im Gebiet um Plauen bis nach Zwickau sowie sächsisch inspirierte Funde in Nordwestböhmen. In Sachsen wie in Böhmen schließt sich den spätbronzezeitlichen Traditionen die Früheisenzeit (ca v. Chr.) an. Als neuer Werkstoff tritt neben die Bronzeproduktion, mit stetig steigendem Anteil die Verwendung von Eisen zur Herstellung von Werkzeugen, Geräten, Waffen, Schmuck und Trachtelementen. Da Eisen an vielen verschiedenen Orten zu gewinnen ist (z. B. Verhüttung von Raseneisenerz), schwindet die Abhängigkeit von den Bronzemonopolen, die eng an die Erz fördernden Kupfer- bzw. Zinnlagerstätten im Alpenraum, in den Karpaten und in Westeuropa gekoppelt war. Neue Handelskontakte und Absatzgebiete werden erschlossen und so eine Neuorientierung und Umstrukturierung der Handels- und Verkehrsräume initiiert. Dies scheint mit einer Offenheit gegenüber kulturell Neuem und einer Individualisierung der Kulturgruppen einherzugehen. In Sachsen und Böhmen bilden sich kleinräumigere, aber durch mehr oder weniger intensive Kontakte miteinander verbundene Kulturgruppen heraus. Während Nordwestsachsen Anknüpfungspunkte an die Thüringische und an die Hausurnen-Kultur zeigt, prägt die Billendorfer Kultur die Osthälfte Sachsens bis an die Elbe. Sie reicht bis in die Niederlausitz und nach Niederschlesien sowie bis Nordwestböhmen und in den nördlichen Teil Zentralböhmens hinein. In Ostböhmen entwickelt sich bereits ab der Spätbronzezeit zusammen mit den polnischen Partnern die Schlesisch-Platěnicer-Kultur. Mit der Bylany-Kultur (Nordwest bis Zentralböhmen) und der hallstattzeitlichen Hügelgrabkultur (West- und Südböhmen) treten uns zwei böhmische Zvědavost Noví partneři? víme toho o vnitřní zástavbě těchto často několika hektarových hradišť poměrně málo (např. Ostro, okr. Bautzen; Goldkuppe Diesbar-Seußlitz [Obr. 7]). Přesto máme k dispozici doklady o tom, že se v jejich areálech provozovala různá řemesla jako slévačství a kovářství, tkalcovství, výroba kostěných předmětů apod. Doloženo máme také skladování zásob a nechybí informace o obytných a hospodářských prostorách a areálech. Hradiště tedy jistě hrála důležitou roli v regionálním i nadregionálním obchodě. Rituální a symbolický význam hradišť naznačují depoty kovových předmětů pravidelně nalézané v jejich okolí. Předměty z těchto depotů umožňují jako žádný jiný druh nálezu jedinečný vhled do kulturních kontaktů se sousedními skupinami a poznávání zapojení hradišť do široce rozšířené komunikační sítě obchodních cest doby bronzové. Vztahy s jinými regiony odrážejí četné importy nalézané v hrobových výbavách stejně jako výzdobné a tvarové prvky artefaktů převzaté z cizích krajin (Obr. 8 a-b). Dálkový obchod dokládá i grafit používaný k dosažení černého jakoby kovově lesklého povrchu na keramických nádobách, který pochází z jižních Čech (Obr. 8c). Na spojení s kulturami popelnicových polí v Čechách ukazují vedle různých typů náramků a nánožníků i některé tvary jehlic, bronzových koflíků a seker, jako např. sekera s tzv. středovým schůdkem (Obr. 8d). K překonání hor oddělujících Sasko od Čech se v pozdní době bronzové využívaly hlavně čtyři komunikace. Labe se svými po obou stranách schůdnými břehy v průrvě Labských pískovců, chlumecká stezka vedoucí Nakléřovským průsmykem na východě Krušných hor a Lückendorfský průsmyk v Lužických horách. Jejich využívání je doloženo aktivitami na sídlištích ve vyšších polohách a četnějším výskytem nálezů v neschůdné hornaté krajině. Obchodní cesty často zajišťovala a kontrolovala hradiště (např. Göhrisch, Löbsal a Diesbar-Seußlitz na Labi; Oybin v Lückendorfském průsmyku, Dresden-Coschütz při chlumecké stezce). Depoty nalézané zde podél cest představují obětiny, které zřejmě měly zajistit šťastný průchod těmito obtížnými úseky cest. Nálezové soubory

30 Neugier Neue Partner? Lokalgruppen der Hallstattkultur entgegen, die sich mit vergleichbarer Verbreitung aus der spätbronzezeitlichen Urnenfelderkultur entwickeln. Neben dem nun spätbronzezeitlichen Nordischen Kreis ist die Hallstattkultur (in einen West- und einen Osthallstattraum untergliedert) eine der prägenden früheisenzeitlichen Kulturen Europas, mit starken Verbindungen zu den antiken Mittelmeerkulturen, vor allem zu Griechen und Etruskern. Zwar bleiben die unterschiedlichen früheisenzeitlichen Gruppen Sachsens sowie Böhmens untereinander vernetzt davon zeugen vor allem Importfunde. Jedoch entwickeln sie sich eigenständig und weitgehend ohne Kontakte zwischen Sachsen und Böhmen weiter. Lediglich zwischen v. Chr. leben in einigen Billendorfer Enklaven Nordwestböhmens (zwischen Děčin und Duchcov; zwischen Ústí nad Labem und Chomutov) und entlang der Elbe im nördlichen Zentralböhmen (Region um Litoměřice bis Mělník) begrenzt sächsisch-böhmische Verbindungen mit dem Dresdner Elbtal fort. Literatur/Literatura: Bouzek/Koutecký/Neustrupný u. a. 1996; Coblenz 1952; Grünberg 1943; Heynowski/Reiß 2010; Jirán 2013; Koch 2007; Niederkaina ; Plesl 1961; Venclová 2013 Zvědavost Noví partneři? v okolí Plavna (Plauen) a Cvikova (Zwickau) ovlivněné chebskou kulturní skupinou resp. oblastí knovízské kultury, stejně jako Saskem inspirované nálezy v severních Čechách dokládají, že byl využíván i přechod přes Halštrovské hory (Elstergebirge) v jižním Vogtlandu (patrně Kraslický průsmyk a tzv. máslová cesta/butterweg). Časná doba železná (asi př. Kr.) v Sasku a v Čechách navazuje téměř plynule na tradice pozdní doby bronzové. Jako nová surovina se objevuje vedle bronzu stále častěji železo, které se postupně prosazuje při výrobě nástrojů, zbraní, ozdob a součástí oděvů. Protože ložiska železných rud jsou mnohem četnější než cínu a mědi, lze železo získávat v naprosté většině regionů (využívány byly např. tzv. bahenní rudy, vyskytující se na březích vodních toků), a proto mizí závislost na dovozu z nemnoha míst produkujících bronz, úzce vázaných na ložiska mědi a cínu v alpském prostoru, v Karpatech a v západní Evropě. Otvírají se tak nové obchodní kontakty a oblasti odbytu, a dochází tak k nové orientaci a přestrukturování obchodních cest a dopravních koridorů. Tato změna je, zdá se, doprovázena otevřeností vůči novým kulturám a individualizaci kulturních skupin. V Sasku a v Čechách se vytvářejí kulturní skupiny na malém prostoru, které jsou ale propojené více či méně intenzivními kontakty. Zatímco severozápad Saska vykazuje návaznost na durynskou kulturu a kulturu chýšovitých uren, je východní polovina Saska až po Labe osídlena billendorfskou kulturou. Ta sahá na východě až k Dolní Lužici, dolnímu Slezsku a na jihu zasahuje do severozápadních Čech. Ojedinělé nálezy této kultury jsou zaznamenány na Labi až ve středních Čechách. Ve východních Čechách se již od pozdní doby bronzové vyvíjí stejně jako v sousedním Slezsku kultura slezsko-platěnická. Z lokálních skupin pozdně bronzových popelnicových polí vzniká v časné době železné v severozápadních a středních Čechách kultura bylanská, na západě a jihu české kotliny potom halštatská mohylová kultura. Rozdělena na západní a východní halštatský okruh je nyní vedle pozdně bronzového nordického okruhu jednou z charakteristických kultur časné A A Spätbronzezeitliche Importfunde aus Sachsen. a) Diese blaugrüne ringförmige Glasperle stammt aus einem Urnengrab in Jänkendorf, Lkr. Görlitz; b) Blaugrünliche Pfahlbauperle aus einem Kindegrab von Dresden-Laubegast. Ein wohl weißer, spiralig umlaufender Einlagefaden ist verloren gegangen; c) Flechtbandterrine mit Grafitüberzug aus einem Grab von Niederkaina; d) Das schlanke Böhmische Absatzbeil gehörte wahrscheinlich einem Depotfund an, der nach der Patina des Beils zu urteilen, im Moor abgelegt war. Landesamt für Archäologie Sachsen. Pozdně bronzové importy ze Saska, Landesamt für Archäologie Sachsen. a) modrozelená prstencovitá skleněná perla pochází z urnového hrobu v Jänkendorfu (okr. Zhořelec); b) modrozelenkavá skleněná perla, jejíž spirála byla zřejmě původně vyplněna bílým sklem, nález z dětského hrobu z Drážďan-Laubegastu; c) nádoba s vyleštěným grafitovaným povrchem z hrobu v Niederkaině; d) úzká sekera s tzv. středovým schůdkem pocházející z Čech byla patrně součástí depotu pocházejícího z bažiny, jak dokládá specifická patina na povrchu předmětů, která vzniká uložením ve vlhkém prostředí. Landesamt für Archäologie Sachsen. Neugier Neue Partner? 8 [ 026 ] Zvědavost Noví partneři? doby železné v Evropě se silnými vazbami na antické mediteránní kultury, především na Řeky a Etrusky. Odlišné kultury časné doby železné v Sasku a v Čechách spolu zůstávají propojené, jak dokládají především nálezy vzájemných importů. Obě kulturní skupiny se však vyvíjejí nadále samostatně. Pouze malá billendorfská enkláva při Labi v severních Čechách (mezi Děčínem a Ústím n. L.) a izolované billendorfské nálezy podél Labe na Litoměřicku a Mělnicku dokládají přežívající sasko-české spojení podél Labe.

31 Wolfgang Ender Vladimir Salač Zwei Welten Kelten und Germanen. Böhmen und Sachsen in der Eisenzeit Dva světy Keltové a Germáni. Čechy a Sasko v době železné In der jüngeren Eisenzeit, etwa in der Mitte des 5. Jahrhunderts v. Chr. verbreitete sich in Böhmen die Latènekultur. Sie löste die Hallstattkultur der frühen Eisenzeit (8. 6. Jh. v. Chr.) ab und herrschte hier ungefähr bis zur Mitte des letzten Jahrhunderts v. Chr. Die südliche Grenze der Latènekultur bildeten ungefähr die Alpen, die nördliche etwa das europäische Mittelgebirge. Das Böhmische Becken gehörte also der Latènekultur an und war durch die unbesiedelten Erzgebirge, Elbsandsteingebirge und Zittauer Gebirge von der Kultur der vorrömischen Eisenzeit in Sachsen getrennt. Die Latènekultur wird meistens den Kelten zugeschrieben, während die Kultur der vorrömischen Eisenzeit mit der Genese der frühen Germanen verbunden wird. Zwischen diesen beiden unterschiedlichen Welten bestanden nur zwei Verbindungslinien: zum einen der Landweg über den Kulm-Nollendorfer Pass am Ostrand des Erzgebirges, zum anderen die Elbe. Lediglich entlang dieser zwei Wege, insbesondere der Elbe, sind die Kontakte beider Kulturen zu beobachten. Die Keltische Welt in Böhmen Die Latènekultur vereinigte das Böhmische Becken nach etwa tausend Jahren kulturell wieder. Im jüngeren Zeitraum (ca. 250 bis 50 v. Chr.) besiedelten ihre Träger praktisch ganz Böhmen von Außig/Ústí nad Labem bis Budweis/České Budějovice, vom Pilsner Becken bis zur Chrudimer Region. Die Höhenlagen über 400 m NN mieden sie jedoch. Hinsichtlich der Kontakte zwischen Böhmen und Sachsen ist interessant, dass die Latènekultur das Erzgebirgsvorland bei Cheb/Eger und Karlovy Vary/Karlsbad nicht besetzte. Die Verbindung längs der Eger und eventuell der Weißen Elster oder Saale in Richtung Norden nach Sachsen spielte offensichtlich keine wichtigere Rolle, obwohl das Kriegergrab von Liebau (Abb. 1) am sächsischen Oberlauf der Weißen V mladší době železné, zhruba v polovině 5. století př. Kr., zaujala Čechy laténská kultura, která vystřídala předchozí kulturu halštatskou (starší doba železná, století př. Kr.) a panovala zde zhruba do poloviny posledního století př. Kr. Jižní hranici rozšíření laténské kultury tvořily Alpy, severní potom představovalo evropské Středohoří. Česká kotlina tedy patřila k laténské kultuře a neosídlené Krušné hory, Labské pískovce a Lužické hory ji oddělovaly od odlišné kultury předřímské doby železné v Sasku. Laténská kultura bývá většinou připisována Keltům, kdežto kultura předřímské doby železné na územích severně od Krušných hor starým Germánům. Tyto dva odlišné světy spojovaly pouze dvě komunikace. Jednu představovala cesta vedoucí Nakléřovským průsmykem ve východních Krušných horách, druhou cestu tvořilo Labe. Pouze podél těchto dvou cest, zvláště podél Labe, lze sledovat vzájemné kontakty obou kultur. Keltský svět v Čechách Laténská kultura po zhruba tisíci letech opět kulturně sjednotila českou kotlinu. V mladším období (asi 250 až 50 př. Kr.) osídlili její nositelé prakticky celé území Čech od Ústí nad Labem až po České Budějovice, od Plzeňské kotliny až po Chrudimsko. Polohám nad 400 metrů nadmořské výšky se však vyhýbali. Z hlediska vztahů mezi Čechami a Saskem je zajímavé, že laténská kultura nezaujala úpatí Krušných hor na Chebsku a Karlovarsku. Toto území zůstávalo neosídleno a spojení podél Ohře a případně podél Bílého Halštrovu či Sály na sever do Saska zjevně nehrálo významnější roli. Výjimku představuje hrob bojovníka z Liebau (Obr. 1) nalezený na saském toku Bílého A A / Neugier Zwei Welten Elster engste Verbindungen zur Frühlatènekultur aufweist. Die Träger der Latènekultur, die Kelten, pflegten intensive Kontakte zur entwickelten antiken Welt. Die schriftlichen Quellen belegen, dass sie nach Italien, Griechenland und sogar nach Kleinasien vordrangen. Diese Kontakte brachten zahlreiche technische sowie kulturelle Errungenschaften nach Mitteleuropa, wie z. B. die Töpferscheibe, welche die Keramikproduktion effektiver machte und ihre Qualität erhöhte: Drehmühlsteine, die die Produktivität des Getreidemahlens vielfach erhöhten. Die Technologie der Eisenproduktion und -verarbeitung wurde verbessert, wodurch die Qualität von Geräten und demzufolge auch die Effektivität weiterer Herstellungsprozesse stiegen. Dies alles ermöglichte einen beträchtlichen wirtschaftlichen Aufschwung, der sich auf Umfang und Dichte der Besiedlung auswirkte. Die Einwohnerzahl Böhmens, die für diese Zeit auf geschätzt wird, wurde erst im Hochmittelalter übertroffen. Ein echter Entwicklungssprung ist die Einführung der Münzprägung und der Übergang zur Geldwirtschaft. Erzwungen wurde sie von einem steilen Aufschwung des Handels, wie ihn die Produktionskonzentration in Zentralsiedlungen belegt, die mit ihren Produkten nahe und entfernte Gebiete versorgten. Eine solche Siedlung, die den Handel mit dem sächsischen Gebiet kontrollierte, lag an der Elbe unterhalb der heutigen Stadt Lobositz/Lovosice. Die ökonomische Entwicklung ermöglichte auch den Aufbau von ausgedehnten befestigten Siedlungen, der sog. Oppida. Einige von ihnen waren dicht besiedelt, besaßen eine planmäßige Bebauung mit begrenzten, manchmal sogar gepflasterten Straßen. Diese Oppida, die oft als älteste Städte nördlich der Alpen bezeichnet werden, wurden in Böhmen entlang der Flüsse gebaut (Abb. 2), die sicher für den Fernhandel wichtig waren. Keramik- und Schmuckfunde weisen nach, dass die böhmischen Oppida gewisse Kontakte auch zum sächsischen Gebiet hatten. Aus der jüngeren Eisenzeit gibt es in Böhmen mehrere hundert Fundstellen Dorfsiedlungen, Produktions- und Distributionszentren, Oppida, Heiligtümer, Gräberfelder (ab dem 2. Jh. v. Chr. ist der Grabritus aber nicht bekannt), Produktionsareale verschiedener Gewerke usw. Aus diesen Fundstellen stammen Zigtausende interessante Funde Keramik, Schmuck aus Bronze und Glas (Abb. 3), Geräte und Werkzeuge, Münzen (Abb. 4) sowie einige Kunstgegenstände Zvědavost Dva světy Halštrovu, jehož nálezy vykazují úzké vztahy k jižnímu prostředí časně laténské kultury. Nositelé laténské kultury, Keltové, udržovali intenzivní kontakty s vyspělým antickým světem. Písemné prameny dokládají, že pronikli do Itálie, Řecka, a dokonce až do Malé Asie. Tyto kontakty zprostředkovaly střední Evropě četné technické a kulturní vymoženosti, např. hrnčířský kruh, který zefektivnil výrobu keramiky a zvýšil její kvalitu nebo rotační mlýnské kameny zvyšující mnohanásobně efektivitu mletí obilí. Zlepšila se rovněž technologie výroby a zpracování železa, čímž stoupla kvalita nástrojů a následně efektivita dalších výrobních procesů. To vše umožnilo výrazný hospodářský rozvoj, který se projevil zvýšením rozsahu a hustoty osídlení, tedy nárůstem počtu obyvatel, který se v Čechách odhaduje zhruba na a byl překonán až ve vrcholném středověku. Dalším projevem rozvoje je zavedení mince a následně přechod k peněžnímu hospodářství. Zavedení peněz si vynutil prudký rozvoj obchodu způsobený tím, že se značná část řemeslné výroby soustředila v rozsáhlých centrálních sídlištích, která svými výrobky zásobovala rozsáhlá území. Jedno z takových sídlišť, které zároveň kontrolovalo obchod se saským územím, se nacházelo na Labi pod dnešním městem Lovosice. Hospodářský rozvoj umožnil také výstavbu rozsáhlých opevněných sídlišť, tzv. oppid. Některá z nich byla hustě osídlena, měla plánovitou zástavbu s vymezenými, někdy dokonce dlážděnými ulicemi. Tato oppida, často označovaná za nejstarší města na sever od Alp, byla v Čechách vybudována na řekách (Obr. 2), což ukazuje jejich význam pro dálkový obchod. Nálezy keramiky či ozdob prokazují, že česká oppida udržovala určité kontakty i s nekeltským obyvatelstvem dnešního Saska. Z mladší doby železné je v Čechách k dispozici několik set nalezišť vesnických sídlišť, výrobních a distribučních center a oppid, svatyň, převážně kostrových pohřebišť (od 2. století př. Kr. však způsob pohřbívání ne - známe), ale i výrobních areálů (např. kamenolomy, hrnčírny, dílny na výrobu sapropelitových ozdob atd.). Z těchto nalezišť pak pocházejí desetitisíce cenných nálezů keramika,

32 Neugier Zwei Welten Zvědavost Dva světy 1 2 A 1 Kriegergrab mit keltischer Waffenausstattung aus Liebau, Vogtland (5. Jahrhundert v. Chr.). Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. Hrob bojovníka s keltskými zbraněmi z Liebau ve Vogtlandu (5. století př. kr). Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. 2 Verbreitung der Oppida in Böhmen. Rozšíření oppid v Čechách. A Perlen und Fragmente von Armringen aus Glas. Aus den spätlatènezeitlichen Fundplätzen in Böhmen sind diese Objekte in hoher Zahl bekannt. Zlomky skleněných perel a náramků z pozdně laténských nalezišť v Čechách, na kterých se poměrně hojně vyskytují. 4 Keltische Münzen: 1 Stater, 2 1/3 Stater, 3 1/8 Stater, 4 Regenbogenschüsselchen aus dem Oppidum Stradonice u Berouna. Aus Sachsen ist dagegen nur eine keltische Münze bekannt. Keltské mince: 1 statér, 2 1/3 statéru, 3 1/8 statéru, 4 mince označované dříve jako duhovky z oppida Stradonice u Berouna. Naproti tomu ze Saska je známa jediná keltská mince. Neugier Zwei Welten 4 [ 029/030 ] 3 [ 028 ] Zvědavost Dva světy

33 Neugier Zwei Welten Nach dem Jahr 100 v. Chr. geriet das wirtschaftliche System der Latènekultur allerdings in eine tiefe Krise und zerfiel relativ schnell. Eine der Krisenursachen mag gerade der Ausbau von Oppida gewesen sein. Die Zahl, Größe und aufwändige Instandhaltung der Oppida ging über den Rahmen der damaligen ökonomischen Möglichkeiten hinaus. Etwa um die Mitte des 1. Jahrhunderts v. Chr. drangen Germanen in Böhmen ein, dessen Wirtschaft und kulturelle Organisation bereits zersetzt war. In Böhmen verblieb ein bedeutender Teil der einheimischen keltischen Bewohner, die von den ankommenden Germanen, deren Kultur sie bald übernahmen, überschichtet wurden. Bajjahaima, Boiohaemum, Bohemia und Böhmen Obwohl keine direkten Belege vorhanden sind, wird angenommen, dass in der jüngeren Eisenzeit die Kelten in Böhmen lebten. Oft wird der Stamm der Boier erwähnt, nach dem Böhmen auch die Benennung Boiohaemum bekam, aus dem das lateinische Bohemia und nachfolgend auch das deutsche Böhmen entstand. Ursprünglich handelt es sich aber um die germanische Benennung Bajjaheima, die ein Gebiet bezeichnet, auf dem die Boier leben. Es ist möglich, dass die damaligen germanischen Bewohner Sachsens so den Raum bezeichneten, aus dem die Elbe zu ihnen zulief. Ob sie je eine konkretere Vorstellung über die Zusammensetzung der Bevölkerung oder den Umfang des Böhmischen Beckens hatten, ist aber nicht klar. Germanische Welt in Sachsen Die eisenzeitliche Kultur in Sachsen unterscheidet sich klar von der zeitgleichen Hallstatt- und Latènekultur Böhmens. Sachsen gehört einem nördlichen Kulturkreis an, der nach einem Fundort im Raum Uelzen als Jastorf-Kultur bezeichnet wird. Diese wird mit den frühen Germanen verbunden, obwohl es für die Eisenzeit keine Schriftquellen zur Bevölkerung im heutigen Sachsen gibt. Die erste Phase der Eisenzeit (7. Jh. v. Chr.) ist durch die bruchlose Weiterentwicklung der bronzezeitlichen Lausitzer Kultur zur sog. Billendorfer Kultur gekennzeichnet, die in der Oberlausitz, um 500 v. Chr. endet. Entlang der Elbe und westlich davon wird die Billendorfer Kultur bereits im 6. Jahrhundert v. Chr. durch eine Angleichung an die nördliche Jastorfkultur abgelöst. Zvědavost Dva světy železné, bronzové, skleněné (Obr. 3) a vzácně i zlaté ozdoby, zbraně a výzbroj, nástroje a nářadí, mince (Obr. 4) i umělecké předměty. Po roce 100 př. Kr. se však hospodářský systém laténské kultury ocitá v hluboké krizi a poměrně rychle se rozkládá. Jednou z příčin mohla být právě výstavba oppid, která svým rozsahem i náročností údržby překročila rámec tehdejších ekonomických možností. Zhruba okolo poloviny 1. století př. Kr. do hospodářsky i organizačně rozvrácených Čech pozvolna pronikají Germáni a postupně nad nimi přebírají vládu, přestože jejich kultura stejně jako organizace hospodářství byla na znatelně nižší úrovni. Část původního keltského obyvatelstva v Čechách zůstala, převzala kulturu příchozích Germánů a časem s nimi splynula. Bajjahaima, Boiohaemum, Bohemia, Böhmen a Čechy Byť pro to neexistují jednoznačné a přímé doklady, předpokládá se všeobecně, že v mladší době železné žili v Čechách Keltové. Často se zmiňuje kmen Bójů, který měl dát Čechám i pojmenování Boiohaemum, z něhož vzniklo ve středověku latinské Bohemia a následně např. i německé Böhmen. Ve skutečnosti jde ovšem původně o germánské slovo Bajjahaima, označující území, na němž žijí Bójové. Je možné, že takto označovali tehdejší germánští obyvatelé Saska prostor, odkud k nim přitékalo Labe. Zda však měli konkrétnější představu o skladbě obyvatelstva či rozsahu české kotliny, není vůbec jisté. Jestli tedy Bajjahaima označovalo skutečné území keltských Bójů a zda se toto území krylo s českou kotlinou, nevíme. Zajímavé je, že na počátku středověku přišedší nové slovanské obyvatelstvo toto jméno nepřevzalo a jméno našeho území zní ve všech slovanských jazycích Čechy. Svět Germánů v Sasku Archeologická kultura doby železné v Sasku se od halštatské a laténské kultury zřetelně odlišuje. V zásadě tehdy patřilo saské území k severnímu kulturnímu okruhu, který se podle významného naleziště Jastorf (asi 70 km A A Neugier Zwei Welten Wie im gesamten Jastorf-Bereich werden die Toten in ihrer Kleidung verbrannt, der Leichenbrand in einer Urne gesammelt, in die auch die Reste des verbrannten Ringschmuckes, von Nadeln oder Fibeln und Gürtelteilen gelegt wurden (Abb. 5). Mit einer Schale abgedeckt wurde die Urne in einer kleinen Erdgrube beigesetzt. Nur in Ansätzen (seltener Goldschmuck, prestigeträchtige Fremdstücke) lässt sich aus den gleichförmig ausgestatteten Gräbern eine soziale Schichtung ableiten. Typisch für die sächsischen Elblande sind Bestattungsplätze, die über viele Jahrhunderte benutzt wurden. Große bronzezeitliche Grabhügel bilden oftmals den Ausgangspunkt der Bestattungstradition. Idealtypisch zeigt dies das Gräberfeld von Liebersee, wo von der Jungbronzezeit bis in das frühe Mittelalter bestattet wurde. Über 800 eisenzeitliche Gräber wurden in mehreren Kleingruppen angelegt. Diese mutmaßlichen Familienverbände sind auch im Siedlungswesen erkennbar, dessen Basis Gehöftanlagen mit Wohn-, möglicherweise auch Wohnstallhäusern, Speichern, Ofenanlagen und anderen Wirtschaftseinrichtungen bilden. Sie liegen vereinzelt im Abstand von 500 bis 1000 m in den Siedlungskammern oder sind zu Dorfanlagen zusammengefasst. Befestigungen werden in Sachsen nur ausnahmsweise errichtet (Burzelberg bei Wurzen). Auch spezialisierte Groß- oder Zentralsiedlungen fehlen, genauso wie ausgewiesene Kultplätze oder Heiligtümer. Nur wenige, fundreiche Siedlungsplätze direkt an der Elbe sind durch auffallende Importe böhmischer Gebrauchskeramik ausgezeichnet (Görzig bei Strehla, Rosenfeld bei Torgau). Es handelt sich um große Vorrats- oder Transportbehälter. Diese Siedlungen können als spezialisierte Handels- oder Hafenplätze angesprochen werden. Normalerweise wurde in den Siedlungen und Grablegen einfache, wenig verzierte handgemachte Keramik benutzt. Importierte Feinkeramik aus dem Süden, wie stempelverzierte oder glatte Drehscheibenware, graue, feinkörnige Ware und graphithaltige Keramik wurde nur ausnahmsweise verwendet (Abb. 6). Dies trifft genauso für die aus den Grabfunden bekannten Kleidungsund Schmuckteile zu. Einheimisch sind in der älteren vorrömischen Eisenzeit Ohrringe aus Bronzeblech oder -draht, eiserne oder bronzene Nadeln als Gewandverschluss und einfache eiserne Gürtelteile. Von Anfang an sind anhand von prestigeträchtigen Importstücken intensive Kontakte von Süd nach Nord, aus dem Hallstatt- und Latènebereich Zvědavost Dva světy jihovýchodně od Hamburku) označuje jako jastorfská kultura. Tato kultura bývá i v Sasku připisována raným Germánům, i když pro to v písemných pramenech, které jediné mohou etnicitu doložit, neexistují žádná svědectví. První fáze doby železné (7. století př. Kr.) se vyznačuje plynulým přechodem od starší lužické kultury k tzv. kultuře billendorfské, která přežívá v Horní Lužici do doby okolo roku 500 př. Kr. Území při Labi a západně od něj, kde se dříve rozkládala kultura billendorfská, se v 6. století př. Kr. postupně přiklání právě k severní kultuře jastorfské. Stejně jako na celém území této kultury bývali i zde zemřelí spalováni se vším oblečením včetně kovových ozdob. Popel byl následně shrnut a uložen do keramické popelnice, a to včetně zbytků kostí i žárem prošlých náramků, nákrčníků, spon, jehlic či kování opasků (Obr. 5). Následně se popelnice přiklopila mísou a byla uložena do země. Pohřby jsou dosti uniformní a jen výjimečně lze dle milodarů (vzácně zlaté či importované šperky a součásti oděvu) pozorovat jisté sociální rozdíly. Pro saské Polabí jsou typické rozsáhlé nekropole, na kterých se pohřbívalo mnoho staletí. Na počátku jejich existence zřejmě stály v mladší době bronzové rozsáhlé mohyly významných osobností, okolo kterých se potom následně pohřbívalo, a to až do počátku středověku! Typickým představitelem takovéhoto pohřebiště je nekropole na Labi v Liebersee (jižně od města Torgau). Zde bylo při dlouhodobých vykopávkách prozkoumáno více než 800 hrobů uspořádaných v několika skupinách. Tyto skupiny bývají vysvětlovány jako místa pohřbů rodinných klanů a podobně členěna bývají i sídliště. Základem sídlišť byly zřejmě rodinné dvorce sestávající z domů, stájí, špýcharů, pecí a dalších hospodářských zařízení. Tyto dvorce leží buď odděleně v rozestupech 500 až 1000 metrů, dle konfigurace terénu, nebo se shlukují do vesnic. Opevnění z této doby jsou zcela ojedinělá (např. Burzelberg u Wurzenu), v sídlištní struktuře se nedaří rozeznat vetší sídliště s centrálními funkcemi a nejsou známy ani kultovní místa či svatyně. Pouze některá sídliště vybudovaná přímo na březích Labe se vyznačují bohatostí nálezů, kromě jiného i nápadnými

34 Neugier Zwei Welten Böhmens und Nordbayerns nach Norden über die Mittelgebirge nachweisbar. Fußzier-, Pauken- und Vogelkopffibeln, rhombische oder kästchenförmige Gürtelhaken, Glasperlen und selbst Knochenamulette sind eindeutige Importstücke, die ihrerseits mit großer zeitlicher Verzögerung in eigene, nördliche Formen umgesetzt werden. Zeitlich verzögert werden auch ganze Moden übernommen. So lösen in der jüngeren Eisenzeit flächendeckend Fibeln die Nadel als Gewandverschluss ab. Ihre drahtförmigen Formen folgen ganz offensichtlich Vorbildern der südlichen Latènekultur, so wie auch die Keramikformen während der jüngeren Eisenzeit südliche Vorbilder erkennen lassen. Zu dieser Zeit (2. 1. Jh. v. Chr.) werden in Sachsen auch starke Einflüsse aus dem Osten durch die sog. Przeworsk-Kultur aus dem heutigen Polen wirksam. Jetzt wurden auch in Sachsen einzelne Männer durch die Beigabe einer kompletten Waffenausrüstung mit Schild, Schwert und Lanze im Grab ausgezeichnet. Wenn auch die Sitte aus dem Osten stammt, so sind die beigegebenen Schwerter von echten Mittellatèneschwertern des keltischen Südens nicht zu unterscheiden. Gleichzeitig werden aber weiterhin Luxusgüter aus dem keltischen Süden nach Norden importiert, manches davon wird hier nachgeahmt. Zu nennen ist an erster Stelle die serienmäßig auf der Drehscheibe geformte graue Keramik mit hohen Pokalen (Abb. 7) oder flachen Schalen, dazu vereinzelter Glasschmuck (Abb. 3) oder nach keltischem Vorbild geformte Metallgürtelketten (Abb. 8). Zwischen den beiden Welten Trotz der unterschiedlichen archäologischen Kulturen in Böhmen und Sachsen belegen die Funde, dass die beiden Gebiete relativ intensive Kontakte miteinander pflegten. An der Grenze fanden sich im Elbtal die Gräberfelder der sog. Bodenbacher Kultur (benannt nach dem Stadtteil Bodenbach von Děčín), in der sich Artefakte wie Kultureinflüsse aus beiden Kulturkreisen mischten (Abb. 9). Es handelt sich ausschließlich um Brandgräberfelder (auf der böhmischen Seite z. B. Neštěmice, Křešice, Děčín-Podmokly, in Sachsen z. B. Pirna-Copitz, Dresden-Heidenau), was sicherlich auf Einfluss vom Norden zurückzuführen ist, denn in Böhmen selbst gibt es nur Körpergräberfelder. In den Gräbern wurden sowohl scheibengedrehte böhmische Keramik, als auch handgemachte Gefäße sächsischer Herkunft Zvědavost Dva světy velkými užitkovými nádobami dovezenými z Čech (např. Görzig u městečka Strehla či Rosenfeld u Torgau). Tyto nádoby, které se také označují jako zásobnice, mohly být po - užívány jako dopravní obaly. Takováto sídliště zřejmě sloužila jako přístavy, překladiště a obchodní místa. Na sídlištích i pohřebištích se zpravidla nachází domácí málo zdobená v ruce vyráběná keramika. Vzácně se nacházejí z jihu dovážené na kruhu vyráběné jemné nádoby zdobené otisky kolků. Vzácný nález představují nádoby s šedým jemnozrnným povrchem či příměsí tuhy dovezené ze středních Čech (Obr. 6). Také ozdoby a součásti oděvů nalezené v hrobech jsou především domácího původu. Ve starší době železné jsou to především náušnice z bronzového plechu či drátu, železné a bronzové jehlice, které spínaly oděv, a jednoduchá železná kování opasků. Od samého počátku tohoto období však nálezy prestižních z jihu dovezených ozdob dokládají intenzivní kontakty s oblastmi halštatské a později laténské kultury v Čechách a severním Bavorsku. V Sasku se tak nalézají spony s ozdobnou patkou, bubínkovité spony, spony s ptačí hlavičkou, rombické a skříňkovité opaskové zápony, skleněné perly či kostěné amulety. Napodobeniny a posléze i vlastní typy těchto původně výhradně dovážených předmětů se začaly s určitým časovým odstupem vyrábět i v Sasku. Po čase byl převzat i celý módní styl. V mladší době železné se pro spínání oděvů začaly užívat takřka výhradně spony, které nahradily dříve užívané jehlice. Jejich drátěné exempláře stejně jako tvary nádob jednoznačně dokládají vzory v jižní laténské kultuře. Ve stejné době (2. 1. století př. Kr.) se však zároveň projevují silné vlivy z východu z oblasti dnešního Polska, kde se rozkládala tzv. przeworská kultura. Projevuje se to např. tím, že se v Sasku začínají objevovat pohřby mužů s kompletní bojovnickou výbavou sestávající ze štítu, meče a kopí. I když samotný zvyk pochází z východu, meče nelze odlišit od laténských, resp. keltských exemplářů. Nutno dodat, že i v této době nadále fungoval dovoz luxusních předmětů z jižního keltského prostředí, které se někdy napodobovaly A A Neugier Zwei Welten beigegeben. Ähnlich stammen Schmuck und Kleidungsbestandteile sowohl von der böhmischen als auch von der sächsischen Seite. Heute werden die Gräberfelder als Nekropolen der Bewohner des Elbetales gedeutet, die den böhmisch-sächsischen Handel vermittelten, höchstwahrscheinlich die Salzeinfuhr nach Böhmen und umgekehrt den Export von keltischen Luxuswaren. Nach dem Zerfall der Latènekultur bleibt der Elbdurchbruch mehrere hundert Jahre leer. Früher wurde oft darüber diskutiert, ob die Träger der Bodenbacher Kultur Germanen oder Kelten waren. Heute wird eher angenommen, dass im Elbtal schon seit der Spätbronzezeit immer dieselbe Bevölkerung lebte, deren Ethnizität wir nicht bestimmen können. Literatur/Literatura: Heynowski/Reiß 2010; Mähling 1944; Mirtschin 1933; Salač 1998 Zvědavost Dva světy na místě. Zmínit je nutné především jemné na kruhu točené poháry a mísy (Obr. 7), dále vzácné skleněné ozdoby či kovové řetězové opasky vyráběné dle keltských vzorů (Obr. 8). Mezi oběma světy Přestože se v Čechách a v Sasku rozkládaly odlišné archeologické kultury, nálezy dokládají, že obě území spolu udržovala intenzivní kontakty. Na pomezí mezi oběma zeměmi se v labském údolí nacházejí pohřebiště tzv. podmokelské kulturní skupiny (pojmenováno dle významného pohřebiště v Děčíně-Podmoklech), v nichž se mísí artefakty i kulturní vlivy z obou zemí, tedy obou kulturních okruhů (Obr. 9). Jedná se výhradně o žárové nekropole (na české straně např. Neštěmice, Křešice, Děčín-Podmokly, v Sasku např. Pirna-Copitz, Dresden-Heidenau), což je nepochybně vliv ze severu, neboť v Čechách, pokud jsou pohřebiště známa (4. a 3. století př. Kr.), pak jsou kostrová. V hrobech na těchto pohřebištích se vyskytuje jak česká keramika vyrobená na kruhu, tak také v ruce vyrobená keramika místního či severního původu. Podobně je tomu i s ozdobami a součástmi oděvu, které pocházejí z českého i saského území. Dnes se předpokládá, že na pohřebištích (sídliště bohužel nejsou známa) jsou pohřbeni tehdejší obyvatelé labského údolí, kteří zprostředkovávali vzájemný česko-saský obchod, nejspíše dovoz soli do Čech, a naopak export luxusního keltského zboží z Čech. Po rozpadu laténské kultury v české kotlině vzájemný obchod ustává, podmokelská kultura zaniká a labské údolí zůstává několik set let zcela prázdné. Dříve se vedly četné diskuse o tom, zda nositelé podmokelské kultury byli Germáni či Keltové. Dnes se usuzuje, že v labském údolí žilo nejspíše stále totéž obyvatelstvo již od pozdní doby bronzové, jeho etnicitu však určit neumíme.

35 Neugier Zwei Welten Zvědavost Dva světy A 5 5 Brandbestattung wahrscheinlich einer Frau. Der Leichenbrand wurde in einer Urne östlicher Form mit Kleidungsteilen (Gürtel und drei Gewandschließen) bestattet, um 100 v. Chr, Fundort: Paußnitz bei Riesa. Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. Pravděpodobně ženský žárový pohřeb. Popel zemřelé byl uložen spolu s částmi oděvu (opaskem a třemi sponami) do nádoby východního tvaru a následně do země okolo roku 100 př. Kr. Naleziště: Paußnitz bei Riesa. Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. 6 Das graue, feinkörnige Keramikgefäß ist aus dem Süden importierte Ware, Liebersee, Grab 302. Landesamt für Archäologie Chemnitz, 8 Der Gürtelhaken aus Leipzig-Connewitz wurde nach keltischem Vorbild von einheimischen Handwerkern verziert. Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. Zápona opasku z naleziště Leipzig-Connewitz byla vyrobena dle keltské předlohy domácími řemeslníky. Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. 9 Nadeln des sog. Bodenbacher Typs wurden nur an der Elbe zwischen Dresden in Sachsen und Lovosice in Nordböhmen getragen. Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. Tzv. podmokelské jehlice se nosily jen na březích Labe mezi Drážďanami v Sasku a Lovosicemi v severních 8 [ 033 ] 6 [ 031 ] Čechách. Landes- smac. amt für Archäologie Nádoba ve stylu tzv. Chemnitz, smac. šedé zrnité keramiky patří ke zboží importovanému z jihu, Liebersee, hrob 302. Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. 7 [ 032 ] 7 Ebenfalls aus dem Süden nach Norden importiert wurde serienmäßig auf der Drehscheibe geformte polierte Keramik, Liebersee, Grab Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. Do Saska byla z jihu dovážena ve velkém množství na kruhu vyráběná keramika, Liebersee, hrob Landesamt für Archäologie Chemnitz, smac. A Neugier Zwei Welten 9 [ 034 ] Zvědavost Dva světy

36 Cornelia Rupp Vladimír Salač Zentrum und Peripherie Böhmen und Sachsen in der Römischen Kaiserzeit Centrum a periferie Čechy a Sasko v době římské Mit dem Tod des Kaisers Trajans im Jahr 117 n. Chr. hat das römische Reich seine maximale Ausdehnung mit deutlichen Grenzen. Sowohl Sachsen als auch Böhmen liegen jenseits dieser Grenzen, in der Germania Libera (Freies Germanien) oder auch dem Barbaricum. Dennoch bezeichnen wir auch hier den Zeitabschnitt zwischen dem Jahr um Christi Geburt und dem Beginn der Völkerwanderungszeit im ausgehenden 4. Jahrhundert als Römische Kaiserzeit. Sie folgt auf die vorangegangene vorrömische Eisenzeit und ist unabhängig von politischen Ereignissen, wie beispielsweise den Regierungsjahren von Kaisern. Die Bezeichnung nimmt vielmehr Bezug auf die dauerhafte Anwesenheit römischer Truppen samt Gefolge in Mitteleuropa und dem damit vermehrten Einfluss und Eindringen römischer Formen in die germanische Sachkultur. Grobchronologisch unterteilt man die Römische Kaiserzeit in einen älteren und einen jüngeren Abschnitt. In absoluten Zahlen entspricht die ältere Römische Kaiserzeit dem Zeitraum von 0 bis ca. 150 n. Chr. Den Übergang von der älteren zur jüngeren Römischen Kaiserzeit markieren die Markomannenkriege ( n. Chr.). Die jüngere Römische Kaiserzeit datiert in den Zeitraum von 180 n. Chr. bis zum Beginn der Völkerwanderungszeit. Ihr Ende steht im Zusammenhang mit den im Jahr 375 n. Chr. einsetzenden Sturm der Hunnen nach Ostmitteleuropa. Dieses Ereignis ist der Beginn der auf die jüngere Römische Kaiserzeit folgenden Völkerwanderungszeit. Wir wissen nicht, welche von den zahlreichen namentlich überlieferten Stammesgruppen tatsächlich im Gebiet des heutigen Sachsen gesiedelt haben, denn die schriftlichen Quellen schweigen hier. Eine ethnische Deutung des Fundmaterials ist kompliziert und oftmals kaum möglich. Für die Region nördlich des Erzgebirges wird u. a. der Sitz der Hermunduren vermutet, die zeitweise Verbündete Nur V době úmrtí císaře Trajána v roce 117 po Kr. dosahovala římská říše své maximální rozlohy vymezené víceméně jasnými hranicemi. Čechy stejně jako Sasko ležely vně těchto hranic, vně římského světa, v oblasti, kterou nazývaly antické písemné prameny svobodnou Germánií (Germania libera) a pro níž se vžilo také označení Barbaricum. Přesto se v Čechách i Sasku nazývá období zhruba od přelomu letopočtu až po počátek tzv. stěhování národů v pokročilém 4. století dobou římskou, která následuje po době železné. Doba římská představuje ovšem archeologický termín označující určité období vývoje hmotné kultury, který byl nezávislý na historických událostech římských dějin, např. na vládách jednotlivých císařů apod. Termín se vztahuje vzdáleně spíše na trvalou přítomnost římských vojsk a jejich zázemí v podobě vojenských sídlišť ve střední Evropě. Díky nim pronikaly římské předměty ke Germánům a pozvolna ovlivňovaly jejich vkus a o něco později i materiální kulturu. Dobu římskou dělíme na starší, trvající od počátku letopočtu zhruba k roku 150, a mladší, trvající od roku 180 po počátek tzv. stěhování národů, které propuklo v roce 375 poté, co na východ střední Evropy vtrhly hordy kočovných Hunů. Přechodné období mezi starší a mladší dobou římskou představuje neklidný čas tzv. markomanských válek, v nichž se ve střední Evropě po dlouhých patnáct let (166 až 180 po Kr.) střetávaly římské legie s četnými germánskými kmeny, především s Markomany a Kvády. Jaké germánské kmeny z těch mnoha uvedených v antických písemných pramenech sídlily na území dnešního Saska, není známo, neboť o tomto prostoru se řečtí A A Neugier Zentrum und Peripherie der marbodzeitlichen Markomannen waren. Für Böhmen wissen wir hingegen ganz konkret, dass sich dort das Reich der Markomannen mit seinem ersten, sagenhaften Herrscher Marbod befand. Sowohl König Marbod als auch sein Reich werden häufig von den antiken Schriftstellern erwähnt. Aufstieg und Fall eines antiken Herrschers: Marbod und sein Reich in der älteren Römischen Kaiserzeit in Böhmen aus Sicht des Historikers Nach Schilderungen antiker Autoren, darunter die Zeitzeugen Strabon und Velleius Patercullus und den etwa um hundert Jahre jüngeren Angaben von Publius Cornelius Tacitus, lassen sich in Böhmen in der älteren Römischen Kaiserzeit folgende Ereignisse rekonstruieren: Im Laufe des letzten Jahrzehntes v. Chr. kam der markomannische Adelige Marbod nach Böhmen, nachdem sein Stamm eine schwere Niederlage gegen den römischen Feldherr Drusus erlitten hatte. Marbod suchte damals ein Versteck vor den Römern in dem von allen Seiten mit Bergen geschützten böhmischen Becken. Der griechische Geograf Strabon erwähnt, dass bereits vor den Markomannen ein anderer germanischer Stamm die Quaden in Böhmen gelebt hat. Diese Schilderung korrespondiert gut mit den archäologischen Feststellungen, die eine vormarkomannische Besiedlung belegen. Marbod übernahm die Herrschaft in Böhmen und brachte das Land zur Blüte. Die Voraussetzungen, wie eine dicht besiedelte Landschaft mit bebauten Feldern und eine funktionierende Verkehrsinfrastruktur waren dazu ideal. Seine Macht wuchs schnell an und die schriftlichen Quellen berichten, dass er auch über weitere Stämme oder Teile von ihnen die Herrschaft übernahm. Überliefert sind Quaden, Lugier, Semnonen, Langobarden und vielleicht auch die Hermunduren, stellenweise fällt der Begriff Marbods Reich. Es scheint sich dabei allerdings um keinen festen Staat mit klar gegebener Grenze zu handeln, vielmehr um einen nicht immer stabilen Stammesverband. Möglicherweise gehörte auch Sachsen zum Einflussgebiet dieses Reiches. Die Römer fürchteten Marbods Macht und im Jahr 6 n. Chr. begann ein komplizierter Feldzug gegen ihn, an dem Soldaten aus zwölf Legionen teilnahmen. Ein Teil des Heeres brach vom Lager Carnuntum am Zusammenfluss der Flüsse March/ zur Ansicht Zvědavost Centrum a periferie a římští spisovatelé vůbec nezmiňují. Přisoudit tedy archeologické nálezy doby římské v Sasku určitému etniku je velmi problematické a v podstatě nemožné. Naproti tomu v Čechách se na počátku tohoto období zcela jistě rozkládala říše kmene Markomanů, v jejímž čele stál proslulý vládce Marobud, o kterém máme nemálo informací. Králi Marobudovi, stejně jako jeho říši, věnovali totiž Římané značnou pozornost. Vzestup a pád dávného vládce: Marobud a jeho říše ve starší době římské z pohledu historie Na základě zpráv antických autorů, především současníků tehdejších událostí Strabóna a Velleia Patercula a o zhruba sto let mladších údajů P. C. Tacita lze rekonstruovat následující události. Někdy v průběhu posledního desetiletí př. Kr. přichází do Čech, nejspíše z dnešního Durynska, markomanský vůdce Marobud, a to poté, co jeho kmen utrpěl těžkou porážku od římského vojska pod velením Drusa. Marobud tehdy hledal úkryt před Římany v české kotlině chráněné ze všech stran horami. Řecký geograf Strabón přitom udává, že před Markomany v Čechách již žil jiný germánský kmen Kvádové, což dobře koresponduje s archeologickými zjištěními. Marobud záhy českou kotlinu ovládl a zdejší obyvatelstvo přivedl k prosperitě. V tom mu jistě pomohla především skutečnost, že přišel do hustě osídlené země s obdělanými poli a fungující sítí cest. Jeho moc rychle rostla a písemné prameny dokládají, že začal ovládat i další kmeny či jejich části Kvády, Lugie, Semnony, Langobardy a snad i některé další. Někdy se proto píše o tzv. Marobudově říši. Nejednalo se však o pevný stát s vymezenými stálými hranicemi, ale spíše o poněkud nestabilní uskupení kmenů. Je přitom pravděpodobné, že do sféry Marobudova vlivu spadalo i dnešní Sasko. Marobudova moc údajně vyvolávala obavy Římanů, nebo alespoň představovala dobrou záminku k jejich vojenskému vpádu do Čech. K němu se schylovalo v roce 6 po Kr., kdy byla zorganizována rozsáhlá a organizačně komplikovaná výprava, jíž se zúčastnili

37 Neugier Zentrum und Peripherie Morava und Donau unter der Führung des späteren Kaiser Tiberius auf, der andere vom Rhein und es ist nicht ausgeschlossen, dass sein Weg über Thüringen und Sachsen nach Böhmen führte. Der Feldzug musste aber wegen eines Aufstandes in Pannonien vorzeitig abgebrochen werden. Marbod nutzte diese günstige Lage zur Stärkung seiner Position gegenüber Rom mit diplomatischen Verhandlungen, denn er war sich bewusst, dass er militärisch dem Römischen Reich weit unterlegen war. Einen Teil seiner Jugend verbrachte er nämlich als Geisel direkt in Rom und so kannte er die Stärke und Macht des römischen Imperiums sehr gut. Vermutlich lehnte er deswegen nach der Schlacht im Teutoburger Wald im Jahre 9 n. Chr. auch das Angebot des siegreichen Cherusker Fürst Arminius ab, gemeinsam gegen die Römer zu kämpfen. Arminius schickte Marbod als die wertvollste Trophäe aus der Schlacht den Kopf des geschlagenen Varus. Vielleicht gelangte er über Sachsen nach Böhmen. Der an seiner Neutralität festhaltende Marbod leitete den Kopf nach Rom weiter, wo er vom Kaiser Augustus selbst ins Familienmausoleum gelegt wurde. Dieses Ereignis führte zu Spannungen zwischen den beiden Führern Marbod und Arminius, die allmählich in eine offene Feindschaft übergingen und im Jahr 17 n.chr. in einer Schlacht ihrer Heere eskalierte. Viele Althistoriker sind der Meinung, dass diese Schlacht im Gebiet des heutigen Sachsen ausgetragen wurde. Nicht weniger wahrscheinlich ist aber, dass Arminius mit Marbod irgendwo in Thüringen oder Sachsen-Anhalt zusammenstieß. In jedem Fall handelt es sich um die erste überlieferte Schlacht in der böhmischen und sächsischen Geschichte, denn ihr Ergebnis entschied über die weiteren Entwicklungen der beiden Gebiete. Die Schlacht allerdings ging unentschieden aus. Marbod verließ das Schlachtfeld als Erster, was von den Germanen als Anerkennung seiner Niederlage verstanden wurde. Durch diese unbesonnene Tat sank seine Autorität und die beherrschten Stämme wendeten sich ab. Im Jahre 19 n. Chr. wurde Marbod vom markomannischen Adeligen Katvalda gestürzt. Marbod brachte sich bei den Römern in Sicherheit. Böhmen und Sachsen gerieten danach für lange Jahrhunderte an die Peripherie des Geschehens, außerhalb des Interesses der schriftlichen Quellen. Zvědavost Centrum a periferie vojáci z 12 legií. Jedna část vojsk vyrazila z tábora Carnuntum vybudovaného na soutoku Moravy a Dunaje a vedl ji pozdější císař Tiberius. Druhá směřovala do Čech od Rýna a nelze zcela vyloučit, že postupovala přes Durynsko a Sasko. Výprava však musela být pro povstání v Panonii předčasně ukončena, aniž splnila svůj cíl porazit Markomany. Marobud takto vzniklou výhodnou situaci využil k posílení své pozice vůči Římu, avšak pouze diplomatickými jednáními, neboť věděl, že vojensky se římské říši nemůže rovnat. Část svého mládí totiž prožil jako rukojmí přímo v Římě, a znal tak velmi dobře sílu a moc Impéria. Jistě i proto odmítl po bitvě v Teutoburském lese v roce 9 nabídku vítězného vůdce kmene Cherusků Arminia ke společnému boji proti Římanům. Tato nabídka měla podobu hlavy poraženého římského legáta Vara, kterou Marobudovi jakožto nejcennější trofej z bitvy Arminius poslal. S největší pravděpodobností dorazila do Čech právě přes Sasko. Marobud však zachovával přísnou neutralitu a legátovu hlavu poslal dále do Říma, kde ji sám císař Augustus vložil do rodinného mauzolea. Tento postoj vedl k napětí mezi oběma vůdci, jež postupně přerostlo v otevřené nepřátelství vedoucí v roce 17 ke vzájemné bitvě, ke které dle mínění některých historiků mělo dojít nejspíše právě na území Saska. Neméně pravděpodobné ovšem je, že se Arminius s Marobudem střetli někde v Durynsku či Sasku-Anhaltsku. V každém případě jde o nejstarší regulérní bitvu českých i saských dějin, neboť její výsledek rozhodoval o dalším vývoji obou území. Bitva samotná dopadla nerozhodně, avšak Marobud opustil jako první bojiště, což se u Germánů vysvětlovalo jako uznání porážky. Tímto nešťastným činem dále klesla jeho autorita a začali od něj odpadávat jeho dřívější spojenci. V roce 19 byl nakonec samotný Marobud svržen povstáním vedeným markomanským šlechticem Katvaldou a uchýlil se do římského exilu. Zemřel v roce 37 v severoitalské Ravenně. Čechy i Sasko se poté na dlouhá staletí ocitly na periferii dění, mimo zájem písemných pramenů. A A 1/ Neugier Zentrum und Peripherie Aus dem Bodenarchiv: Die Römische Kaiserzeit in Sachsen und Böhmen Betrachtet der Archäologe die kaiserzeitlichen Hinterlassenschaften in einem breiten Gürtel entlang der Elbe und zwar von ihrer Quelle bis zur Mündung fällt auf, dass sich sowohl sehr einheitliche Gefäßformen als auch einheitliche Bestattungsformen, i. d. R. Brandgräber, finden. Das bemerkte bereits in den 1950er Jahren der Archäologe Rafael von Uslar und fasste diese unter der Bezeichnung Elbgermanen zusammen. Drei, immerhin fast 700 km weit auseinanderliegende Gräber dokumentieren diese Ähnlichkeit sehr eindrucksvoll (Abb. 1 3). Die wenigen Fundplätze der älteren Römischen Kaiserzeit in Sachsen konzentrieren sich vor allem in Nordwestsachsen, während Ostsachsen und das Erzgebirge sowie dessen Vorland fundleer bleiben. Siedlungsplätze, in denen sich die für die ältere Römische Kaiserzeit so typische rollrädchenverzierte Keramik findet, sind in der Regel mehrphasig. Sachsen scheint in der älteren Römischen Kaiserzeit eher die dünn besiedelte Peripherie des elbgermanischen Siedelgebietes zu sein. Das zentrale Gräberfeld in der älteren Römischen Kaiserzeit in Sachsen ist der Bestattungsplatz von Prositz auf dem Tanzberg bei Meißen. Einige der 113 Brandbestattungen sind mit Waffen, Trinkhornbeschlägen und bronzenen Importgefäßen ausgestattet. Auch wenn es sich hier nicht um Fürstengräber handelt, so kann man doch bei einigen Grablegen als die von einer wohlhabenden Oberschicht sprechen. Auf böhmischer Seite ist das Gräberfeld von Tišice bei Mělník mit Prositz in Art, Anlage und Ausstattung vergleichbar. Weitere 40 Brandbestattungen der älteren Römischen Kaiserzeit befinden sich auf dem mehrphasigen großen Gräberfeld von Liebersee zwischen Torgau und Riesa gelegen. Insgesamt wird dieser Bestattungsplatz von der jüngeren Bronzezeit bis ca. in das beginnende 7. Jahrhundert aufgesucht. Nach einer kurzen Nutzungsunterbrechung setzt dort die Belegung in der älteren Römischen Kaiserzeit wieder ein. Es überwiegen Urnenbestattungen, aber auch Knochenlager sowie zwei Körpergräber sind vertreten. Zur Beigabenausstattung gehören massive, schwere Augenfibeln, für die teilweise eine Produktion in Böhmen unter Beteiligung provinzialrömischer Handwerker angenommen wird (Abb. 4). Zvědavost Centrum a periferie Archeologický pohled: doba římská v Čechách a v Sasku Archeologické zkoumání nálezů a nalezišť z doby římské prokázalo, že se v širokém pásu podél Labe, a to od pramene až po ústí, vedle prakticky stejných tvarů a dekorů nádob i šperků vyskytují i stejné formy pohřbívání žárové hroby. Toho si všiml i významný archeolog Rafael von Uslar, který nositele této shodné archeologické kultury označil za polabské Germány. Tuto kulturní jednotu lze velmi dobře demonstrovat na třech shodných hrobech nalezených v Dobřichově ve středních Čechách, v obci Prositz u Míšně a v Hamburgu-Marmsdorfu, tedy na úseku Labe v délce 700 km (Obr. 1 3). Nečetná naleziště ze starší doby římské na území Saska se koncentrují především na severozápadě, zatímco východní Sasko a na jihu oblast Krušných hor a jejich podhůří zůstávají prázdné. Na sídlištích, na nichž se nachází typická černá leštěná keramika zdobená otisky ozubeného kolečka, se zpravidla sídlilo dlouhá období a archeologové proto dělí jejich trvání do několika fází. Zdá se, že Sasko na počátku letopočtu představovalo řídce osídlenou periferii území polabských Germánů. Centrální pohřebiště starší doby římské zde představuje nekropole prozkoumaná na návrší Tanzberg u obce Prositz nedaleko Míšně. Některé ze 113 zdejších žárových hrobů jsou vybaveny zbraněmi, picími rohy a bronzovými nádobami dovezenými z římské říše. I když se v těchto případech nejedná o tzv. knížecí hroby, tedy hroby s nejvzácnějšími milodary, přesto je zřejmé, že zemřelí patřili k majetným vrstvám. Na českém území představuje obdobné pohřebiště nekropole u Tišic nedaleko Mělníka, byť její počátky jsou o několik desetiletí starší. Dalších zhruba 40 hrobů ze starší doby římské v Sasku bylo prozkoumáno na pohřebišti u obce Liebersee při Labi jižně od města Torgau. Na zdejší nekropoli se pohřbívalo s několika krátkými přestávkami od mladší doby bronzové až po počátek 7. století. V době římské se jedná především o tzv. popelnicové pohřby, tedy o hroby, v nichž je spálené tělo i s milodary prošlými žárem

38 Neugier Zentrum und Peripherie Zvědavost Centrum a periferie A A Neugier Zentrum und Peripherie Zvědavost Centrum a periferie Beigaben aus Dobřichov-Pičhora Grab 9. Milodary z hrobu 9 na Pičhoře v Dobřichově. 2 Beigaben aus Prositz Grab 84. Landesamt für Archäologie Sachsen. Milodary z hrobu 84 v Prositz. Landesamt für Archäologie Sachsen. 3 Beigaben aus Hamburg Marmstorf Grab 242. Milodary z hrobu 242 v Marmstorfu v Hamburku. 4 Augenfibeln aus Gräbern aus Sachsen und Böhmen. Spony s očky z hrobů v Čechách a v Sasku. 5 Norisch-Pannonische Gürtelgarnitur aus Liebersee (Grab 3834), aus Dobřichov-Pičhora und Praha-Bubenec. Noricko-panonská ozdoba na opasek z hrobu 3834 v Liebersee, Dobřichov-Pičhora a Praha-Bubeneč. 6 Grabfund oder Hort? Römischer Import aus Schladitz (Ldkr. Nordsachsen). Naturkundemuseum Leipzig. Hrobový nález, nebo depot? Římský import ze Schladitz (okr. Nordsachsen). Naturkundemuseum Leipzig. 4 [ [ 038 ] 035 ] 5 [ 036 ]

39 Neugier Zentrum und Peripherie In Liebersee kommen auch norisch-pannonische Fibeln, durchbrochene Gürtelbeschläge und bronzene Achterschnallen vor, die einen Verbreitungsschwerpunkt in den südlich der Donau gelegenen Provinzen, aber auch in Böhmen haben (Abb. 5). Darüber hinaus sind sie, wenn auch weniger häufig, ebenfalls in Mitteldeutschland zu finden. Es scheint unwahrscheinlich, dass diese Gegenstände direkt aus den Gebieten südlich der Donau nach Sachsen gelangten, sondern dass sie, möglicherweise über mehrere Stationen unter anderem über Böhmen nach Sachsen vermittelt wurden. In der älteren Römischen Kaiserzeit treten sowohl in Mitteldeutschland als auch in Böhmen einige reich ausgestattete Prunkgäber vom Typ Lübsow auf. Sie sind in der Regel ohne Waffenausstattung, haben Beigaben aus Edelmetall und römischen Import. Drei der vier mitteldeutschen Lübsowgräber liegen obwohl sie natürlich einen Verbreitungsschwerpunkt bilden in Sachsen- Anhalt. Der sächsische Fundort Schladitz kann nur unter Vorbehalt als Lübsowgrab angesprochen werden. Bereits im 19 Jh. wurde in großer Tiefe ein Ensemble römischer Bronzegefäße entdeckt. Über die genauen Fundumstände weiß man leider nichts weiter, auch wurde nicht überliefert, ob Leichenbrand oder Knochenreste angetroffen wurden. Deswegen kann nicht mit absoluter Gewissheit entschieden werden, ob es sich um einen Grabfund oder einen Depotfund handelt (Abb. 6). Die böhmische Funddichte der älteren Römischen Kaiserzeit legt nahe, dass Böhmen wesentlich dichter besiedelt war als Sachsen. Das bezeugen sowohl große Gräberfelder (Třebusice bei Kladno 900 Gräber davon etwa 700 aus dieser Zeit; Dobřichov-Pičhora bei Kolín 131 Gräber) als auch zahlreiche, teilweise sehr ausgedehnte Siedlungen (z. B. Mlékojedy bei Mělník; Soběsuky bei Chomutov; Trmice bei Ústí n. L.). Auch die Qualität der Funde, besonders die zahlreichen, ausgesprochen wertvollen römischen Importe haben im übrigen Barbaricum keine Entsprechung. Lokale Produktionen in Sachsen sind vornehmlich aus Eisen, hingegen ist der eindeutige Import vor allem aus Bronze. Vielleicht fehlten in Sachsen in der älteren Römischen Kaiserzeit sowohl die Rohstoffe als auch das Know-How für die Verarbeitung von Bronze. Die in Sachsen spürbare böhmische Welle verebbt mit dem Bedeutungsverlust des Markomannenreiches. Zvědavost Centrum a periferie uloženo v keramické nádobě. Vzácněji se zde vyskytují kumulace spálených lidských kostí volně uložené v zemi a zcela výjimečné jsou dva hroby s nespálenými těly. Mezi milodary vynikají masivní bronzové spony s očky (název dle dvou výzdobných otvorů připomínajících očka), které se alespoň zčásti zřejmě vyráběly v Čechách. Někteří badatelé se domnívají, že se zde na jejich výrobě podíleli i řemeslníci z římských provincií (Obr. 4). V Liebersee se nacházejí také spony, prolamovaná kování a bronzové osmičkovité přezky z opasků pocházejících přímo z Podunají, z římských provincií Norikum a Panonie. Tyto předměty se nacházejí také v Čechách, naproti tomu ve středním Německu jsou podobné nálezy velmi vzácné (Obr. 5). Je nepravděpodobné, že by tyto součástky oděvu a ozdoby putovaly do Saska přímo, pravděpodobněji byl jejich dovoz zprostředkován různými obchodními stanicemi, z nichž některé se nacházely na území Čech. Ve starší době římské se ve středním Německu i v Čechách objevuje několik mimořádně bohatých hrobů tzv. typu Lubieszewo (dle naleziště v Polsku). Jsou zpravidla beze zbraní, zato vykazují mezi milodary předměty z drahých kovů a výrobky z římských provincií, tzv. importy. Tři ze čtyř středoněmeckých hrobů tohoto typu byly nalezeny v Sasku- Anhaltsku. Saský nález ze Schladitz může být k lubieszewským hrobům řazen jen s jistou opatrností. Soubor římských bronzových nádob byl totiž objeven ve velké hloubce již v 19. století. Nálezové okolnosti však nebyly nijak zaznamenány, takže se neví, zda se v jejich okolí vyskytovaly nějaké kosti, popel apod. Není tedy zcela jisté, zda se jedná skutečně o hrob, nebo spíše o depot samotných nádob (Obr. 6). Výrazně vyšší množství nálezů i nalezišť ze starší doby římské bylo objeveno v Čechách, což dokládá, že česká kotlina byla v prvních dvou staletích nového letopočtu osídlena mnohem hustěji než Sasko. Tomu nasvědčují i velká pohřebiště (Třebusice u Kladna 900 hrobů, z toho asi 700 právě z tohoto období; Dobřichov-Pičhora 131 hrobů) a rozsáhlá sídliště (např. Mlékojedy u Mělníka, Soběsuky u Chomutova, A A Neugier Zentrum und Peripherie In der jüngeren Römischen Kaiserzeit nimmt der römische Import in Sachsen an Vielfalt und Quantität zu. Vor allem in Männergräbern finden sich römische Fibeln, Militärgürtel oder Waffenbestandteile. Gründe hierfür sind vermutlich die zunehmenden Auseinandersetzungen mit dem Römischen Reich, die Markomannenkriege ( n. Chr.), aber auch der spätere Fall des Obergermanisch- Rätischen-Limes (259/260 n. Chr.), also Ereignisse, die zwangsläufig zu Kontakten und Austausch führten. Diese Aktivitäten führten zur Herausbildung neuer gesellschaftlicher Strukturen. Ungefähr ab dem zweiten Drittel des 3. Jahrhunderts tritt im Barbaricum eine Elite in Erscheinung, deren Gräber in Qualität und Art der Ausstattung sehr ähnlich ist: die Hassleben-Leuna-Gruppe. Vor allem in Böhmen finden sich einige reich ausgestattete Frauengräber, die sich an dieser Elite zu orientieren scheinen. Sie erreichen in ihrer Ausstattung aber nicht das klar definierte Niveau der sogenannten Fürstengräber. In Sachsen wird in der jüngeren römischen Kaiserzeit selbst dieses Ausstattungsniveau nicht erreicht. Sowohl in Sachsen als auch in Böhmen fehlen Bestattungen aus dem Fürstengrabhorizont. Nach einer etwa 700 Jahre währenden Siedlungslücke werden in Sachsen in der jüngeren Römischen Kaiserzeit die beiden Lausitzen wieder aufgesiedelt und für Ostsachsen entstehen neue Kontakte in Richtung der östlich gelegenen Przeworsk- und Wielbarkkultur. Westsachsen hingegen orientiert sich in der jüngeren Römischen Kaiser zeit eher in Richtung der mitteldeutschen Hass leben- Leuna-Gruppe. Der ehemals rege Austausch mit Böhmen ebbt ab und kommt mit dem Auflösen des elbgermanischen Formenkreises zum Erliegen. Böhmen scheint nun eher Einflüsse aus dem südlichen Donauraum aufzunehmen, anstatt den elbgermanischen Norden zu beeinflussen oder sich daran zu orientieren. Zusammenfassend kann festgestellt werden, dass Sachsen und Böhmen in der Römischen Kaiserzeit demselben elbgermanischen Kulturkreis angehören. Während Böhmen in der älteren Römischen Kaiserzeit mit seinem deutlich erkennbaren Fürstengrabho rizont über eine gewisse wirtschaftliche gewiss als Folge einer politischen Potenz verfügte, die sich in überdurchschnittlich reich ausgestatteten Gräbern widerspiegelt, ist Sachsen in Bezug auf Quantität und Qualität der Funde deutlich Zvědavost Centrum a periferie Trmice u Ústí n. L.). Kvalita samotných nálezů, zvláště četné a vzácné římské importy nemají obdoby v celém barbariku. Archeologická zkoumání ukazují, že na počátku letopočtu se v Sasku většina kovových předmětů zhotovovala ze železa, kdežto výrobky z bronzu se dovážely. Je možné, že v Sasku ve starší době bronzové chyběly jak potřebné suroviny, tak také technologické znalosti nutné k výrobě a zpracování bronzu. Dovoz českého zboží do Saska zjevně po zániku Marobudovy říše opadá a importů ubývá. Až v mladší době římské opět v Sasku vzrůstá dovoz římského zboží importů a rozšiřuje se jeho sortiment. Především v mužských hrobech se nacházejí římské spony, kování vojenských opasků či zbraně. Příčinou zvýšeného přílivu těchto tzv. importů jsou zřejmě četná vojenská střetnutí v rámci tzv. markomanských válek ( po Kr.), při kterých mohly být ukořistěny, či si je mohli přinést Germáni sloužící po nějakou dobu v římské armádě. Později umožnil zvýšený přísun římských předmětů i pád limitu, tedy proti Germánům opevněné hranice Impéria, k němuž došlo v letech 259/260 po Kr. v provinciích Raetie a Horní Germánie, tedy zhruba v dnešním Bavorsku. Tyto události nepochybně vedly k zintenzivnění kontaktů s římským územím, které se postupně projevily i ve změnách v germánských společenských strukturách. Přibližně od druhé třetiny 3. století lze v barbariku pozorovat vznik nové elity, jejíž příslušníci byli pohřbíváni v mimořádně bohatých hrobech. Kulturní skupina pojmenovaná podle míst nejvýznamnějších nálezů takovýchto hrobů se nazývá skupina Hassleben-Leuna. Především v Čechách se objevují bohaté hroby žen, zřejmě úzce spjatých s touto elitou, byť zcela neodpovídají archeologickým definicím tzv. knížecích hrobů. V Sasku tyto bohaté hroby dosud zjištěny nebyly. Jak v Sasku, tak v Čechách tyto tzv. knížecí hroby, tedy pohřby mimořádných osobností zřejmě nadregionálního významu, postrádáme. Obě Lužice, které zůstávaly zhruba 700 let prázdné, byly právě v mladší době římské znovu osídleny. Jejich území pak zprostřed-

40 Neugier Zentrum und Peripherie weniger gut besetzt. Besonders das älterkaiserzeitliche Marbodreich in Böhmen findet rege Erwähnung in den historischen Quellen, die dann nach dessen Untergang für diese konkrete Region ebenso schweigen, wie für die gesamte Kaiserzeit in Sachsen. Böhmen scheint in der älteren Römischen Kaiserzeit eine Rolle bei der Vermittlung von norischpannonischen Trachtbestandteilen nach Sachsen zugekommen zu sein. Ob diese Trachtbestandteile personenbezogen oder als Handels- oder Beutegut nach Sachsen kamen, ist nicht zu sagen. Während in der älteren Forschung noch die Meinung vorherrschte, dass Böhmen ein Distributionszentrum von Importen für das gesamte Barbaricum darstelle, geht die neuere Forschung nur noch von direkten Kontakten in die unmittelbaren Nachbargebiete aus. In der jüngeren römischen Kaiserzeit können in Sachsen und Böhmen also eher allgemeine Gemeinsamkeiten als eine richtungsweisende Beeinflussung beobachtet werden. Literatur/Literatura: Meyer 1971 und 1976; Rupp 2010; Salač 2009 und 2013 Zvědavost Centrum a periferie kovávalo spojení polabských Germánů východním směrem do oblastí przeworské a wielbarkské kultury na území dnešního Polska. Naproti tomu západní Sasko se orientovalo spíše na západ a severozápad do oblasti středoněmecké skupiny Hassleben-Leuna. Kdysi čilé obchodní a především kulturní kontakty mezi Čechami a Saskem v průběhu mladší doby římské postupně slábly a ke konci tohoto období zřejmě zcela utichly. To vše v úzké souvislosti s rozpadem jednotného kulturního okruhu polabských Germánů. Čechy začaly stále více přijímat vlivy z Podunají místo tradičních spojení a kontaktů k severně ležící oblasti někdejšího polabského okruhu. Čechy a Sasko v době římské patřily k témuž polabskému kulturnímu okruhu. Čechy představovaly na samém počátku letopočtu centrální středoevropskou oblast, která svým hospodářským i politickým významem daleko překračovala věnec hraničních hor. To dokládají především mimořádně bohaté hroby a množství římských importů. Naproti tomu nálezy z téhož období v Sasku jsou méně četné a výrazně chudší. Počátek letopočtu je v Čechách svázán s existencí tzv. Marobudovy říše. Po zániku Marobudova panství se písemné prameny o dění v Čechách i Sasku zcela odmlčují a další informace již neposkytují. Archeologické nálezy však naznačují, že Čechy i nadále zprostředkovávaly dovoz ozdob a součástí oděvů z podunajských provincií Norikum a Panonie do Saska. Jestli však nálezy těchto předmětů severně od Krušných hor odrážejí osobní kontakty jednotlivců či spíše obchodní vztahy, není zřejmé. Dříve se soudilo, že Čechy představovaly centrum, které zprostředkovávalo a organizovalo distribuci římského zboží po celé svobodné Germánii, dnes se však tato představa již opouští. Hodnocení nálezů ukazuje, že česká kotlina udržovala přímé kontakty pouze se svým bezprostředním okolím. V následné mladší době římské můžeme mezi Čechami a Saskem pozorovat spíše obecné podobnosti ve vývoji, než přímé vzájemné ovlivňování materiální kultury či společnosti. A 74 A 75 Robert Reiß Kontinuität und Diskontinuität Sachsen zur Völkerwanderungs- und Merowingerzeit Kontinuita a diskontinuita Sasko v době stěhování národů Römische und griechische Quellen berichten seit dem 3. Jahrhundert von verheerenden Barba reneinfällen in das Imperium Romanum. Die Protagonisten werden dabei als Germanen bezeichnet ein seit Caesar für die Bewohner der Gebiete östlich des Rheins und nördlich der Donau gebräuchlicher Sammelname, dem jedoch kein germanisches Volksbewusstsein entsprach. Nach dem Fall des obergermanisch-raetischen Limes um 260 n. Chr. gelang unter Kaiser Diokletian ( ) eine Konsolidierung der Reichsgrenze an Rhein, Bodensee, Iller und Donau. Das Vordringen der germanischen Stämme auf römisches Reichsgebiet führte nicht nur zum Untergang des Weströmischen Reiches, sondern auch zu einer politisch-kulturellen Neugestaltung Europas. Historisch wird die Völkerwanderungszeit vom Auftreten der Hunnen in Europa 375 n. Chr. bis zum Zug der Langobarden nach Italien im Jahr 568 bestimmt, sie umfasst demzufolge die Zeit des Übergangs von der Spätantike zum frühen Mittelalter. Tatsächlich setzen sich die großen Bevölkerungsverschiebungen in Teilen Europas aber noch bis ins 8. Jahrhundert hinein fort. Im Ergebnis der europaweiten Migrationsvorgänge steht die Herausbildung germanischer Reiche auf weströmischem Boden, sodass neben Völkerverschiebungen und Landnahmen auch Herrschaftswechsel und Staatsgründungen die Epoche charakterisieren. Frühe Völkerwanderungszeit zwischen Elbe und Saale Auf dem Gebiet des heutigen Sachsen sind die Stürme dieser Zeit nur mittelbar auszumachen. Denn um der Entvölkerung der römischen Provinzen entgegenzuwirken, griff die römische Provinzialverwaltung einerseits zur Zwangsansiedlung germanischer Kriegsgefangener, andererseits Římské a řecké prameny od 3. století popisují pustošivé vpády barbarů na území Římské říše, Imperium Romanum. Protagonisté jsou přitom označováni jako Germáni od Caesarových dob to byl souhrnný název pro obyvatele území na východ od Rýna a na sever od Dunaje. Žádné germánské národní povědomí tomuto pojmu ovšem neodpovídalo. Po pádu hornogermánsko-raetského limitu kolem roku 260 n. l. se za císaře Diocletiana podařilo stabilizovat říšskou hranici na Rýně, Bodamském jezeře, Illeru a Dunaji. Postup germánských kmenů na území Římské říše nevedl jen k pádu Západořímské říše, ale i k novému politicko-kulturnímu uspořádání Evropy. Historicky je doba stěhování národů vymezena vystoupením Hunů v Evropě roku 375 po Kr. a tažením Langobardů do Itálie roku 568, takže zahrnuje období přechodu od pozdní antiky k ranému středověku. Ve skutečnosti však velké přesuny obyvatelstva pokračují ještě do 8. století. Výsledkem celoevropských migračních procesů je vytvoření germánských říší na území Západořímské říše, tudíž vedle etnických přesunů a zabírání území je doba charakterizována též změnou vlády a zakládáním států. Raná doba stěhování národů mezi Labem a Sálou Na území dnešního Saska jsou bouře tehdejší doby vysledovatelné jen zprostředkovaně. Ve snaze zamezit vylidňování provincií římská provinciální správa totiž na jedné straně sahala k nucenému usídlování germánských válečných zajatců, na druhé uzavírala s germánskými kmenovými skupinami smlouvy,

41 Neugier Kontinuität und Diskontinuität schloss sie mit germanischen Stammesgruppen Foederatenverträge, die diesen eine geschlossene Ansiedlung auf römischem Reichsgebiet erlaubten. So muss auch der Krieger aus Zwochau Grab 30 (Abb. 1) im römischen Heer gedient haben, denn nach seiner Rückkehr in die germanische Heimat gab man ihm seinen Militärgürtel mit silbervergoldeten Beschlägen als Kennzeichen seines militärischen Ranges mit ins Grab. Die Körpergräber von Zwochau sind kulturell der Niemberger Gruppe (Abb. 2) zuzuschreiben, die mit einer Verbreitung von der unteren Saale über Unstrut und Mulde bis an die sächsische Elbe sowie an Havel und Spree in den Kontext der seit dem 4. Jahrhundert ausgeprägten Mitteldeutschen Skelettgräbergruppe gehört. Sie sind zudem Indiz dafür, dass die Orientierung der germanischen Oberschicht am ge hobenen römischen Lebensstandard mit einem einschneidenden Wandel im Bestattungsbrauch einherging, dem sich im Laufe der Zeit auch die übrige Bevölkerung anschloss. So werfen die in einem durch Brandbestattungen gekennzeichneten archäologischen Milieu nun auftretenden Körpergräber gleichzeitig ein Schlaglicht auf den Grabbrauch in den römischen Provinzen, zumal sich dort zur gleichen Zeit ein entsprechender Wandel von der Brand- zur Körperbestattung vollzog. Ein weiteres Merkmal der Niemberger Gruppe besteht in der Nord-Süd-Ausrichtung der Toten. Neben dem 1998 bei Zwochau entdeckten Fundplatz gehört der an der Elbe liegende polykulturelle Bestattungsplatz von Liebersee zu den derzeit größten bekannten Ansiedlungen der Niemberger Gruppe in Sachsen. War die Niemberger Gruppe im späten 4. Jahrhundert aus einheimischer Bevölkerung unter Zuzug von Bevölkerungsteilen der im nördlichen Schwarzmeergebiet beheimateten gotischen Černjachov-Sîntana de Mureş-Kultur entstanden, begegnet uns in Böhmen die weitgehend zeitgleiche, eine ältere Phase der Völkerwanderungszeit umschreibende Vinařicer Stufe. Die mit west-ost-orientierten Körpergräbern vom üblichen Schema abweichenden Gräberfelder zeichnen sich durch zahlreiche Gegenstände spätprovinzialen und donauländisch-germanischen Ursprungs ebenso aus wie durch verschiedene reiternomadische Elemente. Wird man auch von intensiven gegenseitigen Kontakten ausgehen dürfen, lassen sie sich archäologisch nur schwer nachweisen. Zvědavost Kontinuita a diskontinuita na jejichž základě se stávaly římskými spojenci (foederati) a směly se usazovat na vymezených územích uvnitř hranic Římské říše. Např. válečník ze Zwochau, z hrobu č. 30 (Obr. 1), musel sloužit v římském vojsku, neboť po jeho návratu do germánské domoviny mu dali do hrobu jeho vojenský opasek s pozlaceným a postříbřeným kováním jako odznak jeho vojenské hodnosti. Kostrové hroby ve Zwochau lze kulturně zařadit k niemberské skupině (Obr. 2), která se svým rozšířením od dolního toku Sály přes řeky Unstrut a Mulde až k saskému Labi a Havole a Sprévě řadí do kontextu výrazné středoněmecké skupiny kostrových hrobů. Ty naznačují, že orientace horních vrstev germánské společnosti na vyšší římský životní standard šla ruku v ruce se zásadní změnou pohřebních zvyklostí, k nimž se postupně přidala i ostatní populace. Kostrové hroby, které se nyní objevují v prostředí charakterizovaném žárovým pohřbíváním, tak zároveň vrhají světlo i na pohřební zvyklosti v římských provinciích, kde ve stejnou dobu také probíhala odpovídající změna od žárového ke kostrovému pohřbívání. Dalším znakem niemberské skupiny je severojižní orientace pohřbených. Vedle naleziště ve Zwochau, odkrytého roku 1998, patří k největším sídlištím niemberské skupiny té doby v Sasku ještě polykulturní pohřebiště v Liebersee na březích Labe. Jestliže se na vzniku niemberské skupiny koncem 4. století kromě domácího obyvatelstva podílely i části populace gótské kultury Černjachov-Sîntana de Mureş, jejíž domovinou byla oblast na sever od Černého moře, v Čechách se setkáváme s víceméně současným vinařickým stupněm, popisujícím starší fázi doby stěhování národů. Pohřebiště lišící se od obvyklého schématu západovýchodní orientací kostrových hrobů se vyznačují početnými předměty pozdně provinciálního a podunajsko-germánského původu a přítomností různých prvků nomádsko-jezdecké kultury. I když lze předpokládat intenzivní vztahy mezi oběma regiony, archeologicky se dají prokázat jen těžko. A A Zwochau (Lkr. Nordsachsen), Grab 30, n. Chr. Der an seinem Langschwert erkennbare Germane diente als Foederat im römischen Heer. Darauf weisen die vergoldeten und versilberten Beschläge eines römischen Militärgürtels hin. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. Zwochau (okres Nordsachsen), hrob 30, po Kr. Germán, kterého poznáme podle jeho dlouhého meče, sloužil jako foederatus v římském vojsku. Ukazují na to pozlacená a postříbřená kování římského vojenského opasku. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. 2 Halsring aus Bronze aus Zwochau, Grab 19 (um 400 n. Chr.) sowie Bronzefibeln vom Typ Niemberg und Wies baden aus Zwochau (Lkr. Nordsachsen) und Liebersee (Lkr. Nordsachsen), n. Chr. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. Bronzový nákrčník ze Zwochau, hrob č. 19 (kolem 400 po Kr.) a bronzové spony niemberského typu ze Zwochau (okres Nordsachsen) a Liebersee (okres Nordsachsen), po Kr. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. Neugier Kontinuität und Diskontinuität 1 2 [ 041 ] Zvědavost Kontinuita a diskontinuita

42 Neugier Kontinuität und Diskontinuität Späte Völkerwanderungs- bzw. Merowingerzeit in Sachsen Mit den in der 2. Hälfte des 5. Jahrhunderts in Böhmen ebenso wie in Sachsen einsetzenden west-ost-orientierten Reihengräbern macht sich ein Kulturwandel bemerkbar, der im weitesten Sinne als merowingisch zu klassifizieren ist. Im überregionalen Vergleich zeigen Vogelkopf-, Zangen- und gleicharmige Kleinfibeln (Abb. 3), aber auch thüringische Drehscheibenschalen sowie schräg geriefte oder schräg kannelierte handgearbeitete Schalengefäße mit scharfem oder gerundetem Umbruch (Abb. 4) deutliche Affinitäten zu jenem Fundmaterial, das aus elbgermanischthüringischen Gräberfeldern überliefert ist. Dies legt den Schluss nahe, dass zumindest Nordwestsachsen kulturell zum Thüringerreich tendierte und vermutlich dessen östliche Peripherie bildete. Punktuell mag es sogar bis an die Elbe ausgegriffen haben, denn insbesondere das merowingerzeitliche Fundmaterial aus Liebersee ist unzweifelhaft thüringisch geprägt. Überkommenen Glaubensund Rechtsvorstellungen entsprechend bestattete man die Verstorbenen dabei mit ihrer im Leben getragenen Kleidung (Tracht) sowie mit ihrem persönlichen Besitz. Dazu gehörten bei den Männern die Waffen wie Schwert, Lanze, Speer, Axt, (Wurf-) Geschoss bzw. Pfeil und Bogen sowie Sporen und Pferdezaumzeug, während die Frauen neben ihrem Schmuck wie Fibeln, Nadeln, Glasperlenketten, Ohr-, Finger- und Armringen noch Spinnwirtel, Schlüssel, Messer und Scheren mit ins Grab bekamen. Dreilagenkämme, Feuerzeuge, Gürtelbeschläge und Tongefäße mit Speise und Trank als Wegzehrung für die Reise ins Jenseits gehören zu den Beigaben beiderlei Geschlechts. Ob sich der für Böhmen erschließbare Durchzug und Aufenthalt von Langobarden kulturell auch auf Sachsen ausgewirkt hat, ist dem Fundmaterial nicht abzugewinnen. Endet die thüringisch-langobardische Phase in Böhmen mit dem Abzug der Langobarden nach Italien im Jahr 568, findet auch in Sachsen das Fundmaterial mehrheitlich um die Mitte des 6. Jahrhunderts ihren Ausklang. Einzelne Bestattungen reichen noch bis in die zweite Jahrhunderthälfte bzw. in die Zeit um 600 n. Chr. Spätestens um 600 n. Chr. brechen nach dem derzeitigen Forschungsstand allerorts die Gräberfelder und auch die Siedlungen ab. Die Ursachen dafür sind nicht eindeutig, denn dass das Zvědavost Kontinuita a diskontinuita Pozdní doba stěhování národů, resp. doba merovejská v Sasku S prosazováním západovýchodně orientovaných řadových hrobů v 5. století v Čechách i v Sasku lze sledovat kulturní změnu, kterou lze v nejširším smyslu klasifikovat jako merovejskou. V nadregionálním srovnání vykazují drobné spony s jazýčkem, ptačími hlavičkami a stejně dlouhými rameny (Obr. 3), ale i durynské misky zhotovované na hrnčířském kroji a šikmo rýhované a šikmo kanelované ručně zpracovávané miskovité nádoby s ostrým nebo zaobleným okrajem (Obr. 4) zřetelnou příbuznost s nálezovým materiálem, který se dochoval na germánských polabských a durynských pohřebištích. Z toho vyplývá závěr, že přinejmenším severozápadní Sasko se kulturně klonilo k Durynské říši a pravděpodobně tvořilo její západní okraj. Říše mohla na některých místech vybíhat až k Labi, vždyť zejména merovejský nálezový materiál z Liebersee nese nepochybné durynské znaky. V souladu s tradovanými náboženskými a právními představami zemřelí dostávali do hrobu šat (kroj), který nosili za života, a svůj osobní majetek. Ten u mužů tvořily zbraně, kopí, oštěp, sekyra, (vrhací) střely, resp. luk a šípy, a ostruhy a koňské uzdy, zatímco ženy dostávaly do hrobu vedle ozdob jako spon, jehlic, náhrdelníků ze skleněných perel, náušnic, prstenů a náramků ještě vřetena, klíče, nože a nůžky. K pohřební výbavě obou pohlaví patřily trojdílné hřebeny, křesadla, kování pásů a hliněné nádoby s jídlem a pitím jako pokrmy na cestu na onen svět. Zda i Sasko kulturně ovlivnil v Čechách doložitelný průchod Langobardů, nelze z nálezového materiálu vyvodit. Jestliže v Čechách končí durynsko-langobardská fáze odchodem Langobardů do Itálie roku 568, pak i v Sasku nálezový materiál ve své většině doznívá kolem poloviny 6. století. Jednotlivé pohřby sahají ještě do doby kolem roku 600 po Kr., kdy podle dosavadních poznatků končí pohřebiště i sídliště na všech místech. Příčiny nelze jednoznačně určit, neboť představa, že by byla země po obou stranách saského Labe od 7. století liduprázdná, zní značně nevěrohodně. A A Neugier Kontinuität und Diskontinuität Land diesseits und jenseits der sächsischen Elbe ab dem 7. Jahrhundert weitgehend bzw. völlig siedlungsleer gewesen sein soll, erscheint m. E. völlig unglaubhaft. Awaren und Slawen an der Elbe Besondere Bedeutung erlangt in diesem Zusammenhang die vereinzelt auftretende Keramik vom so genannten Prager Typ, die allem Anschein nach zeitlich an das späteste germanische Fundmaterial anschließt und sich von seinem Erscheinungsbild her auch deutlich gegenüber dem Material des 8., 9., 10. Jahrhunderts abgrenzt. Historische Nachrichten benennen die Slawen häufig als Gefolgsleute der Awaren, die von den turkotartarischen Reitern aus den Steppengebieten Innerund Mittelasiens abstammen sollen. Vor diesem Hintergrund könnten Slawen bereits 561/62, 565 oder 568 und nochmals 596 n. Chr. an den bei verschiedenen Historiografen bezeugten Kriegszügen der Awaren gegen die Franken in Thüringen an der Elbe ( iuxta Albem fluvium ) beteiligt gewesen sein. Hypothetisch möchte man folgern, dass die historisch dokumentierten Ereignisse der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts, insbesondere die Ermordung des Merowingerkönigs Childebert II. und die nachfolgende Niederlage von 596, den Verlust der einigermaßen peripher gelegenen Landschaften östlich von Saale und Elbe zur Folge hatten und mit dem Belegungsende der Gräberfelder in ursächlicher Beziehung stehen. Unter Umständen hängt der Rückgang der fränkischmerowingischen Besiedlung aber auch mit dem in der Historia Francorum des Gregor von Tours überlieferten, 568 zwischen König Sigibert und den Awaren geschlossenen Frieden zusammen, der wahrscheinlich durch fränkische Gebietsabtre - t ungen erkauft werden musste. Es scheint nicht ausgeschlossen zu sein, mit der ab der 2. Hälfte des 6. Jahrhunderts auftretenden Keramik vom Prager Typ, die rein quantitativ einen frühslawischen Besiedlungshorizont zu bezeugen kaum in der Lage ist, die temporäre Anwesenheit von Slawen und Awaren im Zuge der überlieferten kriegerischen Auseinandersetzungen in Verbindung bringen zu dürfen. Zvědavost Kontinuita a diskontinuita Avaři a Slované na Labi Zvláštního významu v této souvislosti nabývá jednotlivě se vyskytující keramika tzv. pražského typu, která podle všeho navazuje na nejpozdější germánský nálezový materiál a svým zjevem se zřetelně odlišuje i od materiálu 8., 9. a 10. století. Historické zprávy hovoří o Slovanech často jako o stoupencích Avarů, nejspíš potomků turkotatarských jezdců stepních oblastí vnitřní a střední Asie. Na tomto pozadí je možné, že se Slované již v letech 561/62, 565 a znovu pak 568 a 596 po Kr. účastnili různými historiografy doložených válečných tažení Avarů proti Frankům v Durynsku na Labi (iuxta Albem fluvium). Hypoteticky z toho lze vyvodit, že historicky zdokumentované události druhé poloviny 6. století, zejména zavraždění merovejského krále Childeberta II. a následující porážka roku 596, měly za následek ztrátu některých krajů na periferii říše na východ od Sály a Labe a jsou v příčinné souvislosti s koncem doložitelných pohřebišť. Podle okolností však ústup francko-merovejského osídlení souvisí také s mírem, který podle Historia Francorum Řehoře z Tours roku 568 uzavřel Sigibert s Avary a který musel být z franské strany pravděpodobně vykoupen územními ústupky. Podle všeho není vyloučeno, že keramiku pražského typu, jež se objevuje od 2. poloviny 6. století, lze spojovat s dočasnou přítomností Slovanů a Avarů v průběhu doložených válečných střetnutí. Ale kvantitativně není ještě schopna dokázat, že jde o čistě slovanský horizont osídlení. Literatur/Literatura: Bemmann 1999; Capelle 1976; Mildenberger 1959; Reiß 2010 und 2014

43 Neugier Kontinuität und Diskontinuität Zvědavost Kontinuita a diskontinuita 3 [ 039 ] 4 A 3 Bügel- und Kleinfibeln thüringischen und langobardischen Typs aus Bronze und vergoldetem Silber aus verschiedenen Gräbern, n. Chr. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. Masivní spony a drobné spony langobardského a durynského typu z bronzu a pozlaceného stříbra z různých hrobů, po Kr. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. 4 In Tongefäßen, die mitunter verziert sein konnten, wurden den Toten Speise und Trank für die Reise ins Jenseits mit ins Grab gegeben. Liebersee (Lkr. Nordsachsen), verschiedene Gräber, n. Chr. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. V hliněných nádobách, občas i zdobených, byly mrtvým dávány do hrobu pokrmy a nápoje pro cestu na onen svět. Liebersee (okres Nordsachsen), různé hroby, po Kr. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. 80 A 81 Jaroslav Jiřík Völkerwanderungszeit keine Beziehungen oder keine Kontakte? Doba stěhování národů žádné vztahy či žádné kontakty? Die Völkerwanderungszeit stellte einen grundlegenden historischen Umbruch in der Entwicklung des gesamten europäischen Kontinents dar und zwar in Bezug auf die Entwicklung historischer, sprachlicher und kultureller Aspekte, deren Folgen bis heute sichtbar sind. Sie ging einher mit dem Untergang vorangegangener großer Kultur- und Zivilisationsstrukturen sowohl auf dem Gebiet des römischen Imperiums, als auch auf dem Gebiet des damit benachbarten europäischen Barbaricum (z. B. der Przeworsk- und Tschernjachowkultur auf weiten Gebieten Mittel- und Osteuropas) und führte zur Transformation bestehender Strukturen von der Spätantike bis ins frühmittelalterliche Europa. So erfolgte eine starke Regionalisierung in der Entwicklung und dem Aufschwung nachfolgender Identitätsgruppen: der Barbarenreiche der Westgoten, Vandalen, Ostgoten, Burgunder, Langobarden und Franken. Die drei Stufen der Völkerwanderungszeit in Böhmen Auf dem Gebiet Böhmens kann man die Völkerwanderungszeit grob in drei aufeinander folgende Zeitabschnitte gliedern. Der erste Abschnitt ist die Wende von der Römerzeit zum Beginn der Völkerwanderung (ca n. Chr.). Die Besiedlung der vorangegangenen elbgermanischen Kultur klingt in dieser Zeit aus, den man für die Zeit der vorausgegangenen vier Jahrhunderte für unser Territorium, aber auch für das Territorium nördlich der böhmischen Grenzen, also vor allem für das heutige Thüringen, als kontinuierliche Besiedlung betrachten muss (z. B. das Grab von Soběsuky bei Žatecku). Um das Jahr 400 lassen sich gewisse Impulse aus dem Gebiet der südosteuropäischen Kulturen der späten Römerzeit beobachten. Diese kann man in Böhmen beispielsweise an der Grabausstattung im Fall des Kriegergrabs von Vlíněves, Bezirk Mělník Doba stěhování národů představuje zásadní dějinný zlom ve vývoji celého evropského kontinentu. Nese se ve znamení zániku dosavadních velkých kulturních a civilizačních struktur jak na území římského impéria, tak na území sousedního evropského barbarika (např. przeworská a černjachovská kultura v rozsáhlých oblastech střední a východní Evropy). Zároveň dochází k transformaci stávajících struktur směrem od pozdní antiky k raně středověké Evropě. Dochází k výrazné regionalizaci vývoje a rozmachu nástupnických států: barbarských říší Vizigótů, Vandalů, Ostrogótů, Burgundů, Langobardů a Franků. Doba stěhování národů má zásadní vliv na vývoj historické, jazykové i kulturní mapy Evropy, jehož následky spatřujeme dodnes. Tři fáze doby stěhování národů v Čechách Pro území Čech můžeme dobu stěhování národů rozdělit zhruba do tří navazujících úseků. Prvním z nich je období přelomu pozdní doby římské a nastupujícího stěhování národů (asi n. l.), kdy na našem území doznívá osídlení labskogermánského kulturního okruhu, jenž je po dobu předchozích čtyř století nutno pro naše území, i pro území severně od českých hranic, tedy především Durynska, považovat za domácí (např. hrob ze Soběsuk na Žatecku). Na obou územích lze kolem roku 400 pozorovat jisté impulzy z oblasti výše zmíněných kultur jihovýchodní Evropy pozdní doby římské. Ty lze u nás uvést např. v případě hrobu válečníka ve Vlíněvsi, okr. Mělník (parohový hřeben), nebo Berouna-Závodí (přezka opasku, východní skleněná nádoba) či nedávno objeveného pohřebiště v Pšovlkách na

44 Neugier Keine Beziehungen oder keine Kontakte? (mit Geweihkamm) oder Beroun-Závodí (mit Gürtelschnalle und Glasgefäß aus dem Osten) bzw. des unlängst entdeckten Gräberfelds in Pšovlky na Rakovnicku erkennen. Das Inventar dieser Gräber macht einen gemischten Eindruck, da sich hier die bisherigen örtlichen Traditionen mit äußeren Einflüssen verbinden. Ähnliche Anklänge kann man auch auf dem Gebiet des benachbarten Sachsen beobachten, konkret im Rahmen der Niemberger Gruppe im Saalekreis. Im zweiten Abschnitt, der das 5. Jahrhunderts umfasst, entfaltet sich in der Nordhälfte Böhmens die sog. Vinařicer Gruppe, benannt nach einem in den 1870er Jahren in Vinařice bei Kladno endeckten Gräberfeld. Diese Kulturgruppe ist vor allem durch Körpergräber charakterisiert. Die Frühphase ihrer Entwicklung ist geprägt von einem starken Einfluss aus dem Mitteldonaugebiet, in dem sich zu jener Zeit die sog. Foederatenkultur entfaltete. Auch letzterer nahm in ihrer Genese sowohl provinzialrömische Einflüsse, als auch neue Impulse aus dem Barbaricum auf, vor allem hinsichtlich des Metallhandwerks (Fibeln, Gürtel- und Schuhschnallen, Keramik mit Einglättdekor usw.) und zwar hier aus der sog. (Post-) Tschernjachow-Phase, d. h. aus der Untergangszeit des Kulturkomplexes Tschernjachow-Sîntana de Mureș aus dem Gebiet von Ukraine, Moldawien und Rumänien. Die materielle Kultur ist gekennzeichnet durch eine Formenverbindung, bei der Gegenstände barbarischer Herkunft mit Dekortechniken verziert sind, die häufig in den Provinzen verwendet wurden (bei Metallobjekten umfasst dies Farbstil, Niello, Feuervergoldung oder Plattierung, Punzierung und Kerbschnitt). Der bedeutendste Repräsentant der Foederatenkultur auf böhmischem Gebiet ist das Kriegergrab von Břiza bei Litoměřicku (Abb. 1). In den Gräbern der Vinařicer Gruppe wird die Foederatenkultur durch einzelne Importe angezeigt. Dies sind Formen aus Metall (Schnallen, Fibeln) und Geweih (Kämme, pyramidenförmige Anhänger), Keramik (auf Töpferscheibe gedrehte Krüge mit Einglättdekor) oder auch Glas (charakteristische Becher von Fingerhutform). Beispiele stammen aus den Gräbern der Gräberfeldern von Prag-Zličín, Prag-Podbaba, Prag-Kobylisy, Prag- Radotín, in Vinařice, in Nordböhmen dann beispielsweise in Lovosice. Der weitere Verlauf des 5. Jahrhunderts wird von der Stabilisierung der Vinařicer Gruppe gekennzeichnet, z. B. von reichen Frauengräbern in Měcho- Zvědavost Žádné vztahy či žádné kontakty? Rakovnicku. Inventář těchto hrobů působí synkretickým dojmem, mísícím dosavadní lokální tradice s vnějšími vlivy. Podobné ohlasy lze pozorovat i na území sousedního Saska, konkrétně v rámci niemberské skupiny v Posálí. Období 5. století znamená pro severní polovinu Čech rozvoj tzv. vinařické skupiny, pojmenované podle pohřebiště, objeveného ve Vinařicích na Kladensku v 70. letech 19. století. Kulturní skupina je poznána především na základě archeologických výzkumů kostrových pohřebišť. V úvodní fázi vývoje skupiny se setkáváme se silným vlivem z oblasti středního Podunají, kde se v té době rozvíjí tzv. federátní kultura. Ta při své genezi vstřebávala jak provinciální vlivy, tak nové impulzy z barbarika v podobě především kovové industrie (spony, opaskové a obuvní přezky, keramika s vlešťovaným dekorem atd.) tzv. (post)černjachovské fáze (tj. z období zániku kulturního komplexu Černjachov-Sîntana de Mureş z oblasti Ukrajiny, Moldávie a Rumunska. Materiální kultura, která je pro ni základem, představuje synkrezi tvarů předmětů barbarského původu s výzdobnými technikami, užívanými běžně v provinciích (u kovové industrie se jedná o barevný styl, nielo, zlacení žárem či plátováním, vybíjení, vrubořez). Na našem území je nejvýznamnějším reprezentantem federátní kultury hrob válečníka z Břízy na Litoměřicku (Obr. 1). V rámci pohřebišť vinařické skupiny je pak federátní kultura reprezentována jednotlivými importy, dochovanými v hrobových inventářích. Pozorujeme tak jednotlivé tvary kovové industrie (přezky, spony), parohové industrie (hřebeny, pyramidové závěsky), keramiky (na kruhu točené džbány s vlešťovanou výzdobou) či skleněných nádob (charakteristické pohárky náprstkovitého tvaru těla) a dalších předmětů v rámci hrobových celků na pohřebištích v Praze-Zličíně, Praze-Podbabě, Praze-Kobylisech, Praze-Radotíně, ve Vinařicích, v severních Čechách pak například v Lovosicích. Průběh 5. století se pak nese ve stabilizaci vinařické skupiny, reprezentované například bohatými ženskými hroby v Měcholupech (Obr. 2) a Úhercích (Obr. 3) na Žatecku a Lounsku. Jejich inventář ukazuje na vztahy s oblastmi při Baltském moři. A A 2/ Neugier Keine Beziehungen oder keine Kontakte? lupy und Úherce im Saazer und Launer Land (Abb. 2 und Abb. 3), deren Inventar auf Beziehungen zu Gebieten an der Ostsee verweist. Die überregionale Bedeutung der Vinařicer Gruppe zeigt sich auch in den Beziehungen zum Mitteldonaugebiet, zum mittleren und unteren Maingebiet, ferner zu Ostgallien (so stammt das schöne Beispiel eines vollständigen Argonnensigillata-Napfes aus Prag-Zličín), zu den Franken und Burgundern, ferner zum Gebiet der Westgoten in Gallien sowie Hispanien oder zu den Ostgoten in Italien. Eine Beziehung zu der den Thüringern zugeschriebenen Niemberger Gruppe im Saalekreis lässt sich anhand von Funden aus dem Depot von Hřensko oder von der Lokalität Čerova ruka (Teufelshand) bei einem Vorort der Stadt Turnov belegen. Auf Kontakte mit dem damals von den historischen Sachsen, gegebenenfalls Langobarden besiedelten Niederelbgebiet verweisen handgefertigte Gefäße aus dem Grab Nr. 176 von Prag-Zličín oder aus dem mutmaßlichen Brandgräberfeld von Běsno bei Louny. In Ausnahmen treten Belege über Kontakte mit Nordafrika auf, und das am Beispiel von Terra Sigillata-Fragmenten aus Závist und Slavohostice in der Umgebung von Jičín. Dabei zeigt sich, dass diese Beziehungen wirklich beidseitig waren. Vereinzelte Metallindustrie-Funde (z.b. Fibeln vom Typ Wiesbaden oder Rathewitz) sind auch von Fundplätzen in Algerien (Djemila) bekannt, in denen die Vandalen verortet werden. Diese Fibeln sind in verschiedenen Varianten sowohl für das böhmische Becken, als auch für die Niemberger Gruppe im Saalegebiet bezeichnend. Der Fund eines Wracks mit typischer afrikanischen Terra Sigillata vor der südfranzösischen Küste zeigt anschaulich, dass der Export dieser Ware auch nach der Landnahme durch die Vandalen im Gebiet des heutigen Maghreb weiterging. Phantastisch ist die Kollektion von Glasgefäßen, die im Rahmen der Vinařicer Gruppe in Gräbern gefunden wurden. Die bedeutendste und umfangreichste ist die Garnitur aus Prag-Zličín, die auf Importe aus Glashütten im Donau- und Rheinland, aber auch aus dem östlichen oder westlichen Mittelmeerraum verweist. Ähnliche überregionale Beziehungen kann man auch im Saalekreis verfolgen. Konkret handelt es sich um das reiche Grab einer Frau aus Oßmannstedt in Thüringen, das man als ostgermanisch oder sogar ostgotisch bezeichnen kann. Die Herkunft ist auf das Gebiet Pannoniens Zvědavost Žádné vztahy či žádné kontakty? Nadregionální význam vinařické skupiny ukazují vztahy s oblastmi ve středním Podunají, s oblastmi středního a dolního Pomohaní, dále s oblastí východní Galie (např. krásný příklad celé misky argonské terry sigilaty pochází z Prahy-Zličína), kde můžeme sledovat vztah k Frankům či Burgundům, dále s oblastí vizigótskou v Galii a Hispánii nebo ostrogótskou v Itálii. Vztah k niemberské skupině v Posálí připisované Durynkům můžeme doložit nálezy z depotu v Hřensku nebo Mašově- Čertově ruce u Turnova. Kontakty s dolním Polabím, tehdy osídleným historickými Sasy, případně Langobardy ukazují příklady v ruce robené keramiky z hrobu č. 176 z Prahy-Zličína nebo pravděpodobně žárového pohřebiště v Běsně u Loun. Výjimečné jsou doklady kontaktů k severní Africe, a to na příkladu zlomků luxusní keramiky terry sigilaty ze Závisti a Slavhostic na Jičínsku. Ukazuje se, že tyto vztahy byly ve skutečnosti vzájemné, ojedinělé nálezy kovové industrie (např. spony typu Wiesbaden nebo Rathewitz) známe i z nálezů v Alžírsku (z lokality Djemila), tehdy patřícímu Vandalům. Tyto spony jsou charakteristické jak pro českou kotlinu, tak i pro niemberskou skupinu v Posálí. Nález vraku s touto charakteristickou africkou sigilatou u jihofrancouzských břehů názorně ukazuje, že export tohoto zboží pokračuje i v době po vandalském záboru dnešní oblasti Magrebu. Fantastický je soubor skleněných nádob, které byly v rámci vinařické skupiny v hrobech nalezeny, nejvýznamnější a nejpočetnější je set z Prahy-Zličína, ukazující na import ze skláren v Podunají, Porýní, ale i východního a západního Středomoří. Podobné nadregionální vztahy sledujeme i na území Posálí, konkrétně bohatý hrob ženy z Ossmannstedtu, opět v Durynsku, lze označit za východogermánský či dokonce ostrogótský, jeho původ lze hledat na území Panonie druhé poloviny 5. století. Tomu nasvědčuje i příklad uměle deformované lebky zmíněné dámy, tedy zvyku, který se do Evropy šíří s nomády. Třetí a poslední fáze doby stěhování národů vymezuje podstatnou část 6. století. Toto období můžeme charakterizovat jako labskogermánskou renesanci. Na našem území je řada pohřebišť předchozí vinařické

45 Neugier Keine Beziehungen oder keine Kontakte? Zvědavost Žádné vztahy či žádné kontakty? A 1 Teil des Inventars aus dem Kriegergrab von Břízy na Litoměřicku mit Foederaten-Kulturelementen. Část inventáře z hrobu válečníka z Břízy na Litoměřicku s prvky federátní kultury. 2 Grab der Dame von Měcholup na Žatecku von der Mitte des 5. Jahrhunderts. Regionální muzeum v Žatci. Hrob dámy z Měcholup na Žatecku z poloviny 5. století. Regionální muzeum v Žatci. 3 Grab der Dame von Úherců na Lounsku von der Mitte des 5. Jahrhunderts. Národní muzeum v Praze. Hrob dámy z Úherců na Lounsku z poloviny 5. století. Národní muzeum v Praze. A Neugier Keine Beziehungen oder keine Kontakte? aus der zweiten Hälfte des 5. Jahrhunderts zu beschränken. Dafür spricht auch das Beispiel des künstlich deformierten Schädels der Dame, also eines Brauchs, der mit den Nomaden nach Europa vorgedrungen ist. Die dritte und letzte Phase der Völkerwanderung nimmt einen wesentlichen Teil des 6. Jahrhunderts ein. Diese Zeit kann man als elbgermanische Renaissance bezeichnen. Auf böhmischem Gebiet wurde eine Reihe von Gräbern der vorausgehenden Vinařicer Gruppe aufgegeben. Bei einigen ist zwar noch eine gewisse Kontinuität zu beobachten (z. B. Prag-Podbaba, Zbuzany, Lužec nad Vltavou), doch ist eine Beziehung zur früheren Besiedlung nicht belegt. Deutlich zeigt sich hier der Einfluss von Barbarengruppen, deren materielle Kultur ihren Ursprung im Elbgebiet hatte. Historisch kann man diese Beziehungen als Beziehungen zu Thüringern und Langobarden bezeichnen. Der thüringische Einfluss wirkte sich sowohl auf das Metallhandwerk (z. B. zangenartige Fibeln), als auch auf die Keramikproduktion aus (z. B. auf der Töpferscheibe geformte thüringische Näpfe). Dieser Zeitraum wird in der Regel als merowingische Stufe bezeichnet, in deren Rahmen die archäologischen Funde einen zunehmenden Frankeneinfluss bestätigen. Zu den bedeutendsten Gräberfeldern dieser Periode gehören Prag-Podbaba, ferner Zbuzany, Mochov oder Lochenice in Ostböhmen. Ein wichtiger Repräsentant dieser Kultur in Nordböhmen ist das reiche Grab von Světec bei Bíliny (Abb. 4). Eine wichtige Ansiedlung aus dem 6. Jahrhundert wurde in Březno bei Loun erforscht. Auch in diesem Zeitraum kann man überregionale Beziehungen verfolgen, z. B. zu den damals in Pannonien angesiedelten Langobarden oder zu den italienischen Ostgoten. Allerdings sind diese Kontakte für den Saalekreis typischer (z. B. Weimar, Stössen). Darüber hinaus werden Beziehungen zwischen Thüringern und Ostgoten in historischen Quellen erwähnt. Interessant sind auch die Beziehungen zu der allmählich anhebenden Besiedlung Bayerns. Kontakte zwischen Sachsen und Böhmen in der Völkerwanderungszeit? Wie beschrieben, kann man für die Bewohner des Böhmischen Beckens in der gesamten Völkerwanderungszeit überregionale Kontakte annehmen. Obwohl man in der Nordhälfte Böhmens eine relativ intensive Entwicklung der Siedlungskammer der Zvědavost Žádné vztahy či žádné kontakty? skupiny opuštěna. U některých sice pozorujeme jistou kontinuitu (například Praha-Podbaba, Zbuzany, Lužec nad Vltavou), ale vztah k předchozímu osídlení je nejasný. Výrazně se u nás uplatňuje vliv skupin barbarů, jejichž materiální kultura nachází zdroj právě v Polabí. Historicky lze tyto vztahy označit za vztahy k Durynkům a Langobardům. Durynský vliv se výrazně uplatňuje jak na kovové industrii (např. klešťovité spony), tak i v keramice (např. tzv. durynské misky točené na kruhu). Toto období se též označuje za merovejský stupeň, v rámci něhož pozorujeme i v archeologických nálezech rostoucí vliv Franků. K nejvýznamnějším hrobovým lokalitám tohoto období patří právě Praha-Podbaba a Zbuzany, Mochov, Lochenice ve východních Čechách. V severních Čechách je významným reprezentantem bohatý hrob ze Světce u Bíliny (Obr. 4). Významná osada ze 6. století byla prozkoumána v Březně u Loun. I v tomto období sledujeme nadregionální vztahy, například k Langobardům, tehdy usídleným v Panonii, nebo italským Ostrogótům. To je ovšem mnohem charakterističtější pro Posálí (například Výmar, Stössen), vztahy mezi Durynky a Ostrogóty jsou zmíněny též historickými prameny. Zajímavé jsou rovněž vztahy k rodícímu se osídlení Bavorska. Kontakty mezi Saskem a Čechami v době stěhování národů? Po celou dobu stěhování národů můžeme sledovat nadregionální kontakty obyvatel české kotliny. Nicméně zatímco v severní polovině Čech pozorujeme poměrně intenzivní vývoj sídlištní komory vinařické skupiny, vztahy se sousedním Saskem jako by virtuálně neexistovaly. Příčinou toho je poměrně řídké osídlení území dnešního Saska ve sledovaném dějinném úseku. Přesto i pro toto období určité stopy kontaktů, byť možná epizodických, máme. Jedná se především o ojedinělý nález depotu stříbrných předmětů (dva náramky s kyjovitým zakončením, plechová spona typu Wiesbaden, spona s jednodílnou konstrukcí a podvázanou nožkou, zlomkové stříbro) a skleněného korálku z první poloviny 5. století, jenž byl učiněn v labském kaňonu

46 Neugier Keine Beziehungen oder keine Kontakte? Vinařicer Gruppe beobachten kann, scheinen Beziehungen zum benachbarten Sachsen quasi nicht bestanden zu haben. Die Ursache ist wohl eine relativ dünne Besiedlung auf dem Gebiet des heutigen Sachsen im hier beschriebenen Beobachtungszeitraum. Trotzdem liegen auch für jenen Zeitraum gewisse Spuren von sporadischen Kontakten vor, auch wenn diese nur episodischen Charakter gehabt haben können. Hierfür spricht z. B. der Fund eines Silberdepots (zwei Kolbenarmringe, eine Blechfibel vom Wiesbaden-Typ, eine einteilige Fibel mit umschlungenen Fuß, Hacksilber und einer Glasperle) aus der ersten Hälfte des 5. Jahrhunderts, der in der Elbschlucht bei Hřensko nicht weit von der Staatsgrenze gemacht wurde. Dieser gänzlich außerhalb der Besiedlungsgebiete gemachte Fund liegt von der nächsten bekannten Lokalität in Lovosice ca. 58 km entfernt, von Coswig, Lkr. Meißen auf der sächsischen Seite ca. 75 km. Es hat also den Anschein, als ob das Gebiet des heutigen Sachsen vor allem ein Transitbereich auf dem Elbe-Wasserweg war, der die Vinařicer Gruppe in Böhmen mit der zeitgleichen Besiedlung in Thüringen und weiter elbabwärts im Norden verband. Man kann auch annehmen, dass der Weg der ostgotischen Fürstin nach Oßmannsted gerade von Böhmen nach Norden geführt haben konnte; während flussaufwärts hingegen die Migrationen der Langobarden und Thüringer um das Jahr 500 n. Chr. stattfanden. 4 Zvědavost Žádné vztahy či žádné kontakty? u Hřenska, nedaleko státní hranice. Nález učiněný zcela mimo oikumenu je vzdálen na české straně od nejbližší známé lokality v Lovosicích asi 58 km, od Coswigu, okr. Míšeň na saské straně pak asi 75 km. Zdá se tedy, že území dnešního Saska bylo spíše tranzitní oblastí na labské vodní cestě, spojující vinařickou skupinu v Čechách se soudobým osídlením v Durynsku a dále po proudu Labe na sever. Lze také předpokládat, že cesta ostrogótské kněžny do Ossmanstedtu mohla vést právě směrem z Čech na sever, v opačném směru toku řeky pak směřovaly migrace Langobardů a Durynků kolem roku 500 n. l. Jejich stopy snad v archeologických nálezech přinesou další výzkumy. Literatur/Literatura: Bemmann 1999 und 2008; Droberjar 2008; Jiřík 2010; Peša/Jenč 2008; Jiřík/Vávra/Smolíková/Kuchařík 2015 A 4 Reiches Grab der Dame von Světce u Bíliny aus der zweiten Hälfte des 6. Jahrhunderts. Národní muzeum v Praze. Bohatý hrob dámy ze Světce u Bíliny z druhé poloviny 6. století. Národní muzeum v Praze. 86 A Wolfgang Ender Thomas Westphalen Auf ein Neues - Frühe Slawen in Sachsen Terra nova Raní Slované v Sasku Ob das Gebiet des heutigen Sachsens während des 6. Jahrhunderts vollständig menschenleer wurde, ist bei der derzeitigen Fundlage eine noch ungeklärte Frage. Vereinzelte Bestattungsplätze im Altsiedelgebiet des Tieflandes wurden bis nach der Jahrhundertmitte belegt. Sie beweisen aber selbst im Zusammenhang mit zeitgleichen Einzelfunden noch nicht die flächendeckende Besiedlung des Landes in nennenswerter Dichte, könnten letztere doch auch in späterer Zeit als Altmetall ins Land gelangt sein. Frühestens um 600 verdichten sich die Hinweise auf eine neuerliche Landnahme. Keramik vom Prager Typ ist die Leitform dieser Zeitstufe der frühmittelalterlichen Geschichte Sachsens. Wie könnte man die enge Verbindung zwischen Böhmen und Sachsen für diesen Zeit abschnitt besser ausdrücken? Die Brandbestat tungen mit Keramik vom Prager Typ datieren deutlich jünger als die dem westlich geprägten Reihengräberkreis zugehörigen wenigen Gräbern des 6. Jahrhunderts zwischen Saale und Elbe. Auch kulturell gibt es keine Verbindungen zwischen diesen Körpergräbern und den neuen Brandgräbern des 7. Jahrhunderts. Relativ dicht belegt erscheinen die Ufer der Elbe und angrenzende Gebiete. Ebenfalls erschlossen war das Hinterland längs der Mulde und Döllnitz, wie entsprechende Funde von Sausedlitz bei Delitzsch und neuerlich auch Mügeln zeigen. Wann die Wiederbesiedlung der Oberlausitz erfolgte, ist unklar. Einen indi rekten Hinweis auf verstärkte Rodungstätigkeit zur Gewinnung von Ackerland und Weiden liefert der verstärkte Eintrag von Flusseichen ab dem 8. Jahrhundert in die Spree. Möglicherweise ist der Eisenverhüttungsplatz von Lomske bei Bautzen mit unverzierten Gefäßen einer der ältesten nachvölkerwanderungszeitlichen Siedlungsnachweise dieser Region. In Böhmen wie in Sachsen sind mit der Keramik vom Prager Typ wie sie Ivan Borkovský 1939 definierte, zunächst eher unansehnliche braungraue, geraute und schmucklose Töpfe mit kurz ausgebogenem Rand gemeint (Abb. 1). Verbunden mit diesen Zda bylo území dnešního Saska v 6. století zcela liduprázdné, to je při dnešním stavu nálezů dosud neobjasněná otázka. Jednotlivé hroby na starém sídelním území v nížině byly doloženy až do doby po polovině století. Ty však ještě nedokládají hustší plošné osídlení země, a to ani ve spojení s dalšími ojedinělými nálezy, protože v jejich případě může jít o starší produkty, které se do země dostaly později. Nové indicie ukazující na opětovné osídlení země se objevují nejdříve kolem roku 600. Vedoucí formou tohoto časového stupně raně středověké historie Saska je keramika pražského typu. Jak lépe by se dalo vyjádřit těsné spojení mezi Čechami a Saskem té doby? Žárové hroby s keramikou pražského typu jsou zřetelně mladšího data než hroby z 6. století mezi Sálou a Labem; ty nicméně patří k okruhu řadových hrobů západního ražení. Ani kulturně neexistují mezi těmito kostrovými hroby a novými žárovými hroby 7. století žádné souvislosti. Zdá se, že relativně hustě byly osídleny břehy Labe a navazující zázemí. Stejně tak byla obydlena i území podél řek Mulde a Döllnitz, jak ukazují příslušné nálezy ze Sausedlitz u Delitzsche a nejnověji i z Mügelnu. Kdy byla znovu osídlena Horní Lužice, není jasné. Na intenzivnější klučení lesa k získání polí a luk ukazuje zvýšení množství dubového dřeva naplaveného do Sprévy. Dílna na zpracování železa s nezdobenými nádobami v Lomske u Budyšína je možná jedním z nejstarších dokladů osídlení z doby po stěhování národů v tomto regionu. V Čechách stejně jako v Sasku se termínem keramika pražského typu, jak ho roku 1939 definoval Ivan Borkovský, zprvu označovaly nevzhledné šedohnědé drsné a nezdobené hrnce s krátce zahnutým okrajem (Obr. 1). S touto keramikou jsou spojeny také určité pohřební zvyklosti a sídlištní struktury. Mluvíme proto o kultuře s keramikou praž-

47 Neugier Auf ein Neues sind bestimmte Bestat tungs sitten und Siedlungsstrukturen. Man spricht deshalb von einer eigenen Kultur mit Keramik vom Prager Typ. Die Toten wurden in ihrer Kleidung verbrannt, die Urne mit Leichenbrand in einer Erdgrube beigesetzt, die mit den Resten des Scheiterhaufens verfüllt wurde. In Urne oder Grube konnten Reste der verbrannten Kleidung, von Schmuck oder persönlicher Ausstattung gelangen, besonderen Wert scheint man darauf aber nicht gelegt zu haben. Gesiedelt wurde in bäuerlichen Dörfern, wobei eingetiefte Hütten mit steingesetzten Herdstellen regelhaft angelegt wurden. Nach Südosten ist die Keramik vom Prager Typ über Mähren bis in die südwestliche Slowakei verbreitet. Dort, in dem im Grenzgebiet zum 568 n. Chr. entstandenen, machtvollen Reich der Awaren fällt es schwer diese wenig ausdrucksstarke Keramik von awarischen Gefäßen zu unterscheiden. Byzanz in Sachsen Auch in Sachsen wurden in jüngerer Zeit vermehrt Funde mit starken Bezügen in das awarische Karpatenbecken entdeckt. Schon der alte Fund einer dreiflügeligen eisernen Pfeilspitze im Grab mit Keramik vom Prager Typ in Dresden-Stetzsch deutete dies an (Abb. 2). Wie auch in den frühesten schriftlichen Quellen bereits für 563 werden Kämpfe fränkisch-germanischer Gruppen mit Slawen und Awaren an der Elbe vermerkt ist die Trennung von slawischer und awarischer Kultur in Sachsen wie in Böhmen im 7. und 8. Jahrhundert nicht einfach. Weder in Böhmen noch in Sachsen kann die Keramik vom Prager Typ deshalb einfach mit einer slawischen Einwanderung gleich gesetzt werden. Weiterführend ist vermutlich ein kulturhistorischer Ansatz, der sich von der rein völkischen Interpretation der Sachkultur löst. Die überraschenden Neufunde der jüngeren Zeit von Liebersee bei Torgau, aber auch im mittelsächsischen Raum um Mügeln, eröffnen diese Möglichkeit. Erstmals wurden dabei Schmuck, Kleidungsteile und Ausrüstungsgegenstände in größerer Zahl entdeckt. Kleine Eisenmesser oder tönerne Spinnwirtel sind als funktional bestimmte Gegenstände wenig aussagefähig hinsichtlich kultureller Zugehörigkeit. Auch Glasperlen sind im frühmittelalterlichen Europa weit verbreitet (Abb. 3). In Liebersee wurden mehrfach unscheinbare kleine, vom Brand deformierte Reste charakter istischer Ohrringe aus Bronze Zvědavost Terra nova ského typu. Mrtví byli spalováni ve svých šatech, urna s jejich popelem se pohřbívala v zemní jámě, která se pak vyplnila zbytky hranice. V urně nebo jámě mohly skončit zbytky spáleného oblečení, ozdob nebo osobního vybavení, takže se nezdá, že by se na ně kladl větší význam. Lidé žili ve venkovských vesnicích a jejich zemnice bývaly zpravidla vybaveny ohništi z kamenů. Přes Moravu se keramika pražského typu rozšířila až na jihozápadní Slovensko. Na tomto území, jež tvořilo pohraničí mocné avarské říše, založené roku 568 po Kr., je nesnadné odlišit tuto nepříliš výraznou keramiku od avarských nádob. Byzanc v Sasku Také v Sasku se v novější době množí nálezy se silnou vazbou k avarské karpatské kotlině. Naznačil to již starší nález trojkřídlého železného hrotu šípu v hrobě s keramikou pražského typu v Drážďanech-Stetzschi (Obr. 2). Stejně jako v nejranějších písemných pramenech již pro rok 563 se popisují boje fransko-germánských skupin se Slovany a Avary není rozlišení slovanské a avarské kultury v Sasku stejně jako v Čechách v 7. a 8. století nikterak snadné. Jednoduše ztotožnit keramiku pražského typu s příchodem Slovanů není proto možné ani v Čechách, ani v Sasku. Dostat se dál dovolí nejspíš kulturně historický přístup, oproštěný od ztotožňování věcných nálezů s určitými etniky. Tuto možnost otvírají překvapivé nové nálezy z Liebersee u Torgau, ale také ze středního Saska okolo Mügeln. Poprvé byly přitom objeveny ve větším množství šperky, oděvní součásti a vybavení. Malé železné nožíky nebo hliněná vřetena jsou předměty, u nichž byla rozhodující jejich funkce, a proto nemají pro zařazení ke konkrétní kultuře dostatečnou vypovídací hodnotu. I skleněné perly jsou v raně středověké Evropě značně rozšířeny (Obr. 3). V Liebersee se poměrně často nacházely nenápadné a malé, ohněm deformované pozůstatky charakteristických náušnic z bronzu či dokonce stříbra, jež v mnoha tisících známých kostrových hrobů v Avary ovládané A 2 90 A Neugier Auf ein Neues oder sogar Silber gefunden, die in den abertausenden bekannten Körpergräbern des awarisch beherrschten Karpatenbeckens zur Standardtracht gehörten. Ganz eindeutig gilt dies für silberne Armringe, deren trompetenförmig aufgeblasene Enden mit kunstvollen Stempel mustern verziert wurden. Ihr Verbreitungsgebiet konzentriert sich eindeutig auf das Karpatenbecken (Abb. 4). Deshalb muss der Fund eines kupfernen, nur oberflächig versilberten Exemplares in Liebersee als ganz außergewöhnlich gelten (Abb. 5). Wohl zu kurz griffe hier die simple Ansprache als awarischer Import. Denn auch im Karpatenbecken, in dessen westlichem Teil noch im 6. und 7. Jahrhundert stark romanisierte Bevölkerungsteile lebten, wird die Herstellung dieser Schmuckstücke eher byzantinischen Werkstätten oder karpatenländischen Romanen zugeschrieben. Es war Byzanz, das damals politisch und kulturell das Maß der Dinge, das Vorbild aller Randkulturen war. Seine kulturelle Kraft strahlte weit in alle Richtungen und erreichte auch die barbarische Peripherie im Norden, Landstriche, die aus oströmischer Sicht von Slawen besiedelt wurden. Keineswegs muss dieser byzantinische Einfluss nur sekundär als Nachahmung awarischer Mode verstanden werden. Kleine Bronzeteile, Ringlein, S-förmig gebogene Haken oder punktbuckel verzierte, trapezoide Blechanhänger könnten dies nahelegen. Sie werden im Karpatenbecken genauso wie im nordöstlichen Karpatenvorland, in Böhmen und jenseits des Elbdurchbruches bis ins sächsische Flachland gefunden. Nadia Profantová hat sie kürzlich überzeugend als Teile byzantinischen Kopf- oder Haubenschmuckes erkannt (Abb. 6). Demgegenüber findet eine kleine, unscheinbare Bronzeschnalle mit festem, kreuzförmig verziertem Beschlag keine Parallele bei den Awaren im Kar patenbecken (Abb. 7). Die fast ausschließliche Verbreitung im Kerngebiet Ostroms, in Kleinasien und in Griechen land, dazu ein Werkstattfund in der Altstadt von Rom, belegt die Herkunft eindeutig (Abb. 8). Und wenn jegliche Zwischenfunde zwischen Rom oder Konstantinopel und Liebersee fehlen, so heißt das doch, dass man hier in Sachsen und Böhmen, wo Keramik vom Prager Typ her gestellt und benutzt wurde, sehr wohl direkteren Anteil an der dama ligen Großen Welt hatte und sich den Stil- und Modeströmungen anzupassen wusste: In der Waffentechnik die fortschrittliche Bogenwaffe der awarischen Reiternomaden, in Schmuck und Kleidung die überregionale Mode der Zeit Zvědavost Terra nova karpatské kotlině byly součástí standardního ošacení. Zcela jednoznačně to platí pro stříbrné náramky, jejichž zakončení tvaru trumpetky byla zdobena umně raženými vzory. Jejich rozšíření je jednoznačně koncentrováno v karpatské pánvi (Obr. 4). Proto musíme nález měděného, jen na povrchu postříbřeného exempláře pokládat za naprosto neobvyklý (Obr. 5). Bylo by zde asi unáhlené jednoduše tvrdit, že jde o avarský import. Dokonce i v karpatské kotlině, v jejíž západní části žily ještě v 6. a 7. století silně romanizované skupiny obyvatel, je výroba takových ozdob spíše dílem byzantských dílen nebo karpatských Románů. Politicky a kulturně byla tehdy mírou všech věcí Byzanc a všechny okrajové kultury se řídily jejím vzorem, tedy i regiony, které byly osídleny Slovany. Tento byzantský vliv nemůžeme v žádném případě chápat jen sekundárně jako napodobování avarské módy. Jako doklad by mohly posloužit drobné součástky z bronzu, prstýnky, esovitě prohnuté háčky nebo různoběžníkové přívěsky zdobené bodově navařeným filigránem. Nacházejí se v karpatské kotlině stejně jako v severovýchodním předhůří Karpat, v Čechách a na druhé straně labské soutěsky až do saské roviny. Naďa Profantová je před nedávnem přesvědčivě identifikovala jako součást byzantské ozdoby hlavy či ženských čepců (Obr. 6). Naproti tomu malé, nenápadné bronzové přezky s pevným, křížovitě zdobeným kováním nemají u Avarů v kar patské kotlině paralelu (Obr. 7). Jejich původ jednoznačně dokládá téměř výhradní rozšíření v jádru východořímského území, v Malé Asii a v Řecku a rovněž nález dílny ve starém městě v Římě (Obr. 8). A přestože nálezy na území mezi Římem nebo Konstantinopolí a Liebersee chybějí, neznamená to ještě, že zde v Sasku nebo Čechách nechtěli mít přímější kontakt s velkým světem a že se nedovedli přizpůsobit stylovým a módním proudům: Ve zbraňové technice se tak objevil pokročilý luk kočovných avarských jezdců, ve špercích a oblečení se projevovala nadregionální dobová móda. V pohřebních rituálech lze pozorovat návrat zpět k žárovým pohřbům v urnách, jež bylo na Labi v prehistorii doma po mnoho staletí.

48 Neugier Auf ein Neues 2 Zvědavost Terra nova 3 1 [ 044 ] A 1 In Böhmen wie Sachsen kennzeichnet die sog. Keramik vom Prager Typ das 6. und 7. Jahrhundert, als schriftliche Quellen zum ersten Mal Slawen an der Elbe erwähnen. Keramik vom Prager Typ aus Fundorten in Sachsen (1) und aus Böhmen (2 3). V Čechách stejně jako v Sasku označuje tzv. keramika pražského typu 6. a 7. století, kdy písemné prameny poprvé zmiňují Slovany na Labi. Keramika pražského typu z nalezišť v Sasku (1) a z Čech (2 3). 2 In einer Urne vom Prager Typ, gefunden in Dresden-Stetzsch, lag eine eiserne Pfeilspitze, wie sie die Awaren der ungarischen Ebene verwendeten. Awaren werden in der historischen Überlieferung im 6. Jahrhundert auch an der Elbe genannt. Landesamt für Archäologie Sachsen. V urně pražského typu nalezené v Drážďanech- Stetzschi byl uložen železný hrot šípu, který používali Avaři v karpatské kotlině. Avaři jsou také podle historické tradice zmiňováni na Labi v 6. století. Landesamt für Archäologie Sachsen. 3 In einer vom Pflug beschädigten Urne bei Niedergoseln, Nordsachsen, lagen neben einem Eisenmesser und Glasperlen auch bronzene Ringteile eines Kopfschmuckes nach byzantinischem Muster. Landesamt für Archäologie Sachsen. A V urně poškozené pluhem u Niedergoseln v severním Sasku se ukrývaly vedle železného nože a skleněných korálků také bronzové kruhové části ozdoby hlavy podle byzantského vzoru. Landesamt für Archäologie Sachsen 4a Liebersee Grab 4510, nach Restaurierung. Außergewöhnlich ist die Beigabe eines verzierten, versilberten Kupferringes mit trompetenartig verdickten Enden in einem Brandgrab des 7. Jahrhunderts von Liebersee, Nordsachsen.Landesamt für Archäologie Sachsen. Hrob 4510 v Liebersee, podle rekonstrukce. Výjimečný je nález zdobného, postříbřeného náramku zakončeného tvarem trumpetky ze 7. století v žárovém hrobě u Libersee v severním Sasku. Landesamt für Archäologie Sachsen. 4b Verbreitung der Trompetenarmringe im Karpatenbecken. Heimat der charakteristischen Armringe mit trompetenförmigen Enden ist das awarische Karpatenbecken des 7. Jahrhunderts, wo sie vielleicht von romanischen Handwerkern nach byzantinischen Vorbildern gefertigt wurden. Rozšíření nárámků zakončených tvarem trumpetky v karpatské kotlině. Domovem charakteristických náramků zakončených tvarem trumpetky je karpatská kotlina v 7. století, kde byly pravděpodobně vytvořeny římskými řemeslníky podle byzantského vzoru. Neugier Auf ein Neues 5 Im Brandgrab 4510 von Liebersee, Nordsachsen waren neben den beiden Armringfragmenten Eisengeräte und Glasschmuck beigegeben. Der tönerne Spinnwirtel deutet auf eine Frauenbestattung. Landesamt für Archäologie Sachsen. V žárovém hrobě č u Libersee v severním Sasku byly vedle dvou fragmentů náramku uloženy železné předměty a skleněná ozdoba. Hliněný přeslen ukazuje na ženskou výbavu. Landesamt für Archäologie Sachsen. 4a 4b Zvědavost Terra nova 5

49 Neugier Auf ein Neues Zvědavost Terra nova 6 Verbreitung ausgewählter byzantinischer Schmuckteile im slawischen Siedlungsbereich. A breite Spiralen mit trapezförmigen und rhombischen Anhängern (Typ Großprüfening); B trapezförmige Bleche in eindeutigem Zusammenhang der Kultur mit Keramik vom Prager Typ; C nur trapezförmige Bleche; D größere Spiralen in Depots Transnistriens (Gapanova Typ). Rozšíření vybraných byzantských částí ozdob na území osídleném Slovany. A široké spirály s trapézově tvarovanými a kosočtvercovými přívěsky (typ Großprüfening); B trapézově tvarované bronzové přívěsky v jednoznačné spojitosti s kulturou keramiky pražského typu; C pouze trapézově tvarované bronzové přívěsky; D velké spirály z nálezů v Podněstří (Gapanova typ). 7 Byzantinische Riemenschnalle des 7. Jahrhunderts aus Grab 4007 von Liebersee, Nordsachsen. Landesamt für Archäologie Sachsen. Byzantská přezka řemenu ze 7. století z hrobu 4007 u Liebersee v severním Sasku. Landesamt für Archäologie Sachsen. 8 Entwurf einer Verbreitungskarte der Miniaturschnallen vom Typ D20. 1 Aromat (Loboda 1976, 137 Abb. 4, 9 10). 2 Cherson (Aibabin 1982, 165ff. Abb. 3, 9). 3 Eski Kermen (Aibabin 1982, 184 Abb. 9, 9; 10, 12). 4 Lutschistoe, Grabkammer 10 (A. I. Aibabin, MAIE Tavrii 4, 1995, 140 Abb. 4, 14 15). 5 Skalistoe, Grab 354 (Veimarn u. Aibabin 1993, 80 Abb. 54, 354, 21). 6 Uzen Bash, Gruft 2/1907 (E. A. Aibabina, MAIE Tavrii 3, 1993, 118 f. Abb. V, 8). 7 Kleinasien: drei Schnallen (RGZM , Nr. 169; , Nr. 170; , Nr. 171). 8 Anemurium (Russe! 1982, 139 Abb. 7, 22). 9 Samos, Grab 5 (Martini u. Steckner 1993, 128f. Abb. 39, 5 Taf. 17, 5). 10 Athen (K. M. Setton, Speculum 25, 1950, 502f. Abb.). 11 Korinth, Mausoleum in der Basilika Kraneion (Pallas 1981, 298 Abb. 5). 12 Plateia (Avramea 1997, 90 Taf. IVc, 4). 13 Korakonissi (Avramea 1997, 90 Taf. IVb, 4). 14 Rom, Crypta Balbi (Ricci 1997, 239ff. Abb. 5, 6). 15 Chiaramonte-Gulfi (Riemer 2000, 448 Nr. 164 Taf. 101, 15). A Koncept rozšíření malých přezek typu D20 1 Aromat (Loboda 1976, 137 obr. 4, 9 10). 2 Cherson (Aibabin 1982, 165ff. Obr. 3, 9). 3 Eski Kermen (Aibabin 1982, 184 obr. 9, 9; 10, 12). 4 Lutschistoe, pohřební síň 10 (A. I. Aibabin, MAIE Tavrii 4, 1995, 140 obr. 4, 14 15). 5 Skalistoe, hrob 354 (Veimarn u. Aibabin 1993, 80 obr. 54, 354, 21). 6 Uzen Bash, hrobka 2/1907 (E. A. Aibabina, MAIE Tavrii 3, 1993, 118 f. obr. V, 8). 7 Kleinasien: tři přezky (RGZM , č. 169; , č. 170; , č. 171). 8 Anemurium (Russe! 1982, 139 obr. 7, 22). 9 Samos, hrob 5 (Martini u. Steckner 1993, 128f. obr. 39, 5 tab. 17, 5). 10 Athen (K. M. Setton, Speculum 25, 1950, 502f. obr.). 11 Korinth, mausoleum v basilice Kraneion (Pallas 1981, 298 obr. 5). 12 Plateia (Avramea 1997, 90 tab. IVc, 4). 13 Korakonissi (Avramea 1997, 90 tab. IVb, 4). 14 Rom, Crypta Balbi (Ricci 1997, 239ff. obr. 5, 6). 15 Chiaramonte-Gulfi (Riemer 2000, 448 č. 164 tab. 101, 15). 92 A 93 Neugier Auf ein Neues In der Bestattungssitte übte man wieder die Brandbestattung in Urnen, so wie sie an der Elbe über viele Jahrhunderte in der Vorgeschichte heimisch gewesen war. Beginn des slawischen Landesausbaus in Sachsen Ab dem 8. Jahrhundert ist eine deutliche Ausdehnung und Verdichtung des besiedelten Tieflandes Sachsens festzustellen. Mit Ausnahme der Großenhainer Pflege wurden die fruchtbaren Lössgefilde Sachsens erschlossen, die Sand und Heidegebiete Nordsachsens und der nördlichen Oberlausitz dagegen blieben weitgehend unbewohnt. Dank der karolingischen Quellen lassen sich erstmals auch Eigennamen fassen und mit einer Ausnahme auch eindeutig einzelnen Regionen Sachsens zuweisen. Die wichtigste Quelle ist die ostfränkische Völkertafel oder auch Geographus Bavarus, eine wahrscheinlich in Regensburg angefertigte frühmittelalterliche Handschrift, die die Namen von Völkerschaften nördlich der Donau und östlich der karolingischen Reichsgrenze Saale auflistet. Im heutigen Westsachsen waren die Sorben ansässig. Ihnen benachbart nach Osten bewohnten die Daleminzier das ausgesprochen fruchtbare mittelsächsische Lösshügelland mit der Lommatzscher Pflege und dem Meißner Land als Kernlandschaften. Ob die Besunzane um Dresden oder Görlitz ihr Zentrum hatten, ist umstritten. Sicher erscheint aber die Zuweisung der Milzener in das Bautzener Gefilde mit Bautzen als zentralem Ort. Die regio nalen Unterschiede und Ähnlichkeiten mit benachbarten Gebieten vornehmlich der Keramik führte zu der Annahme, dass Sachsen ab dem 8. Jahr hundert aus zwei Richtungen erschlossen wurde. Böhmen und Mähren gelten als Herkunftsregionen der Neusiedler Westsachsens, die der Elbe folgend, ihre neuen Wirtschaftsräume erreichten. Brunnenfunde aus dem Leipziger Land legen nahe, dass dieser Vorgang bereits in der ersten Hälfte des 8. Jahrhunderts abgeschlossen war. Wahrscheinlich aus Schlesien stammten die um Bautzen ansäs sigen Milzener. Die mitgebrachten Traditionen und die unterschiedliche Entfernung zu den jeweiligen Zentren der Zeit im Westen in erster Linie die Mittelelbregion um Magdeburg und die Saale, im Osten Schlesien, lassen bis in das 11. Jahrhundert landschaftliche Besonderheiten erkennen, die erst mit der Christianisierung ver- Zvědavost Terra nova Počátky slovanského osídlení Saska Počínaje 8. stoletím lze konstatovat zřetelné rozšíření osídlení saské roviny a zvyšování hustoty obyvatelstva. S výjimkou Großenhainer Pflege byly osídleny saské úrodné sprašové nivy, zatímco severosaské písčiny a vřesoviště zůstávaly více méně neobydlené. Díky karolinských pramenům se poprvé setkáváme i s vlastními jmény, která lze s jedinou výjimkou přiřadit k jednotlivým regionům Saska. Nejdůležitějším pramenem je Bavorský geograf čili východofranská tabulka národů, raně středověký rukopis, sepsaný pravděpodobně v Řezně, obsahující výčet etnik na sever od Dunaje a na východ od hranice karolinské říše na Sále. V dnešním západním Sasku byli usazeni Srbové. Jejich východní sousedi, Daleminci, obývali vyloženě úrodnou sprašovou pahorkatinu ve středním Sasku s Lommatzscher Pflege a Míšeňskem, jež tvořilo jádro jejich území. Jestli centrum Bezunčanů bylo v okolí Drážďan nebo Zhořelce, není dosud rozhodnuto. Na druhé straně je však jistá lokalizace Milčanů do kraje okolo Budyšína s Budyšínem jako centrem. Regionální rozdíly a podobnosti se sousedními oblastmi vedly k předpokladu, že Sasko bylo v 8. století osídlováno ze dvou směrů. Za regiony, odkud přicházeli noví osídlenci do Saska, se pokládají Čechy a Morava; noví obyvatelé postupovali podle Labe, aby se dostali do míst, kde mohli žít a hospodařit. Nálezy studní v okolí Lipska dokládají, že tento proces byl zakončen již v první polovině 8. století. Milčané, kteří se usadili okolo Budyšína, přišli pravděpodobně ze Slezska. Tradice, které si přinesli, a různá vzdálenost od dobových center na západě v první řadě od kraje na středním Labi okolo Magdeburku a Sály, na východě od Slezska umožňují až do 11. století identifikovat krajové zvláštnosti, jež zmizely teprve s christianizací. Základem ekonomiky bylo rolnictví a chov dobytka, kromě toho hrála jistou roli těžba surovin, např. železa (viz výše), zpracování dřeva (Obr. 9) a řemeslo. Ačkoli materiální památky působí vyloženě homogenně, vzniká otázka, kdy započala sociální diferenciace, jež se projevuje zejména stav-

50 Neugier Auf ein Neues schwanden. Grundlage des Wirtschaftens waren Ackerbau und Viehzucht, daneben spielte die Rohstoffgewinnung, z. B. Eisen (s. o.), Holzverarbeitung (Abb. 9) und Gewerbe eine Rolle. Obwohl die materiellen Hinterlassenschaften ausgesprochen homogen erscheinen, stellt sich die Frage nach dem Zeitpunkt sozialer Differenzierung, die sich vor allem im Bau der ausgesprochen vielen, mehr oder weniger großen Burgen niederschlägt. Es deutet sich an, dass der Burgenbau früher und unabhängig von Vorgängen, die mit deutscher Eroberung Sachsens umschrieben werden, begann und damit auch als Beleg für die Etablierung von regionalen Herrschaften anzusehen ist. 9 Zvědavost Terra nova bou značného počtu více nebo méně velkých hradů. Je patrné, že stavba hradů započala dříve a nezávisle na procesech, které jsou popisovány v souvislosti s německým dobýváním, takže je lze chápat jako doklad etablování regionálních mocenských center. Literatur/Literatura: Atlas Geschichte und Landeskunde von Sachsen 2010; Borkovský 1939; Coblenz 1964; Ender/Łukaszewska 2016; Kuna/Profantová 2005; Profantová 2013 A Hölzernes Schöpfgefäß aus einem Brunnen des 7. Jahrhunderts von Eythra (devastiert), Lkr. Leipzig. Dřevěná naběračka ze 7. století ze studny v zaniklé obci Eythra, okr. Lipsko. 94 Hochzeit Svatba B

51 Poprvé: Jména! Druhá polovina 1. tisíciletí je charakterizována novými spojeními. Přistěhovalci zaplňují mezery v osídlení, které po sobě zanechalo předcházející období stěhování národů. Obyvatelé obou regionů hovoří slovanským jazykem a mají podobnou materiální kulturu. Elity pěstují nadregionální kontakty a probouzejí zájem raných dějepisců, kteří píší o lokálních entitách jako Srbech, Dalemnicích a Lučanech. Z lokálních pospolitostí se pomalu vyvíjejí větší politické jednotky. V Čechách je centralizace spojena s dynastií Přemyslovců. Naproti tomu u Polabských Slovanů je tento svébytný proces zastaven, když východofranský král Jindřich I. v letech 928/29 rozšíří své panství až k Labi. V obou případech jde vytváření mocenských struktur ruku v ruce s christianizací. Nakonec budou rané dějiny Čech a Saska mezi sebou spojeny i jednou svatbou. B B Erstmals: Namen! Die zweite Hälfte des 1. Jahrtausends ist von neuen Verbindungen geprägt. Zuwanderer schließen Besiedlungslücken der vorangegangenen Völkerwanderungszeit. Die Bewohner beider Regionen sprechen slawisch und besitzen eine ähnliche materielle Kultur. Die Eliten pflegen überregionale Kontakte und wecken das Interesse früher Geschichtsschreiber, die von lokalen Identitäten wie Sorben, Daleminzier und Lutschanen berichten. Aus den lokalen Gemeinschaften entwickeln sich allmählich größere politische Einheiten. In Böhmen ist die Zentralisierung mit der Dynastie der Přemysliden verbunden. Bei den Elbslawen hingegen wird dieser eigenständige Prozess gestoppt, als der ostfränkische König Heinrich I. seine Herrschaft 928/29 bis zur Elbe ausdehnt. In beiden Fällen geht die Herrschaftsbildung mit der Christianisierung einher. Schließlich verbindet wohl auch eine Hochzeit die frühe Geschichte zwischen Böhmen und Sachsen miteinander.

52 1 [ 043 ] B 1 Kopfreliquiar der hl. Ludmilla, erstes Drittel 14. Jahrhundert. Metropolitankapitel St. Veit Prag Herma sv. Ludmily z první třetiny 14. století. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. B Milena Bravermanová Die heilige Ludmilla von Böhmen: eine sorbische Přemyslidin? Svatá Ludmila: srbská Přemyslovna? Die hl. Ludmilla, Gemahlin Herzog Bořivojs und erste böhmische Heilige, war vermutlich die erste historisch belegte Persönlichkeit, in der sich die Geschichte des frühmittelalterlichen Böhmens und des heutigen Sachsens miteinander verband (Abb. 1). Zu ihrer Herkunft existieren heute zwei Theorien: Danach wurde Ludmilla vermutlich 860 entweder in der sorbischen Lausitz oder in einem Pšov genannten, heute zu Mělnik gehörenden Gebiet geboren. Beide Varianten finden in mittelalter lichen Legenden Erwähnung. In altslawische Prolog-Legende heißt es: Die selige Ludmilla stammte aus dem Sorbenland, sie war die Tochter eines sorbischen Fürsten. Die Legende wurde im zweiten oder dritten Drittel des 12. Jahrhunderts in der Rus geschrieben. Sie entstand wohl durch die Überarbeitung einer heute nicht überlieferten und nicht aus der Rus stammenden Legende, die mit der Legende Fuit in provincia Boemorum (Es war einmal im Land der Böhmen) verwandt sein dürfte, die an die Wende der 970er und 980er Jahre datiert. In Fuit wird nur knapp erwähnt, dass Bořivoj die aus einem anderen Land stammende Tochter des Fürsten Slavibor namens Ludmilla zur Ehefrau ge nommen habe. Dagegen behauptet der in lateinischer Sprache schreibende und Christian genannte Legendenschreiber, dass Herzog Bořivoj eine Ehefrau namens Ludmilla, Tochter des Fürsten Slavibor, aus dem slawischen Kreis, der früher Pšov hieß und den die Menschen heute nach der neu gebauten Burg Mělnik nennen, gehabt habe. Die Sorben lebten der Überlieferung nach auf dem Gebiet der Ober- und Niederlausitz zwischen Saale und Elbe. Als problematisch erweist sich allerdings, dass sich in den schriftlichen Quellen des 10. Jahrhunderts keinerlei Hinweise auf die Sorben finden. Sie tauchen erst im 11. Jahrhundert auf, wobei die politische Aktivität der Sorben zu diesem Zeitpunkt bereits der Vergangenheit angehörte, da sie nun Teil des Ottonenreichs waren. Im 11. Jahr První česká světice a manželka knížete Bořivoje kněžna sv. Ludmila, byla nejspíše první historicky známou osobností, která propojila dějiny raně středověkých Čech a dnešního Saska (Obr. 1). O jejím původu totiž dnes existují dvě základní představy. Buď se pravděpodobně v roce 860 narodila v Lužickém Srbsku, nebo v kraji zvaném Pšov, nyní na Mělnicku. Obě tyto varianty jsou zmíněny ve středověkých legendách. Staroslověnská proložní legenda sděluje, že Blahoslavená Ludmila byla ze země Srbské, knížete srbského dcera. Legenda byla sepsána na Rusi ve druhé či třetí třetině 12. století a zřejmě vznikla přepracováním dnes nedochované legendy neruského půvo du příbuzné s legendou Fuit in provincia Boemorum (Byl v zemi Čechů), která je datována do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 10. století. Ve Fuit je jenom stručně zmíněno, že Bořivoj si vzal za manželku z jiné země dceru knížete Slavibora, jménem Ludmila. Latinsky píšící legen dista zvaný Kristián naproti tomu tvrdí, že kníže Bořivoj měl manželku jménem Ludmila, dceru knížete Slavibora, z kraje slovanského, který se dříve jmenoval Pšov a který dnešní lidé nazývají nyní podle nově vystaveného hradu Mělnickem. Severní Srbové (na rozdíl od jižních) žili na území Horní a Dolní Lužice mezi Sálou a Labem. Problémem je, že v písemných pramenech 10. století nenacházíme o Srbech zmínky. Objevují se až v 11. století, přestože v té době již politická aktivita Srbů byla minulostí, neboť se stávali součástí říše dynastie Otonů. V 11. století se však začíná osamostatňovat srbský jazyk, proto snad doboví autoři projevili nový zájem o jejich osudy. Je tedy možné, že zmínka o Srbsku se do staroslověnské legendy skutečně dostala až později

53 Hochzeit Die Hl. Ludmilla hundert setzte der Autonomieprozess der sorbischen Sprache ein, was ein Grund für das neue Interesse der zeitgenössischen Autoren am Schicksal der Sorben gewesen sein könnte. Möglicherweise gelangte der Hinweis auf das Sorbenland also erst später im 11. oder 12. Jahrhundert in die altslawische Legende. Die bei Christian angeführte Herkunft Ludmillas aus Pšov erlangt dagegen durch eine archäologisch datierte frühe Gründung der Burg Mělnik eine gewisse Plausibilität. Obwohl die Christian-Legende selbst auf die 990er Jahre als Entstehungszeit verweist, existiert zu ihrem Alter keine einheitliche Theorie, da sie vereinzelt auch auf das 12. oder sogar das 14. Jahrhundert datiert wird. Was den Hinweis in der Legende Fuit anbelangt, so ist der verwendete Ausdruck aus einem anderen Land nicht vollkommen eindeutig, denn es könnte sich auch um ein kleines, direkt in Böhmen gelegenes Territorium mit eigenem Namen oder sogar um ein kleines Fürstentum einer anderen Familie innerhalb der Přemyslidendomäne gehandelt haben. Die Frage nach der Herkunft der hl. Ludmilla dürfte daher wohl unbeantwortet bleiben. Das Ehepaar hatte den Legenden zufolge bis zu sechs Kinder. 882/883 reiste Bořivoj nach Mähren, wo er getauft wurde. Ludmilla empfing die Taufe unmittelbar danach, allerdings wohl in Böhmen und möglicherweise ebenfalls direkt aus der Hand des Erzbischofs Methodius. Gegen das neu eingeführte Christentum regte sich in Böhmen jedoch Widerstand, worauf das Herzogspaar mit den Kindern nach Mähren floh. Die Familie kehrte mit Hilfe des großmährischen Herrschers Svatopluk wieder nach Böhmen zurück, wo Bořivoj auf der Prager Burg eine Marienkirche gründete, die nach Levý Hradec der zweitälteste Sakralbau in Böhmen ist. Bořivoj starb bald darauf im Jahr 889. Svatopluk stellte die verwitwete Fürstin mit den Kindern unter seinen Schutz und übernahm für eine gewisse Zeit die Regierung in Böhmen. Er hatte wohl zugestimmt, dass ihn Ludmilla vertreten sollte, bis der erstgeborene Sohn Spytihněv das Erwachsenenalter erreicht hatte. Nach Svatopluks Tod im Jahr 894 trat Spytihněv tatsächlich die Herrschaft in Böhmen an, Ludmilla hatte also politische Umsicht bewiesen. Spytihněv starb 915 ohne männliche Nachkommen. Danach bestieg Ludmillas zweitgeborener Sohn Vratislav den Herzogsthron; er hatte damals bereits seinen eigenen Sohn Wenzel. Ludmilla sollte jedoch auch Vratislav überleben. Als nächster böhmischer Nur Svatba Svatá Ludmila v 11. či 12. století. Naproti tomu pšovský původ Ludmily uvedený u Kristiána má oporu v tom, že je archeologicky podchycen starobylý původ hradu Mělníka. Přestože Kristiánova legenda se hlásí do devadesátých let 10. století, na její stáří není jednotný názor, neboť ojediněle bývá kladena do 12., případně i 14. století. Co se týká zmínky v legendě Fuit, není zcela zřejmé, jak chápat jinou zemi, možná se jednalo jenom o drobné území s vlastním jménem přímo v Čechách či malé rodové knížectví ležící vně přemyslovské domény. Je tedy zřejmé, že otázka původu kněžny sv. Ludmily patrně zůstane neobjasněna. Manželský pár měl podle legend až šest dětí. V roce 882/3 odjel Bořivoj na Moravu, kde byl pokřtěn. Ludmila přijala křest vzápětí, zřejmě v Čechách, i ona možná přímo z rukou arcibiskupa Metoděje. Proti nově zaváděnému křesťanství se však v Čechách zdvihl odpor, a proto knížecí pár i s dětmi uprchl na Moravu. Vrátili se s pomocí velkomoravského panovníka Svatopluka a Bořivoj poté na Pražském hradě založil kostel Panny Marie. Jednalo se o druhý známý chrám vybudovaný v Čechách, první byl postaven na Levém Hradci. Bořivoj brzy nato někdy v roce 889 umírá. A kněžna vdova zůstává i s dětmi sama. Svatopluk však rodinu přijal v ochranu a dočasně se ujal vlády v Čechách. Zřejmě souhlasil, aby jej Ludmila zastupovala do doby, než prvorozený syn Spytihněv dospěje. Po úmrtí Svatopluka v roce 894 Spytihněv skutečně vládu v Čechách převzal, Ludmila tedy prokázala politickou prozíravost. Spytihněv zemřel bez mužských potomků v roce 915. Po něm nastoupil na knížecí trůn další Ludmilin syn Vratislav, který již tehdy měl syna Václava. Ludmila však přežila také svého druhorozeného syna Vratislava. Jako další český vládce byl v roce 921 nastolen nedospělý Vratislavův syn Václav, který byl podle legend i se svým mladším bratrem Boleslavem svěřen do výchovy babičce. To popudilo jejich matku kněžnu Drahomíru. Ludmila tedy ustoupila a odstěhovala se na dvorec v Tetíně. To však Drahomíře nestačilo, a ta téhož roku vyslala na Tetín dva vrahy Tunnu a Gomona, kteří zde dne 16. září kně ž- B B Hochzeit Die Hl. Ludmilla Herrscher wurde 921 Vratislavs halbwüchsiger Sohn Wenzel eingesetzt, der den Legenden nach zusammen mit seinem jüngeren Bruder Boleslav der Großmutter zur Erziehung anvertraut worden war. Dies mißviel Fürstin Drahomira, die Mutter der beiden Brüder. Ludmilla zog sich auf ihren Hof in Tetin zurück. Aber auch dies genügte Drahomira nicht: Sie entsandte noch im selben Jahr die bei den Mörder Tunna und Gomon, die Ludmilla am 16. Sep tember in Tetin erwürgten. Sie benutzten dazu absichtlich Ludmillas Witwenschal, damit kein Blut vergossen wurde und die Fürstin nach den damaligen Voraussetzungen nicht heiliggesprochen werden konnte. Die hl. Ludmilla wurde in Tetin direkt am Ort der heutigen Kirche St. Johannes Nepomuk, früher St. Michael, begraben. Christian zufolge hatte Drahomira die erste Kirche St. Michael erbauen lassen, damit die Wunder, von denen bereits damals gesprochen wurde, dem hl. Michael und nicht Ludmilla zugeschrieben wurden. 925 ließ Wenzel die sterblichen Überreste seiner Großmutter auf die Prager Burg in die St. Georgsbasilika überführen dies war seine erste staatsmännische Handlung. Nach damaligem Kirchenrecht war die Translation der Gebeine gleichbedeutend mit der Kanonisation. Der Kult der hl. Ludmilla verblieb jedoch auf lange Zeit innerhalb der Přemyslidendynastie und wurde hinter den Mauern der St. Georgsbasilika und des 972 gegründeten benachbarten Klosters gepflegt. In der Basilika wurde für die Gebeine der Heiligen beim Hauptaltar ein Grab in Kreuzform ausgehoben; nach 999 wurde der Sarg direkt auf den Altar gestellt. Nach 1300 wurde Ludmillas Schrein auf dem Hochaltar platziert und erst in der zweiten Hälfte des 14. Jahrhunderts in einer Tumba in der ihr geweihten romanischen Kapelle im Süden der Basilika untergebracht. Im Verlauf der Jahrhunderte wurde diesen Orten immer die höchste Ehre erwiesen ließ man die Tumba öffnen: In Ludmillas Sarg wurden kostbare, auf das 10. bis 13. Jahr hundert datierbare Textilien gefunden. Es handelt sich um Sekundärreliquien, die vor allem den späteren Umgang mit den Gebeinen der Heiligen dokumentieren. Herzogin Ludmilla ging so als erste böhmische Heilige an der Seite ihres Enkels, des hl. Wenzel, und des hl. Adalbert, Bischof von Prag, in den böhmischen Himmel ein und wurde zur Patronin der in der Mitte Europas liegenden böhmischen Länder. zur Ansicht Svatba Svatá Ludmila nu uškrtili. Učinili tak záměrně Ludmiliným vdovským šálem, aby nebyla prolita její krev a dle dobových měřítek nemohla být prohlášena za světici. Na Tetíně byla sv. Ludmila pohřbena přímo v místě dnešního kostela sv. Jana Nepomuckého, dříve sv. Michala. Podle Kristiána první kostel sv. Michala nechala postavit Drahomíra, aby se zázraky, o nichž se již tehdy mluvilo, přičítaly sv. Michalovi, a ne Ludmile. V roce 925 nechal Václav babičku přenést na Pražský hrad do baziliky sv. Jiří, byl to jeho první státnický čin. Podle tehdejšího církevního práva přenos neboli translace znamenal kanonizaci. Kult sv. Ludmily však byl dlouho uzavřen v přemyslovské rodině do zdí svatojiřské baziliky a kláštera založeného okolo roku 972. V bazilice byl pro ostatky světice u hlavního oltáře zahlouben hrob tvaru kříže, po roce 999 byla rakev postavena přímo na oltář. Po roce 1300 byla Ludmilina schrána přemístěna na hlavní oltář a až v druhé polovině 14. století do tumby v jí zasvěcené románské kapli na jihu baziliky. Během staletí byla těmto místům vždy prokazována největší úcta. Tumba byla otevřena v roce V Ludmilině rakvi byly nalezeny vzácné textilie datované od 10. do 13. století. Jedná se o druhotné relikvie, které dokumentují především pozdější nakládání s ostatky světice. Kněžna Ludmila jako první česká světice tak po boku svého vnuka sv. Václava a biskupa sv. Vojtěcha vstoupila do českého nebe" a stala se patronem českých zemí ležících ve středu Evropy. Literatur/Literatura: Bravermanová 2001; Hlobil 1996; Liudmilam 2006; Sláma 2011

54 Jan Mařík Thomas Westphalen Slawen in Böhmen und Sachsen Slované v Čechách a v Sasku Die ältesten Nachweise für die frühmittelalterliche Besiedlung zu beiden Seiten des Erzgebirges liegen von der Kultur mit Keramik des Prager Typs vor, die auf das Jahrhundert datiert wird und in Böhmen früher eingesetzt hat. Typisch für die Träger dieser Kultur sind kleine Ansiedlungen aus 5 10 in den Boden eingelassenen quadratischen Häusern mit einem Steinofen in der Ecke und einfachen schmucklosen, von Hand geformten Gefäßen. Während auf der böhmischen Seite über 20 Ansiedlungen bekannt sind, die größtenteils in der Nähe von Wasserläufen lagen, stammen Funde aus dieser Zeit in Sachsen vorwiegend aus Gräbern. Die ersten schriftlichen Erwähnungen sind aus dem Anfang des 9. Jahrhunderts in Verbindung mit den Einfällen Karls des Großen in Böhmen ( ) benannt. Auch weitere Nachrichten aus der zweiten Hälfte des 9. Jahrhunderts sind mit Kriegszügen der ostfränkischen Könige verbunden. Erwähnenswert ist ein Bericht aus den Annales Fuldenses von 857 über die Absetzung des sich widersetzenden Fürsten Wistrach. Laut manchen Historikern ist der Sitz von Wistrach die Burgstätte in Sobrusan/Zabrušany gewesen. Engere Verbindungen zwischen dem přemyslidischen Böhmen und Sachsen sind ab den 920er Jahren mit dem Antritt der Sachsenherzöge auf den ostfränkischen Thron zu verzeichnen. Auch hier spielen freilich kriegerische Ereignisse eine wichtige Rolle, dessen ungeachtet kann man mit der Verlegung des Kaiserhofs nach Magdeburg auch engere Kulturkontakte zwischen Böhmen und Sachsen in Erwägung ziehen. Einen außerordentlichen materiellen Beweis für diese Bindungen liefert die Entdeckung der Kirche auf der mittelböhmischen Burgstätte in Libice nad Cidlinou, die ihre Vorlage in der ottonischen Architektur aus Sachsen hat. Frühmittelalterliche Burgstätten und ihre Funktion in Böhmen Markante archäologische Spuren der frühmittelalterlichen Bevölkerung Nordwestböhmens sind be- Nejstarší doklady raně středověkého osídlení na obou stranách Krušných hor patří kultuře s keramikou pražského typu datované do století, které byly nejdříve doloženy v Čechách. Pro nositele této kultury jsou typická malá sídliště s 5 10 zahloubenými čtvercovými domy s kamennou pecí v rohu a jednoduché nezdobené v ruce vyráběné keramické nádoby. Zatímco na české straně známe více než 20 sídlišť, která se vyskytovala především v blízkosti vodních toků, v Sasku pocházejí nálezy z tohoto období především z pohřebišť. První zmínky v písemných pramenech se však objevují výrazně později. Je to na počátku 9. století v souvislosti s vpády vojska Karla Velikého do Čech ( ). Také další zprávy z druhé poloviny 9. století jsou spojeny s válečnými taženími východofranských králů. Za zmínku stojí zpráva z fuldských análů z roku 857 o sesazení odbojného knížete Wistracha, za jehož sídlo označují někteří historici hradiště v Zabrušanech. Pevnější vazby přemyslovských Čech a Saska můžeme sledovat od 20. let 10. století s nástupem saských vévodů na východofranský trůn. I zde hrají důležitou roli především vojenské události, nicméně s přesunem císařského dvora do Magdeburku lze uvažovat i o užších kulturních kontaktech Čech a Saska. Mimořádným hmotným dokladem těchto vazeb je objev kostela na středočeském hradišti v Libici nad Cidlinou, který má svoji předlohu v otonské saské architektuře. Raně středověká hradiště a jejich funkce v Čechách Nejvýraznější stopou raně středověkých obyvatel severozápadních Čech jsou opevněná sídla hradiště. Pozůstatky dříve mohutných opevnění najdeme na více než dvou desítkách B B Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen festigte Ansiedlungen die Burgstätten. Aus mehr als zwanzig Orten sind Überreste einst mächtiger Befestigungen bekannt (Abb. 1). Einige davon sind archäologisch untersucht worden, um Aussagen über die Funktion der Anlagen treffen zu können. Zu den am gründlichsten untersuchten Burgstätten zählen jene in Žatec, Bílina, Zabrušany, Litoměřice sowie Vlastislav. Am Beispiel von Zabrušany und Vlastislav lässt sich zeigen, inwieweit sich die Funktionen zweier auf den ersten Blick sehr ähnlicher Zentren unterscheiden konnten. Beide Burgstätten waren auf Bergspornen errichtet worden und waren von mehreren Palisadengürteln aus Holz und Erde umgeben. Das umfriedete Gelände beider Burgstätten nahm jeweils eine Fläche von 4 5 ha ein. Die Burgstätte Vlastislav ist in den Schilderungen des Chronisten Kosmas über die sagenumwobenen Zeiten der böhmischen Geschichte als Sitz des Lučanerfürsten Vladislav erwähnt. Lange wurde versucht, die Entstehung der Burgstätte in das 9. Jahrhundert zu datieren, um diese mit der mythischen Frühzeit der Přemyslidenherrschaft zu verbinden. Zwar datieren die ältesten Funde durchaus in diese Zeit, doch ist mit dem Befestigungsbau erst im Verlauf der ersten Hälfte des 10. Jahrhunderts zu rechnen. Vlastislav war nur für kurze Zeit von Bedeutung, da der Untergang bereits für die Anfänge des 11. Jahrhunderts anzunehmen ist. Obwohl in archäologischen Forschungen die Gesamtfläche der Burgstätte erfasst wurde, waren Belege für eine spezialisierte Handwerksproduktion nicht festzustellen. Gebäudereste und Objekte, die man einer sozial höheren Schicht zuschreiben könnte, fehlen ebenfalls. Es lässt sich also vermuten, dass Vlastislav nur als militärischer Stützpunkt errichtet worden ist und keine Funktionen eines Siedlungszentrums erfüllte, wie andere befestigte frühmittelalterliche Orte. Der Beginn der Burgstätte von Zabrušany datiert an die Wende vom 8. zum 9. Jahrhundert, als sie mit einem einfachen Wall umfriedet wurde, auf dessen Scheitel sich eine Palisade oder ein Steinmäuerchen befunden haben kann. Im 10. Jahrhundert wurde die Fläche der Burgstätte erweitert und mit drei Befestigungsgürteln aus Holz-Lehm-Kammerkonstruktionen und einer frontseitigen Steinblende umfriedet. Möglicherweise sind auch Funde aus dem Grabhügel unweit von Želénky mit der Burgstätte in Verbindung zu bringen. Der Grabhügel wurde bereits 1850 entdeckt und ausgegraben. Die außerordentlich reichen Beigaben bestehend aus Gold- Svatba Slované v Čechách a v Sasku míst (Obr. 1). Pozůstatky dřívějších hradeb však vypovídají jen málo o jejich vládcích či jakou historickou roli plnily. Odpovědi na tyto otázky se snaží přinést především archeologické výzkumy. Mezi nejlépe prozkoumaná hradiště patří hradiště v Žatci, Bílině, Zabrušanech, Litoměřicích či Vlastislavi. Na příkladě Zabrušan a Vlastislavi je možné ukázat, do jaké míry se mohou lišit funkce dvou na první pohled velmi podobných center. Obě hradiště byla postavena na ostrožnách chráněna několika třemi pásy dřevohlinitého opevnění. Areál obou hradišť pokrýval plochu 4 5 ha. Vlastislavské hradiště se objevuje poprvé v líčení kronikáře Kosmy o bájném období českých dějin jako sídlo luckého knížete Vlastislava. Snaha hledat počátky hradiště v době mýtických počátků přemyslovské vlády se odrazila v prvotní snaze datovat vznik hradiště do 9. století. Z tohoto období sice pocházejí nejstarší jednotlivé nálezy, nicméně se stavbou opevnění lze počítat až v průběhu první poloviny 10. století. Vlastislav plnila svoji historickou úlohu patrně velmi krátce, protože její zánik hradiště je datován nejpozději do počátku 11. století. Přestože sondy archeologického výzkumu rovnoměrně pokryly celou plochu hradiště, nepodařilo se zachytit žádné doklady specializované řemeslnické výroby, stejně tak schází předměty a stavby, které by bylo možné připsat vyššímu sociálnímu prostředí. Vlastislav byla pravděpodobně postavena především jako opěrný vojenský bod a neplnila další funkce centra, jako jiné opevněné raně středověké lokality. Počátky hradiště v Zabrušanech jsou datovány na přelom 8. a 9. století, kdy bylo opevněno jednoduchým valem, na jehož vrcholu mohla být palisáda nebo kamenná zídka. V 10. století se plocha hradiště rozšířila a byla chráněna třemi pásy opevnění s dřevohlinitou konstrukcí a čelní kamennou plentou. S hradištěm patrně souvisí i nálezy z mohyly v nedalekých Želénkách prozkoumané již v roce Mimořádně bohatý soubor zlatých a stříbrných šperků datovaných do druhé poloviny 9. století vedl k předpokladu, že v této mohyle mohla pohřbívat rodina vládců zabrušanského hradiště (Obr. 2). Díky tomuto objevu bývá v zabrušanském hradišti

55 Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen und Silberschmuck der zweiten Hälfte des 9. Jahrhunderts lassen den Schluss zu, dass in diesem Grabhügel die Herrscherfamilie der Burgstätte Zabrušany beigesetzt war (Abb. 2). Dank dieser Entdeckung wurde die Burgstätte Zabrušany als Sitz des Fürsten Wistrach und dessen Sohn Slavitah angesehen, gegen den im Jahr 857 ein Frankenheer ins Feld gezogen war. So ähnlich wie in einer ganzen Reihe weiterer Fälle, so ist allerdings die Verknüpfung von frühmittelalterlichen schriftlichen Quellen mit archäologischen Fundorten oder sogar mit konkreten Funden höchst kompliziert, wenn nicht sogar unmöglich. Die wenigen materiellen Hinweise für Kontakte zwischen beiden Seiten des Erzgebirges ist eine sehr spezifische Keramik, die bei archäologischen Forschungen auf der Burgstätte in Zabrušany gefunden wurde. Die profilierten Keramikgefäße sind mit Bändern aus geritztem Dekor verziert (Abb. 3). Das Dekor wurde mit Tierzähnen und -knochen in den Ton eingebracht. Diese Keramik ist vom 10. Jahrhundert bis in die erste Hälfte des 11. Jahrhunderts sowohl in nordwestböhmischen, als auch in sächsischen Burgstätten verbreitet. Die Vermutung, dass auf der Burgstätte von Zabrušany ein großes Produktionszentrum bestand, wurde durch chemische Analysen des Tons widerlegt. Wir gehen davon aus, dass entweder Handwerker gewandert sind oder sich die technologischen Kenntnisse über den Erzgebirgskamm verbreitet haben. Das Burgensystem in Böhmen unter zentralisierter Verwaltung der Přemyslidenfürsten Am Beginn des 11. Jahrhunderts änderte sich die Siedlungsstruktur, als die Přemyslidenfürsten eine zentralisierte Landesverwaltung aufbauten. Es entstand ein System an Burgen mit Stützpunkten unter der Führung von Kastellanen, die die Verwaltungszentren kleinerer Gebietseinheiten bildeten. Die Kastellanen nutzten sowohl ältere Burgstätten, bauten in deren Nähe teilweise aber auch neu. Ein Beispiel für ein solches Burgenpaar sind in Nordwestböhmen die přemyslidische Zwingburg in Bílina und die Burgstätte von Zabrušany, wobei die ältere offenbar gegen Ende des 10. Jh. untergegangen ist. Ähnliche Zweigespanne einer jüngeren und einer älteren Burganlage sind von der Nordseite des Erzgebirges bekannt. Auch hier wird dieser Prozess im Zusam Svatba Slované v Čechách a v Sasku spatřováno sídlo knížete Wistracha a jeho syna Slavitaha, proti nimž vytáhlo v r. 857 franské vojsko. Podobně jako v řadě dalších případů je však propojení raně středověkých písemných pramenů s konkrétní lokalitou, nebo dokonce souborem nálezů velmi komplikované, ne-li nemožné. Jedním z mála hmotných dokladů kontak tů mezi oběma stranami Krušných hor je specifický druh keramiky, který se poprvé podařilo identifikovat při archeologickém výzkumu na hradišti v Zabrušanech (Obr. 3). Ostře profilované keramické nádoby zdobené pásy ryté výzdoby tvořené otisky zvířecích zubů a kostí se objevily v nálezových situacích 10. až první poloviny 11. století jak v severozápadních Čechách, tak i na hradištích v Sasku. Prvotní představy o jednom velkém produkčním centru na hradišti v Zabrušanech rozbily chemické analýzy keramické hmoty, které ukázaly, že tato na první pohled specifická keramika byla vyráběna převážně z místního materiálu. Zdá se tak, že přes hřebeny Krušných hor putovali spíše schopní řemeslníci nebo jen samotná znalost technologie. Hradská soustava v Čechách za centralizované správy přemyslovských knížat Výrazná změna v sídelní struktuře přichází na počátku 11. století, kdy přemyslovská knížata začínají budovat centralizovanou správu země. Vzniká tzv. hradská soustava, jejíž opěrné body tvoří kastelánské hrady představující správní centra menších územních jednotek. Sídla kastelánů se nacházejí na buď starších hradištích, nebo jsou budována nově v jejich blízkém sousedství. Příklad takové dvojice hradišť představují v severozápadních Čechách přemyslovský správní hrad v Bílině a hradiště v Zabrušanech, které zaniká patrně na sklonku 10. století. Obdobné dvojice mladšího a staršího hradiště se objevují i na druhé severní straně Krušných hor. I zde je tento proces dáván do souvislosti s budováním centralizované správy a vznikem správních jednotek zvaných Burgwardy. B B Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen menhang mit dem Ausbau einer Zentralverwaltung und der Entstehung von Verwaltungseinheiten in Form von Burgwarden gesehen. Sachsens Eintritt in die Geschichte Der Blick auf das slawische Mittelalter Sachsens ist nach wie vor geprägt von Vorstellungen, die seit dem beginnenden 20. Jahrhundert deutschnationales und nach 1945 historisch materialistisches Gedankengut als Grundlage hatten. Bis heute erscheint der westslawische Kulturkreis gegenüber dem sächsisch-fränkischen als unterentwickelt, primitiv und zu eigener Dynamik unfähig. Erst die deutsche Eroberung nach 929 hätte den entscheidenden Impuls zu einer Weiterentwicklung gegeben, die schließlich in die Eingliederung der eroberten Landschaften in das Reich mündete. Es ist verlockend, die wenigen schriftlichen Quellen wie bisher als Basis für den Blick zurück zu nutzen und die immer zahlreicher werdenden archäologischen Quellen diesem Bild einzuordnen. Es bietet sich aber auch an, sich unabhängig davon zu fragen, ob die Geschichte des 10. und 11. Jahrhundert auch anders verlaufen sein könnte. (Abb. 4) Die Chronisten Widukind von Corvey, Thietmar von Merseburg und Cosmas von Prag Es ist ein einmaliger Glücksfall, dass der Merseburger Bischof Thietmar in seiner Chronik bis zu seinem Todesjahr 1018 nicht nur Fernes, sondern vor allem sein nahes Umfeld betrachtete, zu dem das heutige Sachsen soweit es besiedelt war gehörte (Abb. 5). Deutlich wird, dass Sachsen spätestens im frühen 11. Jahrhundert in die mitteleuropäischen Geschicke eingebunden war. Verständigung war ebenso möglich wie die Überwindung großer Entfernungen für geistliche und weltliche Würdenträger, Krieger, Kaufleute und zumindest bis in das beginnende 11. Jahrhundert auch für Sklaven. Es ist schwer vorstellbar, dass das heutige Sachsen von diesen Kommunikationssträngen ausgeschlossen war. Die von Thietmar für den Anfang des 11. Jahrhunderts und von Cosmas von Prag für das Ende des Jahrhunderts geschilderten Verbindungen untereinander waren dicht, die Nähe zu den Machtzentren im östlichen Mitteleuropa groß. Die Hacksilberfunde der Oberlausitz unterstreichen diese Feststellung Svatba Slované v Čechách a v Sasku Vstup Saska do historie Pohled na slovanský středověk Saska je stejně jako dřív poznamenán představami, jejichž základem byly od počátku 20. století ideje německého nacionalismu a po roce 1945 myšlení historického materialismu. Západoslovanský kulturní okruh se tak v porovnání se sasko-franským jeví jako zaostalý, primitivní a neschopný vlastní dynamiky. Podle těchto představ teprve německé dobytí po roce 929 dalo rozhodující impuls k dalšímu vývoji, jenž nakonec skončil začleněním dobytých krajů do říše. Je lákavé využívat pro zpětný pohled stejně jako dosud nečetné písemné prameny a stále početnější archeologické nálezy podřizovat tomuto pohledu. Nabízí se však i příležitost položit si nezávisle na tom otázku, zda by dějiny 10. a 11. století mohly probíhat i jinak (Obr. 4). Kronikáři Widukind z Corvey, Dětmar z Merseburgu a Kosmas z Prahy Máme opravdu výjimečné štěstí, že merseburský kronikář Dětmar (Thietmar) si ve své kronice dovedené do vlastní smrti roku 1018 všímá nejen vzdálených krajů, ale i svého blízkého okolí, k němuž patřilo i dnešní Sasko pokud bylo osídleno (Obr. 5). Je zřejmé, že Sasko bylo nejpozději od počátku 11. století spjato s osudy střední Evropy. Tuto skutečnost lze pochopit tím spíše, uvědomíme-li si, že překonávání značných vzdáleností nebylo nic nemožného pro duchovní i světské hodnostáře, válečníky, kupce a přinejmenším do počátku 11. století ani pro otroky. Lze si těžko představit, že by dnešní Sasko bylo z těchto komunikačních tepen vyloučeno. Vzájemné vazby, jak je líčí Dětmar pro začátek 11. a Kosmas pro konec téhož století, byly četné, stejně jako byla zřejmá blízkost k mocenským centrům středovýchodní Evropy. Toto zjištění působivě dokreslují nálezy zlomkového stříbra v Horní Lužici. Vyráběly se z něho nejen stříbrné šperky, ale také mince ražené v 11. století převážně v mincovnách v severozápadní a střední Evropě, Blízkém východu a v dnešním Afghánistánu (Obr. 6).

56 Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen Svatba Slované v Čechách a v Sasku B 1 Keramik des Zabrušaner Kreises und ihre typische Verzierung. Zabrušanská keramika a její typická výzdoba. 2 Burg Zabrušany, Luftbild mit zwei sichtbaren Linien der Befestigung. Hradiště Zabrušany, letecký snímek s patrnými dvěma liniemi opevnění. 3 Das Vorkommen die Keramik des Zabrusaner Kreises in Tschechien und Sachsen. Výskyt zabrušanské keramiky na území Čech a Saska. B Die Räume der Meißner Albrechtsburg wurden in den Jahren 1873 bis 1885 durch Wandgemälde geschmückt, die die Funktion der Albrechtsburg als Stützpunkt deutscher Kultur, als Bollwerk gegen die in der Nähe gesessenen Slaven und als Zufluchtsort für Bedrängte... unterstreichen sollte. Die Gründung der Burg Meißen durch Heinrich l. im Jahr 929 malte Anton Dietrich ( ). Prostory míšeňského Albrechtsburgu byly v letech 1873 až 1885 vyzdobeny nástěnnými malbami, které měly zdůraznit funkci Albrechtsburgu jako opěrného bodu německé kultury, jako baštu proti nedaleko sídlícím Slovanům a jako útočiště pro ty, kdo se ocitli v tísni. Založení míšeňského hradu Jindřichem I. roku 929 maloval Anton Dietrich. 5 Die Urschrift der Chronik des Bischofs Thietmar von Merseburg (um 975 bis 1018) befindet sich seit 1570 in Dresden, in der heutigen Sächsischen Landes-, Staats- und Universitätsbibliothek. Schwere Schäden verursachte Löschwasser im Februar Originál rukopisu kroniky merseburského biskupa Dětmara (Thietmar) je od roku 1570 v Drážďanech, v dnešní Zemské, státní a univerzitní knihovně. Byl těžce poškozen vodou při hašení v únoru roku Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen 5 [ 054 ] 4 Svatba Slované v Čechách a v Sasku

57 Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen Skutečně se zdá, že sprašové oblasti Saska byly s výjimkou Großenhainer Pflege plošně osídleny již v 10. století. Dokládají to četné hrady, které s velkou hustotou pokrývaly oblast Lipska, středosaskou sprašovou pahorkatinu, údolí Labe a dnešní Horní Lužici. Horní Lužice patří k oblastem střední Evropy s nejvyšší hustotou hradů v století. Na ploše asi 900 km² najdeme asi 60 hradišť, z nichž hradiště v Niethen na západ od Löbau s dochovanou výškou valů 16 metrů a vnitřní plochou asi 1 hektaru je dodnes monumentálním stavebním dílem. Vzhledem k tomu, že hradiště nejsou dosud archeologicky příliš probádána, musí zůstat otázky ohledně zástavby vnitřních ploch velkých hradů s plochou zčásti až několik hektarů i nadále otevřené, jako je tomu v případě akropolí Zschaitz nebo Hof/ Stauchitz v Lommatzscher Pflege (Obr. 7). Stejně tak je nejasná existence profánních a/nebo sakrálních staveb a existence sakrální reprezentativní architektury. Taktéž nevíme nic nebo jen velmi málo o vztahu těchto hradů jako lokálních center k okolí. Lze předpokládat, že se v okolí hradů provozovalo intenzivní zemědělství. To umožnilo zásobovat početnější obyvatelstvo, jež už nepracovalo v zemědělství, ale bylo zaměstnáno budováním a údržbou hradů a věnovalo se specializovaným řemeslům a obchodu. Jak bylo zázemí hradů velké a s kolika obyvateli musíme počítat, je zcela otevřené. Odhad, že před rokem 1100 n. l. žilo v Sasku asi obyvatel, postrádá jakýkoli základ. Stav znalostí o velieindrücklich, wurden in ihnen doch nicht nur zerhackter westslawischer Silberschmuck niedergelegt, sondern auch Münzen, die im 11. Jahrhundert aus Prägesorten vornehmlich aus Nordwesteuropa, Mitteleuropa, dem Vorderen Orient und aus dem heutigen Afghanistan stammten (Abb. 6). Der Stellenwert, den Teile des heutigen Sachsens spätestens seit dem frühen 10. Jahrhundert aus sächsischer Sicht einnahmen, wird deutlich in der Schilderung des Winterzuges im Jahr 928 durch Widukind von Corvey. In einem Atemzug erwähnt er die Eroberungen der Brennaburg (Brandenburg), Gana (Hof/Stauchitz?) und Prag durch König Heinrich l. Widukind war zwar weder Zeitzeuge noch Ortskundiger, dennoch muss die Kenntnis von Daleminzien also dem slawisch besiedelten Gebiet im heutigen Mittelsachsen als Machtfaktor weit nach Westen transportiert worden sein, wo sie dann in Chroniken ihren Niederschlag fand. Burgenland Sachsen In der Tat erscheinen die Lößgebiete Sachsens mit Ausnahme der Großenhainer Pflege bereits im 10. Jahrhundert flächig erschlossen. Darauf deuten die zahlreichen Burgen hin, die in großer Dichte über das Leipziger Land, das mittelsächsische Lößhügelland, die Tallandschaft der Elbe und der heutigen Oberlausitz verteilt sind. Letztere zählt zu den mitteleuropäischen Landschaften mit der höchsten Dichte von Burgen des Jahrhunderts. Auf einer Fläche von ca. 900 km² verteilen sich ca. 60 Burgwälle unterschiedlicher Größe, derjenige von Niethen westlich von Löbau ist mit einer erhaltenen Wallhöhe von ca. 16 m und einer umwallten Innenfläche von ca. 1 ha auch heute noch ein monumentales Bauwerk. Wegen der bis heute nur geringen archäologischen Erschließung der Anlagen müssen Fragen nach der Bebauung der z. T. mehrere Hektar umfassenden Innenflächen der großen Burgen offen bleiben, obwohl es gelegentlich Hinweise auf eine dichte Bebauung gibt, wie bei den Burgbergen von Zschaitz oder von Hof/Stauchitz (Abb. 7) (beide in der Lommatzscher Pflege). Ebenso unklar ist die Existenz profaner und/oder sakraler Repräsentativarchitektur. Auch lassen sich keine bzw. nur wenige Aussagen zu der Beziehung dieser Burgen als lokale Zentren zum Umland treffen. Es ist davon auszugehen, dass im Umfeld der Burgen intensiver Ackerbau betrieben wurde. Dieser gestattete es, eine größere, Svatba Slované v Čechách a v Sasku Význam, jaký části dnešního Saska ze saského pohledu nejpozději od začátku 10. století měly, zřetelně vidíme v líčení zimního tažení roku 928 od Widukinda z Corvey. Jedním dechem zmiňuje dobytí Brennaburgu (Braniboř/Brandenburg), Gany (Hof/Stauchitz?) a Prahy králem Jindřichem I. Widukind nebyl sice očitý svědek, ani neznal popisovaná místa z vlastní zkušenosti, ale znalost o Dalemnicích tedy o Slovany osídleném území v dnešním středním Sasku jako mocenském faktoru se musela dostat daleko na západ, kde pak nalezla místo v kronikách. Sasko země hradů B B Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen nicht agrarisch tätige Bevölkerung zu ernähren, die mit dem Bau und dem Unterhalt der Burgen beschäftigt war sowie spezialisiertes Handwerk und Handel betrieb. Wie groß das Hinterland der Burgen jeweils war und mit wie vielen Einwohnern gerechnet werden muss, ist völlig offen. Die Schätzung, in Sachsen hätten vor 1100 n. Chr. ca Menschen gewohnt, entbehrt jeder Grundlage. Der Kenntnisstand über Größe und räumliche Verteilung von offenen Siedlungen, die Datierung der zentralen Burgen und anthropologische Auswertungen der Bestatteten aus den wenigen bekannten Friedhöfen ist bislang nur unzureichend. Aus der hohen Dichte von Burgen in der Oberlausitz ist dagegen auf eine entsprechend große Bevölkerungszahl zu schließen, eine Beobachtung, die sicherlich auch auf die westlich gelegenen Siedlungszentren übertragbar ist. Auf jeden Fall spricht die Zahl der Burgen und ihre z. T. beeindruckende und landschaftsprägende Bauart gegen die Annahme, sie seien als Reaktion auf westliche Eroberungsversuche errichtet wurden. Vielmehr sind die Burgen als Zeugnisse machtvoller regionaler Herrschaften zu werten, um die im 11. Jahrhundert nicht nur erbittert gerungen wurde, sondern die vielmehr auch aktiv in das damalige Zeitgeschehen eingriffen. Die burgenreichen Landschaften Sachsens erscheinen damit als Teile der Entscheidungszone ersten Ranges in der Politik der mitteleuropäischer Staaten, wie Herbert Ludat dies aus anderen Überlegungen heraus bereits 1971 formulierte. Deutsche und Slawen Im 11. Jahrhundert beginnen sich regionale Entwicklungen abzuzeichnen, die sich in der Folgezeit zu den verschiedenen Kulturlandschaften Sachsens weiterentwickeln. Während die Sachkultur Mittelsachsens und des Bautzener Landes noch ganz in slawischer Tradition steht, treten mit den scheibenfibeln Westsachsens (Abb. 8) erstmals Tracht- und Schmuckelemente auf, die einem deutlichen Einfluss von Westen zuzuschreiben und als älteste Zeugnisse des Christentums zu werten sind. In diesem Zusammenhang ist wieder auf den Merseburger Bischof zu verweisen, der über einen seiner in Westsachsen gelegenen Höfe schreibt, dass er von Sclavonice Malacin, Teutonice autem Egisvillam genannt werde. Svatba Slované v Čechách a v Sasku kosti a územním rozdělení otevřených sídlišť, datování centrálních hradů a antropologické vyhodnocení pohřbených z několika málo známých hřbitovů, to vše je dosud jen nedostačující. Z velké hustoty hradů v Horní Lužici lze naproti tomu usuzovat na značný počet obyvatel. Toto zjištění lze bezpochyby extrapolovat i na západně situovaná sídelní centra. Počet hradů a způsob jejich stavby, mnohdy určující ráz krajiny, v každém případě hovoří proti předpokladu, že byly budovány jen jako reakce na snahy o dobytí ze západu. Daleko spíše musíme v hradech vidět svědky mocných regionálních panství, o něž byly v 11. století sváděny nejen rozhořčené boje, ale jež také aktivně zasahovaly do soudobého dění. Saské kraje s četnými hrady se tak jeví jako součást prvořadé zóny rozhodování v politice středověkých států, jak to již roku 1971 na základě svých úvah formuloval Herbert Ludat. Němci a Slované V 11. století se začíná rýsovat regionální vývoj, který v následující době vedl k utváření různých kulturních krajin Saska. Zatímco materiální kultura středního Saska a Budyšínska ještě plně tkví ve slovanské tradici, s ovanými kruhovými sponami západního Saska (Obr. 8) se poprvé objevují prvky krojů a ozdob, jež musíme připsat zřetelnému západnímu vlivu a jež lze hodnotit jako nejstarší svědectví křesťanství. Odkažme v této souvislosti znovu na merseburského biskupa, který o jednom z dvorců položených v západním Sasku píše, že se nazývá Sclavonice Malacin, Teutonice autem Egisvillam Neexistuje žádný nový poznatek, že četná opevněná sídliště v Sasku, na něž se díváme jako na hrady, se liší velikostí, vnitřní topografií a funkcí. Míšeň, Budyšín a Lipsko musíme již od 10./11. století pokládat za centra, která s výjimkou právního titulu vykazují všechny znaky města (Obr. 9).

58 Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen Es ist keine neue Erkenntnis, dass die zahlreichen, als Burgen angesehenen befestigten Siedlungen Sachsens durchaus Unterschiede hinsichtlich ihrer Größe, Binnentopographie und Funktion aufweisen. Meißen, Bautzen und Leipzig sind bereits seit dem 10./11. Jahrhundert als zentrale Orte anzusehen, die mit Ausnahme des Rechtstitels alle Definitionsmerkmale einer Stadt aufweisen (Abb. 9). Literatur/Literatura: Kinne/Westphalen 2016; Ludat 1971; Westphalen 1995, 2012a und/a 2012b, 2015 und [ 051 ] Svatba Slované v Čechách a v Sasku B Die Prägeorte der in Cortnitz gefundenen Münzen beschreiben den gemeinsamen europäisch/asiatischen Wirtschaftraum im 11. Jahrhundert. Místa, kde byly raženy mince nalezené v Cortnitz, dokládají společný evropský/asijský hospodářský prostor v 11. století. 110 B 7 Die große Burg von Hof/Stauchitz zeichnet sich trotz intensiver landwirtschaftlicher Nutzung deutlich im Luftbild ab. Velký hrad v Hofu/ Stauchitz je navzdory intenzivnímu zemědělskému využití na leteckém snímku zřetelně vidět. 8 Immerhin zweimal erwähnt Thietmar von Merseburg seinen Hof Eisdorf. Von hier stammen die scheibenfibeln, die zur Tracht christlicher Sachsen gehörte. Přinejmenším dvakrát zmiňuje Dětmar Merseburský svůj dvůr Eisdorf. Odtamtud pocházejí ované kruhové spony, které patřily k oděvu křesťanských Sasů. 9 Im 10. und 11. Jahrhundert war der Meißner Burgberg dicht bebaut. Beidseits der hervorragend erhaltenen Bohlenwege standen dicht an dicht gebaute Holzhäuser. Míšeňská akropole byla v 10. a 11. století hustě zastavěná. Po obou stranách výtečně dochované cesty z fošen stály hustě vedle sebe postavené dřevěné domy. 111 Hochzeit Slawen in Böhmen und Sachsen 7 8 Svatba Slované v Čechách a v Sasku 9

59 Jiří Košta Slawische Eliten in Böhmen im 9. und 10. Jahrhundert Slovanské elity v Čechách v 9. a v 10. století Im 9. und 10. Jahrhundert durchliefen die Regionen Ostmittel-, Ost- und Nordeuropas einen tiefgreifenden Wandel, an dessen Anfang vorchristliche segmentäre Gesellschaften und an dessen Ende frühe Herrschaften (Regnum) standen, in denen das Christentum einen festen Platz gefunden hatte. Ihre Herrscher identifizierten sich mit der Welt des christlichen Europa und wurden von dieser allmählich auch als Bestandteil wahrgenommen. Verlauf, Charakter und Ergebnisse dieser Prozesse unterschieden sich in Abhängigkeit von den äußeren und inneren Voraussetzungen und ihr Erfolg war bei weitem nicht sicher. Manche Formierungsprozesse wurden gewaltsam abgebrochen (z. B. die Herrschaftsbildung in Mähren unter Mojmiriden), anderswo blieb die vollständige Entfaltung aus und die örtliche Gesellschaft wurde komplett in das politische Gebilde der stärkeren Nachbarn integriert, so etwa die auf dem Territorium des heutigen Sachsen lebenden Slawen. Jedenfalls kam ein entscheidender Anteil bei der Entstehung der neuen Herrschaften den Eliten zu, aus deren Vertretern die regierenden, von einem sich formierenden Verwaltungsapparat umgebenen Dynastien herauswuchsen. Die ersten deutlichen archäologischen Belege für die soziale Stratifizierung im Milieu der slawischen Bewohner Böhmens werden in die zweite Hälfte des 8. und in das frühe 9. Jahrhundert datiert. Das Auftreten der ältesten Burgwälle ließ die Intensität der sozialen Interaktionen wachsen: Ihre Errichtung und Unterhalt erforderte Personen, die mit Autorität und einer außerordentlichen Fähigkeit zur Organisation von Arbeitskräften begabt waren. Aus der wenig differenzierten Stammesgesellschaft, die vermutlich aus einem Netzwerk von durch Verwandtschaftsbeziehungen miteinander verflochtenen Klans bestand, traten auf diesem Weg allmählich Machteliten hervor. In der materiellen Kultur schlug sich in Gestalt von Hakensporen, die sich von fränkischen Vorbildern herleiteten, und von Nur V průběhu 9. a 10. století prošly oblasti středovýchodní, východní a severní Evropy dale kosáhlou proměnou, na jejímž počátku stály pohanské segmentární společnosti a na konci rané státy, v nichž našlo pevné místo křesťanství. Jejich reprezentace se identifikovala se světem křesťanské Evropy a ony jím začaly být také jako jeho součást vnímány. Průběh, charakter i výsledky těchto procesů se lišily v závislosti na vnějších i vnitřních podmínkách a jejich úspěch nebyl zdaleka zajištěn; některé byly násilně přerušeny (např. Mojmírovská Morava), jinde se nestačily ani plně rozvinout a místní společnost byla plně integrována do politických útvarů silnějších sousedů, jako tomu bylo v případě Slo vanů obývajících území dnešního Saska. Ve všech případech měly na vzniku nových monarchií zásadní podíl elity, z jejichž zástupců se etablovaly vládnoucí dynastie obklopené formujícím se sprá vním aparátem. První zřetelné archeologické doklady sociální stratifikace v prostředí slovanských Čech datujeme do druhé poloviny 8. a raného 9. století. Nástup nejstarších hradišť vedl k nárůstu intenzity sociálních interakcí a je jich stavba a údržba vyžadovala osoby nadané autoritou a schopností mimořádné organizace pracovních sil. Z málo diferencované kmenové společnosti, tvořené nejspíše sítí příbuzenskými svazky propojených klanů, tak začínají vystupovat mocenské elity. Ve hmotné kultuře se projevuje, v podobě nálezů ostruh s háčky odvozených od franských vzorů a kování avarských bojovnických opasků a koňských postrojů (Obr. 1), pouze jejich mužská složka, jíž přisuzujeme status jízdních bojovníků. Přinejmenším od počátku 9. století byli obyvatelé Čech (Boemi, Bohemani, Beuwinidi) vnímáni jako jeden politický celek. B B Hochzeit Slawische Eliten Gürtelbeschlägen awarischer Krieger bzw. Zaumzeugbeschlägen (Abb. 1) nur deren männ liches Element nieder, dem wir den Status des berittenen Kriegers zuschreiben können. Mindestens seit Anfang des 9. Jahrhunderts wur den die Einwohner Böhmens (Boemi, Bohemani, Beuwinidi) als politische Einheit wahrgenommen. Die höchste Elite in Böhmen (gens Bohemanorum) bestand im 9. Jahrhundert aus einer größeren Zahl Herzöge oder Fürsten (die schriftlichen Quellen erwähnen bis zu 14 gemeinsam handelnde duces). Diese Herzöge vertraten vermutlich die Klans, die im Rahmen kleinerer geografischer Einheiten eine dominante Position innehatten. Deren Widerhall könnte in einigen später festgehaltenen Bezeichnungen für Einwohner bestimmter Regionen zu sehen sein (in Nordwestböhmen z. B. Lutschanen oder Lemusen). Aus den schriftlichen Quellen geht hervor, dass sich die Macht der Herzöge auf die Burgwälle stützte, deren Verwaltung im Rahmen einer Familie vererbt wurde, und dass die Herzöge sich mit einem Gefolge von einigen Dutzend Getreuen umgaben. Ein Pfeiler der gentilen Strukturen war die Versammlung und die Quellen deuten auch die Existenz eines Hauptfürsten an, wobei sich diese Institution spätestens seit den 880er Jahren im Erbbesitz des Přemyslidengeschlechts befand. Ungefähr ab der Mitte des 9. Jahrhunderts ist das archäologische Bild Böhmens durch neue Bestattungsriten gekennzeichnet. An die Stelle der Brandbestattung tritt die Körperbestattung, die anfangs von der Beigabe mit Teilen von Gewändern, Schmuck, Waffen und Gefäßen (Nahrungsgaben) begleitet wurde. Das Phänomen dieses Wandels blieb lange auf Ostmittelböhmen, die weitere Prager Umgebung und in geringerem Maß auf Nordwestböhmen beschränkt und verbreitete sich nur l angsam von den obersten Sprossen der gesellschaftlichen Leiter in die unteren Schichten bzw. von den Zentren in die Peripherien. Die Gräber der männlichen Eliten zeichnen sich durch Waffen und Sporen aus; sie verweisen erneut auf den Status des Kriegers und Reiters. Neu sind die weiblichen Eliten, die auf ihrer letzten Reise von prachtvollem Schmuck großmährischen Typs begleitet werden. Den Anspruch auf die Erbberechtigung der Verstorbenen demonstrieren reich ausgestattete Kindergräber, die bei Knaben manchmal Miniaturbeile und -sporen aufwiesen. zur Ansicht Svatba Slovanské elity Reprezentaci kmene Čechů (gens Bohemanorum), nejvyšší českou elitu, tvořil v 9. století větší počet vévodů či knížat (písemné prameny zmiňují až 14 společně jednajících duces). Tito vévodové nejspíše zastupovali klany, které měly dominantní postavení v rámci menších antropogeografických jednotek. Jejich odrazem mohou být některá později zaznamenaná označení obyvatel regionů (v severozápadních Čechách např. Lučané či Lemuzi). Z písemných pramenů vyplývá, že oporou moci vévodů byla hradiště, jejichž správa se dědila v rámci rodiny, a že se obklopovali družinou o počtu několika desítek věrných. Pilířem gentilních struktur byl sněm a prameny naznačují i existenci institutu hlavního knížete, kterou nejpozději od osmdesátých let 9. století dědičně držel rod Přemyslovců. Přibližně od poloviny 9. století ovlivňoval archeologický obraz Čech průnik nových pohřebních zvyků. Kremaci nahrazuje inhumace, kterou zpočátku doprovázelo vkládání hrobové výbavy sestávající ze součástí oděvu, ozdob, zbraní a nádob (potravinových milodarů). Fenomén proměny ritu zůstával dlouho vázán na středovýchodní Čechy, širší okolí Prahy a v menší míře na severozápadní Čechy, a jen pomalu se šířil z vrcholu společenského žebříčku k nižším vrstvám a z center do periferií. Hroby mužských elit charakterizují zbraně a ostruhy, odkazující opět na bojovnický a jezdecký status. Nově evidujeme elity ženského pohlaví, které na poslední cestu doprovázel honosný šperk velkomoravského typu. Nárok na dědičné postavení zemřelých byl demonstrován bohatými dětskými pohřby, v případě chlapců někdy doprovázenými miniaturami seker a ostruh. Mezi pohřby elit lze vyčlenit několik celků s mimořádně bohatou výbavou se značným podílem předmětů zahraniční provenience a artefaktů s vysokým symbolickým statusem. Považujeme je za pohřby zástupců nejvyšší elity vévodských rodů. Přední místo mezi nimi zaujímá dvojhrob muže a ženy z Kolína. Zatímco ženský šperk má velkomoravský charakter, zaujímají dominantní místo ve výbavě karolínské předměty, svědčící o úzkých vazbách na Franskou říši. Patří mezi ně pře

60 Hochzeit Slawische Eliten Svatba Slovanské elity B 1 Spätawarische gegossene Gürtelbeschläge aus dem 8. und dem beginnenden 9. Jahrhundert, wie dieser Endbeschlagkomplex aus dem Burgwall in Prag-Šárka, dürften wohl zu den ältesten Belegen für die Stratifizierung der Gesellschaft im frühmittelalterlichen Böhmen gehören. Pozdně avarská litá kování opasků z 8. a počátku 9. století, jako tento soubor nákončí z hradiště v Praze-Šárce, jsou zřejmě jedním z nejstarších dokladů stratifikace společnosti v raně středověkých Čechách. 2 Der karolingische Fundbestand vergol deter, reich mit Orna menten verzierter Silbergarniturbeschläge gilt eben so wie weitere Objekte aus dem Koliner Fürstengrab als Beweis für die engen Kontakte der obersten böhmischen Elite zur Elite des Fränkischen Reichs. Karolínskou soupravu stříbrných zlacených kování garnitury zdobenou bohatou ornamentikou považujeme stejně jako jako další předměty z tzv. kolínského knížecího hrobu za doklad úzkých kontaktů české nejvyšší elity s elitou Franské říše. B Erhaltene Ausstattung aus dem Hügelgrab von Želénky beim Burgwall Zabru šany/sobrusan, dem reichsten Frauengrab im frühmittelalterlichen Böhmen: goldene Hals kette fränkischer Provenienz mit antiker Kamee, aus teils vergoldeten Silber plaketten gefertigte Kaptorge und großmährischer Goldschmuck Kugelknöpfe und Ohrringe. Dochovaná část výbavy z mohylového knížecího hrobu ze Želének u zabrušanského hradiště, nejbohatšího ženského pohřbu raně středověkých Čech: zlatý náhrdelník franské provenience s antickou kamejí, kaptorga zhotovená ze stříbrných částečně zlacených plaket a zlaté velkomoravské šperky gombíky a náušnice. 4 Endbesatz eines mit frühkarolingischem Pflanzenornament verzierten fränkischen Amtsstabs. Der Amtsstab war ein typisches Machtattribut. Er stammt aus dem ältesten Bestattungshorizont des Gräberfeldes am kleinen Libussa See/Libušino jezírko des Burgwalls Stará Kouřim/Alt Kouřim. Franská botka úřednické hole zdobená raně karolínským rostlinným ornamentem byla typickým atributem moci. Pochází z nejstaršího horizontu pohřbívání na pohřebišti u Libušina jezírka na hradišti Stará Kouřim. Hochzeit Slawische Eliten 5 Das Paar silberner Schläfenringe ist Teil eines umfangreichen, im Stil der böhmischen nachgroßmährischen Werkstätten gefertigten Schmuckensembles, der in dem auf das erste Drittel des 10. Jahrhunderts datierten Grab der Kouřimer Fürstin im Gräberfeld am Libussa-See in Stará Kouřim/Alt Kouřim entdeckt wurde. Pár stříbrných ozdob skrání je součástí početného souboru šperků zhotovených ve stylu českých povelkomoravských dílen, který byl objeven v hrobu tzv. kouřimské kněžny z pohřebiště u Libušina jezírka na Staré Kouřimi datovaném do první třetiny 10. století. 5 Svatba Slovanské elity 4

61 Hochzeit Slawische Eliten Unter den Elitenbestattungen lassen sich einige Komplexe mit außerordentlich reicher Ausstattung und einem erheblichen Anteil von Objekten anderer Herkunft bzw. Artefakten mit hohem symbolischem Status abgrenzen. Sie gelten als Bestattungen von Vertretern der obersten Elite der Herzogs- geschlechter. Einen führenden Rang unter ihnen nimmt das Doppelgrab eines Mannes und einer Frau aus Kolín ein. Während der weibliche Schmuck großmährischen Charakter besitzt, dominieren in der Ausstattung karolingische Objekte, die enge Verbindungen zum Fränkischen Reich ver raten. Dazu zählen vor allem ein Schwert mit prachtvoller Riemengarnitur (Abb. 2), ein vergoldeter Silber kelch und Glasgefäße. Ein außerordentlich wertvoller Fund, der großmährischen Schmuck und eine karolingische Halskette mit antiker Kamee umfasste, wurde in einem weiblichen Hügelgrab in Želénky bei Teplice entdeckt (Abb. 3). Funde von einem Gräberfeld in Stará Kouřim, auf dem zwischen der Mitte des 9. und dem ersten Drittel des 10. Jahrhunderts Vertreter mehrerer Generationen der obersten Elite bestattet wurden, weisen ein ähnliches Bild auf: Unter den Attributen der Macht überwiegen fränkische Objekte (Abb. 4) oder deren Nachahmungen. Der weibliche Schmuck spiegelt den mährischen Einfluss wider und ist in seiner jüngeren Phase eng mit der Produktion der Prager Werkstätten verknüpft (Abb. 5). Die Ausstattung der Gräber mit wertvollen Gaben, die einen hohen Anteil von Impor- ten aufweisen, ist charakteristisch für die frühe Entwicklungsphase der Eliten in einer Gesellschaft, die erst die Gründung einheimischer Werkstätten zur Herstellung von Luxusgütern anregen mussten. Aus den Erwählten der einzelnen Klans formierte sich so in Böhmen in der zweiten Hälfte des 9. Jahrhunderts eine vermögende Erbadelsschicht, die zur Wahrung ihrer Stellung ideologische, von den prestigeträchtigen Nachbargesellschaften des Fränkischen Reichs und Mährens unter Mojmiriden übernommene Mittel nutzte (Zeremonien, symbolische Objekte und Bauwerke, Handlungsmuster). Die Akkulturation, deren Teil auch die Christianisierung war, bestand also in der Nachahmung fränkischer und mährischer Vorbilder. Die freie Einbindung in die Strukturen des Fränkischen Reichs, die zu Anfang des 9. Jahrhunderts erfolgt war, öffnete den obersten Eliten Böhmens den Weg in ein Netzwerk überregionaler, durch eine gezielte Heiratspolitik geförderter Kontakte und Verbindungen. Svatba Slovanské elity devším meč s honosnou garniturou řemení (Obr. 2), stříbrný zlacený kalich a skleněné nádoby. Mimořádně cenný soubor, který zahrnuje velkomoravský šperk i karolínský náhrdelník s antickou kamejí, byl objeven v mohylovém ženském hrobu v Želénkách u Teplic (Obr. 3). Nálezy z pohřebiště ve Staré Kouřimi, na němž byli mezi polovinou 9. a třetinou 10. století pochováni zástupci několika generací nejvyšší elity, ukazují podobný obrázek mezi atributy moci převažují franské předměty (Obr. 4) či jejich napodobeniny. Ženský šperk odráží moravský vliv a ve své mladší fázi je úzce provázán s produkcí pražských dílen (Obr. 5). Vkládání cenných milodarů do hrobů doprovázené vysokým podílem importů je charakteristické pro ranou fázi vývoje elit náčelnických společností, které teprve iniciovaly vznik domácích dílen na výrobu luxusních předmětů. Z vyvolenců jednotlivých klanů se tak v Čechách druhé poloviny 9. století vytvořila dědičná a majetná vrstva urozených, která používala k udržení svého postavení ideologické prostředky (ceremoniály, symbolické předměty a stavby, vzorce chování) přejímané od sousedních prestižních společností, Franské říše a Mojmírovské Moravy. Akulturace, jejíž součástí byla i christianizace, tedy spočívala v napodobování franských a moravských vzorů. Volné zapojení do struktur Franské říše, ke kterému došlo na začátku 9. století, otevřelo nejvyšším elitám Čech cestu do sítě nadregionálních kontaktů a vazeb, podpořených sňatkovou politikou. Vztah k Moravě se proměňoval v souvislosti s velkou dynamikou jejího vývoje, v poslední třetině 9. století dokonce na krátkou dobu zastínil tradiční vazbu na Bavorsko. Křest Přemyslovce Bořivoje (asi 883/4), který stojí na počátku kontinuálního budování církevních struktur, odstartoval další fázi přeměny společnosti (Obr. 6). Křesťanství se zařadilo mezi ideologické nástroje legitimity moci a prostředky christianizace na dlouhou dobu ovládali výhradně Přemyslovci. To jim dalo výjimečné postavení v komu nikaci s okol- ními křesťanskými panovníky a stalo se i nástrojem pro konečné prolomení gentilních struktur. Od přelomu 9. a 10. století sledujeme B B Hochzeit Slawische Eliten Das Verhältnis zu Mähren änderte sich in Abhängigkeit von der großen Dynamik der dortigen Entwicklung; im letzten Drittel des 9. Jahrhunderts sollte es sogar für kurze Zeit die traditionelle Bindung an Bayern in den Schatten stellen. Die Taufe des Přemysliden Bořivoj (ca. 883/884), die am Anfang eines kontinuierlichen Aufbaus kirchlicher Strukturen steht, läutete eine weitere Phase des gesellschaftlichen Wandels ein (Abb. 6). Das Christentum fand seinen Platz unter den zur Legitimierung der Macht genutzten ideologischen Instrumenten, und die Mittel der Christianisierung wurden auf lange Zeit ausschließlich von den Přemysliden beherrscht. Dies verlieh ihnen in der Kommunikation mit den benachbarten christlichen Herrschern eine Exklusivstellung und diente zugleich als Instrument zum endgültigen Aufbrechen der gentilen Strukturen. Seit der Wende zum 10. Jahrhundert lässt sich ein dynamisches Wachstum der mittelböhmischen Burgwälle der sog. Přemyslidendomäne (Budeč, Levý Hradec, Klecany, Stará Boleslav) und vor allem des Hauptzentrums Prag verfolgen. Die Nekropolen in ihren Vorfeldern dienten zur Bestattung von Vertretern der neu formierten Elite, zu der vor allem Mitglieder der umfangreichen Gefolgschaft und des entstehenden Verwaltungsapparats zählten, die durch Klientelbeziehungen mit dem Herrscher verbunden waren. Deren Treue wurde durch Befriedigung der Lebensbedürfnisse, garantierten Erfolg und Schenkungen von Waffen und Kostbarkeiten sichergestellt, wobei letztere zur Demonstration der eigenen gesellschaftlichen Stellung genutzt wurden. Um Zugang zu diesen wertvollen Objekten zu haben, musste der Herrscher den Fernhandel, die Rohstoffgewinnung und -verarbeitung sowie den Einsatz spezialisierter Handwerker kontrollieren. Der Prager Markt wurde so zum Zentrum des internationalen Handels, wobei die Herstellung von Zierrat auf böhmischem Territorium allmählich den Importschmuck ablöste (Abb. 5). Die Konzen tration der Eisenproduktion in der Prager Agglo meration dürfte eine intensive Produktion von Rüstzeug und Waffen bezeugen. Zur Repräsentation der Machtkontinuität der Přemyslidendynastie diente unter anderem die Bestattung im Kirchenraum, die den Brauch der Mitgabe eines reichen Grabinventars ablöste. Diesem Vorbild folgend, stellten auch die übrigen gesellschaftlichen Eliten nach und nach die Mitgabe kostbarer Grabausstattungen ein. Svatba Slovanské elity dynamický růst středočeských hradišť tzv. přemyslovské domény (Budeč, Levý Hradec, Klecany či Stará Boleslav), a především hlavního centra Prahy. Na nekropolích v jejich předpolích byli pohřbíváni zástupci nově zformované elity, k nimž patřili především členové početné družiny a rodícího se správního aparátu, kteří byli s panovníkem provázáni prostřednictvím klientských vazeb. Jejich věrnost byla udržována zaopatřováním životních potřeb, garancí úspěchu a obdarováváním zbraněmi a cennostmi, jež využívali k demonstrování svého společenského postavení. K zajištění těchto cenných předmětů panovník potřeboval kontrolovat dálkový obchod, těžbu a zpracování surovin i specializované řemeslníky. Pražský trh se tak stal střediskem mezinárodního obchodu a importované šperky postupně nahrazovala výroba ozdob na českém území (Obr. 5). Koncentrace železářské výroby v pražské aglomeraci patrně svědčí o intenzivní výrobě zbroje a zbraní. Jedním z prostře dků reprezentace kontinuity moci přemyslovské dynastie se stalo pohřbívání v kos telích, které nahradilo zvyk vkládání bohatého hrobového inventáře. Po jejich vzoru přestaly postupně vkládat cenné milodary do hrobů i další elitní složky společnosti. Vznik nových panovnických struktur nevedl k úplnému zničení prvků gentilní společnosti, spíš je zahrnul do nového rámce. Odrazem toho je kontinuita některých institutů kmenové a náčelnické společnosti (např. institut sněmu či knížete) a zřejmě i části elitních rodů vzešlých ze starých klanů. Tři vrstvy, které modelovaly mentální krajinu raně středověkých Čech, se odrazily i v základních mýtech doby knížecí, jimiž jsou jednak pověst o příchodu Čechů, dále přemyslovský dynastický mýtus a konečně legendistický koncept tzv. Kristiána, který slučuje příběh o Bořivojově přijetí křtu a hagiografie sv. Ludmily a sv. Václava.

62 Hochzeit Slawische Eliten Die Entstehung neuer Herrscherstrukturen führte nicht zur völligen Zerstörung aller Elemente der gentilen Gesellschaft, sondern setzte diese eher in einen neuen Bezugsrahmen. Als Echo dieses Phänomens darf die Kontinuität einiger Einrichtungen der Stammes- und Häuptlingstümer (z. B. die Institution der Versammlung oder des Fürsten) und wohl auch eines Teils der aus den alten Klans hervorgegangenen Elitengeschlechter verstanden werden. Die drei Schichten, die die mentale Landschaft des frühmittelalterlichen Böhmen modellierten, spiegelten sich auch in den Gründungsmythen der Fürstenzeit wider in der Sage von der Ankunft der Tschechen, im dynastischen Přemysl-Mythos und schließlich im legendären Konzept des sog. Christian, der die Geschichte vom Empfang der Taufe durch Bořivoj mit der Hagiographie der hl. Ludmilla und des hl. Wenzels verknüpfte. Literatur/Literatura: Kalhous 2012; Klápště 2009; Košta/Lutovský 2014; Kouřil 2014; Sommer/Třeštík/Žemlička 2007; Sasse 1982; Štefan 2016; Šolle 1966; Třeštík 1997; Wihoda 2015 Svatba Slovanské elity 6 [ 065 ] B 6 Die Halskette mit Bernsteinkreuz aus einem der Kindergräber des Gräberfeldes bei der Kirche auf der Akropolis des Burgwalls in Libitz/ Libice nad Cidlinou wurde in der zweiten Hälfte des 10. Jahrhunderts in das Grab gelegt. Sie bezeugt nicht nur, dass das Christentum in die frühmittelalterliche Gesellschaft Böhmens eingedrungen war, sondern auch, dass man dort Zugang zu Objekten aus prestigeträchtigen Materialien hatte. Náhrdelník s jantarovým křížkem z jednoho z dětských hrobů na pohřebišti při kostele na akropoli hradiště v Libici nad Cidlinou byl uložen do země ve druhé polovině 10. století. Nesvědčí jen o pronikání křesťanství, ale i předmětů z prestižních materiálů, do české raně středověké společnosti. 118 B 119 Matthias Hardt Ivo Štefan Herrschaftsbildung bei den Slawen in Böhmen und Sachsen im Frühmittelalter Budování slovanských politických útvarů v Čechách a Sasku v raném středověku Wir können davon ausgehen, dass die Entstehung slawischer politischer Gebilde im Mittelalter ein allmählicher und langfristiger Integrationsprozess von lokalen Gemeinschaften hin zu größeren und stabileren politischen Einheiten war. Während dieser Prozess nördlich des Erzgebirges unter der Herrschaft Heinrichs I. unterdrückt wurde, nachdem das Gebiet der slawischen gentes aus Sorben und Daleminziern ans Frankenreich angeschlossen wurde, setzte südlich des Erzgebirges die Zentralisierungs-Endphase des böhmischen Beckens unter der Herrschaft der einheimischen Přemyslidendynastie mit dem Hauptsitz in Prag ein. Přemyslidische Herrschaftsbildung in Böhmen Die Anfänge der slawischen Besiedlung des böhmischen Beckens werden an das Ende des 6. Jahrhunderts datiert. Archäologisch sind aus dieser Zeit unbefestigte Siedlungen bekannt, die fast ausschließlich in den fruchtbarsten Regionen Böhmens liegen. Die übrigen Gebiete blieben zu jener Zeit bewaldet. Eine der dicht besiedelten Regionen war das fruchtbare Gebiet längs des Egerflusses, das im Norden vom Erzgebirge begrenzt wurde. Schon in der ersten Hälfte des 7. Jahrhunderts entstand laut Fredegars Chronik das erste überregionale politische Slawenbündnis unter der Führung des fränkischen Kaufmanns Samo, das offenbar auch bis Nordwestböhmen an die Grenze zu den Sorben reichte. Dem Anschein nach handelte es sich nur um ein loses Zweckbündnis verschiedener selbständiger regionaler Gruppen und Samos Reich ist ohne Kontinuität unmittelbar nach dem Tod seines Gründers untergegangen. Ein Anstieg der Bevölkerung führte dazu, dass die Besiedlung sich auch auf weniger günstige Landstriche ausweitete. Im 8. Jahrhundert entstanden in Budování slovanských politických útvarů ve středověku obvykle představovalo dlouhodobý proces postupné integrace lokálních komunit do větších a pevnějších politických celků. Zatímco severně od Krušných hor (Erzgebirge) byl proces přetržený už v zárodku za vlády Jindřicha I., kdy bylo území slovanských gentes Srbů a Dalemniců připojeno k Franské říši, jižně od Krušných hor v té době začíná poslední fáze centralizace české kotliny pod vládou domácí dynastie Přemyslovců s hlavním sídlem v Praze. Počátky přemyslovského panství v Čechách Počátky slovanského osídlení české kotliny spadají na konec 6. století. Jednoduchá neopevněná sídliště prvních Slovanů nacházejí archeologové téměř výlučně v nejúrodnějších částech Čech, zatímco zbytek území zůstal v této době ještě pokryt lesem. Jedním z hustě osídlených regionů bylo také úrodné Poohří vymezené na severu Krušnými horami. Již v první polovině 7. století vzniká podle Fredegarovy kroniky první nadregionální politický útvar Slovanů vedený franským kupcem Sámem, který zřejmě zasahoval i do severozápadních Čech na hranici se Srby. Zdá se však, že šlo o jen volné účelové spojení různých samostatných regionálních skupin a Sámova říše bez kontinuity zaniká ihned po smrti jejího zakladatele. V průběhu času hustota populace narůstala a osídlení se rozšiřovalo i do méně příhodných regionů. V 8. století vznikají v Čechách první opevněná sídliště (Obr. 1), na nichž jsou často nalézány kovové ozdoby avarského charakteru, které mají přímou obdobu v kar

63 Hochzeit Herrschaftsbildung Böhmen die ersten befestigten Ansiedlungen (Abb. 1), in denen zahlreiche Metallobjekte awarischer Prägung gefunden wurden, die ihre direkten Analogien im Karpatenbecken besitzen, sowie Hakensporen, die dagegen westliche Vorlagen nachahmten. Diese Burgplätze bezeichnen wir als regionale, von neuen bewaffneten Eliten beherrschte Zentren, die internationale Kontakte unterhielten. In Nordwestböhmen war der Rubinberg bei Podersam/Rubín u Podbořan der wichtigste dieser Burgplätze, von dem eine Vielzahl exklusiver Fundstücke vorliegt (Abb. 2). Das Interesse des Frankenreiches am Gebiet Böhmens, aber auch an anderen slawischen Regionen, kam erst wieder unter Karl dem Großen auf. Das Resultat eines fränkischen Feldzuges im Jahr 805/806 war offenbar die Tributpflicht gegenüber dem Reich. Interessanterweise haben die Annalisten Böhmen im Unterschied zum Gebiet nördlich des Erzgebirges schon damals als die einheitliche Region Beheim, besiedelt von den Behemi wahrgenommen. Auf dem Gebiet Böhmens können keine der gentes, die nach Mitte des 9. Jahrhunderts vom sog. Bayerischen Geographen erwähnt wurden, eindeutig lokalisiert werden. Aus jüngeren Quellen geht allerdings hervor, dass so etwas wie lokale Identitäten existierten. Einige Texte siedeln in Nordwestböhmen die Lutschanen und Lemusen an. Im Jahr 845 trafen (offenbar) in Regensburg 14 böhmische Fürsten ein, die Ludwig den Deutschen um die Erteilung der Taufe ersuchten. Unklar ist, welche Konsequenzen dieses Ereignis nach Heimkehr der Fürsten hatte. Interessant ist die Quelle vielmehr durch den Hinweis, dass Böhmen zu jener Zeit von mehreren Fürsten, keineswegs von einem einzigen Herrscher repräsentiert wurde. Fünf namentlich genannte Fürsten sollten laut den Annales Fuldenses im Jahr 872 dem fränkischen Kriegszug nach Böhmen getrotzt haben. In einer Textversion wurde diesen auch ein Goriwei hinzugefügt, den man mit dem ersten bekannten historischen Přemysliden Bořivoj identifizieren kann. Laut schriftlichen Quellen unterhielten die Fürsten enge Kontakte zu den Franken, Mährern und Sorben. Vergleichbare Zeugnisse über diese an die Burgplätze gebundene Elite liefert auch die Archäologie. Zu nennen sind das über mehrere Generationen genutzte Fürstengrab auf dem Hügel Alt-Kaurim/ Stará Kouřim und das Grab eines Mannes und einer Frau in Kolín, dessen Beigaben zu den reichsten im Svatba Budování panství patské kotlině a ostruhy zakončené háčky, které zřejmě naopak napodobovaly ze západní předlohy. Tato hradiště považujeme za regionální centra ovládaná novými militarizovanými elitami, které udržovaly mezinárodní kontakty. V severozápadních Čechách byl nejdůležitějším z nich Rubín u Podbořan, odkud pochází velké množství exkluzivních předmětů (Obr. 2). Předmětem zájmu Franské říše se území Čech stejně jako další slovanské regiony znovu stává teprve za vlády Karla Velikého. Výsledkem franských tažení roku 805 a 806 zřejmě byla povinnost placení tributu do říše. Je zajímavé, že na rozdíl od území severně od Krušných hor vnímali franští analisté Čechy již tenkrát jako jednotný region Beheim osídlený Behemi. Na území Čech není možné jednoznačně lokalizovat žádné z gentes, které zmiňuje po polovině 9. století tzv. bavorský geograf. Z mladších pramenů však vyplývá, že jakési regionální identity existovaly. Mladší prameny kladou do severozápadních Čech Lučany a Lemuze. Roku 845 přichází (zřejmě) do Regensburgu 14 českých knížat, kteří žádají Ludvíka Němce o přijetí křtu. Není jasné, jaký byl další úděl křesťanství po jejich návratu domů. Důležité je, že Čechy byly v té době ještě reprezentovány více knížaty, a nikoliv jediným panovníkem. Pět knížat uvedených jmény mělo podle fuldských análů roku 872 vzdorovat franskému tažení do Čech. V jedné z verzí textu k nim byl připsán i Goriwei, kterého ztotožňujeme s prvním historicky známým Přemyslovcem Bořivojem. Podle písemných pramenů udržovala knížata úzké kontakty s Franky, Moravany i Srby. Komplementární svědectví o této elitě vázané na hradiště přináší i archeologie. Můžeme zmínit několikagenerační knížecí pohřebiště na Staré Kouřimi nebo hrob muže a ženy v Kolíně, jehož výbava patří k nejbohatším v celé karolínské Evropě. V severozápadních Čechách dokládá přítomnost nejvyšší elity hrob kněžny v Želénkách v těsné blízkosti hradiště v Zabrušanech. Exkluzivní výbava těchto hrobů dokládá čilé kontakty českých elit jak s franským, tak velkomoravským prostředím. Ve druhé polovině 9. sto B B Hochzeit Herrschaftsbildung gesamten karolingischen Europa zählen. In Nordwestböhmen wird die Existenz einer herausragenden Elite vom Grab der Fürstin in Schelenken in engster Nachbarschaft der Burganlage Sobrusan (Želenky u Zabrušan) belegt. Die exklusive Ausstattung dieser Gräber zeugt von regen Kontakten der böhmischen Eliten sowohl mit dem fränkischen als auch großmährischen Milieu. In der zweiten Hälfte des 9. Jahrhunderts entstand eine Reihe weitläufiger, mit mächtigen Mauern und Wällen befestigter Burgplätze, ein Beweis für die Möglichkeit, Arbeitskräfte in großer Zahl zu mobilisieren und zu organisieren. Das Zentrum Böhmens das Prager Becken mit seinem Umfeld wurde spätestens seit den 870er Jahren vom Geschlecht der Přemysliden beherrscht. Nach und nach verdichtete sich hier das Netz aus gut befestigten Burgplätzen (Abb. 3), auf die sich seine Macht stützte. Der Hauptsitz wurde schon bald die Prager Burg. Eine Vorrangstellung unter den übrigen Fürsten hatten die Přemysliden schon unter der Herrschaft des mährischen Fürsten Svatopluk inne. Nach Bořivojs Tod wurde Böhmen dann für kurze Zeit ein Bestandteil des Großmährischen Reichs. Diese Episode endete im Jahr 895, als in Regensburg eine nur noch vom Přemysliden Spytihněv und einem gewissen Vitislav angeführte Gesandtschaft eintraf und Böhmen unter den Schutz des Bayernherzogs Arnulf geriet. Darüber hinaus unterhielten die Přemysliden immer auch politische Kontakte zu den Sorben. Die Gemahlin Bořivojs war Ludmila möglicherweise die Tochter eines Sorbenfürsten. Aber auch die Verbreitung identischer Keramik (sog. Sobrusan (Zabriešany)-Typ) verweist auf eine Beziehung über das Erzgebirge im 9. und 10. Jahrhundert. Die Přemysliden-Hegemonie in Böhmen verwandelte sich unter der Herrschaft Boleslavs I. in eine Souveränität. Der Zentralisierungsprozess begann wohl mit dem Angriff auf die Burg eines benachbarten Unterkönigs (subregulus) im Jahr 936, der irgendwo in Nordwestböhmen zu lokalisieren ist. Der genaue Verlauf der Einigung Böhmens sowie die Geschicke der übrigen Fürsten sind unbekannt, nichts desto weniger sind im Verlauf des 10. Jahrhunderts die Grundlagen der Institutionen und Machtverhältnisse entstanden, die der frühmittelalterlichen Monarchie in Böhmen ihre Souveränität garantierten und sie alle schlimmen Zeiten überstehen ließen. Svatba Budování panství letí vzniká řada rozsáhlých hradišť opevněných mohutnými hradbami, které svědčí o možnosti mobilizovat a organizovat velké množství pracovních sil. Centrum Čech pražskou kotlinu a její okolí ovládal nejpozději od sedmdesátých let 9. století rod Přemyslovců. Postupně zde zahušťovali síť dobře opevněných hradišť (Obr. 3), která byla oporou jejich moci. Hlavním sídlem se brzy stal Pražský hrad. Výsadní pozice mezi ostatními knížaty měli Přemyslovci již za vlády moravského knížete Svatopluka. Po smrti Bořivoje se pak Čechy na krátkou dobu staly součástí Velké Moravy. Tato epizoda končí roku 895, kdy přichází do Řezna (Regensburg) poselstvo vedené již jen Přemyslovcem Spytihněvem a jakýmsi Vitislavem (Witizla) a Čechy se dostávají pod ochranu bavorského vévody Arnulfa. I Přemyslovci však nadále udržovali politické kontakty se Srby. Manželkou Bořivoje byla Ludmila podle některých autorů dcera zdejšího srbského knížete. Spojení přes Krušné hory v 9. a 10. století dokládá také výroba identické keramiky (tzv. zabrušanského typu) v severozápadních Čechách i v Sasku. Podobně jako v ostatních regionech raně středověké Evropy šla politická centralizace ruku v ruce s prosazováním křesťanství, které poskytovalo panovníkům sakrální legitimaci a bylo jedním z mostů, po kterém vstupovaly do společnosti inovace. Před rokem 885 přijal na Moravě křest kníže Bořivoj a založil zde první kostely. Nejpozději od roku 895 byly Čechy misijním územím Regensburského biskupství, vlastní diecézi pak získávají v letech 973 až 976. Až do 12. století si ale panovníci zachovávali dominantní vliv na církevní instituce. Přemyslovská hegemonie v Čechách se mění v suverenitu za vlády Boleslava I. Centralizační proces snad začíná útokem na hrad sousedního podkrálíčka subregulus v roce 936, který je někdy lokalizován do severozápadních Čech. Přesný průběh sjednocení Čech ani osud ostatních knížat neznáme, v průběhu 10. století nicméně vznikají základy institucí a mocenských vztahů, které zajistily české raně středověké monarchii suverenitu a umožnily překonat zlé časy.

64 Hochzeit Herrschaftsbildung 1 Svatba Budování panství 2 B 1 Frühmittelalterliche Burgstätten in Böhmen Jh., in denen archäologische Ausgrabungen der Befestigung durchgeführt wurden. A Wall nicht erforscht, B ca /850 C 800/ D E ca. 800/ F die Burgen des 11. und 12. Jhs. sind nur durch schriftlichen Quellen überliefert. Raně středověká hradiště v Čechách stol., na nichž byl proveden archeologický výzkum opevnění. A hradba nezkoumána, B cca /850 C cca 800/ D E cca 800/ F hrady doložené v 11. a 12. století pouze písemnými prameny. 2 Dolánky, Bz. Louny, Berg Rubín. Ein Ensemble der älteren Funde, das die Anwesenheit einer Elite in der Zeit des Awaren-Chaganats bezeugt. 1 8 Beschläge eines Gurtes und Pferdegeschirrs (?) awarischen Charakters aus Gussbronze, 9 10 Eisensporen mit Haken, 11 durchbrochene Ringe aus Eisen, wahrscheinlich Fragment einer Rüstung. Dolánky, okr. Louny, vrch Rubín. Soubor starších nálezů svědčících o přítomnosti elity v době avarského kaganátu. 1 8 litá bronzová kování pásu a koňského postroje (?) avarského charakteru, 9 10 železné ostruhy zakončené háčky, 11 železné provlečené kroužky, pravděpodobně fragment kroužkového brnění. B Frühmittelalterliche Burgstätten im Nordwestböhmen. A Burgstätten des älteren Horizonts (ca Hälfte 10. Jh.) B Burgstätten des jüngeren Horizonts (ca. 2. Hälfte Jh.). Raně středověká hradiště v severozápadních Čechách. A hradiště staršího horizontu (asi pol. 10. stol.); B hradiště mladšího horizontu (asi 2. pol stol.). 1 Bílina 2 Černovice 3 Děčín 4 Dolánky Rubín 5 Hradec u Kadaně 6 Hřivice-Okrouhlík 7 Chlumec 8 Klapý-Házmburk 9 Kozojedy-Dřevíč 10 Levousy 11 Libochovany- Tříkřížový vrch 12 Litoměřice 13 Most-Hněvín 14 Postoloprty- Drahúš 15 Třeskovice-Výrov 16 Ústí nad Labem 17 Vlastislav 18 Zabrušany 19 Žatec 4 Slawische Gentes und Marken zwischen Elbe/Saale und Oder im 10. Jahrhundert. Slovanské kmeny a marky mezi Labem/Sálou a Odrou v 10. století. Hochzeit Herrschaftsbildung 3 4 Svatba Budování panství

65 Hochzeit Herrschaftsbildung Herrschaftsbildung bei den Slawen nördlich des Erzgebirges Im frühen und hohen Mittelalter lebten im Vorland des Erzgebirges die slawisch sprechenden Sorben (zwischen Saale und Elbe), die Daleminzier an der oberen Mittelelbe sowie die Milzener in der Oberlausitz sowie der kleine Verband der Besunzane im Tal der Neiße (Abb. 4). Ob Sorben schon zum Zeitpunkt ihrer Ersterwähnung für die Zeit um 630 dort oder in Böhmen und dessen Nachbargebieten lebten, ist unklar; dennoch ist der Bericht des sogenannten Fredegar für die Frage der Herrschaftsbildung bei den Sorben bedeutend. Er schreibt, die Könige der Franken hätten damals Ärger mit einem fränkischen Waffen- oder Sklavenhändler namens Samo gehabt. Dieser habe einer Gruppe von Slawen, die sich im Aufstand gegen ihre awarischen Unterdrücker aufgelehnt hatten, zum Sieg verholfen und sei dafür von den Slawen zum König gewählt worden. Nach Auseinandersetzungen um Handelsfragen schickte der Frankenkönig Dagobert I. ein Heer gegen Samo und dessen slawisches Königreich, aber die Krieger der Franken unterlagen vor einer nicht sicher zu identifizierenden Wogastisburg. Dieser Erfolg Samos habe auch dazu geführt, dass Sorben unter ihrem dux Derwan, die bis dahin dem Frankenkönig untertan gewesen waren, abgefallen seien und sich Samo angeschlossen hätten (Fredegar IV, 68). Wie Derwan zum dux, zum Fürsten geworden war, ist nicht überliefert. Er könnte aus einer durch Reichtum oder Herkunft hervorgehobenen Familie hervorgegangen sein, von den Sorben gewählt worden oder durch militärische Erfolge ausgezeichnet gewesen sein; nicht gänzlich auszuschließen ist aber auch, dass er von den Königen der Franken in seine Funktion eingesetzt worden war. Nach der Erwähnung um 630 muss man bis in die Zeit nach dem Jahr 800 warten, bis Sorben wieder in der Überlieferung auftauchen. Nun jedoch ist ihre geographische Zuordnung sicher. In einer Version der fränkischen Reichsannalen heißt es zum Jahr 782, Sorben würden die Gefilde zwischen Elbe und Saale bewohnen. Zum Jahr 806 wird berichtet, ihr Fürst Miliduoch sei von Franken getötet und zwei Burgen seien in ihrem Gebiet gebaut worden. Für das weitere 9. Jahrhundert gibt es eine ganze Reihe von annalistischen Berichten, in denen von fränkischen Angriffen gegen Sorben und deren öst Svatba Budování panství Počátky slovanských politických útvarů severně od Krušných hor V raném a vrcholném středověku žili v předhůří Krušných hor slovanským jazykem mluvící Srbové (mezi Sálou a Labem), Daleminci na horním toku středního Labe a Milčané v Horní Lužici, a konečně malý kmen Bezunčanů (Besunzane) v údolí Nisy (Obr. 4). Jestli Srbové žili v době, kdy jsou k roku 630 poprvé zmíněni, již zde nebo v sousedních Čechách, není jasné; přesto je zpráva u tzv. Fredegara pro otázku vytváření raných politických útvarů u Srbů důležitá. Fredegar píše, že franští králové měli tehdy problémy s jedním franským obchodníkem se zbraněmi a otroky jménem Sámo. Ten dopomohl k vítězství skupině Slovanů, kteří povstali proti svým avarským utlačovatelům, a byl jimi pak zvolen za krále. Po sporech o otázky obchodu poslal franský král Dagobert I. proti Sámovi a jeho slovanské říši vojsko, ale Slované jeho bojovníky porazili u blíže neidentifikovatelného místa zvaného Wogastisburg. Tento Sámův úspěch měl za následek, že Srbové, kteří byli dosud poddáni franskému králi, pod vedením svého knížete (dux) Derwana odpadli a přidali se k Sámovi (Fredegar IV, 68). Jak se Derwan stal knížetem (dux), nevíme. Mohl být potomkem rodiny vynikající bohatstvím a původem, mohli si ho Srbové zvolit, nebo se mohl vyznamenat válečnými úspěchy; ale také nelze zcela vyloučit, že byl do své funkce dosazen franskými králi. Po této zmínce z doby kolem roku 630 musíme čekat až do doby kolem roku 800, než se Srbové opět objeví v pramenech. Nyní jsou však již zeměpisně jednoznačně lokalizováni. V jedné verzi franských říšských análů se k roku 782 praví, že Srbové obývají kraje mezi Labem a Sálou. K roku 806 se uvádí, že Frankové zabili jejich knížete Miliduocha a na jejich území postavili dva hrady. Pro další 9. století máme celou řadu analistických zpráv, ve kterých se vypráví o franských útocích proti Srbům a jejich východním sousedům. K roku 839 uvádějí anály od St. Bertina v Remeši poprvé podrobnější členění, když zmiňují Sorabi, qui (jsou nazýváni) Colodici. Sasové je prý porazili u jistého Kesiges B B Hochzeit Herrschaftsbildung liche Nachbarn erzählt wird. Zum Jahr 839 nennen die Annalen von St. Bertin in Reims erstmals eine Untergliederung, nämlich Sorabi, qui Colodici genannt wurden. Diese seien von Sachsen bei einer Kesigesburg besiegt, ihr König (rex) namens Cimusclus sei getötet und weitere elf Burgen seien erobert worden. 856 zog der fränkische König Ludwig der Deutsche mit Unterstützung sorbischer Fürsten gegen die Daleminzier. Nachdem diese besiegt und zu Geiselstellung und Tributzahlung gezwungen worden waren, zog das fränkische Heer weiter nach Böhmen. Aber schon 858 war es mit dem sorbischfrankischen Bündnis vorbei, denn nach der Ermordung eines dem Frankenkönig verbundenen Fürsten namens Zistibor versuchten die Sorben, sich den westlichen Nachbarn wieder zu entwinden. Im Zusammenhang mit dieser Entwicklung wird erstmals eine Grenzmark gegenüber den Sorben an der Saale erwähnt, der Limes sorabicus, dem ein Markgraf militärisch vorstand. Im Jahr 880 bemühten sich nach Angaben der Fuldaer Annalen Daleminzier, Böhmen und Sorben erneut, die Saale-Grenze zu verunsichern, konnten aber durch Poppo, den Markgrafen der Sorbenmark, abgewehrt werden. Die Vorfälle von 880 zeigen die zunehmende Bereitschaft der sorbischen Fürsten, im Bündnis mit ihren gentilen Nachbarn gegen die Vorherrschaft des östlichen Frankenreiches vorzugehen. Allerdings gerieten sie in den letzten Jahrzehnten des 9. Jahrhunderts zunächst unter die Oberherrschaft des Mährerreiches, und nach dessen Zerschlagung durch die Ungarn im Jahr 907 unter deren Einfluss. Dies wiederum sollte ein weiteres Mal die westlichen Nachbarn auf den Plan rufen. Der ostfränkische König Heinrich I. beschritt neue Wege im Umgang mit den östlichen Nachbarn. Dazu stellte er ein Heer von Panzerreitern auf. Um diese zu erproben, ließ er sie in den Jahren 928 und 929 gegen die Zentren der Slawen im östlichen Vorfeld des Frankenreiches reiten, nach Brandenburg an der Havel, nach Gana, dem Hauptort der Daleminzier an der Elbe, und nach Prag, ins Zentrum Böhmens. Alle diese Plätze wurden erobert, und in Meißen ließ Heinrich I. eine Burg errichten (Abb. 5), von der aus in Zukunft die ostfränkisch-sächsische Herrschaft über Sorben, Daleminzier und Milzener gesichert werden sollte. Der bei diesen Unternehmungen erzielte Erfolg, das erworbene Prestige und das Selbstvertrauen waren so groß, dass 933 bei Riade an der Unstrut auch die Ungarn erstmals Svatba Budování panství burgu, zabili jejich krále (rex) jménem Cimusclus a dobyli dalších jedenáct hradů. Roku 856 táhl franský král Ludvík Němec s podporou srbských knížat proti Dalemincům. Poté co byli poraženi a přinuceni dát rukojmí a platit tribut, táhlo franské vojsko dál do Čech. Ale už roku 858 je srbsko-franské spojenectví minulostí, neboť po zavraždění Frankům nakloněného knížete jménem Zistibor se Srbové pokusili se z obětí západního souseda opět vymanit. V souvislosti s tímto vývojem je poprvé zmiňována hraniční marka proti Srbům na Sále, Limes sorabicus, v jejímž čele stál markrabě. V roce 880 se podle údajů ve Fuldských análech Daleminci, Češi a Srbové opět pokusili narušit hranici na Sále, ale Poppo, markrabí Srbské marky, je úspěšně odrazil. Události roku 880 ukazují rostoucí ochotu srbských knížat spojovat se s příbuznými kmeny v sousedství proti franské nadvládě. Koncem 9. století se však dostali pod nadvládu Velkomoravské říše a po jejím rozbití Maďary roku 907 pod jejich vliv. To mělo opět vylákat na scénu západní sousedy. Východofranský král Jindřich I. volil k přístupu k východním sousedům nové cesty. Postavil vojsko obrněných jezdců. Aby je vyzkoušel, poslal je v letech 928 a 929 proti střediskům Slovanů ve východním předpolí Franské říše, proti Braniborům na Havole, proti Ganě, hlavnímu sídlu Daleminců na Labi, i proti Praze, hlavnímu sídlu Čechů. Všechna tato místa byla dobyta a v Míšni dal Jindřich I. postavit hrad, který měl do budoucna zajistit východofransko-saské panství nad Srby, Daleminci a Milčany (Obr. 5). Úspěch, jehož při těchto taženích dosáhl, nabytá prestiž a sebedůvěra byly tak veliké, že se mu v roce 933 podařilo u Riade na Unstrutě poprvé porazit Maďary. Odražení maďarských kočovníků tak bylo spojeno s rozšířením vlády nad Slovany ve východním předpolí Franské říše, a to nejen k Labi, ale i dále na území Milčanů. Rané zprávy o Srbech, Dalemincích a Milčanech zprvu dokládají existenci knížat, ba dokonce králů, a záhy i jejich pevné usídlení na hradech a hradištích, jak je již ve druhé polovině popisoval takzvaný Geograf bavorský. Ten se snažil přiblížit poměry v zemích

66 Hochzeit Herrschaftsbildung besiegt werden konnten. Die Abwehr der Reiternomaden wurde mit einer Erweiterung der Herrschaft über die Slawen im östlichen Vorfeld des Frankenreiches verbunden, und zwar nicht nur bis zur Elbe, sondern bis ins Gebiet der Milzener. Die frühen Berichte über Sorben, Daleminzier und Milzener zeigen zunächst die Existenz von Fürsten, ja sogar von Königen, und bald auch deren Verankerung in Burgen und Burgbezirken, wie sie schon in der zweiten Hälfte des 9. Jahrhunderts der sogenannte Bayerische Geograph beschrieb. Dieser versuchte, die Verhältnisse der Länder nördlich der Donau durch die Aufzählung ihrer civitates, ihrer Burgbezirke also, in den Griff zu bekommen. Die Sorben hatten demnach derer fünfzig, aufgeteilt in verschiedene regiones, die Daleminzier 14, die Milzener 30, die Besunzane lediglich zwei. Einen Haupt- oder Vorort der Sorben im frühen und hohen Mittelalter gab es aber nicht. Lediglich die Kesigesburg tritt hervor, die gern mit dem Burgwall Cösitz zwischen Köthen und Halle gleichgesetzt wird. Aber auch dieser Platz kam über die Bedeutung einer civitas nicht hinaus, und auch die Herausbildung eines zentralen Fürstentums ließen die ostfränkischsächsischen Nachbarn offenbar nie zu. 5 Svatba Budování panství na sever od Dunaje výčtem jejich civitates, tedy hradišť. Srbové jich podle něho měli padesát a jejich území se dělilo na různé regiones, Daleminci 14, Milčané 30, Bezunčané jen dvě. Jedno jediní hlavní či přední sídlo Srbů však v raném středověku neexistovalo. Vyniká pouze Kesigesburg, jenž bývá ztotožňován s hradištěm Cösitz mezi Köthenem a Halle. Ale ani toto místo nepřerostlo významem pouhou civitas, a vznik centrálního knížectví východofranští a saští sousedé evidentně nikdy nepřipustili. Literatur/Literatura: Schlesinger 1960/1961, Sommer/Prokop 2007; Třeštík 1997; Wieczorek/Hinz 2000 B 5 Rekonstruktion des Meißner Burgberges im 10. Jahrhundert, Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. Rekonstrukce hradiště v Míšni v 10. století, Landesamt für Archäologie Sachsen, smac. 126 B 127 Matthias Hardt Petr Sommer Beiderseits der Grenze Die Christianisierung Böhmens und der Slawen nördlich des Erzgebirges und in der Oberlausitz Po obou stranách hranice Christianizace Čech a Slovanů na severovýchod od Krušných hor a v Horní Lužici Die ersten Begegnungen Böhmens mit dem Christentum sind aus dem 9. Jahrhundert belegt. Die stärksten christlichen Einflüsse gingen von Großmähren und Regensburg aus. Der wichtigste Beleg in dieser Sache ist ein kurzer Bericht in den Annales Fuldenses über die Taufe von vierzehn böhmischen Fürsten am 13. Januar 845 zu Regensburg. Diese Taufe war allerdings nicht mehr als ein politischer Schritt ohne nachhaltige Folgen. Die Anfänge des Christentums in den slawisch besiedelten Landschaften nördlich des Erzgebirges und in der Oberlausitz sind dagegen unmittelbar mit der Integration dieser Gebiete in das ostfränkische Reich verbunden und liegen deshalb zeitlich Jahrzehnte später als die Christianisierung Böhmens. Die Christianisierung der Slawen in Böhmen Eine der wichtigsten Nachrichten über die Christianisierung Böhmens kommt aus der sog. Christianslegende vom Ende des 10. Jahrhunderts. Berichtet wird von der Taufe des ersten historischen Fürsten von Böhmen Bořivoj und dessen Gefolgschaft am Hofe Svatopluks, des Herrschers über Großmähren zu Beginn der 880er Jahre (Böhmen gehörte damals zum Großmährischen Reich). Die Taufe Bořivojs und seiner Gemahlin Ludmila bedeutete den Anfang der Christianisierung des Landes, das damals zwar vom historisch überlieferten Stamm der Tschechen besiedelt, aber gleichzeitig in einzelne Regionalfürstentümer zergliedert war. Im Zentrum Böhmens lag die Hausmacht der Přemysliden, die von wichtigen, strategisch platzierten Burgen aus verwaltet wurde. Dieser Zustand dauerte bis zum Herrschaftsende von Wenzel I. an. První setkání Čech s křesťanstvím jsou doložena v 9. století. Nejsilnější křesťanské vlivy přicházely z Velké Moravy a z Řezna. Nejdůležitějším dokladem je krátká zpráva Annales Fuldenses o křtu čtrnácti českých knížat v Řezně 13. ledna 845. Tento křest byl ale jenom politickým krokem bez trvalých důsledků. Počátky křesťanství v krajích osídlených Slovany na sever od Krušných hor a v Horní Lužici jsou bezprostředně spojeny se začleněním těchto území do Východofranské říše, a proto je třeba je časově klást do doby o několik desetiletí pozdější než christianizaci Čech. Christianizace Slovanů v Čechách Jednu z nejdůležitějších zpráv o christianizaci Čech přináší legenda tzv. Kristiána z konce 10. století, která hovoří o křtu prvního historického knížete Bořivoje a jeho družiny na dvoře velkomoravského panovníka Svatopluka na začátku osmdesátých let 9. století (Čechy tehdy byly připojeny k Velké Moravě). Křest Bořivoje a jeho manželky Ludmily znamená začátek christianizace země, která sice tehdy byla osídlena kmenem Čechů, ale přitom byla rozdělena na jednotlivá regionální knížectví. Ve středu Čech měli Přemyslovci svou rodinnou doménu, která byla spravována z důležitých strategicky umístěných hradů. Tento stav trval až do doby vlády knížete Václava. První christianizační kroky byly spjaty právě s touto přemyslovskou doménou, na jejíchž nejvýznamnějších hradech vznikaly první kostely. První z nich byl vybudován kní

67 Hochzeit Christianisierung Die ersten Christianisierungsschritte hingen gerade mit dieser Přemyslidendomäne zusammen, auf deren bedeutendsten Burgen die frühesten Kirchen entstanden. Die erste wurde von Bořivoj auf der Burg Levý Hradec errichtet, die zweite hat derselbe Fürst auf der Prager Burg angelegt. Bei den ältesten Kirchen wurden Priester eingesetzt. Die Christianisierung Böhmens wurde von Regensburg aus unterstützt, insbesondere nach 895, als Böhmen sich vom Großmährischen Reich getrennt hatte. Unter der Herrschaft des ostfränkischen Königs Heinrichs I. und des Fürsten Wenzel hatte sich die böhmische Orientierung auf Bayern gewandelt und das damalige Sachsen stand nun stärker im Fokus. Die Frage der politischen Ausrichtung war schon zu Beginn der 920er Jahre ein Problem und führte schlussendlich zum Konflikt zwischen der Fürstin Ludmilla (der Großmutter Wenzels) und der Fürstin Drahomíra (Wenzels Mutter) sowie zum gewaltsamen Tod von Ludmilla. Auch Wenzels Bruder Boleslav verfolgte des ersteren Politik mit Missfallen. Wenzel wurde im Jahr 935 ermordet und Boleslav übernahm die Herrschaft (Abb. 1). Im Verlauf der anschließenden vierzehn Jahre führte er bis 950 Krieg mit Otto dem Großen. Schon zu jener Zeit und vor allem während des anschließenden Friedens machte Boleslav sich an den Aufbau des böhmischen regnums. Der Reihe nach unterwarf er sich die umliegenden Regionalfürstentümer, ließ deren Stammburgen zerstören und legte neue Verwaltungsburgen an. Genau wie zuvor im přemyslidischen Mittelböhmen entstanden auf diesen Burgen auch neue Kirchen, bei denen von Erzpriestern geleitete Klerikergruppen eingesetzt wurden (Abb. 2). Die Christianisierung lag damals in deren Händen, wobei aber in Betracht zu ziehen ist, dass mit zunehmender Entfernung von den Missionszentren die Christianisierung an Wirksamkeit verlor. Für eine größere Beeinflussung der Bevölkerung war die Errichtung eines kirchlichen Verwaltungsnetzes von Bedeutung. All das geschah auf Geheiß des Herrschers, der sich darüber bewusst war, dass seine Herrschaft ohne Chris- tianisierung von den mächtigen Nachbarn nicht anerkannt würde. Aus diesem Grund baute er gleichzeitig mit dem böhmischen regnum die böhmische Kirche auf, wobei die bedeutendsten Burgen auch Kirchenzentren wurden. In der böhmischen Geschichtsschreibung wird in diesem Zusammenhang von Burgverfassung und Großpfarreisystem gesprochen. Die Priester waren in diesem Modell Svatba Christianizace žetem Bořivojem na Levém Hradci, druhý založil tentýž kníže na Pražském hradě. U nejstarších kostelů byli usazeni kněží. Christianizace země byla podporována z Řezna, obzvláště po roce 895, kdy se Čechy oddělily od Velké Moravy. V době vlády Jindřicha I. a knížete Václava se orientace Čech na Bavorsko změnila v orientaci na Sasko. Otázka politické orientace byla již na začátku dvacátých let 10. století problémem, který vedl ke střetu kněžny Ludmily (babičky knížete Václava) a kněžny Drahomíry (Václavovy matky), v němž byla Ludmila zavražděna. Saskou Václavovu politiku sledoval s nevolí také jeho bratr Boleslav. V roce 935 byl Václav zavražděn a Boleslav se ujal vlády (Obr. 1). V průběhu následujících čtrnácti let vedl až do roku 950 válku s Otou I. Velikým. Již v této době a především v době následujícího míru zahájil Boleslav budování českého státu (regnum). Postupně dobýval okolní regionální knížectví, bořil jejich centrální hrady a budoval nové správní hrady. Stejně jako dříve ve středních přemyslovských Čechách vznikaly na těchto hradech nové kostely, u nichž byly usídleny skupiny kněží v čele s arcikněžími (Obr. 2). Christianizace byla tehdy v jejich rukách, přičemž je třeba počítat s tím, že s rostoucí vzdáleností od misijních center byla christianizace méně účinná. Pro účinnější působení na obyvatelstvo bylo důležité, aby byla zřízena církevní správní síť. To vše se dělo z vůle panovníka, který si byl vědom toho, že bez christianizace nebude jeho stát uznán mocnými sousedy. Proto zároveň s českým regnem budoval českou církev, přičemž se nejvýznamnější hrady stávaly také církevními centry. V české historiografii se v této souvislosti hovoří o hradské soustavě a o velkofarní organizaci. Kněží byli v tomto modelu vlastně knížecími úředníky, kteří nedohlíželi jenom na christianizaci země, ale přejímali úlohu také v soudnictví (Obr. 3). Pro emancipaci rodícího se raného státu bylo dále důležité, aby církevní organizace získala vlastní biskupství. Až dosud totiž byla česká církev podřízena řezenskému misijnímu biskupství. Snahy Boleslava I. byly v tomto směru v druhé polovině 10. století korunovány úspěchem. V roce 972 sice Bo- B B Hochzeit Christianisierung eigentlich fürstliche Beamte, die nicht nur über die Christianisierung des Landes wachten, sondern auch eine bedeutende Rolle im Gerichtswesen übernahmen (Abb. 3). Für die Emanzipation des im Entstehen begriffenen frühen regnums war ferner die Erlangung eines eigenen Bistums von Bedeutung. Bislang war die böhmische Kirche dem Regensburger Bischof unterstellt. Die Bemühungen Boleslavs I. waren in dieser Hinsicht während der zweiten Hälfte des 10. Jahrhunderts von Erfolg gekrönt. Zwar ist Boleslav I. im Jahr 972 vor der Vollendung seines Ziels zur Schaffung des Bistums verstorben, doch konnte sein Sohn Boleslav II. die Trennung von Regensburg und die Einrichtung des Prager Bistums durchsetzen. Das Prager Bistum unterstand allerdings dem Erzbistum in Mainz (Abb. 4). Die frühen Prager Bischöfe entstammten dem Missionarsmilieu. Der erste Prager Bischof Thietmar und der in der Reihenfolge dritte Tiddag kamen aus dem sächsischen Kloster Corvey, der vierte Ekkehard war ein Benediktiner aus dem Kloster Nienburg an der Saale. Der zweite Bischof Vojtěch oder Adalbert hatte an der Magdeburger Domschule studiert und ist gleichfalls Benediktiner geworden, allerdings im römischen Kloster der hl. Bonifatius und Alexius. Am Ende des 10. Jahrhunderts tauchten in Böhmen als ein weiteres Christianisierungselement Männerklöster auf (Břevnov, Ostrov); das erste benediktinische Damenstift war schon zur Zeit der Bistumsgründung auf der Prager Burg entstanden. Die neue Diözese war seit ihren Anfängen mit einem neuen Heiligen verbunden, mit dem ermordeten Fürsten Wenzel. Von dessen Heiligkeit informiert mit gewissen Vorbehalten die erste Redaktion der Chronik Widukinds von Corvey (und dieser Zusammenhang mit dem Kloster Corvey an der Weser ist sicher kein Zufall). Zur Zeit der Bistumsgründung sind die ersten Wenzelslegenden aufgekommen. Deren Regensburger Rezension bringt die Anfänge des böhmischen Christentums mit Fürst Spytihněv I. in Verbindung. Die tschechische Rezension wiederum spricht von großmährischen Einflüssen. Der Kult einer weiteren Heiligen der hl. Ludmilla ist ebenfalls in Form früher Legen den aus dem 10. Jahrhundert bekannt, wurde aber bis in die Mitte des 12. Jahrhunderts vorwiegend nur im St. Georgskloster auf der Prager Burg gepflegt. Svatba Christianizace leslav I. zemřel před dokončením plánu na zřízení biskupství, ale jeho syn Boleslav II. dosáhl osamostatnění od Řezna a zřízení biskupství v Praze, které bylo podřízeno arcibiskupství v Mohuči (Obr. 4). První pražští biskupové pocházeli z misionářského prostředí. První pražský biskup Dětmar a v pořadí třetí Thiddag pocházeli ze saského kláštera Corvey, čtvrtý Ekkehard byl benediktinem z kláštera Nienburg an der Saale. Druhý biskup Vojtěch (studoval na škole magdeburského dómu) se stal také benediktinem, ale v Římě v klášteře svatých Bonifáce a Alexia. Na konci 10. století se v Čechách objevily jako další důležitý christianizační prvek domácí mužské kláštery (Břevnov, Ostrov); první ženský dům (Damenstift) byl spojen s Pražským hradem již od doby založení biskupství. Nová diecéze byla od začátku spojena s novým světcem, se svatým knížetem Václavem. O jeho svatosti informuje ještě s určitými rozpaky první redakce kroniky Widukinda z Corvey (967/8); souvislost s klášterem v Corvey není náhodná. V době založení biskupství vznikaly první svatováclavské legendy. Jejich řezenská redakce spojuje začátek českého křesťanství s knížetem Spytihněvem I., česká redakce hovoří o jeho velkomoravských počátcích. Kult další světice svaté Ludmily se projevuje v podobě raných legend 10. století, ale byl pěstován skoro až do poloviny 12. století především v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Christianizační proces probíhal v době zanikajícího předkřesťanského náboženství, ve starší literatuře se tato perioda nazývá dobou dvojvěří. O podobě tohoto náboženství jsme informováni jenom málo. Svatováclavské legendy mluví zcela vágně o svatyních fana, kronikář Kosmas a Opatovický homiliář informují o přežívajících rituálech, o pohanských ritech přežívajících v podobě pověry (Obr. 5). Jde přitom nejenom o pohřby ve volné krajině, které neodpovídaly křesťanskému úzu. Archeologie pro tuto dobu dokládá poslední mohylová pohřebiště, žárové hroby byly v 10. století již zapomenuty. Zprávy hovoří o noční hlídce u zemřelých, o obětích u pramenů, o uctívání nebeských těles, o věštbách, o vykácení posvátných hájů, na jejichž základě

68 Hochzeit Christianisierung 1 Svatba Christianizace 2 B 1 Gumpold von Mantua, Vita des heiligen Wenzel, SW Deutschland vor Fürstin Emma, die Gemahlin Boleslavs des II., den hl. Wenzel als Schutzpatron von Dynastie und Land anbetend. Christus krönt Wenzel mit einer Märtyrerkrone. Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel Cod. Guelf Aug. 4, fol. 21r. Gumpold Mantovský, Život svatého Václava, jihozápadní Německo před rokem Kněžna Emma, manželka Boleslava II., adoruje sv. Václava jako patrona dynastie i státu. Kristus korunuje Václava mučednickou korunou. Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel Cod. Guelf Aug. 4, fol. 21r. 2 Die Rotunde von Budeč. Sie ist das älteste stehende Kirchengebäude in Böhmen; an der Wende vom 9. zum 10. Jahrhundert von Fürst Spitihněv errichtet. Rotunda na Budči. Rotunda na Budči je nejstarší stojící chrámovou stavbou v Čechách, byla vybudována na přelomu 9. a 10. století knížetem Spytihněvem. B Hl. Augustinus, De civitate Dei, Böhmen um 1200, Fortsetzung der Schreibertradition von Hildebert und Everwin. Illumination mit Darstellung des Himmlischen Jerusalems, in der rechten unteren Ecke wurden drei gerechte Böhmen angebracht, die Platz in der Gemeinschaft Gottes verdient haben. Ausdruck einer selbstbewussten nationalen Selbstpräsentation. Archiv Pražského hradu, fond Knihovna metropolitní kapituly u sv. Víta, inv. č. A 7, fol. 1v. Sv. Augustinus, De civitate Dei, Čechy okolo 1200, pokračování tradice písařů Hildeberta a Everwina. Iluminace s vyobrazením Nebeského Jeruzaléma, v pravém dolním rohu jsou umístěni čtyři spravedliví Čechové, kteří si zasluhují místo v obci Boží. Jde o výraz sebevědomé národní sebereprezentace. Archiv Pražského hradu, fond Knihovna metropolitní kapituly u sv. Víta, inv. č. A 7, fol. 1v. 4 Heinrich IV. bestätigt den Umfang der Prager Diözese in den Grenzen des Regnums von Boleslavs I. und Boleslavs II. Staatsarchiv Würzburg, Domkapitel Mainz Urkunden 1086 April 29. Jindřich IV. potvrzuje rozsah pražské diecéze v hranicích regna Boleslava II. Staatsarchiv Würzburg, Domkapitel Mainz Urkunden 1086 April 29. Hochzeit Christianisierung 3 4 Svatba Christianizace

69 Hochzeit Christianisierung Der Christianisierungsprozess verlief parallel mit dem Niedergang der vorchristlichen Religion. In der älteren Literatur wird diese Periode auch als Zeit der Doppelgläubigkeit bezeichnet. Über das Wesen dieser Religion liegen nur wenige Informationen vor. Die St. Wenzelslegende spricht ganz vage von Heiligtümern Fana. Der Chronist Kosmas und das Opatowitzer Homiliar (bischöfliches Predigtbuch) berichten von noch überlebenden Ritualen, von heidnischen, in Form von Aberglauben überlebenden Riten (Abb. 5). Dabei handelte es sich nicht nur um Bestattungen in freier Landschaft, die dem christlichen Brauch widersprachen. Aus jener Zeit sind archäologisch auch die letzten Hügelgräber nachgewiesen; Brandgräber gehörten im 10. Jahrhundert bereits der Vergangenheit an. Die Berichte sprechen von nächtlichen Totenwachen bei den Verstorbenen, von Opferhandlungen an Quellen, Verehrung von Weissagungen und Rodungen hei liger Haine, auf deren Grundlage man von einer gemeinsamen europäischen geistlichen Kultur sprechen kann. Der Christianisierungsprozess in Böhmen gipfelte im 13. Jahrhundert, als das Netz der Pfarreien vollendet war und die sog. zweite Christianisierungswelle einsetzte. Eine gewisse Pause in diesem Prozess stellte die große Krise des ersten böhmischen Herrschaft um die Wende vom 10. zum 11. Jahrhundert dar, als das große Gebietskonglomerat Boleslavs I. und II., welches das Land um Krakau, Rotruthenien und Teile Ungarns umfasste, auseinanderbrach. Schließlich blieb davon nur der historische böhmische Kern zurück, der sich jedoch seine Einheit bewahrte und zur Ausgangsbasis für die künftige Expansion der Přemyslidenherrscher in den folgenden Jahrhunderten werden sollte. Die Christianisierung nördlich des Erzgebirges Nach der Eroberung des Landes in der ersten Hälfte des 10. Jahrhunderts wurden dort von den sächsischen Besatzern Militärbezirke eingerichtet, die man als Marken bezeichnete. An deren Mittelpunkten befanden sich die ersten Kirchen, die von der sorbischen Bevölkerung wegen ihrer Verbindung zu den militärischen Anlagen als kostel bezeichnet wurden, abgeleitet vom lateinischen Wort castellum, das die Burg, nicht aber das sakrale Gebäude gemeint hatte. Svatba Christianizace lze hovořit o společné evropské duchovní kultuře. Celý christianizační proces v Čechách vyvrcholil ve 13. století, kdy byla dobudována farní síť a kdy proběhla tzv. druhá vlna christianizace. Určitou přestávku v tomto procesu představovala velká krize prvního českého státu na přelomu 10. a 11. století, kdy se rozpadl velký územní konglomerát obou Boleslavů zahrnující Krakovsko, Červeňské hrady a severní část Uher. Nakonec z něj zbylo pouze historické české jádro, které si však podrželo svoji jednotu a stalo se základem budoucí expanze přemyslovských panovníků v následujících staletích. Christianizace severně od Krušných hor Po dobytí země v první polovině 10. století tam saští dobyvatelé zřizovali vojenské okrsky, označované jako marky. V jejich centrech se stavěly první křesťanské svatostánky, které srbské obyvatelstvo s ohledem na jejich spojení s vojenskými zařízeními označovalo slovem kostel, odvozeným z latinského výrazu castellum, jež znamenalo hrad, nikoli však církevní budovu. Když se císaři Otovi Velikému roku 968 podařilo zřídit magdeburské arcibiskupství, byla novému arcibiskupství podřízena současně založená biskupství v centrech marek Merseburg, Žíč (Zeitz) a Míšeň (Meißen). Již dříve začali s obracením Srbů žijících mezi Sálou a Labem jednotlivci, kteří se později stali právě v těchto centrech biskupy. Mezi nimi byl i Boso z bavorského kláštera svatého Jimrama u Řezna, kde měli zkušenosti z misijní činností v Čechách, na níž teď mohli stavět i v severním sousedství. V klášteře věděli, že předpokladem úspěšného kázání je znalost slovanského jazyka. Boso působil s použitím přinejmenším klíčových slovanských slov v okolí Žiče, kde uprostřed lesů založil minimálně jeden kamenný kostel. Když však byl později postaven před volbu, kterého biskupství se chce ujmout, rozhodl se Boso pro bezpečnější Merseburg. Nejistotu vládnoucí na srbském misijním území lze mimo jiné vysvětlit i tím, že jiní misionáři se pokoušeli působit na obyvatel B B Fürst Bořivoj und seine Gemahlin Ludmila bei der Götzenanbetung; Szene aus den Anfängen des böhmischen Christentums nach Vorstellungen des 14. Jahrhunderts. Abbildung aus Liber depictus. Kníže Bořivoj se s manželkou Ludmilou klaní modlám, výjev ze začátků českého křesťanství podle představ 14. století. Vyobrazení z Liber depictus. 6 Chronik Bischof Thietmars von Merseburg, Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek. Kronika merseburského biskupa Dětmara, Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek. Hochzeit Christianisierung 5 6 [ 054 ] Svatba Christianizace

70 Hochzeit Christianisierung Als Kaiser Otto dem Großen im Jahr 968 die Einrichtung des Erzbistums Magdeburg gelang, wurden der neuen Erzdiözese die gleichzeitig gegründeten Bistümer in den Markenmittelpunkten Merseburg, Zeitz und Meißen unterstellt. Schon vorher hatten einzelne, an diesen Plätzen später zu Bischöfen bestellte Personen mit der Missionierung der Sorben zwischen Saale und Elbe begonnen. Unter ihnen befand sich Boso aus dem bairischen Kloster St. Emmeram bei Regensburg, wo man über missionarische Erfahrung aus Böhmen verfügte, auf die man nun auch in dessen nördlicher Nachbarschaft aufbauen konnte. Man wusste dort, dass zur erfolgreichen Predigt die Kenntnis der slawischen Sprache notwendig war. Boso wirkte unter Verwendung zumindest slawischer Schlüsselworte in der Umgebung von Zeitz, wo er inmitten von Wäldern mindestens eine steinerne Kirche gründete. Als er aber später vor die Wahl gestellt wurde, welches Bistum er übernehmen wolle, entschied sich Boso für das sicherere Merseburg. Die im sorbischen Missionsgebiet herrschende Unsicherheit erklärt sich unter anderem auch dadurch, dass andere Missionare mit anderen Methoden als der Predigt in slawischer Sprache auf die Bevölkerung einzuwirken versuchten. So berichtet der Merseburger Bischof Thietmar über seinen Vorgänger Wigbert, dieser habe den heiligen Hain (lucum) Zutibure, Schkeitbar, der bei den Umwohnern immer in göttlichem Ansehen gestanden hatte und seit Urzeiten niemals verletzt worden war, völlig ausroden lassen (radicitus eruens); an seiner Stelle errichtete er eine Kirche für den heiligen Märtyrer Romanus (Thietmar, Chronik VI, 37) (Abb. 6). Die Verehrung natürlicher Heiligtümer durch die slawische Bevölkerung der Region um Lommatzsch beschreibt der Merseburger Bischof an einer anderen Stelle seiner Chronik: Glomaci ist eine nicht weiter als zwei Meilen von der Elbe entfernte Quelle; sie speist einen See, der nach Versicherungen der Einheimischen und Bestätigung durch viele Augenzeugen häufig wunderbare Erscheinungen hervorbringt. Wenn die örtlichen Bewohner (indigenae) Ruhe und Frieden zu erwarten haben und der Boden die Frucht nicht versagt, erfreut er, bedeckt mit Weizen, Hafer und Eicheln, die Herzen der sich oft an ihm versammelnden Umwohner (laetos vicinorum). Brechen dagegen wilde Kriegsstürme los, gibt er durch Blut und Asche im Voraus gewisse Kunde vom künftigen Ausgang. Ihn verehren und scheuen Svatba Christianizace stvo jinými metodami než kázáním ve slovanském jazyce. Kupříkladu merseburský biskup Dětmar (Thietmar) píše o svém předchůdci Wigbertovi, že dal úplně vykácet (radicibus eruens) posvátný háj (lucum) Zutibure (v dnešním Schkeitbaru), který okolní obyvatelé měli v božské úctě a nikdy ho nijak nenarušili ; na jeho místě postavil kostel ke cti svatého mučedníka Romana (Dětmar, Kronika VI, 37) (Obr. 6). Na jiném místě své kroniky popisuje merseburský biskup uctívání přírodních svatyní slovanským obyvatelstvem v okolí Lommatzsche: Glomaci je místo ne více než dvě míle vzdálené od Labe, kde se podle ujišťování domácích často odehrávají zázračná zjevení, jak dosvědčuje mnoho očitých svědků. Když místní obyvatelé (indigenae) očekávají klid a mír a půda jim vydá bohatou úrodu, potěší srdce obyvatel z okolí (laetos vicinorum), neboť se pokryje pšenicí, ovsem a žaludy. Strhnouli se naopak divoké válečné bouře, s jistotou oznamuje krví a popelem neblahou budoucnost. Všichni obyvatelé (to místo) ctí a mají ve větší bázni než kostely, byť i v nejistém očekávání (Dětmar, Kronika I, 3). Protože saští dobyvatelé šířili novou víru zčásti násilím, pokládali Srbové křesťanství dlouho za náboženství, jež se týká jen vetřel- ců. V tu dobu vznikl velký protiklad mezi křesťanstvím, které samo sebe chápalo jako univerzální náboženství, a formami víry vztahujícími se k rodovým skupinám rané doby dějinné, v nichž se předpokládalo a bylo pokládáno za samozřejmé, že každá země či každý lid má svá vlastní božstva. Hans-Dietrich Kahl razil pro takové regionálně omezené formy víry pojem rodové náboženství. 11. a 12. století charakterizovala jak v jádře srbského území mezi Sálou a Labem, tak i v Horní a Dolní Lužici stále intenzivnější christianizace, jež se odrážela především v zakládání kolegiátních klášterů ve Wurzenu, Riese a Budyšíně a nového benediktinského kláštera v Gubenu, a konečně pak roku 1165 založením cisterciáckého kostela v Dobrilugk- Kirchhainu. Nový impuls dostalo i zakládání venkovských kostelů, když koncem 11. století Wiprecht Grojčský (von Groitzsch) inicioval první velkoplošnou kultivaci krajiny po obou B B 7/ Hochzeit Christianisierung alle Einwohner mehr als Kirchen, wenn auch in ungewisser Erwartung (Thietmar, Chronik I, 3). Aufgrund der teilweise gewaltsamen Verbreitung des neuen Glaubens durch die sächsischen Eroberer hielten die Sorben das Christentum noch lange für eine nur diese Eindringlinge betreffende Religion. Es entstand in dieser Zeit ein großer Gegensatz zwischen dem sich als Universalreligion verstehenden Christentum und den auf die gentilen Gruppen der Frühzeit bezogenen Glaubensformen, in denen angenommen oder für selbstverständlich gehalten wurde, dass jedes Land oder jede Gens seine eigenen Gottheiten habe. Für solche regional begrenzten Glaubensformen prägte Hans-Dietrich Kahl den Begriff der Gentilreligion. Das 11. und 12. Jahrhundert war sowohl im sorbischen Kernraum zwischen Saale und Elbe als auch in Ober- und Niederlausitz, bei Milzenern, Daleminziern und Lusizern geprägt von einer langsam intensivierten Christianisierung, die sich vor allem in der Gründung von Kollegiatstiften in Wurzen, Riesa und Bautzen sowie in einem Benediktinerinnenkloster vor Guben, schließlich 1165 in dem Zisterzien serkloster von Dobrilugk-Kirchhain niederschlug. Einen ebenfalls neuen Schub erhielt auch das Niederkirchenwesen, als gegen Ende des 11. Jahrhunderts mit Wiprecht von Groitzsch ein erster großflächigerer Landesausbau im Gebiet beiderseits der Elster initiiert wurde, der zahlreiche Burgkapellen, das Kloster Pegau, in dem der Fürst schließlich auch begraben werden sollte, und zahlreiche Pfarrkirchen in den neu gegründeten Dörfern mit ihren Bewohnerschaften aus Einheimischen und zugewanderten Franken entstehen ließ (Abb. 7; Abb. 8). Seit dem 12. Jahrhundert kamen immer mehr Franken, Flandern, Rheinländer und Westfalen in die Länder östlich von Saale und Elbe. Erst mit diesem Fortschreiten des Landesausbaus im 12. und 13. Jahrhundert und dem damit einher gehenden völligen Wandel der Bevölkerungsstruktur setzte sich der neue Glauben endgültig durch, an dessen Missionierungsphase bald schließlich nur noch jene Kirchen erinnern sollten, die ihren ursprünglichen Platz in den Burgwarden als Hauptorten der Militärbezirke der Eroberungszeit gefunden hatten. Svatba Christianizace stranách řeky Elster, díky níž vznikla řada hradních kaplí, klášter Pegau, kde měl být kníže nakonec také pohřben, a četné farní kostely v nově zakládaných vsích s obyvatelstvem složeným z domácích i z nových přistě hovalců z Frank (Obr. 7; Obr. 8). Od 12. století přicházelo na území na východ od Sály a Labe stále více přistěhovalců z Frank, Flander a Porýní. Teprve touto kultivací krajiny ve 12. a 13. století a s ní spojenou naprostou proměnou struktury obyvatelstva se definitivně prosadila nová víra, a upomínkou na její misijní fázi už brzy nakonec budou jen kostely, umístěné na strážních hradech jako v centrech vojenských okrsků z časů dobývání. Literatur/Literatura: Sommer 2000/2001 und 2009; Sommer/Třeštík/Žemlička/Opočíć 2007; Žemlička/Sommer 2015

71 Hochzeit Christianisierung 7 8 Svatba Christianizace B 7 Grabstein Wiprechts von Groitzsch. Rekonstruktion im smac Staatliches Museum für Archäologie Chemnitz. Náhrobek Wiprechta Grojčského. Rekonstrukce v smac Staatliches Museum für Archäologie Chemnitz. 8 Die romanische Kirche Hohen Thekla, Leipzig stammt aus dem 12. Jahrhundert. Románský kostel Hohen Thekla, Lipsko pocházející z 12. století. 136 Familie Rodina C

72 Nový prostor pro vzájemné vztahy Ve 12. století proniká do temna Krušných hor světlo. Poprvé vznikají ve vyšších polohách venkovská sídliště. Bohatá ložiska stříbra a volné plochy půdy přitahují ze západu německy mluvící přistěhovalce. Zeměpanská vrchnost je láká hospodářskými přísliby a privilegii. Vznikají vesnice, města a kláštery. Z Čech přichází tato kolonizace iniciovaná panovníky a šlechtou poněkud později a šíří se na zbývající území. Každodenní život v nově se formujících městech je takřka identický. Společenský život se v saských a v mnoha českých městech řídí magdeburským městským právem. V umění se zase zdrojem inspirace, a to i pro teritoriální knížata z rodu Wettinů, stává skvělá dvorská kultura a politická a umělecká sebeprezentace českého krále a římského císaře Karla IV. C C Neuer Beziehungsraum Im 12. Jahrhundert kommt Licht ins Dunkel des Erzgebirges. Erstmals entstehen auf höheren Lagen ländliche Siedlungen. Reiche Silbererzvorkommen und freie Bodenflächen ziehen deutschsprachige Zuwanderer aus dem Westen an, die das gesamte Erzgebirge besiedeln. Die Landesherren locken mit wirtschaftlichen Versprechen und Privilegien. Es entstehen Dörfer, Burgen, Städte und Klöster. Von Böhmen aus erfolgt dieser Ausbau initiiert von Herrschern und Adel später und erstreckt sich auf die verbleibenden Gebiete. Nahezu identisch ist das Alltagsleben in den sich herausbildenden Städten. Das Magdeburger Stadtrecht regelt für die Städte im Gebiet Sachsens und für viele böhmische Gründungen das gesellschaftliche Leben. In der Kunst wiederum wird die glanzvolle Hofkultur und politischkünstlerische Selbstdarstellung des böhmischen Königs und römisch-deutschen Kaisers Karl IV. zur Quelle der Inspiration, auch für die wettinischen Landesherren.

73 1 [ 072 ] C C Marius Winzeler Kanzler in Prag, Bischof in Meißen, europäischer Netzwerker im 13. Jahrhundert: Bernhard III. von Kamenz Kancléřem v Praze, biskupem v Míšni, tvůrcem evropských vazeb ve 13. století: Bernard III. z Kamence Zu den schillerndsten Persönlichkeiten im mitteleuropäischen Machtgefüge des ausgehenden 13. Jahrhunderts gehörte Bernhard III. von Kamenz (Abb. 1), Ritter und Geistlicher. Wie kein anderer agierte er als Politiker und Diplomat zwischen der Mark Meißen und Brandenburg, Böhmen und Schlesien. Er ist um 1230 geboren und entstammte einer ursprünglich aus Franken kommenden Reichsministerialenfamilie. Diese nannte sich zunächst nach ihrem Sitz an der Saale von Vesta und gelangte dann über die Mark Meißen gegen 1190 ins Bautzener Land, wo sie den Namen der von ihr gegrün deten Stadt Kamenz übernahm. Die nunmehrigen Herren von Kamenz standen dadurch im Lehensverhältnis zu den Markgrafen von Meißen, den Bischöfen von Meißen und in der Oberlausitz zum König von Böhmen. Etliche Orte der Oberlausitz dokumen tieren den von Familienmitgliedern vorgenommenen Landesausbau, wie etwa Bernsdorf, Bernstadt und Wittichenau. Bernhard III. war ein nachgeborener Sohn Bernhards II. von Kamenz und konnte in Italien studieren. Er erbte ein Drittel der Herrschaft und setzte dort mit seiner Mutter und seinen Geschwistern den letzten Willen seines Vaters in die Tat um, die Gründung des Klosters St. Marienstern. Er selbst trat in den geistlichen Stand, wurde Domherr von Meißen und beschritt mit eindrücklicher Konsequenz die kirchliche Karriereleiter, die ihn vom Domdekan und Domprobst auf den Bischofsthron in Meißen führte (Abb. 2). Genau in dieser Zeit erlebte der gotische Dom zu Meißen entscheidende Bauphasen: zum einen wurde der Hohe Chor mit den Stifterfiguren des Naumburger Meisters vollendet, zum anderen begann der Bau des Langhauses als Halle. K nejdůležitějším osobnostem středoevropských mocenských struktur konce 13. století patřil Bernard III. z Kamence (Obr. 1), rytíř a duchovní. Jako nikdo jiný působil coby politik a diplomat mezi míšeňskou markou a Braniborskem, Čechami a Slezskem. Narodil se kolem roku 1230 a patřil k rodu říšských ministeriálů původem z Frank. Jeho rodina se prvotně nazývala z Vesty podle svého sídla na řece Sále, ale potom se kolem roku 1190 dostala přes míšeňskou marku do Budyšínska, kde přijala jméno podle města Kamence, které založila. Páni z Kamence byli v lenním vztahu k míšeňským markrabím, míšeňským biskupům a v Horní Lužici k českému králi. Jejich kolonizační činnost dodnes dokládají některé hornolužické obce, např. Bernsdorf, Bernstadt a Wittichenau. Bernard III. byl pohrobkem Bernarda II. z Kamence a nejspíš studoval v Itálii. Zdědil třetinu panství a společně s matkou a sourozenci splnil poslední vůli svého otce, když založil klášter St. Marienstern. Vstoupil do duchovního stavu, stal se kanovníkem v Míšni a stoupal po církevním kariérním žebříčku, který ho zavedl od hodnosti dómského děkana a probošta až na biskupský stolec (Obr. 2). V této době gotický dóm v Míšni procházel rozhodujícími stavebními fázemi: byl dokončen vysoký chór s postavami zakladatelů od Naumburského mistra a započala stavba podélného stejnolodí. Bernard se nicméně zdržoval v Míšni jen vzácně, neboť byl činný ve službách nejen braniborských markrabat a slezských vévodů, ale i českého krále. S určitostí máme dolo-

74 Familie Bernhard III. von Kamenz Bernhard hielt sich allerdings nur selten in Meißen auf, denn er wirkte in den Diensten der Mark grafen von Brandenburg, Herzöge von Schlesien und des böhmischen Königs. Spätestens seit September 1290 gehörte er zum Gefolge des damals 21-jährigen böhmischen Regenten Wenzel II. Zuvor hatte er als Kanzler und nächster Vertrauter eine wichtige Stellung am Hof des Herzogs Heinrich IV. Probus in Breslau/Wrocław eingenommen. Dort war er nicht nur mit der Schlichtung im kriegerischen Streit zwischen dem Herzog und dem Bischof von Breslau befasst gewesen, sondern auch als Unterhändler Heinrichs im Bemühen um die polnische Königskrone. Letzteres war wohl der Grund dafür, dass Wenzel II. ihn nach dem Tod Heinrichs zu sich berief, sah er sich doch als dessen legitimer Erbe. Heinrich Probus und Wenzel II. waren für ihre glanzvolle Hofhaltung und als Minnesänger bekannt. Bernhard sollte nun die dynastische Nachfolge in Schlesien sichern und dadurch die Ausdehnung der böhmischen Macht nach Polen befördern. Er stieg rasch auf und nahm bald einen zentralen Platz in dem von hohen geistlichen Würdenträgern besetzten Kreis von Räten Wenzels II. ein. Er trug inoffiziell den Titel eines Kanzlers und füllte bis zu seinem Tod 1296 die entsprechenden Aufgaben klug und fürsorglich aus, wie es in der zeitgenössischen Königsaaler Chronik des Petrus von Zittau heißt. Er hatte wesentlichen Anteil am Zustandekommen wichtiger Verträge, die Wenzel II. im August 1300 die polnische Krone verschafften. Zudem vermittelte Bernhard in der schwierigen Beziehung Wenzels zu seinem Schwiegervater Rudolf von Habsburg und vertrat seinen Herrn im Mai 1292 mit großem Pomp bei der Wahl des römischen Königs in Frankfurt am Main. Schließlich prägte Bernhard das die Zisterzienser begünstigende kirchenpolitische Wirken des böhmischen Herrschers reformierte er im Auftrag des Papstes Nikolaus IV. den von Prinzessin Agnes von Böhmen gegründeten Kreuzherrenorden entschloss sich Wenzel II., die bisherige Grablege der Přemysliden im Prager Agneskloster aufzugeben und ein neues Haus kloster zu gründen. Bernhard überzeugte seinen Herrn vom Standort Königsaal/Zbraslav (Aula Regia) an der Moldau. Es erstaunt daher nicht, dass sich Wenzel für Bernhard verwandte, als im März 1293 ein Nachfolger für den verstorbenen Bischof Witego von Meißen gesucht wurde. Petrus von Zittau überliefert, dass Nur Rodina Bernard III. z Kamence ženo, že od září 1290 byl členem družiny tehdy jednadvacetiletého českého panovníka Václava II. Předtím zaujímal jako kancléř a nejbližší důvěrník významné postavení na dvoře vratislavského vévody Jindřicha IV. Proba. Jeho úkolem bylo nejen dosáhnout smíru v ozbrojeném sporu mezi vévodou a vratislavským biskupem, ale také vystupovat jako vyjednavač v Jindřichově úsilí o dosažení polské královské koruny. To bylo patrně také důvodem, proč si ho po Jindřichově smrti povolal Václav II., jenž se pokládal za Jindřichova legitimního dědice. Bernard měl zajistit dynastickou posloupnost ve Slezsku a dopomoci k rozšíření moci českého krále do Polska. Jeho politická kariéra byla rychlá a brzy zaujal ústřední pozici mezi rádci vysokými církevními hodnostáři Václava II. Neoficiálně se honosil titulem kancléře a veškeré povinnosti plnil až do své smrti roku 1296 chytře a pečlivě, jak se píše v soudobé Zbraslavské kronice od Petra Žitavského. Měl podstatný podíl na úspěšném uzavření závažných smluv, které v srpnu 1300 přinesly Václavovi polskou korunu. Bernard navíc vyrovnal neshody ve Václavově složitém vztahu k jeho tchánu Rudolfovi Habsburskému a s velkou pompou zastupoval v květnu 1292 svého pána při volbě římského krále ve Frankfurtu nad Mohanem. A konečně Bernard uplatnil svůj vliv na českého panovníka v oblasti církevní politiky, což se promítlo do královy intenzivní podpory cisterciáckého řádu. Roku 1291 z pověření papeže Mikuláše IV. reformoval křižovnický řád založený princeznou Anežkou Českou. Roku 1292 se Václav II. rozhodl opustit dosavadní přemyslovské pohřebiště v pražském Anežském klášteře a založit nový klášter těsně spjatý s královskou dynastií. Bernard svého pána přesvědčil o výhodách jeho umístění na Zbraslavi (Aula Regia) na vltavském břehu. Proto je tedy pochopitelné, že se Václav angažoval v Bernardův prospěch, když byl v březnu 1293 hledán nástupce zesnulého biskupa Vítka (Witego) Míšeňského. Petr Žitavský uvádí, že Bernardovu volbu prosadil český král, pro něhož bylo bezpochyby výhodné mít na míšeňském C C Familie Bernhard III. von Kamenz die Wahl Bernhards vom böhmischen König durchgesetzt worden war. Zweifellos war es für diesen von Vorteil, seinen treuen Berater auf dem Meißener Bischofsthron zu wissen, strebte er doch danach, seinen Machtbereich auch nach Nordwesten abzurunden. Dass diese Pläne aufgingen, zeigte sich während der Amtszeit Bernhards im Gewinn der Stadt Pirna an der Elbe, die Bischof Bernhard 1293 der böhmischen Krone veräußerte und die danach bis 1405 in deren Besitz blieb. Bis zu seinem Tod im Oktober 1296 gehörte Bernhard zum Hof Wenzels II. und hielt sich auch als Bischof nur sporadisch in Meißen auf. Bernhard III. von Kamenz war ein treuer Höfling und ein nicht zu unterschätzender Politiker, doch er verfolgte auch ein eigenes Ziel: den Bau und die Ausstattung der 1248 gegründeten Zisterzienserinnen Abtei St. Marienstern. Er nutzte dafür alle seine Verbindungen und schuf sich mit diesem Kloster zwischen 1259 und seinem Tod 1296 ein monumentales Denkmal, in dem er auch bestattet wurde (Abb. 3). Baulich orientierte sich der Stifter an der schlesischen Reformarchitektur der Zisterzienser und an der Meißner Dombauhütte. Hinsichtlich der Ausstattung richtete sich Bernhard vor allem nach der Hofkunst Wenzels II. und profitierte von der Gunst und Unterstützung des böhmischen Königs. Von seinen Reisen und vor allem aus Prag brachte Bernhard nicht nur kostbare Handschriften und prunkvolle Gefäße nach St. Marienstern, sondern auch ein bedeutendes Heiltum, einen einzigartigen Reliquienschatz, der bis heute erhalten geblieben ist. zur Ansicht Rodina Bernard III. z Kamence biskupském stolci svého důvěrného rádce v souvislosti se snahami o nastolení své vlády i severozápadním směrem. Tyto plány po dobu Bernardova působení v úřadě vycházely, což se také projevilo v případě města Pirny na Labi, které biskup roku 1293 postoupil české koruně, v jejímž držení zůstalo do roku Bernard patřil až do své smrti v říjnu 1296 k Václavovu dvoru a jako biskup pobýval v Míšni jen sporadicky. Bernard III. z Kamence byl věrným dvořanem a politikem, jehož nebylo radno podceňovat. Mezi lety prosa zoval vlastní zájmy, využívajíc všechny své konexe při budování cisterciáckého opatství St. Marienstern, založeného roku Tímto klášterem si vystavěl monumentální pomník, v němž byl také pochován (Obr. 3). Jako stavebník se orientoval na cisterciáckou slezskou reformní architekturu a stavební huť při míšeňské katedrále. Při vybavení chrámu se zaměřoval především na dvorské umění Václava II., k čemuž mu napomáhala podpora českého krále. Ze svých cest, zvláště z Prahy, si Bernard přivezl do St. Mariensternu nejen drahocenné rukopisy a nádherné nádoby, ale také nebývalou svátost, dodnes zachovanou jedinečnou sbírku relikvií. Literatur/Literatura: Knothe 1865; Schlesinger 1955; Charvátová 1998; Dvořáčková-Malá 2006 ; Winzeler 2010 und 2011

75 Familie Bernhard III. von Kamenz Rodina Bernard III. z Kamence 2 [ 070 ] 3 [ 071 ] C 1 Siegel des Bischofs Bernhard von Meißen, 1295, Urkunde Nr. 38, Zisterzienserinnenabtei St. Marienstern, Archiv. Die einzige zeitgenössische Darstellung Bernhards III. von Kamenz zeigt ihn in alter Tradition als thronenden Würdenträger mit den Insignien seines Amtes. Biskupská pečeť Bernarda z Kamence, 1295, listina č. 38, Zisterzienserinnenabtei St. Marienstern, Archiv. Jediné soudobé vyobrazení Bernarda III. z Kamence ho zobrazuje podle staré tradice jako hodnostáře sedícího na trůně s insigniemi jeho úřadu. 2 Pontifikalring mit Onyx, Silber schwach vergoldet, Sachsen oder Böhmen, 13. Jh., Umschrift: +AVE MARIA GRACIA 6 O BER(NARDE) I O Pontifikální prsten s onyxem, slabou vrstvou pozlacené stříbro, Sasko nebo Čechy, 13. stol., nápis: +AVE MARIA GRACIA 6 O BER(NARDE) I O 3 Sog. Stifterkelch, Silber, vergoldet, Böhmen oder Sachsen, um Der kleine Reisekelch stammt aus Bernhards Besitz und wurde, wie damals üblich, dem verstorbenen Priester mit ins Grab gegeben. Tzv. donátorský kalich, zlacené stříbro, Čechy nebo Sasko, kolem Malý cestovní kalich pochází z Bernardova majetku a byl, jak bylo tehdy zvykem, dán do hrobu spolu se zemřelým knězem. 144 C Hauke Kenzler Tomáš Klír Das Erzgebirge im Mittelalter: trennend und verbindend Krušné hory ve středověku: oddělující i spojující Heute kennt man das Erzgebirge als touristisch intensiv erschlossene Region. Eine abwechslungsreiche Mittelgebirgslandschaft mit ausgedehnten Waldgebieten und die Nähe zu den großen Städten des sächsischen und böhmischen Tieflandes bieten sommers wie winters eine Fülle von Erholungsmöglichkeiten. Auf den mittelalterlichen Menschen hat es jedoch lange Zeit einen abweisenden Eindruck gemacht. Noch Thietmar von Merseburg kennt es am Beginn des 11. Jahrhunderts als Miriquido, was sich als Dunkelwald wiedergeben lässt. Das raue Klima in den Höhenlagen, nährstoffarme oder vermoorte Böden sowie ein zerklüftetes Relief waren für Siedler wenig attraktiv. So bildete die Waldwildnis über Jahrhunderte eine natürliche Barriere und der einheitliche, eigentlich verbindende Naturraum wurde zur Trennlinie. Noch heute verläuft die Grenze zwischen Deutschland und der Tschechischen Republik auf dem Gebirgskamm. Erste Aktivitäten Dennoch wurde das Erzgebirge bereits in ur- und frühgeschichtlicher Zeit nicht von allen Menschen gemieden. Für die späte Bronzezeit sind wenige Bergbauspuren bekannt, die den Reichtum an Erzen nutzten, durch den das Gebiet am Ende des Mittelalters seinen noch heute geläufigen Namen erhielt. Auch in der nachfolgenden Eisenzeit gelang keine dauerhafte Besiedlung und noch im slawischen Frühmittelalter blieben Lagen über 400 m Höhe weitgehend siedlungsfrei (Abb. 1). Eine rasche Änderung sollte erst mit dem Beginn des 12. Jahrhunderts eintreten. Diese fällt nicht von ungefähr in die Zeit der so genannten Ostsiedlung (Abb. 2). Zunächst lässt sich der Ausbau der Wegeverbindungen über das Gebirge feststellen. Zu Beginn des 12. Jahrhunderts können über archäologische und archivalische Quellen vier bis fünf Querungen nachgewiesen werden, die oft als böhmische Steige Krušné hory dnes známe především jako turisticky intenzivně využívané území. Rozmanitá horská krajina s rozsáhlými lesními porosty, lemovaná velkými městy v saském i českém vnitrozemí, nabízí v létě i v zimě spoustu rekreačních možností. Středověkého člověka však dlouhou dobu odra zovala. Ještě kronikář Dětmar z Merseburgu zmiňuje počátkem 11. století Krušné hory jako Miriquido, což lze přeložit jako Temný hvozd. Drsné klima ve vyšších polohách, na živiny chudé a bažinaté půdy a rozeklaný reliéf nebyly pro zemědělské osídlení příliš atraktivní. Zalesněná divočina tak po staletí tvořila přirozenou bariéru a jednotný, vlastně propojující přírodní prostor se stal dělicí linií. Ještě dnes probíhá hranice mezi Německem a Českou republikou právě po hřebeni Krušných hor. První aktivity Přesto se v pravěku a v rané době dějinné lidé Krušným horám nevyhýbali. Z pozdní doby bronzové jsou známy stopy po důlní činnosti, která využívala bohatství rud, díky nimž hory dostaly v pozdním středověku jméno, jež v obou jazycích přetrvalo dodnes. Ani v následující době železné zde nevzniklo žádné trvalé osídlení a polohy nad 400 metrů nad mořem nebyly osídleny ani v raném středověku (Obr. 1). Rychlá změna přišla teprve na počátku 12. století a není náhodou, že spadá do období vrcholně středověké kolonizace (Obr. 2). Jako první je možno sledovat rozvoj komunikačních koridorů napříč horami. Pro počátek 12. století lze archeologicky i v písemných pramenech doložit existenci pěti hlavních cest přes krušnohorský hřeben, jimž se na

76 Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Osídlování vyšších poloh začalo kolem poloviny 12. století a rychle nabralo přímo závratné tempo. Už kolem přelomu 12. a 13. století, tedy o jednu až dvě generace později, byla vytvořena komplexní sídlištní struktura sahající až po horské hřebeny. Rychlý sídelní postup souvisel s významnými společenskými změnami na prahu vrcholného středověku, především s nástupem rané pozemkové šlechty, která měla bezprostřední zájem na růstu a stabilizaci svého pozemkového vlastnictví. Hybatelem kolonizace a zakládání nových zemědělských sídlišť se tak na německé straně stávala ministeriální šlechta a drobní nositelé vrchnostenských práv, kteří rychle zaplnili celý prostor hor svými hrady (Obr. 3). Právě v časnějším prosazení společenských změn hledáme příčinu, proč kolonizace probíhala zprvu hlavně ze severu, a nikoli z Čech. Pokud jde o vlastní kolonizační činnost, česká šlechta získala oproti panovnické moci vliv až relativně pozdě. Pouze mocnému rodu Hrabišiců se podařilo realizovat úspěšná založení významných sídlišť na severní straně hor, jak dokládá např. město Sayda při cestě z Mostu do Freibergu. Kláštery hrály při osídlování Krušných hor jen podřadnou roli. Raná zalobezeichnet werden. Diese zeugen von einem intensivierten Handel und der Zunahme der Bevölkerung in den Randgebieten des Gebirges. Zugleich kam es an den Endpunkten der Wege, am nördlichen und südlichen Erzgebirgsfuß, zu einer erheblichen Siedlungsverdichtung und zur Gründung erster christlicher Kirchen. Die Johanniskirche in Plauen wurde 1122 geweiht, eine Pfarrkirche im Territorium Zwickau im Jahr Die Nutzung des Waldes für Holzeinschlag oder die Gewinnung von Holzkohle, Harz, Pech oder Teer mag bereits vor der permanenten Besiedlung einsetzen. Der Nachweis von Umfang und Alter dieser Gewerbe konnte für das Erzgebirge aber noch nicht zufriedenstellend geführt werden. Es fehlen sowohl großflächige holzkundliche und bauforscherische Untersuchungen geflößter Hölzer, als auch 14C-Datierungen der bekannten Meilerplätze. Auch eine frühe jagdliche Nutzung ist wahrscheinlich, doch ebenfalls nicht belegbar. Adelige und Bauern schaffen dauerhafte Siedlungen Der Siedlungsausgriff in die höheren Lagen begann um die Mitte des 12. Jahrhunderts und verlief geradezu rasend schnell. Bereits um die Wende zum 13. Jahrhundert, also nur eine bis zwei Generationen später, hatte sich bis in die Kamm lagen hinauf eine komplexe Siedlungsstruktur etabliert. Motor der Kolonisation waren offenbar primär ritterliche Dienstleute (Ministeriale) und kleine Herrschaftsträger, die den gesamten Gebirgsraum sehr schnell mit Burgen besetzten (Abb. 3). Die Sicherung von Herrschaftsansprüchen war also gekoppelt an die tatsächliche tätige Inbesitznahme, die zugleich die Gründung ländlicher Siedlungen nach sich zog. Dass die Kolonisation vornehmlich von Norden erfolgte und nicht von Böhmen aus, hängt vermutlich mit der dortigen Herrschaftsstruktur zusammen. Es gewann der böhmische Adel für eine erfolgreiche eigene Siedlungstätigkeit offenbar erst zu spät an Einfluss gegenüber dem König. Lediglich dem mächtigen Geschlecht der Hrabišice/Hrabischitz gelang es entlang des Weges von Most/Brüx nach Freiberg auch auf der Nordseite wichtige Gründungen, wie etwa die Stadt Sayda, anzusetzen. Den Klöstern kam für den Landesausbau nur eine untergeordnete Rolle zu. Die frühen reichsländischen Klostergründungen besaßen keinen praktischen Bezug zur Rodina Krušné hory ve středověku německé straně často říkalo české stezky. Ty svědčí o intenzivním obchodu a zahuštění obyvatelstva v koncových bodech cest, při severním i jižním úpatí Krušných hor, kde byly také zakládány první křesťanské kostely. Kostel svatého Jana v Plavně (Plauen) byl vysvěcen roku 1122, farní kostel Panny Marie v teritoriu Cvikov (Zwickau) již v roce Využívání lesa ke kácení dřeva nebo k získávání dřevěného uhlí, pryskyřice, smůly a dehtu začalo možná již před trvalým lenním územím. Uspokojivý důkaz o rozsahu a stáří těchto lesních řemesel však pro Krušné hory zatím podat nelze. Chybějí jak velkoplošné dendrologické a stavebně technické výzkumy splavovaného dřeva, tak i datování známých milířů metodou C14. Pravděpodobné je i časné lovecké využití, které však rovněž nelze doložit. Šlechta i sedláci budují trvalá sídliště C C Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Kolonisation oder erlangten nur örtlich begrenzte Ausstrahlung. Die aussichtsreicheren Stiftungen der Wettiner lagen zeitlich bereits zu spät, um wesent lichen Einfluss zu erlangen. Erfolg durch Vielfalt Das Auskommen der bäuerlichen Siedler wurde einerseits durch das hochmittelalterliche Klimaoptimum begünstigt, das gegen Ende des 12. Jahrhunderts für ähnliche klimatische Verhältnisse sorgte, wie wir sie heute vorfinden. Auf der anderen Seite kann man eine kleinräumig genau überlegte Auswahl der Siedlungsplätze mit den besten naturräumlichen Voraussetzungen erkennen. Zuverlässig wurden jene Plätze besiedelt, welche die günstigsten Böden, die geringste Geländeneigung sowie die längste Sonneneinstrahlung boten. Aus verschiedenen Indizien lässt sich zudem auf eine hohe Bedeutung der Viehhaltung gegenüber dem Ackerbau schließen. Zugleich setzten die Siedler auf weitere Wirtschaftsweisen. So war die Bau- oder Brennholzgewinnung ein starker Anreiz für die Besiedlung, da der Wald um die aufblühenden Städte der Ebenen herum bereits knapp geworden war. In der Nähe vieler Dörfer siedelten sich Glashütten an, die mit Nahrungsmitteln und Brennmaterial aber auch Arbeitskräften versorgt werden mussten. Erste frühstädtische Wirtschaftszentren entstanden für den Bergbau hatte man beim späteren Freiberg reiche Silbererze gefunden. Ein weiterer sehr früher Bergbau, naturwissenschaftlich auf 1185 datiert, wurde bei Dippoldiswalde südlich von Dresden entdeckt. Das Bild einer solchen regelrechten Bergbaustadt wird am besten durch die archäologisch gut erforschte Siedlung auf dem Treppenhauer bei Chemnitz wiedergegeben (Abb. 4). Gegen Ende des 12. Jahrhunderts war hier eine auf die Gewinnung von Silber und Blei ausgerichtete Spezialsiedlung entstanden, die sich in ihrer Größe, der Dichte der Besiedlung und den Gebäudeformen nicht von zeitgleichen Städten unterschied. Die Besiedlung des Erzgebirges mit der Etablierung einer arbeitsteiligen Raumstruktur gelang letztlich aufgrund signifikanter gesellschaftlicher Veränderungen gegenüber dem frühen Mittelalter, die in einen gesamteuropäischen Transformationsprozess eingebunden sind. Ministerialität und Ritterstand konnten nur durch die Herausbildung Rodina Krušné hory ve středověku žení říšských klášterů neměla ke kolonizaci žádný praktický vztah a jejich význam byl pouze lokální. Perspektivní zakládací akty Wettinů přišly časově již příliš pozdě, než aby mohly mít podstatný vliv. Úspěch díky rozmanitosti Sídelní postup a život prvních generací usnadňovalo tzv. středověké klimatické optimum, díky němuž na konci 12. století panovaly klimatické podmínky podobné těm, které známe dnes. Na druhé straně lze jasně rozpoznat, že v mikroregionálním měřítku si kolonisté pečlivě vybírali místa s těmi nejlepšími sídelními předpoklady, jaké jim mohlo přírodní prostředí nabídnout. Pro osídlení byla zřetelně preferována místa s nejmenší svažitostí a nejlepším osluněním. Z různých indicií lze navíc usuzovat na značný význam chovu dobytka ve srovnání s polním hospodářstvím. První obyvatelé zároveň hledali doplňkovou obživu i v jiných druzích hospodaření. Silným stimulem pro osídlování byla kupříkladu těžba stavebního a palivového dřeva, které bylo v okolí vzkvétajících měst v rovinách již nedostatkovým zbožím. V blízkosti mnoha vesnic se usadily sklářské hutě, které bylo nutno zásobovat nejen potravinami a palivem, ale i pracovními silami. První raná hospodářská centra městského typu vznikala v souvislosti s důlní činností. Roku 1168 byly u pozdějšího Freibergu objeveny bohaté stříbrné rudy. Další velice rané dolování, přírodovědnými metodami datované do roku 1185, bylo objeveno u Dippoldiswalde jižně od Drážďan. Obraz výstavby takového raného horního města vidíme u archeologicky dobře prozkoumaného sídliště na Treppenhaueru u Chemnitz (Obr. 4). Koncem 12. století zde vzniklo speciální sídliště zaměřené na těžbu stříbra a olova, které se svou velikostí, hustotou osídlení a tvarem budov nelišilo od soudobých měst. Úspěšné osídlení Krušných hor a rozvoj komplexní sídelní struktury ve 12. a 1. polovině 13. století souviselo se společenskými a ekonomickými proměnami, jimiž prošla celá středověká Evropa. Předpokladem bylo prosazení výrazných společenských změn,

77 Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Rodina Krušné hory ve středověku Höhenmodell des Erzgebirges von Süden aus gesehen. Výškový model Krušných hor při pohledu z jihu. 2 Auch im Mittelalter blieb die Besiedlung der höheren Lagen dünner als in der Ebene, wie die Zusammenstellung aller Fundstellen zeigt. Také ve středověku bylo osídlení vyšších poloh řidší než v rovině, jak ukazuje přehled všech nalezišť. 3 Burgen und Burgstätten bis zur Zeit um Hrady a hradiště do doby kolem roku C 148 C 149 Familie Das Erzgebirge im Mittelalter neuer Gesellschaftsstrukturen während des 11. und 12. Jahrhunderts entstehen, die ursächlich auf die Auflösung des Fronhofsystems zurückgehen. Die einzelnen Betriebe bekamen größere Freiheiten in der Art der Wirtschaftsweise. Erträge wurden durch die Herausbildung ortsfester Dörfer mit gemeinschaftlichen Regelungen der Bewirtschaftung sowie technische Innovationen gesteigert. Abgaben und Frondienste wurden durch Geld zahlungen ersetzt. So konnte die agrarische Produktion verstärkt auf den Markt ausgerichtet werden. Marktorte und Städte gewannen in der Folge an Bedeutung. Von Beginn an hatten die Kolonisten mit widrigen naturräumlichen Umständen zu kämpfen. Ihr Risiko suchten sie durch eine gegenüber dem Ackerbau herausgehobene Bedeutung der Viehhaltung, das Betreiben von Waldwirtschaft aber auch von Glasherstellung und Bergbau zu minimieren. Die große spätmittelalterliche Wüstungsperiode nach Mitte des 14. Jahrhunderts überstanden die Bewohner des Erzgebirges, anders als im agrarisch geprägten Tiefland, daher weitgehend unbeschadet. Mit der zweiten großen Bergbauperiode, dem sogenannten Berggeschrey, seit Ende des 15. Jahrhunderts ging dann ein neuerlicher Aufschwung durch das Erzgebirge. Die Gründung einer Vielzahl weiterer Bergbausiedlungen blieb von Dauer, sodass das Erzgebirge heute die größte Städtedichte aller Gebirge weltweit aufweist. Wie die wichtige bäuerliche Besiedlung des Erzgebirges vorging, lässt sich sehr gut am Beispiel der Wüstung Spindelbach zeigen, die als einzige intensiv archäologisch untersucht worden ist. Leben an der Existenzgrenze die Wüstung Spindelbach Das Alltagsleben der Bergbauerngemeinden ist in dem untergegangenen mittelalterlichen Dorf Spindelbach (Katastergebiet Výsluní) dokumentiert, dessen Relikte im Gelände bis auf den heutigen Tag verblüffend gut erhalten geblieben sind. Angesichts seiner Meereshöhe von 800 bis 880 m stellt Spindelbach zudem das höchstgelegene mittelalterliche Dorf dar, das bisher durch die tschechische Archäologie systematisch untersucht wurde. Die mittelalterliche Besiedlung drang hier bis an die äußerste Grenze der landwirtschaftlichen Produktion vor. Als eine der Hauptursachen für die Aufgabe des Dorfs müssen daher die sich Rodina Krušné hory ve středověku zejména proměna struktur panovnické moci, nástup rané pozemkové šlechty a rozvoj tržní směny, jež nahradily starší redistribuční mechanismy. Teprve tyto změny umožnily vznik a rozvoj vrcholně středověkých měst jako prosperujících tržních center a zformování nové podoby venkovských sídel, jejichž základem se staly poddanské usedlosti s pevně danými právy a povinnostmi a se zemědělskou produkcí orientovanou ve větší míře i na trh. Obyvatelé Krušných hor se museli od začátku potýkat s nepříznivými přírodními podmínkami a toto riziko se snažili minimalizovat větším důrazem na chov dobytka oproti ornému zemědělství, získáváním doplňkové a sezónní obživy v lesních řemeslech, zapojením do sklářské výroby a v servisu pro hornické činnosti. Období velkého pozdně středověkého pustnutí, které nastoupilo v polovině 14. století, proto obyvatelé hor překonali bez větších škod, na rozdíl od zemědělsky orientovaných oblastí při jejich úpatí. Nový rozkvět přinesla Krušným horám druhá velká fáze horního podnikání, skutečný horní boom na konci 15. století. Založeno bylo mnoho hornických sídel, která přetrvala, takže Krušné hory se dodnes mohou pochlubit nejvyšší hustotou sítě měst ze všech pohoří na světě. Jak důležité rolnické osídlování Krušných hor probíhalo, si můžeme velice dobře ukázat na příkladu zaniklé vsi Spindelbach, která byla jako jediná intenzivně archeologicky prozkoumána. Život na hranici existence zaniklý Spindelbach Každodenní život horských rolnických komunit dokumentuje zaniklá středověká ves Spindelbach (kat. území Výsluní), jejíž relikty se v terénu dodnes unikátním způsobem dochovaly. Vzhledem ke své nadmoř - ské výšce ( m n. m.) Spindelbach zároveň představuje nejvýše položenou středověkou ves, která dosud byla soustavně zkoumána českou archeologií. Středověké osídlení zde dosáhlo samotných mezí zemědělské produkce. Za jednu z hlavních příčin opuštění vsi proto považujeme zhoršení

78 Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Rodina Krušné hory ve středověku C 4 Strukturelle Gliederung der Bergbausiedlung auf dem Treppenhauer bei Chemnitz. Strukturální členěné hornického sídliště na Treppenhaueru u Chemnitz. 5 Verbreitung der Waldhufendörfer. Rozšíření lesních lánových vsí (Waldhufendörfer). 6 Typisches Waldhufendorf im Erzgebirge. Vereinfachte Parzellierung nach dem neuzeitlichen Katasterplan. Röllingshain (Sachsen). Typická lesní lánová ves v Krušných horách. Zjednodušená parcelace podle novověkého katastrálního plánu. Röllingshain (Sasko). C Wüstung Spindelbach, Gem. Výsluní, Bez. Chomutov. Gesamtplan der Überreste des untergegangenen mittelalterlichen Dorfes mit Nummern der angenommenen Anwesen (geodätische Vermessung im Jahr , T. Klír u. Koll.). Arbeitsversion des Plans, dargestellt sind nur die Kanten anthropogener Oberflächenformen- A Anwesen Nr. 2 mit Kennzeichnung des Wohnhauses, freigelegt im Verlauf der archäologischen Untersuchung Zaniklá ves Spindelbach, kat. ú. Výsluní, okr. Chomutov. Celkový plán reliktů zaniklé středověké vsi s čísly předpokládaných usedlostí (geodetické zaměření v roce , T. Klír a kol.). Pracovní verze plánu, znázorněny jsou pouze hrany antropogenních povrchových tvarů. A usedlost č. 2 s vyznačením obytného domu, který byl odkryt během archeologického výzkumu Familie Das Erzgebirge im Mittelalter 7 Rodina Krušné hory ve středověku

79 Familie Das Erzgebirge im Mittelalter verschlechternden Klimabedingungen nach dem Eintritt der sog. kleinen Eiszeit im späten Mittelalter und der frühen Neuzeit gelten. In den schriftlichen Quellen wird das Dorf zwischen den Jahren 1356 und 1481 genannt, zum Jahr 1490 wird es erstmalig als wüst angeführt. Die Wüstwerdung in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts entspricht auch den archäologischen Forschungsergebnissen. Die Dorfanfänge lassen sich nur indirekt auf die zweite Hälfte des 13. Jahrhunderts datieren. Die erste Besiedlungsphase bestand aus Waldglashütten, erst nach deren Aufgabe kann man die Dorfgründung und Ackerlandbemessung ansetzen. Die Wüstung Spindelbach hatte die Form eines Waldhufendorfs (Abb. 5). Das typische Merkmal dieser sehr regelhaften Siedlungsform waren bäuerliche Anwesen mit kompaktem Grundbesitz, der normalerweise zu einem einzigen breiten und langen Streifen zusammengefasst war, an dessen Stirnseite das eigentliche Gehöft stand (Abb. 6). Die Anwesen nahmen in einer Länge von ungefähr Metern beide Seiten eines flachen Bachtals ein, das siedlungsgünstig nach Süden und Südosten orientiert war (Abb. 7). Aufgrund von Oberflächenuntersuchungen wurden bisher die Relikte von nahezu 30 Anwesen identifiziert. Die Gliederung der Ackerfluren lässt sich zuverlässig aufgrund von Anbauspuren rekonstruieren, vor allem anhand der markanten, bis über 1000 m langen Ackerterrassen, die gut vom Airborn-Laserscanning der Bodenoberfläche erfasst wurden (Abb. 8). Das Dorf lag im Erzgebirgsinneren, für das seit dem 13. Jahrhundert die Förderung und Verarbeitung von Eisen-, in geringerem Maße auch Silbererzen charakteristisch war. Die Dörfler konnten also saisonbedingt ihre freie Arbeitskapazität zu Hilfsarbeiten für den Bergbau nutzen, beispielsweise durch Anfuhr von Kohle und Holz für die Eisenhütten und Gruben. Gebenenfalls konnten sie einen zu - sätzlichen Broterwerb direkt bei den Hütten finden. Weitere wirtschaftliche Vorzüge brachte sicher auch die Nähe des rege benutzten, über die nahegelegene Ortschaft Pressnitz/Přísečnice führenden Erzgebirgspasses, der die böhmische königliche Stadt Kaaden/Kadaň mit den Bergstädten auf der sächsischen Erzgebirgsseite verband. Getreideanbau wurde unmittelbar durch Beackerungsrelikte in Gestalt markanter Ackerterrassen und durch landwirtschaftliche Geräte bezeugt. Rodina Krušné hory ve středověku klimatických podmínek spojené s nástupem tzv. malé doby ledové v pozdním středověku a raném novověku. V písemných pramenech je ves zaznamenána mezi lety 1356 až 1481, roku 1490 je poprvé uváděna jako pustá. Zánik ve druhé polovině 15. století odpovídá také výsledkům archeologického výzkumu. Počátky vsi jsou datovány pouze nepřímo do druhé poloviny 13. století. První fázi osídlení reprezentovaly lesní sklářské hutě, teprve po jejich opuštění můžeme předpokládat založení vsi a vyměření její plužiny. Zaniklý Spindelbach měl podobu lesní lánové vsi (Waldhufendorf) (Obr. 5). Typickým znakem této vyhraněné sídelní formy byly rolnické usedlosti s kompaktní pozemkovou držbou, obvykle soustředěnou do jediného širokého a dlouhého pásu, v jehož čele byl situován vlastní dvůr (Obr. 6). Usedlosti vyplňovaly v délce přibližně 1200 metrů obě strany mělkého potočního údolí příznivě orientovaného k jihu až jihovýchodu (Obr. 7). Na základě povrchového průzkumu byly dosud identifikovány relikty téměř 30 usedlostí. Půdorysnou osnovu polností můžeme rekonstruovat na základě terénních pozůstatků orby, zejména poměrně výrazných agrárních teras dlouhých i přes 1000 metrů, které dobře zachytilo letecké laserové skenování zemského povrchu (Obr. 8). Ves ležela na vrcholu Krušných hor, pro které byla od 13. století charakteristická těžba a zpracování železných, v menší míře i stříbrných rud. Obyvatelé vsi tak mohli sezónně uplatnit svou volnou pracovní kapacitu v servisu pro hornickou činnost, např. v dopravě uhlí a dřeva k železářským hutím a dolům, popřípadě mohli nalézt doplňkovou obživu přímo při hutích. Další ekonomické výhody jistě přinášela blízkost živého krušnohorského průsmyku vedoucího přes nedalekou Přísečnici, který spojoval české královské město Kadaň a horní města na saské straně Krušných hor. Obilnářství je přímo doloženo relikty orby v podobě výrazných agrárních teras a zemědělskými nástroji. Geochemický výzkum nicméně doložil, že jen malá část polí byla intenzivně využívána, a zemědělství tak mohlo v nejlepším případě pokrýt jen spotřebu užší C C / / Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Die geochemische Untersuchung brachte aber trotzdem den Nachweis, dass nur ein kleiner Teil der Felder intensiv genutzt wurde und so konnte der Ackerbau bestenfalls nur den Bedarf der engeren Bauernfamilie decken. Bezüglich der Tierhaltung belegen die archäologischen Funde die Haltung von Pferden und deren Nutzung als Zugtiere. Sehr wahr scheinlich ist auch die Haltung von Rindern und weiteren Haustierarten. Die konkrete Gestalt einer der mittelalterlichen Hofstellen wurde während der in den Jahren 2010 bis 2014 durchgeführten archäologischen Untersuchung freigelegt. Das Kernstück des Anwesens bestand aus einem dreiteiligen Wohnhaus mit zergliedertem Grundriss (Abb. 9 11). Die Baukonstruktionen der einzelnen Abschnitte unterscheiden sich voneinander. Nachweise für die innere Gliederung fanden sich nur sporadisch, da keine klaren Überreste von Zwischenwänden oder Eingängen erhalten geblieben sind. Den Hauptanhaltspunkt für die Innenrekonstruktion lieferte die Platzierung des Ofens, der in der Regel in einer Stubenecke stand. Das Haus wurde irgendwann um die Mitte des 15. Jahrhunderts geräumt. Der Ofen in der Stube ist wahrscheinlich symbolisch ausgefegt worden. Metallgegenstände, die ein breites und außerordentlich ausgewogenes Typenspektrum umfassen, lieferten aufschlussreiche Informationen über landwirtschaftliche und anderweitige Tätigkeiten im untersuchten Anwesen (Abb ). Der wichtigste von der archäologischen Erforschung Spindelbachs geleistete Beitrag besteht in dem Nachweis desselben ökonomischen Musters für das späte Mittelalter, das für die Erzgebirgsdörfer sonst erst von der frühneuzeitlichen Wirtschaftsgeschichte dokumentiert wird. Also einer Vielzahl von kleinbäuerlichen Betrieben mit relativ beschränkter Subsistenzlandwirtschaft, ergänzt von weiteren, wahrscheinlich nichtagrarischen Erwerbstätigkeiten. Die Wüstung Spindelbach ist somit eines der interessantesten Beispiele für die ökonomische Tendenz kleinbäuerlicher Wirtschaften in Gebirgslandschaften, die in manchen Regionen zwischen dem 16. und 18. Jahrhundert in eine vorindustrielle Phase einmünden konnte. Rodina Krušné hory ve středověku rolnické rodiny. Pokud jde o chov domácího zvířectva, archeologické nálezy dokládají přítomnost koní a využití jejich síly. Nanejvýše pravděpodobný je i chov hovězího dobytka a dalších druhů domácích zvířat. Konkrétní podobu jedné ze středověkých usedlostí odhalil archeologický výzkum z let 2010 až Jádro usedlosti představoval trojdílný obytný dům s rozčleněným půdorysem (Obr. 9 11). Stavební konstrukce se v jednotlivých dispozičních částech lišily. Doklady vnitřního členění jsou jen sporadické, protože se nedochovaly jasné pozůstatky příček ani vchodů. Hlavní oporu pro vnitřní rekonstrukci představuje poloha pece, která se obvykle nacházela v rohu jizby. Dům byl vyklizen někdy kolem poloviny 15. století. Pec v jizbě byla nejspíše symbolicky vymetena. Závažné informace o zemědělských i mimozemědělských aktivitách na zkoumané usedlosti přinesly kovové předměty, zahrnující široké a mimořádně vyrovnané typové spektrum (Obr ). Zásadním přínosem výzkumu Spindelbachu je doklad stejného ekonomického vzorce již pro pozdně středověké období, který pro krušnohorské vsi dokumentují raně novověké hospodářské dějiny. Tedy množství rolnických hospodářství se subsistenčním zemědělstvím relativně omezeného rozsahu, které bylo doplněno dalšími, nejspíše neagrárními tržními aktivitami. Zaniklý Spindelbach je jednou z nejzajímavějších ukázek ekonomického směřování rolnických hospodářství v horských oblastech, které v některých regionech mohly v 16. až 18. století vyústit do protoindustrializace. Literatur/Literatura: ArchaeoMontan 2014; Christl 2004; Horák/Klír 2017; Hylmarová/Klír/Černá 2013; Kenzler 2011/2012; Klír 2016

80 Familie Das Erzgebirge im Mittelalter 8 9 Rodina Krušné hory ve středověku C 8 Wüstung Spindelbach. Mittelalterliche Beackerungsrelikte (vorläufige Arbeitsinterpretation). A Laserscanning-Luftbild der Erdoberfläche, mit einem vereinfachten Plan des Dorfs unterlegt (Milan GmbH 2012/13). Überreste erhaltener Ackerterrassen, durch Pfeil gekennzeichnet. B Grundriss-Schema der Wüstung und ihres Ackerlands (vgl. Gesamtplan des Dorfs). Zaniklá ves Spindelbach. Relikty středověké plužiny (předběžná pracovní interpretace). A letecký snímek z laserového skenování zemského povrchu proložený zjednodušeným plánem vsi (Milan GmbH 2012/13). Relikty dochovaných agrárních teras označeny šipkou. B půdorysné schéma zaniklé vsi a její plužiny (srv. celkový plán vsi). 9 Wüstung Spindelbach. Wohnhaus Anwesen Nr. 2. Bei der archäologischen Freilegung erfasste Relikte. Arbeitsfoto und Rekonstruktion des Verlaufs von Außenmauerwerk und Ofen. Das Haus ist während seiner Existenz nach Süden hin erweitert worden. C Wüstung Spindelbach. Wohnhaus Anwesen Nr. 2. Bei der archäologischen Freilegung erfasste Relikte. Arbeitsfoto und Rekonstruktion des Verlaufs von Außenmauerwerk und Ofen. Das Haus ist während seiner Existenz nach Süden hin erweitert worden. Zaniklá ves Spindelbach. Obytný dům usedlosti č. 2. Relikty zachycené archeologickým odkryvem Pracovní foto a rekonstrukce průběhu obvodového zdiva a pece. Dům byl v průběhu existence rozšířen jižním směrem 10 Wüstung Spindelbach. Funktionsinterpretation der Hauseinzelteile im Anwesen Nr. 2. Zaniklá ves Spindelbach. Funkční interpretace jednotlivých částí obytného domu na usedlosti č Wüstung Spindelbach. Wohnhaus von Anwesen Nr. 2. Rekonstruktionszeichnung der hofzugewandten Hausseite. Zusammengestellt aufgrund neuzeitlicher Analogien aus dem Erzgebirgsland. Zaniklá ves Spindelbach. Obytný dům usedlosti č. 2. Kresebná rekonstrukce boční strany domu směrem do dvora. Sestaveno na základě novověkých analogií z oblasti Krušných hor. Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Rodina Krušné hory ve středověku

81 Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Rodina Krušné hory ve středověku 13 C C Wüstung Spindelbach. Landwirtschaftliche Geräte: Eggenzinken (1), Sicheln (2-4), Sense (5), Klemme (6). Handwerksgeräte: Hammer (7), Zange (8) und Feile (9). Spindelbach. Zemědělské náčiní: zub z brány (1), srpy (2 4), kosa (5), objímka zemědělského náčiní (6). Řemeslnické nástroje: kladívko (7), kleště (9) a pilník (8). 13 Spindelbach. Handwerksgerät: Säge. Spindelbach. Řemeslnické nástroje: pila Spindelbach, Gem. Výsluní, Bez. Chomutov. Baubeschläge: Haken (1-2), Krampen (3-4), Öse mit Dorn (7), Kette und ihr Endstück (5, 8-9, 11, 13), Riegel (6), Schlösser (10, 14) und Schlüssel (12). 14 Spindelbach, k. ú. Výsluní, okr. Chomutov. Stavební kování: skoby (1 2), oko s trnem (7), řetěz a jeho ukončení (5, 8 9, 11, 13), závora (6), zámky (10, 14) a klíč (12). Familie Das Erzgebirge im Mittelalter Rodina Krušné hory ve středověku

82 Eva Černá Die mittelalterliche Glasproduktion in Nordwestböhmen Středověké sklářství v severozápadních Čechách Die Glasherstellung gehört zu den ältesten von der Menschheit betriebenen Handwerken und ist während ihrer tausendjährigen Geschichte immer lebendig geblieben. Die Entstehung und allmähliche Entwicklung der mittelalterlichen Glasherstellung in Böhmen spiegelt sich anschaulich in den Siedlungsfunden wider. Im Nordwesten des Landes sind Hohlglasfragmente frühestens für das 11. Jahrhundert nachgewiesen. Jedoch handelt es sich ebenso wie in anderen Regionen Böhmens für dieses und das nachfolgende Jahrhundert immer nur um sporadische Einzelfunde. Erst für die Zeit nach Mitte des 13. Jahrhunderts steigt die Anzahl der gefundenen Objekte, aber noch an der Wende zum 14. Jahrhundert bleibt der Glaskomplex eher klein. Eine größere Frequenz und Quantität der Funde ist für den Zeitraum ab Mitte des 14. Jahrhunderts nachweisbar; hier sind Glasfragmente an 16 Orten belegt (Abb. 1). Von dieser Zeit an und besonders im folgenden 15. Jahrhundert tritt Glas im städtischen Milieu in stetig wachsender Menge auf, was dafür spricht, dass Glasgefäße allmählich den Charakter von Luxuswaren verloren und zu unverzichtbaren Bestandteilen der Haushaltsausstattung wurden. Glas in den Haushalten der Brüxer Bürger Für das städtische Milieu ist der erwähnte Trend beispielsweise durch archäologische Grabungen in der ehemaligen königlichen Stadt sklářství v severozápadních Most belegt. Im historischen Stadtkern wurde Glas (Hohl- und Flachglas) an 26 Fundstellen erfasst. Wertvolle Fund komplexe stammen von der Parzelle hinter dem Haus Nr. 26 in der Horova- Straße, die meisten Objekte wurden jedoch auf der an das Haus Nr. 226 angrenzenden Fläche ausgegraben. Am ersten Fundort befanden sich sieben Gruben mit Bruchstücken von Glasgefäßen. Die Středověké sklářství se řadí k nejstarším řemeslům, které si člověk osvojil a které přes svou tisíciletou historii zůstává stále živé. Geneze a postupný rozvoj středověkého sklářství v Čechách se názorně zrcadlí v sídlištních nálezech. Na severozápadě země zaznamenáváme zlomky dutých skel nejdříve v 11. století. V tomto i v následujícím století jsou ovšem tyto doklady jen sporadické podobně jako v jiných oblastech Čech. Teprve po polovině 13. století se objevují častěji, ale ještě na přelomu 13. a 14. století zůstávají kolekce skel nevelké. Větší četnost i kvantita nálezů je doložitelná po polovině 14. století, kdy zaznamenáváme soubory zlomků na 16 lokalitách (Obr. 1). Od této doby, zvláště pak v následujícím 15. století, vystupují skla v městském prostředí ve stále hojnějším počtu. Rostoucí křivka jejich výskytu vypovídá o tom, že skleněné nádoby ztratily postupem doby charakter luxusního zboží a staly se nedílnou součástí výbavy domácností. Sklo v domácnostech mosteckých měšťanů Zmíněný trend pro městské prostředí bezpečně doložily archeologické výzkumy královského města Mostu. V jeho historickém jádru bylo sklo (duté i okenní) zachyceno na 26 nalezištích. Cenné kolekce pocházejí z parcely za domem čp. 26 v Horově ulici, ovšem nejvíce jich bylo prozkoumáno na ploše přiléhající k domu čp Na prvním nalezišti se nacházelo sedm jímek se zlomky skleněných nádob. Nejstarší z nich, datované keramikou od poloviny 13. do přelomu 13. a 14. století, obsahovaly vždy jen nízký C C Familie Die mittelalterliche Glasproduktion ältesten, aufgrund der Keramikfunde auf die Zeit von Mitte des 13. bis zur Wende zum 14. Jahrhundert datierten Gruben enthielten nur eine geringe Anzahl von Glasfragmenten der Form nach unbestimmbarer Gefäße, die zumeist mit großen ovalen Nuppen verziert waren. Eine Ausnahme bildet der kugelförmige, mit größeren gedrehten Nuppen geschmückte Becher aus Grube 4a (Abb. 2). Seinem Aussehen nach ist der Pokal einzigartig. Daher wird für ihn eine einheimische Herkunft erwogen, für die in gewisser Weise auch die Ergebnisse der naturwissenschaftlichen Analysen sprechen. Diese verweisen darauf, dass der Pokal aus im mitteleuropäischen Raum bzw. im Erzgebirge geschmolzener Kalium- Kalk-Glasmasse gefertigt wurde. Die jüngste, in die Mitte des 15. Jahrhunderts datierte Grube dieser Parzelle lieferte im Vergleich zu den übrigen Gruben einen äußerst umfangreichen Komplex von Glasfragmenten. Die überwiegende Mehrheit ließ sich hohen Stangengläsern mit sehr kleinen Nuppen zuordnen, Gläsern des sog. böhmischen Typs, die für Böhmen in der Zeit des Hoch- und Spätmittelalters spezifisch sind. Die zweite Fundstelle auf der Fläche hinter der Nr. 226 enthielt fast 40 Objekte mit Glasfragmenten. Es handelt sich zweifellos um den umfangreichsten Fundkomplex nicht nur innerhalb der Stadt Most, sondern in ganz Nordwestböhmen. Die Gruben vom Ende des 13. Jahrhunderts waren noch arm an Glas; als reicher erwiesen sich erst die jüngeren Objekte aus der zweiten Hälfte des 14. und aus dem 15. Jahrhundert. Insgesamt wurden hier mehrere tausend Fragmente erfasst, die es erlauben, den Wandel im Formenspektrum der in mittelalterlichen Haushalten verwendeten Glasgefäße vom Ende des 13. bis zum Anfang des 16. Jahrhunderts zuverlässig nachzuvollziehen. Die übrigen Fundstellen in der Stadt Most lieferten keine derart großen Bestände, dienten aber dennoch als wertvolle Informationsquellen. Als Beispiel genannt sei der Fund zweier Flaschen mit Stauchungsring vom I. Platz (I. náměstí). Beide gehören zu derselben, ca. Ende des 13. oder zu Beginn des 14. Jahrhunderts aus einem bisher unbekannten Herstellungs zentrum nach Most importierten Variante (Abb. 3). Glas fremder Provenienz taucht in den Moster Gruben auch für den weiteren Verlauf des 14. und des 15. Jahrhunderts auf, allerdings in geringerem Ausmaß als früher. Die Abhängigkeit der Quantität und Qualität der Moster Fundkomplexe von der gesellschaftlich-ökonomi- Rodina Středověké sklářství počet zlomků převážně tvarově neurčitelných skleněných nádob zdobených povětšinou velkými oválnými nálepy. Výjimkou je kulovitá číše zdobená většími stáčenými nálepy z jímky 4a (Obr. 2). Svým celkovým vzhledem je číše jedinečná. Proto je zvažován její domácí původ, čemuž do určité míry nasvědčují též výsledky přírodovědných analýz. Ty prokázaly, že byla zhotovena ze skla draselno-vápenatého, jaké bylo taveno ve středoevropském prostoru, potažmo v krušnohorských sklárnách. Nejmladší jímka z této parcely, patřící do poloviny 15. století, poskytla oproti ostatním velmi početnou kolekci skleněných zlomků. Jejich naprostá většina patřila vysokým číším s drobnými nálepy, tzv. číším českého typu, které jsou naprosto specifické pro Čechy v období vrcholného i pozdního středověku. Druhé naleziště, rozkládající se na ploše za čp. 226, poskytlo téměř čtyři desítky objektů se zlomky skel. Jde bezesporu o nejrozsáhlejší soubor nálezů nejen v rámci Mostu, ale též severozápadních Čech. Jímky z konce 13. století byly ještě chudé na sklo, bohatší byly až mladší objekty z druhé poloviny 14. a 15. století. V souhrnu zde bylo získáno několik tisíc fragmentů, které umožnily spolehlivě postihnout proměny tvarové palety skleněných nádob používaných ve středověkých domácnostech od sklonku 13. do počátku 16. století. Ostatní mostecká naleziště neposkytla tak velké soubory, přesto i ona se stala zdrojem cenných informací. Příkladem je nález dvou lahví s vnitřním prstencem z I. náměstí. Obě patří téže variantě importované do Mostu přibližně na sklonku 13., nebo na počátku 14. století z doposud neznámého výrobního centra (Obr. 3). Skla cizí provenience se objevují v mosteckých jímkách také v dalším průběhu tohoto i následujícího století, ovšem v menší míře než dříve. Závislost kvantity i kvality mosteckých souborů na společensko-ekonomickém rozvoji města je nepochybná. Rovněž však nelze opominout některé další faktory, které ovlivnily frekvenci výskytu skel. Jedním z nich byla poloha města na dálkové obchodní cestě a druhým relativní blízkost krušnohorských výrobních center (Obr. 1).

83 Familie Die mittelalterliche Glasproduktion schen Entwicklung der Stadt ist eindeutig. Jedoch dürfen auch andere, die Glasfrequenz beeinflussende Faktoren nicht übersehen werden. Zu diesen zählen etwa die Lage der Stadt an einem Fernhandelsweg sowie die Nähe zu den Produktionszentren im Erzgebirge (Abb. 1). Die Glashütten im Erzgebirge Umfeld, Binnenstruktur und Sortiment Die mittelalterliche Glasindustrie hebt sich von den städtischen Handwerken durch die Besonderheit ihrer Technologie ab, die eine enge Anbindung an die Rohstoffquellen Quarzsand und Holz erforderlich machte. Daher wurden Glashütten in Bergregionen eingerichtet, wo beide Rohstoffe ausreichend vorhanden waren. Außer dem Böhmerwald, dem Riesengebirge und anderen Gebirgen in Nordböhmen gehörte auch das Erzgebirge im Mittelalter zu den bedeutenden Orten der Glasproduktion. In die dortigen Wälder kamen die Glasmacher Mitte des 13. Jahrhunderts entweder auf Einladung der Přemyslidenherrscher oder einzelner interessierter Adliger, denen bewusst war, wie groß das ökonomische Potential der nordböhmischen Landschaft war. Die Glasmacher ließen sich an Orten nieder, an denen sie außer den wichtigen Rohstoffen auch gute klimatische und hydrologische Bedingungen vorfanden, wie sie für den Betrieb einer Glashütte nötig waren; solche Orte lagen zudem nicht allzu weit von den Handelswegen entfernt, die den Glasmachern eine Verbindung zu den Siedlungen am Fuß der Berge ermöglichte. Gegenwärtig sind für das östliche Erzgebirge 18 Glashütten bekannt, die zu sechs Produktionskreisen zusammengefasst werden (Abb. 1). Sie sind von unterschiedlicher Größe und wurden bisher nicht mit gleicher Intensität untersucht. Die meisten Informationen über die mittelalterliche Glastechnologie liefern zwei Produktionskreise, die ab weichenden Zeithorizonten angehören. Zum einen handelt es sich um den Ulmbacher Kreis/Jilmová- Kreis aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts, der drei Glashütten umfasst. Er liegt bei einem der reichsten Erzvorkommen des Erzgebirges: östlich der heute nicht mehr existierenden Stadt Kremsiger/Přísečnice und westlich der verlassenen Gemeinde Ulmbach/Jilmová. Bei einer Flächengrabung in der Glashütte Jilmová I wurden die Relikte dreier Öfen entdeckt, die sich in Größe und Verbreitung Rodina Středověké sklářství Sklárny v Krušnohoří jejich zázemí, vnitřní struktura i sortiment Středověké sklářství se vymyká z řady městských řemesel specifičností svých technologií vyžadujících úzkou vazbu na surovinové zdroje křemen a dřevo. Sklárny byly proto budovány v horských oblastech, kde bylo obojího dostatek. Vedle Šumavy, Krkonoš a dalších hor na severu Čech patřily také Krušné hory ve středověku k významným sklářským oblastem. Skláři přicházeli do zdejších lesů kolem poloviny 13. století na pozvání buď samotných panovníků z rodu Přemyslovců, nebo osvícených šlechticů, kteří si dobře uvědomovali, jak velký ekonomický potenciál tamější krajina skýtá. Skláři se usazovali v místech, kde nacházeli kromě základních surovin také dobré povětrnostní i hydrologické podmínky nutné pro provoz hutí a které nebyly příliš vzdáleny od obchodních cest, jež jim umožňovaly spojení se sídlišti nacházejícími se na úpatí hor. V současné době známe z východního Krušnohoří 18 skláren, které jsou seskupeny do šesti výrobních okruhů (Obr. 1). Jsou nestejně velké a prozatím nerovnoměrně pro - zkoumané. Nejvíce informací o středověké sklářské technologii poskytly dva z nich, které patří k rozdílným časovým horizontům. Jedním je okruh jilmovský z druhé poloviny 13. století, který tvoří tři stanoviště. Nachází se v jedné z nejbohatších rudných oblastí celého Krušnohoří východně od dnes již neexistujícího města Přísečnice (Kremsiger) a západně od zaniklé obce Jilmová. Plošným odkryvem na sklárně Jilmová I byly odkryty relikty tří pecí lišících se velikostí i půdorysnou dispozicí. Největší oválná pec, situovaná nejníže po svahu, byla pec hlavní tavicí a za jejím týlem se nacházely dvě menší pece pomocné (Obr. 4). Obdobné baterie pecí tvořící základní výrobní jednotku stávaly i na jiných krušnohorských sklárnách 13. až 15. století. Ovšem z téhož období známe i sklárny jen s dvojicí pecí (Výsluní II, okr. Chomutov a Moldava II, okr. Teplice). Na rozdíl od dříve zmíněných skláren interpretovaných jako mateřské jsou tyto považovány za jiný typ sklárny (tzv. dceřinou), ve které se sklo sice C C Familie Die mittelalterliche Glasproduktion unterschieden. Der größte, am Abhang zuunterst gelegene ovale Ofen war der Hauptofen zum Schmelzen des Glases; hinter ihm befanden sich zwei kleinere Nebenöfen (Abb. 4). Ähnliche eine zentrale Produktionseinheit bildende Ofenbatterien standen im 13. bis 15. Jahrhundert auch in anderen Glashütten des Erzgebirges. Allerdings sind aus dieser Zeit ebenfalls Glashütten mit nur zwei Öfen bekannt (Výsluní II, okr. Chomutov, und Moldava II, okr. Teplice). Im Unterschied zu den früher erwähnten Objekten, die als Mutterglas hütten angesehen werden, gelten diese als sog. Tochterglashütten, in denen Glas zwar geschmolzen, aber nicht bearbeitet wurde. Drei Öfen wurden beispielsweise in der Glashütte Moldava I aus dem beginnenden 15. Jahrhundert ergraben, die zu den bestuntersuchten Orten des Moldauer Produktionskreises gehört; dieser war der bedeutendste Produktionskreis des Erzgebirges. Nach heutigem Kenntnisstand setzte sich der Kreis aus sieben Standorten auf böhmischer Seite zusammen. Die archäologischen Untersuchungen der Glashütten Moldava I und II förderten viele Funde zutage, die für unsere Kenntnis der Produktionsobjekte (Öfen) sowie der nicht unmittelbar mit der Produktion verbundenen Objekte (Abfallhalden, Tongruben, Schutzdächer) von grundlegender Bedeutung sind. Gefunden wurde außerdem Werkzeug, das in den verschiedenen Phasen des Produktionsprozesses Verwendung fand. Zumeist handelte es sich um bis zu diesem Zeitpunkt unbekannte Artefakte, die zusammen mit den Produktfragmenten eine Rekonstruktion der Produktionstechnologie für Hüttenglas sowie des damaligen Sortiments ermöglichten. Es steht fest, dass der Großteil der Produktion der böhmischen Glashütten für den einheimischen Markt bestimmt war; nur in geringerem Umfang wurden die Erzeugnisse auch in die Nachbarländer exportiert. Zur Absicherung des Glashüttenbetriebs war eine große Menge Holz erforderlich: es diente nicht nur zum Beheizen der Öfen, sondern auch für die Produktion eines zentralen Rohstoffs der Glas herstellung der Pottasche. Daher verschwand der Wald in der Umgebung der Glasindustriezentren sehr schnell und die Glasmacher waren gezwungen, die Öfen an neue Orte zu bringen. Hierher rühren Bezeichnungen wie Waldglashütten oder Wanderglashütten für die damaligen Produktionsstätten. Durch den intensiven Holzabbau entstanden Waldblößen, die wiederum neue Siedler anlockten, die Rodina Středověké sklářství tavilo, ale nezpracovávalo. Trojice pecí byla odkryta např. na sklárně Moldava I z počátku 15. století, která patří k nejlépe prozkoumaným lokalitám moldavského výrobního okruhu nejvýznamnějšího v celých Krušných horách. Okruh tvoří v současné době sedm stanovišť na české straně. Archeologické výzkumy skláren Moldava I a II přinesly mnoho pramenů zcela zásadních pro naše poznání objektů výrobních (pecí) i nevýrobních (odpadní haldy, hliníky, přístřešky) a také nářadí používaného v různých fázích výrobního procesu. Většinu tvořily artefakty do té doby neznámé, které umožnily spolu se zlomky výrobků rekonstruovat technologii hutní výroby skla i tehdejší sortiment. Je jisté, že na domácí trhy putovala hlavní část produkce domácích skláren a jen v menší míře byly výrobky exportovány též do okolních zemí. K zabezpečení provozu skláren bylo zapotřebí velké množství dřeva nejen k otopu pecí, ale též k výrobě jedné ze základních surovin pro výrobu skla potaše. Proto v okolí sklářských center les rychle ubýval a skláři byli nuceni pece přesunovat. Odtud pramení názvy pro tehdejší sklárny označované někdy jako lesní, jindy stěhovavé. Intenzivní těžbou dřeva docházelo ke vzniku holin, což umožňovalo příchod nových osadníků, kteří se zde na rozdíl od sklářů usazovali na trvalo. Vzniklé osady agrárního i neagrárního charakteru nutně pozměnily ráz krajiny. Značnou měrou k tomu přispělo také rudné hornictví, které se včetně provozů spojených se zpracováním rud podílelo na odlesnění hor. Horníci i zpracovatelé se stali v odběru dřeva nebezpečnými konkurenty sklářů, které po - stupně vytlačili. Podle dosavadních znalostí je polovina 15. století dobou zániku skláren na české straně východního Krušnohoří. Sklářství v saském Krušnohoří Saským sklářstvím se zabývají vedle historiků nebo historiků umění také vlastivědní badatelé. Do zorného pole archeologů se doposud nedostalo, takže hlavní část pramenné základny k dějinám řemesla tvoří písemné prameny. Zjevný nedostatek archeologických nálezů znemožňuje rekonstruovat na saské

84 Familie Die mittelalterliche Glasproduktion 1 2 [ 084 ] Rodina Středověké sklářství 3 [ 085 ] C 1 Karte der Glasfunde des 12./ Jahrhunderts in Nordwestböhmen und der Glasproduktionskreise im Erzgebirge. Mapa skel 12./ století v severozápadních Čechách a sklářských okruhů v Krušných horách. 1 Lestkov, 2 Perštejn, 3 Kadaň, 4 Hasištejn, 5 Žatec, 6 Bedřichův Světec, 7 Most, 8 Rýzmburk, 9 Duchcov, 10 Teplice, 11 Ústí n. Labem, 12 Litoměřice, 13 Budyně n. O., 14 Dubá, 15 Česká Lípa, 16 Chomutov. I Výsluní, II Jilmová, III Bečov, IV Brandov, V Mníšek, VI Moldava. A Städte / města B Burgen / hrady C Glashütten / sklárny D Straßen / cesty 2 Most, Horova 26, Grube 4a. Kugelförmiger Becher mit Nuppen, zweite Hälfte /14. Jahrhundert. Most, Horova ul. 26, jímka č. 4a. Kulovitá číše s nálepy, druhá pol /14. století. 3 Most, I. náměstí, Grube 6. Flasche mit Stauchungsring. Most, I. náměstí, jímka č. 6. Láhev s vnitřním prstencem. 162 C 163 Familie Die mittelalterliche Glasproduktion sich hier im Unterschied zu den Glasmachern auf Dauer niederließen. Die entstandenen Siedlungen agrarischen wie nicht-agrarischen Charakters veränderten zwangsläufig den Landschaftscharakter. In erheblichem Maße trug hierzu aber auch der Erzabbau bei, der ebenso wie die mit der Erzverarbeitung beschäftigten Betriebe die Entwaldung des Gebirges vorantrieb. Die Bergmänner und die Erzverarbeiter erwiesen sich hinsichtlich des Holzbedarfs als gefährliche Konkurrenten der Glas macher, die sie schrittweise verdrängten. Den bisherigen Kenntnissen zufolge darf die Mitte des 15. Jahrhunderts als Zeit gelten, in der die Glas - hütten auf der böhmischen Seite des östlichen Erzgebirges untergegangen waren. Die Glasindustrie im sächsischen Erzgebirge Außer Historikern und Kunsthistorikern beschäftigen sich auch Heimatforscher mit der sächsischen Glasproduktion. Im Fokus der Archäologie ist sie dagegen bisher nicht, sodass die Hauptquellen zur Geschichte dieses Handwerks schriftliche Quellen sind. Der offensichtliche Mangel an archäologischen Funden macht es unmöglich, die Entwicklung der Glasherstellung auf der sächsischen Seite des Erzgebirges in ihrer ganzen Komplexität zu rekonstruieren. Mit großer Vorsicht lassen sich die Anfänge der Glasherstellung auf die Zeit um 1200 datieren (Glashütte Frauenbach I); sie lägen demnach zeitlich mindestens ein halbes Jahrhundert früher als auf der böhmischen Seite des Gebirges. Im Hinblick auf die Instabilität der Grenzlinien vor 1459 und die hohe Mobilität der Glasmacher darf man für das Hochmittelalter von einer gewissen Ähnlichkeit der Glashütten im gesamten östlichen Erzgebirge ausgehen. Sie betraf nicht nur die Auswahl der geeigneten Orte, sondern auch den Innenbau der Hütten sowie die Anzahl und Kon struktion der Öfen. Diese Erkenntnis wird neben anderen Feldforschungen auch durch die Ergebnisse der archäologischen Untersuchung der Glashütte bei der Gemeinde Pockau belegt. Für die Entwicklung der Glasindustrie nach Mitte des 15. Jahrhunderts waren die geomorphologischen und geologisch-mineralogischen Unterschiede des Terrains zu beiden Seiten des Gebirgskamms entscheidend. Während auf der böhmischen Seite des östlichen Erzgebirges die Glasher- Rodina Středověké sklářství straně Krušných hor v celistvosti. Jen s velkou opatrností můžeme položit počátky výroby skla do doby kolem roku 1200 (sklárna Frauenbach I), což je minimálně o půl století dříve než na české straně hor. Vzhledem k proměnlivosti hraniční linie před rokem 1459 a s vědomím velké mobility sklářů lze předpokládat pro období vrcholného středověku určitou podobnost skláren v celém východním Krušnohoří. Ta spočívá nejen ve výběru místa, ale též ve vnitřní zástavbě a také v počtu i konstrukci pecí. Kromě jiných terénních zjištění to dokazují výsledky archeologického výzkumu sklárny u obce Pockau. Pro vývoj sklářství po polovině 15. století byla určující geomorfologická i geologicko- -mineralogická odlišnost území na obou stranách hlavního hřebene. Zatímco na české straně východního Krušnohoří výroba skla skončila před polovinou 15. století (viz výše), některé saské hutě ležící mimo nejbohatší rudné oblasti zůstaly v provozu až do jeho konce (např. Frauenbach III, Heidelbach I nebo Seiffen I), vzácněji i do následujícího 16. století. V této části Krušných hor zůstalo sklářství živé také v 17. a 18. století.

85 Familie Die mittelalterliche Glasproduktion stellung vor Mitte des 15. Jahrhunderts an ihr Ende gelangte (siehe oben), blieben manche der abseits der reichsten Erzvorkommen liegenden sächsischen Hütten bis an das Jahrhundertende (zum Beispiel Frauenbach III, Heidelbach I oder Seiffen I) oder seltener bis in das 16. Jahrhundert in Betrieb. In diesem Teil des Erzgebirges war die Glasindustrie auch im 17. und 18. Jahrhundert weiter lebendig. Literatur/Literatura: Černá l99l, 1994, 1995, 2000, 2002, 2003, 2007, 2016, 2017; Černá/Tomková/Hulínský 2015; Haase 1988; Kirsche Rodina Středověké sklářství C 4 Glashütte Jilmová I: Ofenbatterie. Obj. 1 und 3 Nebenöfen, Obj. 2 Schmelzofen. Sklárna Jilmová I: Baterie pecí. Obj. 1 a 3 pece pomocné, obj. 2 pec tavicí. 1 Lehmputz mit Feuerspuren / mazanice přepálená 2 Lehmputz / mazanice 3 Kohlen / uhlíky 4 Quarzit / křemence 5 verkohltes Holz / zuhelnatělé dřevo 164 C 165 Jens Beutmann Martin Musílek Städtegründung und Städtewesen in Nordwestböhmen und Sachsen im Mittelalter Města a jejich zakládání v severovýchodních Čechách a v Sasku ve středověku In Sachsen beginnt etwa um 1160/1170 eine Bewegung, die heute meist als Großer Landesausbau bezeichnet wird. Etwa ein Drittel der Fläche des heutigen Freistaates, insbesondere im Erzgebirge und seinem Vorland, wird in dieser Zeit das erste Mal besiedelt. Gleichzeitig verdichtet sich auch in den schon länger bewohnten Landstrichen die Besiedlung, zahllose Dörfer entstehen neu. Träger dieses Vorganges sind deutsch sprechende Migranten aus westlich gelegenen Regionen, aber auch einheimische Slawen beteiligen sich. Bereits im 13. Jahrhundert erreichen Siedler den Kamm des Erzgebirges. Die Entwicklung in Böhmen wies gegenüber Sachsen einen gewissen Zeitverzug auf. Das 12. Jahrhundert wurde in Böhmen traditionell als Zeit der kleinen oder inneren Kolonisation bezeichnet, bei der es zu einer Nachbesiedlung bereits bewohnter Gebiete und zur Anlegung neuer Siedlungen in tieferen Lagen kam. Diese Kolonisierung wurde in der Regel von der örtlichen Bevölkerung durchgeführt. Das 13. Jahrhundert hingegen stand im Zeichen der großen, äußeren oder auch deutschen Kolonisation, die spürbar das Gepräge der böhmischen Gesellschaft verändert hat und von Siedlern getragen wurde, die aus den umliegenden Ländern, vor allem aus Sachsen oder deutschen Reichsgebieten nach Böhmen kamen. Die Städtegründung in Sachsen Zentrale Orte mit frühstädtischem Charakter gab es in Böhmen wie in Sachsen seit dem 10./11. Jahrhundert. Hervorzuheben sind die Burg Meißen mit einer Händlersiedlung in der Niederung, und auch andere Burgsiedlungen wie Bautzen, Leipzig oder Eilenburg. Mit dem Großen Landesausbau entstanden in kurzer Zeit zahlreiche Städte völlig neu oder aus Vorgängersiedlungen. V Sasku započala kolem roku 1160/1170 tzv. velká kolonizace. V tu dobu byla poprvé osídlena zhruba třetina dnešního Saska, zejména v Krušných horách a v jejich předhůří. Současně se zahušťovalo osídlení i na územích, která byla tehdy již obydlena, a nově vznikal bezpočet vesnic. Nositeli tohoto procesu byli německy mluvící migranti ze západně ležících regionů, ale podíleli se na něm i domácí Slované. Již ve 13. století dosahovalo osídlení hřebene Krušných hor. Vývoj v českých zemích byl oproti Sasku opožděn. Dvanácté století bývá v českých zemích tradičně označováno za dobu malé neboli vnitřní kolonizace, při níž docházelo k doosidlování doposud obývaných území a k zakládání nových sídlišť v nižších nadmořských výškách. Tuto kolonizaci prová dělo zpravidla místní obyvatelstvo. Naopak 13. století bylo ve znamení velké, vnější neboli německé kolonizace, která výrazně změnila podobu české společnosti a která byla nesena osadníky, kteří do Čech přicházeli z okolních zemí, především ze Saska nebo německých oblastí říše. Zakládání měst v Sasku Sídliště s raným městským charakterem existovala v Čechách stejně jako v Sasku na přelomu 10. a 11. století. Musíme vyzdvihnout město Míšeň s v podhradí usazenými obchodníky, ale i jiné rodící se městské osady v podhradí jako Budyšín, Lipsko nebo Eilenburg. V průběhu velké kolonizace vzniklo v krátké době velké množství nových měst nebo se v městské osady přetvářela starší sídliště. Příkladem je v tomto ohledu město Freiberg, které po objevu nalezišť stříbra roku 1168

86 Familie Städtegründung und Städtewesen Hervorzuheben ist die Stadt Freiberg, die nach Silberfunden im Jahr 1168 in wenigen Jahrzehnten ihre mittelalterliche Ausdehnung erreichte, als Berg(bau)stadt in mancher Hinsicht aber eine Sonderrolle einnimmt. Dresden entstand um 1170 auf einer unbesiedelten Kuppe neben der deutlich älteren Frauenkirche und einer seit slawischer Zeit bestehenden Siedlung am anderen Elbufer. Von besonderer Bedeutung für die Stadt war die steinerne Elbbrücke, die spätestens um 1230 passierbar war. Leipzig entwickelte sich seit dem 10. Jahrhundert neben der Burg. Im letzten Drittel des 12. Jahrhunderts verstärkte sich die Dynamik jedoch erheblich und bis zur Mitte des 13. Jahrhunderts verdreifachte sich die Stadtfläche. Die Echtheit des in die Zeit um 1165 datierten markgräflichen Stadtbriefs wird von einigen Forschern angezweifelt. Ähnlich wie für Leipzig gelten auch für Görlitz und Bautzen die verkehrsgünstige Lage in Verbindung mit bestehenden Burgen als Ausgangspunkte für eine in der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts beginnende Stadtentstehung. Noch deutlicher als im Altsiedelland wird die sprunghafte städtische Entwicklung in den neu besiedelten Landschaften. Die Gründung eines Benediktinerklosters am Fluß Chemnitz vor 1137 durch Kaiser Lothar III. kam zunächst nur mühselig in Gang und vom 1143 bescheinigten Versuch einer Marktgründung sind keinerlei reale Spuren nachweisbar. Erst ab etwa 1180 ist eine Besiedlung im Bereich der späteren Chemnitzer Altstadt feststellbar und hier vollzog sich dann innerhalb von ein bis zwei Generationen die Entstehung einer vollentwickelten Stadt. Auch in Plauen, wo eine Auswertung der umfangreichen archäologischen Grabungen noch aussteht, dürfte nach der Gründung einer Gaupfarrkirche im Jahr 1122 die Stadtentwicklung im letzten Drittel des 12. Jahrhunderts in Gang gekommen sein. Zwickau (s.u.) reiht sich in diesen Befund ein. Neben den frühen (und meist bis heute größten und bedeutendsten) Städten Sachsens wurden im Verlaufe des 13. Jahrhunderts viele kleinere Städte gegründet, die vor allem als regionale Marktorte Bedeutung hatten. Dazu zählen auch Fälle wie das winzige Sayda, das nie wirklich städtischen Charakter erreichte. Das 14. Jahrhundert sah kaum neue Städte im heutigen Sachsen. Mit dem zweiten Berggeschrey wurden dann seit dem Ende des 15. Jahrhunderts eine Welle von Bergstadtgründungen Rodina Zakládání měst a města dosáhlo během několika málo desetiletí své budoucí středověké rozlohy. Jako horní město však Freiberg v mnohém ohledu zaujímá specifickou roli. Drážďany vznikly kolem roku 1170 na neosídleném kopci vedle daleko staršího kostela Panny Marie a na sídlišti na druhém břehu Labe, které pochází ze slovanské doby. Zvláštní význam pro město měl kamenný most přes Labe, který byl v provozu nejpozději kolem roku Lipsko se vyvíjelo od 10. století vedle hradu. Město se v poslední třetině 12. století dynamicky rozvíjelo a do poloviny 13. století se jeho plocha zečtyřnásobila. Pravost markrabské zakládací listiny datované do doby kolem roku 1165 je některými badateli zpochybňována. Podobně jako v případě Lipska byla ve druhé polovině 12. století výchozím bodem pro vznik města výhodná dopravní poloha spolu s existujícími hrady také u Zhořelce a Budyšína. Ještě výraznější než na starém sídelním území byl skokový vývoj měst v nově osídlovaných krajích. Založení benediktinského kláštera na řece Kamenici (Chemnitz) císařem Lotharem III. před rokem 1137 zprvu naráželo na četné překážky a po doloženém pokusu založit zde roku 1143 tržní obec nezůstaly ani stopy. Osídlení na místě pozdějšího města v Saské Kamenici (dnes Chemnitz) lze sledovat zhruba až od roku 1180 a během jedné až dvou generací zde pak vzniklo plně rozvinuté město. Také v Plavně (Plauen), kde ještě čekáme na vyhodnocení rozsáhlých archeologických vykopávek, nejspíš došlo po založení spádového farního kostela v roce 1122 v poslední třetině 12. století k rozvoji města. Totéž platí pro Zwickau (viz níže). Vedle raných (a většinou i dodnes největších a nejvýznamnějších) saských měst bylo v průběhu 13. století založeno mnoho menších měst, jež měla význam především jako regionální tržní centra. Patří sem i případy jako nevelká Sayda, která nikdy nezískala městský charakter. Ve 14. století v Sasku prakticky žádná nová města nevznikla. S druhou vlnou rozvoje důlního podnikání pak byla v Krušných horách od konce 15. století zakládána četná horní města (Schneeberg, Annaberg, Marienberg, Jáchymov). Díky těmto dodnes existujícím lokalitám zapo mínáme, C 166 C 1 Karte der Städte und Kleinstädte in Nordwestböhmen um Mapa měst a městeček v severozápadních Čechách kolem roku Urkunde über die Anerkennung des böhmischen Königs Wenzel II. als Reichshauptmann und Generalvikar zu Meißen, Pleißenland und Ostmark vom 3. August 1298 Chemnitz. Národní archiv Archiv České koruny ( ) 46. Listina o uznání českého krále Václava II. jako říšského hejtmana a generálního vikáře v Míšni, Plíseňsku a Východní marce z 3. srpna 1298 Chemnitz. Národní archiv Archiv České koruny ( ) Most, historischer Stadtkern nach dem Franziszeischen Kataster, grün sind die erforschten archäologischen Flächen. Kombination mit heutigem Luftbild. Most, historické jádro města podle tzv. stabilního katastru císaře Františka, zeleně jsou vyznačeny probádané archeologické plochy. Kombinace s dnešním leteckým pohledem. 167 Familie Städtegründung und Städtewesen 1 2 [ 097 ] 3 Rodina Zakládání měst a města

87 Familie Städtegründung und Städtewesen (Schneeberg, Annaberg, Marienberg, Joachimsthal/ Jáchymov) im Erzgebirge eingeleitet. Diese bis heute bestehenden Orte lenken leicht davon ab, dass eine Reihe von mittelalterlichen Bergstädten, wie die auf dem Treppenhauer bei Sachsenburg, nur solange bestand, wie der Bergbau Erträge brachte und dann wieder aus dem Landschaftsbild verschwand. Die Städtegründung in Nordwestböhmen Zur ersten großen Städtegründungswelle in Böhmen kam es im zweiten Jahrzehnt des 13. Jahrhunderts. Die Zahl der Neugründungen stieg schnell an und gegen Ende des 13. Jahrhunderts war das Netz aus größeren und bedeutenderen königlichen Städten weitgehend ausgebaut. Etwa ab Beginn des 14. Jahrhunderts wurde das vorhandene Stadtnetz durch zahlreiche Städte und Städtchen anderer Herrschaftsträger ergänzt. Zu den bedeutendsten Burgbezirken in Nordböhmen, die später zu hochmittelalterlichen Städten herangewachsen sind, gehörten Leitmeritz/Litoměřice (1235), Saaz/Žatec (1249), Bilin/Bílina oder Tetschen/Děčín. Erst später unter der Herrschaft Wenzels I. sind zu den königlichen Städten Nordwestböhmens noch Aussig/ Ústí nad Labem und die zum Deutschen Orden gehörige Stadt Komotau/Chomutov hinzugekommen; während der Herrschaft Přemysl Ottokars II. waren es noch die königlichen Städte Brüx/Most, Kaaden/Kadaň und möglicherweise auch Elbogen/ Loket. Nach dem Tod Přemysl Ottokars II. in der Schlacht auf dem Marchfeld 1278 musste dessen Sohn Wenzel II. die von den Auseinandersetzungen schwer getroffenen Städte konsolidieren und sie vor der Willkür des Adels in Schutz nehmen. Ein Werk der Ratgeber Wenzels war das Städteprivileg vom 24. Mai 1285, das auch als Magna Charta der böhmischen Städte bezeichnet wird. Dieses außergewöhnliche Privileg gewährte den Städten ihr Recht und Schutz vor dem Adel im Bereich von Politik und Wirtschaft. Das Netz der königlichen Städte wurde unter der Herrschaft Wenzels II. voll ausgebaut und die Einnahmen aus diesen Städten gewährten den böhmischen Königen auch künftig regelmäßige Geldsummen und im dringenden Bedarfsfall auch außerordentliche Abgaben (Abb. 1). Die Städte Leitmeritz, Brüx, Laun/Louny und Aussig in Nordwestböhmen dienten im Lauf der folgenden Jahrhunderte von Seiten des böhmischen Rodina Zakládání měst a města že řada středověkých horních měst, jako např. to na Treppenhaueru u Sachsenburgu, existovala jen do té doby, dokud se důlní podnikání vyplatilo, ale pak opět z obrazu krajiny zmizela. Zakládání měst v severozápadních Čechách K první velké vlně zakládání měst v českých zemích došlo ve druhém desetiletí 13. století. Nově založených měst rychle přibývalo a v závěru 13. století byla síť větších a významnějších měst dobudována. Zhruba od počátku 14. století se stávající městská síť rozšířila o početná poddanská města a městečka. Nejvýznamnějšími hradskými středisky v severozápadních Čechách, která později přerostla ve vrcholně středověká města, patřily Litoměřice (1235), Žatec (1249), Bílina nebo Děčín. Až později za vlády Václava I. k dosavadním královským městům v severozápadních Čechách přibylo Ústí nad Labem a poddanské městečko Chomutov, za vlády Přemysla Otakara II. pak královská města Most, Kadaň, Louny a možná i Loket. Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli musel jeho syn Václav II. zkonsolidovat města po těžkém období rozvratu a zajistit jim ochranu proti zvůli šlechty. Dílem Václavových rádců bylo ve středověku vcelku vzácné privilegium pro města z 24. května 1285, označované jako magna charta českých měst. Hlavní ustanovení privilegia pojišťovala práva a ochranu měst proti šlechtě v politické i hospodářské oblasti. Síť královských měst byla za vlády Václava II. dobudována a příjem z měst zaručoval do budoucna českým králům vcelku pravidelné finanční částky, v případě naléhavé potřeby i mimořádné dávky (Obr. 1). Města v severozápadních Čechách (Litoměřice, Most, Louny, Ústí nad Labem) se v průběhu následujících staletí často stávala předmětem zástavy ze strany českého panovníka ve prospěch míšeňských Wettinů, naopak některým silným českým panovníkům se dařilo zakupovat nebo ovládat města na saské straně Krušných hor (Pirna, Chemnitz, Altenburg, Zeitz) (Obr. 2). C C Familie Städtegründung und Städtewesen Herrschers als Pfand zugunsten der meißnischen Wettiner und umgekehrt gelang es einigen starken böhmischen Königen, zeitweise Städte auf der sächsischen Seite des Erzgebirges zu kaufen oder zu beherrschen (Chemnitz, Pirna, Altenburg, Zeitz) (Abb. 2). Magdeburger Recht in Böhmen Die Entstehung von Städten weckte in einer breiten Bevölkerungsschicht einen neuen Freiheitsbegriff, den sog. Stadtfrieden, der Schutz vor Gewalt, Sicherheit für die wirtschaftliche Tätigkeit sowie Rechtssicherheit bedeutete. Der Begriff Magdeburger Recht bezeichnete den Stadtrechttyp, der aus den Rechtsgepflogenheiten der Stadt Magdeburg hervorgegangen ist und einen bedeutenden Einfluss auf die Formung der Stadtrechte in Nordostdeutschland, Schlesien, Polen, Nordböhmen, Mähren und andernorts ausgeübt hat. Das Magdeburger Stadtrecht fußte auf dem Sachsenspiegel und galt anfangs als eine Sammlung der elementarsten Bestimmungen, hauptsächlich strafrechtlichen Charakters. Erst mit der Zeit wurden komplettere juristische Texte übernommen, für die sich in den böhmischen Ländern die Bezeichnung Meißener Rechtsbuch eingebürgert hat. Diese Bezeichnung belegt eindeutig, woher diese fortschrittlicheren Rechtsnormen und -verfahren nach Böhmen gekommen sind. In den böhmischen Ländern stellte das Magdeburger oder Norddeutsche Recht gemeinsam mit dem Nürnberger (süddeutschen) Recht den dominierenden Stadtrecht-Typ dar. Am Magdeburger Recht orientierten sich beispielsweise die nordböhmischen Städte Komotau, Laun oder Böhmisch Leipa/Česká Lípa. Die auf der böhmischen Seite des Erzgebirges weiter südlich gelegenen Städte unterlagen dem süddeutschen Rechtskreis (Eger/Cheb, Kaaden/Kadaň, Schlackenwerth/ Ostrov, Saaz/Žatec u. a.). Die Grenzen dazwischen waren aber nicht scharf und auch das angewandte Recht war in der Regel nicht ausgeprägt. Im Bereich des norddeutschen Rechtskreises wurde die führende Rolle in Böhmen zunächst von der Prager Kleinseite angestrebt, die aber bald hinter Leitmeritz zurückfiel. Der Leitmeritzer Wirkungsbereich betraf den größeren Teil der Nordhälfte Böhmens. Hinsichtlich seiner Gebietsgröße, Verlässlichkeit und Dauer wurde er in Sachen Stadtrecht zur bedeutendsten Gerichtsinstanz in Böhmen. Rodina Zakládání měst a města Magdeburské právo v Čechách Jakmile začala vyrůstat města, rodil se pro širší vrstvu obyvatel nový pojem svobody, tzv. městský mír, který znamenal ochranu před násilím, bezpečnost pro hospodářské podnikání a právní bezpečnost. Magdeburské právo (Magdeburger Recht) označovalo typ městského práva, které vycházelo z právních zvyklostí města Magdeburgu, jenž mělo značný vliv na utváření městského práva v severovýchodním Německu, Slezsku, Polsku, v severní části Čech, Moravy a jinde. Magdeburské městské právo vycházelo ze Saského zrcadla (tzv. Sachsenspiegel) a v počátcích se jím rozuměl soubor nejzákladnějších ustanovení především trestněprávního charakteru. Teprve postupně byly přejímány úplnější právní texty, pro něž se v českých zemích vžilo označení míšeňská právní kniha. Toto označení zřetelně dokládá, odkud se do Čech šířily pokročilejší právní normy a postupy. V českých zemích představovalo magdeburské neboli severoněmecké právo spolu s právem norimberským (jihoněmeckým) dominantní typ městského práva. Magdeburským právem se řídila například severočeská města Chomutov, Louny nebo Česká Lípa. Jižněji položená města na české straně Krušných hor podléhala jihoněmeckému právnímu okruhu (Cheb, Kadaň, Ostrov, Žatec apod.). Hranice mezi nimi ale nebyly ostré a ani užívané právo nebylo zpravidla vyhraněné. V oblasti severoněmeckého právního okruhu zprvu soutěžilo o vedoucí roli v Čechách Menší Město pražské (dnešní Malá Strana), ale brzy ustoupilo Litoměřicím. Působnost Litoměřic zasahovala větší část severní poloviny Čech. Územním rozsahem, stálostí a dobou trvání se staly nejvýznamnější vrchní stolicí městského práva v českých zemích. Most: unikátní příklad výzkumu středověkého města Královské město Most bylo založeno za vlády Přemysla Otakara II. v bažinaté nivě řeky Bělé mezi svahy Krušných hor a Českého středohoří. Město kontrolovalo důležitou obchodní

88 Familie Städtegründung und Städtewesen 4 [ 111 ] 6 5 Rodina Zakládání měst a města C 4 Keramikplastik eines Ritters zu Pferde mit Schild, 13. Jahrhundert, Fundort Most. Most, Ústav archeologické a památkové péče severozápadních Čech. Keramická plastika rytíře na koni se štítem, 13. století, místo nálezu Most. Most, Ústav archeologické a památkové péče severozápadních Čech. 5 Kleinplastik: Pferd und Reiter, handgeformt, Zwickau, Jahrhundert. Landesamt für Archäologie Sachsen. Drobné plastiky: kůň a jezdec, ručně tvarované, Zwickau, století.landesamt für Archäologie Sachsen. 6 Multiperspektivische Ansicht der Stadt Zwickau, Jeremias Vollrath Stadtarchiv Zwickau, Kartensammlung, Nr Multiperspektivní pohled na město Zwickau, Jeremias Vollrath Stadtarchiv Zwickau, Kartensammlung, Nr C / Familie Städtegründung und Städtewesen Brüx: ein einzigartiges Beispiel für die Erforschung einer mittelalterlichen Stadt Die königliche Stadt Brüx wurde unter der Herrschaft Přemysl Ottokars II. in der sumpfigen Flussaue an der Biela zwischen den Hängen des Erzund Böhmischen Mittelgebirges angelegt. Diese Stadt beherrschte die wichtige Handelsstraße, die Prag mit dem sächsischen Silbererzrevier Freiberg verband. Ihre bedeutende Stellung im Rahmen des Handels spiegelte sich natürlich auch in ihrer räumlichen Anordnung und den Baudenkmälern wider. Im Jahr 1964 fasste die Regierung der damaligen Tschechoslowakischen sozialistischen Republik den Beschluss, die mittelalterliche Stadt Brüx der Braunkohleförderung zu opfern (Abb. 3). Daraufhin wurde in der Stadt ein Szenario verwirklicht, das weltweit nicht seinesgleichen hatte eine flächendeckende Zerstörung von ganzen Straßenzügen mit Häusern, Kirchen und Klöstern. Parallel dazu verliefen archäologische Forschungen. Natürlich war es aus Zeit- und Kapazitätsgründen undenkbar, die gesamte Fläche der verschwindenden Stadt zu erforschen. Im Stadtgrundriss wurden also sorgfältig Flächen ausgewählt, bei denen zu vermuten war, dass sie ein Höchstmaß an Informationen zur Stadtgeschichte liefern könnten. Die bisher ausgewerteten Untersuchungen haben gezeigt, dass Brüx eine sich dynamisch entfaltende Stadt war. Ab Ende des 13. Jahrhunderts wurden Gruben- und Holzhäuser von steinernen Bürgerhäusern mit straßenseitigen Giebeln abgelöst. Im Untergrund fanden sich vielfach völlig intakte gotische Keller oder Überreste von oberirdischen Baukonstruktionen (große Halle, eingewölbte Räume). Die Dächer einiger Häuser waren schon seit Ende des 13. Jahrhunderts ziegelgedeckt, die Fenster waren mit Butzenscheiben verglast und ab dem ausgehenden 14. Jahrhundert waren in der Ausstattung der Bürgerhaushalte auch Kachelöfen anzutreffen. Eine Vielzahl von Informationen über das Leben des mittelalterlichen Menschen brachte auch die Erforschung der Hofbereiche dieser Bürgerhäuser, in denen Brunnen und Abfallgruben in großer Zahl freigelegt wurden. Ein Materialvergleich erbringt den Beweis, dass die materielle Kultur der Bewohner von Brüx in nichts der materiellen Kultur der Bewohner anderer Städte nachstand, was auch für die Städte auf der anderen Erzgebirgsseite gilt (Abb. 4 und Abb. 5). Rodina Zakládání měst a města stezku, která spojovala Prahu se saským důlním centrem Freibergem. Významné postavení města v rámci obchodu se odrazilo v jeho urbanismu a stavebních památkách. V roce 1964 vláda tehdejší Československé socialistické republiky rozhodla, že původní město Most musí ustoupit těžbě hnědého uhlí (Obr. 3). Ve městě se odehrálo představení absurdního divadla plošné bourání a ničení domů, kostelů a klášterů které nemělo ve světovém srovnání obdoby. Souběžně s demolicí města probíhal záchranný archeologický výzkum. Je zřejmé, že z časových a kapacitních důvodů nebylo možné, aby archeologové prozkoumali plošně celé mizející město. Uvnitř městského půdorysu proto byly pečlivě vybrány plochy, u nichž se předpokládalo, že k dějinám města mohou přinést nejvíce informací. Doposud vyhodnocené výzkumy ukazují, že Most představoval dynamicky se vyvíjející město. Zemnice byly od konce 13. století nahrazovány kamennými měšťanskými domy, jejichž štíty byly orientovány do ulice. V podzemí se namnoze nacházely zcela neporušené gotické sklepy nebo torza nadzemních konstrukcí (mázhauz, klenuté prostory síní). Střechy některých domů byly již od sklonku 13. století kryty pálenou krytinou, okna byla zasklena terčíky a od konce 14. století se ve výbavě měšťanských domácností setkáváme s kachlovými kamny. Množství informací o životě středověkého člověka přinesl také výzkum zázemí měšťanských domů, kde se setkáváme s velkým množstvím studní nebo jímek. Materiálové srovnání dokládá, že hmotná kultura obyvatel Mostu se nelišila od hmotné kultury obyvatel okolních měst nebo měst ležících na opačné straně Krušných hor (Obr. 4 a Obr. 5). Úzké hospodářské, obchodní, společenské a kulturní kontakty mezi českými a saskými městy na obou stranách Krušných hor ve sledovaném období ostatně dokládájí také písemné prameny. Zwickau ve 13. století Město Zwickau vzniklo kolem roku 1160 na důležité České stezce, obchodní cestě mezi Altenburgem a Prahou. Dvě volně strukturo-

89 Familie Städtegründung und Städtewesen Die engen Wirtschafts-, Handels-, Gesellschaftsund Kulturbeziehungen zwischen sächsischen und böhmischen Städten auf beiden Seiten des Erzgebirges werden übrigens auch von schriftlichen Quellen bestätigt. Zwickau im 13. Jahrhundert Zwickau entstand seit etwa 1160 an einem wichtigen Böhmischen Steig, einem Handelsweg zwischen Altenburg und Prag. Zwei locker strukturierte Siedlungskerne um die Marien- und die Nikolaikirche wurden um 1200 in einem planerischen Akt deutlich erweitert und zu einer Stadt zusammengefasst (Abb. 6). Mit dem Abstecken neuer Straßen und Plätze war vielleicht auch die Verleihung der Stadtrechte verbunden, jedenfalls wird der Ort 1212 erstmals als oppidum bezeichnet, was für diese Zeit wohl als Stadt übersetzt werden darf. Vermutlich war zu Beginn der König Stadtherr, Zwickau mithin Reichsstadt, doch in mehreren Schritten ging die Stadt letztendlich an die Wettiner, Markgrafen von Meißen, über. Als Reste der Wohnbebauung wurden ähnlich wie in böhmischen und anderen sächsischen Städten bis weit ins 13. Jahrhundert hinein nur hölzerne Keller oder Grubenhäuser nachgewiesen. Es ist allerdings kaum vorstellbar, dass die Menschen in den prosperierenden Städten dieser Zeit nur in winzigen Erdhütten hausten. So muss es wohl Fachwerk- und vielleicht Blockhäuser gegeben haben, die archäologisch kaum Spuren hinterlassen, da das tragende Gerüst nicht in den Boden ein getieft war. Vermutlich standen diese Häuser direkt an der Straße, die rückseitigen Grundstücke wurden für verschiedenste, sicher auch gewerbliche, Zwecke genutzt, hier finden sich Abfallgruben, Brunnen und kleine Vorratskeller. Städte waren Orte des Austausches von Waren und Informationen. Am Anfang des 13. Jahrhunderts wurde in Zwickau der Kornmarkt angelegt, der Hauptmarkt wird wenig älter sein. Zum Handel gehört auch spezialisiertes Handwerk, dessen Waren auf den Märkten feilgeboten wurden. Anhand von Produktionsabfällen konnte Knochenschnitzerei für die Zeit um 1200 nachgewiesen werden, insbesondere die Herstellung von Spielwürfeln (Abb. 7). Auch die Töpferei erreichte überall in dieser Zeit eine technische Qualität, die nur von Spezialisten zu gewährleisten war. Rodina Zakládání měst a města vaná sídlištní jádra okolo kostelů Panny Marie a svatého Mikuláše byla kolem roku 1200 plánovitě výrazně rozšířena a spojena v město (Obr. 6). S vytyčením nových ulic a náměstí bylo nejspíš spojeno propůjčení městských práv, v každém případě je osada roku 1212 poprvé zmiňována jako oppidum, což lze v této době patrně přeložit jako město. Zpočátku město nejspíš podléhalo přímo králi, čímž by se Zwickau řadilo mezi říšská města, ale nakonec pak postupně přešlo pod míšeňská markrabata z rodu Wettinů. Jako pozůstatky obytné zástavby jsou podobně jako v českých a jiných saských městech až hluboko do 13. století doloženy jen dřevěné sklepy nebo zemnice. Lze si však jen těžko představit, že by lidé v prosperujících městech té doby přebývali jen v nepatrných zemních chýších. Musely nejspíš existovat hrázděné domy a snad i sruby, které nezanechávají archeologické stopy, protože nosné konstrukce nebyly zapuštěné do země. Tyto domy pravděpodobně stály přímo čelem do ulice, zatímco dvorky odvrácené od ulice byly využívány k nejrůznějším účelům, bezpochyby i k provozování řemesel. Na dvorcích se v každém případě nacházejí odpadní jámy, studně a malé sklípky k uložení zásob. Města tvořila místa, v nichž docházelo k výměně zboží a informací. Počátkem 13. století byl ve Zwickau založen obilný trh (dnes náměstí Kornmarkt); hlavní náměstí s tržištěm (Hauptmarkt) bude o něco málo starší. Vedle obchodu se ve městě rozvinula specializovaná řemesla, jejichž produkty byly prodávány na tržištích. Podle výrobního odpadu bylo možno pro dobu kolem roku 1200 prokázat řemeslné zpracování kostí, zejména výrobu hracích kostek (Obr. 7). Také hrnčířství dosáhlo v této době obecně kvality, jakou mohli zajistit jen profesionální řemeslníci. Pec na vypalování vápna na Kornmarktu svědčila o větších stavebních projektech. K nim musíme určitě počítat i trojici pozdně románských kostelních staveb, které od roku 1231 doplňoval františkánský klášter, první založení svého druhu v Sasku. Městské hradby byly evidentně postaveny teprve koncem 13. století. C C Abfall der Spielwürfelherstellung und fertiges Endprodukt, Fundort Zwickau. Landesamt für Archäologie Sachsen. Odpad z výroby hracích kostek a hotový finální produkt, místo nálezu Zwickau. Landesamt für Archäologie Sachsen. Familie Städtegründung und Städtewesen Ein Kalkofen auf dem Kornmarkt zeugte von größeren Bauprojekten. Dazu sind sicher auch die drei spätromanischen Kirchbauten der Stadt Zwickau zu rechnen, die ab 1231 von einem Franziskaner kloster ergänzt wurden, dem ersten in Sachsen. Eine Stadtmauer wurde offenbar erst am Ende des 13. Jahrhunderts gebaut. Literatur/Literatura: Beutmann 2007; Hoffmann 2009; Kenzler 2012; Klápště 1994; Klápště 2005; Richter 2013; Volf (v tisku/im Druck); Žemlička [ 101 ] Rodina Zakládání měst a města

90 Lenka Nemravová Wilhelm der Einäugige und seine Beziehungen zu den Luxemburgern Vilém I. Míšeňský a jeho vztahy k dynastii Lucemburků Wilhelm I., Markgraf von Meißen, wurde am 19. Dezember 1343 in Dresden als jüngster Sohn des Markgrafen Friedrich II. des Ernsthaften und seiner Gemahlin Mechtild von Bayern geboren. Noch zu Lebzeiten erhielt er den Beinamen der Einäugige. Seine ersten politischen Schritte ging er im Alter von zwölf Jahren, als er sich im Sep tember 1356 in der Nähe Karls IV. auf der Burg Donaustauf bei Regensburg aufhielt. Der Kaiser verhandelte dort unter anderem mit Albrecht I. von Bayern den gemeinsamen Kampf gegen räu berische Banden, darüber hinaus bestätigte er die Privilegien der Prager Juden. Bei diesen Geschäften war der junge Wilhelm zugegen traf er den Kaiser erneut, diesmal in Prag. Am 1. März jenes Jahres wurde er mit Elisabeth von Mähren (von Luxemburg) verlobt. Sie war die Tochter von Karls jüngerem Bruder Johann Heinrich, Markgraf von Mähren, und dessen zweiter Ehefrau Margarete von Troppau. Der Ehevertrag war ein Bestandteil der Freundschaftsvereinbarungen, geschlossen am selben Tag zwischen Karl IV., Johann Heinrich und den Meißenern. Elisabeth von Mähren war zur Zeit ihrer Verlobung keine drei Jahre alt. Die Vollziehung der Ehe sollte acht Jahren später erfolgen (Abb. 1). Am Hof des Kaisers Nach Abschluss der Verträge begann der junge Wilhelm politische Erfahrungen direkt am Kaiserhof zu sammeln. Im Juli 1358 nahm er an einer Verhandlung in Nürnberg teil. Den Jahreswechsel 1358/1359 verbrachte er mit dem Kaiser in Breslau und anschließend folgte er ihm nach Aachen und Mainz. Wilhelm traf sich innerhalb weniger Jahre mit vielen politisch bedeutenden Persönlichkeiten und gewann selbst an Wichtigkeit. Deswegen war er auch in Nürnberg anwesend, als am 11. April 1361 Míšeňský markrabě Vilém I. se narodil dne 19. prosince 1343 v Drážďanech a již za svého života získal přízvisko Jednooký. Byl sice nejmladším synem míšeňského mar - k raběte Fridricha II. Vážného a jeho manželky Mechtildy Bavorské, ale přesto jeho první politické krůčky započaly již ve věku dvanácti let, kdy se v září roku 1356 nacházel v blízkosti Karla IV. na hradě Donaustaufu nedaleko Regensburgu. Císař zde jednal, mimo jiné, s Albrechtem Dolnobavorským o společném boji proti loupeživým bandám a dále také potvrdil privilegia pražským židům. Právě tomuto jednání byl mladičký Vilém přítomen. Roku 1358 se setkal s císařem znovu, tentokrát však přímo v Praze. Dne 1. března byl totiž zasnouben s Alžbětou Moravskou. Ta byla dcerou Karlova mladšího bratra moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a jeho druhé manželky Markéty Opavské. Manželská smlouva byla součástí dohod o přátelství a pomoci uzavřených tentýž den mezi Karlem IV., Janem Jindřichem a Míšeňskými. Alžbětě Moravské nebyly v době zásnub ještě ani tři roky. K naplnění manželského aktu mělo dojít za osm let (Obr. 1). Na císařském dvoře Od uzavření březnových dohod začal mladý markrabě Vilém sbírat politické zkušenosti přímo na dvoře císaře. Hned v červnu 1358 se zúčastnil jednání v Norimberku, na přelomu let 1358 a 1359 pobýval s císařem ve Vratislavi a následně s ním pokračoval v jeho doprovodu do Cách a Mohuče. Vilém se během několika málo let setkal s mnohými významnými osobnostmi a jeho osoba se stala neméně důležitá. Nemohl proto chybět C C Familie Wilhelm der Einäugige Karls lang erwarteter Sohn Wenzel getauft und anlässlich dieses Ereignisses eine Versammlung einberufen wurde. Den ganzen Sommer 1361 verbrachte Wilhelm daraufhin in Prag. Gemeinsam mit seinem ältesten Bruder erhielt er vom Kaiser für seine treuen Dienste als Bestätigung der Privilegien ein Wohngebäude in der Prager Altstadt bei der Kirche St. Jakob, das Karl IV. bereits 1348 Friedrich II. geschenkt hatte. Diese Bestätigung ist ein Beweis für die häufige Anwesenheit der Wettiner zu dieser Zeit am Prager Hof. Im nachfolgenden Jahr wollte sich Karl IV. wohl der Loyalität der Meißener versichern und stellte zwei Urkunden aus, in denen er die Städte Altenburg, Zwickau und Chemnitz an die Wettiner verpfändete. Als ein Zeichen der Zu neigung des Kaisers zum Markgrafen ist auch sein 1362 datiertes Privileg für nach Meißen fahrende Kaufleute zu deuten. Darin wurde ihnen freie Durchfahrt durch Prag und durch andere böhmische Städte garantiert. Das nächste Treffen mit dem Kaiser kam im April 1364 in Pirna zustande, allerdings war es für die Wettiner weniger angenehm. Thema war die Auszahlung der Niederlausitz aus der meißnischen Pfandschaft. Der Verlust des Gebietes war für den Markgrafen von Meißen vermutlich schwer zu verschmerzen. Die erhaltenden Quellen zeigen, dass die Beziehungen danach vorerst kühler wurden. Wilhelm, der sehr oft am kaiserlichen Hof und besonders in Prag verweilt hatte, beschäftigte sich fortan mehr mit den Ländereien seiner Familie. Zur erneuten Verbesserung der Beziehungen zwischen den Luxemburgern und Wettinern trug jedoch bald darauf die Hochzeit Wilhelms mit Elisabeth von Mähren entscheidend bei. Alle Meißener Brüder Wilhelm, Friedrich III. und Balthasar trafen sich mit Karl IV. im März 1367 in Prag. Gegenstand der Verhandlung waren Elisabeths Leibgedinge und Morgengabe. Dabei ging es um die Einkünfte aus den Grundstücken des Ehemanns und den nach der Eheschließung an seine Frau zu zahlenden Anteile. Zu jener Zeit und höchstwahrscheinlich auch im Jahrhundert davor bezeichnete die Morgengabe ein Geschenk, welches als Ausgleich für den Verlust der Jungfräulichkeit gereicht wurde. Die Markgräfin Elisabeth sollte eine Summe von Schock Groschen in Form von Grundeigentum bekommen. Dabei handelte es sich um die Burg Voigtsberg, die Städte Oelsnitz und Adorf, Burg und Stadt Mühltroff, Burg Wiedersberg sowie Burg und Stadt Döbeln. Rodina Vilém I. Míšeňský v Norimberku, kde byl 11. dubna 1361 pokřtěn císařův dlouho očekávaný syn Václav a kam byl v souvislosti s touto událostí svolán sněm. Celé léto roku 1361 strávil Vilém pravděpodobně v Praze. Společně se svým nejstarším bratrem obdrželi od císaře za své věrné služby potvrzení domu poblíž kostela sv. Jakuba na Starém Městě pražském, jejž Karel IV. daroval již roku 1348 jejich otci Fridrichovi II. Potvrzení domu dokládá, že přítomnost Wettinů na pražském dvoře byla v této době opravdu častá. Následující rok si chtěl Karel IV. nejspíše pojistit loajalitu Míšeňských a vydal dvě listiny, ve kterých jim zastavil města Altenburg, Zwickau a Chemnitz. Jako projev náklonnosti císaře k markrabatům by bylo možné chápat i jeho privilegium pro kupce směřující do Míšně z roku Mělo jim zajistit volný průjezd přes Prahu a jiná česká města. Příští setkání s císařem se uskutečnilo až v dubnu roku 1364 v Pirně a pro Wettiny nebylo příliš příjemné. Jednalo se o vyplacení Dolní Lužice z míšeňské zástavy. Ztráta území byla pro míšeňská markrabata jistě bolestná a na základě dochovaných pramenů lze říci, že došlo k ochladnutí vztahů. Markrabě Vilém, jenž tak často pobýval na císařském dvoře a zvláště v Praze, se začal více zabývat záležitostmi v rodových zemích. Důvodem k opětovnému zlepšení vztahů mezi Lucemburky a Wettiny mohl být právě onen plánovaný sňatek Viléma s Alžbětou Moravskou. Všichni míšeňští bratři Vilém, Fridrich III. a Baltazar se s Karlem IV. sešli v březnu roku 1367 v Praze. Předmětem jednání byl Alžbětin vdovský důchod a Morgengabe, tedy jitřní dar. Jednalo se o důchody z pozemků patřících manželovi a po uzavření manželství měly být vypláceny jeho ženě. O století dříve bylo Morgengabe označováno přímo jako dar za ztrátu panenství. Markraběnka Alžběta měla celkem obdržet sumu kop grošů v podobě držav. Jednalo se o hrad Voigtsberg, města Oelsnitz a Adorf, hrad a město Mühltroff, hrad Wiedersberg, stejně jako hrad a město Döbeln. Ze svatební smlouvy je patrná císařova snaha o případné získání dalších statků na česko-míšeňské hranici, neboť téměř všechny výše uvedené

91 Familie Wilhelm der Einäugige Aus dem Ehevertrag ist die Bemühung des Kaisers um eventuellen Gewinn anderer Güter an der böhmisch-meißnischen Grenze bemerkbar, denn fast alle Besitzungen lagen in der Nähe der Lehen der Böhmischen Krone. Hochzeiten waren in der mittelalterlichen Politik sehr bedeutungsvoll und auch in diesem Fall spielte sie eine nicht unwichtige Rolle: Unmittelbar darauf hielt sich der jüngste Markgraf von Meißen wieder häufiger in der Nähe des Kaisers auf und nahm an dessen zweiter Romfahrt teil (Abb. 2), auch wenn er ihn nicht bis nach Rom begleitete. Wilhelms Aufenthalt ist in Udine, Conegliano, Mantua oder Modena belegt. Er unterstützte den Kaiser militärisch in seinen ersten schwierigen Monaten auf italienischem Boden. Zu Beginn der siebziger Jahre des 14. Jahrhunderts waren die Beziehungen zwischen den beiden Familien angespannt, insbesondere wegen der kaiserlichen Expansionspolitik. Die Wettiner wechselten für bestimmte Zeit ins luxemburgfeindliche Lager nahm Wilhelm jedoch an einem feierlichen Zeremoniell in Prag teil, an welchem Karl die endgültige Resignation der Herzöge Otto und Friedrich auf die Mark Brandenburg erhielt und diese daraufhin seinen Söhnen und all ihren Nachkommen vermachte. Neben dem Kaiser traf Wilhelm in Prag auch seine weiteren luxemburgischen Verwandten nahm er dann zusammen mit seinem Schwager Jobst von Mähren an der Krönung des neuen römischen Königs Wenzel IV. in Aachen teil und wahrscheinlich trugen sie beim Trauerzug nach dem Tod Kaiser Karls IV auch gemeinsam den Helm mit der goldenen Krone. Ein ambitionierter einäugiger Markgraf Nicht lange nach dem Tod des Kaisers trauerte auch die Familie der Wettiner. Im Mai 1381 starb Wilhelms Bruder Friedrich III. und knapp ein Jahr später folgte ihm sein Bruder Ludwig, Erzbischof von Magdeburg, nach. In dieser Zeit gipfelten die Streitigkeiten bezüglich der Regierung über die wettinischen Besitzungen in einer lang aufgeschobenen Gebietsteilung. Die Vereinbarung zwischen Wilhelm, seinem Bruder Balthasar und ihren Neffen Friedrich IV., Wilhelm II. und Georg wurde am 13. November 1382 in Chemnitz geschlossen. Wilhelm wurde Markgraf von Meißen und verfügte damit über die Alleinherrschaft des wichtigsten Landesteiles. Rodina Vilém I. Míšeňský državy se nacházely v blízkosti českých lén. Sňatek byl pro středověkou politiku velmi významný a jistě i v tomto případě sehrál nemalou roli v tom, proč se nejmladší míšeňský markrabě opět začal častěji objevovat v císařově blízkosti. Jakožto významný člen dvora se účastnil i císařovy druhé římské jízdy (Obr. 2). Vilémův pobyt je doložen v Udine, Coneglianu, Mantově či Modeně. Císaře až do Říma však zřejmě nedoprovodil. Podpořil jej ale vojensky v prvních náročných měsících na italské půdě. Na počátku sedmdesátých let byly vztahy mezi oběma rody velice napjaté, zvláště kvůli císařově expanzivní politice, a Wettini na nějaký čas přešli do protilucemburského tábora. Roku 1373 se však již Vilém účastnil v Praze slavnostního ceremoniálu, při kterém Karel obdržel definitivní rezignaci vévodů Oty a Fridricha na Braniborsko a udělil jej svým synům a všem jejich dědicům. Vedle samotného císaře se Vilém setkával i se svými dalšími lucemburskými příbuznými. Se svým švagrem Joštem Moravským se roku 1376 účastnil korunovace nového římského krále Václava IV. v Cáchách a společně pravděpodobně nesli i přilbu se zlatou korunou v pohřebním průvodu císaře Karla IV. o dva roky později. Ambiciózní jednooký markrabě Nedlouho po císařově smrti zasáhl smutek i rod Wettinů. V květnu 1381 zemřel Vilémův nejstarší bratr Fridrich III. a o necelý rok později ho následoval jeho bratr Ludvík, arcibiskup magdeburský. V této době vrcholily spory ohledně vládnutí nad wettinskými državami, které ukončilo dlouho oddalované rozdělení území. Dohoda mezi Vilémem, jeho bratrem Baltazarem a jejich synovci Fridrichem IV., Vilémem II. a Jiřím byla uzavřena dne 13. listopadu 1382 ve městě Chemnitz. Vilém získal míšeňské markrabství a stal se jediným vládcem tohoto důležitého území. V průběhu osmdesátých let se vynořovaly mezi českým králem Václavem IV. a Wettiny různé neshody, jež se více či méně dařilo řešit. Následující desetiletí byl vztah Václava IV. a Viléma I. velmi kolísavý války a konflikty C C Familie Wilhelm der Einäugige Innerhalb der achtziger Jahre kam es zwischen dem böhmischen König Wenzel IV. und den Wettinern zu verschiedenen Verstimmungen, die es mehr oder weniger zu bereinigen gelang. Die Beziehung zwischen Wenzel IV. und Wilhelm I. war im folgenden Jahrzehnt jedoch sehr schwankend Kriege und Konflikte bezüglich der Besitzungen, die sich an der böhmisch-meißnischen Grenze befanden, wechselten mit abgeschlossenen Vereinbarungen von Waffenstillständen. Der einäugige Markgraf nutzte souverän die wechselseitigen familiären Beziehungen der Luxemburger, eine große Hilfe war ihm dabei auch seine Frau Elisabeth. Der Markgraf unterstützte seinen Schwager Jobst finanziell, schloss Bündnisse mit Karls Söhnen, Johann von Görlitz und Sigismund von Luxemburg. Gleichzeitig trat er als Streitvermittler unter den Luxemburgern auf. Sein langjähriges Engagement und vor allem die finanzielle Unterstützung für Jobst spiegelten sich in der Verpfändung der Markgrafschaft Brandenburg, die er während seiner Verwaltungszeit gewann. Auch die Markgräfin Elisabeth wurde immer mehr in politische Angelegenheiten involviert, indem sie z. B. ihren Bruder Jobst im Jahr 1398 bei der Verhandlung mit den brandenburgischen Städten vertrat. Wilhelm nahm in der Vermittlung eine sehr zurückhaltende Stellung ein, dank der er immer für sich selbst so viel wie möglich erreichte. Er opponierte nicht offen gegen den neu gewählten römischen König Ruprecht III. von der Pfalz, auch dann nicht, als am 20. August 1400 Wenzel IV. als römischer König abgesetzt wurde. Das ändert sich erst nach dem Tod seiner Frau Elisabeth. Sie starb am 20. November des selben Jahres und wurde als erstes Mitglied der markgräflichen Familie im Dom zu Meißen bestattet. Elisabeth war mehr als 30 Jahre Markgräfin von Meißen gewesen. Zwar hatte sie ihre aus mittelalterlicher Sicht wichtigste Aufgabe nicht erfüllt nämlich einen Nachfolger zu gebären, aber sie unterstützte ihren Mann als Partnerin in politischen Angelegenheiten. Als Belege sind Urkunden erhalten, die das Ehepaar zusammen aufsetzten (Abb. 3). Gleich im nächsten Jahr, 1401, kam es zu einem Ereignis, das sich in den Quellen nur geringfügig niederschlug: Der Markgraf Wilhelm belagerte zusammen mit seinen meißnischen Verwandten und dem Markgraf Jobst, der die Opponenten des böhmischen Königs anführte, die Stadt Prag (Abb. 4). Rodina Vilém I. Míšeňský ohledně držav nacházejících se na českomíšeňském pomezí střídala uzavřená příměří. Jednooký markrabě bravurně využíval ve svůj prospěch vzájemných rodinných vztahů Lucemburků a velkým pomocníkem mu byla i jeho žena Alžběta. Markrabě finančně podporoval svého švagra Jošta, uzavřel spojenectví s Karlovými syny Janem Zhořeleckým a Zikmundem Lucemburským. Zároveň velmi často vystupoval jako prostředník při urovnání sporů (nejen) mezi Lucemburky. Jeho dlouholetá spolupráce a hlavně finanční pohledávky poskytované Joštovi se promítly do zástavy Braniborska, které získal do své správy. Do politických záležitostí byla také více zapojována míšeňská markraběnka Alžběta, např. zastupovala svého bratra Jošta roku 1398 během jednání s braniborskými městy. Vilém zastával velmi opatrný politický postoj, díky kterému se snažil vždy vytěžit pro sebe co nejvíce. Kupříkladu otevřeně nevystoupil proti nově zvolenému římskému králi Ruprechtu III. Falckému poté, co byl dne 20. srpna 1400 sesazen Václav IV. To se však změnilo po smrti jeho ženy Alžběty. Ta skonala 20. listopadu téhož roku a jako první člen markraběcí rodiny byla pochována v míšeňském chrámu. Alžběta byla míšeňskou markraběnkou více než třicet let, a přestože nesplnila viděno středověkou optikou svůj nejdůležitější úkol, tedy porodit následníka, byla svému manželovi dobrým politickým partnerem. Dokladem jsou dochované listiny, jež manželé vydávali společně (Obr. 3). Hned následující rok 1401 došlo k události, která není v pramenech příliš zachycena. Markrabě Vilém společně se svými míšeňskými příbuznými a markrabětem Joštem stojícím v čele vojska složeného z oponentů českého krále oblehli Prahu (Obr. 4). K žádné vojenské akci však nejspíš nakonec nedošlo a mělo se jednat o strategický tah k zastrašení krále Václava. Teritoriální politika markraběte Viléma, kterou vedl v posledních letech své vlády, výrazně změnila česko-míšeňské pomezí např. roku 1402 dobyl Donín, o dva roky později získal do zástavy Pirnu a hrad Wehlen, následně ke svým

92 Familie Wilhelm der Einäugige 1 Rodina Vilém I. Míšeňský 2/4 C 1 Ehepaar Wilhelm der Einäugige und Elisabeth von Mähren. Aus: Georg SPALATIN, Chronik der Sachsen und Thüringer, , fol. 276v. Manželé Vilém I. Míšeňský a Alžběta Moravská. Zdroj: Georg SPALATIN, Chronik der Sachsen und Thüringer, , fol. 276v. 2 Kaiser Karl IV. und Markgraf Wilhelm der Einäugige auf dem Zug nach Italien Aus: Georg SPALATIN, Chronik der Sachsen und Thüringer, , fol. 277r. Císař Karel IV. a markrabě Vilém I. Míšeňský na italském tažení roku Zdroj: Georg SPALATIN, Chronik der Sachsen und Thüringer, , fol. 277r. 4 Kriegszug Wilhelms des Einäugigen und Jobst von Mähren ge-gen König Wenzel IV. bei der Belagerung Prag Aus: Georg SPA- LATIN, Chronik der Sachsen und Thüringer, , fol. 283v. Válečné tažení Viléma I. Míšeňského a Jošta Lucemburského proti králi Václavovi IV. při obležení Prahy roku Zdroj: Georg SPALA- TIN, Chronik der Sachsen und Thüringer, , fol. 283v. C Urkunde herausgegeben von Wilhelm dem Einäugigen und seiner Ehefrau Elisabeth von Mähren. HStADD, Ältere Urkunden, Nr Listina vydaná Vilémem I. Míšeňským a jeho manželkou Alžbětou Moravskou. HStADD, Ältere Urkunden, Nr Familie Wilhelm der Einäugige Zu einem Angriff kam es wahrscheinlich nicht. Vielmehr war es ein strategischer Zug zur Abschreckung des Königs Wenzel. Die Territorialpolitik des Markgrafen Wilhelm, die er in den letzten Jahren seiner Regierung verfolgte, ver änderte signifikant die böhmische-meißnische Grenze z. B. als er im Jahr 1402 die Burg Dohna eroberte. Zwei Jahre später gewann er durch Verpfändung die Stadt Pirna sowie die Burg Wehlen. Durch Militäraktionen bekam er die Burgen Lilienstein und Königstein zu seinem Herrschaftsgebiet hinzu. Mit diesen nicht geringen Gebietserwerbungen bekam die böhmisch-meißnische und damit die tschechisch-sächsische Grenze nahezu ihren heutigen Verlauf. Der einäugige Markgraf von Meißen starb am 10. Februar 1407 wahrscheinlich an einem Schlaganfall und wurde neben seiner Frau Elisabeth bestattet. 3 Rodina Vilém I. Míšeňský statkům vojensky připojil také hrady Lilienstein a Königstein. Těmito nemalými územními úspěchy posunul česko-míšeňskou, resp. česko-saskou hranici téměř na dnešní linii. Jednooký míšeňský markrabě zemřel 10. února 1407 pravděpodobně na záchvat mrtvice a byl pochován po boku své manželky Alžběty Moravské. Literatur/Literatura: Donath 2004; Leisering 2006; Staatliche Schlösser 2009; Štěpán 2009

93 Jiří Fajt Markgraf Wilhelm der Einäugige und der lange Schatten Karls IV. der Dom zu Meißen und die Hofkunst in Böhmen und Sachsen Markrabě Vilém Jednooký a dlouhý stín Karla IV. Dóm v Míšni a dvorské umění v českých zemích a Sasku Die Wettiner waren dem Kaiser und böhmischen König Karl IV. in einem Verhältnis ununterbrochenen Lavierens zwischen Kooperation und Konkurrenz, Nähe und Distanz verbunden. Dabei war es nicht nur der Luxemburger und seine Dynastie, die zweckorientiert agierten. Nicht realisierte Vermählungen überschatteten auch von wettinischer Seite das gegenseitige Verhältnis. Die einzige verwirklichte Allianz zwischen Wettinern und Luxemburgern war jene Wilhelms, des Markgrafen von Meißen (Abb. 1), mit Karls Nichte Elisabeth aus dem mährischen Zweig der Luxemburger. Dieses Familienbündnis bestimmte die Stellung Wilhelms, der zum Exponenten wettinischer Politik am Prager Kaiserhof wurde. Seit seiner Kindheit und Jugend zu dessen ausgezeichnetem Kenner herangewachsen, hatte er an prunkvollen Hofzeremonien und Turnieren teilgenommen. Aus nächster Nähe vermochte er die Formierung jenes karolinischen Repräsen - ta tionsmodells zu verfolgen, in dessen visueller Kommunikationsstrategie die bildende Kunst eine außergewöhnlich bedeutende Rolle spielte: Der monumentale Pomp und die Pracht von Karls Stiftungen dienten der Verherrlichung der kaiserlichen Majestät und der Persönlichkeit des großzügigen Stifters ebenso wie der Sicherung des Seelenheils seiner selbst und desjenigen seiner Familie. Wilhelm dürfte davon tief beeindruckt gewesen sein, lässt sich doch in seiner Kirchenpolitik und in seiner eigenen künstlerischen Repräsentation mehr als nur ein Abglanz karolinischer Programmatik feststellen. Allerdings sind die mittelalterlichen Kunststiftungen der Wettiner Markgrafen und späteren Kurfürsten größtenteils vielf ältigen Umbaukampagnen und Erneuerungen geopfert worden. Deshalb kommt einem der wenigen Rod Wettinů pojil s císařem a českým králem Karlem IV. vztah nepřetržitého manévrování mezi spoluprací a konkurencí, blízkostí a odstupem. Přičemž účelově jednali nejen Lucemburk a jeho dynastie. Na vzájemný vztah vrhaly stíny i neuskutečněné sňatky ze strany Wettinů. Jediné uzavřené spojenectví mezi Wettiny a Lucemburky byl sňatek míšeňského markraběte Viléma (Obr. 1) s Karlovou neteří Alžbětou pocházející z moravské větve Lucemburků. Tento rodinný svazek určil postavení Viléma coby zástupce wettinské politiky na císařském dvoře v Praze. Od dětství a mládí s ní vyrůstal a stal se z něj skutečný znalec, vždyť se také zúčastňoval okázalých dvorských ceremonií a turnajů. Zblízka mohl sledovat formování karolinského modelu reprezentace, v jehož vizuální komunikační strategii sehrávalo výtvarné umění mimořádně významnou úlohu. Monumentální pompéznost a nádhera Karlových nadací sloužily k velebení císařského majestátu a osobnosti velkorysého dárce i k zajištění spásy duše pro něj a celou rodinu. Na Viléma to zřejmě učinilo hluboký dojem, neboť v jeho církevní politice a umělecké sebereprezentaci lze rozeznat více než pouhý odlesk karolinského programu. Avšak středověké umělecké nadace wettinských markrabat a pozdějších kurfiřtů z větší části padly za oběť různým přestavovacím kampaním a obnovám. Proto má zvláštní význam jedna z mála zachovaných částí zařízení ze 14. století, velká Pieta ve freiberském dómu (Obr. 2). Jsou na ní patrné výrazné české rysy doby kolem roku 1370 a umělecky přímo C C Familie Höfische Kultur erhaltenene Ausstattungsstücke aus dem 14. Jahrhundert besondere Bedeutung zu, der großen Pietà im Freiberger Dom (Abb. 2). Sie weist stark böhmische Züge der Zeit um 1370 auf und hängt künstlerisch direkt mit den Magdeburger Bildhauerwerkstätten zusammen, die zu dieser Zeit der bedeutendste Vermittlungsort pragerischer Ideen in Mitteldeutschland waren. Die Wertschätzung der Freiberger Skulptur führte dazu, dass die Köpfe der hoch qualitätvollen Gruppe nach dem Kirchenbrand 1484 durch den Meister der Freiberger Apostel ergänzt wurden. Ist die Überlieferung der Quellen auch mager, so zeugt doch der Dom in Meißen vom hohen Anspruch, mit dem er unter Wilhelm zur markgräflichen Grablege ausgebaut wurde und schließlich von einer bischöflichen Kathedrale zur Hauptkirche des fürstlichen Territoriums wurde. Der letzte Bischof, der die Diözese weitgehend im Einklang mit den Markgrafen leitete, war der Protonotar der fürstlichen Kanzlei und frühere Meißner Kanoniker Konrad von Kirchberg, unter dem trotz großer Verschuldung eine lebhafte Bautätigkeit am Dom erfolgte. Damals wurde der Bau des Hauptschiffes fortgesetzt und zugleich wuchs bereits die Westfassade empor; zur Vollendung der Einwölbung und Weihe des fertiggestellten Domes kam es Die vier Nachfolger Konrads kamen mit päpstlicher Hilfe gegen den Willen des Landesherrn an die Macht. Dessen ungeachtet nahm der böhmische Einfluss im Meißner Bistum zu. Zwar überdauerte dessen Zugehörigkeit zur Kirchenprovinz Magdeburg die Versuche Karls IV., Meißen an sein neugegründetes Erzbistum Prag zu binden, doch erkannte der Papst dem Prager Metropoliten das Legationsrecht zu. Dem entspricht auch die Stiftung eines dem hl. Wenzel geweihten Altars mit Vikarie, die am 26. März 1380 durch den Prager Erzbischof Johann von Jenstein erfolgte. Dieser hatte kurz zuvor selbst die Bischofswürde in Meißen innegehabt. Angesichts all dieser Vorgänge verwundert es kaum, wenn böhmische Kleriker in der Meißner Diözese nicht nur höhere Pfründen, sondern auch die Stellen von Altaristen und Vikaren bekleideten. Oft handelte sich dabei um Angehörige des luxemburgischen Hofes. Den Verlauf des Dombaus bestimmten lange Zeit Bischof und Kapitel, doch sind die an den beiden ersten südlichen Strebepfeilern in den 1370er Jahren ostentativ angebrachten Wappen der Mark- Rodina Dvorské umění souvisí s magdeburskými sochařskými dílnami, které v té době představovaly nejdůležitější místa zprostředkování pražských idejí ve středoněmecké oblasti. Díky vysokému ocenění freiberské skulptury doplnil hlavy velmi kvalitního sousoší, poškozené při požáru kostela v roce 1484, Mistr freiberských apoštolů. Třebaže se dochovalo jen málo pramenů, svědčí dóm v Míšni o vysokých nárocích kladených za Vilémovy vlády na výstavbu markraběcí hrobky a nakonec se z biskupské katedrály stal hlavní kostel na knížecím území. Posledním biskupem, jenž diecézi vedl do značné míry v souladu s markrabětem, byl protonotář knížecí kanceláře a bývalý míšeňský kanovník Konrad von Kirchberg, za jehož působení se navzdory vysokému zadlužení prováděly na dómu velké stavební práce. Pokračovalo se tehdy se stavbou hlavní lodě a zároveň rostla západní fronta; byla dokončena klenba a hotový dóm byl vysvěcen v roce Čtyři Konradovi nástupci se dostali k moci s papežovou pomocí a proti vůli zeměpána. Bez ohledu na to český vliv v míšeňském biskupství rostl. Jeho příslušnost k církevní provincii Magdeburg sice dokázala přetrvat pokusy Karla IV. připojit Míšeň ke svému nově založenému pražskému arcibiskupství, avšak papež přiznal pražskému metropolitovi legační právo. V souladu s tím je s vikariátem spojená také nadace oltáře zasvěceného sv. Václavovi, kterou 26. března 1380 předal pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Ten krátce předtím zastával úřad biskupa v Míšni. Vzhledem k těmto okolnostem se nelze divit, že čeští klerikové v míšeňské diecézi nejen získávali vyšší prebendy, nýbrž obsazovali i místa altaristů a vikářů. Často to bývali příslušníci lucemburského dvora. Průběh stavby dómu dlouho ovlivňovali biskup a kapitula, avšak erby markrabství Míšeň a Landsberg a lankrabství Durynsko, připevněné v sedmdesátých letech 14. století na první dva jižní opěrné pilíře, jsou jasným znakem rostoucího zájmu světské moci o církevní stavbu (Obr. 3). Rozdělení wettinského majetku v roce 1382 potvrdilo rozdělení částí země mezi bratry. Vilémovi připadlo Míšeňsko.

94 Familie Höfische Kultur 1 [ 096 ] 2 Rodina Dvorské umění 3 C C Grabplatte Markgraf Wilhelms im Dom zu Meißen, Kupferstich von Náhrobní deska markraběte Viléma v míšeňském dómu, mědirytina z roku Pietà, um 1370, Köpfe ergänzt nach 1484, Dom zu Freiberg. Pieta, kolem roku 1370, hlavy doplněny po roce Dóm ve Freibergu. 3 Südfront des Domes zu Meißen mit den Wappenschilden Thüringen und Meißen. Jižní fronta míšeňského dómu s erby Durynska a Míšně. Familie Höfische Kultur 4 Westportal des Domes zu Meißen, figürliche Ausschmückung um Západní portál míšeňského dómu, figurativní výzdoba kolem roku Südportal des Domes zu Meißen mit Kopien der Originalfiguren. Jižní portál míšeňského dómu s kopiemi originálních postav. 4 Rodina Dvorské umění 5

95 Familie Höfische Kultur [ 088 ] Rodina Dvorské umění C 6 Skulpturen des Südportals des Domes zu Meißen, um Skulptury jižního portálu míšeňského dómu, kolem let Konsolbüste mit Bildnis des Lorenz Busmann, ehemals Busmannkapelle der Sophienkirche Dresden, um 1400, Stadtmuseum Dresden. Konzolová busta zobrazující Lorenze Busmanna, dříve v Busmannově kapli v Žofiině kostele v Drážďanech, kolem roku Městské muzeum Drážďany. 8 Madonna aus Gersdorf bei Döbeln, Anfang 15. Jahrhundert, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Skulpturensammlung. Madona z Gersdorfu u Döbelnu, začátek 15. století, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Skulpturensammlung. 184 C Familie Höfische Kultur Rychle po sobě následující zřízení čtyř oltářních nadací, především však vybudování hrobky vládců s postavami císaře Otty I. a jeho manželky Adély i patronů dómu Jana Evangelisty a sv. Donáta v takzvaném travé zakladatelů ve vysokém chóru svědčí o tom, jak velmi Vilémovi záleželo na zeměpanské reprezentaci v Míšni. Takovým situováním místa svého posledního odpočinku Vilém jako první z rodu Wettinů nejen porušil tradici pohřbívání zeměpánů v cisterciáckém opatství Altzelle, nýbrž se zároveň prezentoval jako druhý zakladatel. Nápadná je především paralela se záměry Karla IV., jenž v Praze o necelých padesát let dříve a ještě ve větší míře než jeho předchůdci učinil z biskupské katedrály královský kostel, jehož koncepčním jádrem se stalo umístění vlastní hrobky před hlavním oltářem. Vzpomínka na světské patrony míšeňského dómu, ztělesněná na východní straně sochami zakladatelského císařského páru a hrobem jeho knížecího nástupce, získala na západní straně protějšek ve figurálně vyzdobeném portálu (Obr. 4). Úlohu ideových prostředníků opět převzali svatí patroni, jejichž starší sochařské ztvárnění ve vysokém chóru bylo po více než stu letech se zjevnými historizujícími odkazy opakováno na západní frontě. K nim se v reliéfu zobrazujícím klanění králů přidává dokonce dobová spojitost, neboť v podobě prostředního krále lze identifikovat portrét Karla IV. Vilém nepochybně koncipoval západní portál jako scénu oficiální zeměpanské reprezentace. Takové obsazení dominující západní části dómu přímo volalo po odvetných krocích směřujících k sebeprosazení a zvýšení autority biskupského úřadu a dómu coby biskupského kostela. Důležitou roli přitom sehrávalo nové uctívání míšeňského biskupa Benna, jenž byl od 13. století uctíván jako svatý, avšak zdaleka ještě nebyl svatořečený. Kolem roku 1370 se kult Benna zjevně stal prostředkem, který míšeňská kapitula používala proti rostoucí dominantnosti zeměpána, jak dokládají nadační dary a přístavba nákladného baldachýnu k Bennovu hrobu i pověst, že Benno dokonce způsobil Vilémovu oční chorobu, protože markrabě navzdory opakografschaft Meißen und Landsberg sowie der Landgrafschaft Thüringen ein deutliches Zeichen für das wachsende Interesse der weltlichen Macht am Kirchenbau (Abb. 3). Die Chemnitzer Teilung der wettinischen Besitztümer im Jahr 1382 bestätigte die Aufteilung einzelner Landesteile unter die wettinischen Brüder: Wilhelm fiel erwartungsgemäß die Markgrafschaft Meißen zu. Wie stark Wilhelm an landesherrlicher Repräsentation in Meißen lag, zeigen rasch aufeinander folgende vier Altarstiftungen, vor allem aber die Einrichtung der herrscherlichen Gruft im so genannten Stifterjoch des Hohen Chores mit den Figuren von Kaiser Otto I. und seiner Gemahlin Adelheid und den Dompatronen Johannes Evangelista und Donatus. Mit dieser Platzierung seiner letzten Ruhestätte brach Wilhelm als erster Wettiner nicht nur mit der Tradition der landesherrlichen Begräbnisse in der Zisterzienserabtei Altzelle, sondern inszenierte sich auch als zweiter Gründer. Auffallen muss dabei vor allem die Parallele zu den Intentionen Karls IV., der knapp fünfzig Jahre früher in Prag aus der bischöflichen Kathedrale mehr noch als seine Vorläufer eine Königskirche machte, deren konzeptioneller Kern die Platzierung der eigenen Grablege vor dem Hauptaltar war. Das Andenken an die weltlichen Patrone des Meißner Doms, vergegenwärtigt im Osten durch die Standbilder des kaiserlichen Stifterpaars und das Grab seines fürstlichen Nachfolgers, erhielt im Westen ein Gegenstück im figürlich geschmückten Portal (Abb. 4). Die Rolle ideeller Vermittler übernahmen wieder die heiligen Patrone, deren ältere bildhauerische Darstellung im Hohen Chor nach mehr als hundert Jahren mit offenkundig historisierenden Verweisen an der Westfassade wiederholt wurde. Dazu gesellt sich im Relief mit Dar stellung der Anbetung der Könige sogar ein zeitgenössischer Bezug, kann doch im mittleren König ein Identifikationsporträt Karls IV. erkannt werden. Zweifellos hat Wilhelm das Westportal als Bühne für die offizielle landesherrliche Repräsentation konzipiert. Eine solche Inbesitznahme des dominierenden Westbereichs des Domes rief geradezu nach Gegenschritten zur Selbstbehauptung und Erhöhung des Ansehens des Bischofsamtes wie des Domes als Bischofskirche. Eine wichtige Rolle spielte dabei eine neue Verehrung des Meißener Bischofs Benno, der seit dem 13. Jahrhundert hei- Rodina Dvorské umění

96 Familie Höfische Kultur ligmäßig verehrt wurde, aber noch lange nicht heiliggesprochen war. Um 1370 wurde offenbar der Benno-Kult zum Gegenmittel des Meißner Domstifts gegen die wachsende Dominanz der Landesherren genutzt, wie Stif tungen und der Ausbau des Grabmales mit einem aufwändigen Baldachin belegen sowie die Über lieferung, dass Benno letztlich sogar das Augen leiden Wilhelms verursacht habe, weil der Markgraf trotz mehrfacher Ermahnung nicht von der Bedrückung der Meißner Kirche abgelassen hätte. Diese eindeutig anti-landesherrliche Verehrung Bennos überragte bald diejenige der beiden kaiserlichen Patrone und das unablässige Streben nach seiner Kanonisierung verrät, dass er für die Rolle eines neuen Diözesanpatrons vorgesehen war als Parallelerscheinung in Böhmen wäre die Verehrung des Prager Bischofs Adalbert zu nennen. Um unter solch verschärften Bedingungen auch selbst durch öffentliche Präsentation seines Amtes zu wirken, blieben dem Meißner Bischof am Domäußeren nicht allzu viele Möglichkeiten. Eine der wenigen war das Südportal, ehemals als Haupteingang genutzt und der bischöf lichen Residenz wie den Kanonikerhöfen zuge wandt. Seit seiner Entstehung Anfang des 14. Jahrhunderts bot es sich mit seiner architektonischen Gestaltung als Platz für figürliche Ergänzungen an. Das Programm blieb aufgrund des beschränkten Platzes auf sieben Figuren beschränkt eine Madonnen figur in der Achse des Wimpergs (des bekrönenden Giebels), begleitet von vier Jungfrauen, ergänzt durch die beiden alten Diözesanpatrone, Johannes den Evangelisten und Donatus (Abb. 5, 6). Benno, den man an dieser Stelle wohl erwarten könnte, war noch nicht heiliggesprochen. Die Sandsteinskulpturen ordnet man stilistisch herkömmlicherweise als stark böhmisch geprägte Werke ein, wobei tatsächlich die meisten Inspirationsquellen und künstlerischen Parallel erscheinungen in Böhmen bzw. im luxemburgisch beherrschten Prag um 1400 zu finden sind. Die unmittelbarste Beziehung verbindet die Figuren des Meißner Südportals mit der bildhauerischen Ausstattung der wohl noch an der Wende vom 14. zum 15. Jahrhundert errichteten Begräbniskapelle des mächtigen Dresdener Patriziers und langjährigen Bürgermeisters Lorenz Busmann an der zerstörten Franziskaner- oder Sophienkirche (Abb. 7). Busmanns Todesjahr 1406/1407 bzw. dessen Begräbnis 1412 ist nicht nur der terminus ante Rodina Dvorské umění vanému nabádání nepřestal utiskovat míšeňský kostel. Uctívání bývalého biskupa Benna, jednoznačně zaměřené proti zeměpánu, záhy převýšilo ctění obou císařských patronů a vytrvalá snaha o jeho kanonizaci prozrazuje, že byl vyvolen pro úlohu nového diecézního patrona v českých zemích můžeme jako paralelu uvést uctívání pražského biskupa Vojtěcha. Za takto zostřených podmínek nezbývalo míšeňskému biskupovi příliš možností zapůsobit na vzhled dómu také veřejnou prezentací svého úřadu. Jednou z mála příležitostí byl jižní portál, dříve používaný jako hlavní vstup, který byl otočený k biskupské rezidenci i ke kanovnickým dvorům. Od svého vzniku na začátku 14. století se architektonickým provedením nabízel jako místo pro figurální doplnění. Program zůstal vzhledem k malému prostoru omezený na sedm postav Madonu v ose vimperku, provázenou čtyřmi pannami, doplněno ještě oběma starými diecézními patrony Janem Evangelistou a Donátem (Obr. 5, 6). Benno, jehož bychom na tomto místě očekávali, v té době ještě nebyl svatořečený. Pískovcové skulptury se tradičně označují jako stylově silně česky ovlivněná díla, a skutečně lze většinu inspiračních zdrojů a uměleckých paralel najít v českých zemích, případně v Praze ovládané kolem roku 1400 Lucemburky. Velmi bezprostředně jsou postavy míšeňského jižního portálu spojeny se sochařskou výzdobou pohřební kaple mocného drážďanského patricije a dlouholetého starosty Lorenze Busmanna, která byla postavena zřejmě ještě na přelomu 14. a 15. století při zničeném františkánském nebo Žofiině kostele (Obr. 7). Rok Busmannova úmrtí 1406/1407, případně jeho pohřeb v roce 1412, je nejen terminus ante quem pro uvedenou kapli, ale též důležitý odkaz na dobu vzniku skulptur na jižním portálu míšeňského dómu. Pokud tomu tak je, musíme důsledně spojovat figurální vybavení jižního portálu s biskupem Těmou IX. z Koldic. Byl sekretářem a rádcem římského a českého krále Václava IV. a přes odpor míšeňské kapituly jej papež potvrdil. Více než všichni jeho předchůdci usiloval o vyjmutí C C Familie Höfische Kultur quem für die genannte Kapelle, sondern ein wichtiger Hinweis auf die Entstehungszeit der Meißner Südportal skulpturen. Falls dies zutrifft, müssen wir konsequenterweise die figürliche Ausstattung des Südportals mit Bischof Thiemo IX. von Colditz in Verbindung bringen. Er war Secretarius und Ratgeber des römischen und böhmischen Königs Wenzel IV. und erlangte trotz Widerstands des Meißner Domkapitels die päpst liche Bestätigung. Mehr als alle seine Vorgänger erstrebte er die Herauslösung seines Bistums aus dem Magdeburger Suffraganverband (den zum Erzbistum gehörenden Bistümern) und dessen Angliederung an Prag, womit er nur ein Ziel verfolgte, nämlich die Verminderung des Einflusses der Markgrafen von Meißen auf die Diözese. Dies prägte verständlicherweise seine Beziehungen zu den Wettinern, denen er noch 1404 seinen Familiensitz Colditz übertragen musste. Er versuchte, weiterhin seine Unabhängigkeit zu wahren, indem er im folgenden Jahr seine Residenz nach Stolpen verlegte. Wäre also nicht die Ausschmückung des Südportals als letzter Versuch eines Meißner Bischofs zu werten, in dem sich für ihn nachteilig entwickelnden Kampf um den Platz auf dem Domberg eine Position zu behaupten? Dafür sprechen die Werkstattbeziehungen der Meißner Skulpturen zu der erwähnten Dresdener Gruppe, wodurch ihre Datierung präzisiert werden kann nämlich in die Zeit zwischen Thiemos Amtsantritt 1399 und Dafür spricht aber auch ihre stilistische Prägung, die am stärksten nach Böhmen weist, wohin Thiemo so viele dienstliche und persönliche Kontakte pflegte. Die These, das Südportal sei eine bischöfliche Stiftung, gewinnt eine kräftige Stütze durch das Echo, das dessen steinerne Madonnenfigur in den Retabelskulpturen der Pfarrkirchen der Meißner Diözese fand am deutlichsten in einer qualitätvollen Rezeption, der Holzskulptur aus Gersdorf bei Döbeln (Abb. 8), aber auch in einer weniger anspruchsvollen Variante, der aus Topfseifersdorf bei Rochlitz. Dies verkörpert gleichsam den erfolgreichen Abschluss eines Prozesses, dessen Gewinner, die Markgrafen von Meißen, im Laufe des 15. Jahrhunderts praktisch alle Entscheidungsrechte über das Geschehen auf dem Burgberg zu Meißen an sich zogen, sich auf die nun schon ältere Familientradition berufend, deren Begründer Wilhelm I. der Einäugige zu Recht auch als Stifter und Mäzen aufgewertet wurde. Rodina Dvorské umění svého biskupství ze svazku magdeburských podřízených a jeho připojení k Praze a sledoval tím jediný cíl, totiž zmenšit vliv míšeňského markraběte na diecézi. Pochopitelně tyto okolnosti formovaly jeho vztahy s Wettiny, na které musel ještě v roce 1404 převést své rodinné sídlo Colditz. Pokoušel se i nadále zachovat si nezávislost a následujícího roku přesunul své sídlo do Stolpenu. Nebylo by snad proto nutné považovat výzdobu jižního portálu za poslední pokus míšeňského biskupa prosadit svou pozici v dosud pro něj nepříznivém vývoji boje o místo na vrchu s dómem? Nasvědčují tomu vztahy dílny, z níž vzešly míšeňské skulptury, ke zmíněné drážďanské skupině a na tomto základě můžeme dataci vzniku soch upřesnit totiž zasadit je do doby mezi nástupem Těmi do funkce v roce 1399 a rokem 1405, kdy se odstěhoval do Stolpenu. Vypovídá o tom ale také jejich stylový ráz, který nejvíce odkazuje na české země, s nimiž Těmo udržoval velmi mnoho pracovních i osobních kontaktů. Teze, podle níž je jižní portál biskupskou nadací, získává silnou oporu v odezvě, kterou jeho kamenná madona nalezla mezi sochami retabula ve farním kostele míšeňské diecéze nejzřetelněji v kvalitní recepci, dřevěné skulptuře z Gersdorfu u Döbelnu (Obr. 8), ale také v jedné méně náročné variantě z Topfseifersdorfu u Rochlitzu. Téměř se tak ztělesňuje úspěšný závěr procesu, jehož vítězové, míšeňská markrabata, v průběhu 15. století pro sebe získala prakticky všechna rozhodovací práva pro dění na hradním vrchu v Míšni. Markrabata navazovala na starší rodinnou tradici, jejíž zakladatel Vilém I. Jednooký byl právem pozvednut také na zakladatele a mecenáše. Literatur/Literatura: Donath 2000; Fajt 2006 und 2015; Hütter/Kavacs/Kirsten/Magirius 1999; Lindner 2001; Staatliche Schlösser 2009

97 Petr Schneider Böhmisch-meißnische monetäre Wechselbeziehungen (ca ) Česko-míšeňské měnové poměry (asi ) Der größte Teil West-, Süd- und Mitteleuropas stand seit der Münzreform Karls des Großen unter dem Einfluss eines relativ einheitlichen Währungssystems, das meist als Periode des Fernhandelsdenars bezeichnet wird. Der unabwendbare Zerfall dieses Systems setzte jedoch spätestens im ersten Viertel des 12. Jahrhunderts ein, als der Markgraf von Meißen, Heinrich II., völlig andere einseitige Münzen aus dünnem Blech prägen ließ, womit im Wesentlichen eine neue geldhistorische Ära, die sog. Periode der regionalen Pfennigmünze einsetzte. Obgleich die neuen einseitigen Nominale in den Quellen zumeist immer noch lateinisch als Denare oder in den deutschen Gebieten häufiger als Pfennige (denarii, numii, phenninc) bezeichnet wurden, begann schon bald die Herausbildung zweier Geldbereiche des Pfennig- (zweiseitige Prägung) und Brakteatenbereichs (einseitige Prägung aus Dünnblech). Der Brakteat ist in diesem Fall keine zeitgenössische Bezeichnung einer Währungseinheit, sondern nur die Bezeichnung der Münzenform (lat. bractea dünnes Blech), die sich in der Fachliteratur erst seit dem 17. Jahrhundert durchzusetzen begann. Aus der Mark Meißen haben sich die Brakteaten im Verlauf des 12. Jahrhunderts in weitere Regionen von Mittel- und Ostdeutschland ausgebreitet praktisch gleichzeitig nach Thüringen, ferner in das Gebiet um den Harz, später auch nach Hessen, Niedersachsen, die östlichen Teile Obersachsens und Brandenburg. Die zweiseitigen Pfennige hingegen haben sich auf allen Gebieten mit höher entwickeltem Fernhandel und fortschrittlicherer Geldwirtschaft durchgesetzt (Rheinland, Westfalen, Süddeutschland). Zu Beginn des 13. Jahrhunderts mehrten sich in Böhmen Funde Meißner Brakteaten, die dank ihrem hohen Silbergehalt die přemyslidischen Denare in relativ kurzer Zeit aus dem Umlauf verdrängten (Abb. 1, 2). Die Ursache für diesen Zustrom auslän- Většina západní, jižní a střední Evropy byla od mincovní reformy Karla Velikého pod vlivem poměrně jednotného měnového systému, který bývá nazýván obdobím denáru dálkového obchodu (Fernhandeldenar). Nezadržitelný rozpad tohoto systému však nastal nejpozději v první čtvrtině 12. století, kdy míšeň - ský markrabě Jindřich II. nechal razit zcela odlišné jednostranné nominály na tenkém plechu, čímž v podstatě začalo nové peněžně historické období tzv. regionální fenikové mince (Periode der regionalen Pfennigmünze). Ačkoliv bývají nové jednostranné nominály v pramenech nadále označovány latinsky denáry nebo v německých oblastech častěji feniky (denarii, numii, phenninc), záhy se začínají vytvářet dva peněžní okruhy fenikový (dvoustranné ražby) a brakteátový (jedno- stranné ražby na tenkém plechu). Brakteát ale v tomto případě není dobovým názvem měnové jednotky, ale pouze označením formy mince (latinsky bractea tenký plech), jako název se začal v odborné literatuře prosazovat až od 17. století. Z Míšeňska se během 12. století rozšířily brakteáty do dalších regionů středního a východního Německa prakticky současně do Durynska, dále do oblasti kolem Harzu, později také do Hesenska, Dolního Saska, ostatních částí Horního Saska a Braniborska. Dvoustranné feniky se naopak prosadily na územích s vyšším stupněm rozvoje dálkového ochodu a pokročilejším peněžním hospodářstvím (Porýní, Vestfálsko, jižní Německo). Počátkem 13. století v Čechách prudce přibývá nálezů s míšeňskými brakteáty, které v poměrně krátké době díky vysokému obsahu stříbra vytlačovaly z oběhu přemyslovské denáry (Obr. 1, 2). Okolností, která způsobila pří- C 1/2 192 C 3/ Familie Monetäre Wechsel beziehungen discher Geldmittel lag offensichtlich im Zuzug von Kolonisten aus deutschen Gebieten. Der böhmische König war sich wohl dessen bewusst, dass er infolge des massiven Vorkommens ausländischer Münzen bei den Einnahmen aus dem Münzregal erhebliche Verluste zu erwarten hatte, und so kam es schon bald zu einer nicht schriftlich überlieferten Anpassung der přemyslidischen Währungsform an die Meißner Prägungen. Es hat sich gezeigt, dass die Anfang der 1220er Jahre auf dem Gebiet des heutigen Sachsens verborgenen Brakteatenschätze keine böhmischen Prägungen enthalten. Die Struktur dieser Münzfundkomplexe erfuhr erst um die Wende der 1220er und 1230er Jahre allmählich Änderungen, als darin auch böhmische Münzen vorkamen (Abb. 3, 4). Da es große Brakteaten gibt, die in ihrer Umschrift eine Abkürzung des Namens Přemysl I. Ottokar tragen, der im Jahr 1230 starb, muss die Einführung der Brakteaten in Böhmen zwangsläufig in Übereinstimmung mit den historischen Realitäten frühestens auf die Zeit um das Jahr 1225 angesetzt werden. Es wird angenommen, dass die metrologische Grundlage des böhmischen Münzwesens der Brakteatenzeit das sog. Prager Pfund (pondus Pragense) von ca. 253 g Gewicht war, das erstmalig im Jahr 1222 in den schriftlichen Quellen auftauchte. Aufgrund des Studiums böhmischer und meißnischer Brakteatenprägungen kam der sächsische Numismatiker Walter Schwinkowski zur Ansicht, das zwischen dem Königreich Böhmen und der Markgrafschaft Meißen während der Prägung der großen Brakteaten eine Art Währungskonvention bestehen haben musste. Das im Wesentlichen einzige Merkmal (sofern man von den nur selten vorkommenden Umschriften absieht), das in jener Zeit přemyslidische und wettinische Brakteaten unterscheidet, ist die Krone auf dem Kopf des böhmischen Königs. Zu einer unwiderlegbaren Bestätigung dieser These fehlen bislang aber schriftliche Quellen. Einer um das Jahr 1210 datierten Urkunde des Markgrafen Dietrich des Bedrängten und des Bischofs von Naumburg Engelhard II. wurde nie größere Aufmerksamkeit gewidmet. Diese sprach Dietrich als Entschädigung für abgetretene Besitztümer den halben Anteil aus dem Ertrag der bischöflichen Münzstätte in Strehla (medietatem monete in Ztrele) zu. Die Folgen dieses Abkommens schlugen sich deutlich auf die Naumburger Brakteaten nieder, die gänzlich die Meißner Machart über- Rodina Měnové poměry liv zahraničního oběživa, byl zejména příchod kolonistů z německých zemí. Český král si dobře uvědomoval, že kvůli masivnímu výskytu zahraničních nominálů přichází o značné zisky z mincovního regálu, a tak záhy došlo k nezaznamenanému přizpůsobení podoby přemyslovské měny míšeňským ražbám. Ukazuje se, že brakteátové soubory ukryté na území dnešního Saska počátkem dvacátých let 13. století neobsahují žádné české ražby. Struktura depotů se začíná měnit až na přelomu dvacátých a třicátých let, kdy se české mince začínají v nálezech vyskytovat (Obr. 3, 4). Jelikož existují velké brakteáty nesoucí v opise zkratku jména Přemysla I. Otakara, který roku 1230 umírá, je nutné klást zavedení brakteátů v Čechách v souladu s historickými skutečnostmi nejdříve do doby kolem roku Předpokládá se, že metrologickým základem českého mincovnictví brakteátového období byla tzv. pražská hřivna (pondus Pragense) o hmotnosti asi 253 gramů, která se v písemných pramenech prvně objevuje roku Na základě studia českých a míšeňských brakteátových ražeb dospěl saský numismatik Walter Schwinkowski k názoru, že mezi Českým královstvím a Míšeňským markrabstvím existovala po dobu ražby velkých brakteátů jakási měnová konvence. V podstatě jediný znak (pokud pomineme vzácně se vyskytující opisy), odlišující v té době přemyslovské a wettinské brakteáty, je koruna na hlavě českého krále. Dosud schází písemné prameny, které by nezvratně tuto tezi potvrzovaly. Bez větší pozornosti však zůstává listina markraběte Dětřicha Utlačovaného a naumburského biskupa Engelharda II., datovaná kolem roku 1210, kde Dětřich obdržel jako náhradu za postoupené majetky polovinu podílu z výnosu biskupské mincovny ve Strehle (medietatem monete in Ztrele). Důsledky této dohody se zřetelně odrážejí na naumburských brakteátech, které zcela přejímají míšeňskou fabriku. Biskupské mince se od těch markraběcích nadále odlišují pouze přítomností prelátské berly zakončené hrotem střelou, od které má Strehla, původně slovanského založení, odvozené jméno. Obdobná úmluva, v tomto případě ovšem písemně nedoložená,

98 Familie Monetäre Wechsel beziehungen nommen haben. Bischöfliche Münzen unterschieden sich künftig von den markgräflichen nur durch das Vorhandensein des in eine Spitze auslaufenden Bischofsstabs. Strehla war ursprünglich eine slawische Gründung und deren Name steht für das Wort Pfeil. Ein analoges, jedoch nicht schriftlich belegtes Abkommen existierte offenbar auch mit den Meißner Bischöfen, die auf den Münzen außer dem klassischen Krummstab (ohne Spitze) manchmal eine Mitra als Kopfbedeckung aufweisen. Allem Anschein nach hatten die Wettiner ein beträchtliches Interesse an einer gewissen Währungseinigung mit den Nachbarländern. Schwinkowski verwendet für die Prägungen der umliegenden weltlichen Herrscher nur die allgemeine Bezeichnung Münzen nach Meißner Art, denn angesichts der Ähnlichkeit mit den markgräflichen Brakteaten ist es praktisch unmöglich, diese konkreten Münzherren zuzuordnen. Die offiziellen böhmischsächsischen Beziehungen haben sich während der Herrschaft Dietrichs des Bedrängten nicht günstig entwickelt und sind hinter den Handelsbeziehungen zurückgeblieben. Aber Dietrichs Sohn Heinrich III. der Erlauchte (Abb. 5), der nicht durch alte dynastische Konflikte belastet war, schlug eine völlig andere politische Orientierung als sein Vater ein und hat im Gegenteil der Pflege enger Kontakte mit den Přemysliden den Vorzug gegeben. Die Verbindung beider Geschlechter wurde sogar drei Jahre später durch die Eheschließung zwischen der Königstochter Agnes und Heinrich bekräftigt. Die Einführung von Brakteaten in Böhmen muss nicht nur ein von den Umständen erzwungener Schritt gewesen sei, sondern eine durchdachte und vorbereitete Absicht, die auf einer Initiative der Wettiner beruhte. Nach Prag wurden Stempelschneider und wohl auch andere markgräfliche Beamte berufen, die den Übergang der Währung von den nahezu wertlosen zweiseitigen Denaren zu den hochwertigeren Brakteaten technisch in die Wege leiten sollten. Es ist nicht auszuschließen, dass aus den reichen Bergwerken auf der sächsischen Seite des Erzgebirges zur Beschleunigung der Reform auch Silber in die Prager Münzstätte geliefert wurde, denn der permanente Mangel an Edelmetallen in Böhmen vor der Entdeckung der Silberquellen im Böhmischmährischen Hochland war für den Markgraf von Meißen sicher kein Geheimnis. Man kann die Münzkonvention zwischen dem Königreich Böhmen und der Markgrafschaft Meißen Rodina Měnové poměry zřejmě existovala také s míšeňskými biskupy, kteří krom berly (ovšem bez hrotu) mívají někdy na mincích ještě hlavu pokrytou mitrou. Zdá se, že Wettinové měli značný zájem o určitou měnovou unifikaci se sousedními zeměmi. Schwinkowski pro ražby okolních světských panovníků užívá pouze obecné pojmenování mince podle míšeňského způsobu, neboť vzhledem k podobnosti s brakteáty markraběcími je jejich přidělení konkrétním vydavatelům prakticky nemožné. Oficiální česko-saské vztahy se za panování Dětřicha Utlačovaného nevyvíjely dobře a výrazně zaostávaly za obchodními styky. Ovšem Dětřichův syn Jindřich III. Jasný (obr. 5) nebyl nijak zatížen starými dynastickými spory a zaujal opačnou politickou orientaci než otec a rozvoj úzkých kontaktů s Přemyslovci na opak preferoval. Spojení obou rodů bylo dokonce stvrzeno o tři roky později sňatkem královské dcery Anežky s Jindřichem. Zavedení brakteátů v Čechách nemuselo být pouze okolnostmi vynuceným krokem, ale promyšleným a připravovaným záměrem podněcovaným z wettinské iniciativy. Do Prahy byli povoláni řezači želez a snad i jiní markraběcí úředníci, kteří měli přechod měny od téměř bezcenných dvoustranných denárů ke kvalitnějším brakteátům technicky zajistit. Není vyloučeno, že z bohatých dolů na saské straně Krušných hor mohlo být do pražské mincovny dopravováno také stříbro, aby se reforma urychlila, neboť permanentní nedostatek drahých kovů v Čechách před odkrytím ložisek na Českomoravské vrchovině byl míšeňskému markraběti jistě znám. Mincovní konvenci mezi Českým královstvím a Míšeňským markrabstvím lze doložit na konkrétních ražbách, a tím pádem ji i časově vymezit. Z nálezových souborů se dochovaly zajímavé dvojice mincovních typů, nesoucí společné ikonografické znaky, ale lišící se buď přítomností královské koruny na hlavě panovníka, nebo markraběcím účesem s loknami. Nejstarším dokladem výrazné obrazové shody jsou brakteáty Přemysla Otakara I. a míšeňský typ Jindřicha III. Jasného, vzniknuvší bezpochyby ve druhé polovině dvacátých let 13. století (Cach č. 677, 691, Schwinkowski č. 479). Dalším příkladem je dvojice brakteátů C C Familie Monetäre Wechsel beziehungen anhand konkreter Prägungen und somit auch zeitlich bestimmen. Aus den Münzfunden liegen interessante Münztypenpaare vor, die gemeinsame ikonografische Merkmale aufweisen, sich aber entweder durch das Vorhandensein der Königskrone auf dem Herrscherhaupt oder durch die markgräfliche lockige Haartracht unterscheiden. Der älteste Beleg einer markanten ikonografischen Übereinstimmung sind Brakteaten von Přemysl I. Ottokar und der Meißner Typ von Heinrich III. dem Erlauchten, die zweifellos in der zweiten Hälfte der 1220er Jahre entstanden sind (Cach Nr. 677, 691, Schwinkowski Nr. 479). Ein weiteres Beispiel ist ein Brakteatenpaar von der Mitte der 1230er Jahre (Cach Nr. 712 Abb. 6, Schwinkowski Nr. 980) oder von der Mitte der 1240er Jahre (Cach Nr. 733, Schwinkowski Nr. 521, zudem noch Cach Nr. 674 und Schwinkowski Nr. 536). Im Schatz von Lichtenau kamen Meißner Brakteaten mit dem einschwänzigen Thüringer Löwen vor, die frühestens 1247 geprägt worden sind (Schwinkowski Nr. 555). Interessanterweise ist in diesem Depot auch ein Brakteatentyp Wenzels I. vertreten, überraschend aber mit dem thüringischen Löwen, dessen heraldische Abbildung keine unmittelbaren Zusammenhänge mit dem Königreich Böhmen hatte. Bei der näheren Untersuchung dieser beiden Münztypen hat sich gezeigt, dass der Reliefstich beider bis in die kleinsten Details (Nase, Augen, Mund, Brustamulett, Gürtel) übereinstimmt und wahrscheinlich das Werk eines und desselben Stempelschneiders ist. Paul Arnold hat diesem Umstand mit der gemeinsamen Prägung von böhmischen und meißnischen Münzen im sächsischen Freiberg erklärt. Man kann Arnolds These auch mit historischen Zusammenhängen unterstützen. Wenzel war während der Erhebung des Königsohns Přemysl in den Jahren 1247 bis 1249 aus Prag geflüchtet und hatte sich zu seinem Schwiegersohn Heinrich III. dem Erlauchten nach Meißen begeben, um hier Unterstützung zu finden und ein Heer für einen Einfall nach Böhmen zur Niederschlagung der Erhebung aufzustellen. Sicherlich brauchte er damals nicht geringe Finanzmittel, nicht nur als Sold für seine Kriegsleute, sondern auch zur Organisation des gesamten Vorhabens, wobei er sich nicht auf böhmisches Silber verlassen konnte. Er wurde aber mit sächsischem Silber unterstützt, aus dem offenbar in der Freiberger Münzstätte Brakteaten mit dem Bildnis des Königs geprägt wurden, die als Sold für das Heer bestimmt waren. Der Krone auf dem Kopf Rodina Měnové poměry z poloviny třicátých let (Cach č. 712 obr. 6, Schwinkowski č. 980) nebo z poloviny čtyřicátých let téhož století (Cach č. 722, Schwinkowski č. 521 a ještě Cach č. 674 a Schwinkowski č. 536). V pokladu z Lichtenau se vyskytly míšeňské brakteáty s jednoocasým durynským lvem, ražené nejdříve roku 1247 (Schwinkowski č. 555). Zajímavé je, že v depotu je zastoupen také typ brakteátu Václava I., ovšem překvapivě s durynským lvem, jehož heraldické vyobrazení s Českým královstvím nijak bezprostředně nesouviselo. Při bližším zkoumání těchto dvou mincovních typů se ukázalo, že rytina reliéfu se u obou shoduje do nejmenších detailů (nos, oči, ústa, amulet na prsou, opasek) a jsou pravděpodobně dílem totožného řezače razidel. Paul Arnold tuto skutečnost vysvětluje společnou ražbou českých a míšeňských nominálů v saském Freibergu. Arnoldovu tezi lze podpořit také historickými souvislostmi. Václav v době povstání kralevice Přemysla v letech 1247 až 1249 uprchl z Prahy a uchýlil se ke svému zeti Jindřichu III. Jasnému do Míšně, aby zde nalezl podporu a připravil vojsko ke vpádu do Čech a vzpouru potlačil. Jistě tehdy potřeboval nemalé finanční prostředky, nejenom na žold pro bojovníky, ale rovněž pro organizaci celého záměru, ale na české stříbro se spolehnout nemohl. Podporován byl saským stříbrem, ze kterého byly patrně ve freiberské mincovně raženy brakteáty s vyobrazením krále, které sloužily k platbě vojska. Koruna na hlavě panovníka měla tehdy také důležitý propagandistický význam. V letech 1247 až 1249 můžeme tedy hovořit o společné česko-míšeňské ražbě ve Freibergu, ale to se jistě událo v rámci starší mincovní konvence (Obr. 7, 8). Závěrečná fáze společné česko-míšeňské měnové politiky se odehrála za Přemysla II. Otakara během druhé poloviny padesátých let 13. století (nepochybně před rokem 1260), ale o přesném datu a důvodech jejího ukončení prameny mlčí. Existence vrcholně středověkých měnových konvencí vypovídá o určité krizi peněžnictví období regionální fenikové mince a zároveň o snaze řešení nevyhovujících měnových poměrů. Zavedení brakteátů v Čechách

99 Familie Monetäre Wechsel beziehungen 1 [ 077 ] 2 [ 077 ] 3 Rodina Měnové poměry 4 C C Auswahl von Brakteaten aus dem Schatzfund von Zlončice, Bez. Mělník, 1894, ca Münzen, Brakteaten des böhmischen Königs Wenzel I. und des meißnischen Markgrafen Heinrich III. des Erlauchten. Verbergungszeit um Böhmen, Meißen. Výběr brakteátů z pokladu ze Zlončič, okr. Mělník, 1894, cca 1500 mincí, brakteáty českého krále Václava I. a míšeňského markraběte Jindřicha III. Jasného. Uložen kolem roku Čechy, Míšeň. 2 Tongefäß aus dem Münzfund von Zlončice: In diesem Tongefäß wurden die Brakteaten aufbewahrt. Um Böhmen, Meißen. Keramická nádobka z pokladu ze Zlončic: v této nádobce byly mince uloženy. Kolem roku Čechy, Míšeň. Familie Monetäre Wechsel beziehungen 3/4 Der Schatzfund von Schmochtitz, Lkr. Bautzen (1986), enthielt insgesamt 953 Münzen, Brakteaten der böhmischen Könige Přemysl I. Ottokar (14) und Wenzel I. (5) sowie der meißnischen Markgrafen Dietrich des Bedrängten (6 9) und Heinrich III. des Erlauchten (10, 11). Brakteaten des böhmischen Herzogs Wladislaus III. (Vladislav Jindřich) (12) als Markgraf von der Oberlausitz (1197) sind nur sieben Mal im Fund dokumentiert. Zu sehen ist der stehende Herrscher im Ringelpanzer, in der Rechten ein Schwert, in der Linken eine Fahne, Inschrift LADIZLAI. Diese Prägung dokumentiert die kurze Herrschaft Wladislaus III. in der Oberlausitz. Poklad ze Schmochtitz, okr. Bautzen (1986), obsahuje celkem 953 mincí, brakteáty českých králů Přemysla I. Otakara (14) a Václava I. (5), a také míšeňských markrabat Dětřicha Utlačovaného (6 9) a Jindřicha III. Jasného (10, 11). Brakteáty českého knížete Vladislava III. (Vladislav Jindřich) (12) jako markraběte Horní Lužice (1197) jsou v nálezu zastoupeny pouze sedmkrát. Na minci je zobrazen stojící panovník v kroužkovém brnění, v pravé ruce má meč, v levé drží vlajku, nápis LADIZLAI. Tato ražba dokumentuje krátkou vládu Vladislava III. v Horní Lužici. 5 Meißen, Markgraf Heinrich III. der Erlauchte. Brakteat, Silber, 0,81 g, 42,4 mm. Münzkabinett Dresden. Míšeň, markrabě Jindřich III. Jasný. Brakteát, stříbro, 0,81 g, 42,4 mm. Münzkabinett Dresden. 6 Böhmen, Wenzel I. Brakteat, Silber, 0,85 g, 45,4 mm. Národní muzeum, inv. č. H Der Brakteat des Königs Wenzel I. präsentiert zusammen mit dem Brakteaten des Markgrafen Heinrichs III. des Erlauchten (Typ Schwinkowski Nr. 980) einen bedeutenden Beleg für die Existenz der böhmisch-meißnischen Münzunion in den Jahren ca Die Brakteaten der beiden Herrschern haben gleiche Darstellung, nur der böhmische König trägt auf dem Kopf die Krone, die auf dem Brakteaten des meißnischen Markgrafen fehlt. Čechy, Václav I. Brakteát, stříbro, 0,85 g, 45,4 mm. Národní muzeum, inv. č. H Brakteát Václava I. představuje spolu s brakteátem Jindřicha III. Jasného (typ Schwinkowski č. 980) významný doklad existence tzv. českomišeňské mincovní unie v letech cca Brakteáty obou panovníků nesou stejná vyobrazení, pouze český král má na hlavě korunu, ta pak chybí na brakteátech s vyobrazením míšeňského markraběte. 7 Böhmen, König Wenzel I. Brakteat, Silber, 0,92 g, 44,0 mm. Čechy, král Václav I. Brakteat, stříbro, 0,92 g, 44,0 mm. 8 Böhmen, Přemysl I. Ottokar. Brakteat, Silber, 0,95 g, 44,2 mm. Čechy, Přemysl I. Otakar. Brakteát, stříbro, 0,95 g, 44,2 mm. Rodina Měnové poměry 5 [ 076 ] 6 7 8

100 Familie Monetäre Wechsel beziehungen des Königs kam damals auch eine wichtige propagandistische Bedeutung zu. In den Jahren 1247 bis 1249 kann man also von einer gemeinsamen böhmisch-meißnischen Prägung in Freiberg sprechen, doch ist es dazu sicher im Rahmen einer älteren Münzkonvention gekommen (Abb. 7, 8). Die Endphase der gemeinsamen böhmisch-meißnischen Währungspolitik spielte sich unter Přemysl II. Ottokar in der zweiten Hälfte der 1250er Jahre ab (ohne Zweifel vor dem Jahr 1260), doch über ein genaues Datum sowie die Gründe für die Beendigung schweigen die Quellen. Die Existenz der hochmittelalterlichen Währungskonvention bietet Aufschlüsse über eine gewisse Krise des Geldwesens in der Periode der regionalen Pfennigmünze, zugleich aber auch über Versuche zur Behebung der Unzulänglichkeiten der Währungsverhältnisse. Die Einführung der Brakteaten in Böhmen unter Zusammenarbeit mit Sachsen kann als Teil des zur Verbesserung der Währung führenden Prozesses im mitteleuropäischen Raum gesehen werden, dessen Höhepunkt die Einführung der Prager Groschen im Jahr 1300 war. Rodina Měnové poměry za spolupráce Sasů lze chápat jako součást středoevropského procesu směřujícího k nápravě měny, jehož dovršením bylo zavedení pražských grošů roku Literatur / Literatura: Arnold 1988 und 2010; Arnold/Hollstein 2001; Cach 1974; Fiala 1891; Leipner 1969; Radoměrský 1956; Schwinkowski 1931; Zaoral 2000a und 2000b C 7/ Krise Krize D

101 Krize a šance Z Čech přicházející ideje obnovy církve a společenské změny mají vliv i na sousedské vztahy. Na počátku je teologický spor na pražské univerzitě, v jehož průběhu si čeští vyučující a studenti domohou dominantního postavení. Dochází k odchodu všech ostatních příslušníků univerzity do Lipska. Tam je roku 1409 založena nová univerzita. Vůdcem reformního teologického hnutí v Čechách je Mistr Jan Hus, upálený roku 1415 v Kostnici jako kacíř. Situace pak eskaluje. Prudká válečná střetnutí otřásají Čechami a přesahují i do Saska. Po své smrti je Jan Hus zobrazován na obrazech a grafikách, na kachlích a mincích a zpodobován jako mučedník. Reformátor je pak stále více uctíván a využíván jako národní hrdina. D D Krisen und Chancen Aus Böhmen kommende Ideen zur Erneuerung der Kirche und Wandel der Gesellschaft beeinflussen die nachbarschaftlichen Beziehungen. Am Beginn steht ein theologischer Streit an der Prager Universität, in dessen Verlauf die böhmischen Dozenten und Studenten eine Vormachtstellung erlangen. Es kommt zum Auszug der übrigen Universitätsangehörigen nach Leipzig. Dort wird 1409 eine neue Universität gegründet. Anführer der theologischen Reformbewegung in Böhmen ist Magister Jan Hus, der 1415 in Konstanz als Ketzer verbrannt wird. Danach eskaliert die Situation. Heftige kriegerische Auseinandersetzungen erschüttern Böhmen und greifen auch nach Sachsen über. Nach seinem Tod wird Jan Hus auf Gemälden und Grafiken, auf Kacheln und Münzen abgebildet und als Märtyrer dargestellt. Zusehends wird der Reformator als nationaler Held verehrt und instrumentalisiert.

102 1 D 1 Grabplatte mit Darstellung des Johannes Hoffmann im Meißner Dom, Mitte 15. Jahrhundert. Náhrobní deska s vyobrazením Jana Hoffmanna v míšeňském chrámu, polovina 15. století. D Martin Nodl Johannes Hoffmann von Schweidnitz ein Akademiker zwischen Sachsen und Böhmen Jan Hoffmann ze Svídnice akademik mezi Saskem a Čechami Johannes Hoffmann wurde zu Beginn der 1370er Jahre im schlesischen Schweidnitz als Sohn eines nicht sonderlich begüterten Bürgers geboren und erhielt seine erste Bildung in der Schweidnitzer Pfarrschule. Wie die meisten eine Universitätsbildung anstrebenden Schlesier ließ er sich im Jahr 1393 an der Prager artistischen Fakultät einschreiben. Drei Jahre später legte er hier die Baccalaureusprüfungen ab und konnte schon im Jahr 1400 den Magistertitel führen. Im Gegensatz zu den meisten Universitätsabsolventen, die nicht Angehörige der böhmischen Universitätsnation waren und denen Prag keine sonderlichen Möglichkeiten zur Erlangung einträglicher Pfründe bot, hat Johannes Hoffmann sein künftiges Leben einer Universitätskarriere gewidmet. Nachdem er an der Artistenfakultät zwei Jahre als Magister regens gewirkt hatte, ließ er sich im Jahr 1403 an der Jura-Fakultät einschreiben. Sehr bald wechselte er zur theologischen Fakultät, an der er in den folgenden Jahren eine Reihe von Fakultätsämtern bekleidete (Mitglied der Kommission der Statutenreform und Schatzmeister), bis er schließlich im Jahr 1408 zum Dekan der artistischen Fakultät gewählt wurde. Im Konflikt zwischen den böhmischen Reformisten und den Magistern der sächsischen, bayerischen und schlesischen Nationen stand er auf der Seite der konservativen deutschen Magister. Zu Beginn des Jahrs 1409 weigerte er sich, am Jahres-Quodlibet (Disputation) des Magisters Matěj von Knín teilzunehmen, der im Verdacht der Häresie stand. Schließlich hat König Wenzel IV. ihn genau wie weitere deutsche Universitätslehrer gezwungen, bei diesem Quodlibet aufzutreten. Aufgrund seiner ablehnenden Haltung gegenüber den Reformisten konnte Hoffmann im Konflikt um die Umsetzung des Kuttenberger Dekrets nicht im Sinne Wenzel IV. handeln. Von seinem aktiven Eingreifen in diesen Streit ist jedoch nichts Konkretes bekannt. So ähnlich wie die Jan Hoffmann se narodil na počátku sedmdesátých let 14. století ve slezské Svídnici jako syn nepříliš bohatého místního měšťana. Své první vzdělání získal ve svídnické farní škole. Jako většina Slezanů, kteří toužili studovat na univerzitě, se nechal v roce 1393 zapsat na pražskou artistickou fakultu. O tři roky později zde složil bakalářské zkoušky a roku 1400 se již mohl honosit mistrovským titulem. Na rozdíl od většiny univerzitánů, kteří nebyli příslušníky českého univerzitního národa a pro něž Praha nenabízela příliš mnoho možností k získání výnosných církevních beneficií, spojil Jan Hoffmann svůj příští život s univerzitní kariérou. Poté co na artistické fakultě působil dva roky jako mistr regent, se nechal v roce 1403 zapsat na právnickou fakultu. Velmi záhy však přešel na fakultu teologickou, na níž v následujících letech vykonával celou řadu fakultních úřadů (byl členem komise podílející se na reformě statut, působil jako dispensátor), až byl nakonec roku 1408 zvolen děkanem artistické fakulty. Ve střetu mezi českými reformisty a mistry saského, bavorského a slezského národa stál na straně německých konzervativních mistrů. Na počátku roku 1409 se odmítl zúčastnit výročního kvodlibetu (disputace) mistra Matěje z Knína, jenž byl podezřelý z hereze. Nakonec ho však král Václav IV. stejně jako další německé univerzitány donutil na kvodlibetu vystoupit. Odmíta - vý postoj vůči reformistům však jednoznačně předurčil Hoffmannovu pozici ve střetu o uvedení Dekretu kutnohorského do praxe. O jeho aktivním zasahování do těchto sporů však nic konkrétního nevíme. Obdobně jako většina německých mistrů však nakonec na protest proti královu postoji z Prahy někdy po květnu 1409 odešel.

103 Krise Johannes Hoffmann meisten deutschen Magister hat er schließlich aus Protest gegen die Haltung des Königs irgendwann nach dem Mai 1409 Prag verlassen. Ob sich Johannes Hoffmann auf irgendeine Weise an den Vorbereitungen beteiligt hat, die später zur Gründung der Universität Leipzig geführt haben, ist nicht bekannt. Da er aber zu den engen Freunden des ersten Dekans der artistischen Fakultät und gleichfalls ehemaligen Prager Magisters Johann von Münsterberg gehörte, kann man be - rechtigterweise annehmen, dass Hoffmann in den Plan einer Universitätsgründung in Leipzig eingeweiht war. Johannes Hoffmann zählte in den ersten Jahren zu den aktivsten Leipziger Magistern der Gründergeneration. Das bezeugen nicht nur die von ihm ausgeübten Funktionen in der Leipziger Universitätsverwaltung, sondern vor allem die Tatsache, dass er im Jahr 1413 zum achten Rektor der Leipziger Hochschule gewählt wurde. Drei Jahre später erlangte er den im Mittelalter höchstmöglichen Universitätsgrad und wurde Professor der Theologie. Damit hat er in seinen akademischen Würden den größten Teil seiner Prager Kollegen übertroffen. Johannes Hoffmann träumte genau wie Johann von Münsterberg sein Leben lang von einer Rückkehr nach Prag und der Wiederherstellung der Verhältnisse, die an der Universität vor Erlass des Kuttenberger Dekrets geherrscht hatten. In Wirklichkeit verband ihn mit Prag in der Folgezeit nur noch das Bestreben, in Leipzig das ursprünglich für Prag vorgesehene Studentenkolleg polnischer Nation einzurichten. Im Übrigen wurde die Universität Leipzig in den 1420er Jahren dank Hoffmann sowie einigen Magistern Prager Herkunft (Ondřej von Brod, Prokop von Kladruby) zum Zentrum des Traktatenkriegs zwischen Katholiken und Utraquisten. Neben seiner Universitätslaufbahn hat Johannes Hoffmann mit Unterstützung des Markgrafen von Meißen auch seine kirchliche Karriere auf gebaut. Offenbar noch vor dem Weggang aus Prag war er als Kapitelkanonikus im schlesischen Liegnitz tätig. Im Jahr 1419 wurde er Kapitelpropst bei St. Georg in Großenhain, wodurch er auch Meißener Domherr und zugleich dortiger Erzdiakon wurde, unter dessen Botmäßigkeit einige Dutzend Pfarreien standen. Der Höhepunkt seiner kirchlichen Karriere war die Ernennung zum Bischof von Meißen im Jahr Dieses Amt bekleidete er bis zu seinem Tod im Jahr 1451 (Abb. 1). Krize Jan Hoffmann Zda se Jan Hoffmann nějakým způsobem podílel na přípravách, jež nakonec vedly k založení lipské univerzity, nevíme. Protože však patřil k blízkým přátelům prvního děkana artistické fakulty a rovněž bývalého pražského mistra Jana z Münsterberku, můžeme oprávněně předpokládat, že Hoffmann byl do plánů založit v Lipsku univerzitu zasvěcen. Jan Hoffmann v prvních letech patřil k nejaktivnějším lipským mistrům zakladatelské generace. Jasně o tom svědčí nejen jím vykonávané funkce v lipské univerzitní správě, ale především skutečnost, že byl roku 1413 zvolen osmým rektorem lipského vysokého učení. O tři roky později pak získal nejvyšší možné středověké univerzitní vzdělání a stal se profesorem teologie. Tím v akademických hodnostech předčil většinu svých pražských kolegů. Jan Hoffmann stejně jako Jan z Münsterberku snil po celý život o návratu do Prahy a o obnovení poměrů, jež na univerzitě panovaly před vydáním Dekretu kutnohorského. Ve skutečnosti ho však s Prahou následně spojovala pouze snaha zřídit v Lipsku původně pro Prahu zamýšlenou studentskou kolej polského národa stejně jako nesmiřitelný boj s pražskými viklefisty. Ostatně lipská univerzita se ve dvacátých letech 15. století stala díky Hoffmannovi a také díky několika původně pražským mistrům (Ondřej z Brodu, Prokop z Kladrub) centrem traktátové války mezi katolíky a kališníky. Vedle univerzitní kariéry budoval Jan Hoff mann s podporou míšeňských markrabat i kariéru církevní. Patrně ještě před odchodem z Prahy působil jako kanovník kapituly ve slezské Lehnici. V roce 1419 byl ustanoven proboštem kapituly sv. Jiří v Grossenheimu, díky čemuž se stal i míšeňským kanovníkem a zároveň i zdejším arcijáhnem, pod jehož pravomoc spadalo několik desítek farností. Vyvrcholením jeho církevní kariéry bylo jmenování míšeňským biskupem v roce 1427, jímž zůstal až do své smrti roku 1451 (Obr. 1). K Hoffmannovým nejvýznamnějším literárním dílům patří jeho protihusitské traktáty. Největšího ohlasu se dostalo jeho spisu Debemus invicem diligere, v němž zásadně odmítl přijímání pod obojí a vyslovil se proti husitskému programu Čtyř artikulů pražských. D D Krise Johannes Hoffmann Zu Hoffmans bedeutendsten literarischen Werken gehören seine antihussitischen Traktate. Den stärksten Widerhall rief seine Schrift Debemus invicem diligere hervor, in der er grundsätzlich den Empfang der Kommunion in beiderlei Gestalt ablehnte und sich auch gegen das hussitische Programm der vier Prager Artikel stellte. Für die Verbreitung dieses Traktats sprechen die zahlreich überlieferten Abschriften. Gegen die Hussiten ist Hoffmann schon im Verlauf des ersten Kreuzzugs aktiv aufgetreten. Laut mehreren allerdings problematischen Zeugenaussagen soll er sich im Jahr 1420 auch in Sigismunds Prager Heerlager aufgehalten haben. Vehement trat er gegen die Hussiten und deren Heer am Ende der 1420er Jahre auf, als deren Attacken sogar die Meißener Diözese bedrohten. Seine ablehnende Haltung gegenüber den Hussiten gab Hoffmann selbst während der Tagung des Basler Konzils nicht auf. Allerdings nahm er nicht persönlich an der Sitzung in Basel teil, sondern verfolgte diese mittels seiner Vertreter. Laut umstrittenen Nachrichten soll er im Jahr 1437 an den Prager Verhandlungen teilgenommen haben, die auf die Diskussionen mit den Basler Kardinälen folgten. Hoffmann hielt jedenfalls die Artikel der Basler Kompaktate nicht für verbindlich, denn in den 1440er Jahren lehnte er es ab, in seiner Diözese utraquistische Adepten die Priesterweihe zu erteilen. Gegen Ende seines Lebens, als sich die Verhältnisse im utraquistischen Prag gewandelt hatten, wurde ihm vom Prager Kapitel das unbesetzte Administratorenamt des Prager Erzbistums angetragen. Zu Hoffmanns Ernennung ist es schließlich nicht gekommen, vermutlich, weil er im Ruf eines unversöhnlichen Gegners der Hussiten stand Krize Jan Hoffmann O rozšíření tohoto spisu svědčí velmi hojné dochování rukopisných opisů. Hoffmann proti husitům aktivně vystupoval i během první protihusitské křížové výpravy. Podle problematických svědectví se prý v roce 1420 dokonce nacházel v Zikmundově pražském vojenském táboře. Vehementně se proti husitům a jejich vojskům zasazoval i na konci dvacátých let 15. století, kdy byla jejich ataky ohrožena samotná míšeňská diecéze. A negativní postoj vůči husitům Hoffmann neopustil ani během jednání basilejského koncilu. Samotného zasedání se v Basileji sice neúčastnil, detailně ho však prostřednictvím svých zástupců sledoval. Podle sporných zpráv se měl v roce 1437 účastnit pražských jednání, jež na rokování s basilejskými kardinály navazovala. Každopádně články basilejských kompaktát Hoffmann nepovažoval za závazné, neboť ve čtyřicátých letech 15. století odmítal ve své diecézi světit utrakvistické uchazeče o kněžské svěcení. Na sklonku svého života, v době, kdy se změnily poměry v utrakvistické Praze, mu prý bylo pražskou kapitulou nabídnuto administrátorství neobsazeného pražského arcibiskupství. Nakonec však z Janova jmenování sešlo, pravděpodobně právě proto, že měl pověst nesmiřitelného odpůrce husitů. Literatura / Literatur: Becker 1891; Machilek 1968; Zilynská 2009

104 Enno Bünz Martin Nodl Von Prag nach Leipzig: Die Leipziger Universitätsgründung 1409 Z Prahy do Lipska: Založení lipské univerzity roku 1409 Die Universität Leipzig gehört mit Wien (1365), Heidelberg (1386), Köln (1388), Erfurt (1392) und Würzburg (1402) zu den ältesten Hohen Schulen im deutschsprachigen Raum. Ihre Anfänge sind eng mit Entwicklungen an der Universität Prag verbunden, die bereits seit 1348 bestand. In seiner Historia Bohemica schreibt der Humanist Enea Silvio Piccolomini über die Auswirkungen der Tätigkeit des Jan Hus an der Universität Prag, dieser habe die deutschen Magister mit den Lehren des (als Ketzer verurteilten) Wiclif geplagt, damit sie die Universität verließen; als ihm dies nicht gelang, erreichte er von (König) Wenzel, dass die Prager Universität nach der Satzung derjenigen von Paris geleitet würde. Dieser Umstand nahm den Deutschen ihr Universitätsamt. Aus diesem Grunde verließen an einem einzigen Tage über Professoren und Studenten, durch Eidschwur verbunden, Prag. Und nicht lange danach folgten ungefähr nach Leipzig, einer Stadt Meißens, drei Tagereisen von Prag entfernt, und errichteten ein Generalstudium. Mit dem Kuttenberger Dekret hatte König Wenzel IV. am 18. Januar 1409 das Stimmenverhältnis der vier Prager Universitätsnationen nach dem Vorbild von Paris zugunsten der böhmischen Universitätsnation verschoben. Die gesamte Universitätsverfassung, also die Besetzung der Stellen und Ämter, beruhte auf der Nationenverfassung (Abb. 1), indem alle Magister und Studenten nach ihrer Herkunft einer der vier Universitätsnationen zugeordnet wurden. Als Magister wurden an der spät mittelalterlichen Universität generell die Universitätslehrer bezeichnet (der Professorentitel setzte sich erst langsam durch). Die Verschiebung der eingespielten Kräfteverhältnisse in Prag 1409 stellte deshalb die Grundordnung der Universität und ihr alltägliches Funktionieren in Frage. Lipská univerzita patří spolu s Vídní (1365), Heidelbergem (1386), Kolínem nad Rýnem (1388), Erfurtem (1392) a Würzburgem (1402) k nejstarším vysokým školám v německy mluvících zemích. Její počátky jsou těsně spjaty s vývojem univerzity v Praze, která vznikla již v roce Ve své Historii české píše humanista Eneáš Silvio Piccolomini o důsledcích činnosti Jana Husa na pražské univerzitě. Podle něho Hus obtěžoval německé mistry učením (jako kacíře odsouzeného) Viklefa s cílem donutit je, aby opustili univerzitu; když se mu to nepodařilo, dosáhl u (krále) Václava toho, aby se pražská univerzita řídila stejnými ustanoveními jako univerzita pařížská. V důsledku toho Němci přišli o univerzitní úřady. Prahu proto v jednom jediném dni opustilo na 2000 profesorů a studentů, spojených přísahou. A nedlouho poté je následovaly další 3000 do míšeňského města Lipska, vzdáleného tři denní cesty od Prahy; ti tam pak zřídili generální studium. Dekretem kutnohorským změnil král Václav IV. dne 18. ledna 1409 poměr hlasů čtyř pražských univerzitních národů ve prospěch českého univerzitního národa. Na pozdně středověkých univerzitách byli univerzitní učitelé označováni jako mistři (Magister, titul profesor se teprve pomalu prosazoval). Celé uspořádání univerzity, a tedy i obsazování míst a úřadů (Obr. 1), se opíralo o čtyři univerzitní národy, přičemž všichni mistři a studenti byli podle svého původu zařazeni do jednoho z nich. Změny etablovaného poměru sil v Praze roku 1409 tak zpochybňovaly základní řád univerzity i její každodenní fungování. D D Krise Von Prag nach Leipzig Das Kuttenberger Dekret 1409 und die Folgen Dabei erwies sich die Durchsetzung des Kuttenberger Dekrets im Prager Universitätsleben zu nächst als eine recht schwierige Angelegenheit. Es entbrannte ein Traktatenkrieg, in dem die deutschen Magister ihre alten Universitätsrechte und -bräuche verteidigten, wobei sie sich auf die einstige Einigkeit zwischen den Nationen (concordia nacionum) beriefen, die zum Universitätsstatut gehörten und auf die sie bei der Immatrikulation oder bei der Erlangung aller Universitätsfunktionen und -würden geschworen hatten. Die Parteigänger des Königs unter Anführung des Juristen Jan Jesenius argumentierten hingegen mit den naturgegebenen Rechten der tschechisch sprechenden Einwohner des Königreichs an der Verwaltung ihres Landes. Sie betrachteten die Deutschen als bloße Zuwanderer, die sich als Ausländer, wie alle, die nicht die wahren Landeserben waren und im Land kein Inkolat (Heimatrecht) besaßen, den Anordnungen des Königs als des souveränen Herrschers fügen müssten, und zwar auch an der Universität, an der dem König die Gründerrechte zukamen. Als die deutschen Magister mit ihren Forderungen nicht durchdrangen, versuchten sie das Universitätsleben durch passiven Widerstand lahmzulegen, sodass keine Prüfungen abgelegt oder neue Universitätswürdenträger gewählt werden konnten. Es war Wenzel IV. der diese zugespitzte Situation durch einen präzedenzlosen Eingriff in das Universitätsleben entschied, indem er allen Gepflogenheiten zuwider einen neuen Rektor und neuen Dekan der artistischen Fakultät ernennen ließ. Die deutschen Magister haben sich gegen diese Eingriffe durch einen gemeinsamen Eidschwur verpflichtet, in dem sie sämtliche Erlasse des Herrschers ablehnten. Da sie nun durch Nichteinhaltung des Schwurs meineidig geworden waren und Geldbußen zu erwarten hatten, waren sie am Ende gezwungen, Prag zu verlassen. Der König hat sie daraufhin formal seines Landes verwiesen und ihnen sämtliche Universitätsämter sowie kirchliche Benefizien entzogen. Die Anfänge der Universität Leipzig Die Universitätsgründung in Leipzig ist in den Quellen erstmals am 4. Juli 1409 fassbar, als die Meister der Künste, wohl Magister aus Prag, ein Haus in Krize Z Prahy do Lipska Kutnohorský dekret 1409 a jeho následky Prosazení Dekretu kutnohorského do univerzitního života však nebylo snadnou záležitostí. V Praze se rozhořela traktátová válka, v níž němečtí mistři hájili svá stará univerzitní práva a zvyklosti, přičemž se odvolávali na bývalou svornost mezi národy (concoria nacionum), jež byla součástí univerzitních statut a na niž přísahali při imatrikulaci či při získávání všech univerzitních funkcí a hodností. Stoupenci krále, vedeni právníkem Janem z Jesenice, naopak argumentovali přirozenými právy česky mluvících obyvatel království na správu země. Němce považovali za pouhé příchozí, kteří se musejí jako cizinci, tedy jako ti, kdo nejsou pravými dědici a kdo nemají v zemi inkolát (domovské právo), podřídit nařízením krále jako svrchovaného vládce. To platilo i na univerzitě, k níž král vlastnil zakladatelská práva. Když němečtí mistři neuspěli se svými požadavky, pokusili se univerzitní život ochromit pasivní rezistencí, během níž nemohly být skládány zkoušky a zvoleni noví univerzitní hodnostáři. Vyhrocenou situaci pak Václav IV. rozhodl bezprecedentním zá - sahem do univerzitního života, kdy proti zvyklostem nechal jmenovat nového rektora a nového děkana artistické fakulty. Němečtí mistři se proti těmto zásahům zavázali společnou přísahou, v níž veškeré panovníkovi výnosy odmítli, a protože nedodržením této přísahy by propadli křivopřísežnictví a finančním postihům, byli nakonec donuceni Prahu opustit. Král je následně formálně vykázal ze svých zemí a zbavil je jak univerzitních úřadů, tak i církevních beneficií. Počátky lipské univerzity Založení univerzity v Lipsku je v pramenech poprvé doloženo k 4. červenci 1409, kdy mistři svobodných umění, snad mistři z Prahy, zakoupili dům na Petrské ulici (Petersstraße), který byl později prokazatelně univerzitou používán jako dům kolejní. Založení univerzity bylo rozhodujícím způsobem podporováno míšeňskými markrabaty z rodu Wettinů, pod jejichž zeměpanskou svrchovanost město

105 Krise Von Prag nach Leipzig der Petersstraße erwarben, das später nachweislich von der Universität als Kollegienhaus genutzt wurde. Maßgeblich gefördert wurde die Universitätsgründung durch die wettinischen Markgrafen von Meißen als Stadt- und Landesherren. Markgraf Friedrich IV., der 1423 Kurfürst von Sachsen wurde, war der eigentliche Gründer und Förderer der Universität. Bereits am 9. September 1409 hat Papst Alexander V. die Universität privilegiert (Abb. 2) und am 2. Dezember erhielt die Alma mater eine landesherrliche Ordnung und wurde feierlich eröffnet. Bis heute wird dieser Tag als dies academicus gefeiert. Die Universitätsgründung erfolgte in kirchenpolitisch schwierigen Zeiten. Seit 1378 standen sich im Großen Abendländischen Schisma zwei Päpste in Rom und in Avignon gegenüber. Das Konzil von Pisa sollte 1409 diese Kirchenspaltung beseitigen, führte aber zur Wahl eines dritten Papstes, Alexanders V., der in Pisa residierte. Die Teilnahme am Pisaner Konzil war eine der Streitfragen zwischen den deutschen und den tschechischen Magistern in Prag, die König Wenzel IV. zum Kuttenberger Dekret veranlasste. Der kirchenpolitische Streit an der Universität war aber aufgrund der starken Präsenz deutscher Magister und Studenten untrennbar mit nationalen Auseinandersetzungen verbunden, die dann zur Stärkung der böhmischen Universitätsnation unter Führung des Magisters Jan Hus führte. Die päpstliche Bulle vom 9. September genehmigt für Leipzig genau wie in Prag die Einrichtung von vier Fakultäten für Theologie, Jurisprudenz (Kirchenrecht und Zivilrecht), Medizin und die Sieben Freien Künste (Artistenfakultät). Sie bestätigt, dass die Wettiner für 20 Magister, die sich jüngst in Leipzig niedergelassen hätten, um die Sieben Freien Künste und andere Wissenschaften zu lehren, Einkünfte zur Verfügung gestellt haben. Wie allgemein üblich sollte der für Leipzig zuständige Diözesan bischof von Merseburg als Kanzler der Universität Leipzig fungieren. Zum ersten Dekan der Artistenfakultät wurde von den aus Prag abgewanderten Magistern am 24. Oktober 1409 Henning Boltenhagen gewählt, der letzte Rektor der Prager Universität. Die landesherrliche Universitätsordnung vom 2. Dezember regelte die Verfassung der Universität, die, wieder nach Prager Vorbild, auf vier Universitätsnationen beruhte: Meißner für den sächsischen Kernraum um Leipzig, Sachsen für Norddeutschland und Skandinavien, Bayern für Krize Z Prahy do Lipska spadalo. Vlastním zakla datelem a nadále i podporovatelem univerzity byl markrabě Fridrich IV., který se roku 1423 stal saským kurfiřtem. Již 9. září 1409 dostala univerzita privilegia od papeže Ale xandra V. (Obr. 2) a 2. prosince alma mater obdržela zeměpanský řád a byla slavnostně otevřena. Proto se tento den dodnes slaví jako dies academicus. Univerzita byla založena z hlediska církevní politiky ve velice složité době. Od roku 1378 proti sobě v rámci velkého západního schismatu stáli dva papežové, v Římě a v Avignonu. Roku 1409 měl církevní rozkol odstranit koncil v Pise, vedl však jen ke zvolení třetího papeže, Alexandra V., který sídlil v Pise. Účast na koncilu v Pise byla jednou ze sporných otázek mezi německými a českými mistry v Praze, která vedla krále Václava IV. k vydání Dekretu kutnohorského. Církevněpolitický spor na univerzitě byl však v důs ledku silného zastoupení německých mistrů a studentů neoddělitelně spjat s národnostními konflikty, které nakonec vedly k posílení českého univerzitního národa pod vedením Mistra Jana Husa. Papežská bula z 9. září povolila zřídit v Lipsku, stejně jako v Praze, čtyři fakulty pro teologii, právo (církevní a civilní), lékařství a sedm svobodných umění (artistickou fakultu). V listině bylo potvrzeno, že Wettini mají pos kytnout příjmy pro 20 mistrů, kteří se nedáv no usadili v Lipsku, aby vyučovali sedm svobodných umění a jiné vědy. Jak bylo obvyklé, funkci kancléře měl plnit merseburský biskup, do jehož diecéze Lipsko spadalo. Dne 24. října 1409 zvolili mistři, kteří přišli z Prahy, prvním děkanem artistické fakulty Henninga Boltenhagena, posledního rektora pražské univerzity. Univerzitní řád, vydaný markrabětem 2. prosince, upravoval uspořádání univerzity. Univerzita se po pražském vzoru dělila na čtyři univerzitní národy: míšeňský pro jádro saského území okolo Lipska, saský pro severní Německo a Skandinávii, bavorský pro jižní Německo a Rakousko a polský pro východní Německo a středovýchodní Evropu, tedy dělení zhruba podle spádových území univerzity. Řád potvrzoval zřízení dvou univerzitních kolejí (rovněž podle pražského vzoru, kde byla Karolinum a kolej Všech svatých), D D Krise Von Prag nach Leipzig Süddeutschland und Österreich, Polen für Ostdeutschland und Ostmitteleuropa, grob also nach den Einzugsbereichen der Universität eingeteilt, bestätigte die Einrichtung von zwei Universitätskollegien (ebenfalls nach dem Prager Vorbild des Karolinums und Allerheiligen-Kollegs), die sog. Fürstenkollegien, in denen die Vorlesungen, Dis puta tionen und akademischen Akte stattfinden sollten, aber auch ein Teil der Magister und Studenten wohnten (Abb. 3). Diese Häuser und ihre Bewohner wurden von allen städtischen Steuern und Abgaben befreit. Zur Finanzierung der Gründungsmannschaft von 20 Magistern wiesen die Landesherren jährlich 500 Gulden aus ihrer Finanzverwaltung (Kammer) an. Die Verfassung der Universität wurde 1410 durch erste Statuten geregelt, welche vor allem das Rektorenamt, die Universitätsnationen und die Bediensteten der Universität betrafen. Dabei hat man sich weitgehend am Vorbild der Prager Statuten von 1368 orientiert und für die Rektorwahl ein mehrstufiges Verfahren etabliert. Im Gegensatz zu den Prager gesamtuniversitären Statuten wurde in den Leipziger Statuten kein Eid auf die Einigkeit der Nationen concordia nacionum aufgenommen. Ebenso wenig enthielten die neuen Leipziger Statuten einen Treueid an den König, einen Passus, der sich in Prag auch erst im Herbst 1409 durchgesetzt hatte. Mit diesen Regelungen stand die Leipziger Universität im Vergleich zu früheren deutschen Universitätsgründungen von vornherein organisatorisch, räumlich und finanziell auf sicheren Grundlagen. Die landesherrliche ordinatio vom 2. Dezember schloss die Leipziger Universitätsgründung formell ab. In der zweiten Jahreshälfte 1409 war der Leipziger Lehr betrieb also innerhalb weniger Monate aus dem Nichts aufgebaut worden. Prager Magister und Studenten in Leipzig Wie viele Prager Magister und Scholaren sind 1409 nach Leipzig gekommen? Die eingangs zitierte Angabe von Enea Silvio Piccolomini, es seien 3000 nach Leipzig gegangen, ist weit übertrieben. Die Frequenz der Universität Prag, also die Zahl der gleichzeitig eingeschriebenen Studenten, belief sich Anfang des 15. Jahrhunderts überhaupt nur auf Nach den Berechnungen von František Šmahel dürften im Frühjahr 1409 etwa Magister und Studenten Prag verlassen haben. Krize Z Prahy do Lipska tzv. knížecích kolejí, kde se měly konat přednášky, disputace a akademické akce, ale kde také část mistrů a studentů bydlela (Obr. 3). Tyto domy a jejich obyvatelé byli osvobozeny od všech městských daní a dávek. Na financování zakladatelského týmu 20 mistrů vyčlenili Wettini ze své finanční správy (komory) 500 zlatých ročně. Univerzitní ústava byla roku 1410 upravena prvními statuty, jež se týkaly především úřadu rektora, univerzitních národů a univerzitních zřízenců. Autoři statut se přitom do značné míry řídili vzorem pražských statut z roku 1368 a pro volbu rektora zavedli několikastupňové řízení. Na rozdíl od pražských celouniverzitních statut nepřevzala lipská statuta přísahu na jednotu národů (concordia nacionum). Stejně tak lipská statuta neznala přísahu věrnosti králi ta se v Praze prosadila teprve na podzim Díky těmto ustanovením stála lipská univerzita, v porovnání se staršími německými univerzitními založeními, hned od počátku organizačně, prostorově i finančně na pevných základech. Zeměpanské ordinatio z 2. prosince založení lipské univerzity formálně završilo. V druhé polovině roku 1409 tak bylo lipské vysoké učení během několika málo měsíců vybudováno vlastně z ničeho. Pražští mistři a studenti v Lipsku Kolik pražských mistrů a studentů přišlo roku 1409 do Lipska? Úvodem citovaný údaj Eneáše Sylvia Piccolominiho, že jich šlo do Lipska na 3000, je více než přehnaný. Frekventovanost pražské univerzity, tedy počet současně zapsaných studentů, činila počátkem 15. století pouhých 1000 až Podle výpočtů Františka Šmahela mohlo na jaře 1409 opustit Prahu zhruba 700 až 800 mistrů a studentů. Tato vysoká čísla zní s ohledem na zásadní dopady Kutnohorského dekretu na německé mistry a žáky logicky, ale dají se doložit jen zčásti. Avšak ne všichni šli do Lipska, někteří pražští mistři totiž raději zvolili některou již fungující univerzitu, např. v Erfurtu, kam jich z Prahy odešlo 60, a ve Vídni, kde jich lze prokázat 36.

106 Krise Von Prag nach Leipzig 1 Krize Z Prahy do Lipska 2 3 D 1 Die Nationenverfassung verdeutlicht den Einzugsbereich der Universität Leipzig. Uspořádání podle národů vystihuje spádovou oblast lipské univerzity. 2 Papst Alexander V. privilegiert am 9. September 1409 die Universität Leipzig. Universitätsarchiv Leipzig. Papež Alexander V. udělil lipské univerzitě privilegia dne 9. září Univeritätsarchiv Leipzig. 3 Die Kollegienhäuser der Universität Leipzig (an der nordöstlichen Stadtmauer), Ausschnitt aus der Leipziger Stadtansicht von Kolejní domy lipské univerzity (u severovýchodní městské hradby). Výřez z pohledu na Lipsko z roku Die erste Seite der Matrikel der Universität Leipzig verzeichnet 1409 die Magister und Studenten aus Prag. Universitätsarchiv Leipzig. První strana lipské univerzitní matriky, kde jsou k roku 1409 zaznamenáni učitelé a studenti z Prahy. Universitätsarchiv Leipzig. 206 D Krise Von Prag nach Leipzig Diese hohen Zahlenangaben sind angesichts der einschneidenden Wirkungen des Kuttenberger Dekrets für die deutschen Magister und Scholaren plausibel, lassen sich aber nur zum Teil belegen. Doch sind auch nicht alle nach Leipzig gegangen, denn manche Prager Magister zogen es vor, eine bereits funktionierende Universität zu beziehen, beispielsweise Erfurt, wohin sich 60 Prager begaben, und Wien, wo 36 nachweisbar sind. In Leipzig bildeten die deutschen Magister aus Prag den breiten Grundstock der neuen Universität. Aus zwei zeitgenössischen Listen in den Leipziger Matrikelbüchern lassen sich mindestens 29, maximal 37 Prager Magister nachweisen, die im Wintersemester 1409/10 mit dem Lehrbetrieb in Leipzig begannen (Abb. 4). Im Sommersemester 1410 kamen sieben weitere Prager hinzu. Neben zahlreichen Artisten finden sich in den beiden Magisterlisten von 1409 noch zwölf Professoren und drei Bakkalaren der Theologie, sechs Doktoren der Medizin und zwei Doktoren des kanonischen Rechts, darunter der Theologe Johannes Hoffmann, der später Bischof von Meißen wurde. Zu den Männern der ersten Stunde (Frauen gab es an der mittelalterlichen Universität nicht) gehörten aber auch die 368 Studenten, die sich im ersten Semester in Leipzig eingeschrieben haben. Für die Verhältnisse spätmittelalterlicher Universitäten waren das beachtliche Zahlen. Neben der Artistenfakultät, die alle Studenten durchlaufen mussten, hat zumindest die Theologische Fakultät ihre Arbeit 1409 oder wenig später aufgenommen und dies ist auch bei der Juristenfakultät wahrscheinlich (hier kamen die ersten Magister allerdings aus Erfurt), während die Medizinische Fakultät erst 1415 eröffnet wurde. Für Lehrer der Theologischen Fakultät und der Juristen fakultät wurden durch päpstliche Privilegien von 1413 und 1421 insgesamt sechs Kanonikate in den Domkapiteln Meißen, Merseburg, Naumburg und im Kollegiatstift Zeitz reserviert. Die Finanzierung von Universitätslehrern durch Kirchenpfründen entsprach allgemeiner Praxis im späten Mittelalter, da sie fast durchweg Geistliche waren. Die Universitäten Prag und Leipzig nach 1409 In Prag hatten die tschechischen Magister ihr Ziel erreicht und die deutschen Magister ihres Einflusses beraubt. Unter dem unmittelbaren Eindruck der Er- Krize Z Prahy do Lipska V Lipsku tvořili němečtí mistři z Prahy široký základ nové univerzity. Ze dvou soudobých seznamů v lipských matrikách lze doložit minimálně 29, maximálně 37 pražských mistrů, kteří zahájili v Lipsku výuku v zimním semestru 1409/1410 (Obr. 4). V letním semestru 1410 prokazatelně přibylo sedm dalších Pražanů. Vedle četných mistrů svobodného umění je na obou seznamech z roku 1409 ještě dvanáct profesorů a tři bakaláři teologie, šest doktorů medicíny a dva doktoři kanonického práva, mezi nimi teolog Jan Hoffmann, jenž se později stal míšeňským biskupem. K mužům první vlny (ženy na středověkých univerzitách nebyly) však patřilo také 368 studentů, kteří se v Lipsku zapsali v prvním se-mestru. To byla na poměry pozdně středověkých univerzit značná čísla! Vedle artistické fakulty, kterou museli projít všichni studenti, zahájila roku 1409 nebo o málo později činnost přinejmenším také teologická fakulta a pravděpodobně i právnická fakulta (sem však přišli první mistři z Erfurtu). Lékařská fakulta byla otevřena teprve roku Papežská privilegia z let 1413 a 1421 vyhradila pro učitele teologické a právnické fakulty celkem šest míst kanovníků v dómských kapitulách v Míšni, Merseburku, Naumburku a v kolegiátním chrámu v Žíči (Zeitz). Financování univerzitních učitelů z církevních prebend odpovídalo v pozdním středověku obecné praxi, neboť šlo vesměs o duchovní. Univerzity v Praze a Lipsku po roce 1409 V Praze dosáhli čeští mistři svého cíle a zbavili německé mistry vlivu. Pod bezprostředním dojmem událostí to Mistr Jan Hus vyjádřil při kázání v Betlémské kapli slovy: Budiž pochválen všemohoucí Bůh, mé děti, že nás zbavil Němců! Dosáhli jsme cíle, za který jsme se zasazovali, a jsme vítězi!. Avšak za jakou cenu bylo toto vítězství vykoupeno, se ukázalo v příštích letech, kdy Alma mater Pragensis poklesla z univerzity středoevropského významu na české zemské učení. V prvních letech existence lipské univerzity se mezi bývalými pražskými mistry nepochybně nacházeli i tací, kteří tesknili po starých časech,

107 Krise Von Prag nach Leipzig eignisse brachte Magister Jan Hus dies in einer Predigt in der Bethlehemskapelle zum Ausdruck: Meine Kinder, gelobt sei der allmächtige Gott, dass wir die Deutschen ausgeschlossen haben! Wir haben ein Ziel, für das wir eingetreten sind, und wir sind Sieger!. Um welchen Preis man freilich diesen Sieg erkauft hatte, wurde in den folgenden Jahren deutlich, in denen die Alma mater Pragensis von einer Universität mit mitteleuropäischem Geltungsanspruch zu einer böhmischen Landesuniversität herabsank. Aber auch umgekehrt gab es in den ersten Existenzjahren der Leipziger Universität unter den einstigen Prager Magistern zweifellos auch solche, die den alten Zeiten nachtrauerten, als die Prager Alma Mater einen erhabenen und universellen Charakter hatte. Ein Beispiel für eine solche Haltung ist das anonyme, bald nach 1409 in Leipzig entstandene Gedicht Praga mater arcium (Prag, die Mutter der Wissenschaften und Künste). Darin bezeichnete der Autor Prag als die Nährmutter der Künste mit Schülern aus aller Welt: Prag, die Mutter der Künste und Wissenschaften, schwanger jubilierend,/ dabei ein Volk aus zweimal zwei Teilen führend. Einst war Prag in eine Ruhmesaura gehüllt und seine Vorzüge waren Tugend und Edelmut. Da aber Prag den Böhmen drei Stimmen zuerkannt und sich der Ketzerei hingegeben hatte, ist es um seine einstige Vorrangstellung gekommen. Die besten Magister sind von Prag nach Leipzig abgewandert und jener einstige Ruhm der Prager Schule ist auf eine fremde Nation übergegangen: Auf, Leipzig, auf, jetzt ist er dein/der alten Böhmen Ruhm/und Ruf hochgeehrt/aller Ruhm und Ehre. Mit dem Auszug aus Prag ist nicht nur die Leipziger Universität entstanden, sondern auch die meiß nische Nation, die es vorher an der Universität nicht gab, weswegen nun Prag Verderben und Niedergang bevorstanden: Dermaßen das Geschicke kam/ der Leipziger Hohen Lehre/dass sie ihren Anfang nahm/aus der Prager Misere./Die Meißner Nation so entstand,/ die zuvor gewesen nimmer,/prag auf allzeit Niedergang/drohet fortan immer. Direkte Verweise auf die Prager Universität sind im Leipziger Milieu jedoch nicht anzutreffen, mit Aus nahme der Anmerkungen in der ältesten Universitätsmatrikel, worin die aus Prag gekommenen Studenten und Magister mit dem Beinamen Pragenses angeführt sind. Höchstwahrscheinlich war jenes Totschweigen Prags als Mutter der Leipziger Universität vom Ruch der Häresie bedingt, den das Königreich Böhmen nach Krize Z Prahy do Lipska kdy měla pražská alma mater výsostný a univerzální charakter. Příkladem takovéhoto postoje je anonymní báseň Praga mater arcium (Praha, matka umění a věd) vzniklá záhy po roce 1409 v Lipsku. Autor v ní Prahu označuje jako živnou matku umění, která oplývala žáky, kteří na ni přicházeli z celého světa: Praha, matka umění a věd, těhotná jásala,/ dokud lid částí dvakrát dvou pásla. Původně se Praha halila do závoje slávy a její výsadou byly ctnost a šlechetnost. Protože však Praha dala Čechům tři hlasy a oddala se kacířství, ztratila své dřívější prvenství. Nejlepší mistři odešli z Prahy do Lipska a ona bývalá proslulost pražského učení přešla na cizí národ: Povstaň, Lipsko, teď je tvá/stará Čechů sláva/a proslulost slovutná,/všechna čestná sláva. Odchodem z Prahy vzniklo nejen lipské učení, ale i míšeňský národ, který nikdy dříve na univerzitě neexistoval, a Praze kvůli tomu hrozí věčný zmar a zánik: Takový byl pořádek/lipského učení,/že vzalo svůj počátek/ z pražského zničení./národ míšeňský tak vznik,/který nebyl dříve,/praze věčný zmar a znik/hrozí každé chvíle. S jinými přímými odkazy na pražskou univerzitu se ale v lipském prostředí nesetkáváme, s výjimkou poznámek v nejstarší univerzitní matrice, kde jsou studenti a mistři, kteří přišli z Prahy, uváděni s přídomkem pražský (Pragenses). S největší pravděpodobností bylo ono mlčení o Praze jako matce lipské univerzity podmíněno heretickým přídechem, který České království po roce 1409 a s konečnou platností po kostnickém koncilu získalo a jehož zkáza byla přisuzována kacířstvím nakaženým pražským mistrům. Lipská univerzita přitom měla výhodu nejen silného zakladatelského týmu původem z Prahy, který převzala do Lipska z fungujícího vzdělávacího zařízení, ale vedle Erfurtu pokryla také potřeby původního spádového území pražského učení ve středním, severním a jižním Německu, kde dosud univerzity nebyly. Lipsko roku 1409 převzalo nejen pražský model uspořádání do čtyř univerzitních národů, ale také se mu až do reformace podařilo udržet postavení velké univerzity nadregionálního významu. Alma mater Lipsiensis byla v 15. a počátkem 16. století téměř permanentně nejfrekvento- D D Krise Von Prag nach Leipzig 1409 und dann endgültig nach dem Konzil von Konstanz gewonnen hatte, wobei sein Verderben den vom Ketzertum angesteckten Prager Universitätsmagistern zugeschrieben wurde. Die Universität Leipzig profitierte dabei nicht nur von einer starken Prager Gründungsmannschaft, die aus dem Stand einen funktionierenden Lehrbetrieb in Leipzig aufnehmen konnte, sondern sie füllte neben Erfurt in dem noch weitgehend universitätsfernen mittel-, nord- und süddeutschen Raum den ursprünglichen Einzugsbereich der Universität Prag aus. Leipzig hat 1409 nicht nur das Prager Verfassungsmodell der vier Universitätsnationen übernommen, sondern hat seinen Rang als große Universität mit einem überregionalen Einzugsbereich auch tatsächlich bis zur Reformation aufrechterhalten können. Die Alma mater Lipsiensis ist im 15. und frühen 16. Jahrhundert fast immer die frequenzstärkste Universität im Reich gewesen, allerdings in steter Konkurrenz mit Erfurt, Wien, Wittenberg und Köln. Als Kurfürst Friedrich I. der Streitbare, der Gründer der Universität Leipzig, am 4. Januar 1428 verstorben war, hob der Meißner Bischof anlässlich der Beisetzung im Meißner Dom hervor, auch die Universität müsse um Friedrich trauern, denn er war es, der ehrwürdige Doktoren, Magister und Studenten. die von der Prager Universität durch die ketzerischen Hussiten vertrieben worden waren, freundlich in seinem Lande aufnahm, beständig durch Privilegien und Sonderrechte schirmte und mit seinem Reichtum und Schenkungen geziemend ernährte. Der Hinweis auf die ketzerischen Hussiten verweist darauf, dass sich nach der Verurteilung und Hinrichtung des Magisters Jan Hus als Ketzer auf dem Konstanzer Konzil 1415 seine Anhänger weiter radikalisierten und die Hussitische Revolution schließlich auch das benachbarte Sachsen bedrohte. Gründung und Entfaltung der Uni versität Leipzig sind vor dem Hintergrund dieser dramatischen Entwicklungen zu sehen, die von der Universität Prag ihren Ausgang genommen hatten. Krize Z Prahy do Lipska vanější vysokou školou v říši, byť se potýkala s neustálou konkurencí Erfurtu, Vídně, Wittenbergu a Kolína nad Rýnem. Když kurfiřt Fridrich I. Svárlivý, zakladatel lipské univerzity, 4. ledna 1428 zemřel, míšeňský biskup při pohřbu v míšeňském dómu zdůraznil, že univerzita musí po Fridrichovi truchlit, neboť on to byl, kdo ve své zemi přátelsky přijal ctihodné doktory, magistry a studenty, které z Prahy vyhnali kacířští husité, kdo se postaral privilegii a zvláštními právy o jejich ochranu a zajistil jim svým bohatstvím a dary náležitou obživu. Zmínka o kacířských husitech odkazuje na skutečnost, že po odsouzení a popravě mistra Jana Husa jako kacíře na kostnickém koncilu roku 1415 se jeho přívrženci dále radikalizovali a husitská revoluce nakonec ohrožovala i Sasko. Založení a rozvoj lipské univerzity je třeba vidět na pozadí tohoto drama tického vývoje, který započal na pražské univerzitě. Literatur/Literatura: Bünz 2009 und 2010; Bünz/Graber 2010; Bünz/Sembdner 2015; Nodl 2017a und/a 2017b 4 [ 126 ]

108 Martin Musílek Eine aus den Fugen geratene Zeit. Böhmen und Sachsen während der Hussitenkriege Doba vymknutá z kloubů. Čechy a Sasko v době husitských válek Am Montag, dem 11. Mai 1450 schrieb der böhmische Adelige Jakoubek von Wřesowitz dem sächsischen Herzog Friedrich II. dem Sanftmütigen einen Brief, in dem er ihn zum Friedensschluss mit Georg von Podiebrad aufforderte und zugleich ermahnte, endlich mit der Plünderung des Saazer Kreises aufzuhören (Abb. 1). Das genannte Schreiben erfasst treffend die Situation, die Mitte des 15. Jahrhunderts an der unruhigen böhmisch-sächsischen Grenze herrschte: Dort spielte sich ein ständiger, zwischen allen Parteien geführter Kleinkrieg ab. Der frühere Hussitenhauptmann und jetzige ungekrönte Herrscher Nordwestböhmens Jakoubek von Wrzessowitz dachte nicht daran, sein Schreiben ins Deutsche übersetzen zu lassen. Dem sächsischen Herzog schickte er es so, wie er es seinem Schreiber diktiert hatte: auf Tschechisch. Jakoubeks Brief belegt, wie tiefgreifend die Ver änderungen waren, die sich während der Hussiten stürme an der böhmisch-sächsischen Grenze ereignet hatten. Der Niedergang der Königsgewalt ließ die Macht und das Selbstbewusstsein des lokalen Adels wachsen, der vor allem seine eigenen Interessen verteidigte und dessen Mitglieder häufig ohne Reue zwischen den einzelnen politischen und religiösen Lagern hin- und herwechselten. Nach der Niederlage der Feldheere bei Lipany existierte in Böhmen ein Überschuss an fähigen Hauptleuten und Soldaten, die gegen einen festen Sold zur Unterstützung desjenigen bereit waren, der ihnen das beste Angebot machte. Nach 1434 gingen unzählige ehemalige Krieger der Taboriten und Waisen ins Ausland und beteiligten sich an Kämpfen in Polen, in Ungarn oder im Sächsischen Bruderkrieg ( ). Die böhmische, auf der Verwendung von Wagenburgen basierende Kampftechnik verbreitete sich in Europa. böhmische Söldner brachten neben fortschrittlichen Feuerwaffen auch die Kenntnis des Tschechischen und der tschechischen Militärterminologie V pondělí 11. května 1450 psal český šlechtic Jakoubek z Vřesovic saskému vévodovi Fridrichovi II. Mírnému dopis, v němž jej vyzýval k uzavření míru s Jiřím z Poděbrad a nabádal jej, aby konečně ukončil pustošení žateckého kraje (Obr. 1). Daný list velmi dobře vystihuje situaci, která v polovině 15. století panovala na neklidné česko-saské hranici, kde probíhala permanentní drobná válka všech proti všem. Původem husitský hejtman a nyní nekorunovaný vládce severozápadních Čech Jakoubek z Vřesovic se ani nerozpakoval svůj list přeložit do němčiny. Saskému vévodovi jej zaslal jednoduše tak, jak ho svému písaři nadiktoval: česky. Jakoubkův list dokládá, k jak hlubokým změnám na česko-saské hranici během husitských bouří došlo. Úpadek centrální panovnické moci znamenal nárůst moci a sebevědomí zdejší šlechty, která hájila především vlastní zájmy a jejíž příslušníci často bezostyšně přecházeli mezi jednotlivými politickými a náboženskými tábory. Po porážce polních rot u Lipan se v Čechách nacházel přebytek schopných hejtmanů a bojovníků, kteří byli za stálý žold ochotni podpořit každého, kdo přišel s nejvyšší nabídkou. Po roce 1434 bývalí táborští a sirotčí bojovníci houfně odcházeli do zahra ničí a velkou měrou se podíleli na bojích v Polsku, Uhrách nebo v Sasku v tzv. bratrské válce ( ). Česká vojenská taktika postavená na užití vozové hradby se šířila Evropou, čeští žoldnéři s sebou přinášeli kromě pokročilých palných zbraní také znalost češtiny a české vojenské terminologie. Ostatně mezinárodně užívané slovo pistole původně pochází z označení husitské střelné zbraně píšťaly (Obr. 2). Již současníci si uvědomovali výjimečnost nepokojné doby a v některých D D Krise Hussitenkriege mit. So stammt das international verwendete Wort Pistole ursprünglich von der Bezeichnung der hussitischen Schusswaffe píšťala (Abb. 2). Bereits die Zeitgenossen waren sich des Ausnahmestatus dieser unruhigen Epoche bewusst das 15. Jahrhundert wird in Quellen vielfach das kriegerische oder stürmische bzw. aufrührerische (búře oder zbúřenie) Jahrhundert genannt "eine aus den Fugen geratene Zeit". Um die Entwicklung der Reform bewegung in Böhmen aber richtig verstehen zu können, muss man kurz an ihren Anfang zurückkehren und den Namensgeber Magister Jan Hus kennenlernen. Magister Jan Hus und die Wurzeln der böhmischen Reformation Als der Knabe Jan Hus sein Dorf Husinec verließ, wäre niemandem eingefallen, dass er einige Jahre später der bekannteste Ketzer und Verbreiter re formatorischen Gedankenguts in Europa sein würde. Hus ging es wie seinen Vorläufern und Nachfolgern hauptsächlich darum, die verirrte Kirche wieder auf den rechten Weg zu bringen. Bereits Hus englischer Vorläufer John Wycliff hatte vorgeschlagen, dass sich die weltliche Gewalt, repräsentiert durch Herrscher und Adel, der Kirchenreform annehmen möge. Sie sollte der Kirche die politische Macht und den materiellen Reichtum entziehen (sog. Säkularisierung) und sie zurück zu einer ausschließlich spirituellen Tätigkeit führen. Die Bedeutung des Jan Hus liegt vor allem darin, dass er diese Gedanken von der Kanzel aus unter allen Ein wohnern des Königreichs, unter Arm und Reich ohne Unterschied verbreitete. Die katholische Kirche verurteilte solche Ansichten als Ketzerei. Von Anfang an war offensichtlich, dass die Durchsetzung dieser Ideen nicht einfach sein würde. Davon sollten sich Jan Hus und später auch sein Freund und Nachfolger Hieronymus von Prag auf den Konstanzer Scheiterhaufen selbst überzeugen (Abb. 3). Frieden und Krieg an der Grenze: Die Markgrafen von Meißen und die Hussiten Wenn wir annehmen wollten, dass es im Verlauf der Hussitenkriege zur Schließung der böhmischsächsischen Grenze kam, würden wir uns irren. Militärexpeditionen und territoriale Expansionen Krize Husitské války pramenech je 15. století mnohdy označováno jako válečné nebo bouřlivé (búře či zbúřenie), jednoduše jako doba vymknutá z kloubů. Abychom však správně pochopili vývoj reformního hnutí v Čechách, musíme se krátce vrátit na jeho počátek a alespoň stručně si představit hlavního představitele: Mistra Jana Husa. Mistr Jan Hus a kořeny české reformace Když Jan Hus jako malý chlapec opouštěl rodnou ves Husinec, nikoho by nenapadlo, že o několik let později se bude jednat o nejznámějšího kacíře a šiřitele reformního učení v Evropě. Husovi, jeho předchůdcům i následovníkům šlo především o to, vrátit na správnou cestu pobloudilou církev. Již Husův anglický předchůdce Jan Viklef navrhoval, aby se nápravy církve ujala světská moc, reprezentovaná panovníkem a šlechtou. Ti měli církev zbavit politické moci a hmotného bohatství (tzv. sekularizace) a navrátit ji výhradně k duchovní činnosti. Husův význam spočívá především v tom, že tyto myšlenky z kazatelny rozšířil mezi všechny obyvatele království, chudé i bohaté bez rozdílu. Katolická církev podobné názory odsoudila jako kacířské. Hned na počátku bylo zřejmé, že jejich prosazení nebude snadné. Záhy se o tom měl na kostnické hranici přesvědčit samotný Hus, později také jeho přítel a následovník Jeroným Pražský (Obr. 3). Mír a válka na hranicích: míšeňská markrabata a husité Pokud bychom předpokládali, že v průběhu husitských válek došlo k uzavření českosaské hranice, byli bychom na omylu. Vojenské výpravy a územní expanze Wettinů z jedné a české šlechty z druhé strany znamenaly, že na česko-saských hranicích panoval v 15. století doslova čilý ruch. Přes hraniční hvozdy putovaly nejen kupci a obchod níci, ale ze Saska do Čech mířily křížové výpravy, opačným směrem proudily husitské spanilé jízdy (Obr. 4). Přes zjevnou snahu čelních husitských politiků o propagaci reformního učení v zahraničí, zůstalo husitské pojetí

109 Krise Hussitenkriege der Wettiner auf der einen und des böhmischen Adels auf der anderen Seite sorgten dafür, dass an der böhmisch-sächsischen Grenze im 15. Jahrhundert im wahrsten Sinne des Wortes reger Verkehr herrschte. Durch die Grenzwälder reisten nicht nur Kaufleute und Händler, es zogen auch Kreuzfahrerheere von Sachsen nach Böhmen, während die Hussiten in Gegenrichtung auf Heerfahrt ( spanilá jízda ) gingen (Abb. 4). Trotz der offensichtlichen Bemühungen führender hussitischer Politiker, die Reformlehre im Ausland zu propagieren, blieb die hussitische Auffassung der Kirchenreform nur eine regional begrenzte Besonderheit. Die Heerfahrten der Hussiten bedeuteten für die angegriffenen Territorien eine große wirtschaftliche Last und es verwundert daher nicht, dass die dortige Bevölkerung häufig gegen die selbsternannten Erlöser zu den Waffen griff. Ab Ende der 1420er Jahre nahm neben den großen Hussitensiegen die Zahl der Niederlagen bedrohlich zu; diese endeten vielfach mit der Tötung der meisten Hussitenkrieger und der Beschlagnahmung ihrer Beute (Abb. 5). Während des gesamten 15. Jahrhunderts war Nordwestböhmen Ziel der Territorialexpansion der Meißner Wettiner. Bereits 1421 hatten die sächsischen Herzöge die bedeutende böhmische Königsstadt Brüx/Most in Besitz genommen. Zwei Jahre später erhielt Friedrich IV. der Streitbare, der Kaiser Sigismund von Luxemburg im Kampf gegen die Hussiten unterstützte, die Stadt zusammen mit Aussig/Ústí nad Labem offiziell zu Pfand. Nach dem großen Hussitensieg in der Schlacht bei Aussig (1426), in der das Meißner Interventionsheer vernichtend geschlagen wurde, mussten sich die Sachsen aus der zerstörten Stadt zurückziehen. Die Zersprengung des katholischen Heers veränderte die Machtverteilung in der Region und zog eine starke hussitische Gegenoffensive nach sich. Zu den Hussiten bekannten sich in Nordböhmen jetzt auch bisherige überzeugte Gegner wie z. B. Siegmund von Wartenberg zu Tetschen, der nicht zögerte, offen mit dem Schwert in der Hand gegen seine einstigen Verbündeten, den Lausitzer Sechsstädtebund und die Meißner Herzöge, aufzutreten. Bereits 1426 bemächtigte er sich der Burg Blankenstein/Blansko, die mit Meißner Truppen belegt war (Abb. 6) versuchten sächsische und lausitzische Heere erfolglos, die sich jetzt im Besitz des Johann von Wartenberg befindliche Burg zu erobern. Auf ein ähnlich bewegtes Schicksal, wie es Krize Husitské války nápravy církve pouze regionálně omezeným specifikem. Husitské spanilé jízdy znamenaly pro napadená území velkou hospodářskou zátěž a není divu, že se místní obyvatelé mnohdy sami chápali zbraní proti samozvaným spasitelům. Od konce dvacátých let kromě velkých husitských vítězství začaly povážlivě přibývat také porážky, které namnoze končily pobitím většiny nájezdníků a zabavením jejich kořisti (Obr. 5). Po celé 15. století byly severozápadní Čechy předmětem územní expanze míšeňských Wettinů. Již roku 1421 se do rukou saských vévodů dostalo významné české královské město Most. O dva roky později bylo Fridrichu IV. Bojovnému, který podporoval císaře Zikmunda Lucemburského v boji proti husitům, toto město spolu s Ústím nad Labem oficiálně zastaveno. Pod dojmem velkého husitského vítězství v bitvě u Ústí nad Labem (1426), v níž byla na hlavu poražena míšeňská intervenční armáda, se museli Sasové ze zničeného města stáhnout. Rozprášení katolické armády změnilo mocenské rozložení sil v regionu a přineslo velkou husitskou protiofenzivu. K husitům se v severozápadních Čechách začali hlásit i dosavadní zapřisáhlí nepřátelé, jako např. Zikmund Děčínský z Vartenberka, který nyní neváhal otevřeně s mečem v ruce vystupovat proti svým dosavadním spojencům, lužickému šestiměstí a míšeňským vévodům. Ještě v roce 1426 se kupříkladu zmocnil hradu Blanska, který byl osazen míšeňskou posádkou (Obr. 6). Roku 1441 se hrad, který byl nyní v držení Jana z Vartenberka, pokusila neúspěšně dobýt saská a lužická vojska. Podobné pohnuté osudy, jaké zažíval v 15. století hrad Blansko, se však týkaly také dalších opěrných bodů v oblasti Krušnohoří. Hranice se tak ocitly ve víru několika tzv. Vartenberských válek, z nichž jako poražení vzešli především poddaní, jichž se dlouhotrvající války těžce dotýkaly. Pochybným vítězem se nakonec stal český král, kterému šlechtici Vartenberkova typu v důsledku umožnili udržet wettinskou územní rozpínavost. Jeden příklad za všechny. Když roku 1471 Kryštof z Vartenberka prodal zpustošené tolštejnské panství saským knížatům, úmyslem nových majitelů bylo připojit Tolštejnsko D D 1 Jakob von Wrzessowitz schreibt dem sächsischen Herzog Friedrich, damit dieser Frieden mit Georg von Podiebrad schließe und endlich mit der Verwüstung des Saazer Kreises aufhöre, 11. Mai Státní oblastní archiv v Třeboni. Jakoubek z Vřesovic píše saskému vévodovi Fridrichovi, aby uzavřel mír s Jiřím z Poděbrad a konečně ukončil plenění v žateckém kraji, 11. května Státní oblastní archiv v Třeboni. 2 Hakenbüchse, Gewehrlauf um 1400, der Handgriff um Sbírka Národního muzea, Praha. Hákovnice, hlaveň kolem 1400, rukojeť kolem Sbírka Národního muzea, Praha. 3 Eine der ältesten Abbildungen des Johannes Hus auf der Votivtafel aus Roudníky bei Chabařovic (Norwestböhmen), um , aus Roudniky bei Chabařovic, Kirche St. Wenzel, heute im Hussitenmuseum Tábor. Jedno z nejstarších vyobrazení Mistra Jana Husa na votivní desce z Roudníků u Chabařovic (severozápadní Čechy), sedmdesátá léta 15. století, kostel sv. Václava. Husitské muzeum v Táboře. 213 Krise Hussitenkriege [ 131 ] Krize Husitské války

110 Krise Hussitenkriege Burg Blankenstein im 15. Jahrhundert erlebte, konnten allerdings auch andere befestigte Orte im Erzgebirge zurückblicken. Die Grenzregion wurde von mehreren Wartenberger Fehden erschüttert, aus denen vor allem die Untertanen als Verlierer hervorgingen, da sie von den langandauernden Feindseligkeiten schwer getroffen wurden. Zweifelhafter Sieger war schließlich der böhmische König, dem es der Adel vom Typ der Wartenberger ermöglichte, die Wettiner Territorialexpansion aufzuhalten. Hierzu sei stellvertretend ein Beispiel genannt: Als Christoph von Wartenberg 1471 die verwüstete Herrschaft Tollenstein/Tolštejn an die sächsischen Landesherren verkaufte, beabsichtigten die neuen Besitzer, Tollenstein und den Schluckenauer Zipfel an ihre sächsischen Besitzungen anzugliedern. Ein solches Vorgehen war für die böhmische Landesvertretung unannehmbar. Deshalb ließ Christophs Bruder Siegmund von Wartenberg die Burg Tollenstein 1485 nicht für die sächsischen Fürsten, sondern für deren Höfling Hugolt von Schleinitz in die Hoftafel eintragen. Dessen Nachfahren schlossen sich wider Erwarten dem böhmischen Landesadel an und besaßen Tollenstein und Schluckenau lange Jahre als treue Untertanen der böhmischen Könige. Den Schluckenauer Zipfel erwartete damit nicht das Schicksal der Burgen Hohnstein und Wildenstein, die von den sächsischen Kurfürsten 1459 zwar als böhmische Kronlehen anerkannt, in Wirklichkeit aber doch unmittelbar an ihre Besitzungen in Sachsen angegliedert worden waren. Bereits seit Anfang des 15. Jahrhunderts sind unzählige Streitigkeiten um den genauen Grenz verlauf zwischen dem Königreich Böhmen und dem Herzogtum Sachsen belegt. Obwohl es sich um eine böhmische Landesgrenze handelte, traten in diesen Konflikten von böhmischer Seite nicht die Herrscher auf, sondern immer diejenigen Adeligen, die die Herrschaften an der Grenze besaßen. Selbst detaillierte Beschreibungen und in Felsen sowie Bäume geritzte Grenzzeichen konnten gegen Ende des 15. Jahrhunderts den langwierigen Streit um die Grenze am Winterberg, auf den die Tetschener Wartenberger Anspruch erhoben, nicht verhindern. Erst 1492 schloss Siegmund von Wartenberg zu Tetschen ein Abkommen mit den sächsischen Landesherren, in dem der genaue Grenzverlauf festgelegt wurde. Dieser Verlauf wurde durch in Felsen und Bäume geritzte Kreuze markiert. Die Grenzgestaltung von 1492 liegt der heutigen Staatsgrenze zugrunde. Krize Husitské války a Šluknovsko ke svým saským državám. Takový postup však byl pro českou zemskou reprezentaci nepřijatelný. V roce 1485 proto Kryštofův bratr Zikmund z Vartenberka nechal vložit hrad Tolštejn do dvorských desek namísto saským knížatům jejich dvořanu Hugoltovi ze Schleinitz. Jeho potomci se proti očekávání včlenili mezi českou zemskou šlechtu a Tolštejn se Šluknovskem drželi dlouhá léta jako věrní poddaní českých králů. Šluknovsko tak nečekal osud hradů Hohnštejna a Vildštejna, které sice saští kurfiřti v roce 1459 uznali jako česká korunní léna, ve skutečnosti je však připojili přímo ke svým majetkům v Sasku. Již od počátku 15. století máme doloženo velké množství sporů a přesné vymezení hranice mezi Českým královstvím a Saským vévodstvím. I když šlo o českou zemskou hranici, v těchto sporech nevystupuje z české strany panovník, ale vždy šlechtici-majitelé příhraničních panství. Ani podrobné popisy, hraniční znamení vysekaná do skal a stromů nedokázala v závěru 15. století zabránit vleklému sporu o hranice kolem Winterbergu, na nějž si činili nárok děčínští Vartenberkové. Až v roce 1492 uzavřel Zikmund Děčínský z Vartenberka dohodu se saskými knížaty, která stanovila pevný průběh hranice. Celý průběh byl vyznačen znameními v podobě křížů vytesaných do skal a stromů. Rozhraničení z roku 1492 dalo základ i současné státní hranici. Chemnitzská kniha příjmů jako svědek válečných let Na přelomu let 1429 až 1430 se uskutečnila velká spanilá jízda husitských oddílů do Míšně, Vogtlandu a severního Bavorska. Husité oddíly táhly zemí v několika proudech, rabovaly a vypalovaly města a na přelomu prosince a ledna se přiblížily k městu Chemnitz. Přestože se město jakoby zázrakem vyhnulo přímému husitskému útoku, městská rada pod dojmem událostí přistoupila k opravě hradeb a hloubení příkopů. Příznačné je, že s opravami opevnění se započalo až 2. dubna 1430, když už husitské nebezpečí pominulo. Dozvídáme se o tom z nejstarší chemnitzské městské knihy, tzv. knihy příjmů, která byla vedena v letech 1426 až 1438 (Obr. 7). D D Krise Hussitenkriege Das Chemnitzer Einnahmemanual als Zeuge der Kriegsjahre Um die Jahreswende 1429/30 fand eine große Heerfahrt der Hussiten nach Meißen, in das Vogtland und nach Nordbayern statt. Die Truppen der Hussiten zogen in mehreren Wellen durch das Land, plünderten und brandschatzten die Städte und näherten sich Ende Dezember bzw. Anfang Januar der Stadt Chemnitz. Obwohl die Stadt wie durch ein Wunder einem direkten Angriff der Hussiten entging, ließ der Stadtrat unter dem Eindruck des Geschehens die Stadtmauern ausbessern und die Gräben vertiefen. Bezeichnenderweise begann man mit den Befestigungsarbeiten erst am 2. April 1430, als die Hussitengefahr bereits vorbei war. Man erfährt dies aus dem ältesten Chemnitzer Stadt buch, dem zwischen 1426 und 1438 geführten Einnahmemanual (Abb. 7). In dieses Stadtbuch wurden auch die neu in die Stadt gekommenen Bürger eingetragen, unter denen sich u. a. aus Böhmen stammende Personen befanden (aus Komotau/ Chomutov, Aussig, Tachau/Tachov u. ä.). Es bleibt offen, ob es sich um Flüchtlinge han delte, die in der Stadt Zuflucht vor den Hussiten suchten. Die neueste Analyse der Neu bürgereinträge deutet an, dass ähnlich wie in anderen mittelalterlichen Städten auch in Chemnitz manche Personen bereits längere Zeit ansässig waren, bevor sie um das Stadtrecht ersuchten. Hinter dem Rechtserwerb musste also nicht zwangsläufig Flucht vor den Hussiten stehen, sondern er konnte ebenso für die natürliche Migration stehen, die bereits seit frühesten Zeiten zwischen den säch sischen und den böhmischen Städten stattfand und auch während der Hussitenkriege nicht abbrach (Abb. 8). Die Chemnitzer Bürger nahmen auch an den Militärexpeditionen teil, die Markgraf Friedrich der Streitbare gegen die Ketzer führte. Sie bildeten eine besondere Einheit unter eigener Führung. An ihrer Spitze stand zunächst ein gewisser Kaspar, nach 1427 dann Konrad Kramer. Sie führten zwei Reisewagen mit sich, in denen Waffen und Kriegstracht aufbewahrt wurden. Die Reiterei bestand aus vier Reitern, die Artillerie verfügte über drei Geschütze. Die Anzahl der Fußsoldaten ist leider unbekannt. Die vermögenden Bürger konnten statt der eigenen Person Lohnsöldner sog. Trabanten ins Feld schicken, wodurch sie selbst vom Militärdienst befreit waren. Um den Proviant, der in zehn Wagen Krize Husitské války Do této městské knihy byli zapisováni také do města nově příchozí měšťané, mezi nimiž se mimo jiné nacházejí osoby pocházející z Čech (z Chomutova, Ústí nad Labem, Tachova apod.). Otázkou zůs tává, do jaké míry se jednalo o vlnu uprchlíků, kteří ve městě hledali azyl před husity. Nejnovější analýza zápisů o přijetí novoměšťanů naznačuje, že některé osoby byly podobně jako v jiných středověkých městech v Chemnitz již delší čas usazeny před tím, než přijaly městské právo. Nemuselo se tedy nutně jednat o uprchlíky před husity, ale o přirozenou migraci, která mezi saskými a českými městy běžně probíhala již od pradávna a odehrávala se také během husitských válek (Obr. 8). Chemnitzští měšťané se také účastnily výprav, které proti kacířům vedl markrabě Fridrich IV. Bojovný. Tvořili zvláštní jednotku pod vlastním velením. V jejím čele nejprve stanul jistý Kašpar, později po roce 1427 Konrád Kramer. Vozili s sebou dva cestovní vozy, v nichž byly uloženy zbraně a vojenské odění. Jízda sestávala ze čtyř jezdců, dělostřelectvo disponovalo třemi děly. Počet pěších bohužel neznáme. Zámožní měšťané mohli místo sebe postavit do pole námezdné žoldnéře, tzv. trabanty, čímž byli osvobozeni od vojenské služby. O proviant, který byl vezen na deseti vozech, se starala městská rada, která městským bojovníkům dodávala peníze, chleba, mouku, herinky a pivo. Co vojákům zbylo, bylo následně vydraženo. Je zřejmé, že Krušnohoří tvořilo prostupnou oblast a také během husitských válek byly kontakty mezi Saskem a Čechami živější, než jsme doposud očekávali. Dějiny 15. století byly krvavé a boje na obou stranách hor byly vedeny z obou stran s nemilosrdnou brutalitou, která odpovídala běžné praxi pozdně středověkého válečnictví. Migrace českých měšťanů do saských měst ukazuje, že se na pozadí těchto válečných událostí odehrával obyčejný život. Také měšťané Chemnitzu jako mnoho jejich souvěrců v Sasku a jinde měli strach z husitů, o čemž opět vypovídá chemnitzská kniha příjmů. Mezi lety 1426 až 1438 se zde totiž často objevují zápisy o tom, že si zdejší měšťané pořizovali zbroj a zbraně.

111 Krise Hussitenkriege 4a [ 136 ] 4b [ 137 ] 5 6 Krize Husitské války D D Kachel mit hussitischen Soldaten (4a), mit Soldaten und Hauptmann (4b), 15. Jahrhundert, Böhmen. Sbírka Národního muzea, Praha. Kachel s husitskými bojovníky (4a), s bojovníky a hejtmanem (4b), 15. století, Čechy. Sbírka Národního muzea, Praha. 5 Eberhard Windeck, Kaiser Sigismunds Buch (Schlacht von Kratzau, Hans von Polenz und seine Truppen überwältigen bei Kratzau die Hussiten), um Bayerische Staatsbibliothek München. Eberhard Windeck, Život císaře Zikmunda (Bitva u Chrastavy, Hanuš z Polenska a jeho vojska přemohli u Chrastavy husity), okolo Bayerische Staatsbibliothek München. 6 Burg Blankenstein bei Mírkov, ein Zeugnis der Grenzkriege zwischen den sächsischen Herzögen und dem Adelsgeschlecht von Wartenberg 2017, Nordwestböhmen. Hrad Blansko u Mírkova, častý svědek příhraniční války mezi saskými vévody a Vartenberky, 2017, severozápadní Čechy. Krise Hussitenkriege 7 Einnahmemanual der Kämmerei in Chemnitz ( ), in dem auch die neu in die Stadt gekommenen Bürger eingetragen wurden, unter denen sich u. a. aus Böhmen stammende Personen befanden (aus Komotau/Chomutov, Aussig/ Ústí nad Labem, Tachau/Tachov u. ä.) Stadtarchiv Chemnitz. Kniha příjmů městské v Saské Kamenici ( ), do níž byli zaznamenáváni do města nově příchozí měšťané, mezi nimiž lze mimo jiné najít také osoby pocházející z Čech (z Chomutova, Ústí nad labem, Tachova apod.) Stadtarchiv Chemnitz. 9 Kristallkreuz aus dem Domschatz zu St. Veit in Prag, das wahrscheinlich 1421 vor den Hussiten auf den Oybin in Sicherheit gebracht worden war, 1. Hälfte 14. Jahrhundert, Kristall, Silber vergoldet, Venedig, prag. Správa Pražského hradu. Křišťálový kříž z chrámového pokladu Sv. Víta v Praze, který byl pravděpodobně v roce 1421 ukryt na Ojvíně, 1. polovina 14. století, křišťál, pozlacené stříbro, Benátky, Praha. Správa Pražského hradu. Krize Husitské války 7 9 [ 139 ]

112 Krise Hussitenkriege mitgeführt wurde, kümmerte sich der Stadtrat, der den städtischen Kriegern Geld, Brot, Mehl, Heringe und Bier lieferte. Was den Soldaten übrigblieb, wurde anschließend versteigert. Es ist offensichtlich, dass das Erzgebirge eine durch lässige Region war und die Kontakte zwischen Sachsen und Böhmen auch während der Hussitenkriege lebhafter waren, als bisher vermutet wurde. Die Ge schichte des 15. Jahrhunderts war blutig und der Kampf zu beiden Seiten des Gebirges wurde von allen Parteien mit gnadenloser Brutalität geführt, wie es der gängigen Praxis des spätmittelalterlichen Kriegswesens entsprach. Die Migration böhmischer Bürger in sächsische Städte zeigt jedoch, dass vor dem Hintergrund des Kriegs geschehens trotzdem ein normales Alltagsleben stattfand. Die Chemnitzer Bürger hatten ebenso wie viele ihrer Glaubens ge nossen in Sachsen und anderswo Angst vor den Hussiten, wie sich erneut am Chemnitzer Einnahmemanual zeigen lässt. Zwischen 1426 und 1438 tauchen nämlich häufig Einträge auf, wonach die hiesigen Bürger sich Rüs tung und Waffen beschafft haben. Die Folgen der Hussitenkriege Während der nicht nachlassenden Kämpfe wurden die Länder der Böhmischen Krone verheert und verwüstet, Handelskontakte brachen ab, die Münze verlor an Wert und auch der Abbau mineralischer Rohstoffe, besonders Silber, das in vorrevolutionärer Zeit zu den ertragreichsten Exportartikeln gehört hatte, kam praktisch zum Erliegen. Die größten Schäden erlitten während der Hussiten kriege allerdings Kultur und Bildung. Viele bedeutende Werke der Architektur, Kunst und Literatur wurden unwiederbringlich zerstört. Im Kontext der katholischen Emigration kam es damals zu einer Exportwelle böhmischer Kunst gegenstände ins Ausland, wo diese Objekte entweder verkauft oder bis auf bessere Zeiten aufbewahrt wurden (Abb. 9). Zudem fand während der hussi tischen Revolution eine bisher ungesehene Umverteilung des Kirchenbesitzes statt, von der in erster Linie der Adel und die königlichen Städte profitierten; letztere erhielten zudem eine politische Vertretung auf dem Landtag. Auch der Prozess der Tschechisierung von Stadt und Land beschleunigte sich. Nach den leidvollen Jahren der Hussitenkriege ( ) stand die anschließende Epoche ebenso wenig für eine Beruhigung. Georg von Podiebrad, Krize Husitské války Důsledky husitských válek V průběhu neustávajících bojů byly země Koruny české rozvráceny a zdevastovány, obchodní kontakty narušeny, byla znehod nocena mince a prakticky ustala i těžba nerostných surovin, zejména stříbra, které v předrevolučním období tvořilo jeden z nejvý nos nějších vývozních artiklů. Nejvíce v průběhu husitských válek utrpěly oblasti kultury a vzdělávání. Nenávratně bylo zničeno mnoho významných architektonických, uměleckých a literárních děl. V této době docházelo v souvislosti s emigrací katolíků k nové vlně exportu českých uměleckých předmětů do zahraničí, kde byly tyto předměty buďto prodávány, nebo deponovány na lepší časy (Obr. 9). Na druhou stranu během husitské revoluce proběhlo nevídané přerozdělení původně církevního majetku, vesměs mezi příslušníky šlechty a královská města, jež zároveň získala politické zastoupení na zemském sněmu. Došlo k urychlení procesu počeštění měst a venkova. Po strastiplných letech husitských válek ( ) ani následující období nepřineslo zklidnění. Jiří z Poděbrad, vůdce umírněných kališníků, postupně opanovával situaci v zemi a roku 1458 byl zvolen českým králem. Během své vlády udržoval Jiří z Poděbrad diplomatické a později i příbuzenské styky se saskými vévody, které vyvrcholily roku 1459 uzavřením chebské smlouvy, která mimo jiné upravovala hranici mezi Českým královstvím a Saským vévodstvím. V polovině osmdesátých let 15. století došlo v obou zemích ke zklidnění politických a náboženských poměrů. Nové bohaté nálezy stříbra na obou stranách Krušných hor na sklonku středověku dávaly tušit, že obě vnitřně zkonsolidované země vykročí do no-vého století výrazně hospodářsky posílené. D D Chemnitzer Neubürger nach dem Einnahmemanual der Stadt Chemnitz. Chemnitzští novoměšťané podle knihy příjmů, Chemnitz. Krise Hussitenkriege der Führer der gemäßigten Utraquisten, brachte die Lage im Land schrittweise unter Kontrolle und wurde 1458 zum böhmischen König gewählt. Während seiner Regierung unterhielt Georg diplomatische und später auch verwandtschaftliche Beziehungen zu den sächsischen Herzögen, die 1459 ihren Höhepunkt im Abschluss des Vertrags von Eger fanden, der unter anderem die Grenze zwischen dem Königreich Böhmen und dem Herzogtum Sachsen genauer festlegte. Mitte der 1480er Jahre beruhigten sich in beiden Ländern die poli tischen und religiösen Verhältnisse. Neue reiche Silberfunde zu beiden Seiten des Erzgebirges ließen Ende des Mittelalters erahnen, dass die beiden innerlich konsolidierten Länder dem neuen Jahrhundert wirtschaftlich extrem gestärkt entgegentraten. Literatur/Literatura: Boukal 2016; Fiedler/Thoß/Bünz 2012; Šmahel 2002, 2006 und 2013; Mating-Sammler ; Musílek 2015; Musílek 2018; Tresp Krize Husitské války

113 Martin Musílek Die Juden in Böhmen und Sachsen im Mittelalter Židé v Čechách a Sasku ve středověku Am Dienstag, dem 13. Februar 1420 schloss der Prager Jude Joseph von Chotěboř einen Vergleich mit Andreas von Zittau und dessen Frau Katherina. Die Eheleute schuldeten Joseph 66 Schock Prager Groschen. Aus der Vereinbarung geht hervor, dass Joseph sofern Andreas und Katherina ihm um - gehend 26 Schock in bar zahlten ihnen den Rest der Schuld erlassen wollte. Für Prager Verhältnisse handelte es sich um einen einmaligen Schulderlass, der belegt, dass der Umsturz in den ersten Jahren der hussitischen Revolution nicht nur die rechtlichen, sondern auch die wirtschaftlichen Umstände der Prager Juden tiefgreifend beeinflusst hatte. In den Einträgen der Prager Stadtbücher aus den frühen 1420er Jahren finden sich nämlich keinerlei Hinweise auf Wucher, wie er in der Stadt vor dem Ausbruch der hussitischen Revolution (1419) üblich gewesen war. Joseph von Chotěboř gehörte um die Jahrhundertwende zu den reichsten Prager Juden und widmete sich neben dem Handel vor allem der äußerst ertragreichen Verleihung von Geld gegen Zins. Zu seinen Gläubigern zählten damals Prager Bürger oder Beamte sowie Einwohner anderer königlicher Städte. Seine Handels kontakte und Unternehmungen gingen aber auch über die Grenzen des Königreichs Böhmen hinaus, wie ein Eintrag in einem der ältesten Dresdner Stadtbücher belegt. Am Donnerstag, dem 7. Dezember 1424 bezahlte der Dresdner Bürger Hans Paczkynne acht Schock Groschen Schuldsumme an den Prager Juden Joseph (Joseph, juden von Prag). Wahrscheinlich handelte es sich im Fall des Joseph von Prag um den genannten vermögenden Prager Juden Joseph von Chotěboř (Abb. 1). Bereits zwei Jahre zuvor waren die Prager Juden von einer Katastrophe getroffen worden, als die aufgepeitschte Prager Bevölkerung die Judenstadt überfallen hatte; dabei war der gesamte jüdische Besitz geraubt oder zerstört worden. Wie weiter unten noch gezeigt wird, handelte es sich weder um das erste V úterý 13. února roku 1420 učinil pražský Žid Josef z Chotěboře narovnání s Ondřejem Žitavským a jeho ženou Kateřinou. Oba manželé dlužili Josefovi 66 kop pražských grošů. Z ujednání vyplývá, že pokud by mu nyní Ondřej a Kateřina zaplatili v hotovosti 26 kop, Josef jim zbytek dluhu odpustí. Na pražské poměry šlo o ojedinělé prominutí dluhu, které dokládá, že v prvních letech husitské revoluce převrat zasáhl hluboko nejen do právních, nýbrž i do hospodářských poměrů pražských Židů. V zápisech pražských městských knih z počátku dvacátých let 15. století totiž nenalézáme zmínky o lichvě, která byla ve městě běžná před výbuchem husitské revoluce (1419). Josef z Chotěboře patřil na přelomu 14. a 15. století k jedněm z nejbohatších pražských Židů a vedle obchodu se věnoval především velice výnosnému půjčování peněz na úrok. Mezi jeho věřitele se ve své době řadili pražští měšťané nebo úředníci, stejně jako obyvatelé jiných královských měst. Jeho obchodní a podnikatelské záležitosti však sahaly i za hranice českého království, což dokládá zápis v jedné z nejstarších drážďanských městských knih. Ve čtvrtek 7. prosince roku 1424 zaplatil drážďanský měšťan Hans Paczkynne osm kop grošů dlužné částky pražskému Židu Josefu (Joseph, juden von Prag). Je pravděpodobné, že v případě Josefa z Prahy šlo o našeho zámožného pražského Žida Josefa z Chotěboře (Obr. 1). Již o dva roky dříve postihla pražské Židy pohroma, když došlo k přepadení židovského města rozvášněným pražským obyvatelstvem, přičemž byl pobrán nebo zničen veškerý židovský majetek. Jak si ještě ukážeme níže, nešlo však o první ani poslední židovský pogrom, který musel Josef z Chotěboře a jeho souvěrci v Čechách a Sasku přetrpět. D D Krise Juden im Mittelalter noch um das letzte Judenpogrom, das Joseph von Chotěboř und seine Glaubensgenossen in Böhmen und Sachsen erleiden mussten. Die Anfänge der jüdischen Besiedlung Im heutigen Sachsen und Böhmen wirkten die ersten nachgewiesenen Juden im 10. Jahrhundert als wichtige Vermittler im Elbehandel. 965 ordnete Kaiser Otto der Große an, dass die Magdeburger Juden und die übrigen Kaufleute unter die bischöfliche Gewalt fallen sollten. Von Magdeburg aus ließen sich Juden allmählich auch in anderen sächsischen Städten wie Leipzig, Dresden, Meißen oder Freiberg nieder. Die jüdische Ansiedlung in Prag gehörte zusammen mit Magdeburg und Merseburg zu den ältesten jüdischen Orten im Osten des Reichs. Die erste Erwähnung bezieht sich auf das Jahr 1096, aber von einer tatsächlichen Siedlung (vicus Judeorum oder später platea Judeorum) lässt sich in Prag erst für 1273 sprechen. Außer in Prag hatten sich Juden auch in Nordwestböhmen niedergelassen nicht nur in Brüx/Most und Bilin/Bílina, sondern auch in anderen Städten wie Eger/Cheb, Kaaden/Kadaň, Leitmeritz/Litoměřice oder Laun/Louny. Sowohl im Reich als auch in Böhmen gehörten die Juden von alters her zu den Kammerknechten des Herrschers (Kammerknechtschaft). Die Ansiedlung von Juden als Kammerknechten in böhmischen und sächsischen Städten war von der Erlaubnis des Herrschers abhängig. Aus dem Untersuchungszeitraum sind zahlreiche Urkunden überliefert, in denen die Ansiedlung der jüdischen Bevölkerung in einer Stadt an bestimmte Bedingungen geknüpft wird, zumeist an deren Beteiligung an Bau oder Ausbesserung der Stadtbefestigung. Es handelte sich um Maßnahmen, die in Europa bereits im 13. Jahrhundert üblich waren. Später fiel die Aufnahme der jüdischen Bevölkerung in die Kompetenz der Stadtverwaltung, die auch für deren Erfassung sorgte. In diesen Fällen wurden die neu aufgenommenen Juden zusammen mit den christlichen Neubürgern in die Stadtbücher eingetragen. Ab Ende des 13. Jahrhunderts mehren sich auf beiden Seiten der Grenze die schriftlichen Belege darüber, dass sich nicht nur die Herrscher und Adeligen bei den im Erzgebirge überwiegend in den Städten ansässigen Juden erhebliche Geldsummen liehen, sondern auch kirchliche Institutionen, was damals durchaus Krize Židé ve středověku Počátky židovského osídlení V dnešním Sasku a Čechách působili první doložení Židé v 10. století jako důležití zprostředkovatelé obchodu podél Labe. V roce 965 římský císař Ota Veliký nařídil, že magdeburští Židé a ostatní obchodníci mají spadat pod biskupskou moc. Z Magdeburgu se Židé postupně rozšířili i do dalších saských měst Lipska, Drážďan, Míšně nebo Frei bergu. Také židovské osídlení v Praze patří spolu s Magdeburkem a Merseburgem k nejstarším židovským lokalitám ve východní části říše. První zmínka se vztahuje k roku 1096, avšak o skutečném sídlišti (vicus Judeorum nebo později platea Judeorum) lze v Praze hovořit až k roku Vedle Prahy byli Židé v severozápadních Čechách usazeni nejen v Mostu a Bílině, ale také v jiných městech, jako v Chebu, Kadani, Litoměřicích nebo v Lounech. Jak v říši, tak v Čechách patřili Židé od - pradávna ke služebníkům panovnické komory (Kammerknechtschaft). Usazování Židů jako služebníků královské komory v českých a saských městech bylo odvislé od svolení panovníka. Ze sledovaného období se dochovala řada listin, v nichž je usazení židovského obyvatelstva ve městě upraveno nějakou podmínkou, nejčastěji jejich účastí na výstavbě nebo opravách městského opevnění. Šlo o opatření, která byla v Evropě obvyklá již ve 13. století. Později bylo přijímání židovského obyvatelstva v kompetenci městské správy, která také převzala starost o jejich evidenci. V těchto případech byli nově přijatí Židé zapisováni do městských knih společně s křesťanskými novoměšťany. Od sklonku 13. století se na obou stranách hranice začínají množit písemné doklady o tom, že si u Židů, kteří byli v Krušnohoří usazeni převážně ve městech, půjčovali značné peněžní částky nejen panovníci a šlechta, ale jak bylo v tehdejší době obvyklé také církevní instituce. Podobně jako pražských Žid Josef z Chotěboře se i zdejší Židé vedle půjčování peněz zabývali také mezinárodním obchodem nebo provozováním řemesel.

114 Krise Juden im Mittelalter Krize Židé ve středověku 1 Eintrag: Die Pazkin tilgt Schulden bei dem Juden Joseph aus Prag. Dresdner Stadtbuch ( ). Stadtarchiv Dresden, Ratsarchiv, A.XXII.86, fol. 22v. Záznam Pazkin splatil dluh u pražského Žida Josefa. Das Dresdner Stadtbuch. Stadtarchiv Dresden, Ratsarchiv, A.XXII.86, fol. 22v. 2 Verschiedene Schuldbriefe über Schulden bei Juden in Brüx, Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden. Různé dlužní úpisy u Židů v Mostě, Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden. D 3 Schuldbrief Borso II. von Riesenburg für die Juden Aser und Ysaak in Brüx, 27. Dezember Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden. Dlužní úpis Borše z Rýzmburka u Židů Asera a Izáka z Mostu, 27. prosince Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden. 4 Fragment einer alten hebräischen Inschrift (wohl das Zitat aus dem Tanach: Zeig uns, wir bitten Dich (Herr), den ZUGANG zur Stadt), Leitmeritz (Litoměřice), Große Dominikanergasse (Velká Dominikánská ulice) Nr. 102 (Hof der ehemaligen mittelalterlichen Synagoge), nach Mitte des 15. Jahrhunderts. Fragment starobylého hebrejského nápisu (snad citát z tanachu: Ukaž nám, prosíme Tě (Pane), VSTUP do města), Litoměřice, Velká Dominikánská ulice čp. 102 (dvůr bývalé středověké synagogy), po polovině 15. století. 222 D Krise Juden im Mittelalter üblich war. Ähnlich wie der Prager Jude Joseph von Chotěboř betrieben die Juden im Erzgebirge nicht nur Geldverleih, sondern auch internationalen Handel oder sie übten Handwerke aus. Die Juden in Nordwestböhmen im 14. und 15. Jahrhundert zwischen böhmischen Magnaten und sächsischen Herzögen Im Sächsischen Hauptstaatsarchiv in Dresden ist eine Serie von Schuldbriefen aus der Zeit um 1400 überliefert, die von verschiedenen jüdischen Geldverleihern in Bilin und Brüx ausgestellt worden waren (Abb. 2). Die Wechsel wurden über unterschiedliche Summen ausgestellt, deren Höhe sich zumeist im Bereich von Groschen bewegte; selten überschritten sie mehrere Schock. Der Zins war auf wöchentlich einen Groschen pro verliehenen Schock festgesetzt. Gelder liehen sich bei den Juden nicht nur Adelige aus der Umgebung der beiden Städte, sondern auch die dortigen Bürger. Die sächsischen Herzöge fanden ebenfalls den Weg zu den vermögenden Biliner und Brüxer Juden. Der älteste schriftliche Beleg für die Anwesenheit von Juden in Brüx ist ein Schuldbrief von 1393, den Borso d. J. Herr auf Riesenburg (Ossegg/Osek) seinen Gläubigern Ascher und Ysaak in Brüx über 50 Schock Prager Groschen ausgestellt hatte (Abb. 3). Die Forderungen eines anderen Ysaak aus Brüx überstiegen 1453 einige Schock Prager Groschen und verweisen so auf den Umfang des jüdischen Kreditwesens in dieser Zeit. Der sächsische Kurfürst und Meißner Markgraf Friedrich II. der Sanftmütige, der Brüx damals zu Pfand besaß, ließ Ysaak wegen Gläubigerstreitigkeiten zusammen mit seiner Familie verhaften und seinen Besitz beschlagnahmen. Ysaak starb in Gefangenschaft und sein Sohn Leb, der gegen ein Lösegeld freigelassen worden war, zog kurz darauf mit seiner Familie nach Leitmeritz (Abb. 4). Judenpogrome Die Verschuldung von Christen bei Juden löste häufig Missfallen aus und endete oft in antijüdischer Gewalt. Die sächsischen wie die böhmischen Juden sahen sich einigen großen Pogromen ausgesetzt. Zu den ersten bekannten Angriffen auf Juden kam es Ende des 11. Jahrhunderts im Zusammenhang mit dem ersten Kreuzzug. Die Gewalt verbreitete Krize Židé ve středověku Židé v severozápadních Čechách ve 14. a 15. století: mezi českými magnáty a saskými vévody Ve státním archivu v Drážďanech se zachovala série dlužních úpisů z přelomu 14. a 15. století, které vystavili různí židovští lichváři v Bílině a Mostu (Obr. 2). Směnky byly vystaveny na rozličné částky, jejichž výše se nejčastěji pohybovala v řádu grošů, vzácně přesahovala několik kop. Úrok byl stanoven na jeden groš za jednu vypůjčenou kopu týdně. Peníze si u Židů půjčovali nejen šlechtici z okolí obou měst, ale také zdejší měšťané. K zámožným bílinským a mosteckým Židům si našli cestu také saští vévodové. Nejstarším písemným dokladem o přítomnosti Židů v Mostě je dlužní úpis z roku 1393, který vystavil Boreš mladší pán na Rýzmburku (Oseku) svým věřitelům Ascherovi a Izákovi z Mostu na 50 kop pražských grošů (Obr. 3). Pohledávky jiného Izáka z Mostu dosahovaly roku 1453 výše několika kop pražských grošů a ukazují tak objemy židovské lichvy v této době. Saský kurfiřt a míšenský markrabě Fridrich II. Mírný, kterému byl v této době Most dán do zástavy, dal Izáka kvůli sporům s věřiteli společně s rodinou zatknout a jeho majetek zabavit. Izák během věznění zemřel a jeho syn Leb, který byl za úplatu propuštěn, se krátce nato odstěhoval i se svou rodinou do Litoměřic (Obr. 4). Židovské pogromy Zadlužení křesťanského obyvatelstva u Židů často vyvolávalo nelibost a mnohdy končilo násilnostmi proti této skupině obyvatel. Saští ani čeští Židé proto nebyli ušetřeni několika velkých židovských pogromů. K prvním známým útokům na Židy docházelo na sklonku 11. století v souvislosti s vyhlášením první křížové výpravy. Násilí se tehdy šířilo Evropou, a přestože o tom nemáme jisté doklady, nevyhnulo se ani pražské židovské komunitě. Mnohem známější jsou ale židovské pogro - my, které úzce souvisejí s šířením moru neboli černé smrti. Židé byli po celé Evropě obviňováni z šíření nemoci, židovské čtvrti a ulice byly napadány rozvášněnými křesťany, kteří

115 Krise Juden im Mittelalter sich damals quer durch Europa, und obwohl uns keine sicheren Beweise vorliegen, muss man davon ausgehen, dass sie auch die Prager Judengemeinde nicht aussparte. Sehr viel bekannter sind jedoch die Judenpogrome, die eng mit der Ausbreitung der Pest des Schwarzen Todes zusammenhingen. Europaweit wurden die Juden beschuldigt, diese Krankheit zu verbreiten; aufgewühlte Christen, die hier ihrer Frustration über die heimtückische Krankheit freien Lauf ließen, griffen Judenviertel und -gassen an. Während die Pogromwelle die sächsischen Städte bereits Mitte des 14. Jahrhunderts erfasst hatte, erreichten die Verfolgungen in Böhmen erst 1389 ihren Höhepunkt, als die Prager Judenstadt zerstört wurde. Außerdem war das Prager Pogrom wohl der Startschuss für das vergleichbare Wüten, das einen knappen Monat später in der oberlausitzischen Stadt Görlitz ausbrach. Die Prager Juden, die die Plünderungen der fanatisierten Menge überlebt hatten, sahen sich 1422 weiterer Gewalt ausgesetzt. Obwohl das Hussitentum das Verhältnis zu den Juden nicht grundsätzlich verändert hatte, erhielten die Juden als unterdrückte Gruppe eine gewisse Sympathie und galten als Opfer der verdorbenen Kirche. Aber auch diese Einstellung konnte die nächsten großen Prager Pogrome in den Jahren 1422 und 1483 nicht verhindern. Das Beispiel des Joseph von Chotěboř deutet allerdings an, dass das Leben selbst in schlechten Zeiten in den gewohnten Gleisen verlief. Mehr fache Pogrome hielten Joseph nicht davon ab, sich weiterhin seinem Beruf zu widmen: dem Verleihen von Geld. Joseph hatte im Unterschied zu anderen Juden das Wüten der Prager Bevölkerung überlebt und konnte 1424 die ihm geschuldete Geldsumme vom Dresdner Bürger Hans Paczkynne entgegennehmen. Obwohl die Juden gegen Ende des Mittelalters aus zahlreichen Städten ausgewiesen wurden, blieben sie in Böhmen und Sachsen präsent. In einer Zeit des chronischen Bargeldmangels ermöglichten die Juden dank ihrer Geldleihe ein Aufblühen des Wirtschaftslebens, wobei ihr Kredit zu einer Quelle für flexiblere Geschäftsformen wurde. Dies war allerdings nicht nur Joseph von Chotěboř und dem Dresdner Bürger Hans Paczkynne bewusst, sondern auch den Herrschern und einem Teil der jüdischen Schuldner zu beiden Seiten des Erzgebirges, was sich für das weitere Schicksal der Judengemeinden in Böhmen und Sachsen als prägend erweisen sollte. Krize Židé ve středověku si zde vybíjeli svou frustraci ze zákeřné nemoci. Zatímco v saských městech proběhla vlna pogromů již v polovině 14. století, v Čechách pogromové šílenství vyvrcholilo až v roce 1389, když došlo ke zničení pražské židovské osady. Pražský pogrom navíc nejspíše představoval rozbušku pro obdobné běsnění, které proběhlo o necelý měsíc později v hornolužickém městě Zhořelci. Pražští Židé, kteří rabování zfanatizovaného davu přežili, čelili dalším násilnostem v roce Přestože husitství nezměnilo zásadní poměr k Židům, někdy se jim projevovaly určité sympatie jako utlačované vrstvě a byli považováni za oběti zkažené církve. Ani to však neodvrátilo další velké pražské pogromy z let 1422 a Příklad Josefa z Chotěboře však naznačuje, že i ve zlých časech život běžel v zaběhnutých kolejích. Několikeré pogromy Josefovi nezabránily v tom, aby se i nadále věnoval tomu, co uměl nejlépe: půjčování peněz. Josef, na rozdíl od jiných souvěrců, běsnění pražského obyvatelstva přežil a roku 1424 mohl převzít dlužnou částku od drážďanského měšťana Hanse Paczkynne. I když byli Židé na sklonku středověku vypovídáni z řady měst, nikdy z Čech a Saska nevymizeli nastálo. V době chronického nedostatku hotových peněz Židé prostřednictvím půjček umožňovali rozkvět hospodářského života a jejich úvěr se stával zdrojem pružnějších forem podnikání. To si uvědomovali nejen Josef z Chotěboře a drážďanský měšťan Hans Paczkynne, ale také panovníci a častí židovští dlužníci na obou stranách Krušných hor, což bylo pro další osud židovských komunit v Čechách a Sasku určující. Literatur/Literatura: Aronius 1902; Schlesinger 1876; Blechová/ Doležalová/Musílek 2015; Bondy/Dvorský 1906; Doležalová 2015; Kübler/Oberste 2007; Mendl 1932; Mudra/Ottová 2014; Wiener 1862 D 224 D 225 Petr Schneider Die Groschenwährung im Königreich Böhmen und in der Markgrafschaft Meißen Grošová měna v Českém království a Míšeňském markrabství Die Ursachen für die Einführung und Verbreitung der Groschenwährung in Mitteleuropa hängen unmittelbar mit der Entwicklung des Bergbaus bzw. der Förderung von Silbererz im Königreich Böhmen und in der Markgrafschaft Meißen zusammen. Ungeachtet des zunehmenden Umfangs der Münzproduktion in beiden Ländern waren die leichten Brakteaten nicht in der Lage, den unablässig steigenden Bedarf an Zahlungsmitteln zu decken und bei größeren Transaktionen wurde im 13. Jahrhundert vor allem ungemünztes Edelmetall verwendet. Der Grund dafür lag eindeutig im Fehlen einer schwereren Silbermünze. Zur Umsetzung der Währungsreform, mit der laut schriftlichen Quellen ein Konsortium aus Florentiner Fachleuten betraut wurde, kam es zunächst in Böhmen. Als Vorbild des vom böhmischen König Wenzel II. im Juli 1300 eingeführten Prager Groschens gilt der sog. Turnosgroschen, den der französische König Ludwig IX. in der Stadt Tours prägen ließ. Der Direktimpuls war zweifellos die Erschließung neuer reicher Silbererzquellen in Mittelböhmen. Dort wurde kurz darauf die königliche Stadt Kuttenberg gegründet, in der die Prägung von Prager Groschen im Welschen Hof zentralisiert wurde. Ein unabdingbarer Bestandteil der Reform war der Erlass des Bergrechts, des sog. Ius regale montanorum. Dieses Recht enthielt hinsichtlich des Münzwesens zwei wichtige Grundsätze das Verbot von Umlauf und Ausfuhr von ungeprägtem Silber und die Unveränderlichkeit von Gewicht und Qualität der neuen Münze, die somit ewig sein sollte. Ein weiteres geprägtes Nominal war der Parvus, eine kleine Münze, die 1/12 des Groschens wert war. Unter Johann von Luxemburg wurde das Münzsystem noch um den relativ seltenen Halbgroschen ergänzt, ferner wurden unter Wenzel IV. im Jahr 1384 zwei kleine Teilstücke eingeführt Pfennig und Heller (1/7 bzw. 1/14 des Groschens). Příčiny zavedení a šíření grošové měny ve střední Evropě přímo souvisí s rozvojem hornictví, respektive hlubinnou těžbou stříbrné rudy v Českém království a Míšeňském markrabství. I přes rostoucí objem mincovní produkce v obou zemích nedokázaly lehké brakteáty uspokojit zvyšující se poptávku po platebních prostředcích a při větších obchodních transakcích se ve 13. století užívalo především neraženého drahého kovu. Důvod byl zřejmý absence těžší stříbrné mince. K realizaci měnové reformy, která byla podle písemných pramenů svěřena konsorciu florentských odborníků, dochází nejprve v Čechách. Za vzor pražského groše, zavedeného českým králem Václavem II. v červenci roku 1300, je považován tzv. tourský groš, který od roku 1266 nechal ve městě Tours razit francouzský král Ludvík IX. Přímým impulsem bylo nepochybně odkrytí nových bohatých zdrojů stříbrné rudy ve středních Čechách. Na tomto místě bylo krátce poté založeno královské město Kutná Hora, kde byla ražba pražského groše v mincovně ve Vlašském dvoře centralizována. Nedílnou součástí reformy bylo vydání horního práva, tzv. Ius regale montanorum, které mělo ve vztahu k mincovnictví zejména dvě důležité zásady zákaz oběhu a vývozu neraženého stříbra a neměnnost hmotnosti a jakosti nové mince, která tak má být věčná. Dalším raženým nominálem byl parvus, drobná mince, představující 1/12 groše. Za Jana Lucemburského byl měnový systém doplněn ještě o poměrně vzácný půlgroš; dále pak byly za Václava IV. roku 1384 zavedeny nové drobné nominály peníze a haléře (1/7, respektive 1/14 groše). Pražské groše si rychle získaly v Evropě oblibu a do značné míry ovlivnily mincovnictví

116 Krise Groschenwährung Die Prager Groschen haben in Europa bald an Beliebtheit gewonnen und weitgehend das Münzwesen der umliegenden Länder beeinflusst. Dabei hat gewiss auch ihre für jene Zeit künstlerisch hervorragende Ausführung eine Rolle gespielt mit der Königskrone auf der Vorderseite und dem doppelschwänzigen böhmischen Löwen auf der Rückseite. Die Reaktion darauf war die Prägung von Groschen in Polen unter Kasimir III. dem Großen und in Ungarn unter Karl I. Robert von Anjou. Diese Prägungen haben aber keine größere Verbreitung gefunden und wurden gerade von der Massenprägung der Prager Groschen aus dem Umlauf verdrängt (Abb. 1 5). Ein vergleichbarer Ruhm gewann erst der Meißner Groschen, der nach böhmischen metrologischen Grundlagen gegen Ende des Jahres 1338 von Markgraf Friedrich dem Ernsthafen eingeführt wurde. Der Meißner Groschen war in 12 Hohlheller (lat. gleichfalls Parvus) unterteilt. Vom Prager Groschen unterschied er sich jedoch durch die bildnerische Konzeption mit einem Lilienkreuz auf der Vorder- und einem Meißner Löwen auf der Rückseite (Abb. 6). Seine Prägung war insbesondere auf die Erzgebirgsstadt Freiberg konzentriert, in deren Umgebung sich schon seit der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts ein intensiver Silbererzabbau abspielte. Gerade die Meißner Groschen haben sich in der Folge spürbar im Geldumlauf von Thüringen und Hessen durchgesetzt, wo sie von den dortigen Münzherren oft nachgeahmt wurden. Gewicht und Feingehalt des Prager Groschens sind ungeachtet der deklarierten Verbürgung für ein konstantes Korn im Lauf des 14. Jahrhunderts nach und nach zurückgegangen. Dessen war sich Karl IV. wohl bewusst, als er kurz vor seinem Tod den Versuch unternahm, eine Verbesserung der Währungsverhältnisse herbeizuführen und gemeinsam mit seinem Sohn Wenzel IV. eine neue Münzordnung erließ. Diese hat offenbar nie Gültigkeit erlangt, denn der Qualitätsrückgang der Münzen ging unverändert weiter. Auch in Meißen kann man ab der Neige des 14. Jahrhunderts einen beträchtlichen Qualitätsrückgang der Groschen beobachten, bei denen das Korn binnen zwei Jahrzehnten praktisch um die Hälfte zurückging. Interessante personelle Bindungen zwischen Böhmen und Meißen im Rahmen des Münzwesens während des 14. Jahrhunderts werden von einer am 27. Juli 1360 datierten Urkunde belegt, der zufolge der Kuttenberger Schultheiß Enderlin Löwel und Krize Grošová měna okolních zemí. Svou roli jistě sehrálo také na svou dobu vynikající výtvarné provedení královská koruna na líci a český dvouocasý lev na rubu. Reakcí byla ražba grošů v Polsku za Kazimíra III. Velikého a Uhrách za Karla I. Roberta z Anjou. Tyto nominály však nedoznaly většího rozšíření a z oběhu byly vytlačovány právě masově raženými pražskými groši (Obr. 1 5). Srovnatelného věhlasu získal až groš míšeňský, zavedený podle českého metrologického základu markrabětem Fridrichem II. Vážným koncem roku Míšeňský groš se dělil na 12 dutých haléřů (latinsky též parvů). Od pražského groše se však lišil výtvarným pojetím liliovým křížem na líci a míšeňským lvem na rubu (Obr. 6). Jeho ražba byla soustředěna zejména v krušnohorském Freibergu, v jehož okolí probíhala již od druhé poloviny 12. století intenzivní těžba stříbra. Právě míšeňské groše se následně výrazně prosadily v peněžním oběhu v Durynsku a Hesensku, kde byly často tamějšími mincovními pány napodobovány. Hmotnost a jakost pražského groše i přes deklarovaný příslib stálosti zrna v průběhu 14. století postupně klesala. To si dobře uvědomoval Karel IV., který se krátce před smrtí pokusil o nápravu měnových poměrů a společně se svým synem Václavem IV. vydal nový mincovní řád. Ten však zřejmě nikdy nevešel v platnost, neboť pokles kvality mincí nadále pokračoval. Také v Míšeňsku lze od sklonku 14. století pozorovat výrazné zhoršení jakosti grošů, u kterých se zrno za dvě desetiletí snížilo prakticky na polovinu. Zajímavé personální spojení Čech a Míšeňska v rámci mincovnictví 14. století dokládá listina z 27. července 1360, kdy kutnohorský rychtář Enderlin Löwel se svým synovcem Hanselinem Schickelem získávají od míšeňských markrabat Fridricha III. a Baltazara na dvě léta do nájmu rychtu a mincovnu ve Freibergu včetně k ní náležející urbury. Týž Enderlin následně vykonával v letech 1362 až 1365 rovněž úřad kutnohorského mincmistra. Daná zmínka spolu s dalšími dochovanými písemnými prameny dokládají, jak úzce personálně byla již ve 14. století propojena důlní centra v saském Freibergu a středočeské Kutné Hoře. D D Krise Groschenwährung dessen Neffe Hanselin Schickel von den Meißner Markgrafen Friedrich III. und Balthasar für zwei Jahre Rathaus und Münzstätte in Freiberg mitsamt des königlichen Pflichtanteils zur Pacht erhielten. Eben dieser Enderlin hat anschließend in den Jahren 1362 bis 1365 auch das Amt des Kuttenberger Münzmeisters ausgeübt. Die obige Erwähnung sowie weitere erhaltene schriftliche Quellen belegen, wie eng schon im 14. Jahrhundert die Bergreviere im sächsischen Freiberg und mittelböhmischen Kuttenberg personell miteinander verflochten waren. Die Prager und Meißner Groschen waren parallel zueinander in Böhmen sowie Sachsen im Umlauf, was von zahlreichen Münzfunden, z. B. aus Schwossdorf, Deutschbaselitz, Defurovy Lažany, Ostrov u Bezdružic und einer Reihe weiterer Lokalitäten, bewiesen wird (Abb.7). Die Bedeutung des Meißner Groschens für den Geldumlauf im mitteleuropäischen Raum stieg insbesondere mit Beginn der Hussitenkriege ( ), als die Prägung der Prager Groschen de facto für ein halbes Jahrhundert zum Erliegen gekommen war. In Böhmen waren vor allem die Meißner Groschen Friedrichs II. des Sanftmütigen und dessen Gemahlin Margarethe von Habsburg sowie Wilhelms III. des Tapferen im Umlauf (Abb. 8). Gegen Ende der Herrschaft Georgs von Podiebrad kam es dann im Zug der Münzreform von 1469 zur Wiederaufnahme der Prägung von Prager Groschen, aber auch direkt zu einer ganz einzigartigen Eingliederung des heimisch gewordenen Meißner Groschens ins böhmische Geldsystem zu einem klar festgesetzten Kurs (1 Prager Groschen = 7 Pfennige; 1 Meißner Groschen = 6 Pfennige). Gegen Ende des 15. Jahrhunderts erfüllte die Groschenwährung bei größeren Transaktionen nicht länger ihre praktische Aufgabe. Daher ließ Kurfürst Friedrich III. der Weise erstmalig 1498 in Annaberg sog. Schreckenberger (Dreiergroschen, auch Engelgroschen genannt) prägen (Abb. 9) und führte zwei Jahre später große schwere Guldiner, die Vorläufer der späteren Taler ein. Zwar hielt in Böhmen die Beliebtheit des traditionellen einheimischen Münznominals vor, doch mit der Thronbesteigung Ferdinands I. von Habsburg und dem Nebeneinander der neuen Taler- und Kreuzerwährung ist die praktische Rolle des Prager Groschens allmählich geschwunden, bis seine Prägung im Jahr 1547 endgültig eingestellt wurde. Krize Grošová měna Pražské a míšeňské groše vedle sebe v Čechách a Sasku paralelně obíhaly, což dokládají četné mincovní nálezy, například ze Schwossdorfu, Deutschbaselitzu, Defurových Lažan, Ostrova u Bezdružic a řady jiných lokalit (Obr. 7). Význam míšeňského groše pro peněžní oběh ve středoevropském prostoru vzrostl zejména od počátku husitských válek, kdy ražba pražského groše de facto na půl století ustala. V Čechách obíhaly především míšeňské groše Fridricha II. Dobromyslného a jeho ženy Markéty Habsburské a Viléma III. Statečného (Obr. 8). Na sklonku vlády Jiřího z Poděbrad pak dochází v rámci mincovní reformy roku 1469 nejen k obnovení ražby pražského groše, ale také přímo ke zcela unikátnímu začlenění zdomácnělého míšeňského groše do české peněžní soustavy v pevně stanoveném kurzu (1 pražský groš = 7 peněz; 1 míšeňský groš = 6 peněz). V závěru 15. století již grošová měna přestávala plnit praktickou úlohu při větších obchodních transakcích. V Sasku nechal kurfiřt Fridrich III. Moudrý nejprve roku 1498 razit v Annabergu tzv. schreckenberský groš (trojgroš, zvaný též andělský) (Obr. 9) a o dva roky později zavedl velké těžké guldinery, předchůdce tolarů. V Čechách sice obliba tradičního domácího nominálu přetrvávala, s nástupem Ferdinanda I. Habsburského a paralelní existencí nové tolarové a krejcarové měny praktická role pražského groše postup-ně upadala, až roku 1547 byla jeho ražba de-finitivně ukončena. Literatur/Literatura: Castelin 1973; Haupt 1974; Friebe 2007; Krug 1974; Leminger 1912 und1924; Nemeškal 1997; Le Goff 2011; Sejbal 1997; Vorel 2004

117 Krise Groschenwährung Krize Grošová měna D D Krise Groschenwährung Krize Grošová měna Prager Groschen des böhmischen Königs Wenzel II. Münzstätte Kuttenberg, nach Praha, Národní muzeum. Im Vergleich zum sinkenden Feingehalt blieb die ikonographische Darstellung der Prager Groschen seit der Einführung im Juli 1300 unverändert. Die Vorderseite zeigt die böhmische Königskrone und die Umschrift in zwei Zeilen WENCEZ- LAVS SECVNDVS DEI GRATIA REX BOEMIE. Die Rückseite zeigt den böhmischen doppelschwänzigen Löwen, umgeben von der Umschrift GROSSI PRA- GENSES. Böhmen. Pražský groš českého krále Václava II. Mincovna Kutná Hora, po roce Praha, Národní muzeum. Na rozdíl od klesající ryzosti mince zůstalo ikonografické zobrazení pražského groše od svého zavedení v červenci roku 1300 nezměněno. Na přední straně se nachází česklá královská koruna a nápis ve dvou řádcích WENCEZLAVS SECVN- DVS DEI GRATIA REX BOEMIE. Na zadní straně je český dvouocasí lev, obklopen nápisem GROSSI PRAGENSES. Čechy. 2 Prager Groschen des böhmischen Königs Johann von Luxembourg. Münzstätte Kuttenberg. Praha, Národní muzeum. Die Vorderseite zeigt die böhmische Königskrone und die Umschrift in zwei Zeilen IOHANNES PRIMVS DEI GRATIA REX BOE- MIE. Die Rückseite zeigt den böhmischen doppelschwänzigen Löwen, umgeben von der Umschrift GROSSI PRAGENSES. Böhmen. Pražský groš českého krále Jana Lucemburského. Mincovna Kutná Hora. Praha, Národní muzeum. Na přední straně se nachází česká královská koruna a nápis ve dvou řádcích IOHANNES PRIMVS DEI GRATIA REX BOE- MIE. Na zadní straně je český dvouocasí lev, obklopen nápisem GROSSI PRAGENSES. Čechy. 3 Prager Halbgroschen des böhmischen Königs Johann von Luxembourg. Münzstätte Kuttenberg. Praha, Národní muzeum. Die Vorderseite zeigt die böhmische Königskrone und die Umschrift IOHAN- NES PRIMVS. Die Rückseite zeigt den böhmischen doppelschwänzigen Löwen, umgeben von der Umschrift DEI GRATIA REX BOEMIE.Böhmen. Pražský půlgroš českého krále Jana Lucemburského. Mincovna Kutná Hora. Praha, Národní muzeum. Na přední straně se nachází česká královská koruna a nápis IOHANNES PRIMVS. Na zadní straně je český dvouocasí lev, obklopen nápisem DEI GRATIA REX BOE- MIE. Čechy. 4 Prager Groschen des böhmischen Königs Karl IV. Münzstätte Kuttenberg. Praha, Národní muzeum. Die Vorderseite zeigt die böhmische Königskrone und die Umschrift in zwei Zeilen KAROLVS PRI- MVS DEI GRATIA REX BOEMIE. Die Rückseite zeigt den böhmischen doppelschwänzigen Löwen, umgeben von der Umschrift GROSSI PRAGENSES. Böhmen. Pražský groš českého krále Karla IV. Mincovna Kutná Hora. Praha, Národní muzeum.na přední straně se nachází česká královská koruna a nápis ve dvou řádcích KAROLVS PRI- MVS DEI GRATIA REX BOEMIE. Na zadní straně je český dvouocasí lev, obklopen nápisem GROSSI PRAGENSES. Čechy. 5 Prager Groschen des böhmischen Königs Georg von Podiebrad. Münzstätte Kuttenberg. Praha, Národní muzeum. Die Vorderseite zeigt die böhmische Königskrone und die Umschrift GEORGIVS PRIMVS. Die Rückseite zeigt den böhmischen doppelschwänzigen Löwen, umgeben von der Umschrift DEI GRATIA REX BOEMIE. Böhmen. Pražský groš českého krále Jiřího z Poděbrad. Mincovna Kutnaá Hora. Praha, Národní muzeum. Na přední straně se nachází česká královská koruna a nápis GEORGIVS PRIMVS. Na zadní straně je český dvouocasí lev, obklopen nápisem DEI GRATIA REX BOEMIE. Čechy Meißner Groschen des meißnischen Markgrafen Friedrich II. des Ernsthaften. Münzstätte Freiberg. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Die Vorderseite zeigt ein Lilienkreuz im Vierpass und gekürzte Umschrift FRID D GRA TV- RING LANGRAV. Die Rückseite zeigt den meißnischen Löwen, umgeben von der Umschrift GROSSVS MARCH MYSNENSIS. Sachsen. Míšeňský groš míšeňského markraběte Friedricha II. Vážného. Mincovna Freiberg. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Na přední straně se nachází liliový kříž ve čtyřpasu a zkrácený nápis FRID D GRA TVRING LAN- GRAV. Na zadní straně je míšeňský lev, obklopený nápisem GRO- SSVS MARCH MYS- NENSIS. Sasko. 7 Der Depotfund von Deutschbaselitz, Lkr. Bautzen beinhaltete nur Prager Groschen, die in den Zeitraum von 1300 bis nach 1500 datieren. Museum der Westlausitz Kamenz. Nález depotu v Deutschbaselitzt, okr. Budyšín, obsahoval pouze pražské groše, které jsou datovány v rozmezí mezi lety 1300 až Museum der Westlausitz Kamenz. 8 Meißner Groschen des sächsischen Kurfürsten Friedrich II. des Sanftmütigen. Münzstätte Freiberg. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Die Vorderseite zeigt ein Lilienkreuz im Vierpass, darüber Pfahlschild, gekürzte Umschrift F DEI GRACIA TVRING LANT. Die Rückseite zeigt den meißnischen Löwen den Pfahlschild haltend, umgeben von der Umschrift GROSSVS MARCH MISNEHSIS. Sachsen. Míšeňský groš saského kurfiřta Fridrich II. Mírného. Mincovna Freiberg. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Na přední straně se nachází liliový kříž ve čtyřpasu, proto štítový, zkrácený nápis F DEI GRACIA TVRING LANT. Na zadní straně je míšeňský lev držící štít, obklopený nápisem GROSSVS MARCH MISNEHSIS. Sasko. 9 Dickabschlag vom Schreckenberger Groschen (Dreigroschen, auch Engelgroschen genannt) des sächsischen Kurfürsten Friedrich III. des Weisen und seines Bruders Johann mit dem Herzog Albrecht. Münzstätte Annaberg, ohne Jahr ( ). Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Die Vorderseite zeigt einen frontal stehenden Engel mit Kurschild in den Händen, Umschrift FRIDE- RICVS ALBERTUS IO- HANNES. Die Rückseite zeigt ein fünffeldiges Wappenschild, umgeben von der Umschrift GROSSVS NOVVS DVCVM SAXONI. Der Name Schreckenberg stammt von einer Anhöhe im mittleren Erzgebirge, wo am Ende des 15. Jahrhunderts die Silbererzquellen entdeckt wurden. Dort wurde eine Stadt mit einer Münzstätte gegründet, die schon bald den Namen Sankt Annaberg erhielt. Sachsen. Tlustý odražek schreckenberského groše (trojgroš, zvaný též andělský) saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého, jeho bratra Jana a vévody Albrechta. mincovna Annaberg, bez uvedení letopočtu ( ). Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Na přední straně se nachází čelně stojící anděl držící kurfiřtský štít, nápis FRIDERICVS ALBERTUS IOHANNES. Na zadní straně je erb s pěti poli, obklopený nápisem GROSSVS NOVVS DVCVM SAXO- NI. Označení schreckenberský pochází od návrší ve střední části Krušných hor, kde byly na konci 15. století nalezeny zdroje stříbra. Na tomto místě bylo založeno město s mincovnou, které brzy dostalo název Sankt Annaberg. Sasko. 7 [ 159 ] 6 8 9

118 André Thieme Herzogin Sidonia, Herzog Albrecht und die sächsisch-böhmischen Beziehungen im 15. Jahrhundert Vévodkyně Zdenka, vévoda Albrecht a sasko-české vztahy v 15. století Unter großem Prunk und mit zahlreichen fürstlichen Gästen feierten König Georg von Böhmen, Kurfürst Friedrich II. von Sachsen und sein Bruder Herzog Wilhelm III. am 11. November 1459 zu Eger die Vermählung ihrer Kinder. Verheiratet wurden Herzog Wilhelms Tochter Katharina mit König Georgs Sohn Heinrich und Kurfürst Friedrichs Sohn Albrecht mit König Georgs Tochter Sidonia (tschechisch: Zdena). Die Aufsehen erregende Doppelhochzeit beendete eine jahrzehntelange Eiszeit zwischen Sachsen und Böhmen und machte mit Sidonia eine böhmische Königstochter zur Stammmutter der albertinischen Wettiner (Abb. 1). Eger 1459 Zäsur und Neubeginn Bis in das 15. Jahrhundert hinein hatte eine fruchtbare Nachbarschaft die Markgrafschaft Meißen, das spätere Kurfürstentum Sachsen und das Königreich Böhmen trotz aller Konflikte herrschaftlich, wirtschaftlich und kulturell immer enger verflochten. Karl IV., römisch-deutscher Kaiser und böhmischer König, gebot für die böhmische Krone nicht nur über die Oberlausitz, sondern erwarb zahlreiche Besitzungen nördlich des Erzgebirges und trat im wettinischen Mitteldeutschland zeitweise als allgegenwärtiger Hegemon auf. Markgraf Wilhelm I. von Meißen ehelichte eine Nichte Karls IV., lebte zeitweise am Prager Hof und griff als Verwandter später aktiv in die böhmischen Streitigkeiten unter Karls IV. Nachfolgern und Erben ein. Mit den Erwerbungen von Brüx/Most, Dux/Duchcov und Riesenburg/Osek und mehreren weiteren kleineren Herrschaften sowie später noch Aussig/Ustí nad Labem setzten sich die Wettiner im frühen 15. Jahrhundert ihrerseits herrschaftlich in Nordböhmen fest. S velkou pompou a za účasti mnoha knížecích hostí slavili český král Jiří z Poděbrad, saský kurfiřt Fridrich II. a jeho bratr vévoda Vilém III. Saský dne 11. listopadu 1459 v Chebu sňatek svých potomků. Dcera vévody Viléma III. Saského Kateřina byla sezdána se synem českého krále Hynkem a syn kurfiřta Fridricha II. Albrecht s královou dcerou Zdenkou. Dvojitá svatba, která budila velikou pozor nost, ukončila dlouhá desetiletí chladných vztahů mezi Saskem a Čechami a z české královské dcery Zdenky tak učinila pramáti albertinské větve rodu Wettinů (Obr. 1). Cheb 1459 cézura a nový začátek I přes veškeré konflikty byla území míšeňského markrabství, resp. saského kurfiřství, a českého království až do 15. století stále úžeji spojena plodným sousedstvím, a to po stránce vrchnostenské, hospodářské a kulturní. Karel IV., římský císař a český král, získal pro českou korunu nejen Horní Lužici, ale i četné državy na sever od Krušných, hor a ve wettinském středním Německu dočasně vystupoval jako všudypřítomný hegemon. Markrabě Vilém I. Míšeňský se oženil s neteří Karla IV., přechodně pobýval na pražském dvoře, a coby příbuzný později aktivně zasáhl do českých sporů mezi následovníky a dědici Karla IV. Získáním Mostu, Duchcova, hradu Osek a později také Ústí nad Labem se Wettini v raném 15. století usadili v severních Čechách. Vše pak ukončilo vítězné tažení husitů po roce Od této chvíle byly Čechy a Sasko stejně jako i říše a papežská Evropa rozděleny železnou oponou náboženských protikladů. D D Krise Herzogin Sidonia und Herzog Albrecht Der Siegeszug der Hussiten nach 1419 bereitete all dem ein Ende. Ein eiserner Vorhang aus Glaubensgegensätzen trennte fortan Böhmen von Sachsen, dem Reich und dem papstkirchlichen Europa. Wechselseitige Feldzüge brachten Elend über Land und Leute. Auch nach dem Sieg der gemäßigten Hussiten (Utraquisten) 1434 blieben die Gräben zwischen Sachsen und Böhmen tief. Grenzkonflikte waren an der Tagesordnung, und der neue starke Mann in Böhmen und künftige König, Georg von Podiebrad, galt als Hintermann bei der spektakulären Entführung der wettinischen Prinzen Ernst und Albrecht durch Kunz von Kau fungen im Jahr Gegenseitige Ansprüche und Forderungen belasteten das Verhältnis der Wettiner zu Böhmen. Unter Vermittlung von Markgraf Albrecht Achilles, mit den Wettinern verschwägert und in die böhmischen Angelegenheiten involviert, kam es im Frühjahr 1459 zu einem Fürstentreffen in Eger. Ein Jahr zuvor hatte sich Georg von Podiebrad zum böhmischen König wählen lassen und rang nun um seine Anerkennung. Der Ausgleich mit den Wettinern erschien hierbei als Schlüssel für die Akzeptanz im Reich. Die vielschichtigen Konflikt lagen zwischen den Fürsten konnten in Eger dann auch wirklich beigelegt werden. Insbesondere verzichteten die Wettiner auf ihre nordböhmischen Besitzungen und stellten die Ambitionen Herzog Wilhelms auf die böhmische Krone zurück. Die böh mischen Ansprüche in Mitteldeutschland sollten ihrerseits über die Belehnung eines Wettiners erledigt werden. Um das neue sächsisch-böhmische Bündnis zu bekräftigen, vereinbarte man eine doppelte dynastische Verbindung, die zügig, noch im Herbst 1459 zur Doppelhochzeit von Eger führte. Zum Träger der böhmischen Lehen in Mitteldeutschland erkor man Albrecht den Beherzten, den künftigen Gemahl von Podiebrads Tochter Sidonia. Mit dem Egerer Vertrag und der Doppelhochzeit hatte sich das säch - sisch-böhmische Verhältnis 1459 schlagartig geändert: Das Ehepaar Sidonia und Albrecht wurde zum Motor und Synonym dieser sächsisch-böhmischen Wiederannäherung (Abb. 2). Herzogin Sidonia zwischen böhmischen Wurzeln und wettinischer Identität Die Vermählung Sidonias mit Albrecht von Sachsen am 11. November 1459 erfolgte auf den Tag genau an ihrem zehnten Geburtstag. Die Ehe wurde auf- Krize Vévodkyně Zdenka a vévoda Albrecht Vzájemná válečná tažení přinesla zemím roky bídy a strádání. Dokonce i po vítězství umírněných husitů (utrakvistů) v roce 1434 zůstaly rozpory mezi Saskem a Čechami hluboké. Hraniční spory byly na denním pořádku a nový silný muž v Čechách a budoucí král Jiří z Poděbrad byl považován za strůjce spektakulárního únosu wettinských princů Arnošta a Albrechta, uskutečněného v roce 1455 Kuncem z Kaufungenu. Vzájemné nároky a požadavky narušily vztah Wettinů s Čechami ještě víc. Na jaře 1459 se pod záštitou markraběte Albrechta III. Achilla, který byl s Wettiny spřízněnýa byl tak zapojený do českých záležitostí, us kutečnilo setkání knížat v Chebu. O rok dříve byl Jiří z Poděbrad zvolen českým králem a nyní usiloval o své uznání. Vyrovnání s Wettiny se přitom jevilo jako klíč k jeho akceptaci v říši. Složité konflikty mezi knížaty se pak v Chebu podařilo skutečně vyřešit. Wettini se vzdali především svých severočeských držav a potlačili ambice vévody Viléma na českou korunu. České nároky ve středním Německu měly být urovnány udělením léna některému z Wettinů. Za účelem potvrzení nového sasko-českého spojenectví byly dohodnuty dva dynastické svazky, které ještě na podzim roku 1459 vedly ke dvojité svatbě v Chebu. Nositelem českého léna v středním Německu byl zvolen Albrecht III. Saský, zvaný Srdnatý, budoucí choť dcery Jiřího z Poděbrad Zdenky. V důsledku chebské smlouvy a dvojité svatby se sasko-české vztahy roku 1459 rázem změnily. Motorem a synonymem tohoto sasko-českého znovusblížení se stali manželé Zdenka a Albrecht (Obr. 2). Vévodkyně Zdenka mezi českými kořeny a wettinskou identitou Sňatek Zdenky s Albrechtem Saským se uskutečnil dne 11. listopadu 1459, tedy v den Zdenčiných desátých narozenin. Manželství nebylo z důvodu věku nevěsty ihned naplněno, ale pro Zdenku svatba znamenala odloučení od rodiny a od domova. Opustila Čechy a byla vychovávána na dvoře kurfiřtky Markéty Habsburské, Albrechtovy matky, po-

119 Krise Herzogin Sidonia und Herzog Albrecht grund des Alters der Braut nicht vollzogen, aber die Hochzeit bedeutete für Sidonia den Abschied von Familie und Heimat, denn sie verließ Böhmen und wurde am Hof der Kurfürstin Margarethe, Albrechts Mutter, erzogen: wettinisch, deutsch und natürlich nicht utraquistisch, sondern im alten (katholischen) Glauben. Am 11. Mai 1464 vollzogen der 20-jährige Albrecht und die 14-jährige Sidonia die Ehe, aus der acht Kinder hervorgingen, von denen nur die älteren vier das Erwachsenenalter erreichen sollten. Eine besondere Frömmigkeit Sidonias ist in den einschlägigen historischen Darstellungen immer wieder herausgestellt worden und zur Korrektur dieses Bildes geben auch neuere Forschungen keinen Anlass. Dass der Papst 1464 ihren Vater, König Georg von Podiebrad, zum Ketzer erklärte und 1466 bannte, könnte Sidonia also durchaus so tief getroffen haben, wie es die ältere Forschung annimmt. Immerhin gaben Albrecht und Sidonia ihrem 1471 erstgeborenen Sohn den bislang bei den Wettinern ungebräuchlichen Vornamen des damals gerade verstorbenen Böhmenkönigs: Georg. Oder wollte Herzog Albrecht mit dieser Namensgebung eigene Ansprüche auf den böhmischen Thron untermauern? Viel spricht jedenfalls dafür, dass es Sidonia war, die entgegen dynastischer Gepflogenheiten darauf drängte, den Erstgeborenen für eine geistliche Karriere vorzusehen, um die Ketzerei seines Großvaters zu sühnen. Als Herzog Albrecht den jungen Georg, für den man 1484 schon ein Mainzer Domkanonikat erworben hatte, um 1488 dennoch als seinen Nachfolger designierte und damit für eine weltliche Fürstenlaufbahn bestimmte, dürfte Sidonia kaum einverstanden gewesen sein. Zumindest verweigerte sie es, Herzog Albrecht 1488 in die Niederlande zu folgen, wo der Sachse als Generalstatthalter Krieg für den Kaiser führte. Sidonia zog es vor, mit kleinem Gefolge in der halbfertigen Meißner Albrechtsburg zu residieren, weil sie dort Gott und Gottes Haus (dem Dom) nahe sei. Nach dem Tod ihres Gemahls Albrecht im Jahr 1500 zog sie sich auf die als ihr Witwensitz vorgesehene Burg Tharandt zurück, wo sie 1510 verstarb (Abb. 3). Vom zeitlebens engen, vertrauten Verhältnis zu ihrem Sohn Georg künden fast 100 erhaltene Briefe, die erst jüngst editorisch erschlossen wurden und die eine ganz außerordentliche Quelle ihrer Zeit darstellen. Für Sidonia lassen sich seit 1459 bei zunächst lückenhafter, seit 1489 dichterer Quellenlage keine Krize Vévodkyně Zdenka a vévoda Albrecht dle wettinských a německých pravidel, a samozřejmě ne utrakvisticky, nýbrž ve staré (katolické) víře. Dne 11. května 1464 naplnili dvacetiletý Albrecht a čtrnáctiletá Zdenka manželství, ze kterého se narodilo osm dětí, ale dospělosti se dožily pouze čtyři starší. V příslušných historických výkladech bývá opakovaně zdůrazňována Zdenčina mimořádná zbožnost a ke změně tohoto obrazu nedává podnět ani nedávný výzkum. Skutečnost, že papež prohlásil roku 1464 jejího otce krále Jiřího z Poděbrad za kacíře a v roce 1466 ho vyobcoval z církve, Zdenku patrně hluboce zasáhla, jak předpokládalo již starší bádání. Koneckonců dal Albrecht se Zdenkou roku 1471 svému prvorozenému synovi ve wettinské tradici dosud nezvyklé jméno Jiří po tehdy právě zesnulém českém králi. Nebo snad chtěl vévoda Albrecht tímto pojmenováním podepřít vlastní nároky na český trůn? V každém případě mnohé naznačuje, že to byla Zdenka, kdo navzdory dynastickým zvyklostem naléhal, aby prvorozený syn byl předurčen pro duchovní dráhu a aby tak vykoupil kacířství svého děda. Když však vévoda Albrecht roku 1488 mladého Jiřího, pro kterého byl již v roce 1484 předurčen dómský kanonikát v Mohuči, přesto jmenoval svým nástupcem, a tím mu určil světskou kariéru knížete, mohla Zdenka sotva souhlasit. Přinejmenším odmítla ve stejném roce následovat Albrechta do Nizozemí, kde saský vévoda jakožto generální místodržící bojoval za císaře. Spolu s nevelkým doprovodem raději pobývala v nedokončeném míšeňském zámku Albrechtsburg, protože tam prý byla nablízku Bohu a božího domu (katedrále). Po smrti manžela Albrechta v roce 1500 se pak uchýlila na hrad Tharandt, který byl zamýšlen jako její vdovské sídlo, kde také roku 1510 zemřela (Obr. 3). O Zdenčině úzkém a důvěrném vztahu se synem Jiřím vypovídá na 100 zachovaných dopisů, které byly teprve nedávno edičně zpracovány a které představují zcela mimořádnou výpověď dané doby. Jedná se o pramenný materiál od roku 1459, který je zprvu velice kusý, ale od roku 1489 pak již obsáhlejší, ovšem nelze z něj doložit žádný osobní vztah Zdenky k Čechám. D D Krise Herzogin Sidonia und Herzog Albrecht persönlichen Beziehungen nach Böhmen nachweisen. Mit dem Tod des Vaters brachen die familiären Beziehungen Sidonias (und Albrechts) nach Prag ab. Zum neuen König wählten die Böhmen 1471 keinen Podiebrad, sondern den Jagellonen Władysław II. Das dürfte zur Entfremdung Sidonias von ihrer alten Heimat beigetragen haben. Von mentalen Bindungen an Böhmen scheint sich Sidonia denn auch weitestgehend gelöst zu haben. In ihren überlieferten, durchweg in fortgeschrittenem Alter verfassten Briefen werden Böhmen und böhmische Angelegenheiten kaum und erst recht nicht prominent verhandelt. Sidonia ist stattdessen eng mit ihrer neuen meißnischsächsischen Heimat und der wettinischen Dynastie verbunden. Das reicht bis hin zu den von ihr favorisierten Heiligen: Über den böhmischen National- Heiligen Wenzel verliert sie kein Wort; Stiftungen Sidonias zugunsten Wenzels sind nicht bekannt. Besonders eng fühlte sich Sidonia aber mit dem Evangelisten Johannes als ihrem persönlichen Schutzpatron verbunden; nicht zufällig einer der beiden Hauptheiligen des Meißner Doms! Eine größere Rolle für Sidonia spielten überdies zwei den Wettinern bzw. Mitteldeutschland eng verbundene Heilige, die Heilige Elisabeth, deren in wettinischem Besitz befindlichen Reliquien bei den Geburten von Sidonias Kindern zum Einsatz kamen, und der erst 1524 heilig gesprochene Bischof Benno von Meißen, dem Sidonia 1495 die Heilung von einem langjährigen Steinleiden zuschrieb. Diese wettinische Frömmigkeitspraxis verrät viel über die bruchlose Integration Sidonias in Sachsen-Meißen und in die wettinische Dynastie ihres Gemahls. Spuren böhmischer, tschechischer oder podiebradscher Identitäten lassen sich bei ihr nicht fassen. Mehr als eine symbolische Bedeutung für die 1459 erneuerte sächsisch-böhmisch Nachbarschaft kommt ihr nicht zu. Herzog Albrecht Akteur zwischen Sachsen und Böhmen Als Akteur zwischen Sachsen und Böhmen trat stattdessen Sidonias Gemahl, Herzog Albrecht der Beherzte, nachdrücklich hervor zunächst passiv, denn als 1466 ein gemeinsamer wettinisch-böhmischer Feldzug die burggräflichen Herren von Plauen aus dem Vogtland vertrieb, übertrug König Georg von Podiebrad deren Herrschaft als Lehen an seinen Krize Vévodkyně Zdenka a vévoda Albrecht Smrtí otce byly přerušeny její (a Albrechtovy) rodinné vazby na Prahu. Roku 1471 si Češi nezvolili za nového krále žádného z Poděbradů, nýbrž Vladislava Jagel lonského. To mohlo ještě více přispět ke Zdenčině odcizení ve vztahu k její rodné vlasti. Zdá se, že se Zdenka od mentálních vazeb na Čechy maximálně odpoutala. Ve svých dochovaných dopisech, které psala vesměs v pokročilém věku, se o Čechách a českých záležitostech zmiňuje zřídka, a už vůbec ne přednostně. Namísto toho je úzce spojena se svým novým míšeňsko-saským domovem a wettinskou dynastií. To platí také o světcích, které vyzdvihuje. O českém národním světci Václavovi se nezmiňuje vůbec, známé nejsou ani žádné její fundace na jeho počest. Zdenka cítila zvláštní náklonnost ke svatému Janu Evangelistovi jako ke svému osobnímu ochránci, který je také jedním z hlavních patronů míšeňského chrámu. Velkou roli pro ni mimo jiné hrály dvě osobnosti, úzce spojené s Wettiny, resp. středním Německem: svatá Alžběta, jejíž relikvie, nacházející se ve wettinském vlastnictví, našly uplatnění při porodu Zdenčiných dětí, a míšeňský biskup Benno, svatořečený až roku 1524, kterému Zdenka v roce 1495 přisuzovala podíl na vyléčení dlouholetých ledvinových kamenů. Tato wettinská zbožnost hodně vypovídá o hladké integraci Zdenky v Sasku-Míšeňsku a ve wettinské dynastii jejího manžela. Stopy české či poděbradské identity u ní však nelze zachytit. Větší než symbolický význam pro saskočeské sousedství, obnovené v roce 1459, jí tak nepřipadá. Vévoda Albrecht III. Saský mezi Saskem a Čechami Mezi Saskem a Čechami naopak důrazně vystupoval Zdenčin choť vévoda Albrecht, zvaný Srdnatý. Zprvu jen pasivně, když však roku 1466 společné wettinskočeské válečné tažení zahnalo Plavenské z Plavna z oblasti Vogtlandu, dostal od svého tchána krále Jiřího z Poděbrad v léno vládu nad tímto územím. Nově nabytá sasko-česká jednota tak po roce 1459 rychle vedla k zúžení prostoru menších sil v regionu, a v případě Plavenských k vyřa-

120 Krise Herzogin Sidonia und Herzog Albrecht Schwiegersohn Albrecht den Beherzten. Die neue sächsisch-böhmische Einigkeit nach 1459 hatte also zügig dazu beigetragen, den Spielraum kleinerer Gewalten der Region einzuengen und im Falle der Plauener zur Ausschaltung eines lästigen Konkurrenten geführt. Die politische Allianz zahlte sich auch für König Georg aus, denn die einfluss reichen Wettiner Ernst und Albrecht standen über den päpstlichen Bannspruch und die krisenhaften Bedrohungen von Podiebrads Herrschaft hinweg immer mehr oder weniger offen aufseiten des Böhmen. Albrecht den Beherzten, der die militärischen Erfolge seines böhmischen Schwiegervaters bewunderte, verband zudem ein engeres Verhältnis mit König Georg. Nach dem Tod Podiebrads gehörte er 1471 zu den möglichen Anwärtern auf den böhmischen Thron. Als Herzog Albrecht an der Spitze eines kleinen Heeres in Prag einrückte, musste er freilich feststellen, dass er chancenlos sein würde. Der Sachse beschränkte sich deshalb auf eine zurückhaltende Rolle als Schutzherr freier Wahlen, aus denen schließlich im Mai 1471 der Jagellone Władysław II. als Sieger hervorging. Auch wenn sich danach Herzog Albrechts persönliche Bindungen nach Böhmen deutlich abschwächten, blieben die Wettiner in den vielschichtigen politischen Problemlagen Ostmitteleuropas eingewoben, die vor allem vom Streit zwischen König Władysławs II. mit seinem Konkurrenten König Matthias Corvinus befeuert wurden war es Kurfürst Ernst, der in Breslau die Verhandlungen zwischen den polnisch-böhmisch-ungarischen Konfliktparteien erfolgreich moderierte vertrat Albrecht der Beherzte die Sachsen auf dem Fürstentreffen von Olmütz/Olomouc, wo sich die Parteien endlich dauerhaft vergleichen konnten. Die von der Eger Hochzeit wiederbelebten Verbindungen zwischen Böhmen und Sachsen rissen nicht mehr ab. Und wenigstens mittelbar wurden die dynastischen Bindungen im Jahr 1496 erneuert, als der Sohn Albrechts und Sidonias, Herzog Georg der Bärtige, die polnische Königstochter Barbara ehe lichte, eine Jagellonin und Schwester König Władysławs II. von Böhmen, der damit zum Schwager des kommenden albertinischen Herzogs von Sachsen wurde. Krize Vévodkyně Zdenka a vévoda Albrecht zení nepříjemného konkurenta. Politické spojenectví se vyplatilo i pro krále Jiřího, poněvadž vlivní Wettini Arnošt a Albrecht stáli víceméně vždy na straně Čech, a to i přes papežovu klatbu a krizová ohrožení vlády Jiřího z Poděbrad. Albrechta Srdnatého, který obdivoval vojenské úspěchy svého českého tchána, pojil s králem Jiřím mimo jiné i osobní vztah. Po smrti Jiřího z Poděbrad patřil roku 1471 k možným čekatelům na český trůn. Když vévoda Albrecht v čele svého nepočetného vojska vpochodoval do Prahy, zjistil, že nemá jakékoli šance. Omezil se proto na zdrženlivou roli ochránce svobodných voleb, ze kterých nakonec v květnu 1471 vzešel jako vítěz Vladislav Jagellonský. Přestože se poté Albrechtovy osobní vztahy s Čechami významně oslabily, zůstali Wettini vetkáni do mnohavrstvých politických vztahů střední a východní Evropy, které byly převážně poháněny konfliktem mezi králem Vladislavem Jagellonským a jeho rivalem Matyášem Korvínem. Roku 1474 to byl kurfiřt Arnošt, kdo ve Vratislavi vedl úspěšně jednání mezi znepřátelenými stranami polskou českou a uherskou. Roku 1479 zastupoval Albrecht Sasko na setkání panovníků v Olomouci, kde se strany mohly konečně trvale dohodnout. Chebským sňatkem oživené vztahy mezi Čechami a Saskem se již nepřetrhaly. Nepřímo byly dynastické vazby znovu obnoveny roku 1496, kdy saský vévoda Jiří Bradatý, syn Albrechta a Zdenky, pojal za manželku polskou královskou dceru Barboru Jagellonskou, sestru českého krále Vladislava Jagellonského, který se tak stal švagrem zakladatele albertinské větve dynastie Wettinů. Literatur/Literatura: Anonym 1892; Mittheilungen 1852; Rabeler/Kursawe/Ulrich 2009; Rogge 2000; Thieme 2002; Thieme 2008; Thieme/Tresp 2011; Tresp 2007; Tresp 2008; Werl 1959 D 234 D 1 Die Verlobung Albrechts des Beherzten und Sidonias von Böhmen. Albrechtsburg Meißen, Kleine Tafelstube, Wandgemälde von Heinrich Hofmann Zasnoubení Albrechta Srdnatého a Zdenky České. Zámek Albrechtsburg v Míšni, Malý jídelní sál, Nástěnné malby od Jindřicha Hofmanna Herzog Albrecht der Beherzte mit seiner Gemahlin Sidonia. Sächsisches Stammbuch, Cranach-Werkstatt Wittenberg, Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek. Vévoda Albrecht Srdnatý se svojí manželkou Zdenkou. Saská kronika, Cranachova dílna ve Wittenbergu, Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek. 3 Grabplatte der Herzogin Sidonia. Dom zu Meißen, Fürstenkapelle. Náhrobní deska vévodkyně Zdenky. Dóm v Míšni, Knížecí kaple. 235 Krise Herzogin Sidonia und Herzog Albrecht 2 [ 148 ] 1 Krize Vévodkyně Zdenka a vévoda Albrecht 3

121 Helena Dáňová Böhmen und Sachsen Sachsen und Böhmen. Kunstbeziehungen und Kulturaustausch im Spätmittelalter Čechy a Sasko Sasko a Čechy. Umělecké vztahy a kulturní výměna v pozdním středověku Die Kunstbeziehungen zwischen Böhmen und Sachsen lassen sich für das Mittelalter teilweise mit Hilfe archivalischer Quellen rekonstruieren. Einen Aussagewert besitzen jedoch vor allem die Kunstwerke selbst. Diese wurden aus beiden Ländern importiert bzw. exportiert; auf dem Feld der bildenden Kunst lassen sich eine wechselseitige Beeinflussung der Stile und die Übernahme von Motiven sowie ganzer Kompositionen beobachten. Allgemein darf gesagt werden, dass im 14. und in der ersten Hälfte des 15. Jahrhunderts Prag die entscheidende Rolle spielte, da sich von dort aus die höfische Kultur verbreitete. Dagegen bedeuteten die Hussitenkriege für die böhmische Seite eine gewisse Stagnation. In der zweiten Hälfte des 15. und im 16. Jahrhundert wandelte sich mit der wachsenden politischen und wirtschaftlichen Macht der einzelnen Adelsgeschlechter die Situation; zu beiden Seiten der Grenze entstanden lokale Werk stätten, deren Produktion sich sowohl in Sachsen als auch in Böhmen finden lässt. Zu Beginn des 16. Jahrhunderts waren die sächsischen Werkstätten größer und bedeutender als ihre böhmischen Äquivalente; in ihnen wurden Künstler geschult, die dann ebenfalls in Böhmen tätig waren. Die Kulturbeziehungen hatten sich unter Karl IV. vertieft, da dieser das Handelsnetzwerk in der Region wesentlich förderte und dessen Sicherheit durch verschiedene Maßnahmen garantierte. Karl ließ die Burg Oybin im Zittauer Gebirge umbauen und erweitern und gründete dort ein Cölestiner kloster. Am Bau war die Prager Parler-Hütte beteiligt. Die Bedeutung von Burg und Kloster erlangte dadurch noch eine Steigerung, als dort aufgrund der günstigen Lage abseits der Hussitenstürme in den Jahren der Domschatz der Prager Kathedrale St. Veit aufbewahrt wurde. Umělecké vztahy mezi regiony Čech a Saska lze pro středověk částečně rekonstruovat pomocí archivních pramenů. Vypovídající hodnotu mají také sama umělecká díla. Ta byla importována či exportována z obou zemí nebo zde na poli výtvarného umění docházelo k vzájemnému ovlivňování stylů a přebírání motivů i celých kompozic. Obecně lze konstatovat, že ve 14. století a v první polovině 15. století hrála rozhodující roli Praha, z níž se šířila dvorská kultura. Určitou stagnaci pro českou stranu znamenaly husitské války, jež se dotkly i území sousedícího se Saskem. Ve druhé polovině 15. a v 16. století se vzrůstající politickou i ekonomickou mocí jednotlivých šlechtických rodů se situace proměňuje, dochází ke vzniku lokálních dílen na obou stranách hranice a umělecká díla z jejich produkce nacházíme jak v Sasku, tak v Čechách. Počátkem 16. století se pak saské dílny stávají rozsáhlejšími a významnějšími a jsou v nich školeni umělci, kteří pak působí rovněž na českém území. Kulturní vztahy se více prohloubily za vlády Karla IV., který významně podporoval obchodní sítě v regionu a zajišťoval jejich bezpečnost různými nařízeními. Sám rád pobýval na hradě Ojvín poblíž Žitavy, který nechal přestavět a rozšířit. Na přestavbě se podílela pražská parléřovská huť. Význam hradu navíc umocňuje fakt, že pro svou výhodnou polohu stranou husitských bouří se v letech stal místem, kam byl převezen poklad z katedrály sv. Víta. K prohloubení vzájemných vztahů mezi Čechami a Saskem došlo na sklonku roku Tehdy byla s podporou nástupců Vi- D D Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch Die Beziehungen zwischen Böhmen und Sachsen vertieften sich Ende Damals wurde mit Unterstützung der Nachfolger Wilhelms I. seiner Neffen Friedrich IV. (später Kurfürst Friedrich I.) und Wilhelm II. die Universität in Leip zig gegründet. Dorthin wechselte ein Teil der deutschsprachigen Professorenschaft der Prager Karlsuniversität zusammen mit ihren Studenten, nachdem ihnen der Erlass des Kuttenberger Dekrets das Wirken in Prag erschwert hatte. Eng ver bunden mit der Ausstattung der Universität ist die Statue des hl. Thomas von Aquin (Abb. 1), Kirchenlehrer und Patron der Gelehrsamkeit. Diese entstand vermutlich in der Werkstatt des Meisters der Kreuzigungsgruppe in der Prager Teynkirche. Gesichtstyp und Draperieform stehen in engem Zusammenhang mit dem Frühwerk des Meisters, wie es z. B. durch die Kreuzigung aus der Dumlose- Kapelle in der Elisabethkirche zu Breslau oder die Madonna aus der Prager Teynkirche vertreten wird. Möglicherweise böhmischen Ursprungs ist auch ein weiteres mit der Leipziger Universität verbundenes Objekt: die beidseitig bemalte Tafel aus der Zeit um 1410 mit einer Darstellung der Madonna, die den hl. Dominikus erwählt (vas electionis) (Abb. 2). In Sachsen sind einige dem späten Schönen Stil zuzuordnende Skulpturen aus dem ersten Viertel des 15. Jahrhunderts überliefert, die vor allem auf das inspirierende Kompositionsschema der Pilsner Madonna (1384) reagieren, etwa die Madonnen von Willsdruf bei Dresden (um 1410) oder von Grünlichtenberg (1431). Während des zweiten Viertels des 15. Jahrhunderts lassen sich in den böhmischen und sächsischen Schnitzerwerkstätten mehr oder weniger zwei Tendenzen identifizieren. Zum einen handelt es sich um einen konservativen Rückgriff auf die Tradition des Schönen Stils und das Werk des Meisters der Kreuzigungsgruppe in der Teyn kirche, dessen Einfluss sich nach der Auflösung der Prager Werkstatt auf andere Regionen ausgebreitet hatte. Zum anderen bestand eine zweite Tendenz in einer intensiven Rezeption der Nürnberger plastischen Produktion, die dann in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts überwiegen sollte. Für diese Strömung steht z. B. die aus den 1460er Jahren stammende Skulptur des Gekreuzigten aus der Maternuskirche in Aussig/Ústí nad Labem, die in Nürnberg ursprünglich für Pirna geschaffen worden war. Ende des 15. Jahrhunderts kam der bei Tilman Riemenschneider ausgebildete Peter Breuer nach Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna léma I. jeho synovců Fridricha IV. (později kurfiřta Fridricha I.) a Viléma II. založena univerzita v Lipsku. Sem přešla část německy mluvícího profesorského sboru z Karlovy univerzity v Praze spolu se svými studenty, když jim bylo vydáním Dekretu kutnohorského zamezeno působení v Praze. S vybavením univerzity souvisí socha sv. Tomáše Akvinského (Obr. 1), církevního učitele a patrona vzdělanosti, která byla objednána patrně v dílně Mistra Týnské Kalvárie. Obličejový typ i pojetí drapérie úzce souvisejí s ranou mistrovou tvorbou, kterou zastupuje např. Ukřižování z kaple Dumlosů v kostele sv. Alžběty ve Vratislavi nebo Madona z Týnského chrámu v Praze. Bohemikální původ má rovněž další památka spjatá s lipskou univerzitou oboustranná deska s vyobrazením Panny Marie zasvěcující sv. Dominika (vas electionis) z doby kolem roku 1410 (Obr. 2). V Sasku se dochovala řada pozdně krásnoslohových soch z první čtvrtiny 15. století reagujících zejména na inspirativní kompoziční schéma Plzeňské madony (1384), jak dokládají např. Madona z Willsdrufu u Drážďan (kolem 1410) nebo Madona z Grünlichtenbergu (1431). Po celou druhou čtvrtinu 15. století pak zaznamenáváme v českých i saských řezbářských dílnách víceméně dvě tendence. První představuje konzervativní čerpání z tradice krásného slohu a díla Mistra Týnské Kalvárie, jehož vliv byl po rozpuštění pražské dílny šířen do dalších regionů. Druhá tendence spočívá v silné recepci norimberské sochařské produkce, která pak ve druhé polovině 15. století převážila. Tento proud zastupuje socha Ukřižovaného z kostela sv. Materny v Ústí nad Labem z šedesátých let 15. století, zhotovená v Norimberku původně pro Pirnu. Na konci 15. století přichází do saského Cvikova Peter Breuer, vyučený u Tilmana Riemenschneidera. Založil zde prosperující dílnu, která svou produkcí suverénně ovládala region až do dvacátých let 16. století. V tomto dílenském provozu byl vyškolen také sochař pocházející z Chebu, Michael Heuffner, činný až do roku 1511 ve Cvikově. Mezi nejvýznamnější práce tohoto sochaře patří např. Svatý hrob v mariánském kostele ve Cvikově či

122 Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch Zwickau. Er gründete dort eine prosperierende Werkstatt, deren Produktion die Region bis in die 1520er Jahre souverän beherrschte. In dieser Werkstatt lernte auch der in Eger/Cheb geborene Bildhauer Michael Heuffner, der bis 1511 in Zwickau tätig war. Seinen u. a. in Chemnitz (Schlossbergmuseum) und Zwickau (Heiliges Grab in St. Marien; Skulpturen in den Kunstsammlungen) erhaltenen Werken steht die aus Krima/Křimov stammende Schmerzenmutter nahe (um 1510) (Abb. 3). Auf böhmischem Territorium sind mehrere Arbeiten aus der Breuer-Werkstatt überliefert, jedoch lässt sich leider in keinem Fall nachweisen, dass das Werk bereits im Spätmittelalter nach Böhmen gelangt ist. Allerdings darf man bei der Schmerzensreichen Muttergottes von Janegg/Jeníkov u Duchcova ( ) vermuten, dass sie in Breuers Zwickauer Werkstatt für das Kloster Ossegg/Osek bestellt wurde; gleiches könnte im Fall des gekreuzigten Christus (um 1520) für die Kirche in Höflitz/ Jedlka u Děčína gelten. Der monumentale, auf das Jahr 1498 datierte Flügelaltar in der Stadtkirche von Aussig, der als frühes Breuer-Werk gilt, wurde vom Aussiger Stadtrat erst 1660 aus Pirna angekauft, wo er zuvor als Hauptaltar der Marienkirche gedient hatte. Seit Ende des 15. und Anfang des 16. Jahrhunderts nahm der Einfluss Sachsens auf die böh mische Kultur zu, was sich besonders in der Nachbarregion Nordwestböhmen deutlich zeigte. Dies hing natürlich mit der stürmischen Entwicklung der Sil - bererzförderung zu beiden Seiten des Erzgebirges zusammen. Der Reichtum der Bergstädte wuchs sowohl in Böhmen als auch in Sachsen, und daraus folgte die Notwendigkeit, neue Ausstattungen für die aufblühenden Stadtkirchen und Klöster anzuschaffen. Zu den bedeutendsten Zentren, deren Kunst die Nachbarregionen beeinflusste, zählten neben Zwickau auch Freiberg, Annaberg, Marienberg und Chemnitz. Aus Sicht der bildenden Kunst kam die Schlüsselrolle in diesem Gebiet vor allem Freiberg zu, wo nach dem Stadtbrand von 1482 bei der Neugestaltung der Marienkirche (Dom) die Werkstatt des Meisters der Domapostel wirkte, die manchmal mit Philipp Koch in Verbindung gebracht wird. In dieser Werkstatt wurde zu Beginn des 16. Jahrhunderts u.a die geschnitzte Thronende Madonna von Tetschen/(Děčín) (um 1510) in Auftrag gegeben (Abb. 4). Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna několik oltářních retáblů v tamních uměleckých sbírkách, které jsou blízké soše Bolestné Panny Marie pocházející z Křimova (kolem 1510) (Obr. 3). Na území Čech se dochovalo několik památek přímo z Breuerovy dílny, bohužel u žádné z nich nelze archivně doložit, že se sem dostala již v pozdním středověku. Snad jedině u Bolestné Panny Marie z Jeníkova u Duchcova ( ) můžeme předpokládat, že byla v Breuerově cvikovské dílně objednána pro osecký klášter, stejně jako Ukřižovaný Kristus (kolem 1520) pro kostel v Jedlce u Děčína. Monumentální křídlový retábl z kostela v Ústí nad Labem, datovaný rokem 1498, jedno z raných Breuerových děl, byl zakoupen ústeckou městskou radou až v roce 1660 z Pirny, kde předtím byl hlavním oltářem farního kostela Panna Marie. Od konce 15. a počátku 16. století vliv Saska na kulturní prostředí Čech sílil a intenzivně se projevoval zejména v sousedním regionu severozápadních Čech. To souviselo samozřejmě s prudkým rozvojem těžby stříbrných rud na obou stranách Krušných hor. Prosperita hornických měst rostla jak v Čechách, tak v Sasku a vyvstala tak potřeba pořizovat nové vybavení pro vzkvétající městské kostely a kláštery. Mezi nejvýznamnější centra, která umělecky ovlivňovala sousední regiony, patřil kromě Cvikova také Freiberg, Annaberg, Marienberg a Chemnitz. Klíčovou roli z hlediska výtvarného umění v této oblasti sehrál zejména Freiberg, kde po požáru města v roce 1482, v souvislosti s pořizováním nové výzdoby městského kostela, působila dílna Mistra dómských apoštolů, někdy spojovaná s osobností Philippa Kocha. V této dílně byla na počátku 16. století objednána mimo jiné řezba Trůnící madony v Děčíně (kolem 1510) (Obr. 4). V rámci rozsáhlého freiberského pracoviště působili řezbáři, kteří si po ukončení zakázky ve Freibergu založili samostatné dílny. Jejich práce pak nacházíme v širokém okolí v Sasku, ale i na opačné straně Krušných hor. V dílenském provozu ve Freibergu zaštiťovaném Mistrem dómských apoštolů lze hledat původ řezbáře, který zhotovil Pietu z Blosswitz u Míšně (kolem 1510). Z jeho dílny, jež snad sídlila přímo ve Freibergu, pochází monu- D D Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch In der großen Freiberger Werkstatt waren Schnitzer tätig, die nach Abschluss des Auftrags in Freiberg eigene Werkstätten gründeten. Ihre Werke finden sich im weiteren sächsischen Umland, aber auch auf der anderen Seite des Erzgebirges. In der vom Meister der Domapostel geführten Freiberger Werkstatt darf die Herkunft jenes Schnitzers gesucht werden, der die Pietà von Blosswitz bei Meißen geschaffen hatte (um 1510). Aus dessen eigener Werkstatt, die möglicherweise direkt in Freiberg ansässig war, stammt das monumentale narrative Relief der Beweinung Christi (um ), das vermutlich für Lobositz/Lovosice oder Pilgram/Pelhřimov bestimmt war (Abb. 5). Ein Gegenstück zu diesem Werk existiert in dem kleinen, das gleiche Motiv zeigenden Relief aus dem Freiberger Museum (um 1520). Zu den Arbeiten dieser Werkstatt gehören auch ein aus der Pilsner Region stammendes und in der Nationalgalerie in Prag aufbewahrtes Pietà-Relief (um 1520) und eine Schmerzensmutter unbekannter Provenienz im Museum in Komotau/Chomutov (um 1510). Die Werkstatt verfolgte eher die konservative Linie der sächsischen Bildhauerei, die sich durch die Rezeption Nürnberger Impulse aus der Zeit vor dem dortigen Auftreten von Veit Stoss auszeichnete. In der Freiberger Werkstatt des Meisters der Dom apostel hatte unter anderem auch der Meister des Altars von Helbigsdorf seine Schulung erhalten, aus dessen Werkstatt wiederum nach 1500 der Meister der Maria-Teinitzer Verkündigung hervorging. Dieser Schnitzer prägte den Charakter der bildenden Kunst in Westböhmen auf nachhaltige Weise. Mit seiner ungewöhnlich ertragreichen, möglicherweise in Pilsen/Plzeň ansässigen Werkstatt versorgte er in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts die gesamte Region und deren unmittelbare Um gebung mit charakteristischen und stilistisch einheitlichen Arbeiten (Abb. 6). Eine markante, im sächsischen Erzgebirge tätige Künstlerpersönlichkeit war der Monogrammist H. W., der mit Hans Witten identifiziert wird. Er wirkte in Freiberg, Chemnitz und Annaberg. Seine plastische Dekoration der Schönen Tür (1512), die ursprünglich das Annaberger Franzis kanerkloster zierte und sich heute in der dortigen St. Annenkirche befindet, vermittelte der gesamten Erzgebirgsregion die Formensprache der Frührenaissance. Ein einzigartiger Import dieser Anna berger Werkstatt nach Böhmen ist die Madonna aus dem Klos- Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna mentální a výpravný reliéf Oplakávání Krista (kolem ) pravděpodobně z Lovosic či Pelhřimova (Obr. 5). Ten má svou obdobu v drobném reliéfu stejného námětu ve freiberském muzeu (kolem 1520). Další práci této dílny představuje reliéf s Pietou pocházející z Plzeňska uložený v NG v Praze (kolem 1520) a také Bolestná Panna Marie neznámého původu v chomutovském muzeu (kolem 1510). V této dílně lze vysledovat spíše konzervativní linii saského sochařství spočívající v recepci norimberských impulsů před vystoupením Veita Stosse v Norimberku. Ve freiberském dílenském provozu Mistra dómských apoštolů byl mimo jiné vyškolen Mistr oltáře z Helbigsdorfu, z jehož dílny po roce 1500 vyšel řezbář, nazývaný Mistr Týneckého Zvěstování, jenž nezaměnitelně poznamenal charakter výtvarného umění v západní části Čech. Se svou neobyčejně plodnou dílnou sídlící snad v Plzni zásoboval v prvních dvou čtvrtinách 16. století celý region a jeho přilehlé okolí charakteristickými a stylově jednotnými pracemi (Obr. 6). Výraznou uměleckou osobností činnou v saské oblasti Krušnohoří byl Monogramista H. W., někdy ztotožňovaný s Hansem Wittenem. Witten působil ve Freibergu, Chemnitzu a Annabergu. Jeho sochařská výzdoba tzv. Krásných dveří, původně ve františkanském a dnes ve farním kostele Sv. Anny v Annabergu (1512), navíc zprostředkovala raně renesanční tvarosloví celému regionu Krušnohoří. Ojedinělý import z této annaberské dílny do Čech představuje Madona z kláštera v Oseku, vytvořená v druhém desetiletí 16. století (Obr. 7). S českým prostředím je svázána také architektura zmíněného kostela v Annabergu, a to prostřednictvím osoby Jakuba Heilmanna, od roku 1515 vedoucího stavby. Tento žák Benedikta Rieda, stavitele Vladislavského sálu na Pražském hradě, zde kostel zaklenul krouženou klenbou, kterou později použil i na české straně Krušných hor, v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (založen 1517). V českém uměleckém prostředí krátce působil Wittenův současník, kameník Franz Maidburg, vyškolený ve würzburské dílně Tilmana Riemenschneidera. Maidburg přišel do Čech z Freibergu a na počátku třicátých

123 Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna D 1 Meister der Kreuzigungsgruppe in der Prager Teynkirche (?), Thomas von Aquin, um 1410, Eichenholz, Fassungsreste, H. 125 cm, B. 52 cm. Kunstbesitz der Universität Leipzig. Mistr Týnské Kalvárie (?), Tomáš Akvinský, kolem 1410, dubové dřevo, fragmenty polychromie, v. 125 cm, š. 52 cm. Kunstbesitz der Universität Leipzig. 2 Maria erwählt den hl. Dominikus (vas electionis), Prag (?), um 1410, Öl auf Holz, 112 x 124 cm. Kunstbesitz der Universität Leipzig. Panna Marie zasvěcuje sv. Dominika (vas electionis), Praha (?), kolem 1410, olej na dřevě, 112 x 124 cm. Kunstbesitz der Universität Leipzig. 3 Schmerzensreiche Muttergottes von Krima (Křimov), Sachsen, , Lindenholz, H. 77 cm, B. 28 cm. Oblastní muzeum v Chomutově. Oblastní muzeum v Chomutově. Bolestná Panna Marie z Křimova, Sasko, , lipové dřevo, v. 77 cm, š. 28 cm. Oblastní muzeum v Chomutově. D Meister der Domapostel, Thronende Madonna aus dem Museum in Děčín, Freiberg, um 1510, Lindenholz, H. 75,5 cm, B. 43 cm. Oblastní muzeum v Děčíně. Mistr dómských apoštolů, Trůnící Madona z muzea v Děčíně, Freiberg, kolem 1510, lipové dřevo, v. 75,5 cm, š. 43 cm. Oblastní muzeum v Děčíně. 5 Meister der Pietà von Blosswitz, Beweinung Christi, Freiberg (?), um , Lindenholz, H. 125 cm, B. 155 cm. Národní galerie v Praze, P Mistr Piety z Blosswitz, Oplakávání Krista, Freiberg (?), kolem , lipové dřevo, v. 125 cm, š. 155 cm. Národní galerie v Praze, P Meister der Maria-Teinitzer Verkündigung, Hl. Barbara, Pilsen, um 1515, Lindenholz, Fassungsreste, H. 75,5 cm. Národní galerie v Praze, P 170. Mistr Týneckého Zvěstování, Sv. Barbora, Plzeň, kolem 1515, lipové dřevo, fragmenty polychromie, v. 75,5 cm. Národní galerie v Praze, P 170. Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch 5 Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna 4 6

124 Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch ter Ossegg, die im zweiten Jahrzehnt des 16. Jahrhunderts geschaffen wurde (Abb. 7). Über Jakob Heilmann, der ab 1515 den Kirchenbau leitete, weist auch die Architektur der St. Annen kirche in Annaberg eine Verbindung nach Böhmen auf: Heilmann, ein Schüler des für den Wladislaw- Saal auf der Prager Burg verantwortlichen Baumeisters Benedikt Ried, versah jenen Kirchenbau mit einem Schlingrippengewölbe, das er später auf der böhmischen Seite des Erzgebirges in der Kirche Mariä Himmelfahrt in Brüx/Most wiederholte (Baubeginn 1517). Für kurze Zeit war mit dem Steinmetzen Franz Maidburg auch ein Zeitgenosse Wittens in Böhmen tätig, der in der Würzberger Werkstatt von Tilman Riemenschneider ausgebildet worden war. Er kam aus Freiberg nach Böhmen und schuf zu Beginn der 1530er Jahre im Auftrag von Stephan von Weitmühl, dem Inhaber der lokalen Herrschaft, die plastische Dekoration des im Stil der Frührenaissance gestalteten Schlossportals in Komotau. Dank der ständig zunehmenden Handels kontakte kam es gegen Ende des ersten Viertels des 16. Jahrhunderts zu einer Intensivierung des Kunstaustausches auf beiden Seiten des Erzgebirges. Neben Heilmann und Maidburg trat eine weitere markante Persönlichkeit auf: der anonyme, als Meister des Altars von Štětí/Wegstädtl bezeichnete Schnitzer. Dieser schöpfte aus der immer noch lebendigen Tradition der Freiberger Werkstätten, in denen die plastische Dekoration des dortigen Doms geschaffen wurde und in denen der genannte Künstler wohl auch seine Ausbildung erhielt. Anscheinend begann der Meister seine künstlerische Laufbahn im sächsischen Raum, wo sich die meisten seiner Frühwerke befinden. Nach Ausbruch der durch die Reformation ausgelösten religiösen Unruhen in Sachsen 1521 verlagerte er seine produktive Werkstatt nach Böhmen. Hier schuf er einen relativ großen Werkbestand, zu dem u.a. der Wenzelsaltar aus Liquitz/Libkovice, die Skulptur des auferstandenen Christus in Prag (nach 1521) (Abb. 8), der Wegstädtler Altar (um 1520), der Doxaner Altar (1524) oder der Slawietiner Altar (1531) gehören. Die Reformation und die damit verbundenen Unruhen auf der deutschen Seite des Erzgebirges prägten auch das Schicksal des sächsischen Malers Hans Hesse, dessen künstlerische Anfänge mit Zwickau und der engen Zusammenarbeit mit Peter Breuer verknüpft sind. Gegen Ende des ersten Jahrzehntes des 16. Jahrhunderts ließ sich Hesse in Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna let 16. století vytvořil na objednávku majitele panství Štěpána z Veitmile výzdobu raně renesančního portálu zámku v Chomutově. Vlivem stále sílících obchodních vztahů koncem první čtvrtiny 16. století zintenzivněla rovněž umělecká výměna na obou stranách Krušných hor. Kromě Heilmanna a Maidburga zde vystupuje další výrazná osobnost, anonymní řezbář nazývaný Mistr oltáře ze Štětí. Ten čerpal ze stále živé tradice freiberských dílen dokončujících výzdobu místního dómu, v nichž se pravděpodobně také vyškolil. Zdá se, že Mistr oltáře ze Štětí svoji pracovní kariéru započal v Sasku, kde se nachází většina jeho raných prací. Po vypuknutí náboženských nepokojů v Sasku vlivem reformace v roce 1521 se pak jeho produktivní dílna přesunula do Čech. Zde vytvořil poměrně velký soubor děl, jež zahrnuje mimo jiné oltář sv. Václava z Libkovic (1521), sochu Zmrtvýchvstalého Krista v Praze (po 1521) (Obr. 8), oltář ze Štětí (kolem 1520), Doksanský oltář (1524) nebo Slavětínský oltář (1531). Reformace a související nepokoje na německé straně zasáhly také do osudu saského malíře Hanse Hesseho, jehož umělecké počátky jsou spjaty s Cvikovem a úzkou spoluprací s Peterem Breuerem. Koncem prvního desetiletí 16. století se Hesse usadil v Buchholzi u Annabergu a získal zde zakázky na oltáře v Annabergu a jeho okolí. Od dvacátých let pak pracoval pro objednavatele v Čechách a ze své saské dílny dodával oltářní celky nejen do blízkého okolí Krušnohoří (např. oltář sv. Barbory z Želiny u Kadaně, kolem 1525), ale také hlouběji do českého vnitrozemí. Koncem dvacátých let 16. století se v Sasku, zejména v Annabergu, Halle a Lipsku, projevil silný příklon k aktuálnímu proudu dolnobavorské produkce inspirovaný tvorbou Hanse Leinbergera a generace umělců tzv. podunajské školy. V Annabergu tento proud zastupuje Christoph Walther, který vytvořil Oltář cechu pekařů (1516) a kamenný krucifix na tamním hřbitově (1518). Později pracoval v Míšni a Drážďanech pro vévodu Jiřího Bradatého. Na českém území se z jeho tvorby dochovalo pouze monumen tální sousoší Ukřižování z hřbitovní kaple Všech svatých v Jáchymově, tradičně kladené až do D D Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch Buchholz bei Annaberg nieder und erhielt hier Aufträge für Altäre in Annaberg und Umgebung. Ab den 1520er Jahren arbeitete er auch für böhmische Besteller und lieferte aus seiner sächsischen Werkstatt Altarretabel nicht nur in die Region des Vorerzgebirges (z. B. Altar der hl. Barbara aus Seelau/Želina bei Kaaden/Kadaň, um 1525), sondern auch weiter nach Böhmen hinein. Ende der 1520er Jahre zeigte sich in Sachsen, besonders in Annaberg, Halle und Leipzig, eine starke Konzentration auf die aktuelle Strömung der niederbayerischen, durch das Schaffen des Hans Leinberger und der Künstlergeneration der sog. Donauschule inspirierte Produktion. In Annaberg wurde diese Strömung von Christoph Walther vertreten, der den Bäckeraltar in der Annenkirche (1516) und das steinerne Kruzifix auf dem Friedhof (1518) schuf. Später arbeitete Walther in Meißen und Dresden für Herzog Georg den Bärtigen. Auf böhmischem Gebiet ist von seinen Werken nur die monumentale, traditionell erst auf die 1540er Jahre datierte Kreuzigungsgruppe aus der Friedhofskapelle Allerheiligen in St. Joachimsthal/Jáchymov erhalten geblieben. Die Welle solcherart orientierter Arbeiten wurde außerdem durch Lucas Cranach d. Ä. unterstützt, der von 1505 bis fast zu seinem Tod mit seiner Werk-statt in Wittenberg für die sächsischen Kurfürsten arbeitete. In seinem Atelier wurden unzählige Künstler geschult, darunter der Monogrammist I. W., der anschließend in Nordwestböhmen tätig war (siehe den Essay von Olga Kotková). Die auf böhmischer Seite des Erzgebirges wirkenden Künstler griffen den Einfluss der an der Donauschule orientierten Kunst kaum auf. Den zeitgenössischen Geschmack der Besteller dokumentieren so nur einige sächsische Importe, z. B. die Schmerzensmutter von Görkau/Jirkov aus den 1520er Jahren oder der durch Opel d. J. von Vizthum und seine Gemahlin Dorothea Trčka von Leipa in Auftrag gegebene Marienaltar von Wintersgrün/ Vintířov (nach 1524). Auf den Außenseiten der beweglichen Flügel sind mit dem hl. Wenzel und dem hl. Veit zwei böhmische Landespatrone dargestellt. Die lange Tradition wechselseitiger kultureller Beziehungen zwischen den Grenzregionen in Böhmen und Sachsen wurde in der Folgezeit weiterhin intensiv gepflegt. Die damit verbundenen Fragen werden in anderen Beiträgen dieser Publikation näher behandelt. Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna čtyřicátých let 16. století. Vlnu takto orientované produkce navíc výrazně podpořil Lucas Cranach, jenž od roku 1505 až téměř do své smrti pracoval se svou dílnou ve Wittenbergu pro saské kurfiřty. V jeho ateliéru se vyškolilo množství umělců, mimo jiné také malíř Monogramista I. W., který následně působil v severozápadních Čechách (viz esej Olgy Kotkové). Umělci činní na české straně vliv podunajsky orientované tvorby nijak výrazně neakceptovali. Dobový vkus objednavatelů tak dokumentuje pouze několik saských importů, např. socha Bolestné Panny Marie z Jirkova z dvacátých let 16. století nebo mariánský oltář z Vintířova (po 1524) objednaným Oplem ml. z Fictumu a jeho ženou Dorotou Trčkovou z Lípy. Na vnějších stranách pohyblivých křídel jsou vyobrazeni dva čeští zemští patroni, sv. Václav a sv. Vít. Dlouhodobá tradice vzájemných kulturních vztahů mezi příhraničními regiony Čech a Saska byla intenzivně rozvíjena i v následujících obdobích. Podrobněji se touto problematikou zabývají další příspěvky této publikace. Literatur/Literatura: Dáňová/Gubíková 2014; Fiedler/Thiele/Krüger/ Hörsch 2016; Fiedler/Thoß/Bünz 2012; Hentschel 1926; Hrubá/Ottová/Royt 2016; Klípa/Ottová 2015; Mudra/Ottová 2014; Oexle/Bauer/Winzeler 1998; Opitz 1928; Sandner 1993

125 Krise Kunstbeziehungen und Kulturaustausch 7 8 Krize Umělecké vztahy a kulturní výměna D 7 Meister H. W. (Werkstatt), Madonna aus dem Ossegger Kloster, Annaberg, um 1515, Holz, Fassung, H. 151 cm, B. 44 cm. Národní památkový ústav, ausgestellt in Most, Kirche Mariä Himmelfahrt (Inv.-Nr. MO 5). Mistr H. W. (dílna), Madona z kláštera v Oseku, Annaberg, kolem 1515, dřevo, polychromie, v. 151 cm, š. 44 cm. Národní památkový ústav (Inv.-Nr. MO 5). 8 Meister des Altars von Wegstädtel, Auferstandener Christus, Leitmeritz (Litoměřice) (?), um 1520, Lindenholz, Originalfassung, H. 113 cm, B. 41 cm. Národní galerie v Praze, P 193. Mistr oltáře ze Štětí, Zmrtvýchvstalý Kristus, Litoměřice (?), kolem 1520, lipové dřevo, původní polychromie, v. 113 cm, š. 41 cm. Národní galerie v Praze, P D 245 Jitka Šrejberová Sächsisch-böhmische Beziehungen auf Ofenkacheln Sasko-české vztahy na kamnových kachlech Ofenkacheln sind im gleichen Maße wie Kachelöfen wichtiges historisches Quellenmaterial zur Beschreibung der kulturellen Vergangenheit. Neben die Heizfunktion tritt hier die bildnerische Komponente als eine im wahrsten Sinne des Wortes wärmende Schönheit. Die Ofenkachel als elementare Baueinheit des Kachelofens schafft nicht nur die Architektur des Ofenkörpers, sondern ist auch Hauptträger bildnerischer Konzeption. Quer durch die Jahrhunderte wandelt sich ihr Aussehen in Abhängigkeit vom Zeitgeschmack. Die Motive der Frontseiten der Ofenkacheln dokumentieren diesen Stilwandel und seine bildnerische Bewältigung, die in keiner anderen Form vergleichbar erhalten geblieben ist. Kacheln spiegeln nicht nur die Kunst der Ofensetzer wider, sondern auch die Kunst von Stechern, Holzschnitzern und Bildhauern, die jeweils in die Ofenherstellung einbezogen waren. Die Ofensetzerei an der Grenze zwischen Böhmen und Sachsen ist seit dem Mittelalter geprägt von überregionalen Produktions- und Kunstbeziehungen unterschiedlicher Intensität auf verschiedenen Ebenen. Sie zeigen sich sowohl im Austausch und der Rezeption künstlerischer Motive, als auch anhand von Importen mal von der einen, dann wieder von der andern Seite der heutigen Grenze. Die wechselseitigen Beeinflussungen beruhen letztendlich auf dem Wesen der Ofenkachel- und Kachelofenherstellung, d. h. dem Ton als Grundstoff und Informationsträger. Denn gerade dieser ist ein Transfermedium bildnerischer Motive erster Güte, sei es in Form von Keramikreliefs, freier Plastiken oder Keramikmalerei. Als im zweiten Viertel des 14. Jahrhunderts die Reliefkammerkachel erfunden wurde, wurde auch die zugehörige Form Teil der Szene. Das Frontseitenrelief entsteht durch das Pressen einer Tonscheibe in die Form, wobei der Ton als Reproduktions- und Endmaterial dient. Gerade hier entsteht der traditionelle Raum für die Zusammenarbeit zwi- Kamnové kachle, stejně jako kachlová kamna sama, jsou důležitým hmotným pramenem poznání výtvarné kultury minulosti. Vedle vytápěcí funkce se zde snoubí výtvarná složka doslova vyjadřující krásu, která hřeje. Kamnový kachel coby základní stavební jednotka kachlových kamen je hlavním nositelem výtvarného pojetí. Napříč staletími se mění jeho podoba v závislosti na vkusu doby a utváří architekturu kamnového tělesa. Motivy čelních stěn kamnových kachlů dokumentují jak stylové proměny, tak výtvarná řešení, jež se v žádné jiné formě nedochovala. Odrážejí nejen umění kamnářů samých, ale také např. umění rytců, řezbářů a sochařů, kteří byli zapojeni do kamnářské výroby. V kamnářství na pomezí Čech a Saska již od středověku panovaly různě intenzivní meziregionální výrobní a umělecké vztahy. Aktivita v kamnářství měla hned několik rovin. Projevuje se jak ve výměně a recepci výtvarných motivů, tak v importech z jedné i druhé strany dnešní hranice. Založeno je to na samotné výrobní podstatě kamnových kachlů a kachlových kamen, kde základním materiálem a nositelem informace je hlína. Právě ona je médiem pro přenos výtvarného motivu, ať v podobě keramického reliéfu, volné plastiky nebo malby na keramice. Když byl ve 2. čtvrtině 14. století vynalezen reliéfní komorový kachel, vstupuje na scénu kamnářská forma. Reliéf čelní stěny vzniká vtlačením hliněného plátu do kamnářské formy a hlína sama slouží jako reprodukční a finální materiál. Právě zde vzniká tradiční prostor pro spolupráci mezi hrnčíři-kamnáři a uměleckými profesemi. Technologickou a uměleckou výměnu mezi českým a saským prostředím dokládají již archeologické nálezy gotických kachlů. O vzájemných vztazích

126 Krise Beziehungen auf Ofenkacheln schen Töpfer-Ofensetzer und Künstlerprofessionen. Der technologische und künstlerische Austausch zwischen dem böhmischen und sächsischen Milieu wird bereits durch die archäologischen Funde gotischer Kacheln belegt. Eine Kollektion bildnerisch hochwertiger Ofenkacheln zeigt diese Wechselbeziehungen deutlich. Gefunden wurde die Gruppe in der heute nicht mehr existierenden Gemeinde Pařidla bei Most. Ein Teil der Funde hat seine Analogien in Sachsen (Abb. 1). Der nähere Wirkungsbereich dieser Werkstatt lässt sich bislang nur weitläufig mit dem Raum zwischen den Städten Most und Chemnitz in Verbindung bringen. Auf die Verwendung einer böhmischen spätgotischen Reliefkachelgruppe in Sachsen verweisen neuerdings Funde aus Dresden. Wichtig in diesem Zusammenhang ist der ältere Fund eines Ofenaufsatzfragments mit dem hl. Wenzel vom Abhang des heutigen Schlosses Sonnenstein in Pirna, das im 15. Jahrhundert ein böhmisches Lehen war. Der Aufsatz gehört in eine Gruppe stilgleicher Ofenaufsätze mit nachweislich utraquistischem Motiv, die sich auf Nordwestböhmen konzentriert (Abb. 2). Die Abbildung des hl. Wenzel zeigt eine der Entwicklungsphasen in der Ikonografie dieses Heiligen nach den Hussitenkriegen im böhmischen Bereich und hilft bei der Bestimmung des Reliefgruppenstils. In die genannte Gruppe kann man auch einige Relief-Kammerkacheln mit dem Wappen der sächsischen Wettiner einordnen, mit denen der böhmische König Georg von Podiebrad in einem engen Freundschaftsverhältnis stand. Einen Ausdruck überregionaler Beziehungen aus künstlerischer Sicht stellen zudem zwei formal verwandte Kacheln (15. Jh.) aus den Sammlungen des Museums der Stadt Ustí nad Laben dar, von denen eine inmitten des Vierblatts auf der Frontseite einen Heraldikschild mit dem böhmischen Löwen und die andere einen Schild mit dem sächsischen Wappen aufweist. Aussig/Ustí nad Labem war neben Leitmeritz/Litoměřice im 15. und 16. Jahrhundert ein bedeutendes Töpfereizentrum an der Elbe, das für die Distribution von Ofenmachererzeugnissen in beide Richtungen als Handelsstraße von höchster Bedeutung war. Die intensivsten Beziehungen zwischen Böhmen und Sachsen auf dem Gebiet der Ofenmacherei lassen sich für das 16. Jahrhundert ausmachen, d. h. für die Zeit der Reformation. Der Glaubenswandel zeigte sich sowohl in der Auswahl biblischer Themen und Motive religionspolitischen Charakters, als auch Krize Vztahy na kamnových kachlech svědčí skupina výtvarně vysoce kvalitních kamnových kachlů pocházející z výzkumu dnes již zaniklé obce Pařidla u Mostu, kde část nálezu má své analogie v Sasku (Obr. 1). Bližší působení dílny lze zatím jen široce spojit s prostorem vymezeným městy Most a Chemnitz. Na uplatnění specifik české skupiny pozdně gotických reliéfních kachlů v Sasku nejnověji ukazují nálezy v Drážďanech. Důležitý je v tomto kontextu také starší nález zlomku kamnového nástavce se sv. Václavem na svahu dnešního zámku Sonnensteinu v Pirně, která byla v 15. století českým lénem. Nástavec přísluší do skupiny stylově totožných kamnových nástavců s prokazatelně utrakvistickým motivem, koncentrující se v nálezech severozápadních Čech (Obr. 2). Zobrazení sv. Václava ukazuje na jednu z vývojových fází v ikonografii světce po husitských válkách v českém prostředí a napomáhá k určení stylové vrstvy, v níž reliéfy skupiny vznikaly. Do jmenované skupiny lze zařadit některé reliéfní komorové kachle se znakem saských Wettinů, s nimiž byl v úzkém přátelském vztahu český král Jiří z Poděbrad. Vyjádřením meziregionálního vztahu z výtvarného hlediska je i dvojice formálně příbuzných kachlů (15. stol.) ze sbírky Muzea města Ústí nad Labem, kde je na jednom uvnitř kvadrilobu čelní stěny uplatněn heraldický štítek s českým lvem a na druhém štítek se saským znakem. Ústí nad Labem bylo spolu s Litoměřicemi v 15. a 16. století významným hrnčířským centrem na Labi, které bylo klíčovou obchodní spojnicí, zřejmě pro distribuci kam - nářských výrobků v obou směrech. Intenzivní vztahy mezi Čechami a Saskem v kamnářské tvorbě zaznamenáváme v 16. století, kdy do vývoje zasáhla reformace. Projevilo se to jak ve výběru biblických témat a námětech nábožensko-politického charakteru, tak v nástupu portrétních kachlů. Reformace vystihla vlastnosti grafiky a využívala ji jako prostředek šíření idejí a kultury. Některá zobrazení dochovaná v reliéfech kachlů z české strany hranice vznikla či byla oblíbená v prostředí dvora saských vévodů. V souvislosti se saským uměním se ve zlomcích početně setkáváme s motivy odvozenými zej- D D Krise Beziehungen auf Ofenkacheln im Aufkommen von Porträtkacheln. Die Reformation hat die Eigenschaften der Grafik voll erfasst und diese als Mittel zur Verbreitung ihre Ideen und Kultur eingesetzt. Einige auf Reliefkacheln von der böhmischen Seite erhaltene Darstellungen sind im Umkreis des sächsischen Herzogshofs entstanden und haben sich großer Beliebtheit erfreut. Im Zusammenhang mit der sächsischen Kunst stößt man bei den Bruchstücken häufig auf Motive, die insbesondere aus dem Werk von Lucas Cranach d. Ä. und d. J. abgeleitet worden sind. Auf der Schwelle zur Neuzeit kamen im böhmischen Milieu in breitem Umfang Reliefkacheln vor, die aus den Werken deutscher Maler, Stecher und Medailleure abgeleitet wurden. Bei vielen Reliefs darf man annehmen, dass sie aus Werkstätten außerhalb des böhmischen Gebiets hervorgegangen sind, sei es als Ofenmacherformen oder als fertige Kacheln. Wie die neuesten Forschungen zeigen, hat hier auch das Bergbaumilieu des Erzgebirges eine Rolle gespielt. Auf den Reliefs der Kammerkachel-Frontseiten spiegelt sich die Kunst der hiesigen Medailleure wider. Diese haben sich für ihre Modelle entweder von existierenden Kunstwerken inspirieren lassen oder Originalentwürfe geschaffen. Inwieweit die Modelle zur Vorbereitung von Kachelformen gedient haben, lässt sich nicht eindeutig sagen. Die Verflechtung von Stechern und Medailleuren mit Münzstätten, aus denen Bleiglätte von den Töpfern für die Zubereitung von Glasuren bezogen wurde, zeigt jedoch, dass hier eine Verbindung zur Herstellung von Ofenkachelformen bestand. Den Beweis liefern einige erhaltene Porträtkacheln mit der Darstellung von Jan Hus, Johann Friedrich I. von Sachsen, Stephan Schlick, dem hl. Paulus, aber auch von Ludwig Jagiello, Ferdinand I., Anna Jagiello und anderen (Abb. 3). Damit liegt auf der Hand, dass die Kachelherstellung keineswegs an die Glaubenszugehörigkeit gebunden war und sowohl Landes- als auch Konfessionsgrenzen überschritt. Ofenkacheln sind eine wertvolle und unübersehbare Quelle für die Erfassung der Ideenwelt jener Zeit und auch für die gegenseitige Beeinflussung der Regionen im Bereich von Technologien und Kunst. Die Bindungen zwischen Böhmen und Sachsen waren immer sehr eng, und wie das Kachelmaterial zeigt, standen sich beide Länder sowohl in religionspolitischen, als auch kulturellen Fragen nahe. Krize Vztahy na kamnových kachlech ména z díla Lucase Cranacha st. i ml. Na prahu novověku se v českém prostředí široce vyskytovaly kachlové reliéfy čerpající z děl německých malířů, rytců a medailérů. U mnohých reliéfů lze předpokládat, že mohly vyjít z dílen mimo české území, a to ať v podobě kamnářské formy či hotových kachlů. Jak ukazují nejnovější výzkumy, významnou roli zde sehrálo také hornické prostředí Krušných hor. Na reliéfech čelních stěn komorových kachlů se odráží umění zdejších medailérů. Medailéři se pro své modely buď sami inspirovali existujícími výtvarnými díly, nebo vytvořili originální návrh. Jak dalece modely sloužily pro přípravu kamnářské formy, nelze jednoznačně vystopovat. Propojení rytců a medailérů s prostředím mincoven, kde hrnčíři odebírali klejt k přípravě glazur, však ukazuje, že zde existovala vazba do výroby kamnářské formy. Dokazují to některé dochované portrétní kachle s Mistrem Janem Husem, Janem Fridrichem I. Saským, Štěpánem Šlikem, sv. Pavlem, ale i Ludvíkem Jagellonským, Ferdinandem I. a Annou Jagellonskou a dalšími (Obr. 3). Je tak zjevné, že výroba kachlů nebyla nijak omezena konfesní příslušností a překračovala jak zemské hranice, tak hranice náboženských rozdílů. Kamnové kachle jsou cenným a neopomenutelným zdrojem poznání myšlenkových proudů doby stejně jako propojení regionů v oblasti výrobních technologií a umění. Spojení mezi Čechami a Saskem bylo vždy velmi těsné, a jak ukazuje kachlový materiál, obě země si byly vždy blízko jak v otázkách nábožensko-polických, tak kulturních. Literatur/Literatura: Hazlbauer 1998; Müller 2018; Šrejberová 2017; Žegklitz 2012a; Žegklitz 2012b

127 Krise Beziehungen auf Ofenkacheln Krize Vztahy na kamnových kachlech D 1 Fragment einer Nischenkachel mit der hl. Apollonia aus dem Fundensemble der Wüstung Paredl bei Most. Oblastní muzeum v Mostě. Fragment výklenkového kachle se sv. Apolénou z nálezového souboru v dnes již zaniklé obci Pařidla u Mostu. Oblastní muzeum v Mostě. 2 Ofenaufsatz mit hl. Wenzel aus Grabungen am südlichen Flügel des Schlosses in Děčín. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, v. v. i. Kamnový nástavec se sv. Václavem z výzkumu jižního křídla děčínského zámku. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, v. v. i. 3 Fragment der Reliefkammerkachel mit Stephan Schlick aus dem Fund im historischen Stadtkern Chomutov. Oblastní muzeum v Chomutově. Fragment reliéfního komorového kachle se Štěpánem Šlikem z nálezu v historickém jádru města Chomutov. Oblastní muzeum v Chomutově. 248 Kräftemessen Měření sil E

128 Ve znamení hospodářského rozvoje Objev nových nalezišť stříbra a jeho těžba spojují regiony Saska a Čech do jednoho hospodářského prostoru, i když politická hranice mezi nimi přetrvává. Po obou stranách horského hřebene vznikají v Míšeňském markrabství i v Českém království nová hornická města, osídlovaná z jihu i ze severu, v nichž se mluví německy i česky. Dobývané stříbro dává vzniknout nové a úspěšné minci, zvané jáchymovský tolar, Joachimstaler. Zeměpanské vrchnosti, místní šlechtici, ale i obce, opírajíce se o mimořádnou hospodářskou sílu získanou díky dolování, objednávají drahocenná umělecká díla. Vznikají nádherné kostely, měšťanské domy a zámky. Jedna z nejvýznamnějších uměleckých dílen renesance nachází odbytiště v Sasku. Lucas Cranach starší a jeho spolupracovníci, žáci a následovníci dodávají stejnou měrou katolickým i protestantským zadavatelům podobizny, ale i obrazy s náboženskou a mytologickou tematikou. E E Im Bann der Wirtschaftlichkeit Die Entdeckung neuer Silbervorkommen im Erzgebirge und ihr Abbau verbinden die Regionen Sachsen und Böhmen zu einem Wirtschaftsraum, auch wenn dazwischen eine politische Grenze verbleibt. Zu beiden Seiten des Gebirgskammes entstehen in der Markgrafenschaft Meißen und im Königreich Böhmen neue Bergbaustädte, die von Süden und von Norden aus besiedelt werden und in denen Deutsch und Tschechisch gesprochen wird. Das gewonnene Silber wird zu neuen und erfolgreichen Münznominalen wie dem Joachimstaler geschlagen. Der Bergbau führt zu einer enormen Wirtschafts- und Kaufkraft. Landesherren, lokale Adelsfamilien, aber auch Gemeinden geben kostbare Kunstwerke in Auftrag. Prächtige Kirchen, Bürgerhäuser und Schlösser entstehen. Die Kunstwerke einer der bedeutendsten Künstlerwerkstätten der Renaissance finden in Sachsen und Böhmen breiten Absatz. Lucas Cranach d. Ä. und seine Mitarbeiter, Schüler und Nachfolger liefern Portraits wie Bilder mit religiöser und mythologischer Thematik an katholische und protestantische Auftraggeber gleichermaßen.

129 1 [ 149 ] E 1 Titelblatt von De re metallica von Georgius Agricola. TU Bergakademie Freiberg - Universitätsbibliothek. Titulní list knihy De re metallica od Georgia Agricoly. TU Berg akademie Freiberg - Universitätsbibliothek. 252 E Claudia Vattes Georgius Agricola Der Vater der Mineralogie zwischen Sachsen und Böhmen Georgius Agricola otec mineralogie mezi Saskem a Čechami Humanist, Arzt, Lehrer alter Sprachen und Bürgermeister von Chemnitz, ein echter Universalgelehrter, so kann man Georgius Agricola wohl am besten umschreiben als Georg Bauer in Glauchau geboren, dann in Chemnitz zur Schule gegangen, verschlug es ihn nach Leipzig, wo er mehrfach an der Universität immatrikuliert war. Nach dem Studium lebte Agricola vier Jahre in Zwickau, bevor er sich zu einem Studienaufenthalt nach Italien begab und danach für einige Zeit in Böhmen lebte. Als ein Kind seiner Zeit, der Renaissance, mit bahnbrechenden Entdeckungen wie dem Buchdruck oder der Reformation, die zur Erneuerung der Kirche führen sollte, wurde auch Agricola vom innovativen Geist dieser Epoche ergriffen. Seinen großen Wissensdurst stillte er beim Besuch von Vorlesungen über die griechische Sprache in Leipzig oder dem Studium der Medizin an der Universität in Bologna, wo er schließlich Doktor der Medizin wurde. Nach seiner Rückkehr 1526 nach Chemnitz verweilte er dort nicht lange und ließ sich schon ein Jahr später als Arzt in St. Joachimsthal/Jáchymov nieder. Zu dieser Zeit war der Ort gerade einmal zehn Jahre alt. Die Bergstadt blühte im Zuge des Zweiten Berggeschreys auf. Die neu entdeckten Silberminen lösten einen regelrechten Rausch aus und führten zu einem immensen wirtschaftlichen Aufschwung im Erzgebirge. In Joachimsthal, umgeben vom Bergbau, konnte sich auch Agricola dem Thema nicht entziehen und erkundete die sächsisch-böhmischen Bergbaureviere. Er beobachtete die neuen Abbaumethoden und beschrieb all das in seinem 1530 veröffentlichten Bermannus, sive de re metallica. Sein bekanntestes Werk ist das ein Jahr nach seinem Tod (1556) erschienene Hauptwerk De re metallica Libri XII (Abb. 1). Die zahlreichen detailgenauen Zeichnungen der Techniken, Werkzeuge und Einrichtungen der Stollen sind ein wichtiges Zeugnis zur Rekonstruktion historischen Bergbaus. Humanista, lékař, učitel starověkých jazyků a starosta Chemnitz, skutečný univerzální učenec, tak lze snad nejlépe popsat Georgia Agricolu. Narodil se roku 1494 jako Georg Bauer v Glauchau, poté navštěvoval školu v Chemnitz, načež ho osud zavál do Lipska, kde byl několikrát imatrikulován na univerzitě. Po studiu žil Agricola čtyři roky ve Zwickau, následně odcestoval na studijní pobyt do Itálie a poté žil nějaký čas v Čechách. Jako dítě své doby, renesance s jejími průkopnickými objevy jako knihtiskem či reformací, jež měla vést k obnově církve, nezůstal ani Agricola nedotčen inovativním duchem dané epochy. Svou žízeň po vědění tišil návštěvou přednášek z řeckého jazyka v Lipsku či studiem lékařství na univerzitě v italské Boloni, kde se nakonec stal doktorem lékařství. Do Chemnitz se vrátil roku 1526, ale nepobyl zde dlouho a už o rok později se usadil jako lékař v Jáchymově. Město bylo tehdy právě deset let staré. Horní město vzkvétalo během druhého boomu dolování, pro který se v Německu vžilo metaforické pojmenování Zweyter Berggeschrey. Nově objevené stříbrné doly způsobily opravdovou stříbrnou horečku a vedly k nesmírnému hospodářskému rozmachu Krušnohoří. Ani Agricola nemohl v Jáchymově, obklopeném ze všech stran doly, tomuto tématu uniknout, a tak prozkoumával saské a české důlní revíry. Sledoval nové metody dobývání a vše pak popsal v díle Bermannus, sive de re metallica vydaném roku Jeho nejznámější prací je hlavní dílo De re metallica Libri XII (Obr. 1). vydané rok po jeho smrti (1556). Četné detailní kresby technik, nástrojů a zařízení štol jsou důležitým svědectvím pro rekonstrukci historického hornictví.

130 Kräftemessen Georgius Agricola Nachdem Agricola nun das Bergwesen im sächsischen-böhmischen Revier für sich (und die Nachwelt) umfänglich dokumentiert hatte, widmete er sich wieder anderen Aufgaben. Stillstand gab es in seinem Leben nicht und so zog es ihn wieder zurück auf die andere Seite der sächsisch-böhmischen Grenze, nach Chemnitz. Hier wirkte er seit 1531 als Stadtarzt und baute seine Forschungen zur Geologie und Mineralogie weiter aus. Insgesamt viermal leitete er als Bürgermeister die Belange der Stadt bis er knapp zwei Jahre nach seiner letzten Amtszeit am 21. November 1555 verstarb. Beigesetzt wurde Agricola in der Schlosskirche von Zeitz, da dem katholischen Gelehrten nach der Reformation in Sachsen die Beerdigung in Chemnitz verwehrt wurde. Měření sil Georgius Agricola Poté co Agricola obsáhle zdokumentoval hornictví v sasko-českém revíru pro sebe i pro potomstvo, se věnoval opět jiným úkolům. Klidu si v životě nedopřál, a tak ho to táhlo zase na druhou stranu sasko-české hranice, do Chemnitz. Od roku 1531 zde působil jako městský lékař a pokračoval v geologických a mineralogických výzkumech. Celkem čtyřikrát vedl záležitosti města jako starosta, dokud necelé dva roky po svém posledním funkčním období 21. listopadu 1555 nezemřel. Agricola byl pohřben v zámeckém kostele v Zeitzi (Žíči), protože pohřeb v Chemnitz byl katolickému učenci po reformaci odepřen. Literatur/Literatura: Welt Agricolas 1994; Beutmann 2014 E 254 E Silvio Bock, Georg Drechsler, Christiane Hemker Jitka Steßl, Johann Friedrich Tolksdorf, Martin Volf Ohne Grenzen? Zweites Berggeschrey im Erzgebirgsraum Bez hranic? Druhá těžební horečka v Krušnohoří Seit dem Mittelalter gehörte das Erzgebirge zu den klassischen Montanregionen Europas. Der Bergbau war eines der formenden und verbindenden Elemente der sächsisch-böhmischen Beziehungen sowohl im Erzgebirgsraum als auch darüber hinaus. Das Münzwesen, die bergrechtliche Gesetzgebung, die personelle Mobilität sowie der damit verbundene technische und kulturelle Austausch waren wesentliche Bereiche. Schon im Mittelalter beeinflussten sich die meißnisch-sächsischen und böhmischen Münzprägungen gegenseitig. Während die Meißnischen Brakteaten (dünne Silberblechmünzen) den böhmischen Prägungen als Vorbild dienten, wurden die Böhmischen Groschen (auch Prager Groschen genannt) zum Vorbild der Meißner Groschen. Auch hinsichtlich der bergrechtlichen Kodifizierungen kann bereits in der ersten Bergbauperiode ( Jh.) auf rege Kontakte zwischen den sächsisch-meißnischen Gebieten und den böhmischen Ländern hingewiesen werden. Daraus resultieren inhaltliche Übereinstimmungen in den Bergrechtsgebräuchen. Auch in der zweiten Bergbauperiode (ca. ab 1470) sind in beiden Ländern deutlich politisch-kulturelle Beeinflussungen zu beobachten. Eine herausragende Rolle spielte dabei das Geschlecht der Grafen Schlick, das eine wichtige politische Machtposition im böhmisch-sächsischen Grenzlandgebiet einnahm. Denn, obwohl die Grafen lehnsrechtlich den böhmischen Ländern zugehörig waren, pflegten sie enge Beziehungen zu den meißnischsächsischen Wettinern. Bedeutend für die Bergbaugeschichte des Erzgebirges sind die Entdeckungen reicher Erzvorkommen bei Schneeberg (ab 1471), Annaberg (1490er Jahre) und Jáchymov/Joachimsthal (1516) (Abb. 1). Damit verloren die wichtigen mittelalterlichen Bergstädte Freiberg im wettinischen Territorium und Kutná Hora/Kuttenberg auf der böhmi- Od středověku patřilo Krušnohoří ke klasickým báňským oblastem Evropy. Hornictví bylo jedním z formujících a spojujících prvků sasko-českých vztahů nejen v Krušnohoří, nýbrž i v širším okolí. K dalším podstatným oborům patřilo mincovnictví, horní zákonodárství, personální mobilita a s ní spojená technická a kulturní výměna. Již ve středověku se míšeňsko-saská a česká ražba mincí navzájem ovlivňovaly. Míšeňské brakteáty (tenké stříbrné mince) sloužily jako vzor pražským ražbám, a naopak české groše (zvané též pražské groše) se staly vzorem těch míšeňských. Také v záležitostech kodifikací horního práva lze už v první hornické periodě ( století) poukázat na čilé kontakty mezi sasko-míšeňskými oblastmi a českými zeměmi a z nich vyplývající obsahově shodné zvyklosti. I v druhé hornické periodě (přibližně od roku 1470) je možné v obou zemích zřetelně sledovat vzájemné politicko-kulturní ovlivňování. Význačnou úlohu v tomto procesu seh rával hraběcí rod Šliků, jenž zaujímal důležitou politicko-mocenskou pozici v česko-saské pohraniční oblasti. Hrabata totiž, třebaže podle lenního práva patřila k českým zemím, udržovala těsné vztahy s míšeňsko-saskými Wettiny. Pro dějiny hornictví v Krušných horách jsou významné objevy bohatých rudných ložisek u Schneebergu (od roku 1471), u Annabergu (90. léta 15. století) a Jáchymova (1516) (Obr. 1). S novými nalezišti ztratila důležitá středověká hornická města, Freiberg na wettinském úze mí a Kutná Hora na české straně, svá výsadní postavení hospodářských středisek. Klesající produkce stříbra v českých zemích provázená současným objevováním nových boha tých nalezišť

131 Kräftemessen Ohne Grenzen? schen Seite ihre Vorrang stellung als wirtschaftliche Zentren. Die rückläufige Silberproduktion in den böhmischen Ländern bei gleichzeitiger Entdeckung neuer reicher Silbererzvorkommen auf der sächsischen Seite, führte zur Intensivierung der Prospektionsaktivitäten auf der böhmischen Gebirgsseite. Mit Erfolg, denn 1516 wurden bei der Wüstung Salajna/Konradsgrün, dem späteren Joachimsthal, in der Herrschaft Elbogen, reiche Silberlagerstätten entdeckt. Die Grafen Schlick hatten diese 1434 gegen eine Verpfändung von Kaiser Sigismund erhalten. Bereits 1520 wurde Joachimsthal (Abb. 2) freie Bergstadt. Der Export des gewonnenen Silbers ins Ausland durfte nach den Landesgesetzen allerdings nur in Form von Münzen erfolgen. Ab 1519/1520 begann man daher mit der Prägung der Joachimsthaler Gulden, später Taler genannt. Mit der Unterstützung des Landtags des Königreichs Böhmen (eine Zusammenkunft des Adels, des Klerus und einzelner Bürger), der im Januar 1520 die Prägung billigte, rissen die Grafen Schlick das Königliche Münzregal (das ausschließliche Recht des Landesherrn auf die Münzprägung) in einer bis dahin unvorstellbaren Weise an sich. Als direktes Vorbild der neuen Münzen dienten die sächsischen Guldengroschen, (das silberne Äquivalent des rheinischen Goldguldens) die nach der Leipziger Münzordnung (1500) geprägt wurden (Abb. 3). Die zum alltäglichen Gebrauch bestimmten Böhmischen Groschen wurden dagegen nur in geringer Menge geprägt. Sowohl in Joachimsthal als auch in Annaberg wurden in den letzten Jahren archäologische Untersuchungen im Bereich der dortigen Münzstätten durchgeführt. Bei den Grabungen im Annaberger Franziskanerkloster entdeckte man neben Relikten der seit 1539 im ehemaligen Klosterwestflügel eingerichteten Münzprägestätte auch kleine Schmelzöfen, in denen das angelieferte Metall zu münzfähigem Silber feingebrannt wurde. Das Kloster war 1539 im Zuge der Reformation von den Franziskanern verlassen worden. Während die Münzstätte bereits zwei Jahre später aufgrund des Lärms beim Prägevorgang aus den hohen Klostergemäuern auszog, verblieben die metallurgischen Gewerke auf dem ehemaligen Klosterareal. Dies belegen die in Anzahl und Erhaltung außergewöhnlichen Befunde und Funde, die mit Darstellungen in Agricolas De re metallica libri XII vergleichbar sind (Abb. 4) und anhand dessen folgendes Szenario rekonstruiert werden kann: Das Silber wurde mit Fuhrwerken Měření sil Bez hranic? na saské straně podnítila intenzivní zvýšení prospektorských aktivit v české části Krušnohoří. Ty byly nakonec úspěšné, neboť roku 1516 byla u osady Kunrátov, později nazvané Jáchymov, na panství Loket objevena vydatná ložiska stříbra. Území bylo již roku 1434 dáno císařem Zikmundem do zástavy hraběcímu rodu Šliků. Již v roce 1520 se Jáchymov (Obr. 2) stal svobodným hornickým městem. Vytěžené stříbro však bylo podle zemských zákonů možné vyvážet do ciziny pouze ve formě mincí. Proto se na přelomu let 1519/1520 začalo s ražením jáchymovského guldenu, později zvaného tolar. S podporou zemského sněmu Českého království (shromáždění zástupců šlechty, církve a měšťanů), který v lednu 1520 schválil ražení, si rod Šliků dosud nepředstavitelným způsobem pro sebe uchvátil královský mincovní regál (výhradní právo zemského panovníka razit mince). Jako přímý vzor nových mincí posloužily saské guldengroše (stříbrný ekvivalent rýnského zlatého guldenu), které byly raženy podle Lipského mincovního řádu (1500) (Obr. 3). České groše určené pro denní potřebu byly naopak raženy jen v malém množství. V Jáchymově i Annabergu se v uplynulých letech prováděl archeologický výzkum v místech tehdejších mincoven. Při vykopávkách v annaberském františkánském klášteře byly kromě pozůstatků mincovní dílny zřízené roku 1539 v západním křídle bývalého kláštera nalezeny i malé tavicí pece, v nichž se z dodaného kovu vytavovalo stříbro použitelné pro výrobu mincí. V roce 1539 v rámci reformačního hnutí františkáni klášter opustili. Mincovna se již o dva roky později kvůli hluku při ražení mincí ve vysokých klášterních prostorách odstěhovala, avšak metalurgické nářadí v bývalém klášterním areálu zůstalo. Dokládá to neobvyklé množství a zachovalost nálezů a objevů, které jsou srovnatelné s popisy v Agricolově spisu De re metallica libri XII (Obr. 4) a na jejichž základě je možné rekonstruovat následující scénář. Stříbro bylo na povozech dopraveno z tavičské hutě do mincovny, kde je kontrole podrobil vardajn, mincovní kontrolor. Dovezený kov byl společně s ta- E E 5a/b Kräftemessen Ohne Grenzen? von der außerhalb liegenden Schmelzhütte zur Münze gebracht und einer Probe durch den Wardein (der Münzbeamte) unterzogen. Das angelieferte Metall wurde mit einem Flussmittel, zumeist Blei, in den Ansiedescherben (Probiergefäß) gelegt (Abb. 5a, b). Der Scherben kam in eine Muffel, die in die Brennkammer des Muffelofens geschoben und mit glühender Holzkohle bedeckt wurde. Der artige gemauerte Muffelöfen aber auch transpor table Probieröfen wurden bei den Grabungen im südlichen Kreuzgang und Kreuzganginnenhof freigelegt. Das Metall wurde langsam erhitzt, bis die unedlen Metalle zu einer bunten Glasurschicht verkocht waren. Danach wurde der Ansiedescherben mit einer Kluft (Zange) entnommen und abgekühlt. In der Mitte des Probiergefäßes befand sich nun das fast reine Silber in Form einer kleinen Metall kugel. Die Silberkugel wurde in eine Aschkupelle gegeben, um auch die letzten Reste von unedlen Metallen (bspw. Blei) zu entfernen. Die Kupelle wur de nochmals in den Probierofen gelegt und langsam erhitzt, bis jegliche unedle Metallreste durch die Asche der Kupelle aufgesogen waren. Übrig blieb das reine Silber, das vom Wardein gewogen und mit dem Ausgangswert verglichen wurde. Je nach Wertigkeit der Metalllieferung, zahlte er den Fuhrmann aus. Da die Ansiedescherben und Kupellen nicht wieder verwendet werden konnten, wurden solche Gefäße über die Jahrzehnte in Größenordnungen benötigt und entsorgt. Die Grabungen in Annaberg brachten dementsprechend Tausende davon zu Tage. In Joachimsthal war die Münzstätte gemeinsam mit dem Bergamt und dem Rathaus in einem neu errichteten, sehr repräsentativen Gebäude im Renaissancestil gegenüber der Kirche St. Joachim und St. Anna in der Oberstadt untergebracht. Dort befanden sich im sogenannten Maßhaus (großer Saal) ebenfalls Öfen und Herde verschiedenster Art und Größen. Die Anzahl der Einwohner von Joachimsthal stieg auf astronomische , über 900 Bergwerke waren in Betrieb. Neben großen Handelshäusern investierten dort auch sächsische Unterneh mer, die hier viele Kuxe, d.h. Anteile an Bergwerken, besaßen. Die regen Handels- und Wirtschaftsbeziehungen wurden u.a. über die Straße von Annaberg über Wiesenthal nach Joachimsthal getätigt. Für die Entfaltung der Bergbautätigkeit war eine Modernisierung der bergrechtlichen Gesetzgebung unabdingbar. Die Schneeberger und vor allem die Annaberger Bergordnung waren deutlich auf das Měření sil Bez hranic? vidlem, většinou olovem, vložen do struskovacího střepu (prubířské nádoby) (Obr. 5a/b). Střep se položil do mufle, která se zasunula do muflové pece a pokryla žhavým dřevěným uhlím. Takové zděné muflové pece, ale i přemístitelné prubířské pece, byly při vykopávkách odkryty v jižní křížové chodbě a v rajském dvoře. Kov se pomalu rozpaloval a neryzí kovy se spekly v barevnou vrstvu glazury. Poté byl struskovací střep kleštěmi vyňat a ochlazen. V nádobce zůstalo téměř čisté stříbro v podobě malé kovové kuličky. Stříbrná kulička byla položena do popelové kapelky, aby se odstranily i poslední zbytky neušlechtilých kovů (např. olova). Kapelka se znovu vložila do prubířské pece a pomalu se zahřívala, dokud se všechny zbytky neryzích kovů nevsákly do popela. Zůstalo jen ryzí stříbro, které vardajn zvážil a porovnal výsledek s výchozí váhou. Podle hodnoty dodávky kovu pak zaplatil povozníkovi. Protože struskovací střepy ani kapelky nebylo možné použít opakovaně, bylo jich za desetiletí použito a zahozeno obrovské množství. Vykopávky v Annabergu jich odhalily tisíce. V Jáchymově byla mincovna spolu s báňským úřadem a radnicí umístěna ve velmi reprezentativní, v renesančním slohu nově zřízené budově stojící naproti kostelu sv. Jáchyma a sv. Anny v horní části města. Tam se také v tzv. mázhauzu (velkém sále) nacházely pece a výhně různých druhů a velikostí. Počet obyvatel Jáchymova stoupl na astronomických , v provozu bylo více než 900 dolů. Vedle velkých obchodních firem tam investovali i saští podnikatelé, kteří zde vlastnili mnoho kuxů, tedy podílů na důlních společnostech. Čilé obchodní a hospodářské vztahy se mimo jiné realizovaly po silnicích z Annabergu přes Wiesenthal do Jáchymova. Pro rozvíjení hornické činnosti byla nepostradatelná modernizace hornického zákonodárství. Schneeberský a především Annaberský horní řád byly výrazně zaměřené na direktivní princip. To znamená, že se přednostně a směrodatně posilovala kontrola hornické správy zemským vládcem. Zásady Annaberského horního řádu se v roce 1518 přenesly do Jáchymovského horního řádu a převzala je řada českých revírů. Roku 1548

132 Kräftemessen Ohne Grenzen? Direktionsprinzip ausgerichtet. Das bedeutet, dass vorzugsweise die landesherrliche Kontrolle der Bergbauverwaltung maßgeblich zunahm. Die Grundsätze der Annaberger Bergordnung flossen 1518 in die Joachimsthaler Bergordnung ein und wurden von einer Reihe böhmischer Reviere übernommen. Im Jahre 1548 wurde die ergänzte Joachims thaler Bergordnung zur königlichen Bergordnung, welche bis zur Herausgabe des allgemeinen österreichischen Berggesetzes 1854 gültig blieb. Die sich rasch entwickelnden Bergstädte im Erzgebirge zeichneten sich durch ein hohes kulturelles Niveau aus. In Annaberg, dass um 1500 bereits über 5000 Einwohner zählte, unterhielt Herzog Georg der Bärtige ein eigenes Fürstenhaus im Franziskanerkloster, Hans Hesse malte den berühmten Annaberger Bergaltar und Adam Ries eröffnet 1522 seine Rechenschule. In der Joachimsthaler Lateinschule waren häufig sächsische Gelehrte wie Johannes Mathesius oder der Musiker Nikolaus Hermann tätig und bewirkten damit einen intensiven Kulturaustausch. Darüber hinaus wirkten in Joachimsthal die Gelehrten Lazarus Ercker von Schreckenfels sowie Georgius Agricola, welcher aus den intensiven Gesprächen mit dem Joa chimstaler Hüttenschreiber Lorenz Bermann Kenntnisse für sein erstes Werk Bermannus, sive de re metallica schöpfte. Das Erz hatte viele Bewohner der Bergstädte wohlhabend gemacht. Archäologische Funde be - legen, dass die repräsentativen Wohnhäuser aus Stein über reich verzierte Kachelöfen verfügten, man sich nach der neuesten Mode kleiden und schmücken konnte (Abb. 6) und auf dem Esstisch neben Getreideprodukten exotische Früchte und Gewürze standen (Abb. 7). Schwarzer Pfeffer wurde über weite Handelswege aus Südostasien, Feigen und Reis aus Norditalien importiert. In Joachimsthal lag direkt vor dem Gebäude der Münze der Marktplatz, auf dem neben Waren des täglichen Gebrauchs auch exotische Früchte und importierte Lebensmittel gekauft werden konnten. Zahlreiche bergbautechnische Neuerungen wur den im Verlauf des 16. Jahrhunderts in den erzgebirgischen Revieren erfunden, erprobt und ein gesetzt. Sie bildeten die Grundlage für die Entwicklung der Bergbautechnik der nächsten Jahr - hunderte. Große Probleme bereiteten im Bergbau die Bewältigung der einsickernden Grubenwasser, die immer längeren Förderwege und die größeren Měření sil Bez hranic? se doplněný Jáchymovský horní řád stal královským horním řádem, který zůstal v platnosti až do vydání obecného rakouského horního zákona v roce Rychle se rozvíjející hornická města v Krušných horách se vyznačovala vysokou kulturní úrovní. V Annabergu, který kolem roku 1500 už měl více než 5000 obyvatel, udržoval vévoda Jiří Vousatý svůj knížecí dům ve františkánském klášteře, Hans Hesse namaloval slavný Annaberský hornický oltář a Adam Ries v roce 1522 otevřel svou počtářskou školu. V jáchymovské latinské škole často působili saští učenci jako Johannes Mathesius nebo hudebník Nikolaus Hermann, a tím tak podporovali intenzivní kulturní výměnu. Kromě nich v Jáchy mově pracovali třeba Lazarus Ercker ze Schreckenfelsu a Georgius Agricola, který z intenzivních rozhovorů s jáchymovským hutním písařem Lorenzem Bermannem čerpal znalosti pro své první dílo Bermannus, sive de re metallica. Stříbrný kov dopomohl mnoha obyvatelům horních měst k blahobytu. Archeologické nálezy dokládají, že v reprezentativních kamenných obytných domech byla bohatě zdobená kachlová kamna, že se lidé mohli oblékat a zdobit podle poslední módy (Obr. 6) a na jídelním stole měli vedle obilných výrobků i exotické ovoce a koření (Obr. 7). Černý pepř se po dlouhých obchodních cestách dovážel z jihovýchodní Asie, fíky a rýže ze severní Itálie. V Jáchymově byl přímo před budovou mincovny trh, na němž bylo možné koupit nejen předměty denní potřeby, ale i exotické ovoce a dovážené potraviny. V krušnohorském revíru byly v průběhu 16. století vynalezeny, vyzkoušeny a do praxe zavedeny četné hornické novinky, které představovaly základnu vývoje hornické techniky příštích staletí. Velkým problémem hornictví bylo zvládnutí prosakující důlní vody, stále delší důlní chodby pro přepravu vytěžené rudy a její rostoucí množství. Technickým řešením bylo vodní kolo, svého času největší nasazený důlní stroj. Dosud nejstarší vodní kolo v Německu z doby kolem roku 1500 bylo objeveno v roce 2016 při montánních archeologických výzkumech v jednom dole ve Schneebergu/Bad Schlema (Sasko) (Obr. 8a, 8b). E E 1 Karte der Markgrafschaft Meißen von Hiob Mageburg, Holzschnitt von Mapa míšeňského markrabství od Hioba Magdeburga, dřevořez z roku Der Stadtkern von Joachimsthal Stadtplatz um die Kirche und Königliche Münze von Johann Nepomuk Miessl. Střed města Jáchymova náměstí okolo kostela a královská mince od Johanna Nepomuka Miessla. 3 Guldengroschen aus Schneeberg ( ). Kurfürsten Friedrich III. und Johann I. sowie Taler aus Joachimsthal, Grafen Schlick. Guldengroše ze Schneebergu ( ). Kurfiřti Fridrich III. a Jan a také tolar z Jáchymova, rod Šliků. 259 Kräftemessen Ohne Grenzen? 1 2 Měření sil Bez hranic? 3

133 Kräftemessen Ohne Grenzen? Fördermengen. Die technische Lösung war das Kehrrad, die seinerzeit größte im Bergbau eingesetzte Maschine. Das bislang älteste Kehrrad in Deutschland wurde 2016 bei montanarchäologischen Untersuchungen in einem Bergwerk aus der Zeit um 1500 in Schneeberg bei Bad Schlema (Sachsen) entdeckt (Abb. 8a, 8b). Mit dem über 11 m durchmessenden Rad wurden große Mengen Erz und Grubenwasser nach über Tage und Baumaterial oder Berg leute nach unter Tage gefördert. Dafür konnte die Laufrichtung über zwei gegenläufig angebrachte Schaufelreihen, die über ein Gestängesystem im Wechsel geflutet wurden, umgekehrt werden. Der Bau, Einbau und Betrieb solcher Maschinen benötigte eine übergeordnete Koordinierung und genügend Kapital, das vermutlich von mehreren Grubenbesitzern aufgebracht wurde. Der Bergbau und die damit verbundenen Produk tionsbereiche haben maßgeblich zur Veränderung der Umwelt und Landschaft des Erzgebirges im 15. und 16. Jahrhundert beigetragen. Während am Rand der stark aufgelichteten Fichten- und Tannenwälder vereinzelt Himbeersträucher wuchsen, mögen Stockausschläge von Buchen, kleine Birken und Ahorn das übrige Bild bestimmt haben. Entlang der Hänge kündeten rauchende Kohlemeiler vom Energiehunger des Bergbaus, denn Holzkohle war die einzige transportable Energiequelle dieser Zeit und die Hüttenwerke verschlangen große Mengen um das Erz zu schmelzen. Insbesondere die alten, gerade gewachsenen Tannen waren auch in den Städten als Bauholz begehrt und wurden über die Flüsse bis nach Dresden geflößt. Obwohl gutes Holz damit teuer war, stellte der Bau hölzerner Maschinen in den Bergwerken eine lohnende Investition dar. Ab der Mitte des 16. Jahrhunderts begann die Silberproduktion im Erzgebirgsraum zu sinken und kam schließlich fast zum Erliegen. Der Rückgang wurde zusätzlich durch eine europaweite Inflation beschleunigt. Měření sil Bez hranic? S pomocí kola o průměru jedenáct metrů byla velká množství rudy a důlní vody dopravována na povrch, a naopak stavební materiál nebo horníci do hlubin dolu. K tomu účelu bylo možné obrátit směr pohybu kola díky dvěma řadám navzájem protichůdně připevněných lopatek. S pomocí převodového systému se pak změnil svrchní náhon na tu či onu stranu kola. Stavba takových strojů, jejich umístění a uvedení do provozu vyžadovaly nadřazenou koordinaci a dostatečně velký kapitál, na který se pravděpodobně složilo více majitelů dolů. Hornictví a s ním spojené výrobní obory zásadně přispěly ke změně životního prostředí a krajiny Krušných hor v 15. a 16. století. Na kraji silně prořídlých smrkových a jedlových lesů ojediněle rostly keře maliníku. Další obraz určovaly zřejmě výmladkové lesy složené z buků, malých bříz a javorů. Podél svahů svědčily uhelné milíře o energetickém hladu hornictví, neboť dřevěné uhlí bylo v té době jediným přenosným energetickým zdrojem a hutě ho spotřebovaly ohromné množství na tavení rudy. Obzvláště staré, rovně rostlé jedle byly žádané také ve městech jako stavební dřevo a byly formou vorů plaveny po řekách až do Drážďan. Přestože dobré dřevo tímto zdražilo, stavba dřevěných strojů v dolech představovala investici, jež se vyplácela. Od poloviny 16. století se začala výroba stříbra v Krušnohoří snižovat a nakonec téměř skončila. Pokles navíc urychlila celoevropská inflace. Literatur(Literatura: Agricola 2006; Bock (in Bearbeitung); Bock/Hemker; Horák/Kašpar 2009; Stromer 1984; Suhling 1996; Vorel 2009; Wölfel 1987 E 8a/b 262 E Abbildung eines Raumes mit Muffelofen. Die Muffel A, ihr Fensterchen B, ihr Steglein C, Backsteine D, die Eisentür E, ihr Fensterchen F, der Blasebalg G, das meißelförmige Gerät H, der Eisenring, den manche anstelle eines Testscherbens verwenden I, das Pistil zum Stampfen der Asche im Ring K. Die Figur links hält eine Kluft in den Händen. Obrázek místnosti s muflovou pecí (Popisky k obrázku: mufle A, její okénko B, její můstek C, cihly D, železná dvířka E, jejich okénko F, měch G, nástroj ve tvaru sekáče H, železný kruh, který mnozí používají místo testovacího střepu I, tlouk k drcení popela v kruhu K. Postava vlevo drží v rukou kleště. 5a Auswahl an Probiergefäßen aus dem Annaberger Fundmaterial: v.l.n.r.: Aschkupelle, Dreieckstiegel, Ansiedescherben. Výběr z prubířských nádobek z annaber - s kého nálezu, zleva doprava: popelová kapelka, trojboký prubířský kelímek, struskovací střep. 5b Abbildung von Probiergefäßen: v.l.n.r.: Aschkupelle, Dreieckstiegel, Ansiedescherben. Zobrazení prubířských nádobek, zleva doprava: popelová kapelka, trojboký prubířský kelímek, struskovací střep. Kräftemessen Ohne Grenzen? 4 5a 5b Měření sil Bez hranic?

134 Kräftemessen Ohne Grenzen? 8a Měření sil Bez hranic? 6 7 8b 6 Gürtelfragment aus Schneeberg (SB-03), 16. Jahrhundert. E Část pásu ze Schneebergu (SB-03), 16. století. 7 In dem Ausschnitt aus der Küchenszene mit Christus in Emmaus von Joachim Beuckelaer (ca. 1560) ist eine Vielfalt an exotischen Früchten und Gewürzen dargestellt. Na výřezu z Kuchyňského výjevu s Kristem v Emauzích od Joachima Beuckelaera (asi 1560) je zobrazeno rozmanité exotické ovoce a koření. 8a Darstellung eines Kehrrades in Georg Agricolas De re metallica. Zobrazení důlního kola v díle Georga Agricoly De re metallica. 8b Eine schematische Darstellung des Kehrrades aus Bad Schlema. Farblich markiert sind die Teile, die bisher dokumentiert und eindeutig zuge ordnet werden konnten (Welle: grün und blau, Radarme: gelb, Radkränze und Schaufeln: rot). Schématické zobrazení důlního kola z Bad Schlema. Barevně vyznačeny jsou ty části, které byly doposud zdokumentovány a mohly být jednoznačně přiřazeny. (Hřídel: zeleně a modře, paprsky kola: žlutě, obruč kola a lopatky: červeně). 262 E 263 Petr Schneider Der Erzgebirgsraum und die Anfänge der Talerwährung Krušnohoří a počátky tolarové měny Die Kumulation größerer Barschaften infolge der Entfaltung von Handel und Handwerk ging in Mitteleuropa Ende des 15. und vor allem im Verlauf des 16. Jahrhunderts Hand in Hand mit einer zunehmenden Rentabilität der Silbererzförderung im Tiroler Schwaz, dem mitteldeutschen Harz sowie im sächsischen und letztlich auch böhmischen Erzgebirgsraum einher. Günstige Wirtschaftsbedingungen und reiche Rohstoffquellen erlaubten während der Jahre 1496 bis 1498 in Tirol die Einführung von großen, schweren Silberguldinern. Die angeführten Münznominale haben zwar keine größere Verbreitung erzielt, jedoch die weitere Entwicklung des mitteleuropäischen Münzwesens vorweggenommen. Schon im Mai 1500 kam es nach Absprache unter den führenden Wettinern zur Herausgabe der sog. Leipziger Münzordnung. Auf deren Grundlage wurde nicht nur der Umlauf fremder Nominale ausgenommen der Prager Groschen unter Verbot gestellt, sondern vor allem ein nahezu 30 g wiegender Guldengroschen im Wert von 21 Groschen geprägt, der so im Geldumlauf ein Äquivalent zum Rheinischen Gulden darstellte. Die ältesten Guldengroschen faszinieren bis heute durch ihr unkonventionelles, geradezu imposantes Aussehen. Auf der Vorderseite tragen sie das Brustbild Herzogs Friedrichs III. des Weisen und auf der Rückseite stellen sie die frontal einander zugekehrten Brustbilder von dessen jüngeren Bruder Johann und dem Sachsenherzog Albrecht III., des Onkels der beiden, dar; nach dessen Tod dann das Bild Georgs des Bärtigen. Für diese in einer analogen bildnerischen Ausführung offenbar bis 1525 in der Münzstätte Annaberg geprägten Emissionen hat sich später wegen der Kopfbedeckungen der Wettiner Herrscher im Volksmund die Bezeichnung Klappmützentaler eingebürgert. Durch eine gänzlich andere bildnerische Konzeption sticht der seltene Guldengroschen mit der Darstellung der hl. Katharina auf der Vorderund dem sächsischen Wappen auf der Rückseite Kumulace větších finančních hotovostí v důsledku rozvoje obchodu a řemesel byla koncem 15. a zejména v průběhu 16. století ve střední Evropě doprovázena zvyšující se rentabilitou těžby stříbrné rudy v tyrolském Schwazu, středoněmeckém Harzu a v saském a později též českém Krušnohoří. Příznivé hospodářské podmínky a dostatek surovinových zdrojů umožnily v letech 1496 až 1498 v Tyrolsku zavedení velkých těžkých stříbrných guldinerů. Uvedené nominály sice nedoznaly většího rozšíření, předznamenaly však další vývoj středoevropského mincovnictví. Již v květnu roku 1500 došlo po dohodě mezi představiteli saského panovnického rodu Wettinů k vydání tzv. Lipského mincovního řádu. Na jeho základě byl nejen zakázán oběh zahraničních nominálů, vyjma pražských grošů, ale především ražen téměř 30 gramů vážící stříbrný zlatníkový groš (Guldengroschen) v hodnotě 21 grošů (respektive 7 schreckenberských grošů), který tak v peněžním oběhu představoval ekvivalent zlatého rýnského. Nejstarší zlatníkové groše dodnes upoutávají svým netradičním až impozantním vzhledem. Na líci nesou poprsí kurfiřta Fridricha III. Moudrého a na rubu zobrazují čelně k sobě otočená poprsí jeho mladšího bratra Jana a jejich strýce saského vévody Albrechta III., po jeho smrti pak Jiřího Vousatého. Pro tyto emise, ražené v obdobném výtvarném provedení patrně v mincovně v Annabergu do roku 1525, se později podle pokrývky hlavy wettinských panovníků vžilo lidové označení Klappmützentaler. Zcela odlišným výtvarným pojetím vyniká vzácný zlatníkový groš s vyobrazením sv. Kateřiny na líci a saským znakem na rubu (tzv. Katharinentaler), který byl ražen patrně v nově zřízené mincovně v Buchholzu roku Poloviční nominály,

135 Kräftemessen Talerwährung (sog. Katharinentaler) hervor, der offenbar in der 1505 neu eingerichteten Münze zu Buchholz geprägt wurde. Die halbwertigen Nominale, also Halbguldengroschen, zeichneten sich dann durch einen sächsischen Schild, geschmückt mit einem Helm samt Helmzier oder Kleinod auf der Vorderseite sowie einer Darstellung des Hl. Johannes des Täufers auf der Rückseite aus. Bei den alltäglichen Handelstransaktionen wurden aber immer noch vorwiegend Schreckenberger und Meißner Groschen verwendet, wie die Rechnungsbücher verraten, in denen die Beträge noch lange Jahrzehnte in Schock Groschen angegeben wurden. Die sächsischen Guldengroschen wurden jedoch schon bald zu einer auch auf den europäischen Märkten begehrten Kommodität. Das Bestreben der Wettiner ging dahin, zwecks einer gewissen Währungseinigung Abkommen mit weiteren Münzherren zu treffen, bspw. mit dem Erzbistum Magdeburg, dem Bistum Halberstadt, mit den Grafen von Mansfeld und schließlich am 3. Juli 1520 mit dem böhmischen Grafengeschlecht Schlick. Das Münzwesen der Schlicks hing unmittelbar mit der intensiven Entwicklung der Silbererzförderung auf der böhmischen Seite des Erzgebirges zusammen, und zwar im Gebiet um Schlackenwerth/ Ostrov, wo bald darauf die königliche Bergstadt St. Joachimsthal/Jáchymov gegründet wurde. Die Besitzer dieser Domäne, die Schlicks von Weißkirchen/Holitsch und Passaun, lieferten zunächst das geförderte Silber über Nürnberger Kaufherren auf die europäischen Märkte. Später haben sie im Einvernehmen mit dem Landtag vom 9. Januar 1520 dem König Ludwig II. (I.) Jagiello von Böhmen und Ungarn die Zustimmung zur Errichtung einer eigenen Münzstätte und zur lukrativen Prägung großer, schwerer Nominale nach sächsischem Vorbild abgerungen. Für diese hat sich in den deutschen Ländern schon bald nach dem Entstehungsort die Bezeichnung Joachimsthaler eingebürgert, die später nur in der Kurzform Thaler bzw. Taler (tschechisch tolar) gebraucht wurde. Die ältesten Taler aus St. Joachimsthal wurden bereits 1519 illegal in den Kellergewölben von Schloss Freudenstein als Schaustücke für Repräsentanten des böhmischen Landtags geschlagen. Als Urheber ihrer bildnerischen Gestaltung gilt in der Regel der Leipziger Stempelschneider Melchior Peuerlein. Auf der Vorderseite tragen sie den doppelschwänzigen böhmischen Löwen mit der könig- Nur Měření sil Tolarová měna tedy půlzlatníky (Halbguldengroschen), se pak vyznačovaly saským štítem zdobeným přilbou s klenotem na líci a vyobrazením sv. Jana Křtitele na rubu. Při každodenních obchodních transakcích se však stále užívaly převážně schreckenberské nebo míšeňské groše, což dokládají účetní prameny, ve kterých byly částky ještě dlouhá desetiletí uváděny v kopách grošů. Saské zlatníkové groše se ovšem záhy staly poptávanou komoditou také na evropských trzích. Snahou Wettinů bylo za účelem určité měnové unifikace uzavírat konvence s dalšími mincovními pány, např. s arcibiskupstvím v Magdeburku, biskupstvím v Halbestadtu, s hrabaty z Mansfeldu a konečně 3. července 1520 s českým hraběcím rodem Šliků. Mincovnictví Šliků přímo souvisí s intenzivním rozvojem těžby stříbrné rudy na české straně Krušných hor, v oblasti kolem Ostrova, kde bylo krátce nato založeno královské horní město Jáchymov. Majitelé zdejšího panství Šlikové z Holíče a Pasounu nejprve dodávali prostřednictvím norimberských obchodníků vytěžené stříbro na evropské trhy. Později si však se souhlasem zemského sněmu z 9. ledna 1520 vymohli na králi Ludvíku I. Jagellon - ském svolení se zřízením vlastní mincovny a s lukrativní ražbou velkých těžkých nominálů podle saského vzoru. Pro tyto nominály se v německých zemích záhy vžilo podle místa jejich vzniku označení joachimsthaler (jáchymovský), později už jen zkráceně thaler, respektive tolar. Nejstarší jáchymovské tolary byly zřejmě raženy již koncem roku 1519 ilegálně ve sklepení zámku Freudenstein jako ukázky pro reprezentanty českého zemského sněmu. Za autora jejich výtvarného provedení bývá považován lipský řezač želez Melchior Peuerlein. Na líci nesou českého dvouocasého lva s královskou titulaturou v opise. Na výtvarně propracovanějším rubu je zobrazena postava stojícího sv. Jáchyma se šlikovským erbem u nohou a opisem, který odkazuje na skutečné emitenty Štěpána Šlika a jeho bratry (Obr. 1). Krom tolarů byly ještě raženy jeho násobky (Obr. 2) a díly půltolary a čtvrttolary (Obr. 3 4); třetinu mincovní produkce měly tvořit pražské groše (Obr. 5). Na mladších E E 1/2/ /5/ Kräftemessen Talerwährung lichen Titulatur in der Umschrift. Auf der künstlerisch besser durchgearbeiteten Rückseite ist die stehende Gestalt des Hl. Joachim mit dem Schlickschen Wappen zu seinen Füßen dargestellt, was auf die wahren Münzherren verweist: auf Stephan Schlick und dessen Brüder (Abb. 1). Außer Talern wurden sowohl Vielfache (Abb. 2) als auch Teile geprägt: Halb- und Vierteltaler (Abb. 3 4); ein Drittel der Münzproduktion sollten Prager Groschen bilden (Abb. 5). Auf jüngeren Prägungen dominiert dann das Familienwappen der Schlick, geschmückt mit drei Helmen samt Helmzier und dem Hl. Joachim im Hintergrund (Abb. 6). Für den Betrieb von Silbergruben und Münzstätte sorgte anfänglich vorwiegend sächsisches Personal. In erster Linie muss der Berghauptmann Heinrich Könneritz genannt werden, der weitere Fachleute in das sich dynamisch entwickelnde St. Joachimsthal brachte, namentlich Ulrich Gebhart und Stephan Gemisch, zwei Mitarbeiter der Leipziger Münzstätte, die für die technische Durchführung der Münzprägung Sorge trugen. Er selbst hat sich dann um die Ausarbeitung einer Bergordnung nach dem Vorbild der Stadt Annaberg verdient gemacht, die im Jahr 1518 im Druck erschienen ist. Die engen Bindungen der Grafen Schlick selbst an das sächsische Milieu lassen sich gleichfalls durch deren häufige Besuche Leipzigs und Verhandlungen mit dem Stadtrat belegen. Gerade das erwähnte Leipzig und die dortigen Edelmetallmärkte spielten eine wichtige Rolle für die Verbreitung des Rufs der Schlickschen Prägungen. Diese fesselten die Käufer gewiss nicht nur mit ihrem ansprechenden Aussehen, sondern auch mit ihrem Feingehalt von über 93 % (d. h. mindestens 27,34 g reines Silber), der vielfach höher war als bei den sächsischen Münzen. Schätzungen zufolge könnte die Produktion der St. Joachimsthaler Münzstätte im Zeitraum von 1519/1520 bis 1528 eine Zahl von drei Millionen Talern erreicht haben, womit sie die Prägung der Wettiner Guldengroschen übertraf, die nach und nach immer häufiger auch als Taler bezeichnet wurden. Die Bezeichnung der Geldeinheit Reichstaler wurde dann ausdrücklich in der Reichsmünzordnung von 1556 angeführt. Das geschah allerdings erst einige Jahrzehnte nachdem der Familie Schlick das Münzrecht entzogen worden war, da Ferdinand I. von Habsburg, der neue König von Böhmen, die Joachimsthaler Münzstätte unmittelbar der Rechtsbefugnis des Herrschers unterstellte. zur Ansicht Měření sil Tolarová měna ražbách pak dominuje šlikovský rodový erb zdobený třemi přilbami s klenotem a sv. Jáchymem v pozadí (Obr. 6). Provoz dolů a mincovny byl od počátku zajištěn převážně saským personálem. Především je třeba uvést horního hejtmana Heinricha Könneritze, který do dynamicky se rozvíjejícího Jáchymova přivedl další odborníky, jmenovitě dva pracovníky lipské mincovny Ulricha Gebharta a Stephana Gemische, kteří technicky zajistili realizaci mincovní ražby. On sám se pak zasloužil o vypracování horního řádu podle vzoru města Annabergu, který tiskem vyšel roku Těsné vazby samotných Šliků na saském prostředí lze rovněž doložit jejich častými návštěvami Lipska a jednáními s městskou radou. Právě zmiňované Lipsko a zdejší trhy s drahými kovy sehrály důležitou roli v šíření věhlasu šlikovských ražeb. Kupce jistě upoutaly nejen poutavým vzhledem, ale také jakostí více než 93 % (tj. nejméně 27,34 g čistého stříbra), která byla mnohdy vyšší než u saských mincí. Odhaduje se, že za období 1519/ 1520 až 1528 mohla dosáhnout produkce jáchymovské mincovny dokonce částky tři miliony tolarů a zastínila tak ražbu wettinských zlatníkových grošů, které byly postupně stále častěji nazývány také jako tolary. Označení peněžní jednotky říšský tolar je pak výslovně uvedeno v říšském mincovním řádu z roku To však bylo již několik desetiletí po odejmutí mincovního práva rodině Šliků, neboť nový český král Ferdinand I. Habsburský převedl v září 1528 jáchymovskou mincovnu přímo pod panovnickou správu. Jáchymovský tolar a saský zlatníkový groš tedy stály na počátku nové, více než tři a půl století trvající peněžně-historické epochy, která je v numismatice označována jako tolarové období. Svým způsobem odkaz těchto mincí přežívá dál v jedné z nejrozšířenějších světových měn americkém dolaru, který dostal své pojmenování právě podle českého tolaru.

136 Kräftemessen Talerwährung Der Taler aus St. Joachimsthal und der sächsische Guldengroschen standen somit am Beginn einer neuen, über dreieinhalb Jahrhunderte andauernden geldhistorischen Epoche, die in der Numismatik als Talerperiode bezeichnet wird. Gewissermaßen lebt der Nachhall dieser Münzen in einer der meistverbreiteten Weltwährungen fort im amerikanischen Dollar, dessen Name vom böhmischen tolar herrührt. Literatur/Literatura: Arnold 1980; Fiala 1890 und 1891; Haupt 1974; Keilitz 2010; Kubátová/Filip/Bok 2012; Nemeškal/Vorel 2010; Sejbal 1997; Vorel 2003; Weber [ 161 ] 2 [ 166 ] 3 [ 164 ] Měření sil Tolarová měna 1 Taler der Grafen Stephan Schlick gemeinsam mit seinen Brüdern. Münzstätte: Sankt Joachimsthal, Münzmeister Ulrich Gebhart. Durchmesser: 41,0 mm; Gewicht: 29,01 g. Vorderseite: der böhmische Löwe, Umschrift LVDOVICVS PRIM D GRACIA REX BO. Rückseite: stehender hl. Joachim mit Wappenschild der Grafen Schlick bei den Beinen, Umschrift AR DOMI SLI STE ET FRAU COM D B. Böhmen, ohne Jahr (1519/ ). Tolar hraběte Štěpána Šlika a jeho bratrů. Mincovna Jáchymov, mincmister Ulrich Gebhart. Přední strana: český lev, nápis LVDOVICVS PRIM D GRACIA REX BO. Zadní strana: stojící sv. Jáchym s erbem hraběte Šlika u nohou, nápis AR DOMI SLI STE ET FRAU COM D B. Čechy, bez letopočtu (1519/ ). 2 Doppeltaler der Grafen Stephan Schlick gemeinsam mit seinen Brüdern. Münzstätte: Sankt Joachimsthal, Münzmeister Stephan Gemisch. Durchmesser: 44,9 mm; Gewicht: 57,97 g. Vorderseite: der böhmische Löwe, Umschrift LVDOVICVS PRIMVS DEI GRACIA REX BOEM 15Z0. Rückseite: stehender hl. Joachim mit Wappenschild der Grafen Schlick bei den Beinen, Umschrift SANCTVS JOACHIM / ARMA DNOR SLICOMV STE- FANI ET FRATR CO- MITV D BASAIA. Böhmen, E 2tolar hraběte Štěpána Šlika a jeho bratrů. Mincovna Jáchymov, mincmister Stephan Gemisch. Přední strana: český lev, nápis LVDOVICVS PRIMVS DEI GRACIA REX BOEM 15Z0. Zadní strana: stojící sv. Jáchym s erbem hraběte Šlika u nohou, nápis SANCTVS JOACHIM / ARMA DNOR SLICOMV STEFANI ET FRATR COMITV D BASAIA. Čechy, Halbtaler der Grafen Stephan Schlick gemeinsam mit seinen Brüdern. Münzstätte: Sankt Joachimsthal, Münzmeister Stephan Gemisch. Durchmesser: 34,0 mm; Gewicht: 14,52 g. Vorderseite: der böhmische Löwe, Umschrift LVDOWICVS PRIM D GRACIA RE B. Rückseite: stehender hl. Joachim mit Wappenschild der Grafen Schlick bei den Beinen, Umschrift AR DO SLI ST E 7 FRA CO BA. Böhmen, ohne Jahr ( ). 1/2 tolar Štěpána Šlika a jeho bratrů. Mincovna Jáchymov, mincmister Stephan Gemisch. Přední strana: český lev, nápis LVDOWICVS PRIM D GRACIA RE B. Zadní strana: stojící sv. Jáchym s erbem hraběte Šlika u nohou, nápis AR DO SLI ST E 7 FRA CO BA. Čechy, bez letopočtu ( ). 266 E 4 ¼ Taler der Grafen Stephan Schlick gemeinsam mit seinen Brüdern. Münzstätte: Sankt Joachimsthal, Münzmeister Hans Weizelmann. Durchmesser: 28,8 mm; Gewicht: 7,22 g. Vorderseite: der böhmische Löwe; Umschrift: LVDOWICVS PRIM D GRACIA RE B. Rückseite: stehender hl. Joachim mit Wappenschild der Grafen Schlick bei den Beinen, Umschrift: AR DOMI SLI ST E ET FRA COM D BA. ¼ tolar hraběte Štěpána Šlika a jeho bratrů. Mincovna Jáchymov, mincmister Hans Weizelmann. Přední strana: český lev, opis LVDOWICVS PRIM D GRACIA RE B. Zadní strana: stojící sv. Jáchym s erbem hraběte Šlika u nohou, nápis AR DOMI SLI ST E ET FRA COM D BA. 5 Prager Groschen des böhmischen Königs Ludwig I. Münzstätte: Sankt Joachimsthal, Münzmeister Hans Weizelmann. Durchmesser: 28,0 mm; Gewicht: 2,41 g. Vorderseite: von doppeltem Umschriftkreis umgebene böhmische Krone, Umschrift DEI. GRATIA REX BOEMIE / LUDOUICUS PRIMUS. Rückseite: Steigender doppelschwänziger Löwe nach links. Unten rechts in der Umschrift der Wappenschild der Grafen von Schlick, Umschrift GROSSI PRAGENSES. Böhmen, ohne Jahr ( ). 267 Kräftemessen Talerwährung Pražský groš českého krále Ludvíka I. Mincovna Jáchymov, mincmistr Hans Weizelmann. Přední strana: česká koruna obklopená dvojitým kruhovým opisem DEI GRATIA REX BOEMIE / LUDOUICUS PRIMUS. Zadní strana: stojící dvouocasí lev otočený vlevo. Dole vpravu v opisu erb Šliků, nápis GROSSI PRAGENSES. Čechy, bez letopočtu ( ). 6 Taler der Grafen Stephan Schlick gemeinsam mit seinen Brüdern. Zeit Ferdinand I. ( ). Münzstätte: hl. Joachimsthal. Münzmeister Kaspar Mergenthal. Taler, 1526, Silber. Durchmesser: 41,1 mm; Gewicht: 29,903 g Štěpán Šlik a jeho bratři za vlády Ferdinanda I. Mincovna Jáchymov, mincmister Kaspar Mergenthal. Tolar, 1526, stříbro. Průměr: 41,1 mm; Váha: 28,903 g. 4 [ 165 ] 5 6 [ 160 ] Měření sil Tolarová měna

137 Enno Bünz Die Reformation in Sachsen und ihre Wechselwirkungen mit Böhmen Reformace v Sasku, Čechy a jejich vzájemné působení Die kirchliche Einheit des papstchristlichen Europa ist nicht erst durch die Reformation des 16. Jahrhunderts zerstört worden. Vorreiter dieser Entwicklung war schon Böhmen im 15. Jahrhundert. Der Prager Magister Jan Hus wurde auf dem Konstanzer Konzil 1415 aufgrund seiner theologischen Lehren als Ketzer verurteilt und verbrannt. Sein Feuertod löste die Hussitische Revolution aus, die nicht nur die kirchlichen Verhältnisse Böhmens, sondern auch Staat und Gesellschaft des Landes verwandelte und in den 20er und 30er Jahren des 15. Jahrhunderts die Nachbarländer wie Sachsen sogar militärisch bedrohte. Aufgrund der engen Verbindung des hussitischen Bekenntnisses mit nationalen Vorstellungen haben die Glaubensvorstellungen des Jan Hus und seiner Schüler nicht dauerhaft und nachhaltig über Böhmen hinaus wirken können. Es führt auch keine direkte Linie von der Theologie der Hussiten zu Martin Luther. Im Zusammenhang mit der lutherischen Reformation des 16. Jahrhunderts wurde Hus aber später als Vorreformator angesehen, da er ebenso wie Luther den Konflikt mit der Papstkirche ausgetragen hat und deshalb in eine Traditionslinie eingeordnet wurde, die zur Reformation des 16. Jahrhunderts führt. Kursachsen: Mutterland der Reformation Sachsen gilt als das Mutterland der Reformation. Dieser Rang trifft zweifellos für Kursachsen zu (Abb. 1), denn an der kursächsischen Landesuniversität Wittenberg lehrte der Augustinereremit Martin Luther, der im Streit um die Theologie und Praxis des Ablasses am 31. Oktober 1517 mit seinen 95 Thesen an die Öffentlichkeit trat und damit die Reformation auslöste. Schnell wurde die Luthersache (causa Lutheri) zu einer öffentlichen Angelegenheit, die nicht nur Papsttum und Kirche, sondern Církevní jednotu papežsky křesťanské Evropy nezničila až reformace v 16. století. Předchůdcem tohoto vývoje byly již Čechy v 15. století. Pražský mistr Jan Hus byl v roce 1415 na koncilu v Kostnici za své teologické učení odsouzen a upálen jako kacíř. Jeho smrt na hořící hranici rozpoutala husitskou revoluci, jež proměnila nejen církevní poměry v českých zemích, nýbrž i zemský stát a společnost, a ve dvacátých a třicátých letech 15. století dokonce vojensky ohrožovala sousední země, např. Sasko. Vzhledem k těsnému spojení husitského vyznání s národními představami nemohly věroučné ideje Jana Husa a jeho žáků dlouhodobě a natrvalo působit i za hranicemi českých zemí. Od husitské teologie rovněž nevede žádná přímá linie k Martinu Lutherovi. V souvislosti s luterskou reformací v 16. století se však na Husa později pohlíželo jako na předreformátora, protože stejně jako Luther žil v konfliktu s papežskou církví, a proto byl začleněn do linie tradic vedoucí k reformaci 16. století. Saské kurfiřtství: mateřská země reformace Sasko je považované za mateřskou zemi reformace. Toto postavení nepochybně Saskému kurfiřtství náleží (Obr. 1), neboť na jeho zemské univerzitě ve Wittenberku vyučoval augustiniánský mnich Martin Luther, jenž ve sporu o teologii a odpustkovou praxi vystoupil 31. října 1517 na veřejnost se svými 95 tezemi, a tak podnítil reformaci. Lutherův případ (causa Lutheri) se rychle stal veřejnou záležitostí, která zaměstnávala nejen papežský úřad a církev, nýbrž i císaře a říši. Luther byl po své ospravedlňující řeči na říšském E E Kräftemessen Reformation in Sachsen Kaiser und Reich beschäftigte. Als Luther nach seiner Rechtfertigung auf dem Reichstag zu Worms 1521 als Ketzer verurteilt und gebannt wurde, hielt sein Landesherr, der ernestinische Kurfürst Friedrich von Sachsen, seine schützende Hand über den Wittenberger Professor. Bereits Anfang der 1520er Jahre hat die Reformation Kursachsen wie ein Buschfeuer ergriffen (Thomas Klein). Wesentliche Kennzeichen der Reformation sind die Ablehnung des Papsttums, des geweihten Priesterstandes, der Heiligenverehrung, der Werkfrömmigkeit, des Ablasswesens und der Sorge für die Verstorbenen (Memoria), das Abendmahl in beiderlei Gestalt, der Gottesdienst in deutscher Sprache. Die lutherische Theologie entfaltete sich von Wittenberg aus, und auch die neue Kirchenverfassung wurde zuerst in Kursachsen begründet. Anstelle der hierarchisch organisierten Papstkirche traten Landeskirchen mit Aufsichtsbehörden (Konsistorien) und Superintendenten. Für die Konfessionsbildung wurden das Augsburgische Bekenntnis von 1530, die Konkordienformel von 1577 und das Konkordienbuch von 1580 maßgeblich, letzteres dient als Grundlage des evangelisch-lutherischen Bekenntnisses bis heute. Anfangs war die Reformation noch kein einheitliches Programm. Neben Luther (Abb. 2) selbst spielten auch sein Wittenberger Universitätskollege Andreas Bodenstein genannt Karlstadt, Thomas Müntzer und andere radikale Reformatoren eine Rolle. Nicht zufällig ist deshalb hinsichtlich der frühen 1520er Jahre auch vom Wildwuchs der Reformation (Franz Lau) gesprochen worden. Zur Wegscheide der reformatorischen Bewegungen wurde der Bauernkrieg von 1525, der vor allem Teile Thüringens schwer getroffen hat. Im sächsisch-böhmischen Grenzraum war darüber hinaus Joachimsthal/Jachymov ein wichtiges Aufstandszentrum. Während des Bauernkrieges verstarb Kurfürst Friedrich der Weise (Abb. 3), der die frühe Reformation mehr geduldet als tatkräftig gefördert hat, dabei aber von Beratern wie Georg Spalatin umgeben war, die früh Luthers Sache folgten. Ganz anders Friedrichs Nachfolger und Bruder Kurfürst Johann der Beständige, der seit langem ein Anhänger Luthers war. Damit beginnt die Fürstenreformation, deren Erfolg auf der Durchführung von Kirchenvisitationen und dem Erlass von Kirchenordnungen beruhte. Měření sil Reformace v Sasku sněmu ve Wormsu roku 1521 odsouzen jako kacíř a exkomunikován, avšak jeho zemský pán, ernestinský kníže Fridrich Saský, nad wittenberským profesorem držel ochrannou ruku. Již na začátku dvacátých let 16. století se reformace v Saském kurfiřtství rozšířila jako požár v buši (Thomas Klein). Pro reformaci je charakteristické, že odmítala papežství a svěcení kněžského stavu, kult svatých, záslužnictví, kupčení s odpustky a rituální péči o zemřelé (memoria), k dalším podstatným znakům patří přijímání podobojí a bohoslužba v německém jazyce. Luterská teologie se rozšířila z Wittenberku a rovněž nové církevní právo bylo založeno v Saském kurfiřtství. Na místo hierarchicky organizované papežské církve nastoupily zemské kostely se správními úřady (konzistořemi) a superintendenty. Pro konfesionalizaci bylo směrodatné Augsburské vyznání z roku 1530, Formule svornosti z roku 1577 a Kniha svornosti z roku 1580, přičemž posledně uvedená kniha se stala základem evangelickoluterského vyznání a je jím dodnes. Zpočátku nebyla reformace jednotným programem. Vedle Luthera (Obr. 2) sehrávali důležitou úlohu také jeho kolega z wittenberské univerzity Andreas Bodenstein zvaný Karlstadt, Thomas Müntzer a další radikální reformátoři. I proto se o začátku dvacátých let 16. století mluvilo v neposlední řadě jako o divokém bujení reformace (Franz Lau). Rozcestím reformačních hnutí se stala německá selská válka v roce 1525, která tvrdě zasáhla především části Durynska. V sasko- -českém pohraničním prostoru byl důležitým povstaleckým centrem také Jáchymov. V době selské války zemřel kurfiřt Fridrich Moudrý (Obr. 3), jenž ranou reformaci spíše trpěl než účinně podporoval, třebaže byl obklopený rádci jako Georgem Spalatinem, kteří záhy následovali Luthera. Zcela jinak tomu bylo za Fridrichova nástupce, jeho bratra Jana Vytrvalého, který byl dlouho stoupencem Luthera. Tím začala knížecí reformace, jejíž úspěch spočíval na vykonávání církevních vizitací a vyhlašování církevních řádů a pořádků.

138 Kräftemessen Reformation in Sachsen 2 Měření sil Reformace v Sasku 1 3 E 1 Kursachsen und das Herzogtum Sachsen in der Reformationszeit (Territorialkarte). Saské kurfiřtství a Saské vévodství v době reformace (Územní mapa). 2 Der junge Martin Luther. Wartburg- Stiftung Eisenach. Mladý Martin Luther. Wartburg-Stiftung Eisenach. 3 Die Kurfürsten der Reformationszeit (von links nach rechts): Friedrich der Weise, Johann der Beständige, Johann Friedrich d. Ä., von Cranach d. Ä. Hamburger Kunsthalle, Galerie Alte Meister. Kurfiřti v době reformace (zleva doprava): Frid rich Moudrý, Jan Vytrvalý, Jan Fridrich starší. Obraz Lucase Cranacha staršího. Hamburger Kunsthalle, Galerie Alte Meister. E Herzog Georg von Sachsen. Porträt Lucas Cranachs d. Ä. Wartburg-Stiftung Eisenach. Vévoda Jiří Saský. Portrét od Lucase Cranacha staršího. Wartburg-Stiftung Eisenach. 5 Herzog Heinrich der Fromme. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Vévoda Jindřich Zbožný. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. 6 Die Bergstadt Annaberg in Sachsen. Horní město Annaberg v Sasku. Kräftemessen Reformation in Sachsen 4 6 Měření sil Reformace v Sasku 5

139 Kräftemessen Reformation in Sachsen Das Herzogtum Sachsen: Kampf gegen die Reformation bis 1539 Seit der wettinischen Landesteilung von 1485 bestand neben Kursachsen noch das Herzogtum Sachsen, das von der albertinischen Linie der Wettiner regiert wurde. Unter Herzog Georg (Abb. 4), wurde das Herzogtum Sachsen nicht zum Mutterland der Reformation, sondern zu dem Mutterland des Kampfes gegen die Reformation. Herzog Georg war seit der Leipziger Disputation 1519, bei der Luther sich zu Lehren des Jan Hus bekannt hatte, dessen entschiedener Gegner. Dabei hat der Herzog nicht nur lutherische Regungen in seinem Territorium energisch bekämpft, sondern sich der Kirchenreform auf allen Ebenen gewidmet. Damit gehörte Herzog Georg bis Ende der 1530er Jahre zur Mehrheit der deutschen Landesherren, die sich der Ausbreitung der Reformation entgegengestemmt haben. Georg überlebte allerdings seine erbberechtigten Söhne, so dass nach seinem Tod 1539 sein Bruder Heinrich (Abb. 5), ein Anhänger Luthers, die Regentschaft im Herzogtum Sachsen antrat. Damit wurde auch das albertinische Herzogtum Sachsen zu einem lutherischen Territorium. Die Verquickung von Reichsund Reformationsgeschichte führte 1547 sogar dazu, dass in Folge des Schmalkaldischen Krieges die ernestinische Linie mit Johann Friedrich d. Ä. die Kurwürde verlor und diese von Kaiser Karl V. auf den Albertiner Moritz von Sachsen übertragen wurde. Das albertinische Sachsen war seitdem Schutzmacht der Reformation im Heiligen Römischen Reich Deutscher Nation. Anfänge und Entfaltung der Reformation sind ohne die territorialgeschichtlichen Zusammenhänge nicht zu erklären. Zweifellos spielten in den 1520er Jahren auch lokale Bewegungen eine Rolle, die man als Stadt- oder Gemeindereformation anführen kann, aber entscheidend war im wettinischen Herrschaftsbereich die Fürstenreformation oder genauer gesagt das landesherrliche Kirchenregiment, das in Kursachsen die Reformation förderte, im Herzogtum Sachsen hingegen bis 1539 erfolgreich hemmte. Die Reformation im sächsischböhmischen Grenzgebiet Die lange Grenze zwischen Sachsen und Böhmen teilten sich das Herzogtum Sachsen (nämlich vom Elbsandsteingebirge an der Oberelbe bis Anna- Měření sil Reformace v Sasku Saské vévodství: boj proti reformaci do roku 1539 Od wettinského rozdělení země v roce 1485 existovalo vedle Saského kurfiřtství ještě Saské vévodství, v němž vládla albertinská linie rodu Wettinů. Za vévody Jiřího (Obr. 4) se Saské vévodství nestalo mateřskou zemí reformace, nýbrž domovem boje proti reformaci. Od lipské disputace v roce 1519, při níž se Luther přihlásil k učení Jana Husa, byl vévoda Jiří Lutherovým rozhodným odpůrcem. Přitom nejen energicky potlačoval luterská hnutí na svém území, ale také se věnoval církevní reformě na všech úrovních. Patřil tak do konce třicátých let 16. století k většině německých zeměpánů, kteří se ze všech sil stavěli proti reformaci. Jiří však přežil své syny oprávněné dědit, a tak po jeho smrti v roce 1539 se vlády v Saském vévodství ujal jeho bratr Jindřich (Obr. 5), Lutherův stoupenec. Albertinské Saské vévodství se tím rovněž stalo luterským územím. Propojení říšských a reformačních dějin v roce 1547 dokonce způsobilo, že v důsledku šmalkaldské války ztratila ernestinská linie s Janem Fridrichem starším kurfiřtskou hodnost a císař Karel V. ji předal Mořici Saskému z albertinské rodové linie. Od té doby bylo albertinské Sasko ochrannou mocí reformace ve Svaté říši římské národa německého. Počátky a rozvoj reformace nelze vysvětlit bez územních historických souvislostí. Ve dvacátých letech 16. století nepochybně sehrála svou úlohu také místní hnutí, jež můžeme chápat jako městskou nebo obecní reformaci. Avšak na území ovládaném Wettiny byla rozhodující knížecí reformace, přesněji řečeno církevní vláda zeměpánů, která v Saském kurfiřtství reformaci podporovala, naopak v Saském vévodství ji do roku 1539 úspěšně potlačovala. Reformace v sasko-české pohraniční oblasti Dlouhou hranici mezi Saskem a Čechami si dělily Saské vévodství (tedy od Labských pískovců po horní Labe u Annabergu) a Saské kurfiřtství (od Buchholzu u Annabergu po E E Kräftemessen Reformation in Sachsen berg) und Kursachsen (von Buchholz bei Annaberg bis zum Vogtland). Das Erzgebirge wurde zwar später besiedelt als die Kernräume Sachsens, war aber alles andere als eine Randlandschaft. Seit dem letzten Drittel des 15. Jahrhunderts lösten gewaltige Silberfunde im westlichen Erzgebirge das sog. Zweite Berggeschrey aus und führten zur Entstehung zahlreicher Bergstädte wie Schneeberg, Annaberg und Marienberg. Während Annaberg (Abb. 6) von Herzog Georg seit 1495 geradezu als Modellstadt gefördert wurde (für den Bau der Annenkirche gelang es dem Herzog 1516 sogar, einen päpstlichen Jubiläumsablass zu gewinnen), entstand in unmittelbarer Nähe, aber schon auf kursächsischem Territorium die Bergstadt Buchholz. Die Nachricht, dass Annaberger Bürgersöhne, die in Wittenberg studierten, 1522 in beiderlei Gestalt kommuniziert hätten, betrachtete Herzog Georg als Alarmsignal für das Eindringen reformatorischen Gedankengutes, weshalb er seinen Landeskindern verbot, fortan die kursächsische Universität Wittenberg zu besuchen, was dann auch für mehr als ein Jahrzehnt beachtet wurde. Auf der anderen Seite veranlasste die Heiligsprechung des Bischofs Benno von Meißen, die 1524 im Herzogtum feierlich begangen wurde, junge Männer in der ernestinischen Bergstadt Buchholz, eine sogenannte Spottprozession zu veranstalten, mit der sie die feierliche Erhebung der Gebeine des Heiligen in Meißen ins Lächerliche zogen. Ablehnung und Befürwortung der Reformation lagen also in diesem Bereich der sächsisch-böhmischen Grenze nahe beieinander. Die Reformation strahlte von Kursachsen auch auf das benachbarte Königreich Böhmen aus, zu dem als Nebenländer die Ober- und die Niederlausitz gehörten. Die hussitische Revolution hat Sachsen zwar in der ersten Hälfte des 15. Jahrhunderts militärisch bedroht, aber die geistigen Wirkungen des Hussitismus auf das Nachbarland wird man nicht überschätzen dürfen. Um 1500 existierte der hussitische Glaube in seiner Vielfalt (Unität, Utraquisten) in Böhmen neben dem katholischen Bekenntnis. Auch die Herrschaft des altgläubigen Kaisershauses der Habsburger seit 1526 hat das Vordringen der Reformation nicht verhindern können. Wie auf sächsischer Seite wurden auch in Böhmen die erzgebirgischen Bergstädte wie Joachimsthal (Abb. 7) zu wichtigen Katalysatoren der Reformation. Auch Städte wie Aussig und Brüx, die vom deutschen Bürgertum geprägt waren und Měření sil Reformace v Sasku Vogtland). Třebaže Krušné hory byly osídleny později než ústřední oblast Saska, rozhodně je nelze považovat za okrajovou končinu. Od poslední třetiny 15. století vyvolaly bohaté nálezy stříbra v západním Krušnohoří tzv. druhou těžební horečku a zavdaly podnět ke vzniku dalších četných horních měst jako Schneeberg, Annaberg a Marienberg. Vévoda Jiří od roku 1495 podporoval Annaberg (Obr. 6) jako vzorové město (za stavbu kostela sv. Anny se v roce 1516 vévodovi dokonce podařilo získat papežský jubilejní odpustek), zároveň v bezprostřední blízkosti, avšak na území Saského kurfiřtství, vznikalo horní město Buchholz. Zprávu, že synové z annaberských měšťanských rodin, kteří studovali ve Wittenberku, v roce 1522 přijímali podobojí, považoval vévoda Jiří za poplašný signál pronikání reformačních idejí, a proto dětem své země zakázal nadále studovat na wittenberské univerzitě v Saském kurfiřtství, což se následně více než deset let dodržovalo. Na jedné straně byl biskup Benno z Míšně v roce 1524 v Saském vévodství slavnostně prohlášen za svatého, což na druhé straně v ernestinském horním městě Buchholz vyprovokovalo mladé muže k uspořádání tzv. posměšného procesí, ve kterém zesměšňovali slavnostní vyzdvižení ostatků svatého v Míšni. Odmítání reformace a souhlas s ní se tedy v oblasti sasko-české hranice vyskytovaly těsně vedle sebe. Ze Saského kurfiřtství vyzařovala reformace i do sousedního Českého království, k němuž patřily i vedlejší země Horní a Dolní Lužice. Husitská revoluce v první polovině 15. století skutečně Sasko vojensky ohrožovala, ale duchovní vliv husitství na sousední zemi nelze přeceňovat. Kolem roku 1500 v českých zemích existovala mnohotvárná husitská víra (jednota bratrská, utrakvisté) vedle katolického vyznání. Ani vláda pravověrného císařského rodu Habsburků po roce 1526 nedokázala zabránit postupu reformace. Stejně jako na saské straně se i v Čechách stala krušnohorská horní města, např. Jáchymov (Obr. 7), důležitými katalyzátory reformace. Významná byla rovněž města Ústí nad Labem a Most tvořená německým měšťanstvem, která také vysílala studenty na

140 Kräftemessen Reformation in Sachsen deshalb auch die Universität Wittenberg beschickten, waren hierbei von Bedeutung. Luther selbst stand der hussitischen Lehre zunächst ablehnend gegenüber, näherte sich seit der Leipziger Disputation 1519 aber manchen Positionen der Theologie des Jan Hus an, vor allem seinem Kirchenbegriff. Hier konnte Herzog Georg von Sachsen, durch seine Mutter ein Enkel des verketzerten Böhmenkönigs Georg von Podiebrad, mit seiner entschieden antilutherischen Politik ansetzen, die allerdings mit seinem Tod 1539 endete. Sein Nachfolger und Bruder Heinrich, der seit 1505 über die Ämter Freiberg und Wolkenstein, das an Böhmen grenzte, verfügte, hatte dort bereits 1538 die Reformation eingeführt. Es war deshalb keine Überraschung, dass unter seiner Regentschaft auch das Herzogtum Sachsen 1539 lutherisch wurde. 7 Měření sil Reformace v Sasku univerzitu do Wittenberku. Luther se nejprve stavěl k husitskému učení odmítavě, avšak po disputaci v Lipsku v roce 1519 se přiblížil k četným teologickým postojům Jana Husa, především k jeho pojmu církve. O tuto skutečnost mohl vévoda Jiří Saský, z matčiny strany vnuk českého krále Jiřího z Poděbrad prohlášeného za kacíře, opřít svou zásadně protiluterskou politiku, která však skončila s jeho smrtí v roce Jiřího následník a bratr Jindřich Zbožný, jenž od roku 1505 zastával úřady ve Freiberku a Wolkensteinu na hranici s Čechami, tam už v roce 1538 zavedl reformaci. Proto nebylo žádným překvapením, že za jeho vlády bylo i Saské vévodství od roku 1539 luterské. Literatur/Literatura: Bünz 2008, 2015, 2017a und 2017b; Schattkowsky 2010; Junghans 2005; Kohnle 2012 E 7 Die einstige Bergstadt Joachimsthal. Bývalé horní město Jáchymov. 274 E 275 Martina Schattkowsky Grenzüberschreitender Adel: die Familie von Bünau in Sachsen und Böhmen Přeshraniční šlechta: Rodina pánů z Bínova v Sasku a v Čechách Die Grenze zwischen Sachsen und Böhmen festgeschrieben bereits im Vertrag von Eger 1459 war über Jahrhunderte hinweg keine starre Trennlinie, sondern vielmehr ein äußerst lebhafter Kontaktraum, wo sich die Menschen auf kultureller, wirtschaftlicher und konfessioneller Ebene begegneten. Begünstigt durch den Bergbau entwickelte sich das Gebiet beiderseits des Erzgebirgskamms im 16. Jahrhundert zu einer der vitalsten Regionen Mitteleuropas. Künstler, Gelehrte, Bergleute und andere Arbeitskräfte kamen in Scharen und bewegten sich ganz selbstverständlich in diesem Grenzraum. Auch der sächsische und böhmische Adel stellte hier keine Ausnahme dar. Mit seiner großen Mobilität, seinen weit gespannten Netzwerken und den entsprechenden finanziellen Möglichkeiten war er ein wichtiger Mediator der grenzüberschreitenden Kommunikation und des Austauschs. Dabei geht es nicht allein um den viel beschworenen Kulturtransfer, sondern auch um Politik-, Wirtschafts- und Handelsbeziehungen sowie um Territorien überschreitende Güterkäufe, Heiratsverbindungen oder adlige Repräsentation. Gerade das Königreich Böhmen lockte sächsische Adlige in puncto Prestige und Macht mit größeren herrschaftlichen und religiösen Freiheiten. Nicht selten begegnen uns im Grenzraum Adlige als Ini - tiatoren, oft aber auch als Getriebene der gewaltigen Umbrüche, die gerade das Reformationszeitalter nach sich zog. Doch waren es nicht nur religiöse Veränderungen, die damals den niederen Adel in Sachsen in Bedrängnis brachten, sondern auch der Ausbau der Landesherrschaft, Anfänge einer modernen Staatsverwaltung, neu aufkommende Wirtschaftsformen und das Aufstreben des Bürgertums. Auf der Suche nach Wegen des Obenbleibens eröffnete die Migration zwischen Sachsen und Böhmen vielen Adligen ganz besondere Möglichkeiten. Hranice mezi Saskem a Čechami, stanove ná již v Chebské smlouvě z roku 1459, neznamenala po staletí pevnou dělicí linii, nýbrž spíše živý společný prostor, kde se setkávali lidé v rámci kulturní, hospodářské a konfesní sféry. V 16. století se oblast zvýhodněná hornictvím po obou stranách hřebene Krušných hor stala jedním z nejvitálnějších regionů střední Evropy. Umělci, učenci, horníci a další pracovní síly houfně přicházeli a zcela přirozeně se pohybovali v tomto pohraničním území. Výjimku nepředstavovala ani saská a česká šlechta. Ta byla přivyklá neustále se přesunovat z místa na místo, měla rozsáhlou síť kontaktů a patřičné finanční možnosti, proto představovala důležitého prostředníka přeshraniční komunikace. Přitom nešlo jen o často uváděné mezikulturní výměny, ale i politické, hospodářské a obchodní vztahy a také koupě usedlostí přesahujících teritoriální hranice, manželské svazky nebo šlechtické reprezentace. Právě České království v prestižních a mocenských záležitostech lákalo saskou šlechtu většími panovnickými a náboženskými svobodami. Nezřídka se v pohraničním prostoru setkáváme se šlechtici jako iniciátory, často však i se zahnanými oběťmi obrovských přelomů, které s sebou přinášelo období reformace. Nižší šlechtu v Sasku však tehdy vedle náboženských změn přiváděly do úzkých také výstavba zemských panovnických struktur, počátky moderní správy státu, nově vznikající hospodářské formy a vzestup měšťanstva. Při hledání cest a způsobů, jak se udržet nahoře, otevírala migrace mezi Saskem a Čechami mnohým šlechticům zcela mimořádné možnosti.

141 Kräftemessen Grenzüberschreitender Adel Das Ausgreifen nach Böhmen Bestes Beispiel dafür ist die Adelsfamilie von Bünau mit ihren ausgedehnten Herrschaftskomplexen auf beiden Seiten der Grenze (Abb. 1). Ausgangspunkt für ihr Ausgreifen nach Böhmen war die Ansiedlung im Osterzgebirge, wo sie 1406 im Ergebnis der Dohna-Fehde zunächst in den Besitz von Weesenstein kam (Abb. 2). Von ihrem neuen Stammsitz aus stießen die vier Weesensteiner Bünau-Brüder Heinrich, Rudolf II., Günther d. Ä. und Günther d. J. in der Reformationszeit nach Böhmen und in weitere benachbarte Regionen vor. Nachdem die Weesensteiner Linie 1517 unter Rudolf II. die bis zur Landesgrenze reichende Herrschaft Lauenstein in ihren Besitz gebracht hatte, kam 1534 die Herrschaft Tetschen/Děčín hinzu. Bereits 1527 hatte Rudolfs älterer Bruder Heinrich die Burg Blankenstein/Blansko und Eulau/Jílové erworben. Noch heute schlagen sich die Spuren dieser zu großem Besitz und Reichtum gelangten Familie in prächtiger Schlossarchitektur und Kunstwerken nieder, sei es bei Schlossanlagen wie in Weesenstein, Lauenstein oder Tetschen, sei es in der prächtigen Ausstattung zahlreicher Pfarrkirchen und Schlosskapellen (Abb. 3 und 4). Herausragend ist hier das kostbare Familienepitaph in der Lauensteiner Kirche, das seit 1609 im Auftrag Günther von Bünaus auf Lauenstein, zugleich auch Grundherr auf Schönstein/Šenštejn und Tetschen, entstand. Nicht selten waren es Maler und Bildhauer aus Sachsen, wie etwa die als Hauptvertreter der Pirnaer Schule um 1600 geltenden Michael Schwenke und Lorentz Hörnig, die im Auftrag der Bünaus beiderseits der Grenze wirkten. Grenzüberschreitung als Chance Ein Erfolgsgeheimnis dieses Adelsgeschlechts lag zweifellos in den intensiv genutzten sächsischböhmischen Beziehungsgeflechten. Die Ansiedlung in Böhmen tat seinen Kontakten nach Sachsen jedenfalls keinen Abbruch. Die Familienbande blieben über die Grenze hinweg weiterhin eng. Erst ganz allmählich erweiterten sich die zu Beginn fast rein sächsischen Netzwerke, sodass die Bünaus etwa ihre Heiratskreise auch auf den im Königreich Böhmen alteingesessenen Adel ausdehnten. Schon bald sollte sich die Kontaktpflege nach Sachsen auch in barer Münze auszahlen: So wurde beispielsweise Měření sil Přeshraniční šlechta Pronikání do Čech Nejlepším příkladem takového postupu je šlechtický rod pánů z Bínova s jejich rozlehlým komplexem panství na obou stranách hranice (Obr. 1). Svůj vstup do Čech zahájili usídlením se ve východní části Krušných hor, kde v roce 1406 v důsledku Donínské války rod získal do vlastnictví nejprve Weesenstein (Obr. 2). Z tohoto nového rodového sídla vyrazili čtyři bratři, rytíři z Bínova, Jindřich, Rudolf II., Günther starší a Günther mladší v době reformace do Čech a dalších sousedních regio - nů. Poté co weesensteinská větev získala za Rudolfa II. v roce 1517 panství Lauenstein sahající až k zemské hranici, přibylo v roce 1534 k jejímu majetku ještě panství Děčín. Již v roce 1527 koupil Rudolfův starší bratr Jindřich hrady Blansko a Jílové. Ještě dnes jsou patrné stopy tohoto bohatého rodu a jeho majetku v nádherné zámecké architektuře a uměleckých dílech v zámeckých areálech jako Weesenstein, Lauenstein nebo Děčín, či v okázalém vybavení četných farních kostelů a zámeckých kaplí (Obr. 3 a 4). Všechny však překonává cenný rodinný epitaf v lauensteinském kostele, který vznikal od roku 1609 na zakázku Günthera z Bínova na Lauensteinu, jenž byl zároveň pánem na Šenštejně a Děčíně. Často na zakázky pánů z Bínova působili po obou stranách hranice saští malíři a sochaři, např. Michael Schwenke a Lorentz Hörnig považovaní za hlavní představitele pirnské školy kolem roku Překročení hranice jako šance Tajemství úspěchu tohoto šlechtického rodu nepochybně spočívalo v intenzivně využívaných sasko-českých vztahových spletích. Usídlení v Čechách rozhodně nijak nepoškodilo styky rodu v Sasku. Rodinné svazky zůstávaly pevné i nadále a přes hranice. Zpočátku ryze saské příbuzenské sítě se nejprve pozvolna rozšiřovaly a pánové z Bínova přibírali do své sňatkové politiky také staré šlechtické rodiny usazené v Českém království. Záhy se udržování saských kontaktů proměnilo i ve finanční hotovost. Kupříkladu dřevo E E Kräftemessen Grenzüberschreitender Adel das Holz aus der Waldwirtschaft ihrer neu erworbenen Herrschaft Tetschen größtenteils bei sächsischen Nachbarn verkauft und zu diesem Zweck auf der Elbe geflößt. Auch die Beziehungen zum wettinisch-albertinischen Fürstenhaus erhielten die böhmischen Bünaus aufrecht. Noch Heinrich von Bünau auf Tetschen, ein Enkel Rudolfs II., war Kammermeister des sächsischen Kurfürsten August. Nicht von ungefähr zeigen die 1539 bzw entstandenen Fresken in den Rittersälen der Bünau-Schlösser Tetschen und Weesenstein mit Herzog Georg (in beiden Schlössern) bzw. mit den Herzögen Heinrich und Moritz (Schloss Weesenstein) sächsische Herrscherpersönlichkeiten (Abb. 5). Darüber hinaus belegt die Porträtgalerie in Tetschen das Bemühen der Bünaus, ihre vornehme und lange zurückreichende Familientradition in Sachsen nun auch in ihrer neuen Umgebung demonstrativ zur Schau zu stellen. Zudem werden darin innerfamiliäre konfessionelle Gegensätze greifbar: Rudolf II., der Auftraggeber der Fresken, ließ neben dem altgläubigen Herzog Georg zwar katholische Vorfahren abbil den, nicht aber seinen erstgeborenen Sohn Heinrich d. Ä., der weiterhin auf Weesenstein lebte und 1541 zum lutherischen Glauben übergetreten war. Das war wenig verwunderlich, denn Rudolf war als überzeugter Katholik zehn Jahre zuvor nach Böhmen übergesiedelt, als reformatorisches Gedankengut auch im albertinischen Sachsen unaufhaltsam um sich griff (Abb. 6). Seiner altgläubigen Gesinnung wegen hatte Martin Luther ihn sogar als Wolf unter all den Lämmern bezeichnet. Alle antilutherischen Maßnahmen Rudolfs in seiner neu erworbenen Herrschaft blieben letztlich erfolglos, denn schon ab 1543 führte Sohn Günther dann doch die neue Lehre ein. Dabei nutzte der neue Herr auf Tetschen, der seit 1540 zugleich im Besitz des sächsischen Gutes Lauenstein war, durchaus auch die Vorteile grenzüberschreitender Beziehungen: So brachte er nicht allein protestantische Pfarrer aus Sachsen nach Böhmen, sondern richtete in seinen Dörfern Schulen ein und bemühte sich ebenfalls um Lehrer aus dem Sächsischen, aus dem Umfeld der sächsischen Fürstenschulen Schulpforte, Meißen und Grimma. Das weitere Schicksal der Familie von Bünau in Böhmen hing eng mit der Niederlage der böhmischen Ständeopposition nach der Schlacht am Weißen Berg von 1620 und mit der anschließend in Böhmen einsetzenden katholischen Konfessiona- Měření sil Přeshraniční šlechta z lesního hospodářství na nově získaném panství v Děčíně bylo z valné části prodáváno do Saska, a proto plaveno jako vory po Labi. Rovněž vztahy k wettinsko-albertinské knížecí dynastii udržovaly českou větev bínovského rodu na vysoké společenské úrovni. Ještě Jindřich z Bínova na Děčíně, vnuk Rudolfa II., byl komořím saského kurfiřta Augusta. Není náhoda, že fresky v rytířských sálech bínovských zámků Děčín a Weesenstein, vzniklé v letech 1539, resp. 1544, ukazují saské vládce vévodu Jiřího (v obou zámcích), resp. vévody Jindřicha a Mořice (na zámku Weesenstein) (Obr. 5). Galerie portrétů v zámku v Děčíně navíc dokládá snahy pánů z Bínova také v novém prostředí demonstrativně předvádět vznešenou a dlouhou rodinnou tradici v Sasku. Téměř hmatatelné jsou zde zjevné náboženské rozpory uvnitř rodiny: Rudolf II., zadavatel malby fresek, dal sice vedle tradičně věřícího vévody Jiřího zobrazit katolické předky, nikoli však svého prvorozeného syna Jindřicha staršího, jenž nadále žil na Weesensteinu a v roce 1541 přestoupil na luterskou víru. Nebylo na tom nic podivného, protože přesvědčený katolík Rudolf se odstěhoval do Čech již o deset let dříve, když se reformátorské ideje nezadržitelně šířily i albertinským Saskem (Obr. 6). Kvůli jeho věrně katolickému smýšlení ho Martin Luther dokonce označil jako vlka mezi všemi těmi beránky. Všechna Rudolfova protiluterská opatření na nově získaném panství nakonec zůstala neúspěšná, neboť od roku 1543 jeho syn Günther přece jen zaváděl nové učení. Nový pán na Děčíně, od roku 1540 zároveň majitel saského panství Lauenstein, přitom plně využíval také výhody přeshraničních vztahů. Ze Saska do Čech přivedl nejen protestantské faráře, ale ve svých vesnicích zřídil školy a snažil se získat také učitele z okruhu knížecích škol v Schulportě, Míšni a Grimmě. Další osud rodu pánů z Bínova v Čechách úzce souvisel s porážkou české stavovské opozice v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 a s následně zahájenou katolickou konfesionalizací. V rámci rekatolizačního mandátu císaře Ferdinanda II. z 31. července 1627 byla i nekatolická česká šlechta postavena před volbu: buď obrácení na katolickou víru, nebo prodej

142 Kräftemessen Grenzüberschreitender Adel 1 Měření sil Přeshraniční šlechta 2 3 E E 1 Die Herren von Bünau in Sachsen und Böhmen Pánové z Bínova v Sasku a v Čechách. 2 Wappen der Herren von Bünau. Erb pánů z Bínova. 3 / 4 Schlösser Weesenstein und Děčín. Zámky Weesenstein a Děčín. 5 Herzog Georg (der Bärtige) von Sachsen. Praha, Národní muzeum. Saský vévoda Jiří (Vousatý). Praha, Národní muzeum. 6 Rudolf von Bünau. Praha, Národní muzeum. Rudolf z Bínova. Praha, Národní muzeum. Kräftemessen Grenzüberschreitender Adel 5 4 Měření sil Přeshraniční šlechta 6

143 Kräftemessen Grenzüberschreitender Adel lisierung zusammen. Im Zuge des Rekatholisierungsmandats Kaiser Ferdinands II. vom 31. Juli 1627 wurde auch der nichtkatholische böhmische Adel vor die Wahl gestellt: entweder Bekehrung oder Güterverkauf und Exil. Bis Anfang der 1630er-Jahre verließen schätzungsweise 200 Adelsfamilien darunter auch die Mehrzahl der Bünaus ihre Heimat und bauten sich zumeist in Sachsen wiederum mit verwandtschaftlicher Hilfe eine neue Existenz auf. Adelstransfer zwischen Sachsen und Böhmen Die Familie von Bünau war beileibe kein Einzelfall. Seit dem Spätmittelalter hat so manches sächsische Adelsgeschlecht sein Glück in Nordböhmen gesucht, sei es, um dem bedrängenden Hegemonialstreben der Wettiner zu entkommen, sei es wegen der Aussicht auf neuen Grundbesitz und weitreichender Adelsbefugnisse, einschließlich konfessioneller Freiräume zur Reformationszeit. Es gab also gute Gründe, sich in Böhmen nach neuen Gütern umzutun. Doch funktionierte Adelstransfer auch in umgekehrte Richtung. Das wohl prominenteste Beispiel ist die Familie Schlick mit ihren Besitzungen in Westböhmen, im Egerland und im Westerzgebirge, die es schon seit den 1430er Jahren nach Sachsen zog. Wie andere böhmische Adlige engagierten sich die Grafen Schlick später im erzgebirgischen Silberbergbau und nutzten dabei den grenzüberschreitenden Austausch von Waren und Arbeitskräften. Nicht zuletzt aufgrund ihrer guten Beziehungen nach Sachsen nahmen die Schlicks damals eine wichtige Mittlerrolle zwischen Böhmen und dem Heiligen Römischen Reich ein. Auf diese Weise prägten sich an der Grenze zwischen Sachsen und Böhmen im 15. und 16. Jahrhundert grenzüberschreitende adlige Lebenswelten in einer neuen Qualität aus. Sie waren durch ein Ausmaß an Vernetzung und Transfer gekennzeichnet, das neu war und das auch später nie mehr erreicht werden sollte. Měření sil Přeshraniční šlechta majetku a exil. Do začátku třicátých let 17. století opustilo svou vlast odhadem 200 šlechtických rodin, mezi nimi i většina rodu Bínovských, které si převážně v Sasku budovaly novou existenci, opět s pomocí příbuzných. Přesuny šlechty mezi Saskem a Čechami Rod pánů z Bínova rozhodně nebyl ojedinělý případ. Od pozdního středověku mnohé saské šlechtické rodiny hledaly štěstí v severních Čechách, ať už proto, aby se vymanily z utiskujícího hegemoniálního nátlaku Wettinů, nebo kvůli vyhlídkám na nové pozemkové majetky a dalekosáhlé šlechtické pravomoci, včetně volného konfesijního prostoru v období reformace. Existovaly tedy dobré důvody poohlédnout se v Čechách po nových statcích. Přesun šlechty se však uskutečňoval i opačným směrem. Zřejmě nejprominentnější příklad je rodina Šliků s majetky v západních Čechách, na Chebsku a v západních Krušných horách, která se již ve třicátých letech 15. století odstěhovala do Saska. Stejně jako další české šlechtické rodiny se i hraběcí rod Šliků později angažoval v krušnohorské těžbě stříbra, a přitom využíval přeshraniční výměnu zboží a pracovních sil. V neposlední řadě, vzhledem k dobrým vztahům se Saskem, Šlikové sehrávali důležitou zprostředkující úlohu mezi Čechami a Svatou říší římskou. Tímto způsobem se na hranici mezi Saskem a Čechami v 15. a 16. století utvářela kvalitativně nová přeshraniční šlechtická společnost. Příznačné pro ni byly propojenost a přesuny v novém, dosud nebývalém, rozsahu a míře, kterých už ani později nebylo nikdy dosaženo. Literatur/Literatura: Arnold 2013; Dietrich/Finger/Hennig 2006; Hlaváček 2007; Schattkowsky 2008; Šuman 2006 E 280 E Olga Kotková Lucas Cranach d. Ä.: Kunstaustausch zwischen Sachsen und Böhmen Lucas Cranach starší: umělecká výměna mezi Saskem a Čechami Zu den bedeutendsten Künstlern der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts, die mit dem historischen Territorium des Herzogtums Sachsen verbunden waren, zählt zweifellos Lucas Cranach d. Ä. Seine Kunst machte ihn weit über die Grenzen des Kurfürstentums Sachsen hinaus berühmt. Im hier untersuchten Kontext sollte erwähnt werden, dass Cranach auch in Böhmen und Mähren über zahlreiche Bewunderer verfügte. Aus Böhmen kam außerdem einer der wichtigsten Aufträge seiner Karriere: Cranach lieferte ein Altartriptychon für die bedeutendste Kirche im Königreich Böhmen für die Kathedrale St. Veit auf der Prager Burg. Cranachs Beteiligung an der Ausstattung des Veitsdoms belegt erstens, dass sich seine Malerei auch in Böhmen großer Beliebtheit erfreute, und zweitens, dass die Beziehungen zwischen Sachsen und Böhmen um 1520 so intensiv waren, dass dieser außerordentliche Auftrag ausgehandelt werden konnte. Die Altarbilder wurden wohl unmittelbar von den Habsburgern bestellt, wobei sich in den fragmentarisch überlieferten Schriftquellen kein Hinweis fand, wer konkret die Lieferung des Retabels angeregt und wer sie mit Meister Cranach vereinbart hatte. Der Altar stand rund 100 Jahre in der Kirche: Im Dezember 1619 wurde er während eines Bildersturms in Stücke geschlagen. Zum Glück war die Zerstörung nicht vollständig, da die Bilderstürmer wenigstens die Halbfigurdarstellungen der weiblichen Heiligen verschonten. Diese trugen vermutlich die Gesichtszüge historischer Persönlichkeiten und dürften daher bewusst bewahrt worden sein. In der Prager Nationalgalerie ist ein Fragment mit der hl. Christina überliefert, das den rechten Flügel des Triptychons bildete (Abb. 1). Die Heilige lässt sich anhand des Inschriftenblatts in ihrer Hand als hl. Christina identifizieren. In der Mitte des Altaraufsatzes befand sich eine Darstellung der von weiblichen Heiligen umgebenen Thronenden Muttergottes. Jedním z nejvýznamnějších umělců první poloviny 16. století, jenž byl spjat s historickým územím Saského vévodství, byl Lucas Cranach starší. Jeho umění jej proslavilo daleko za hranicemi Saského kurfiřství. Ve sledovaných souvislostech je na místě podotknout, že početné obdivovatele si Cranach získal také v Čechách a na Moravě. Z Čech přišla i jedna z nejvýznamnějších zakázek jeho kariéry. Cranach měl dodat oltářní triptych pro nejdůležitější chrám v Českém království pro katedrálu sv. Víta na Pražském hradě. Cranachova účast na výzdobě svatovítského kostela dokládá zejména dvě skutečnosti: jeho malířský projev se těšil velké oblibě i v Čechách a vztahy mezi Saskem a Čechami byly kolem roku 1520 natolik intenzivní, že mohlo dojít k dojednání této mimořádné zakázky. Archu nejspíše objednali samotní Habsburkové, v torzálně dochovaných písemných pramenech se ale nepodařilo dohledat, kdo konkrétně dodání retáblu inicioval a kdo ji s mistrem Cranachem domluvil. Oltář v katedrále zůstal přibližně sto let v prosinci roku 1619 byl rozbit na kusy během obrazoboreckého útoku. Naštěstí však oltář nebyl zničen úplně obrazoborci totiž ušetřili polopostavy světic, které patrně nesou portrétní rysy určitých historických postav a byly proto vědomě zachovány. V pražské Národní galerii se dochoval zlomek se sv. Kristinou, který tvořil pravé křídlo triptychu (Obr. 1). Světici lze identifikovat jako sv. Kristinu podle nápisu, jenž svatá panna drží v rukou. Středem archy bylo vyobrazení Trůnící Panny Marie, kterou obklopovaly světice. Výtvarný projev Cranacha padl v Čechách na úrodnou půdu. Jeden z nejnadanějších Cranachových dílenských spolupracovníků,

144 Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. Cranachs Malstil fiel in Böhmen auf fruchtbaren Boden. Einer der begabtesten Mitarbeiter der Cranach-Werkstatt, der Meister I. W., ließ sich im nordböhmischen Grenzgebiet nieder, wo er bis Ende der 1540er Jahre Cranachs künstlerisches Vermächtnis verbreitete. Sowohl in den deutschen Territorien wie in geringerem Umfang auch in den Ländern der Böhmischen Krone fand Cranach Anhänger unter Katholiken wie Lutheranern. Cranach und seine Werkstatt lieferten monumentale Altarbilder, Porträts, Epitaphien, religiöse Szenen, aber auch Gemälde mit den verschiedensten mythologischen Motiven für die Vertreter des katholischen Klerus sowie die führenden Persönlichkeiten der sich formierenden lutherischen Kirche. Martin Luther gehörte zu Cranachs engsten Freunden. Die enge Beziehung zwischen Cranach und Luther zeigte sich in den Visualisierungen des Malers, der in seinen Bildern die theologischen Ansichten Luthers vermittelte und daher bei der Erschaffung der neuen Reformationsikonographie eine zentrale Rolle spiel te. Wichtig waren aber auch Cranachs Arbeiten für Auftraggeber aus dem Adel und Bürgertum, die zu den Anhängern der beiden genannten Konfessionen gehörten. Cranachs Anfänge und sein Wirken in Wittenberg Lucas Cranach wurde 1472 im oberfränkischen Kronach geboren. In das Malerhandwerk weihte ihn sein Vater Hans Maler ein. Den von seinem Geburtsort abgeleiteten Nachnamen benutzte der Künstler erst später. Von grundsätzlicher Bedeutung für Cranachs Karriere war sein Aufenthalt in Wien, der in die Jahre 1501 bis 1503 fiel. Der junge Künstler lernte hier nicht nur die neuesten Strömungen in der Malerei kennen, sondern traf auch die richtigen Leute: Vertreter der Aristokratie, bedeutende Gelehrte aus Universitätskreisen, einflussreiche Juristen. Gerade dank dieser Bekanntschaften konnte Cranach in den folgenden Jahrzehnten ein umfangreiches Netzwerk von Auftraggebern aus den verschiedensten Regionen Europas aufbauen. Kurz nach seiner Rückkehr aus der Donaumetropole wurde der Künstler in die Dienste des sächsischen Kurfürsten Friedrich III. des Weisen berufen. Von diesem Zeitpunkt an blieb Cranach sein Leben lang in Verbindung mit dem Wittenberger Hof, obwohl er auch Aufträge von anderswo annahm. Wittenberg entwickelte sich allmählich zur Bastion der deutschen Reformation, Nur Měření sil Lucas Cranach starší Mistr IW, se usadil v příhraniční oblasti severozápadních Čech, kde šířil Cranachův umělecký odkaz až do konce čtyřicátých let 16. století. Jak v německých oblastech, tak v menším rozsahu i v zemích Koruny české Cranach nacházel příznivce mezi katolíky i luterány. Cranach se svojí dílnou dodával monumentální oltářní obrazy, podobizny, epitafy, náboženské výjevy, ale i malby nejrůznějších mytologických námětů pro představitele katolického kléru i pro přední osobnosti formující se luterské církve. Ke Cranachovým nejbližším přátelům ostatně patřil i sám Martin Luther. Blízký vztah Cranacha a Luthera se projevil ve vizuálním projevu malíře, který ve svých obrazech tlumočil Lutherovy teologické názory, proto sehrál zásadní roli při utváření nové reformační ikonografie. Důležitá byla také Cranachova práce pro šlechtické objednavatele a měšťany, jež náleželi ke stoupencům obou zmíněných náboženských proudů. Počátky Cranachovy tvorby a jeho činnost ve Wittenbergu Lucas Cranach se narodil v hornofranckém Kronachu v roce Do malířského řemesla ho zasvětil jeho otec Hans Maler. Příjmení Cranach, odvozené z názvu jeho rodiště, začal umělec užívat až později. Pro Cranachovu kariéru měl zásadní význam jeho pobyt ve Vídni mezi lety 1501 až Mladý umělec se zde nejen seznámil s nejnovějšími malířskými trendy, ale potkal zde i správné lidi představitele nejvyšší aristokracie, významné učence z univerzitních kruhů, vlivné právníky. Nepochybně i díky těmto známostem si Cranach v následujících desetiletích vybudoval bohatou síť objednavatelů, kteří pocházeli z nejrůznějších koutů Evropy. Krátce po návratu z metropole nad Dunajem byl umělec povolán do služeb saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého. Od této doby zůstal Cranach ve spojení s wittenberským kurfiřtským dvorem po celý svůj život, byť zakázky přijímal i odjinud. Wittenberg se postupně stával baštou německé reformace, čemuž napomohlo i založení univerzity v roce Práce pro kurfiřta přibývalo; k plnění zakázek přispívala i dílna, ve které záhy pracovalo pět E E Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. wozu nicht zuletzt die Gründung der Universität im Jahr 1502 beitrug. Die Arbeit für den Kurfürsten nahm an Umfang zu; bei der Erfüllung seiner Aufträge war Cranach eine Werkstatt behilflich, in der bald fünf bis zehn Assistenten arbeiteten eine für die damalige Zeit außergewöhnlich hohe Zahl. Zu den häufigsten Aufgaben, denen sich Cranach mit seinen Mitarbeitern widmete, zählte die Produktion offizieller Bildnisse von Kurfürst Friedrich III. dem Weisen (Abb. 2). Von den Porträts dieses Kurfürsten sind bis heute in internationalen Sammlungen rund 20 Exemplare überliefert. Auf den meisten Bildern ist der Kurfürst ähnlich dargestellt wie auf dem Beispiel in der Natio nalgalerie in Prag: Friedrich wird in leichter Drehung und mit für ihn typischer Bekleidung gezeigt einem weißen Hemd, einer schwarzen Schaube mit Pelzkragen und einem Barett als Kopfbedeckung. Links befinden sich Cranachs Signatur (geflügelte Schlange mit Ring im Maul) und das Datum der Bildentstehung (1532). Zu diesem Zeitpunkt war der Kurfürst bereits sieben Jahre tot, es handelte sich also um ein posthumes Porträt. Die untere Bildhälfte ziert ein Inschriftenfeld, das den Text eines Lobgedichts auf den Dargestellten und dessen Taten enthält. Mit der Prosperität von Cranachs Werkstatt wuchs sein eigenes Vermögen, sodass der Maler bald zu den reichsten Einwohnern der Stadt Wittenberg gehörte. Auch seine sonstigen zahlreichen Aktivitäten brachten ihm Gewinne. Cranachs außergewöhnliche gesellschaftliche Position zeigt sich beispielsweise darin, dass er mehrfach zum Wittenberger Bürgermeister gewählt wurde. Nach dem Tod Friedrichs III. des Weisen (1525) stand er weiterhin in den Diensten der Nachfolger Johann I. des Beständigen und Johann Friedrich I. des Großmütigen. Nachdem Johann Friedrich I die Schlacht bei Mühlberg gegen Kaiser Karl V. verloren hatte, bewies Cranach erhebliche Loyalität. Er folgte Johann Friedrich I. ins Exil nach Augsburg und Innsbruck. Nachdem Johann Friedrich wegen seines Konflikts mit dem Kaiser die Kurfürstenwürde eingebüßt hatte, übersiedelte Cranach zusammen mit ihm 1552 nach Weimar. Dort starb er im Jahr zur Ansicht Měření sil Lucas Cranach starší až deset asistentů, což byl v té době mimořádně vysoký počet. Jedním z nejčastějších úkolů, na nichž Cranach se svými asistenty pracoval, bylo vytvoření oficiální podobizny samotného kurfiřta Fridricha III. Moudrého (Obr. 2). Portrétů tohoto kurfiřta se do dnešních dnů dochovaly ve světových sbírkách asi dvě desítky. Na většině z nich je kurfiřt zobrazen podobně jako na práci z Národní galerie v Praze: Fridrich je ukázán v lehkém natočení, ve svém typickém oděvu bílé košili, černé šubě s kožešinovým límcem a s baretem na hlavě. Vlevo je umístěna signatura Cranacha (okřídlený had s prstenem v tlamě) a datum vzniku podobizny (1532). V této době byl již kurfiřt sedm let po smrti, což svědčí o tom, že jde o posmrtný portrét. V dolní polovině obrazu je nápis, který oslavuje panovníka a jeho skutky. S prosperitou Cranachovy dílny narůstalo i jeho jmění a malíř záhy patřil k nejbohatším občanům města Wittenberg. Výdělky mu přinášely i jeho četné další aktivity. O Cranachově mimořádném společenském postavení svědčí i skutečnost, že byl několikrát zvolen purkmistrem města Wittenberg. Po smrti Frid - richa III. Moudrého (1525) zůstal ve službách jeho nástupců Jana I. Moudrého a Jana Fridricha I. Velkomyslného. Po porážce Jana Frid richa I. císařem Karlem V. v bitvě u Mühlbergu roku 1547 prokázal Cranach značnou loajalitu. Jana Fridricha I. následoval do exilu do Augsburgu a Innsbrucku. Poté co Jan Frid rich díky svému konfliktu s císařem přišel o kurfiřtskou hodnost, přesídlil s ním Cranach roku 1552 do Výmaru. A zde také Lucas Cranach roku 1553 zemřel. Díla Cranacha a jeho dílny v příhraničních oblastech Saska a Čech V současné době je zachováno asi 1500 obrazů, které namaloval Cranach či jeho dílna. Nepochybně tento počet představuje pouhý fragment někdejší produkce Cranachova pod - niku. Některá důležitá díla byla spjata s příhraničními oblastmi Saska a Čech. V první řadě je nutné uvést tzv. Reformační oltář (Reformationsaltar), který si u Cranacha ob-

145 Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. 1 2 [ 171 ] Měření sil Lucas Cranach starší 3 [ 172 ] E 1 Lucas Cranach d. Ä., Hl. Christina, um Národní galerie v Praze. Lucas Cranach starší, Sv. Kristina, kolem Národní galerie v Praze. 2 Lucas Cranach d. Ä. Werkstatt, Bildnis des sächsischen Kurfürsten Friedrich III. des Weisen, Národní galerie v Praze. Lucas Cranach starší dílna, Podobizna saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého, Národní galerie v Praze. 3 Lucas Cranach d. J. Werkstatt, Lasset die Kindlein zu mir kommen, nach Národní galerie v Praze. Lucas Cranach mladší dílna, Nechte maličkých ke mně přijít, po Národní galerie v Praze. E Meister I. W., Christus in der Rast, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Gemäldegalerie Alte Meister. Mistr IW, Odpočívající Kristus, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Gemäldegalerie Alte Meister. 5 Meister I. W., Votivtafel der Madonna mit Kind aus Brüx, Most, Kirche Mariä Himmelfahrt. Oblastní muzeum v Mostě. Mistr IW, Votivní deska s Madonou s dítětem z Mostu, Most, kostel Nanebevzetí P. Marie. Oblastní muzeum v Mostě. Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. 5 Měření sil Lucas Cranach starší 4 [ 175 ]

146 Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. Die Werke Cranachs und seiner Werkstatt in den sächsischen und böhmischen Grenzregionen Heute sind ca Bilder überliefert, die von Cranach oder seiner Werkstatt gemalt wurden. Zweifellos erfasst diese Zahl nur einen Bruchteil der einstigen Produktion des Cranch schen Unternehmens. Einige wichtige Werke waren mit den Grenzregionen Sachsens und Böhmens verknüpft. Genannt werden muss hier in erster Linie der Reformationsaltar, der wohl von der Schneeberger lutherischen Gemeinde 1539 für ihre Pfarrkirche St. Wolfgang bei Cranach bestellt worden war. In Übereinstimmung mit Luthers Lehre stehen eine Darstellung von Gesetz und Gnade sowie die Kreuzigung im Zentrum des Retabels. Das Letzte Abendmahl ziert die Predella, auf der Innenseite der Flügel sind Episoden aus dem Passionszyklus und Porträts von Johann Friedrich I. und Johann Ernst von Sachsen-Coburg angebracht. Die Rückseite der Mitteltafel schmückt das Jüngste Gericht, während auf den Flügeln die alttestamentlichen Motive der Sintflut sowie Lots und seiner Töchter zu sehen sind. Dieser protestantische Altar stand am Anfang einer neuen Epoche in der Auffassung des lutherischen Sakralraums. Das hier verwendete Konzept stieß auch auf der anderen Seite des Erzgebirges in St. Joachimsthal/Jáchymov auf Widerhall. Für die Kirche St. Joachim ließen Hieronymus und Lorenz Schlick 1545 bei Cranach einen großzügigen Altaraufsatz malen. Obwohl der Joachimsthaler Altar 1873 verbrannt ist, hat sich seine Beschreibung erhalten, die den Einfluss des ikonographischen Programms des Schneeberger Retabels deutlich macht. Übrigens spiegelt sich das Konzept des Reformationsaltars aus St. Wolfgang in Schneeberg noch im Altar, den der lutherische Rat der Stadt Elbogen/ Loket 1579 beim Maler Augustus Cordus in Auftrag gab. Bezeichnenderweise war Cordus aus Sachsen, genauer aus Dresden, nach Elbogen gekommen und setzte sich in seinem Schaffen intensiv mit dem Vermächtnis Lucas Cranachs d. Ä. auseinander. In deutschsprachigen protestantischen Kreisen war es sehr populär, Christus als Kinderfreund darzustellen. Das gefragte Motiv trug die Bezeichnung Lasset die Kindlein zu mir kommen. Seine Verbreitung wird in den Kontext der damaligen Polemik zwischen Luther und den Täufern gestellt, die Gegner der Kindstaufe waren. Die Beliebtheit dieses Měření sil Lucas Cranach starší jednala nejspíše luterská komunita pro svůj farní kostel sv. Wolfganga ve Schneebergu v roce Ve shodě s Lutherovou věroukou zaujímají centrální části retáblu vyobrazení scény výjevu Zákon a milost a Ukřižování. Predelu zdobí Poslední večeře, na vnitřní straně křídel jsou epizody z Pašijového cyklu a podobizny Jana Fridricha I. a Jana Arnošta Sasko-Coburského. Rubovou stranu střední desky zdobí Poslední soud a křídla starozákonní náměty Potopa světa a Lot a jeho dcery. Tento protestantský oltář otevřel zcela novou epochu pojetí luterského sakrálního prostoru. Zde užitý koncept našel odezvu i na druhé straně Krušných hor, v Jáchymově. Pro kostel sv. Jáchyma nechali u Cranacha namalovat velkolepou archu Jeroným a Vavřinec Šlikové v roce I když jáchymovský oltář roku 1873 celý shořel, dochoval se jeho popis, z něj je patrný vliv ikonografického programu archy ze Schneebergu. Ostatně koncept retáblu z kostela sv. Wolfganga v saském Schneebergu v příhraničních oblastech rezonoval i v oltáři, jenž si objednala luterská rada města Loket u malíře Augusta Corda v roce Zcela příznačné je, že Cordus do Lokte přišel ze Saska, resp. z Drážďan, a v celé své tvorbě se vyrovnával s odkazem Lucase Cranacha staršího. V německých protestantských kruzích bylo velmi populární zobrazení ukazující Krista jako přítele dětí. Námět se rozšířil pod názvem Nechte maličkých přijít ke mně. Rozšíření tohoto výjevu se dává do souvislosti s dobovou polemikou Luthera s novokřtěnci, kteří odmítali křest dětí. Obliba tohoto námětu se dotýká i dalších aspektů luterského učení, jež zdůrazňovalo roli rodiny a odmítání celibátu kněží. Výtvarnou podobu těchto úvah kodifikoval právě Lucas Cranach. Do dnešních dnů se dochovalo několik desítek obrazů s tímto námětem. Didaktickou úlohu podtrhovalo i užití úryvků z evangelií, např. na desce z Národní galerie v Praze (Obr. 3) je citát z Markova evangelia. Obraz ukazuje Krista, jenž žehná dětem, bezprostředně se však obrací pouze k těm nejmenším, které přinášejí matky. Vlevo dole je umístěn objednavatelský erb ústecké měšťanské rodiny Kočků z Kocenštejna. Rod získal erb kolem roku E E Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. Motivs berührt jedoch auch weitere Aspekte der lutherischen Lehre, in der die Rolle der Familie betont und der Priesterzölibat abgelehnt wurde. Die bildnerische Gestalt dieser Überlegungen erhielt ihre Kodifizierung gerade durch Lucas Cranach. Bis heute sind mehrere Dutzend Bilder mit diesem Motiv überliefert. Die didaktische Aufgabe der Darstellung wurde durch die Verwendung von Auszügen aus den Evangelien unterstrichen. So befindet sich beispielsweise auf der Tafel in der Nationalgalerie in Prag (Abb. 3) ein Zitat aus dem Markus-Evangelium. Das Gemälde zeigt Christus, der die Kinder segnet, sich dabei jedoch unmittelbar nur an die Säuglinge wendet, die von ihren Müttern herbeigetragen werden. Links unten befindet sich das Wappen des Auftraggebers, der Aussiger Bürgerfamilie Kočka von Kocenštejn, das diese um 1550 erhalten hatte. Zu diesem Zeitpunkt wurde die Cranach- Werkstatt bereits von Cranachs zweitgeborenem Sohn Lucas Cranach d. J. geführt, was sich auch in der Malerhandschrift dieser Arbeit zeigt. Auftraggeber des Gemäldes war entweder Matěj Kočka, der in Aussig/Ústí nad Labem lebte, oder sein Bruder Jakub Kočka, der nach Prag gezogen war. Für die Verbreitung von Cranachs Stil in Böhmen sorgte der Meister I. W. Der anonyme Maler, der einige seiner Arbeiten mit dem Monogramm IW signierte, hatte seine Lehrjahre in der Wittenberger Cranach-Werkstatt verbracht. Zwischen 1520 und 1525 machte er sich selbständig und ließ sich in Nordwestböhmen nieder. Zu den Schlüsselwerken des Meisters I. W. zählt die beidseitig bemalte Tafel mit dem Motiv Christus in der Rast (Abb. 4). Sie ist mit dem Monogramm I. W. und der Jahreszahl 1541 versehen. Auf der Rückseite ist ein Wappenpaar überliefert, das dafür spricht, dass die Tafel von Bartholomäus, dem Abt der Zisterzienserabtei in Ossegg/Osek, in Auftrag gegeben wurde. Gezeigt wird eine im Spätmittelalter häufig abgebildete Episode aus der Passionsgeschichte: Christus sitzt auf einem Stein, um sich nach der Geißelung und vor der bevorstehenden Kreuzigung ein letztes Mal auszuruhen. Ähnlich wie Cranach malte auch Meister I. W. häufig Epitaphien und Votivbilder. Ein sehr gutes Beispiel für letzteren Typus ist die Votivtafel der Madonna mit Kind aus Brüx von 1538 (Abb. 5 ). Die zentrale Szene zeigt die Madonna auf der Mondsichel. Im unteren Bereich kniet das Stifterpaar. Dessen Identität bleibt verborgen, obwohl sich zu den Füßen des Paars ein Wappen mit den Buch- Měření sil Lucas Cranach starší V této době již Cranachovu dílnu prakticky vedl Cranachův druhorozený syn Lucas Cranach mladší, čemuž odpovídá i malířský rukopis této práce. Obraz si objednal buď Matěj Kočka, který žil v Ústí nad Labem, či jeho bratr Jakub Kočka, jenž přesídlil do Prahy. O rozšíření Cranachova stylu v Čechách se postaral Mistr IW. Anonymní malíř, jenž signoval některé své práce monogramem IW, strávil svá učednická léta v Cranachově witten berské dílně. Někdy v období 1520 až 1525 se osamostatnil a usadil se v oblasti severozápadních Čech. Jednou z klíčových prací Mis tra IW je oboustranně malovaná deska s námětem Odpočívajícího Krista (Obr. 4). Je opatřena monogramem IW a letopočtem Na zadní straně se dochovala malba dvojice erbů, která svědčí o tom, že desku objednal Bartoloměj, opat cisterciáckého opatství v Oseku. Ukazuje v pozdním středověku často zobrazovanou epizodu utrpení Páně Kristus usedl na kámen, aby si po bičování naposledy odpočinul před nadcházejícím ukřižováním. Podobně jako Cranach také Mistr IW často maloval epitafy a votivní obrazy. Velmi dobrým příkladem tohoto typu děl je Votivní deska s Madonou s dítětem z Mostu z roku 1538 (Obr. 5). Ústředním výjevem je Madona na půlměsíci. V dolní části klečí dvojice donátorů. Jejich totožnost zůstává zahalena tajemstvím, i když mají u nohou znak s písmeny VM. Žena drží v rukou růženec, což dokládá, že pár mohl náležet k růžencovému bratrstvu, které bylo v katolicky orientovaném Mostě poměrně početné. Bezpochyby nejvýraznější a po malířské stránce nejkvalitnější prací Mistra IW je epitaf z kostela sv. Vavřince z Mělníku-Pšovky (Obr. 6). Na vnější straně jsou zobrazeny postavy Krista, Smrti a donátora. Postava smrtky s kosou a přesýpacími hodinami připomíná klečícímu prosebníku, že jeho pozemský čas se naplnil. Identifikace donátora není jednoznačná, patrně se však jedná o Jaroslava II. Hasištejnského z Lobkowicz, který sídlil v nedalekém Obřítství (Oberschistwi). Deska, jejíž druhou stranu zdobí Nejsvětější trojice (Gnadenstuhl), vznikla nejspíše v roce Čilé kontakty v příhraniční oblasti dokládá i Oltář sv. Jana Křtitele, jenž pro zmiňovaný

147 Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. staben VM befindet. Die Frau hält einen Rosenkranz in der Hand, was die Zugehörigkeit des Paars zur Rosenkranz-Bruderschaft belegen könnte, die im katholisch orientierten Brüx/Most über eine recht große Mitgliederschar verfügte. Die zweifellos ausdrucksstärkste und in malerischer Hinsicht hochwertigste Arbeit des Meisters I. W. ist das Epitaph aus der Laurentiuskirche in Melnik-Schopka/Mělník-Pšovka (Abb. 6). Auf der Außenseite sind Christus, der Tod und der Stifter abgebildet. Die Figur des Todes mit Sense und Stundenglas erinnert den knienden Bittsteller unerbittlich daran, dass seine irdische Zeit abgelaufen ist. Die Identifizierung des Stifters ist nicht einfach, aber es dürfte sich wohl um Jaroslaus II. Hassenstein von Lobkowicz handeln, der im unweit gelegenen Oberschistwi/Obřítství residierte. Die beidseitig bemalte Tafel, deren andere Seite der Gnadenstuhl ziert, entstand vermutlich Die regen Kontakte in der Grenzregion belegt auch der Altar St. Johannis des Täufers, der für die bereits erwähnte Brüxer Stadtkirche von einem der sächsischen Cranach-Nachfolger gemalt worden war (Abb. 7). Das Retabel hatten die Zisterzienser aus der Abtei Ossegg bestellt. Das Thema der Mitteltafel Ereignisse aus dem Leben Johannes des Täufers sowie die Auswahl der Heiligen auf den Flügeln belegt eine enge Verbindung mit der Spiritualität der Ossegger Zisterzienser: In der Abtei befand sich eine kostbare Fingerreliquie des hl. Johannes, weshalb der Kult dieses Heiligen dort besonders intensiv gepflegt wurde. Im sächsisch-böhmischen Grenzgebiet lebte und arbeitete zudem ein weiterer Maler, der stark von Lucas Cranach d. Ä. beeinflusst war. In Annaberg-Buchholz lässt sich für den Zeitraum /62 die Tätigkeit von Anton Heusler nachweisen. Die meisten seiner Werke befinden sich in der St. Annenkirche und im Erzgebirgsmuseum in Annaberg-Buchholz. Heusler malte Epitaphien, Porträts und komplizierte religiöse Allegorien. Ein typisches Beispiel seines Schaffens ist die Tafel Adam und Eva (Abb. 8). Das alttestamentliche Thema des Sündenfalls, das in der Reformationszeit von hoher Aktualität war, hatte Lucas Cranach d. Ä. ebenfalls häufig gewählt. Heusler vereinfachte die Szene aufs Äußerste. Die Aufmerksamkeit konzentriert sich hier auf die Schlange, die Eva dazu verleitete, den Apfel der Erkenntnis zu pflücken, sowie auf das Paar Adam und Eva. Měření sil Lucas Cranach starší mostecký kostel Nanebevzetí P. Marie namaloval některý ze saských Cranachových následovníků (Obr. 7). Retábl objednali cisterciáci z opatství v Oseku. Téma střední desky oltáře, události ze života Jana Křtitele, i výběr světců na křídlech, úzce souviselo se zbožností oseckých cisterciáků v klášteře v Oseku byla totiž uložena vzácná relikvie: prst sv. Jana Křtitele, a proto kult tohoto světce zde byl mimořádně intenzivní. V sasko-českém příhraničí žil a tvořil ještě jeden malíř, jehož výrazně ovlivnil Lucas Cranach starší. V Annabergu-Buchholzi lze mezi lety 1525 až 1561/1562 doložit činnost Antona Heuslera. Většina z jeho děl se nachází v kostele sv. Anny a Erzgebirgesmuseu v Annabergu-Buchholzi. Heusler maloval epitafy, portréty i složité náboženské alegorie. Typickou ukázkou jeho tvorby je deska Adam a Eva (Obr. 8). Starozákonní téma prvotního hříchu, tolik aktuální v reformační době, často volil právě Lucas Cranach starší. Heusler scénu maximálně zjednodušil. Pozornost je zde soustředěna na hada, jenž navedl Evu k utržení jablka poznání, a na samotnou dvojici Adama a Evu. Malířství v Sasku a v hraniční oblasti Čech vtiskl v době reformace specifický charakter právě Lucas Cranach starší. Jeho styl byl mimořádně dominantní a podmanivý. Klíčovou úlohu při jeho rozšíření sehrála i grafika, a to jak samostatné listy, tak i knižní ilustrace, jež doprovázely i vydání Bible a nejrůznějších odborných traktátů. Pro období 16. století byla příznačná konfesní rozpolcenost společnosti. Cranach na tuto složitou situaci dokázal reagovat a jeho práce byly žádané napříč náboženským spektrem ve všech částech tehdejšího Saska, ale i daleko za jeho hranicemi. I proto Cranachovy obrazy jsou dodnes chápány jako symbol doby, která přinesla jednu z největších změn v dějinách střední Evropy, zrod luterské církve. E E Kräftemessen Lucas Cranach d. Ä. Es war Lucas Cranach d. Ä., der in der Zeit der Reformation der Malerei in Sachsen und im böhmischen Grenzgebiet ihren spezifischen Charakter verlieh. Sein Stil war außerordentlich dominant und überwältigend. Eine Schlüsselrolle bei der Verbreitung spielte die Grafik in Form einzelner Blätter und Illustrationen, die sich in Ausgaben der Bibel und verschiedenster wissenschaftlicher Traktate fanden. Für das 16. Jahrhundert war die konfessionelle Spaltung der Gesellschaft bezeichnend. Cranach gelang es, auf diese komplizierte Situation adäquat zu reagieren: Seine Arbeiten waren quer durch das religiöse Spektrum in allen Teilen des damaligen Sachsens sowie weit jenseits der Landesgrenzen gefragt. Auch aus diesem Grund gelten Cranachs Bilder heute als Symbol einer Zeit, die eine der größten Änderungen in der Geschichte Mitteleuropas mit sich brachte die Geburt der lutherischen Kirche. Literatur/Literatura: Cranach Digital Archive: Hamsíková 2016; Heydenreich/Görres/Wismer 2017; Klípa/Ottová 2015; Kotková 2015; Hrubá/ Ottová/Royt 2016; Marx/Mössinger 2005 Měření sil Lucas Cranach starší 6 [ 176 ]

148 Kräftemessen Kapitelthema DE 7 [ 173 ] 8 [ 174 ] Měření sil Kapitelthema CZ E 6 Meister I. W., Epitaph aus Mělník-Pšovka, Außenseite mit Christus, Tod und Stifter, 1530 (?). Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích (Leihgabe des Bistums Litoměřice). Mistr IW, Epitaf z Mělníka-Pšovky, vnější strana s Kristem, Smrtí a donátorem,1530 (?). Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích (zápůjčka z Biskupství litoměřického). 7 Lucas Cranach d. Ä. Nachfolger, Altar mit Enthauptung Johannes des Täufers, nach Most, Kirche Mariä Himmelfahrt. Oblastní muzeum v Mostě. Lucas Cranach starší následovník, Oltář se stětím Jana Křtitele, po Most, kostel Nanebevzetí P. Marie. Oblastní muzeum v Mostě. 8 Anton Heusler, Adam und Eva, um Národní galerie v Praze. Anton Heusler, Adam a Eva, kolem Národní galerie v Praze. 290 E 291 Michaela Ottová Zum Phänomen der sächsischen Renaissance in Böhmen K fenoménu saské renesance v Čechách Die Sächsische Renaissance (mit großem wie mit kleinem s geschrieben) ist ein kunsthistorischer Fachbegriff, der in der tschechischen wissenschaftlichen Literatur den stilistischen Charakter architektonischer Anlagen und ihrer Ausstattung überwiegend in Nordwest- und Westböhmen bezeichnet. Als Schöpfer dieses Begriffs gilt der tschechische Architekturhistoriker Václav Mencl: Er verwendete ihn erstmals in den 1950er Jahren zur Bewertung der Besonderheiten jener Renaissancebauten, die stilistisch vom sächsischen Umfeld beeinflusst waren. An den Bauwerken identifizierte er Übereinstimmungen und Ähnlichkeiten in der Morphologie. Später wurde die sächsische Renaissance vor allem in den Arbeiten von Eva Šamánková bereits als eigenständige, außerhalb der böhmischen Renaissance stehende Stiltendenz interpretiert: Sie wurde gegenüber dieser entweder als Oppositum abgegrenzt oder nur am Rand in den Kontext der Entwicklung der böhmischen Renaissance einbezogen. Die sächsische Renaissance wurde erstmals an den Bauvorhaben der Grafen von Schlick und der Herren von Pernstein beschrieben; deren formale Quelle dürfte wahrscheinlich das Dresdener Schloss, Sitz des pro-katholisch orientierten Georg des Bärtigen, aus der Zeit um 1530 gewesen sein. Diese architektonische Stilikone sollte in Böhmen die Kenntnis der französischen Renaissance- Architektur vermitteln, die vom sächsischen Umfeld gefiltert und in die starke, immer noch lebendige spätgotische Tradition inkorporiert wurde. Am Dresdener Bau zeigte sich Šamánková zufolge erstmals jener besondere Eklektizismus, der die Gotik mit Renaissancevorbildern verknüpfte (Import neuer Formen). Für denselben Auftraggeber arbeitete auch der seit 1530 in Dresden ansässige Bildhauer Christoph Walther I., dessen Werke beispielsweise bereits in den 1540er Jahren in St. Joachimsthal/Jáchymov nachgewiesen sind. Daraus lässt sich schließen, dass sich der betreffende Stil zunächst über die Termín saská renesance (s velkým i malým s) je umělecko-historicky zakotveným pojmem, který v české odborné literatuře označuje stylový charakter architektonických celků a jejich vybavení, převážně v prostředí severozápadních a západních Čech. Za tvůrce tohoto pojmu je považován český historik architektury Václav Mencl, který ho prvně užil v padesátých letech 20. století při hodnocení specifik renesančních staveb, stylově ovlivněných saským prostředím. Na stavbách identifikoval shody a podobnosti v morfologii. Později, zejména v pracích Evy Šamánkové, byla saská renesance pojímána jako již samostatná stylová tendence, která stojí mimo vlastní proud tzv. české renesance, k níž se vymezuje buď jako opozitum, nebo je případně zasazena na okraj kontextuálního rámce vývoje české renesance. Saská renesance byla popsána nejprve na stavebních podnicích šlechtických rodů Šliků a Pernštejnů; jejím pravděpodobným formálním zdrojem byl zámek v Drážďanech, sídlo prokatolicky orientovaného Jiřího Bradatého z doby kolem roku Tato slohová inkunábule měla zprostředkovat architektuře v Čechách znalost francouzské renesanční architektury, kterou filtrovalo saské prostředí a inkorporovalo ji do silné, dosud živé pozdně gotické tradice. Na drážďanské stavbě se, dle Šamánkové, poprvé objevuje specifický eklektismus, který propojuje gotiku s renesančními vzory (tzv. import nových forem). Pro téhož objednavatele pracoval i drážďanský sochař Christoph Walther I., jehož díla jsou doložena např. v Jáchymově již ve čtyřicátých letech 16. století. Z toho bylo usuzováno, že se dotyčný sloh šířil nejprve prostřednictvím sochařství. Tato jakási stylová srostlice, zachovávající starší gotická

149 Kräftemessen Sächsische Renaissance in Böhmen Bildhauerei verbreitet habe. Dieses ineinander verflochtene Stilkonglomerat, das die älteren gotischen Bauschemata bewahrte und sie mit den architektonischen Details der Renaissance kombinierte, taucht unter dem Begriff sächsische Renaissance in der Bewertung nordböhmischer Bauten als konservatives, parallel zur mitteleuropäischen italienischen Renaissance erfassbares Phänomen auf. Aus böhmischer Perspektive ist die Bezeichnung sächsische Renaissance also zwangsläufig mit der Vorstellung einer zweifachen Ableitung verknüpft, d. h. sie enthält sowohl die Entstehung des Derivats der nordischen Renaissance im sächsischen Umfeld als auch dessen Implementierung aus Sachsen nach Nordwestböhmen. Der Begriff bürgerte sich vor allem im Hinblick auf das Auftreten der architektonischen Formensprache für die ungefähr im Zeitraum geschaffene Kunst ein, als ein sächsischer Stil in Böhmen in vielfältiger Gestalt identifiziert wurde. Die anfangs rein stilbezogene Definition der sächsischen Renaissance wurde später durch eine breitere und nicht selten irreführende Auffassung ersetzt. Der Begriff wurde nicht nur überall dort benutzt, wo in der Vergangenheit formale Verbindungen, Analogien oder Einflüsse der sächsischen Kunst auf das Schaffen in Nordwestböhmen erkannt worden waren, sondern auch in Fällen, in denen Künstler aus Sachsen vor Ort in Böhmen tätig waren, Bestellungen direkt in sächsischen Werkstätten getätigt wurden oder sich eine durch konfessionelle, familiäre oder andere Gründe motivierte Hinwendung des Auftraggebers zum sächsischen Kulturraum erahnen ließ. Denkmäler dieses breiter konzipierten Phänomens wurden vor allem in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts identifiziert. Traditionell erfasst die erweiterte Definition die mit dem reformorientierten, im 16. Jahrhundert von Sachsen nach Nordwestböhmen migrierenden Adel verbundenen Bauwerke und deren Ausstattung. Zu den bekanntesten Objekten gehören die Architekturprojekte der Herren von Salhausen (Waltirsche/Valtířov, Schwaden/Svádov, Bensen/Benešov nad Ploučnicí), der Herren von Bünau (Schön Prießen/Krásné Březno, Raudnik/Roudníky) (Abb. 1 und 2), der einheimischen Familie Schlick (St. Joachimsthal, Schlackenwerth/Ostrov nad Ohří) oder der Herren von Weitmühl (Komotau/Chomutov). Eine vergleichbar intensive Verbindung zu Sachsen zeigt sich allerdings auch an den Bauten und Ausstattungen der Měření sil Saská renesance v Čechách stavební schémata, kombinovaná s renesančním architektonickým detailem, se pod termínem saská renesance objevuje v hodnocení severočeských staveb jako konzervativní jev paralelní ke středoevropské renesanci italské. Z české perspektivy tak označení saská renesance s sebou nutně nese představu dvojnásobné odvozenosti, tj. zahrnuje jak vznik derivátu severské renesance v saském prostředí, tak i jeho implementaci ze Saska do regionu severozápadních Čech. Označení se uplatňovalo, zejména s ohledem na výskyt architektonického tvarosloví, pro umění produkované zhruba mezi léty , kdy byl saský styl v Čechách identifikován v různých podobách. Počáteční úzké, pouze stylové vymezení pojmu saská renesance bylo později nahrazeno širším a nezřídka i zavádějícím pojetím. Termín se užíval nejen všude tam, kde byly v minulosti identifikovány formální vazby, analogie či tzv. vlivy ze saského uměleckého prostředí na místní tvorbu v severozápadních Čechách, ale i tam, kde bylo doloženo působení umělců ze Saska, případně přímé objednávky v saských dílnách, nebo když byla tušena objednavatelská orientace na prostředí Saska, motivovaná konfesními, rodovými či jinými důvody. Památky tohoto šířeji koncipovaného fenoménu byly identifikovány zejména v druhé polovině 16. století. Tradičně sem bývají řazeny stavby a jejich vybavení spojené s reformně orientovanou šlechtou přicházející v 16. století do severozápadních Čech ze Saska. Mezi nejznámější patří stavební podniky pánů ze Salhausen (Valtířov, Svádov, Benešov nad Ploučnicí), pánů z Bünau (Krásné Březno, Roudníky) (Obr. 1 a 2), domácí rodiny Šliků (Jáchymov, Ostrov nad Ohří) nebo pánů z Weitmile (Chomutov) a dalších. Stejně tak se ovšem objevuje intenzivní vazba na Sasko na stavbách a vybavení kostelů či městských budov v královských a poddanských městech, ať už byla jejich převažující náboženská identita katolická, utrakvistická nebo luterská (např. Litoměřice, Most, Loket, Chomutov či Jáchymov). Společným jmenovatelem všech uvedených příkladů je ovšem nejen tvarosloví pocházející ze Saska, ale též již zmiňovaná přítomnost E 1/2 294 E Kräftemessen Sächsische Renaissance in Böhmen Kirchen und städtischen Gebäude in königlichen und Untertanenstädten, unabhängig davon, ob deren konfessionelle Identität mehrheitlich katholisch, utraquistisch oder lutherisch war (z. B. Leitmeritz/Litoměřice, Brüx/Most, Elbogen/Loket, Komotau oder St. Joachimsthal). Gemeinsamer Nenner aller genannten Beispiele ist dabei nicht nur die aus Sachsen stammende Formensprache, sondern auch die bereits erwähnte Präsenz sächsischer Baumeister, Bildhauer und Maler sowie allgemein das breite Spektrum an Verbindungen, die für die soziale und kulturelle Verflechtung der beiden Regionen sorgten (Abb. 3). Die unterschiedlichen Transferarten des Stilmodus zeitgenössischer Import, Präsenz der Künstler zu beiden Seiten der Grenze und deren Schulung und Tätigkeit in sächsischen Werkstätten, mögliche Existenz von Werkstattbetrieben in Nordwestböhmen wurde nicht immer hinreichend in die Überlegungen einbezogen. Unberücksichtigt blieben die komplizierten und wechselhaften konfessionellen Verhältnisse, die sich unmittelbar auf die künstlerische Repräsentation auswirken konnten, aber nicht zwangsläufig auswirken mussten. Das Konzept der sächsischen Renaissance in der Kunstgeschichte Nordwest- und Westböhmens wird außerdem dadurch problematisch, dass beide Seiten des Erzgebirges, das die Grenze zwischen dem Königreich Böhmen und dem Herzogtum und Kurfürstentum Sachsen bildet, bereits seit dem Spätmittelalter als nicht nur demographisch und wirtschaftlich, sondern vor allem gesellschaftlich und kulturell gemeinsam geschaffener Raum verstanden werden dürfen. Wir sind zu Recht daran gewöhnt, die Grenzgebiete des Erzgebirges als eine Kunstregion zu begreifen. Das Konzept des wechselseitigen Kulturaustauschs zwischen Kunstzentren auf dem Territorium der beiden genannten Staatsgebilde hat sich als tragfähig für die Erforschung der Spätgotik und besonders der Kunst des ersten Drittels des 16. Jahrhunderts erwiesen, woran die Zeit der sächsischen Renaissance unmittelbar anknüpft. Der Charakter des offenen Kulturraums, der das Erzgebirge zu beiden Seiten der Landesgrenze auszeichnete, hing damals wesentlich vom hochentwickelten Montanwesen ab, das alle Lebenssphären einschließlich der Formen der künstlerischen Repräsentation beeinflusste. Die Kunstregion Erzgebirge wird als sehr viel komplizierteres soziokulturelles Phänomen begriffen, dessen Gestalt auch durch andere Aspekte geprägt wurde, Měření sil Saská renesance v Čechách saských stavitelů, sochařů i malířů, společně se širokým spektrem vazeb, zakládajících sociální a obecně kulturní propojenost obou oblastí (Obr. 3). Diferenciace způsobů přenosu stylového módu od dobového importu, přes přítomnost umělců z obou stran hranice a jejich školení a působení v dílnách v Sasku, až po možnost existence dílenských provozů v severozápadních Čechách nebyla vždy reflektována. Stranou zůstávaly i složité a rychle se měnící situace související s otázkou konfese, které se mohly a nemusely promítat přímo do umělecké reprezentace. Koncept saské renesance v dějinách umění severozápadních a západních Čech je problematizován také faktem, že obě strany hřebene Krušných hor, který tvoří hranici mezi Českým královstvím a Saským vévodstvím a kurfiřstvím, byly už od pozdního středověku prostorem společně utvářeným nejen demograficky, hospodářsky, ale především společensky a kulturně. Krušnohorské příhraniční oblasti jsme si opodstatněně zvykli chápat jako jeden umělecký region. Koncept vzájem - né kulturní výměny mezi uměleckými centry na území zmiňovaných dvou státních útvarů se ukázal jako nosný pro studium pozdní gotiky a zejména umění první třetiny 16. století, na něž období tzv. saské renesance přímo navazuje. Charakter otevřeného kulturního prostoru Krušnohoří po obou stranách zemské hranice tehdy do značné míry určovalo bohatě rozvinuté horní podnikání, které ovlivňovalo veškeré sféry života i podobu umělecké reprezentace. Uměleckou oblast Krušnohoří jsme začali chápat jako mnohem složitější sociokulturní fenomén, jehož podobu determinovaly i další aspekty než jen zákonité proměny stylu, který byl nepůvodní, převzatý a v Čechách, ale i v Sasku pouze zdomácnělý. Příhraniční všestranná provázanost a orientace české strany Krušnohoří na Sasko, více než do středozemí na královské sídlo v Praze, jsou tak přirozené a pro celé 16. století charakteristické. Tato orientace mohla být ještě posílena represemi královských měst ze strany panovníka po potlačení protihabsburského povstání roku Namísto vztahů k centru království zde fungovala tradiční hospodářská orientace na Sasko,

150 Kräftemessen Sächsische Renaissance in Böhmen 1 2 Měření sil Saská renesance v Čechách 3 1 Raudnig/Roudníky, Kirche St. Wenzel, Hauptaltar, Lorenz Hörnig, Roudníky, kostel sv. Václava, hlavní oltář, Lorenz Hörnig, E 2 Schönpriesen, Kirche St. Florian, Alabasterrelief mit der Auferstehung Christi, um 1605, Muzeum města Ústí n. Labem, inv. č. U 13. Krásné Březno, kostel sv. Floriána, alabastrový reliéf se Zmrtvýchvstáním Krista, kolem 1605, Muzeum města Ústí n. Labem, inv. č. U Joachimsthal, Friedhofskirche Allerheiligen, Hauptaltar (Mittelteil) Lucas Cranach d. Ä Werkstatt und Nachfolger, nach Jáchymov, hřbitovní kostel Všech Svatých, hlavní oltář (střední část), Lucas Cranach st. dílna a následovník, po E 295 Kräftemessen Sächsische Renaissance in Böhmen als allein durch den gesetzmäßigen Wandel eines Stils, der nicht originär, sondern übernommen bzw. in Böhmen, aber auch in Sachsen bloß heimisch geworden war. Die umfassende Verflechtung der Grenzregionen und die stärkere Orientierung der böhmischen Seite des Erzgebirges nach Sachsen statt auf das Binnenland mit der königlichen Residenz in Prag erscheinen daher natürlich und sind für das gesamte 16. Jahrhundert charakteristisch. Diese Orientierung könnte noch durch die Repressionen des Herrschers gegenüber den königlichen Städten nach der Unterdrückung des antihabsburgischen Aufstands im Jahr 1547 verstärkt worden sein. Anstelle von Beziehungen zum Zentrum des Königreichs setzten sich hier die traditionelle wirtschaftliche Ausrichtung auf Sachsen, die gemeinsame Hinwendung zur Reformation bzw. die geringe Entfernung zwischen den über Handelsstraßen miteinander verbundenen Zentren durch. Eine Rolle beim Transfer der sächsischen Renaissance dürfte auch das Mäzenat des Adels sächsischer Herkunft gespielt haben. In der Fachliteratur ist der entsprechende Import fertiger Objekte aus Sachsen oder die Beschäftigung von im sächsischen Stil arbeitenden Handwerkern vielfach belegt. In welcher Beziehung diese Produktion zur Bautätigkeit und zur Bestellung von Werken der Sepulkralkunst, Altaraufsätzen oder anderen Elementen der Kirchenausstattung in den königlichen Städten stand, ist bisher nicht vollständig geklärt. Die einzelnen Fälle müssen dabei differenziert betrachtet werden, die Situation lässt sich nicht einfach verallgemeinern. Wenn Bestellungen zur Ausstattung der Stadtpfarrkirche in Brüx direkt nach Freiberg vergeben wurden, ist dies dank der kurzen Entfernungen und der intensiven gegenseitigen Handelskontakte nicht ungewöhnlich. Bereits im ersten Drittel des 16. Jahrhunderts tauchten in Brüx Handwerker aus Freiberg auf (z. B. Niclas von Jürgenthal, der sog. Meister des Brüxer Schlusssteins, Mitglieder der Werkstatt des Meisters der Freiberger Domapostel u. a.), die entweder direkt in der Stadt tätig waren oder ihre fertigen Werke hierher lieferten. Auch in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts vergaben die Brüxer Stifter ihre Aufträge nach Freiberg (bspw. für die Epitaphaltäre des Christoph Rajský von Dubnitz (Abb. 4) und des Johann Winkelmann von Hasenthal oder für das Epitaph der Ursula und der Magdalena von Weitmühl) (Abb. 5). Dass es sich um ein Geschäft über Landesgrenzen hinweg handelte, genügt noch Měření sil Saská renesance v Čechách sdílený příklon k náboženské reformaci nebo malé vzdálenosti mezi centry, propojenými obchodními cestami. Svoji roli v přenosu saské renesance opravdu mohl sehrát mecenát šlechty saského původu; v literatuře je u ní hojně doloženo dovážení hotových artefaktů ze Saska či zaměstnávání řemeslníků pracujících v saském stylu. V jakém vztahu byla tato produkce ke stavební činnosti a objednávkám funerálií, oltářních nástavců či jiné funkční výzdoby kostelů v prostředí královských měst, není dosud plně objasněno. Jednotlivé případy je přitom nutné diferenciovat, situace nelze jednoduše zobecnit. Pokud směřovaly umělecké objednávky na vybavení městského farního kostela v Mostě přímo do Freibergu, není to ničím neobvyklým, a to díky krátké vzdálenosti a intenzivním vzájemným obchodním vztahům. Již v první třetině 16. století se v Mostě objevují řemeslníci z Freibergu (např. Niclas z Jürgenthalu, Mistr mosteckého svorníku, členové dílny Mistra Freiberských apoštolů a jiní), kteří buď působili přímo ve městě, nebo sem dodávali svá hotová díla. Rovněž v druhé polovině 16. století směřovali mostečtí donátoři své objednávky do Freibergu (např. oltářní epitaf Kryštofa Rajského z Dubnice (Obr. 4) či Jana Winkelmanna z Hasenthalu nebo epitaf Voršily a Magdaleny z Weitmile) (Obr. 5). To, že šlo o obchod přes zemskou hranici, nevytváří dostatečné podmínky pro zařazení do uměleckohistorické kategorie import. Ani prosté konstatování saského, potažmo freiberského vlivu zde neobstojí. Naopak je nutné předpokládat, že Most a jeho kamenosochařské či malířské dílny patřily do stejného uměleckého prostředí jako ty freiberské, což ovšem nepopírá jejich specifika i odlišnosti. Z hlediska takto orientovaného výkladu se dnes koncept tzv. saské renesance nejeví jako vhodný, i kdyby měl pojmenovávat pouze stylovou charakteristiku.

151 Kräftemessen Sächsische Renaissance in Böhmen nicht, um es in die kunsthistorische Kategorie des Imports aufzunehmen. Auch die einfache Feststellung des sächsischen bzw. Freiberger Einflusses reicht nicht aus. Vielmehr muss man davon ausgehen, dass Brüx und seine Steinbildhauer- oder Malerwerkstätten zum gleichen künstlerischen Umfeld gehörten wie die Freiberger Werkstätten, wobei jedoch ihre Besonderheiten und Unterschiede nicht bestritten werden sollen. Aus Sicht einer so orientierten Interpretation erscheint das Konzept der sächsischen Renaissance heute selbst dann nicht mehr angemessen, wenn es nur eine Stilcharakteristik benennen würde. Literatur/Literatura: Hrubá/Ottová/Royt 2016; Kropáček 2001; Macek 2001; Mencl 1957; Ottová/Royt 2014; Šámánková 1961 Měření sil Saská renesance v Čechách 4 5 E 4 Brüx, Kirche Mariä Himmelfahrt, Altarepitaph des Kryštof Rajský aus Dubnice, Franz Dietrich aus Freiberg, Most, kostel Nanebevzetí Panny Marie, oltářní epitaf Kryštofa Rajského z Dubnice, Franz Diettrich z Freibergu, Brüx, Kirche Mariä Himmelfahrt, Epitaph den Ursula und Magdalene aus Weitmile, Samuel und Uriel Lorentz aus Freiberg, Most, kostel Nanebevzetí Panny Marie, epitaf Voršily a Magdaleny z Weitmile, Samuel a Uriel Lorentzové z Freibergu, Glaubensfrage Otázka víry F

152 Konfese, války, skvosty Počátkem 17. století doutná v Čechách mocenský zápas mezi stavy a habsburskými panovníky. Stavové sní o vytvoření multikonfesionálního státního svazku. Císař a jeho spojenci mezi nimi na předním místě Sasko v tom vidí hrozbu pro jednotu říše. Konflikt nabírá násilnou formu a ústí do celoevropského střetnutí, do třicetileté války. Po porážce povstání je země násilně rekatolizována. Tisíce lidí jiného vyznání duchovní, měšťané i šlechtici opouštějí zemi. Mnozí nalézají nový domov v blízkém Saském kurfiřtství a v Horní Lužici, která mezitím připadá Sasku. S jejich know-how se jim záhy podaří navázat na dřívější slavné časy: Praha a Drážďany patří kolem roku 1600 k nejvýznamnějším uměleckým centrům Evropy. Jedinečné skvosty dodnes svědčí o světovém rozhledu a světovém vědění, překonávajícím válku, násilí a ničení. F F Konfessionen, Kriege, Kostbarkeiten In Böhmen schwelt am Beginn des 17. Jahrhunderts ein Machtkampf zwischen den Ständen und den habsburgischen Landesherren. Den Ständen schwebt die Schaffung eines multikonfessionellen böhmischen Staatenverbundes vor. Der Kaiser und seine Verbündeten darunter an vorderster Stelle Sachsen sehen darin die Einheit des Reiches gefährdet. Der Konflikt wird gewaltsam bezwungen, mündet aber auf europäischer Ebene in den Dreißigjährigen Krieg. Nach Niederschlagung des Aufstandes wird das Land rücksichtslos rekatholisiert. Tausende Andersgläubige Geistliche, Bürger und Adlige verlassen das Land. Viele finden im nahe gelegenen Kurfürstentum Sachsen und in der inzwischen sächsischen Oberlausitz eine neue Heimat. Mit ihrem Know-how gelingt es bald, wieder an frühere Glanzzeiten anzuknüpfen: Prag und Dresden gehörten um 1600 zu den bedeutendsten Kunstzentren Europas. In den damals begründeten Sammlungen liegt der Ursprung des europäischen Museumswesens. Bis heute zeugen einzigartige Kostbarkeiten von Weltsicht und Weltwissen über Krieg, Gewalt und Zerstörung hinweg.

153 1 [ 180 ] F 1 Titelseite der Gedächtnisschrift von Václav Nosidlo von Geblice, Abschrift um 1780, Národní knihovna České republiky, inv. č. XIX. B. 6. Titulní strana kroniky Václava Nosidla z Geblic, opis kolem roku 1780, Národní knihovna České republiky, inv. č. XIX. B. 6. F Lenka Bobková Václav Nosidlo von Geblitz: Über Glauben, Vaterland und die Suche nach einer neuen Heimat im Schatten des Dreißigjährigen Krieges Václav Nosidlo z Geblic: O víře, domovině a hledání nové vlasti ve stínu třicetileté války Es ist uns aus der Heiligen Schrift gut bekannt, dass niemand zu einer Religion mit Gewalt gezwungen werden sollte und deshalb verlangen auch wir, diese Freiheit zu genießen, weil wir gerade für sie unsere Heimat verließen. Dieses Zitat stammt von dem Leitmeritzer Bürger Václav Nosidlo von Geblitz, der viele Jahre als Exulant in Pirna verbrachte und ein schriftliches Zeugnis über seinen dortigen Aufenthalt hinterließ (Abb. 1). Die Stadt Pirna war zu Beginn der 1630er Jahre zum Ziel vieler Nichtkatholiken geworden, die Böhmen nach der Niederlage der böhmischen Stände in der Schlacht am Weißen Berg (1620) verlassen mussten. Der sächsische Kurfürst Johann Georg I. hatte die böhmischen Stände in ihrem Kampf gegen Ferdinand II. zwar nicht unterstützt, aber er legte den Flüchtlingen auch keine Steine in den Weg, sondern erließ nur Vorschriften zu ihrer Erfassung und zur Kontrolle ihrer religiösen Überzeugung, da diese mit dem lutherischen Bekenntnis konform sein musste. In das Kriegsgeschehen trat der Kurfürst erst in den 1630er Jahren ein, aber sein Einfall nach Böhmen scheiterte. Schließlich schloss er mit dem Kaiser den Prager Frieden, durch den er die bisher zur Böhmischen Krone gehörenden Länder Ober- und Niederlausitz gewann. Diese Wende in der sächsischen Politik berührte auch das Leben der Exulanten spürbar. Eine Reihe von ihnen diente in der sächsischen Armee, die sich jetzt aus dem Krieg gegen die Habsburger zurückzog, während der bisherige Verbündete Schweden, unter dessen Fahnen ebenfalls böhmische Exulanten kämpften, plötzlich zum Feind nicht nur des Kaisers, sondern auch des sächsischen Kurfürsten wurde. In diesem vorgegebenen politischen Rahmen spielte sich das Leben der vielköpfigen Exulantengemeinde in Pirna ab wurden dort über 2000 A jest nám to v dobré známosti z Písma svatého, že žádný nemá k náboženství nucen býti, jakož i my svobody užíti žádáme, nebo pro ni vlast jsme opustili. Tento citát pochází od litoměřického měšťana Václava Nosidla z Geblic, který strávil dlouhá léta jako exulant v Pirně a který o tamnějším pobytu zanechal písemné svědectví (Obr. 1). Pirna se totiž stala městem, kam na počátku třicátých let 17. století odešlo mnoho nekatolíků, kteří museli opustit Čechy po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře (1620). Saský kurfiřt Jan Jiří sice české stavy v jejich boji s Ferdinandem II. nepodpořil, ale přílivu uprchlíků se nebránil, pouze vydal pokyny k jejich evidenci a ke kontrole jejich náboženského přesvědčení, které mělo odpovídat výhradně luterské konfesi. Do válečného konfliktu kurfiřt vstoupil až ve třicátých letech, ale jeho vpád do Čech ztroskotal. Nakonec s císařem uzavřel tzv. pražský mír, na jehož základě získal Horní a Dolní Lužici, tj. země dosud patřící k České koruně. Tento obrat saské politiky se citelně dotkl i exulantů. Řada z nich totiž sloužila v saské armádě, která se nyní z války proti Habsburkům stáhla, zatímco dosud spojenecké Švédsko, pod jehož vlajkami bojovali také čeští exulanti, se náhle stalo nepřítelem nejen císaře, ale i saského kurfiřta. V těchto obecně daných politických souvislostech se odehrával i život početné komunity exulantů v Pirně. K roku 1629 jich bylo ve městě zaznamenáno přes 2000, a i když jejich počet v následujících letech klesal, prodlužující se pobyt exulantů ve městě však představoval pro obě strany značné zatížení. Ubytovacích prostor se nedostávalo, často

154 Glaubensfrage Václav Nosidlo von Geblitz Exulanten erfasst, und obwohl ihre Zahl in den folgenden Jahren sank, bedeutete die Verlängerung des Aufenthaltes in der Stadt für beide Seiten eine erhebliche Belastung. Es stand zu wenig Wohnraum zur Verfügung, die Unterkünfte waren häufig sehr bescheiden oder es handelte sich um Notquartiere (z. B. Gartenhäuschen). Weiter fehlte es an Lebensmitteln, deren Preis gestiegen war, und als den Exulanten das Geld ausging, verkauften sie immer häufiger die mitgebrachten Wertgegenstände und drückten so den Gold- und Silberpreis. Problematisch war auch die Frage nach der Religion. Die Exulantengemeinde in Pirna hatte zwar das Recht erlangt, Gottesdienste in tschechischer Sprache in der St. Nikolaikirche in der Vorstadt abzuhalten, aber unter den Flüchtlingen befanden sich auch Mitglieder der Brüderunität, die in Sachsen als unerwünschte Kalvinisten verfemt waren. Nach der Eroberung Pirnas durch die schwedische Armee (1637) sahen sich die Exulanten dem Verdacht einer Kooperation mit dem Befehlshaber der Schweden ausgesetzt, sodass schließlich die meisten Flüchtlinge Pirna verlassen mussten. Ein bemerkenswertes Zeugnis über das Leben der Exulanten in Pirna hinterließ Václav Nosidlo von Geblitz, der aus dem nahegelegenen Leitmeritz/ Litoměřice stammte. Diese königliche Stadt hatte sich zu Beginn des 17. Jahrhunderts als nichtkatholisch profiliert und im Geist dieser Einstellung auch am böhmischen Ständeaufstand gegen Ferdinand II. teilgenommen. Nach der Niederlage der Stände wurde zahlreichen Bürgern zur Strafe der Besitz konfisziert und alle Einwohner sahen sich einer strikten Rekatholisierungspolitik ausgesetzt. Viele Bürger traten jedoch nicht zum katholischen Glauben über, sondern beschlossen vielmehr, die Stadt zu verlassen (ca. 300 bis 400 Familien und Einzelpersonen). Die ersten Leitmeritzer erreichten Pirna bereits Anfang 1626; zwischen 1628 und 1631 stieg ihre Zahl auf 70 bis 80 Haushalte. Unter den Flüchtlingen befanden sich gebildete Männer wie der Historiker Magister Pavel Stránský, der Stadtschreiber Magister Jan Cocholius, der Schulrektor Jiří Colsinius und eben auch Václav Nosidlo von Geblitz, der in Leitmeritz geboren worden war und dort seine erste Bildung erworben hatte. Sein Studium an der Artistenfakultät der Prager Universität hatte er 1615 mit dem Bakkalaureat abgeschlossen. Er hatte die Schule in Podiebrad/ Poděbrady geleitet und 1624 in Leitmeritz das Amt Nur Otázka víry Václav Nosidlo z Geblic byly velmi skrovné, či nouzové (např. zahradní domek). Chyběly potraviny, jejichž cena stoupala, a jak exulantům docházely peníze, stále častěji prodávali přivezené cennosti a tlačili tak dolů cenu zlata a stříbra. Problematická byla i otázka náboženská. Pirenská komunita exulantů sice získala právo konat bohoslužby v českém jazyce v kostele sv. Mikuláše na pirenském předměstí, ale mezi vyhnanci byli i členové jednoty bratrské, kteří však byli v Sasku jako nežádoucí kalvíni ostrakizováni. Po dobytí Pirny švédskou armádou (1637) se exulanti ocitli v podezření ze spolupráce s jejich veliteli a nakonec většina z nich musela Pirnu opustit. Pozoruhodné svědectví o životě exulantů v Pirně zanechal Václav Nosidlo z Geblitz, který pocházel z nedalekých Litoměřic. Toto královské město se na počátku 17. století profilovalo jako nekatolické a v duchu tohoto postoje se také podílelo na českém stavovském odboji proti Ferdinandu II. Po porážce stavů byla řada měšťanů potrestána konfiskacemi majetku a všichni byli vystaveni striktní rekatolizaci. Mnozí měšťané na katolickou víru nepřistoupili a rozhodli se z města odejít (asi 300 až 400 rodin i jednotlivců). Do Pirny první z nich dorazili již na počátku roku 1626 a v rozmezí let 1628 až 1631 jejich počet stoupl na 70 až 80 domácností. Byli mezi nimi i vzdělaní muži jako historik M. Pavel Stránský, městský písař M. Jan Cocholius, rektor školy Jiří Colsinius a také Václav Nosidlo z Geblic, který se v Litoměřicích narodil a získal zde první vzdělání. Studium na artistické fakultě pražské university zakončil v roce 1615 bakalaureátem. Vedl školu v Poděbradech a roku 1624 přijal v Litoměřicích místo městského písaře. Kvůli víře se rozhodl již v lednu 1626 odejít do Pirny, kam ho po dvou měsících následovala i manželka s dvouměsíční dcerou. Nosidlova kronika nebo přesněji paměti psané víceméně jako deník se zachovaly v několika opisech a zahrnují léta 1626 až Nejstarší známý zápis Nosidlových textů se nachází v tištěném historickém kalendáři pražského humanisty Daniela Adama z Veleslavína z roku 1590, to znamená, že je vepsán podle denních dat(!) na volná místa F F Glaubensfrage Václav Nosidlo von Geblitz des Stadtschreibers übernommen. Wegen seines Glaubens beschloss er bereits im Januar 1626, das Land in Richtung Pirna zu verlassen; zwei Monate später folgte ihm seine Ehefrau mit der zwei Monate alten Tochter. Nosidlos Chronik, bei der es sich genauer gesagt um wie ein Tagebuch geschriebene Erinnerungen handelt, ist in mehreren Abschriften überliefert und erfasst den Zeitraum Die älteste bekannte Kopie von Nosidlos Texten befindet sich in einem gedruckten historischen Kalender des Prager Humanisten Daniel Adam von Veleslavín von 1590; die Eintragung erfolgte nach den Tagesdaten an freien Stellen im Kalender. Der Kopist gelangte allerdings nur bis zum August, sodass zwar die Texte zu den genannten Jahren zur Verfügung stehen, aber jeweils der Zeitraum September bis Dezember fehlt. Die einzelnen Texte sind zumeist nicht umfangreich, illustrieren jedoch hervorragend die Lage der Exulanten in Pirna, die Schwierigkeiten ihres Alltagslebens, die Probleme rund um die Gottesdienste in tschechischer Sprache bzw. die Konflikte innerhalb der Exulantengemeinde. Der Autor verfolgte parallel das Geschehen in Leitmeritz, die Ereignisse des Dreißigjährigen Krieges, den sächsischen Einfall in Böhmen usw. In Nosidlos Einträgen zeigt sich dessen tiefer Glaube an Gott, der jedoch eindeutig konfessionsgebunden und scharf antikatholisch geprägt ist ( papeženectví [Papistentum] ). Im Laufe der Jahre wurde Nosidlo auch zu einem Kritiker der grausamen, von allen Armeen geteilten Kriegspraktiken (Raub, Plünderung, Mord, Einquartierung). Als sehr wertvoll erweisen sich Nosidlos Angaben zu Naturphänomenen oder -katastrophen, die er sachlich und ohne prophetische Konnotationen festhielt. An einigen Stellen berührte er sensible Punkte im Zusammenleben von Exulanten und der Pirnaer Bevölkerung, ohne diese zu kommentieren. Die jeweiligen Probleme beschrieb er aus der Sicht der Exulanten. Die Belastungen, die deren Anwesenheit für die Alteingesessenen mit sich brachte, lassen sich aus den entstandenen Konflikten nur erahnen; diese spitzten sich nach dem Einfall der Schweden zu und führten im Prinzip dazu, dass sich die große böhmische Gemeinde Pirnas in alle Winde zerstreute. Gehen musste auch Václav Nosidlo: Er fand in (Bad) Schandau Zuflucht, wo er später starb und bestattet wurde. Im Zusammenhang mit Nosidlos Erinnerungen soll noch auf zwei zur Ansicht Otázka víry Václav Nosidlo z Geblic v kalendáři. Opisovač ale dospěl pouze do srpna, a tak jsou texty vztahující se k uvedeným létům sice k dispozici, ale září až prosinec v nich vždy chybí. Jednotlivé texty nejsou většinou rozsáhlé, ale dobře ilustrují postavení exulantů v Pirně, těžkosti jejich každodenního života, problémy kolem bohoslužeb v češtině nebo vnitřní spory. Autor souběžně sledoval také dění v Litoměřicích, události třicetileté války, saský vpád do Čech atd. Z Nosidlových zápisků je patrná autorova hluboká víra v Boha, ale vnímaná jasně konfesijně a ostře protikatolicky ( papeženectví ). Postupem let se stal také kritikem nevybíravých válečných praktik všech armád (loupení, drancování, zabíjení, nucené kvartýry). Velmi cenné jsou též jeho údaje o přírodních úkazech či katastrofách, které vnímá věcně, bez prorockých konotací. Na několika místech se též dotýká citlivých míst soužití exulantů s obyvateli Pirny, aniž by je komentoval. Problémy soužití exulantů s pirenskými měšťany popisuje z pohledu exulantů. Těžkosti, které jejich přítomnost přinášela starousedlíkům, lze pouze vytušit ze vzniklých nesrovnalostí, které se vyhrotily po švédském vpádu a vedly v podstatě k rozptýlení zdejší početné české komunity. Odejít musel i Václav Nosidlo, který se uchýlil do Bad Schandau, kde zemřel a je také pohřben. V souvislosti s Nosidlovými paměťmi stojí za připomenutí ještě dva ego-dokumenty exulantů žijících v Pirně. Autorem jednoho z nich byl pražský měšťan Sixt z Ottersdorfu, který latinsky vylíčil vyplenění Pirny Švédy v roce 1639 (rukopis uložen v archivu v Pirně). Proti jeho vznešenému stylu jsou jednoduchou češtinou psány paměti Karla Pffenkorna z Peffenkornu z Nového Města pražského. Jeho zápisky mají výrazně osobní charakter a jsou jakousi trpkou životní bilancí. Jako celek uvedená tři díla představují různé životní postoje a zkušenosti mužů, jejichž osudy spojil exil z části prožitý ve stejné době a na stejném místě.

155 Glaubensfrage Václav Nosidlo von Geblitz weitere Ego-Dokumente von in Pirna lebenden Exulanten hingewiesen werden. Einer dieser Texte stammt vom Prager Bürger Sixt von Ottersdorf, der in lateinischer Sprache die Plünderung Pirnas durch die Schweden im Jahr 1639 festhielt. Von seinem gehobenen Stil unterscheiden sich die in einfachem Tschechisch verfassten Erinnerungen des Karel Peffenkorn von Peffenkorn aus der Prager Neustadt. Seine Einträge besitzen stark persönlichen Charakter und lassen sich als eine Art bitterer Lebensbilanz lesen. In ihrer Gesamtheit stellen die drei angesprochenen Werke die unterschiedlichen Lebenseinstellungen und Erfahrungen von Männern vor, deren Schicksal durch das teilweise zur gleichen Zeit am gleichen Ort durchlebte Exil miteinander verknüpft war. Literatur/Literatura: Bobková 1999a und 1999b; Lisa 2014; Litoměřice 1997; Pescheck 1857; Schmertosch von Riesenthal 1902; Schunka 2006; Volf 1908; Wäntig 2007 Otázka víry Václav Nosidlo z Geblic F 304 F Dirk Syndram Dresden Prag um 1600 Drážďany Praha kolem roku 1600 Wie kaum eine andere Residenzstadt der Renaissance war Dresden verkehrstechnisch mit der böhmischen Königsstadt Prag verbunden. Entlang der Elbe und Moldau oder auf diesen Flüssen betrug die Entfernung nur wenige Tagesreisen. So entwickelte sich ein reger Kulturaustausch, zumal zwischen den in Dresden und in Prag regierenden Herrschern über Generationen enge Beziehungen gepflegt wurden. Immer wieder wurde der gute Verkehrsweg zu sonst eher unüblichen Staatsbesuchen genutzt kam Ferdinand II. von Tirol als böhmischer Statthalter seines Vaters Kaiser Ferdinand I. zu einem Besuch zu Kurfürst August, seinem guten Freund aus Jugendjahren, und brachte ein bis heute in der Dresdner Rüstkammer verwahrtes kostbares goldenes Rapier als Geschenk mit (Abb. 1). August selbst reiste häufig zu Turnieren nach Prag und half dort auch gerne mit Turnierpferden und Harnischen aus. Ein besonders glanzvolles Ereignis war der Besuch Kaiser Maximilians II. mit seinen vier Söhnen und großem Gefolge in der Elbresidenz. Wie mit seinem jüngeren Bruder Ferdinand II. verband auch ihn mit Kurfürst August eine tiefe Jugendfreundschaft. Sein von glanzvollen Festen durchzogener Dresdenaufenthalt vom 13. bis zum 18. April 1575 brachte zwei weitere goldene Rapiere des Juwelenkünstlers Pere Juan Poch in den Besitz des Kurfürsten August und seines Sohnes Christian I. Einen nicht mehr erhaltenen Schreibtisch aus Gold, Silber und Perlmutt erhielt Kurfürstin Anna. Zudem übergab Maximilian II. eine heute im Louvre befindliche Version der vier Jahreszeitenallegorien seines Hofmalers Giuseppe Arcimboldo an August, die dieser 1573 in der Sammlung des Kaisers in Wien gesehen hatte. Für Maximilians Sohn Rudolf II. war der gemeinsame Aufenthalt in Dresden übrigens die erste und einzige Begegnung mit der Stadt. Nach dem frühen Tod Maximilians II. pflegte August jedoch weiterhin enge Beziehungen in das immer Rudolfinischer werdende Prag. Die Smaragdstufe (Abb. 2), die er bei einem Besuch 1581 vom jungen Kaiser als Drážďany, na rozdíl od většiny jiných sídelních měst v době renesance, měly dopravní spojení s českým královským městem Prahou. Podél Labe a Vltavy, nebo po těchto řekách, trvala cesta mezi nimi jen několik málo dní. Díky tomu se rozvinula čilá kulturní výměna, tím spíše, že vládcové Drážďan a Prahy již po generace mezi sebou udržovali těsné vztahy. Dobré dopravní spojení bylo opakovaně využíváno pro jinak nepříliš obvyklé státní návštěvy. V roce 1556 přijel Ferdinand II. Tyrolský jako český místodržící svého otce císaře Ferdinanda I. na návštěvu ke kurfiřtu Augustovi, dobrému příteli z mladých let, a jako dárek mu přivezl cenný zlatý rapír, dodnes uložený v drážďanském muzeu Zbrojnice (Obr. 1). August naopak často jezdil na turnaje do Prahy a rád tam vypomáhal s turnajovými koňmi a brněními. Obzvlášť velkolepou událostí byla návštěva císaře Maxmiliána II. s jeho čtyřmi syny a velkou družinou v sídle na Labi. Stejně jako jeho mladšího bratra Ferdinanda II. pojilo i císaře s kurfiřtem Augustem pevné přátelství z mládí. Zůstal v Drážďanech od 13. do 18. dubna 1575 a jeho pobyt provázely skvělé slavnosti. Kurfiřtu Augustovi a jeho synu Kristiánovi I. daroval další dva zlaté rapíry, jež vyrobil šperkařský umělec, zlatník a zbrojíř Pere Juan Poch. Psací stůl ze zlata, stříbra a perleti, který dostala kurfiřtova žena Anna, se nedochoval. Maxmilián II. Augustovi ještě předal jednu verzi čtyř alegorií ročních dob od svého dvorního malíře Giuseppa Arcimbolda, kterou kurfiřt v roce 1573 viděl v císařově sbírce ve Vídni. Dnes se nachází v Louvru. Pro Maxmiliánova syna Rudolfa II. ostatně byla společná návštěva Drážďan prvním a jediným setkáním s městem. Po Maxmiliánově předčasné smrti však August i nadále pěstoval blízké vztahy se stále rudolfinštější Prahou. Sošku Mouřenín se

156 Glaubensfrage Dresden Prag um 1600 Geschenk erhielt, erhob der sächsische Kurfürst daraufhin sogar zum unveräußerlichen Eigentum des Hauses Wettin. Rudolf II. wurde ein wichtiger Einflussträger für die Entwicklung der Dresdner Kunstkammer. So orientierte sich Christian I. in seiner kurzen Herrschaftszeit zwischen 1586 und 1591 an der kaiserlichen Sammlung auf dem Hradschin und ließ die väterliche Instrumenten- und Werkzeugsammlung, die schon den Namen Kunstkammer trug, von seinem Kunstkämmerer David Uslaub zugleich zum Monument seines Vaters und zum Repräsentationsort der Fürstenmacht nach Prager Vorbild ausbauen. Ansonsten betrieb er eine ihn vom Hause Habsburg wegführende Politik. So gab es in den Regierungsjahren Christians I. nur die nötigsten Verbindungen nach Böhmen. Nach seinem Tode ruhte das höfische Leben in Dresden für ein Jahrzehnt und so wechselten Fachleute wie der sächsische Hofalchemist Sebalt Schwertzer und der Kunstdrechsler Hans Wecker an den Hof nach Prag, wo 1599 der Vater des Letztgenannten, Georg Wecker, bei der Einrichtung der Drechselstube Rudolfs II. geholfen hatte. Fast zur gleichen Zeit begann Rudolf II. wieder Kontakt nach Dresden, zum damals noch unmündigen Kurfürsten Christian II., aufzunehmen (Abb. 3). Diplomatische Geschenke wurden zu den wichtigsten Hilfsmitteln, um eine den Kaiser unterstützende Politik zu beflügeln. Die Gegengeschenke aus Dresden waren Elfenbeinkunststücke, für die Dresden damals schon berühmt war, aber auch eine kostbare Kugellaufuhr von Hans Schlottheim, die der Dresdner Sammlung entnommen und dort durch eine neue ersetzt wurde. Nicht nur die kunstvollen Objekte sandte Rudolf II. nach Dresden, sondern auch fünf gefangene Türken bzw. Tartaren mit prunkvollen Gewändern sowie drei kostbar ausgestattete Pferde. Die zu diesem Geschenk gehörenden Prunkwaffen und Reitzeugen befinden sich heute noch in der Türckischen Cammer in Dresden. Im Juni 1607 reisten Christian II. und sein Bruder Johann Georg I. erstmals zum Staatsbesuch an den Kaiserhof nach Prag. Höhepunkt war die Privataudienz in der erst wenige Jahre zuvor in neuen Räumen eingerichteten Kunstkammer auf dem Hradschin. Christian II. erhielt damals eine große Menge an kostbaren Geschenken, darunter die 1603 datierte Bronzebüste mit seinem Abbild von Adrian de Vries, die als Gegenstück zur Büste Otázka víry Drážďany Praha kolem roku 1600 smaragdovým stupínkem (Obr. 2), kterou od mladého císaře dostal při návštěvě v roce 1581, saský kurfiřt poté dokonce zařadil k neprodejnému vlastnictví rodu Wettinů. Rudolf II. podstatně ovlivnil vývoj drážďanského Kabinetu umění. Kristián I. se v době své krátké vlády v letech 1586 až 1591 řídil podle císařské sbírky na Hradčanech a pověřil Davida Uslauba, správce otcovy sbírky nástrojů a nářadí, která už tehdy nesla název Kunstkomora, aby z ní podle pražského vzoru vybudoval otcův monument a reprezentační místo kurfiřtské moci. Také celkově v politice sledoval cestu, kterou mu vyznačil rod Habsburků. Proto v době vlády Kristiána I. zůstala zachovaná jen nejnutnější spojení s českými zeměmi. Po jeho smrti dvorský život v Drážďanech na deset let usnul a odborníci jako saský dvorní alchymista Sebalt Schwertzer a umělecký soustružník Hans Wecker odešli k pražskému dvoru, kde v roce 1599 Hansův otec Georg Wecker pomáhal při zřizování soustružnické dílny Rudolfa II. Téměř ve stejnou dobu navázal Rudolf II. opět kontakt s Drážďany, s tehdy ještě neplnoletým kurfiřtem Kristiánem II. (Obr. 3). Diplomatické dárky se staly nejdůležitější pomůckou k oživení politiky podporující císaře. Na oplátku přicházely umělecké předměty ze slonoviny, jimiž byly Drážďany už tehdy proslavené, a také cenné kuličkové hodiny od Hanse Schlott heima, které byly odebrány z drážďanské sbírky a nahrazeny novými. Rudolf II. posílal do Drážďan nejen umělecké předměty, nýbrž jednou i pět zajatých Turků či Tatarů se skvostným oblečením a k tomu tři draze vybavené koně. Nádherné zbraně a cenná jezdecká výstroj, které k daru patřily, jsou dnes uloženy v Turecké komoře v Rezidenčním zámku v Drážďanech. V červnu 1607 cestovali Kristián II. a jeho bratr Jan Jiří I. poprvé na státní návštěvu k císařskému dvoru do Prahy. Vrcholem pobytu byla soukromá audience v Kunst komoře, teprve před několika lety zřízené v nových místnostech na Hradčanech. Kristián II. tehdy dostal mnoho cenných darů, mezi nimi svou bronzovou bustu s datem 1603, jejímž autorem je Adrian de Vries a která vznikla jako protějšek busty císaře Rudolfa II. Kabinet umění F F Glaubensfrage Dresden Prag um 1600 Kaiser Rudolfs II. entstanden war. Damit verbanden sich die beiden Kunstkammern in Dresden und Prag auf magische Weise in den Porträts ihrer Besitzer. Ein weiteres Objekt, das das sächsische Wappen in Pietradura-Arbeit von Castrucci auf einer Seite mit einer Steinmalerei des kaiser lichen Kammermalers Hans von Aachen verbindet, gehört in diesen Zusammenhang (Abb. 4). Noch einzigartiger sind die Zeugnisse des zweiten Staatsbesuchs, die Christian II. und seinen Bruder 1610 diesmal für mehrere Monate nach Prag führten. Es ging damals auch um die Erbfrage der Herzogtümer Jülich, Kleve und Berg. Am 27. Juni 1610 wurde Christian II. vom Kaiser mit diesen belehnt. Das Belehnungsgeschenk war eine alla turca verzierte Waffengarnitur im siebenbürgischen Stil, versehen mit Türkisen. Christian II. tätigte aber auch umfangeiche Einkäufe bei Händlern und Kunsthandwerkern in Prag. Sie zeugen bis heute von der Situation auf dem Kunstmarkt in der Goldenen Stadt. Dazu gehören die im Grünen Gewölbe erhaltenen Bergkristallarbeiten von Ottavio Miseroni, die Kanne aus einer Garnitur des Nürnberger Goldschmieds Christoph Jamnitzer und der Tischautomat mit Diana auf dem Kentauren des Augsburger Goldschmieds Hans Jakob Bachmann (Abb. 5). Zudem wurde eine Garnitur von Prunkwaffen und Reitzeug im osmanischen Stil bei dem Prager Goldschmied Johann Michael bestellt. Mit dem Tod des Kurfürsten Christian II und des alten Kaisers Rudolf II ging eine intensive Zeit höfischer sächsisch-böhmischer Beziehungen zu Ende. Diese Beziehungen wurden aber nicht nur auf diplomatischer Ebene gepflegt. Sie spiegelten sich auch in Künstlerwanderungen wider. So ging der Edelsteinschneider Caspar Lehmann von Prag nach Dresden und zurück, der Elfenbeinkünstler Jacob Zeller wechselte 1610 aus Prag nach Dresden und der kaiserliche Hofgoldschmied Sebastian Dattler folgte ihm um Als der Bruder Rudolfs II., Kaiser Matthias, sich nach 1612 entschloss, die Habsburger Residenz von Prag wieder nach Wien zu verlegen und der böhmische Ständeaufstand begann, hätten wohl viele, wie der Görlitzer Schuster und Philosoph Jacob Böhme resümiert: Dresden ist eine Jubel-Stadt, wie es vor der Zeit Prag war. Literatur/Literatura: DaCosta Kaufmann 1988; Dombrowski 2000; Fučíková 2004; Prag 1600; Rudolf II. 1997; Syndram 2007; Syndram/Scherner 2004 Otázka víry Drážďany Praha kolem roku 1600 v Drážďanech a Kunstkomora v Praze tak byly magicky propojené portréty svých majitelů. Do této souvislosti patří i další předmět, jenž spojuje saský erb, který technikou pietradura vytvořil Castrucci malbou na kámen od císařského komorního malíře Hanse von Aachen (Obr. 4). Zcela unikátní jsou svědectví o druhé státní návštěvě, kterou Kristián II. s bratrem v roce 1610 vykonali v Praze, kde tentokrát pobývali několik měsíců. Vždyť se tehdy jednalo o otázku dědictví vévodství Jülich, Kleve a Berg. Dne 27. června 1610 udělil císař tato území v léno Kristiánovi II. Lenním darem byla souprava zbraní alla turca zdobených v sedmihradském stylu a posázených tyrkysy. Kristián II. také ve velkém nakupoval u pražských obchodníků a uměleckých řemeslníků. Získané předměty dodnes vypovídají o situaci na uměleckém trhu ve zlaté Praze. Patří k nim výrobky z horského křišťálu z dílny Ottavia Miseroniho uchovávané v muzejní sbírce Zelená klenba v Rezidenčním zámku, konvice ze soupravy norimberského zlatníka Christopha Jamnitzera a stolní hrací automat s Dianou na kentauru od augsburského zlatníka Hanse Jakoba Bachmanna (Obr. 5). Navíc byla u pražského zlatníka Johanna Michaela objednaná souprava skvostných zbraní a jezdecké výstroje v osmanském stylu. Po smrti kurfiřta Kristiána II. v roce 1611 a starého císaře Rudolfa II. roku 1612 skončilo intenzivní období vztahů mezi saským a českým dvorem. Tyto vztahy však byly pěstovány nejen na diplomatické úrovni. Projevovaly se také ve výměně a putování umělců. Kupříkladu řezač drahých kamenů Caspar Lehmann odešel z Prahy do Drážďan a poté se zase vrátil, Jacob Zeller, umělec pracující se slonovinou, odešel v roce 1610 z Prahy do Drážďan a císařský dvorní zlatník Sebastian Dattler ho následoval v roce Když se Rudolfův bratr císař Matyáš v roce 1621 rozhodl, že habsburské sídlo opět přeloží z Prahy do Vídně, a když začalo povstání českých stavů, mnozí by situaci shrnuli stejně jako zhořelecký švec a filozof Jakob Böhme: Drážďany jsou triumfální město, jako byla před časem Praha.

157 Glaubensfrage Dresden Prag um Otázka víry Drážďany Praha kolem roku Die Rapier-und-Dolch- Garnitur erhielt Kurfürst August von Sachsen von seinem Jugendfreund Erzherzog Ferdinand von Österreich, vermutlich bei einer Begegnung im Jahr 1556, geschenkt. Rüstkammer, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Soupravu rapíru a dýky dostal kurfiřt August Saský darem od svého přítele z mládí arcivévody Ferdinanda Rakouského, pravděpodobně při setkání v roce Rüstkammer, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. 2 Der sog. Mohr mit Smaragdstufe ist ein Geschenk des Kaisers Rudolfs II. an Kurfürst August den Starken im Jahr Grünes Gewölbe, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Takzvaný Mouřenín se smaragdovým stupínkem je dar císaře Rudolfa II. kurfiřtu Augustovi Silnému v roce Grünes Gewölbe, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. F 3 Christian II. Kurfürst von Sachsen war für Kaiser Rudolfs II. ein wichtiger Verbündeter. Glastafel mit dem Porträt Christians II., Caspar Lehmann, Prag 1602 oder Dresden Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Saský kurfiřt Kristián II. byl pro císaře Rudolfa II. důležitým spojencem. Deska s portrétem Kristiána II. od Caspara Lehmanna, Praha 1602 nebo Drážďany Uměleckoprůmyslové museum v Praze. 4»1 Churfürstlich sachßisch Wappen von allerley Stein eingeleget«verehrte Kaiser Rudolf II. Kurfürst Christian II. von Sachsen, als dieser 1607 in Prag weilte. Diese mit böhmischen Granaten eingefasste, farbenprächtige Steineinlegearbeit entstand in der am Prager Hof tätigen Werkstatt der Castrucci. Auf der Rückseite Allegorie auf Christian II. und seine Unterstützung Rudolfs II. im Krieg gegen die Türken, gemalt von Hans von Aachen. Grünes Gewölbe, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Kurfiřtským saským erbem intarzovaným z různých kamenů uctil císař Rudolf II. kurfiřta Kristiána II. Saského, když v roce 1607 pobýval v Praze. Intarzie z barevných drahých kamenů rámovaná českými granáty vznikla v dílně Castrucciho při pražském dvoře. Na zádní straně je Hansem von Aachen ztvarněn Kristián II., který podporoval Rudolfa II. ve válkách proti turkům. Grünes Gewölbe, Staatliche Kunstsammlungen Dresden.. F Kurfürst Christian II. von Sachsen war ein leidenschaftlicher Sammler von feinmechanischen und technologischen Meisterwerken. Den Figurenautomaten mit Diana auf dem Kentauren von Hans Jakob I Bachmann erwarb er 1610 während eines Aufenthaltes in Prag. Wahrscheinlich sah er dort bei einem Besuch der kaiserlichen Kunstkammer ein ganz ähnliches Stück im Besitz Rudolfs II., das sich heute im Kunsthistorischen Museum Wien befindet. Kurfiřt Kristián II. Saský byl vášnivý sběratel mistrovských technologických dílek jemné mechaniky. Hrací automat s Dianou na Kentauru od Hanse Jakoba I Bachmanna získal v roce 1610 při pobytu v Praze. Pravděpodobně tam při návštěvě císařské Kunstkomory viděl podobný kousek patřící Rudolfovi II., dnes uložený v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Glaubensfrage Dresden Prag um [ 185 ] 4 [ 187 ] 5 Otázka víry Drážďany Praha kolem roku 1600

158 Marius Winzeler Prag Dresden um 1600 Praha Drážďany kolem roku 1600 Als Kaiser Rudolf II Prag zu seinem Regierungssitz erhob, bildete die Stadt mit rund Einwohnern die größte Metropole des östlichen Mitteleuropa (Abb. 1). Der sorgsam abgewägte Entschluss des Herrschers war begründet in Prags Ent fernung von den Schauplätzen der Türkenkriege und der zentralen und gut abzusichernden Lage. Er verschaffte der böhmischen Hauptstadt zum zweiten Mal seit der Epoche Karls IV. eine internationale Bedeutung von weiter Ausstrahlung, die auch ins nördliche Nachbarland Sachsen hineinwirkte. Frieden, wirtschaftlicher Wohlstand und konfessionelle Toleranz vermochten viele Menschen an den kaiserlichen Hof zu ziehen, darunter Gelehrte und Künstler von höchstem Rang, sodass die Prager Bevölkerung bald auf rund anstieg. Für Dresden konnte dagegen im gleichen Zeitraum nur ein geringes Wachstum festgestellt werden, von Einwohnern 1566 bis knapp im Jahr Der Austausch zwischen den beiden Städten erfolgte entsprechend eher einseitig. Während die sächsischen Herrscher Prag mehrfach aufsuchten, sah Rudolf nach einer kurzen Visite 1575 Dresden nie wieder. Von der Gartenkunst zur Museumsarchitektur Rudolf II. hatte unmittelbar nach seiner Krönung zum böhmischen König 1575 mit dem Ausbau der Prager Burg zu seiner Residenz begonnen und setzte stilistisch und personell das Werk seines Vaters, Maximilian II., und seines Onkels, des böhmischen Statthalters und späteren Erzherzogs Ferdinand II. von Tirol, fort (Abb. 2). Mit den prachtvollen Renaissancebauten, die Ferdinand und zum Teil schon dessen gleichnamiger Vater, Ferdinand I., errichtet hatten, spielte Prag eine Vorreiterrolle im mitteleuropäischen Austausch von Formen und Bautypen. Nur beiläufig sei daran erinnert, dass schon Kurfürst Moritz von Sachsen 1549 den ersten nachweislichen Dresdener Schlossgarten nach Prager V roce 1583, kdy císař Rudolf II. povýšil Prahu na své vládní sídlo, představovalo město s přibližně obyvateli největší metropoli na východě střední Evropy (Obr. 1). Panovníkovo uvážlivé rozhodnutí, odůvodněné dostatečnou vzdáleností Prahy od bitevních polí tureckých válek a její dobře dostupnou polohou, pomohlo hlavnímu městu českých zemí získat po druhé od doby Karla IV. dalekosáhlý mezinárodní význam, který pronikal až do Saska, sousední země na severu. Mír, hospodářský blahobyt a náboženská tolerance dokázaly k císařskému dvoru přivábit mnoho lidí, mezi nimiž se nacházeli vynikající učenci a umělci, takže počet obyvatel se v Praze brzy zvýšil na Jen pro srovnání, v Drážďanech došlo v letech k nepatrnému nárůstu obyvatel z na necelých V tomto ohledu se vzájemné kontakty mezi oběma zeměmi vyvíjely spíše jednostranně. Saští vládcové navštívili Prahu několikrát, kdežto Rudolf II. zavítal krátce do Drážďan pouze v roce Od zahradního umění po muzejní architekturu Rudolf II. bezprostředně po roce 1575, kdy byl korunován českým králem, zahájil přestavbu Pražského hradu na své sídlo a v mnoha směrech pokračoval v díle svého otce Maxmiliána II. a svého strýce, českého místodržícího a arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (Obr. 2). Prostřednictvím skvostných renesančních staveb, které vybudoval Ferdinand II. a zčásti už před ním jeho otec Ferdinand I., sehrála Praha roli předvoje ve středoevropském vývoji stavebních forem. Kurfiřt Mořic Saský založil v roce 1549 prokazatelně první drážďanskou zámeckou zahradu podle pražského vzoru a nechal z Prahy přivézt všeliké dobré ovoce : hrušky, jablka, F F Glaubensfrage Prag Dresden um 1600 Vorbild anlegen und von dort allerlei gutte fruchten holen ließ: Birnen, Äpfel, ungarische Pflaumen, Quitten, Morellen, Pfirsiche, Maulbeeren und welsche Kirschen. Gewißermaßen im Gegenzug engagierte Erzherzog Ferdinand ab 1558 für die Ausgestaltung seines auf sechszackigem Grundriss errichteten Jagdsitzes Stern den Tessiner Bildhauer und Stuckkateur Antonio Brocco und seine Mitarbeiter, die zuvor 1553 den Pretiosensaal und das Turmzimmer des Dresdener Residenzschlosses ausgeschmückt hatten. In Prag entwarf Brocco zudem 1564 den Singenden Brunnen vor dem Belvedere; einen weiteren Brunnen schuf er für das ostböhmische Schloss Leitomischl/Litomyšl. Dessen Architekt, der gleichfalls aus dem Tessin stammende Udalrico Aostalli, wurde von Rudolf II. zum leitenden Baumeister auf der Prager Burg bestimmt, wobei ihm ab 1585 der Florentiner Giovanni Gargioli zur Seite stand. Auf diesen gehen insbesondere die großen Sammlungsgebäude an der West- und Nordseite der Burganlage zurück die zweigeschossigen kaiserlichen Pferdeställe, darüber die knapp 50 m lange Galerie (heute Rudolfinische Galerie) für die Bildersammlungen und der riesige Neue Saal (heute Spanischer Saal) für die Plastiken und Skulpturen, verbunden übereck mit weiteren Sälen für die Gemälde und die Kunstkammer. Nahezu gleichzeitig, ab 1586, entstand mit dem Komplex des Stallhofes am Residenzschloss in Dresden unter dem Luganeser Archi tekten Giovanni Maria Nosseni ein funktional und architektonisch vergleichbar anspruchsvolles Ensemble, das Räume für teure Pferde, Sammlungen und dynastische Repräsentation verband. Rudolfinische Hofkunst und Sammelleidenschaft Hinsichtlich Umfang und Universalität, vor allem aber in Hinblick auf den künstlerischen Reichtum der Sammlungen wurde der Unterschied zwischen Dresden und Prag allerdings während der Regierungszeit Rudolfs zunehmend größer: Seine Sammelleidenschaft war beispiellos. Er folgte darin nicht nur seinen Onkel Ferdinand II. von Tirol, der mit seinen in Prag begründeten Sammlungen auf Schloss Ambras in Innsbruck das erste Museum der Welt geschaffen hatte, sondern er übertraf als Sammler alle Zeitgenossen, ja ordnete dieser Otázka víry Praha Drážďany kolem roku 1600 maďarské švestky, kdoule, višně, broskve, moruše a dřínky. V jistém recipročním smyslu zaměstnával arcivévoda Ferdinand II. od roku 1558 na vnitřní výzdobě svého loveckého zámečku Hvězda, postaveného na šesticípém půdorysu, ticinského sochaře a štukatéra Antonia Brocca a jeho spolupracovníky, kteří předtím v roce 1553 vyzdobili Sál s klenoty a Věžní pokoj v Rezidenčním zámku v Drážďanech. Brocco v Praze v roce 1564 spolupracoval na Zpívající fontáně před letohrádkem královny Anny a v letech se podílel na další fontáně na zámku v Litomyšli ve východních Čechách. Architekta litomyšlského zámku Udalrika Aostalliho, rovněž pocházejícího z Ticina, učinil Rudolf II. hlavním stavitelem na Pražském hradě, kde mu od roku 1585 stál po boku Florenťan Giovanni Gargioli. Jeho dílem jsou především velké budovy se sbírkami na západní a severní straně hradního areálu dvoupatrové císařské konírny, nad nimiž se nacházela téměř padesát metrů dlouhá galerie (dnes Rudolfova galerie) pro sbírky obrazů a velkolepý Nový sál (dnes Španělský sál) pro sochy a plastiky, spojený s dalšími sály Obrazárny a Kunstkomorou. Téměř současně od roku 1586 vznikal pod vedením architekta Giovanniho Maria Nosseniho z Lugana komplex jízdáren Stallhof v Rezidenčním zámku v Drážďanech, po funkční a architektonické stránce srovnatelný areál spojující prostory pro koně, umělecké sbírky a dynastickou reprezentaci. Rudolfinské dvorské umění a sběratelská vášeň Z hlediska velikosti a univerzálnosti, zvláště však uměleckého bohatství sbírek, se rozdíl mezi Drážďany a Prahou v době vlády Rudolfa II. stále zvětšoval, neboť císařova sběratelská vášeň neměla obdoby. Rudolf II. nejen navazoval na strýce Ferdinanda II. Tyrolského, jenž na zámku Ambras v Innsbrucku vytvořil ze sbírek založených v Praze první Muzeum světa, nýbrž překonával všechny tehdejší sběratele a nakonec této vášni podřídil i svá politická jednání. Císařův obrovský zájem o zkoumání světa, alchymii, astrologii, jeho nenasyt-

159 Glaubensfrage Prag Dresden um 1600 Leidenschaft schließlich sein politisches Handeln unter. Das enorme kaiserliche Interesse an der Erforschung der Welt, an Alchemie und Astrologie, sein unstillbarer Hunger nach raffinierten Bildern und Skulpturen, Schatzkunst aus ebenso kostbarsten wie symbolschweren Materialien machten den Prager Hof zu einem einzigartigen Zentrum von Wissenschaft und Kunst. Während sich in den Niederlanden die konfessionellen Auseinandersetzungen zwischen Nord und Süd im Hundertjährigen Krieg entluden, die deutschen Länder konfessionell zerrissen waren und in Italien die Ohnmacht des Kirchenstaates dominierte, bot Böhmen mit seinem Musenhof Anregung, Arbeit, Ergötzung für Hunderte von Immigranten, die sich hier in friedlicher Koexistenz auch bei unterschiedlicher konfessioneller Prägung gegenseitig befruchten und beflügeln konnten (Abb. 3). Heerscharen von Hofkünstlern waren direkt für Rudolf und seine Sammlungen tätig. Mit Giuseppe Arcimboldo beschäftigte Rudolf einen fantastischen Maler und Festdekorateur, der schon seinem Vater gedient hatte. Mit Bartholomäus Spranger ernannte der Kaiser 1580 den ersten Niederländer zum Hofmaler. Mit dem Bildhauer Hans Mont kam ein Schüler Giambolognas nach Prag, wobei letzterer auch das etwas später in Prag entstandene Werk des großen Adriaen de Vries geprägt hat. Hans Hoffmann aus Nürnberg kopierte für den Kaiser Bilder Albrecht Dürers, von dem er Hauptwerke wie das bis heute in Prag befindliche Rosenkranzfest von 1506 erwarb (Abb. 4). Mit Dirck de Quade von Ravesteyn, Joseph Heintz d. Ä. und Hans von Aachen, dann Hans und Paul Vredemann de Vries, Pieter Stevens und Roelant Savery seien weitere Protagonisten des sich in der Atmosphäre des Prager Hofes etablierenden Manierismus wenigstens erwähnt Meister allegorischer und mythologischer Szenerien, erotisch aufgeladen, von Landschaften und Stillleben, atmosphärisch dicht, ikonografisch komplex, durch die Druckgrafik vorbildhaft für das Zeitalter des Barock und weit verbreitet. Nicht zuletzt gilt dies für Dresden, wo schon im 17. Jahrhundert Gemälde der rudolfinischen Hofkunst erworben wurden, wovon jedoch etliche im 19. Jahrhundert verschwanden. In den reichen Beständen des Grünen Gewölbes und der Rüstkammer spiegeln sich aber die engen Verbindungen heute besser als in Prag selbst. Die für den Kaiser geschaffenen Preziosen der Goldschmiede Otázka víry Praha Drážďany kolem roku 1600 ná touha po rafinovaných obrazech a sochách i umělecké poklady z velmi cenných materiálů učinily z pražského dvora jedinečné středisko vědy a umění. V době, kdy v Nizozemí náboženské spory mezi severem a jihem vyústily ve stoletou válku, německé země byly nábožensky rozervané a v Itálii dominovala bezmocnost církevního státu, nabízely české země s múzickým dvorem inspiraci, práci a potěchu stovkám přistěhovalců, kteří se v atmosféře pokojného soužití a rozdílných náboženství mohli vzájemně obohacovat a povzbuzovat (Obr. 3). Mnoho dvorských umělců pracovalo přímo pro Rudolfa II. a jeho sbírky. Císař zaměstnával Giuseppa Arcimbolda, fantastického malíře a uměleckého dekoratéra slavností, který sloužil už jeho otci. V roce 1580 jmenoval Bartholomea Sprangera jako prvního Nizozemce dvorním malířem. Do Prahy přijel Hans Mont, žák italského sochaře Giambologna, jenž později ovlivnil i dílo vzniklé v Praze od velkého Adriena de Vries. Hans Hoffmann z Norimberku pro císaře kopíroval obrazy Albrechta Dürera, jehož některá stěžejní díla, např. Růžencovou slavnost z roku 1506, dodnes se nacházející v Praze (Obr. 4), Rudolf získal do svých sbírek. K dalším představitelům manýrismu, kteří se etablovali na pražském dvoře, náleželi Dirck de Quade von Ravesteyn, Joseph Heintz starší a Hans von Aachen, dále Hans a Paula Vredeman de Vries, Pieter Stevens a Roelant Savery, mistři alegorických a mytologických erotikou nabitých scenerií, krajinomaleb a zátiší s hutnou atmosférou a komplexní ikonografií, jež se díky jejich grafickým reprodukcím staly vzorem barokního věku a velmi se rozšířily i do Drážďan, které už v 17. století získaly obrazy rudolfinského dvorského umění, mnohé však zmizelé v 19. století. Nicméně v bohatých sbírkách zámecké klenotnice Zelená klenba a muzea Zbrojnice se dnes blízké sepětí obou měst odráží výrazněji než přímo v Praze, protože klenoty, které pro císaře vytvořili zlatníci Jan Vermeyen a Paulus van Vianen, legendární brusiči skla a glyptici milánské rodiny Miseroni, nebo florentský řezač kamenů Castrucci, byly z valné části již v 17. století převezeny do Vídně a rozptýleny F F 1 Ansicht des Hradschin und der Kleinseite in Prag, Commesso di pietre dure (Steinschneidearbeit, Florentiner Mosaik) von Giovanni Castrucci, Prag, nach 1601, Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Pohled na Hradčany a Malou Stranu, Commesso di pietre dure (řezba do kamene, florentská mozaika) od Giovanniho Castrucciho, Praha po 1601, Uměleckoprůmyslové museum v Praze. 2 Bildnis Kaiser Rudolfs II., Onyx-Kamee (Steinschnitt) von Ottavio Miseroni, Prag, um 1612 (?), Onyx, Kunsthistorisches Museum Wien. Podobizna císaře Rudolfa II., onyxová kamej (řezba do kamene) od Ottavia Miseroniho, Praha kolem 1612 (?), Onyx, Kunsthistorisches Museum Wien. 3 Allegorie auf die Regierung Rudolfs II., Dirck de Quade van Ravesteyn, 1603, Öl auf Leinwand, Königliche Kanonie der Prämonstratenser auf Strahov. Alegorie vlády Rudolfa II., Dirck de Quade van Ravestey, 1603, olej na plátně, Královská kanonie premonstrátů na Strahově. 313 Glaubensfrage Prag Dresden um Otázka víry Praha Drážďany kolem roku 1600

160 Glaubensfrage Prag Dresden um 1600 Jan Vermeyen und Paulus van Vianen, der legendären, von Mailand nach Prag übersie delten Kristallschleifer- und Steinschneiderfamilie Miseroni oder der Florentiner Steinschnittmeister Castrucci zum größten Teil schon im 17. Jahrhundert nach Wien verbracht und in alle Winde verstreut wurden. Von den zeitgenössischen Impulsen, die aus Prag den sächsischen Hof erfassten, sei abgesehen von Künstlerwanderungen das von Giovanni Nosseni entworfene und vom Prager Belvedere inspirierte Lusthaus auf der Jungfer (heute Brühlsche Terrasse) genannt oder der Umstand, dass Nosseni 1597 nach dem Vorbild der Prager Kaisermühle und dem Wirken der Familie Miseroni eine Poliermühle für Marmor, Kristall und Edelsteine einrichtete. Sächsische Einflüsse im Zeichen des Luthertums Eine andere Form des kulturellen Austausches erlangte eine besondere Bedeutung, nachdem Rudolf II im sogenannten Majestätsbrief den Bewohnern Böhmens offiziell Glaubensfreiheit zugesichert hatte. Die nicht zuletzt durch Zuzug von Kaufleuten aus Sachsen angewachsenen lutherischen Gemeinden in Prag beschlossen daraufhin, mit repräsentativen und architektonisch anspruchsvollen Kirchenbauten die neue Freiheit im Stadtraum zu akzentuieren. So entstand auf der Kleinseite bis 1613 die Dreifaltigkeitskirche (heute S. Maria de Victoria) und in der Altstadt die Salvatorkirche, die in einer für damalige Kirchenbauten so auch für die von Rudolf II. gestiftete Rochuskirche beim Kloster Strahov charakteristischen Kombination von Formen der Gotik und der Renaissance errichtet wurde. Beide Kirchenbauten konnten nur dank Spenden finanziert werden, wovon ein erheblicher Teil aus dem Kurfürstentum Sachsen und aus der damals noch zu Böhmen gehörenden Oberlausitz stammten (Abb. 5). Ein wichtiger Initiator der Salvatorkirche war Joachim Andreas Graf Schlick, Prinzenerzieher des späteren Kurfürsten Johann Georg I. in Dresden und später Landvogt der Oberlausitz, der dafür gesorgt hat, dass der Dresdener Hofprediger Matthias Hoë von Hoënegg während des Baus die Prager Gemeinde leitete. Wie stark die Bindungen der lutherischen Prager Gemeinden nach Sachsen waren, belegt auch der Umstand, dass der Altar für die Dreifaltigkeitskirche 1612 beim Bildhauer Bern- Otázka víry Praha Drážďany kolem roku 1600 do všech koutů světa. Z dalších dobových impulzů, které vyšly z Prahy a zasáhly saský dvůr, připomeňme kromě samotného působení umělců ještě letohrádek na baště Panny (dnes Brühlova terasa), jejž navrhl Giovanni Nosseni inspirovaný letohrádkem královny Anny v Praze. V roce 1597 Nosseni také zřídil podle vzoru pražského Císařského mlýna a dílny rodu Miseroni leštírnu mramoru, křišťálu a drahokamů. Saské vlivy ve znamení luterství Jiná forma kulturní výměny získala zvláštní význam poté, co Rudolf II. v roce 1609 v listině zvané Rudolfův majestát oficiálně potvrdil obyvatelům Českého království svobodu náboženského vyznání. Pražská luterská obec, která se rozrostla o kupce přistěhované ze Saska, se rozhodla, že novou svobodu na území města zdůrazní reprezentativními a architektonicky náročnými církevními stavbami. Na Malé Straně tak byl v roce 1613 vybudován kostel Nejsvětější Trojice (dnes kostel Panny Marie Vítězné) a na Starém Městě v letech kostel sv. Salvátora postavený v charakteristické kombinaci forem gotiky a renesance stejně jako kostel sv. Rocha založený při Strahovském klášteře Rudolfem II. Stavby obou kostelů mohly být financované pouze z darů, jejichž podstatná část pocházela ze Saského kurfiřtství a z Horní Lužice, která tehdy ještě patřila k zemím Koruny české (Obr. 5). Důležitým iniciátorem stavby kostela sv. Salvátora byl hrabě Jáchym Ondřej Šlik, jenž působil v Drážďanech jako vychovatel prince a pozdějšího kurfiřta Jana Jiřího I. a následně se stal zemským fojtem Horní Lužice. Postaral se také o to, aby drážďanský dvorní kazatel Matthias Hoë von Hoënegg v době stavby kostela vedl pražskou luterskou obec. O pevných vazbách pražské luterské obce se Saskem svědčí i skutečnost, že oltář luterského kostela Nejsvětější Trojice byl v roce 1612 objednán u sochaře Bernharda Dittricha v saském Freibergu. Když však v roce 1613 zemřel jeho donátor a zadavatel zakázky vévoda Jindřich Julius Brunšvický, od roku 1600 důležitý důvěrník císaře F F 4 Das Rosenkranzfest, Albrecht Dürer, 1506, Öl auf Holz, aus der Sammlung Rudolfs II., Nationalgalerie Prag. Růžencová slavnost, Albrecht Dürer, 1506, olej, dřevo, ze sbírky Rudolfa II., Národní galerie v Praze. 5 Wappen der Ober- und Niederlausitz sowie des Joachim Andreas Graf Schlick im Langhausgewölbe der evangelischen Salvatorkirche in der Prager Altstadt, unbekannter Maler, um Erby Horní a Dolní Lužice a hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika na klenbě hlavní lodi evangelického kostela svatého Salvátora na Starém Městě v Praze, neznámý malíř, kolem roku Altar der evangelischen Stadtkirche Beatae Mariae Virginis in Wolfenbüttel, geschaffen 1612/1623 vom Freiberger Bildhauer Bernhard Dittrich für die evangelische Dreifaltigkeitskirche in der Prager Kleinseite. Oltář evangelického městského kostela blahoslavené Panny Marie ve Wolfenbüttelu vytvořil v letech 1612/1623 freiberský sochař Bernhard Dittrich pro evangelický kostel Nejsvětější Trojice na Malé Straně v Praze. 7 Denkmal für Rudolf II. als böhmischen König am Reichenturm in Bautzen, Jakob Michael, Památník Rudolfa II. jako českého krále na Reichenské věži v Budyšíně, Jakob Michael, Glaubensfrage Prag Dresden um Otázka víry Praha Drážďany kolem roku 1600

161 Glaubensfrage Prag Dresden um 1600 hard Dittreich im sächsischen Freiberg bestellt worden war. Nachdem sein Auftraggeber und Donator, Herzog Heinrich Julius zu Braunschweig und Lüneburg, seit 1600 ein wichtiger Vertrauter Rudolfs II., 1613 gestorben war, wurde der Altar jedoch nicht nach Prag geliefert, sondern von Sachsen ins Herzogtum Braunschweig-Wolfenbüttel gebracht und 1623 in der Hauptkirche Beatae Mariae Virginis in Wolfenbüttel aufgestellt (Abb. 6). Ein als programmatischer Höhepunkt im künstle rischen Wechselspiel zwischen Böhmen und Sachsen konzipiertes Werk hat damit symptomatisch für die Zeitverhältnisse einen völlig neuen Kontext erhalten. Hier hinzugefügt sei, dass es ebenfalls ein durchaus originelles und für die Verbindungen zwischen Böhmen und seinen nördlichen Nachbarn um 1600 bemerkenswertes Faktum ist, dass das einzige monumentale Denkmal, das Rudolf II. zu Lebzeiten errichtet worden ist, sich im heute sächsischen Bautzen befindet (Abb. 7): Die damals noch der Krone Böhmen unterstehende Oberlausitzer Hauptstadt hatte das monumentale Relief 1593 von dem aus Strassburg stammenden Bildhauer Jacob Michael nach grafischen Vorlagen zum Schmuck des Reichentores anfertigen lassen und zwar nicht nur, um in jenem Jahr dem Landesherrn als Kämpfer gegen die Osmanen zu huldigen, sondern, wie die Inschrift belegt, auch mit Stolz den eigenen Anteil an der finanziellen und personellen Unterstützung im Krieg hervorzuheben. Über die in höfischen Bauund Kunstwerken manifestierten Verbindungen zwischen Dresden und Prag hinaus dokumentiert dieses Denkmal damit auf singuläre Weise ein historisches Selbstverständnis um 1600 und die politische und kulturelle Einbindung in ein mitteleuropäisches Machtsystem von faszinierender Komplexität und Vielfalt, gleichzeitig aber auch von äußerster Fragilität, wie sich nach dem Tod Rudolfs II und den folgenden Unruhen bis hin zum Fenstersturz 1618, zum Ständeaufstand 1619, zur Schlacht am Weißen Berg 1620 und schließlich zu Flucht und Vertreibung offenbarte. Otázka víry Praha Drážďany kolem roku 1600 Rudolfa II., oltář nebyl dodán do Prahy, nýbrž ho Sasové odvezli do Brunšvicko-Wolfenbüttelského vévodství a v roce 1623 byl instalován v kostele blahoslavené Panny Marie ve Wolfenbüttelu (Obr. 6). Dílo koncipované jako programový vrchol vzájemné umělecké výměny mezi českými zeměmi a Saskem tak získalo pro dobové poměry příznačně zcela nový kontext. Dodejme ještě, že rovněž originální a pro spojení mezi Čechami a jejich severním sousedem v době kolem roku 1600 je pozoruhodný fakt, že jediný monumentální památník Rudolfa II. vytvořený za jeho života se dnes nachází v saském Budyšíně (Obr. 7). Hlavní město Horní Lužice, tehdy ještě patřící k zemím Koruny české, zadalo v roce 1593 vytvoření monumentálního reliéfu podle grafických předloh sochaři Jacobu Michaelovi pocházejícímu ze Štrasburku. Dílo mělo zdobit Reichenskou věž (Reichenturm), aby město v tomto roce vzdalo hold zemskému vládci coby bojovníkovi proti Turkům, a jak uvádí nápis, aby s hrdostí zdůraznilo svůj finanční a personální podíl ve válce. Tento památník jedinečným způsobem dokládá kromě styků mezi Drážďany a Prahou projevovaných v oblasti dvorských architektonických a uměleckých děl historickou sebereflexi kolem roku 1600 a politické i kulturní začlenění do středoevropského mocenského systému ohromujícího komplexností a mnohotvárností. Zároveň však byl tento systém nesmírně křehký, jak se ukázalo po smrti Rudolfa II. v roce 1612 a při následujících nepokojích, které dospěly k defenestraci roku 1618, stavovskému povstání roku 1619, bitvě na Bílé hoře v roce 1620, a nakonec k útěku a vyhnání nekatolíků. Literatur/Literatura: DaCosta Kaufmann 1988; Dombrowski 2000; Fučíková 2004; Prag 1600; Reitz 2015; Rudolf II. 1997; Syndram 2007; Syndram/ Scherner 2004; Bukovinská/Konečný 2017 F F 317 Martin Musílek Der Dreißigjährige Krieg: Macht der Politik oder Politik der Macht? Třicetiletá válka: moc politiky nebo politika moci? Jaroslav Sezima Rašín von Riesenburg gehörte zu jenen böhmischen Adeligen, die nach der Schlacht am Weißen Berg ihre Heimat verließen und nach Sachsen gingen. Die böhmischen Exulanten traten häufig in die schwedische oder die sächsische Armee ein, wo viele von ihnen sich auszeichneten und hohe Ränge erreichten; andere, weniger glückliche Böhmen fanden in dem langwierigen Kon - flikt den Tod. Jaroslav Sezima diente unter Heinrich Matthias Thurn und Johann Varlejch von Bubna, einem weiteren bekannten böhmischen General in schwedischen Diensten. Wenn er gerade keinen Krieg führte, hielt er sich ebenso wie zahlreiche andere Exulanten in Pirna auf, wo seine Familie einen neuen Zufluchtsort gefunden hatte. Der Stern des Jaroslav Sezima von Riesenburg stieg 1633 auf, als er bei den Verhandlungen zwischen Thurn und Albrecht von Waldstein (Wallenstein) als Vermittler fungierte. Als Wendepunkt in seinem Leben erwies sich das Jahr 1635, als der Schwedische Krieg ( ), eine der Phasen des Dreißigjährigen Krieges, seinen Gipfel erreicht hatte. Dieser Kriegsabschnitt endete nicht nur in der Ermordung Waldsteins, des Oberbefehlshabers der kaiserlichen Armee, sondern auch in der Übergabe der Ober- und der Niederlausitz an den sächsischen Kurfürsten. Um den Kontext dieses Ereignisses, das die böhmisch-sächsischen Beziehungen wesentlich beeinflusste, richtig zu verstehen, müssen wir die zweite Hälfte des 16. Jahrhunderts in den Blick nehmen. Damals entstand in Böhmen eine neue konfessionelle Situation, die zu einer der Ursachen für den böhmischen Ständeaufstand werden sollte und dieser stand am Beginn des längsten kriegerischen Konflikts im 17. Jahrhundert, den spätere Generationen als Dreißigjährigen Krieg ( ) bezeichneten. Jaroslav Sezima Rašín z Riesenburka patřil k mnoha českým šlechticům, kteří po bitvě na Bílé hoře opustili svůj domov a odešli do Saska. Čeští exulanti nejčastěji vstupovali do švédské nebo saské armády, v nichž se řada z nich vyznamenala a dosáhla vysokých hodností, jiní méně šťastní nalezli v dlouhotrvajícím konfliktu smrt. Jaroslav Sezima sloužil jak u Jindřicha Matyáše Thurna, tak u dalšího známého českého generála ve švédských službách Jana Varlejcha z Bubna. Pokud zrovna neválčil, pobýval jako celá řada dalších exulantů v Pirně, kde také našla nové útočiště jeho rodina. Hvězda Jaroslava Sezimi z Riesenburka začala stoupat v roce 1633, když se stal prostředníkem při jednáních mezi Thurnem a Albrechtem z Valdštejna. Zlom v jeho životě nastal roku 1635 v době, kdy vrcholila tzv. švédská válka ( ), jedna z fází třicetileté války. Na jejím sklonku došlo nejen k zavraždění vrchního generallisima císařských vojsk Albrechta z Valdštejna, ale také k předání Horní a Dolní Lužice saskému kurfiřtství. Pro pochopení kontextu této události je nutné se krátce vrátit zpět do druhé poloviny 16. století. V této době se v Čechách formovala náboženská situace, která byla jednou z příčin českého stavovského povstání, jež stálo na počátku nejdelšího válečného konfliktu 17. století, který byl později nazván jako třice tiletá válka ( ). Ve jménu Boha: konfesionalizace a rekatolizace v Čechách V českých zemích se v průběhu 16. století vytvořilo otevřené konfesní prostředí, které bylo v předvečer třicetileté války potvrzeno náboženským majestátem Rudolfa II. (Obr. 1).

162 Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg Im Namen Gottes: Konfessionalisierung und Rekatholisierung in Böhmen In den böhmischen Ländern hatte sich im Verlauf des 16. Jahrhunderts eine von Offenheit geprägte konfessionelle Situation herausgebildet, die am Vorabend des Dreißigjährigen Krieges durch den 1609 erlassenen Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. ihre Bestätigung gefunden hatte (Abb. 1). Rudolfs Majestätsbrief darf als bahnbrechendes Dokument auf dem Weg zu Religionsfreiheit und Toleranz gelten. Der Wirkungsbereich des Majestätsbriefs erstreckte sich nicht nur auf Adel und königliche Städte, sondern auch auf die Untertanen, und seinem Wortlaut zufolge durfte niemandem der katholische oder ein anderer Glaube aufgezwungen werden. In dieser Auffassung unterschied sich der Majestätsbrief also grundsätzlich von der Confessio Augustana. Er ging über sie hinaus, indem sich nicht nur die Obrigkeit, sondern jeder Einwohner des Königreichs Böhmen jetzt frei zum Katholizismus oder zu einer jener Konfessionen bekennen durfte, die 1575 Teil des neuen, unter der Bezeichnung Confessio Bohemica bekannten Glaubensbekenntnisses geworden waren (dieses umfasste Lutheraner, Neoutraquisten und Böhmische Brüder). Zu einer rasanten Veränderung der religiösen Verhältnisse in Böhmen kam es nach der Niederlage der böhmischen Stände in der Schlacht am Weißen Berg im November 1620, die für den schrittweisen Zusammenbruch des ständischen Widerstands gegen Kaiser Ferdinand II. sorgte. Einige führende Ständevertreter flohen aus dem Land, andere baten um Gnade. Mähren, die Lausitzen und Schlesien kapitulierten wurde Rudolfs Majestätsbrief aufgehoben, drei Jahre später erließ der Kaiser ein Mandat, in dem er als einzige Religion den katholischen Glauben erlaubte. Das neue Landesgesetz von 1627/28 die Verneuerte Landesordnung kannte neben dem geduldeten Judentum nur noch den katholischen Glauben. Den verbliebenen Einwohnern wurde die Konversion zum Katholizismus auferlegt. Viele Menschen entschieden sich allerdings für die Emigration. Beim Abschluss des Westfälischen Friedens 1648 hatte bereits ein Generationswechsel stattgefunden und die meisten Einwohner Böhmens bekannten sich zumindest dem offiziellen Verzeichnis der Einwohner zufolge zum katholischen Glauben. Otázka víry Třicetiletá válka Rudolfův majestát představoval vpravdě zlomový dokument na cestě k náboženské svobodě a toleranci. Působnost majestátu se totiž vztahovala nejen na šlechtu a královská města, ale také na poddané, a podle jeho znění nesměl být nikdo nucen proti své vůli ani ke katolictví, ani k jiným vyznáním. Svým pojetím se tedy zásadně lišil od augsburské konfese. Pře konával ji tím, že již ne pouze vrchnost, ale nově každý obyvatel Českého království se nyní mohl svobodně přihlásit ke katolictví, nebo k jednomu z náboženství, které bylo roku 1575 součástí nového vyznání víry známého pod názvem Česká konfese (ta zahrnovala luterány, novoutrakvisty a české bratry). K razantní změně náboženských poměrů v Čechách došlo po porážce českých stavů na Bílé hoře v listopadu 1620, po níž se stavovský odboj proti císaři Ferdinandovi II. pozvolna rozpadal. Někteří jeho přední představitelé uprchli ze země, jiní žádali o milost. Kapitulovala Morava, Lužice i Slezsko. Roku 1621 byla zrušena platnost Rudolfova majestátu, o tři roky později císař vydal mandát, v němž jako jediné náboženství povoloval katolickou víru. Nový zemský zákon z let 1627 až 1628 tzv. Obnovené zřízení zemské již znal vedle trpěného judaismu již jen katolickou víru. Obyvatelé, kteří zůstali, museli dobrovolně nebo z donucení konvertovat ke katolictví. Mnoho lidí se však rozhodlo odejít do emigrace. V době uzavření vestfálského míru roku 1648 již došlo k postupné obměně generace a většina obyvatelstva Čech byla alespoň dle oficiálního soupisu obyvatel dle víry katolického vyznání. Třicetiletá válka v Čechách a Sasku Za počátek třicetileté války bývá považována třetí pražská defenestrace z 23. května roku 1618, která také odstartovala české stavovské povstání. V listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře však bylo povstání českých protestantských stavů Katolickou ligou poraženo (Obr. 2). Následky bělohorské porážky vedly k rychlému postupu rekatolizace a restaurování habsburské panovnické moci. Dne 21. června 1621 se na Staroměstském F F Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg Der Dreißigjährige Krieg in Böhmen und Sachsen Als Beginn des Dreißigjährigen Krieges gilt in der Regel der dritte Prager Fenstersturz am 23. Mai 1618, der zugleich den böhmischen Ständeaufstand einläutete. Im November 1620 wurde der Aufstand der böhmischen protestantischen Stände in der Schlacht am Weißen Berg von der katholischen Liga niedergeschlagen (Abb. 2). Auf die Niederlage folgten eine schnelle Rekatholisierung und die Restaurierung der Herrschergewalt der Habsburger im Land. Am 21. Juni 1621 fand auf dem Altstädter Ring in Prag die Hinrichtung von 27 Anführern der abscheulichen Rebellion statt. Zu den Hingerichteten gehörte auch Joachim Andreas Schlick, der Landvogt der Oberlausitz, ein Mitglied der ursprünglich aus dem Egerland stammenden alt - ehrwürdigen Adelsfamilie, die wesentlich am Silberbergbau und der Talerprägung im Erzgebirge beteiligt gewesen war. Im Sommer 1630 fiel die mächtige Armee des schwedischen Königs Gustav II. Adolf in Pommern ein. Auf die Seite der Schweden schlugen sich kurz darauf Brandenburg und Sachsen, in dessen Heer zahlreiche böhmische Exulanten dienten. Die Schweden besiegten die Kaiserlichen in der bedeutenden Schlacht bei Breitenfeld einige Kilometer nördlich von Leipzig (September 1631), und die sächsischen Truppen drangen im November desselben Jahres nach Böhmen vor, wo ihnen die Besetzung der Hauptstadt Prag gelang (Abb. 3). Zusammen mit den siegreichen Sachsen kehrte auch eine große Gruppe böhmischer Emigranten, die ihre Hoffnungen auf das Kriegsglück des schwedischen Königs gesetzt hatten, in die Heimat zurück. Diese sächsische Episode war jedoch nicht von langer Dauer. Die Emigranten bemühten sich zwar, Waldstein für ihre Ziele zu gewinnen, aber dieser gab dem Kaiser den Vorzug, da Ferdinand II. aufgrund der ungünstigen Lage auf alle Forderungen Waldsteins einging. Im November 1632 stieß Waldstein bei Lützen mit den Schweden zusammen. Die Schlacht blieb zwar unentschieden, aber der schwedische König war gefallen, was in seiner Armee für Chaos und in der europäischen Politik für neuerliche Veränderungen sorgte. Das Jahr 1632 darf als Wendepunkt in Waldsteins Karriere gelten (Abb. 4). Ferdinand II. beauftragte ihn, mit Sachsen zu verhandeln, aber der böhmische Magnat Otázka víry Třicetiletá válka náměstí v Praze uskutečnilo dvacet sedm poprav hlavních vůdců ohavné rebelie. Jedním z popravených byl také Jáchym Ondřej Šlik, šlechtic ze starobylé rodiny původem z Chebska, která se významným způsobem podílela na těžbě stříbra a ražbě tolarové mince v krušnohorské oblasti. V létě roku 1630 vtrhla mocná armáda švédského krále Gustava II. Adolfa do Pomořan. Na švédskou stranu se krátce nato přidalo Braniborsko a Sasko, v jehož armádě působilo velké množství českých exulantů. Švédové porazili císařská vojska ve významné bitvě u Breitenfeldu několik kilometrů severně od Lipska (září 1631) a saská vojska pronikla v listopadu téhož roku do Čech a podařilo se jim obsadit Prahu (Obr. 3). Spolu s vítěznými Sasy se do své domovské vlasti navrátila také velká skupina českých emigrantů, kteří už předtím vkládali své naděje ve válečnické štěstí švédského krále. Tato saská epizoda však neměla dlouhého trvání. Emigranti se sice snažili pro své cíle získat i Albrechta z Valdštejna, ale ten dal přednost císaři, který pod dojmem nepříznivých událostí přistoupil na všechny jeho požadavky. V listopadu 1632 se Valdštejn střetl se Švédy u Lützenu. Bitva sice dopadla nerozhodně, ale zahynul v ní švédský král, což způsobilo zmatek v severské armádě a opět zvrátilo politické dění v Evropě. Rok 1632 lze považovat za výrazný mezník v kariéře Albrechta z Valdštejna (Obr. 4). Ferdinand II. jej pověřil vyjednáváním se Saskem, ale český velmož už vůbec nehodlal plnit přání svého císaře. Prostřednictvím českých emigrantů, mezi nimiž nacházíme také Jaroslava Sezimu Rašína z Riesenburka, začal zároveň vyjednávat se švédskými a francouzskými diplomaty, ale otevřeného přestupu do opačného tábora se neodvážil. Valdštejn dosáhl jediného efektu nedůvěry všech stran. Jeho politické lavírování jej nakonec přivedlo do Chebu, kde byl bývalý generalissimus s hrstkou svých věrných zavražděn 25. února Místo toho, aby Jaroslav Sezima znovu vstoupil do švédské armády, napsal prosebný dopis císaři Ferdinandu II. Ten jeho prosbu velmi rád vyslyšel zvláště poté, co mu ještě v témže roce předal písemnou zprávu o Vald-

163 Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg 2 3 [ 184 ] Otázka víry Třicetiletá válka 1 [ 182 ] F F Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. zur Gewährung der Religionsfreiheit, 9. Juli 1609, Zittau, Christian-Weise-Bibliothek. Majestát na náboženskou svobodu císaře Rudolfa II., 9. července 1609, Žitava, Christian- Weise-Bibliothek. 2 Pappenheimer-Helm, 1. Hälfte 17. Jahrhundert, Böhmen, Národní muzeum v Praze. Přilba typu Pappenheim, první polovina 17. století, Čechy, Národní muzeum v Praze. 3 Daniel Bretschneider der Jüngere, Johann Georg I. und die Schlachten bei Breitenfeld und Liegnitz, um 1650, Sachsen, Öl auf Holz, Staatliche Kunstsammlungen Dresden Rüstkammer. Daniel Bretschneider mladší, Jan Jiří I. Saský a bitvy u Breitenfeldu a Liegnitz, kolem 1650, Sasko, olej na dřevě, Staatliche Kunstsammlungen Dresden Rüstkammer. Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg 4 Dukat des Albrecht von Waldstein/Wallenstein, 17. Jahrhundert, Friedland, Staatliche Kunstsammlungen Dresden Münzkabinett. Dukát Albrechta z Valdštejna, 17. století, Frýdlant, Staatliche Kunstsammlungen Dresden Münzkabinett. 5 Traditionsrezess (Regelung) zur Abtretung der Ober- und Niederlausitz zwischen Kaiser Ferdinand II. und dem sächsischen Kurfürsten Johann Georg I., 30. Mai 1635, Prag, Sächsisches Hauptstaatsarchiv Dresden. Tzv. tradiční reces (vypořádání) o odstoupení Horní a Dolní Lužice mezi císařem Ferdinandem II. a saským kurfiřtem Janem Jiřím I., 30. května 1635, Praha, Sächsisches Hauptstaatsarchiv Dresden. 5 [ 183 ] Otázka víry Třicetiletá válka 4

164 Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg hatte nicht vor, die Wünsche seines Kaisers zu erfüllen. Mit Hilfe böhmischer Emigranten, unter denen wir auch Jaroslav Sezima Rašín von Riesenburg finden, begann er gleichzeitig Verhandlungen mit schwedischen und französischen Diplomaten, wagte jedoch keinen offenen Wechsel in das gegnerische Lager. Damit erreichte Waldstein allerdings nur, dass ihm alle Parteien misstrauten. Sein politisches Lavieren führte ihn schließlich nach Eger, wo der ehemalige Generalissimus mit seinen Getreuen am 25. Februar 1634 ermordet wurde. Jaroslav Sezima trat anschließend nicht wieder in die schwedische Armee ein, sondern schrieb einen Bittbrief an Kaiser Ferdinand II. Dieser entsprach der geäußerten Bitte besonders deshalb sehr gern, weil der Adelige ihm noch im selben Jahr einen schriftlichen Bericht über Waldsteins Verrat übergab. Während Waldstein den Verrat mit dem Leben bezahlt hatte, empfing Jaroslav Sezima vom Kaiser die Erhebung in den Herrenstand sowie die Herrschaft Chotieborsch/Chotěboř. Regionalen Legenden zufolge, die auf Jaroslavs Grausamkeit gegenüber seinen neuen Untertanen basierten, fand er allerdings weiterhin keine Ruhe. Noch lange nach seinem Tod soll er unter grauenhaftem Gelächter in einer von sechs feurigen Rappen gezogenen schwarzen Kutsche durch die Herrschaft Chotěboř gerast sein. Seinem Wüten setzte erst ein Trinker und Grobian, also ein unter dem gleichen Stern geborener Mensch ein Ende, indem er ihm angeblich den Kopf abschlug. Zu einem Teufel wurde der Adelige allerdings nicht nur in der Legende, sondern für einen Teufel und Verräter hielten ihn auch viele der böhmischen Exulanten, die 1635 nach Schweden gegangen waren, um in der nächsten Runde der aufflammenden Auseinandersetzungen für ihr Ziel einzutreten. Die Schweden gaben trotz eines zeitweiligen Rückzugs von ihren Positionen im Reich nicht auf und bemühten sich um ein neues effektives Bündnis gegen die Habsburger. Sachsen, der ursprüngliche Verbündete Schwedens, hatte jedoch im Mai 1635 in Prag mit Ferdinand II. einen Separatfrieden geschlossen, wodurch es die lange zu den Ländern der Böhmischen Krone gehörenden Lausitzen erwarb (Abb. 5). Die Schweden verbündeten sich schließlich für den letzten Abschnitt des Dreißigjährigen Krieges den Schwedisch-Französischen Krieg ( ) mit den Franzosen; hier kämpften nicht mehr Katholiken gegen Evangelische, sondern jeder gegen jeden. Im Mittelpunkt Otázka víry Třicetiletá válka štejnově zradě. Zatímco Valdštejn zradu zaplatil svým životem, Jaroslav Sezima od císaře obdržel povýšení do panského stavu a panství Chotěboř. Dle regionálních pověstí, které vycházejí z jeho krutosti vůči nově získaným poddaným, nedosáhl klidu ani po své smrti. Po Chotěboři se ještě dlouho po své smrti proháněl za hrůzostrašného chechotu v černém kočáře taženým šesti ohnivými vraníky. Jeho řádění učinil konec až pijan a rabiát, tedy člověk narozený na stejné planetě, který mu měl useknout hlavu. Ďáblem se však nestal pouze v lidové tvořivosti, ale za ďábla a zrádce jej považovali mnozí z českých exulantů, kteří se roku 1635 vydali do Švédska, aby se pokusili v dalším kole rozbíhajících se bojů prosadit svoji věc. Švédové se po dočasném ústupu ze svých pozic nevzdali a snažili se o obnovení účinného protihabsburského spolku. Sasko, původní spojenec Švédska, však již v květnu 1635 uzavřelo s Ferdinandem II. v Praze separátní mír, díky čemuž získalo Horní a Dolní Lužici, dlouholeté součásti zemí Koruny české (Obr. 5). Švédové se nakonec spojili s Francouzi v posledním kole třicetileté války, tzv. švédsko-francouzské válce ( ), v níž již nebojovali katolíci proti evangelíkům, ale všichni proti všem. Hlavním cílem již nebylo vyznání, ale mocenské zájmy nejvýznamnějších politických hráčů. Dlouholetými válkami vyčerpané a zubožené evropské hospodářství však mezi tím donutilo znesvářené strany zasednout k jednacímu stolu. Ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku byly 24. října 1648 konečně podepsány mírové smlouvy mezi znesvářenými stranami. Sasko i české země vyšly z dlouhotrvajícího konfliktu značně oslabeny. V průběhu třicetileté války sice saský kurfiřt Jan Jiří I. získal pražským mírem v roce 1635 Horní a Dolní Lužici, vestfálský mír v roce 1648 však ve skutečnosti značně oslabil kurfiřtovu politickou moc (Obr. 6). K novému vzestupu Saska došlo až na sklonku 17. století, když byl Fridrich August I. Silný zvolen polským králem. Porážka na Bílé hoře a následující události měly velký vliv na postavení zemí Koruny české v rámci monarchie. Habsburkové se stali dědičnými českými králi a došlo F F Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg standen nicht mehr die Bekenntnisse, sondern die Machtinteressen der bedeutendsten Spieler auf dem Feld der Politik. Die durch die langen Kriegsjahre erschöpfte europäische Wirtschaft zwang die verfeindeten Parteien allerdings dazu, sich an den Verhandlungstisch zu setzen. In den westfälischen Städten Münster und Osnabrück wurden am 24. Oktober 1648 schließlich die Friedensverträge zwischen den Kriegsparteien unterschrieben. Sachsen und die böhmischen Länder gingen aus dem langwierigen Konflikt stark geschwächt hervor. Im Verlauf des Dreißigjährigen Krieges hatte der sächsische Kurfürst zwar durch den Prager Frieden von 1635 die Ober- und die Niederlausitz erworben, jedoch reduzierte der Westfälische Frieden 1648 in Wirklichkeit die politische Macht des Kurfürsten erheblich (Abb. 6). Zu einem neuen Aufschwung Sachsens kam es erst gegen Ende des 17. Jahrhunderts, als Friedrich August I. der Starke zum polnischen König gewählt wurde. Die Niederlage am Weißen Berg und die folgenden Ereignisse hatten großen Einfluss auf die Stellung der Länder der Böhmischen Krone im Rahmen der Monarchie. Die böhmische Krone fiel erblich an die Habsburger, das Land wurde schrittweise rekatholisiert. Die Länder der Böhmischen Krone blieben zwar auch weiterhin ein selbständiges Gebilde, aber ihre Ausdehnung war durch den Verlust der beiden Lausitzen geschrumpft. Die Kompetenzen der einzelnen Länder wurden außerdem erheblich eingeschränkt. Böhmen und Sachsen mussten die negativen wirtschaftlichen Folgen des langjährigen Krieges bewältigen, zu den die zahlreichen Durchzüge der Armeen gehörten (Plünderungen, Requirierungen, Lösegelder). Gegen Ende des Krieges war es nahezu gleichgültig, ob es sich um eine feindliche oder um die eigene Armee handelte. Es hing vor allem von der Autorität und dem Moralkodex der Heerführer ab, wie sehr sie ihre Söldner von der Leine ließen und ob sie gegenüber der vielfach wehrlosen Bevölkerung eine eigene Politik der Macht betrieben. Das Theatrum Europaeum als Zeugnis der Kriegsjahre in Sachsen und Böhmen Eine besondere Quelle für die Erforschung der frühneuzeitlichen Kriegsereignisse stellen Kupferstiche dar, die als Bestandteil umfangreicher mehrbändiger Werke, in Form von Flugblättern Otázka víry Třicetiletá válka k postupné rekatolizaci. Země Koruny české sice zůstaly i nadále samostatným útvarem, jejich rozloha však byla zmenšena ztrátou obojí Lužice. Pravomoci jednotlivých zemí ale byly značně omezeny. Čechy i Sasko se musely potýkat s negativními hospodářskými dopady dlouholeté války, mezi něž patřila četná tažení armád (drancování, rekvizice, výpalné). Na sklonku války už bylo v podstatě jedno, zda šlo o armádu nepřá telskou nebo vlastní. Záleželo především na autoritě a morální odpovědnosti velitelů, jak dalece popustí uzdu svým žoldnéřům a zda vůči namnoze bezbranným obyvatelům budou uplatňovat vlastní politiku moci. Theatrum Europaneum jako svědectví válečných let v Sasku a Čechách Specifickým pramenem pro výzkum raně novověkých válečných událostí jsou mědirytiny. Ty byly zpočátku publikovány jako součást rozsáhlých několikasvazkových děl buďto jako letáky, nebo nezřídka pouze jako jednotlivé grafiky. Jeden z nedocenitelných pramenů pro dobu třicetileté války představuje tvorba vynikajícího rytce a nakladatele Matthäuse Meriana, který roku 1635 ve Frankfurtu nad Mohanem založil publikační řadu Theatrum Europaneum. Ta má jedinečný význam jako kronika Evropy v průběhu třicetileté války. Ve všech svazcích se objevuje na 720 mědirytin, z toho 140 přímo vlastnoručně vyhotovených od Meriana. Ve čtvrtém díle Theatrum Europaeum z roku 1643 a v Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, jednom z dalších Meri a- nových děl z roku 1650, lze najít soubor rytin, které zobrazují jak vpád švédských jednotek pod vedením generála Jana Bannera ze Saska do Čech, tak jejich ústup před císařskou armádou. Ostatní rytiny představují různé motivy, jako např. švédský tábor, který byl zřízen od června 1639 do ledna 1640 ve Staré Boleslavi, dobytí Hradce Králové císařskou armádou dne 2. března 1640, osvobození královského města Litoměřic od Švédů v březnu 1640 nebo konečně bitvu u Přísečnice v Krušných horách dne 27. března Předlohy pro většinu vyjmenovaných kusů

165 Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg 7 6 Otázka víry Třicetiletá válka 8 F 6 Johann Anton und Hans Pfüster (?), Bewaffneter Krieger mit sächsischem Wappen und böhmischem Löwen, 1590 und 1673/74, Skulptur vom Brunnen auf dem Obermarkt in Görlitz, Kulturhistorisches Museum Görlitz. Johann Anton a Hans Pfüster (?): Ozbrojený válečník se saským znakem a českým lvem, 1590 a 1673/74, socha z kašny na Horním trhu (Obermarkt) ve Zhořelci, Kulturhistorisches Museum Görlitz. 7 Matthäus Merian der Ältere, Abbildung der Schlacht bei Lützen in der Nähe von Leipzig (16. November 1632), Theatrum Europaeum IV, 1646, Staatliche Kunstsammlungen Dresden - Kupferstich- Kabinett. Vyobrazení bitvy u Lützenu poblíž Lipska (16. listopadu 1632), Matthäus Merians starší ( ), Theatrum Europaeum IV, 1646, Staatliche Kunstsammlungen Dresden - Kupferstich- Kabinett. 8 Matthäus Merian der Ältere, Schlacht bei Preßnitz im Erzgebirge (27. März 1641), Theatrum Europaeum IV, 1648, Staatliche Kunstsammlungen Dresden - Kupferstich-Kabinett Matthäus Merian starší, bitva u Přísečnice v Krušných horách (27. března 1641), Theatrum Europaeum IV, 1648, Staatliche Kunstsammlungen Dresden - Kupferstich-Kabinett. F 7/ Glaubensfrage Dreißigjähriger Krieg oder auch als Einzelgrafiken publiziert wurden. Von unschätzbarem Wert für die Zeit des Dreißigjährigen Krieges ist insbesondere das Schaffen des hervorragenden Stechers und Verlegers Matthäus Merian, der 1633 in Frankfurt am Main die Publikationsreihe Theatrum Europaeum begründete. Als zeitgenössische Chronik Europas ist dieses Geschichtswerk von einzigartiger Bedeutung. Seine Bände enthalten an die 720 Kupferstiche, darunter 140 direkt von Merian eigenhändig hergestellte Abbildungen. Im vierten Teil des Theatrum Europaeum von 1643 und in der Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, einem weiteren Merian-Werk von 1650, finden sich Stiche, die sowohl den Einfall schwedischer Truppen unter General Johan Banér von Sachsen nach Böhmen als auch deren Rückzug vor der kaiserlichen Armee zeigen. Weitere Stiche vergegenwärtigen zum Beispiel das Schwedenlager, das von Juni 1639 bis Januar 1640 in Altbunzlau/ Stará Boleslav errichtet worden war, die Eroberung von Königgrätz/Hradec Králové durch die Kaiserlichen am 2. März 1640, die Befreiung der königlichen Stadt Leitmeritz/Litoměřice von den Schweden im März 1640 und schließlich die Schlacht bei Preßnitz im Erzgebirge am 27. März Die Vorlagen für die meisten genannten Abbildungen fertigte der kaiserliche Heeresingenieur Carlo Cappi, der seine Ausbildung nicht verleugnete und dessen Werke als beschreibende technische Zeichnungen charakterisiert werden können. Die entsprechenden Grafiken zeichnen sich durch die Unterdrückung der künstlerischen Seite zugunsten einer geometrischen Veranschaulichung aus. Architektur- und Landschaftsmotive sind nur schematisch erfasst, wogegen der Schwerpunkt auf einer detaillierten Abbildung der technischen Bedingungen für Erdoder Stadtbefestigungen bzw. auf der räumlichen Verteilung der Kampfeinheiten liegt. Merians Werk enthält neben diesen militärtechnologischen Darstellungen aber auch eine Vielzahl von Porträts bedeutender Persönlichkeiten aus den Reihen der herrschenden Dynastien, der Politik und der Heeresführung. Einige von ihnen waren direkt in das Kriegsgeschehen in Böhmen und Sachsen involviert, womit auch ihre Abbildungen zu Zeugnissen der Kriegsjahre in beiden Ländern wurden (Abb. 7 und 8). Otázka víry Třicetiletá válka vyhotovoval císařský vojenský inženýr Carlo Cappi, který nezapřel své vzdělání a jeho dílo lze zařadit do okruhu popisných technických kreseb. Tato grafická skupina se vyznačuje potlačením umělecké stránky díla a většinou zde zcela převládá geometrické znázornění. Architektonické a krajinné motivy jsou zobrazeny pouze schematicky, přičemž důraz je kladen na detailní znázornění technických podmínek zemního nebo městského opevnění, případně na rozestavění bojujících jednotek. Merianův opus však vedle těchto technicistních vyobrazení obsahuje také nespočet portrétů dobových významných osobností z řad vládnoucích rodů, politiků nebo významných válečníků. Některé z nich zachycují také válečné události v Čechách a Sasku a tím se stávají vítaným svědkem válečných let v obou zemích (Obr. 7, 8). Literatur/Literatura: Fučíková/Čepička 2007; Bobková 1999; Čornejová/ Mikulec/Vlnas 2008; Fiedler 2008; Englund 2000; Hagendorf 2012; Kaiserová/Schmitz 2013; Just 2009; Marx/Kluth 2004; Matoušek 2005

166 Frank Metasch Böhmische Exulanten im Schatten des Dreißigjährigen Krieges aus sächsischer Perspektive Čeští exulanti ve stínu třicetileté války ze saské perspektivy Die schon von den Zeitgenossen als böhmische Exulanten bezeichneten Glaubensflüchtlinge bieten weit über den religiösen Aspekt hinaus ein anschauliches Bild des intensiven kulturellen wie wirtschaftlichen Austauschs zwischen Sachsen und Böhmen in der Frühen Neuzeit. Wurde die lutherische Kirche in Böhmen maßgeblich von Sachsen aus mit aufgebaut, so wählten viele lutherische Glaubensflüchtlinge bei ihrer Emigration gezielt den Weg ins nahe Kurfürstentum, mit dem sie oftmals enge soziale oder wirtschaftliche Beziehungen verbanden: so etwa der beiderseits der Grenze begüterte Adel, die Gelehrten und Geistlichen, die zu einem hohen Anteil in Sachsen studiert hatten, oder die bürgerlichen Exulanten, die nicht selten in die Herkunftsorte ihrer erst vor wenigen Generationen ausgewanderten Vorfahren zurückkehrten. Mehrere Tausend der während des Dreißigjährigen Krieges aus Böhmen ausgewiesenen lutherischen Geistlichen, Bürger und Adligen fanden in Sachsen eine neue Heimat. Trotz aller Solidaritätsbekundungen wurden sie aber keineswegs nur mit offenen Armen empfangen. Politisch und militärisch galten sie als schwer kalkulierbares Sicherheitsrisiko, kirchlich standen sie aufgrund der hussitischen Traditionen ihres Landes unter einem beständigen Generalverdacht der Ketzerei, und wirtschaftlich wurden sie von der Bevölkerung oftmals als unliebsame Konkurrenz und Belastung wahrgenommen. Auch die landesherrliche Aufnahmepolitik unter dem als schwachen Kurfürsten verschrienen Johann Georg I. war hin- und hergerissen zwischen der vom führenden protestantischen Reichsstand erwarteten Unterstützung der eigenen Glaubensgenossen einerseits und der traditionellen politischen Unterstützung des katholischen Kaisers andererseits. Vor allem das gute Verhältnis zum Kaiser, von dem der Uprchlíci pro víru, nazývaní již současníky českými exulanty, poskytují názorný obraz intenzivní kulturní a hospodářské výměny mezi Saskem a Čechami v raném novověku, obraz daleko přesahující náboženský aspekt. Luteránská církev v Čechách byla v podstatné míře budována ze Saska, a tak mnoho uprchlíků, kteří odešli ze své země právě kvůli luteránské víře, volilo při emigraci cíleně cestu do blízkého kurfiřtství, s nímž je často spojovaly těsné sociální a ekonomické vazby. Šlechta měla často statky na obou stranách hranice, velká část učenců a duchovních studovala v Sasku, měšťanští exulanti se leckdy vraceli do míst svého původu, odkud jejich předkové odešli teprve před několika málo generacemi. Několik tisíc luteránských duchovních, měšťanů a šlechticů, kteří byli v průběhu třicetileté války vypovězeni z Čech, nalezlo v Sasku nový domov. Navzdory všem prohlášením solidarity nebyli však nikterak přijímáni s otevřenou náručí. Politicky a vojensky byli pokládáni za těžko vypočitatelné bezpečnostní riziko. Z církevního hlediska na nich vzhledem k husitské tradici jejich země obecně ulpívalo neustálé podezření z kacířství a hospodářsky byli často vnímáni jako nemilá konkurence a přítěž. Také zeměpanská politika za kurfiřta Jana Jiřího I. se, pokud šlo o přijímání exulantů, zmítala mezi podporou spoluvěrců, jak se očekávalo od vedoucího představitele protestantských říšských stavů, a tradiční politickou podporou katolického císaře. Především hrozilo, že čeští exulanti naruší kurfiřtovy dobré vztahy s císařem, jehož kurfiřt roku 1620 vojensky podporoval a od F F Glaubensfrage Exulanten aus sächsischer Perspektive sächsische Kurfürst für seine militärische Unterstützung 1635 die böhmischen Nebenländer der Oberund Niederlausitz erhalten hatte, drohten die böhmischen Einwanderer zu belasten. Wie in fast allen Staaten im Zeitalter der Konfessionalisierung wurden im streng lutherischen Sachsen grundsätzlich nur Angehörige der eigenen Konfession aufgenommen. Wer sich zudem als böhmischer Einwanderer ungeachtet der vielfältigen politischen, wirtschaftlichen, sozialen und konfessionellen Migrationsmotive nicht ausdrücklich auf den Status eines Religionsflüchtlings berief, dem drohte die Ausweisung bzw. im Fall geflüchteter unfreier Erbuntertanen sogar die Rückführung in das Königreich Böhmen. Entgegen des ausdrücklichen landes herrlichen Verbots, sich an der Grenze zu Böhmen niederzulassen, siedelten sich viele Exulanten bevorzugt in der Nähe der verlassenen Heimat an. Nur vereinzelt kam es dabei im ohnehin schon dicht besiedelten und hoch urbanisierten Sachsen zur Gründung neuer Ortsteile oder gar Ortschaften. Als wichtigstes Beispiel sticht hier die 1654 gegründete und nach dem Kurfürsten benannte Johanngeorgenstadt hervor. Die hohen Bevölkerungsverluste des Dreißigjährigen Krieges hatten während des gesamten 17. Jahrhunderts zu günstigen ökonomischen Einwanderungsbedingungen für die Exulanten geführt, die sowohl als qualifizierte Handwerker als auch als billige Tagelöhner gesucht waren. Da die insbesondere von den böhmischen Eliten favorisierte Residenzstadt Dresden aufgrund eines kurfürstlichen Aufnahmeverbotes den meisten Exulanten lange Zeit verschlossen blieb, nahm die nahe gelegene und über die Elbe ebenfalls günstig zu erreichende Stadt Pirna anfänglich eine herausragende Rolle ein. Schnell entwickelte sich die Stadt zum politischen, religiösen und kulturellen Zentrum der Exilböhmen und beherbergte bei wohl noch nicht einmal 4000 Bewohnern zeitweise über 2000 Flüchtlinge, mit den entsprechenden wirtschaftlichen und sozialen Folgen. Das hohe Misstrauen, das den Exulanten konfessionell wie politisch entgegengebracht wurde, führte dazu, dass von ihnen eine schnelle Integration in den Untertanenverband erwartet wurde, insbesondere über die Annahme des Bürgerrechts. Überwacht von den Pfarrern und Superintendenten hatte sich jeder Einwanderer umgehend in die bestehenden Kirchgemeinden einzugliedern, was der über- Otázka víry Čeští exulanti ze saské perspektivy něhož pak roku 1635 získal pražským mírem vedlejší české země Horní a Dolní Lužici. Jako v téměř všech státech této konfesionalizované doby byli v přísně luteránském Sasku zásadně přijímáni jen příslušníci vlastního vyznání. Kdo se navíc jako český přistěhovalec bez ohledu na nejrůznější politické, hospodářské, sociální a konfesionální motivy migrace výslovně nedovolával statusu náboženského uprchlíka, tomu hrozilo vypovězení, resp. v případě uprchlých poddaných dokonce vydání zpátky do Čech. Přestože kurfiřt výslovně zakázal usazovat se na české hranici, mnoho exulantů si přesto volilo nové místo pobytu blízko ztracené domoviny. Jen ojediněle přitom docházelo v beztak již hustě osídleném Sasku k zakládání nových částí obcí nebo dokonce osad. Jako nejdůležitější příklad lze v tomto směru uvést roku 1654 založený a po kurfiřtovi pojmenovaný Johanngeorgenstadt. Značný úbytek obyvatelstva za třicetileté války vytvářel po celé 17. století příznivé ekonomické podmínky pro exulanty, kteří byli vyhledáváni nejen jako kvalifikovaní řemeslníci, ale i jako levní nádeníci. Rezidenční město Drážďany, preferované obzvláště českými elitami, zůstávalo pro většinu exulantů dlouho uzavřené, protože kurfiřt přistěhovalectví do něj zakázal. Zpočátku tak hrála význačnou roli nedaleko situovaná a rovněž po Labi snadno dostupná Pirna. Město se rychle stalo politickým, náboženským a kulturním centrem exilových Čechů a při 4000 obyvatelích poskytovalo útočiště více než 2000 uprchlíků, což se neobešlo bez odpovídajících ekonomických a sociálních následků. Značná nedůvěra pociťovaná vůči exulantům konfesionálně i politicky vedla k požadavku, aby se rychle integrovali mezi kurfiřtovy poddané, zejména aby rychle nabyli občanských práv. Pod dohledem farářů a superintendantů se musel každý přistěhovalec ihned začlenit do existujících církevních obcí, což se převážné většině německy mluvících nebo dvojjazyčných Čechů dařilo bez problémů. V Pirně, kde se zpočátku zdržovala největší skupina česky mluvících migrantů, bylo roku 1628 dokonce povoleno konání vlastních bohoslužeb v mateřském jazyce

167 Glaubensfrage Exulanten aus sächsischer Perspektive wiegenden Zahl der deutsch- bzw. zweisprachigen Böhmen ohne Schwierigkeiten gelang. In Pirna, wo sich anfänglich auch die mit Abstand größte Gruppe tschechischsprachiger Migranten aufhielt, wurde 1628 sogar die Durchführung eigener muttersprachlicher Gottesdienste erlaubt (Abb. 1). Nach der Zerschlagung der Pirnaer Exulantengemeinde 1639 infolge der schwedischen Plünderungen und Zerstörungen etablierte sich in Dresden (Abb. 2) und Zittau (Abb. 3) jeweils eine neue böhmische Gemeinde. Mit der Emigration brachen die grenzübergreifenden Beziehungen zwischen Sachsen und Böhmen keinesfalls abrupt ab, zum Teil intensivierten sie sich sogar. Auch weiterhin pflegten viele Exulanten soziale Kontakte zu zurückgebliebenen Verwandten. Gerade im ländlichen Bereich war sehr oft ein Familienmitglied konvertiert, um so das Familiengut fortführen zu können. Viele adlige und bürgerliche Exulanten hatten zudem noch offene Vermögensangelegenheiten zu klären, was sich durchaus mehrere Jahrzehnte hinziehen konnte. Auch die Frage, welchem Elternteil bei getrennten Familien die Kindererziehung oblag, beschäftigte mehrfach die Gerichte in Sachsen und Böhmen. Bei wirtschaftlichen Verbindungen verlagerte sich oftmals nur der Geschäftsort, indem beispielsweise ein schon zuvor bestehender Getreide- oder Holzhandel jetzt von Sachsen aus geführt wurde. Im Zuge der fortschreitenden Rekatholisierung Böhmens entwickelten sich die benachbarten sächsischen und oberlausitzischen Kirchen zu einem wichtigen Anlaufpunkt für die nicht emigrierten Protestanten, denen sich hier die Möglichkeit bot, offen ihren Glauben zu leben. Eine wichtige Vermittlerrolle nahmen zudem die böhmischen Gemeinden in Sachsen ein, die nicht nur beständig neue Glaubensflüchtlinge anzogen, sondern auch selbst Kontakte nach Böhmen aufrecht hielten. In Zittau wurden sogar tschechische Kirchenschriften gedruckt und über die nahe Grenze geschmuggelt, um den evangelischen Glauben in Böhmen nicht gänzlich untergehen zu lassen. Otázka víry Čeští exulanti ze saské perspektivy (Obr. 1). Po rozbití exulantské obce v Pirně v důsledku švédského plenění a destrukcí roku 1639 se pak nové české obce etablovaly v Drážďanech (Obr. 2) a Žitavě (Obr. 3). Emigrace nevedla k náhlému přerušení přeshraničních vztahů mezi Saskem a Čechami, naopak ty teď byly zčásti ještě intenzivnější. Mnoho exulantů udržovalo i nadále společenské styky s příbuznými, kteří zůstali ve vlasti. Zejména na venkově velice často jeden člen rodiny konvertoval, aby mohl dál vést rodinný statek. Mnoho šlechtických a měšťanských exulantů muselo navíc vyřizovat dosud otevřené majetkové záležitosti, což se mohlo protáhnout na několik desetiletí. Soudy v Sasku i v Čechách musely také řešit otázku, který rodič z rozdělených manželství má vychovávat děti. Pokud jde o hospodářské vztahy, často došlo jen k přenesení sídla podniku a kupříkladu již dříve existující obchod s obilím nebo dřevem byl teď veden ze Saska. Jak postupovala rekatolizace Čech, stávaly se sousední saské a hornolužické kostely důležitým útočištěm pro protestanty, kteří neemigrovali a kteří zde měli příležitost hlásit se svobodně ke své víře. České obce v Sasku navíc hrály významnou zprostředkovatelskou roli, nejenže neustále přitahovaly nové uprchlíky pro víru, ale také samy udržovaly kontakty s Čechami. V Žitavě se dokonce tiskly české náboženské knihy a byly pašovány přes blízkou hranici, aby evangelická víra v Čechách zcela nevymřela. Literatur/Literatura: Bobková 1999 a und/a 1999b; Lisa 2014; Metasch 2011; Schunka 2006; Štěříková 2004; Wäntig 2003/04 und 2007; Winter 1955 F F 1 Auszug aus dem Pirnaer Wappenbuch von Das Buch wurde den Exulanten in Pirna vom letzten evangelischen Rektor der Universität Prag gestiftet. Es beinhaltet dreihundert Wappen sowie böhmische und deutsche Namen von Personen, die sich in der Kirchenarbeit oder für Glaubensgeschwister eingesetzt haben. Landeskirchenarchiv Dresden, Bestand 63, Böhmische Exulantengemeinde. Výňatek z erbovní knihy města Pirny z roku Knihu daroval exulantům v Pirně poslední evangelický rektor pražské univerzity. Obsahuje tři sta erbů a česká a německá jména osob, které se angažovaly v práci pro církev nebo v péči o bratry ve víře. Landeskirchenarchiv Dresden, Bestand 63, Böhmische Exulantengemeinde. 2 Abendmahlkelche der böhmischen Exulantengemeinde in Dresden. Die Kelche wurden der Überlieferung nach 1621 nach Dresden mitgebracht. Ev.-Luth. Johanneskirchgemeinde Dresden Johannstadt- Striesen. Kalichy pro svátost oltářní české exulantské obce v Drážďanech. Kalichy byly přivezeny do Drážďan roku Ev.-Luth. Johanneskirchgemeinde Dresden Johannstadt-Striesen. 329 Glaubensfrage Exulanten aus sächsischer Perspektive 3 Titelseite von Einige Nachrichten über die kirchlichen Verhältniße der hiesigen böhmischevangelischen Gemeinde zu Zittau, von den Jahren 1748 und 1749 aufgesetzt von Johann Georg Tschermak, Schullehrer der böhm. Gemeinde in Zittau, von Christian- Weise-Bibliothek Zittau. Titulní stránka Několik zpráv o církevních poměrech zdejší české evangelické obce v Žitavě z let 1748 a 1749 sepsaných Johannem Georgem Tschermakem, školním učitelem české obce v Žitavě, Christian- Weise-Bibliothek Zittau. 1 2 [ 188 ] Otázka víry Čeští exulanti ze saské perspektivy 3 [ 193 ]

168 Lenka Bobková Die böhmischen Exulanten in den Wirren des Dreißigjährigen Kriegs aus böhmischer Perspektive Čeští exulanti ve víru třicetileté války z české perspektivy Vor dem Hintergrund der politisch-religiösen Streitigkeiten innerhalb des Heiligen Römischen Reichs griff der Konfessionen- und Machtkampf auch auf das Königreich Böhmen über. Die Ursachen des Konflikts zwischen dem überwiegenden Teil der böhmischen Stände und den Habsburgern entsprangen der politischen und konfessionellen Entwicklung des böhmischen Staats in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts. Damals profilierte sich die Böhmische Krone nicht nur als Ständemonarchie, sondern auch als konfessionell pluralistisches Territorium. Die deutsche Reformation erweiterte das Spektrum der nichtkatholischen Bekenntnisse noch und erfasste gleichzeitig alle sog. Nebenländer der Böhmischen Krone (Ober- und Niederlausitz, Schlesien), die nahezu restlos lutherisch wurden. Die Bemühungen der Habsburger um eine Rückkehr zum Katholizismus erzielten im 16. Jahrhundert nur Teilerfolge. Zum Sieg der nichtkatholischen Kreise wurde hingegen der sog. Majestätsbrief des Kaisers Rudolf II. von 1609 (s. Abb. 1 S. 320), der in Böhmen das Nebeneinander von Katholiken, Utraquisten, Neu-Utraquisten, Böhmischen Brüdern und Lutheranern zuließ. Die Anerkennung der nichtkatholischen Konfessionen war unter anderem auch die Voraussetzung für eine politische Betätigung deren Anhänger. Somit war es auch ein Ringen der nichtkatholischen Stände um Ämter und die politische Oberhand im Land. Ferdinand II. von Habsburg, der neue König von Böhmen, weckte Widerwillen bei den nichtkatholischen Ständen, da er für seinen strengen Katholizismus und dessen absolutistische Durchsetzung in der gesamten Monarchie berüchtigt war. Die aufrührerischen böhmischen Stände taten einen radikalen Schritt und wählten den Pfalzgraf bei Rhein und Kurfürsten Friedrich von der Pfalz (Winterkönig genannt) zu ihrem neuen König (1618). Ihren Kampf haben sie am 8. November 1620 in der Schlacht auf Na pozadí politicko-náboženských sporů na území Svaté říše římské se konfesijní a mocenský zápas odehrál také v Českém království. Příčiny konfliktu mezi převážnou částí českých stavů a Habsburky tkvěly v politickém a konfesijním vývoji českého státu v druhé polovině 15. století. Tehdy se Česká koruna vyprofilovala nejen jako stavovská monarchie, ale také jako území konfesionálně pluralitní. Německá reformace spektrum nekatolických vyznání ještě rozšířila a zároveň zasáhla všechny tzv. vedlejší země České koruny (Horní a Lužice, Slezsko), které se téměř absolutně luteranizovaly. Snahy Habsburků o návrat ke katolictví se v 16. století sešly jen s dílčími úspěchy. Naopak nekatolíci dosáhli velkého úspěchu, když Rudolf II. vydal Majestát na náboženskou svobodu (1609) (viz Obr. 1 s. 320), který v Čechách umožňoval koexistenci katolíků, utrakvistů, novoutrakvistů, členů jednoty bratrské i luteránů. Uznání nekatolických konfesí bylo mimo jiné i předpokladem politického uplatnění jejich stoupenců, a proto šlo zároveň o zápas nekatolických stavů o úřady a politickou převahu v zemi. Odpor u nekatolických stavů vzbudil nový český král Ferdinand II. Habsburský, který byl známý svým přísným katolictvím a snahami o jeho prosazení v celé monarchii. České odbojné stavy sáhly k radikálnímu kroku a zvolily si novým králem falckraběte rýnského Fridricha zvaného Zimní král (1618). Jeho vláda však skončila porážkou českého stavovského vojska 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře nedaleko Prahy. Dvouletá česká válka zahájila celoevropský mocensko-politický konflikt zvaný třicetiletá válka. Vítězní Habsburkové zvolili vůči účastníkům odboje tvrdé tresty. Represálie zahájila F F Glaubensfrage Exulanten aus böhmischer Perspektive dem Weißen Berg bei Prag verloren. Dieser böhmische Krieg eröffnete den europaweiten machtpolitischen Konflikt, der den Namen Dreißigjähriger Krieg erhalten sollte. Die siegreichen Habsburger und ihre Bundesgenossen griffen zu harten Repressalien gegen die Aufrührer. Diese begannen mit der Hinrichtung von 21 führenden Köpfen des Widerstands, einigen weiteren wurde der Besitz konfisziert (Abb. 1). Schon bald danach ging der Herrscher daran, kompromisslos den Grundsatz Cuius regio, eius religio, d. h. die Rekatholisierung des Königreichs Böhmen umzusetzen. Die freie nichtkatholische Bevölkerung (Adel, Bürger, Gebildete) wurden vor die Wahl gestellt: konvertieren oder emigrieren. Zunächst wurden 1621/22 alle nichtkatholischen Geistlichen und Kantoren vertrieben, sowohl tschechische als auch deutsche (Abb. 2). Im Jahr 1624 trat das auf die Bürger abzielende Rekatholisierungsmandat in Kraft. Im Jahr 1627 folgte die gleiche Maßnahme für den Adel; ihre Entscheidung mussten sie bis Ende März 1628 treffen. Der eingeleitete Prozess wurde von der Herausgabe der Verneuerten Landesordnung gekrönt, in Böhmen 1627 und in Mähren ein Jahr darauf. Im Verlauf dieser Jahre hat eine beachtliche Zahl der Bevölkerung das Königreich verlassen. Manche sind im Laufe des Dreißigjährigen Kriegs zurückgekehrt, trotzdem war der auch von den Kriegsverlusten gesteigerte Bevölkerungsschwund erheblich. Der Entschluss, Vaterland, Besitz, die Familie und Freunde zu verlassen, war nicht leicht und musste auch nicht unmittelbar nach der Katastrophe vom Weißen Berg getroffen werden. Erst zunehmender konfessioneller Druck und militärische Repressalien zwangen Tausende von Familien außer Landes zu gehen, andere zur Konvertierung. Alle glaubten, die Situation würde sich ändern und sie könnten zurückkehren. So ist nicht selten ein Teil der Verwandtschaft weggezogen und ein anderer auf dem Grundbesitz verblieben. Die konfessionellen Emigranten oder Exulanten der Jahre 1621 bis 1631 haben ihre erste Zuflucht in Grenznähe gesucht, sich im betreffenden Land nicht eingekauft und dort vermeintlich nur vorübergehend geweilt, um sich erst später auf die weitere Wanderung zu machen. Verschiebungen von Emigranten während Kriegszeiten waren gang und gäbe und relativ häufig. Ihre Rolle bei der Suche nach einem Aufenthaltsort spielte auch die Konfessionszugehörigkeit der einzelnen Otázka víry Čeští exulanti z české perspektivy poprava 21 čelných představitelů odboje, desítkám dalších byl zkonfiskován majetek (Obr. 1). Záhy také panovník začal nekompromisně uplatňovat tezi cuius regio, eius religio, tj. rekatolizovat České království. Svobodné nekatolické obyvatelstvo (šlechta, měšťané, vzdělanci) mělo na vybranou: konvertovat nebo zemi opustit. Nejprve byli vypovězeni nekatoličtí duchovní a kantoři, čeští i němečtí (1621/1622) (Obr. 2). V roce 1624 vyšel rekatolizační mandát určený měšťanům, v roce 1627 následovalo stejné opatření proti šlechtě; rozhodnout se museli do konce března Naznačený proces završilo vydání Obnoveného zřízení zemského, v Čechách v roce 1627 a o rok později též na Moravě. Během těchto let království opustil zemi značný počet lidí. Někteří se v průběhu třicetileté války vrátili, ale přesto byl úbytek obyvatelstva, zvýšený ještě válečnými ztrátami, veliký. Rozhodnutí opustit rodnou zemi, majetek, rodinu a přátele nebylo jednoduché a také k němu nedocházelo hned po bělohorské katastrofě. Teprve zvyšující se náboženský tlak a vojenské represálie přinutily tisíce rodin k odchodu z vlasti, jiné ke konverzi. Všichni si mysleli, že se situace změní, a proto také nejednou část příbuzných odešla, zatímco někteří přijali katolictví a zůstali na rodinných statcích. Náboženští emigranti neboli exulanti z let 1621 až 1631 svá prvá útočiště hledali v blízkosti hranic, v zemi se nezakupovali, pouze podle svých představ jen dočasně pobývali, a teprve až později se vydávali na další pouť. Přesuny emigrantů během válečného období byly zcela běžné a poměrně časté. Svou roli při hledání místa pobytu hrála i konfesní příslušnost jednotlivých rodin. Členové jednoty bratrské mířili především do Polska, na panství zdejší evangelické šlechty. Nejpočetnější skupina emigrantů ale směřovala do sousedního Saska. Z hlediska konfesního se sem ubírali především luteráni a jim blízcí novoutrakvisté, neboť členové jednoty bratrské zde byli považováni za kalvinisty nebo jejich příznivce, a proto se většinou záhy odstěhovali jinam. Pro některé exulanty bylo Sasko naprosto jazykově cizí prostředí, jiní, zvláště obchodníci, se mohli opřít o své

169 Glaubensfrage Exulanten aus böhmischer Perspektive Familien. Mitglieder der Böhmischen Brüdergemeinde zogen vor allem nach Polen auf die Güter des dortigen evangelischen Adels. Die größte Emigrantengruppe zielte jedoch in das benachbarte Sachsen. Aus konfessioneller Sicht begaben sich vor allem Lutheraner und diesen nahe stehenden Neoutraquisten dorthin. Die Angehörigen der Böhmischen Brüdergemeinde galten dort als Calvinisten oder deren Anhänger, weswegen sie meist anderswohin zogen. Für so manche war Sachsen eine völlig fremde Sprachwelt. Andere, insbesondere Kaufleute, konnten auf ihre früheren Kontakte mit ausländischen Bürgern zurückgreifen. Viele Adlige und Bürger stammten aber aus deutschen, in Böhmen angesiedelten Familien und so gab es keine Sprachbarriere. Die Exulanten haben die Verbindung mit der Heimat nicht gänzlich verloren und konnten sich einen Pass ausstellen lassen, beispielsweise zur Erledigung von Besitzangelegenheiten. Diese wurden aber in ihrer Heimat bei Weitem nicht immer mit offenen Armen empfangen. Ihre Erfahrungen unterschieden sich von den Erlebnissen der daheim gebliebenen Bevölkerung und die Gegensätze wurden mit der Zeit immer größer. Exulanten, die im Jahr 1632 unter dem Schutz der sächsischen Armee zurückkehrten, fanden in Böhmen kaum noch Verständnis. Nicht anders lagen die Dinge bei den Schwedeneinfällen Geblieben sind nur Wenige und kaum einem ist es gelungen, wieder in der alten Kommunität heimisch zu werden. Der Rückweg nach Sachsen war auch nicht einfach und mit materiellen und sozialen Hindernissen verbunden. Die Ereignisse arbeiteten weder auf dem Schlachtfeld noch in der Diplomatie auf Veränderungen im Königreich Böhmen hin und alle Hoffnung auf eine radikale Wende wurde durch den Prager Frieden von 1635 zwischen dem Kurfürsten von Sachsen und den Habsburgern zunichte gemacht. Unter der Last des Ungemachs, das ihnen das Leben in der Emigration brachte, hat sich so mancher gegen Ende des Dreißigjährigen Kriegs wiederholt die Frage gestellt, ob es besser ist, dem Glauben der Väter die Treue zu bewahren oder in deren Vaterland zurückzukehren. Der Westfälische Frieden hat aber jegliche Hoffnung auf eine Wiederkehr der Verhältnisse vor 1620 zunichte gemacht. Erst im Laufe der Zeit haben die Nachkommen der ersten Exulanten ihre neue Heimat im Ausland gefunden. Otázka víry Čeští exulanti z české perspektivy starší kontakty se zdejšími obyvateli. Mnozí z emigrantů pocházeli z německých rodin usídlených v Čechách a jazykovou bariéru tudíž nepociťovali. Exulanti spojení s domovem úplně neztratili a mohli si vyžádat pas, např. k vyřízení majetkových záležitostí. Zdaleka ne vždy však byli ve své vlasti přijímáni s otevřenou náručí. Jejich zkušenosti se lišili od zážitků usedlého obyvatelstva a rozpory mezi nimi během let stoupaly. S nepatrným porozuměním se v Čechách setkali již exulanti, kteří se pod ochranu saské armády vrátili do vlasti v roce Nejinak tomu bylo i při švédské invazi Jen někteří zůstali a málokomu se podařilo znova splynout s domácí komunitou. Ale ani cesta zpátky do Saska nebyla jednoduchá. I tady exulanty čekaly překážky materiální i sociální. Válečné ani diplomatické události se nevyvíjely ve prospěch změn v Českém království a naděje na radikální obrat v podstatě pohřbilo uzavření Pražského míru mezi saským kurfiřtem a Habsburky v květnu Pod tíhou nesnází, které jim život v emigraci přinášel, si do konce třicetileté leté války někteří asi opakovaně kladli otázkou, zda by nebylo lepší se vrátit do své rodné vlasti. Westfálský mír však jakékoliv naděje na návrat poměrů před rokem 1620 uzavřel a běh času také změnil postavení exulantů, respektive jejich dětí, které našly svůj nový domov v Sasku nebo jinde v Evropě. Literatur/Literatura: Bahlcke 2008; Bobková 1999 a und/a 1999b; Deventer 2009; Knoz 2006; Oldřich 2008; Metasch 2005 und/a 2013; Mitteilungen sächs. Landesgeschichte 2006; Mikulec 1992; Peschek 1857; Schmertosch von Riesenthal 1901; Schunka 2006; Svoboda 2006; Šindelář 1960; Volf 1908; Wäntig 2007; Wenzel 1995; Winter 1955; Zdichynec 2008 F 332 F 1 Auszug aus dem Stammbuch des Joachim Andreas Schlick, fol. 16. Genannt ist hier u. a. Georg Erasmus Freiherr von Tschernembl, der wie Schlick auch zu den Köpfen des Widerstands gehörte. Schlick selbst wurde 1621 auf dem Altstädter Ring in Prag hingerichtet. Christian- Weise-Bibliothek Zittau. Výňatek z rodové kroniky Jáchyma Ondřeje Šlika, fol. 16. Je zde m. j. jmenován Jiří Erasmus svobodný pán von Tschernembl, který stejně jako Šlik patřil k hlavám stavovského odporu. Šlik sám byl popraven roku 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Christian-Weise-Bibliothek Zittau. 2 Auszug aus dem böhmischen Psalmenbuch von Das Buch gehörte Simeon Wokacz von Chysch und Spitzberg. Als Anhänger der protestantischen böhmischen Stände wurde er verhaftet und am 21. Juni 1621 getötet. Das Buch hatte er in den Kerker mitgenommen. Auf den hinteren Vorsatzblättern sind die Namen seiner Mitgefangenen vermerkt. Christian-Weise-Bibliothek Zittau. Výňatek z české knihy žalmů z roku Kniha patřila Šimonu Vokáčovi z Chyš a Spitzberku. Jako příslušník českých protestantských stavů byl zatčen a 21. června 1621 popraven. Knihu si vzal do žaláře. Na zadních předsázkách jsou uvedena jména jeho spoluvězňů. Christian-Weise-Bibliothek Zittau. 333 Glaubensfrage Exulanten aus böhmischer Perspektive 2 [ 194 ] Otázka víry Čeští exulanti z české perspektivy 1 [ 195 ]

170 Marius Winzeler Die Herrnhuter Brüdergemeine von Böhmen über die Oberlausitz in die Welt Moravští bratři z Čech přes Horní Lužici do celého světa Der Strom der Exulanten aus Böhmen und Mähren ebbte im späten 17. Jahrhundert ab, doch suchten einzelne Familienverbände, die sich der verordneten Rekatholisierung entzogen hatten, noch bis gegen 1730 Zuflucht in Sachsen, der Oberlausitz, Polen, Schlesien und Ungarn. Gerade unter den Auswanderern, die im ersten Drittel des 18. Jahrhunderts ihre Heimat verließen, hatten viele jedoch Schwierigkeiten mit den Bräuchen der lutherischen Kirche, weshalb sie sich nur kurzzeitig in Sachsen aufhielten. In den Grundherrschaften der Oberlausitz war lutherischer Kirchenzwang nicht durchsetzbar, da sie dem Oberkonsistorium in Dresden nicht unterstanden. Deshalb war es möglich, dass auf den Gütern des pietistisch erzogenen Nikolaus Ludwig Graf von Zinzendorf und seiner hoch gebildeten Großmutter Henriette Catharina von Gersdorf als Sonderfall Herrnhut entstehen konnte, wo sich Exulanten niederließen, die sich als Nachfolger der Böhmischen Brüder verstanden. Sie sahen sich in der Tradition jener religiösen Gemeinschaft, die in der hussitischen Reformbewegung wurzelt und sich 1457 als Unitas Fratrum Jednota Bratrská, Brüder-Unität von der utraquistischen Kirche abgespalten hatte (Abb. 1). Ihre Mitglieder zogen sich aus Angst vor Repressionen und zur Verwirklichung ihrer pazifistischen urchristlichen Gemeinschaftsideale auf ein Gut in Kunwald/ Kunvald im Adlergebirge zurück, das ihnen König Georg von Podiebrad überlassen hatte. Sie gewannen rasch Anhänger und gründeten weitere Ansiedlungen mit bedeutenden Schulen und Druckereien. Nach dem Erlass des Majestätsbriefes Kaiser Rudolfs II erlangte die Brüder-Unität für kurze Zeit weitgehende Gleichberechtigung als protestantische Konfession neben Lutheranern und Reformierten. Ihre Bedeutung wird deutlich, wenn man weiß, dass knapp die Hälfte der am 21. Juni 1621 in Prag hingerichteten Anführer des Ständeaufstan- Proud exulantů z Čech a Moravy opadl koncem 17. století, ovšem jednotlivé rodinné svazky, které se vyhnuly předepsané rekatolizaci, hledaly až do roku 1730 útočiště v Sasku, Horní Lužici, Polsku, Slezsku a Uhrách. Právě mnozí vystěhovalci, kteří opustili svůj domov v první třetině 18. století, měli potíže se zvyky luteránské církve, a proto v Sasku pobývali jen krátce. V panstvích Horní Lužice se luteránská církevní povinnost nedala vynutit, protože nespadala pod horní konzistoř v Drážďanech. A tak na pozemcích pietisticky vychovaného Mikuláše Ludvíka, hraběte ze Zinzendorfu a jeho vzdělané babičky Henriety Kateřiny z Gersdorfu vznikla osada Ochranov, kde se usadili pronásledovaní Moravští bratři, kteří se pokládali za potomky původní jednoty bratrské. Udržovali tradici náboženského společenství, které bylo zakořeněno v husitském reformním hnutí a v roce 1457 se jako Unitas Fratrum jednota bratrská odštěpilo od utrakvistické církve (Obr. 1). Její členové se tehdy ze strachu z represálií a za účelem realizace pacifistických raně křesťanských ideálů stáhli na statek v Kunvaldu v Orlických horách, který jim přenechal král Jiří z Poděbrad. Záhy získali další stoupence a zakládali nové osady s významnými školami a tiskárnami. Po vydání Rudolfova majestátu v roce 1609 se jednotě bratrské, vedle luteránů a evangelické reformované církve, nakrátko dostalo v plném rozsahu rovnoprávnosti coby protestantské víry. Její význam byl zřetelný, pokud si uvědomíme, že skoro polovina účastníků stavovského povstání popravených 21. června 1621 v Praze se hlásila právě k odkazu jednoty bratrské. F F Glaubensfrage Herrnhuter Brüdergemeine des sich zur Brüder-Unität bekannt hatten. Einige Unitätsmitglieder fanden nach 1621 kurze Zeit Zuflucht auf den mährischen Gütern des einflussreichen Schwagers Albrecht von Waldsteins (Wallenstein), Karl von Žerotín. Zu ihnen gehörte auch der Pädagoge, Gelehrte und letzte Bischof der Brüder-Unität Jan Amos Comenius, der im Auftrag Žerotíns im Frühjahr 1625 auf einer Reise nach Polen in Görlitz Station machte, wo er das Grab des Mystikers Jakob Böhme aufsuchte trat dann Comenius von Mähren den Weg ins Exil nach Holland an, wo er starb. Die Bewegung der Böhmischen Brüder existierte danach nur noch in der Erinnerung und im Verborgenen, wenn vor Ort verbliebene einstige Brüder ihre Tradition bewahrten, genährt von heimlichen Besuchen und Erbauungsstunden, versorgt mit Schriften, die im Ausland gedruckt und eingeschleust wurden. Zu letzteren gehörten jene Exulanten, die nach neuntägigem Fußmarsch aus Mähren in der Oberlausitz ankamen. Zinzendorf hatte über einen pietistischen Hauskreis den Zimmermann Christian David kennengelernt und ihm sowie mehreren pietistisch erweckten Familien, die hauptsächlich aus den einst brüderisch geprägten Dörfern um Fulnek und Zauchtel/Suchdol im mährischen Kuhländchen/ Kravařsko stammten, Zuflucht auf seinem an der Landstraße zwischen Zittau und Löbau gelegenen Gut Berthelsdorf angeboten. Am 17. Juni 1722 fällte David den ersten Baum für den Bau einer neuen Flüchtlingskolonie auf des Herrn Hut (Abb. 2). Der Ort wurde schnell bekannt; einige hundert weitere religiös Verfolgte strömten hier zusammen ließen sich im benachbarten Großhennersdorf zudem böhmische Exulanten nieder, die allerdings 1732 nach Berlin weiterzogen, wo König Friedrich Wilhelm I. für sie die Bethlehemkirche erbauen ließ und eine tschechischsprachige Gemeinde gründete. In Herrnhut wuchs die ungleiche Asylantenschar in einem konfliktreichen Prozess zu einer Gemeinschaft zusammen. Den Durchbruch brachte eine Abendmahlsfeier am 13. August 1727, die als Erweckung in die Geschichte einging. Zinzendorf selbst quittierte seinen Staatsdienst in Dresden; anstatt seine Karriere als sächsischer Justizrat fortzusetzen, widmete er sich fortan dem Studium und der Verbreitung der christlichen Lehre. Er nahm sich der schnell gewachsenen Gemeinschaft an und befasste sich intensiv mit der Geschichte der Böhmischen Brüder. Zudem suchte er den Kontakt Otázka víry Moravští bratři Někteří bratři našli po roce 1621 na nějaký čas útočiště na moravském panství Karla staršího ze Žerotína, vlivného švagra Albrechta z Valdštejna. Mezi nimi byl i pedagog, učitel a poslední biskup jednoty bratrské Jan Amos Komenský, který se na jaře 1625 ze Žerotínova pověření zastavil během své cesty do Polska ve Zhořelci, kde navštívil hrob mystika Jakoba Böhmeho. V roce 1628 se Komenský vydal z Moravy do exilu, kde také zemřel. Hnutí jednoty bratrské pak existovalo už jen ve vzpomínkách a v ilegalitě. Někdejší bratři, kteří zůstali, uchovávali své tradice oživované tajnými vzájemnými návštěvami, pietistickými hodinami a spisy tištěnými v zahraničí, odkud je tajně pašovali. Přináleželi k nim také exulanti, kteří do Horní Lužice přišli po devítidenním pochodu z Moravy. Zinzendorf se přes pietistickou náboženskou skupinu seznámil s tesařem Kristianem Davidem, který mu nabídl útočiště na svém panství v Berthelsdorfu, ležícím na cestě mezi Žitavou a Lobavou, i s dalšími pietisticky probuzenými rodinami, které pocházely převážně z bratrských vesnic kolem Fulneku a Suchdola na moravském Kravařsku. 17. června 1722 David porazil první strom na stavbu nové exulantské kolonie, a tak vznikla ves Herrnhut, místo pod ochranou Páně, česky Ochranov (Obr. 2). Osada velmi rychle vešla ve známost a usadilo se v ní několik stovek nábožensky pronásledovaných bratří. Roku 1724 se v sousedním Großhennersdorfu objevili čeští exulanti, kteří však v roce 1732 pokračovali dál do Berlína, kde pro ně král Fridrich Vilém I. nechal postavit Betlémský kostel a založil českou osadu. V Ochranově se v rámci konfliktního procesu sceloval nesourodý dav přistěhovalců do jednoho společenství. 13. srpna 1727 vnesla průlom oslava Poslední večeře Páně, která vstoupila do dějin jako akt probuzení. Sám Zinzendorf se vzdal státní služby v Drážďanech a namísto toho, aby pokračoval v kariéře saského soudního rady, se věnoval studiu a šíření křesťanského učení. Ujal se rychle rostoucí komunity Moravských bratří a intenzivně se zabýval historií jednoty bratrské. Byl rovněž v kontaktu s Danielem Arnoš-

171 Glaubensfrage Herrnhuter Brüdergemeine zu Daniel Ernst Jablonski, dem reformierten Hofprediger in Berlin und Enkel von Jan Amos Comenius. Nachdem Zinzendorf 1734 zum Theologen ordiniert worden war, weihte ihn 1737 Jablonski zum Bischof (Abb. 3). Durch die Verbindung zu Comenius verstand sich die Herrnhuter Gemeinschaft als legitime Erbin der Böhmischen Brüder und nannte sich Erneuerte Brüder-Unität, was die Gemeinschaft stärkte und einte. Auch Strafmaßnahmen der sächsischen Regierung, die Zinzendorf des Landes verwies, vermochten nicht zu verhindern, dass sich die Brüdergemeine von der lutherischen Kirche absonderte. Durch Zinzendorfs Festhalten an der Augsburger Konfession und mit seinem für die Herrnhuter bis heute richtungsweisenden Konzept der zwei Reformatoren, Hus und Luther, erreichte er schließlich die Anerkennung der Brüdergemeine als Augsburger Konfessionsverwandte im Reich. Die Erneuerte Brüder-Unität wurde so zur ersten evangelischen Freikirche überhaupt. Die heitere, überschwengliche Frömmigkeit der Herrnhuter, ihre Toleranz gegenüber anderen Konfessionen und ihr intensives Gemeinschaftsleben fanden bald Nachfolger. Innerhalb weniger Jahre entstanden Brüdergemeinden im deutschsprachigen Raum, in mehreren europäischen Ländern, schließlich auch in Nordamerika. Als aufgeklärter Kosmopolit gab Zinzendorf den Anstoß zur herrnhutischen Mission unter den Armen und Verstoßenen fremder Kontinente, bei den Indianern Nordamerikas, den Sklaven Westindiens, dann auch in Südafrika, Grönland, Surinam und anderswo (Abb. 4). Er reiste mehrmals nach Amerika, wo drei Jahre lang auch seine charismatische zweite Frau Anna Nitschmann als Missionarin tätig war. Sie war noch in Kunwald geboren und kam mit zehn Jahren nach Herrnhut, wo sie als Mutter der Brüdergemeine in die Geschichte einging (Abb. 5). Herrnhut entwickelte sich im weiteren Verlauf des 18. Jahrhunderts rasch zu einer blühenden Stadt des Spätbarock mit internationalen Handelskontakten. Die hier geprägte Siedlungsform und Architektur, Handwerk und Handelswaren mit ihrer funktional-schlichten, aber sehr qualitätvollen Formgebung wurden zum Muster für alle Unitäts- Niederlassungen (Abb. 6). Ein charakteristisches Symbol ist der 1821 im Pädagogium der Unität in Niesky erstmals belegte Herrnhuter Stern, der in der Adventszeit heute überall leuchtet. Otázka víry Moravští bratři tem Jablonským, reformovaným dvorním kazatelem v Berlíně a vnukem Jana Amose Komenského. Zinzendorf přijal roku 1734 kněžské svěcení a následně byl Jablonským roku 1737 vysvěcen na biskupa (Obr. 3). Spojením s Komenským se ochranovská jednota chápala jako legitimní dědička jednoty bratrské a označovala se jako obnovená jednota bratrská, což společenství posilovalo a sjednocovalo. Ani represivní opatření saské vlády, která Zinzendorfa vypověděla ze země, nedokázala zabránit oddělení ochranovských bratří od luteránské církve. Zinzendorf lpěl na augsburském vyznání a koncepci dvou reformátorů Husa a Luthera, dodnes směrodatné pro Moravské bratry, čímž nakonec dosáhl uznání ochranovské jednoty jako sboru augsburského vyznání v říši. Obnovená jednota bratrská se stala vůbec první svobodnou evangelickou církví. Zbožnost jednoty Moravských bratří plná zanícenosti a svěžesti, jejich tolerance vůči ostatním vyznáním a intenzivní společenský život našly brzy nástupce. V řádu několika let vznikly jednoty Moravských bratří v německy mluvících oblastech, několika evropských zemích a nakonec i Severní Americe. Zinzendorf dal jako osvícený kosmopolita podnět k bratrské misijní činnosti mezi chudými a vysídlenými v nejrůznějších kontinentech, indiány v Severní Americe, otroky v západní Indii, jižní Africe, Grónsku, Surinamu a na jiných místech světa (Obr. 4). Několikrát cestoval do Ameriky, kde také po tři roky působila jako misionářka jeho charismatická druhá žena Anna Nitschmannová. Narodila se v Kunvaldu a v deseti letech přišla do Ochranova, kde vešla ve známost jako matka Moravských bratří (Obr. 5). Během 18. století se Ochranov rychle rozvinul v prosperující město pozdního baroka s mezinárodními obchodními kontakty. Zdejší ráz osídlení a architektury, řemesla a obchod s velmi kvalitním zbožím se staly vzorem pro všechny bratrské osady (Obr. 6). Charakteristickým znakem je ochranovská hvězda, poprvé doložená v bratrském pedagogiu v osadě Niesky, která se dnes rozsvěcuje v adventní době. F F Glaubensfrage Herrnhuter Brüdergemeine Zurück nach Böhmen und Mähren kam der Geist Herrnhuts zunächst nur auf Schleichwegen, als von Herrnhut aus Erweckungsprediger auch über die näheren Grenzen reisten, um der dortigen Bevölkerung das Evangelium in alter Tradition und Erinnerung an Jan Hus nahezubringen. Dies wurde allerdings durch Verbote der Kaiserin Maria Theresias streng geahndet. Erst in den 1860er Jahren bot sich tatsächlich die Möglichkeit zu einem Engagement der Herrnhuter in Böhmen. Reisen von Predigern, Kontakte zur dortigen Geistlichkeit und erweckten Kreisen führten 1870 zur Gründung der ersten regulären Brüdergemeine in Pottenstein/ Potštejn in Ostböhmen. Zehn Jahre später wurde die Unität staatlicherseits als eigenständige Kirche in Österreich-Ungarn anerkannt. Heute ist die Brüder-Unität in Tschechien nahezu nicht mehr vertreten. Außerhalb Europas jedoch ist die Ausstrahlung Herrnhuts ungebrochen (Abb. 7). Am stärksten präsent ist die Unität zur Zeit in Tansania. Weltweit gehören ihr rund 1,1 Millionen Mitglieder in 30 Ländern an. Literatur/Literatura: Graf ohne Grenzen 2000; Meyer 2000; Říčan 2007; Winzeler 2015 Otázka víry Moravští bratři Zpátky do Čech a na Moravu se duch Ochranova dostával zpočátku jen klikatými cestičkami, když ochranovští buditelé jezdili přes blízké hranice, aby tamnímu obyvatelstvu přibližovali evangelium a vzpomínali na Jana Husa v rámci starých tradic, což však bylo nařízeními císařovny Marie Terezie přísně trestáno. Teprve v šedesátých letech 19. století se skutečně Moravští bratři mohli uplatnit i na území Čech. Cesty kazatelů, kontakty s místním duchovenstvem a probuzenými kruhy vedly v roce 1870 k založení prvního řádného sboru obnovené jednoty bratrské v Potštejně ve východních Čechách. O deset let později se v Rakousko-Uhersku dostalo jednotě bratrské státního uznání jako samostatné církve. Dnes už Moravští bratři teměř nejsou v České republice zastoupeni. Mimo Evropu je však působení Ochranova nezpochybnitelné (Obr. 7). V současnosti je Moravská církev nejvýrazněji přítomna v Tanzanii. V celosvětovém měřítku se k ní hlásí zhruba 1,1 milionu členů v třiceti zemích.

172 Glaubensfrage Herrnhuter Brüdergemeine Otázka víry Moravští bratři 1 [ 190 ] 2 [ 192 ] 1 Symbol der alten und der erneuerten Brüder- Unität: Lamm Gottes mit Siegesfahne, 18. Jahrhundert, Öl auf Leinwand, Herrnhut, Unitätsarchiv. Symbol staré a obnovené jednoty bratrské: Beránek Boží s vlajkou vítězství, 18. století, olej na plátně, Herrnhut, Unitätsarchiv. 2 Friedrich Daniel Reichel: Christian David fällt den ersten Baum zum Anbau von Herrnhut am 17. Juni 1722, Lithografie, 1822, Herrnhut, Unitätsarchiv. Friedrich Daniel Reichel: Kristian David kácí první strom na výstavbu Ochranova 17. června 1722, litografie, 1822, Herrnhut, Unitätsarchiv. 3 [ 191 ] F 3 Bischofskalotte Zinzendorfs, nach 1737, weinroter Samt, gefüttert, Herrnhut, Unitätsarchiv, M 13, auf: Alfred Reichel: Büste Zinzendorfs (Modell), 1899, Gips, Herrnhut, Unitätsarchiv. Seit der Bischofsweihe durch Jablonski 1737 trug Zinzendorf täglich eine solche Bischofskalotte. Nach dem Original fertigte der Bildhauer Alfred Reichel die Kopfform seiner weit verbreiteten Büste. Zinzendorfova biskupská čepice, po 1737, vínový samet s podšívkou, Herrnhut, Unitätsarchiv, M 13, na: Alfred Reichel: Zinzendorfova busta (model), 1899, sádra, Herrnhut, Unitätsarchiv. Od svého biskupského vysvěcení Jablonským v roce 1737 nosil Zinzendorf denně biskupskou čepici. Podle originálu kamenosochař Alfred Reichel vyhotovil tvar hlavy této velmi rozšířené busty. F Johann Valentin Haidt: Zinzen dorf als Lehrer der Völker, nach 1747, Öl auf Leinwand, Herrnhut, Unitätsarchiv. Zinzendorf, dessen Kopf, Mund und Herz durch Strahlen aus der Seitenwunde Christi getroffen werden, predigt vor Vertretern verschiedener Völker. Der griechische Text oben rechts ist ein Zitat nach 2. Kor. 3,18: Nun aber spiegelt sich bei uns allen die Herrlichkeit des Herrn in unserm aufgedeckten Angesicht. Glaubensfrage Herrnhuter Brüdergemeine Johann Valentin Haidt: Zinzendorf jako učitel národů, po 1747, olej na plátně, Herrnhut, Unitätsarchiv. Zinzendorf, jehož hlava, ústa a srdce jsou zasaženy paprsky z Kristova boku, hlásá před zástupci nejrůznějších národů. Řecký text nahoře vpravo je citát podle 2K 3,18: Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě to vše mocí Ducha Páně. 4 Otázka víry Moravští bratři

173 Glaubensfrage Herrnhuter Brüdergemeine Otázka víry Moravští bratři F Luftschlösser Paul Adam Schöpfel: Szenen aus dem Leben Anna Nitschmanns, 1747, Gouache auf Pergament, Herrnhut, Unitätsarchiv. Unter den Szenen befindet sich die Darstellung der Flucht an der Hand der Mutter aus Kunwald nach Herrnhut (Nr. 3) und ihrer Leitung einer Versammlung bei den Quäkern in Pennsylvania (Nr. 17). Paul Adam Schöpfel: Scény ze života Anny Nitschmannové, 1747, kvaš na pergamenu, Herrnhut, Unitätsarchiv. Mezi obrazy se nachází znázornění jejího útěku z Kunvaldu do Ochranova (č. 3) a dále shromáždění u kvakerů v Pensylvánii, uskutečněné pod jejím vedením (č. 17). 6 Herrnhut vom Hutberg 1755, Teetablett, um 1820, Lackmalerei, Manufaktur H. I. Greger, Herrnhut, Unitätsarchiv. Ochranov od Hutbergu 1755, čajový podnos, kolem 1820, laková malba, manufaktura H. I. Gregera, Herrnhut, Unitätsarchiv. 7 Weltkarte mit Ortsgründungen der Herrnhuter Brüdergemeine, um 1770, kolorierte Tuschezeichnung, Herrnhut, Unitätsarchiv. Die Weltkarte zeigt die bis 1770 von Herrnhut aus gegründeten Gemeinden auf der nördlichen Hemisphäre, wobei einige Niederlassungen wie Montmirail oder Neuwied an falschen Stellen eingetragen sind. Mapa světa s vyznačením míst založení Moravské církve, kolem 1770, kolorovaná kresba tuší, Herrnhut, Unitätsarchiv. Mapa světa znázorňuje osady na severní polokouli založené jednotou do roku 1770, přičemž některé z nich, jako Montmirail nebo Neuwied, jsou nesprávně zanesené. Vzdušné zámky 340 G

174 Více než krásné zdání Po válkách, náboženském a hospodářském napětí zažívají Sasko a Čechy od konce 17. století vrchol kulturní výměny. Razantní a velkolepá barokizace Čech přinesla významné impulzy i jejich severnímu sousedovi. Totéž platí i pro Horní Lužici, připojenou k Sasku roku A naopak, na formování českého baroka se podíleli někteří umělci a řemeslníci ze Saska. V 18. století zažívá vrchol umělecká výměna mezi Saskem a Čechami i na poli malířství. Drážďanský dvůr nakupuje v Praze rozsáhlé umělecké sbírky. Měšťanský obchod zase vzkvétá na lipském veletrhu, na kterém čeští obchodníci nabízejí drahocenné sklo a luxusní výrobky. G G Mehr als schöner Schein Nach Kriegen, konfessionellen und wirtschaftlichen Spannungen erleben Sachsen und Böhmen seit dem Ende des 17. Jahrhunderts einen Höhepunkt im kulturellen Austausch. Die rasante und fulminante Barockisierung Böhmens verschafft auch dem nördlichen Nachbarland wichtige Impulse. Dies gilt ebenso für die 1635 von Böhmen an Sachsen gekommene Oberlausitz. An der Gestaltung des böhmischen Barock sind umgekehrt etliche Künstler und Kunsthandwerker aus Sachsen beteiligt. Im 18. Jahrhundert erlebt der künstlerische Austausch zwischen Böhmen und Sachsen im Gebiet der Malerei seinen Höhepunkt. Umfangreiche Kunstsammlungen werden in Prag für den Dresdner Hof erworben. Der bürgerliche Handel wiederum floriert auf der Leipziger Messe, auf der böhmische Händler kostbares Glas und andere Luxusprodukte anbieten.

175 1 [ 197 ] G 1 Jan Dismas Zelenka, Capriccio Nr. 4 A-Dur für 2 Violinen, 2 Oboen, 2 Hörner, Fagott und Basso continuo (ZWV 185), Abschrift Wien 1718, autographer Umschlagtitel und Stimmensatz Violino 1. Jan Dismas Zelenka, Capriccio č. 4 A-dur pro 2 housle, 2 hoboje, 2 rohy, fagot a basso continuo (ZWV 185), kopie Vídeň 1718, titul autora a soubor částí Violino 1. G Marius Winzeler Der größte Komponist der Barockzeit in Dresden kam aus Böhmen: Jan Dismas Zelenka Největší barokní drážďanský hudební skladatel pocházel z Čech: Jan Dismas Zelenka Als das Zeitalter des Barock in höchster Blüte stand, konvertierte 1697 der sächsische Kurfürst Friedrich August I. ( der Starke ) zum Katholizismus, um die polnische Königskrone erlangen zu können. Sein Sohn und Thronfolger Friedrich August II. folgte ihm nach und heiratete 1719 die Habsburger Kaisertochter Maria Josepha, womit das Haus Wettin nicht nur zu einer katholischen Dynastie des Reiches wurde, sondern auch die Beziehungen zu den katholischen Nachbarländern namentlich zu Böhmen neue Bedeutung erlangten. Nicht zuletzt spielten für den Aufbau des nunmehr katholischen Hofstaates böhmische Jesuiten eine wichtige Rolle, nicht nur als persönliche Seelsorger der Herrscherfamilie, sondern auch als Vermittler von katholischen Künstlern und Musikern erhielt der aus Leitmeritz stammende Jesuitenpater Elias Broggio, Bruder des Architekten Ottavio Broggio, den Auftrag, in Dresden eine Lateinschule und einen Knabenchor aufzubauen, Wurzel des heutigen Kapellknabeninstituts und des St. Benno-Gymnasiums. Auf Werbereisen ins Nachbarland wurden musikalisch und künstlerisch begabte Knaben gewonnen kam auf diesem Weg auch Jan Dismas Zelenka nach Dresden. Geboren wurde der als Jan Lukas getaufte Zelenka 1679 im mittelböhmischen Dorf Launiowitz/Louňovice pod Blaníkem als erstes von acht Kindern des dortigen Lehrers und Organisten, der ihm den ersten Unterricht angedeihen ließ. Hauptsächlich wurde der begabte Knabe jedoch am Prager Jesuitenkolleg Klementinum ausgebildet, wo er auch seine ersten großen Werke komponiert hatte: 1704 ein Schuldrama zu Ehren des Grafen Hermann Jakob Czernin von Chudenic und 1709 ein Heiliggrab-Oratorium hatte Zelenka zudem in der Kapelle des musikbegeisterten Grafen Ludwig Joseph von Hartig gewirkt, mit dem er weiterhin in Kontakt stand. In Dresden trat Zelenka 1710 dann eine Stelle als Violonist V době největšího rozkvětu baroka konvertoval roku 1697 saský kurfiřt Fridrich August I. (známý jako August II. Silný) ke katolictví, aby mohl získat polskou královskou korunu. Jeho syn a následník trůnu Fridrich August II. ho následoval a v roce 1719 se oženil s císařskou dcerou Marií Josefou Habsburskou, čímž se Wettini stali katolickou dynastií říše, a nového významu zároveň nabyly i vazby s katolickými sousedními zeměmi zejména s Čechami. Důležitou roli pro tamější katolický dvůr hráli v neposlední řadě také čeští jezuité, a to nejen coby duchovní správci panovnické rodiny, nýbrž i jako prostředníci katolických umělců a hudebníků. Litoměřický rodák a jezuitský kněz Elias Broggio, bratr architekta Ottavia Broggia, dostal roku 1709 za úkol zřídit v Drážďanech latinskou školu s chlapeckým sborem, zárodek dnešního chlapeckého pěveckého sboru a gymnázia sv. Benna. Hudebně a umělecky nadaní hoši byli pro Drážďany získáváni při náborech v sousedních zemích. V roce 1710 se touto cestou dostal do Drážďan také Jan Dismas Zelenka. Roku 1679 se narodil a byl pokřtěn jako Jan Lukáš ve středočeských Louňovicích pod Blaníkem jako první z osmi dětí tamního učitele a varhaníka, který mu poskytl základy hudebního vzdělání. Talentovaný hoch byl vzdělán převážně v jezuitské koleji pražského Klementina, pro kterou složil i svá první velká díla: roku 1704 hudbu ke školnímu dramatu na počest hraběte Heřmana Jakuba Černína z Chudenic a roku 1709 pašijové oratorium. Zelenka také v roce 1709 působil v kapele hudbymilovného hraběte Ludvíka Josefa z Hartigu, s nímž se stýkal i později. V Drážďanech nastoupil na místo violonisty, resp. kontrabasisty ve dvorní

176 Luftschlösser Jan Dismas Zelenka bzw. Kontra bassist in der Kurfürstlich-Sächsischen und Königlich-Polnischen Kapelle an. Diese instrumentale Prägung erklärt seine Vorliebe für schnellläufige und rhythmisch komplizierte Continuo- Partien, die für viele seiner Kompositionen charakteristisch sind (Abb. 1) schrieb Zelenka eine Cäcilienmesse und bewarb sich damit 1712 bei seinem Dienstherrn Friedrich August I. (August dem Starken) um die Gewährung einer Reise nach Italien und Frankreich, um dort traditionelle und zeitgenössische Formen der Kirchenmusik zu studieren. Tatsächlich konnte er sich zur weiteren Ausbildung auf eine Reise begeben, die ihn unter anderem nach Venedig führte, sowie an den Wiener Hof zu Johann Joseph Fux, dem kaiserlichen Hofcompositeur. Nach seiner Rückkehr nach Dresden wirkte er vor allem als Kirchenmusiker für die Bedürfnisse der katholischen Hofkapelle. Ob er selber Jesuit und Geistlicher war, ist bislang nicht belegbar, auf jeden Fall blieb er unverheiratet. Spekulationen über sein Privatleben von der mit seiner Firmung oder dem Ordenseintritt verbundenen Umbenennung von Lukas in Dismas bis hin zu in seinen Kompositionen entdeckten verschlüsselten Texten, die als Ausdruck seiner Homosexualität gedeutet wurden müssen angesichts fehlender Quellen hypothetisch bleiben. Belegt ist, dass er zeitlebens mit Böhmen verbunden blieb, stand er doch nicht nur mit anderen böhmischen Musikern der Kapelle in engem Austausch, sondern reiste immer wieder nach Prag hielt er sich sogar mehrere Monate in der Metropole an der Moldau auf, um dort sein dem hl. Wenzel gewidmetes, opernartiges Melodrama anlässlich der Krönung Karls VI. zum böhmischen König mit großem Erfolg aufzuführen. Solcher war ihm auch in Dresden vergönnt, wenngleich ihm trotz mehrfacher Stellvertretung die Position des Kapellmeisters und höchste offizielle Anerkennung versagt blieben wurde er jedoch zum Hofkomponisten und 1735 zum Kirchen-Compositeur ernannt. Nach längerer Herzkrankheit starb er in Dresden kurz vor Weihnachten 1745 und wurde auf dem Alten Katholischen Friedhof in Dresden-Friedrichstadt beigesetzt und bald vergessen. Zelenka schuf über 250 höchst originelle und unkonventionelle Orchester- und Vokalwerke, deren singuläre Bedeutung nur wenigen Zeitgenossen des Barock bewusst war. Unter denjenigen, die den böhmischen Komponisten aber schon zu Lebzeiten Vzdušné zámky Jan Dismas Zelenka kapele, což vysvětluje jeho zálibu v rychlých a rytmicky složitých sonátách pro basso continuo, které jsou charakteristické pro mnohé z jeho hudebních děl (Obr. 1). Roku 1711 Zelenka složil mši Missa Sancta Caeciliae a v roce 1712 u svého chlebodárce Augusta Silného usiloval o povolení pobytu v Itálii a ve Francii, aby tam mohl studovat tradice a tehdejší formy chrámové hudby. V letech se vydal na cestu, která ho zavedla do Benátek a Vídně k Johannu Josephu Fuxovi, císařskému dvornímu skladateli. Po návratu do Drážďan nadále působil především jako skladatel chrámové hudby pro katolickou dvorní kapelu. Není zřejmé, zda byl jezuitou či duchovním, ale neoženil se. Spekulace o jeho soukromém životě od jeho přejmenování se z Lukáše na Dismase až k zakódovaným textům některých jeho skladeb, které byly vykládány jako projev homosexuality, je vzhledem k chybějícím pramenům třeba chápat pouze hypoteticky. Je doloženo, že Zelenka zůstal po celý svůj život spojen s Čechami, a nejenže byl v těsném kontaktu s ostatními českými hudebníky z kapely, ale často jezdíval i do Prahy. V roce 1723 se zde několik měsíců zdržoval a s nebývalým ohlasem uvedl u příležitosti korunovace Karla VI. českým králem své operní melodrama věnované sv. Václavovi. Úspěch mu byl dopřán i v Drážďanech, přestože mu zůstalo odepřeno postavení kapelníka i nejvyšší oficiální uznání. Roku 1733 byl jmenován dvorním skladatelem a v roce 1735 církevním compositeurem. Zemřel na kom plikace spojené se srdečním onemocněním krátce před Vánocemi 1745 a byl pochován na starém katolickém hřbitově v Drážďanech. Zelenka vytvořil přes 250 originálních a nekonvenčních orchestrálních a vokálních skladeb, jejichž významu si bylo vědomo jen několik málo jeho současníků. Mezi ty, jejichž obdiv si český skladatel již za svého života získal, patřili významný kantor kostela sv. Tomáše v Lipsku Johann Sebastian Bach a jeho syn Wilhelm Friedemann. Pro Zelenkovy kompozice je příznačné časté vkládání mimotonálních akordů. Ve svých vynikajících duchovních skladbách G G Luftschlösser Jan Dismas Zelenka besonders schätzten, befanden sich immerhin der große Leipziger Thomaskantor Johann Sebastian Bach und dessen Sohn Wilhelm Friedemann. Typisch für Zelenkas Kompositionen ist der häufige Einbau tonartfremder Akkorde. In seinen herausragenden geistlichen Werken für den Dresdner Hof verbindet er teils archaische Satztechniken mit den modernsten Ausdrucksmitteln seiner Zeit zu hochexpressiven Schöpfungen. Zudem verarbeitete er in seinen Werken Motive aus der böhmischen Volksmusik, worin er dem bedeutenden Komponisten Adam Michna von Otradovic folgte, sowie aus der gregorianischen Choraltradition, die er beispielsweise in der zisterziensischen Liturgie in St. Marienstern studieren konnte. Nach seinem Tod zunächst vergessen, wurde der barocke Komponist im 19. Jahrhundert von tschechischer Seite wiederentdeckt, zunächst von František Palacký, dann von Bedřich Smetana, bevor seit den 1970er Jahren eine regelrechte und internationale Zelenka-Renaissance ausbrach. Dabei werden allmählich die in Dresden und Prag gehüteten Partituren zu neuem Leben erweckt und Zelenkas Werk etabliert sich erneut zur lebendigen Brücke zwischen Böhmen und Sachsen. Vzdušné zámky Jan Dismas Zelenka pro drážďanský dvůr spojoval archaické techniky harmonie a kontrapunktu s nejmodernějšími výrazovými prostředky, a vytvářel tak mimořádně expresivní útvary. Ve svém díle zpracoval také náměty z české lidové hudby, v nichž následoval významného skladatele Adama Michnu z Otradovic, a rovněž vycházel z tradic gregoriánského chorálu, které prozkoumal v cisterciácké liturgii v klášteře Marienstern. Po smrti upadl v zapomnění a znovuobjeven byl až v 19. století v Čechách, nejdříve Františkem Palackým, následně Bedřichem Smetanou. V sedmdesátých letech 20. století nastala na celém světě renesance Zelenkova díla, v rámci níž byly jeho partitury, uchovávané v Drážďanech a Praze, postupně probouzeny k novému životu. Zelenkova tvorba se stala opět živým mostem mezi Čechami a Saskem. Literatur/Literatura: Ottenberg/Zimmermann 2012; Pilková 1996; Reich 1985; Smolka 2006; Stockigt 2000

177 Marius Winzeler Bildhauer und Maler, Altmeister und Wunderkinder: künstlerische Wechselwirkungen in der Barockzeit Sochaři a malíři, staří mistři a zázračné děti: vzájemné umělecké působení v době baroka Trotz Kriegen, konfessioneller Differenzen und wirtschaftlicher Spannungen kam in der Barockzeit der künstlerische Austausch zwischen Böhmen und Sachsen nie zum Stillstand. Zwar verlor Prag nach dem Tod Kaiser Rudolfs II. den Status der Reichshauptstadt und spielte fortan für die sächsischen Kurfürsten weder im politischen noch kulturellen Sinn eine Vorbildrolle. Die im Zuge des wirtschaftlichen Aufschwunges und im Zeichen katholischer Kulturpropaganda nach dem Dreißigjährigen Krieg ebenso rasante wie fulminante Barockisierung Böhmens verschaffte jedoch auch dem nördlichen Nachbarland wichtige Impulse, wobei wiederum Künstler und Kunsthandwerker aus Sachsen den böhmischen Barock wesentlich mitgestalteten. Sächsische Künstler als Mitgestalter des böhmischen Früh- und Hochbarock Als ein frühes Zeugnis für diesen Austausch sei das vergoldete und weithin leuchtende Marmorrelief der Madonna im Giebel der Prager Teinkirche genannt, das als Ersatz für den bisher dort prangenden utraquistischen Kelch 1626 vom Bildhauer Hieronymus Barthel und seinem Bruder Melchior, einem Goldschmied beides Lutheraner aus Sachsen, die später Böhmen als Exulanten wieder verlassen mussten geschaffen, bald zu einem Symbol der Gegenreformation wurde. Ähnliches gilt für das Bronzekruzifix auf der Karlsbrücke, das Initialwerk für deren Ausgestaltung zur Skulpturenallee: Der Korpus dieses Kreuzes wurde 1657 in Dresden erworben und war bereits 1629 vom sächsischen Hofbildhauer Wolf Ernst Brohn für die Dresdener Elbbrücke geschaffen worden (Abb. 1). Navzdory válkám, náboženským rozdílům a napětí v hospodářství nikdy neustala vzájemná umělecká výměna mezi Čechami a Saskem. I když Praha po smrti císaře Rudolfa II. ztratila status říšského hlavního města, tak nadále pro saské kurfiřty představovala vzor v politickém a kulturním smyslu. Barokizace Čech, k níž bouřlivě a velmi rychle došlo v rámci hospodářského rozmachu a ve znamení katolické kulturní propagandy po třicetileté válce, však i v sousední zemi na severu vyvolala důležité podněty, přičemž zároveň saští umělci a umělečtí řemeslníci významně spoluutvářeli české baroko. Saští umělci coby spolutvůrci českého raného a vrcholného baroka Rané svědectví oboustranné výměny dokumentuje pozlacený mramorový reliéf madony ve štítu kostela Matky Boží před Týnem v Praze, který jako náhradu za utrakvistický kalich vytvořili v roce 1626 sochař Jeroným Bartel a jeho bratr zlatník Melchior oba luteráni ze Saska. Jejich dílo se brzy stalo symbolem protireformace, což podobně platí o bronzové soše Ukřižovaného na Karlově mostě, vstupním díle aleje zdejších soch. Korpus kříže zhotovil již v roce 1629 saský dvorní sochař Wolf Ernst Brohn pro most přes Labe v Drážďanech a v roce 1657 byl od Drážďan odkoupen (Obr. 1). Exulanti, kteří se v polovině 17. století stěhovali do Saska z českých zemí především z náboženských důvodů, se výrazně podíleli nejen na hospodářství země, nýbrž zde zane G G Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen In Sachsen waren es im mittleren 17. Jahrhundert vor allem aus konfessionellen Gründen aus Böhmen ausgewanderte Exulanten, die neben ihrer Bedeutung für die Landesökonomie kulturelle Akzente setzten, etwa der Maler Matthäus Crocinus, geboren in Schlan/Slaný und verstorben in Bautzen, oder der Kirchenmusiker Andreas Hammerschmidt, geboren in Brüx/Most, verstorben in Zittau. Auch die seit 1656 nachweisbare Produktion der so genannten Zittauer Fayence verdankt ihren Ursprung wohl eingewanderten Glaubensflüchtlingen aus Böhmen oder Mähren. Mit der Blüte barocker Architektur, Kunst und Kultur gegen Ende des 17. Jahrhunderts intensivierte sich der Austausch, wobei nicht nur Kunstwerke und Künstler hin- und herreisten, sondern auch architektonische Konzepte und programmatische Ideen. So fußt der Initialbau des Hochbarock in Sachsen, das Palais im Großen Garten in Dresden ( ), auf der Gestalt des errichteten Lusthauses in Schlackenwerth/Ostrov nad Ohří auf der Südseite des Erzgebirges an der Straße nach Karlsbad/Karlovy Vary (Abb. 2). Diese beiden von italienischen und fran zösischen Vorbildern inspirierten Bauten sind für sommerliche Festivitäten mit reich ausgestatteten zentralen Sälen als Mittelpunkt aufwändiger Gartenanlagen konzipiert. Aus Schlackenwerth nach Dresden gelangten damals auch die Bildhauerbrüder Jeremias und Conrad Max Süßner, die beide in den 1680er Jahren am umfangreichen plastischen Schmuck des Palais im Großen Garten beteiligt waren, aber ebenso im Auftrag der Prager Kreuzherren mit dem roten Stern für deren Franziskuskirche Plastiken schufen und dabei nicht davor zurückschreckten, mythologische Göttergestalten aus dem Dresdener Palais mit wenigen Veränderungen zu frommen Heiligen zu transformieren (Abb. 3). Conrad Max Süßner wurde sächsischer Hofbildhauer, während Jeremias als brandenburgischer Hofbildhauer starb. Am Palais im Großen Garten arbeiteten sie mit dem aus der Nähe von Freiberg stammenden und mit ihnen seit der gemeinsamen Ausbildung in Schneeberg gut bekannten George Heermann zusammen, der mehrere Jahre in Rom gewesen war wurde dieser zum leitenden Meister für die monumentale Skulpturentreppe mit Darstellung des Gigantensturzes am Schloss Troja vor den Toren Prags berufen und wirkte dort bis 1703, war parallel dazu aber auch in Görlitz tätig (Abb. 4). Vollendet wurde sein Prager Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení chali také inspirativní kulturní stopy, např. malíř Matthäus Crocinus, který se narodil ve Slaném v Čechách a zemřel v Budyšíně, nebo skladatel duchovní hudby z českého Mostu Andreas Hammerschmidt, který dožil v Žitavě. Rovněž výroba tzv. žitavské fajánse, prokazatelná od roku 1656, vděčí za svůj vznik zřejmě přistěhovalým náboženským uprchlíkům z Čech nebo Moravy. S rozkvětem architektury, umění a kultury ve stylu baroka na konci 17. století vzrostla také intenzita vzájemné výměny, přičemž z jedné strany na druhou stranu nejen putovali umělci a přemisťovala se umělecká díla, nýbrž se sdílely i architektonické koncepce a programové ideje. Například iniciační stavbu saského baroka Palác ve Velké zahradě v Drázď- anech ( ) inspiroval letohrádek Ostrov postavený v letech na jižní straně Krušných hor při silnici směřující do Karlových Varů (Obr. 2). Obě stavby ovlivněné italskými a francouzskými vzory jsou s bohatě vybavenými centrálními sály koncipované jako střed honosných zahradních ploch a jsou určené pro letní slavnosti. Z Ostrova do Drážďan tehdy přijeli i bratři sochaři Jeremiáš a Konrád Max Süssnerovi, kteří se v osmdesátých letech 17. století podíleli na bohaté sochařské výzdobě Paláce ve Velké zahradě, ale zároveň na zakázku pražského Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou vytvořili sochy pro jejich kostel sv. Františka, přičemž jen s malými úpravami proměnili mytologické postavy bohů z drážďanského Paláce ve zbožné světce (Obr. 3). Konrád Max Süssner se stal saským dvorním sochařem a Jeremiáš v postavení braniborského dvorního sochaře zemřel. Na Paláci ve Velké zahradě bratři spolupracovali s Georgem Heermannem, pocházejícím z okolí Freibergu, jehož dobře znali z dob společného učení ve Schneebergu a jenž strávil několik let v Římě. V roce 1685 byl povolán na zámek Troja před pražskými branami a stal se hlavním mistrem sochařské výzdoby monumetálního schodiště, jehož skulptury zobrazují pád Titánů. Působil zde do roku 1703, zároveň však paralelně pracoval i ve Zhořelci (Obr. 4). Započaté pražské dílo dokončil jeho synovec Paul Heermann, jenž později vzbudil velkou

178 Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen Werk von seinem Neffen Paul Heermann, der später am Dresdener Hof mit seinen Bildwerken in Marmor und Elfenbein Furore machte. Ebenso aus Dresden ins Schloss Troja gelangten die prächtigen Kachelöfen, die der Ofensetzer Georg Fischer geschaffen hatte, der 1689 auch 13 entsprechende Öfen und 335 Pflanzkübel in das Schloss Libochowitz lieferte. Der große Bauboom, der am Ende des 17. Jahrhunderts den böhmischen Adel und Klerus erfasste, zog zahlreiche Bauleute und Künstler an. Zu ihnen gehörte der Bildhauer Matthias Wenzel Jäckel aus dem Oberlausitzer Wittichenau, der zu einer der prägenden Künstlerpersönlichkeiten des böhmischen Hochbarock wurde (Abb. 5). Ein anderer Grenzgänger war der aus Schirgiswalde stammende Franz Biener, der nach seiner Ausbildung, die ihn bis nach Kopenhagen führte, die hoch expressiven Skulpturen am Kyaw-Kanitzschen Grufthaus in Hainewalde schuf und in fürstlich Liechtensteinischen Diensten nicht nur in Rumburg tätig war, sondern auch in Feldsberg/Valtice an der südmährischen Grenze und in Wien. Der gleichzeitig in Sachsen wirkende Bildhauer Balthasar Permoser wanderte auf seinen Reisen nach Italien bis ins hohe Alter mehrfach durch Böhmen und schuf ein besonders originelles Werk für Teplitz/Teplice. Sein Sandsteinrelief mit der Darstellung der Entdeckung der Teplitzer Heilquellen dürfte zwischen 1712 und 1715 entstanden sein und auf einen erfolgreichen Kuraufenthalt des an Gicht erkrankten Hofbildhauers zurückgehen (Abb. 6). Jedenfalls widmete es der heute vor allem durch sein großartig kraftvolles Werk am Dresdener Zwinger berühmte Meister dem vom sächsischen Hof und Adel oft besuchten Badeort, wo nicht zuletzt mit den dort ansässigen Juden wichtige Geldgeschäfte getätigt wurden. Gleichfalls sehr beliebt war Karlsbad, wo für August den Starken 1710 der Sächsische Saal erbaut wurde, der zur Keimzelle des bis heute bestehenden Grandhotels Pupp geworden ist. Import-Export vom Fensterglas zu Fresko und Altarbild Der Dresdener Zwinger, zwischen 1709 und 1719/ 1728 als Orangerie und Ort glanzvoller Festlichkeiten erbaut, erhielt nicht nur hinsichtlich der Verbindung von Architektur und Skulptur Impulse aus Böhmen. Vor allem stammte von dort das Glas für die großen Fenster: Tausende feiner flacher Glastafeln Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení pozornost sochami z mramoru a soškami ze slonoviny. Z Drážďan byla do Trojského zámku přivezena rovněž nádherná kachlová kamna, dílo kamnáře Georga Fischera, jenž v roce 1689 dodal také 13 podobných kamen a 335 nádob na květiny a stromky do zámku Libochovice. Velký stavební rozkvět, na kterém se na konci 17. století podílela česká šlechta i církev, přitahoval četné stavitele a umělce. Patřil k nim i sochař Matěj Václav Jäckel z hornolužického Wittichenau, který se stal jednou z nejdůležitějších uměleckých osobností českého vrcholného baroka (Obr. 5). Dalším přeshraničním chodcem byl Franz Biener ze Schirgiswalde, jenž po ukončení vzdělání, které ho zavedlo až do Kodaně, vytvořil velmi expresivní sochy pro hrobku rodu Kyaw-Kanitz v Hainewalde a byl činný ve službách knížat Liechtensteinů nejen v Rumburku, ale i ve Valticích na jihomoravské hranici a ve Vídni. Ve stejné době v Sasku působící sochař Balthasar Permoser několikrát při cestách do Itálie, kam jezdil až do vysokého věku, zavítal i do Čech a stal se tvůrcem obzvláště originálního díla pro Teplice. Podnětem k pískovcovému reliéfu, znázorňujícímu objevení zdejších léčivých pramenů, vzniklému zřejmě mezi lety , se pravděpodobně stal úspěšný lázeňský pobyt dvorního sochaře, jenž trpěl dnou (Obr. 6). Mistr, dnes proslavený především velkolepou a působivou plastickou výzdobou drážďanského Zwingeru, věnoval reliéf lázním, kam často přijížděli členové saského dvora a příslušníci šlechty a kde se v neposlední řadě odvíjely důležité finanční transakce s tamními Židy. Velmi oblíbené byly rovněž Karlovy Vary, kde byl pro Augusta Silného v roce 1710 vybudován Saský sál, který se stal zárodečnou buňkou dodnes existujícího Grandhotelu Pupp. Dovoz a vývoz od okenního skla po fresky a oltářní obrazy Drážďanský Zwinger, vybudovaný v letech 1709 a jako oranžerie a prostor pro honosné slavnosti, získal impulzy z českých zemí nejen v oblasti architektury a skulpturálního umění. Zejména z Čech pocházelo G G Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen wurden im frühen 18. Jahrhundert in der einst von sächsischen Einwanderern gegründeten Glashütte in Falkenau/Falknov gefertigt und von dort zum Elbhafen in Tetschen/Děčín transportiert und nach Dresden geschifft. Böhmisches Glas, Spiegel- und Lüsterproduktion nahmen im sächsischen Luxushandel einen wichtigen Platz ein. Umgekehrt fand Meißener Porzellan früh im böhmischen Adel bedeutende Sammler und Auftraggeber. Die Messestadt Leipzig war für den Kunstaustausch im 18. Jahrhundert ein zentraler Umschlagplatz. So weilte auch der europaweit gefragte Porträtist Jan Kupetzky, selber Mitglied der Böhmischen Brüder, um 1712 in Leipzig und Dresden und malte Mitglieder des sächsischen Kurfürstenhauses ebenso wie Adlige, Bürger und Künstler, darunter seinen Schüler, den Leipziger Maler David Hoyer (Abb. 7), oder der ihm konfessionell nahestehende Nikolaus Ludwig Graf von Zinzendorf. Im 18. Jahrhundert verlagerte sich in künstlerischen Dingen der Austausch zwischen Böhmen und Sachsen zunehmend auf das Gebiet der Malerei: Dabei ging die Richtung eindeutig von Böhmen und Prag nach Sachsen und in die Oberlausitz, während der umgekehrte Weg und Impulse sächsischer Kunst in Böhmen nur eine untergeordnete Rolle spielten. Der Bilderhunger der sächsischen Kurfürsten und polnischen Könige und ihr dafür zur Verfügung stehendes Kapital waren dabei eine treibende Kraft: Dies belegen eindrücklich die vom zuvor in Prag tätigen Galerieinspektor Johann Gottfried Riedel vermittelten großen Ankäufe ganzer Sammlungen (1741: 268 Gemälde aus der Sammlung Waldstein in Dux/Duchcov; 1742: 84 Gemälde aus der kaiserlichen Galerie in Prag; 1748: 69 Gemälde aus der kaiserlichen Galerie Prag), dazu zahlreiche Auftragswerke und die Förderung böhmischer Künstler. Mit den genannten Erwerbungen gelangten kapitale Werke Alter Meister aufgrund wirtschaftlicher Nöte sowohl der Kaiserin Maria Theresia als auch des böhmischen Adels nach Sachsen, darunter Gemälde von Domenico Fetti, Andrea del Sarto, Rubens, Van Dyck und Vermeer. Schon zuvor kam es zur Berufung eines ersten Hofmalers aus Böhmen: Neben musikalisch vielversprechenden Jungtalenten wie Franz Benda oder Jan Dismas Zelenka wurde von den Jesuiten mit dem erst 13-jährigen Anton Kern aus Tetschen 1723 auch ein künstlerisches Wunderkind nach Sachsen vermittelt. Zunächst erhielt der Junge eine Ausbil Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení sklo do velkých oken. Tisíce křehkých tenkých skleněných tabulek byly vyrobeny na začátku 18. století ve sklárně ve Falknově, kdysi založené saskými přistěhovalci, odkud byly převezeny do Děčína, přístavního města na Labi, a pak je lodě dopravily do Drážďan. Sklo, zrcadla a lustry z Čech zaujímaly důležité místo v saském obchodování s luxusními předměty. Naopak míšeňský porcelán záhy našel mezi českou šlechtou významné sběratele, tudíž míšeňská porcelánka získala další zákazníky. Město trhů Lipsko znamenalo pro uměleckou výměnu v 18. století ústřední překladiště. Kolem roku 1712 v Lipsku a Drážďanech pobýval také celoevropsky proslavený českobratrský portrétista Jan Kupecký, který maloval příslušníky saského kurfiřtského rodu, šlechtice, měšťany a umělce, mimo jiné i svého žáka, lipského malíře Daniela Hoyera (Obr. 7), nebo též hraběte Nikolause Ludwiga von Zinzendorf, jenž mu byl blízký náboženským vyznáním. V 18. století se v umělecké sféře těžiště výměny mezi Čechami a Saskem přesouvalo stále více k malířství, přičemž silnější proud jednoznačně vycházel z Čech a Prahy do Saska a Horní Lužice, naopak opačným směrem sehrávaly impulzy saského umění v Čechách jen podřadnou roli. Touha saských kurfiřtů a polských králů po obrazech a kapitál, který k tomuto účelu měli k dispozici, přitom představovaly hnací sílu. Jednoznačně to dokládají velké nákupy celých sbírek (1741: 268 obrazů z Valdštejnovy sbírky v Duchcově; 1742: 84 obrazů z císařské galerie v Praze; 1748: 69 obrazů z císařské galerie v Praze), které zprostředkoval galerijní inspektor Johann Gottfried Riedel, jenž dříve působil v Praze, dále četné zakázky na nová díla a podpora českých umělců. Uvedenými nákupy se tak díky ekonomickým problémům Marie Terezie a české šlechty dostala do Saska vynikající díla starých mistrů, mezi nimiž byly obrazy od Domenica Fettiho, Andrey del Sarta, Rubense, Van Dycka a Vermeera. Již dříve se však prvním dvorním malířem stal český umělec: kromě velmi slibných hudebních talentů jako František Benda nebo Jan Dismas Zelenka vyslali jezuité v roce 1723 do Saska teprve třináctiletého Antonína

179 Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen 3 1 Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení 2 G 1 Wolf Ernst Brohn, Kruzifix, Bronze, 1629, ursprünglich für die Dresdener Elbbrücke geschaffen, 1657 nach Prag verkauft und seither auf der Karlsbrücke aufgestellt. Wolf Ernst Brohn, Ukřižovaný, bronz, Původně vytvořen pro most přes Labe v Drážďanech, roku 1657 prodán do Prahy a od té doby stojí na Karlově mostě. 2 Palais im Großen Garten Dresden, erbaut nach Plänen von Johann Georg Starcke mit Skulpturen von George Heermann, Jeremias und Conrad Max Süßner, Ansicht von der Stadtseite. Palác ve Velké zahradě v Drážďanech vybudovaný podle plánů Johanna Georga Starckeho v letech se sochami Georga Heermanna, Jeremiáše a Konráda Maxe Süßnerů. Pohled ze strany od města. 3 Jeremias und Conrad Max Süssner, Hl. Barbara, Stuck, vor 1689, Kreuzherrenkirche St. Franziskus. Jeremiáš a Konrád Max Süßnerovi, Sv. Barbora, štuk před rokem 1689, pražský kostel sv. Františka Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. G George und Paul Heermann, Gigantentreppe am Schloss Troja bei Prag, Sandstein, George a Paul Heermannovi, schodiště zdobené sochami Titánů u zámku Troja v Praze, pískovec, Matthias Wenzel Jäckel, St. Petrus, Sandsteinskulptur am Lausitzer Seminar auf der Prager Kleinseite, Matěj Václav Jäckel, Sv. Petr, pískovcová skulptura na budově Lužického semináře v Praze na Malé Straně, Balthasar Permoser, Entdeckung der Teplitzer Heilquellen, Sandsteinrelief, um , Teplice, Regionalní muzeum. Balthasar Permoser, Objevení teplických léčivých pramenů, pískovcový reliéf, kolem , Teplice, Regionální muzeum. 7 Jan Kupetzky, Bildnis des Leipziger Malers David Hoyer, um 1712, Öl auf Leinwand, Leipzig, Museum der bildenden Künste. Jan Kupecký, Podobizna lipského malíře Davida Hoyera, kolem roku 1712, olej na plátně, Leipzig, Museum der bildenden Künste. Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen 4 6 [ 203 ] 5 Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení 7 [ 210 ]

180 Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení 8 [ 204 ] 9 10 [ 207 ] G 8 Anton Kern, Der bethlehemitische Kindermord, um 1738/39, Öl auf Leinwand, Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Antonín Kern, Betlémské vraždění dětí, kolem 1738/39, olej na plátně, Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. 9 Franz Xaver Karl Palko, Glorie des hl. Johannes von Nepomuk, Deckenbild in der katholischen Hofkirche Dresden, 1752, 1945 zerstört. František Xaver Karel Palko, Apoteóza sv. Jana z Nepomuku, stropní malba v drážďanském dvorním kostele, 1752, zničeno Norbert Grund, Ländliche Volksbelustigung, Öl auf Buchenholz, Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Norbert Grund, Venkovská lidová veselice, olej na dubovém dřevě, Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. G Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen dung in Venedig, studierte in Prag und reiste nach Rom, wo ihn 1741 als Reaktion auf das August III. geschickte Bild des Bethlehemitischen Kindermordes (Abb. 8) die Berufung zum Hofmaler erreichte. Fortan war er in Dresden als Schöpfer von Festdekorationen, Altarbildern und Galeriestücken tätig. Unermüdlich arbeitete er an Entwürfen für die Ausgestaltung des damals wichtigsten Baues in Dresden, der katholischen Hofkirche. Doch starb er mit 37 Jahren zu früh, um dieses Werk realisieren zu können. Als frühester Vertreter der Rokokomaler in Mitteleuropa wurde Kern aber dennoch mit der Anmut und Lyrik seiner Figuren zum Bahnbrecher einer neuen Formensprache, die als faszinierende Synthese venezianischer, böhmischer und sächsischer Traditionen gelten kann. Als es ab 1750 darum ging, dem seit seiner Heiligsprechung 1729 weltweit als Brückenheiliger zu enormer Popularität gekommenen böhmischen Landespatron Johannes von Nepomuk in der katholischen Hofkirche an der Dresdner Elbbrücke ein Denkmal zu setzen, musste dafür ein neuer Künstler gefunden werden. Ab 1752 trug der aus Breslau stammende, in Pressburg aufgewachsene, in Wien und Italien ausgebildete Franz Karl Palko den Titel eines Hofmalers, nachdem er zunächst in den Diensten des Premierministers Heinrich von Brühl gestanden war, der durch seine Frau Maria Anna Franziska, geborene Kolowrat-Krakovský enge Verbindungen nach Böhmen und Wien hatte. Palko erhielt den Auftrag, für die Nepomukkapelle der Hofkirche ein großformatiges Altarbild und schließlich, nachdem eine erste Kuppelausmalung des Italieners Gregorio Guglielmi nicht das Gefallen des Kurfürsten-Königs gefunden hatte, 1754 einen zweiten Versuch zu wagen und die Apotheose des Heiligen in Fresko zu realisieren: in opulentem Pathos und farblichem Schmelz sowie mit einer Symbolik, in der auch Allegorien für Moldau und Elbe nicht fehlen durften (Abb. 9). Den Jesuiten, die an der Hofkirche wirkten, gefiel Palkos Werk derart, dass sie ihn sogleich mit der Ausmalung der Kuppel ihrer Kirche St. Niklas auf der Prager Kleinseite beauftragten, woraufhin Palko zum begehrten Schöpfer zahlreicher Fresken und Altarbilder in ganz Böhmen wurde. In Dresden blieb auch die weitere Ausgestaltung der Hofkirche mit dem südlichen Nachbarland verknüpft: So schuf der in Außig/Ústí nad Labem geborene Anton Raffael Mengs anstelle des von Kern geplanten Werkes das monumentale Hochaltar Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení Kerna z Děčína, umělecky mimořádně nadané dítě. Chlapec se nejprve vzdělával v Benátkách, pak studoval v Praze a odcestoval do Říma, kde ho zastihlo jmenování dvorním malířem, což byla reakce Augusta III. na jeho obraz Betlémské vraždění dětí (Obr. 8). Od té doby vytvářel v Drážďanech dekorace pro slavnosti, sakrální díla a obrazy určené pro různé sbírky. Neúnavně pracoval na návrzích pro tehdy nejdůležitější stavbu v Drážďanech, katolický dvorní kostel. Zemřel však v 37 letech, příliš brzy na to, aby mohl toto dílo realizovat. Kern však patřil k prvním představitelům rokokového malířství ve střední Evropě a půvabem a lyričností svých postav se stal průkopníkem nového formálního jazyka, který lze považovat za okouzlující syntézu benátských, českých a saských tradic. V roce 1750 měl být v drážďanském katolickém dvorním kostele nedaleko mostu přes Labe postaven pomník českému zemskému patronovi Janu Nepomuckému, jenž po svatořečení v roce 1729 získal na celém světě ohromnou popularitu jako mostní světec, ale k realizaci díla už bylo nutné najít nového umělce. Od roku 1752 se nositelem titulu dvorní malíř stal František Karel Palko, který se narodil ve Vratislavi, vyrostl v Prešpurku, vyučil se ve Vídni a v Itálii. Nejprve však byl ve službách premiéra saského kabinetu Heinricha von Brühl, jenž prostřednictvím své manželky Marie Anny Franzisky rozené Kolowrat-Krakovské udržoval těsné vztahy s Čechami a Vídní. Palko dostal zakázku namalovat velkoformátový oltářní obraz pro kapli Jana Nepomuckého ve dvorním kostele a poté, co se kurfiřtu a králi nelíbila původní malba v kopuli od Itala Gregoria Guglielmiho, byla Palkovi v roce 1754 nabídnuta možnost vytvořit novou fresku ztvárňující apoteózu světce: se silným patosem, barevným glazováním a symbolikou včetně alegorie Vltavy a Labe (Obr. 9). Jezuitům, kteří spolupracovali na dvorním kostele, se Palkovo dílo tak zalíbilo, že umělce ihned pověřili malbou v kopuli svého kostela sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, načež se Palko stal v českých zemích žádaným tvůrcem četných fresek a oltářních obrazů.

181 Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen 12 Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení 11 G 11 Franz Karl Palko, Errettung des Klosters vor den Hussiten, Bibliotheksfresko, um 1753, Ostritz, Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienthal. František Karel Palko, Zachránění kláštera před husity, freska v knihovně, kolem roku 1753, Ostritz, Opatství cisterciaček St. Marienthal. 12 Christian Wilhelm Ernst Dietrich (gen. Dietricy), Ein Eremit sitzt betend vor einem Holzkreuz; Öl auf Leinwand, H: 40,5 cm x B: 33,5 cm; aus der Slg. Nostitz; Praha, Národní galerie, DO Christian Wilhelm Ernst Dietrich (zvaný Dietricy), Poustevník sedí v modlitbách před dřevěným křížem; olej na plátně, výška 40,5cm x šířka 33,5 cm, ze sb. Nostitz; Praha, Národní galerie, DO G Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen Zvláštní situace v kontextu umělecké výměny nastala v 18. století v Horní Lužici, jež byla kdysi česká a teprve od roku 1635 saská. Prostřednictvím historicky podmíněných a konfesně i politicky přetrvávajících vazeb tamějších katolických institucí se čeští umělci směrodatně podíleli na utváření barokní fáze hornolužické obnovy. I pro evangelické kulturní prostředí bohatého obchodního města Žitavy byly české impulzy v 18. století významné, o čemž svědčí působení mědirytce Johanna Daniela de Montalegre a malíře Franze Antona Brosche, kteří dříve studovali ve východočeských lázních Kuks. Umělecká orientace na drážďanský dvůr a Čechy byla zásadní především pro oba hornolužické ženské cisterciácké kláštery Marienstern (Mariina hvězda) a St. Marienthal. František Karel Palko namaloval v roce 1755 pro hlavní oltář kostela při klášteru Marienbild. Und die als Pendant zur Nepomukkapelle dem hl. Benno von Meißen als sächsischem Landespatron geweihte Kapelle erhielt eine Kuppelausmalung des aus Wien über Prag nach Dresden berufenen Franz Anton Maulbertsch, der sich dafür am Werk Palkos orientierte. Ein wesentlicher Grund für die Attraktivität der böhmischen Malerei am sowohl nach Italien als politisch auf den Kaiserhof in Wien ausgerichtete Dresdener Hof war einerseits die katholische Prägung ihrer Schöpfer, wodurch diese sich für die neue Kirchenkunst als geeignet auswiesen, sowie andererseits ihre Virtuosität, die durch Kenntnis und Aneignung der Sinnlichkeit venezianischen Gegenwartskunst genährt war. Bemerkenswert ist im sammlungsgeschichtlichen Zusammenhang zudem, dass schon vor 1750 Werke Karel Škretas, Wenzel Laurenz Reiners und 1778 Gemälde Norbert Grunds in die Dresdener Galerie gelangten (Abb. 10). Damit kommt ein über höfische Auftragswerke hinausgehendes Interesse an der Kunst aus dem Nachbarland zum Ausdruck. Ausnahmeregion Oberlausitz Eine Sondersituation im Kontext des künstlerischen Austausches bestand im 18. Jahrhundert in der einst böhmischen und erst seit 1635 sächsischen Oberlausitz. Durch die historisch bedingten und konfessionspolitisch fortlebenden Bindungen der dortigen katholischen Institutionen prägten böhmische Künstler deren barocke Erneuerungsphase maßgeblich mit. Selbst für das evangelische kulturelle Umfeld der reichen Handelsstadt Zittau waren im 18. Jahrhundert böhmische Impulse bedeutsam, wofür das Wirken des Kupferstechers Johann Daniel de Montalegre und des Malers Franz Anton Brosch stehen, die beide zuvor im ostböhmischen Kukusbad (Kukus/ Kuks) ausgebildet worden sind. Vor allem aber für die beiden Oberlausitzer Zisterzienserinnenklöster St. Marienstern und St. Marienthal war die künstlerische Orientierung zum Dresdener Hof und nach Böhmen grundlegend. Franz Karl Palko malte 1755 für den Hochaltar in St. Marienstern eine monumentale Darstellung Mariä Himmelfahrt und in St. Marienthal ein ikonografisch ausgesprochen individuelles, eine lokale Episode aus den Hussitenkriegen vergegenwärtigendes Bibliotheksfresko (Abb. 11). Wiederum in St. Marienstern wirkte zeitweise der Prager Maler Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení V Drážďanech zůstala i nadále výzdoba dvorního kostela spojená se sousední zemí na jihu. Anton Raphael Mengs, narozený v Ústí nad Labem, vytvořil monumentální obraz pro hlavní oltář místo díla plánovaného Kernem. Kaple zasvěcená saskému zemskému patronovi sv. Bennovi z Míšně vznikla jako protějšek kaple Jana Nepomuckého a kopuli v ní malířsky ztvárnil Franz Anton Maulbertsch, povolaný do Drážďan z Vídně přes Prahu, který se při této práci inspiroval starším Palkovým dílem. Podstatným důvodem, proč české malířství bylo atraktivní na drážďanském dvoře orientovaném jak na Itálii, tak i politicky na císařský dvůr ve Vídni, bylo na jedné straně katolické zaměření tvůrců, díky němuž se projevovali jako vhodní autoři nového církevního umění, na druhé straně virtuozita čerpající ze znalosti a osvojení smyslovosti dobového benátského umění. V souvislosti s dějinami sbírek je pozoruhodné, že už před rokem 1750 byla do drážďanské galerie přijata díla Karla Škréty, Václava Vavřince Reinera a roku 1778 obrazy Norberta Grunda (Obr. 10). Sousední země tak projevila zájem o umění, který přesahoval díla vytvořená na zakázku. Výjimečná oblast Horní Lužice

182 Luftschlösser Künstlerische Wechselwirkungen Anton Hampisch, während in St. Marienthal Ignaz Viktorin Raab eine Reihe von Gemälden realisierte und der Reichenberger Maler Philipp Leubner mit zahlreichen Aufträgen für Porträts und Altarbilder versehen wurde. Das dergestalt formierte künstlerische Milieu bildete wiederum den Ausgangspunkt für lokale Künstler wie Gabriel Ambrosius Donath, der in Prag und Dresden tätig war, und die Mitglieder der aus dem Umfeld des Klosters St. Marienthal gewachsenen Familie Gareis, worunter Franz in jungen Jahren in Dresden und Paris Erfolge feierte, bevor er 28-jährig in Rom verstarb, während sein Bruder Anton d. Ä. in Prag zu einem angesehenen Porträtmaler, Lithografen und Karikaturisten wurde. So offenbaren sich auch in der zweiten Hälfte des 18. Jahrhunderts vielfältige Spielarten des künstlerischen Austausches, wozu auch gehört, dass schon früh Werke von Christian Ernst Wilhelm Ernst Dietrich gen. Dietricy in Prager Privatsammlungen gelangten, so etwa auch in diejenige der einst aus der Oberlausitz stammenden Familie von Nostitz, die heute einen Nukleus der Altmeisterkollektion der Prager Nationalgalerie bildet (Abb. 12). Diese selbst wiederum hat ihre Wurzeln in einer hauptsächlich vom national ausgerichteten Adel gebildeten Vereinigung, die ihre Existenz der im 18. Jahrhundert schmerzlich realisierten Abwanderung von Künstlern, einzelnen Bildern und ganzen Sammlungen nicht zuletzt nach Sachsen verdankt: der 1796 gegründeten Gesellschaft der patriotischen Freunde der Kunst. Mit ihrer Gemäldegalerie und der gleichfalls von ihr gegründeten Kunstakademie entstanden aus dem Geist der Aufklärung heraus international ausgerichtete Bildungs- und Kulturinstitute, die auch für die weiteren künstlerischen Wechselwirkungen zwischen Böhmen und Sachsen eine große Bedeutung hatten. Literatur/Literatura: Asche 1961; Krummholz 2017; Marx 2009; Preiss 1998 und/a 1999; Ritschel 1998; Štepanovičová/Winzeler 2015; Swoboda 2010; Tischerová 2013; Zlatohlávek 2009 Vzdušné zámky Vzájemné umělecké působení stern monumentální obraz Nanebevzetí Panny Marie a v klášteře St. Marienthal vytvořil v knihovně ikonograficky výrazně individuální fresku znázorňující místní epizodu z husitských válek (Obr. 11). V Mariensternu určitou dobu působil také pražský malíř Antonín Hampisch, v St. Marienthalu vytvořil český malíř Ignác Viktorin Raab řadu obrazů a liberecký malíř Filip Leubner zde dostal četné zakázky na portréty a oltářní obrazy. Takto utvářené umělecké prostředí zpětně působilo jako východisko místních umělců, například Gabriela Ambrosia Donatha, jenž pracoval v Praze a Drážďanech, a členů rodiny Gareisů pocházející z okolí kláštera St. Marienthal, z nichž Franz již v mladých letech slavil úspěchy v Drážďanech a Paříži, kde však ve věku 28 let zemřel. Jeho bratr Antonín Gareis st. se v Praze stal uznávaným portrétistou, litografem a karikaturistou. V druhé polovině 18. století se tak projevovaly různé způsoby umělecké výměny, o čemž svědčí i fakt, že se díla Christiana Wilhelma Ernsta Dietricha, zvaného Dietricy, záhy dostala do pražských soukromých sbírek, a tedy i do té, patřící rodině Nosticů pocházející z Horní Lužice. Dnes tyto obrazy tvoří jádro kolekce starých mistrů v Národní galerii v Praze (Obr. 12), která má kořeny ve sdružení zvláště národně uvědomělé šlechty, Společnosti vlasteneckých přátel umění, založené v roce 1796, jež v 18. století vděčí za svou existenci bolestnému odchodu umělců a odvezení jednotlivých obrazů i celých sbírek v neposlední řadě do Saska. V její Obrazárně a Akademii umění, kterou rovněž založila, vznikly v osvícenském duchu mezinárodně zaměřené vzdělávací a kulturní instituce, jež měly i nadále velký význam pro vzájemné umělecké ovlivňování Čech a Saska. G G Jan Zdichynec Die Lausitzer Klöster in der Barockzeit katholische Kultur und Bildungspolitik zwischen Sachsen und Böhmen Kláštery v Lužicích v době baroka katolická duchovní kultura a politika vzdělávání mezi Saskem a Čechami Wie keine anderen Orte im heutigen Sachsen haben die beiden Oberlausitzer Klöster St. Marienthal und St. Marienstern sowie das Domstift Bautzen ihren vom böhmischen Barock geprägten Charakter bewahrt und erscheinen mit ihrem Hinterland heute als spezifische kulturelle Enklaven der ganzen Region (Abb. 1). Dass sie bis heute bestehen, verdanken sie der staatsrechtlichen Sondersituation der beiden Lausitzen als Nebenländer der Böhmischen Krone und der hier anders als in Sachsen verlaufenen Reformation, die nicht zur Vernichtung der gesamten Klosterlandschaft geführt hatte. Zwar erloschen spätestens in den 1560er Jahren alle Franziskanerund Dominikanerkonvente, Johanniterkomtureien und die Klöster der Benediktinerinnen und Cölestiner. Fünf katholische Institutionen haben die lutherische Reformation jedoch überlebt: die Niederlausitzer Zisterze Neuzelle (aufgehoben 1817) sowie die bis heute bestehenden, schon genannten Zisterzienserinnenklöster, das Magdalenerinnenkloster in Lauban/Lubań und das Domstift in Bautzen. Nach einer tiefen inneren Krise in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts konnten sie sich aufgrund ihrer guten wirtschaftlichen und rechtlichen Verankerung, dank Schutz des böhmischen Königs und organisatorischer Bindung an die katholische Weltkirche, aber auch aufgrund des vor allem aus Nordwestböhmen stammenden Ordensnachwuchses behaupten. Die Orientierung nach Böhmen war schon im Mittelalter für das kulturelle Wirken dieser Institutionen konstitutiv gewesen, mit der Reformation und einer gewissen Isolierung in beiden Markgrafschaften wurde diese jedoch in der Barockzeit noch ausgeprägter. Der böhmische König stammte seit 1526 aus dem katholischen Haus Habsburg, das sich bis 1918 auch als Schutzmacht für die beiden Lausitzen Oba hornolužické kláštery St. Marienthal (někdy v češtině uváděný jako Máří dol) a St. Marienstern (Mariina hvězda), stejně jako budyšínská kolegiátní kapitula, si uchovaly více než kterékoli jiné místo v dnešním Sasku svůj svébytný ráz, utvářený do velké míry českým barokem. Dodnes tvoří spolu se svým zázemím v rámci regionu na první pohled specifické kulturní enklávy (Obr. 1). Za své nepřetržité trvání až do současnosti vděčí státoprávně zvláštnímu postavení obou Lužic jakožto vedlejších zemí České koruny a podobě reformace, která zde proběhla jinak než v Sasku a nevedla ke zničení celé klášterní krajiny regionu. Nejpozději v šedesátých letech 16. století sice zanikly všechny konventy františkánů a dominikánů, johanitské komendy a kláštery benediktinek a celestinů, pět katolických institucí však přečkalo luterán- skou reformaci: dolnolužický klášter cisterciáků v Neuzelle (sekularizován 1817), stejně jako již zmiňované dodnes existující kláštery cisterciaček, dále klášter magdalenitek v Lubáni (Lauban, Lubań) a kapitula v Budyšíně. Ty se dokázaly po hluboké vnitřní krizi druhé poloviny 16. století udržet především na základě svého dobrého hospodářského a právního zakotvení, díky ochraně českého krále a organizační vazbě na římskokatolickou církev, ale také díky řádovému dorostu, který napříště dál přicházel především ze severozápadních Čech. Směřování do Čech bylo již ve středověku pro kulturní působení těchto institucí velmi významné, stalo se ovšem ještě výraznější v důsledku reformace a určité jejich izolace

183 Luftschlösser Katholische Kulturpropaganda verstand. Obwohl kein Regent vor der Schlacht am Weißen Berg das Luthertum in den Lausitzen verhindern oder alle Klöster retten konnte, so waren die Habsburger doch in der Lage, bei Bedarf einzugreifen so zum Beispiel für die innere Disziplin der Klöster, wofür die Absetzung eines Abtes in Neuzelle und von Äbtissinnen in St. Marienthal und St. Marienstern in den 1580er Jahren Zeugnisse waren. Letztlich überlebten die Zisterzienserinnen aufgrund ihrer ländlichen Lage und ihres reichen Herrschaftsbesitzes die St. Mariensterner Äbtissin gebot immerhin über zwei Städtchen und fast 50 Dörfer, St. Marienthal unterstanden ein Städtchen und 25 Dörfer bzw. Dorfanteile. In Lauban war die Stellung der Klosterfrauen in der vorwiegend protestantischen Stadt und mit nur kleiner Herrschaft von zwei bis drei Dörfern komplizierter. Die Domherren in Bautzen verstärkten ihre Positionen als Verwalter der katholischen Reste der Meißner Diözese (der Dekan war der geistliche Administrator, seit 1562 mit Befugnis von Papst und römischem bzw. böhmischem König). Die Verhältnisse nach 1635 Die Bewahrung dieser Institutionen und die Sicherung des religiösen Status quo wurde offiziell im sog. Traditionsrezess von 1635 festgeschrieben, als die beiden Lausitzen dem lutherischen sächsischen Kurfürsten übergeben wurden: Eine umfassende Rekatholisierung wie in Böhmen und Mähren fand in der Folge nicht statt, aber auch die Protestanten mussten den Katholiken Rechte und Besitz gewährleisten. Dass dies nicht immer in ruhiger Koexistenz erfolgte, zeigen allerdings auch hier Spannungen bis ins 19. Jahrhundert, etwa im Fall des Simultaneums im Bautzener Petridom, in den bikonfessionellen Klosterstädtchen Ostritz oder Wittichenau und mit Errichtung neuer Wegkreuze und Kapellen in den Klosterherrschaften. Wer heute die Zisterzienserinnenklöster oder die ehemalige Zisterze Neuzelle besucht, wird mit einer Architektur konfrontiert, die dem böhmischen Hochbarock gleicht (Abb. 2). Für St. Marienthal waren künstlerische Beziehungen zu den Zisterzienserklöstern Plaß/Plasy, Saar/Žď ár nad Sázavou (Außenbau) und Ossegg/Osek (Bibliothek) prägend. Sie entwickelten sich vor allem unter der Regierung der Äbtissinnen Theresia Senftleben (aus dem schlesischen Liebenthal), Scholastica Wald (aus Prieschwitz in Vzdušné zámky Katolická kulturní propaganda v obou markrabstvích, jež ze změny náboženských poměrů plynula. Český král pocházel od roku 1526 z katolického domu Habsburků, který se až do roku 1918 chápal jako patronátní pán obou Lužic. Ačkoli před bitvou na Bílé hoře žádný zeměpán nebyl s to zabránit rozšíření luteránství v zemi ani zachránit všechny kláštery, přesto byli Habsburkové schopni v případě potřeby tu a tam zakročit, tak např. ve věci vnitřní disciplíny klášterů, kdy bylo nezbytné v osmdesátých letech 16. století sesadit opata v Neuzelle a abatyše v St. Marienthalu a St. Mariensternu. Cisterciačky přežily konečně díky své venkovské poloze a svým bohatým panstvím mariensternská abatyše byla vrchností pro dvě městečka a takřka padesát vsí či jejich částí, St. Marienthalu podléhalo jedno městečko a pětadvacet vesnic nebo jejich částí. V případě Lubáně bylo postavení řeholnic, které působily v převážně protestantském městě a vlastnily pouze malé panství čítající dvě až tři vesnice, složitější. Budyšínští kanovníci posílili své postavení jako správci katolických pozůstatků míšeňské diecéze (děkan byl administrátorem tamních katolíků v duchovních záležitostech, pověřeným od roku 1562 papežem a římským, respektive českým králem). Poměry po roce 1635 Uchování těchto institucí a pojištění náboženského statu quo bylo oficiálně ukotveno v tzv. tradičním recesu (dohodě o předání) z roku 1635, když byly obě Lužice předány luteránskému saskému kurfiřtovi. V důsledku toho nemohlo dojít k rozsáhlé rekatolizaci jako v Čechách a na Moravě, zároveň ale také protestanti museli katolíkům zaručit jejich práva a majetky. Toto uspořádání nebylo vždy zárukou pokojné koexistence, jak ukazují ostatně i zde různé napjaté situace, jako např. v případě simultanea v budyšínském kostele sv. Petra, soužití v bikonfesijních klášterních městečkách Ostritz a Wittichenau a při zřizování nových křížů a kaplí na klášterních panstvích. Dnešní návštěvníci klášterů cisterciaček či bývalého kláštera cisterciáků v Neuzelle se setkají s architekturou náležející českému G G Luftschlösser Katholische Kulturpropaganda der Oberlausitz) und Anastasia Rösler (aus Eger/ Cheb; Abb. 3). Noch nicht ganz ausgewertet ist die Rolle des St. Marienthaler Propstes Bonifaz Prochaska/Procházka, der ein Professe (Ordensangehöriger, der die Gelübte zu diesem Kloster abgelegt hat) des Klosters Saar war und die Bauarbeiten im Kloster und seiner Umgebung leitete bis zur finanziellen Erschöpfung der Abtei, wie es in den Quellen heißt. Der böhmische Löwe von 1739 auf dem Hofbrunnen in St. Marienstern kann entsprechend nicht nur als eine nostalgische Erinnerung an die böhmische Vergangenheit gelten, sondern auch als Zeichen für das fortwirkende Zugehörigkeitsgefühl zum Nachbarland (Abb. 4). Die künstlerischen Beziehungen sind nicht zuletzt ein Spiegel der sozialen Zusammensetzung der Gemeinschaften: Seit der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts sind Schwesternverzeichnisse und Nekrologien überliefert, die zeigen, dass außer den wenigen Schwestern, die aus der hauptsächlich sorbisch katholischen Minderheit der kirchlichen Herrschaften der Oberlausitz stammten, Konventualinnen aus Nordwestböhmen und westlichen Niederschlesien überwogen. Nach der St. Mariensterner Nonnenliste von 1691 kamen zehn Schwestern aus der Ober- und nur eine aus der Niederlausitz, dagegen zwölf aus Böhmen, vier aus Schlesien und zwei aus dem heutigen Polen. Auch unter den Novizinnen und Laienschwestern überwogen Frauen aus Böhmen, in der zitierten Liste aus Prag, Eger und Komotau/Chomutau begegnen wir in St. Marienthal vierundzwanzig Nonnen: zwei kamen aus dem Egerland, vier aus der Ober- und eine aus der Niederlausitz, zwölf aus Böhmen (zwei aus Prag, eine aus Böhmisch Krumau/Český Krumlov, die übrigen aus Nordwestböhmen), fünf aus Niederschlesien. Drei Novizinnen aus der Grafschaft Glatz, dem Egerland und aus Böhmen bereiteten sich auf die Ordensgelübde vor. Ein ähnliches Bild bot der St. Mariensterner Konvent 1762: 19 Nonnen stammten aus Nordwestböhmen, sieben aus der Oberlausitz, drei aus Schlesien, eine aus Mähren, eine aus Eger, eine aus Wien. Etwas anders zeigt sich die Zusammensetzung der Laubaner Magdalenerinnen: 1665 wirkte hier als Priorin U. A. Assmann aus dem schlesischen Naumburg am Queis, zwei Schwestern stammten aus Bautzen und eine dritte aus der Oberlausitz, zwei aus Wiener Neustadt, drei aus Schlesien, eine war Maria Buttler, die Tochter des irischen Obersten, der sich am Mord Albrechts von Waldstein Vzdušné zámky Katolická kulturní propaganda vrcholnému baroku (Obr. 2). Pro St. Marienthal byly určující umělecké vazby na cisterciácké kláštery v Plasích či Žďáru nad Sázavou, hlavně co se exteriérů staveb týče, a do Oseka (knihovna). Rozvíjely se zejména za vlády abatyší Terezie Senftleben (která pocházela ze slezského Liebenthalu, dnes Lubomierzi), Scholastiky Wald (z Prieschwitz/lužickosrbsky Prěčecy v Horní Lužici) a Anastázie Rösler (z Chebu; Obr.. 3). Historické a uměleckohistorické bádání dosud úplně nezhodnotilo úlohu marienthalského probošta Bonifáce Procházky, který byl profesem kláštera Žďár nad Sázavou (tj. složil tam své věčné sliby a byl na klášter vázán tzv. stabilitou) a vedl stavební práce v klášteře a jeho okolí a to až do finančního vyčerpání opatství, jak vyplývá z dobových pramenů. Českého lva z roku 1739 na kašně na nádvoří v St. Mariensternu můžeme obdobně chápat nejen jako nostalgickou vzpomínku na českou minulost, ale také jako výraz trvajícího pocitu přináležitosti k sousedním Čechám (Obr. 4). Umělecké vazby zrcadlí v neposlední řadě sociální složení komunit: od druhé poloviny 17. století jsou dochovány seznamy řeholnic a nekrologia, jež dokládají, že s výjimkou nečetných sester pocházejících z převážně lužickosrbské katolické menšiny církevních panství Horní Lužice převažovaly v ženských klášterech řeholnice ze severozápadních Čech a západu Dolního Slezska. Podle mariensternského soupisu cisterciaček z roku 1691 pocházelo tehdy deset sester z Horní a jen jediná z Dolní Lužice, naproti tomu dvanáct bylo původem z Čech, čtyři ze Slezska a dvě z oblasti dnešního Polska. Rovněž mezi novickami a laickými sestrami převládaly ženy z Čech (v citovaném seznamu z Prahy, Chebu a Chomutova). Roku 1717 bychom potkali v St. Marienthalu čtyřiadvacet jeptišek: dvě pocházely z Chebska, čtyři z Horní a jedna z Dolní Lužice, dvanáct potom z Čech (dvě z Prahy, jedna z Českého Krumlova, zbytek ze severozápadních Čech) a pět z Dolního Slezska. Na řeholní sliby se tu tehdy připravovaly tři novicky z hrabství kladského, z Chebska a z Čech. Podobný obraz skýtal mariensternský konvent roku 1762: 19 sester bylo původem ze severozápadních Čech, sedm

184 Luftschlösser Katholische Kulturpropaganda Vzdušné zámky Katolická kulturní propaganda 1 2 G 1 Kloster St. Marienthal, Gesamtanlage, Blick vom Stationsberg. Klášter St. Marienthal, pohled z tamní křížové cesty. 2 Kloster St. Marienstern, Gesamtblick vom Westen. Klášter St. Marienstern, celkový pohled od západu. 3 Filip Leubner, Porträt der St. Marienthaler Äbtissin Anastasia Rössler, um 1780, mit dem Symbol seiner Würde, Äbtissinenstaab, und ihrem Personalzeichen: Rosen. Zisterzienserinnenabtei Klosterstift St. Marienthal. Philipp Leubner, Portrét marienthalské abatyše Anastasie Rösler, kolem 1780, s odznakem hodnosti abatyše, berlou a jejím osobním znamením: růžemi. Zisterzienserinnenabtei Klosterstift St. Marienthal. G 4 Böhmischer Löwe auf dem Hofbrunnen in St. Marienstern, Český lev na nádvoří v St. Mariensternu, Anonym, Bildnis des Jesuiten Jakob Xaver Ticin, 17. Jahrhundert. Lužický seminář v Praze. Anonym, Portrét jezuity Jakoba Xavera Ticina, 17. století. Lužický seminář v Praze. 6 Jakob Xaver Ticin, Principia linguae wendicae, quam aliqui wandalicam vocant (Erste obersorbische Grammatik), Prag Zisterzienserinnenabtei St. Marienstern. Jakob Xaver Ticin, Principia linguae wendicae, quam aliqui wandalicam vocant (První horní sorbská gramatika), Praha Zisterzienserinnenabtei St. Marienstern. Luftschlösser Katholische Kulturpropaganda Vzdušné zámky Katolická kulturní propaganda 3 5 [ 199 ] 6 [ 198 ] 4

185 Luftschlösser Katholische Kulturpropaganda Každodenní život v klášterech podstatně ovlivňovali probošti a kaplani, kteří opět pocházeli z velké části z českých a moravských klášterů cisterciáckého řádu (Vyšší Brod, Osek, Plasy, Žďár nad Sázavou). Také v lubáňském klášteře podléhajícím budyšínskému kapitulnímu děkanovi se často setkáváme s kanovníky z Čech. Na klášterních panstvích dále působili čeští kněží; navíc katolické patronátní farnosti St. Marienthalu až do roku 1783 patřily k pražské arcidiecézi. Naopak důležitý prelát téže diecéze, Kristián Adolf Pfaltz, pocházel z Ostritz. Pozoruhodné je též sepětí klášterů s jezuity českého původu: jmenovat můžeme v této souvislosti vazby abatyší Corbeteiligt hatte, und nur eine kam aus Böhmen (Oberpolitz/Horní Police). Der Laubaner Konvent tendierte auch in anderen Zeiten mehr nach Schlesien, bedingt durch seine geographische Lage und die Bindung an das Mutterkloster in Naumburg am Queis. Leider wissen wir wenig über die Motivationen dieser Frauen, in der Oberlausitz ins Kloster einzutreten. Sicherlich waren dafür Familientraditionen, soziale Beziehungen zwischen den älteren Generationen der Nonnen und Mönche, aber auch Kontakte zwischen den Klosterbeamten bestimmend. Wichtig war zudem zweifellos die seit 1616 bestehende Eingliederung der Lausitzer Zisterzen in das böhmisch-mährisch-lausitzische Ordensvikariat. Dies führte dazu, dass sich die böhmischen Äbte öfters zu Visitationen, Äbtissinenwahlen oder zu den feierlichen Gelübden in die Lausitzen begaben. Die gut erhaltene Korrespondenz zwischen den Äbtissinen und ihren zisterziensischen Ordenssuperioren aus dem 18. Jahrhundert dokumentiert fast tägliche Kontakte. Weitere Beziehungen der Klöster nach Böhmen Der Alltag in den Klöstern wurde wesentlich von den Pröpsten und Kaplänen beeinflusst, die größtenteils aus den böhmischen und mährischen Klöstern kamen (Hohenfurt/Vyšší Brod, Ossegg, Plass, Saar). Auch im Laubaner Kloster, das dem Bautzener Domdekan unterstand, wirkten Kanoniker aus Böhmen. Zudem waren in den Klosterherrschaften böhmische Priester tätig, zumal die katholischen Pfarreien St. Marienthals bis 1783 zur Prager Erzdiözese gehörten. Umgekehrt stammte ein wichtiger Prälat der Prager Diözese, Christian Adolph Pfaltz, aus Ostritz. Bemerkenswert ist ferner die Verbindung der Klöster zu Jesuiten böhmischer Herkunft; genannt seien diesbezüglich Kontakte der Äbtissin Cordula Sommer in St. Marienstern, Anastasia Rösler in St. Marienthal oder auch der Schwester Helena Ticin, die wahrscheinlich mit dem Jesuiten Jakob Xaver Ticin verwandt war (Abb. 5). Dieser war Verfasser der ersten gedruckten obersorbischen Grammatik (Abb. 6) und Autor der Geschichte des Wallfahrtsorts Rosenthal, die er 1693 dem in St. Marienstern tätigen Plasser Konventualen Wilhelm Seemüller I. widmete. Das Netzwerk der Klöster erstreckte sich nach Nordwestböhmen, wobei die Rolle der Jesuitenkollegien in Komotau und Mariaschein/Bohosudov, Vzdušné zámky Katolická kulturní propaganda z Horní Lužice, tři ze Slezska, jedna z Moravy, jedna z Chebu, jedna z Vídně. Poněkud jiné bylo složení lubáňských magdalenitek: roku 1665 zde působila jako převorka U. A. Assmann ze slezského Naumburgu am Queis (Nowogrodziec), dvě sestry přišly z Budyšína a třetí z Horní Lužice, dvě z vídeňského Nového Města, tři ze Slezska. Patřila mezi ně i Maria Buttler, dcera irského důstojníka, který se roku 1634 podílel na zabití Albrechta z Valdštejna. Jen jediná magdalenitka pocházela vysloveně z Čech (Horní Police). Lubáňský konvent tíhl i v pozdějších dobách spíše ke Slezsku, což způsobila jeho geografická poloha a vazba na mateřský klášter v Nowogrodci. O motivacích žen vstupujících do kláštera v Horní Lužici bohužel víme jen velmi málo. Jistě je určovaly rodinné tradice, sociální vazby mezi předchozími generacemi řeholnic a řeholníků, ale také kontakty mezi úředníky jednotlivých klášterů. Důležité bylo nadto nepochybně také začlenění lužických cisterciáckých klášterů do česko-moravsko-lužického řádového vikariátu od roku To vedlo též k tomu, že se čeští opatové častěji vydávali do Lužic, aby tu vykonávali vizitace, vedli volby abatyší či skládání řeholních slibů. Výborně dochovaná korespondence mezi abatyšemi a jejich řádovými představenými z 18. století dokládá kontakty takřka každodenní. Další bohemikální vazby lužických klášterů G G Luftschlösser Katholische Kulturpropaganda duly Sommer (Marienstern) a Anastázie Rösler (Marienthal) či řadové sestry Heleny Ticin, která byla pravděpodobně příbuznou jezuity Jakuba Xavera Ticina (Obr. 5). Ten sepsal první hornolužickou gramatiku vydanou tiskem (Obr. 6) a dějiny poutního místa Róžant (Rosenthal), které roku 1693 věnoval plaskému cisterciákovi Vilému I. Seemüllerovi působícímu v St. Mariensternu. Kontakty klášterů se rozprostíraly daleko do severozápadních Čech, přičemž úloha jezuitských kolejí v Chomutově a rezidence v Bohosudově, kde byli vzděláváni mnozí pozdější duchovní původem z Horní Lužice, dosud nebyla důkladně probádána, což platí i pro vztahy saských a hornolužických katolíků k litoměřickému biskupství založenému roku Čilé kontakty mezi katolickými Lužicemi a Čechami dokládají nejen umělecká díla uchovávaná v cisterciáckých klášterech (lubáňský konvent byl roku 1945 bohužel z velké části zničen; to, co se dochovalo z jeho vybavení, se v současnosti nachází buď v Bavorsku, kam většina sester po válce uprchla, nebo neprozkoumáno v Lubáni samotné). Z kulturního sepětí vznikly též důležité tisky, jako již zmiňovaná Ticinova Epitome Historiae Rosenthalensis, ale též např. spis Ch. A. Pfaltze Todesseuffzer (Smrtelné vzdechy), modlitební a útěšná knížka pro mariensternskou abatyši Annu Markétu Dorn opatřená předmluvou, jež zdůrazňuje náboženské rozštěpení Horní Lužice (vyšlo v Praze roku 1661). Dále lze jmenovat gratulační spis pro abatyši Anastázii Rösler, dílo katolického kněze Bernharda Augustina Pfaltze (Die Fruchtbringende Rose, přeložit lze jako Plodná či Užitečná růže, 1765) vytištěné v Budyšíně, či typickou hornolužickou zvláštnost: Ehrentempel der Äbtissinnen Marienthals (Čestná svatyně marienthalských abatyší, 1761), vlastně první tištěné dějiny tohoto kláštera, jež sepsal B. A. Pfaltz společně s luteránským autorem Christianem Knauthem. Vazby dokládají též knihovny obou klášterů cisterciaček, kde jsou uložena četná díla jezuitů, karmelitánů či kapucínů tištěná v Praze. Zejména abatyše Marie Terezie hraběnka Hrzán-Harras obohatila St. Marienthal o četná bohemika. Tamní Pamětní knihu (Liber memowo viele spätere Geistliche aus der Oberlausitz ausgebildet wurden, ebenso wenig erforscht ist wie die Beziehungen der sächsischen und Oberlausitzer Katholiken zum 1656 gegründeten Bistum Leitmeritz/Litoměřice. Nicht nur die Kunstgegenstände in den Zisterzienserklöstern Lauban wurde leider 1945 weitgehend zerstört und was an Ausstattung erhalten blieb, befindet sich heute entweder in Bayern, wohin die Mehrheit der Schwester nach dem Krieg flüchtete, oder nicht erforscht in Lubań bezeugen die regen Kontakte zwischen den katholischen Lausitzen und Böhmen. Auch wichtige Drucke entstanden dank der kulturellen Verbindungen, so die schon erwähnte Epitome Historiae Rosenthalensis von Ticin, aber auch der Todesseuffzer, ein Gebets- und Konsolationsbuch für die St. Mariensterner Äbtissin Anna Margaretha Dorn von Ch. A. Pfaltz mit einer Vorrede, in der die konfessionelle Spaltung der Oberlausitz hervorgehoben ist (Prag 1661). Des Weiteren kann eine in Bautzen gedruckte Gratulationsschrift für die Äbtissin Anastasia Rösler vom katholischen Priester Bernhard Augustin Pfaltz (Die Fruchtbringende Rose, 1765) genannt werden, oder eine typische Oberlausitzer Besonderheit: der Ehrentempel der Äbtissinnen Marienthals (1761), eigentlich die erste gedruckte Geschichte dieses Klosters, von B. A. Pfaltz zusammen mit dem lutherischen Autor Christian Knauthe verfasst. Auch die Bibliotheken beider Zisterzienserinnenklöster mit vielen in Prag gedruckten, jesuitischen, karmelitischen oder kapuzinischen Büchern, belegen die Kontakte; vor allem die Äbtissin Maria Theresia Gräfin von Hržan-Harras hat St. Marienthal um zahlreiche Bohemica bereichert. Der dortige Liber memorabilium wurde von böhmischen Zisterziensern in den 1680er Jahren begonnen, ebenso das vor kurzem gefundene Diarium des Ossegger Mönchs Carl Breunel in St. Marienstern aus den 1720er Jahren. Wertvolle Quellen in den Klosterarchiven und im Bautzener Domstift erbringen weitere Auskünfte über die landesgrenzenübergreifenden Kontakte, die sich vorwiegend im Rahmen der katholischen Mikrowelt bewegten. Schließlich sind aber vor allem noch zwei Orte zu erwähnen, wo diese Beziehungen bis heute besonders spürbar sind. Zuerst ist es das Wendische Seminar (Lužický seminář) auf der Prager Kleinseite, das in den 1720er Jahren durch die Oberlausitzer Priesterbrüder Šimon gegründet worden ist. Vzdušné zámky Katolická kulturní propaganda

186 Luftschlösser Katholische Kulturpropaganda Dort wohnten fast zwei Jahrhunderte lang die katholischen Studenten aus der Oberlausitz, die an den Prager Jesuitengymnasien oder Universitäten studierten. Dieses Seminar hat nicht zuletzt wesentlich zur Entwicklung des sorbischen Nationalbewusstseins beigetragen, aber auch zur Stärkung der Identität der katholischen Sorben (und Deutschen) aus der Oberlausitz, die sich dem barocken Böhmen verwandt fühlten. Und zuletzt darf auch der Wallfahrtsort Rosenthal nicht vergessen werden, ein Zankapfel der heftigen Streitigkeiten zwischen der St. Mariensterner Äbtissin und dem Bautzener Domdekan. Hier entwickelte sich seit den 1680er Jahren parallel zu böhmischen Marienwallfahrtsorten eine starke und bis heute ungebrochene Wallfahrtstradition auch Ticins Epitome zeigt klar den Einfluss, den der böhmische Jesuit Bohuslav Balbín mit seinen Werken auf seinen sorbischen Kollegen hatte. Literatur/Literatura: Blaschke/Magirius/Seifert 1998; Boukal/Zdichynec 2016; Töpler 2003; Winzeler 2007; Zdichynec 2011 und 2015 Anmerkung: Diese Studie entstand mit Unterstützung des Projektes «Kreativität und Anpassungsfähigkeit als Voraussetzung für den Erfolg Europas in der vernetzten Welt, Reg.-Nr. CZ /0.0/0.0/16_019/ , finanziert aus Mitteln des Europäischen Fonds für regionale Entwicklung. / Tato práce vznikla za podpory projektu Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě reg. č.: CZ /0.0/0.0/16_019/ financovaného z EFRR. Vzdušné zámky Katolická kulturní propaganda rabilium) začali psát v osmdesátých letech 17. století čeští cisterciáci. Podobně nedávno nalezený deník z kláštera St. Marienstern ze dvacátých let 18. století je dílem oseckého mnicha Karla Breunela. Četné prameny v klášterních archivech a v budyšínské kapitule přinášejí další doklady o vztazích přesahujících zemskou hranici, jež se odvíjely převážně v rámci katolického mikrosvěta. Nakonec je třeba zmínit ještě dvě místa, kde jsou tyto souvislosti dodnes obzvláště patrné. Za prvé je to Lužický seminář na pražské Malé Straně, který ve dvacátých letech 18. století založili bratři-kněží Šimonové z Horní Lužice. Zde žili takřka po dvě staletí katoličtí studenti z Horní Lužice, kteří studovali na pražských jezuitských gymnáziích či na univerzitě. Tento seminář přispěl podstatně nejen k rozvoji lužickosrbského národního hnutí, ale též k posílení identity katolických Lužických Srbů (a Němců) z Horní Lužice, kteří se cítili spřízněni s barokními Čechami. Nakonec nelze opomenout poutní místo Róžant, kdysi jablko sváru v tvrdých sporech mezi mariensternskou abatyší a budyšínským děkanem. Zde se rozvinula od osmdesátých let 17. století jako jistá paralela k českým mariánským poutním místům silná a dodnes nepřerušená poutní tradice. Též Ticinova Epitome jasně ukazuje vliv, jejž měl český jezuita Bohuslav Balbín svými pracemi na svého lužickosrbského kolegu. G 366 G Markus A. Denzel Von Leipzig nach Prag und retour: Luxusproduktion und internationaler Handel in Sachsen und Böhmen Z Lipska do Prahy a nazpět: Luxusní výroba a mezinárodní obchod v Sasku a Čechách Die beiden benachbarten, durch das Erzgebirge getrennten, zugleich aber auch wirtschaftlich ähnlich geprägten Länder Sachsen und Böhmen waren über Jahrhunderte hinweg kommerziell miteinander verbunden. Bedingt durch den Reichtum der jeweiligen Montanreviere, produktive Landwirtschaften und exportorientierte Gewerbeproduktionen galten beide Ökonomien in der Frühneuzeit als im europäischen Vergleich durchaus wohlhabend und nicht zuletzt aufgrund der noch im späten 18. Jahrhundert einsetzenden Industrialisierungsprozesse auch in gewissem Sinne als fortschrittlich. Beide nahmen langfristig eine gewerblich-industrielle Vorreiterrolle in Mitteleuropa ein. Wichtigstes Handelszentrum des wechselseitigen Austauschs waren die Leipziger Messen, die seit dem späten 16. Jahrhundert zunehmend an internationaler Relevanz gewannen und zum westlichen Ausgangstor für den weitgespannten Handel mit Ost- und seit dem späten 17. Jahrhundert auch mit Südosteuropa wurden (Abb. 1). Dabei übernahm Leipzig die zentrale handelsgeographische Funktion, die bisher Prag zukam: Denn nachdem sich der Nürnberger Handel im Gefolge der Hussitenkriege weg von Böhmen und hin nach Sachsen, Polen und Schlesien verlagert hatte, wurde Leipzig anstelle von Prag zum Vermittler in diesem Handel. Leipzig erlangte wachsende Bedeutung zum einen als Transitplatz für polnische Waren, zum anderen als wichtigster Zwischenhandelsplatz für die westeuropäische, nach Ostmitteleuropa exportierende Textilproduktion. Die Leipziger Messen wurden aber auch zu einem bedeutenden Umschlagplatz für Waren von und nach Böhmen. Dies zeigt schon allein die Zahl der Messebesucher, die alljährlich aus Böhmen nach Leipzig reisten: In der zweiten Hälfte des 18. und Sasko a Čechy, sousední země oddělené Krušnými horami, zároveň však podobně hospodářsky formované, byly spolu po staletí obchodně spjaty. Díky bohatství tehdejších hornických a hutnických revírů, produktivnímu zemědělství a řemeslné výrobě orientované na vývoz mohly být obě ekonomiky v raném novověku v evropském srovnání považované za veskrze blahobytné a v neposlední řadě, na základě industrializačních procesů začínajících ještě v pozdním 18. století, v jistém smyslu i za pokrokové. Obě ve střední Evropě dlouhodobě sehrávaly roli řemeslnicko-průmyslových průkopníků. Důležitým obchodním střediskem vzájemné výměny byly lipské trhy, které od pokročilého 16. století nabývaly na mezinárodním významu a stávaly se západní výchozí bránou pro rozsáhlé obchodní styky s východní, a od konce 17. století také s jihovýchodní, Evropou (Obr. 1). Lipsko totiž převzalo základní obchodně geografickou funkci, kterou dosud vykonávala Praha, neboť poté co se norimberský obchod v důsledku husitských válek přesunul z českých zemí do Saska, Polska a Slezska, stalo se právě namísto Prahy zprostředkovatelem v tomto obchodování. Vzrůstal význam Lipska jako tranzitního místa pro polské zboží a také jako nejdůležitějšího zprostředkovatelského prostoru pro západoevropskou textilní výrobu vyvážející do východní střední Evropy. Lipské trhy se však staly i významným překladištěm pro zboží směřující do Čech a vyvážené z Čech. Svědčí o tom již i počet návštěvníků trhů, kteří každý rok přijížděli z českých zemí do Lipska. V druhé polovině

187 Luftschlösser Luxusproduktion im beginnenden 19. Jahrhundert kamen regelmäßig mehr als 200, vielfach sogar mehr als 300, und in den Jahren besonderer Nachfrage etwa nach den Napoleonischen Kriegen mehr als 600 Messegäste oder Warenhändler aus Böhmen (einschließlich Mähren und Österreichisch-Schlesien) nach Leipzig. Dies war der mit deutlichem Abstand größte Anteil an allen Ein- und Verkäufern aus der gesamten Habsburgermonarchie, im Durchschnitt der Jahre 1766 bis 1818 gut 80 %, in einzelnen Jahren sogar über 90 %. Etwa ein Drittel dieser Messebesucher waren Juden, so dass Böhmen mit einem überdurchschnittlich hohen Anteil an jüdischen Kaufleuten auf den Leipziger Messen vertreten war. Die böhmischen Kaufleute brachten dabei drei international bedeutende Warengattungen nach Leipzig, die von hier aus ihren Weg in alle europäischen Handelszentren fanden. Das wertvollste Handelsgut waren sicher die Glaswaren, die als böhmisches Kristall nicht zuletzt nach venezianischem Vorbild einen hervorragenden Ruf genossen und auf allen Messen sehr gesucht waren, sofern genügend Geld für ihren Erwerb verfügbar war. Daneben fanden aber auch Keramiken aus Böhmen einen guten Absatz. Mengenmäßig vielleicht am bedeutendsten das lässt sich aufgrund fehlender Statistiken nur schwer abschätzen waren die böhmischen Textilien, die Tuche aus Reichenberg, die Kammgarngewebe u. a. aus Aussig/Ústí nad Labem, Asch/Aš und Böhmisch Aicha/Český Dub sowie die Leinenwaren aus der Gegend von Trautenau/ Trutnov, Hohenelbe/Vrchlabí und Georgswalde/ Jiříkov. Mit dem im ausgehenden 18. Jahrhundert zunehmenden Aufbau von Manufakturen in Böhmen kam auch der Export von rohem Baumwollgarn hinzu. In umgekehrter Richtung wurde eine Vielzahl von Waren über die Leipziger Messen nach Böhmen eingeführt, u. a. englische Wollstoffe und Baumwolltuche, französische, italienische und Schweizer Seidenwaren, russische und kanadische Pelze, Leinwand aus der Oberlausitz, auch die günstigeren Tuch- und Baumwollwaren aus Sachsen und dazu typische Spezialitäten aus Kursachsen, wie etwa Plauener Spitzen (Musseline und Kattune). Allerdings waren die wechselseitigen Handelsverbindungen gerade im 18. Jahrhundert häufig durch merkantilistische Handelsbeschränkungen teilweise durch enorm hohe Importzölle (bis zu 40 %), teilweise aber auch durch dezidierte Einfuhrverbote zwischen Kursachsen und der Habsburgermonarchie Nur Vzdušné zámky Luxusní výroba 18. století a na začátku 19. století se z českých zemí (včetně Moravy a rakouského Slezska) pravidelně dostavovalo více než dvě stě, možná dokonce více než tři sta, a v letech zvláště vysoké poptávky např. po napoleonských válkách více než šest set veletržních návštěvníků nebo trhovců. To byl s výrazným odstupem největší podíl na celkovém počtu nakupujících i prodávajících z celé Habsburské monarchie, v průměru let 1766 až 1818 to bylo dobrých 80 %, v jednotlivých letech dokonce i přes 90 %. Přibližně jednu třetinu těchto návštěvníků tvořili Židé, takže české země byly na lipských trzích zastoupeny nadprůměrně velkým podílem židovských obchodníků. Čeští obchodníci přitom do Lipska přiváželi tři mezinárodně významné druhy zboží, které odtud nacházely cestu do všech evropských obchodních středisek. Nejcennější nepochybně byly sklářské výrobky, které se pod názvem český křišťál v neposlední řadě podle benátského vzoru těšily skvělé pověsti a byly velmi vyhledávané na všech trzích, pokud ovšem měli zájemci k dispozici dost peněz na jejich koupení. Kromě skla šla dobře na odbyt také česká keramika. Z hlediska množství byly snad nejvýznamnější vzhledem k chybějícím statistikám to lze jen těžko odhadnout české textilní výrobky, sukno z Liberce, tkanina z česané příze např. z Ústí nad Labem, Aše a Českého Dubu i plátěné zboží z kraje kolem Trutnova, Vrchlabí a Jiříkova. V souvislosti s rostoucí výstavbou manufaktur v Čechách na konci 18. století přibyl i vývoz přírodní bavlněné příze. V opačném směru bylo do českých zemí přes Lipsko dováženo mnoho druhů zboží, např. anglické vlněné látky a bavlněné sukno, francouzské, italské a švýcarské hedvábné zboží, ruské a kanadské kožešiny, plátno z Horní Lužice, levnější soukenné a bavlněné výrobky ze Saska a k tomu typické speciality ze Saského kurfiřtství jako krajky z Plavna (mušelín a kaliko). Ovšem vzájemné obchodní vztahy byly právě v 18. století často omezovány merkantilistickými obchodními restrikcemi zčásti enormně vysokými dovozními cly (které dosahovaly až 40 %), zčásti ale také přísnými dovozními zákazy mezi G G Luftschlösser Luxusproduktion gehemmt. Vielfach schuf der nicht unbeträchtliche, für alle Beteiligten sehr gefährliche und in den zeitgenössischen Dokumenten oftmals beklagte Schmuggel Abhilfe, doch brachte auch diese inoffizielle Handelsvariante eine deutliche Verteuerung der Waren gegenüber legalen Handelsverhältnissen mit sich. Wenn aber Handel erfolgte, so zog er auch entsprechenden Zahlungsverkehr nach sich, denn der Warenhandel zwischen beiden Staaten wurde seit dem 17. Jahrhundert nicht mehr nur auf der Grundlage von klingender Münze, d. h. Bargeld, abgewickelt, sondern zunehmend bargeldlos. Dieser bargeldlose Zahlungsverkehr basierte auf dem Wechsel als wichtigstem Transfermedium, das zugleich auch eine Kreditfunktion einschließen konnte. Prager Wechsel wurden ebenso regel mäßig in Leipzig und auf seinen Messen gehandelt wie entsprechende Leipziger Wertpapiere in Prag. Damit bestand zwischen beiden Handelsplätzen ein direkter Wechselverkehr, der somit nicht wie bei anderen Destinationen auf dem Gebiet der Habsburgermonarchie über Wien abgewickelt werden musste. Dies war eine spezifische Besonderheit der sächsisch-böhmischen Handelsbeziehungen, die deren Bedeutung im internationalen Austausch innerhalb Mitteleuropas nochmals deutlich unterstreicht. Mit den wachsenden ökonomischen und v. a. monetären Schwierigkeiten der Habsburgermonarchie während der Napoleonischen Kriege im beginnenden 19. Jahrhundert ging auch der sächsischböhmische Handel über die Leipziger Messen zurück: Schenkten die Sachsen und andere Verkäufer auf den Messen dem neuen Papiergeld der Habsburgermonarchie, das die Böhmen mitbrachten, kein Vertrauen, so nutzten diese neue Möglichkeiten zum Direktverkauf auf den bayerischen, württembergischen, badischen und schweizer Märkten, um ihre Waren abzusetzen. In der Zeit nach 1815 begann dann eine Verlagerung der Handelsströme. So wurden etwa Kolonialwaren, die in Hamburg angekommen waren, nicht mehr über die Leipziger Messen nach Böhmen verhandelt, sondern direkt von Magdeburg aus elbaufwärts verschifft, auch wenn dieses Geschäft wie schon im 18. Jahrhundert weiterhin in den Händen Leipziger Großkaufleute blieb. Insgesamt erweist sich der sächsisch-böhmische Handel als ein gewichtiges Phänomen im inter nationalen Handelsgeschehen der ausgehenden vorindustriellen Zeit. Er umfasste zur Ansicht Vzdušné zámky Luxusní výroba Saským kurfiřtstvím a Habsburskou monarchií. Často pak vypomáhalo nikoli zanedbatelné pašování, které bylo pro všechny zúčastněné velmi nebezpečné a v dobových dokumentech často odsuzované. Tato neoficiální varianta obchodu s sebou nesla výrazné zdražení zboží ve srovnání s legálními obchodními poměry. Když se však obchod rozvíjel, nastupovaly s ním rovněž odpovídající platební styky, neboť obchodování se zbožím mezi oběma státy se od 17. století odvíjelo nejen na bázi cinkajících mincí, to znamená peněz v hotovosti, nýbrž i ve stále větším rozsahu bezhotovostně. Bezhotovostní platby se zakládaly na směnkách jakožto nejdůležitějším médiu finančního transferu, které v sobě mohlo zahrnovat i kreditní funkci. S pražskými směnkami se v Lipsku a na lipských trzích pravidelně obchodovalo, stejně jako s odpovídajícími lipskými směnkami v Praze. Mezi oběma obchodními trhy tedy prostřednictvím směnek existovalo přímé platební spojení, které se nemuselo odvíjet přes Vídeň, jak tomu bylo u ostatních destinací Habsburské monarchie. Byla to specifická zvláštnost sasko-českých obchodních vztahů, která opět zřetelně zvýrazňovala jejich význam v mezinárodní směně v rámci střední Evropy. Zároveň s rostoucími ekonomickými a především monetárními problémy Habsburské monarchie v době napoleonských válek na začátku 19. století klesal i objem saskočeského obchodu realizovaného na lipských trzích. Poněvadž Sasové a ostatní prodejci na trzích neměli důvěru k novým papírovým penězům Habsburské monarchie, které si Češi přiváželi, využili čeští obchodníci nových možností k přímému prodeji na bavorských, württemberských, bádenských a švýcarských trzích, aby svému zboží zajistili odbyt. V období po roce 1815 se obchodní trasy začaly měnit. např. zboží z kolonií, které došlo do Hamburku, už nebylo do českých zemí prodáváno prostřednictvím lipských trhů, ale přímo z Magdeburgu na lodích dováženo proti proudu Labe, třebaže tento obchod, stejně jako v 18. století, i nadále zůstával v rukou lipských velkoobchodníků. V celkovém pohledu se obchod mezi Saskem

188 Luftschlösser Luxusproduktion Handelsgüter aller Art und Qualität, nicht nur Luxusprodukte, sondern auch Güter des alltäglichen Bedarfs. Für zahlreiche Importe Böhmens waren Sachsen bzw. die Leipziger Messen nur eine Durchgangsstation, so insbesondere für die großen Mengen an Kolo nialwaren, die über Hamburg nach Mitteleuropa gelangten und unter denen Tabak für Böhmen eine besonders wichtige Rolle spielte. Beide Länder nahmen wichtige Transitfunktionen im mitteleuropäischen Handel ein, die ihnen auch gewichtige Rolle im internationalen Handelsgeschehen insgesamt sicherten. Dass Sachsen wie Böhmen vom wechselseitigen Warenaustausch in der Frühneuzeit wohl gleichermaßen profitierten, mag als positives Resümee gezogen werden. Literatur/Literatura: Denzel 2014 und/a Vzdušné zámky Luxusní výroba a českými zeměmi projevuje jako prokazatelně důležitý fenomén mezinárodního obchodování v končícím předindustriálním věku. Zahrnoval v sobě zboží všeho druhu a kvality, nejen luxusní výrobky, ale i předměty denní potřeby. Pro rozsáhlý import českých zemí představovalo Sasko, příp. lipské trhy, pouze průchozí stanici, a to především pro velké množství zboží z kolonií, které proudilo přes Hamburk do střední Evropy. Velmi důležitou roli zde sehrával tabák pro české země. Sasko i Čechy vykonávaly důležité tranzitní funkce ve středoevropském obchodě, a ty jim zajišťovaly i důležitou úlohu v mezinárodním obchodním dění. Pozitivní resumé vyplývá ze skutečnosti, že Sasko i Čechy zřejmě ze vzájemné výměny zboží v raném novověku stejnou měrou profitovaly. 1 Kupferstich Herr Johann Petzschens Hoff und Ballen, Breunigkes Hof zur Messezeit von Peter Schenk, um Stadtgeschichtliches Museum Leipzig, Inv. - Nr g. Mědirytina dvora a domu pana Jana Petzschena, Breunigkův dvůr v době trhů od Petra Schenka, okolo Stadtgeschichtliches Museum Leipzig, Inv. - Nr g. G 370 Zweckgemeinschaft Vzájemný prospěch H

189 Průmyslové a přírodní krajiny Sasko a Čechy jsou v 19. století průmyslové regiony na vzestupu, a to především v pohraniční oblasti na obou stranách hranice. Razantní rozvoj vede k rozkladu tradičních společenských struktur, život se podřizuje pravidlům ekonomického úspěchu. Saští průmyslníci expandují do německy mluvících regionů severních Čech, aby využili hospodářské konjunktury. Labe se stává spojující tepnou pro dopravu i přepravu zboží. Výstavba průmyslových sídel mění krajinu. Zároveň je idealizována příroda. Českosaské Švýcarsko a údolí Labe jsou oblíbenými motivy romantické krajinomalby. Nedotčená krajina inspirovaná tímto uměním se stává turistickou atrakcí. Emocionálně je krajina stále více spojována s pocitem domova a národní myšlenkou, např. v srbské Horní Lužici, na hoře Řípu a v údolí Vltavy. H H Industrie- und Naturlandschaften Sachsen und Böhmen sind im 19. Jahrhundert boomende Industrieregionen, vor allem in den beidseitigen Grenzgebieten. Durch die rasante Entwicklung werden gesellschaftliche Gefüge aus den Angeln gehoben, das Leben gerät unter die Zugkraft von Wirtschaftlichkeit. Arbeitsmigration nimmt zu. Sächsische Industrielle expandieren in die deutschsprachigen Regionen Nordböhmens, um das Wirtschaftsgefälle zu nutzen. Die Elbe ist der verbindende Waren- und Verkehrsweg. Mit dem Ausbau der Industriestandorte verändert sich die Landschaft. Gleichzeitig wird die Natur idealisiert. Die sächsisch-böhmische Schweiz und das Elbtal werden zu Motiven der romantischen Landschaftsmalerei. Inspiriert von dieser Kunst wird unberührte Landschaft zur touristischen Attraktion. Emotional werden Landschaften zusehends mit Heimatgefühl und Nationalgedanken verbunden, so in der sorbischen Oberlausitz, am Berg Říp und im Moldautal.

190 1 [ 213 ] H H Winfried Werner Eine Fülle der schönsten Landschaftsbilder Ludwig Richter fand sie in Böhmen Hojnost těch nejkrásnějších krajinných obrazů Ludwig Richter ji našel v Čechách Die künstlerische Erschließung der böhmischen Landschaft von Sachsen aus begann bereits im Zeitalter des Barock, als Johann Alexander Thiele einzelne Motive aus dieser Gegend gestaltete. Größere Bedeutung erlangte Böhmen sodann für den gebürtigen Schweizer Adrian Zingg, der 1764 als Kupferstecher an die Dresdner Akademie berufen wurde und seine Streifzüge bis tief ins Landesinnere ausdehnte vom Tollenstein im Osten bis nach Eger im Westen erwanderte er so manchen Landstrich, wovon uns eine Vielzahl von Zeichnungen und Radierungen Kunde gibt. Besonders inspirierte ihn das formenreiche Elbsandsteingebirge, und bald schon prägte er mit seinen davon angefertigten Ansichts-Darstellungen die Wahrnehmung dieser pittoresken Landschaft beiderseits der sächsischböhmischen Grenze. Nur wenig später folgte Caspar David Friedrich, der sich durch die Bergwelt des Böhmischen Mittelgebirges zu großartigen Bildfindungen anregen ließ, und schließlich war es der zur zweiten Romantiker-Generation zählende Adrian Ludwig Richter (Abb. 1), dessen gestalterische Kraft ein Motiv aus dem böhmischen Elbtal zum Inbegriff der romantischen Landschaftsmalerei machte. Der Sohn des Zingg-Schülers Carl August Richter unternahm bereits im Alter von 13 bis 15 Jahren seine ersten Wanderungen nach Böhmen, allerdings in Begleitung seines Vaters und im Auftrag des Verlegers Christoph Arnold (nach dessen Wünschen ein Sammelwerk von Landschaftsradierungen herausgegeben werden sollte), weshalb ihn das Erlebnis damals wohl noch nicht nachhaltig beeindruckt haben mag. Vielmehr zog es ihn nach seinem Studium erst einmal nach Italien, wo er sich genügend Freiheit und schöpferische Atmosphäre erhoffte. Im Anschluss an den von 1823 bis 1826 währenden Aufenthalt in Rom und Umgebung fiel es Richter zunächst nicht leicht, sich wieder zu Hause einzuleben und der Situation etwas Nutzbringendes für Umělecké odkrývání české krajiny začalo na saské straně již v období baroka, když Johann Alexander Thiele zobrazoval jednotlivé motivy z tohoto kraje. Větší význam Čechy získaly později pro rodilého Švýcara Adriana Zingga, jenž byl v roce 1764 jmenován mědirytcem v drážďanské Akademii výtvarných umění a své výpravy do okolí protahoval až hluboko do vnitrozemí prochodil rozlehlý kraj od Tolštejnu na východě po Cheb na západě, o čemž nám vypráví množství jeho kreseb a leptů. Obzvláště ho inspirovaly členité Labské pískovce a záhy svým ztvárněním pohledu na ně formoval vnímání této malebné končiny na obou stranách sasko-české hranice. Zakrátko ho následoval Caspar David Friedrich, kterého hornatý svět Českého středohoří podnítil k velkolepé imaginativní tvorbě, a nakonec Adrian Ludwig Richter (Obr. 1), jenž patřil k druhé generaci romantiků a dokázal svou tvůrčí silou učinit z motivu českého labského údolí ideál romantické krajinomalby. Syn Zinggova žáka Carl August Richter podnikal již ve věku třinácti až patnácti let první výlety do Čech, ovšem v otcově doprovodu a v rámci zakázky nakladatele Christopha Arnolda (jenž si přál vydat soubor krajinářských leptů), proto v něm tehdejší zážitek zřejmě nezanechal trvalý dojem. Spíše ho to po ukončení studia táhlo nejprve do Itálie, kde, jak doufal, nalezne dostatečnou svobodu a tvůrčí atmosféru. V návaznosti na pobyt v Římě a okolí v letech 1823 až 1826 nebylo nejprve pro Richtera jednoduché opět se zabydlet doma a vytěžit ze situace něco užitečného pro svou tvorbu. Teprve cesta do Čech, kterou podnikl v září 1834, všechno změnila a otevřela mu oči pro domovskou krajinu: Byl jsem překvapen krásou okolí, a když jsem se jed-

191 Zweckgemeinschaft Ludwig Richter sein Schaffen abzugewinnen. Erst eine im September 1834 unternommene Böhmenreise bewirkte einen Wandel und öffnete ihm die Augen für die heimatliche Landschaft: Ich war überrascht von der Schönheit der Gegenden, und als ich an einem wunderschönen Morgen bei Sebusein über die Elbe fuhr und die Umgebung mich an italienische Landschaften erinnerte, tauchte zum ersten Male der Gedanke in mir auf: Warum willst Du denn in weiter Ferne suchen, was du in deiner Nähe haben kannst? Lerne nur diese Schönheit in ihrer Eigenartigkeit erfassen, sie wird rühren, wird gefallen, wie sie dir selbst gefällt Bald griff ich zur Mappe und zum Skizzenbuch, und ein Motiv nach dem andern stellte sich mir dar und wurde zu Papier gebracht. Von Sebusein bis Kamaik ist eine Fülle der schönsten Landschaftsbilder ausgeschüttet. Diese Begegnung Richters mit der böhmischen Landschaft brachte neue, starke Anregungen, in deren Folge auch seine Italiensehnsucht nachließ. Dabei spielte der Zeitpunkt zweifellos eine wichtige Rolle. Richter befand sich in einer glücklichen Stimmung, da seine Frau soeben von schwerer Krankheit genesen war. Damit fiel eine große Sorge von ihm ab. Einen für den Sommer 1834 ursprünglich geplanten Italienaufenthalt konnte er zwar nicht mehr antreten, dafür entdeckte er aber nicht weit von seinem Zuhause eine Gegend, die ihn an Italien erinnerte. Die eindrucksvolle Silhouette des Schreckensteins mit der ihn krönenden Burgruine mag nicht wenig dazu beigetragen haben. So konnte das Böhmische Mittelgebirge jene Stelle in Richters Kunst einnehmen, die bisher die italienische Landschaft innehatte. Böhmen war dabei aber nicht bloß Ersatz, sondern erschloss ihm den Wert der heimatlichen Natur überhaupt. Die auf jener bedeutsamen Reise entstandenen Zeichnungen sind u. a. in zwei Skizzenbüchern erhalten geblieben. Während das eine überwiegend Figurenstudien enthält, belegt das andere die einzelnen Stationen seiner Reise und zeigt u. a. Motive aus der Gegend um Aussig/Ústí nad Labem, Salesl/ Zálezly und Sebusein/Sebuzín. Neben verschiedenen Baulichkeiten sind Wege, die über bewachsene Hänge hinwegführen, ebenso festgehalten wie kleine Wasserfälle in Bachgründen, Bäume oder Landleute. Nicht vergessen werden darf hier die erste Skizze zur 1837 entstandenen Überfahrt über die Elbe am Schreckenstein bei Aussig, einem der Hauptwerke Richters. Entgegen der in den Lebens- Nur Vzájemný prospěch Ludwig Richter noho nádherného rána plavil přes Labe u Sebuzínu a ta končina mi připomněla italské krajiny, poprvé se ve mně vynořila myšlenka: Pročpak chceš hledat v daleké cizině, co můžeš mít nablízku? Jen se nauč uchopit jedinečnost téhle krásy, bude dojímat, bude se líbit tak, jako se líbí tobě Brzy jsem sáhl po deskách a skicáku a přede mnou vyvstával jeden motiv za druhým a já je přenášel na papír. Od Sebuzína po Kamýk je rozeseta hojnost těch nejkrásnějších krajinných obrazů. Setkání s českou krajinou vyvolalo v Richterovi nové silné tvůrčí podněty, díky nimž slábla jeho touha po Itálii. Důležitou roli zde nepochybně sehrávala aktuální chvíle. Richter byl šťastný, protože jeho manželka se právě vyléčila z těžké nemoci. Zbavil se proto velké starosti. V létě 1834 nemohl odjet na původně plánovaný pobyt do Itálie, zato objevil nedaleko svého domova kraj, který mu Itálii připomínal. Nemálo k tomu přispěla působivá silueta Střekova korunovaná zříceninou hradu. České středohoří tak dokázalo v Richterově umění zaujmout místo, jež dosud patřilo italské krajině. Čechy však nebyly pouhou náhražkou, nýbrž mu skutečně odhalily vzácnost domovské přírody. Kresby, které vznikly při oné významné cestě, zůstaly mimo jiné zachované ve dvou skicářích. Jeden obsahuje převážně studie postav, druhý dokumentuje jednotlivé zastávky na cestě a ukazuje např. motivy z okolí Ústí nad Labem, Zálezel a Sebuzína. Vedle různých staveb jsou tu zachyceny cesty vedoucí přes porostlé svahy, malé vodopády v průrvách potoků, stromy nebo náčrty zdejších venkovanů. Nesmíme na tomto místě zapomenout na první skicu k obrazu Přívoz přes Labe pod Střekovem u Ústí namalovaném v roce 1837, který patří k Richterovým stěžejním dílům. Na rozdíl od vyprávění v jeho životních vzpomínkách, podle něhož si jen načrtl k několika postavám letmou skicu přírody, lze právě k tomuto obrazu doložit větší počet zčásti velmi pečlivě provedených listů se studiemi. Důkladnou přípravu je v neposlední řadě možné vysvětlit tím, že umělec se zde poprvé odvážil učinit skupinu postav východiskem a ústředním bodem velkoformátové kompozice, přičemž spíš náhodně prožitý H H Zweckgemeinschaft Ludwig Richter erinnerungen getroffenen Aussage, er habe nur zu ein paar Figuren eine flüchtige Skizze nach der Natur gezeichnet, lässt sich gerade zu diesem Bild eine Anzahl von teilweise sehr sorgfältig ausgeführten Studienblättern nachweisen. Die ausführliche Vorbereitung erklärt sich nicht zuletzt aus der Tatsache, dass sich der Künstler hier erstmals daran wagte, eine Figurengruppe zum Ausgangs- und Mittelpunkt einer großformatigen Komposition zu machen, wobei er ein eher zufällig erlebtes Geschehen zum symbolträchtigen Motiv der Lebensfahrt erhob. Abgesehen davon ist der Schreckenstein selbst ein zentrales Motiv in Richters Schaffen, das er in den folgenden 25 Jahren immer wieder und auf unterschiedlichste Weise gestaltete. Bereits 1835 hatte Richter mit dem Aufsteigenden Gewitter am Schreckenstein bei Aussig jene Gegend, die zu seiner Wandlung einen so entscheidenden Beitrag leistete, erstmals auch auf einem größeren Gemälde dargestellt (Abb. 2). Anknüpfend an das 1830 entstandene Gewitter am Monte Serone, bildet es gleichsam den Übergang von den italienischen Landschaften zu denen der heimatlichen Umgebung. Mit der St. Annenkirche zu Graupen aus dem Jahr 1836 (Abb. 3) wurde die Hinwendung endgültig vollzogen. Daneben zeugt aber vor allem eine Vielzahl von Zeichnungen, wie jene des Deblik bei Kamaik aus der Zeit um 1841, vom malerischen Reiz, den die Schönheit dieser Landschaft immer wieder auf den Künstler ausübte. Richters letzter Ausflug nach Böhmen fand um die Mitte der 1870er Jahre statt. Gemeinsam mit Mitgliedern des Stammtisches vom Gasthof in Loschwitz besuchte er die Orte Aussig, Kamaik/ Kamýk und Leitmeritz/Litoměřice. Nach der Schilderung seines Schülers und Biographen Paul Mohn hat ihm das Wiedersehen mit den vertrauten Gegenden viel Freude bereitet; aufgrund eines fortgeschrittenen Augenleidens konnten aber zu dieser Zeit bereits keine Zeichnungen mehr entstehen. Mit seinem künstlerischen Werk prägte Ludwig Richter das Bild des sächsisch-böhmischen Grenzgebietes (mit Erzgebirge, Elbsandsteingebirge, sächsisch-böhmischem Elbtal und Böhmischem Mittelgebirge) über das Zeitalter der Romantik hinaus. Bis in die Gegenwart hinein immer wieder gesammelt, kopiert und vervielfältigt, erfreut es sich auch heute noch ungebrochener Beliebtheit und Popularität. zur Ansicht Vzájemný prospěch Ludwig Richter zážitek pozvedl na motiv životní cesty prostoupený symboly. Bez ohledu na to se Střekov stal hlavním motivem Richterovy tvorby, který v následujících pětadvaceti letech opakovaně a nejrůznějším způsobem ztvárňoval. Již v roce 1835 na plátně Začínající bouře nad Střekovem u Ústí Richter poprvé na větším formátu zobrazil kraj, který tak zásadně přispěl k jeho proměně (Obr. 2). Obraz navazuje na Bouři na Monte Serone z roku 1830 a tvoří téměř přechod od italských krajin k domácímu prostředí. Obrat byl s konečnou platností dovršen obrazem Kostel sv. Anny v Krupce z roku 1836 (Obr. 3). Avšak kromě velkých obrazů svědčí i velké množství kreseb, např. Deblík u Kamýku z doby kolem roku 1841, o malířské inspiraci, kterou krása této krajiny stále znovu umělci poskytovala. Poslední výlet do Čech Richter podnikl někdy v polovině sedmdesátých let 19. století. Spolu s členy společnosti u stolu stálých hostů v hostinci v Loschwitzu navštívil Ústí nad Labem, Kamýk a Litoměřice. Podle vyprávění jeho žáka a životopisce Paula Mohna mu shledání s důvěrně známým krajem udělalo velkou radost. Vzhledem k jeho pokročilé oční chorobě však v té době už nemohly žádné nové kresby vzniknout. Ludwig Richter svým uměleckým dílem utvářel obraz sasko-české pohraniční krajiny (s Krušnými horami, Labskými pískovci, saskočeským údolím Labe a Českým středohořím) ještě i po období romantismu. Dodnes jsou jeho práce sbírány, kopírovány, rozmnožovány a těší se neustálé oblibě a popularitě. Literatur/Literatura: Richter 1923; Spitzer/Bischoff 2003; Werner 1982, 1990 und 1996

192 Zweckgemeinschaft Ludwig Richter Vzájemný prospěch Ludwig Richter 2 3 H 1 Eugen Kircheisen. Modellstudie für das 1898 geschaffene Ludwig-Richter-Denkmal in Dresden. Privatbesitz. Eugen Kircheisen. Modelová studie pomníku Ludwiga Richtera v Drážďanech, vytvořená v roce Soukromá sbírka. 2 Ludwig Richter. Aufsteigendes Gewitter am Schreckenstein bei Aussig Museum der bildenden Künste Leipzig. Ludwig Richter. Začínající bouře nad Střekovem u Ústí nad Labem Museum der bildenden Künste Leipzig. 3 Ludwig Richter. St. Annenkirche zu Graupen in Böhmen Niedersächsisches Landesmuseum Hannover. Ludwig Richter. Kostel sv. Anny v Krupce v Čechách Niedersächsisches Landesmuseum Hannover. 378 H Anke Fröhlich-Schauseil Die Sächsisch-böhmische Landschaftsmalerei in der Romantik die Elbe in der Landschaftsmalerei Sasko-česká krajinomalba v období romantiky Labe v obrazech In der Malerei fanden die sächsisch-böhmischen Beziehungen unmittelbaren Ausdruck in Darstellungen der unbegrenzten, gemeinsamen Natur. Seit den topografischen Kupferstichen des 17. Jahrhunderts war die Elbe als landschaftsbestimmender Fluss, als verbindende Wasserstraße zwischen Sachsen und Böhmen in der Landschaftsmalerei ein wesentliches Bildmotiv. Im 18. Jahrhundert war es vor allem der Dresdener Hofmaler Johann Alexander Thiele, der der Elbe und dem breiten Tal, das sie in die Erdoberfläche geschnitten hatte, in seinen Bildern huldigte (Abb. 1). Nicht umsonst galt Thiele seit Beginn des 20. Jahrhunderts als der wesentliche Vorromantiker. Er setzte der lieblichen und fruchtbaren Kulturlandschaft in ihrer noch wild anmutenden, kaum regulierten, dünn besiedelten Gestalt ein künstlerisches Denkmal, das die Betrachter bis heute in ihren Bann zieht. In seinen großformatigen Gemälden mäandert der Fluss zwischen unbegradigten Ufern; Sandbänke und Buchten wechseln einander ab. Auf diese Weise sind die Prospekte von Meißen, Sörnewitz, Pieschen, Dresden und Pirna die Elbe bis hinauf nach Böhmen nicht allein Darstellungen von wiedererkennbaren Städten und Dörfern, Gipfeln und Gebirgszügen und ihrer Einbettung in das durch sie beherrschte Territorium. Sie sind zugleich genau beobachtete Landschaftsschilderungen, in denen die Elemente Himmel und Gewässer, die Vegetation und das Erdreich sich zu wohlkomponierten, nach den Gesetzen barocker Landschaftsmalerei gebauten Bildern schöner Natur vereinen. Nicht geringen Anteil daran hat Thieles Empfänglichkeit für die unterschiedlichen Stimmungen, denen sich der Betrachter zu verschiedenen Tages- und Jahreszeiten ausgesetzt sieht, bei strahlendem oder bewölktem Himmel, zur Mittagszeit oder im Abendlicht. V malířství našly sasko-české vztahy přímý výraz ve znázornění neohraničené, společné přírody. Od období topografických mědirytin 17. století bylo významným obrazovým motivem krajinomalby Labe jako řeka určující ráz krajiny, jako propojovací vodní cesta mezi Saskem a Čechami. V 18. století to byl především drážďanský dvorní malíř Johann Alexander Thiele, kdo svými obrazy vzdával hold Labi a jejímu širokému údolí, které řeka vyhloubila do zemského povrchu (Obr. 1). Ne nadarmo byl Thiele od počátku 20. století považován za významného představitele preromantismu. Umělecké památce půvabné a úrodné kulturní krajiny v její ještě divoké, sotva regulované a řídce osídlené podobě vybudoval umělecký pomník, který pozorovatele okouzluje dodnes. Na jeho velkoformátových obrazech se řeka klikatí mezi nenarovnanými břehy, písčiny se střídají se zátokami. Labské pohledy od Míšně, Sörnewitzu, Pieschenu, Drážďan a Pirny až do Čech se tak jeví jako vyobrazení poznatelných měst a obcí, vrcholů a horských pásem a jejich zasazení do území, jemuž dominují. Zároveň jsou však i přesně vypozorovanými popisy krajiny, ve kterých se vzájemně snoubí prvky nebe a vodstva, vegetace a půdy, a vytvářejí tak ucelené kompozice krásné přírody, sestavené podle zákonů barokní krajinomalby. Nemalý podíl na tom má Thieleho receptivita na různé nálady, kterým je pozorovatel vystaven v různou denní a roční dobu, za jasného i zataženého nebe, v poledne či ve večerním světle. Mlha či jen slabý opar nad vodní hladinou vytvářejí zvláštní difuzní světlo. Tím se prostor mezi jednotli-

193 Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei Nebel oder auch nur leichter Dunst über der Wasseroberfläche brechen das Licht auf diffuse Weise. Damit wird der Raum zwischen den Einzelheiten der Landschaften zum farblichen Erlebnis und gleichsam zur Darstellung eines Ganzen, einer in sich geschlossenen, zum Betrachter hin guckkastenartig geöffneten Bildwelt. Unter seinen Schülern folgten Thiele darin vor allem Johann Christian Vollerdt und Christian Wilhelm Ernst Dietrich. Vollerdt schuf innerhalb eines schmalen motivischen Spektrums Landschaften, die oft von der Elbe geprägt waren, ohne jedoch immer reale Gegenden zu schildern. Dietrichs Interessen waren hingegen breiter. Dieser sehr produktive Dresdener Hofmaler war nicht nur Landschaftsmaler, sondern auch Porträtist, Historien- und Genremaler. Seine überregionale Ausstrahlung sorgte dafür, dass seine Werke auch in Böhmen gesammelt wurden (Abb. 2). Neben Werken, die dem niederländischen wie dem italienischen Landschaftstypus huldigen, zeichnete und malte Dietrich auch einige Gegenden in seiner sächsischen Umgebung. Ruhm und Ausstrahlung dieses Künstlers waren so bedeutend und anhaltend, dass auch böhmische Künstler motivische wie stilistische Einflüsse aus seinem Schaffen aufgriffen, so die Prager Kupferstecher Anton Pucherna (Abb. 3), Josef Karl Burde oder Anton Karl Balzer, der sich an der Wiener Akademie und anschließend in Dresden u. a. bei Dietrichs Nachfolger Johann Christian Klengel ausbildete (Abb. 4), der als späterer Professor für Landschaftsmalerei an der Dresdener Kunstakademie die barocke Darstellungstradition ins 19. Jahrhundert fortführte. Ein Entdecker sächsisch-böhmischer Landschaften Adrian Zingg und seine Werkstatt Doch war es Dietrichs jüngerer Kollege Adrian Zingg, der mit seinem umfangreichen Schaffen die Landschaft entlang des Flusses in Sachsen und Böhmen (Abb. 5), aber auch im Erzgebirge und der Oberlausitz nach Thiele als Zweiter neu entdeckte. Auf ausgedehnten Reisen eroberte er sich schauend und zeichnend das Gebiet, wovon zum Beispiel sein Skizzenbuch von 1766 ein reizvolles Zeugnis abgibt. Entsprechend seiner Schulung in Bern und Paris gab er Uferszenen und den Blick hinauf zu Gipfeln und Burgen oder in Täler hinab wieder. Vzájemný prospěch Krajinomalba vými detaily krajiny stává barevným zážitkem a takřka zobrazením celku, samostatného do sebe uzavřeného obrazového světa, otevírajícího se divákovi jako při pozorování optickým kukátkem. Z žáků následovali Thieleho především Johann Christian Vollerdt a Christian Wilhelm Ernst Dietrich. Vollerdt vytvářel v rámci úzkého motivického spektra krajinné obrazy, které byly často ovlivňované Labem, aniž by však zobrazoval reálnou krajinu. Dietrichův zájem byl oproti tomu širší. Tento velmi produktivní drážďanský dvorní malíř byl nejen krajinář, ale i portrétista, malíř historických obrazů a žánrového umění. Jeho nadregionální záběr měl za následek, že jeho obrazy, kresby a lepty nacházely své milovníky i v Čechách (Obr. 2). Vedle děl, které oslavovaly nizozemský a italský typ krajiny, Dietrich kreslil a maloval i krajinu ve svém saském okolí. Sláva a všeobecné vnímání tohoto malíře byly tak významné a vytrvalé, že i čeští umělci navazovali na motivické i stylové vlivy jeho tvůrčí činnosti, jako např. pražský mědirytec Antonín Pucherna (Obr. 3), Josef Karel Burde nebo Antonín Karel Balzer, který byl na vídeňské Akademii i následně v Drážďanech mimo jiné žákem Dietrichova nástupce Johanna Christiana Klengela (Obr. 4), jenž jako pozdější profesor krajinomalby na drážďanské Akademii výtvarných umění pokračoval v barokní tradici zobrazení až do 19. století. Objevitel sasko-české krajiny Adrian Zingg a jeho dílna Po Thielem to byl Dietrichův mladší kolega Adrian Zingg, kdo svou rozsáhlou tvorbou jako druhý nově objevil krajinu podél řeky v Sasku a v Čechách (Obr. 5), ale také v Krušných horách a v Horní Lužici. Přírodu si vydobýval pozorováním a kresbami na svých rozsáhlých cestách, o čemž podává okouzlující svědectví např. jeho skicář z roku V návaznosti na svůj umělecký výcvik v Bernu a v Paříži tak ztvárňoval scenérie břehů a pohled vzhůru k vrcholům a k hradům, či dolů do údolí. Jednou nalezený úhel pohledu dokázal rozehrát v různých variacích a vytvářet ve velkém a s takovým úspěchem, že jeho mo- H H 1 Johann Alexander Thiele, Prospekt der Burg Wehlen, Öl auf Leinwand, doubliert, 104,0 x 153,0 cm, Landesamt für Denkmalpflege Sachsen, als Leihgabe im Stadtmuseum Pirna. Johann Alexander Thiele, Pohled na hrad Wehlen, olej na plátně, dublováno, 104,0 x 153,0 cm, Landesamt für Denkmalpflege Sachsen, zapůjčeno do Stadtmuseum Pirna. 2 Christian Wilhelm Ernst Dietrich, Landschaft mit Staffage, Pinsel in Schwarz und Weiß auf blauem Papier, 9,1 x 12,6 cm, Nationalgalerie Prag, Sammlung der Druckgrafik und Zeichnungen, Inv. GK Christian Wilhelm Ernst Dietrich, Krajina se strafáží, černý a bílý akvarel na modrém papíře, 9,1 x 12,6 cm, Národní galerie v Praze, Sbírka grafiky a kresby, inv. č. GK Anton Pucherna nach einem Gemälde von Christian Wilhelm Ernst Dietrich, Flusslandschaft mit Turmruine, Umrissradierung, Pinsel in Wasserfarben, 29,0 x 31,2 cm, Nationalgalerie Prag, Sammlung der Druckgrafik und Zeichnungen, Inv. R Antonín Pucherna podle Christiana Wilhelma Ernsta Dietricha, Říční krajina se zříceninou věže, kolorovaný lept, 29,0 x 31,2 cm, Národní galerie v Praze, Sbírka grafiky a kresby, inv. č. R Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei Vzájemný prospěch Krajinomalba

194 Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei Die einmal gefundenen Blickwinkel variierte und vervielfältigte er in großer Zahl und mit solchem Erfolg, dass seine Bildfindungen vielfach nachgeahmt, wieder aufgegriffen und auf diese Weise zu einer prägenden Wahrnehmung dieser Landschaften wurden. Der Künstler schuf während seiner fünfzig Jahre währenden Tätigkeit in Dresden zahllose Ansichten in einem bestimmten, vom ihm in Sachsen eingeführten Stil, der sogenannten Aberlischen Manier, benannt nach seinem Berner Lehrer Johann Ludwig Aberli. Dabei wurden die Bildelemente in reinen, in die Bildtiefe hin zarter werdenden Linien wiedergegeben und anschließend mit dem Pinsel koloriert, wie es zum Beispiel Christian Gottlob Hammer zur Meisterschaft trieb (Abb. 6). Schon mit seiner Motivwahl prägte Adrian Zingg eine große Zahl jüngerer Künstler. Unter ihnen schuf zum Beispiel Johann Sebastian Bach der Jüngere, der Enkel des berühmten Leipziger Komponisten, mehrere charakteristische Ansichten entlang der Elbe mit Königstein und Lilienstein und mit dem Schreckenstein (Abb. 7), und zwar nicht in der erwähnten Manier, sondern mit dichtgesetzten Pinseltupfen in Tusche und Wasserfarben. Noch unmittelbarer erlebbar wird Zinggs Einfluss hingegen bei Künstlern wie Carl Gottlob Ehrlich oder den Brüdern Carl August und Johann Friedrich Wizani, die jeweils eindrucksvolle Elbeansichten schufen. Mit seiner Ansicht des Prebischtores, deren Wirkung auf den Betrachter er mit künstlerischen Mitteln steigerte, erhob Christian Gottlob Hammer den berühmten Felsenbogen zum Inbegriff romantischer Landschaftsauffassung. Ehrlich lieferte mit detaillierten Pinselzeichnungen von Meißen wo er an der Porzellanmanufaktur als Zeichner angestellt war Dresden oder Pirna Vorlagen für kolorierte Umrissradierungen, in denen er die Veduten des Dresdener Hofmalers Bernardo Bellotto ins 19. Jahrhundert übertrug. Von Johann Friedrich Wizani ist eine Folge von 52 Aquarellen überliefert, in denen er den Lauf der Elbe bis zur Mündung in die Nordsee wiedergab; allerdings erst ab Bad Schandau. Doch setzten die Brüder Wizani auch eine Folge von Ansichten aus der Umgebung von Teplitz in kolorierte Umrissradierungen um, die der Dresdener Hofkupferstecher Christian Gottfried Schultze herausgab. Überhaupt bot der Kurort häufig dargestellte Motive, die als Souvenirs für Kurreisende konzipiert worden waren. Vzájemný prospěch Krajinomalba tivy byly nesčetněkrát napodobovány a znovu zachycovány, a stávaly se tak význačným způsobem vnímání této krajiny. Adrian Zingg vytvořil během svého padesátiletého působení v Drážďanech nesčetná vyobrazení ve stylu, který zavedl v Sasku, tzv. Aberliho manýře, pojmenovaném po Zinggově bernském učiteli Johannu Ludwigovi Aberlim. Obrazové prvky byly reprodukovány v čistých liniích, které se směrem do hloubky obrazu zjemňovaly a následně byly kolorovány štětcem, jak to např. mistrovsky prováděl Christian Gottlob Hammer (Obr. 6). Již volbou motivů ovlivňoval Adrian Zingg značné množství mladších umělců. Kupříkla - du Johann Sebastian Bach mladší, vnuk proslulého lipského skladatele, vytvořil několik charakteristických pohledů na Labe s pevností Königstein, plošinou Lilienstein a se Střekovem (Obr. 7), a sice ne ve zmíněném stylu, nýbrž technikou hustého nanášení tuše a vodových barev pomocí štětce. Ještě bezprostředněji hmatatelný je oproti tomu Zinggův vliv na umělce, jakými byli Carl Gottlob Ehrlich nebo bratři Carl August a Johann Friedrich Wizani, kteří vytvářeli působivé pohledy na Labe. Zobrazením Pravčické brány, jejíž účinek na pozorovatele stupňoval uměleckými prostředky, pozvedl Christian Gottlob Hammer věhlasnou skalní bránu na vzor romantického pojetí krajiny. V podobě detailních štětcových kreseb Míšně, kde byl zaměstnán jako kreslíř v manufaktuře na výrobu porcelánu, dodával Ehrlich do Drážďan nebo do Pirny předlohy pro kolorované lepty, jimiž přenášel veduty drážďanského dvorního malíře Bernarda Bellotta do 19. století. Z díla Johanna Friedricha Wizaniho se dochovala série 52 akvarelů, na kterých zachytil tok Labe až k jeho ústí do Severního moře, ovšem až od Bad Schandau. Bratři Wizaniové vytvořili také sérii vyobrazení z okolí Teplic v podobě kolorovaného leptu, které vydal drážďanský dvorní mědirytec Christian Gottfried Schultze. Toto lázeňské město celkově poskytovalo často zobrazované motivy, které byly koncipované jako suvenýry pro lázeňské hosty. H H Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei Ein Hauptmotiv der Romantik Adrian Ludwig Richters Gemälde vom Schreckenstein Eines der wichtigsten Motive war die Burgruine Schreckenstein, die schon Zingg und Bach der Jüngere dargestellt hatten. In Zinggs Nachfolge war es vor allem Adrian Ludwig Richter, der dem markanten Felsen über der Elbe in ein Denkmal setzte (Abb. 8). Seine Überfahrt am Schreckenstein ist ein Hauptwerk romantischer Landschaftsmalerei schlechthin. Erscheint die Burgruine bei Zingg und seinen Nachfolgern als ein untergeordneter, wenn auch bildbestimmender Bestandteil der Flusslandschaft, so wurde sie in Ludwig Richters Bild malerisch überhöht und verklärt: Darin bildet sie den realen wie historischen Hintergrund für das Boot mit seiner Besatzung. Der stehende Wanderer ist der Einzige, der zu ihr hinaufblickt, während der Harfner ihr den Rücken zukehrt und die übrigen Fahrgäste mit sich beschäftigt sind vom Kind, das zeit- und selbstvergessen mit dem Wasser spielt, über das Liebespaar und den in Gedanken Versunkenen bis hin zum Fährmann, der sie an das andere Ufer rudert. Lebensalter und -stationen sind hier exemplarisch personifiziert. Auch der Fluss und die Felsen mit der Ruine sind wohl erkennbar, aber dennoch überhöht zum romantisch-schicksalhaften Raum für diese Reisegesellschaft. Im Jahr 1837, als Ludwig Richter dieses Gemälde vollendete, war die romantische Landschaftsauffassung längst zur bestimmenden geworden. Die Natur als Herkunft und Hintergrund, als Auslöser von Gemütsstimmungen wie als Spiegel menschlicher Seelenzustände war nun ein Hauptgegenstand künstlerischer Bemühungen. Damit ging eine enorme Aufwertung der Gattung der Landschaftsmalerei einher; zunächst gegen akademischen Widerstand, doch schließlich sich in einen breiten Strom von Landschaftsdarstellungen in allen Techniken und Formaten ergießend. In der zweiten Hälfte bis zum Ende des 19. Jahrhunderts So prägte auch Richter eine große Schülerschar, wovon einige sich auch in Böhmen niederließen, darunter Carl Robert Croll, der ab 1844 in Prag tätig war und in den Diensten der Fürsten Lobkowicz vor allem deren Besitzungen schilderte. Zwischen 1861 Vzájemný prospěch Krajinomalba Hlavní motiv romantismu Střekov v podání Adriana Ludwiga Richtera Jeden z vůdčích motivů představovala zřícenina hradu Střekov, kterou znázorňovali již Adrian Zingg a Johann Sebastian Bach mladší. Po Zinggovi to byl především Adrian Ludwig Richter, kdo této monumentální skále nad Labem vybudoval pomník (Obr. 8). Jeho obraz Přívoz pod Střekovem je v pravém slova smyslu hlavním dílem krajinomalby období romantismu. Zatímco u Zingga a jeho následovníků se zřícenina hradu jeví jako podřízená, i když obrazově určující součást říční krajiny, je v podání Ludwiga Richtera malířsky nadhodnocená a přikrášlená: Tím vytváří reálné a historické pozadí pro loďku a jeho posádku. Stojící poutník je jediný, kdo k ní vzhlíží, zatímco harfista k ní sedí obrácen zády a ostatní cestující jsou zaměstnáni sami sebou dítě, ponořené do hry s vodou, milenecký pár i zamyšlený cestující, a konečně převozník, který vesluje na druhý břeh. Stáří a životní stanice jsou přitom příkladně personifikované. I řeku a skálu se zříceninou lze snadno rozpoznat, ale přesto jsou nadsazené vzhledem k romanticky osudovému prostoru, který zaplňuje tato společnost. Roku 1837, když Ludwig Richter tento obraz dokončil, bylo romantické vnímání krajiny již dávno vystřídáno pojetím určujícím. Příroda jako původ a pozadí, jako spouštěč stavů mysli i jako zrcadlo lidských duševních stavů teď byla hlavním objektem uměleckého úsilí. Toto bylo doprovázeno obrovským zvýšením hodnoty žánru krajinomalby; nejprve proti akademickému odporu, ale nakonec vyústěním do širokého proudu krajinného znázornění ve všech technikách a formátech. Od druhé poloviny do konce 19. století Richter tak ovlivnil velké množství žáků, z nichž se někteří usadili v Čechách, jako např. Carl Robert Croll, který od roku 1844 působil v Praze a ve službách knížat Lobkoviců znázorňoval především jejich državy. V letech 1861 až 1865 podnikl Richter spolu se svými

195 Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei Vzájemný prospěch Krajinomalba H 4 Anton Karl Balzer, Ansicht von Liliensteins in der Sächsischen Schweiz, Aquatinta, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Kupferstich- Kabinett, Inv.-Nr. A Antonín Karel Balzer, Pohled na Lilienstein v Saském Švýcarsku, akvatinta, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Kupferstich- Kabinett, inv. č. A Adrian Zingg oder Zingg-Werkstatt, Der Prebischkegel, Feder in Schwarz, Pinsel in Braun, 51,2 x 68,1 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Kupferstich-Kabinett, Inv.-Nr. C Adrian Zingg nebo Zinggova dílna, Pravčický kužel, černá perokresba, hnědý akvarel, 51,2 x 68,1 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Kupferstich- Kabinett, inv. č. C Christian Gottlob Hammer, Vue du Prebisch- Thor, dans la Suisse Saxonne, aux frontiëres de la Boheme, Umrissradierung, Pinsel in Wasserfarben, 52,5 x 73,0 cm, Stadtmuseum Pirna, Inv. VI b 58/2613. Christian Gottlob Hammer, Vue du Prebisch-Thor, dans la Suisse Saxonne, aux frontiëres de la Boheme, kolorovaný lept, 52,5 x 73,0 cm, Stadtmuseum Pirna, Inv. VI b 58/2613. H Johann Sebastian Bach der Jüngere, Das Schloss Tetschen in Böhmen, 1775, Pinsel in Braun und Graugrün, laviert, aquarelliert, über Graphit auf Bütten, 29,4 x 39,7 cm, Albertina Wien, Grafische Sammlung, Inv.-Nr Johann Sebastian Bach mladší, Děčínský zámek v Čechách, 1775, hnědý a zelenošedý akvarel, lavírováno, přes grafit na ručním papíře, 29,4 x 39,7 cm, Albertina Wien, Grafi sche Sammlung, inv. č Adrian Ludwig Richter, Die Überfahrt am Schreckenstein, 1837, Öl auf Leinwand, 116,5 x 156,5 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Galerie Neue Meister, Gal.-Nr Adrian Ludwig Richter, Přívoz pod Střekovem, 1837, olej na plátně, 116,5 x 156,5 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Galerie Neue Meister, Gal.-Nr Eduard Leonhardi, Fernsicht ins Böhmerland, 1885, Öl auf Leinwand, 200 x 280 cm, Dresden, Leonhardi- Museum, Inv.-Nr. LM 1997/24. Eduard Leonhardi, Pohled do české krajiny, 1885, olej na plátně, 200 x 280 cm, Dresden, Leonhardi- Museum, inv. č. LM 1997/24. Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei Vzájemný prospěch Krajinomalba

196 Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei und 1865 unternahm Richter Wanderreisen durch Nordböhmen zusammen mit seinen untereinander befreundeten Schülern Franz Albert Venus, Victor Paul Mohn, Adolf Thomas und Carl Wilhelm Müller. Einer der späten und zu seiner Zeit sehr erfolgreichen Schüler war Eduard Leonhardi. Vermutlich dem Zeitgeist der Gründerzeit geschuldet, steigerte dieser seine Naturansichten eindrucksvoll ins Große. In dem von ihm gestifteten Leonhardi-Museum in Dresden ist unter dem Titel Fernsicht ins Böhmerland ein Gemälde aus dem Jahr 1885 zu sehen (Abb. 9). Mit Felsen und Felsentor, wilder Vegetation im Vordergrund und dem Fernblick über die wellengleich hintereinander im Nebel erscheinenden Gipfel Böhmens unter tiefblauem Himmel weist es alle Attraktionen dieses Landstrichs wie der Malereigattung überhaupt auf. Damit ist dieser Künstler ein später Vertreter der großen Tradition sächsischböhmischer Landschaftsmalerei. Der Höhepunkt: die Dresdener Frühromantik um Caspar David Friedrich Ihren Höhepunkt fand die romantische Darstellung sächsischer und böhmischer Landschaften hingegen schon früher, in geringeren äußeren Dimensionen und in stilleren Werken, die allerdings an Zeitlosigkeit, Dichte und auch Intensität bis heute nichts eingebüßt haben. Noch vor Ludwig Richter war es der aus dem norddeutschen Greifswald stammende Caspar David Friedrich, der seit 1799 in Dresden wirkte und der mit seiner eigenständigen Natur- und Kunstauffassung die Landschaftsmalerei der Dresdener Frühromantik bestimmte. Außer ihm waren auch seine Malerfreunde Carl Gustav Carus und Johan Christian Clausen Dahl in Böhmen unterwegs, um zum Beispiel den Blick zum Milleschauer künstlerisch wiederzugeben. In einem seiner schönsten Gemälde aus dem Jahr 1808 stellte Friedrich ebenfalls diesen Gipfel dar (Abb. 10). Es wurde 1921 aus dem Besitz der Familie von Thun-Hohenstein auf Schloss Tetschen/ Děčín für Dresden erworben, zusammen mit dem berühmten Tetschener Altar, der heute gleichfalls im Dresdener Albertinum zu bewundern ist (Caspar David Friedrich, Das Kreuz im Gebirge [Tetschener Altar], 1807/87, Staatliche Kunstsammlungen, Dresden, Galerie Neue Meister). Mit der Darstellung eines Kruzifixes im Gebirge überschritt der Künstler Vzájemný prospěch Krajinomalba navzájem spřátelenými následovníky Franzem Albertem Venusem, Victorem Paulem Mohnem, Adolfem Thomasem a Carlem Wilhelmem Müllerem cestu po severních Čechách. Jeden z pozdějších a svého času velmi úspěšných žáků byl Eduard Leonhardi. Ten zřejmě následkem ducha gründerského období povznášel svá vyobrazení přírody do působivých výšin. V drážďanském muzeu, které Leonhardi založil, je pod názvem Pohled do Čech k vidění obraz z roku 1885 (Obr. 9). Zobrazením skály a skalní brány, divoké vegetace v popředí a výhledu do dálky přes české vlny vrcholků, jevící se za sebou v mlze pod tmavomodrým nebem, vykazuje jeho dílo veškeré poutavé rysy této krajiny i malířství vůbec. Tím Eduardu Leonhardimu náleží postavení pozdního reprezentanta velké tradice sasko-českého krajinářství. Vrchol: drážďanský raný romantismus kolem Caspara Davida Friedricha Romantické vyobrazení saské a české krajiny vyvrcholilo však již dříve, a to v menších vnějších rozměrech a v klidnějších pracích, které svou nadčasovost, hutnost a intenzitu ovšem neztratily ani dodnes. Ještě před Ludwigem Richterem to byl Caspar David Friedrich ze severního Německa, který od roku 1799 působil v Drážďanech a svým svébytným pojetím přírody a umění určoval krajinomalbu drážďanského raného romantismu. V Čechách působili také jeho malířští přátelé Carl Gustav Carus a Johan Christian Clausen Dahl, kromě jiného s cílem umělecky ztvárnit pohled na Milešovku. Friedrich tento vrchol znázornil také, a sice v podobě jednoho ze svých nejkrásnějších vyobrazení z roku 1808 (Obr. 10). Obraz byl získán pro Drážďany roku 1921 z vlastnictví rodiny Thun-Hohensteinů z děčínského zámku, společně s proslulým Děčínským oltářem, který dnes můžeme rovněž obdivovat v drážďanském Albertinu (Caspar David Friedrich, Kříž v horách [Děčínský oltář], 1807/87, Státní umělecké sbírky, Drážďany, Galerie nových mistrů). Znázorněním krucifixu v horách umělec překročil hranici žánru H H Caspar David Friedrich, Böhmische Landschaft mit dem Milleschauer, 1808, Öl auf Leinwand, 70 x 104 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Galerie Neue Meister, Gal.-Nr E. Caspar David Friedrich, Česká krajina s Milešovkou, 1808, olej na plátně, 70 x 104 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Galerie Neue Meister, Gal.-Nr E. Zweckgemeinschaft Landschaftsmalerei die Gattungsgrenze zwischen Landschafts- und Sakralmalerei, was eine große Kontroverse auslöste. In seiner Böhmischen Landschaft mit dem Milleschauer bleibt er hingegen bei der Naturdarstellung. Leichter Frühnebel rückt die Gebirgssilhouette in schwebende Ferne, während ein Weg vorn den Wanderer direkt in die Tiefe der dargestellten Bildwelt einzuladen scheint. Dabei ist nicht nur ein Gipfel zu sehen, wie der Titel vermuten lässt, sondern links ist der Kletschen erhöht und zugespitzt, sodass sich das Bild zweier Bruderberge ergibt, die Erdreich und Himmelsraum, Physisches und Metaphysisches miteinander verbinden. 10 Vzájemný prospěch Krajinomalba mezi krajinomalbou a sakrální malbou, což vyvolalo velkou kontroverzi. Obrazem Česká krajina s Milešovkou naopak zůstává u ztvárnění přírody. Lehký ranní opar posouvá horskou siluetu do plynoucí dálky, zatímco cesta v popředí vybízí poutníka přímo do hlubiny zpodobněného světa. Přitom je vidět nejen vrchol, jak naznačuje název, nýbrž vlevo se tyčí vyvýšená a zašpičatěná Kletečná, čímž se ukazuje obraz dvou sesterských hor, které spojují zemi a nebesa stejně jako fyzický a metafyzický svět. Literatur/Literatura: Canz 1988; Fröhlich 2002; Fröhlich-Schauseil/ Misterek 2017; Kuhlmann-Hodick/Schnitzer/ von Waldkirch 2012; Marx 2002; Neidhardt 1976; Richter 2013; Schniewind-Michel 2012; Spitzer/Bischoff 2002; Steinová 1999

197 Markéta Dlábková Josef Mánes und seine Reise nach Dresden Josef Mánes a jeho Cesta do Drážďan Im Jahr 1842 machte sich Josef Mánes mit seiner Schwester Amalie auf eine mehrtägige Reise nach Dresden auf, die er in einem heute in der Nationalgalerie Prag befindlichen Zyklus von acht Zeichnungen festgehalten hat. Die einzelnen Blätter enthalten stets mehrere Szenen von der Elbfahrt per Schiff und der Übernachtung in Tetschen/Děčín über Eindrücke vom Straßenleben in Dresden, Szenen aus der Dresdner Galerie bis zur Rückreise mit dem Schiff, dem zweiten Halt in Tetschen bis zur Rückkehr nach Prag, wobei die genaue Blattfolge bislang ungeklärt ist (Abb. 1 und 2). Bildnerisch handelt es sich um Miniaturen, die in der für das Frühwerk von Mánes typischen Sorgfalt ausgeführt wurden. Einen ähnlichen Charakter weisen z. B. die Zeichnungsserie Ausflug zur Hasenburg (Nationalgalerie Prag, K 14437) oder die allegorisierende, intim gestimmte Zeichnung Erinnerungen (Nationalgalerie Prag, K 14717) auf. Diese Werke spiegeln sowohl mit ihrem Kammerkunstformat und der detaillierten Darstellung von Gegenständen und Landschaft, als auch mit der genrehaften Erfassung der Gestalten und im Fall der Erinnerungen auch durch die Verwendung von Pflanzenwerk-Blendrahmen den Einfluss der Zeichenkunst des Biedermeier und der Spätromantik. Die Strecke zwischen Prag und Dresden war ziemlich beliebt. In den 1820er Jahren hat beispielsweise Mánes erster Lehrer František Tkadlík eine Schiffsreise auf der Elbe unternommen und diese in einem seiner Skizzenbücher festgehalten (Nationalgalerie Prag, K 1654b). Diese Zeichnungen sind vor allem der Landschaft gewidmet. Darin dominieren Studien der Flussufer mit den Silhouetten von Burgen und Felsen, später kamen Gebäudedetails und Segelschiffmotive hinzu. In Mánes Zyklus spielt die Landschaft eher eine marginale Rolle. Der Künstler hat vor allem den Reisevorgang festgehalten, die Situation der Passagiere an Bord, Begegnungen oder touristische Ansichten städtischer Gassen. Aber weder Tkadlík noch Mánes haben die Burg Schreckenstein/Střekov, Roku 1842 se Josef Mánes se sestrou Amálií vydal na několikadenní cestu do Drážďan, kterou zaznamenal v cyklu osmi kreseb, uchovaném ve sbírce Národní galerie v Praze. Jednotlivé listy obsahují vždy několik výjevů od cesty lodí po Labi, přes nocleh v Děčíně a další nalodění, záběry na pouliční život v Drážďanech, výjevy z drážďanské galerie, až po cestu zpět lodí, druhou zastávku v Děčíně a návrat do Prahy (přesné pořadí listů dosud zůstává otázkou) (Obr. 1 a 2). Po výtvarné stránce se jedná o drobnopisné výjevy, podané s pečlivostí typickou pro Mánesovy rané práce. Podobný charakter má např. soubor kreseb Výlet na Hazmburk (NG, K 14437) nebo alegori zující, osobně laděná kresba Vzpomínky (NG, K 14717). Tato díla odrážejí vliv biedermeierské a pozdně romantické kresby jak svým komorním formátem a detailním podáním předmětů i krajiny, tak i žánrovým uchopením figur, a v případě Vzpomínek také užitím rostlinných předělů. Trasa mezi Prahou a Drážďany patřila k velmi oblíbeným. Ve dvacátých letech 19. století se po Labi plavil například Mánesův první učitel František Tkadlík, který cestu zaznamenal v jednom ze svých náčrtníků. Tyto kresby se věnují především krajině. Dominují jim studie říčních břehů se siluetami hradů a skalisek, později se přidávají i detaily budov a motivy plachetnic. Na Mánesově cyklu hraje krajina spíše okrajovou roli. Umělec zachycuje především proces cestování, peripetie pasažérů na palubě lodi, vzájemná setkávání či ryze turistické pohledy do městských ulic. Tkadlík ani Mánes nevynechají dominantu labské cesty, hrad Střekov. Zatímco Tkadlík však využívá výrazné hradní siluety jako pozadí romantizujícího výjevu s malebnou skupinkou na loďce, jež připomene ikonické dílo Ludwiga Richtera Přívoz pod Střekovem (1837) (Obr. 3), Mánes pojímá H 1/2 391 H Zweckgemeinschaft Josef Mánes die Dominante der Elbfahrt, in ihren Schilderungen ausgelassen. Während Tkadlík jedoch die markante Burgsilhouette als Hintergrund einer romantisch angelegten Szene mit einer malerischen Gruppe in einem Boot verwendete, die an das ikonische Werk Ludwig Richters Die Überfahrt am Schreckenstein (1837) erinnert (Abb. 3), erfasste Mánes die Begegnung mit der monumentalen Burganlage in einer zweiteiligen Folge von pointierten Stegreifszenen. Auf einem Bild kommt ein Mann in die Kajüte gestürzt und fordert die anderen Reisenden auf, schnell die Burg anzuschauen (mit der Bildunterschrift geschwind, Schreckenstein). Auf dem folgenden Bild sieht man das Ruderschiff mit den Fahrgästen, die von Deck aus das Burgmassiv bewundern, das traditionswidrig und unromantisch frontal unmittelbar in der Kompositionsmitte aufragt. Auch weitere Szenen haben einen primären Genrebildcharakter. Auf Innenansichten erblickt man den Nachhall der biedermeierlichen Vorliebe für häusliche Intimität; Kontrapunkt sind Bilder von der Dampferfahrt, die die zeitgenössische Faszination für technische Neuheiten verraten. Auch die für Mánes typische humorvolle Selbst ironie hat hier ihren Platz. Eine romantische Ruhepause am Flussufer wird von einem auffliegenden Gänseschwarm gestört, wobei eines der Tiere seine Losung auf das sitzende Paar fallen lässt. Hinsichtlich der Informationen über Mánes Reiseziel dürfte wohl das fünfte, in die Dresdener Galerie situierte Blatt das aussagekräftigste sein, das allerdings als einziges in einer kaum entzifferbaren Bleistift - skizze verblieben ist. Bemerkenswert ist zudem die Szene mit dem Tetschener Altar von Caspar David Friedrich (1808), der damals im Schloss Tetschen zu sehen war. Das seiner Zeit provokative Bild hat Mánes wiederum auf eine im Wesentlichen narrative Weise festgehalten, in der er die Bildwirkung auf die Betrachter betonte. Mánes hielt das Friedrich-Gemälde etwas ungenau fest, was dafür spricht, dass die Zeichnungen erst nach der Rückkehr in Prag aus dem Gedächtnis angefertigt wurden. Mit der Dresdenreise hängt auch Mánes humorvolle Paraphrase der Sixtinischen Madonna von Raffael zusammen, die jedoch erst aus den 1850er Jahren stammt (Madonna mit Brille, Nationalgalerie Prag, K 15784/71). Die Reise nach Dresden ist eine Art illustriertes Tagebuch, hebt sich jedoch mit ihrem humorigen Abstand, narrativen Charakter und der finalisierten Vzájemný prospěch Josef Mánes setkání s hradním velikánem jako sérii skečů. Na jednom obrázku vbíhá do kajuty muž vybízející ostatní, aby se šli rychle podívat (s přípisem geschwind Schreckenstein/ rychle, Střekov), na následujícím již vidíme veslařskou loď s cestujícími, obdivujícími z paluby hradní masiv, který je podán netradičně a neromanticky z frontálního pohledu přímo na středu kompozice. Primárně žánrový charakter mají i další výjevy. V pohledech do interiérů vidíme ozvuk biedermeierské záliby v domácí intimitě; jejich kontrapunktem jsou výjevy z cesty parníkem, které prozrazují dobové okouzlení technickými novinkami. Místo zde má i Mánesův sebeironický humor. Romantické posezení na břehu řeky naruší vzlétnuvší hejno hus, z nichž jedna právě kálí na sedící dvojici. Z hlediska informací o cíli Mánesovy cesty by měl nejvýmluvnější hodnotu list pátý, situovaný do drážďanské galerie, který však jako jediný zůstal pouze v málo čitelném tužkovém náčrtu. Za pozornost pak stojí také výjev s Děčínským oltářem Caspara Davida Friedricha (1808), který byl tehdy k vidění v děčínském zámku. Ve své době provokativní dílo Mánes zaznamenal opět v podstatě narativním způsobem, v němž zdůrazňuje působení obrazu na diváky. Friedrichovu malbu přitom Mánes zachytil poněkud nepřesně, což svědčí o tom, že kresby vznikaly až na základě jeho vzpomínek po návratu do Prahy. S drážďanskou cestou volně souvisí i Mánesova humorná parafráze Raffaelovy Sixtinské madony, která však pochází až z padesátých let (Madona s brýlemi, NG, K 15784/71). Cesta do Drážďan je v podstatě jakýmsi ilustrovaným deníkem, svou humornou nadsázkou, narativním charakterem a finalizovanou výtvarnou formou se však liší od běžných cestovních záznamů. Cyklus se řadí k dílům, vznikajícím pro soukromou prezentaci v kruhu přátel, zároveň však připomíná tvorbu pro ilustrovaná periodika. Typická pro tento formát kresby je jeho protokomiksová forma vyprávění. V Mánesově okruhu se tento typ vyskytuje zejména v pracích pro tzv. Svatolukášskou knihu, privátní album kreseb stolní společnosti Lorenzovy kavárny, do níž kolem poloviny 19. století patřili vedle

198 Zweckgemeinschaft Josef Mánes bildnerischen Form von den geläufigen Reisetagebüchern ab. Dieser Zyklus kommt Werken nahe, die für eine Privatpräsentation im Freundeskreis entstanden sind und ähnelt zudem Vorlagen für illustrierte Periodika. Typisch für dieses Zeichnungsformat ist seine Erzählform im Sinn eines Protocomics in Mánes Umkreis tritt dieser Typ insbesondere in den Arbeiten für das St. Lukasbuch auf, ein privates Zeichenalbum der Tischgesellschaft im Prager Kaffeehaus Lorenz, zu welcher um die Mitte des 19. Jahrhunderts neben den Gebrüdern Mánes auch Karel Purkyně oder Bedřich Havránek gehörten. In ähnlichem Geist hat Josef Mánes auch den Zeichenzyklus Quidos Erholungsreise (1848) geschaffen, der mit Humor die Leiden seines Bruders auf dessen Münchenreise darstellt. Dieses Werk ist aber erst nach Josefs eigenen Münchner Erfahrungen entstanden. Sein drei - jäh riger Aufenthalt in der bayerischen Metropole ( ) hat seinen malerischen Ausdruck erheblich verändert; an die Stelle miniaturhaft detailreicher Zeichnungen trat eine schwungvoll gelöste Form, die im kleinen Maßstab monumental wirkt. Erst damals entpuppte sie Josef Mánes als eine der bedeutendsten Persönlichkeiten der böhmischen Kunst des 19. Jahrhunderts. Den Zyklus Die Reise nach Dresden kann man als Produkt eines bestimmten Umkreises im Frühwerk von Josef Mánes ansprechen, das allerdings nicht typisch für sein Werk insgesamt ist. Das erwähnte Desinteresse an der Landschaft in Rahmen der Reisebeschreibung spiegelt keineswegs wider, in welchem Maß Landschaft und Natur für Mánes von Bedeutung waren. Denn gerade in seiner Haltung zur Landschaft zeigt sich am stärksten der Einfluss, den die in der Reise nach Dresden so augenfällig parodierte Kunst der Romantik auf ihn hatte. Neben Mánes, dem ironischen Beobachter, wurde in jener Zeit auch Mánes als Erzähler großer Geschichten geboren. Vzájemný prospěch Josef Mánes bratří Mánesů např. Karel Purkyně či Bedřich Havránek. V podobném duchu vytvořil Josef Mánes také kresebný cyklus Quidova cesta na zotavenou (1848), pojednávající s humorem útrapy jeho bratra při cestě do Mnichova. Toto dílo však vzniká až po Josefově vlastní mnichovské zkušenosti. Tříletý pobyt (v letech 1844 až 1847) v bavorské metropoli výrazně změnil jeho výtvarný výraz; místo drobnopisných kreseb plných detailů nastoupila velkorysá uvolněná forma, která i v malém měřítku působí monumentálně. Teprve tehdy se v podstatě rodí Josef Mánes jakožto jedna z nejvýznamnějších osobností českého umění 19. století. Cyklus Cesta do Drážďan tak můžeme charakterizovat jako produkt jednoho okruhu rané tvorby Josefa Mánesa, který však zároveň není typický pro jeho dílo jako takové. Zmíněný nezájem o krajinu v rámci popisu cesty zcela jistě neodráží to, do jaké míry byla krajina a příroda pro Mánesa důležitá. Právě v přístupu ke krajině se nejvíce projevuje vliv, jaký na něj mělo umění romantismu, který přitom v Cestě do Drážďan tak okatě paroduje. Vedle Mánesa ironického pozorovatele se již v této době rodí i Mánes jako vypravěč velkých příběhů. Literatur/Literatura: Dlábková/Machalíková 2017; Reitharová 1972; Volavková 1981 H H Josef Mánes. Aus dem Zyklus Die Reise nach Dresden Blatt I. Auf dem Ruderschiff (1. und 2. In der Kajüte des Ruderschiffs, 3. Ruderschiff unter dem Schreckenstein, 4. Landgang, 5. Abendlicher Weg ins Dorf), (1842). Feder, Tusche, Pinsel, Papier, 390 x 267 mm. Josef Mánes. Z cyklu Cesta do Drážďan list I. Na veslařské lodi (1. a 2. V kajutě veslařské lodi, 3. Veslařská loď pod Střekovem, 4. Výstup na břeh, 5. Večerní cesta do vesnice, (1842). Pero, tuš, štětec, papír, 390 x 267 mm. 2 Josef Mánes. Aus dem Zyklus Die Reise nach Dresden Blatt VI. Station in Tetschen auf der Rückreise (1. Im Theater, 2. Vor Friedrichs Tetschener Altarbild, 3. Josef und Amalie am Elbufer, 4. Zeichnen im Wald, 5. Vor dem Bild an der Gartenpforte zum Tetschener Schloss, 6. Abschied vor Besteigen des Dampfschiffs Königin Maria), (1842). Feder, Tusche, Lavierung, Papier, 389 x 270 mm. Josef Mánes. Z cyklu Cesta do Drážďan list VI. Zastávka na zpáteční cestě v Děčíně (1. V divadle, 2. Před obrazem Friedrichova Děčínského oltáře, 3. Josef a Amálie na břehu řeky, 4. Kreslení v lese, 5. Před obrazem u zahradních dveří děčínského zámku, 6. Loučení před vstupem na parník Königin Maria), (1842). Pero, tuš, lavírováno, papír, 389 x 270 mm. Zweckgemeinschaft Josef Mánes 3 František Tkadlík. Boot unterhalb des Schreckensteins, Blatt aus Skizzenbuch D, ( ). Bleistift, Papier, 124 x 193 mm. František Tkadlík. Loďka pod Střekovem, list z náčrtníku D, ( ). Tužka, papír, 124 x 193 mm. 3 Vzájemný prospěch Josef Mánes 1 2

199 Andreas Martin Schifffahrt auf der Elbe lebendige Kultur zwischen Sachsen und Böhmen Lodní doprava na Labi čilá kulturní výměna mezi Saskem a Čechami Bis in das 19. Jahrhundert war die Schifffahrt auf der Elbe durch viele Regeln stark eingeschränkt. Von den flussaufwärts fahrenden Schiffen mussten die Waren in Pirna entladen und zunächst der städtischen Bevölkerung drei Tage angeboten werden. In Richtung Böhmen gab es von hier aus nur den Weg über die Höhen des Osterzgebirges, sollten die Handelsgüter weiter nach Österreich gebracht werden. Ausschließlich böhmische Schiffe, die mit Naturprodukten, wie Obst, beladen waren, und Holzflöße hatten das Recht zur Passage der sächsischböhmischen Grenze auf dem Fluss. Wiener Kongress und Elbschifffahrtsakte Mit den Verfügungen, die Flussschiffahrt betreffend der 1815 verabschiedeten Wiener Kongressakte wurden die bis dato bestehenden Regelungen abgeschafft und die größten Hindernisse für die Freiheit der Schifffahrt auf der Elbe beseitigt. Mit diesen Verfügungen war der Rahmen vorgegeben, in dem alle Elbanliegerstaaten ein gemeinsames Regelwerk für die Elbschifffahrt zu erarbeiten hatten wurde es als Elbschifffahrtsakte in Dresden- Pillnitz verabschiedet und zur Grundlage der sich kontinuierlich entfaltenden Warenströme auf dem Fluss (Abb. 1). In der Folge entwickelte sich das Transportwesen auf dem Fluss rasant. Auch die Ausschiffungsplätze in Aussig/Ústí nad labem und Dresden mussten immer wieder erweitert werden. Sächsische und böhmische Dampfschiffe faszinieren beiderseits der Grenze Seit den 1830er Jahren, als die Dampfschifffahrt zu einem wichtigen Thema in der Gesellschaft geworden war, gab es einige Vorhaben, die neue Antriebstechnik auf dem Oberlauf der Elbe zu etablieren. Až do 19. století byla lodní doprava na Labi silně omezena velkým množstvím pravidel. Lodě plující proti proudu řeky musely v Pirně vyložit zboží a povinně po tři dny je nabízet nejprve tamějšímu městskému obyvatelstvu. Směrem do Čech, v případě že mělo být zboží dopraveno dále do Rakouska, odtud vedla pouze jedna cesta, a to přes vrcholy východní části Krušných hor. Výhradně české lodě naložené přírodními produkty, např. ovocem, a vory měly právo překonat sasko-českou hranici po řece. Vídeňský kongres a Labská plavební akta Ustanovení týkající se lodní dopravy schválená v roce 1815 v kongresových aktech zrušila do té doby platné regulace, a tak odstranila největší překážky svobodné plavby lodí po Labi. Tato ustanovení tvořila rámec, v němž měly všechny státy ležící na Labi vypracovat společná pravidla plavby po této řece. Soubor předpisů byl roku 1821 schválen v drážďanském Pillnitzu jako Labská plavební akta a stal se základem průběžně se rozvíjející dopravy zboží (Obr. 1). Následně se přeprava zboží po řece prudce rozvíjela. Bylo také nutné více rozšiřovat vykládací přístavy v Ústí nad Labem a v Drážďanech. Saské a české parníky vyvolávaly úžas na obou stranách hranice Od třicátých let 19. století, kdy se paroplavba stala důležitým tématem ve společnosti, se vynořilo několik záměrů etablovat nový způsob pohonu také na horním toku Labe. H H Zweckgemeinschaft Schifffahrt auf der Elbe 1835 hatte Heinrich Wilhelm Calberla, Besitzer einer Zuckersiederei in Dresden, das erste Dampfschiff auf der Elbe oberhalb von Magdeburg im Einsatz. Es brachte eine Ladung Rohzucker und zwei Kähne im Schlepp von Hamburg nach Dresden und deutete mit dieser legendären Fahrt die Zukunft der Schifffahrt auf der Elbe an stellte Calberla den Betrieb des mit einem Heckschaufelrad ausgerüsteten Dampfers ein. In Folge der Gründung der sächsisch-böhmischen Schifffahrtsgesellschaft 1836 in Dresden und der Erteilung des Dampfschifffahrts-Privilegs für die Moldau und den böhmischen Abschnitt der Elbe durch den österreichischen Kaiser Ferdinand I. an den englischen Unternehmer John Andrews im Jahr 1839 wurde vor allem die Personendampfschifffahrt auf den sächsisch-böhmischen Abschnitten der Elbe Realität. Für den Warentransport waren die neu entwickelten Dampfschiffe allerdings immer noch nicht geeignet, da ihre Tragfähigkeit zu einem großen Teil bereits durch die verwendeten Niederdruckdampfmaschinen ausgelastet war. Der Dampfer Bohemia, vom Engländer Joseph John Ruston in Karlín/Karolinenthal entwickelt, hatte am 1. Mai 1841 seinen Stapellauf. Die Probefahrt führte am 26. Mai 1841 von Obříství/Oberschistwi, oberhalb von Melnik/Mělník, nach Dresden. Für die Strecke von rund 155 Kilometern benötigte das Schiff weniger als zwölf Stunden. Eine Fahrt auf der Moldau, von Prag ausgehend, wäre nur bei höherem Wasserstand möglich gewesen. So war auch künftig für die Schiffsreise von Dresden nach Prag eine Unterbrechung in Oberschistwi die Regel und das obere Stockwerk des Schlosses für die Unterbringung der Reisenden vorgesehen. Die Weiterfahrt nach Prag erfolgte dann mit Kutschen. Die erste Fahrt der Bohemia wurde auch in Sachsen mit großem Interesse aufgenommen. Der österreichische und der britische Botschafter am sächsischen Hof waren als Passagiere an Bord, als das Schiff am 2. Mai 1841 von Dresden wieder flussaufwärts fuhr. In Pillnitz wurde ein längerer Halt eingelegt, weil die Familie des sächsischen Thronfolgers Prinz Johann dieses maschinengetriebene Fahrzeug anschauen wollte. Der Linienverkehr begann am 12. Juni Zweimal in jeder Woche fuhr die Bohemia von Oberschistwi nach Dresden und zurück nahm Andrews ein zweites Dampfschiff, die in Oberschistwi gebaute Germania in Betrieb. Nach Andrews Tod übernahm John Joseph Vzájemný prospěch Lodní doprava na Labi V roce 1835 Heinrich Wilhelm Calberla, majitel cukrovaru v Drážďanech, poprvé nasadil na Labi v úseku nad Magdeburkem do provozu paroloď. Parník přivezl náklad surového cukru a vlekl za sebou dva čluny z Hamburku do Drážďan. Touto legendární plavbou vytyčil budoucnost lodní dopravy na Labi. Roku 1837 Calberla provoz parníku vybaveného jedním kolesem na zádi zastavil. S ohledem na založení sasko-české plavební společnosti roku 1836 v Drážďanech a také vzhledem k faktu, že rakouský císař Ferdinand I. v roce 1839 udělil privilegium provozování paroplavby pro Vltavu a českou část Labe anglickému podnikateli Johnu Andrewsovi, realizovala se na sasko-českých úsecích Labe především paroplavba zaměřená na osobní přepravu. Nově vyvinuté parolodě totiž ještě nebyly vhodné pro transport zboží, neboť jejich nosnost byla už z větší části vytížená používanými nízkotlakými parními stroji. Parník Bohemia, který zkonstruoval Angličan Joseph John Ruston v Karlíně, byl spuštěn na vodu 1. května Zkušební plavba odstartovala 26. května 1841 z Obříství nad Mělníkem a vedla do Drážďan. Na trasu dlouhou přibližně 155 kilometrů potřebovala paroloď necelých dvanáct hodin. Plavba po Vltavě z Prahy by totiž byla možná pouze při vyšším stavu vody. Proto i v budoucnu byla cesta lodí z Drážďan do Prahy zpravidla přerušena v Obříství, kde byly v patře místního zámku zřízeny pokoje pro cestující. Cesta do Prahy pak pokračovala kočáry. První plavba Bohemie byla i v Sasku přijata s velkým zájmem. Když loď druhého dne pokračovala z Drážďan proti proudu řeky, cestovali na palubě jako pasažéři také velvyslanci Rakouska a Británie působící u saského dvora. V Pillnitzu byla udělána delší zastávka, protože tuto strojově poháněnou loď si chtěla prohlédnout rodina saského následníka trůnu prince Jana. Linková doprava byla zahájena 12. června Bohemia plula dvakrát týdně z Obříství do Drážďan a zpět. Roku 1846 uvedl Andrews do provozu druhý parník, v Obříství postavenou paroloď Germania. Po Andrewsově smrti převzal obchodní společnost John Joseph Ruston a zakoupil v Drážďanech postavenou Saxonii, kterou přejmenoval na Constitution.

200 Zweckgemeinschaft Schifffahrt auf der Elbe 3 [ 232 ] Vzájemný prospěch Lodní doprava na Labi 1 2 [ 229 ] H 1 Adrian Zingg, Schloss Pillnitz bei Dresden, Umrissradierung, um 1810 (Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Kartensammlung B7780). Im Schloss Pillnitz bei Dresden versammelte sich von 1819 bis 1821 die Kommission aus Beauftragten aller zehn Elbanrainerstaaten zu insgesamt 44 Konferenzen, um die Elbschifffahrtakte zu erarbeiten. Adrian Zingg, Zámek Pillnitz u Drážďan, čárový lept, okolo 1810 (Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Kartensammlung B7780). Ná zámku Pillnitz u Drážďan se sešla mezi lety 1819 a 1821 komise složená ze zástupců všech deseti států ležících na Labi k celkem 44 jednáním, aby vypracovala Labská plavební akta. 2 Königin Maria erstes Dampfschiff der sächsisch-böhmischen Schifffahrtsgesellschaft, die ihren Sitz in Dresden hatte, Modell 1967, M 1: x 23 x 32 cm. Königin Maria první parník Sasko-české plavební společnosti se sídlem v Drážďanech, model 1967, M 1: x 25 x 32 cm. 3 Panorama der Elbe und ihrer nächsten Umgebungen, von Außig bis Strehla (Ausschnitt), gezeichnet und gestochen von C. Beichling, Kupferstich, 172 x 23,8 cm. Panorama Labe a jeho nejbližšího okolí od Ústí nad Labem po Strehla (výřez), kresba a rytina C. Beichling, mědirytina, 172 x 23,8 cm. 394 H Zweckgemeinschaft Schifffahrt auf der Elbe Ruston das Geschäft und erwarb als drittes Schiff die in Dresden gebaute Saxonia, der er den Namen Constitution gab. Nur wenige Jahre konnte er der Konkurrenz Stand halten. Bereits 1851 stellte Ruston den Betrieb ein und verkaufte die Schiffe an die sächsisch-böhmische Schifffahrtsgesellschaft. Die Raddampfer der Gesellschaft, die ihren Sitz in Dresden hatte und bereits seit 1837 die als Güterschiffe konzipierten Dampfer Königin Maria (Abb. 2) und Prinz Albert und ab 1838 das Dampfschiff Dresden unterhielt, verkehrten zunächst nur bis Tetschen/ Děčín beziehungsweise Leitmeritz/Litoměřice und stellten so in den ersten Jahren für Andrews kaum eine Konkurrenz dar. Doch bereits 1846 waren diese ersten drei Schiffskörper verschrottet und durch neue ersetzt, mit deren Schnelligkeit sich auch die Reichweite vergrößerte. Mit dem Ankauf der drei Schiffe von Ruston war die sächsisch-böhmische Gesellschaft konkurrenzlos und verfügte 1851 über sieben Dampfschiffe. Die Landschaft an der Elbe ist ein wichtiges Ziel der Schiffsreisenden Bereits an der Wende zum 19. Jahrhundert war das an der Elbe liegende Grenzgebiet zwischen Böhmen und Sachsen zu einem wichtigen Ziel für den sich langsam herausbildenden Tourismus geworden (Abb. 3) beschrieb Johann Gottlieb Wiemann in seinem Führer auf der Reise im Elbthale den Fluss als Kern dieser Landschaft. Auf der zu diesem Band gehörigen topografischen Karte, eine der frühen touristischen Landschaftsdarstellungen, war die politische Grenze zwischen Böhmen und Sachsen schon ohne Bedeutung. Mit dem Aufschwung der Dampfschifffahrt in 1830er und 1840er Jahren und dem Anschluss der Region an das Netz der Eisenbahnen (1848 von Dresden bis Pirna, 1851 bis Bodenbach) fanden immer mehr Reisende den Weg in das Gebiet, das als sächsisch-böhmische Schweiz für die Passagierschifffahrt bis heute von besonderer Bedeutung geblieben ist. 1915, auf dem Höhepunkt ihrer Leistungsfähigkeit, betrieb die Gesellschaft, die ab 1867 als Sächsisch-Böhmische Dampfschiffs-Gesellschaft firmierte, 34 Schiffe, die Jahr für Jahr viele Tausende Reisende zwischen Riesa und Leitmeritz transportierten. Später wurde die Fahrstrecke noch bis Dessau ausgedehnt. Die Bedeutung der Personenschifffahrt auf der Elbe ging bis weit in das 20. Jahrhundert aber deutlich über Vzájemný prospěch Lodní doprava na Labi Konkurenci však dokázal odolávat jen několik let. Již v roce 1851 ukončil provoz a prodal lodě Sasko-české plavební společnosti. Kolesové parníky společnosti, která měla sídlo v Drážďanech a už od roku 1837 provozovala parníky Königin Maria (Obr. 2) a Prinz Albert koncipované jako nákladní lodě, k nimž roku 1838 přibyl parník Dresden, nejprve pluly jen do Děčína, případně do Litoměřic. V prvních letech proto nepředstavovaly pro Andrewse téměř žádné soupeře. Avšak v roce 1846 byly tyto tři lodě sešrotovány a nahrazeny novými, jejichž rychlost umožnila i větší dosah. Po získání tří lodí od Rustona byla Sasko-česká společnost bezkonkurenční a v roce 1851 provozovala sedm parníků. Labská krajina je důležitým cílem lodních pasažérů Již na přelomu 19. století se pohraniční oblast na Labi mezi Čechami a Saskem stala důležitým cílem pomalu se rozvíjejícího turistického ruchu (Obr. 3). Roku 1829 popsal Johann Gottlieb Wiemann v Průvodci na cestě Labským údolím (Führer auf der Reise im Elbthale) řeku jako jádro krajiny. Na topografické mapě patřící k průvodci, jedné z prvních turistických map kraje, neměla politická hranice mezi Čechami a Saskem žádný význam. S rozmachem paroplavby ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století a s napojením regionu na železniční síť (1848 z Drážďan do Pirny, 1851 až do Podmokel) cestovalo stále více návštěvníků do oblasti, která si pod označením saskočeské Švýcarsko dodnes zachovala zvláštní význam pro osobní lodní dopravu. Firma, vystupující od roku 1867 pod názvem Saskočeská paroplavební společnost, byla roku 1915 na svém výkonnostním vrcholu a provozovala 34 lodí, které každoročně přepravovaly mnoho tisíc cestujících mezi Riesou a Litoměřicemi. Později byla trasa prodloužena ještě do Dessau. Význam osobní dopravy na Labi však až hluboko do 20. století přesahoval pouze turistický ruch. Labské parníky byly součástí dálkové i místní dopravy mezi lokalitami na Labi. Kupříkladu jízdní řády lodí byly v Drážďanech a Riese přizpůsobeny odjezdům vlaků.

201 Zweckgemeinschaft Schifffahrt auf der Elbe den Tourismus hinaus. Die Elbdampfer waren Teil des öffentlichen Fern- und Nahverkehrs zwischen den Elborten. So wurden die Schiffsabfahrzeiten auch den Abfahrzeiten der Züge beispielsweise in Dresden und in Riesa angepasst. Böhmen und Sachsen verkettet Mit der Revision der Elbschifffahrtsakte, die die Anrainer in den Jahren 1842 und 1843 in Dresden verhandelten, sollte der Fluss ausgebaut und so bessere Voraussetzungen für die Schifffahrt auf der Elbe geschaffen werden. Als wichtigstes Ergebnis der Kommissionssitzungen wurde 1844 die Additionalakte verabschiedet, in der entsprechende Zielstellungen formuliert und die Arbeit an der Schaffung einer gleichmäßigen, durchgehenden Fahrrinne im Strom begonnen wurde. Damit gewann die Arbeit an technischen Verbesserungen des Antriebs der Elbkähne große Bedeutung. Nachdem seit 1866 das aus Frankreich bekannte System der Kettenschleppschifffahrt Erfolg versprechend angewandt worden war, dauerte es nicht lange, bis die eiserne Kette, an der vergleichsweise kleine Schleppschiffe eine ganze Reihe größere Kähne gegen die Strömung schleppen konnten (Abb. 4), die Aufmerksamkeit der Unternehmer fand reichte die Kette von Magdeburg bereits bis an die böhmische Grenze, wenige Jahre war sie auch stromabwärts bis Hamburg verlängert. Ab 1871 wurde auch der böhmische Abschnitt der Elbe zunächst bis nach Aussig angeschlossen hatte die Kette eine Gesamtlänge von rund 750 km. Der Plan, die Kette bis nach Prag zu verlängern, wurde in Folge der in Angriff genommenen Stauregulierung der Moldau nicht mehr realisiert. Auch wenn nun das Schleppen der Elbkähne von Hamburg bis nach Melnik durchgehend möglich gewesen wäre, die Nutzung der Kette in Böhmen blieb allein den Schleppdampfern der Österreichischen Nordwest-Dampfschifffahrt-Gesellschaft vorbehalten. In Schandau wurden die Schleppkähne wechselseitig zwischen den böhmischen und den Schleppern der KETTE Deutsche Elbschifffahrtsgesellschaft übergeben. Unterhalb von Magdeburg endete die große Zeit der Kettenschleppschifffahrt bereits in den 1890er Jahren. In Sachsen und Böhmen war diese Schlepptechnik auf Grund der höheren Fließgeschwindigkeit der Elbe noch länger von Bedeutung. Mit dem Aus- Vzájemný prospěch Lodní doprava na Labi Čechy a Sasko spojené řetězem V souvislosti s revizí Labských plavebních akt, kterou si v letech 1842 a 1843 v Drážďanech vyjednali polabští usedlíci, měla být řeka stavebně upravena, aby se tak vytvořily lepší podmínky pro plavbu. Nejdůležitějším výsledkem schváleným na zasedáních komise bylo v roce 1844 přijetí dodatečné úmluvy, v níž byly formulovány příslušné cíle a která znamenala začátek práce na vytvoření pravidelné plavební dráhy procházející říčním tokem. Zvýšil se tak význam rozvoje technického zlepšování pohonu labských člunů. Roku 1866 byl zaveden slibný systém provozu řetězové plavby známý z Francie a krátce poté upoutal pozornost podnikatelů železný řetěz, na němž poměrně malé vlečné lodě mohly proti proudu táhnout celou řadu větších člunů (Obr. 4). V roce 1871 sahal řetěz od Magdeburku až k české hranici, o několik let později byl prodloužen po proudu do Hamburku. Od roku 1871 byl připojen také český úsek řeky, prozatím do Ústí nad Labem. V roce 1885 měřil řetěz celkem přibližně 750 kilometrů. Plán protáhnout řetěz do Prahy se však vzhledem k započaté přehradní regulaci Vltavy již neuskutečnil. I kdyby bylo průběžně možné vlečení labských člunů z Hamburku do Mělníka, zůstalo by využívání řetězu v Čechách výhradou vlečných parníků Rakouské severozápadní paroplavební společnosti. V Schandau si české tahače vyměnily vlečené čluny s remorkéry KETTE Deutsche Elbschifffahrtsgesellschaft (německé labské plavební společnosti). Už v devadesátých letech 19. století skončila velká doba řetězové remorkáže pod Magdeburkem. V Sasku a v Čechách si vlečná technika vzhledem k rychlejší průtokové rychlosti Labe zachovala význam i nadále. Avšak po vypuknutí první světové války skončila i zde. Vývoj lodní techniky a potřeba přepravního výkonu způsobily, že v Sasku a v Čechách byla řetězová remorkáž zastavena ve dvacátých letech 20. století. Poslední část řetězu byla do roku 1947 používána pro vlečnou službu mezi Neštěmicemi a Ústím nad Labem, poslední řetězový parník po havárii demontovala ve stejném roce Československá plavba labská (ČSPL). H H Zweckgemeinschaft Schifffahrt auf der Elbe bruch des Ersten Weltkriegs ging sie auch hier zurück. Die Entwicklung der Schiffstechnik und der Bedarf an Transportleistungen führten in Sachsen und Böhmen zur Einstellung der Kettenschleppschifffahrt seit den 1920er Jahren. Das letzte Teilstück der Kette wurde bis 1947 für den Bugsierdienst zwischen Nestomitz/Neštěmice und Aussig/ Ústí nad Labem genutzt, der letzte Kettendampfer durch die Tschechoslowakische Elbeschifffahrts- Aktiengesellschaft (CPSL) nach einer Havarie im gleichen Jahr abgewrackt. Die Güterschifffahrt auf der Elbe zwischen Sachsen und Böhmen wird Geschichte Auch wenn heute auf der einen Seite die Planungen für eine neue Staustufe zur Verbesserung der Elbschifffahrt vorangetrieben werden und auf der anderen Seite ein umweltpolitisch unterlegter Umgang im Rahmen des deutschen Gesamtkonzepts für die Bundeswasserstraße Elbe diskutiert wird: Die Realität zeigt, dass die Bedeutung der Schifffahrt auf der Elbe seit dem Ende des Zweiten Weltkriegs immer weiter zurückging. Das betraf sowohl den Gütertransport als auch die Fahrten der Personenschifffahrt. Ein besonders dramatisches Ausmaß nahm der Rückgang der Schifffahrt nach den Hochwasserereignissen von 2002 und 2013 an, als die Fragen nach klimatischen Veränderungen als Ursachen für diese Ereignisse zu einem neuen Blick auf alle Oberflächengewässer führte und die Unterhaltungsmaßnahmen für die Wasserstraße Elbe zunächst ausgesetzt wurden. Aber auch die anhaltenden Niedrigwasserphasen in den letzten Jahrzehnten, in denen die Elbschifffahrt eingestellt werden musste, unterstützten neue Überlegungen. Als ein vielfältig genutzter Freizeitraum wird der Fluss bis heute geschätzt. Davon zeugen nicht zuletzt die grenzüberschreitenden Verbindungen der in den Sommermonaten täglich mehrmals zwischen tschechischen und sächsischen Orten verkehrenden Wander- und Ausflugsschiffe (Abb. 5). Daneben gehören auch die historischen Personendampfer der Sächsischen Dampfschiffahrts-GmbH & Co. Conti Elbschiffahrts KG noch heute zum Bild der Elbe zwischen Dresden und Děčín. Vzájemný prospěch Lodní doprava na Labi Nákladní plavba po Labi mezi Saskem a Čechami je historií Navzdory tomu, že dnes jsou na jedné straně podporovány plány na nové zdymadlo pro zlepšení labské plavby a na straně druhé se diskutuje o ekologicko-politicky podbarveném postoji v rámci celkové německé koncepce spolkové vodní cesty Labe, realita ukazuje, že význam plavby na řece od konce druhé světové války soustavně klesal. Týkalo se to nákladní přepravy i osobní dopravy. Velmi dramatické omezení plavby nastalo po povodních v letech 2002 a 2013, kdy otázky role klimatických změn jako příčin povodňových událostí přinesly nový pohled na všechna povrchová vodstva a údržbová opatření vodní cesty byla prozatím odložena. Ale i permanentní fáze nízkého stavu vody v uplynulých desetiletích, kdy musela být labská plavba zastavena, podporují nové uvažování. Řeka je dodnes oceňována jako rozmanitě využívaný prostor pro trávení volného času. Svědčí o tom i přeshraniční spoje turistických a výletních lodí, které v letních měsících několikrát denně plují mezi českými a saskými lokalitami (Obr. 5). Kromě nich patří ještě dnes k obrazu Labe mezi Drážďany a Děčínem i historické osobní dopravní parníky saské paroplavební společnosti Sächsische Dampfschiffahrts- GmbH & Co. Conti Elbschiffahrts KG. Literatur/Literatura: Iwanzek 2013; Martin/Fischer 2018; Meyer-Stork 2011; Müller/Quinger 2007; Werner 2011; Zesewitz 2017

202 Zweckgemeinschaft Schifffahrt auf der Elbe Vzájemný prospěch Lodní doprava na Labi 4a [ 230 ] 4b 5 H 4 Originalteil der Schlepp kette und Inzenierung im Verkehrsmuseum Dresden, cm. Originální část vlečného řetězu a jeho instalace ve Verkehrsmuseum v Drážďanech, cm. 5 Gräfin Cosel ein modernes Schiff der Sächsischen Dampfschiffahrts-GmbH & Co. Conti Elbschiffahrts KG auf der Elbe in Richtung Tschechien unterwegs, Gräfin Cosel moderní loď saské paroplavební společnosti Sächsische Dampfschiffahrts- GmbH & Co. Conti Elbschiffahrts KG cestou po Labi směrem do České republiky, H 399 Jan Němec Wirtschaftsbeziehungen zwischen Sachsen und Böhmen im 19. Jahrhundert Hospodářské vztahy mezi Saskem a Čechami v 19. století Leibeigenschaft, ein den wirtschaftlichen Wettbewerb bremsendes Zunftwesen, religiöse Intoleranz, der Verlust Schlesiens nach den unglücklichen österreichischen Erbfolgekriegen und das Beharren der Obrigkeiten auf überkommenen Wirtschaftsmethoden waren die Ursachen für den ökonomischem Niedergang und die technologische Rückständigkeit der Habsburgermonarchie. Aber dank den Reformen der Kaiserin Maria Theresia und noch mehr ihres Sohnes Joseph II. machte sich auch Österreich auf den Weg zur Prosperität. Bei seinem wirtschaftlichen Aufschwung haben Handwerker, Kaufleute und Unternehmer aus den benachbarten deutschen Ländern mitgeholfen. In Böhmen, wo die industrielle Produktion in den weniger fruchtbaren Landstrichen am Fuße der Randgebirge konzentriert war, spielten vor allem Unternehmer aus Sachsen eine führende Rolle. Diese ließen sich nach Herausgabe des Toleranzpatents im Jahr 1781 allmählich in Nordwestböhmen nieder, in verstärktem Maße aber erst nach den Napoleo nischen Kriegen. Zwar hatten in diesen Kriegen Sachsen und Österreich auf der jeweils anderen Seite der Barrikade gestanden, doch profitierten beide Länder erheblich von der Kontinentalsperre von 1806 bis 1818, die billige englische Erzeugnisse vom Markt fernhielt. Die Kontinentalsperre ermöglichte zwar eine stürmische industrielle Entwicklung beiderseits der Grenze, doch brachte ihre Aufhebung sowohl die sächsischen als auch die böhmischen Unternehmer in Bedrängnis, da sie gegenüber der kostengünstig maschinell hergestellten englischen Ware kaum konkurrenzfähig waren. Deshalb versuchten die sächsischen Unternehmer ihre Produkte (Stoffe, Webgarne, Keramikwaren) anderswo abzusetzen, hauptsächlich auf dem großen österreichischen Markt, den der Staat jedoch mit hohen Einfuhrzöllen zu schützen suchte. Da der Schutz der österreichischen Wirtschaftsinteressen eher Nevolnictví, nadvláda cechů znemožňující volnou hospodářskou soutěž, náboženská intolerance, ztráta Slezska po prohraných válkách o rakouské dědictví a setrvávání vrchností na starých metodách hospodaření vedly k ekonomickému úpadku a technologické zaostalosti Habsburské monarchie. Díky reformám císařovny Marie Terezie a především jejího syna Josefa II. se i Rakousko vydalo na cestu k prosperitě. S rozvojem hospodářství mu pomohli i řemeslníci, obchodníci a podnikatelé ze sousedních německých zemí. V Čechách, kde se průmyslová výroba koncentrovala zejména v méně úrodných oblastech na úpatí hraničních hor, hráli prim zejména podnikatelé ze Saska. Ti se v severozápadních Čechách začali usazovat po vydání Tolerančního patentu (1781), více ale po skončení napoleonských válek. Během nich stály sice Sasko a Rakousko na opačných stranách barikády, obě země ale výrazně profitovaly z vyřazení levnějších anglických výrobků z evropského trhu kontinentální blokádou ( ). Ta sice umožnila prudký rozvoj průmyslu na obou stranách hranice, její pád ovšem způsobil velké obtíže saským i rakouským podnikatelům, kteří nebyli s to konkurovat levnému strojně vyráběnému anglickému zboží. Saští podnikatelé se proto snažili uplatnit své zboží (látky, strojní přízi, keramické zboží) jinde, zejména na velkém rakouském trhu, který si ovšem Rakousko chránilo vysokými dovozními cly. Jelikož byla obrana rakouských hospodářských zájmů založena více na celních předpisech a méně na vlastním střežení hranic, rozšířilo se v sasko-českém prostoru nebývalým způsobem podloudnictví (Obr. 1). Poté co se pro pašovanou strojní bavlněnou přízi

203 Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen aus Zollbestimmungen als aus einer eigentlichen Grenzkontrolle bestand, hat die Schmuggelei oder Pascherei im sächsisch-böhmischen Raum einen ungeahnten Aufschwung genommen (Abb. 1). Erst nachdem wegen der geschmuggelten maschinell her gestellten Baumwollgarne die dadurch brotlosen Heimspinner (sog. Barfüßler) auf der Domäne Rumburg in den Jahren 1817 und 1822 aufständig geworden waren, sowie infolge der Aufdeckung großer Lager mit Schmuggelgut, kam es im Jahr 1820 zu einer wesentlichen Verschärfung der österreichischen Grenzkontrollen. Die Abriegelung der Grenze hatte auch für Eugen Leyhn, einen Hersteller von modischem Keramik geschirr und Tonpfeifenköpfen aus Pirna Konsequenzen. Leyhn machte ab 1817 unter Umgehung der Gesetze mit den nordböhmischen Kurorten sowie mit der Metallwaren-Manufaktur Ignaz Rössler in Nixdorf/Mikulášovice Geschäfte. Die Firma Rössler bezog aus Pirna alljährlich tausende von Pfeifenköpfen, die sie mit Deckeln, Rohren und Troddeln ausstattete, um sie weiter nach Galizien, Ungarn, Moldawien, Rumänien und sogar in abgelegene Provinzen der Türkei zu verkaufen. Aus der Türkei ging ein Teil wieder als original türkische Erzeugnisse nach Österreich zurück. Die schärfer bewachte Grenze war ein Hindernis für die Schmuggelgeschäfte des Eugen Leyhn, regte aber anderseits dessen unternehmungslustige Angestellte dazu an, sich von ihrem Brotherrn zu verabschieden und nach Böhmen aufzu machen, um die Nachfrage des dortigen Markts zu befriedigen. Karl Huffzky wiederum gründete 1800 in Hohenstein/Unčín eine Manufaktur, die gefragte Imitationen des modischen Steinguts produzierte; Wilhelm Schiller und Friedrich Gerbing ließen sich 1828 mit Unterstützung des Grundherrn der Domäne Tetschen/Děčín, Graf Franz Anton Thun-Hohenstein, in Bodenbach/Podmokly (heute ein Stadtteil von Děčín) nieder. Hier produzierten sie sowohl Pfeifenköpfe (Abb. 2) für die Nixdorfer Manufaktur als auch Modekeramik (Abb. 3). Von Leyhn sagte sich 1841 auch Adolf Bähr los, der in Aussig/Ústí nad Labem die Tradition der Zierkeramik begründet hat. Graf Thun half nicht nur den sächsischen Keramikherstellern. Zur Verwertung der bei der Schafhaltung anfallenden Wolle rief er die Unternehmer Friedrich Hertzsch und Friedrich Seele aus der sächsischen Stadt Meerane bei Chemnitz auf seine Ländereien, die sich im Jahr 1835 in der Nähe von Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy začali v letech 1817 a 1822 bouřit nezaměstnaní domáčtí přadláci (tzv. bosáci, Barfüßler) na rumburském panství, ale i kvůli nálezům velkých skladů pašovaného zboží, došlo v roce 1820 k podstatnému zpřísnění ostrahy rakouské státní hranice. Uzavření hranic zkomplikovalo život také výrobci módního keramického nádobí a dýmkových hlaviček Eugenu Leyhnovi z Pirny, který od roku 1817 nekalým způsobem obchodoval se severočeskými lázeňskými centry a s manufakturou na výrobu kovového zboží Ignaze Rösslera v Mikulášovicích. Rösslerova firma odebírala z Pirny každoročně tisíce hliněných dýmkových hlaviček, které opatřila víčky, troubelemi i střapci a dále je prodávala do Haliče, Uher, Moldávie, Rumunska, a dokonce až do vzdálených provincií Turecka, odkud se jejich část vracela zpět do Rakouska jako originální turecké výrobky. Lépe střežená hranice sice ztížila Eugenu Leyhnovi podloudný obchod, na druhé straně přiměla jeho podnikavé zaměstnance, aby dali svému zaměstnavateli vale a vydali se uspokojovat poptávku trhu do Čech. Karl Huffzky založil roku 1822 v Unčíně manufakturu produkující žádané napodobeniny módní kameniny, Wilhelm Schiller s Friedrichem Gerbingem se za podpory majitele děčínského panství hraběte Franze Antona Thun-Hohensteina usadili roku 1828 v Podmoklech (dnes součást Děčína) a vyráběli zde jak dýmky pro mikulášovickou manufakturu (Obr. 2), tak i módní keramiku (Obr. 3). K odchodu od Leyhna se roku 1841 odhodlal i Adolf Bähr, který v Ústí nad Labem založil tradici výroby okrasné keramiky. Hrabě Thun nepomohl jen saským výrobcům keramiky. Aby zužitkoval vlnu z chovu ovcí, pozval na své panství podnikatele Friedricha Hertzsche a Friedricha Seeleho ze saského města Meerane u Chemnitz, kteří si roku 1835 nedaleko Děčína zřídili barvírnu a úpravnu látek. Jejich úspěchy inspirovaly další krajany k přemístění svých podnikatelských aktivit do Čech. Barvíři Karl Georg Wolfrum a Friedrich Ludwig Günther pokračovali ve svém podnikání od roku 1842 v Ústí nad Labem. Po osamostatnění založil roku 1854 Friedrich Seele úspěšnou H H Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen Tetschen eine Färberei und Textilauf bereitung einrichteten. Deren Erfolge inspirierten weitere Landsleute zur Verlegung ihrer unternehmerischen Tätigkeit nach Böhmen. Die Färber Karl Georg Wolfram und Friedrich Ludwig Günther setzten ihre Tätigkeit ab 1842 in Aussig fort. Nachdem er sich selbstständig gemacht hatte, gründete Friedrich Seeler im Jahr 1854 in Bodenbach eine erfolgreiche Maschinenspinnerei. Ab Mitte des 19. Jahrhunderts siedelten sich in den nordböhmischen Grenzgebieten immer mehr sächsische und preußische Unternehmer an, die der gewinnträchtige riesige Binnenmarkt Österreich- Ungarns lockte. Hier waren ihre Erzeugnisse keiner harten einheimischen Konkurrenz ausgesetzt. Die Kapitalinvestition in die Donaumonarchie ermöglichte nicht nur einen Direktabsatz, sondern bot zudem Möglichkeiten für den weiteren Waren export über den Mittelmeerhafen Triest in den Orient, aber auch über Galizien nach Russland. Die Aufhebung von Leibeigenschaft und Fronarbeit im Jahr 1848 hatte zudem eine Vielzahl deutsch sprechender Niedriglohn-Arbeiter freigesetzt. Zudem garantierte die Nähe der Braunkohlengruben genügend Brennstoff für die Dampfmaschinen in den Fabriken und das neue Gewerbegesetz von 1858 hatte dem Unternehmertum Tür und Tor geöffnet. Einen weiteren Ansporn für die industrielle Kolonisation Böhmens stellten auch die sehr billigen Baugrundstücke sowie der Ausbau des Eisenbahnnetzes dar. Gerade die in den Jahren 1849 bis 1851 gebaute Eisenbahn von Prag nach Dresden und die 1858 vollendete Bahnlinie Aussig Teplitz/Teplice machten die Region Nordböhmen für ausländische Unternehmer attraktiv. Neben der Filiale der Dresdener Schokoladenfabrik Jordan & Timaeus (Abb. 4) hat im Jahr 1863 auch die Dresdener Tintenfabrik August Leonhardi in Bodenbach eine Zweigniederlassung errichtet. Unter den bedeutenderen, in jener Zeit entstandenen Unternehmen wären die Chemiefabrik Julius Kurzhalss aus Geisung (1853 in Tetschen gegründet), die 1847 und 1859 in Aussig und Teplitz gegründeten Spiritus- und Hefefabriken der Dresdener Unternehmer Louis und Hermann Eckelmann und Johannes Ludwig Bramsch bzw. die Teplitzer Maschinenspinnerei und -weberei aus dem Jahr 1858 von Adolf und Robert Mitscherlich aus Eilenburg bei Leipzig. Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy strojní přádelnu v Podmoklech, kterou později zakoupil bohatý textilní podnikatel Johann Münzberg. Od poloviny 19. století se v severočeských pohraničních oblastech usazovalo stále více saských a pruských podnikatelů, které lákal zisk obrovského rakousko-uherského trhu. Jejich výrobky zde nemusely čelit tvrdé domácí konkurenci. Kapitálový vstup do podunajské monarchie navíc umožňoval nejen přímý odbyt, ale také možnost dalšího exportu zboží přes středomořský přístav v Terstu do Orientu či přes Halič do Ruska. Zrušení poddanství a roboty (1848) jim poskytlo množství levných a německy hovořících dělníků, blízkost hnědouhelných dolů dostatek paliva pro parní stroje v továrnách a nový živnostenský zákon (1858) zcela uvolnil svět podnikání. Průmyslové kolonizaci severu Čech dále výrazně napomohla dostupnost levných stavebních pozemků a výstavba železniční sítě. Právě železnice z Prahy do Drážďan postavená v letech 1849 až 1851 a Ústecko-teplická dráha dokončená roku 1858 výrazně zatraktivnily severočeský region pro zahraniční podnikatele. Vedle pobočky drážďanské čokoládovny Jordan & Timaeus (Obr. 4) si v Podmoklech roku 1863 vybudovala filiálku i drážďanská továrna na inkoust Augusta Leonhardi. Z významnějších podniků vzniklých v tomto období zmiňme chemickou továrnu Julia Kurzhalsse z Geisingu (založena 1852 v Děčíně), lihovary a drožďárny založené v letech 1847 a 1859 v Ústí nad Labem a Teplicích drážďanskými podnikateli Louisem a Hermannem Eckelmannovými a Johannem Ludwigem Bramschem či teplickou mechanickou přádelnu a tkalcovnu vybudovanou roku 1858 Adolfem a Robertem Mitscherlichovými z Eilenburgu u Lipska. Celní války mezi Rakousko-Uherskem a Německem v době hospodářské krize ( ) i po ní přinutily saské i české výrobce, aby si za hranicemi vybudovali své pobočky. V Drážďanech tak roku 1878 vznikla hlavní pobočka českobudějovické továrny na tužky firmy L. a C. Hardtmuth, roku 1904 zde otevřela svůj filiální podnik i pražská továrna na patentní knoflíky Koh-i-noor Jindřicha

204 Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen Die Zollkriege zwischen Österreich-Ungarn und Deutschland während der Gründerkrise von 1873 bis 1879 und danach nötigten sächsische und böhmische Hersteller dazu, Zweigwerke jenseits der Grenzen anzulegen. So entstand 1878 in Dresden die Hauptzweigstelle der Budweiser Bleistiftfabrik L. & C. Hardtmuth, im Jahr 1904 hat dort auch der Prager Druckknopf-Hersteller Koh-i-noor Jindřich Waldes eine Filiale eröffnet. Allerdings sind viel mehr Zweigstellen sächsischer Unternehmen in Böhmen entstanden, hauptsächlich an Orten mit guter Verkehrsanbindung, bevorzugt nah an der Grenze. Schokolade und Mundwasser aus Sachsen nach Böhmen Das ideale Einfallstor nach Österreich war für ausländische Unternehmer in erster Linie Bodenbach. Dieser Gemeinde (ab 1901 Stadt) wurde dank ihrer günstigen Lage an der Elbe, als Knotenpunkt von vier Bahnlinien, die eine hervorragende Verbindung in alle Welt boten und einer zahlreichen deutsch sprechenden Arbeiterschaft, zur begehrtesten Lage für die Gründung von Zweigstellen deutscher Firmen. Dank den Filialen von drei Dresdener Schokoladefabriken wurde Bodenbach, das 1942 vom benachbarten Tetschen eingemeindet wurde, um die Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert zu einem der wichtigsten Schwerpunkte für Schokoladenherstellung im damaligen Österreich-Ungarn. Die Bodenbacher Filiale der ältesten Dresdener Schokoladenfabrik Jordan & Timaeus war im Jahr 1853 überhaupt der erste industrielle Schokoladenhersteller in Böhmen. Die Firma im nahen Dorf Nieder-Ulgersdorf/Dolní Odřichov betrieb auch mit Erfolg ein Werk zur Herstellung von Kaffee-Ersatz. Im Jahr 1893 löste sich die Fabrik vom Mutterbetrieb in Dresden ab und ging in den Besitz der Bodenbacher Linie der Familie Jordan über. Die bedeutende Dresdener Süßwarenfabrik Hartwig & Vogel eröffnete 1893 ihre Bodenbacher Filiale in einem einstigen Baustoffwerk. Neben der weltbekannten Schokolade und den Schokoladenbonbons mit den Markennamen Tell sowie Diana, wurden hier auch Oblaten und andere Süßwaren hergestellt. Im Jahr 1909 wurde der Filialbetrieb in eine selbständige Aktiengesellschaft mit Mehrheitsanteil am Dresdener Mutterbetrieb umfirmiert. Die völlige Ablösung vom Mutterbetrieb erfolgte Ende Die dritte, im Jahr 1858 von Otto Rüger ge- Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy Waldese. Mnohem více však vzniklo poboček saských podniků v Čechách, a to zejména v místech s dobrým dopravním spojením, nejlépe v bezprostřední blízkosti státní hranice. Čokoláda a ústní voda ze Saska do Čech Pomyslnou bránou do Rakouska byly pro zahraniční podnikatele především Podmokly. Tato obec (od roku 1901 město) se díky své výhodné poloze na Labi, styku čtyř drah umožňujících bezvadné spojení se světem a dostatku německy hovořícího továrního dělnictva stala nejvyhledávanějším místem pro vybudování poboček německých firem. Díky filiálkám tří drážďanských čokoládoven se Podmokly, které v roce 1942 splynuly se sousedním Děčínem, staly na přelomu 19. a 20. století jedním z hlavních center výroby čokolády v tehdejším Rakousko-Uhersku. Podmokelská pobočka nejstarší drážďanské čokoládovny Jordan & Timaeus byla roku 1853 vůbec první průmyslovou čokoládovnou v Čechách. Firma v nedaleké vsi Dolní Oldřichov provozovala též úspěšný závod na výrobu kávových náhražek. V roce 1893 se továrna oddělila od mateřského závodu v Drážďanech a přešla do vlastnictví podmokelské linie rodu Jordanů. Další významná drážďanská továrna na cukrovinky Hartwig & Vogel otevřela roku 1893 svou podmokelskou pobočku v někdejší továrně na výrobu stavebního materiálu. Vedle světoznámé čokolády a čokoládových cukrovinek dodávaných pod značkami Tell či Diana se zde vyráběly i oplatky a jiné cukrovinky. V roce 1909 se filiálka změnila v samostatnou akciovou společnost s většinovým podílem mateřského podniku v Drážďanech. K úplnému osamostatnění od mateřského podniku došlo koncem roku Třetí významná drážďanská čokoládovna založená roku 1858 Otto Rügerem zahájila ve své podmokelské pobočce výrobu koncem roku Maskotem podniku byl malý školák v čepici s batohem plným Rügerových dobrot Rüger-Hansi (Obr. 5). V prosinci 1926 se podmokelská pobočka firmy Otto Rüger přeměnila na samostatnou akciovou společnost, která si sice H H Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen gründete Dresdener Schokoladen fabrik nahm die Produktion in ihrer Bodenbacher Zweigstelle Ende 1896 auf. Das Firmenmaskottchen war ein kleiner Schuljunge mit Mütze und einem Rucksack voll Rügerscher Leckereien der Rüger-Hansi (Abb. 5). Im Dezember 1926 wurde die Bodenbacher Filiale von Otto Rüger zu seiner selbständigen Aktiengesellschaft umgewandelt, die zwar auch künftig die ursprüngliche Firmenbezeichnung und Schutzmarke behielt, aber unabhängig von ihrer einstigen Dresdener Zentrale operierte. In enger Nachbarschaft zu Rügers Bodenbacher Schokoladenfabrik entstand in den Jahren 1897 bis 1898 die Zweigstelle eines Dresdener Fahrradherstellers, die aber schon 1903 die Produktion einstellen musste. Die leer stehende Anlage wurde von Carl August Lingner, dem erfolgreichen Dresdener Mundwasserhersteller der Marke Odol (Abb. 6) aufgekauft, der ab 1894 in Bodenbach eine Zweigstelle betrieb. Nach der Entstehung der Tschechoslowakei hat sich die Fabrik verwaltungsmäßig verselbständigt, um ab 1919 als Tochtergesellschaft des Mutterbetriebs zu fungieren. Kunstblumen aus Böhmen nach Sachsen Die Wiege der später weit verbreiteten nordböhmischen und sächsischen Kunstblumenmacherei war die dicht bevölkerte Ortschaft Nixdorf auf einem landwirtschaftlich ertragsarmen Besitztum der Grafen Salm-Reifferscheidt mit dem Sitz in Hainspach/Lipová. Die dortige Bevölkerung hatte sich schon seit jeher nach einem alternativen Broterwerb umsehen müssen. Allem Anschein nach war der Hauptinitiator der Kunstblumenherstellung der örtliche Geschäftsmann Anton Pietschmann, die erste oder geschickteste Produzentin war Magdalena Bienert. Das örtliche Blumenmacherhandwerk fand erstmalig im Katalog der 1829 in Prag abgehaltenen Gewerbeausstellung Erwähnung, auf der die oben Genannten ausgestellt haben. Die Vorliebe der Biedermeierzeit für Blumen ermöglichte eine Ausweitung der neuen Branche auf weitere umliegende Ortschaften. Nachfrage nach Kunstblumen bestand insbesondere in den größeren sächsischen Städten, aber auch auf dem Lausitzer Land, wo Blumenimitationen traditionell als Zierrat für Volkstrachten verwendet wurden. Das Bürgertum schmückte seine Wohnzimmer mit hinter Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy i nadále zachovala původní název i ochrannou známku, pracovala ale nezávisle na svém někdejším drážďanském ústředí. V těsném sousedství Rügerovy podmokelské čokoládovny vyrostla v letech 1897 až 1898 pobočka drážďanské továrny na bicykly, která ale musela již roku 1903 ukončit výrobu. Prázdný objekt odkoupila úspěšná drážďanská továrna na ústní vodu značky Odol (Obr. 6) Carla Augusta Lingnera, která měla od roku 1894 v Podmoklech svou pobočku. Po vzniku Československa se továrna administrativně osamostatnila a od roku 1919 pracovala jako dceřiná společnost mateřského závodu. Umělecké květiny z Čech do Saska Kolébkou později velmi rozšířeného severočeského a saského květinářství byla lidnatá ves Mikulášovice v málo úrodném panství hrabat Salm-Reifferscheidtů se sídlem v Lipové. Zde si obyvatelstvo muselo odpradávna hledat alternativní zdroje obživy. Zdá se, že hlavním iniciátorem zdejší výroby umělých květin byl místní obchodník Anton Pietschmann a jejich první či nejšikovnější producentkou Magdalena Bienertová. Poprvé je místní květinářské řemeslo zmíněno v katalogu průmyslové výstavy v Praze konané roku 1829, na níž oba výše uvedení vystavovali. Obliba květin v době biedermeieru umožnila rozšíření nového výrobního oboru i do dalších obcí v okolí. Po umělých květinách byl hlad zejména ve větších saských městech a na lužickém venkově, kde se květinové imitace tradičně uplatňovaly v ozdobě krojů. Měšťanstvo krášlilo své interiéry zasklenými kyticemi a věnci, umělé květiny ve velké míře zdobily ženský oděv, především klobouky. Slibný rozvoj květinářství na Šluknov sku přibrzdil vstup Saska do Německého celního spolku v roce Dovoz umělých květin zboží ze zahraničí znemožnilo vysoké ochranné clo, proto se začaly ve velkém pašovat. Mikulášovičtí podnikatelé, kteří tehdy ovládali výrobu a obchod s umělými květinami, ovšem vymysleli řešení pronájem výrobních kapacit v pohraničních saských obcích.

205 Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen [ 222 ] Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy H 1 Schmuggler/Pascher. Státní okresní archiv Děčín. Pašeráci. Státní okresní archiv Děčín. 2 Keramik-Pfeifenkopf, hergestellt von der Firma Schiller & Gerbing in Bodenbach. Keramická dýmková hlavička vyrobená firmou Schiller & Gerbing v Podmoklech. 3 Mitinhaber der Keramikfabrik Schiller & Gerbing in Bodenbach Friedrich Gerbing. Spolumajitel továrny na keramiku Schiller & Gerbing v Podmoklech Friedrich Gerbing. H Ansicht der Schokoladenfabrik Jordan & Timaeus um das Jahr Pohled na čokoládovnu Jordan & Timaeus v Podmoklech kolem roku Tasse und Dose mit dem Maskottchen Rüger-Hansi, Otto Rüger Schokoladenund Zuckerwarenfabrik, Dresden und Bodenbach, um Šálek a dóza s maskotem Rüger-Hansi, Čokoládovna a továrna na cukrovinky Otto Rüger, Drážďany a Podmokly, okolo Typische Mundwasserflasche Odol. Typická lahvička s ústní vodou Odol. Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen 4 Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy 5 [ 215/216 ] 6 [ 217 ]

206 Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen Glas geschützten Blumensträußen; Kunstblumen zierten vielfach die Kleider, vor allem aber die Hüte der Damen. Die verheißungsvolle Entfaltung der Blumenmacherei im Gebiet um Schluckenau/Šluknov wurde vom Beitritt Sachsens zum Deutschen Zollverein im Jahr 1843 gebremst. Die Einfuhr von Kunstblumen aus dem Ausland wurde durch hohen Schutzzoll unterbunden, weswegen wieder im Großen geschmuggelt wurde. Die damals die Kunstblumenherstellung und -handel beherrschenden Nixdorfer Unternehmer fanden eine Lösung die Anmietung von Produktionskapazitäten in grenznahen sächsischen Ortschaften. Die günstigsten Bedingungen fanden sie in Sebnitz vor, von wo aus sich das Handwerk weiter ausbreitete. Das waren in erster Linie die Gebrüder Anton und Emanuel Endler, Jacob Hesse und später Johann Pilz (Abb. 7), der die tüchtige Blumenmacherin Clara Maaz aus Niedereinsiedel/Dolní Poustevna geheiratet hatte. Die Kunstblumenherstellung wurde von diesen Unternehmern mit Personal aus Böhmen durchgeführt, das vorwiegend aus jungen ledigen Mädchen bestand (Abb. 8 9). Diese pilgerten allwöchentlich montags in aller Herrgottsfrühe von Böhmen zur Arbeit nach Sachsen und kehrten am Samstagabend in Scharen über die Grenze heim. Die Woche über logierten sie, wo immer es möglich war, und bedrohten so die Sittsamkeit in der prüden Kleinstadt, die Sebnitz damals war. Die Bezeichnung böhmischer Blumenmacher klang damals durchaus despektierlich. Erst nach dem großen Brand der Stadt im September 1854 nahmen auch alteinge - sessene Unternehmer mit diesem verpönten Handwerk vorlieb und wenige Jahrzehnte später rühmte sich die Stadt Sebnitz mit dem Beinamen Blumenstadt. Die bedeutendsten Kunstblumenunternehmen in Sebnitz befanden sich in den Händen von Bernhard Mey, Lous Meiche, Emil Sachse, Curt Lönhardt oder Paul Klemm. Die Besitzer sächsischer Kunstblumenwerkstätten, z. B. Gustav Kluge, F. R. Vollmann oder Alwin Hache betrieben in den benachbarten Orten Ober- und Niedereinsiedel/Dolní, Horní Postevna ihre Filialen. Man kann also die Kunstblumenmacherei ohne Umschweife als eine Branche bezeichnen, die unausgesetzt über die Schlagbäume an den Grenzen hin- und her wechselte. Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy Nejvýhodnější podmínky nalezli ve městě Sebnitz, odkud se řemeslo dále rozšiřovalo. Byli to zejména bratři Anton a Emanuel Endler, Jacob Hesse a později Johann Pilz (Obr. 7), který se oženil se zdatnou květinářkou z Dolní Poustevny Clarou Maazovou. Výrobu umělých květin v Sebnitz zahájili tito podnikatelé s výrobním personálem z Čech sestávajícím zejména z mladých svobodných dívek (Obr. 8 9). Ty putovaly každý týden v pondělí brzy ráno z Čech za prací do Saska a v sobotu večer zase špalírem přes hranici domů. Mezitím bydlely, kde se dalo, a ohrožovaly mravnost v pruderním maloměstě, jakým tehdy Sebnitz bylo. Označení český květinář zde tehdy platilo za nadávku. Teprve po velkém požáru města v září roku 1854 vzali proklínaným řemeslem zavděk i místní podnikavci a město Sebnitz se o několik desítek let později honosilo přídomkem město květin (Blumenstadt). Nejvýznamnější květinářské podniky v Sebnitz vlastnili například Bernhard Mey, Louis Meiche, Emil Sachse, Curt Lönhardt nebo Paul Klemm. Majitelé saských květinářských podniků, například Gustav Kluge, F. R. Vollmann či Alwin Hache provozovali v sousední Dolní a Horní Poustevně své filiální podniky. Květinářství lze tedy bez okolků nazvat výrobním odvětvím, které neustále přelézalo hraniční závoru. Literatur/Literatura: Joza 2012; Joza/Němec 2012; Meiche 1908; Němec 2013, 2014 und 2015; Schober 1994; Starke 1996 H /9 407 H Blumenstrauß, angefertigt von der böhmischen Blumenmacherin Clara Pilz in Sebnitz um Kytice vytvořená českou květinářkou Clarou Pilz v Sebnitz kolem roku Belegschaft der Blumenmanufaktur von Robert Hentschel in Ober-Einsiedel, Osazenstvo květinářské manufaktury Roberta Hentschela v Horní Poustevně v roce Die Kunstblumenherstellung war immer eine Frauendomäne. Unbekanntes Ehepaar aus Kaiserswalde/ Císařské bei Schluckenau/Šluknov auf einem Foto von Mitte der 1930er Jahre. Výroba umělých květin byla vždy doménou žen. Nez námý manželský pár z Císařského (Kaiserswalde) u Šluknova (Schluckenau) na fotografii z poloviny 30. let 20. století. Zweckgemeinschaft Wirtschaftsbeziehungen 8 9 Vzájemný prospěch Hospodářské vztahy 7

207 Bettina Levin Kleine Perlen mit großer Wirkung Malé korálky s velkým dojmem Die Perlweberei war eine der Besonderheiten der sächsisch-böhmischen Erzgebirgsindustrie. Zu verdanken ist ihre Etablierung dem Unternehmer Bruno Schneider, der 1867 ein Herstellungsverfahren für Perlgewebe erfand und im selben Jahr in Buchholz eine mechanische Perlweberei mit Handwebstühlen errichtete. Anfangs befasste sich seine Fabrikation hauptsächlich mit der Fertigung von Perlen-Einsätzen beispielsweise für Etuis. Als ab 1890 vor allem aus den Vereinigten Staaten eine Nachfrage nach Perlhandtaschen einsetzte, konzentrierte sich der Betrieb auf diese Produktion (Abb. 1). Weitere Unternehmer im Erzgebirge taten es Bruno Schneider gleich und stellten ebenfalls Perltaschen her. In den Jahren vor und nach dem 1. Weltkrieg hatte sich dann die Fertigung der Perltaschen zu einer bedeutenden Industrie im Erzgebirge entwickelt. Eine wesentliche Verbesserung des Herstellungsverfahrens stellte dabei die Einführung des Jacquard-Perlwebstuhls um 1900 dar, die den Prozess der Perlweberei weiter vereinfachte. Das Muster der Perltaschen wurde durch Lochkarten gesteuert. Erst dieses Verfahren erlaubte die Massenproduktion von Perltaschen. Die beiden Techniken der Perlweberei waren in dieser Form nur im oberen Erzgebirge heimisch. Die Hauptproduktionsorte auf sächsischer Seite waren Annaberg und Buchholz, aber auch die Städte Geyer, Schlettau und Scheibenberg sowie die umliegenden Landgemeinden. Im böhmischen Erz gebirge wurden sowohl in Weipert/Vejprty als auch in Schmiedeberg/Kovářská und Kupferberg/Měděnec Perltaschen gefertigt. Auf der böhmischen Seite des Erzgebirges war diese Industrie vollständig in der Hand der deutschsprachigen Bevölkerungsgruppe. Einzelne Perltaschenhersteller, wie beispielsweise der Buchholzer Unternehmer Oskar Kahl, besaßen Filialen im böhmischen Weipert (Abb. 2 und 3). Arbeiter aus dem böhmischen Teil des Erzgebirges arbeiteten als Perltaschenweber in Technika korálkového tkaní patřila k charakteristickým zvláštnostem sasko-českého krušnohorského průmyslu. O její zavedení se zasloužil podnikatel Bruno Schneider, který roku 1867 vynalezl výrobní proces korálkových tkanin a v tomtéž roce v saském městečku Buchholz zřídil mechanickou tkalcovnu s ručními tkalcovskými stavy. Zpočátku se tovární výroba zabývala převážně zhotovováním korálkových vsadek převážně do pouzder. Když se pak od roku 1890 začala zejména ze Spojených států šířit poptávka po korálkových kabelkách, provoz se zaměřil na tuto výrobu (Obr. 1). Další podnikatelé v Krušných horách následovali Bruno Schneidera a rovněž přecházeli na výrobu korálkových kabelek. V období před první světovou válkou a po ní se pak jejich produkce rozvinula v Krušnohoří ve významné průmyslové odvětví. Zásadní zlepšení výrobního procesu přitom kolem roku 1900 představovalo zavedení korálkového žakárového stroje, které proces korálkového tkaní dále zjednodušilo. Vzor tkaniny byl přitom řízen děrnými štítky. Až tato metoda umožnila sériovou výrobu korálkových kabelek. Obě techniky korálkového tkaní zdomácněly v této podobě pouze v horním Krušnohoří. Mezi hlavní výrobní místa patřily na saské straně Annaberg a Buchholz, ale také města Geyer, Schlettau a Scheibenberg a okolní venkovské obce. Na české straně se korálkové kabelky vyráběly ve Vejprtech, v Kovářské a v Měděnci. V Čechách bylo toto průmyslové odvětví zcela v rukou německy mluvící skupiny obyvatel. Ojediněle vlastnili výrobci korálkových kabelek, jako například buchholzský podnikatel Oskar Kahl, pobočky v českých Vejprtech (Obr. 2 a 3). Dělníci z české části Krušných hor vyhledávali uplatnění v Sasku, H / H 409 Zweckgemeinschaft Perlweberei Sachsen, weil dort die Verdienstmöglichkeiten besser waren. Aus Kupferberg stammte der Volksdichter Reinhold Illing, der auch Perltaschen fertigte und in seinen Mundartliedern und -gedichten ebenfalls an diesen Industriezweig erinnerte. Kinderarbeit war bei der Fertigung von Perltaschen weit verbreitet. Der Buchholzer Unternehmer Bruno Schneider ließ das Anfädeln der Perlen im böhmischen Schmiedeberg vornehmen. Die Fädelmäd saßen an langen Tischen und fädelten nach vorgegebenen Mustervorlagen die bunten Glasperlen auf Schnüre. Nach Aussage von Bruno Schneider waren wegen der Feinheit der Nadeln und der Perlen nur Kinderhände für das Auffädeln geeignet. Das Kinderschutzgesetz von 1904 schränkte aber im Deutschen Reich die Beschäftigung von Kindern deutlich ein. Wegen dieser gesetzlichen Vorgaben und der geringeren Löhne im böhmischen Teil des Erzgebirges wurde das arbeits- und zeitintensive Anfädeln in Böhmen durchgeführt. Benötigtes Material wie Perlen, Fäden und Pappstreifen stellte Bruno Schneider, die fertig aufgefädelten Fäden wurden dann zurückgesandt. Das Verweben der Perlenfäden erfolgte in seiner Fabrik in Buchholz. Für das Verschicken der Fäden über die Grenze fielen Zollgebühren an. Bruno Schneider stellte deshalb einen Antrag bei den zuständigen Behörden zur zollfreien Behandlung der Perlenfäden. Seinem Antrag wurde nicht entsprochen. Stattdessen rügte die Handelskammer Chemnitz seine Praxis, das Perlenanfädeln im Böhmischen durchführen zu lassen, nur weil dort die Arbeitslöhne geringer seien. Andere sächsische Fabrikanten solcher Artikel würden das Anfädeln auch im Inland von Frauen in Heimarbeit erledigen lassen, so die Handelskammer. Dabei war es übliche Praxis, dass die angefädelten Perlenfäden oft auch von Frauen und Kindern unter der Kleidung über die Grenze geschmuggelt wurden, um die Zollgebühren zu umgehen. Vor allem Amerika, Kanada und Großbritanien kauften Damentaschen und -börsen aus Perlgewebe. Einkäufer aus ganz Europa und Übersee besuchten das Erzgebirge und tätigten hier ihre Geschäfte. Verkauft wurde das gesamte Spektrum an Perltaschen und -beuteln von preiswerter Massenware bis zu sehr hochwertigen, künstlerisch gestalteten, nur in äußerst limitierter Auflage gefertigten Stücken. Neben der Perlweberei kamen Vzájemný prospěch Tkalcovství perel protože tam měli lepší možnosti výdělku. Z Měděnce pocházel lidový básník Reinhold Illing, který pracoval rovněž ve výrobě korálkových kabelek a ve svých nářečních písních a básních připomínal mimo jiné i toto průmyslové odvětví. Při výrobě korálkových kabelek bylo velice rozšířené zaměstnávání dětí. Buchholzský podnikatel Bruno Schneider nechal navlékání korálků provádět v české obci Kovářská. Fädelmäd (navlékačky) seděly u dlouhých stolů a podle zadaných vzorových předloh navlékaly barevné skleněné korálky na šňůrky. Dle výpovědi Bruno Schneidera byly z důvodu jemnosti jehel a korálků vhodné pro navlékání jedině dětské ruce. Zákon o ochraně dětí z roku 1904 však dětskou práci v říši značně omezil. Kvůli těmto zákonným požadavkům a nižším platům v české části Krušných hor se proto pracné a časově náročné navlékání provádělo právě v Čechách. Bruno Schneider dodával potřebný materiál jako korálky, nitě a kartonové proužky a zpět dostával hotové navlečené nitě. Tkaní korálkových nití pak probíhalo v jeho továrně v Buchholzi. Za posílání nití přes hranice vznikaly celní poplatky. Bruno Schneider proto u příslušných úřadů podal žádost o zavedení bezcelní úpravy na korálkové nitě. Jeho žádosti však nebylo vyhověno. Namísto toho obchodní komora v Chemnitz pokárala jeho praxi nechávat korálky z důvodu nižší pracovní mzdy navlékat v Čechách. Jiní saští továrníci prý navlékáním zaměstnávají tuzemské ženy formou práce z domova, tvrdila obchodní komora. Přitom bylo běžné, že navlečené korálkové nitě často pašovaly ženy a děti pod oblečením přes hranice, čímž se obcházelo placení celních poplatků. Dámské kabelky a peněženky z korálkových tkanin se nakupovaly především do Ameriky, Kanady a Velké Británie. Nákupčí z celé Evropy a zámoří navštěvovali Krušné hory a sjednávali tu své obchody. Nabídku tvořila široká paleta korálkových kabelek a peněženek od zboží levné hromadné výroby až po vysoce hodnotné, umělecky ztvárněné kusy, vyráběné pouze ve velmi limitovaném nákladu. Vedle korálkového tkaní se k zhotovování korálkových kabelek v Krušných horách

208 Zweckgemeinschaft Perlweberei im Erzgebirge noch weitere Herstellungstechniken zur Fertigung von Perltaschen zum Einsatz, wie Perlhäkeln, Perlstricken, Sticken, Tambourieren und die Herstellung von Perltaschen mit der Häkelgalonmaschine. Die verwendeten Glasperlen kamen vorrangig aus Böhmen, aus Gablonz an der Neiße/Jablonec nad Nisou und Umgebung. Daneben verarbeiteten die erzgebirgischen Perltaschenhersteller aber auch Glasperlen aus anderen Gegenden, beispielsweise aus Venedig, insbesondere für feinere Waren. Wechselkurs-Schwankungen und Zollaufschläge führten vor allem Anfang der zwanziger Jahre dazu, dass die Perltaschenhersteller im sächsischen Teil des Erzgebirges höhere Ausgaben für die Glasperlen hatten als die tschechoslowakische Konkurrenz, die ihre Glasperlen aus dem Inland bezog und dadurch ihre Produkte preiswerter liefern konnte. Großhandlungen für Besatzmaterialien (Posamenten) hatten sich ebenfalls beiderseits der Grenze angesiedelt. So besaß beispielsweise die Firma Haller & Berthold Filialen im sächsischen Bärenstein und Buchholz und im böhmischen Weipert. Die Weltwirtschaftskrise 1929 stellte für die Perltaschenhersteller einen großen Einschnitt dar. Lieferungen wurden nicht bezahlt, Bestellungen gestrichen. Infolge daraus resultierender Zahlungsunfähigkeit häuften sich die Konkurse. Auf sächsischer Seite überlebten nur wenige Betriebe, beispielsweise die Firmen Emil Baldauf und Seifert & Spindler in Annaberg (Abb. 4). In der Tschechoslowakei sanken die Löhne noch tiefer. In den dreißiger Jahren wurden in Schmiedeberg den Heim - ar beitern in der Perltaschenherstellung 30 bis 40 Heller in der Stunde gezahlt. Die Exporteure kauften die Taschen zu Dumpingpreisen für den amerikanischen Markt auf, wo sie dann in Versandhauskatalogen angeboten wurden (Abb. 5). In den dreißiger Jahren stellten die tschechos lowakischen Hersteller eine ernstzunehmende Konkurrenz für die sächsischen Perltaschenfabrikanten dar. Letztere reagierten auf diese Situation mit Unmut und prangerten die billigen minder wertigen Erzeugnisse der Tschechei an, deren Betriebe infolge niedriger Löhne und der Verarbeitung von Inlandsmaterial Standortvorteile hatten. Verschärft wurde die Lage in der erzgebirgischen Perltaschenindustrie auch durch die Konkurrenz aus dem Ausland: Belgien, Frankreich und Japan drängten mit noch billigeren gestickten Perltaschen auf den Markt. Vzájemný prospěch Tkalcovství perel využívaly ještě další výrobní techniky jako korálkové háčkování korálkové pletení, vyšívání, tamburování a výroba korálkových kabelek na galonovém stávku. Používané skleněné korálky pocházely především z českého Jablonce nad Nisou a okolí. Kromě toho však krušnohorští výrobci korálkových kabelek zpracovávali i skleněné korálky z dalších oblastí, např. z Benátek, především pro vybranější zboží. Výkyvy směnného kurzu a celní přirážky vedly především počátkem dvacátých let k tomu, že výrobci v Sasku měli na skleněné korálky vyšší výdaje než jejich československá konkurence, která je odebírala z tuzemska, a své výrobky tak mohla nabízet levněji. Velkoobchody s materiálem na lemování (prýmky) se usadily rovněž na obou stranách hranice. Kupříkladu firma Haller & Berthold vlastnila filiálky jak v saském Bärensteinu a Buchholzi, tak v českých Vejprtech. Světová hospodářská krize v roce 1929 pak pro výrobce korálkových kabelek znamenala velký zlom. Docházelo k neplacení dodávek a k rušení objednávek. Následkem z toho plynoucí platební neschopnosti byly časté bankroty. Na saské straně přežilo jen několik málo závodů. Patřily k nim firmy Emil Baldauf nebo Seifert & Spindler v Annabergu (Obr. 4). V Československu klesly mzdy ještě víc. Například domácí dělníci v Kovářské dostávali ve třicátých letech zaplaceno 30 až 40 haléřů na hodinu. Vývozci skupovali kabelky za podhodnocené ceny pro americký trh, kde je nabízeli do zásilkových obchodů (Obr. 5). Ve třicátých letech představovali českoslovenští zhotovitelé pro saské výrobce vážnou konkurenci. Ti reagovali s nelibostí a pranýřovali levné méněcenné zboží z Čech, jehož závody využívaly z důvodu nízkých mezd a zpracování domácího materiálu nadále značnou výhodu polohy. Situace se však vyostřila i následkem konkurence ze zahraničí: Belgie, Francie a Japonsko se tlačily na trh s ještě levnějším vyšívaným zbožím. Druhá světová válka pak výrobu korálkových kabelek ukončila. V padesátých letech v saských Krušných horách produkce sice ještě pokračovala, ale již ve velmi malém rozsahu. S nuceným vysídlením německy mlu- H H Anzeige Firma Bruno Schneider, Buchholz Inzerát firmy Bruno Schneider, Buchholz Zweckgemeinschaft Perlweberei Der 2. Weltkrieg setzte der Fertigung von Perltaschen ein Ende. Danach wurden im sächsischen Erzgebirge in den fünfziger Jahren noch in geringem Umfang Perltaschen gefertigt. Mit der Zwangsaussiedlung der deutschsprachigen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei am Ende des Zweiten Weltkriegs ging die Fertigung von Perlwebereien im böhmischen Erzgebirge unter. Heute ist diese Industrie Geschichte. In mehreren Regionalmuseen wird an die Blütezeit der erzgebirgischen Perl weberei erinnert. Neben der Posamentenschauwerkstatt im Schloss Schlettau zeigen auch das Turmmuseum in Geyer, das Heimatmuseum in Scheibenberg und das Erzgebirgsmuseum in Annaberg-Buchholz sehenswerte Stücke. 1 Vzájemný prospěch Tkalcovství perel vícího obyvatelstva z Československa po druhé světové válce pak technika korálkového tkaní v českém Krušnohoří zcela zanikla. Dnes už je toto průmyslové odvětví dávnou minulostí. Několik oblastních muzeí připomíná vrcholné období krušnohorské korálkové tkaniny. Kromě prýmkařské dílny v zámku Schlettau vystavují zajímavé exponáty také Muzeum ve věži v Geyeru, Vlastivědné muzeum v Scheibenbergu a Krušnohorské muzeum Annaberg-Buchholz. Literatur/Literatura: Adressbücher /38; Band-, Spitzenund Posamenten-Industrie; Die gesamte Band-, Kordel-, Litzen- und Spitzen-Industrie; Erzgebirgische Heimatblätter; Fischer 1878; Gablonzer Export 1971; Reh 1924; Schmidt 1928; Wenzel 1928; Weltplätze des Handels und der Industrie 1924

209 Zweckgemeinschaft Perlweberei 3 [ 218 ] 5 [ 219 ] 2 4 Vzájemný prospěch Tkalcovství perel H 2 Briefbogen, Firma Oskar Kahl, Buchholz um Dopisní papír firmy Oskar Kahl, Buchholz Perl tasche, Perlweberei, Firma Oskar Kahl, Buchholz um Korálková kabelka, technika korálkového tkaní, firma Oskar Kahl, Buchholz kolem Werbe postkarte der Perl taschenfirma Emil Baldauf, Annaberg ca Reklamní pohlednice firmy Emil Baldauf, výrobce korálkových kabelek, Annaberg asi Perl tasche, Perlweberei, Hersteller unbekannt, Made in Czechoslovakia um Korálková kabelka, technika korálkového tkaní, výrobce neznámý, Made in Czechoslovakia, kolem H Claudia Vattes Von sauren Gurken und einer Festnahme in Böhmen. Karl Mays sächsisch-böhmische Beziehungen O kyselých okurkách a jednom zatčení v Čechách. Sasko-české vztahy Karla Maye Der in Sachsen geborene Karl May gehört weltweit zu den meist gelesenen Autoren. Seine Abenteuerromane faszinierten und faszinieren nicht nur die Leser in seinem Geburtsland, sondern auch und vor allem diejenigen in Tschechien. Die große Begeisterung gerade dort mag daran liegen, dass die Tschechen geographisch gesehen die gleiche Heimat mit ihm haben und die gleiche Mentalität: Erzgebirgler nördlich und südlich eines Grenzweges, der die Staaten, aber nicht die Herzen trennt wie Walter Schmitz treffend formuliert. Eine erste Reise nach Böhmen Seine erste Begegnung mit Böhmen hatte Karl May schon als Schüler auf einer Reise entlang der sächsisch-böhmischen Grenze, die er zusammen mit einem Schulfreund unternommen hat. Diese Reise schildert er im ersten Kapitel seines 1897 veröffentlichten Romans Weihnacht (Abb. 1). Karl May schrieb dieses Werk im an der Elbe gelegenen Birnai/Brná, wo er in der Pension Herzig (Hotel Srdíčko) wohnte und sich dort angeblich ein Zimmer als indianische Blockhütte herrichten ließ. Das Gebirge zwischen Sachsen und Böhmen schien, so schrieb May, den beiden Schülern für diese Reise bestens geeignet, denn dort gab es Städte und Dörfer, Berge und Täler, Felsen und Wiesen, Flüsse und Bäche, Sonnenschein und Regen, kurz, alles, was das Herz begehrt. Mehr könne man von einer Gegend nicht verlangen und auch in keiner anderen finden. Aber nicht nur die Landschaft war reizvoll, auch der Geldkurs zwischen Böhmen und Sachsen bot entscheidende Vorteile. Steht der Gulden schlecht, so kehrt der Schüler auf sächsischer Seite ein und lässt sich für einen Taler österreichisches Geld geben; steht der Gulden hoch, so Karel May narozený v Sasku patří k nejčtenějším autorům na celém světě. Jeho dobrodružné romány okouzlovaly a okouzlují nejen čtenáře v rodné zemi, ale také, a především v Česku. Velké nadšení právě v Čechách může pramenit ze skutečnosti, že Češi viděno ze zeměpisného hlediska s ním sdílejí vlast a stejnou mentalitu: jsou obyvateli Krušnohoří žijícími severně a jižně od hraniční cesty, jež dělí státy, ale ne srdce, jak to výstižně vyjádřil Walter Schmitz. První cesta do Čech Poprvé se Karel May setkal s Čechami již jako žák, když se s kamarádem ze školy vypravil na cestu podél sasko-české hranice. Putování vylíčil v první kapitole románu Vánoce (Weihnacht) vydaného v roce 1897 (Obr. 1). Knihu napsal v Brné nad Labem, kde bydlel v hotelu Srdíčko a údajně si tam dal zařídit jeden pokoj jako indiánský srub. Pohoří mezi Saskem a Čechami, píše May, se oběma žákům pro jejich cestování nejlépe zamlouvalo, protože se tam nacházejí města a vesnice, hory a údolí, skály a louky, řeky a potoky, je tam slunce a déšť, zkrátka všechno, co srdce ráčí. Více od krajiny nelze žádat a také se v žádném jiném kraji více nenajde. Avšak přitažlivá byla nejen končina, nýbrž i fakt, že směnný peněžní kurz mezi Čechami a Saskem nabízel značné výhody. Když si zlatý stojí špatně, vrátí se žák na saskou stranu a dá si za jeden tolar vyplatit rakouské peníze; má-li zlaťák vysoký kurz, odejde žák na českou stranu a vymění krejcary za groše a feniky. Přecházel-li chytrý žák sem a tam mezi Sas-

210 Zweckgemeinschaft Karl May kehrt er auf böhmischer Seite ein und wechselt die Kreuzer in Groschen und Pfennige um. Ging man im Zickzack zwischen Sachsen und Böhmen hin und her, konnte der kluge Schüler erhebliche Geld- Gewinne einstreichen. So sind May und sein Freund z. B. in strömendem Regen stundenweit von Sachsen hinüber nach Böhmen oder in umgekehrter Richtung gerannt, um [sich] für fünfzig Kreuzer Pfennige oder für fünfzig Pfennige Kreuzer geben zu lassen, um den Profit dann in Powidl [tschechisch povidla Pflaumenmus], sauren Gurken oder anderen nahrhaften Dingen anzulegen. Eine Festnahme in Böhmen Später sollten die Beziehungen Karl Mays zu Böhmen zunächst keinen guten Weg nehmen. May geriet während und nach seiner Ausbildung am Fürstlich-Schönburgischen Seminar in Waldenburg schnell auf die schiefe Bahn. Um wie er in seiner Biographie selbst schreibt der beklagenswerten Armut, in der er aufgewachsen war, zu entkommen, ergaunerte er sich unter falschem Namen und Titel Luxuswaren wie z. B. Pelzmäntel. Nachdem er in Sachsen wegen zahlreicher solcher Hochstapeleien und anderer Delikte wie Diebstählen gesucht wurde und die Heimat verlassen musste, floh er ins benachbarte Böhmen, wo er sich versteckte. Lange blieb er jedoch nicht unentdeckt. May wurde Anfang Januar 1870 auf einem Dachboden in Algersdorf/Valkeřice aufgegriffen, festgenommen und nach Tetschen/ Děčín überstellt. Den Beamten dort erzählte er eine wüste Geschichte: Sein Name sei Albin Wadenbach und er reise mit seinem jüngeren Bruder durch Europa, um Verwandte zu besuchen. Erst nach vier Wochen konnten die tschechischen Behörden die List aufdecken und den Mann als Karl May identifizieren. May wurde umgehend nach Sachsen überstellt und zu vier Jahren Gefängnis verurteilt. Vom 3. Mai 1870 bis zum 2. Mai 1874 saß er mit der Häftlingsnummer 407 seine Haftstrafe im Zuchthaus in Waldheim ab. Nach seiner Entlassung kehrte er zu seinen Eltern nach Ernstthal zurück und begann zu schreiben. In dieser Zeit boomte die Produktion und der Vertrieb von Büchern, zahlreiche Verlage wurden gegründet und Zeitungen waren auf der Suche nach Autoren und Redakteuren. So war der Weg für Karl May geebnet und seine neue Aufgabe als Schriftsteller sollte ihn alsbald wieder nach Böhmen führen. Vzájemný prospěch Karel May kem a Čechami, mohl vydělat nezanedbatelnou finanční částku. A tak May a jeho kamarád například v hustém dešti celé hodiny chodili ze Saska přes hranici do Čech, nebo zase v opačném směru, aby si dali vyplatit za padesát krejcarů feniky, nebo za padesát feniků krejcary, a zisk potom utratili za povidla, kyselé okurky, nebo jiné výživné dobroty. Zatčení v Čechách Později se vztahy Karla Maye k Čechám neubíraly příliš dobrou cestou. Při studiu v učitelském semináři nadace knížete Schönburga ve Waldenburgu a bezprostředně poté se rychle dostal na šikmou plochu. Jak přiznal ve svém životopise, s cílem uniknout žalostné chudobě, ve které vyrostl, si podvodem pod falešným jménem a titulem pořizoval luxusní zboží, např. kožichy. V Sasku byl po čase hledán kvůli četným podobným hochštaplerským kouskům a také krádežím a musel opustit vlast. Uprchl do sousedních Čech, kde se skrýval. Avšak netrvalo dlouho a byl vypátrán. Na začátku ledna 1870 byl dopaden na jedné půdě ve Valkeřicích, zatčen a převezen do Děčína. Tamějším úředníkům vyprávěl divokou historku. Vymyslel si, že se jmenuje Albin Wadenbach a cestuje se svým mladším bratrem Evropou, aby navštívili příbuzné. Teprve po čtyřech týdnech dokázaly české úřady odhalit lest a identifikovaly muže jako Karla Maye. Obratem byl odeslán do Saska a odsouzen ke čtyřem letům vězení. Od 3. května 1870 do 2. května 1874 si jako vězeň s číslem 407 odpykával trest ve věznici ve Waldheimu. Po propuštění se vrátil k rodičům do Ernstthalu a začal psát. V té době vzkvétala produkce a distribuce knih a četně se zakládala nakladatelství. Noviny hledaly autory a redaktory. Před Mayem se tak otevřela cesta a jeho nové povolání spisovatele ho záhy opět zavedlo do Čech. Poprvé česky V roce 1888 vydal nakladatel Josef Vilímek v časopise Naší mládeži první český překlad Mayovy povídky Syn lovce medvědů. Po velkém úspěchu povídky hledal Karel May v čes- H H Einzelnes Lieferungsheft von Karl Mays Weihnacht. Im ersten Kapitel der Erzählung schreibt May von einer Reise entlang der sächsisch-böhmischen Grenze, die er zusammen mit einem Mitschüler in jungen Jahren unternommen hat. Karl-May-Museum Radebeul. Sešitové vydání románu Karla Maye Vánoce. V první kapitole vyprávění píše May o cestě podél sasko-české hranice, kterou podnikl v mládí společně s jedním spolužákem. Karl-May-Museum Radebeul. 2 Federhalter aus der Produktion der Deutsch-Österreichische Mannesmannröhrenwerke AG, die auch in Komotau ansässig war. Karl-May- Museum Radebeul. Násadka na pero z produkce firmy Deutsch- Österrei chische Mannesmannröhrenwerke AG, která měla pobočku také v Chomutově. Karl-May- Museum Radebeul. Zweckgemeinschaft Karl May 1 [ 226 ] 2 [ 228 ] Vzájemný prospěch Karel May

211 Zweckgemeinschaft Karl May Zum ersten Mal auf Tschechisch Im Jahr 1888 erschien die erste tschechische Übersetzung der Erzählung Syn lovce medvědův (Der Sohn des Bärenjägers) von Karl May in der Zeitschrift Naší mládeži (Unserer Jugend), herausgegeben von Josef Vilimek. Nach dem großen Erfolg der Geschichte suchte May nach einem günstigen und zuverlässigen Verleger in Tschechien, mit dem er künftig unkompliziert zusammenarbeiten kann. Im Oktober 1898 verhandelte er deswegen mit dem ihm bereits bekannten Josef Vilimek und fand endgültig seinen Verleger in Prag. Nach langem Hin und Her verkündete May am 19. Oktober 1898 in der Bohemia, dass er sich mit dem Verlag Vilimek bezüglich der Übersetzungen seiner Werke in die böhmische Sprache gütlich geeinigt hat. Vilimek verlegte für Tschechien fortan Mays Bücher mit großem Engagement und zog dafür die wichtigsten tschechischen Illustratoren dieser Zeit wie Karel Ladislav Thuma oder Josef Ulrich sowie Věnceslav Černý an Land. Damit hat Vilimek maßgeblich zur Verbreitung Mays Werk in Böhmen beigetragen. May stieg zur Kultfigur auf und wurde zum Inbegriff des Autors für Abenteuerromane. May war so bekannt, dass 1898 auf einer Reise nach Prag zahlreiche Fans, darunter Egon Erwin Kisch, vor dem Hotel de Saxe, warteten, um ein Autogramm von ihm zu erhaschen. Noch heute ist der Kult um Karl May in Tschechien lebendig. Der Návrat-Verlag in Brün/Brno gibt seit 1993 die bis heute umfangreichste tschechische Ausgabe von May-Werken heraus. Verschiedene Ausstellungen in Tetschen, Komotau/Chomutov oder im Náprstek-Museum in Prag zogen und ziehen Besucher immer wieder in ihren Bann. Neue Beziehungen nach Böhmen Als Autor reiste Karl May nicht nur wegen der Gespräche mit seinem Verleger nach Tschechien. Er kaufte dort auch seine wichtigsten Schreibutensilien ein. So stammt ein Mannesmannrohr-Federhalter (Abb. 2) von May aus Komotau, wo die Deutsch- Österreichische Mannesmannröhrenwerke AG eine Filiale hatte. Ungefähr ein Jahr vor seinem Tod, am 30. März 1912, führte ihn schließlich eine lange Krankheit ein letztes Mal nach Böhmen. In Sankt Joachimstal/ Jáchymov ging er auf Kur, er hoffte von den berühmten Radiumbädern auf Heilung seiner Leiden (Abb. 3). Vzájemný prospěch Karel May kých zemích příhodného a spolehlivého nakladatele, s nímž by mohl v budoucnosti bez problémů spolupracovat. V říjnu 1898 proto jednal s Josefem Vilímkem, kterého už znal, a našel v něm s konečnou platností svého pražského nakladatele. Po vleklém domlouvání May dne 19. října 1898 v listu Bohemia veřejně vyhlásil, že se v dobrém duchu shodl s nakladatelem Vilímkem ohledně překladů svých děl do českého jazyka. Vilímek od té doby velmi aktivně vydával knihy Karla Maye v českých zemích a získal pro spolupráci nejvýznamnější české ilustrátory té doby jako Karla Ladislava Thumu, Josefa Ulricha či Věnceslava Černého. Vilímek tak podstatně přispěl k rozšíření Mayova díla v Čechách. Z Maye se stala kultovní postava a ztělesnění autora dobrodružných románů. Byl tak známý, že v roce 1898 při cestě do Prahy na něj před Hotelem de Saxe čekali jeho početní fanouškové, mezi nimi také Egon Erwin Kisch, aby získali autogram. Ještě dnes kult Karla Maye v Česku žije. Nakladatelství Návrat v Brně publikuje od roku 1993 nejobsažnější české vydání Mayova díla. Různé výstavy v Děčíně, Chomutově nebo v Náprstkově muzeu v Praze svým kouzlem stále znovu přitahovaly a přitahují návštěvníky. Nové vztahy k českým zemím Spisovatel Karel May cestoval do Čech nejen kvůli rozhovorům se svým pražským nakladatelem. Nakupoval zde také nejdůležitější psací potřeby, např. jeho násadka na pero (Obr. 2) pocházela z Chomutova, kde měla pobočku firma Deutsch-Österreichische Mannes mann röhrenwerke AG. Přibližně rok před smrtí, dne 30. března 1912, ho vleklá nemoc zavedla naposledy do Čech. Odjel na lázeňskou kúru do Jáchymova a věřil, že slavné koupele v radonové vodě uzdraví jeho potíže (Obr. 3). Doprovázela ho tam manželka Klara, která si psala deník o tamějším pobytu a o společném poznávání české krajiny. Vztahy saského autora k Čechám nemohly být rozporuplnější, přesto pro něj znamenaly jednu z formujících součástí jeho života. H H Kolorierte Ansicht des Radiumbades Joachims thal um die Wende zum 20. Jahrhundert. Kolorovaný pohled na radonové lázně v Jáchymově na přelomu 20. století. Zweckgemeinschaft Karl May Seine Ehefrau Klara hatte ihn dorthin begleitet und über die Zeit dort sowie über die gemeinsamen Erkundungen der böhmischen Landschaft Tagebuch geschrieben. Die Beziehungen des sächsischen Autors zu Böhmen hätten unterschiedlicher nicht sein können und doch waren sie für ihn ein prägender Bestandteil seines Lebens. Sie bilden heute die Basis für die Faszination an seiner Person in Sachsen und Böhmen und darüber hinaus. 3 Vzájemný prospěch Karel May Dodnes jsou základem okouzlení, jímž jeho osobnost působí v Sasku, Čechách a daleko za jejich hranicemi. Literatur/Literatura: Hecker/Steinmetz 1997; Sächs. Landesstelle 2007; Schmitz 2013; Schäfer 2000

212 Miloš Řezník Sachsen und Böhmen auf der Schwelle der Moderne: Nationsbildung und Erster Weltkrieg Sasko a Čechy na prahu moderní doby: Formování národa a první světová válka Der vielseitige gesellschaftliche Wandel des 19. Jahrhunderts war eng verbunden mit tiefgreifenden Veränderungen der kollektiven Zugehörigkeitsformen, der Loyalitäten und der gesellschaftlichen Identität der Menschen (Abb. 1). Eine zentrale Rolle nahm dabei die Entstehung moderner Nationen ein, verbunden mit der Industrialisierung, der technischen Modernisierung und der politischen Liberalisierung sowie die Entstehung der Massengesellschaften. Die meisten Menschen hatten sich früher in erster Linie mit ihrer nächsten Umgebung (ihrem Dorf, ihrer Stadt oder Region), mit dem Staatswesen, mit dem Herrscher und seiner Dynastie sowie mit ihrem Glaubensbekenntnis identifiziert. Sie waren sich der kulturellen und sprachlichen Unterschiede zwischen den verschiedenen ethnischen Gruppen bewusst gewesen, aber sie hatten diesen keine entscheidende Bedeutung beigemessen. Das änderte sich im 19. Jahrhundert. Für die Menschen, die nun viel mobiler waren und ihre frühere Lebensumgebung verließen, neue Menschen trafen und gemeinsam mit ihnen neue gesellschaftliche Gruppen bildeten, reichten die bisherigen Formen von Gruppenidentitäten nicht mehr aus. Dies fand einen Niederschlag im liberalen und demokratischen Konzept der Volkssouveränität, das in diesem Zeitraum entstand: Wenn der Volkswille die Grundlage politischer Entscheidungskompetenz sein sollte, so musste klar sein, um welches Volk es sich handelte, demzufolge auf welcher Grundlage dieses Volk definiert werden sollte. Das hatte zur Folge, dass sich im späten 19. und im 20. Jahrhundert die meisten Menschen bewusst mit einer Nation identifizierten. Spätestens in den letzten Jahrzehnten des Jahrhunderts hielt der Großteil von ihnen die Nationalität sogar für wichtiger als andere Formen der gesellschaftlichen Zugehörigkeit. Die Durchsetzung dieses Prinzips erwies sich allerdings als sehr schwierig. Die nationalen Iden- Mnohostranná proměna společnosti v 19. století těsně souvisela s hlubokými změnami forem kolektivní příslušnosti, loajality a společenské identity lidí (Obr. 1). Ústřední roli přitom sehrál vznik moderních národů spojený s industrializací, technickou modernizací, politickou liberalizací a vznikem masových společností. Dříve se většina lidí identifikovala v první řadě se svým nejbližším okolím (se svou vesnicí, svým městem nebo regionem), se státem, s panovníkem, jeho dynastií a svým náboženským vyznáním. Lidé si sice byli vědomi kulturních a jazykových rozdílů mezi různými etnickými skupinami, ale nepřisuzovali jim rozhodující význam. Změna nastala v 19. století. Lidem, kteří byli nyní mobilnější a opouštěli svůj dřívější způsob života, setkávali se s novými lidmi a spolu s nimi vytvářeli nové společenské skupiny, dosavadní formy skupinové identifikace už nestačily. To se odrazilo v liberální a demokratické koncepci suverenity národa, jež v tomto období vznikla. Měla-li být základem oprávněnosti přijímat politická rozhodnutí vůle národa, muselo být jasné, o který národ jde, a tak bylo nutno tento národ definovat. Následkem bylo, že koncem 19. a počátkem 20. století se většina lidí vědomě identifikovala s národem. Nejpozději v posledních desetiletích století většina z nich dokonce pokládala národnost za důležitější než jiné formy společenské příslušnosti. Ukázalo se však, že prosazování tohoto principu je velice těžké. Národní identita se vyvíjela ve zčásti komplikovaných vztazích k ostatním formám kolektivní příslušnosti a nacionalismus se jako dominantní forma prosadil teprve jako výsledek úspěšné národní agitace, která H H 2a/b Zweckgemeinschaft Nationsbildung v českém i německém prostředí od poloviny 19. století nabývala forem masového hnutí. V českém případě nové národní vědomí pomalu vystřídalo starší lokální identity a tradiční formy českého zemského patriotismu, zároveň však u většiny Čechů nestálo v protikladu k rakouské státní a habsburské dynastické loajalitě. Definitivní zlom ve prospěch ideje vlastní, na dosavadní monarchii zcela nezávislé národní státnosti přinesly až roky první světové války. Ani v Sasku nebyly regionální identity a saské zemské povědomí zprvu v protikladu, ačkoli zde byly markantní rozdíly mezi jednotlivými společenskými a politickými skupinami a hnutími. Situace po Bitvě národů a po Vídeňském kongresu, kdy bylo Sasko zprvu obsazeno Pruskem, které se pokoušelo celé království anektovat a nakonec pohltilo více než polovinu saského území, vedla v Sasku jak k prudkému rozvoji německého národního vědomí, tak i k zesílení zemské identity. Odstup od německého nacionalismu, jemuž dominovalo Prusko, v liberálních kruzích ještě zesílil po porážce revoluce roku Ale rozhodující byl i průběh a bezprostřední důsledky prusko-rakouské války roku 1866, během níž bylo Sasko znovu obsazeno Prusy a saské jednotky byly společně s hlavní armádou svého rakouského spojence poraženy v bitvě u Hradce Králové (Obr. 2a, 2b). Po této válce, během níž se saští vojáci více než často dostávali do kontaktu s českým obyvatelstvem v operačním prostoru Čech a Moravy, se Sasko muselo sklonit před pruskou dominancí, ale také se aktivně podílelo na dalším procesu založení Německé říše. Konflikt mezi saskou identitou a identifikací s Německou říší jako takovou, vzniklou roku 1871, však zanikl teprve v následujících letech a desetiletích. Kvůli nacionalismu se vyhrocovaly vztahy mezi Němci a Čechy nejen v Čechách. Konflikt v Čechách na jedné a nacionalistická politika v německém vnitrozemí na druhé straně byly živnou půdou pro národní radikalizaci a střetnutí v lokálních společnostech v sasko-českém pohraničí. Zároveň se vytvářely vyhraňující se německo-české národní stereotypy, jež se nezastavily před zemskými hranicemi. To umožňovala nejen nacionalistitäten entwickelten sich in teilweise komplizierten Beziehungen zu anderen Formen der kollektiven Zugehörigkeiten, und die Dominanz des Nationalismus erfolgte erst als Ergebnis erfolgreicher nationaler Agitationen, die sich sowohl im tschechischen als auch im deutschen Fall ab der Mitte des 19. Jahrhunderts zu Massenbewegungen entfalteten. Im tschechischen Fall löste das neue nationale Bewusstsein die früheren lokalen Identitäten sowie die traditionellen Formen des territorialen böhmischen Landespatriotismus allmählich ab, zugleich stand es jedoch nicht im Widerspruch zur österreichischen staatlichen und habsburgischen dynastischen Loyalität der meisten Tschechen. Den endgültigen Umbruch hin zur Idee einer eigenen, von der bisherigen Monarchie völlig unabhängigen nationalen Staatlichkeit brachten erst die Jahre des Ersten Weltkriegs. Auch in Sachsen bildeten regionale Identitäten und das sächsische Landesbewusstsein der Bevölkerung und der gesellschaftlichen Eliten zunächst keinen Widerspruch, obwohl hier markante Unterschiede zwischen einzelnen gesellschaftlichen und politischen Gruppen und Bewegungen bestanden. Die Situation nach der Völkerschlacht bei Leipzig und dem Wiener Kongress, als Sachsen zunächst preußisch besetzt war und Preußen versuchte, sich das ganze Königreich einzuverleiben und schließlich mehr als die Hälfte des sächsischen Territoriums annektiert wurden, führte in Sachsen sowohl zum Ausbruch der nationalen deutschen Bewegung als auch zur Erstarkung der landesbezogenen Identität. Die Distanz zu einer preußisch dominierten Form des deutschen Nationalismus verstärkte sich in den liberalen Kreisen nach der Niederschlagung der Revolution von Aber auch der Verlauf und die unmittelbaren Folgen des deutschdeutschen Krieges von 1866, in dem Sachsen erneut von Preußen besetzt wurde und die sächsischen Truppen gemeinsam mit der Hauptarmee ihres österreichischen Verbündeten bei dem ostböhmischen Königgrätz eine Niederlage erlitten, waren entscheidend (Abb. 2a, 2b). Nach diesem Krieg, in dem die sächsischen Soldaten reichlich in Berührung mit der tschechischen Bevölkerung der böhmisch-mährischen Operationsgebiete gekommen waren, musste sich Sachsen der preußischen Dominanz beugen, beteiligte sich aber aktiv am weiteren Prozess der deutschen Reichsgründung. Doch der Konflikt zwischen der sächsischen Identität und Vzájemný prospěch Vytvoření národa

213 Zweckgemeinschaft Nationsbildung der Identifikation mit dem Deutschen Reich, wie es 1871 entstand, löste sich erst während der folgenden Jahre und Jahrzehnte auf. In Folge der Nationalisierung spitzten sich nicht nur die deutsch-tschechischen Beziehungen in Böhmen zu. Aus dem böhmischen Konflikt einerseits und der nationalistischen Politik im deutschen Inland andererseits speiste sich zudem die nationale Radikalisierung und Konfliktbeladung in den lokalen Gesellschaften des sächsisch-böhmischen Grenzraums. Zugleich bildete sich eine zugespitzte deutsch-tschechische Nationalstereotypie, die über die Landesgrenze hinausgriff. Ermöglicht wurde dies nicht nur durch den national geprägten öffentlichen Diskurs, sondern auch durch grenzüberschreitende Kontakte. Dazu gehörte nicht zuletzt die kleinräumige Migration der Tschechen nach Sachsen. So ernteten die tschechischen Arbeiter bzw. die Tschechen im Allgemeinen nach dem Misserfolg des bekannten Streiks in den Crimmitschauer Textilfabriken von 1903 den in der Region nachhaltenden Ruf, Streikbrecher zu sein. Dabei unterschied man, trotz nationalistischer Gesinnung, nicht immer zwischen Tschechen und deutschsprachigen Böhmen. Die Übersiedlung zahlreicher tschechischer Familien in die Oberlausitz führte schon Ende des 19. Jahrhunderts in den nationalistischen Kreisen zu Befürchtungen einer weitgehenden Tschechisierung der Region, die ohnehin als Siedlungsgebiet einer slawischen sorbischen Bevölkerung gekennzeichnet war. Dabei fungierten die engen Kontakte nach Böhmen seit dem Vormärz, vor allem zu den zentralen Personen und Institutionen der tschechischen Nationalbewegung (zu František Palacký, Pavel Josef Šafařík, zum böhmischen Nationalmuseum und zur Stiftung Matice Česká), als wichtige Stütze und als Vorbild für die Entfaltung der sorbischen Bewegung in der Lausitz. Möglich war das auch durch das rege Interesse, die die tschechischen intellektuellen, kulturellen und teilweise auch politischen Eliten für die Sorben hatten. Eine politische Folge davon stellten nach dem Ersten Weltkrieg die Bemühungen eines Teiles der sorbischen Repräsentanten dar, die Angliederung der sorbischen Sprachgebiete an die neue Tschechoslowakische Republik zu erreichen. Die Gründung dieses Staates gehörte zu den wichtigsten politischen Ergebnissen des Krieges, der fast in jeder Hinsicht politische und soziale Umwälzungen nach sich zog. Der Zerfall der Habs- Vzájemný prospěch Vytvoření národa ticky poznamenaná veřejná diskuse, ale také přeshraniční kontakty. Sem mimo jiné patřila migrace Čechů do Saska, která se odehrávala na malém prostoru. Po neúspěchu známé stávky v textilních továrnách v Crimitschau roku 1903 byli čeští dělníci ocejchováni jako stávkokazi. Navzdory nacionalistickému smýšlení se přitom ne vždy rozlišovalo mezi Čechy a německy mluvícími obyvateli Čech. Přesídlení četných českých rodin do Horní Lužice vedlo už koncem 19. století v nacionalistických kruzích k obavám z rozsáhlého počeštění regionu, jenž byl beztak již vnímán jako sídelní území slovanského obyvatelstva Lužických Srbů. Kontakty do Čech, především s ústředními postavami a institucemi českého národního hnutí (Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem, českým Národním muzeem a nadací Matice česká) přitom již od předbřeznové doby fungovaly jako důležitá opora a vzor srbského hnutí v Lužici. Umožňoval to i živý zájem, který o Srby projevovaly české intelektuální, kulturní a zčásti i politické elity. Politickým důsledkem byly po první světové válce snahy části srbské reprezentace dosáhnout přičlenění srbských jazykových území k nové Československé republice. Založení tohoto státu patřilo k nejvýznamnějším politickým výsledkům války, jež přinesla v téměř každém ohledu politické a sociální změny. Rozpad habsburské monarchie a zhroucení monarchického řádu v Německu a Sasku vytvořily novou, nejen politickou realitu i na česko-saské hranici. V téměř každé obci v Sasku a Čechách je na náměstí, v parku, na hřbitově nebo v kostele pomník, pamětní kámen či tabule se jmény občanů, kteří přišli během první světové války o život. I když od války uplynulo už sto let, lidé o ně stále pečují. Občas tam najdeme květiny, věnce či hořící svíčky. A to navzdory tomu, že se v Čechách ani v Sasku žádné bojové akce neodehrávaly. Ztráty na frontách představovaly jen malou část důsledků války pro společnost v Sasku i v Čechách. Protože válka měla poprvé rysy totální války a vlastní i protivníkova mobilizační opatření cílila na veškeré společenské, hospodářské a politické struktury, byly jejich následky záhy pociťovány ve H H Zweckgemeinschaft Nationsbildung burgermonarchie und der Zusammenbruch der monarchischen Ordnung in Deutschland und Sachsen schuf auch an der böhmisch-sächsischen Grenze eine neue, nicht nur politische Realität. In fast jeder Gemeinde in Sachsen und Böhmen befindet sich auf einem Platz, einem Friedhof, in einem Park oder einer Kirche ein Denkmal, ein Gedenkstein oder eine -tafel mit den Namen ihrer Bürger, die im Ersten Weltkrieg ums Leben kamen. Noch nach einem Jahrhundert werden sie gepflegt, manchmal findet man dort Blumen, Kränze, brennende Kerzen. Dies alles trotz der Tatsache, dass weder die böhmischen Länder noch Sachsen von den Kampfhandlungen des Krieges erreicht wurden. Die Verluste an den Fronten stellten nur einen geringen Teil der Auswirkungen des Krieges für die Gesellschaften Sachsens und Böhmens dar. Da der Konflikt zum ersten Mal Zeichen eines totalen Krieges trug und sowohl feindliche als auch eigene Mobilisierungsmaßnahmen sich auf die gesamten gesellschaftlichen, wirtschaftlichen und politischen Strukturen richteten, waren seine Folgen bald in allen Bereichen spürbar. Dies betraf auch das Alltagsleben und die Mentalität der Menschen. Die Zivilbevölkerung als Ganzes wurde als Bestandteil des Ressourcenkampfes betrachtet. Die Wirtschaftsbetriebe wurden zur Unterstützung der Kriegsziele eingebunden und die bestehenden Arbeitnehmerrechte beschränkt; Frauen kamen als Fabrikarbeiterinnen massenhaft zum Einsatz anstelle der an die Front entsandten Männer. Bald verbreitete sich Versorgungsnot, die Lebensunterhaltungskosten explodierten und soziale Unruhen breiteten sich aus. Unterernährung und Hungersnot förderten die Verbreitung von Epidemien. Die stärker urbanisierten Industriegebiete, darunter auch jene entlang der sächsisch-böhmischen Grenze, wurden von all diesen Problemen noch stärker betroffen. Manche Soldaten kehrten erst Jahre nach Kriegsende in ihre Heimat zurück. Die vielen Kriegsinvaliden, die verletzten und traumatisierten Menschen gehörten noch lange nach dem Krieg zum Alltagsbild in den Gemeinden. Obwohl Österreich-Ungarn und Deutschland als Verbündete in den Krieg gezogen waren, wurde jetzt an der Grenze zwischen den beiden Zentralmächten ein Regime eingeführt, das in seiner Rigidität das bisherige übertraf und die Kommunikation zwischen den Regionen im Grenzraum erschwerte. Daran sollten beide Republiken nach dem Krieg anknüpfen. Vzájemný prospěch Vytvoření národa všech oblastech. To zasáhlo každodenní život i mentalitu lidí. Na civilní obyvatelstvo se nahlíželo jako na součást bojů o zdroje. Hospodářské podniky byly přeorientovány na plnění válečných dodávek a existující práva zaměstnanců omezována. Ženy jako tovární dělnice masově nahrazovaly muže, kteří byli posláni na frontu. Brzy začalo váznout zásobování, ceny životních potřeb vystřelily do závratné výše a šířily se sociální nepokoje. Podvýživa a hlad napomáhaly šíření epidemií. Silněji urbanizované průmyslové regiony, jako ty podél sasko-české hranice, byly těmito problémy zasaženy ještě výrazněji. Někteří vojáci se vraceli domů až po letech. Váleční invalidé, zranění a traumatizovaní lidé patřili ještě dlouho po válce ke každodennímu životu obcí. Ačkoli Rakousko-Uhersko a Německo táhly do války jako spojenci, byl na hranicích mezi oběma ústředními mocnostmi zaveden režim, jenž neměl svou rigiditou dosud obdoby a ztěžoval komunikaci v pohraničních oblastech. Na to pak měly po válce navázat obě republiky. Literatur/Literatura: Dresdner Geschichtsverein e.v. 1996; Hroch 2005; Murdock 2010; Řezník 2006

214 Zweckgemeinschaft Nationsbildung 1 2a 2b Vzájemný prospěch Vytvoření národa 1 Caspar David Friedrich: Riesengebirge. Nationalgalerie, Staatliche Museen zu Berlin. Die böhmischen Landschaften in der Böhmischen Schweiz, dem Böhmischen Mittelgebirge und dem Riesengebirge inspirierten die wichtigsten Vertreter der Dresdner Romantik. Caspar David Friedrich: Krkonoše. Nationalgalerie, Staatliche Museen zu Berlin. Česká krajina v Českém Švýcarsku, Českém středohoří a Krkonoších byla trvalou inspirací pro představitele drážďanského romantismu. 2a 1866 kämpfte das sächsische Heer in Ostböhmen zusammen mit der österreichischen Armee gegen die Preußen. In der Landschaft finden sich bis heute etwa 60 sächsische Grabsteine und Denkmäler. Dieser Pylon im Dorf Probluz markiert auf dem Schlachtfeld bei Königgrätz/Hradec Králové die Stelle, auf der der sächsische Kronprinz und späterer König Albert mit seinen Truppen stand. Vermutlich kam es bis dahin noch nie zu solch masenhaften Begegnungen von Sachsen und Tschechen wie damals. H Roku 1866 bojovalo saské vojsko spolu s rakouskou armádou ve východních Čechách proti Prusku. V kraji je dodnes na 60 saských náhrobků a pomníků. Tento pylon ve vsi Probluz označuje na bojišti místo, kde se svými vojsky stál saský korunní princ a pozdější král Albert. Do té doby pravděpodobně ještě nikdy nedošlo k tak masovému setkávání Sasů a Čechů jako tehdy. 2b So kann man 1866 bei Königgrätz und in anderen Orten im heutigen Tschechien als sächsische Erinnerungsorte definieren. Eine Ausstellung thematisierte dies 2010 in Chemnitz und Dresden, im Schlachtmuseum bei Königgrätz (Foto) und 2016 in Greiz. Tak je možno u Hradce Králové i jinde v dnešních Čechách nacházet saská místa paměti. To bylo tématem výstavy konané roku 2010 v Chemnitz a Drážďanech, v letech v muzeu bitvy u Hradce Králové (foto) a roku 2016 v durynském Greizu. 422 H Edmund Pech Erweckung und Vermehrung der Liebe zur Nationalität. Die sorbische nationale Bewegung im 19. und frühen 20. Jahrhundert Probouzení a posilování lásky k národu. Lužickosrbské národní hnutí v 19. a na počátku 20. století Zahlreiche Länder des Kontinents wurden im ausgehenden 18. Jahrhundert (Westeuropa) bis in die Mitte des 19. Jahrhunderts (Ostmitteleuropa) von der geistig-literarischen Strömung der Romantik erfasst. Ein Hauptcharakteristikum der romantischen Bewegung war es, dass sich die Völker mit ihrer eigenen Geschichte beschäftigten. Die nationale Wiedergeburt der Sorben Die sorbische nationale Wiedergeburt stand unter dem Einfluss der deutschen Aufklärung, empfing aber gleichzeitig starke Impulse von der slawischen Romantik nach 1815, insbesondere aus dem benachbarten Böhmen. Die Bewegung erreichte zunächst ausschließlich die akademisch gebildeten Sorben. Die wichtigsten Aktivitäten gingen von den protestantischen Vertretern aus. An der Universität Leipzig reaktivierten sorbische Studenten der Theologie 1814 die Tätigkeit der Wendischen Predigergesellschaft von 1716, die während der Napoleonischen Kriege zum Erliegen gekommen war. Die Studenten sammelten sorbische Volkslieder, Sagen, Märchen und Sprichwörter. Durch gemeinsame Übungen vervollkommneten sie sich in ihrer Muttersprache (Abb. 1). Inzwischen näherten sich auch die katholischen Sorben der nationalen Bewegung an, die sich somit überkonfessionell etablieren konnte. Für die Ausbildung der sorbischen katholischen Priester war im Jahr 1724 in Prag das sogenannte Collegium Pragense (Wendisches Seminar) gegründet worden. Die hiermit eingeleitete Ausbildung des sorbischen katholischen Priesternachwuchses in Böhmen wurde zu einer Voraussetzung der späteren inten- Duchovně literární hnutí romantismu zasáhlo od konce 18. století (v západní Evropě) do poloviny 19. století (východní část střední Evropy) řadu zemí našeho kontinentu. Hlavním rysem romantického hnutí bylo, že se národy zabývaly svými vlastními dějinami. Národní obrození Lužických Srbů Srbské národní obrození bylo ovlivněno německým obrozením, zároveň však po roce 1815 dostávalo silné impulzy ze slovanského romantismu, zejména pak ze sousedních Čech. Zprvu se hnutí týkalo výhradně akademicky vzdělaných Srbů. Nejvýznamnější aktivity vycházely od protestantských představitelů. Srbští studenti teologie na lipské univerzitě roku 1814 oživili činnost Wendische Predigergesellschaft (Lužickosrbské kazatelské společnosti) z roku 1716, která byla za napoleonských válek neaktivní. Studenti sbírali srbské lidové písně, pověsti, pohádky a přísloví. Ve svém mateřském jazyce se zdokonalovali na společných cvičeních (Obr. 1). Mezitím se sblížili s národním hnutím i katoličtí Srbové, takže se hnutí stávalo interkonfesijním. Pro výchovu srbských katolických kněží bylo roku 1724 v Praze založeno takzvané Collegium Pragense (Lužický seminář). Příprava srbského katolického kněžského dorostu se stala předpokladem pozdějších intenzivních srbsko-českých kulturních vztahů. V roce 1846 bylo v Praze založeno sdružení lužickosrbských katolických stu-

215 Zweckgemeinschaft Sorbische Bewegung siven sorbisch-tschechischen kulturellen Beziehungen. Im Jahr 1846 wurde in Prag die Vereinigung Serbowka der sorbischen katholischen Studierenden gegründet. Vervollkommnung in der Muttersprache und Erweckung und Vermehrung der Liebe zur Nationalität waren entsprechend den Statuten die Hauptziele der Gesellschaft (Abb. 2). Schließlich entstand 1847 nach dem Beispiel anderer slawischer Völker die Maćica Serbska eine Gesellschaft für Volksbildung und Wissenschaft. Die neue Vereinigung entwickelte sich rasch zur entscheidenden Triebkraft für die sorbischen Kulturbemühungen. Neben sprachwissenschaftlichen und volkskundlichen Arbeiten wurden statistische, historische und literaturgeschichtliche Forschungen betrieben. Durch die Herausgabe der wissenschaftlichen Zeitschrift Časopis Maćicy Serbskeje ab 1848 erhielt die Sorabistik ein eigenes Publikationsorgan. Ein weiteres Ziel führender sorbischer Vertreter bestand in der Schaffung einer einheitlichen obersorbischen Schriftsprache, wodurch gleichzeitig die konfessionell bedingten Gegensätze unter den Sorben abgeschwächt werden sollten. Die Bemühungen mündeten ein in eine Erweiterung des Wortschatzes und seiner Anpassung an die Gegenwart. Es kam zu eigenständigen Neubildungen, aber auch zu Entlehnungen aus anderen slawischen Sprachen. War die Sprachentwicklung seit der Reformation vorzugsweise im religiösen Kontext erfolgt, so fanden nun profane Bereiche Politik, Wirtschaft und Kultur Eingang in die sorbische Sprachpraxis. An die Stelle der deutschen Schwabacher Schrift trat die vor allem am Tschechischen orientierte analoge Rechtschreibung mit diakritischen Zeichen und den lateinischen Schriftsymbolen. Im Deutschen Kaiserreich ( ) Innerhalb der sorbischen nationalen Bewegung begann sich ab 1875 eine oppositionelle Strömung unter der Bezeichnung Jungsorben zu bilden. Deren Vertreter stammten vorwiegend aus der sorbischen Studentenschaft der Universitäten Leipzig und Prag. Arnošt Muka, Student der Philologie in Leipzig, und Jakub Bart-Ćišinski, Student der katholischen Theologie in Prag, waren die profiliertesten Vertreter dieser Erneuerungsbestrebungen. Im Hintergrund stand auch ein Generations- und Politikwandel inner- Vzájemný prospěch Lužickosrbské národní hnutí dentů Serbowka. Hlavními cíli společnosti bylo podle jejích stanov Zdokonalení v mateřském jazyce a Probouzení a posilování lásky k národu (Obr. 2). A konečně roku 1847 vznikla po vzoru jiných slovanských národů Maćica Serbska společnost pro lidovou osvětu a vědu. Nové sdružení se rychle stalo hlavní hnací silou lužickosrbských kulturních snah. Vedle jazykovědných a etnografických prací se prováděly statistické, historické a literárněhistorické výzkumy. Vydáváním vědeckého časopisu Časopis Maćicy Serbskeje získala sorabistika po roce 1848 vlastní publikační orgán. Dalším cílem srbských představitelů bylo vytvoření jednotného hornosrbského spisovného jazyka, což mělo zároveň vést k oslabení konfesionálních rozdílů mezi Srby. Výsledkem snah bylo rozšíření slovní zásoby a její adaptace na současné potřeby. Vytvářely se samostatné novotvary, ale také se přijímaly výpůjčky z jiných slovanských jazyků. Jestliže od renesance probíhal jazykový vývoj převážně v náboženském kontextu, nyní pronikaly do srbské jazykové praxe i profánní oblasti politika, věda a kultura. Na místo německého švabachu bylo přistoupeno především na česky orientovaný analogický pravopis s diakritickými znaménky a latinkou. V německém císařství ( ) Od roku 1875 se v srbském národním hnutí začal utvářet opoziční proud pod označením Mladí Srbové. Jejich představitelé pocházeli převážně z řad lužickosrbských studentů lipské a pražské univerzity. Nejvýraznějšími postavami těchto snah o obnovu byli Arnošt Muka, student filologie v Lipsku, a Jakub Bart- Ćišinski, student katolické teologie v Praze. V pozadí byla též generační a politická obměna srbského národního hnutí. Pokrokoví mladí se vymezovali vůči konzervativním starým. Mladí Srbové formulovali vlastní nárok na vedení v časopise Lipa Serbska. Časopis młodych Serbow (Srbská lípa. Časopis mladých Srbů) (Obr. 3 a 4). H H 3/ Zweckgemeinschaft Sorbische Bewegung halb der sorbischen nationalen Bewegung. Die progressiven Jungen grenzten sich von den konservativen Alten ab. Die Jungsorben formulierten einen eigenen Führungsanspruch in der Zeitschrift Lipa Serbska. Časopis młodych Serbow (Sorbische Linde. Zeitschrift der Jungsorben) (Abb. 3 und 4). Die Aktivitäten der Jungsorben belebten Kunst, Kultur und Wissenschaft außerordentlich. Kulturelle Kontakte zu den slawischen Nachbarvölkern insbesondere zu den Tschechen brachten zahlreiche Anregungen für die eigene sorbische Entwicklung hervor. Doch nahmen die in Leipzig studierenden evangelischen Sorben daran spürbar weniger Anteil als zuvor. Ihr Bildungsgang vollzog sich inmitten eines zunehmenden deutschnationalen Einflusses. Die Leipziger Universität war nicht mehr jene Stätte deutsch-slawischer Begegnung wie in den Jahren vor der Revolution von 1848/1849. Es kam zu einer deutlichen Abschwächung der protestantischen Innovationskraft innerhalb der nationalen Bewegung. Die Lücken wurden zunehmend von den katholischen Sorben aus gefüllt. Insbesondere das katholische Wendische Seminar auf der Prager Kleinseite bildete nach der Reichsgründung von 1871 einen Kristallisationspunkt für den kulturellen Austausch zwischen den Lausitzer Sorben und ihren slawischen Nachbarn. Auch die wichtigsten literarischen Leistungen nach 1871 lassen sich meist im Prager Wendischen Seminar verorten. Große Bedeutung erlangte der katholische Geistliche Jakub Bart- Ćišinski, der der sorbischen Literatur eine neue ästhetische Qualität brachte und sie der Moderne öffnete. Seine künstlerische Betätigung konzentrierte sich auf die Lyrik. Doch versuchte er darüber hinaus, die sorbische Literatur um die noch fehlenden Großformen zu ergänzen. Die Übernahme slawischer Literatur erreichte in der Übersetzertätigkeit aus der Literatur fast aller Slawinen einen ersten Höhepunkt. Hierbei ragte insbesondere der katholische Pfarrer Michał Hórnik heraus, der sich ebenfalls am Prager Wendischen Seminar ausgebildet Verdienste als Philologe, Kulturhistoriker, Übersetzer, Redakteur und Herausgeber erwarb. Der Widerhall, den die Sorben in Geschichtswissenschaft, Slawistik, Volkskunde und Publizistik nahezu aller Völker Ostmitteleuropas fanden, stellt neben der umfangreichen Übersetzertätigkeit ins Sorbische ein wichtiges Kapitel der kulturellen Beziehungen zwischen den Sorben und ihren slawischen Nachbarn im 19. Jahrhundert dar (Abb. 5). Vzájemný prospěch Lužickosrbské národní hnutí Aktivity mladých Srbů vedly k oživení v umění, kultuře i vědě. Kulturní kontakty se sousedními slovanskými národy přinesly četné podněty pro vlastní srbský vývoj. Avšak evangeličtí Srbové studující v Lipsku se na něm podíleli méně než dříve. Jejich vzdělávání se odehrávalo v podmínkách stále výraznějšího německého vlivu. Lipská univerzita už nebyla místem německo-slovanského setkávání jako v letech před březnovou revolucí 1848/1849. Inovativní síla protestantů v rámci národního hnutí zřetelně zeslábla. Mezery vyplňovali stále více katoličtí Srbové. Krystalizačním bodem kulturní výměny mezi Lužickými Srby a jejich slovanskými sousedy se po založení německého císařství roku 1871 stal zejména Lužický seminář na pražské Malé Straně. S pražským Lužickým seminářem lze nejčastěji spojovat i nejdůležitější literární počiny. Velký význam měl katolický duchovní Jakub Bart-Ćišinski, který přinesl srbské literatuře novou estetickou kvalitu a otevřel ji modernímu duchu. Jeho umělecká činnost se soustředila na lyriku, ale snažil se také doplnit srbskou literaturu o chybějící velké formy. Přejímání slovanské literatury dosáhlo prvního vrcholu v překladech téměř ze všech slovanských jazyků. Přitom vynikl zejména katolický farář Michał Hórnik, který vzdělán rovněž na pražském Lužickém semináři získal zásluhy jako filolog, umělecký historik, překladatel, redaktor a vydavatel. Odezva, jakou Lužičtí Srbové nalezli ve vědě, slavistice, etnografii a publicistice téměř všech národů středovýchodní Evropy, představuje vedle překladatelské činnosti do lužické srbštiny významnou kapitolu kulturních vztahů mezi Srby a jejich slovanskými sousedy v 19. století (Obr. 5). Srbské národní hnutí 1918/19 Srbové začali být postupně v Evropě vnímáni jako slovanská menšina. Definitivně pronikli na veřejnost také svým separatis tickým poválečným hnutím po zhroucení císařství roku Srbská otázka byla skutečně projednávána i na Pařížské mírové konferenci roku

216 Zweckgemeinschaft Sorbische Bewegung 1 Vzájemný prospěch Lužickosrbské národní hnutí 2 H H Wappen der Leipziger Wendischen Predigergesellschaft. Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. Znak lipské Lužickosrbské kazatelské činnosti. Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. 2 Das Wendische Seminar in Prag. Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. Lužický seminář v Praze. Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. 3 Arnošt Muka. Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. 4 Jakub Bart-Ćišinski. Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. Zweckgemeinschaft Sorbische Bewegung 5 Das sorbische Sprachgebiet um Lužickosrbské jazykové území kolem roku Arnošt Bart. Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. 7 Ferienaufenthalt sorbischer Kinder in der ČSR Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen. Prázdninový pobyt lužickosrbských dětí v ČSR roku Sorbisches Kulturarchiv am Sorbischen Institut Bautzen Vzájemný prospěch Lužickosrbské národní hnutí 5

217 Zweckgemeinschaft Sorbische Bewegung Die sorbische Nationalbewegung 1918/19 Allmählich wurden die Sorben in Europa als slawische Minderheit wahrgenommen. Endgültig drangen sie nach dem Zusammenbruch des Kaiserreiches mit ihrer auch separatistischen Nachkriegsbewegung in die deutsche und zugleich europäische Öffentlichkeit. Die sorbische Frage wurde tatsächlich auf der Pariser Friedenskonferenz 1919 behandelt, zu der die Vertreter des neu gegründeten Wendischen Nationalausschusses Arnošt Bart (Abb. 6) und Jan Bryl angereist waren. Bart beanspruchte nach der Konzeption des Selbstbestimmungsrechts der Völker, wie sie vom damaligen US-Präsidenten Woodrow Wilson vertreten wurde, auch für die Sorben Unabhängigkeit und Auto nomie. Als am 28. Juni 1919 der Friedensvertrag von Versailles unterzeichnet wurde, fanden die Sorben in den schriftlichen Abschlussdokumenten keine Erwähnung. Arnošt Bart wurde aufgrund seines Auftritts während der Friedenskonferenz beim Grenzübertritt nach Deutschland im Oktober 1919 festgenommen und am 21. Januar 1920 durch das Reichsgericht Leipzig wegen versuchten Landesverrats zu drei Jahren Festungshaft ver urteilt. Der Schuldspruch entfachte jedoch einen internationalen Proteststurm, sodass Bart schon nach neun Monaten Haft freigelassen wurde. In der Lausitz hatte sich inzwischen im Verein sachsentreuer Wenden eine große Mehrheit gegen jeglichen Separatismus organisiert. Diese Vereinigung entwickelte in Kooperation mit deutschen politischen Kräften der Oberlausitz eigene Aktivi täten. Dabei wurden wichtige Forderungen des Wendischen Nationalausschusses aufgegriffen, um eine weitere Radikalisierung der sorbischen Autonomiebewegung zu verhindern. So kam es schließlich in der Weimarer Republik zu Verbesserungen im Volksschul- sowie im Kirchenwesen des zweisprachigen Gebiets (Abb. 7). Vzájemný prospěch Lužickosrbské národní hnutí 1919, na kterou odjeli zástupci nově vytvořeného Lužickosrbského národ ního výboru Arnošt Bart (Obr. 6) a Jan Bryl. V souladu se zásadami práva národů na sebeurčení, jak je prezentoval tehdejší americký prezident Woodrow Wilson, požadoval Bart samostatnost nebo autonomii i pro Srby. Když byla Versailleská smlouva 28. června 1919 podepsána, nebyla v ní o Lužických Srbech ani zmínka. Za své vystoupení na mírové konferenci byl Arnošt Bart po překročení hranic do Německa v říjnu 1919 zatčen a 21. ledna 1920 odsouzen říšským soudem v Lipsku na tři roky vězení za pokus o vlas tizradu. Rozsudek však vyvolal mezinárodní bouři nevole, takže byl Bart po devíti měsících zase propuštěn. Spolek saskuvěrných Srbů mezitím v Lužici zorganizoval velkou většinu proti jakémukoli separatismu. Toto sdružení vyvíjelo ve spolupráci s německými politickými silami v Horní Lužici vlastní aktivity. Převzalo přitom důležité požadavky Lužickosrbského národního výboru, aby zabránilo další radi kalizaci srbského autonomistického hnutí. Ve Výmarské republice tak konečně došlo ke zlepšení situace základních škol i církve na dvojjazyčném území (Obr. 7). Literatur/Literatura: Kunze 2017; Pech/Scholze 2003; Remes 1993; Schön/Scholze 2014; Schurmann 1998; Zwahr 1990 H Trennung und Neubeginn Rozdělení a nový začátek I

218 Nový začátek po extrémech 20. století je pro Sasko a Čechy dobou extrémů. Roku 1918 zaniká vyhlášením Svobodného státu Sasko Saské království, zároveň je založena Československá republika. Německy hovořící obyvatelé Čech se stávají v novém státě menšinou, což vede ke konfliktům, které se ještě vyostřují za hospodářské krize během dvacátých let. V letech 1938/39 obsazují Československo německá vojska. Přeshraniční vztahy teď přetrvávají hlavně v odporu proti nacistům a v umění. Po druhé světové válce s jejími fatálními následky se hranice stává uzavřenou zónou a po nuceném vysídlení německy hovořícího obyvatelstva poprvé i jazykovou hranicí. K novému sblížení dochází teprve v šedesátých letech. Saští sousedé sledují s nadšením události pražského jara Občané NDR toužící vycestovat nacházejí na své cestě přes pražské velvyslanectví Spolkové republiky Německa podporu mezi českým obyvatelstvem, zejména na podzim roku Pokojné, resp. sametové revoluce zpečeťují konec komunistické státní moci stejně v Sasku jako v Čechách. S Česko-německým prohlášením o vzájemných vztazích z roku 1992 jsou konečně nastaveny výhybky k novému sousedskému soužití pod evropskou střechou. I I Neuanfang nach Extremen Das 20. Jahrhundert ist für Sachsen und Böhmen ein Zeitalter der Extreme geht das sächsische Königreich mit Ausrufung des Freistaates Sachsen unter, gleichzeitig wird die Tschechoslowakische Republik gegründet. Die deutschsprachigen Böhmen werden zur Minderheit im neuen Staat, was zu Konflikten führt, die sich in der Wirtschaftskrise der 1920er Jahre verschärfen. 1938/39 besetzen deutsche Truppen die Tschechoslowakei. Grenzüberschreitende Beziehungen bestehen nun vor allem im Widerstand gegen die Nationalsozialisten und in der Kunst. Nach dem Zweiten Weltkrieg mit seinem fatalen Ausmaß wird die Grenze Sperrzone und durch die Zwangsumsiedlung der deutschsprachigen Bevölkerung erstmals Sprachgrenze. Eine neue Annäherung findet erst in den 1960er Jahren statt. Gebannt verfolgen die sächsischen Nachbarn die Ereignisse des Prager Frühlings Ausreisewillige DDR-Bürger finden auf ihrem Weg über die Deutsche Botschaft in Prag in die BRD Unterstützung bei der tschechischen Bevölkerung, vor allem im Herbst In Sachsen und Böhmen besiegeln die Friedliche bzw. die Samtene Revolution das Ende der kommunistischen Staatsmächte. Mit der Deutsch-tschechischen Erklärung über die gegenseitigen Beziehungen von 1992 werden schließlich die Weichen für ein neues nachbarschaftliches Miteinander unter dem Dach Europas gestellt.

219 1a/b I I Doreen Mölders Claudia Vattes Im Widerstand: Herta Lindner, Milada Marešová und Josef Skupa V odboji: Herta Lindnerová, Milada Marešová a Josef Skupa Gleich mehrere Personen stehen in der Ausstellung Pate für die sächsisch-böhmischen Beziehungen des 20. Jahrhunderts. Ihre Lebensläufe dokumentieren eine Zeit, die sich durch politische und ideologische Extreme auszeichnet. Es sind Widerstandskämpferinnen und -kämpfer, die mal einen strukturellen, mal einen ganz persönlichen Blick auf einen Abschnitt jüngste Epoche erlauben, deren Ereignisse den sächsisch-böhmischen Beziehungen fast zum Verhängnis wurden. Bereits die Einführung der Staatsbürgerschaft im Zuge der Herausbildung moderner Staaten im 19. und 20. Jahrhundert ist in diesem Zusammenhang von Bedeutung. Jede natürliche Person erhält einen Ausweis, wird somit in Akten erfasst und kann genau genommen zur historischen Quelle und damit zum Passagier der Geschichte werden. Entscheidend hierfür sind die Wahrnehmung einer historischen Person und ihrer Taten sowie der damit verbundenen Verankerung im kollektiven Gedächtnis. So wird beispielsweise in Dresden an die deutschböhmische Widerstandskämpferin Herta Lindner erinnert, indem eine Straße nach ihr benannt ist. Die Geschichte von Herta Lindner steht stellvertretend für die vielen sächsisch-böhmischen Biografien, die sich im Grenzraum in Zeiten nationaler Ab- und Ausgrenzung mutig dem Nationalsozialismus entgegenstellten. Die im nordböhmischen Mariaschein/ Bohosudov geborene Widerstandskämpferin hat sich vor und während des Zweiten Weltkrieges auf beiden Seiten der Grenze an antifaschistischen Aktionen beteiligt. Sie war Mitglied der sozialistischen Kinderorganisation Falken und im Kommunistischen Jugendverband. Die Verständigung zwischen Deutschen und Tschechen war ihr ein besonderes Anliegen verließ sie auf politischen Druck hin Böhmen und ging nach Dresden. Als sie 1941 ihre kranke Mutter in Mariaschein besuchte, wurde sie mit ihrem Vater von Deutschen verhaftet und nach Brüx/ Most in Untersuchungshaft gebracht. Nach Berlin Na výstavě je hned několik osob jakýmisi patrony česko-saských vztahů ve 20. století. Jejich životní osudy dokumentují dobu, kterou charakterizují politické a ideologické extrémy. Máme na mysli bojovnice a bojovníky hnutí odporu, kteří nám zprostředkovávají na jedné straně strukturální, ale na druhé i ryze osobní pohled na období nejnovějších dějin, jejichž události byly pro česko-saské vztahy bezmála fatální. V této souvislosti má svůj význam již zavedení státního občanství v době, kdy se v 19. a 20. století utvářely moderní státy. Každá fyzická osoba dostala osobní průkaz, čímž byla zaevidována ve spisech, a tak se přesně vzato může stát historickým pramenem, a tím i cestujícím historie. Rozhodující je v tomto ohledu vnímání historické postavy a jejích činů a s tím spojené zakotvení ve společenské paměti. Tak např. v Drážďanech vzpomínají na českoněmeckou bojovnici hnutí odporu Hertu Lindnerovou, po níž je pojmenována i jedna ulice. Příběh Herty Lindnerové může zastupovat mnoho česko-saských životních příběhů lidí, kteří se v době národnostního vymezování a vyčleňování statečně postavili proti nacismu. Odbojářka, narozená v severočeské obci Bohosudov, se za druhé světové války podílela na antifašistických akcích na obou stranách hranice. Byla členkou mládežnické socialistické organizace Falken a Komunistického svazu mládeže. Obzvlášť jí záleželo na porozumění mezi Čechy a Němci. Roku 1938 odešla na politický nátlak z Čech do Drážďan. Když roku 1941 navštívila chorou matku v Bohosudově, byla se svým otcem Němci zatčena a odvezena do vyšetřovací vazby v Mostu. Oba byli přeloženi do Berlína a roku 1942 odsouzeni za politickou práci proti nacionálnímu socialismu k trestu smrti, který byl vykonán.

220 Trennung und Neubeginn Im Widerstand verlegt, verurteilte man beide 1942 wegen politischer Widerstandsarbeit gegen den Nationalsozialismus zum Tode und ordnete die Vollstreckung an. Auch die Prager Künstlerin und Illustratorin Milada Marešová ging in den Widerstand. Sie illustrierte mit Karikaturen unter anderem auch von Hitler die illegale Zeitschrift des tschechoslowakischen Widerstandes V boj (In den Kampf) wurde sie dafür verhaftet und nach mehreren Stationen in unterschiedlichen Untersuchungshaftanstalten (Prag, Leipzig, Dresden, Bautzen) zu einer zwölfjährigen Gefängnisstrafe verurteilt und in die Frauenstrafanstalt im sächsischen Waldheim überführt. Marešová skizzierte in einigen Bildern ihren Haftalltag, beschränkte sich sonst aber auf Stillleben, Blumenmotive und andere unverfängliche Themen. Nach der Befreiung 1945 hielt sie allerdings prägende Szenen und Personen fest und veröffentlichte diese Bilder und Erinnerungen (Abb. 1a c). Marešová agierte Zeit ihres Lebens politisch. Sie trat einem Zusammenschluss ehemaliger politischer Häftlinge bei und schloss sich der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei (KPČ) an wurde sie von der KPČ ausgeschlossen, nachdem sie mit dem Reformkommunisten Alexander Dubček sympathisierte. Am 19. Februar 1987 verstarb Milada Marešová in Prag. Widerstand ganz besonderer Art leistete Josef Skupa mit seinen Marionetten Spejbl und Hurvinek. Der im südböhmischen Strakonice/Strakonitz geborene Skupa inszenierte in seinen Theaterstücken nicht nur die heute noch bekannten Vater-Sohn- Geschichten, sondern äußerte sich auf der Bühne politisch gegen die Nationalsozialisten. Skupa wurde deshalb 1944 in Plzěn verhaftet und Ende September 1944 nach Dresden in die Mathildenstraße überführt. Nach der Befreiung der Häftlinge 1945 gründete er sein Puppentheater in Prag neu. Am 8. Januar 1957 starb er in Prag, seine Geschichte um Spejbl und Hurvinek aber prägten mehrere Generationen in Sachsen und Böhmen. Die ethnischen Zugehörigkeitskonflikte der Zwischenkriegszeit in den deutschböhmischen Gebieten und der von den Deutschen auf Vernichtung ausgerichtete Zweite Weltkrieg erschüttern die Beziehungen zwischen den Deutschen und den Tschechoslowaken bis ins Mark. Es nimmt daher nicht Wunder, dass in der Tschechoslowakischen Republik die Befreiung der einen im Mai 1945 mit Ausschreitungen gegen die andere Bevölkerungsgruppe einhergeht. Nach ersten willkürlichen heftigen Unruhen und Rozdělení a nový začátek V odboji V odboji působila také pražská umělkyně a ilustrátorka Milada Marešová. Karikaturami mezi jiným i karikaturami Hitlera ilustrovala ilegální časopis československého odboje V boj. Roku 1940 za to byla zatčena a po několika zastávkách ve vyšetřovacích věznicích (Praha, Lipsko, Drážďany, Budyšín) odsouzena k dvanácti letům odnětí svobody a převezena do ženské věznice v saském Waldheimu. Marešová načrtla v několika obrazech každodenní život ve věznici, jinak se však omezovala na zátiší, květinové motivy a další nezávadná témata. Po osvobození roku 1945 vytvořila však zásadní scény a portréty a tyto obrázky a vzpomínky zveřejnila (Obr. 1a c). Marešová byla po celý život politicky činná. Vstoupila do sdružení bývalých politických vězňů a do Komunistické strany Československa (KSČ). Roku 1969 byla z KSČ vyloučena, protože sympatizovala s reformním komunistou Alexandrem Dubčekem. Milada Marešová zemřela v Praze 19. února Odboj zcela specifického druhu je spjat s Josefem Skupou a jeho loutkami Spejblem a Hurvínkem. Skupa, narozený v jihočeských Strakonicích, inscenoval ve svých divadelních hrách nejen dodnes známou dvojici otce a syna, ale také se na scéně politicky vyjadřoval proti nacistům. Proto byl Skupa roku 1944 v Plzni zatčen a koncem září téhož roku převezen do Drážďan na Mathildenstraße. Po osvobození vězňů roku 1945 své loutkové divadlo obnovil v Praze. Zemřel v Praze 8. ledna 1957, ale jeho příběhy Spejbla a Hurvínka poznamenaly několik generací v Sasku i v Čechách. Národnostní konflikty meziválečné doby v českoněmeckém pohraničí a Němci rozpoutaná druhá světová válka, jejímž cílem bylo vyhubení celých národů, hluboce otřásly vztahy mezi Němci a Čechoslováky. Není proto divu, že v Československé republice je v květnu 1945 osvobození jedněch spjato s excesy proti druhé národnostní skupině. Po svévolných násilných nepokojích začínají být v lednu 1946 oficiálně uplatňovány Benešovy dekrety, které vydal v exilu prezident Československé republiky Edvard Beneš během druhé světové války. Celkově je nuceně vysídleno cca německojazyčných obyvatel Čech a Moravy. Jen asi uprchlí- I 1a/b 432 1c I 1a c Milada Marešová: a) Zuchthaus Waldheim, 1944, PT 3022; b) Blick auf den Hof, Waldheim, , PT 3025; c) Ruhende Frauen, Waldheim, , PT Památník Terezín (Gedenkstätte Theresienstadt). Milada Marešová: a) Waldheimská káznice, 1944, PT 3022; b) Pohled na dvůr s trestankami, Waldheim , PT 3025; c) Odpočívající ženy, Waldheim, ; PT Památník Terezín. Trennung und Neubeginn Im Widerstand Ausschreitungen in den deutschböhmischen Gebieten begann im Januar 1946 die offizielle Umsetzung der Beneš-Dekrete, erlassen durch den Staatspräsidenten der Exilregierung der Tschechoslowakischen Republik Edvard Beneš. Rund deutschsprachige Bewohnerinnen und Bewohner Böhmens und Mährens werden zwangsausgesiedelt. Nur etwa Flüchtlinge aus den böhmischen Ländern bleiben in Sachsen. Das böhmische Grenzland wiederum wurde neu besiedelt, teils werden Siedlungsstrukturen gezielt zerstört. Die sächsischböhmische Grenze ist von diesem Zeitpunkt an eine Grenze, die zwischen zwei Sprachen verläuft. 1c Rozdělení a nový začátek V odboji ků z českých zemí zůstane v Sasku. České pohraničí je zčásti nově osídleno, ale zčásti jsou sídelní struktury cíleně zničeny. Českosaská hranice je od té doby také hranicí, která vede mezi dvěma jazyky. Literatur/Literatura: Leder 1988, Sack 2016a, Sack 2016b

221 Swen Steinberg Grenzland : Ein politischer Begriff zwischen Sachsen und Böhmen Pohraničí Grenzland : Politický pojem mezi Saskem a Čechami Der im späten 19. Jahrhundert immer virulenter werdende Nationalismus brachte Abgrenzungs- und Definitionsbemühungen zwischen Regionen hervor, die teilweise bereits rassistisch argumentierten. Wichtige Multiplikatoren waren dabei Organisationen wie der Alldeutsche Verband, dessen Dresdner Ortsgruppe die mitgliederstärkste im ganzen Deutschen Reich war und der bereits vor dem Ersten Weltkrieg antislawische und antisemitische Vorurteile bediente. Wichtige Stichwortgeber waren dabei politische Geographen wie Friedrich Ratzel, der an der Leipziger Universität wirkte. Dieser Diskurs, aus dem in den 1920er Jahren eine immer stärker konturierte und mit Begriffen wie Lebensraum operierende Ostforschung entstehen sollte, war natürlich nicht spezifisch sächsisch er findet sich beispielsweise ebenso in Bayern und Baden, dem Saarland oder in Österreich. Jene Zeit nach 1918 deutet aber bereits auf die spezifisch völkische und schließlich nationalsozialistische Adaption der Idee von ethnisch definierten Räumen, die sich auch in der sächsisch-böhmischen Grenzregion und am Beispiel des Begriffs Grenzland beobachten lässt. Zwischen Trennung und Verbindung Das Ende des Ersten Weltkriegs ordnete die Landkarte Europas neu und ließ Staaten entstehen, in denen Deutsche als Minderheiten lebten. Und deren Kultur man etwa in der Tschechoslowakei (Československá republika, ČSR) nun in Gefahr sah. Wobei die nationalistischen und völkischen Kreise, die sich beispielsweise im 1881 gegründeten Verein für das Deutschtum im Ausland (VDA) sammelten, im Falle letzterer natürlich auch deren demokratische Staatsform ablehnten. Als wesentlicher Träger dieser Bewegung kann der Sudentendeutsche Heimatbund (SHB) gelten, der in den frühen 1920er Jahren gegründet wurde. Dieser gab vor, die Belange Neustále sílící nacionalismus konce 19. století vedl ke zdůrazňování snah o vymezení a definování se mezi regiony, snah poznamenaných již zčásti rasistickou argumentací. Tuto tendenci významně posilovaly organizace jako Alldeutscher Verband (Všeněmecký svaz), jehož místní drážďanská skupina měla nejsilnější členskou základnu v celé Německé říši a již před první světovou válkou využívala protislovanských a antisemitských předsudků. Významnými iniciátory byli v tomto ohledu představitelé politického zeměpisu jako Friedrich Ratzel, který působil na univerzitě v Lipsku. Tento diskurz, z něhož se později ve dvacátých letech 20. století vyvinulo stále ostřeji definované Ostforschung (bádání o východních územích), operující s pojmy jako životní prostor (Lebensraum), nebyl čistě saskou záležitostí setkáme se s ním např. v Bavorsku a Bádensku, v Sársku nebo v Rakousku. Doba po roce 1918 již ukazovala i specifické přisvojení si myšlenky etnicky definovaných prostorů nejprve nacionalisty a nakonec i nacisty, jak to lze sledovat v saskočeském pohraničním regionu na příkladu pojmu Grezland (pohraničí). Hranice spojující i oddělující Konec první světové války přepsal mapu Evropy a dal vzniknout státům, v nichž žili Němci jako menšiny. Nacionalisté se domnívali, že jejich kultura, např. v Československu (ČSR), je nyní v nebezpečí. Nacionalistické a šovinistické kruhy, které se spojily např. ve Verein für das Deutschtum im Ausland (VDA Spolek pro zahraniční Němce) založeném roku 1881, samozřejmě odmítaly mimo jiné i demokratickou státní formu. Za významného I I Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff der Deutschen in der ČSR im Deutschen Reich zu vertreten und machte Sachsen zu einem Zentrum der pro-sudentendeutschen Politik im Deutschen Reich. In der in Dresden erscheinenden NSDAP- Tageszeitung Der Freiheitskampf veröffentliche der SHB ab 1930 regelmäßig Nachrichten und Artikel aus den deutschböhmischen Gebieten, hier wurden gezielt antitschechische Vorurteile geschürt. Allerdings hatte der Erste Weltkrieg auch ganz konkrete lebensweltliche Folgen, kehrte doch wie übrigens auch an der nun zur Bayerischen Ostmark stilisierten bayerisch-tscheschoslowakischen Grenze das Fluide der sächsisch-böhmischen Grenzregion nach 1918 nicht zurück. Denn in der Lebenswelt der Menschen hatte diese Grenze lange kaum und allenfalls wie in Karl Mays später als Das Buschgespenst bezeichnetem Kolportageroman von 1884/86 dargestellt als Zollgrenze eine Bedeutung gehabt (Abb. 1). Dies änderte sich auch im Zeitalter der Nationalstaaten nicht, die grenzübergreifenden Austauschprozesse steigerten sich im Verlauf des 19. Jahrhunderts gar noch: Im Gefolge der Industrialisierung begann eine Massenmobilität, die sich an Arbeitsmigration, Tourismus, Konsum und Heirat ablesen lässt. Diese Mobilität ließ den sächsisch-böhmischen Grenzraum zu einer modernen, grenzübergreifenden Region werden (Caitlin Murdock), Böhmen und Sachsen rückten im Verlauf des 19. Jahrhunderts im alltäglichen Umgang immer enger zusammen. Von zentraler Bedeutung waren dabei die böhmischen Arbeitskräfte, ohne die die sächsische Industrialisierung kaum denkbar gewesen wäre. Spätestens nach der Wirtschaftskrise 1922/23 schlugen dann aber im gesamten Grenzraum antitschechische Ressentiments durch, Menschen beiderseits der Grenze bezeichneten sich laut Caitlin Murdock nun als Ausländer, Opportunisten und Heuchler. Zwar suchte man nach der restriktiven Grenzsicherung im Ersten Weltkrieg (Abb. 2), die teils in die Aufstellung von Grenzzäunen und erst Ende 1915 in eine Lockerung des sog. kleinen Grenzverkehrs gemündet hatte, ab 1920 wieder an die Vorkriegsverhältnisse anzuknüpfen. Nach der Hyperinflation von 1923 setzte sich aber die Meinung durch, dass die geordnete Trennung besser sei für beide Seiten, als die nutzbringend Koexistenz. Zwar bestanden weiterhin wirtschaftliche Kontakte und Austauschprozesse, die Weltwirtschaftskrise von 1929 ließ diese aber immer mehr zurückgehen. Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem nositele tohoto hnutí lze pokládat Sudentendeutscher Heimatbund (SHB Sudetoněmecké krajanské sdružení), založené počátkem dvacátých let. To si vytklo za cíl zastupovat zájmy Němců žijících v ČSR a učinilo ze Saska centrum prosudetoněmecké politiky v Německé říši. Od roku 1930 SHB pravidelně publikovalo v drážďanském deníku NSDAP Der Freiheitskampf zprávy a články o oblastech Čech obývaných Němci, v nichž cíleně šířilo protičeské předsudky. První světová válka měla pochopitelně i docela konkrétní život ovlivňující následky, neboť fluidum sasko-českého pomezí z doby před rokem 1918 se již nevrátilo jako ostatně i na bavorsko-československé hranici nyní stylizované do podoby Bavorské Východní marky. Tato hranice mívala dlouho v životě lidí význam jak to Karl May později vylíčil v Přízraku v křoví z let 1884/86, označovaném později za poslední kolportážní román nanejvýš jako hranice celní (Obr. 1). To se nezměnilo ani v době národních států, dokonce se procesy přeshraniční výměny v 19. století ještě zintenzivnily. V důsledku industrializace se rozvinula masová mobilita projevující se pracovní migrací, turistikou, konzumem i sňatky. Díky této mobilitě se sasko-české pomezí stalo moderním regionem rozvíjejícím se bez ohledu na hranice (Caitlin Murdock) a Čechy a Sasko se v průběhu 19. století propojovaly ve všech oblastech života stále úžeji. Ústřední význam přitom měly české pracovní síly, bez nichž by byla industrializace Saska sotva možná. Nejpozději po hospodářské krizi let 1922/23 se však v celém pohraničí, grenzraumu, začaly stále výrazněji projevovat protičeské resentimenty. Lidé po obou stranách hranice se v této době podle Caitlin Murdock označovali za cizince, oportunisty a pokrytce. Po restriktivním zabezpečení hranic za první světové války (Obr. 2), které v některých úsecích vyústilo v postavení hraničního plotu a teprve roku 1915 bylo zmírněno zavedením tzv. malého pohraničního styku, se projevovaly snahy navázat na předválečné poměry. Po hyperinflaci roku 1923 se však prosadil názor, že regulované oddělení je pro obě strany lepší než prospěšná

222 Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem 1 2 I 1 Bild Gefangen aus der Reihe Karl-May-Serienbilder, die um 1950 der Coco Nuss-Pflanzenmargarine der Teutoburger Margarinewerke Walter Rau im niedersächsischen Hilter beigegeben wurde: Dargestellt ist der vermeintliche Schmuggler Eduard Hauser, der von sächsicher Gendamerie gestellt wird. Obrázek Chycen z řady Karl-May-Serienbilder, který byl kolem roku 1950 přikládán k rostlinnému margarínu Coco Nuss teutoburských margarínových závodů Walter Rau v dolnosaském Hilter: Je na něm zobrazen domnělý pašerák Eduard Hauser, chycený saskou pohraniční stráží. 2 Das Foto dokumentiert die verstärkte Sicherung der sächsischböhmischen Grenze infolge des Ausbruchs des Ersten Weltkriegs, zu sehen sind sächsische und österreichische Gendarmen im oberlausitzischen Seifhennersdorf im Dezember Fotografie dokumentuje posílenou bezpečnost sasko-české hranice v důsledku propuknutí první světové války, vidíme saské a rakouské četníky v hornolužickém Seifhennersdorfu v prosinci I Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff Zudem setzte sich in tschechisch-nationalistischen Kreisen zunehmend die Vorstellung einer spezifisch tschechischen Grenzbevölkerung durch (hraničaŕ), die das Moment der Trennung ebenfalls immer mehr in das Zentrum etwa schulpolitischer Forderungen stellte. In Sachsen wiederum befeuerte die Weltwirtschaftskrise eine dem kaum vergleichbare, aggressiv-antislawische Grenzlandrhetorik, die vor allem von den Nationalsozialisten bedient wurde: Im August 1931 fanden beispielsweise in Bad Elster und Bad Brambach Grenzlandtreffen der NSDAP statt, die keineswegs das Wohlwollen der Behörden fanden, störten diese doch Badebetrieb und Fremdenverkehr. Letzteres verweist auf den Tourismus, der in den 1920er Jahren ein wichtiges Bindeglied der Region blieb (Abb. 3): Trotz dessen, dass Ausweispapiere nach 1914 tatsächlich an Bedeutung gewannen und Raum und Menschen so immer mehr getrennt wurden. Mit Grenzscheinen war es aber beispielsweise Wanderern problemlos möglich, durch den sächsisch-böhmischen Grenzraum zu gehen. Mehr noch galt dies das Grenzland-Treffen der NSDAP deutet es bereits an für die internationalistisch orientierte Arbeiterbewegung mit ihren Parteien und Freizeitorganisationen. Zwar war die Position etwa der sächsischen SPD und der Gewerkschaften die Zeit der Weimarer Republik hindurch nicht immer einheitlich was die Arbeitskräfte aus der ČSR anging, insbesondere in Krisenzeiten gab man dem Protektionismus deutlich den Vorzug. Die sächsischen und böhmischen Sport-Organisationen (Fußball, Klettern, Wandern etc.) der linken Parteien arbeiteten aber eng zusammen und entfalteten gemeinsame Aktivitäten, die der Grenze ihren trennenden Charakter nahmen. Deutlich poltischer und teils auch provokanter waren die Grenzlandtreffen, die die sächsischen, tschechoslowakischen und deutschböhmischen Kommunisten vor allem in den frühen 1930er Jahren organisierten und die letztlich den deutschen wie den tschechoslowakischen Staat tatsächlich an seine Grenze brachten bzw. ihn genau dort herausforderten. Aber auch die gezielt provokativen Aufmärsche von sächsischen und deutschböhmischen Nationalsozialisten an eben dieser Grenze seit den frühen 1930er Jahren folgten derselben Intention. Diese Treffen fanden entlang der gesamten deutschtschechoslowakischen Grenze statt, regelmäßig kamen seit 1922 deutsche und tschechoslowaki- Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem koexistence. Hospodářské kontakty a procesy výměny sice přetrvávaly, ale velká hospodářská krize z roku 1929 je postupně zatlačovala do pozadí. V českých nacionalistických kruzích se stále více prosazovala představa o specifickém českém osídlení pohraničí (hraničáři), která s rostoucí intenzitou stavěla moment oddělení do středu politických požadavků zaznívajících ze škol. Na druhé straně v Sasku vedla světová hospodářská krize k agresivně protislovanské pohraniční rétorice, jaká neměla obdoby a kterou používali především nacionální socialisté, např. v srpnu 1931 se v Bad Elsteru a Bad Brambachu konala pohraniční setkání (Grenzlandtreffen). Ta však úřady viděly nerady, protože narušovala lázeňský a cizinecký ruch. Ten zahrnoval především turistiku, která i ve dvacátých letech zůstávala významným pojítkem regionu (Obr. 3). Osobní dokumenty nicméně získávaly po roce 1914 na skutečném významu a stále více rozdělovaly prostor i obyvatele. Díky pohraničním průkazkám bylo však kupříkladu možné bez problémů podnikat horské túry zahrnující obě strany sasko-české hranice. Ještě více to platilo a naznačují to již pohraniční setkání NSDAP pro internacionalisticky orientované dělnické hnutí s jeho stranami a volnočasovými organizacemi. Postoj např. saské SPD a odborů k pracovním silám z ČSR nebyl ovšem za Výmarské republiky vždy jednotný, zejména v dobách krize byla zřetelně dávána přednost protekcionismu. Saské a české sportovní organizace (fotbalisté, alpinisté, turisté atd.) levicových stran však úzce spolupracovaly a rozvíjely společné aktivity, jež připravovaly hranici o její rozdělující funkci. Zřetelně političtější a zčásti i provokativnější byla pohraniční setkání, která organizovali saští, českoslovenští a sudetoněmečtí komunisté především na počátku třicátých let a která nakonec přivedla k vlastním hranicím německý i československý stát, resp. ho právě tam vyprovokovala. Ale stejný záměr rovněž od počátku třicátých let sledovaly i cíleně provokativní nástupy saských a sudetoněmeckých nacionalistických aktivistů na hranici. Tato setkání se konala po celé délce německo-československé hranice a od roku

223 Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff sche Kommunisten im Riesengebirge zu Grenzlandtreffen mit teils mehreren tausend Teilnehmern zusammen. Neben der Erinnerungskultur an in dieser Grenzarbeit aktive Funktionäre wie Ernst Schneller (Abb. 4) knüpfte man ab 1972 mit Internationalen Jugendtreffen im Riesengebirge auch an diese Form der Begegnung an der Grenze an. Grenzland Sachsen Die gewaltsame Machtübernahme der Nationalsozialisten im März 1933 wurde von gezielten Provokationen an der Grenze bzw. von Grenzver letzungen begleitet, mehr noch aber von arbeitsmarktpolitischen Maßnahmen: tschechischsprachige Arbeiterinnen und Arbeiter, die vor allem in den kleinen und mittleren Betrieben der erzgebirgischen Industriedörfer in den 1920er Jahren durchweg noch eine wichtige Rolle gespielt hatten, wurden nun entlassen. Doch auch die deutschböhmischen Arbeitskräfte waren sehr zu deren Verwunderbzw. Verärgerung keineswegs willkommen auf dem sächsischen Arbeitsmarkt ab 1933: die Weltwirtschaftskrise machte weder an politischen, noch an natürlichen Grenzen halt. Beiderseits des Erzgebirgskamms suchte man deswegen nach Perspektiven. Und schaute dabei vor allem auf sich selbst. Darüber hinaus stand diese Machtübernahme für den Beginn einer dezidiert antitschechischen Grenzlandpropaganda, die spätestens ab 1934 in die Selbstdarstellung des Gau Sachsen bzw. in dessen Kulturpolitik integriert wurde. Protagonisten wie der Leiter der Nachrichtenstelle der Sächsischen Staatskanzlei, Arthur Graefe, steuerten dies gezielt und ließen den Grenzlandbegriff in andere Propagandamaßnahmen wie das 1936 gegründete Heimatwerk Sachsen Verein zur Förderung des sächsischen Volkstums einfließen (Abb. 5). Flankiert wurde die immer antislawischer und pro-deutsch bzw. immer völkisch-abgrenzender argumentierende Rede vom Grenzland Sachsen durch die Wissenschaft: Landeshistoriker wie Rudolf Kötzschke, Walter Schlesinger und Werner Emmerich an der Universität Leipzig oder Geographen wie Ernst Neef an der Technischen Hochschule Dresden leiteten das Grenzland nun historisch bzw. eben geographisch her. Generell spielte die Gruppe der Geographen in diesem Prozess eine spezifische Stichwortgeber- Rolle, was sich auch am 1. Sächsischen Schulgeographentag 1935 im erzgebirgischen Dönschten Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem 1922 se němečtí a českoslovenští komunisté pravidelně setkávali na hranici v Krkonoších. Tyto schůzky mívaly až několik tisíc účastníků. Vedle pěstování vzpomínek na funkcionáře aktivně prosazujících tzv. práci na hranici, jako byl Ernst Schneller (Obr. 4), navázala na tuto formu od roku 1972 Mezinárodní setkání mládeže v Krkonoších. Hraniční země Sasko Násilné převzetí moci nacisty v březnu 1933 provázely cílené provokace, resp. narušování hranice, ale v ještě větší intenzitě i opatření na trhu práce. Česky mluvící dělnice a dělníci, kteří ve dvacátých letech především v malých a středních závodech krušnohorských průmyslových vesnic hráli stále ještě významnou roli, byli nyní propouštěni. Ale ani sudetoněmecké pracovní síly nebyly ke svému velké - mu údivu a rozhořčení po roce 1933 vítány. Hospodářská krize se nezastavila politických ani na na přirozených hranicích. Nyní se na obou stranách krušnohorského hřebene ohlíželi po nových perspektivách a přitom každý hleděl především na sebe. Převzetí moci zároveň znamenalo začátek protičeské pohraniční propagandy, jež se nejpozději od roku 1934 stala součástí sebeprezentace Saské župy, resp. její kulturní politiky. Propagandu cíleně řídili protagonisté, jako byl vedoucí zpravodajského oddělení Saské státní kanceláře Arthur Graefe, a zahrnuli pojem pohraničí do dalších propagandistických opatření, jako bylo roku 1936 založení spolku Heimatwerke Sachsen Verein zur Förderung des sächsischen Volkstums (Obr. 5). Stále více protislovansky a proněmecky, resp. nacionalisticky se vymezujícímu diskursu o hraniční zemi Sasko sekundovala i věda. Zemští historici jako Rudolf Kötzschke, Walter Schlesinger a Werner Emmerich na lipské univerzitě nebo zeměpisci jako Ernst Neef na Technické vysoké škole v Drážďanech nyní zdůvodňovali pojem pohraničí historicky, resp. geograficky. Skupina zeměpisců obecně hrála v tomto procesu specifickou roli aktivistů, což se také odrazilo v činnosti 1. saského dne učitelů zeměpisu konaného roku 1935 v krušnohorském Dönschtenu. I I Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff zeigen lässt letzterer hatte das Motto Sachsen als Grenzland und stand ganz im Zeichen der nationalen Lebensraumkunde. Hinzu kamen die Aktivitäten und Publikationen von Heimat-Organisationen wie dem Landesverein Sächsischer Heimatschutz, in deren Organen der Grenzlandbegriff ebenso Konjunktur hatte, wie in den Publikationen der Wirtschaftskammer Sachsen hier war Sachsen nicht nur der Exportgau des Reiches und Deutschlands Werkstatt, sondern auch das fleißige und schöne Grenzland (Abb. 6). Darüber hinaus hielt die Grenzlandpropaganda immer stärkeren Einzug in die Aktivitäten von sukzessive gleichgeschalteten Organisationen wie dem VDA, dessen sächsischer Vorsitzender seit 1934 der Dresdner Oberbürgermeister Ernst Zörner war, nationalsozialistischen Organisationen der sogenannten Volkstumspolitik wie dem 1933 gegründeten Bund Deutscher Osten. Letzterer führte seit 1938 in der im ehemaligen Herrenhaus des Schlosses Ruppersdorf in der Oberlausitz eingerichteten Grenzlandschule Schulungen etwa für Redakteure durch. Das Feld der Publizistik ist für die Verbreitung des Grenzland-Begriffs als zentral anzusehen: Die Oberlausitzer Heimatzeitung veröffentlichte beispiels weise seit 1933 eine Beilage, deren Titel zuerst Lausitzer Grenzland und dann Grenzland Oberlausitz lautete ersetzte Grenzland Oberlausitz den Haupttitel der Oberlausitzer Heimatzeitung selbst. Auch dies trug maßgeblich dazu bei, dass der Begriff Grenzland buchstäblich bald in aller Munde war: Die im Juni 1933 als Gasthaus eingeweihte Grenzland-Baude bei Johanngeorgenstadt zeigt diese Popularisierung ebenso, wie die nun verwendete Bezeichnung Grenzland-Jugendherberge für die bereits bestehende Einrichtung in Neugersdorf und für das einstige Haus der sozialdemokratischen Naturfreunde auf dem Zirkelstein. Der Begriff fand generell überaus breite öffentliche wie private Verwendung: In Bad Elster wurde das 1931 errichtete Sachsenring-Stadion 1933 in Grenzland- Kampfbahn umbenannt. Nicht weit davon entfernt, im vogtländischen Wernesgrün, wurde Bier der Marke Grenzquell gebraut. In Zittau öffnete im September 1936 das mit Mitteln des Reiches neu gebaute Grenzland-Theater seine Pforten; im erzgebirgischen Annaberg war schon 1933 das Stadttheater in Grenzlandtheater Obererzgebirge umbenannt worden. Und in Ebersbach in der Oberlausitz trug Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem Ten se konal pod heslem Sasko jako hraniční země a nesl se zcela v duchu vědy o národním životním prostoru. K tomu přistupovaly aktivity vlastivědných organizací, jako byl Landesverein Sächsischer Heimatschutz (Zemský spolek pro ochranu saského národního dědictví), v jehož publikacích zažíval pojem pohraničí stejnou konjunkturu jako v publikacích Saské hospodářské komory. Sasko v nich nebylo zmiňováno jen jako vývozní župa říše a dílna Německa, ale také jako pilná a krásná hraniční země (Obr. 6). Propaganda operující s pojmem Grenzland také stále více pronikala do činnosti postupně usměrněných organizací jako VDA, jejímž saským předsedou byl od roku 1934 drážďanský primátor Ernst Zörner, nebo nacionálněsocialistických organizací tzv. volkspolitiky, jako byl Bund Deutscher Osten (Svaz německého východu) založený roku Ten od roku 1938 vedl třeba školení redaktorů na Grenzlandschule zřízené v bývalém panském domě zámku Ruppersdorf v Horní Lužici. Oblast publicistiky sehrávala v šíření pojmu Grenzland ústřední roli. Oberlausitzer Heimatzeitung vydával např. od roku 1933 přílohu, jejíž titul napřed zněl Lausitzer Grenzland (Lužické pohraničí) a pak Grenzland Oberlausitz (Pohraničí Horní Lužice). Název přílohy Grenzland Oberlausitz roku 1934 nahradil i samotný název listu Oberlausitzer Heimatzeitung. Také to výrazně přispělo k tomu, že pojem Grenzland teď doslova zněl všude. Tuto popularizaci dokládá Grenzland-Baude (Pohraniční bouda) otevřená jako turistický hostinec u Johanngeorgenstadtu v červnu 1933 stejně jako nyní používané označení Grenzland-Jugendherberge pro již existující turistickou ubytovnu mládeže v Neugersdorfu a pro někdejší dům sociálně demokratických přátel přírody na Zirkelsteinu. Pojem byl široce používán na veřejnosti i v soukromé sféře. V Bad Elsteru byl stadion Sachsenring zřízený roku 1933 přejmenován na Grenzland-Kampfbahn. Nedaleko odtud, ve vogtlandském Wernesgrünu, se čepovalo pivo značky Grenzquell. V Žitavě bylo v září 1936 otevřeno divadlo Grenzland-Theater, nově postavené z prostředků říše; městské

224 Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff Mitte der 1930er Jahre ein Kino den Namen Grenzland-Lichtspiele, im selben Ort bestand zu der Zeit auch ein privates Busunternehmen namens Grenzland-Expreß. Diese Bezeichnungen hielten sich in der Region übrigens punktuell durchaus, denn ihre Verwendung lässt sich bis in die Zeit der DDR und wie man etwa am bis in die 1990er Jahre durchgeführten Radrennen Oberlausitzer Grenzland-Straßenpreis (Abb. 7) zeigen kann auch darüber hinaus verfolgen. Im Ganzen betrachtet waren dies aber als regionale Einzelfälle. Das Ende des Grenzlands Denn die Karriere des Grenzland-Begriffs im Raum Sachsen-Böhmen endete faktisch schon am 1. Oktober 1938, als deutsche Truppen infolge des Münchner Abkommens Nordböhmen besetzten und damit die deutsch-tschechoslowakische Grenze nach Süden verschoben; bis sie mit der Besetzung des tschechoslowakischen Kernlandes im März 1939 ganz zu existieren aufhörte (Abb. 8). Sachsen war nun qua neuer geographischer Ordnung kein Grenzland mehr, die sächsische Grenzlandpropaganda erlebte ein jähes Ende was sich bis auf die lokale Ebene verfolgen lässt: das Grenzlandtheater Obererzgebirge in Annaberg hieß etwa ab 1939 Landestheater Obererzgebirge. Ähnliches galt für das breite Feld der Publizistik, das 1935 umbenannte Hochschulblatt Grenzland Sachsen war ab 1939 ebenfalls nur noch das Hochschulblatt Sachsen. Doch dies war auch das beginnende Ende der Besonderheit eben dieser sächsisch-böhmischen Region, die multiethnisch und mehrsprachig gewesen war. Beides wurde zuerst und mit Blick auf die tschechischen Wurzeln von den Nationalsozialisten unterdrückt. Ab 1945 galt das pohraniči (Grenzland) dann als von Süden definierte Trenn linie zur Vertreibung der deutschen Bevölkerung und zur endgültigen Zertrennung eines Raumes, dessen Besonderheit einst in seiner Heterogenität und Fluidität bestanden hatte. Literatur/Literatura: Friedreich 2009; Lehnert 2017; Murdock 2010; Schaarschmidt 2004 Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem divadlo v krušnohorském Annabergu bylo již v roce 1933 přejmenováno na Grenzlandtheater Obererzgebirge. A v Ebersbachu v Horní Lužici bylo v polovině třicátých let jedno kino pojmenováno Grenzland-Lichtspiele. Ve stejném městě existoval ve stejnou dobu autobusový dopravní podnik s názvem Grenzland- Expreß. Tato označení se ostatně udržela v kraji tu a tam a jejich používání lze doložit až do dob NDR a i později jak lze ukázat na cyklistických závodech Oberlausitzer Grenzland-Straßenpreis (Obr. 7) pořádaných do devadesátých let. Z celkového pohledu však šlo v regionu jen o jednotlivé případy. Konec pojmu Grenzland/pohraničí Kariéra pojmu Grenzland totiž v prostoru Saska fakticky skončila již 1. října 1938, kdy německá vojska po mnichovské dohodě obsadila severní Čechy a německo-československá hranice se tak posunula na jih, dokud československý stát obsazením českého vnitrozemí nepřestal v březnu 1939 existovat úplně (Obr. 8). V novém územním uspořádání už Sasko nebylo pohraničím a saská propaganda operující s tímto pojmem zažila náhlý konec, což lze vidět i na lokální úrovni. Divadlo Grenzlandtheater Obererzgebirge v Annabergu se kupříkladu od roku 1939 nazývalo Landestheater Obererzgebirge. Totéž platilo pro široké pole publicistiky, list Hochschulblatt Grenzland Sachsen, přejmenovaný roku 1935, se od roku 1939 rovněž jmenoval už jen Hochschulblatt Sachsen. Zároveň to však byl začátek konce zvláštností tohoto do té doby multietnického a vícejazyčného česko-saského regionu. Obojí napřed potlačovali s ohledem na české kořeny nacisté. Po roce 1945 bylo pak pohraničí chápáno jako od jihu vymezená dělicí linie pro vyhnání německého obyvatelstva. To vedlo k definitivní homogenizaci a rozdělení prostoru, jehož zvláštností kdysi byla heterogennost a vzájemné splývání a prostupování. I I 3 Umschlag des in Dresden 1899 erschienenen Wanderführers Gampe s Sächsisch-Böhmische Schweiz, zu sehen ist das auf böhmischer Seite gelegene Prebischtor (Pravčická brána). Obálka turistického průvodce Českosaským Švýcarskem Gampe s Sächsisch- Böhmische Schweiz vydaného roku 1899, vidíme na ní Pravčickou bránu na českém území. 4 Filmstill aus dem im September 1977 vom Fernsehen der DDR ausgestrahlten Zweiteiler Ernst Schneller über den vor allem imerzgebirgischen Schwarzenberg wirkenden KPD-Funktionär, das ein Grenztreffen tschechoslowakischer /deutschböhmischer und sächsischer Kommunisten zeigt. Filmová stylizace ze září 1977: dvojdílná minisérie Ernst Schneller vysílaná televizí NDR především o funkcionáři KPD působícím zejména v krušnohorském Schwarzenbergu, kde ho vidíme na pohraničním setkání československých/sudetoněmeckých a saských komunistů. 443 Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff 4 Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem 3

225 Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff 5 6 Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem I 5 Illustrationen in Arthur Graefes Grenzland Sachsen. Ein Vorposten im deutschen Schicksalskampf, das 1937 in Dresden in einer dritten Auflage erschien. Ilustrace v knize Arthur Graefes Grenzland Sachsen. Ein Vorposten im deutschen Schicksalskampf (Pohraniční země Sasko. Předsunutá hlídka osudového německého boje), která roku 1937 vyšla v Drážďanech ve třetím vydání. 6 Ab 1933 war das Grenzland als Schlagwort buchstäblich in aller Munde: Auf einer um 1935 in Annaberg hergestellten Postkarte dankte die NSDAP- Kreisleitung Obererzgebirge den Besuchern des Grenzland, der Tourismus verhelfe unserer Grenzlandbevölkerung zu Arbeit und Brot. Als 1936 die 500-Jahrfeier des Frohnauer Hammers begangen wurde, reichte man nicht nur eine Nachprägung eines sächsischen Talers von 1436 mit dem Brustbild Herzog Georgs des Bärtigen aus. Verbunden wurde dieses Jubiläum im Juni 1936 vielmehr auch mit einem zweitägigen Grenzlandtreffen des Kreises Annaberg-Obererzgebirge, der seinerseits den Beinamen Grenzlandkreis trug I Od roku 1933 byl pojem grenzland bežně používán: na pohlednici vytvořené kolem roku 1935 v Annabergu děkuje NSDAP krajské vedení Obererzgebirge návštěvníkům pohraničí ( grenzlandu ), turismus pomůže našemu obyvatelstvu v pohraničí k práci a chlebu. Když bylo roku 1936 slaveno 500. výročí Frohnauer Hammer, nestačilo pouze vyražení saského tolaru z roku 1436 s poprsím vévody Jiřího Vousatého. Toto jubileum bylo v červnu 1936 více spojeno s dvoudenním pohraničním setkáním ( Grenzlandtreffen ) kraje Annaberg-Obererzgebirge, který nesl přízvisko pohraničního kraje ( Grenzlandkreis ). 7 Broschüre zum Oberlausitzer Grenzland- Straßenpreis im Jahr Brožura k cyklistickému závodu Oberlausitzer Grenzland-Straßenpreis z roku Propagandapostkarte, veröffentlicht nach der Besetzung der deutschböhmischen Gebiete im Oktober Propagandistická pohlednice, vydaná po obsazení sudetských území v říjnu Trennung und Neubeginn Grenzland Ein politischer Begriff 8 Rozdělení a nový začátek Grenzland Politický pojem 7

226 Swen Steinberg Zerbrecht die Ketten! Politische Netzwerke und Widerstand im sächsisch-böhmischen Grenzraum zwischen 1933 und 1938 Rozbijte okovy! Politické sítě a hnutí odporu v česko-saském pomezí mezi roky 1933 a 1938 Zerbrecht die Ketten! mit diesem Titel erschien am 18. Juni 1933 in der Druckerei Graphia in Karlovy Vary/Karlsbad die erste Nummer des Neuen Vorwärts. Denn das 1876 in Berlin gegründete sozialdemokratische Zentralorgan Vorwärts musste nun nach dem Verbot infolge der nationalsozialistischen Machtübernahme in der Tschechoslowakei (Československá republika, ČSR) hergestellt werden. Regionalen sozialdemokratischen Blättern wie der Chemnitzer Volksstimme erging es dabei nicht anders. Gleichermaßen waren die kommunistischen und demokratischen Zeitungen betroffen. Möglich machte die Fortsetzung der politischen Publizistik die zumindest anfangs liberale Asylpolitik und die sich rasch organisierende Hilfe für die deutschen Flüchtlinge, insgesamt wird die Zahl der bis 1938 durch die ČSR emigrierten Menschen auf zwischen und Personen geschätzt. Entscheidender aber noch für das Phänomen, dass sich zahlreiche sächsische Parlamentarier, Funktionäre und Journalisten insbesondere der linken Parteien ab dem Frühjahr 1933 vor allem in Nordböhmen aufhielten, waren die seit den frühen 1920er Jahren aufgebauten politischen Netzwerke. So bestand zwischen den Redaktionen etwa der sozialdemokratischen Dresdner Volkszeitung und der in Teplitz erscheinenden Freiheit ein reger Austausch. Die sozialistische Arbeiterjugend besuchte grenzübergreifend die Veranstaltungen der jeweils anderen Organisation (Abb. 1). Die sozialdemokratischen Naturfreunde aus Sachsen trafen sich mit eben jenen aus dem Norden der Tschechoslowakei zu gemeinsamen Wanderungen, ab 1923 bestand auch eine Sächsisch-Böhmische Klettervereinigung. Ebenfalls grenzübergreifend traten am Wochenende Arbeiterfußballer gegeneinander an und auch die Gewerkschaften und Konsumvereine arbei- Rozbijte okovy! pod tímto titulkem vyšlo 18. června 1933 v tiskárně Graphia v Karlových Varech první číslo týdeníku Neuer Vorwärts. Ústřední tiskový orgán německé sociální demokracie Vorwärts založený roku 1876 v Berlíně musel být totiž v této době s ohledem na zákaz po uchopení moci nacisty vyráběn v Československu. Totožný osud postihl i regionální sociálně demokratické listy, např. v Chemnitz vycházející Volksstimme. A stejnou měrou byly postiženy i komunistické a demokratické noviny. Pokračování politické publicistiky umožňovala přinejmenším na počátku liberální azylová politika a rychle se organizující pomoc pro německé uprchlíky. Odhaduje se, že do roku 1938 celkem emigrovalo přes ČSR něco mezi a osobami. Rozhodujícím důvodem, proč se mnozí saští poslanci, funkcionáři a novináři zejména z levicových stran od jara 1933 zdržovali především v severních Čechách, byly politické sítě budované již od počátku dvacátých let. Čilý styk panoval třeba mezi redakcemi sociálně demokratických novin Dresdner Volkszeitung a Freiheit vycházejícími v Teplicích. Socialistická dělnická mládež navštěvovala akce partnerských organizací na obou stranách hranice (Obr. 1). Sociálně demokratičtí přátelé přírody se setkávali se svými partnery ze severní části Československa a podnikali s nimi společné výlety. Od roku 1923 existovalo také Sasko-české alpinistické sdružení. O víkendech pořádali vzájemná utkání i dělničtí fotbalisté z obou stran hranice a bez ohledu na hranice spolu pracovaly také odbory a konzumní spolky. Z těchto těsných I I Trennung und Neubeginn Politische Netzwerke und Widerstand teten zusammen. Von diesen engen Kontakten, die bis in den Reichstagswahlkampf im März 1933 in Sachsen zu beobachten waren tschechoslowakische Politiker und Funk tio näre traten etwa in Dresden oder Kötzschenbroda als Redner auf, profitierten viele politische Flüchtlinge: sie hatten 1933 schlicht einen Anlaufpunkt. Zudem konnten sie die Infrastruktur der nordböhmischen Arbeiterbewegung nutzen, um den Widerstand in Sachsen zu organisieren. Denn für diese Flüchtlinge ging es anfangs nicht darum, eine neue Heimat zu finden oder sich zu Integrieren der Sturz des nationalsozialistischen Regimes und eine baldige Rückkehr nach Sachsen stand für sie außer Zweifel. In der Folge entstanden im sächsisch-böhmischen Grenzraum bis nach Prag reichende Widerstandsstrukturen, die vor allem auf die Herstellung und Verteilung von Drucksachen ausgelegt waren und die über zumeist als Ausflügler getarnte Kuriere nach Sachsen geschmuggelt wurden. Insbesondere die Aktivitäten der schon vor 1933 grenzübergreifend organisierten kommunistischen Vereinigten Kletterabteilung (VKA) verweisen darauf, wie gezielt der längst etablierte sächsisch-böhmische Tourismus hier als Camouflage genutzt werden konnte und wurde. Umgekehrt kamen über dieses Kuriersystem Informationen aus dem Deutschen Reich und Sachsen nach Nordböhmen, an denen nicht zuletzt die tschechoslowakische Abwehr interessiert war. Auch wurden auf diesen Wegen gefährdete Personen in Sicherheit gebracht, im Raum Karlsbad war dieses Rettungs-Netz bereits 1932 vorbereitet worden bestanden dann bereits zahlreiche sogenannte Grenzsekretariate und Grenzstellen der sozialdemokratischen Exilorganisation Sopade (Karlsbad, Bodenbach, Reichenberg, Trautenau), der KPD (Grottau, Eulau) und der linkssozialistischen SAP (Biela). Zudem konnten die Immobilien der deutschböhmischen Arbeitersportler (Böhmisch-Zinnwald) und Naturfreunde (Graupen, Rennersdorf, Königshöhe, Neuhammer) als Umschlagplätze für Exilzeitungen, Flugblätter oder Tarnschriften in den Widerstand einbezogen werden (Abb. 2). Wichtig für diesen Transfer von illegalem Material waren aber nicht nur Kuriere aus Sachsen, sondern beispielweise auch das gewerkschaftlich organisierte tschechoslowakische Eisenbahnpersonal und nicht zuletzt die Besatzungen der Elbeschiffe. Rozdělení a nový začátek Politické sítě a hnutí odporu kontaktů, které lze v Sasku sledovat až do voleb do Říšského sněmu v březnu 1933 českoslovenští politici a funkcionáři kupříkladu vystupovali jako řečníci v Drážďanech nebo Kötzschenbrodě, měli prospěch mnozí političtí uprchlíci. V roce 1933 tak měli alespoň nějaký záchytný bod. Navíc mohli využívat infrastrukturu severočeského dělnického hnutí k organizování hnutí odporu v Sasku. Těmto uprchlíkům totiž zprvu nešlo o to najít nový domov nebo se integrovat nepochybovali, že nacistický režim bude brzy svržen a oni se vrátí do Saska. V důsledku toho vznikaly v česko-saském pohraničí struktury hnutí odporu sahající až do Prahy, které se staraly především o výrobu a distribuci různých druhů tiskovin. Ty pak byly do Saska pašovány kurýry vystupujícími většinou jako výletníci. Zejména aktivity komunistického Sjednoceného alpinistického oddílu (VKA, Vereinigte Kletterabteilung), jehož organizace působila už před rokem 1933 po obou stranách hranice, ukazují, jak cílevědomě zde mohlo být a také bylo využíváno již dávno etablované česko- -saské turistické hnutí. Systém kurýrů však přinášel informace i opačným směrem z Německé říše a Saska do severních Čech. O takové zprávy měla v neposled ní řadě zájem československá kontrarozvědka. Stejnou cestou byly do bezpečí odváděny i ohrožené osoby. V oblasti Karlových Varů byla tato záchranná síť připravena už roku Roku 1934 pak již existovala řada tzv. pohraničních sekretariátů a pohraničních buněk exilové sociálně demokratické organizace Sopade (Karlovy Vary, Podmokly, Liberec, Trutnov), KPD (Hrádek nad Nisou, Jílové u Děčína) a levicově socialistické SAP (Bělá nad Svitavou). Nemovitosti německých dělnických sportovců (Cínovec) a přátel přírody (Krupka, Rynartice, Královka, Nové Hamry) sloužily odboji jako překladiště pro exilové noviny, letáky a různě zamaskované spisy (Obr. 2). Pro převážení ilegálního materiálu však byli důležití nejen kurýři ze Saska, ale také odborově organizovaný československý železniční personál a v neposlední řadě i posádky labských lodí.

227 Trennung und Neubeginn Politische Netzwerke und Widerstand Rozdělení a nový začátek Politické sítě a hnutí odporu I 1 Auf dem ersten Reichsjugendtag der Deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik in Teplitz/Teplice waren im Mai 1924 rund 4000 sächsische Jugendgenossen zu Gaste. Na prvním Říšském dni mládeže Německé sociálně demokratické dělnické strany v Československé republice v Teplicích v květnu 1924 bylo hosty asi 4000 mladých saských soudruhů. 2 Karte des Erzgebirgskamms mit der Infrastruktur des Grenz- Widerstands, Stand Sommer Mapa hřebenu Krušných hor s infrastrukturou přeshraničního odboje, stav léto Vermutlich in der Tschechoslowakei gedruckte Erinnerungspostkarte an drei kommunistische Kuriere aus Sachsen, die im Juli 1935 bei Altenberg mit Drucksachen aus der ČSR kommend in einen Hinterhalt gerieten und erschossen wurden. Pravděpodobně v Československu vytištěná pohlednice připomínající tři komunistické kurýry ze Saska, kteří v červenci 1935 padli u Altenbergu do léčky, když přinášeli tiskoviny z ČSR, a byli zastřeleni. 448 I Trennung und Neubeginn Politische Netzwerke und Widerstand Die nationalsozialistischen Verfolgungsbehörden versuchten diese Aktivitäten frühzeitig zu unterbinden, indem sie Strukturen unterwanderten und streckenweise mit Waffengewalt angriffen (Abb. 3). Zugleich gelang es der Gestapo bereits 1934/35, die Verteilungsstrukturen etwa in Dresden und Leipzig aufzudecken und den Widerstand im sächsischböhmischen Grenzraum damit erheblich zu schwächen. Vor allem in dieser Zeit als immer klarer wurde, dass die nationalsozialistischen Ketten so schnell nicht brechen würden begann bei zahlreichen politischen Flüchtlingen aus Sachsen ein Ablösungsprozess: die ČSR wurde nun tatsächlich zunehmend zur neuen Heimat (Abb. 4). Ab 1937 erhöhte das Deutsche Reich dann gezielt den Druck auf die ČSR: Exilzeitschriften wie die in Prag erscheinende Arbeiter Illustrierte Zeitung oder Die Neue Weltbühne sollten verboten und die Aktivitäten an der Grenze unterbunden werden. Spätestens Mitte 1938, als die tschechoslowakische Regierung dem deutschen Druck immer mehr nachgab, verlagerten sich die Exilorganisa tionen und -redaktionen deswegen zunehmend in andere Länder. Insbesondere Paris, Stockholm sowie später London wurden die neuen Zentren der politischen Emigration auch aus Sachsen. Endgültig zerstört wurde dieser nicht zuletzt auch in seiner politischen Geschichte besondere Grenzraum dann in Folge des Münchner Abkommens als deutsche Truppen Anfang Oktober 1938 die tschechoslowakischen Grenzgebiete besetzten und ein neues Kapitel deutscher Gewaltgeschichte begann. Das Ende der hier nur knapp geschilderten Widerstandsaktivitäten im sächsisch-böhmischen Grenzraum war allerdings nicht gleichbedeutend mit dem Vergessen derselben. Schließlich fand jene deutsch-tschechoslowakische Episode natürlich reduziert auf den kommunistischen Anteil nach 1945 Eingang in den Erinnerungskanon der DDR: Ausgehend von regionalen Erinnerungsinitiativen war es vor allem der 1944 hingerichtete Dresdner Widerstandskämpfer Kurt Schlosser, der nun im Kontext der VKA zu einer zentralen Figur avancierte; obwohl er mit ebendieser Gruppe und ihrem Grenzwiderstand gar nichts zu tun hatte. Der zentrale Impuls für diesen Erinnerungs-Prozess ging dabei von dem aus Pirna stammenden Schriftsteller Max Zimmering aus, der sich zwischen 1935 und 1938 selbst in der tschechoslowakischen Emigration befunden und hier den Grenzwiderstand erlebt Rozdělení a nový začátek Politické sítě a hnutí odporu Represivní nacistické úřady se snažily tyto aktivity včas paralyzovat, když infiltrovaly struktury odboje a občas sáhly k přímému násilí (Obr. 3). Zároveň se gestapu již mezi lety 1934 a 1935 podařilo odhalit distribuční síť v Drážďanech a Lipsku a hnutí odporu na sasko-českém pomezí tak vážně oslabit. Především však v tu dobu, kdy bylo stále jasnější, že se nacistické okovy nepodaří tak rychle rozbít, se u mnoha politických uprchlíků ze Saska začala projevovat změna myšlení: ČSR teď stále více považovali za svou novou vlast (Obr. 4). Od roku 1937 pak Německá říše cíleně zvyšovala tlak na ČSR. Exilové časopisy jako v Praze vycházející Arbeiter Illustrierte Zeitung nebo Die Neue Weltbühne měly být zakázány a aktivity na hranicích ustat. Nejpozději v polovině roku 1938, kdy československá vláda ustupovala stále více německému tlaku, se exilové organizace a redakce začaly stále častěji stěhovat do jiných zemí. Novými středisky politické emigrace i ze Saska se stávaly zejména Paříž, Stockholm a později Londýn. Nejen svými politickými dějinami specifický příhraniční region pak byl definitivně zničen v důsledku mnichovské dohody když německá vojska počátkem října 1938 obsadila československé pohraničí a začala nová kapitola vlády násilí v Německu. Konec zde stručně vylíčených odbojových aktivit v sasko-českém pohraničí však neznamenal jejich zapomnění. Nakonec se tato německo-česká epizoda, redukovaná ovšem na podíl komunistů, stala po roce 1945 součástí vzpomínkového kánonu NDR. V rámci regionálních odbojových aktivit se v kontextu skupiny VKA stal jejich centrální postavou drážďanský odbojový pracovník Kurt Schlosser, a to i přesto, že s touto skupinou a jejím přeshraničním odbojem neměl nic společného. Hlavní impuls k tomuto vzpomínkovému procesu přitom vzešel od spisovatele Maxe Zimmeringa pocházejícího z Pirny, který byl v letech 1935 až 1938 sám v československém exilu a zažil v něm odboj organizovaný přes hranice. Zimmering již v roce 1948 vydal Zprávu o práci drážďanských dělnických horolezců na hranicích, roku 1972 pak v Zeitzeuge vydal i knihu Li a rudí horo-

228 Trennung und Neubeginn Politische Netzwerke und Widerstand 4 5 Rozdělení a nový začátek Politické sítě a hnutí odporu 4 Der von Georg Hans Trapp gestaltete Umschlag des Romans Karl Herschowitz kehrt heim, den der im März 1933 emigrierte sozialdemokratische Schriftsteller und Journalist der Dresdner Volkszeitung Edgar Hahnewald (Pseudonym: Manfred) 1936 in der Tschechoslowakei veröffentlichte: Die Romanfigur Karl Herschowitz steht auf der deutsch-tschechoslowakischen Grenze des Erzgebirgskamms und jubelt in die Freiheit des böhmischen Beckens, im Hintergrund ist der markante Milleschauer zu erkennen. Obálka Georga Hanse Trappa k románu Karl Herschowitz kehrt heim (Karl Herschowitz se vrací domů), který roku 1936 v Československu vydal sociálně demokratický spisovatel a novinář Dresdner Volkszeitung Edgar Hahnewald (pseudonym: Manfred): Románová postava Karl Herschowitz stojí na československoněmecké hranici na hřebeni Krušných hor a jásá nad svobodou vládnoucí v české kotlině. V pozadí vidíme výraznou siluetu Milešovky. I 5 Szenen aus der Folge "Zwei Schachteln Zigaretten" der Fernsehserie "Rote Bergsteiger": Der aus dem Konzentrationslager Hohnstein befreite und in die Tschechoslowakei gebrachte Journalist Alwin Brinck - gespielt vom tschechoslowakischen Schauspieler Zdeněk Buchvaldek - wartet in Prag auf Kuriere aus Dresden, die ihm die geheim gehaltenen Ergebnisse der im April 1935 in den sächsischen Betrieben durchgeführten Vertrauensrätewahlen bringen sollen. Diese sollen in der Exilpresse veröffentlicht werden. Die Kurierroute wird jedoch aufgedeckt. Zwei als Kletterer getarnte tschechoslowakische Kuriere bringen das Material daraufhin über die grüne Grenze und übergeben es in Bodenbach wieder den Dresdner Kurieren, so gelangen die Ergebnisse nach Prag. Scény z šestého dílu s názvem Dvě krabičky cigaret televizního seriálu NDR Rudí horolezci : Novinář Alwin Brinck, osvobozený z koncentračního tábora Hohnstein a dopravený do Československa zosobněný československým hercem Zdeňkem Buchvaldkem čeká v Praze na kurýry z Drážďan, kteří mu mají přinést utajované výsledky voleb rad důvěrníků uskutečněných v saských podnicích v dubnu Výsledky mají být zveřejněny v exilovém tisku. Trasa kurýrů je však odhalena. Dva českoslovenští kurýři převlečení za horolezce pronesou materiál přes zelenou hranici a v Podmoklech je zase předají drážďanským kurýrům, a tak se výsledky dostanou do Prahy. 450 I Trennung und Neubeginn Politische Netzwerke und Widerstand hatte. Bereits 1948 veröffentlichte Zimmering einen Bericht von der Grenzarbeit der Dresdner Arbeiterbergsteiger, 1972 publizierte der Zeitzeuge auch das Kinderbuch Li und die roten Bergsteiger. Im gleichen Kontext erschien zwölf Jahre zuvor Rudolf Hankes Buch Steile Pfade, das den Widerstand der Kletterer im Grenzraum aus nordböhmischer Perspektive beschrieb. Im Sommer des Jahres 1968 wurde dieser Grenzwiderstand dann auch einem überregionalen Publikum bekannt: Das Fernsehen der DDR zeigte mit der dreizehnteiligen Serie Rote Bergsteiger ausgerechnet im Jahr des Prager Frühlings einen kommunistischen Heldenepos im einstigen deutsch-böhmischen Grenzraum, in dem die tschechoslowakischen Protagonisten ihrerseits übrigens teilweise gespielt von tschechoslowakischen Schauspielern wie Jaromír Roštínský als zentral für den Widerstand dargestellt wurden (Abb. 5). Erst das Ende der DDR führte dann zu einem schrittweisen Vergessen dieser gemeinsamen Geschichte in Sachsen, das mit Umbenennungen und dem Entfernen von Denkmälern einherging. Erinnerungskultur und Geschichtspolitik gestalteten sich auf der anderen Seite des Erzgebirgskamms freilich genau umgekehrt, hier konnten die vergessenen Helden aus der einstigen deutschen Bevölkerung der 1930er Jahre und die deutschen Widerstands-Emigranten erst in den späten 2000er Jahren wiederentdeckt werden. Sie wurden nun in Publikationen und Ausstellungen gewürdigt. Flankiert wurde dies von regionalen Geschichtsinitiativen wie dem Alternativen Kultur- und Bildungszentrum e.v. in Pirna, das beispielsweise bis heute Wanderungen auf den Spuren der roten Bergsteiger organisiert. Ob solche Angebote mittelfristig dazu beitragen, dass die Geschichte von Kooperation und Widerstand im sächsisch-böhmischen Grenzraum wieder Teil des regionalen Geschichtsbewusstseins wird, bleibt abzuwarten. Rozdělení a nový začátek Politické sítě a hnutí odporu lezci. Ve stejném kontextu vyšla o dvanáct let dříve kniha Rudolfa Hankese Strmé stezky, jež ze severočeské perspektivy popisovala odboj horolezců v pohraničním prostoru ze severočeské perspektivy. V létě 1968 byla s odbojem na hranici seznámena i širší veřejnost nejen v Sasku. Právě v roce pražského jara uvedla televize NDR v třináctidílném seriálu Rudí horolezci komunistický hrdinský epos z někdejšího česko-německého pomezí, v němž byla role československých protagonistů v odboji jejichž představiteli byli i čeští herci jako Jaromír Roštínský prezentována jako rozhodující (Obr. 5). K postupnému zapomenutí této společné historie v Sasku vedl teprve konec NDR, spojený s přejmenováváním a odstraňováním pomníků. Vzpomínková kultura a politika na druhé straně hranice se však utvářela přesně naopak, zapomenutí hrdinové z řad někdejšího německého obyvatelstva třicátých let 20. století zde mohli být objevováni až dlouho po roce V současné době se dočkali poct v publikacích a na výstavách. Tomuto vývoji sekundovaly regionální historické iniciativy (např. Alternativní kulturní a vzdělávací centrum v Pirně), které kupříkladu dodnes organizují výlety po stopách rudých horolezců. Na to, zda nabídka takových akcí ve střednědobé perspektivě přispěje k tomu, aby se historie spolupráce a odboje v česko-saském pohraničí opět stala součástí regionálního historického povědomí, si ovšem musíme ještě počkat. Literatur/Literatura: Murdock 2010; Oellermann 2013; Sack 2017; Schindler 2008; Steinberg 2016; Steinberg 2018; Wagnerová 2008; Weinhold 2004

229 Justus Ulbricht Die Grenze lockte zur Überschreitung Jugendbewegte in Sachsen und Böhmen Hranice lákaly k překročení Mládežnické hnutí v Sasku a v Čechách Abstinente Schülervereinigungen an Mittelschulen in Sachsen und Deutschböhmen legten mit gegenseitigen Besuchen und gemeinsamen Wanderungen schon vor 1914 einen Grundstein für Beziehungen zwischen jugendbewegten Gruppen beider Regionen deren Vereinigungs- und Spaltungsgeschichten allerdings ganze Bände füllen würden. Wesentliches geistiges Band deutscher und böhmischer Jugendbewegter waren neben Gemeinsamkeiten in der Gruppenkultur (Fahrt, Lager, Geländespiele, Singen, Volkstanz, Laienspiel) Ideen der Lebensreform, der Körperkultur und der Reformpädagogik. Die Dresdner Zeitschrift Der Kunstwart gehörte zur Pflichtlektüre so mancher böhmischer Jugendführer. Neben Werken Adalbert Stifters, Joseph von Eichendorffs und Stefan Georges fanden sich sächsische und böhmische Heimatdichter in zahlreichen Nestbüchereien jugendbewegter Vereinigungen. Kultur- und modernitätskritische Denkmuster gehörten neben einer mal zarten, mal harten nationalen Orientierung zum geistigen Marschgepäck in vielen Affen (Rucksäcken). Im Sommer 1907 reist der Prager Student Hans Moutschka, der seinen Namen später in die deutsche Entsprechung Mautschka änderte, nach Eleonorenhain/Lenora im Böhmerwald. Den leidenschaftlichen Stifter- und Eichendorff-Leser lockte der Hochwald jenes böhmischen Mittelgebirges. Zufällig traf er dort eine Gruppe Münchner Wandervögel. Dass diese dort zeltete und abkochte, war alles andere als zufällig. Denn seitdem Steglitzer Wandervögel 1899 in den Böhmerwald gefahren waren, gehörte dieses Mittelgebirge zum verehrten Wanderziel vieler jugendbewegter Gruppen (Abb. 1 3). Mit den Münchnern zog Mautschka sodann im Sommer 1908 durch Süddeutschland. Das Herrlichste waren die Bekanntschaften in Heidelberg, Breuer, Lißner, Wasserflöte, Janus, Spatz und wie die Pachanten am Klingenteich alle hießen. Abstinentní studentská sdružení na středních školách v Sasku a v německy hovořící části Čech položily svými vzájemnými návštěvami a společnými pěšími výlety již před rokem 1914 základní kámen pro vztahy mezi mládežnickými skupinami obou regionů, jejichž historie sjednocování a štěpení by nicméně zaplnila celé svazky. Zásadním duchovním poutem představitelů německého a českého mládežnického hnutí byly vedle společných rysů ve skupinové kultuře (jízda, tábor, terénní hry, zpěv, lidový tanec, ochotnické divadlo) především myšlenky reformy života, tělesné kultury a reformní pedagogiky. Drážďanský časopis Der Kunstwart patřil k povinné četbě mnohých českých mládežnických vedoucích. Vedle děl Adalberta Stiftera, Josepha von Eichendorffa a Stefana Georgese se v četných knihovnách mládežnických spolků dalo nalézt množství saských a českých básníků opěvujících rodný kraj. Kulturně a modernisticky kritické myšlenkové vzorce patřily tu vedle mírné, tu silnější národní orientace k duševní polní výzbroji mnoha tlumoků. V létě 1907 cestoval pražský student Hans Moutschka, který později změnil své jméno na německý ekvivalent Mautschka, do obce Lenora na Šumavě. Tohoto vášnivého čtenáře Adalberta Stiftera a Josepha von Eichendorffa lákal vysoký les onoho českého pohoří. Náhodou tam potkal skupinu mnichovského skautského spolku Wandervogel. Skutečnost, že mládežníci tábořili právě zde, nebyla ovšem vůbec náhodná. Do té doby, co skautská jednotka Wandervogel z berlínského předměstí Steglitz vyjela roku 1899 na Šumavu, patřila tato oblast k uctívaným putovním cílům mnoha mládežnických skupin (Obr. 1 3). V létě I I Trennung und Neubeginn Jugendbewegung Somit lernte der junge Mann aus Prag diejenigen Angehörigen des Wandervogel Deutscher Bund (DB) kennen, deren wichtigstes Vermächtnis an die Jugendbewegung das Liederbuch Zupfgeigenhansl ist. Der Gründer des DB, Ferdinand Vetter aus Jena, war mit Mautschka schon im Frühjahr 1908 zusammengetroffen. Diese Begegnung wurde zur Geburtsstunde der ersten Prager Wandervogelgruppe, einer Keimzelle des späteren Deutschböhmischen bzw. Sudetendeutschen Wandervogels. Nach 1918 wurde aus der Grenze der Staaten keine Grenze der Völker. In den Augen sächsischer Jugendlicher waren die Böhmen in der neugegründeten ČSR sprachlich, kulturell und im Bewusstsein ihrer Volkszugehörigkeit [ ] von den Einwohnern des benachbarten Sachsen nicht sehr verschieden. So traf man jenseits der Grenzen Gruppen des sudetendeutschen Wandervogels, die uns in vielem ähnlich waren. Zittauer Jugendbewegte hatten ihr Landheim im Böhmischen; Chemnitzer und Anna berger Wandervögel besaßen Heime an den tschechischen Südhängen des Erzgebirges. Skiund Winterlager gestaltete man oft gemeinsam. Gautage der österreichischen, später der deutschböhmischen Jugendbewegung etwa in Hirschberg am See/Doksy, Wernstadt/Verneřice, Duppau/Doupov oder Hohenelbe/Vrchlabi zählten bereits ab 1912 reichsdeutsche und sächsische Gruppen zu ihren Gästen. Auf Initiativen aus Deutschland ging die Gründung des katholischen Sudetendeutschen Quickborn (1922), der völkischen Adler und Falken (1922/23), des Sudetendeutschen Wandervogel (1919) und des Verband[es] sudetendeutscher Pfadfinder (1921) zurück, die sämtlich Kontakte nach Sachsen pflegten. Zu den studentischen Böhmerländischen Freischaren (ab 1920), die sich im Volkstumskampf gegen die Tschechen befanden, gehörte die Gilde Freiherr vom Stein aus Freiberg. Der 1923 gegründete Finkensteiner Bund unter dem Musikpädagogen Walter Hensel (eigentlich Julius Janiczek) aus Prag sang und spielte seine berühmten Volksweisen auch in Sachsen und anderen Gauen der Jugendbewegung. Bereits 1919 hatte sich der Sachsengau im Wandervogel (Abb. 4) in reine Jungens- und Mädelgruppen aufgeteilt. Daneben existierten weiterhin auch gemischtgeschlechtliche Bünde. Als sich 1922 im Sudetendeutschen Wandervogel die jungenschaftliche Richtung auszubilden begann, die das Gruppenleben in rein mann-männlichen Bünden 1/2/3 454 Rozdělení a nový začátek Mládežnické hnutí roku 1908 pak Mautschka s mnichovskými skauty putoval po jižním Německu. Nejkrásnější byly známosti v Heidelbergu Breuer, Lißner, Wasserflöte, Janus, Spatz a jak si všichni ti vaganti u Klingenteichu říkají. Mladý muž z Prahy tak poznal členy německého skautského sdružení Wandervogel Deutscher Bund (DB), jehož nejdůležitějším odkazem mládežnickému hnutí je píseň Zupfgeigenhansl. Zakladatel německého svazu Ferdinand Vetter z Jeny se s Mautschkou setkal již na jaře roku Toto setkání zrodilo první pražs kou skautskou skupinu, zárodečnou buňku pozdějšího sdružení Deutschböhmischer, resp. Sudetendeutscher Wandervogel. Po roce 1918 se z hranice států nestala hranice národů. V očích saské mládeže se Češi v nově založeném Československu jazykově, kulturně a co do vědomí své národnostní příslušnosti [ ] od obyvatel sousedního Saska nijak zvlášť nelišili. Tak bylo možno potkat i na druhé straně hranice skupiny sudetoněmeckého hnutí Wandervogel, které se nám v mnohém podobaly. Žitavské mládežnické hnutí mělo svou školu v přírodě v Čechách, mládežnické skupiny z Chemnitz a Annabergu vlastnily ubytovny na české straně jižních svahů Krušných hor. Lyžařské a zimní tábory byly často organizovány společně. Župní sjezdy rakouského a později německočeského mládežnického hnutí v Doksech, Verneřicích, Doupově či ve Vrchlabí řadily již od roku 1912 mezi své hosty říšskoněmecké a saské skupiny. Z německé iniciativy došlo k založení katolického spolku Sudetendeutscher Quickborn (1922), národní skupiny Adler und Falken (1922/23), hnutí Sudetendeutscher Wandervogel (1919) a sdružení Verband sudetendeutscher Pfadfinder (1921), které vesměs udržovaly i kontakty se Saskem. Ke studentské organizaci Böhmerländische Freischaren (od roku 1920), která se nacházela v národním boji proti Čechům, patřil klub Freiherr vom Stein z Freibergu. Spolek Finkensteiner Bund, založený v roce 1923 hudebním pedagogem Waltherem Henselem (vlastním jménem Julius Janiczek) z Prahy, zpíval a hrál slavnou píseň Volksweisen také v Sasku a dalších župách mládežnického hnutí.

230 Trennung und Neubeginn Jugendbewegung 1 2 Rozdělení a nový začátek Mládežnické hnutí 3 [ 249 ] 1 Jungs auf dem Berg: Leipziger Wandervögel auf der Fahrt in den Böhmerwald, um Chlapci na vrcholu hory: Lipská odnož Wandervogel na cestě na Šumavu, okolo Jungs beim Abkochen: Sächsische Wandervögel auf Ferienfahrt im sächsischen-böhmischen Erzgebirge, um Chlapci při vaření: Saská odnož Wandervogel na prázdninové cestě v sasko-českém Krušnohoří, okolo I 3 Wandervogel-Fahne Sachsen: Silberner Greif in blauem Rechteck, goldfarben umrandet. Vier gelbe Pfadfinder-Lilien. Fransen am unteren Ende. Archiv der deutschen Jugendbewegung, Burg Ludwigstein- Witzenhausen. Vlajka saské Wandervogel: stříbrný dravec na modrém obdelníkovém poli, orámován zlatě. Čtyři žluté skautské lilie. Třásně na spodním konci. (Archiv der deutschen Jugendbewegung, Burg Ludwigstein- Witzenhausen ) I Trennung und Neubeginn Jugendbewegung ohne Teilnahme von Mädchen und Frauen propagierte, übernahmen Gruppen in Böhmen die sächsischen Kurschwerter aus Meißen als Zeichen der Verbundenheit mit der Sächsischen Jungenschaft. Der sudetendeutschen Jugend und ihren Bünden gelang schließlich etwas, wovon man in Sachsen und Deutschland immer nur träumte: die Gründung eines Dachverbandes, der Sudetendeutschen Jugendgemeinschaft. Erste Ideen dazu reichen in die Vorkriegszeit zurück; im Juli 1922 wurde in Böhmisch-Leipa/Česká Lípa die offizielle Gründung vollzogen, getreu dem Motto Die Jugend soll einig sein, damit es das Volk sein kann. Damit wurde offenbar, dass sich die sudetendeutsche Jugendbewegung im nationalen Behauptungskampf der deutschen Minderheit positionierte und ihr Jugendleben in den Nationalitätenkampf integrieren wollte. Dies führte Ende der 1920er Jahre in vielen Fällen schließlich zum organisatorischen und ideologischen Schulterschluss mit dem Deutschen Turnverband, der Sudetendeutschen Partei und in die Grauzone des sudetendeutschen Nationalsozialismus. Nach dem Desaster des Dritten Reiches, des Weltkriegs und der Vertreibung konnte dieses po - litische Erbe in der Sudetendeutschen Landsmannschaft und deren Organisationen zum Teil überwintern. Wer jedoch vor 1933 und 1938 in sozialdemokratischen, sozialistischen und konfessionellen Jugendgruppen organisiert gewesen war, teilte zwar häufig den Schmerz über den Verlust der böhmischen Heimat, nicht aber einzelne nationalistische Positionen. Es waren schließlich die persönlichen Freundschaften, die man nach 1945 trotz Flucht, Vertreibung und deutscher Teilung über alle Grenzen hinweg weiter zu pflegen versuchte. Was dies für die regionale Kulturgeschichte Sachsens und Böhmens bedeutet hat, bleibt eine offene Frage und ein lohnendes Forschungsfeld. Klar ist nur so viel, dass die westdeutschen und ostdeutschen ehemaligen Jugendbewegten versucht haben, ihr Versprechen des lebenslangen Bundes aufrecht zu erhalten und dies trotz Mauer und Stacheldraht. In den Westzonen bzw. der jungen Bundesrepublik, waren die Vertriebenenverbände dasjenige Milieu, in dem auch alte Freundschaften (und Feindschaften) aus jugendbewegten Zeiten weiter gepflegt werden konnten. In der sozialistischen ČSSR aber waren die alten Bünde ähnlich Rozdělení a nový začátek Mládežnické hnutí Již v roce 1919 se saská župa v hnutí. Wandervogel (Obr. 4) rozdělila do chlapeckých a dívčích skupin. Kromě toho nadále existovaly také smíšené svazky. Když se v roce 1922 v rámci hnutí Sudetendeutscher Wandervogel začala vytvářet mladistvá větev, která propagovala skupinový život v čistě mužských seskupeních bez účasti dívek a žen, převzaly svazy v Čechách saské zkřížené meče z míšeňského sjezdu na znamení spojenectví se saskou organizací Sächsische Jungenschaft. Sudetoněmecká mládež a její spolky dosáhly konečně něčeho, o čemž její souputníci v Sasku a Německu vždycky jen snili: založení zastřešující organizace sudetoněmeckého hnutí mládeže Sudetendeutsche Jugendgemeinschaft. První myšlenky jejího zrodu sahají do předválečného období. K oficiálnímu založení došlo v červenci 1922 v České Lípě, v souladu s mottem Mládí má být jednotné, aby se mohlo stát národem. To jasně ukázalo, že se sudetoněmecké mládežnické hnutí postavilo na stranu německé menšiny za prosazování národních zájmů a usilovalo o svou integraci do národnostního boje. To koncem dvacátých let 20. století v mnohých případech nakonec vedlo k organizační a ideologické solidaritě s německým tělovýchovným sdružením Deutscher Turnverband, se Sudetoněmeckou stranou a v neposlední řadě i do šedé zóny sudetoněmeckého nacionálního socialismu. Po neštěstí třetí říše, 2. světové války a nuceného vysídlení se tomuto politickému dědictví v Sudetoněmeckém krajanském sdružení a jeho organizacích podařilo částečně přetrvat. Ovšem ti, kteří byli před lety 1933 a 1938 organizováni v sociálně demokratických, socialistických a konfesních mládežnických skupinách, sice sdíleli bolest ze ztráty české vlasti, nikoliv však individuální nacionalistické postoje. Koneckonců to byla osobní přátelství, o jejichž udržení po roce 1945 navzdory všem hranicím šlo, a to i přes útěk, odsun a německé rozdělení. Co to znamenalo pro regionální kulturní dějiny Saska a Čech, zůstává otevřenou otázkou a vděčnou oblastí výzkumu.

231 Trennung und Neubeginn Jugendbewegung verboten und ideologisch geächtet wie in der SBZ/ DDR. Welche Freunde, Gefährten und Kameraden sich jedoch nach 1989 und dem Fall des Eisernen Vorhangs wieder getroffen haben, wäre in der Tat noch durch weitere Forschungen zu klären. Erste Spuren dazu finden sich in den Nachlässen des Archivs der deutschen Jugendbewegung (Burg Ludwigstein) und im Archiv des Sudetendeutschen Wandervogels im Stadtarchiv Waldkraiburg. Literatur/Literatura: Archiv der Jugendmusikbewegung 1980; Becher 1993; Herrmann 2006; Ille/Köhler 1987; Kindt 1968 und 1974; Kneip u. a. 1967; Kolland 1979; Mieth/Ulbricht/Werner 2015; Nasarski 1967; Selheim/Schmidt 2017; Stauda Rozdělení a nový začátek Mládežnické hnutí Jisté je pouze to, že se tehdejší představitelé mládežnického hnutí na západoněmecké i východoněmecké straně snažili za chovat slib celoživotního svazku a to i navzdory zdi a ostnatému drátu. V západních zónách, resp. v mladé Spolkové republice patřila krajanská sdružení vysídlených z vlasti k onomu prostředí, ve kterém bylo možno udržovat stará přátelství (a nepřátelství) z dob mládežnického hnutí. V socialistickém Československu však byly staré svazky zakázány a ideologicky zavrhovány, podobně jako v sovětské okupační zóně/ndr. Kolik přátel, druhů a kamarádů se však po roce 1989 a pádu železné opony znovu setkalo, by skutečně bylo třeba objasnit ještě dalším výzkumem. První stopy lze nalézt v pozůstalosti Archivu německého mládežnického hnutí na hradě Ludwigstein a v Archivu sudetoněmeckého hnutí Wandervogel v Městském archivu Waldkraiburg. I 4 Titelblatt WV-Sachsengau: Wandervogel Gaublatt, 4 (1914). Titulní strana WV-Sachsengau: Wandervogel Gaublatt, 4 (1914). 456 I Uta Bretschneider Kristina Kaiserová Belastete Nachbarschaft: Sachsen und Böhmen nach dem Zweiten Weltkrieg Sousedství s břemenem minulosti: Sasko a Čechy po druhé světové válce Im Mai 1945 ging der Zweite Weltkrieg zu Ende und sowohl das Protektorat Böhmen und Mähren als auch der Sudetengau hörten auf zu existieren (Abb. 1). Für die deutsche Bevölkerung in den Böhmischen Ländern begann eine ungewisse Zeit. Die Nationalitätenkonflikte seit dem Ende des 19. Jahrhunderts und vor allem die brutalen Kriegsereignisse hatten das Bild der Deutschen unter der tschechischen Bevölkerung grundlegend verändert und die wachsende negative und antideutsche Stimmung kulminierte im Mai Das Kriegsende in Böhmen Nach übereinstimmenden Quellen erreichte Exilpräsident Edvard Beneš bereits während des Krieges die Zustimmung der Alliierten zu einem großen Bevölkerungstransfer. Als Rechtfertigungsgrundlage für den Vorgang wurde Artikel XIII des Protokolls der Potsdamer Konferenz vom 2. August 1945 herangezogen, in dem es u. a. heißt: daß jede derartige Überführung der deutschen Bevölkerung, die stattfinden wird, in ordnungsgemäßer und humaner Weise erfolgen soll. Als die Potsdamer Konferenz am 17. Juli 1945 eröffnet wurde, hatten in der Tschechoslowakei die Vertreibungsvorgänge allerdings längst begonnen. Als Impuls zur Intensivierung der wilden Vertreibungen, bei denen es zu brutalen Exzessen und tödlichen Angriffen gegen Deutsche kam, gelten die Reden Beneš am 12. und 16. Mai, in denen er die Entfernung der Deutschen zur absoluten Notwendigkeit erklärte. Zwischen Kriegsende und der praktischen Umsetzung des Potsdamer Protokolls wurden an die Deutsche meist in die Sowjetische Besatzungszone (SBZ) vertrieben. Aufgrund der Beneš-Dekrete wurde ihnen die tschechoslowakische Staatsbürgerschaft entzogen (Dekret Nr. 33), das gesamte bewegliche und unbewegliche Vermögen wurde konfisziert und V květnu 1945 končila druhá světová válka a zároveň přestal existovat protektorát Čechy a Morava a s ním i Sudetská župa (Obr. 1). Pro německé obyvatelstvo v českých zemích začalo období nejistoty. Národnostní konflikty od konce 19. století a především brutální válečné události zásadně změnily obraz Němců v myslích českého obyvatelstva. Rostoucí protiněmecké nálady vrcholily v květnu Konec války v Čechách Podle shodných pramenů exilový prezident Edvard Beneš dosáhl již během války souhlasu Spojenců s velkým přesunem obyvatelstva. Jako základ ospravedlňující tento akt posloužil článek XIII protokolu postupimské konference z 2. srpna 1945, ve kterém se praví: že každý takový transfer německého obyvatelstva, k němuž dojde, musí probíhat řádným a humánním způsobem. Když byla postupimské konference 17. července zahajována, vyhánění z Československa už dávno začalo. Za impuls k zintenzivnění divokých odsunů, při nichž docházelo k brutálním excesům a vražedným útokům proti Němcům, jsou pokládány Benešovy projevy z 12. a 16. května, v nichž bylo odsunutí Němců prohlášeno za absolutní nezbytnost. Mezi koncem války a praktickou realizací postupimského protokolu bylo vyhnáno na Němců, převážně do sovětské okupační zóny (SBZ). Na základě tzv. Benešových dekretů byli zbaveni československého občanství (Dekret č. 33), byl jim zkonfiskován veškerý movitý i nemovitý majetek, který byl postaven pod státní správu (Dekret č. 108), a zabavena byla také zemědělská půda (Dekret č. 12). Aby nebylo nutno pohnat pachatele excesů před

232 Trennung und Neubeginn Belastete Nachbarschaft unter staatliche Verwaltung gestellt (Dekret Nr. 108) und landwirtschaftliches Vermögen wurde beschlagnahmt (Dekret Nr. 12). Um die Täter der Exzesse nicht vor Gericht stellen zu müssen, beschloss die Proviso rische Nationalversammlung am 8. Mai 1946 ein Straffreiheitsgesetz für im Freiheitskampf zwischen 30. September 1938 und 28. Oktober 1945 begangene Straftaten. Die offizielle Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei begann im Januar Während dieses Jahres wurden rund Menschen ausgesiedelt, großteils nach Deutschland, zu einem kleinen Teil auch nach Österreich. Ausgenommen von der Vertreibung waren Personen, die unter Zugrundelegung der als Beneš- Dekrete bezeichneten Präsidialdekrete unentbehrliche Facharbeiter oder nachweislich Gegner bzw. Verfolgte des Nationalsozialismus gewesen waren, wie z. B. sozialdemokratische oder kommunistische Widerstandskämpfer. Die 1945 bis 1947 erfolgten Maßnahmen betrafen etwa drei Millionen Deutschböhmen. Rund Deutsche durften mit begrenzten Bürgerrechten bleiben und 1948 wurden jedoch viele von ihnen in das Landesinnere umgesiedelt. Nach den Deutschen Im November und Dezember 1945 waren schon knapp eine Million Neusiedler in die Grenzgebiete gezogen. Sie kamen in Regionen, in denen zum größten Teil noch deutsche Bevölkerung lebte. Dieses Zusammenleben brachte Konflikte mit sich. Die ersten Siedler waren spontan Aufrufen gefolgt, den Besitz der Deutschen unter nationaler Verwaltung zu übernehmen. Ab Herbst 1945 koordinierte das Besiedlungsamt in Prag den Zuzug. Die Zuwanderer im Sommer 1945 waren in erster Linie darum bemüht, die Chance zu ergreifen, ihre soziale und wirtschaftliche Lebenssituation zu verbessern. Unter ihnen befanden sich auch ehemalige Bewohner der Grenzgebiete, die 1938 oder danach den Grenzraum verlassen haben. Außerdem nutzten Plünderer und Goldgräber die Situation aus. Im Jahr 1952 wurde der Prozess der Neubesiedlung der Böhmischen Länder für beendet erklärt. Die Grenzgebiete hatten nun ca. eine Million weniger Einwohner als vor dem Zweiten Weltkrieg. Viele Dörfer verfielen und verschwanden mit der Zeit von der Landkarte. Rozdělení a nový začátek Sousedství s břemenem minulosti soud, přijalo Prozatímní národní shromáždění 8. května 1946 zákon, na jehož základě byly trestné činy spáchané v boji za svobodu od 30. září 1938 do 25. října 1945 prohlášeny za beztrestné. Oficiální vyhánění německého obyvatelstva začalo v lednu Během tohoto roku bylo vysídleno celkem lidí, většina do Německa, menší část do Rakouska. Z odsunu byly vyňaty osoby, které byly na základě prezidentských nařízení známých jako Benešovy dekrety označeny za nepostradatelné odborníky nebo za prokazatelné odpůrce nacismu či nacismem pronásledované, jako byli např. sociálnědemokratičtí a komunističtí odbojáři. Opatření z let 1945 až 1947 postihly zhruba 3 miliony českých Němců. Přibližně Němců smělo zůstat, avšak s omezenými občanskými právy. V letech 1947 a 1948 však byli mnozí z nich nuceně přesídleni do vnitrozemí. Pohled z německé strany V listopadu a prosinci 1945 odešel do pohraničí zhruba 1 milion nových osídlenců. Přichá zeli do krajů, kde ještě žila větší část německého obyvatelstva. Toto soužití s sebou přinášelo konflikty. První osídlenci přicházeli po oficiálních výzvách, aby převzali majetek Němců do státní správy. V létě 1945 šlo přistěhovalcům především o to, aby si vylepšili svou sociální a životní situaci. Mezi nimi byli i bývalí obyvatelé, kteří museli opustit pohraničí v roce 1938 nebo i později. Příležitosti se však chápali i rabující plenitelé a zlatokopové. V roce 1952 byl proces nového osídlování někdejších sudetských území prohlášen za ukončený. Pohraniční území měla nyní asi o 1 milion obyvatel méně než před druhou světovou válkou. Mnoho vesnic zpustlo a v průběhu času zcela zmizelo z map. Po druhé světové válce byli zbývající Němci v Československé republice vystaveni silnému asimilačnímu tlaku. Československé občanství jim sice bylo vráceno k 1. lednu 1953, od roku 1954 měli plná občanská práva a již od roku 1951 také začaly vycházet první německé noviny Aufbau und Frieden. K většímu, I I Trennung und Neubeginn Belastete Nachbarschaft Nach dem Zweiten Weltkrieg waren die verbliebenen Deutschen in der Tschechoslowakischen Republik einem starken Anpassungsdruck unterworfen. Die tschechische Staatsbürgerschaft wurde ihnen zum 1. Januar 1953 wieder anerkannt, ab 1954 hatten sie die vollen Bürgerrechte und bereits seit 1951 erschien die erste deutsche Zeitung Aufbau und Frieden. Zur weiteren (bedingten) Entwicklung der deutschen Minderheit kam es erst ab Im Jahr 1969 wurde der Kulturverband der Bürger deutscher Nationalität gegründet. Im Laufe der 1960er Jahre kam es zu einer Auswanderungswelle der Deutschen, hauptsächlich in die Bundesrepublik. Die verbliebenen Deutschen lebten als eine Minderheit in der Tschechoslowakei. Die Staatspolitik führte zu ihrer allmählichen Assimilation. Sachsen als Durchgangsund Ankunftsland Etwa Flüchtlinge und Vertriebene aus den Böhmischen Ländern gelangten bis 1946 nach Sachsen (Abb. 2). Insgesamt nahm das Land bis 1949 (zeitweise) etwa eine Million sogenannte Umsiedler wie die Flüchtlinge und Vertriebenen in der Sowjetischen Besatzungszone euphemistisch genannt wurden auf. Der Anteil der Flüchtlinge und Vertriebenen betrug hier aufgrund der industriellen Prägung, der massiven Kriegszerstörungen und der sächsischen Umsiedlerpolitik nur 17 Prozent (SBZ- Durchschnitt: 25 Prozent). Im Sommer 1945 wurden sogar zwei Millionen Umsiedler ausgewiesen. Erst allmählich wandelte sich Sachsen vom Transit- zum Ankunftsland. Die Ankommenden hatten oft regelrechte Odysseen hinter sich, waren allein, im Treck, zu Fuß oder mit Güterzügen unterwegs. Nach ihrer Ankunft mussten sie einen zweiwöchigen Aufenthalt in einem der über 100 Auffang- und Quarantänelager in Sachsen absolvieren (Abb. 3), erst danach wies man ihnen Wohnraum und Lebensmittelkarten zu. Die ins Land Kommenden hatten meist nur eine sehr spärliche Habe bei sich. Lediglich 30 bis 50 Kilogramm pro Person waren erlaubt. Zum eilig zusammengestellten Gepäck gehörten in erster Linie als notwendig erachtete Dinge wie Kleidung, Decken und Nahrung, aber auch persönliche Gegenstände (Abb. 4) und entgegen den Vorgaben Wertsachen. Oft wurden Schmuck und Geld, wenn nicht bei Plünderungen entwendet, gegen Essbares eingetauscht. Die Beschaffung von Nahrung stellte eine Rozdělení a nový začátek Sousedství s břemenem minulosti byť podmíněnému, rozvoji etnika došlo teprve v roce V roce 1969 bylo založeno Kulturní sdružení občanů německé národnosti. K vystěhovalecké vlně Němců docházelo již v šedesátých letech, kdy většina Němců odcházela do Spolkové republiky. Zbývající Němci žili v Československu jako menšina. Státní politika vedla k jejich pozvolné asimilaci. Sasko jako průchozí i cílová destinace Do roku 1946 přišlo do Saska z českých zemí na uprchlíků a vyhnanců (Obr. 2). Celkem země do roku 1949 (dočasně) přijala zhruba jeden milion takzvaných přesídlenců což byl eufemismus pro vyhnance, používaný v sovětské okupační zóně. Vzhledem k průmyslovému charakteru, k masivním válečným destrukcím a k saské přesídlenecké politice činil podíl uprchlíků a vyhnanců jen 17 procent (průměr v SBZ byl 25 procent). V létě 1945 byly dokonce 2 miliony přesídlenců vypovězeny. Sasko se jen pomalu měnilo z tranzitní na cílovou destinaci. Příchozí měli často za sebou hotovou odyseu, cestovali sami, v kolonách, pěšky, v nákladních vagonech. Po příchodu museli absolvovat dvoutýdenní pobyt v některém z více než 100 saských záchytných a karanténních táborů (Obr. 3), teprve pak dostali místo k ubytování a potravinové lístky. Nově příchozí měli zpravidla jen velice skromný majetek. Povoleno bylo pouze 30 až 50 kilogramů na osobu. Spěšně naskládané zavazadlo obsahovalo především věci pokládané za nezbytné jako oblečení, deky a jídlo, ale také osobní předměty (Obr. 4) a přestože to bylo zakázáno cennosti. Šperky a peníze byly často, pokud nepadly za oběť rabování, vyměňovány za něco k jídlu. Obstarání potravy představovalo jeden z nejnaléhavějších úkolů těsně poválečné doby. Odpovídající struktury na pomoc přesídlencům se dařilo budovat jen pomalu a postupně, zpočátku byli odkázáni na pomoc v místě. Ke každodenní praxi patřila práce za naturálie, ale také žebrota a krádeže. Přesto byl hlad pro mnoho přesídlenců po jejich příchodu do SBZ každodenní zkušeností.

233 Trennung und Neubeginn Belastete Nachbarschaft der dringlichsten Aufgaben der unmittelbaren Nachkriegszeit dar. Da entsprechende Strukturen zur Unterstützung der Umsiedler erst peu à peu geschaffen werden konnten, waren sie zunächst auf die Hilfe vor Ort angewiesen. Daneben gehörten zu den alltäglichen Praktiken das Arbeiten gegen Naturalien, aber ebenso das Betteln und das Stehlen. Dennoch blieb das Hungern für viele Umsiedler auch nach ihrer Ankunft in der SBZ eine alltägliche Erfahrung. Die meisten Flüchtlinge und Vertriebenen wurden in Dörfern und Kleinstädten untergebracht, da dort abseits der vom Krieg gezeichneten Städte die Versorgungslage als besser eingeschätzt wurde. Doch außer der Versorgung mit Nahrung stellte die Bereitstellung von Wohnraum alle Beteiligten vor erhebliche Herausforderungen. Waren doch die Umsiedler nur eine Bevölkerungsgruppe, die kurzfristig Unterkunft benötigte. Gegen Ende des Jahres 1944 hielten sich in Sachsen ca sogenannte Evakuierte auf. Sie waren aus den kriegszerstörten Städten aufs Land gekommen und kehrten erst nach dem Kriegsende zurück. Das Wohnen der Flüchtlinge und Vertriebenen war in der ersten Zeit mehr ein Hausen. Alles, was ein Dach und vier Wände hatte, wurde genutzt. Längst nicht immer war eine Heizmöglichkeit vorhanden, bisweilen noch nicht einmal ein Fenster. Es sollte Jahre dauern, bis alle in adäquaten Wohnungen untergebracht werden konnten. Integration : Neue Heimat Sachsen? Von staatlicher Seite wurden verschiedene Maßnahmen zur Unterstützung, vor allem aber zur Eingliederung der Umsiedler initiiert. Zu einer der ersten Aktionen gehörte die Gründung der Zentralverwaltung für Deutsche Umsiedler im September Es folgten Gesetze und Verordnungen auf Landesund SBZ-Ebene, die jedoch kaum Breitenwirkung zu entfalten vermochten. Die widrigen Bedingungen erschwerten den Umsiedlern das Ankommen in Sachsen. Auch über die Anerkennung der Oder-Neiße-Grenze durch die DDR 1950 hinaus hofften viele auf eine Rückkehr in ihre böhmische Heimat. Nicht wenige entschieden sich jedoch, weiterzuziehen. Allein von den im ersten Quartal 1948 nach Sachsen gekommenen rund Umsiedlern gingen in den Westen. Das Zusammenleben in den ersten Nachkriegsjahren war von Annäherungen und Abgrenzungen Rozdělení a nový začátek Sousedství s břemenem minulosti Většina uprchlíků a vyhnanců byla ubytována ve vesnicích a městečkách, protože se mělo za to, že je tam stranou od válkou zničených měst lepší zásobovací situace. Ale kromě zásobování potravinami bylo značnou výzvou pro všechny zúčastněné zajistit uprchlíkům střechu nad hlavou. Přesídlenci totiž představovali skupinu obyvatelstva, která potřebovala rychlé ubytování. Koncem roku 1944 již v Sasku pobývalo asi takzvaných evakuovaných. Přišli z válkou zničených měst na venkov a vraceli se zpátky teprve poté, co válka skončila. U bydlení pro uprchlíky a vyhnance šlo v první době spíše jen o přístřeší. Dobré bylo všechno, jen když to mělo stěny a střechu. Často bez možnosti vytápění, leckdy chyběla i okna. Mělo trvat roky, než mohli být ubytováni v odpovídajících bytech. Integrace : Nový domov Sasko? Stát podnikal různá opatření na podporu přesídlenců, především však inicioval jejich integraci. K jedné z jeho prvních akcí patřilo založení Ústřední správy pro německé přesídlence v září Následovaly zákony a nařízení na zemské úrovni i na úrovni Sovětské okupační zóny (SBZ), ty však nemohly mít opravdu široký účinek. Uchytit se v Sasku bránily přesídlencům nepříznivé okolnosti. Ještě i po uznání hranice na Odře a Nise ze strany NDR roku 1950 mnozí doufali v návrat do české vlasti. Ale nemálo z nich se rozhodlo jít dál. Jen v prvním čtvrtletí 1948 z přesídlenců, kteří přišli do Saska, jich odešlo na Západ. Soužití v prvních poválečných letech charakterizovalo sbližování i vymezování. Domácí viděli v přesídlencích konkurenty ubírající z beztak nedostatečných zdrojů. Jen zřídka mohli přesídlenci navázat na svou profesní zkušenost ze staré vlasti a zažívali sociální deklasování. Teprve časem se jim podařilo vydobýt si uznání místních. Obnovovaný a nově budovaný průmysl, stejně jako i nová pracovní místa v zemědělství vytvořená po pozemkové reformě, nabízely příležitost zapustit v nové vlasti zase o trochu víc kořeny. Právě mladým přesídlencům poskytoval stát různé I 460 I 1 Rückzug der Wehrmacht 1945, Aussig / Ústí nad Labem. Ustupující německá armáda 1945, Ústí nad Labem. 2 Flüchtlinge in Dresden. Uprchlíci v Drážď anech. 3 Flüchtlingslager. Uprchlický tábor. 461 Trennung und Neubeginn Belastete Nachbarschaft Rozdělení a nový začátek Sousedství s břemenem minulosti

234 Trennung und Neubeginn Belastete Nachbarschaft geprägt. Die Einheimischen sahen in den Umsiedlern Konkurrenten um knappe Ressourcen. Die Umsiedler konnten nur selten an ihre beruflichen Wege in der alten Heimat anknüpfen und erlebten berufliche sowie soziale Deklassierung. Erst mit der Zeit konnten sie sich die Anerkennung der Alteingesessenen erarbeiten. Die wieder- und neuentstehenden Industrien boten ebenso wie die mit der Bodenreform geschaffenen Neubauernstellen Gelegenheit, sich mit Arbeit die neue Heimat ein Stück weit anzueignen. Gerade für jüngere Umsiedler schuf der neu entstehende sozialistische Staat diverse Aufstiegsangebote und wusste das Potenzial dieser Bevölkerungsgruppe für den Neuaufbau durchaus zu nutzen. So gelang es etwa der Wismut AG, gezielt Umsiedler in die Uranbergbaugebiete im Erzgebirge und im Vogtland zu leiten. Ende 1948 lebte fast ein Viertel aller in Sachsen bis dato Aufgenommenen in den Uranabbaugebieten. Politik des Vergessens / Erinnerungskultur Eine öffentlich sichtbare Erinnerungskultur zu Flucht und Vertreibung war in Sachsen, wie auch in der gesamten DDR, nicht erwünscht: keine Denkmale, landsmannschaftlichen Zusammenschlüsse, die neben ihren revanchistischen Bestrebungen im Westteil des Landes auch als Erinnerungsräume fungierten oder Publikationen. Einzig im Privaten konnte die Erinnerung an die alte Heimat gepflegt werden. Dabei spielten beispielsweise Bräuche und traditionelle Rezepte eine wichtige Rolle. Doch die Umsiedlerpolitik der DDR war eine auf die sozialistische Zukunft fokussierte Vergessenspolitik. Alle Energie sollte in den Aufbau der neuen Gesellschaft gesteckt werden. Heimweh und Trauer um den Verlust waren weitgehend Tabu. Öffentlich darstell- und damit sichtbar waren stets nur stereotype Erfolgsgeschichten vom gelungenen Ankommen in Sachsen. Bereits Anfang der 1950er Jahre galten die Umsiedler nunmehr als erfolgreich eingegliederte Neubürger, die keiner spezifischen Unterstützung mehr bedurften. Eine öffentliche Diskussion des Themas wurde in den 1980er Jahren allmählich möglich, doch erst nach dem Ende der DDR begann eine nachholende Erinnerungsarbeit, in der auch Versöhnung eine wichtige Rolle spielte. In der Tschechoslowakei gründeten nach dem Ende des kommunistischen Systems Angehörige der deutschen Rozdělení a nový začátek Sousedství s břemenem minulosti možnosti vzestupu a dovedl využít potenciál této skupiny obyvatel při nové výstavbě. Tak například společnosti Wismut AG se dařilo přesídlence cíleně přivádět do uranových revírů v Krušných horách a Vogtlandu. Koncem roku 1948 žila téměř čtvrtina všech osob, které byly do té doby přijaty v Sasku, v uranových revírech. Politika zapomnění / vzpomínková kultura Veřejně viditelná vzpomínková kultura týkající se útěku a vyhnání nebyla v Sasku, stejně jako v celé NDR, žádoucí: žádné pomníky, žádné srazy krajanských sdružení, která kromě svých revanšistických snah nabízela v západní části země i prostor pro vzpomínky, žádné publikace. Vzpomínky na českou vlast bylo možné pěstovat pouze v soukromí. Důležitou roli při tom hrály například zvyklosti a tradiční recepty. Ale přesídlenecká politika v NDR byla politika zapomnění zaměřená na budoucnost. Veškerá energie měla být věnována výstavbě nové společnosti. Stesk po domově a smutek nad ztrátou byly více méně tabu. Veřejně prezentovatelné, a tudíž viditelné byly jen stereotypní příběhy o tom, jak se přesídlencům úspěšně podařilo uchytit se v Sasku. Již počátkem padesátých let platili přesídlenci za úspěšně integrované nové občany, kteří nepotřebují žádnou speciální podporu. Veřejně diskutovat o tématu se pomalu začínalo až v osmdesátých letech, ale teprve po pádu NDR bylo možno začít dohánět zpoždění ve vzpomínkové práci, v níž hrálo důležitou roli také usmíření. V Československu založili příslušníci německé menšiny po pádu komunismu vedle kulturního svazu existujícího od roku 1968 druhou organizaci, Svaz Němců v Československu. Roku 1992 z něho vzešlo Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. To se intenzivně věnuje uchovávání zvyklostí a vzpomínkové kultuře. Počet osob, které se ještě hlásí k německé národnosti, však klesá: v roce 2011 to bylo sotva českých občanů. Hranice vzpomínkové kultury byly v Československu stejně jako v NDR vymezeny co nejtěsněji. Vzpomínky na něk- I I 4 Persönliches Fluchtgepäck, das 1946 von Böhmen nach Sachsen mitgenommen wurde und sich bis heute in Familienbesitz befindet. Zavazadlo uprchlíka: Pes, který roku 1946 přišel z Čech do Saska a zůstal v majetku rodiny dodnes. Trennung und Neubeginn Belastete Nachbarschaft Minderheit zu dem seit 1968 bestehenden Kulturverband eine zweite Organisation, den Verband der Deutschen in der Tschechoslowakei ging daraus die Landesversammlung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien hervor. Sie widmet sich intensiv der Brauchpflege und Erinnerungskultur. Doch die Zahl derer, die sich zur deutschen Nationalität bekennen, sinkt: 2011 waren es nur noch knapp tschechische Bürger. Die erinnerungskulturellen Grenzen waren in der ČSR/ČSSR wie auch in der DDR eng gezogen. Die Erinnerungen an die ehemaligen Mitbürger wurden gezielt getilgt, das betraf auch die Architektur, Friedhöfe etc. Die politische Lockerung in der zweiten Hälfte der 1960er Jahre eröffnete jedoch Möglichkeiten des individuellen Reisens. So erkundeten die Flüchtlinge und Vertriebenen ihre Herkunftsgebiete im Rahmen von sogenannten Heimatreisen. Da die Reisen für die Bürger der Bundesrepublik in die DDR viel komplizierter als in die ČSSR waren, fanden viele Familientreffen hier statt. Mit der Wende 1989 entfaltete sich in der Tschechischen Republik ebenso wie im Freistaat Sachsen ein breites erinnerungskulturelles Möglichkeitsspektrum im Hinblick auf die gemeinsame Vergangenheit. So wurden Kirchen, Denkmäler etc. renoviert, zahlreiche Ausstellungen veranstaltet, Patenschaften übernommen und Seminare der politischen Bildung durchgeführt. Viele der grenzübergreifenden Projekte konnten mit der Unterstützung des Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds realisiert werden. 4 [ 255 ] Rozdělení a nový začátek Sousedství s břemenem minulosti dejší spoluobčany byly cíleně vymazávány, což se týkalo i architektury, hřbitovů apod. Politické uvolnění ve druhé polovině šedesátých let však otevřelo možnosti individuálního cestování. V rámci tzv. cest do vlasti tak uprchlíci a vyhnanci objevovali místa svého původu. Protože cesty občanů Spolkové republiky do NDR byly mnohem komplikovanější než do ČSSR, řada rodinných setkání (nejen sudetských Němců) se konala právě zde. Změna roku 1989 rozvinula v České republice i ve Svobodném státě Sasko široké spektrum možností pro vzpomínkovou kulturu věnovanou pohledu na společnou minulost. Například byly renovovány kostely, pomníky atd., pořádány četné výstavy, přebírány patronáty, konány semináře politického vzdělávání. S podporou Česko-německého fondu budoucnosti se podařilo realizovat řadu projektů přesahujících společnou hranici. Literatur/Literatura: Arburg 2007; Brandes 2005; Brandes/Sundhaussen/Troebst 2010; Bretschneider 2015; Donth 2000; Kossert 2008; Spurný 2011; Wiedemann 2007

235 Anna Habánová Von der alten Ordnung zur Diktatur. Zur Präsentation deutschböhmischer Künstler in Dresden in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts Od starého řádu k diktatuře. Několik poznámek k prezentaci českých Němců v Drážďanech v první polovině 20. století Als wichtige Möglichkeit des Kunst- und Kulturaustausches etablierte sich im 19. und frühen 20. Jahrhundert das Medium Ausstellung. Bezogen auf Sachsen und Böhmen bietet sich hier vor allem das Geschehen in Dresden und Prag zur Betrachtung an, wobei hier ausgewählte Präsentationen deutschsprachiger bildender Künstler aus Böhmen, Mähren und Schlesien in der sächsischen Metropole im Mittelpunkt stehen sollen, deren Absicht und Echo sowie der Wandel von Inhalten und Bedeutung. Neben Dokumentationen von Ausstellungen, die von berühmten Institutionen oder visionären Persönlichkeiten organisiert wurden, lassen sich vor Ort bis heute aber auch stumme Zeugen des Schaffens deutschböhmischer Künstler finden. Besonders bekannt ist zweifellos das Völkerschlachtdenkmal in Leipzig. An der Realisierung seines plastischen Dekors war maßgeblich der in Neumark/Všeruby bei Pilsen geborene Franz Metzner beteiligt, der wohl einer der angesehensten Vertreter dieser autonomen ethnischen Gruppe sein dürfte. Und es ist sicherlich kein Zufall, dass am Bauentwurf für den Leipziger Bahnhof mit dem Architekten Rudolf Bitzan aus Wartenberg/Stráž pod Ralskem ein weiterer Deutschböhme mitwirkte, der sein Leben eng mit Dresden verknüpft hatte. Die Anfänge der Definition und Produktion einer eigenständigen Kunst und Kultur der deutschsprachigen bildenden Künstler aus Böhmen, Mähren und Schlesien lassen sich auf die frühen 1890er Jahre datieren. Die Folgezeit (bis 1939) war der künstlerischen Präsentation von Einzelpersonen und Gruppen in Dresden, das spätestens seit der Frühen Neuzeit ein wichtiger Inspirationsort für das Königreich Böhmen war, zweifellos positiv gesonnen. Daran änderte auch die Entstehung der Tschecho- Mezi jednu z možností kulturní a umělecké výměny patřila prezentace na výstavách. Z pohledu Saska a Čech se nabízela zejména pomyslná i reálná centra, kterými bezesporu ve smyslu tohoto projektu zůstávají Praha a Drážďany. Předložený příspěvek se proto zaměřuje na vybrané prezentace německy hovořících výtvarných umělců z Čech, Moravy a Slezska v saské metropoli, jejich smysl, ohlas a proměnu náplně i významu. Vedle přehlídek zaštítěných věhlasnými institucemi i vizionářskými jednotlivci nalezneme dodnes in situ němé svědky německočeského snažení. Mezi ty nejvýznamější patří bezesporu Památník bitvy národů u Lipska. Na realizaci jeho sochařské výzdoby se podílel Franz Metzner, rodák ze Všerub u Plzně, pravděpodobně jeden z nejznámějších zástupců této svébytné etnické skupiny. A jistě není náhodné, že na stavebním návrhu lipského nádraží se podílel další z nich: architekt Rudolf Bitzan, rodák ze Stráže pod Ralskem, který svůj život více než úzce spojil s Drážďany. Svébytné umění a kultura německy hovořících výtvarných umělců z Čech, Moravy a Slezska se začalo definovat a samostatně utvářet od počátku devadesátých let 19. století. Tato doba až do roku 1939 bezesporu přála umělecké prezentaci jednotlivců i skupin v Drážďanech, které byly nejpozději od dob raného novověku významným inspiračním centrem pro České království. A zůstaly jím i v době po vzniku Československa. Vymezený časový úsek je možné rozdělit z pohledu politických dějin na tři období a pro každé období byla vybrána jedna prezentace. I I Trennung und Neubeginn Deutschböhmische Künstler slowakei nichts. Der gewählte Zeitraum lässt sich aus Sicht der politischen Geschichte in drei Phasen einteilen, wobei für jede Phase eine Kunstpräsentation ausgewählt wurde. Zu Beginn des Jahres 1914 wurden in 15 Sälen des Sächsischen Kunstvereins auf der Brühlschen Terrasse ca. 500 Werke von Mitgliedern einer der beiden wichtigsten deutschböhmischen Künstlervereinigungen gezeigt: des Vereins deutscher bildender Künstler in Böhmen. Präsentiert wurden hauptsächlich modernistisch denkende Künstler wie Wenzel Hablik, Georg Kars oder der früh verstorbene Eugen von Kahler (Abb. 1). Diese Ausstellung spiegelte den Zustand des deutschböhmischen und besonders des Prager Kunstlebens: Junge und progressive Künstler hatten einen Weg gefunden, um ihre Arbeiten in der sächsischen Metropole zu zeigen, und konnten mit ihrer Schau Aufmerksamkeit wecken. Die meisten dieser Künstler blickten auf kürzere oder längere Aufenthalte in Berlin, Paris, München oder anderen Städten zurück, konnten so neue Impulse aufnehmen und zu einem eigenständigen, bis heute gültigen künstlerischen Ausdruck umformen. Die nicht vertretene ältere Generation, die besonders dank der langjährigen regelmäßigen Teilnahme an den alljährlich im Frühjahr stattfindenden Großen Dresdner Kunstausstellungen im Städtischen Ausstellungspalast bereits die Chance gehabt hatte, auf ihre Werke aufmerksam zu machen, war der langwierigen Konflikte in der Kunstszene müde und hatte eine Beteiligung abgelehnt. Der Streit wurde durch den Ersten Weltkrieg beendet. In der neuen Zeit und unter anderen politischen Konstellationen büßte Dresden aber nichts von seiner Anziehungskraft ein. Emanuel Hegenbarth und Richard Müller wirkten weiterhin an der dortigen Akademie und in Prag formierte sich eine neue Gruppe junger Studenten, die aus verschiedensten Gründen Anfang der 1920er Jahre nach Dresden gingen. Die sächsische Metropole bildete außerdem einen Schnittpunkt für die Aktivitäten tschechischer und deutschsprachiger Künstler aus Böhmen. So stellte etwa im Frühjahr 1920 auf Einladung der Dresdner Sezession Gruppe 1919 die Avantgardegruppe Tvrdošíjní (Die Hartnäckigen), vertreten durch Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Václav Špála und Jan Zrzavý, im Kunstsalon Emil Richter ihr Schaffen im Spannungsfeld des ausklingenden Kubismus und des erwachenden Neoklassizismus vor. Rozdělení a nový začátek Německočeští umělci Na počátku roku 1914 bylo v patnácti sálech Saského uměleckého spolku (Sächsischer Kunstverein) v prostorech na Brühlsche Terrasse vystaveno takřka 500 uměleckých děl členů jednoho ze dvou důležitých spolků českých Němců: Spolku německých výtvarných umělců v Čechách (Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen). Prezentováni byli zejména modernisticky smýšlející autoři, jako byl Wenzel Hablik, Georg Kars nebo předčasně zemřelý Eugen von Kahler (Obr. 1). Tato přehlídka byla obrazem stavu německočeského výtvarného, zejména pražského života: Mladí a progresivní našli cestu pro svou prezentaci v saské metropoli a dokázali upoutat pozornost. Většina z nich byla spojena s krátko i dlouhodobějšími pobyty v Berlíně, Paříži, Mnichově nebo na jiných místech, byla schopna vstřebávat nové impulzy a přetavit je ve svébytný, do dnešních dob platný umělecký výraz. Nezastoupená starší generace, která měla šanci na sebe upozornit díky svým dosavadním realizacím a zejména dlouhodobé pravidelné účasti na každoročních jarních mezinárodních výstavách (Grosse Dresdner Kunstausstellungen) v městském výstavním paláci, byla unavena vlastními vleklými rozpory a účast odmítla. Rozepře uzavřela první světová válka. V nové době a politické konstelaci neztratily Drážďany na své přitažlivosti. Na Akademii stále působili Emanuel Hegenbarth a Richard Müller. V Praze se oproti tomu formovala nová uskupení mladých studentů, kteří z nejrůznějších pohnutek do Drážďan na počátku dvacátých let odešli. Toto město znamenalo také určitý průsečík v aktivitách česky a německy hovořících umělců z Čech. V salonu Richter, na pozvání Dresdner Sezession Gruppe 1919, nejprve na jaře 1920 představila svou tvorbu na pomezí doznívajícího kubismu a ožívajícího neoklasicismu avantgardní skupina Tvrdošíjní, zastoupená Josefem Čapkem, Vlastislavem Hofmanem, Václavem Špálou a Janem Zrzavým. Jiný umělecký názor představovali Poutníci (Die Pilger). Mladí umělci Mary Duras, Josef Hegenbarth, Emil Helzel, Norbert Hochsieder, Maxim Kopf, Julius Pfeiffer a Theodor Sternhell a další, soustředění kolem profesora

236 Trennung und Neubeginn Deutschböhmische Künstler 1 Rozdělení a nový začátek Německočeští umělci 1 Eugen von Kahler. Bazar in Tunis, 1911, Öl auf Leinwand, cm. Privatsammlung. I Eugen von Kahler. Bazar v Tunisu, olej, plátno, cm. soukromá sbírka. 2 Jost Pietsch. Sinkender, um Holz, 40,5 x 20 x 14 cm. Nationalgalerie Prag, P Jost (Jošt) Pietsch. Tonoucí muž, kolem 1922, dřevo, 40,5 x 20 x 14 cm. Národní galerie v Praze, P Franz Metzner. Tänzerin, Bronze, 51,5 x 21,5 x 20 cm. Nationalgalerie Prag, P Franz Metzner. Tanečnice, 1916, bronz, 51,5 x 21,5 x 20 cm. Národní galerie v Praze, P I Trennung und Neubeginn Deutschböhmische Künstler 2 3 Rozdělení a nový začátek Německočeští umělci

237 Trennung und Neubeginn Deutschböhmische Künstler Eine andere künstlerische Richtung verkörperten Die Pilger. Die jungen Künstler Mary Duras, Josef Hegenbarth, Emil Helzel, Norbert Hochsieder, Maxim Kopf, Julius Pfeiffer, Theodor Sternhell und andere, die sich um den Professor der Prager Akademie August Brömse scharten, bearbeiteten esoterische und christliche Themen und widmeten sich vor allem grafischen Techniken. Sie gingen zum Studium nach Dresden und schlossen sich hier dem Bildhauer Jost Pietsch (Abb. 2) und dem Maler Anton Bruder an, die sich bereits früher an der Dresdner Akademie eingeschrieben hatten. Diese Phase, die für die meisten Akteure höchstens bis zum Jahresende 1923 dauerte, war reich an Durchbrüchen und an aus beiden Ländern stammenden Inspirationen, von denen der Einfluss des Nachkriegs-Expressionismus eindeutig die wichtigste war; allerdings darf die allmähliche Beruhigung und Rückkehr zur Ordnung ebenfalls nicht übersehen werden. Ähnlich wie die Gruppe Tvrdošíjní fanden auch Die Pilger ihren Zufluchtsort in den Räumen des Kunstsalon Emil Richter. Gemeinsam mit ebenfalls aus dem deutschböhmischen Umfeld stammenden Gästen präsentierten sie sich hier im Oktober Dieser Schau war ein gemeinsamer Auftritt im Oktober 1922 vorausgegangen. Die Präsentation im würdevollen Ausstellungssaal der städtischen Volksbücherei in Aussig/Ústí nad Labem verknüpfte die Anstrengungen frischgebackener Absolventen mit dem Schaffen der Studierenden an beiden Kunsthochschulen. Neben den heute vergessenen Künstlern Karl Friedrich Gotsch, Karl Nisrath, Curt Rothe und anderen reichsdeutschen Vertretern (wie im Katalog benannt) nahm beispielsweise auch Heribert Fischer an der Ausstellung teil. Der gebürtige Teplitzer hatte 1914 das Studium bei Oskar Zwintscher in Dresden aufgenommen und sich nach einer bei Verdun erlittenen schweren Verletzung in der kleinen Gemeinde Geising im östlichen Erzgebirge bei seiner Großmutter niedergelassen. Er fühlte sich in Dresden genauso zuhause wie in Teplitz, denn er pflegte nicht nur persönliche Kontakte z. B. zu Conrad Felixmüller, sondern engagierte sich in den 1930er Jahren für das progressiv geführte und demokratisch denkende Teplitzer Museum. Unter gänzlich anderen geopolitischen Bedingungen fand vom 27. April bis zum 18. Mai 1938 im Lichthof des Dresdner Rathauses die historisch letzte große Schau deutschsprachiger bildender Künstler aus Böhmen, Mähren und Schlesien statt. Rozdělení a nový začátek Německočeští umělci pražské Akademie Augusta Brömseho, sledovali esoterická a křesťanská témata a věnovali se zejména grafickým technikám. Do Drážďan odešli za studiem a přidali se zde k sochaři Jostu Pietschovi (Obr. 2) a malíři Antonu Bruderovi, kteří na drážďanské Akademii byli zapsáni již dříve. Tato etapa, trvající pro většinu z aktérů nejpozději do konce roku 1923, byla bohatá na průniky a inspirace, přicházející z obou zemí, nejdůležitějším byl jednoznačně vliv poválečné vlny expresionismu, ale pominout nelze ani postupné uklidnění a návrat k řádu. Podobně jako u Tvrdošíjných, i Poutníci našli své útočiště v prostorách salonu Richter. Spolu s hosty opět z německočeského prostředí se prezentovali v říjnovém termínu roku Této přehlídce předcházelo společné vystoupení v říjnu Ve výstavách se snahy čerstvých absolventů, ale zejména ještě stále studentů obou uměleckých škol, protnuly v důstojném výstavním prostoru Městské lidové knihovny v Ústí nad Labem. Kromě dnes pozapomenutých Karla Friedricha Gotsche, Karla Nisratha, Curta Rotheho a dalších říšskoněmeckých zástupců (jak je také uvedeno ve vydaném katalogu), se výstavy účastnil Heribert Fischer. Rodák z Teplic odešel v roce 1914 studovat k Oskaru Zwintscherovi, po těžkém zranění u Verdunu se usadil v malé obci Geising ve východní části Krušných hor u své babičky. Doma se cítil v prostředí drážďanském, stejně jako teplickém, neboť u něho najdeme nejen osobní kontakty a vazby např. ke Conradu Felixmüllerovi, ale ve třicátých letech především do prostředí progresivně vedeného a demokraticky smýšlejícího teplického muzea. Za zcela jiných geopolitických podmínek probíhala od 27. dubna do 18. května 1938 v prostoru Lichthofu drážďanské radnice historicky poslední velká přehlídka německy hovořících výtvarných umělců z Čech, Moravy a Slezska. Jejím pořadatelem byl teplický sochař Johannes Watzal se silným partnerem v zádech Svazem Němců (Bund der Deutschen). O organizaci a pozadí této akce nevíme příliš mnoho podrobností. 259 děl od 103 umělců bylo vybráno na základě doporučení jury, jež byla složena nikoli z výtvarníků, ale I I Trennung und Neubeginn Deutschböhmische Künstler Ihr Veranstalter war der Teplitzer Bildhauer Johannes Watzal, dem ein starker Partner zur Seite stand der Bund der Deutschen. Zu Organisation und Hintergrund dieser Aktion sind nur wenige Details bekannt. Die 259 Werke von 103 Künstlern waren aufgrund der Empfehlung einer Jury ausgewählt worden, die sich nicht aus Kunstfachleuten, sondern aus politisch engagierten Personen zusammensetzte. Sinn der Schau war die Präsentation von Kunst en masse, ohne Rücksicht auf die Qualität bzw. nur unter Bezug auf die aktuelle politische Entwicklung in Mitteleuropa. Die Auswahl wurde als kompakte, geschlossene Werkgruppe gezeigt, in der Zeichnung und Grafik sowie thematisch die Landschaftsdarstellung dominierten. Allerdings findet sich eine klare Abgrenzung gegenüber den früheren freien Aktivitäten. Bis auf Anton Bruder, der mit einigen marginalen Grafikblättern vertreten war, fand sich unter den Ausstellenden kein Künstler aus dem Umkreis der Pilger. Jedoch schloss sich der Kreis durch die Einbeziehung der ältesten deutschböhmischen Künstlergeneration, die 1914 in Dresden gefehlt hatte. Mit größeren Konvoluten waren Franz Barwig, Emanuel Hegenbarth und Franz Metzner posthum vertreten (Abb. 3). Mit dem Zweiten Weltkrieg endete auf lange Zeit der freie Kunstaustausch zwischen zwei benachbarten souveränen Staaten und mit der Neuordnung Europas im Jahr 1945 gelangte auch die eigenständige deutschböhmische bildende Kunst an ihr Ende. Der einzige greifbare Beleg für diese Kunst sind die Objekte, die in öffentlichen und privaten Sammlungen überlebt haben. Rozdělení a nový začátek Německočeští umělci z politicky angažovaných osob. Smyslem celé přehlídky bylo představit výtvarnou masu bez ohledu na kvalitu, respektive jen s přihlédnutím k aktuálnímu politickému vývoji ve střední Evropě. Výběr byl sestaven jako kompaktně uzavřená skupina děl, mezi kterými převažovala kresba a grafika, námětově krajina. Najdeme zde však jasné vymezení k předchozím svobodným aktivitám. Až na Antona Brudera, zastoupeného marginálními grafickými listy, mezi vystavujícími nenalezneme žádného z autorů okruhu Poutníků. Naopak se kruh uzavřel zařazením nejstarší generace sledovaného okruhu, jež chyběla v roce Většími konvoluty byli posmrtně zastoupeni Franz Barwig, Emanuel Hegenbarth a Franz Metzner (Obr. 3). Druhou světovou válkou na dlouhou dobu končí svobodná umělecká výměna mezi sousedícími suverénními státy, v souvislosti s novým uspořádáním Evropy v roce 1945 však také končí svébytné německočeské výtvarné umění. Jediným hmatatelným důkazem jsou umělecká díla, která zůstala dochována ve veřejných i soukromých sbírkách. Literatur/Literatura: Hollmannn 1997; Habán 2013; Habánová 2016; Kroll/Řezník/Munke 2014

238 Veronika Krülle Kotoučová Zwischen Prag und Dresden Kontakte unter den bildenden Künstlern Mezi Prahou a Drážďany kontakty mezi výtvarnými umělci v letech Zu Beginn des 20. Jahrhunderts verzeichneten Prag und Dresden vergleichbare Tendenzen und eine ähnliche Entwicklungsdynamik, die auf Veränderungen in der Lehre an der Akademie der bildenden Künste, aber auch auf das Aufblühen der modernen Kunst zurückzuführen war, wie es sich im Kontext der expressionistischen Künstlervereinigungen Osma [Die Acht] und Die Brücke beobachten lässt. Die Kontakte zwischen den beiden Städten gewannen im Bereich der bildenden Kunst um 1910 stark an Intensität, als einige deutschböhmische Mitglieder der einstigen Gruppe Osma Eingang in die deutsche Kunstszene fanden. Friedrich Feigl siedelte 1910 von Prag nach Berlin über und Willy Nowak, ein weiterer Künstler der Gruppe Osma, stellte 1909 und 1911 in Berlin aus. Beide waren daran interessiert, die deutsch-böhmischen Beziehungen zu stärken und halfen dabei, die Aufmerksamkeit von Mitgliedern der Dresdner Expressionistenvereinigung Die Brücke sowie der Berliner Neuen Secession, zu deren Kern die Brücke schließlich werden sollte, auf Böhmen zu lenken. Im Sommer 1911 besuchten zwei Mitglieder der Brücke, Ernst Ludwig Kirchner und Otto Mueller (Abb. 1a und 1b), ihre böhmischen Kollegen in Mnischek/Mníšek pod Brdy und in Prag. Zu Nowak nach Mnischek kam zunächst Mueller zusammen mit seiner Frau Maria, wobei unklar bleibt, ob er unangekündigt nur mit einem Empfehlungsbrief von Feigl oder doch auf direkte Einladung von Nowak erschien. Die Begegnung ermöglichte beiden Seiten die Teilnahme an Ausstellungen, aber sie trug auch auf dem Feld der Kunst ihre Früchte. Die Mitglieder der Gruppe Osma präsentierten sich 1911 bei der vierten Ausstellung der Neuen Secession, und Bohumil Kubišta wurde im Jahresbericht der Brücke von als deren aktives Mitglied geführt. Die Berliner Ausstellung erwies sich im Hinblick auf die Verbindungen zu Deutschland als bahnbrechend; sie stand am Anfang zahlreicher weiterer Na počátku 20. století zaznamenaly Praha i Drážďany obdobné tendence a dynamiku vývoje v souvislosti se změnami v rámci výuky na Akademii výtvarných umění, ale rovněž rozkvět v moderním umění ve spojitosti s působením uměleckých expresionistických skupin Osma a Die Brücke. Kontakty mezi oběma městy v oblasti výtvarného umění výrazně zintenzivněly kolem roku 1910, kdy do německého prostředí pronikli někteří českoněmečtí členové někdejší skupiny Osma. Friedrich Feigl přesídlil z Prahy do Berlína v roce 1910 a Willy Nowak, další ze členů skupiny, vystavoval v Berlíně v letech 1909 a Oba měli zájem o posílení českoněmeckých vztahů a napomohli k nasměrování pozornosti členů drážďanské expresionistické skupiny Die Brücke do Čech, stejně jako berlínského spolku Neue Secession, jejímž jádrem se skupina Brücke posléze stala. V létě roku 1911 navštívili dva členové Die Brücke, Ernst Ludwig Kirchner a Otto Mueller (Obr. 1a, 1b), své české kolegy v Mníšku pod Brdy a v Praze. Do Mníšku k Nowakovi nejprve přijel Mueller spolu se svou ženou Marií a není jasné, zdali neohlášeně pouze s doporučujícím dopisem Feigla či na přímé pozvání Nowaka. Setkání umožnilo oběma stranám účast na výstavách, ale také přineslo odezvy i na poli umělecké tvorby. Členové Osmy vystavovali v roce 1911 na čtvrté výstavě Neue Secession a Bohumil Kubišta byl ve výroční zprávě Die Brücke z let uveden jako její aktivní člen. Berlínská výstava se stala v souvislosti s vazbami na německé prostředí přelomovou a odstartovala řadu dalších výstavních aktivit na území Německa. Členové Die Brücke byli naopak hosty na druhé výstavě Skupiny výtvarných umělců v září 1912 v Praze. I 1a/b I Trennung und Neubeginn Kontakte unter den bildenden Künstlern Ausstellungsaktivitäten im Deutschen Reich. Die Mitglieder der Brücke wurden im Gegenzug als Gäste zur zweiten Schau der Gruppe bildender Künstler (Skupina výtvarných umělců) eingeladen, die im September 1912 in Prag stattfand. Auch an der Dresdner Akademie wirkten in dieser Zeit deutschböhmische Künstler. Richard Müller war ab 1900 Professor für Zeichnung und Grafik und versah das Amt des Rektors (Abb. 2). Sein markanter, auf präziser Zeichnung basierender künstlerischer Stil prägte das dortige Umfeld wesentlich; die sich in Dresden entwickelnden Tendenzen führten zur Entstehung der als Neue Sachlichkeit bezeichneten Kunstrichtung (Abb. 3). Müllers Atelier durchliefen zahlreiche deutschböhmische Künstler, darunter Rudolf Otto, Paul Gebauer, Edgar Jantsch oder Arthur Ressel; längere Zeit waren in diesem Atelier auch die aus Böhmen stammenden Künstler Herbert Seemann und Walther Beyermann eingeschrieben, deren Frühwerk deutliche Züge der Müller-Schule aufweist. Der in Böhmisch Kamnitz/Česká Kamenice geborene Emanuel Hegenbarth führte an der Dresdner Akademie in den Jahren das neu eingerichtete Atelier für Tiermalerei (Abb. 4). Emanuel Hegenbarths Vorbild folgend ging 1905 auch dessen jüngerer Cousin Josef Hegenbarth nach Dresden. Nach anfänglicher Schulung bei Emanuel schloss Josef das Studium an der Akademie erfolgreich ab und blieb weiterhin in Dresden tätig. Die wechselseitige Inspiration der beiden Künstler zeigte sich in der späteren Hinwendung Emanuels zum Expressionismus, aber auch in Josefs Interesse an Motiven wie beispielsweise Tieren im Zirkus (Abb. 5) oder im Zoologischen Garten. Emanuel und Josef Hegenbarth verloren in ihrer Dresdner Zeit den Kontakt zu Böhmen ebenso wenig wie Müller. Alle genannten Künstler nahmen an vielen deutschböhmischen, vor allem in Prag veranstalteten Ausstellungen teil, und Emanuel Hegenbarth kehrte regelmäßig zu sommerlichen Arbeitsaufenthalten nach Böhmen zurück. Die nordböhmische Landschaft diente nicht nur ihm als Inspiration, sondern sie gehörte auch zu den konstanten Themen in Josef Hegenbarths Schaffen; in Müllers Werk erscheint sie ebenso wie in den Arbeiten einer Reihe anderer in Dresden tätiger deutscher Künstler Conrad Felixmüller, Willy Kriegel, Curt Querner, Otto Dix u. a. Die beiden Cousins verband auch das regionale Engagement: 1920 gehörten sie in Böhmisch Rozdělení a nový začátek Kontakty mezi výtvarnými umělci Českoněmečtí umělci působili v té době také na drážďanské Akademii. Od roku 1900 zastával Richard Müller post profesora kresby a grafiky a v letech byl jejím rektorem (Obr. 2). Jeho vyhraněný umělecký styl založený na precizní kresbě výrazně formoval tamní prostředí, které podnítilo rozvoj tendencí vedoucích ke vzniku uměleckého směru označovaného pojmem Nová věcnost (Obr. 3). Jeho ateliérem prošla řada českoněmeckých autorů Rudolf Otto, Paul Gebauer, Edgar Jantsch, Arthur Ressel aj., po delší dobu byli v Müllerově ateliéru zapsáni z Čech pocházející Herbert Seemann a Walther Beyermann, jejichž zejména počáteční tvorba nese výrazné rysy Müllerovy školy. Emanuel Hegenbarth, pocházející z České Kamenice, vedl na drážďanské Akademii v letech nově zřízený ateliér pro malbu zvířat (Obr. 4). Po jeho vzoru se do Drážďan vydal roku 1905 jeho mladší bratranec Josef Hegenbarth. Po počátečním školení u Emanuela vystudoval Akademii a v Drážďanech i nadále působil. Vzájemná inspirace obou umělců se projevila pozdějším příklonem Emanuela k expresionismu, ale také v zájmu Josefa o náměty zvířat z prostředí cirkusu (Obr. 5) a zoologických zahrad. Jak oba Hegenbarthovi, tak Müller po celou dobu neztratili kontakt s českým prostředím. Účastnili se řady českoněmeckých výstav konaných zejména v Praze, Emanuel Hegenbarth se do Čech vracel pravidelně v rámci pracovních letních pobytů. Severočeská krajina byla zdrojem inspirace nejen jemu, jako jedno z konstantních témat přetrvávala ve tvorbě Josefa Hegenbartha, objevuje se v díle Müllera i celé řady dalších v Drážďanech působících německých umělců Conrada Felixmüllera, Willyho Kriegela, Curta Quernera, Otto Dixe aj. Oba bratrance spojovala také regionální angažovanost v roce 1920 spoluzaložili v České Kamenici sdružení Thomabund s cílem utvářet a podporovat tamní umělecké a společenské dění. Zhoršující se poměry za 1. světové války přiměly Josefa Hegenbartha roku 1917 k odchodu do Prahy. Záhy se připojil k uměleckému okruhu profesora německé grafické speciálky na pražské Akademii Augusta

239 Trennung und Neubeginn Kontakte unter den bildenden Künstlern Kamnitz zu den Mitbegründern des Thomabundes, der das dortige künstlerische und gesellschaftliche Geschehen prägen und fördern sollte. Die sich verschlechternden Bedingungen während des Ersten Weltkriegs bewegten Josef Hegenbarth 1917 zum Wechsel nach Prag. Er schloss sich bald dem Kreis um den Professor der deutschen grafischen Spezialschule an der Prager Akademie August Brömse an und wurde Mitglied der von diesem gegründeten Gruppe Die Pilger. Die Verbindungen der expressiv ausgerichteten Gruppe nach Dresden waren während der gesamten Zeit ihrer Existenz sehr stark, was besonders auf das Studium und die Tätigkeit ihrer Mitglieder in der sächsischen Metropole zurückzuführen ist. Josef Hegenbarth kehrte bereits 1919 nach Dresden zurück. In den Jahren waren bei den Ausstellungen der Pilger auch Werke von Emanuel Hegenbarth zu sehen, in dessen Dresdner Atelier mit Anton Bruder ein weiteres Mitglied der Pilger-Gruppe studierte und 1922 verließen Maxim Kopf und Mary Duras Prag, um ihr Studium in Dresden fortzusetzen. Als Gäste waren bei der 1922 in Aussig/ Ústí nad Labem gezeigten Ausstellung der Pilger die in Dresden studierenden Künstler Felix Bibus, Alois Mennel und Arthur Ressel vertreten. Das Interesse der Studenten an Dresden wurde u. a. durch das progressive Geschehen in der dortigen Kunstszene um 1920 geweckt hatte Oskar Kokoschka eine Professur an der Dresdner Akademie inne. Mit ihm ist die zweite Phase des deutschen Expressionismus verbunden, die der Stadt den Status eines Kunstzentrums verlieh wirkte in Dresden die kuboexpressionistische Dresdner Sezession Gruppe Ihr Ehrenmitglied war OskarKokoschka; mit Otto Dix gehörte eine weitere bedeutende Persönlichkeit der Dresdner Szene zu den Gründern. Ausstellungsprojekte knüpften Verbindungen zwischen der Dresdner Sezession Gruppe 1919 und den Mitgliedern der tschechischen Künstlergruppe Tvrdošíjní [Die Hartnäckigen]. Es ist bemerkenswert, dass das Grafikwerk der Pilger auf der zweiten Großen Kunstausstellung gezeigt wurde, die der bereits erwähnte Thomabund an der Jahreswende 1921/22 veranstaltete. Die Beziehungen der Pilger-Mitglieder zu Dresden gehörten zu den prägenden Faktoren für die spätere Entwicklung der deutschböhmischen Kunstszene, in der die Einflüsse des deutschen Expressionismus und der Neuen Sachlichkeit sichtbar waren. Rozdělení a nový začátek Kontakty mezi výtvarnými umělci Brömseho a stal se členem jím založené skupiny Die Pilger. Vazby této expresivně orientované skupiny na drážďanské prostředí byly velmi silné během celého období její existence zejména díky tamnímu studiu a působení jejích členů. Josef Hegenbarth se vrátil zpět do Drážďan již roku V letech byla na výstavách Die Pilger k vidění i tvorba Emanuela Hegenbartha, u kterého v letech 1919 až 1923 v Drážďanech studoval další člen skupiny Anton Bruder. V letech 1921 a 1922 odešli z Prahy do Drážďan pokračovat ve studiu Maxim Kopf a Mary Duras. Jako hosté byli na výstavě Die Pilger konané v roce 1922 v Ústí nad Labem zastoupeni v Drážďanech studující Felix Bibus, Alois Mennel a Arthur Ressel. Jejich zájem přitahovalo progresivní dění na tamní umělecké scéně kolem roku V letech 1919 až 1923 působil na místě profesora drážďanské Akademie Oskar Kokoschka. S jeho osobou je spojena druhá fáze německého expresionismu, která městu propůjčovala status uměleckého centra. V letech v Drážďanech působila kubo-expresionistická skupina Dresdner Sezession Gruppe Jejím čestným členem byl Oskar Kokoschka a jedním ze zakladatelů další významná osobnost drážďanské umělecké scény, Otto Dix. Výstavní projekty spojovaly Dresdner Sezession Gruppe 1919 rovněž se členy české umělecké skupiny Tvrdošíjní. Stojí za povšimnutí, že grafickou tvorbu skupiny Die Pilger představila druhá Velká umělecká výstava pořádaná již zmiňovaným spolkem Thomabund na přelomu let Osobní a umělecké vazby členů Die Pilger na drážďanské prostředí spoluurčovaly následný vývoj na českoněmecké umělecké scéně, ve které se promítly vlivy německého expresionismu a tzv. Nové věcnosti. Literatur/Literatura: Günther 1995; Habán 2013; Orlíková 2003; Rakušanová 2006; Kotoučová 2013 I 472 I 1a/b Ernst Ludwig Kirchner/ Otto Mueller, Postkarte aus Prag an Willi Nowak in Mnischek, , Tusche, Wachskreide, 9 x 14 cm, Národní galerie v Praze, K Ernst Ludwig Kirchner/ Otto Mueller, Pohlednice z Prahy Willymu Nowakovi do Mníšku, , tužka, vosková křída, 9 x 14 cm, Národní galerie v Praze, K Richard Müller, Zeichenklasse an der Akademie, 1920, Öl auf Leinwand, 120 x 90,5 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Galerie Neue Meister, Inv.-Nr Richard Müller, Kreslířská třída na Akademii, 1920, olej na plátně, 120 x 90,5 cm, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Galerie Neue Meister, Inv.-Nr Trennung und Neubeginn Kontakte unter den bildenden Künstlern 1a/b 2 Rozdělení a nový začátek Kontakty mezi výtvarnými umělci

240 Trennung und Neubeginn Kontakte unter den bildenden Künstlern 3 4 Rozdělení a nový začátek Kontakty mezi výtvarnými umělci 5 3 Richard Müller, Alter Mann mit Pelzmütze, Öl auf Leinwand, 110 x 102 cm, Národní galerie v Praze, O I Richard Müller, Starý muž v kožešinové čapce, olej na plátně, 110 x 102 cm, Národní galerie v Praze, O Emanuel Hegenbarth, Beim Tierarzt, Öl auf Leinwand, 200 x 150 cm, Národní galerie v Praze, O Emanuel Hegenbarth, U zvěřináře, olej na plátně, 200 x 150 cm, Národní galerie v Praze, O Josef Hegenbarth, Zwei Pferde und ein Mann in weißem Mantel, 1942, Gouache, 37,6 x 41,6 cm, Národní galerie v Praze, K Josef Hegenbarth, Dva koně a muž v bílém plášti, 1942, kvaš prokreslovaný dřívkem, 37,6 x 41,6 cm, Národní galerie v Praze, K I Petr Karlíček Das Leben an der Grenze zweier Bruderstaaten. Das böhmisch-sächsische Grenzgebiet ( ) Život na hranici dvou bratrských států. Česko-saské pomezí ( ) Nach der Besetzung des böhmischen Grenzgebiets durch NS-Truppen im Herbst 1938 hatte die althergebrachte böhmisch-sächsische Grenze aufgehört zu existieren. Der einstige Grenzbereich befand sich quasi über Nacht im Binnenland von Hitlerdeutschland. Ab der zweiten Maihälfte 1945 wurde die Grenze in der böhmisch-sächsischen Kontaktzone allmählich wieder errichtet. In diesem Zusammenhang kam es vielerorts zur Trennung lokaler Eisenbahnstrecken und Straßenverbindungen. Sogar Feld- und Waldwege wurden gesperrt. Viele Übergänge wurden geschlossen und auf den verbleibenden wurde der Grenzverkehr auf ein Mindestmaß reduziert. Zur Verschärfung des Grenzregimes kam es auf der tschechoslowakischen Seite nach dem Umsturz im Februar Hier flüchteten Tschechen und Slowaken, die mit der kommunistischen Herrschaft nicht d accord gingen, zu Tausenden aus dem Land. Ihre Endstation waren die Westsektoren Berlins. Das meiste Aufsehen erregte in jener Zeit der illegale Grenzübertritt der antikommunistischen Gruppe der Brüder Mašín, zu dem es Anfang Oktober 1953 im Raum Hora svaté Kateřiny/Katharinaberg und Deutschneudorf kam. Diese dramatische Grenzverletzung gipfelte in einem Feuergefecht mit der Volkspolizei in der Eisenbahnstation Uckro auf dem Gebiet der damaligen DDR. Die ostdeutschen Sicherheitskräfte setzten zur Festnahme der Gruppe Zehntausende von Polizisten und Soldaten ein. Josef und Ctirad Mašín sowie Milan Paumer sind schließlich nach Westberlin durchgekommen, die beiden übrigen Mitglieder wurden festgenommen, in die Tschechoslowakei ausgeliefert und dort hingerichtet (Abb. 1). Die tschechoslowakischen Behörden waren an der Wende der 1940er und 50er Jahre bemüht, die Grenze zwischen Böhmen und Sachsen hermetisch abzuriegeln, ungeachtet der Tatsache, dass Po záboru českého pohraničí nacisty na podzim 1938 tradiční česko-saská hranice zmizela. Bývalé hraniční pomezí se takřka přes noc ocitlo ve vnitrozemí hitlerovského Německa. Hranice byla na česko-saském pomezí postupně obnovována od druhé poloviny května Na mnoha místech v této souvislosti došlo k rušení lokálních železničních tratí a silničních komunikací. Zahrazeny byly i polní či lesní cesty. Mnoho hraničních přechodů bylo zrušeno a na zbývajících byl omezen provoz na minimum. Ke zpřísnění hraničního režimu došlo na československé straně po převratu v únoru Ze země tudy totiž proudily tisíce Čechů a Slováků, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem. Jejich konečnou stanicí byly západní sektory Berlína. Nejslavnějším narušením hranice byl v této době přechod ilegální protikomunistické skupiny bratří Mašínů. Odehrál se na počátku října 1953 v prostoru Hory svaté Kateřiny a Deutschneudorfu. Dramatický přechod vyvrcholil přestřelkou s Lidovou policií v železniční stanici Uckro na území tehdejšího NDR. Východoněmecká bezpečnost tehdy k dopadení skupiny nasadila desetitisíce policistů a vojáků. Josef a Ctirad Mašínové se spolu s Milanem Paumerem nakonec do západního Berlína dostali. Zbývající dva členové skupiny však byli dopadeni, vydáni do Československa a zde popraveni (Obr. 1). Československé úřady se pokusily hranici mezi Čechami a Saskem na přelomu čtyřicátých a padesátých let zcela uzavřít. A to i přes to, že se jednalo o hranici mezi dvěma spojeneckými socialistickými zeměmi. V blízkosti státní hranice došlo ke zřízení hraničního a zakázaného pásma. V zakázaném pásmu byly plošně zlikvidovány téměř všechny

241 Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze es sich um eine Grenze zwischen zwei verbündeten sozialistischen Ländern handelte. In Grenznähe kam es zur Einrichtung von Todesstreifen und einer Sperrzone. In der Sperrzone wurden flächendeckend nahezu alle Gebäude planiert, wobei es zur Umsiedlung der Bewohner von Dörfern und Weilern kam. Infolgedessen sind viele dieser Ortschaften untergegangen. In den frühen 1950er Jahren wurden über die ganze Länge der böhmisch-sächsischen Grenze Stacheldrahtzäune errichtet. Die Grenze wurde also nahezu undurchdringlich. Dennoch kam es weiterhin zu illegalen Überschreitungen, auch wenn es in der Regel nur einige Dutzend erfolgreiche Versuche pro Jahr gab (Abb. 2). Die übertrieben strengen Verordnungen, die einen normalen Reiseverkehr zwischen der DDR und der Tschechoslowakei unterbanden, stießen bei den Bürgern beider Republiken auf Kritik. In jener Zeit war es nur offiziellen politischen oder militärischen Abordnungen, Handels-, Kultur- oder Sportdelegationen erlaubt, zwischen diesen Nachbarstaaten zu reisen. In stark beschränktem Umfang durften beispielsweise auch Studenten oder Personen reisen, die Verwandte auf dem Gebiet des Nachbarstaats hatten. Mit dem Bau der Berliner Mauer (1961) hatte die Möglichkeit einer Westemigration für tschechoslowakische Bürger ihr Ende. Trotzdem haben die tschechoslowakischen Behörden rund fünf Jahre gebraucht, um den Stacheldraht an der Grenze zu beseitigen. Über die geschlossene Grenze beschwerten sich zu jener Zeit sogar politische Funktionäre vor Ort, die freundschaftliche Beziehungen zu dem benachbarten sozialistischen Staat pflegen wollten, was bei dem damals herrschenden scharfen Grenzregime höchst beschwerlich war. Die Grenzöffnung im Frühjahr 1966 wurde zu einer kleinen Sensation. Nach der Beseitigung der Drahthindernisse machten sich aus Neugier sowohl Ostdeutsche als auch ČSSR-Bürger ins Nachbarland auf. Die Bestrebungen von Tschechen und Slowaken, sich über das Gebiet der DDR in den Westen abzusetzen, sind in der zweiten Hälfte der 1960er Jahre fast völlig zum Erliegen gekommen. Im Gegenteil versuchten Ostdeutsche die Flucht in den Westen über tschechoslowakisches Gebiet. Bei ihnen herrschte die irrige Vorstellung, die ČSSR- Grenze mit den nichtkommunistischen Ländern sei weniger scharf bewacht als die innerdeutsche. Diese Überzeugung haben viele von ihnen mit dem Leben bezahlt. Rozdělení a nový začátek Život na hranici nemovitosti a docházelo též k vysídlování obyvatel vesnic a samot. Mnoho z nich v důsledku toho zaniklo. Na počátku padesátých let byly také vybudovány po celé délce česko-saské hranice drátěné zátarasy. Hranice se stala takřka neprostupnou. I tak ovšem docházelo k jejímu ilegálnímu překračování. Jednalo se však zpravidla o několik desítek úspěšných přechodů ročně (Obr. 2). Dostat se přes hranici však nebylo možné ani legálně. Přehnaně přísná nařízení, neumožňující normální cestování mezi NDR a Československem, kritizovali občané obou zemí. Cestovat mezi sousedícími státy v této době mohly pouze oficiální politické, vojenské, obchodní, kulturní nebo sportovní delegace. V omezené míře mohli cestovat např. studenti nebo ti, kteří měli na území sousedního státu příbuzné. Stavbou berlínské zdi (1961) možnost emigrace československých občanů na Západ skončila. Přesto trvalo československým úřadům téměř pět let, než drátěné zátarasy odstranily. Na uzavřené hranice si do té doby stěžovali i lokální političtí funkcionáři, kteří chtěli pěstovat přátelské styky se sousedním socialistickým státem, což bylo při tehdy panujícím tvrdém hraničním režimu velmi obtížné. Otevření hranic se na jaře 1966 stalo malou senzací. Po odstranění zátarasů ji ze zvědavosti přecházeli jak východní Němci, tak obyvatelé Československa. Snahy Čechů a Slováků o proniknutí na Západ přes území NDR ve druhé polovině šedesátých let téměř ustaly. Naproti tomu východní Němci začali k útěkům na Západ využívat československé území. Panovala mezi nimi totiž milná představa o tom, že hranice ČSSR s nekomunistickými zeměmi je chráněna méně, než tomu bylo u hranice vnitroněmecké. Toto přesvědčení mnoho z nich zaplatilo životem. Ve druhé polovině šedesátých let 20. století přísný hraniční režim na česko-saském pomezí značně polevil. Pro občany ČSSR se výjezdy do NDR staly vítanou náhražkou za jinak nedostupné destinace v kapitalistické části Evropy. Podobně zase vítali obyvatelé východního Německa možnost cestovat do Československa. Cestování mezi oběma státy umožnilo i několik nově vzniklých hraničních přechodů a v této době začal fungovat nejen I I Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze In der zweiten Hälfte der 1960er Jahre hat sich das strenge Grenzregime auf dem böhmisch-sächsischen Grenzgebiet beträchtlich gelockert. Für ČSSR-Bürger wurden Ausflüge in die DDR zum willkommenen Ersatz für ansonsten unerreichbare Reiseziele im kapitalistischen Teil Europas. Ähnlich begrüßten DDR-Bürger die Reisemöglichkeit in die Tschechoslowakei. Der Reiseverkehr zwischen beiden Staaten wurde auch durch mehrere neu angelegte Grenzübergänge erleichtert und in jener Zeit setzte nicht nur ein klassischer Besichtigungs-, sondern auch ein sog. Konsumtourismus ein. Gerade die auf Engpassware abzielenden Einkaufsfahrten wurden zu einem Phänomen der 1970er und 1980er Jahre und wurden gleichermaßen von Bürgern der ČSSR wie der DDR gepflegt. In Ostdeutschland wurde in den 1960er und 70er Jahren eine soziale und verbraucherfreundliche Politik betrieben. Preiswerte ostdeutsche Konsumgüter sowie Nahrungsmittel von relativ guter Qualität lockten verständlicherweise auch Besucher aus den anderen sozialistischen Ländern an. Ihre Einkaufsfahrten in die DDR unternahmen Bürger der ČSSR per Bus, Bahn und mit PKWs (Abb. 3). Ein besonderes Phänomen war der Einsatz von betriebseigenen Bussen. So organisierte der Textilbetrieb Tosta in Aš/ Asch relativ häufig Einkaufsfahrten. Die Abfahrt war stets freitags nach dem Mittagessen, die Zielstationen waren in der Regel Öls, Adorf, Plauen oder das weiter entfernte damalige Karl-Marx-Stadt. Die Reisenden freuten sich normalerweise auf das ostdeutsche Grenzland, weil das für sie zu Zeiten äußerst beschränkter Reisemöglichkeiten in den Westen einen Ausbruch aus dem grauem Alltag und damit eigentlich auch eine erschwingliche Exotik bedeutete. Viele der damaligen Einkaufstouristen sprachen irgendwie Deutsch, obwohl solide Kenntnisse der deutschen Sprache in jener Zeit durchaus nicht gang und gäbe waren. Im Sprachunterricht an den Schulen fungierte als Pflichtfach schon seit Jahren ausschließlich Russisch, und so kam es bei den Einkäufen in Deutschland nicht selten zu kuriosen Situationen. Belustigt war in der Regel eher das dortige Verkaufspersonal. Der Wunsch einer Käuferin Šunken kein štyk! rief beim Metzger nur ein irritiertes Kopfschütteln hervor. Die Verkäuferinnen bei den Haushaltswaren lachten herzlich, als sich ein tschechoslowakischer Tourist bemühte, ihnen zu erklären, dass er eine Klappleiter will und mit Händen und Füßen vorführte, was er meinte: Ein- Rozdělení a nový začátek Život na hranici klasický poznávací, ale také tzv. konzumní turismus. Právě cestování za nákupy nedostatkového zboží se stalo fenoménem sedmdesátých a osmdesátých let 20. století a provozovali ho ve stejné míře občané ČSSR i NDR. Ve východním Německu byla v šedesátých a sedmdesátých letech podporována sociální a prokonzumní politika. Laciné a relativně kvalitní východoněmecké spotřební zboží a potraviny samozřejmě lákaly zahraniční návštěvníky i z ostatních socialistických zemí. Nakupovat do NDR vyráželi občané Československa autobusy, vlaky nebo automobily (Obr. 3). Zvláštním fenoménem bylo vypravování podnikových autobusů. Například textilní podnik Tosta Aš vypravoval bus pro nakupující poměrně často. Jezdilo se vždycky v pátek odpoledne po obědě. Cílovou stanicí autobusů vypravených z Ašského výběžku přes Vojtanov bývala zpravidla Olešnice, Adorf, Plavno nebo i vzdálenější Karl-Marx-Stadt. Cestující se do východoněmeckého příhraničí těšívali, protože pro ně v době omezeného cestování na Západ znamenalo vytržení z šedivé domácí reality a tím vlastně i dostupnou exotiku. Mnozí z tehdejších nákupních turistů uměli německy, ačkoli dobrá znalost německého jazyka v té době rozhodně nebyla běžná. K povinnému cizímu jazyku ve škole totiž léta patřila jen ruština, a tak při nákupech v Německu docházelo ke komickým situacím. Bavili se ale zpravidla jen místní prodejci. Nevěřícné kroucení hlavou u řezníka např. vzbudilo přání: Šunken kein štyk! Zaměstnanci domácích potřeb se zase smáli, když se jim československý turista pokoušel vysvětlit, že chce štafle a předváděl rukama i nohama k čemu slouží: Einmal štáfl hopky, hupky! Největší veselí ovšem vzbudila žádost: Bitte, ein Vogelkriminal! Během chvilky pak vyšlo najevo, že si turista z Čech chce koupit klec na papouška. I přes nedokonalou znalost jazyka platilo, že zákazníci požadované zboží zpravidla dostali. Někdy byla neznalost, ale zároveň poctivá snaha o domluvu, dokonce výhodou. Jedna komickou němčinou mluvící Češka dostávala pravidelně, na rozdíl od jiných, i úzkoprofilové zboží. Německá obsluha si s ní totiž chtěla povídat (Obr. 4a c).

242 Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze 1 2 Rozdělení a nový začátek Život na hranici 3 1 Ehrenurkunde zum Titel Grenzstadt, dem örtlichen Volksausschuss Lobendava/ Lobendau im Jahr 1965 verliehen. Lobendau war die nördlichste Gemeinde der ČSSR und erhielt diese Anerkennung für die mustergültige Zusammenarbeit mit den Grenzern und Selbstverwaltungsorganen beim Grenzschutz. Státní okresní archiv Děčín. Čestné uznání a titul pohraničnická obec udělené MNV Lobendava v roce Lobendava byla nejsevernější obcí ČSSR a ocenění dostala za příkladnou spolupráci pohraničníků a samosprávných orgánů při střežení hranice. Státní okresní archiv Děčín. I 2 Rekonstruktion des illegalen Grenzübertritts des ostdeutschen Bürgers Heinz Heymann über den Sperrund Signalzaun im Januar Im Hintergrund eine der Dominanten der Stadt Varnsdorf/Warnsdorf das Aussichtsrestaurant Hrádek/Burgsberg. Laut Angaben der tschechoslowakischen Grenzpolizei hat Heymann die Grenze zwischen Seifhennersdorf und Warnsdorf überquert und wollte über das tschechoslowakische Staatsgebiet weiter in die Bundesrepublik Deutschland, wo sein Vater lebte. Archiv bezpečnostních složek, fond pohraniční brigáda Děčín, inv. jedn Rekonstrukce ilegálního přechodu hranic východoněmeckého občana Heinze Heymanna přes drátěnou signální stěnu v lednu V pozadí jedna z dominant města Varnsdorfu vyhlídková restaurace Hrádek (Burgsberg). Podle údajů československých pohraničníků Heymann překročil hranici mezi Seifhennersdorfem a Varnsdorfem. Přes území Československa se chtěl dostat do Německé spolkové republiky, kde žil jeho otec. Archiv bezpečnostních složek, fond pohraniční brigáda Děčín, inv. jedn I 3 Straßengrenzübergang Warnsdorf Seifhennersdorf um die Mitte der 1960er Jahre. Státní okresní archiv Děčín. Silniční hraniční přechod Varnsdorf Seifhennersdorf v polovině šedesátých let 20. století. Státní okresní archiv Děčín. 4a c Reisepass eines ČSSR- Bürgers mit Ein- und Ausreisestempeln der ostdeutschen Grenzübergänge Bad Schandau und Schmilka. Private Sammlung. Dobový cestovní pas občana ČSSR s razítky východoněmeckých hraničních přechodů Bad Schandau a Schmilka. Soukromá sbírka. Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze 4b 4c Rozdělení a nový začátek Život na hranici 4a

243 Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze mal štafl hopky, hupky! Den größten Lachsturm rief aber der Käuferwunsch Bitte, ein Vogelkriminal! hervor und erst nach einer Weile klärte sich auf, dass dieser Kunde aus der Tschechoslowakei einen Vogelkäfig wollte. Ungeachtet der Sprachbarriere war es aber in der Regel so, dass die Kunden die gewünschte Ware erhielten. Manchmal erwiesen sich mangelnde Sprachkenntnisse begleitet von komödienreifen Verständigungsversuchen als ein Vorteil. Eine komisch deutsch radebrechende Tschechin erhielt im Gegensatz zu anderen regelmäßig alles einschließlich Engpass- und Bückware. Nur weil es den Verkäuferinnen Spaß machte, mit ihr zu kommunizieren (Abb. 4a c). Nach Überwindung der Sprachbarriere ging es ans Einkaufen. Zu den beliebten, aus Ostdeutschland mitgebrachten Waren gehörten Textilien Jeans, natürlich Imitationen, Gardinen, Bett- und Unterwäsche. Während in der ČSSR-Bekleidungsindustrie häufig synthetische Stoffe verwendet wurden, kam bei den Ostdeutschen viel häufiger gute Baumwolle zum Zuge. Gegen Ende der 1970er Jahre kam es in der ČSSR zu einem empfindlichen Preisanstieg bei Kinderbekleidung und -ausstattung. Sofort stürzten sich die Einkaufstouristen auf Kinderschuhe, Kinderwagen oder Säuglingsausstattungen. Bei den Kindern war Spielzeug mit Indianerthematik begehrt (der Karl-May-Kult war nicht zu übersehen), ferner elektrische Eisenbahnen, Kompasse und Spiele wie Der kleine Zauberkünstler oder mit wissenschaftlicher Orientierung, z. B. Der kleine Chemiker. Begehrt waren auch Erzeugnisse der Schuh- und Lederindustrie z. B. Halbschuhe, Skischuhe (mit den damals neuen Schnallenverschlüssen) oder Damenhandtaschen. Hobbygärtner und Bastler kauften im große Mengen Samen, Setzlinge, Klappleitern, Räucheröfchen, Bohrmaschinen und Schraubenzieher. Daneben galt das Interesse auch Chemieprodukten Kosmetikartikeln, Shampoos, Waschmitteln und Fotobedarf. Autobesitzer jagten Ersatzteilen für ihre Trabants und Wartburgs oder für die in der ČSSR beliebten Motorräder ostdeutscher Herkunft nach. Der Magnet Nr. 1 für die Einkauftouristen aus der Tschechoslowakei waren vor allem Lebensmittel. Noch heute werden Loblieder auf die Qualität der Fleisch- und Wurstwaren gesungen. Besonders beliebt war der Aufschnitt aus verschiedenen Wurstund Rauchfleischarten. Gekauft wurden Schinken, Presswurst und vor allem Streichmettwurst. Rozdělení a nový začátek Život na hranici Po překonání jazykové bariéry se mohlo začít s nákupy. Mezi oblíbené komodity dovážené z východního Německa patřilo textilní zboží falešné džíny, záclony, povlečení na postele nebo spodní prádlo. Zatímco v Československu se v oděvním průmyslu užívaly často syntetické materiály, východní Němci často používali kvalitní bavlnu. Na konci sedmdesátých let došlo v ČSSR ke značnému zdražení dětského oblečení a výbavy. Do hledáčku nákupních turistů se tak dostaly kotníčkové dětské boty, dětské kočárky nebo výbavy pro kojence. Mezi dětmi byly velmi oblíbené hračky s indiánskou tematikou (kult spisovatele Karla Maye byl nepřehlédnutelný), elektrické vláčky, kompasy, hra Malý kouzelník nebo také tzv. vědecké hračky jako například Malý chemik. K nákupu lákaly také výrobky obuvního a kožedělného průmyslu třeba polobotky, lyžařské boty (přezkáče) nebo dámské kabelky. Zahrádkáři a kutilové ve velkém nakupovali zahradní semena, sazenice, štafle, plechové miniudírny, vrtačky nebo šroubováky. Vedle toho se zájem soustředil i na výrobky chemického průmyslu kosmetiku, šampony, prací prášky a fotopotřeby. Motoristé sháněli díly na trabanty, wartburgy nebo v ČSSR oblíbené motocykly východoněmecké provenience. Velikým lákladlem pro návštěvníky z Československa byly především potraviny. Dodnes je chválena kvalita masných výrobků. Populární byl tzv. Aufschnitt neboli nakrájené plátky vícera druhů salámů a uzenin. Nakupovaly se šunky, tlačenky a především métský salám. Vedle toho pak také hovězí maso, celé husy nebo zvířecí vnitřnosti, které na tuzemském trhu chyběly. V období Vánoc se do Československa dovážely rozinky, mandle a štoly. Někteří turisté nepohrdli ani exotickými surovinami na přípravu koktejlů či tvrdým alkoholem (zpravidla šlo o bylinné likéry, kmínku nebo žitnou). Nakupování v NDR bylo populární především proto, že nabízený sortiment byl v některých směrech bohatší, kvalitnější a především levnější než v ČSSR. V osmdesátých letech se navíc v NDR začalo častěji objevovat západní zboží. Všichni dotazovaní se shodují v tom, že v NDR bylo kvalitnější zboží proto, že na rozdíl od Československa I 4a c I Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze Daneben auch Rindfleisch, Mastgänse oder Innereien, die auf dem heimischen Markt fehlten. In der Vorweihnachtszeit wurden Rosinen, Mandeln und Christstollen in die Tschechoslowakei geschafft, so mancher nahm auch exotische Rohstoffe zur Cocktailzubereitung oder Spirituosen mit (in der Regel Kräuterschnäpse, Kümmel oder Korn). Einkäufe in der DDR waren auch deshalb beliebt, weil das Angebot in mancher Hinsicht reichhaltiger, besser und vor allem billiger war als in den ČSSR. In den 1980er Jahren tauchte in der DDR immer häufiger auch Westware auf. Alle Befragten stimmen darin überein, dass die Ware in der DDR deshalb besser war, weil der Staat im Gegensatz zur ČSSR Kleinlandwirte und Kleinunternehmer tolerierte. Die Realität sah allerdings etwas komplizierter aus (Abb. 5). Billige Lebensmittel und Konsumgüter wurden in der DDR (so ähnlich wie in der Tschechoslowakei) vom Staat subventioniert, sodass die Ladenpreise dabei häufig nicht einmal die Herstellungskosten deckten. Das war eine ausgeklügelte Taktik zwecks Bestechung der eigenen Bürger, um die allgemeine Zufriedenheit erhöhen zu können. Die Ausfuhr solcher subventionierter Kommoditäten in ein Nachbarland war natürlich unerwünscht, weil sie dem Staat Verluste brachte. Deshalb wurde den Konsumtouristen hin und wieder deutlich gemacht, dass sie nicht sonderlich gern gesehen sind, da sie Waren aufkaufen und die örtliche Bevölkerung das Nachsehen hat. In der Folge wurden die Grenzkontrollen verstärkt, was die Ausfuhr mancher Waren reduzierte. Ausfuhrbeschränkungen oder relativ hohe Zölle veranlassten die Touristen zur heimlichen Warenausfuhr, schlicht zur Schmuggelei. Zum Überlisten der Zollbeamten dienten diverse Verstecke in Autos, andere Reisende führten Textilien mit, indem sie mehrere Bekleidungsschichten am Körper trugen, verschafften den neu gekauften Schuhen eine gewisse künstliche Alterung, um ihre alten kurzerhand wegzuwerfen. Diese Situation war so manchem Bewohner der ČSSR peinlich. Um sie zu meiden, sind solche Leute lieber nicht in die DDR gefahren. Die große Mehrheit der hartgesottenen Einkaufstouristen hat aber geschmuggelt, meist nur Kleinigkeiten, die dann im Familien- und Bekanntenkreis zum Anlass vieler Schmuggler-Anekdoten wurden, die mit Vergnügen noch heute zum Besten gegeben werden (Abb. 6). Und welches Sortiment interessierte die Touristen aus der DDR in der Tschechoslowakei? Im großen Stil wurden beispielsweise Brot, Bier, Rozdělení a nový začátek Život na hranici stát toleroval drobné zemědělce a podnikatele. Realita ale byla poněkud složitější (Obr. 5). Laciné potraviny a spotřební zboží byly v NDR (podobně jako v Československu) dotovány státem. Ceny tak bývaly často nižší, než výrobní náklady. Jednalo se o promyšlenou taktiku, která korumpovala občany vlastního státu. Vývoz dotovaných komodit do sousední země byl nežádoucí, neboť tím stát tratil. Konzumním turistům bylo občas dáváno najevo, že nejsou vítáni, neboť vykupovali zboží, které se pak nedostalo místním. V důsledku toho se zesilovaly kontroly na hranicích, čímž se vývoz některého zboží dařilo redukovat. Omezený vývoz nebo poměrně vysoké clo pak vedlo turisty k nelegálnímu převážení zboží přes hranici k pašování. K oklamání pracovníků celnic sloužily různé úkryty v osobních automobilech, lidé nosili nakoupené textilie v několika vrstvách po těle, nově koupeným botám se dělala patina, zatímco staré se nemilosrdně vyhazovaly. Tato situace byla pro některé občany ČSSR trapná, a tak se jí neúčastnili a do NDR zpravidla nejezdili. Velká většina konzumních turistů ale většinou něco drobného pašovala, a tím dala vzniknout celé řadě drobných rodinných pašeráckých historek, které se s oblibou vyprávějí dodnes (Obr. 6). A jaký sortiment zajímal turisty z NDR v Československu? Ve velkém nakupovali například chleba, pivo, rum, šumivá vína, rybičky v oleji nebo náhradní díly na československé motocykly (JAWA) či automobily (Škoda). V létě roku 1968 se jižní část NDR stala jedním z hlavních nástupních prostorů při invazi do Československa. Jejím cílem bylo potlačení reformního procesu, později nazývaného jako pražské jaro. Oddíly sovětské armády v noci z 20. na 21. srpna 1968 překročily hranice do ČSSR na několika desítkách míst po celé délce česko-saské hranice. Na rozdíl od československého vnitrozemí nebyla pro obyvatele pohraničí invaze překvapením. Soustřeďování sovětských oddílů v blízkosti státní hranice zde podle vzpomínek pamětníků nešlo přehlédnout. Stojí za pozornost, že po vpádu do Československa vysílal z území Saska dezinformační rozhlasový vysílač Vltava a přímo v Drážďanech bylo

244 Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze Rum, Sekt, Ölsardinen oder Ersatzteile für Motorräder oder Autos der tschechoslowakischen Marken JAWA und Škoda gekauft. Im Sommer 1968 wurde der Süden der DDR zu einem der wichtigsten Aufmarschgebiete für den Einmarsch in die Tschechoslowakei. Ziel der Invasion war, den später allgemein Prager Frühling genannten Reformprozess niederzuwerfen. Einheiten der Sowjetarmee überschritten in der Nacht von 20. zum 21. August 1968 die Grenze der ČSSR und das an einigen Stellen, die über die gesamte Länge des sächsisch-tschechischen Grenzgebiets verteilt waren. Anders als im tschechoslowakischen Binnenland war die Invasion für die Bewohner des Grenzgebiets keine Überraschung. Die Zusammenziehung sowjetischer Truppen in Grenznähe war laut Erinnerungen von Augenzeugen nicht zu übersehen. Zu erwähnen wäre auch, dass der Rundfunksender Radio Vltava nach dem Einfall in die Tschechoslowakei von sächsischem Gebiet aus seine Desinformationen in den Äther strahlte. Direkt in Dresden wurde das Propagandablatt Zprávy gedruckt, das den Reformprozess verurteilte. Beide Medien versuchten nach Kräften die öffentliche Meinung im besetzten Land zu beeinflussen. Die Bewohner des Grenzgebiets reagierten auf diese Propaganda (und auch auf den offiziellen Standpunkt der DDR-Regierung) mit Spruchbändern und Transparenten, die gegen die politischen Führer Ostdeutschlands (allen voran Walter Ulbricht) gerichtet waren und in der Regel gut sichtbar meist in unmittelbarer Grenznähe angebracht wurden. Damals kam es häufig dazu, dass die DDR-Behörden gegen die Verunglimpfung und Beleidigung ihrer höchsten Politiker protestierten. Infolge solcher tschechischer Provokationen wurde beispielsweise im Herbst 1968 der Grenzübergang Varnsdorf-Seifhennersdorf vorübergehend geschlossen (Abb. 7). Im Herbst 1989 erlebte die böhmisch-sächsische Grenze einen weiteren Ansturm von DDR- Bürgern, die ihr Land in Richtung Westen über die bundesdeutsche Botschaft in Prag zu verlassen suchten. Legale Ausreisen aus der DDR in die Tschechoslowakei wurden infolgedessen von den ostdeutschen Behörden weitestgehend unterbunden. Da daraufhin die illegalen Grenzübertritte massenhaft zunahmen, wurde im gesamten Grenzgebiet zeitweilig ein Sonderregime eingeführt. Damals waren die Grenzschützer auf beiden Seiten in Alarmbereitschaft. Rozdělení a nový začátek Život na hranici tištěno periodikum Zprávy, které odsuzovalo reformní proces. Obě dvě média se snažila ovlivňovat veřejné mínění v obsazované zemi. Obyvatelé pohraničí na tuto propagandu (a také na oficiální stanoviska vlády NDR) odpovídali hesly a transparenty namířenými proti představitelům východního Německa (především Walteru Ulbrichtovi), jež bývaly umístěny viditelně většinou v bezprostřední blízkosti hranic. Často se stávalo, že úřady NDR proti zesměšňování a urážkám svých státních představitelů protestovaly. V důsledku českých provokací byl například na podzim 1968 dočasně uzavřen hraniční přechod Varnsdorf-Seifhennersdorf (Obr. 7). Ještě na podzim 1989 zažila česko-saská hranice nápor občanů NDR, kteří se ze své vlasti pokoušeli dostat na Západ přes velvyslanectví SRN v Praze. Možnost vycestovat z NDR do Československa byla v důsledku toho východoněmeckými úřady tehdy téměř znemožněna. A protože se začaly v masovém měřítku množit ilegální přechody, začal v celém pohraničí dočasně platit zvláštní režim. Pohotovost tehdy drželi strážci hranic na obou stranách. Masové protivládní demonstrace v obou státech krátce nato zapříčinily postupnou demontáž socialistických diktatur jak v NDR, tak v Československu. Na jaře 1990 se pak v obou státech konaly první svobodné volby. V této době začalo být opět vážně uvažováno o obnovení desítek hraničních přechodů a uvolnění hraničního režimu mezi oběma zeměmi (Obr. 8). Avšak teprve vstup České republiky do Evropské unie (2004) a její včlenění do schengenského prostoru (2007) konečně umožnil plnohodnotný rozvoj vzájemných vztahů mezi obyvateli Čech a Saska. I I 5 Grenzübergang im westböhmischen Vojtanov/Voitersreuth auf einer Ansichtskarte aus den frühen 1970er Jahren. Private Sammlung. Hraniční přechod v západočeském Vojtanově na pohlednici z počátku sedmdesátých let 20. století. Soukromá sbírka. 6 Illegale Übergänge in der Gegend von Asch/ Aš in der Zeit von Januar bis August Archiv bezpečnostních složek, fond Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic Praha, přírůstek 169/ K3-2010, část HHZ 145 (agenda hraničního zmocněnce), karton 3, sv. 71. Ilegální přechody na Ašsku v období ledna srpna Archiv bezpečnostních složek, fond Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic Praha, přírůstek 169/ K3-2010, část HHZ 145 (agenda hraničního zmocněnce), karton 3, sv Grenzübergang Petrovice Bahratal in den 1980er Jahren. Hraniční přechod Petrovice Bahratal v osmdesátých letech 20. století. Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze Rozdělení a nový začátek Život na hranici

245 Trennung und Neubeginn Leben an der Grenze Massendemonstrationen gegen die Regierungen in beiden Staaten führten bald darauf zu einer schrittweisen Demontierung der sozialistischen Diktaturen sowohl in der DDR als auch in der Tschechoslowakei. Im Frühjahr 1990 fanden in beiden Staaten die ersten freien Wahlen statt. Zu jener Zeit wurden wieder die Erneuerung von einigen Grenzübergängen und eine Lockerung des Grenzregimes zwischen beiden Ländern ins Auge gefasst (Abb. 8). Aber erst der Beitritt der Tschechischen Republik zur Europäischen Union (2004) und ihre Eingliederung in den Schengen-Raum (2007) ermöglichten endlich eine vollwertige Entfaltung der Wechselbeziehungen zwischen den Bewohnern Böhmens und Sachsens. Literatur/Literatura: Boyer 2011; Karlíček 2013; Karlíček 2015; Kovařík 2006; Rychlík Rozdělení a nový začátek Život na hranici I Ostdeutsche Soldaten reparieren die beschädigte Straßendecke an der Staatsgrenze zwischen Jiříkov/Georgswalde und Ebersbach, 21. August Gerhard Ritschel. Východoněmečtí vojáci upravují poškozený povrch komunikace na státní hranici mezi Jiříkovem a Ebersbachem dne 21. srpna Gerhard Ritschel. 484 I 485 Ondřej Táborský Die Leipziger Messe als tschechoslowakisches Fenster zur deutschen Welt Lipský veletrh jako československé okno do německého světa In den Nachkriegsjahren wurden die Messen nicht nur zu einem einzigartigen Ort für den gegenseitigen Wettstreit zweier ideologisch verfeindeter Blöcke, sondern auch zu einem Mittel zur Aufnahme von Handelsbeziehungen und diplomatischen Kontakten. Die Leipziger Messe war in dieser Hinsicht ein Beziehungsbarometer sowohl zwischen Ost und West, als auch zwischen den einzelnen sozialistischen Staaten untereinander. Gerade der Tschechoslowakei, die sich nach den Schrecken des Zweiten Weltkriegs auf einer komplizierten Beziehungssuche zur deutschen Welt befand, diente diese sächsische Messe als Anlaufpunkt. Dabei waren die Anfänge einer regelmäßigen tschechoslowakischen Beteiligung an der Messe in der Sachsenmetropole nicht gerade einfach. Der erste größere Besuch von 1950, also unmittelbar nach Aufnahme der Wirtschaftsbeziehungen zwischen beiden Staaten, war von Misstrauen gegenüber dem Land begleitet, dessen Bewohner noch vor kurzer Zeit Angehörige eines feindlichen Staates waren. Die Vertreter der Tschechoslowakei hatten während des größten Teils der 1950er ein ambivalentes Verhältnis zur Leipziger Messe. Einerseits begrüßten sie die Möglichkeit, Wirtschaftbeziehungen zu einem Land zu knüpfen, das ihnen mit seinem Sozial- und Wirtschaftsprofil besondners nahe stand. Anderseits diente ihnen diese Aktion vornehmlich als Gelegenheit, neue Technologien sowohl von westeuropäischen als auch von ostdeutschen Firmen zu kopieren. Mit den sich schrittweise bessernden Beziehungen zwischen beiden Ländern wurde diese Messe zum Verhandlungsort über die zunehmenden Warenlieferungen. Die wirtschaftliche Bedeutung der Leipziger Messe für beide Staaten wird eindeutig von der Höhe der Warenkontrakte dokumentiert. Diese beliefen sich in der Mitte der 1960er Jahre auf eine Viertelmilliarde Kronen, was in etwa der Höhe des Gesamtwarenaustauschs entsprach. V poválečném období se veletrhy staly nejen unikátním místem pro vzájemné soupeření dvou ideologických bloků, ale také prostředkem k navazování vztahů a diplomatických kontaktů. Lipský veletrh byl v tomto ohledu průsečíkem významů a barometrem poměrů jak mezi Východem a Západem, tak mezi jednotlivými státy socialistického tábora navzájem. Právě Československu, které procházelo po útrapách druhé světové války složitým hledáním vztahu k německému světu, posloužil saský veletrh jako záchytný bod. Začátky pravidelné československé účasti na veletrhu v saské metropoli přitom nebyly zrovna jednoduché. První větší výjezd v roce 1950, tedy hned po obnovení hospodářských vztahů obou států, byl ještě doprovázen nedůvěrou k zemi, jejíž obyvatelé byli poměrně nedávno zástupci nepřátelského státu. Českoslovenští představitelé tudíž po větší část 50. let přistupovali k účasti na Lipském veletrhu s jistou ambivalencí. Na jednu stranu vítali možnost navázat hospodářské vztahy se zemí, která jim byla svým sociálním i hospodářským profilem nejbližší. Na druhou stranu jim akce sloužila hlavně jako příležitost k okopírování nových technologií, a to jak od západních, tak od východoněmeckých firem. Jak se ovšem postupně měnily poměry mezi oběma zeměmi, stával se veletrh místem pro vyjednávání zvyšujících se dodávek zboží. Hospodářský význam Lipského veletrhu pro vztahy obou států zřetelně dokumentuje výše kontraktace zboží. V polovině 60. let tvořila čtvrt miliardy korun, což zhruba odpovídalo výši celkové zbožní výměny. Pro východoněmecký režim sloužil Lipský veletrh nejenom jako výkladní skříň a základna pro obchodní kontakty, ale též jako plat-

246 Trennung und Neubeginn Leipziger Messe Dem ostdeutschen Regime diente die Leipziger Messe nicht nur als Schaufenster und Basis für Handelskontrakte, sondern auch als Plattform für diplomatische Beziehungen zu westlichen Staaten. Die Eliten der SED setzten sich so gezielt in die Position eines Kontaktanbahners zur BRD und haben diese Rolle eifersüchtig zu wahren gesucht. An den regelmäßigen Ost-West-Treffen nahmen in den 60er Jahren rund 250 Vertreter von Firmen und politischen Gruppierungen aus beiden Lagern entlang des Eisernen Vorhangs teil. Symbolischer Höhepunkt der Leipziger Messe für die Beziehungen beider Länder ist das Jahr In der Zeit beschränkter Beteiligung westlicher Firmen nach dem Bau der Berliner Mauer drängte das ostdeutsche Regime auf eine verstärkte Vertretung seines Partners. Die Tschechoslowakei ist im Bewusstsein der Bedeutung dieser Messen der Forderung der SED entgegengekommen. Die Ausstellung wurde danach mit Schwerpunkt auf einer Präsentation der unlängst angenommenen sozialistischen Verfassung der Tschechoslowakei und der Annahme des dritten Fünfjahresplans angegangen. So ähnlich wie in jedem Jahr wurden tschechoslowakische Produkte in den einzelnen Kaufhäusern in ganz Leipzig vorgestellt. Die Berlinkrise und die wirtschaftlichen Probleme der Tschechoslowakei brachten beide Länder auf den langen Weg der Wirtschaftsreformen. Neben unterschiedlich tiefgreifenden ökonomischen Änderungen ging es auch um das Bestreben der Tschechoslowakei, Direktbeziehungen zu Westdeutschland ohne den ostdeutschen Vermittler zu knüpfen. Nicht zuletzt stellte auch die 1959 wieder eröffnete Messe Brünn/Brno eine gewisse Konkurrenz zur Leipziger Messe dar. Die Leipziger Messe wurde zu der Zeit, als der Massentourismus noch in den Anfängen stand, eines der ersten Ausflugsziele für die breitere tschechoslowakische Öffentlichkeit. Das staatliche Reisebüro Čedok organisierte in Zusammenarbeit mit dem Deutschen Reisebüro der DDR Messebesuche, die sehr oft mit einer Fahrt über die historischen Städte Sachsens verbunden waren. Die Zahl dieser Aufenthalte wurde vorweg vereinbart und so konnten z. B. im Jahr 1961 rund tschechoslowakische Touristen nach Leipzig reisen. Der Umstand, dass die Besuche auf der Messe reguliert wurden, minderte die Bedeutung der Leipziger Messe in den Augen der tschechoslowakischen Rozdělení a nový začátek Lipský veletrh forma pro diplomatické styky se západními státy. Elity Jednotné socialistické strany Německa (SED) se zde cíleně pasovaly do pozice zprostředkovatele kontaktů s NSR a tuto roli si žárlivě střežily. Pravidelných schůzek Východ-Západ se v 60. letech účastnilo na 250 zástupců firem a politických uskupení z obou stran železné opony. Za symbolický vrchol významu Lipského veletrhu pro vztahy obou zemí lze považovat rok V situaci omezené účasti západních firem následkem krize způsobené stavbou Berlínské zdi vyvinul východoněmecký režim tlak na zvýšení zastoupení svého partnera. Českoslovenští představitelé, i s vědomím významu veletrhů, který podpořil úspěch na Expu v Bruselu 1958, vyšli SED vstříc. Expozice byla pojata s důrazem na prezentaci nedávno schválené socialistické ústavy Československa a na vyhlášení třetí pětiletky. Podobně jako v každém roce byly československé produkty předváděny v jednotlivých obchodních domech po celém Lipsku. Berlínská krize a hospodářské problémy Československa vyslaly obě země na orbit ekonomických reforem. Kromě odlišné hloubky ekonomických změn šlo rovněž o snahu Československa navazovat přímé vztahy se západním Německem bez východoněmeckého zprostředkování. V neposlední řadě začaly být jako určitá konkurence pro Lipsko pociťovány v roce 1959 znovu zřízené brněnské výstavní veletrhy. Lipský veletrh se stal v době, kdy se masová turistika teprve rodila, jedním z prvních cílů zájezdů československých turistů. Návštěvy veletrhu, velmi často spojené s cestou po saských historických městech, pořádala státní cestovní kancelář Čedok ve spolupráci s východoněmeckým Deutsches Reisebüro. Množství pobytů bylo dopředu ujednáno a tak kupříkladu v roce 1961 mohlo do Lipska přicestovat maximálně československých turistů. Skutečnost regulovaných návštěv tohoto svátku obchodu a spotřeby ovšem nesnižuje význam Lipského veletrhu v očích širší československé veřejnosti. I když se na něj většina obyvatel nikdy nepodívala, byla o něm velmi dobře informována. Novinky z Lipska, Na I I 1 Die Beiträge über die Leipziger Messe, wie dieser aus dem Gesellschaftsmagazin Vlasta, dienten der tschechoslowakischen Gesellschaft von der Mitte der 1950er Jahre an als wichtige Informa tionsquellen über neue Konsumprodukte in der Welt. Auf der Messe in Leipzig, Vlasta, Jahrgang X., Nr. 40, S. 16, (Datum der Ausgabe: ) Články o lipském veletrhu jako tento ze společenského magazínu Vlasta sloužily československé společnosti od poloviny 50. let jako jeden z mála zdrojů informací o spotřebních novinkách ve světě. Na veletrhu v Lipsku, Vlasta, roč. X., č. 40, s. 16, (datum vydání: ) 2 Am häufigsten erschienen in der tschechoslowakischen Presse Texte über Neuheiten die in der sächsischen Messestadt vorgestellt wurden. a: Leipziger Nachklänge in der diesjährige Mode, Vlasta, Jahrgang XVI., Nr. 16, S. 14, (Datum der Ausgabe: ) b: Leipziger Erfolg, Vlasta, Jahrgang XVIII, Nr. 40, S. 14, (Datum der Ausgabe: ) Nejčastěji ovšem vycházely v československém tisku texty o módních novinkách, představených v saské metropoli. a: Lipské dozvuky v letošní módě, Vlasta, roč. XVI., č. 16, s. 14, (datum vydání: ) b: Lipský úspěch, Vlasta, roč. XVII, č. 40, s. 14, (datum vydání: ) Trennung und Neubeginn Leipziger Messe 2a 1 Rozdělení a nový začátek Lipský veletrh 2b

247 Trennung und Neubeginn Leipziger Messe Öffentlichkeit nicht. Obwohl die Mehrzahl der Durchschnittsbürger diese nie mit eigenen Augen gesehen hatte, waren sie darüber gut informiert. Neuheiten aus Leipzig, Auf der Leipziger Messe, Leipziger Echo in der diesjährigen Mode oder ähnliche Titel waren regelmäßig in tschechoslowakischen Zeitungen und Illustrierten zu lesen (Abb. 1 und 2). Für ihre südlichen Nachbarn war die Leip ziger Messe nach vierzig Jahren DDR eine so gut eingeführte Marke wie etwa der Trabant oder das Sandmännchen. Eine nicht zu unterschätzende Rolle spielte die Wahrnehmung der Leipziger Messe als ein Ort für Innovationen und Wettbewerb im Bereich der Werbung bzw. Reklame. Der Umstand, dass die größte Messe der DDR von der staatlichen Führungsriege sowie der sowjetischen Führung als Schaufenster des gesamten sozialistischen Lagers ein gestuft wurde, ermöglichte die Entfaltung einer ungewohnt breiten Palette sozialistischer Verbraucherphantasien. Die Stadt strahlte im Neonlicht, war mit den allerneusten Plakaten behängt, die Aussteller zögerten nicht, aufwendiges Druckmaterial zu verteilen und Sondervorführungen ihrer Waren anzubieten. Alle diese visuellen Elemente wirkten in den 1950er Jahren auf die tschechoslowakischen Vertreter als Innovationsstimulanz. Rozdělení a nový začátek Lipský veletrh veletrhu v Lipsku, Lipské dozvuky v letošní módě a podobné titulky s železnou pravidelností zaplavovaly stránky československých novin a magazínů (Obr. 1 a 2). Pro své jižní sousedy byl Lipský veletrh po čtyřicet let komunistické diktatury v mnohém zavedenou značkou asi jako Trabant nebo Sandmännchen. Nemalou roli v tom sehrálo vnímání Lipského veletrhu jako místa pro inovaci a soutěživost v oblasti reklamy. Skutečnost, že největší veletrh NDR byl považován státními představiteli i sovětským vedením za výkladní skříň celého socialistického tábora, umožňovala rozvinout nezvykle širokou paletu socialistické spotřební imaginace. Město bylo vyzdobeno neony, oblepeno nejnovějšími plakáty, vystavovatelé neváhali používat nákladné formy tiskového materiálu a pořádat speciální přehlídky zboží. Všechny tyto vizuální prvky působily v 50. a 60. letech na československé zástupce jako stimul pro inovace. Literatur/Literetura: Boyer 2011; Hříbek 1970; Zimmermann 2011 I 1/ I Claudia Vattes Andreas Martin Die Natur an ihrer Grenze. Das Baumsterben im Erzgebirge und die Verschmutzung der Elbe sächsisch-böhmische Umweltprobleme Horní hranice přírody. Umírání stromů v Krušných horách a znečišťování Labe sasko-české problémy životního prostředí Grenzüberschreitende Kontakte zwischen Sachsen und Böhmen bestanden seit den 1970er-Jahren auch und gerade in der Umweltbewegung. Die von Rauchgasen zerstörte Vegetation des Erzgebirges und die Verschmutzung der Elbe waren zu einem gemeinsamen Problem geworden. Baumleichen, die wie überdimensionale Fischgerippe in den Himmel ragen Das Waldsterben im Erzgebirge Die politische Wende 1989 war auch eine Wende im Denken über den Umweltschutz. Wo das sächsischböhmische Erzgebirge zwanzig Jahre vorher noch der Kulisse eines Endzeit-Filmes glich, stehen heute wieder grüne Bäume, denn die Umweltpolitik Sachsens und Böhmens wurde grenzüberschreitend organisiert. Seit den 1970er-Jahren hatte sich ein Umweltbewusstsein entwickelt und es wurde begonnen, sich dem Problem von Rauchschäden an Pflanzen und Bäumen im Erzgebirgsraum zu stellen. Durch diese ökologische Revolution konnte das Waldsterben als gemeinsames Umweltproblem erkannt und angegangen werden. Die starke Industrialisierung beiderseits des Mittelgebirges seit dem 19. Jahrhundert und der Ausbau der Energiewirtschaft auf Braunkohlebasis führten u. a. wegen des Fehlens geeigneter Filteranlagen zu einem schnellen Anstieg emissionsbedingter Luftverschmutzung. Die Auswirkungen zeigten sich ebenso rasch und Sachsen und Nordböhmen blickten jeder von seiner Seite der Grenze aus auf Geisterwälder im Erzgebirge (Abb. 1). Das Problem hatte man freilich erkannt, aber Ende des 19. und Anfang des 20. Jahrhunderts war die rauchgeschädigte Vegetation lediglich als Bedrohung wirtschaft- Přeshraniční styky mezi Saskem a Čechami spočívaly od sedmdesátých let 20. století také a především v ekologickém hnutí. Krušnohorská vegetace zničená spalinami a znečišťování Labe se staly společnými problémy. Mrtvé stromy ční k nebi jako obrovská rybí kostra Umírání lesů v Krušných horách Změna politického režimu v roce 1989 zároveň znamenala i obrat v myšlení o ochraně životního prostředí. Tam, kde se před dvaceti lety sasko-české Krušné hory podobaly kulise filmu o konci světa, dnes opět stojí zelené stromy, protože ekologická politika Saska a Čech přesahovala státní hranici a byla organizována společně. Od sedmdesátých let minulého století se vyvíjelo ekologické povědomí a lidé se začali vyrovnávat s problémem ničivého působení spalin na rostliny a stromy. Díky této ekologické revoluci bylo umírání lesů v Krušných horách pochopeno a následně uchopeno jako společný problém životního prostředí. Prudká industrializace postupující od 19. století na obou stranách Krušných hor a výstavba energetického hospodářství na bázi hnědého uhlí způsobovaly, i kvůli neexistenci vhodných filtračních zařízení, rychlý vzestup emisemi podmíněného znečišťování vzduchu. Účinky se rychle projevily všude a Sasko i severní Čechy každý ze své strany hranice se záhy dívaly na strašidelný les v Krušných horách (Obr. 1). Problém byl samozřejmě znám, ale na konci 19. a na počátku 20. století

248 Trennung und Neubeginn Natur an der Grenze 2 3 [ 261 ] 1 Rozdělení a nový začátek Horní hranice přírody I 1 Osterzgebirge. Kahle Berggipfel mit Resten rauchgeschädigten Waldes. Foto von Oblast východní části Krušných hor. Holý vrchol hory se zbylým splodinami poničeným lesem. Foto z roku Poster der Umweltbewegung Brontosaurus, J. Kovařiková, 1980er Jahre. Plakát hnutí Brontosaurus, J. Kovaříková, 80. léta. 3 Titelseite der Neuen Berliner Illustrierten, Ausgabe 10/90, 46. Jahrgang. Titulní strana Neue Berliner Illustrierte, vydání 10/90, roč I Trennung und Neubeginn Natur an der Grenze licher Interessen einzelner Waldbesitzer begriffen worden. So verschlimmerte sich der Zustand zusehends. Obwohl in den 1950er- und 60er-Jahren eine stetige Zunahme der Rauchschäden beobachtet wurde, unternahmen die Regierungen der Deutschen Demokratischen Republik und der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik kaum etwas gegen diese Entwicklung. In der ČSSR wollte man Neuanpflanzungen erst vornehmen, wenn die nordböhmischen Kohlelager erschöpft gewesen wären. Und auch in der DDR zog man neu entwickelte Abgasreinigungstechnologien kaum in Betracht. Beide Seiten nahmen das Wald sterben in Kauf und wiesen sich die Schuld von welcher Seite des Erzgebirges aus die Luftverschmutzung am größten wäre gegenseitig zu. Als Folge waren bis in die 1970er-Jahre in Böhmen rund Hektar Wald abgestorben, in Sachsen bis 1990 ca Hektar geschädigt. In Tschechien hat sich 1974 unter dem Motto Brontosaurus to nepřežil, protože přerostl své možnosti ( Der Brontosaurus hat es nicht überlebt, weil er über seine Möglichkeiten hinauswuchs ) die erste Umweltbewegung des Landes zusammengefunden (Abb. 2). Als Kampagne zunächst für ein Jahr angelegt, waren der Zuspruch und das Interesse vor allem bei Kindern und Jugendlichen so groß, dass die Gruppe 2014 ihr 40-jähriges Bestehen feiern konnte. Seit den 1980er-Jahren wurde das Thema Umweltschutz auch in der DDR und den sächsischen Bezirken offener angegangen. Man erkannte im Waldsterben eine allgemeine Umweltkrise globalen Ausmaßes, die nicht Einzelne, sondern die gesamte Gesellschaft betreffe. Erst stirbt der Wald, dann stirbt der Mensch (Bemmann 2012) war ein häufig zitierter Slogan. Gesellschaftliche Diskussionen zu Umweltthemen wurden vorangebracht und Denktabus gebrochen. Als ein Beispiel dafür steht die 1987 in Großhennersdorf bei Herrnhut gegründete Umweltbibliothek. Nach diesem Wandel im ökologischen Denken wurde der Luftverschmutzung durch Sanierungsmaßnahmen in den Kohlekraftwerken innerhalb kurzer Zeit Einhalt geboten. Nach 1990 ist so der Schwefeldioxid-Ausstoß in Sachsen beispielsweise um 98 Prozent zurückge gangen und der einst entwaldete Erzgebirgskamm verbindet das südliche Sachsen und das nördliche Tschechien wieder als ein grünes Band. Rozdělení a nový začátek Horní hranice přírody byla kouřem poškozená vegetace pojímána pouze jako ohrožení hospodářských zájmů jednotlivých majitelů lesů. Situace se tedy očividně zhoršovala. Přestože v padesátých a šedesátých letech se zaznamenával stálý nárůst škod způsobených kouřem, vlády NDR a ČSSR proti takovému vývoji nepodnikly téměř nic. ČSSR chtěla s vysazováním nových stromů vyčkat do doby, až budou vyčerpána severočeská uhelná ložiska. Také NDR téměř nebrala v úvahu nově vyvinuté technologie čištění zplodin. Obě strany se smířily s umíráním lesů a vzájemně si podstrkovaly černého Petra na které straně Krušných hor se vzduch znečišťuje nejvíc. V důsledku toho do sedmdesátých let v Čechách odumřely lesy na ploše 40 tisíc hektarů a v Sasku bylo do roku 1990 poškozeno přibližně na 282 tisících hektarů. V Československu se v roce 1974 pod heslem Brontosaurus to nepřežil, protože přerostl své možnosti konečně zformovalo první hnutí ochránců životního prostředí v zemi (Obr. 2). Původně bylo založeno jako kampaň na jeden rok, avšak odezva a zájem především u dětí a mládeže byly tak velké, že skupina v roce 2014 mohla slavit čtyřicáté výročí své existence. Od osmdesátých let 20. století se k tématu ochrany životního prostředí přistupovalo otevřeněji i v NDR, a tedy také v saských oblastech. Umírání lesů bylo uznáno za všeobecnou ekologickou krizi globálního rozsahu, která se týká nikoli jednotlivců, nýbrž celé společnosti. Často se citoval slogan Nejdřív umře les, pak umře člověk. Podporovaly se společenské diskuse na témata životního prostředí a rušila se myšlenková tabu. Jako příklad může sloužit knihovna specializovaná na životní prostředí založená v roce 1987 v Großhennersdorfu u Herrnhutu. Po tomto obratu v ekologickém myšlení a po politických změnách se díky sanačním opatřením v uhelných elektrárnách podařilo za krátkou dobu znečišťování vzduchu zastavit. Po roce 1990 se kupříkladu vypouštění oxidu siřičitého v Sasku snížilo o 98 procent a kdysi odlesněný hřeben krušnohorského pohoří opět spojuje jižní Sasko se severními Čechami zeleným pásem.

249 Trennung und Neubeginn Natur an der Grenze Das Pissoir der Nation Alarm für die Elbe Diese Schlagzeile (Abb. 3) prangte im März 1990 auf der Titelseite der Neuen Berliner Illustrierten (NBI). Grund dafür war, dass der Zustand der Elbe, wenn sie durch Dresden floss, bereits einen Bewertungsstandard erreicht hatte, der aussagte, dass sie für nahezu alle Nutzungen unbrauchbar geworden war. Sowohl auf tschechischer als auch auf sächsischer Seite ließen die Kommunen und Industriebetriebe vor allem Werke zur Automobilherstellung und Zellstoffproduktion, Brauereien und Chemiebetriebe ihre Abwässer überwiegend ungeklärt in den Fluss. Die an der Elbe ansässigen Industrien und Fabriken verweisen in der Auseinandersetzung um die von ihnen geschaffenen Umweltbelastungen an Unternehmen, die weiter unten am Flusslauf angesiedelt waren. Bei Spolchemie in Ústí nad Labem/Außig erinnert sich der Umweltbeauftragte Petr Frič an einen 15 Jahre langen Don-Quichotte-Kampf für ein Klärwerk. Jeder neue Vorstoß traf auf ein ne bzw. nein. Für Abwasser galt die Devise die Lösung der Probleme nach vorn zu verlagern in den sozialistischen Bruderstaat DDR (Februarausgabe der GEO von 1997, S. 33). Erst nach 1990 nahm man sich in Sachsen und in Böhmen den Problemen um das einander verbindende Gewässer gemeinsam an. Das Wissen um die Problematik der Elbeverschmutzung geht bis in die Mitte des 19. Jahrhunderts zurück (Abb. 4). Früh zeigten sich gravierende Auswirkungen des Ausbaus der Wasserstraße und der Ableitung industrieller und kommunaler Abwässer im Fischereibetrieb und der Nutzung der Elbe als Badegewässer. Bereits 1842 verpflichteten Beauftragte der Elbanrainerstaaten eine Gruppe von Sachverständigen, eine Expertise über den Zustand der Elbe zu erarbeiten. Dabei sollte es um Möglichkeiten zur besseren Nutzung des Flusses durch die Binnenschifffahrt gehen. Vor allem die Fahrrinne musste den wachsenden Anforderungen der florierenden Schifffahrt angepasst werden. Mit dem Gutachten, das im Dezember 1842 vorlag, gaben die Experten einen mahnenden Bericht vom Zustand des Flusses. In den 1880er-Jahren beschäftigte sich dann auch die öffentliche Gesundheitspflege mit den offensichtlichen Verunreinigungen der Elbe und ihrer Zuflüsse. Obwohl seither immer wieder auf die deutliche Verschlechterung der Wasserqualität hingewiesen Rozdělení a nový začátek Horní hranice přírody Pisoár národa Poplach pro Labe Tento palcový titulek (Obr. 3) se v březnu 1990 skvěl na titulní stránce listu Neue Berliner Illustrierte (NBI). Důvodem byla skutečnost, že stav Labe při průtoku Drážďany dosáhl při kontrolním měření hodnot, podle nichž se labská voda stala téměř pro jakékoli zužitkování nepoužitelnou. Na české i německé straně místní komunity a průmyslové závody především automobilky a výrobci buničiny, pivovary a chemičky vypouštěly do řeky všechny, převážně nečištěné, odpadní vody. Průmyslové závody a továrny na Labi přesouvaly nápravu škod, které způsobily zatěžováním životního prostředí, na objekty ležící na dolním toku řeky. V podniku Spolchemie v Ústí nad Labem si Petr Frič, pověřenec pro záležitosti životního prostředí, vzpomíná na patnáct let trvající donkichotský boj za čističku. Každý nový pokus narazil na ne. Pro odpadní vody platila devíza přesunout řešení problémů dopředu do bratrského socialistického státu NDR (únorové vydání GEO z roku 1997, s. 33). Teprve po roce 1990 se Sasko a Čechy začaly problémy s vodním tokem, který je spojuje, zabývat společně. Problematika znečišťování Labe je známa už od poloviny 19. století (Obr. 4). Markantní následky stavby vodní cesty a vypouštění průmyslových i komunálních odpadních vod se záhy projevily v rybářské branži a ve využívání Labe ke koupání. Již v roce 1842 pověřili zmocněnci států na Labi skupinu odborníků, aby vypracovala znalecký posudek o stavu toku. Měl se zabývat i možnostmi lepšího využití řeky pro říční plavbu. Především bylo nutné přizpůsobit plavební dráhu rostoucím požadavkům vzkvétající plavby. V dobrozdání předloženém v prosinci 1842 podali odborníci varovnou zprávu o stavu řeky. V osmdesátých letech 19. století se zjevným znečišťováním Labe a jeho přítoků zabývala také veřejná zdravotní péče. Třebaže se od té doby stále znovu upozorňovalo na evidentní zhoršování kvality vody, nebyla učiněna žádná opatření, jež by takovému vývoji zabránila. V roce 1954 bylo uzavřeno poslední koupaliště na horním toku I I Trennung und Neubeginn Natur an der Grenze worden war, wurden dieser Entwicklung kaum Maßnahmen entgegengesetzt wurde das letzte Flussbad am oberen Elblauf geschlossen und im gleichen Jahr auch die Fischerei wegen der Ungenießbarkeit des Fangs aufgegeben (Abb. 5). Die Kenntnis um den katastrophalen Zustand der Elbe führte am 8. Oktober 1990 schließlich zur Unterzeichnung der Vereinbarung über die Internationale Kommission zum Schutz der Elbe (IKSE), dem ersten internationalen Vertrag nach dem Vollzug der Deutschen Einheit. Die Internationale Kommission mit Sitz in Magdeburg wurde gemeinsam von deutscher und tschechischer Seite sowie der Europäischen Union bestellt. Zunächst wurden 126 Klärwerke im Elbe-Einzugsgebiet instandgesetzt oder komplett neu gebaut, 30 davon in Tschechien. Ein erstes Resümee über den Gewässerzustand der Elbe von 1991 war um eine positive Vision bemüht: Wenn die Sauerstoffbilanz ver bessert, die Überdüngung verringert, der Eintrag toxischer Substanzen vermieden, die Flußmorphologie erhalten und die derzeit noch existierenden Rand-, Seiten- und Nebengewässer der Elbaue geschützt werden, lässt sich eine rasche Wiederbesiedlung der Elbe mit einer überwiegend autochtonen, naturnahen Fauna prognostizieren. Mit der im September 2015 in National Geografic veröffentlichten Titelgeschichte Abenteuer Elbe. Unser letzter wilder Strom und seine Geheimnisse wurde ein Bild vermittelt, das der Orientierung von 1991 entgegenkam. Rozdělení a nový začátek Horní hranice přírody Labe a ve stejném roce se na Labi ukončil rybolov kvůli nepoživatelnosti úlovků. (Obr. 5). Na základě vědomosti o katastrofálním stavu Labe byla nakonec 8. října 1990 podepsána Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe (IKSE), první mezinárodní smlouva po dokončeném sjednocení Německa. V mezinárodní komisi se sídlem v Magdeburku zasedali společně zástupci německé a české strany i Evropské unie. Díky její činnosti bylo v povodí Labe zprovozněno nebo nově postaveno 126 čističek, z toho 30 v České republice. První resumé o stavu vody v Labi z roku 1991 se snažilo o pozitivní vizi: Jestliže se zlepší kyslíková bilance, sníží se přehnojování, zabrání se vnášení toxických látek, zachová se morfologie řeky a budou se chránit dosud existující říční ramena, boční toky a přítoky Labské nivy, lze prognostikovat rychlé znovuosídlení Labe převážně původní přírodní faunou. Časopis National Geographic uveřejnil v září 2015 titulní článek Dobrodružství Labe. Náš poslední divoký tok a jeho tajemství a předložil obraz, který vycházel vstříc orientaci z roku Literatur/Literatura: Bemmann 2012; Dorschner/Dreyer/Gugel u. a. 1993; Fleck 1883/1884; Frenzel 1993; Gutachten 1842; Haupt/Moreike 1990; Kolbe 2010; Martin/Fischer 2018; Obert 2015 Internetquellen/Internetové zdroje: (letzter Zugriff/poslední náhled ). (letzter Zugriff/poslední náhled ) (letzter Zugriff/poslední náhled ) (letzter Zugriff/poslední náhled )

250 Trennung und Neubeginn Natur an der Grenze Rozdělení a nový začátek Horní hranice přírody 4 5 I 4 Papierfabriken am Ufer der Elbe in Heidenau, Postkarte um Papírna na břehu Labe v Heidenau. Pohlednice z roku Zöllner, Emil: Meißen. Ein Fischer und sein Söhnchen mit Aalreusen im Fischerkahn. Aufnahmedatum 1910/1912. Deutsche Fotothek. Zöllner, Emil: Rybář na břehu Labe kolem roku 1910/1912. Deutsche Fotothek. 494 I 495 Miloš Řezník Sachsen und Böhmen nach 1989 Sasko a Čechy po roce 1989 Der politische Umbruch von 1989/1990 stellte die Gesellschaften in Tschechien und Sachsen in beinahe jeder Hinsicht vor tiefgreifende Umwandlungen. Im sächsisch-tschechischen Kontext wurde der ankommende Wandel für die Bürger beider Länder bereits im September 1989 sichtbar, als sich viele DDR- Bürger nach Prag begaben, sich bei der Botschaft der Bundesrepublik Deutschland auf der Prager Kleinseite versammelten und diese auch besetzten. Schließlich ist es ihnen gelungen, sich aus Prag auf freie Ausreise in die BRD zu begeben. Während der diplomatischen Verhandlungen zwischen den drei betroffenen Ländern und im Schatten der Feier zum 40. Jahrestag der Gründung der DDR hatte kaum jemand vermutet, dass dem tschechoslowakischen und dem ostdeutschen staatssozialistischen System keine zwei Monate übrig blieben. Die Umwandlungen der Zeit nach 1989 betrafen nicht nur die strukturellen Gegebenheiten sowie die politischen und ökonomischen Systeme, die Mentalitäten und das Alltagsleben, sondern sie griffen tief in das Privatleben aller Menschen ein. In dieser Situation wiesen die Bedingungen und Entwicklungen in Böhmen und Sachsen viele Gemeinsamkeiten auf, allerdings sollten sich auch neue Unterschiede eröffnen. Die Erneuerung des Freistaates Sachsen im Rahmen des im Oktober 1990 vereinigten Deutschlands gab dem Land wieder eine eigene politische Identität und Subjektivität. Die beiden Nachbarländer wiesen völlig andere Startbedingungen auf, welche sich auch in der wirtschaftlichen Umstrukturierung ausdrückten. Zudem begaben sich die tschechischen Länder auf den Weg zu einer neuen Staatsform: Am 1. Januar 1993 hörte die Tschechoslowakei, nach einer Lebensdauer von über 74 Jahren seit ihrer Gründung, auf zu existieren. Nach der weitgehend konfliktfreien Teilung entstand die Tschechische Republik. In Sachsen musste man sich erst an den neuen Namen und dessen Kurzform gewöhnen. Doch bevor sich die Bezeichnung Tschechien wirklich allgemein durchsetzte, hieß der Nachbar für viele noch lange Politický převrat z let 1989/1990 znamenal snad v každém ohledu pro společnost v Česku i v Sasku hlubokou změnu. V sasko-českém kontextu byla nadcházející změna pro občany obou zemí patrná již v září 1989, kdy se do Prahy vydali četní občané NDR, shromažďovali se u velvyslanectví Spolkové republiky Německa na pražské Malé Straně a posléze toto velvyslanectví i obsadili. Nakonec se jim podařilo dosáhnout volného vycestování do SRN. Zatímco probíhala diplomatická jednání mezi třemi dotčenými zeměmi a NDR slavila 40 let své existence, sotvakdo tušil, že systému státního socialismu v Československu i ve východním Německu už nezbývají ani dva měsíce existence. Přeměny doby po roce 1989 se dotkly nejen samotné struktury politických a hospodářských systémů, ale zasáhly hluboko i do soukromého života každého člověka. Podmínky a vývoj v Sasku a v Čechách vykazují v této souvislosti četné analogie, byť se měly objevit i nové odlišnosti. Obnova Svobodného státu Sasko v rámci Německa, sjednoceného v říjnu 1990, vrátila zemi opět vlastní politickou identitu a subjektivitu. Obě sousední země měly zcela odlišné startovní podmínky, jež se odrazily i v hospodářské restrukturalizaci. České země se navíc vydaly cestou nové státní formy. Dne 1. ledna 1993 přestalo po více než 74 letech od svého založení existovat Československo. Po naprosto pokojném rozdělení vznikla Česká republika. V Sasku si museli na nové jméno a jeho zkrácenou formu nejprve zvyknout. Než se však označení Česko (Tschechien) vžilo, ještě dlouho se sousední země nazývala Tschechei (nebo i Tcheschei), což bylo na obou stranách hranice pokládáno za nevhodné, ba z historických důvodů za negativní pojmenování.

251 Trennung und Neubeginn Nach 1989 Tschechei (oder auch Tcheschei), was diesseits sowie jenseits der Grenze als unpassend, historisch negativ beladen galt. Dabei zeichneten sich gerade an den politischen Grenzen in Mitteleuropa die erwähnten vielfältigen Veränderungen in enger Anlehnung an die politische Agenda ab, welche mit der Entwicklung der politischen Systeme und der internationalen (sowohl bi- wie auch multilateralen) Beziehungen zusammenhing. Im Endeffekt ermöglichte das neue Regime an der Grenze, dass sich hier diese tiefgreifenden Umwandlungstrends in einer besonderen Weise manifestieren konnten. Nirgendwo zeichneten sich die Symptome einer neuen sächsisch-böhmischen Verflechtung so deutlich und vielfältig ab wie im Grenzraum. Hier können stellvertretend auch alle grundsätzlichen Umwandlungen aufgezeigt werden, die die zwischenstaatlichen Grenzen im zentralen Teil des europäischen Kontinents seit dem Jahre 1989 durchgemacht haben. Sowohl die sächsischen Regionen entlang der tschechischen Grenze als auch die nordwestböhmischen Bezirke gehörten in Bezug auf Sachsen und Tschechien zu jenen Gebieten, die von den Folgen der Restrukturalisierung im wirtschaftlichen und sozialen Bereich am härtesten getroffen wurden und seitdem zu den jeweils strukturschwächsten Regionen gehören. Allerdings ergab sich schlagartig ein Wohlstandsgefälle vor allem in der Kaufkraft der Bevölkerung als eine direkte und sofortige Folge der deutschen Wiedervereinigung. Waren schon vor 1989 Einkäufe eines der Hauptmotive des Tourismus zwischen der ČSSR und der DDR, so setzte nun ein weitgehender, sprichwörtlicher Einkaufs-, Tank-, Restaurant- und Sextourismus der deutschen Bürger nach Tschechien ein, der sich vor allem im Rahmen des grenznahen Verkehrs abspielte. Dies hatte Einfluss auf die gegenseitige Stereotypisierung, die sich besonders auf einige zentrale Motive konzentrierte. Dazu gehörte beiderseits auch die Konnotation des Grenzraums mit Kriminalität, die noch während des Beitrittes von Tschechien und Polen zum Schengen-Raum Ende 2007 eine Rolle spielte. Die daraus resultierenden Ängste werden gelegentlich bis heute politisch genutzt, nicht nur von radikalen Parteien. Nachdem sich ab 1990 praktisch sofort eine tiefe Kluft in der Kaufkraft aufgetan und dieser Trend sich während der 1990er Jahre kulminiert hatte, setzte spätestens um die Jahrtausendwende eine Rozdělení a nový začátek Po roce 1989 Přitom se právě na politických hranicích ve střední Evropě zmíněné mnohotvárné změny odrážely v těsné návaznosti na politickou agendu, jež souvisela s vývojem politických systémů a mezinárodních (bilaterálních i multilaterálních) vztahů. V konečném efektu umožnil nový režim na hranicích, že se zde mohly tyto tendence směřující k hlubokým změnám specifickým způsobem projevit. Nikde jinde se symptomy nové sasko-české provázanosti neprosadily tak výrazně a mnohostranně jako v příhraničí. Můžeme zde v zastoupení ukázat i všechny zásadní přeměny, jimiž od roku 1989 prošly mezistátní hranice v této centrální části evropského kontinentu obecně. Jak saské regiony podél české hranice, tak i okresy severozápadních Čech patřily v rámci Saska i Čech k oblastem, které byly následky restrukturalizace v hospodářské i sociální oblasti postiženy nejtvrději. V důsledku znovusjednocení Německa se ovšem projevil náhlý rozdíl v životní úrovni a především v kupní síle obyvatelstva. Jestliže už před rokem 1989 byly nákupy jedním z hlavních motivů turistických cest mezi ČSSR a NDR, nyní se rozvinula rozsáhlá, ba přímo příslovečná nákupní, tankovací, restaurační a sexuální turistika německých občanů do Česka, která se odrážela hlavně v rámci příhraničního styku. To mělo vliv na utváření oboustranných stereotypů, jež se soustředily zejména na několik ústředních motivů. Příhraničí tak bylo na obou stranách spojováno s kriminalitou a tyto představy hrály roli ještě v době přistoupení Česka a Polska k schengenskému prostoru. Z toho vyplývající obavy bývají příležitostně i dnes využívány politicky, a to nejen radikálními stranami. Poté co se po roce 1990 prakticky ihned projevila hluboká propast v kupní síle, a tento trend kulminoval během devadesátých let, začala se nejpozději kolem roku 2000 projevovat opačná, vyrovnávající tendence, kterou lze vysvětlit vývojem kurzu obou měn a stoupajícími reálnými a zejména nominálními mzdami na české straně. Začal se rozvíjet, přestože zpočátku jen nevýznamný, nákupní turismus v opačném směru. K tomu přistoupila skutečnost, že následkem celkového I 496 I / Trennung und Neubeginn Nach 1989 gegensätzliche, ausgleichende Tendenz ein, die sich anhand der Kursentwicklung zwischen den beiden Währungen und den steigenden Real- und insbesondere Nominallöhnen auf der tschechischen Seite erklären lässt. So entwickelte sich nach seiner anfangs eher geringen Bedeutung auch der Einkaufstourismus in umgekehrter Richtung. Dazu kam die Tatsache, dass in Folge der allgemeinen Entwicklung des westlichen Lebensstils, in dem neben Konsum auch Erlebnis und Genuss (Abb. 1) eine zunehmende Rolle spielen, langsam auch verschiedene Freizeitaktivitäten einen immer wichtigeren Platz einnehmen. Dies macht sich nicht zuletzt in der Entwicklung des grenznahen Tourismus bemerkbar nicht nur zwischen den einzelnen Städten, in der Sächsisch-Böhmischen Schweiz oder im Isergebirge, sondern auch im Erzgebirge (Abb. 2 und 3). Zu den entscheidenden Impulsen für die Umwandlungen gehörten die politischen und rechtlichen Bedingungen der grenzüberschreitenden Mobilität. Sie können im Gesamtblick als eine kontinuierliche Liberalisierung beschrieben werden. Markiert wurden deren Hauptetappen durch den Wegfall der Visumspflicht für den touristischen Verkehr zwischen Deutschland und der Tschechoslowakei (1990), durch den Beitritt Tschechiens zur Europäischen Union, durch entsprechend liberalere Zollbestimmungen einschließlich des Wegfalls routinemäßiger Zollkontrollen (2004), den Beitritt Tschechiens zum sogenannten Schengen-Raum mit dem Wegfall der Grenzkontrollen (2007) und schließlich durch die gegenseitige Öffnung des Arbeitsmarktes (2011). Gerade im letzten Punkt zeigten sich die Auswirkungen der bereits erwähnten Ausgleichstendenz im Bereich des Wohlstandsgefälles: Die Anzahl der tschechischen Arbeitswilligen im deutschen Grenzgebiet erwies sich als recht gering und erfüllte die Katastrophenszenarien ebenso wenig wie die realistischen Prognosen. Die steigende Mobilität wurde flankiert von einem kontinuierlichen, aber schleppenden Ausbau der Infrastruktur. Erst 2006 verband eine Autobahn Dresden und Ústí nad Labem/Aussig. Auf eine lückenlose Verbindung nach Prag musste man weitere elf Jahre warten. Doch real noch wichtiger sind andere Formen der Kontakte und der Mobilität: Neben Tourismus setzten alltägliche Kontakte ein; die kulturellen, wissenschaftlichen und Bildungsinstitutionen knüpften an zahlreiche, nachhaltige Formen der Kooperationen an. Viele Studenten Rozdělení a nový začátek Po roce 1989 vývoje západního životního stylu, v němž vedle konzumu hrají větší roli zážitky a požitky, zaujímají stále důležitější místo volnočasové aktivity (Obr. 1). V neposlední řadě je to patrné v rozvoji příhraniční turistiky nejen mezi jednotlivými městy, v Českosaském Švýcarsku či v Jizerských horách, ale i v Krušných horách (Obr. 2 a 3). K rozhodujícím impulzům změn patřily politické a právní podmínky přeshraniční mobility. Ty lze celkově popsat jako kontinuální liberalizaci. Za hlavní milníky na této cestě lze pokládat zrušení vízové povinnosti pro turistické cesty mezi Německem a Československem (1990), přistoupení Česka k Evropské unii s postupnou liberalizací celních předpisů včetně odpadnutí rutinních celních kontrol (2004), přistoupení Česka k schengenskému prostoru se zrušením kontrol na hranicích (2007), a konečně vzájemné otevření pracovního trhu (2011). Právě v poslední oblasti se projevily důsledky již zmíněné vyrovnávací tendence v životní úrovni. Jen velmi malý počet Čechů ochotných pracovat v německém pohraničí znamenal, že se nenaplnily katastrofální scénáře, ale dokonce ani realistické prognózy. Rostoucí mobilitu doprovázelo kontinuální, byť vleklé budování infrastruktury. Teprve v roce 2006 spojila Drážďany s Ústím nad Labem dálnice. Ovšem na nepřerušované dálniční spojení s Prahou bylo třeba si ještě jedenáct let počkat. Ale jiné formy mobility jsou ještě důležitější. Vedle turismu nastoupily každodenní kontakty, kulturní, vědecké a vzdělávací instituce navazovaly četné a trvalé formy spolupráce. Mnoho studentů saských univerzit odjíždělo na zahraniční semestr do Česka především do Prahy, a naopak čeští studenti jezdili do Saska. Zintenzivňovaly se hospodářské styky, města a obce budovaly partnerství. Jako celosvětově největší akce české kulturní prezentace v zahraničí se zařadily každoroční podzimní Dny české a německé kultury v Drážďanech. Krokem zpátky bylo uzavření Českého centra v Drážďanech v březnu V pohraničí se etablovalo mnoho kulturních akcí jako hudební festival Mitte Europas. Zatímco Česko má v Drážďanech generální konzulát, v roce 2012 zahájila

252 Trennung und Neubeginn Nach 1989 sächsischer Universitäten begaben sich für ein Auslandssemester an tschechische Universitäten allen voran nach Prag, und vice versa. Wirtschaftliche Verbindungen wurden intensiviert, Städte und Gemeinden bauten ihre Partnerschaften aus. Die alljährlichen spätherbstlichen Tschechisch-Deutschen Kulturtage in Dresden wurden zu einer der weltweit umfangreichsten zyklischen Veranstaltungen der tschechischen Kulturpräsentation im Ausland. Die Schließung des Tschechischen Zentrums in Dresden im März 2010 bedeutete einen Rückschlag für diesen Bereich. Sehr viele Kulturveranstaltungen etablierten sich im Grenzraum, so etwa das Musikfestival Mitte Europas. Während Tschechien in Dresden ein Generalkonsulat unterhielt, nahm das Verbindungsbüro des Freistaates Sachsen im Lausitzer (Wendischen) Seminar auf der Prager Kleinseite im Jahr 2012 seine Tätigkeit auf. Die grenzüberschreitenden Kontakte haben allerdings auch abstruse Formen: Im Bereich der Kriminalität sind einzelne Akteure und Banden beider Länder miteinander verwickelt, aber auch die Kontakte zwischen den rechtsextremen und rechts radikalen Szenen intensivierten sich nach Die positiven Seiten der Verflechtung und Zusammenarbeit wurden nicht zuletzt durch den qualitativen Wandel der deutsch-tschechischen Beziehungen auf der Nationalebene ermöglicht, sodass immer wieder das Diktum zu hören ist, die gegenseitigen Beziehungen wären noch nie so gut wie heute gewesen. Den deutsch-tschechischen, bilateralen Geschichtsdiskurs der 1990er Jahre prägte allerdings die Thematik der Geschichtsbewältigung, der Verständigung und Versöhnung. Obwohl sie auf Annäherung abzielte und einen gemeinsamen Klärungsprozess einleitete, bot diese Form der Geschichtskultur nicht nur Boden für verschiedene Forderungen und Formen der politischen Nutzung im nationalen wie regionalen Rahmen. Ein problematischer Nebeneffekt bestand auch darin, dass durch die Betonung dieser Ebene das Narrativ einer besonders traumatischen, konfliktbeladenen Nachbarschaft unterstützt wurde. Dies führte gelegentlich nicht nur zur Festigung entsprechender Stereotypisierungen, sondern zugleich zur Idealisierung des Zusammenlebens in den historischen Epochen vor der modernen Nationsbildung einerseits und zur betonten Artikulation der Beziehungsgeschichte in nationalen Kategorien andererseits: Sie wurde und wird also viel mehr als deutsch- Rozdělení a nový začátek Po roce 1989 činnost Kontaktní kancelář Svobodného státu Saska v Lužickém semináři na pražské Malé Straně. Přeshraniční kontakty však mají i svou temnou stránku. Pokud jde o kriminalitu, existují vazby mezi aktéry a skupinami z obou stran hranice, ale po roce 2000 zintenzivnily i kontakty mezi pravicově extrémní a radikálně pravicovou scénou obou zemí. Pozitivní rozvoj vazeb a spolupráce byl v neposlední řadě umožněn kvalitativní změnou česko-německých vztahů na národní úrovni, takže stále častěji slýcháme, že vzájemné vztahy nebyly nikdy tak dobré jako dnes. Bilaterální německo-českou historickou diskusi devadesátých let ovšem charakterizovala témata vyrovnání se s dějinami, porozumění a usmíření. Ačkoli bylo jejím cílem sblížení a zahájila proces společného diskursu, poskytla tato forma historické kultury nejen půdu pro různé požadavky využívané v politice. Problematický vedlejší efekt spočíval rovněž v tom, že zdůrazňování této roviny podpořilo představu, že jde o sousedství obzvlášť zatížené traumaty a konflikty. To občas vedlo nejen k upevňování příslušných stereotypů, ale zároveň k idealizaci soužití v historických dobách před vznikem moderních národů. Ale již v devadesátých letech se začal prosazovat proces, který takové zúžené a omezené perspektivy relativizoval. Tento vývoj přesvědčivě ukazuje institucionalizovaná spolupráce na pomezí akademické vědy, veřejností a politiky Česko-německá komise historiků, vytvořená roku 1990 z iniciativy vlád obou zemí se ve své práci rychle a do značné míry od takových aktuálních debat emancipovala. V historickém narativu formulovaném jako národní minulost a trauma se oblasti někdejších Sudet jeví jako kraje, jež měly být na jedné straně charakterizovány konflikty, ale na druhé idealizovaným pokojným, resp. normálním soužitím. Zároveň právě v příhraničních regionech vznikly vědecky fundované alternativy k historickému pohledu, který se soustřeďuje na národ, národní stát, perspektivu příslušného centra nebo na mezinárodní srovnávání. Zdůrazňováním regionálně historických prvků si našly cestu i do výuky historie. Vrchol tohoto trendu v současné době I I 1 Auch in Sachsen gewann das tschechische savoir vivre in Form der Ess- und Bierkultur an Popularität. Zahlreiche böhmische Bierstuben und Restaurants sind oder waren hier zu finden: Frantiseks Knödel zirkus und U Fleku in Leipzig oder der Schwejk in Chemnitz gehören bereits der Vergangenheit an. Es gibt aber viele andere, alte und neue: Sächsisch-Böhmisches Bierhaus Altmarktkeller Dresden, die Kette Wenzel Prager Bierstuben in Dresden, Leipzig, Chemnitz und Zwickau oder das hier abgebildete Restaurant in Freiberg. Také v Sasku získal popularitu český "savoirvivre" v podobě kultury jídla a piva. Jsou, nebo byly zde četné české pivnice a restaurace: Františkův knedlíkový cirkus a U Fleků v Lipsku nebo Švejk v Chemnitz už patří minulosti. Ale je mnoho dalších, starých i nových: sasko-česká Altmarktkeller Dresden na drážďanském Altmarktu, řetězec pivnic Wenzel Prager Bierstuben v Drážďanech, Lipsku, Chemnitz, a Zwickau nebo tato restaurace ve Freibergu. Trennung und Neubeginn Nach Das Museum Sächsisch-Böhmisches Erzgebirge in Marienberg beheimatet eine gelungene Ausstellung zum Werden einer grenzüberschreitenden Wirtschafts- und Tourismusregion. Muzeum sasko-českého Krušnohoří v Marienbergu nabízí zdařilou výstavu o vzniku hospodářského a turistického regionu po obou stranách hranice. 3 Während der Güterverkehr auf der Elbe, die einst einer der wichtigsten Exportverkehrswege Tschechiens war, nach 2000 dramatisch zurückging, kann man touristische Schifffahrten zwischen Sachsen und Norböhmen mit Sonderfahrten oder auf regelmäßigen Linien unternehmen. Das Bild stammt aus dem Kurort Rathen in der Sächsischen Schweiz, Zatímco přeprava zboží po Labi, jež kdysi patřilo k nejvýznamnějším trasám českého exportu, po roce 2000 dramaticky poklesla, je možno podnikat mezi Saskem a severními Čechami turistické plavby, ať již na výletních lodích, nebo na pravidelných linkách. Obrázek pochází z lázeňského města Kurort Rathen v Saském Švýcarsku, Rozdělení a nový začátek Po roce

253 Trennung und Neubeginn Nach 1989 tschechisch denn als sächsisch-böhmisch oder transregional beschrieben. Doch schon in den 1990er Jahren setzte ein Prozess ein, der diese Perspektivenverschränkungen und einschränkungen relativierte. Überzeugend zeigt das die Entwicklung einer institutionalisierten Nahtstelle zwischen akademischer Wissenschaft, Öffentlichkeit und Politik die 1990 auf Initiative beider Staatsregierungen ins Leben gerufene Deutsch-Tschechische Historikerkommission, die sich von der Dominanz der Aufarbeitung im Sinne aktueller Debatten bald weitgehend emanzipierte. In dem nationalgeschichtlich und traumatisch artikulierten Narrativ erschienen die Grenzregionen im ehemaligen Sudetenland als Gebiete, die einerseits durch Konflikthaftigkeit, andererseits durch ein idealisiertes friedliches bzw. normales Zusammenleben geprägt gewesen sein sollten. Zugleich waren es vor allem die grenznahen Regionen, in denen auch wissenschaftlich fundierte Alternativen zu jener historischen Sichtweise entstanden, die auf Nation, Gesamtstaat, die jeweilige Zentrumsperspektive oder den internationalen Vergleich fokussiert sind. Sie fanden durch die Betonung von regionalgeschichtlichen Komponenten auch Eingang in die Geschichtsdidaktik. Einen bisherigen Höhepunkt dieser Trends stellen die in Kooperation mit Universitäten und anderen Einrichtungen in Dresden und Ústí nad Labem erstellten Lehrmaterialien (2013) dar, die in Form von Texten und Arbeitsunterlagen die üblichen didaktischen Mittel und Lehrbücher ergänzen und sich auf die sächsischböhmische Perspektive, Beziehungsgeschichte und gemeinsame Geschichte konzentrieren. Rozdělení a nový začátek Po roce 1989 představují výukové materiály (2013), výsledek spolupráce univerzit a dalších institucí v Drážďanech a v Ústí nad Labem, které v podobě textů a pracovních podkladů doplňují obvyklé didaktické prostředky a učebnice a soustřeďují se na sasko-českou perspektivu, historii vztahů a společné dějiny. Literatur/Literatura: Garsztecki/Jeřábek/Scherm 2015; Jeřábek/Dokoupil/Havlíček 2004; Lozoviuk 2012; Řezník/Power 2013 I 500 Katalog Katalog

254 Sachsen Böhmen 7000 Katalog A / 1a Gefäß mit Rindenbaststreifen / Nádoba zdobená pruhy ze stromového lýka v. Chr. / př. n. l. Altscherbitz, Lkr. Nordsachsen. Höhe / výška: 17 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr / 1b Kugelgefäß mit Rindenbaststreifen und mit bemalter Dekoration / Globulární nádoba s malovanou výzdobou v. Chr. / př. n. l. Höhe / výška: 19,2 cm. Praha-Šárka. Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. P Keramikgefäß mit Einstich-Dekor / Vakovitá nádoba s vypichovanou výzdobou v. Chr. / př. n. l. Staudamm Želivka / Vodní dílo Želivka. Höhe / výška: 17,5 cm. Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. A / 4 Verzierte Keramikscherben / Zdobené keramické střepy v. Chr. / př. n. l. Dresden-Prohlis. Längen / délka: x cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 7 Steingeräte aus Amphibolith- Hornblendeschiefer, Rohmaterial, Artefakte in verschiedenen Bearbeitungsstadien, Endprodukt / Kamenné broušené nástroje z metabazitu, surovina, artefakty v různé fázi zpracovnání, konečný produkt v. Chr. / př. n. l. Rohmaterial / suriovina: Jistebsko, okr. Jablonec nad Nisou; Endprodukte / konečné produkty: Dresden-Nickern. Längen / délka: 8 24 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr , / 2a Strichbündelamphore / Keramická amfora v. Chr. / př. n. l. Rückmarsdorf, Lkr. Leipzig. Höhe / výška: 19,5 cm. Naturkundemuseum Leipzig, Inv.-Nr. S: 572/60, ZK 1962/ / 2b Schnurkeramikamphore / Šňůrová keramická amfora. Schnurkeramikamphore aus dem jüngeren Äneolithikum mit niedrigem trichterförmigem, vom bauchigen Körper abgesetztem Hals. Den Hals zieren 4 waagerechte Riefen, an den Schultern Banddekor aus (je 5) langen senkrechten Rillen, die an den Rändern von kurzen schrägen Kerben gesäumt werden. Mitten auf der Bauchung befinden sich vier dünne unregelmäßige waagerechte Rillen. Am Halsansatz sind zwei waagerechte, quer kannelierte tunnelartige Henkel. / Šňůrová keramická amfora z mladšího eneolitus nízkým nálevkovitým hrdlem, odsazeným od baňatého těla. Hrdlo zdobeno 4 vodorovnými žlábky, na plecích výzdoba pásy dlouhých svislých rýh (po 5), doprovázených na okrajích šikmými krátkými rýžkami. Na oblé výduti jsou 4 nepravidelné vodorovné rýhy. Na podhrdlí jsou 2 prožlabená tunelovitá ucha, rovněž zdobená svislými rýhami. (Vladimír Slunečko) v. Chr. / př. n. l. Höhe / výška: 13,3 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H / 3a Schnurbecher / Šňůrový keramický pohár v. Chr. / př. n. l. Großstorkwitz, Lkr. Pegau. Höhe / výška: 11,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 3b Schnurbecher / Šňůrový keramický. Kleiner Schnurbecher aus dem jüngeren Äneolithikum mit sanft gebauchter Unterpartie und einem abgesetzten geschwungenen, sich nach oben erweiternden Hals. Oberfläche rau, auf dem Hals neun waagerechte Hohlkehlen. / Šňůrový keramický pohárek z mladšího eneolitu s mírně baňatým spodkem a odsazeným prohnutým, nahoře rozšířeným hrdlem. Povrch drsný, pod hrdlem svislé vrypy, na hrdle 9 vodorovných žlábků. (Vladimír Slunečko) v. Chr. / př. n. l. Sasko Čechy 7000 Katalog Praha-Vinohrady. Höhe / výška: 8,6 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H / 4a Zylinderbecher im Mansfelder Stil / Válcovitý pohár v mansfeldském stylu v. Chr. / př. n. l. Schleenhain, Lkr. Borna. Höhe / výška: 10 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 4b Schnurbecher / Šňůrový keramický pohár. Schnurbecher aus dem jüngeren Äneolithikum mit breitem Boden, bauchigem Unterteil und scharf angesetztem zylindrischem Hals. Den Hals zieren drei Bänder aus je drei Schnurabdrücken. An diese sind kleine schraffierte Dreiecke angehängt und zwar vom oberen Band abwärts, von den unteren nach beiden Seiten. / Šňůrový keramický pohár z mladšího eneolitu se širším dnem, baňatým spodkem a ostře odsazeným válcovitým hrdlem, na hrdle jsou 3 pásy po 3 řádkách šňůrových otisků. Na nich jsou zavěšeny šrafované trojúhelníky, a to na svrchním pásu dole, na spodním na obou stranách. (Vladimír Slunečko) v. Chr. / př. n. l. Lužce nad Vltavou. Höhe / výška: 17,8 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H / 5a Glockenbecher / Zvoncovitý keramický pohár v. Chr. / př. n. l. Cröbern, Lkr. Leipzig. Höhe / výška: 14,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 6 Glockenbecher / Zvoncovitý keramický pohár v. Chr. / př. n. l. Großlehna, Lkr. Leipzig. Höhe / výška: 14 cm. Landesamt für Denkmalpflege und Archäologie - Landesmuseum für Vorgeschichte - Sachsen- Anhalt, Inv.- Nr. 39:140 b / 7a Verzierter Glockenbecher / Zvoncovitý keramický pohár v. Chr. / př. n. l. Schweta, Lkr. Nordsachsen. Höhe / výška: 9,4 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv-Nr / 7b Glockenbecher / Zvoncovitý keramický. Glockenbecher mit Henkel bzw. Henkeltopf, abgeleitet von der Glockenbecherform aus dem jüngeren Äneolithikum. Das Dekor ist ein typisches Muster mit waagerechten Zonen, wobei sich Bänder aus mehreren Zickzacklinien übereinander mit schräg gemusterten Bändern abwechseln. / Zvoncovitý keramický pohár s uchem, resp. hrnek, odvozený z tvaru zvoncovitého poháru z mladšího eneolitu. Zdobení je typickým vtlačovaným vzorem ve vodorovných pásech, přičemž se střídají pásy s několika klikatkami nad sebou s pásy šikmo kolkovanými. (Vladimír Slunečko) v. Chr. / př. n. l. Praha-Lysolaje. Höhe / výška: 11 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H / 8 Konische Schale / Kuželovitá miska v. Chr. / př. n. l. Schweta, Lkr. Nordsachsen. Höhe / výška: 12,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 2 Depotfund mit Ösenhalsringen, Armringen, Randleistenbeilen aus Bronze / Depot s nákrčníky s očky, náramky a sekerami s postranními lištami z bronzu v. Chr. / př. n. l. Dresden-Prohlis. Dm Ösenhalsringe / Průměr nákrčníku s očky: 11,7 16,4 cm. Länge Beile / délka sekerky: 13,8 15 cm. Dm Armringe / průměr tyčinkovitých náramků: 5,8 6,2 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 6 Depotfund mit Beilen / Depot bronzových sekerek. Depot mit Fertigprodukten, einige Beile weisen Abnutzungsspuren auf. Das Ensemble fällt chronologisch in den Zeitabschnitt BA1/A2. In ihrem Zusammensetzung korrespondiert es mit ähnlichen, jedoch größeren Depots aus Mitteldeutschland / Depot hotových výrobků, z nichž některé sekerky nesou stopy opotřebování. Soubor patří chronologicky do období B A1/A2. Sachsen Böhmen 7000 Katalog Svým složením dobře koresponduje s obdobnými, avšak většími depoty ze středního Německa. (Marika Tisucká) v. Chr. / př. n. l. Soběnice, okr. Litoměřice. Länge / délka: 19,3 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H H Grabensemble mit Bronzenadeln, Bronzearmringen, Bernsteinperlen, Spiralringen aus Gold, Keramikgefäßen / Soubor nálezů z hrobu s bronzovými jehlicemi, náramky, jantarovými perlami, zlatými kroužky a keramickými nádobami v. Chr. / př. n. l. Mikulovice, okr. Pardubice. Länge Nadeln / délka jehlice: 5,9 8,0 cm. Dm Armringe / průměr tyčinkovitých náramků: 4,7 5,1 cm. Dm Bernsteinperlen / průměr jantarových korálků: 1,1 3,6 cm. Dm Spiralringe aus Golddraht / průměr kroužků z dvojitého zlatého drátu: 1,7 1,8 cm. Höhe Gefäße / výška nádob: 7,9 8,5 cm. Praha, Archeologický ústav Akademie věd České republiky, inv. č. 2/ Inventar eines Grabes der Stufe Vorlausitz, mittlere Bronzezeit mit Bronzeblechhülse, 3 Zylinderhalsgefäßen, 2 Töpfen, Kanne, Steilhalsgefäß, 3 Tassen / Inventář z hrobu předlužické fáze, střední doba bronzová s pouzdrem z měděného plechu, 3 nádoby s válcovitým hrdlem, 2 hrnce, konvice, nádoba s příkrým hrdlem, 3 šálky. Niederkaina 1950, Quartier II, Grab v. Chr. / př. n. l. Niederkaina, Lkr. Bautzen. Dm Bronzeblechhülse / průměr pouzdra: 0,57 cm. Höhe Zylinderhalsgefäß / výška nádoby s válcovitým hrdlem: 12 18,2 cm. Höhe Töpfe / výška hrnce: 16,8 17,5 cm. Höhe Kanne / výška konvice: 19,3 cm. Höhe Steilhalsgefäß / výška nádoby s příkrým hrdlem: 15,2 cm. Höhe Tassen / výška šálků: 8 18,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , , , , , , , , / 1 Grabensemble mit Keramikgefäßen, tordiertem Halsring aus Bronze und Bronzeröllchen / Soubor nálezů z hrobu s keramickými nádobami, nákrčník z tordovaného bronzového drátu a spirálovitými konci v. Chr. / př. n. l. Praha-Bubeneč. Höhe Gefäße / výška nádob: 4,5 20,2 cm. Dm Halsring / průměr nákrčníku: 10,2 cm. Länge Röllchen / délka trubice: 0,7 cm. Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. P 4052, 4053, , 4059, A Grabensemble der mittleren und späten Bronzezeit mit einer Nadel und drei Armringen aus Bronze / Soubor nálezů z hrobu střední až pozdní doby bronzové s jehlicí a třemi náramky z bronzu v. Chr. / př. n. l. Praha-Vršovice. Länge Nadel / délka jehlice: 17,3 cm. Dm Armringe / průměr náramků: 4,1 6,5 cm. Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. A , A , A , A Gefäße der Späten Bronzezeit / Nádoby z pozdní doby bronzové v. Chr. / př. n. l. 1 Pečky, okr. Poděbrady, 2 3 unbekannt / neznámé, 4 Praha- Libeň. Höhe Gefäße / výška nádob: 14,5 17,5 cm. Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. A 6933, H 39365, H 17373/ 1, H Sasko Čechy 7000 Katalog 024 Depotfund mit vollständigen und fragmentierten Bronzeobjekten / Depot bronzových předmětů a jejich zlomků. Dieser Massenfund mit Bronzegegenständen wurde 1885 im Wald Rovný entdeckt. Der Fund enthielt ursprünglich über 250 vollständige Objekte und einige Fragmente. Das Depot gehört zum Kulturkreis Milavče-Knovíz und wird chronologisch in die Jüngere Bronzezeit (Stufe B D Ha A1) eingeordnet. Das Ensemble enthält auch Gegenstände westlicher Provenienz. / Depot bronzových předmětů byl nalezený v roce 1885 v lese Rovný a původně obsahoval více než 250 celých kusů a jejich zlomků. Depot náleží do milavečsko-knovízského kulturního okruhu a je chronologicky zařazený do stupně B D Ha A1. V souboru jsou zastoupeny také předměty západního původu. (Marika Tisucká) v. Chr. / př. n. l. Rýdeč, okr. Ústí nad Labem. Länge Fragmente / délka fragmentů: 6,8 11 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H , H , H , H , H , H , H / 6 Depotfund mit Armringen, Armbändern und drei großen Stücken Rohbernstein / Depot s náramky a třemi velkými kusy surového jantaru v. Chr. / př. n. l. Belmsdorf, Lkr. Bautzen. Dm Armringe / průměr náramků: 6,7 8,8 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , / 8 Importfunde: Glasperle, Pfahlbauperle, Flechtbandterrine, Böhmisches Absatzbeil / Importované nálezy: skleněné perly, nádoba, česká sekera s odsazeným ostřím v. Chr. / př. n. l. Jänkendorf, Lkr. Görlitz; Dresden- Laubegast; Niederkaina, Lkr. Bautzen. Länge Beil / délka sekerky: 20 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Depotfund mit Schüssel, Phaleren, Spiralarmringen, Ringen, Beilen, Gusskuchen, Schelle, Zaumzeug, Sichel, jeweils aus Bronze / Depot obsahující misku, falerku, spirálový nárameke, kruh, kroužky, sekerky b, slitek bronzu, rolničku, postranici, srp, vše z bronzu v. Chr. / př. n. l. Třtěno, okr. Louny. Dm Schüsseln / průměr misky: max. 13 cm. Dm Phalere / průměr falerky: 5 5,8 cm. Länge Spiralarmringe / délka nárameků: cm. Dm Ringe / průměr kruhů: 5 21 cm. Dm kleine Ringe / průměr kroužků: 2,2 cm. Länge Beile / délka sekerky: 3,8 4,0 cm. Dm Schelle / průměr rolničky: max. 6,2 cm. Länge Zaumzeug / délka postranice: 14,7 cm. Länge Sichen / délka srpu: 1,1 1,2 cm. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, inv. č. AO 1001 a, b, AO , AO 1009, AO , AO , AO , AO / 3 Glas der Latènekultur in Böhmen und Sachsen / Laténské sklo v Čechách a Sasko. Die systematischen Forschungen von N. Venclová zur Herstellung und Nutzung von Kalknatronglas in der Latènezeit erlauben eine chronologische Unterteilung in drei Phasen: Die frühe Latènekultur im 5. Jh. v. Chr. mit Verwendung von Ketten aus einfarbig blauen Glasperlen, die symbolische Bedeutung hatten, genauso wie die geschichteten Augenperlen mit Andeutungen menschlicher Gesichtspartien, insbesondere von Augenpaaren. Vereinzelt sind diese Augenperlen auch in der Funktion von Amuletten in Skelettgräbern aus der anschließenden Phase im Jh. v. Chr. vertreten. Erst in der letzten Phase dieses Kulturkomplexes ist das Aufkommen von Glasarmbändern als Gewandzubehör belegt, das wohl die kulturelle Identität des Trägers zum Ausdruck bringen sollte. Die reichhaltigsten Funde von nahtlosen Glasarmreifen gehörten in die Zeit der Oppida (2. 1. Jh.). Sie sind in kobaltblauer, aber auch grüner, honigbrauner oder violetter Farbe. Sie wurden aus impor-

255 Sachsen Böhmen 7000 Katalog tiertem Rohglas gefertigt und gehören zusammen mit den zahlreichen Funden von massiven Ringperlen und anderen kleinen Perlen in die dritte Phase. Laut den Funden von gläsernen Trennstücken wurden die Perlen an den Ketten sogar in 2 3 Reihen getragen. Die Ansprüche der damaligen gesellschaftlichen Eliten erforderten den Import von Schmuckstücken (Ringen) mit Glasgemmen sowie Glasgefäßen aus dem Mittelmeerraum. / Výsledky systematického bádání N. Venclové o problematice výroby a využití sodného natronového skla v laténském období dovolují rozlišit tři etapy. Etapa časně laténského období 5. století př. Kr. je spojena s používáním náhrdelníků z jednobarevných korálků modré barvy, která měla symbolický význam, stejně jako vrstvená očka s náznaky částí lidského obličeje, zejména párů očí. S ojedinělými nálezy těchto korálů s očky je možné se setkat ve funkci amuletů i v některých kostrových hrobech v další etapě století př. Kr. Až v závěrečném horizontu tohoto kulturního komplexu je doložen nástup prvních skleněných náramků jako součástí kroje, vyjadřujícího kulturní identitu svých nositelů. Nejbohatší nálezy bezešvých skleněných náramků kobaltové barvy, ale i barvy zelené, medově hnědé či fialové, vyráběné na oppidech či v prostředí industriálních sídlišť z dováženého surového skla patří do třetí etapy, spojené s oppidálním obdobím, spolu s četnými nálezy masivních prsténcových korálů i menších korálků. Podle nálezů skleněných rozdělovačů byly korálky nošeny na náhrdelnících až ve 2 3 řa-dách. Požadavky tehdejší společenské elity vyžadovaly dovoz i šperků (prstenů) se skleněnými gemami a skleněných nádob z oblasti Středomoří. (Pavel Sankot). Lit.: Venclová 1990; Tomková/ Venclova Jh. v. Chr. / stol. př. n. l. Länge Armringfragmente / Délka : 4 6 cm / Délka: 4 6 cm. Dm Perlen / průměr: Perly. 1 Perlen / perly: Stradonice u Berouna. 2 Armringfragmente / fragmenty náramků: Stradonice u Berouna. 3 Armringfragmente / fragmenty náramků: Prina-Pratzschwitz, Lkr. Sächsische schweiz-osterzgebirge; Dresden-Merbitz; Zwenkau, Leipziger Land. 1 Praha, Národní muzeum, inv. č. H , 80731, 80038, 80730, 80022, 80802, 80819, 80793, 80798, 80799, 80809, 80027, 80725, 80724, 80597, 80561, 80542, 80555, 80514, 80053, 80067, 80055, 80512, 80054, 80766; 3 Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 4 Goldmünzen in Böhmen / Zlaté mince v Čechách. Ein Zeichen für die zivilisatorische Reife der Latène-Zeit war die Einführung geprägter Münzen. Die frühesten Prägungen sind seit der 1. Hälfte des 3. Jh. v. Chr. bekannt. Die Entstehung des Bimetall-Geldsystems (Gold und Silber) fiel etwa in die Mitte des 3. Jhs. v. Chr. In böhmischen Oppida sind Münzen in hoher Zahl von etwa 130 bis 40/20 v. Chr. geprägt worden. Das damalige Münzsystem bestand aus Gold-Nominalien (Stater, 1/3 Stater und 1/8 Stater) und kleinen silbernen Obolen, die dem kleinen Alltagshandel dienten. Während das Gold offenbar böhmischer, d. h. örtlicher Herkunft war, musste das Silber importiert werden. Die größte Konzentration von Münzfunden stammt aus dem Oppidum Stradonice, in dem sich mutmaßlich auch die wichtigste böhmische Münzstätte der Oppidazeit befand. Die 2481 Münzen und weitere Exemplare aus den drei Depots von Stradonice sind in jüngster Zeit komplett publiziert worden. Die in der Ausstellung präsentierten Münzen stammen aus dem Oppidum Stradonice als typische Beispiele des keltischen Münzwesens es handelt sich um sog. Regenbogenschüsselchen oder Muschelstatere und deren Teilwerte. / Velmi výrazným projevem civilizační vyspělosti doby laténské bylo zavedení ražených mincí. Prvé ražby se objevily již v průběhu 1. poloviny 3. století před Kristem, vznik bimetalického (zlato a stříbro) monetárního systému spadá do doby okolo poloviny 3. století před Kristem. Velice intenzivně byly mince raženy na českých oppidech období asi 130 až 40/20 před Kristem. Mincovní systém tehdy tvořily zlaté nominály (statéry, 1/3 statérů a 1/8 statérů) a drobné stříbrné oboly, které složily k drobnému každodennímu obchodu. Zatímco zlato bylo zřejmě lokálního českého původu, stříbro muselo být importováno. Největší koncentrace mincovních nálezů pochází z oppida Stradonice, kde se zřejmě nacházela také hlavní česká mincovna oppidálního období. Stradonická kolekce čítající 2481 ztrátových mincí a další exempláře ze třech zde objevených pokladů byla v nedávné době Sasko Čechy 7000 Katalog / 5 Norisch-Pannonische Gürtelhaken / Noricko-panonské opaskové přezky. 1. Jh. n. Chr. / 1. stol. př. n. l. 1 Praha-Bubeneč; 2 6 Dobřichov-Pičhora, okr. Kolín; 7 Liebersee, Lkr. Nordsachsen. 1 Länge / délka: 30 cm. 2 6 Länge / délka: 3,4-10 cm. 7 Länge / délka: 20 cm. 1 Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. A1212, A 1216/007a-c, A 1215; 2-6 Praha, Národní muzeum, inv. č. H , H , H , H , H ; 7 Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Das Fundensemble aus der älteren römischen Kaiserzeit aus den wichtigen Gräberfeldern in Dobřichov-Pičhora (Bez. Kolín) sowie Třebušice (Bez. Kladno) enthält bedeutende Schmuckstücke der späteren Stufe B1 in Böhmen: eine Fibel mit Öse, die in sich die Latène-Tradition (teilweise übernommen von der sog. germanischen Kultur) mit der Konstruktionskonzeption der römischen Werkstätten vereint. Ferner verweisen die Gürtelbeschläge auf einen starken zeitgenössischen Einfluss von Importen aus Noricum und Pannonien. / Soubor předmětů starší doby římské z významných pohřebišť v Dobřichově-Pičhoře (okr. Kolín) a Třebusic (okr. Kladno) představuje vůdčí šperk pozdního stupně B1 v Čechách, tzv. spony s očky, které v sobě spojují germánským obyvatelstvem převzatou laténskou tradici s konstrukčním pojetím římských dílen. Dále na příkladech součástí opaskompletně publikována. Mince prezentované na této výstavě pocházejí právě z oppida Stradonice a reprezentují typické ukázky keltského mincovnictví jde o tzv. mušlové statéry a jejich díly tzv. mušlové řady. (Jiří Militký). Lit.: Castelin 1965 u. 1978; Dembski 1998, Militký 2013, 2015 a u. B; Nemeškalová-Jiroudková 1975 u. 1998, Paulsen 1933, Ziegaus 1994 u Stater / statér, 2 1/3 Stater / statéru, 3 1/8 Stater / statéru 1. Jh. v. Chr. / 1. stol. př. n. l. Stradonice u Berouna. 1 Dm / průměr: 1,4 1,5 cm, 2 Dm / Průměr: 9,9 12,5 cm, 3 Dm / Průměr: 7,2 8,2 cm. 1-3 Praha, Národní muzeum, inv. č. H , H , H , H , H , H , H , H , H , H / 4 Regenbogenschüsselchen / tzv. mušlové statéry. 1. Jh. v. Chr. / 1. stol. př. n. l. Kitzen, Lkr. Leipzig. Dm / průměr: 1,7 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 6 Böhmisch tiefgerautes Gefäß / Česká na kruhu točená nádoba Jh. v. Chr. / stol. př. n. l. Liebersee, Lkr. Nordsachsen. Höhe / výška: 29 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 7 Drehscheibenkeramik aus einem Grab / Keramika zhotovená na kruhu z jednoho hrobu Jh. v. Chr. / stol. př. n. l. Liebersee, Lkr. Nordsachsen. Höhe / výška: 31 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 8 Gürtelhaken im Latènestil (Kopie) / Pasová zápona ve stylu doby laténské (kopie) Jh. v. Chr. / stol. př. n. l. Länge / délka: 8 cm. Leipzig-Connewitz. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 9 Bodenbacher Nadeln / Podmokelská jehlice Jh. v. Chr. / stol. př. n. l. Pirna, Lkr. Sächsische Schweiz- Osterzgebirge. Länge / délka: cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , / 4 Augenfibeln / Spona s očky. 1. Jh. n. Chr. / 1. stol. př. n. l. 1 Praha-Bubeneč; 2 Třebusice; 3 Tvršice, okr. Louny; 4 Dobřichov-Pičhora; 5 9 Liebersee, Lkr. Nordsachsen; 10 Serbitz, Lkr. Nordsachsen; 11 unbekannt / neznámé. 1 Länge / délka: 3,2 cm. 2 6 Länge / délka: 3 8 cm Länge / délka: 6,5 cm. 1 Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. A 3130; 2 6 Praha, Národní muzeum, inv. č. H , H , H ; 5 10 Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , , , Sachsen Böhmen 7000 Katalog ku poukazuje na silný dobový příliv importu z Norika a Panonie. (Kateřina Lorencová). 037 Trinkgeschirr aus sog. Fürstengräbern mit Eimern, Schüssel, Pfanne, Schöpfkelle, Sieb / Picí nádobí z tzv. knížecích hrobů vědro, mísa, pánec, naběračka, cedník. 1. Jh. n. Chr. / 1. stol. n. l. Der Reichtum der sog. Fürstengräber vom Lübsower Typ wird von Gegenständen aus Řepov (Bez. Mladá Boleslav) und Zliv präsentiert. Die Gefäße aus Řepov sind mit einem Dekor in Form eines Mänadenhaupts mit dreiteiliger Haartracht bekränzt, mit Band und Blüten verziert. Das Gefäß weist auf der korrodierten Oberfläche seltene Seidenüberreste auf, die von der Reichweite der Handelsbeziehungen zwischen Mitteleuropa und Fernost zeugen. Zusammen mit Sieb und Schöpfkelle bilden diese Gegenstände eine Trinkgarnitur. / Bohatství tzv. knížecích hrobů lübsovského typu představují předmětyz Řepova (okr. Mladá Boleslav) a Zlivi. Na stěně patery z řepovského souboru je velice dobře zachovaná výzdoba v podobě hlavy Mainady v trojdílném účesu, ověnčené stužkou a květy. Vědro nese cenné zbytky hedvábív korozi na povrchu, svědčícího o dosahu obchodních vazeb mezi střední Evropou a Dálným Východem. Společně s cedníkem a naběračkou tvořily tyto předměty picí servis. (Kateřina Lorencová). 1. Jh. n. Chr. / 1. stol. n. l. 1 Zliv, okr. České Budějovice, 2 Řepov, okr. Mladá Boleslav. Höhe Eimer / výška vědra: 22 und 24 cm. Dm Schüssel / průměr mísy: 25 cm. Länge Pfanne / délka pánve: 40 cm. Länge Schöpfkelle / délka naběračky: 33 cm. Länge Sieb / délka cedníku: 33 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H , H , H , H , H A, H B / 6 Depotfund mit Schüssel, Eimer, 3 Kasserollen, Fragment eines Stiels für eine Kasserolle, Sieb, Schöpflöffel, Endbeschlag eines Trinkhorns / Hromadný nález s mísou, vědrem, 3 pánvemi, cedníkem, fragment držadla pánve, naběračkou a nákončím picího rohu. 1. Jh. n. Chr. / 1. stol. n. l. Schladitz, Kr. Delitzsch. Dm Schüssel / průměr mísy: 38 cm. Dm Eimer / průměr vědra: 26,7 cm.dm Kasserollen / průměr pánve: 13,7-15,4 cm. Länge Fragment Stiel / délka fragmentu držadla: 9 cm Länge Sieb / délka cedníku: 20 cm. Länge Schöpflöffel / délka naběračky: 26,5 cm. Länge Endbeschlag / délka nákončí: 6 cm. Naturkundemuseum Leipzig, Inv.-Nr. V ; V3301, V / 3 Bügel- und Kleinfibeln aus Gräbern / Spony s obloučkem a malé spony z hrobů. Die Silberfibeln mit Goldauflage aus Grab Nr. I von Záluží bei Čelákovice (Bez. Prag-Ost) bezeugt die Handfertigkeit der damaligen Schmuckmacher. Typologisch liefern diese grundlegenden Informationen über die gegenseitige Durchdringung von Kultureinflüssen in der Völkerwanderungszeit. Das Grab Nr. 2 vom Gräberfeld in Mochov (Bez. Prag-Ost) enthält eine kleine Armbrustfibel aus vergoldetem Silber, die man dem sog. Thüringer Typ zuordnen kann, der sowohl in Böhmen als auch Südwestdeutschland verbreitet war. Die Grabbeigaben verweisen auf eine Frau, laut anthropologischer Untersuchung des Skeletts dürfte es sich aber eher um einen Mann gehandelt haben. Dem vorhandenen Harzbröckchen wird rituelle Bedeutung beigemessen. Das Vorhandensein von Harz unter den Grabbeigaben ist ein Merkmal der Brandgräberfelder im elbischen Umkreis der jüngeren Römerzeit. / Stříbrné pozlacené Sasko Čechy 7000 Katalog spony z hrobu I. ze Záluží u Čelákovic (okr. Praha-východ) a Prahy- Bubenče svědčí o zručnosti dobových šperkařů. Svým vzhledem podávají rovněž zásadní informace o prolínání kulturních vlivů doby stěhování národů. Hrob č. 2 z pohřebiště v Mochově (okr. Praha-východ) obsahoval drobnou stříbrnou pozlacenou sponusamostřílové konstrukce, kterou lze zařadit do tzv. durynského typu, rozšířeného kromě Čech také v jihozápadním Německu. Svým složením výbava poukazuje na ženu, podle antropologického posudku kosterních pozůstatků se jednalo spíše o muže. Zlomku pryskyřicebývá přikládán rituální význam. Její přítomnost ve výbavě je znakem žárových poh-řebišť polabského okruhu mladší doby římské. (Kateřina Lorencová) n. Chr. / n. l. 1 4 Liebersee, Lkr. Nordsachsen; 5 Dresden-Nickern; 6 Wiedemar, Lkr. Nordsachsen; 7 9 Záluží u Čelákovice, okr. Pragvýchod; 10 Prag-Podbaba; 11 Mochov, Okr. Kolín. Länge / délka: 4,5 10 cm. 1-6 Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr , , , , , ; 7-11 Praha, Národní muzeum, inv. č. H , 43816, 43913, 51164, Depot mit Armringen, Fibeln, Glasperle / Hromadný nález s náramky, sponami a skleněnými perlami Jh. / stol. Hřensko, Okr. Děčín. Dm Armringe / průměr náramků: 6,7 7,7 cm. Länge Fibeln / délka spony: 6 6,5 cm. Oblastní muzeum v Děčíně, inv. č. A / 2 Fibeln vom Typ Niemberg (1 9) und Wiesbaden (10 11) / Spony typu Niemberg (1 9) a Wiesbaden (10 11) v. Chr. / př. n. l. Länge / délka: 4,4 7,5 cm. 1 9 Liebersee, Lkr. Nordsachsen; Zwockau, Lkr. Nordsachsen. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , , , , Knochenkamm (1 2) und Geweihkamm (3) / Kostěný hřeben (1 2) a hřeben zdobený vyřezáváním (3) Jh. / stol. Länge / délka: 5,5 13 cm. 1 Zwockau, Lkr. Nordsachsen; 2 Mochov, Okr. Kolín; 3 unbekannt. 1 Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr ; 2 Praha, Národní muzeum, inv. č. H ; 3 Muzeum hl. m. Prahy, inv. č. A B / 1 Kopfreliquiar der Hl. Ludmilla / Herma sv. Ludmily. um / kolem Prag / Praha. Höhe / výška: 35,2 cm. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, inv. č. K / 1 3 Keramik vom sog. Prager Typ / Keramická nádoba, kultura s keramikou pražského typu (in Auswahl / výběr) Jh. / stol. 1 Liebersee, Lkr. Nordsachsen; 2 3 Zwethau, Lkr. Nordsachsen, 4 8 Roztoky u Prahy, Praha-Libeň. Höhe / výška: 20,4 33,3 cm. 1 Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , ; Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr ; 2 Praha, Archeologický ústav Akademie věd České republiky, inv. č. 5701, 6056, 7093, 9915, 10334;

256 Sachsen Böhmen 7000 Katalog Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. A 961, A 585; 11 Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. A Schläfenringe / Záušnice Jh. / stol. 1 Roztoky-Žalov, okr. Praha-západ. Kleines silbernes Ohrgehänge mit zerfranster S-förmiger Schleife vom Gräberfeld in Roztoky- Žalov, das sich in der Agglomeration der frühmittelalterlichen Burganlage Levý Hradec befand. Von der 2. Hälfte des 10. Jh. bis Anfang des 13. Jh. waren solche Ohrgehänge der häufigste Frauenschmuck. Zweite Hälfte 10. Jh. 11. Jh. / Drobná stříbrná záušnice s roztepanou esovitou kličkou pocházející z pohřebiště v Roztokách-Žalově, které se nacházelo v aglomeraci raně středověkého hradiště Levý Hradec. Od 2. poloviny 10. století do počátku 13. století byly záušnice v Čechách nejčastějším typem ženského šperku. 2. polovina 10. století až 11. stol. (Jiří Košta). 1 Praha, Národní muzeum, inv. č. H Praha-Šárka; 4 Zabrušany, okr. Teplice; 5 Velvěty, okr. Teplice; 6 8 Klecany, okr. Praha. Dm / průměr: 1,3 3,2 cm. 2 5 Regionální muzeum v Teplicích, inv. č /73, AT 138, A 140, AT 9 410; 6 8 Praha, Archeologický ústav Akademie věd České republiky, inv. č Schläfenringe / Záušnice Jh. / stol. Dobranitz, Lkr. Bautzen; Altlommatzsch, Lkr. Meißen; Großstorkwitz, Stadt Pegau; Badrina, Lkr. Nordsachsen; Dresden-Altstadt; Bosewitz, Stadt Dohna, Lkr. Sächsische Schweitz-Osterzgebirge; Kötschenbroda, Stadt Radebeul, Lkr. Meißen. Dm / průměr: 1 2,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv , , , , , , , , Brunnen mit Keramik vom Prager Typ und einer Schöpfkelle aus Holz / Fontána s keramikou pražského typu a pánve z dřeva. Frühmittelalter. Eythra, Lkr. Leipzig. Länge Hölzer / délka dříví: cm. Höhe Topf/ výška hrnec: 25,5 cm. Höhe x Breite Schöpfkelle / výška x šířka naběračka: 16,5 cm x 12 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv , , Böhmen, Boleslaus I. ( ), Münzstätte Prag, Denar / Čechy, Boleslav I. ( ), mincovna Praha, denár. Denare vom Kreuz- bzw. Kapellentyp sind die ersten nach zeitgenössischen bayerisch-schwäbischen Vorlagen geprägten böhmischen Münzen. Der ausgestellte Denar stellt den sog. jüngeren bayerisch-schwäbischen Typ vor. Die Umschrift trägt auf dem Avers Namen und Titel des Fürsten +BOLESLAV DUX, auf dem Revers den Namen der Münzstätte +PRAGA CIV [ITAS]. Die Prägung böhmischer Münzen begann im Zeitabschnitt vor dem Jahr 965, in dem ein Bericht vom Gesandten des Kalifen al-hakam II. in Cordoba namens Ibrahim Ibn Jakub über die Preisrelationen auf dem Prager Markt vorliegt. Dieser Gesandte ist quer durch Europa gereist und hat außer Prag weitere bedeutende Zentren besucht, z.b. Magdeburg, den Kaisersitz Otto I. / Sasko Čechy 7000 Katalog Denáry typu kříž / kaplice jsou prvními českými mincemi vyraženými podle soudobých bavorskošvábských vzorů. Vystavený denár představuje tzv. mladší bavorsko-švábský typ. Opis na líci nese jméno a titul knížete +BOLESLAV DVX, na rubu jméno mincovny +PRAGA CIV[ITAS]. Ražba českých mincí započala v období před rokem 965, kdy nám o cenových relacích na pražském tržišti zanechává zprávu vyslanec kordobského chalífy al-hakama II. Ibrahim ibn Jakúb cestující napříč Evropou a navštěvující významná centra vedle Prahy např. i císaře Otu I. v Magdeburku. (Luboš Polanský). Lit.: Cach 1970, s. 19, č. 34. Silber / stříbro: 1,1946 g. Dm / průměr: 2,1 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Böhmen, Břetislav I. ( ), Denar / Čechy, Břetislav I. ( ), denár. Zu Beginn des 11. Jahrhunderts erfuhr die ikonografische und epigrafische Gestalt der von den böhmischen Fürsten herausgegebenen Denare eine Wandlung. Aus der Reversumschrift verschwinden allmählich die Namen der Münzstätten, die von Texten und Abkürzungen von Verweisen auf Jesus Christus und den Hl. Wenzel ersetzt werden. Den Namen des Landespatrons findet man danach auf den meisten böhmischen Denaren des 11. und 12. Jahrhunderts. Auf dem ausgestellten Denar sieht man auf dem Avers eine Darstellung des Herrschers, hier Břetislavs I. in der Umschrift +BRACISLAV mit dem Panier und auf dem Revers den hl. Wenzel mit dem Kreuz und die Umschrift: SVVENCEZLAVS. / Na počátku 11. století se ikonografická a epigrafická podoba denárů českých knížat proměňuje. Z rubní strany opisů postupně mizí jména mincoven, která jsou nahrazována texty a zkratkami odkazujícími na Ježíše Krista a sv. Václava. Jméno zemského patrona poté nacházíme na většině českých denárů 11. a 12. století. Na vystaveném denáru vidíme na líci vyobrazení panovníka, zde Břetislava I. v opise +BRA- CISLAV, s praporcem a na rubu sv. Václava s křížem, opis: SCSV- VENCEZLAVS. (Luboš Polanský). Lit: Cach 1970, S. 44, Nr Silber / stříbro: 1,1914 g. Dm / průměr: 2 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Böhmen, Vratislav/Wratislaus I. (II.) ( ), Denar aus den Jahren der Königsherrschaft ) / Čechy, Vratislav I. (II.) ( ), denár z let královské vlády Auf dem Denaren des ersten Königs über Böhmen Vratislavs / Wratislaus I. (II.) erscheint erstmalig die Darstellung eines Herrschers mit der Königskrone. Das realistisch abgebildete Antlitz des Herrschers auf dem Avers dieser Münze entspricht den anthropologischen Befunden. Er hat den Königstitel für seine Bündnistreue zu Kaiser Heinrich IV. erlangt, von dem er bereits zuvor den Markgrafentitel über die sächsische Ostmark (nur kurz, bis 1081) erhalten hatte. Die eine Lanze mit dem Panier haltende, aus einem Kirchlein hervorragende Hand, im vorliegenden Fall auf dem Revers der Münze, wird in der Regel mit der Erbeutung der sog. Lanze des Hl. Mauritius in der Schlacht bei Flarchheim in Verbindung gebracht, die er dem Herzog und Gegenkönig Rudolf von Schwaben entrissen hat. / Na denárech prvního českého krále Vratislava I. (II.) se poprvé objevuje vyobrazení panovníka s královskou korunou. Realistické vyobrazení panovníkova obličeje na líci této mince odpovídá antropologickým zjištěním. Královský titul získal za věrné spojenectví s císařem Jindřichem IV., od něhož již předtím získal, např. titul markraběte saské východní marky (krátce, do 1081). Ruka držící kopí, v našem případě na rubu mince s praporcem a vystupující z kostelíka, bývá spojována s ukořistěním tzv. kopí sv. Mořice v bitvě u Flarchheimu na vévodovi a vzdorokráli Rudolfovi Švábském. (Luboš Polanský). Lit.: Cach 1972, S. 21, Mr Silber / stříbro: 0,5946 g. Dm / průměr: 1,6 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Sachsen Böhmen 7000 Katalog / 6 20 Silbermünzen aus einem Hacksilberfund mit 1519 Teilen, davon 1352 Münzen. Die Auswahl zeigt Münzen sächsischer (Altsiedelland) und böhmischer Prägung. / 20 stříbrných mincí z nálezu zlomkového stříbra obsahující 1519 částí, z toho 1352 mincí. Výběr ukazuje mince saské (Altsiedelland) a české ražby Cortnitz, Lkr. Bautzen. Dm / Průměr: cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr. CCT-01/1-1336, CCT-02/ 1-113, CCT-03/1-49, CCT-04/ Initiale D mit Darstellung des Hl. Wenzel von Böhmen / Iniciála D se zobrazením sv. Václava. Codex Vyssegradensis. Die Krönung des Hl. Wenzel (Kopie) / Codex Vyssegradensis / Kodex vyšehradský. Korunovace sv. Václava (Kopie). Original von 1085 / Originál kolem roku Höhe x Breite / výška x šířka: 42 cm x 33 cm. Národní knihovna České republiky, inv. č. Ms. XIV A Cosmas von Prag, Bautzener Handschrift der Chronik der Böhmen (Kopie) / Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky. Die Cosmaschronik beschreibt die böhmische Geschichte seit den mythischen Anfängen bis Sie ist die bedeutendste Quelle für das tschechische Mittelalter. Es gibt mehrere Exemplare, aber ihre Umschrift der Bautzener Handschrift gehört zu den ältesten. Die Chronik kommt wahrscheinlich aus Böhmen und war in verschiedenen Bibliotheken vorhanden bis sie nach der Schlacht am Weißen Berg nach Bautzen gelangte. Zurück nach Böhmen gelangte sie 1953 als Geschenk von Wilhem Pieck, dem damaligen Staatspräsidenten der DDR. Die Abbildungen von der Burg mit den mythologischen Brüdern Čech und Lech stammen aus dem Ende des 14. Jahrhunderts. Dieses Thema stammt also nicht aus der Chronik. Es wurde nachträglich in das Buch eingebracht. / Kosmova kronika líčící dějiny Čechů od jejich mytických počátků až do roku 1125 představuje jeden z nejvýznamnějších literárních počinů českého středověku. Dochovala se ve vicero exemplářích, ale její opis v Budyšínském rukopise patří k těm nejstarším. Kodex je patrně českého původu a v minulosti prošel několika knihovnami, než se po bitvě na Bílé hoře dostal do Budyšína. Do Čech se navrátil roku 1953 darem Wilhelma Piecka, prezidenta NDR. Iluminace hradu s postavami Čecha a Lecha vznikla až koncem 14. století. Svým námětem z kroniky nevychází a do rukopisu byla vlepena dodatečně. (Zdeněk Mužík). Original/ originál Jh. / stol. Höhe x Breite / výška x šířka: 24 cm x 16,2 cm. Praha, Národní muzeum, ign. VIII F / 5 Chronik Thietmar von Merseburg / Chronicon Thietmari Merseburgensis (Faksimile). Original / originál Corvey 14. Jh. / stol. Stadtgeschichtliches Museum Leipzig, Inv.-Nr. C (Original: Königliche Bibliothek von Belgien, Brüssel). 055 Kugelknöpfe / Zdobené gombíky Jh. / stol. Roztoky u Prahy. Dm / průměr: 2,5 3,7 cm. Muzeum hlavního města Prahy; inv. č. A 20441, A Kugelknöpfe / Kulový gombík a dvojkónické perly Jh. / stol. Prager Burg, Grab 16 / Pražský hrad, hrob č. 16. Sasko Čechy 7000 Katalog Dm / průměr: 1,2 1,7 cm. Praha, Správa Pražského Hradu, inv. č. HS 14053, HS Originalgetreue Replik der Schmuckausstattung aus Grab 268 / Věrná replika souboru ozdob z hrobu 268. Ensemble aus granuliertem und filigran verziertem Silberschmuck aus Grab 268 im Gräberfeld auf der Akropolis der Burgstätte von Libice nad Cidlinou. Es gehört zu den wichtigsten Belegen für reich verzierten Frauenschmuck im 10. Jh. Angesichts des schlechten Erhaltungszustands der Originale wurde der ursprüngliche Zustand der Gegenstände in Repliken dokumentiert, die in den ursprünglichen Techniken angefertigt wurden. Die Auswahl enthält ein paar Kugelknöpfe mit Noppen, eine Kaptorga (Hängebehältnis), auf der Vorderseite mit einem Fünfgespann verziert, zwei von acht Ohrringen mit Kettenaufhängung und ein Paar Silberperlen. / Soubor stříbrných ozdob zdobených granulací a filigránem, pocházející z hrobu 268 na pohřebišti na akropoli hradiště v Libici nad Cidlinou, patří k nejvýznamnějším dokladům bohatě zdobeného ženského šperku 10. století. Vzhledem ke špatnému stavu zachování originálů je původní stav předmětů dokumentován pomocí replik zhotovených původními technologiemi. Výběr replik zahrnuje pár gombíků s pukličkami, závěsnou schránku (kaptorgu) zdobenou na lícové straně koňským pětispřežím, dvě z osmi náuš-nic s řetízkovými závěsky a dvojici stříbrných perel. (Jiří Košta). 10. Jh. / stol. Libice nad Cidlinou. Länge Ohrringe / Délka náušnic: 13 cm. Länge Kaptora / Délka kaptorgu: 4,7 cm. Dm kugelknöpfe / průměr gombíků s pukličkami: 3,5 cm. Dm Perlen / průměr perel: 2,7-3 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H1-K2616 (präsentiert die Originale / prezentuje origináli s inv. č. H , H , H , H und H Schmuckensemble aus Silber mit Ohrringen, Perle, Anhänger, Kettenanhänger mit zoomorphen Motiven / Soubor stříbrných ozdob obsahující náušnice, perlu, kruhové závěsky a karptorgu s vytepaným zoomorfním motivem Jh. / stol. Klecany, okr. Praha. Länge Ohrringe / délka náušnic: 1,8 2,2 cm. Länge Perle / délka perly: 1,6 cm. Dm Anhänger / průměr závěsků: 2,2 2,3 cm. Dm Kaptora zoomorphe Motive / Výškakaptorgy s vytepaným zoomorfním motivem: 3,9 cm. Praha, Archeologický ústav Akademie věd České republiky. 059 Ohrschmuck / Záušnice. 2. Hälfte 10. Jh. / 2. polovina 10. stol. Bischdorf, Lkr. Görlitz. Länge / délka: 10 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr Brustkreuz mit Christusdarstellung / Křížek s reliéfem ukřižování Krista Jh. / stol.

257 Sachsen Böhmen 7000 Katalog Mikulčice-Valy, okr. Hodonín. Höhe / výška: 4,1 cm. Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. i., inv. č / Kruzifixanhänger / Krucifix. Um 1000 / Kolem Gräberfeld an der Marienkirche, Prag / Pohřebiště u kostela Panny Marie, Praha. Höhe / výška: 4,9 cm. Praha, Správa Pražského Hradu, inv. č. HS Brustkreuz / Křížek s postavou Krista. Kleines Kreuz mit stilisierter Gestalt des gekreuzigten Christus aus Buntmetall-Legierung. Der als Anhänger dienende Gegenstand wurde als Oberflächenfund am Westrand der Burgstätten-Akropolis von Libice nad Cidlinou entdeckt. / Křížek se stylizovanou postavou ukřižovaného Krista zhotovený ze slitiny barevných kovů. Předmět, který sloužil jako přívěsek, byl nalezen při povrchovém sběru na západním okraji akropole hradiště v Libici nad Cidlinou. (Jiří Košta) Jh. / stol. Libice nad Cidlinou, okr. Nymburk. Höhe / výška: 2,7 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Brustkreuz / Pektorální kříž. 10. Jh. / stol. Mitteleuropa / Střední Evropa. Höhe / výška: 5,4 cm. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, inv. č. K Scheibenfibeln und Rechteckfibel mit Kreuzzeichen / Kruhová spona a pravoúhelníková spona s motivem kříže Jh. / stol. 1 3 Eisdorf, Lkr. Leipzig; 4 5 Großstorkwitz, Lkr. Leipzig; 6 Libice nad Cidlinou, okr. Nymburk; 7 Zauschwitz. Lkr. Leipzig (nicht abgebildet/ nezobrazeno). Dm / průměr: 1,3-2,3 cm. Höhe x Breite Rechteckfibel / výška x šířka pravoúhelníková spona: 2,4 cm x 2,0 cm. 1-5, 7 Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , , , , ; 6 Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i., inv. č. Tr 23/ / 6 Kollier mit Kreuzanhänger / Náhrdelník s křížkem. Kette aus annähernd vierhundert Glasperlen und einem Bernsteinkreuz mit sich sanft verbreiternden Armen, in die auf einer Seite mit fein geritzten Linien vier Andreaskreuze enigraviert wurden. Das Halsband wurde im reich ausgestatteten Kindergrab Nr. 159 im Gräberfeld auf der Akropolis der Burgstätte Levý Hradec gefunden. / Náhrdelník skládající se z přibližně čtyř set skleněných korálků a jantarového křížku s mírně se rozšiřujícími rameny, do nichž byla na jedné straně jemnými rytými liniemi vepsána čtveřice ondřejských křížů. Náhrdelník byl nalezen v bohatě vybaveném dětském hrobě 159 na pohřebišti na akropoli hradiště v Libici nad Cidlinou. (Jiří Košta). Zweite Hälfte 10. Jh. / Sasko Čechy 7000 Katalog 2. polovina 10. stol. Levý Hradec. Länge / délka: ca. 30 cm. Höhe des Kreuzes / Výška křížku: 3,35 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Fußgefäß (Pokal, Kelch) / Nádoba na nožce (pohár, kalich). 10. Jh. / stol. Göhlis, Lkr. Meißen. Höhe / výška: 10,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Figur des Hl. Wenzel / Socha svatého Václava Zittau, um / kolem Höhe / výška: 125 cm. Städtische Museen Zittau, Inv.-Nr / Sandsteingrabplatte mit erhabenem Kreuz / Pískovcová náhrobní deska s plastickým křížem. 12. Jh. / stol. Dresden-Briesnitz. Länge / délka: 166 cm. Landesamt für Archäologie. Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Grabtuch der Hl. Ludmilla / Pohřební roucho sv. Ludmily. 2. Hälfte 10. Jh. / 2. polovina 10. stol. Prager Burg / Pražský hrad. Länge / délka: 230 cm. Praha, Správa Pražského hradu, inv. č. HS C / 2 Pontifikalring mit Onyx / Pontifikální prsten s onyxem. Um 1293 / kolem Böhmen oder Sachsen / Čechy nebo Sasko. Höhe x Breite / výška x šířka: 4 cm x 3,5 cm. Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienstern / 3 Stifterkelch / Cestovní kalich um / kolem Böhmen oder Sachsen / Čechy nebo Sasko Höhe x Breite / výška x šířka: 9,5 cm. Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienstern, Inv.-Nr / 1 Bischofssiegel Bernhards von Kamenz (3D-Druck) / Biskupská pečeť Bernarda z Kamence (3D tisk). Original / originál: Höhe x Breite Original / výška x šířka originál: 7 cm x 5 cm. Original / Originál: Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienstern, Inv.-Nr / 7 Böhmischer Brakteat Wenzels I. ( ) / Český brakteát Václava I. ( ). Lichtenau, Lkr. Mittelsachsen. Silber / stříbro: 0,92 g. Dm / průměr: 4,4 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AFB Dohnaischer Brakteat Burggraf Heinrichs II. (ca ) oder Ottos I. (ca ) / Brakteát purkrabího Jindřicha II. z Donína (asi ) nebo Otty I (asi ). Silber / stříbro: 0,92 g. Dm / průměr: 4,1 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AFB1852. Sachsen Böhmen 7000 Katalog 075 Dohnaischer Brakteat Burggraf Heinrichs III. (ca ) oder Ottos II. (ca ) / Brakteát purkrabího Jindřicha III. z Donína (kolem ) nebo Oty I. (asi ). Silber / stříbro: 0,62g. Dm / průměr: 3,9 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AFB1854_ / 5 Meißnischer Brakteat Heinrichs des Erlauchten (1221/ ) / Míšeňský brakteát Jindřicha III. Jasného (1221/ ). Silber / stříbro: 0,92 g. Dm / průměr: 4,6 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AFB / 1 2 Schatz von Zlončice / Poklad ze Zlončic. Der Schatz wurde am während des Baus einer Scheune beim Bauernhof von A. Mašanský in Zlončice, Bez. Mělník in Böhmen gefunden. Von den annähernd 1500 großen böhmischen und meißnischen Brakteaten ist nur ein Bruchteil von einigen Dutzend Münzen in Museumssammlungen gelangt. Der Schatz ist ein Indiz für die Existenz der sog. böhmisch-meißnischen Münzunion der Jahre 1225 bis 1260 und der gegenseitigen Handelsbeziehungen. Der Fundort liegt unweit des Moldauflusses, der ein wichtiger Handelsweg war und Böhmen von Prag aus über das Moldau- und Elbetal mit dem Meißener Land verband. / Poklad byl nalezen při stavbě stodoly u statku A. Mašanského ve Zlončicích v okrese Mělník v Čechách dne Z přibližně 1500 velkých českých a míšeňských brakteátů se do sbírek muzeí dostala jen nepatrná část v podobě několika desítek mincí. Poklad je významným dokladem existence tzv. českomíšeňské mincovní unie v letech 1225 až 1260 a vzájemných obchodních vztahů. Místo nálezu pokladu leží v blízkosti řeky Vltavy představující důležitou obchodní spojnici propojující z Prahy Povltavím a Polabím Čechy s Míšeňskem. Böhmische und meißnische große Brakteaten Wenzels I. ( ) und Heinrichs III. des Erlauchten (1221/ ) Übersicht einiger Typen sowie das Gefäß / České a míšeňské velké brakteáty Václava I. ( ) a Jindřicha III. Jasného (1221/ ) přehled části typů a nádobka. Zlončice, okr. Mělník. Silber und Keramik / stříbro a keramika: 1,031 g, 0,880 g, 0,982 g, 0,945 g, 0868 g, 0,970 g, 0,893 g, 0,850 g, 0,963 g, 1,040 g, 0,920 g, 0,960 g, 1,686 kg. Höhe Gefäß / výška nádoby: 21,7 cm. max. Dm Gefäß / max. průměr nádoby: 18,8 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H , H , H , H , H , H , H , H , H , H , H , H , H5-K Werkzeug und Gerät / Nářadí a nástroje. 1 Zange, 2 Amboss, 3 Axt, 4 Säge, 6 Hammer / 1 kleště, 2 kovadlina, 3 sekera, 4 5 pila, 6 kladivo Jh. / stol. Wüstung Spindelbach, okr. Chomutov. Längen Zange / délka kleští: 21,3 cm. Länge Anmboss / délka kovadlinky: 8,4 cm. Länge Axt / délka sekyry: 15,9 cm. Länge Sägen / délka pila; 7 9,8 cm. Länge Hammer / délka kladívka: 7,2 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most Keulenglas mit gekerbter Fadenauflage / Vysoký pohár s vroubkovanou spirálou Jh. / stol. Dresden / Drážďany. Höhe / výška: 39 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Sasko Čechy 7000 Katalog 080 Hochbecher mit Warzen / Vysoké číše s nálepy Jh. / stol. Ústí nad Labem. Höhe / výška: 30 38,5 cm. Muzeum města Ústí nad Labem, inv. č. AS 9932, AS 9933, AS Stangenglas sog. Böhmischer Typ, Variante in Form einer Flöte. Dekoriert mit vielen kleinen Nuppen, Glas ursprünglich klar, fein grünlich, mit einer weißen Schicht. / Vysoká číše tzv. Českého typu, varianta píšťalová. Štíhlý flétnovitý korpus. Dekor s hustými drobnými nálepy v pravidelných řadách. Sklo původně čiré, lehce nazelenalé, potaeno souvislou opakní bílou vrstvičkou. (Eva Černá). 14. Jh. / stol. Most. Höhe / výška: 32,5 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most,, přír. č. 30/ Böhmisches Keulenglas. Dekoriert mit vielen kleinen Nuppen und Fäden, Glas klar, fein gelblich, örtlich weiß korrodiert. / Vysoká číše tzv. Českého typu, varianta kyjovitá. Stěny zdobeny drobnými stáčenými nálepy natavenými v šikmých řadách. Hrdlo odděleno jedním hladkým vláknem a noha spirálovitě obtáčeným vláknem z téhož skla. Plochá terčovitá patka. Sklo čiré, jemně nažloutlé, povrch místy pokryt skvrnami opakní bílé koroze. (Eva Černá). 14. Jh. / stol. Most. Höhe / výška: 41 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most,, přír. č. 20/ , -1993, Böhmisches Keulenglas. Dekoriert mit vielen kleinen Nuppen, braunes Glas. / Vysoká číše tzv. Českého typu, varianta kyjovitá. Tělo zdobeno hustými srpečkovitými nálepy. Sklo druhotně opakní, zlatavě hnědé. (Eva Černá). 14. Jh. / stol. Most. Höhe / výška: 43,5 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most,, přír. č. 20/ a / 2 Kugeliger Becher mit Perlnuppen. Glas stark korrodiert, braunschwarz. / Kulovitá číše s nálepy. Dochována ve zlomcích. Sklo silně zkorodováno, dru-hotně opakní hnědočerné. (Eva Černá). Mittelalter / středověk. Most. Höhe / výška: 18 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most,, přír. č. 25/ / 3 Flasche mit innerem Stauchungsring. Zylinderförmiger Körper ohne Boden. Glas klar, etwas

258 Sachsen Böhmen 7000 Katalog gelblich. / Láhev s vnitřním prstencem. Torzovitě dochovaný válcovitý korpus (bez dna), na který nasedá široká svrchní část zužující se do kónického hrdla s vývalkem. Sklo čiré, lehce nažloutlé. Povrch kryt jemně iridující korozní vrstvičkou. (Eva Černá). Mittelalter / středověk. Most. Höhe / výška: 20,8 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most,, přír. č. 26/ Niedrige Rippenflasche mit bauchigem Körper. Schmaler Hals mit Glasfaden verziert. Glasmasse stark korrodiert. / Nízká láhev s baňatým tělem. Úzké hrdlo je zdobeno spirálovitě vinutým vláknem. Obvod mírně vypíchnutého dna lemován nepravidelně štípaným tenkým vláknem. Sklo silně zkorodováno, žlutobílá opakní vrstvička po celém povrchu. (Eva Černá). Mittelalter / středověk. Most. Höhe / výška: 15,6 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most,, přír. č. 22/ Optisch geblasene fassförmige Kanne. Konischer Hals mit Schnabelausguss. Henkel abgebrochen. Glas klar, fast ohne Farbe, mit leichtem graugrünem Ton. / Soudkovité tělo zdobeno slabě patrnými reliéfními žebry. Hrdlo úzké kónicky rozevřené s hubičkou. Ouško dochováno jen zčásti. Dno úzké, mírně vypíchnuté. Sklo čiré, téměř bezbarvé, se slabým šedozeleným nádechem. Povrch potažen stříbřitou vrstvičkou koroze. (Eva Černá). Mittelalter / středověk. Most. Höhe / výška: 6,6 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most,, přír. č. 20/ a / 8 Maria aus Gersdorf bei Döbeln / Marie z Gersdorfu u Döbeln. Um 1430 / kolem Höhe / výška: 60,5 cm. Skulpturensammlung, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. ZV 2701a. 089 Auferstandener Christus aus Kamenz / Zmrtvýchvstalý Kristus z Kamence. Um 1400 / kolem Höhe / výška: 94 cm. Skulpturensammlung, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. SAV Hl. Katharina aus Horažďovice / Sv. Kateřina z Horažďovic. Um 1420 / kolem Höhe / výška: 134 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. P Heiligenfigur / Figura světce. 15. Jh. / stol. Höhe / výška: 48 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. P 594. Sasko Čechy 7000 Katalog 092 Heiligenfigur / Figura světce. 15. Jh. / stol. Höhe / výška: 48 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. P Gnadenstuhl (Hl. Dreifaltigkeit), Initiale G / Stolice milosti (sv. Trojice), iniciála G. Meister des Hasenburg-Missales (Buchmaler), Vesperale et Matutinale, Sommerteil / Mistr Házmburského misálu. Um 1420 / kolem Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 48 cm x 115 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und Weimatgeschichtlicher Altbestand, Inv.-Nr. Mscr. A VI. 094 Thronender Gottvater mit Segensgestus / Trůnící Bůh Otec s žehnajícím gestem. Meister der Paulusbriefe / Meister des Raudnitzer Psalters (Buchmaler) Missale Pragense / Mistr dopisů sv. Pavla / Mistr Roudnického žaltáře. Um 1415 / kolem Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 36 cm x 85 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und Heimatgeschichtlicher Altbestand, Inv.-Nr. Mscr. A VII. 095 Verkündigung der Geburt Christi, Initiale G / Zvěstování Kristova narození, iniciála G. Meister des Hasenburg-Missales (Buchmaler), Vesperale et Matutinale, Weiterteil / Mistr Házmburského misálu (knižní malíř), Vesperale et Matutinale, misál pražského arcibiskupa Zbyňka z Házmburka. Um 1420 / kolem Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 48 cm x 115 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und Heimatgeschichtlicher Altbestand, Inv.-Nr. Mscr. A I / 1 Kupferstich der Grabplatte des Markgrafen Wilhelm I. des Einäugigen / Mědiryt náhrobní desky makrkraběte Viléma I. Míšeňského. Samuel Reyher, Monumenta Landgraviorum Thuringiae et Marchionum Misniae Gotha. Höhe x Breite / výška x šířka: 31 cm x 39 cm. TU Bergakademie Freiberg, Universitätsbibliothek, Inv.-Nr. XI / 2 Urkunde der Stadt Chemnitz für Wenzel II. (Kopie) / Listina města Chemnitz pro Václava II. (kopie). Original vom 30. August 1298 / originál z 30. srpna Höhe x Breite / výška x šířka: 25 cm x 13,5 cm. Praha, Národní archiv, Archiv České koruny, sign. 46. Sachsen Böhmen 7000 Katalog 098 Stadtrechtsurkunde Karls IV. für die Stadt Leitmeritz / Listina městských práv Karla IV. pro město Litoměřice. 25. August 1348 / 25. srpna Höhe x Breite / výška x šířka: 39 cm x 53 cm. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, sign. L-I Magdeburgisches Rechtsbuch in tschechischer Sprache / Kniha magdeburského městského práva v českém jazyce. Spätes 15. Jh. / konec 15. stol. Höhe x Breite / výška x šířka: 31,5 cm x 45 cm. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, sign. IV A 1, sign. IV A 2, sign. IV A Dresdner Bilderhandschrift des Sachsenspiegels (Kopie) / Drážďanský ilustrovaný rukopis Saského zrcadla (kopie). Original aus dem Raum Meißen / originál z oblasti Míšně Höhe x Breite / výška x šířka: 34,5 cm x 47 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Signatur: Mscr.Dresd.M.32, Referenzlit / 7 Abfallprodukt der Würfelherstellung mit Würfel / Odpadní pro- dukt z výroby hracích kostek s kostkou Jh. / stol. Zittau, Lkr. Görlitz. Länge Knochenstab / Délka kostěnné tyče: 3,2 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , Abfallprodukt der Würfelherstellung mit Würfel / Odpadní produkt z výroby hracích kostek s kostkou Jh. / stol. Zwickau, Lkr. Görlitz. Länge / délka: 4 11 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , , , , , , , , , , Würfel, Endprodukte / Hrací kostka, konečný výrobek Jh. / stol. Zittau, Lkr. Görlitz. Höhe / výška: 3 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv. Nr , , , , , , , , , bis , , bis , bis Kleinplastik eines Jesuskinds (?) / Figurka nemluvněte, Jezulátko (?). Das Keramikfigürchen eines Säuglings mit lockigem Haar und auf der Brust gekreuzten Händen lässt zwar die üblichen Jesus- Attribute vermissen, doch seine Deutung als kleine Devotionalie in Gestalt eines Jesuskinds ist angesichts analoger Funde, die Sasko Čechy 7000 Katalog gleichfalls aus den böhmischen Ländern bekannt sind, recht glaubwürdig. / Keramická figurka nemluvněte se zkadeřenými vlasy a rukama složenýma na hrudi sice postrádá Ježíšovy obvyklé atributy, ale její výklad jako drobné devocionálie v podobě Jezulátka je s ohledem na analogické nálezy, známé rovněž z teritoria českých zemí, pravděpodobný. (Vladimír Brych) Jh. / stol. Prosmyky, okr. Litoměřice. Höhe / výška: 6,8 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Figürchen der Hl. Barbara / Figurka sv. Barbory. 14. Jh. / stol. Most. Höhe / výška: 9,5 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most. 106 Figürchen der Hl. Barbara (?) / Figurka sv. Barbory (?) Jh. / stol. Most. Höhe / výška: 10 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Madonna mit Kind in den Armen / Figurka madony s dítětem Ústí nad Labem. 2. Hälfte frühes 16. Jh. / 2. polovina 15. a počátek 16. stol. Höhe / výška: 6,6 cm. Muzeum města Ústí nad Labem. 108 Kleinplastik, Kopf Madonna mit Kind und Krone / Figurka madony s dítětem. 15. Jh. / stol. Zwickau. Höhe / výška: 3,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Madonna mit langem Gewand und Kind / Plastika madony v dlouhém rouchu s dítětem. 15. Jh. / stol. Zwickau. Höhe / výška: 8,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Madonna mit Kind im langen Gewand mit Krone und Kind / Plastika madony v dlouhém rouchu s korunou a dítětem Jh. / stol.

259 Sachsen Böhmen 7000 Katalog Zwickau. Höhe / výška: 9 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr / 4 Kleinplastik, Reiter mit Pferd und Schild / Plastika rytíře, bojovníka na koni. 13. Jh. / stol. Most. Höhe / výška: 7,5 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most, inv. č Kleinplastik, Reiter mit Pferd / Plastika jezdce na koni Jh. / stol. Zwickau. Höhe / výška: 7 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Reiter mit Pferd und Schild / Plastika rytíře, bojovníka na koni Jh. / stol. Zwickau. Höhe / výška: 8 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastiken, Reiter mit Pferd / Plastiky jezdců na koních Jh. / stol. Dresden Altstadt (links / vlevo), Zwickau (zentral und rechts / uprostřed a vpravo). Höhe / výška: 8-12 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , Kleinplastik, Madonna mit Kind im langem Gewand / Plastika madony v dlouhém rouchu s dítětem Jh. / stol. Zittau, Lkr. Görlitz. Höhe / výška: 8,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Madonna in langem Gewand mit Kind / Plastika madony v dlouhém rouchu s dítětem Jh. / stol. Zwickau. Höhe / výška: 9 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Reiter mit Pferd / Plastika jezdce na koni. Sasko Čechy 7000 Katalog Jh. / stol. Dresden Altstadt. Höhe / výška: 5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Reiter mit Pferd / Plastika jezdce na koni Jh. / stol. Dresden Altstadt. Höhe / Výška: 5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Reiter mit Pferd / Plastika jezdce na koni Jh. / stol. Leipzig. Höhe / výška: 7,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kleinplastik, Reiter mit Pferd / Plastika jezdce na koni Jh. / stol. Freiberg, Lkr. Mittelsachsen. Höhe / výška: 7 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Krug / Džbán. 14. Jh. / stol. Most. Höhe / výška: 15,8 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most, inv. č. 159/ Krug / Džbán. 14. Jh. / stol. Dresden Altstadt. Höhe / výška: 22 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Auferstehungschristus / Kristus Zmrtvýchvstalý. Um 1340/50 / kolem 1340/50. Höhe / výška: 102 cm. Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienthal, Inv.-Nr. G nicht abgebildet / nevyobrazeno Codex Manesse, Markgraf Hein- rich III. der Erlauchte (Kopie) / Codex Manesse, markrabě Jindřich III. Jasný. (Faksimiledruck / tištěné faksimile) Zürich. Höhe x Breite / výška x šířka: 38 cm x 50 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Inv.-Nr. Lit.Germ.vet.14 / S.B.26. D Sachsen Böhmen 7000 Katalog 125 Kuttenberger Dekret (Kopie) / Dekret kutnohorský (kopie). Original: Prag, 18. Januar 1409 / originál: Praha, 18. ledna Höhe x Breite / výška x šířka: 40,2 cm x 36,8 cm. Ústav dějin Univerzity Karlovy a archiv Univerzity Karlovy, sign. I / 4 Auflistung der aus Prag nach Leipzig gekommenen Magister der Universität Leipzig in der ältesten Handschrift der Universitätsmatrikel (Kopie) / Výčet mistrů lipské univerzity přišlých z Prahy v nejstarším rukopisu univerzitní matriky (kopie). Original: Leipzig, 1409 / originál: Lipsko, Höhe x Breite / výška x šířka: 29 cm x 21,5 cm. Universitätsarchiv Leipzig, Inv.-Nr. Rektor M Grundordnung der Universität Leipzig, Abschrift im Copiale magnum (Kopialbuch) / Základní řád lipské univerzity, opis v Copiale magnum (kopiář). Leipzig um Universitätsarchiv Leipzig, Rektor B Die ältesten Statuten der Karls- Universität in Prag (Kopie) / Nejstarší statuta Karlovy univerzity v Praze (kopie). Original: Prag, Umschrift aus 16. Jh. / originál: Praha, opis z 16. stol. Höhe x Breite / výška x šířka: 32 cm x 21 cm. Ústav dějin Univerzity Karlovy a archiv Univerzity Karlovy, sign. I Medizinische Sammelhandschrift / Lékařský sborník rukopis. Böhmen/Prag (?), 1417/1418 / Čechy/Praha (?), 1417/1418. Höhe x Breite / výška x šířka: 31,5 cm x 21,5 cm. Leipzig Universitätsbibliothek, Signatur MS Medizinische Sammelhandschrift / Lékařský sborník rukopis Ostsachsen (?) / Prag (?) / Východní Sasko (?) / Praha (?). Höhe x Breite / výška x šířka: 30,5 cm x 21,5 cm. Leipzig Universitätsbibliothek, Signatur MS / 3 Altarflügel aus Roudník / Oltářní křídla z Roudník. Linker Flügel, Innenseite: Enthauptung des Hl. Jakobus Maior Sasko Čechy 7000 Katalog und Verbrennung des Hl. Laurentinus; Außenseite: Hl. Jakobus Maior und Hl. Laurentinus. Rechter Flügel, Innenseite: Martyrium des Hl. Sebastian und Verbrennung des Jan Hus; Außenseite: Hl. Jakobus Minor und Hl. Stephanus. / Levé křídlo, vnitřní strana: stětí sv. Jakuba Většího a upálení sv. Vavřince; vnější strana: sv. Jakub Větší a sv. Vavřinec. Pravé křídlo, vnitřní strana: mučednictví sv. Šebestiána a upálení Jana Husa; vnější strana: sv. Jakub Menší a sv. Štěpán Roudniky, okr. Ústí nad Labem. Höhe x Breite / výška x šířka: 179 cm x 82 cm. Husitské muzeum, Tábor, inv. č. OP 4335, Kettenhemd / Drátěná košile. 2. Hälfte 15. Jh. / 2. polovina 15. stol. Mitteleuropa / střední Evropa. Höhe / výška: 83 cm. Schloßbergmuseum, Kunstsammlungen Chemnitz, Inv.-Nr. III/ Urkunde des Bischofs Rudolf von Breslau (Faksimile) / Listina vratislavského biskupa Rudolfa (faksimile). Original: Breslau, 27. August 1469 / originál: Vratislav, 27. srpna Höhe x Breite / výška x šířka: 16,5 cm x 27 cm. Sächsisches Staatsarchiv, Stadtarchiv Chemnitz, Inv.-Nr. Urk. rep Kachel mit Porträt von Jan Hus / Kachel s podobiznou M. Jana Husa. 1. Hälfte 16. Jh. / 1. polovina 16. stol. Fundort unbekannt / naleziště neznámé. Höhe / výška: 26 cm. Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H Kachel mit Porträt von Jan Hus / Kachel s podobiznou M. Jana Husa. Um 1520 / Kolem Oelsnitz, Lkr. Vogtland. Höhe / výška: 20 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr / 4a Kachel mit hussitischen Soldaten / Kachel s husity. Marschierendes Fußvolk, aufgrund der typischen Ausstattung (Steppwämser und Eisenhüte) sowie Bewaffnung (Streitflegel und Schwert, zwei Armbrustschützen mit Fangmessern) als hussitische Kämpfer kenntlich, stellte im Umfeld des konfessionell geteilten Königreichs Böhmen ein gesellschaftlich engagiertes Ziermotiv dar, das mit dem Milieu der utraquistischen Städte und Herrensitze verbunden war. / Pochodující pěšáci, podle charakteristické výstroje (prošívanice, železné klobouky) a výzbroje (cepník s mečem, dvojice střelců z kuší s tesáky) husitští bojovníci, představovali v prostředí konfesně rozděleného Českého království společensky angažovaný výzdobný motiv, spjatý s prostředím utrakvistických měst a panských sídel. (Vladimír Brych). 15. Jh. / stol. Praha. Höhe / výška: 18,8 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H

260 Sachsen Böhmen 7000 Katalog / 4b Kachel mit hussitischen Soldaten auf einem Kampfwagen / Kachel s husitskými vojáky na válečném voze. 15. Jh. / 15. stol. Fundort unbekannt / naleziště neznámé. Höhe / výška: 18,7 cm. Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H Mitra des Hl. Adalbert, Italien (Gewebe), Böhmen oder Deutschland (Stickerei), der Nahe Osten, Ägypten (gemustertes Futter), Seidenlampas und Samt, vergoldete Faden, Pergament, Perlen, Spinelle, Glas, vergoldete Folie. / Mitra sv. Vojtěcha, Itálie (tkanina), Čechy nebo Německo (výšivka), Blízký východ, Egypt (vzorovaná podšívka), hedvábný lampas a samet, pozlacené nitě, pergamen, perličky, spinely, sklo, pozlacená fólie Jh. / stol. Höhe / výška: 30 cm. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, inv. č. K / 9 Prozesskreuz, Venedig, Kristall, Silber vergoldet / Křišťálový procesní kříž, Benátky, křišťál, zlacené stříbro. 1. Drittel 14. Jh., Ergänzungen 17. und 20. Jh. / 1. třetina 14. stol., doplňky 17. a 20. stol. Venedig und Prag / Benátky a Praha. Höhe / výška: 67 cm. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, inv. č. K Hussitische Pavese / Husitská pavéza Chomutov. Höhe x Breite / výška x šířka: 92 cm x 45 cm. Priesterhäuser Zwickau, Inv.-Nr. A/11/F. 141 De ecclesia (Traktat von der Kirche) / (Traktát O církvi). Jan Hus. 15. Jh. / stol. Höhe x Breite / výška x šířka: 16 cm x 26,5 cm. Stadtbibliothek Bautzen, Inv.-Nr. Ms Feuertod des Jan Hus, Holzschnitt aus einem Sammelband / Upálení M. Jana Husa, dřevoryt ze sborníku Höhe x Breite / výška x šířka: 28 cm x 40 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und heimatgeschichtlicher Altbestand, Inv.-Nr. Boh. a Die sieben Kurfürsten des Heiligen Römischen Reichs, aus der Liber chronicarum. Hartmann Schedel, (sog. Raubdruck) / Sedm kurfiřtů Svaté říše římské, z Liber chronicarum Hartmanna Schedela, (tzv. pirátský tisk) Augsburg. Höhe x Breite / výška x šířka: 29 cm x 42 cm. Stadtbibliothek Chemnitz, Inv.-Nr. G Kachel mit sächsischem Wappen / Kachel se saským erbem. Sasko Čechy 7000 Katalog Die Kacheln mit Wappen der Länder unter der Herrschaft des sächsischen Kurfürsten aus dem Haus Wettin sind in den böhmischen Sammlungen vielfach vertreten. Das Vordringen des Motivs nach Böhmen ist am ehesten zur Zeit einer zunehmenden Bedeutung Sachsens in den Auslandsbeziehungen unter König Georg von Podiebrad anzunehmen, als es zur Blutsverwandtschaft mit den Wettinern und der Rückgabe sächsischer Lehen in Nordwestböhmen an die böhmische Krone kam (Vertrag von Eger im Jahr 1459). Das Vorkommen der Kacheln in der Grenzregion kann mit der zeitweiligen Zugehörigkeit einiger Städte und Burgen zur Hoheit des sächsischen Kurfürsten zusammenhängen. Hinter der Verbreitung dieses heraldischen Kachelmotivs in den übrigen Teilen Böhmens kann man wohl nicht mehr als deren dekorative Anziehungskraft sehen. / Kachle s erbem zemí pod vládou saského kurfiřta z rodu Wettinů tvoří v českých nálezech relativně početný soubor. Proniknutí motivu do Čech lze nejspíše očekávat v době vzrůstajícího významu Saska v zahraničních vztazích za krále Jiřího z Poděbrad, kdy došlo i k pokrevnímu spříznění s Wettiny a navrácení saských lén v severozápadních Čechách České koruně (chebská smlouva r. 1459). Výskyt sledovaných kachlů v příhraničním regionu může souviset s dočasnou příslušností některých měst a hradů pod svrchovanost saského kurfiřta. Za rozšířením tohoto heraldického kachlového motivu v ostatních koutech Čech však asi nelze spatřovat více než jeho výtvarnou přitažlivost. (Vladimír Brych). 2. Hälfte frühes 16. Jh. / 2. polovina začátek 16. stol. Böhmen / Čechy. Höhe x Breite / výška x šířka: 10 cm x 19 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Kachel mit Darstellung des Hl. Wenzel / Kachel se zobrazením sv. Václava. 1480/ Dresden-Neustadt / Drážďany- Neustadt. Höhe x Breite / výška x šířka: 30,5 cm x 18,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr Kachel mit Darstellung Friedrichs des Weisen, Fragment / Kachel s Fridrichem Moudrým, zlomek. Das Bruchstück einer Männergestalt in Renaissancegewand mit Schwert (dem Attribut des Reichserzmarschalls) stellt mit hoher Wahrscheinlichkeit Friedrich III. den Weisen dar, in den Jahren Kurfürst von Sachsen. Zusammen mit weiteren Funden sog. Porträtkacheln gehört es zu den aussagekräftigen Beweisen für die Kontakte Böhmens mit dem deutschen Reformationsmilieu, die auch in den Bereich der gängigen materiellen Kultur vordrangen. Das konkrete Exemplar gehört in die Kachelserie der Reichskurfürsten, die mit noch zwei weiteren Funden aus Leitmeritz und Levín (Kurfürst von Brandenburg) und aus Leipzig (offenbar Wladislaus II., dem König von Böhmen) vertreten ist. / Zlomek mužské postavy v raně renesančním oděvu s mečem (atribut říšského arcimaršálka) představuje velmi pravděpodobně Fridricha III., zvaného Moudrý, v letech saského kurfiřta. Spolu s mladšími nálezy tzv. portrétních kachlů patří k výmluvným dokladům kontaktů Čech s německým reformačním prostředím, projevujícím se i v oblasti běžné hmotné kultury. Konkrétní exemplář patří do kachlové série říšských kurfiřtů, zastoupené ještě dvěma nálezy z Litoměřic a Levína (kurfiřt braniborský) a Lipska (patrně Vladislav II., král český). (Vladimír Brych). Frühes 16. Jh. / počátek 16. stol. Böhmen / Čechy. Höhe x Breite / výška x šířka: 16,3 cm x 19,5 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Sachsen Böhmen 7000 Katalog 147 Medaille mit Jan Hus / Medaile s Janem Husem. Aus dem nordböhmischen Erzgebirge stammen auch die ersten Medaillen mit dem böhmischen Reformator Jan Hus, der in Jahr 1415 in Konstanz als Ketzer zum Feuertod verurteilt wurde. In Joachimstal arbeiteten auch deutsche Protestanten, die Motive und Verarbeitungen von Medaillen aus ihrer Heimat mitbrachten. Einige Joachimstaler Medaillen verweisen auch auf die Reformation oder Martin Luther. Der Text auf dem Medaillenrevers ( in hundert Jahren werde ihr euch vor Gott und mir verantworten ) sind Worte, die von der späteren Legende Hus zugeschrieben und auf Martin Luther bezogen wurden. Die Medaille verweist also auf Johannes Hus als Vorläufer der lutherischen Reformation. / Ze severočeského Krušnohoří pocházejí také první medaile českého církevního reformátora Jana Husa, upáleného pro kacířství v roce 1415 v Kostnici. Do Jáchymova přicházeli za prací němečtí protestanti, kteří přebírali náměty a zpracování medailí ze své vlasti. Některé z jáchymovských medailí tak často odkazují na reformaci či Martina Luthera. Text na reversu medaile ( po stu letech se budete zodpovídat Bohu a mně ) jsou slova připisovaná Husovi pozdější legendou a vztahovaná k Martinu Lutherovi. Medaile tedy poukazuje na Jana Husa jako předchůdce luterské reformace církve. 1. Hälfte 16. Jh. / 1. polovina 16. stol. Dm / průměr: 3,6 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H / 2 Herzogin Sidonie und Herzog Albrecht / Vévodkyně Zdeňka a vévoda Albrecht. Sog. Sächsisches Stammbuch [Sammlung von Bildnissen sächsischer Fürsten, mit gereimtem Text, das sog. Sächsische Stammbuch, früher Lukas Cranach zugeschrieben] (Kopie) / Saská kronika (kopie) Höhe x Breite / výška x šířka: 22 cm x 44 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Inv.-Nr. Mscr.Dresd.R.3. E / 1 De re metallica libri XII, Georgius Agricola Basel. Höhe x Breite / výška x šířka: 34 cm x 40 cm. TU Bergakademie Freiberg -Universitätsbibliothek, Sig. I 6/ Pfeife mit Bergmannsdarstellung und Aufschrift Vivat Freiberg / Dýmka se zobrazením horníka a nápisem Vivat Freiberg. 17. Jh. / stol. Jáchymov, okr. Karlovy Vary. Höhe x Breite / výška x šířka: 4,2 cm x 1,9 cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most, inv. č. 108/ nicht abgebildet / nevyobrazeno Probiergefäße / Zkušební nádoby. 16. Jh. (?). Jáchymov, okr. Karlovy Vary. Höhe / výška: cm. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most, inv. č. 107/15-1; 108/15-2; 17/15-6; 16/15-3; 88/17-26; 88/17-6, 73/ Schalenlampe / Misková lampa. 1. Hälfte 16. Jh. / 1. polovina 16. stol. Zwickau. Höhe x Breite / výška x šířka: 3,5 cm x 7,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr Sasko Čechy 7000 Katalog 153 Gebund Bergeisen / Svazek špičáků Jh. / stol. Treppenhauer, Lkr. Mittelsachsen. Höhe x Breite / výška x šířka: 2,5 cm x 2,5 cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, smac, Inv.-Nr Gußtiegel / Odlévací kelímky Jh. / stol. Zwickau. Höhe / výška: cm. Landesamt für Archäologie Sachsen, Dresden, Inv.-Nr , , , , , Prager Groschen Wenzels IV. / Pražské groše Václav IV. ( ). Münzstätte Kuttenberg / Mincovna Kutná Hora. Wenzel II. hat im Jahr 1300 die Prägung der Prager Groschen aufgenommen, nachdem er alle bisherigen 17 böhmischen Münzstätten nach Kuttenberg überführt hatte. Ihrer hohen Kaufkraft halber hat diese Münze schon bald auch außerhalb des Königreichs Böhmen große Beliebtheit gewonnen und wurde in den anschließenden Jahren in die Geldsysteme einiger Länder (Ungarn Polen, Sachsen) eingegliedert. Die Prager Groschen Wenzels IV. erreichten weder in ihrer Prägungspräzision noch Metallgüte die Qualität der Groschen ihres Begründers Wenzels II. Die Prägung dieser Münze wurde zu Beginn der Hussitenkriege in den Jahren unterbrochen. Pražský groš zarazil Václav II. roku 1300, kdy do Kutné Hory přenesl všech dosavadních 17 českých mincoven. Pro svou vysokou platební sílu se tato mince stala záhy velmi oblíbenou i za hranicemi Českého království, kde byla v následujících letech včleněna do peněžního systému některých zemí (Uhry, Polsko, Sasko). Pražské groše Václava IV. nedosahují po stránce preciznosti ražby ani jakosti mincovního kovu kvality grošů svého zakladatele Václava II. K přerušení ražby těchto mincí došlo na počátku husitských válek v letech Dm / průměr: 2,6 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Prager Groschen Ludwig I. Jagello / Pražské groše Ludvík I. Jagelonský ( ). Die Jagiellonenkönige Waldislaw II. und dessen Sohn Ludwig I. haben in Kuttenberg die Prägung der Prager Groschen fortgesetzt, die Georg von Podiebrad mit seiner Münzreform von 1469 wieder aufgenommen hatte. Prager Groschen wurden im Namen Ludwig Jagiellos auch von den Brüdern Schlick in ihrer neu gegründeten Joachimstaler Münze herausgegeben. Außer den Prager Groschen wurden hier auch neue schwere, Taler genannte Münzen geprägt, die hinsichtlich Gewicht und Größe den später als Guldengroschen bezeichneten Münzen sächsischer Prägung ähnelten. Zwar hatten die Schlicks die Zustimmung des böhmischen Landtags zur Münzprägung erhalten, doch ist es ihnen nie gelungen, von Ludwig Jagiello das Münzprivilegium zu erlangen. Diesen Umstand nutzte Ferdinand I., der in Zusammenhang mit der Restitution des königlichen Münzregals im Jahr 1528 die Münzstätte der Schlicks beschlagnahmte und seiner eigenen Verwaltung unterstellte. / Jagellonští panovníci Vladislav II. a jeho syn Ludvík I. pokračovali v Kutné Hoře v ražbě pražských grošů, kterou obnovil Jiří z Poděbrad svou mincovní reformou z roku Pražské groše vydávali jménem Lud-

261 Sachsen Böhmen 7000 Katalog víka Jagellonského také Šlikové ve své nově založené mincovně v Jáchymově. Kromě pražských grošů zde razili nové těžké mince, tolary, které co do váhy a velikosti napodobovaly saské ražby později zvané zlatníkové groše (Guldengroscheny). Šlikové sice dostali souhlas českého sněmu k ražbě mincí, ale nikdy se jim nepodařilo získat mincovní privilegium od Ludvíka Jagellonského. Této skutečnosti později využil Ferdinand I., který v souvislosti s restitucí panovnického mincovního regálu, roku 1528 zabavil Šlikům jejich mincovnu a převzal ji do své správy. Münzstätte Joachimsthal / mincovna Jáchymov. Dm / průměr: 2,7 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Meißner Groschen Markgraf Friedrich I. / Míšeňské groše Markrabě Fridrich I. ( ). Münzstätte Freiberg / mincovna Freiberg. Dm / průměr: 2,9 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AGB Meißner Groschen Kurfürst Friedrich II. / Míšeňské groše Kurfiřt Fridrich II. ( ). Münzstätte Freiberg / mincovna Freiberg. Dm / průměr: 2,8 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. 2011/ / 7 Münzfund mit Prager Groschen / Nález mincí s pražskými groši Deutschbaselitz, Lkr. Bautzen. Dm / průměr: 2,2-2,8 cm. Museum der Westlausitz Kamenz, Inv.-Nr. V 718/01 bis V 718/ / 6 1 Taler Stephan Schlick und seine Brüder / 1 tolar Štěpán Šlik a jeho bratři ( ). Ferdinand I. war nicht einverstanden mit der selbständigen Münzprägung der Schlicks; die letzten schlickschen Prägungen aus der Münzstätte Joachimstal mit dem Titel Ferdinands I. stammen aus dem Jahr 1528, in dem die Münze unter die königliche Verwaltung geriet. Aber noch nach dieser Einschränkung war den Schlicks ein beträchtlicher Einfluss auf den Betrieb der Joachimstaler Münze verblieben, da sie die Hauptsilberlieferanten waren und die Möglichkeit hatten, hier die bekannten Joachimstaler Medaillen zu prägen. Nach dem misslungenen Ständeaufstand vom Jahr 1547 ließ Ferdinand I. sämtlichen Besitz der Schlicks einschließlich der Joachimstaler Erzgruben konfiszieren. Die Schlicks stellten den Erzbergbau endgültig ein und ihre Münzherstellung war für die folgenden achtzig Jahre zum Erliegen gekommen. / Ferdinand I. nesouhlasil se samostatným mincováním Šliků, poslední šlikovské ražby z jáchymovské mincovny s titulem Ferdinanda I. pocházejí z roku 1528, kdy mincovna přešla pod správu krále. I po tomto omezení zůstal Šlikům značný vliv na provoz jáchymovské mincovny, neboť byli hlavními dodavateli stříbra a měli možnost zde razit známé jáchymovské medaile. Po nezdařeném stavovském povstání roku 1547 nechal Ferdinand I. Šlikům konfiskovat veškerý majetek včetně jáchymovských dolů. Šlikovské dolování se tím nadobro ukončilo a jejich mincování bylo na dalších osmdesát let přerušeno Münzstätte Joachimsthal / Mincovna Jáchymov. Dm / průměr: 4,0 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H / 1 1 Taler Stephan Schlick und seiner Brüder / 1 tolar Štěpán Šlik a jeho bratři ( ) Münzstätte Joachimsthal / Mincovna Jáchymov. Dm / průměr: 4,1 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AJB 655. Sasko Čechy 7000 Katalog 162 ½ Taler Friedrichs V. von der Pfalz, Friedrichs I. von Böhmen / Půltolar Friedricha V. Falckého, českého krále Friedricha Münzstätte Prag / Mincovna Praha. Dm / průměr: 3,55 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AJB 1722a. 163 ½ Taler des Grafen Stefan Schlick und seiner Brüder / Půltolar Štěpán Šlik a jeho bratři Münzstätte Joachimsthal / Mincovna Jáchymov. Dm / průměr: 3,34 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AJB / 3 ½ Taler Stephan Schlick und seine Brüder / Půltolar Štěpán Šlik a jeho bratři (1519/ /27). Viele der von den Brüdern Schlick in den Jahren 1519/ geprägten Taler, Halb- und Vierteltaler (mit dem Titel Ludwig Jagiellos) tragen keine Jahreszahl. Auf allen findet man den böhmischen Löwen mit einer Umschrift des Namens des Herrschers in Kombination mit einer Abbildung des hl. Joachim mit dem schlickschen Wappen. Auf den typologisch älteren Talern befindet sich das Familienwappen am rechten Fuß des Heiligen, der seinen Stab in der Linken hält. Auf jüngeren Talern steht der Heilige hinter dem Wappenschild mit dem Stab in der Rechten. In beiden Fällen hat das schlicksche Wappen die Form eines gevierten Schilds mit Herzschild (Wappen der Grafschaft Bassano) und die Heiligengestalt ist en von den Buchstaben S I (Sanctus Ioachim) eingefasst. / Mnohé z tolarů,½ tolarů a ¼ tolarů, které Šlikové razili v letech 1519/ (s titulem Ludvíka Jagellonského), jsou bez letopočtu. Na všech najdeme českého lva s opisem uvádějícím jméno panovníka v kombinaci se zpodobněním sv. Jáchyma se šlikovským znakem. Na typově starších tolarech je rodový znak u pravé nohy světce, který drží hůl v levé ruce, na mladších pak světec stojí za znakovým štítem s holí v pravici. V obou případech má šlikovský znak podobu čtvrceného štítu se srdečním štítkem (znak hrabství Bassano) a světcova postava je po stranách doplněna písmeny S I (Sanctus Ioachimus). Münzstätte Joachimsthal. Dm / průměr: 3,3 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H / 4 ¼ Taler des Grafen Stefan Schlick und seiner Brüder / Čtvrttolar Štěpán Šlik a jeho bratři Münzstätte Joachimsthal / Mincovna Jáchymov. Dm / průměr: 2,88 cm. Münzkabinett, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. AJB / 2 2 Taler, Stephan Schlick und seine Brüder / 2tolar Štěpána Šlika a jeho bratrů z roku 1520 s titulem Ludvíka Jagellonského (1519/ /27). In den ersten beiden Jahrzehnten des 16. Jahrhunderts entdeckten die Schlick auf ihren Besitztümern im Erzgebirge großen Mengen von Silbererz. Der Ertrag aus den neu eröffneten Gruben war so groß, dass sie bald die Prägung einer eigenen Silbermünze in Betracht zogen. Im Jahr 1520 genehmigte der böhmische Landtag den Schlicks die Prägung von Münzen, die später auch von König Ludwig Jagiello gebilligt wurde. In Joachtimstal wurde eine Münzstätte angelegt, in der zu Jahresbeginn 1520 oder geringfügig früher die Prägung von schlickschen Doppeltalern (die ersten böhmischen Doppeltaler überhaupt), Talern und deren Bruchteilen aufgenommen wurde. Weitere schlicksche Taler liegen erst mit Jahreszahlen von 1525 bis 1528 vor. / V prvních dvou desetiletích 16. století objevili Šlikové na svém panství v Krušných horách množství stříbrné rudy. Výnos z nově zřízených dolů byl tak velký, že Šlikové začali brzy uvažovat o zaražení vlastní stříbrné mince. V lednu 1520 dostali Šlikové od českého sněmu povolení k ražbě, které později schválil i král Ludvík Ja- Sachsen Böhmen 7000 Katalog gellonský. V Jáchymově byla založena mincovna, v níž se počátkem roku 1520 nebo o něco málo dříve začalo s ražbou šlikovských 2tolarů (jde o první český 2tolar vůbec), tolarů a jejich dílů. Další šlikovské tolary máme až s letopočty od roku 1525 postupně do roku Münzstätte Joachimsthal, Münzmeister Stephan Gemisch. Dm / průměr: 4,3 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Bergkordnung des freyen Königlichen Bergkwercks Sanct Joachimsthal : sambt anderen vmbligenden vnd eingeleibten Silberbergkwercken... - Auffs newe gebessert, Anno domini M. D. XLVIII. / Horní řád svobodného královského horního města Jáchymova Zwickau. Höhe x Breite / výška x šířka: 14,5 cm x 31 cm Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Signatur: Hist.Bohem.11. Höhe x Breite / výška x šířka: 29,5 cm x 36 cm. Leipzig, Universitätsbibliothek, Dt. Priv. R Karte von Böhmen / Mapa Čech. Sebastian Münster Basel. 1. Höhe x Breite / výška x šířka: 57,2 cm x 77,5 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Kartensammlung, Signatur: KS A Höhe x Breite / výška x šířka: 32,5 cm x 56,3 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Kartensammlung, Signatur: A Örtung der Reise von Mühlberg nach Regensburg: Churfurstentag 1575 ; Nachtlager No [Ca. 1:35500]. - [S.l.] / Cestujte z Mühlbergu do Regensburgu Länge x Breite / délka x šířka: 90 cm x 15 cm. Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Signatur: Mscr. Dresd.L Urkunde. Sigismund, König von Böhmen belehnt Friedrich (XVII). von Schönburg mit Herrschaften Glauchau, Waldenburg, Seeber und Meerane (Faksimile) / Listina. Český král Zikmund udělil v léno Fridrichovi (XVII.) ze Schönburgu panství Glauchau, Waldenburg, Seeber a Meerane (faksimile) Sasko Čechy 7000 Katalog Höhe x Breite / výška x šířka: 30 cm x 42 cm. Sächsisches Staatsarchiv, Staatsarchiv Chemnitz, 30569, Urkunden Gesamthaus, Nr / 2 Kurfürst Friedrich von Sachsen / Kurfiřta Fridricha III. Moudrého. Lucas Cranach d. Ä. / Lucas Cranach starší Höhe x Breite / výška x šířka: 20,5 cm x 14 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. DO / 3 Lasset die Kinder zu mir kommen / Nechte maličkých přijít ke mně. Lucas Cranach d. J. / Lucas Cranach mladší dílna. Nach 1550 / Podle Höhe x Breite / výška x šířka: 52,4 cm x 74 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. DO / 7 Altarflügel aus dem Triptychon des Hl. Johannes des Täufers / Triptych Sv. Jana Křtitele. Aus dem Umkreis von Lucas Cranach d. Ä. Um 1550 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 101 cm x 101 cm. Římskokatolická farnost-děkanství Most-in urbe, inv. č. UOM / 8 Adam und Eva / Adama a Evu. Anton Heusler. Um 1555 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 47,5 cm x 35 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. O / 4 Ecce Homo. Meister I. W. / Mistr IW Höhe x Breite / výška x šířka: 79 cm x 58,5 cm. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. S / 6 Auferstandener Christus mit Tod und Stifter [recto], Dreifaltigkeit [verso] / Vzkříšený Kristus se smrtí a donátorem [recto], Nejsvětější Trojice [verso]. Meister I. W. / Mistr IW oder Höhe x Breite / výška x šířka: 81 cm x 62 cm. Římskokatolická farnost Mělník-Pšovka/Diecézní galerie a muzeum, Litomerice, inv. č Joachimstaler Medaille / Jáchymovské medaile. Die Silberbergbau führte im nordböhmischen Erzgebirge am Beginn des 16. Jahrhunderts zu einem gewaltigen Aufschwung der böhmischen Medaillenproduktion. In Joachimstal entstanden zu jener Zeit die sog. Joachimstaler Medaillen mit vorwiegend biblischer Thematik. Diese Medaillen wurden als Amulette zum Schutz vor der Pest getragen und dienten häufig als Geschenk zu verschiedenen Anlässen wie etwa zur Firmung oder Taufe. Der Rückgang der Förderung in den Joachimstaler Silbergruben in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts führte auch zum Niedergang der hiesigen biblischen Medaillen. Die vorliegende Medaille stellt auf ihrem Avers die Erschaffung Evas und auf dem Revers die anschließende Austreibung der ersten Menschen aus dem Paradies als Strafe für die Erbsünde dar. / Otevření stříbrných dolů v severočeském Krušnohoří zapříčinilo velký rozmach českých medailí na počátku 16. století. V Jáchymově v tomto období vznikaly tzv. Jáchymovské medaile převážně s biblickými tématy. Medaile byly nošeny jako pověrečné amulety chránící proti moru, a bývaly častým dárkem k různým životním událostem, jako je biřmování či křtiny. Pokles těžby v jáchymovských stříbrných dolech v druhé polovině 16. století vedl i k zániku zdejších biblických medailí. Tato stříbrná medaile na svém aversu zobrazuje Stvoření Evy a na reversu následné vyhnání prvních lidí z ráje po spáchání prvotního hříchu. 16. Jh. / stol. Dm / průměr: 5,3 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H

262 Sachsen Böhmen 7000 Katalog 178 Kachel mit Relief Martin Luthers / Kachel s reliéfem Martina Luthera. Um 1600 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 16 cm x 15,3 cm. Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. SV Figuren eines Altarschreins: links: Hl. Adalbert (?), Mitte: Hl. Veit, rechts: Hl. Wenzel / Sošky z oltářního skříni: levý: sv. Vojtěch (?), centrum: sv. Vít, doprava: sv. Václav. Aus der Kirche Bertsdorf bei Zittau. Zittau. / Oberlausitz oder Böhmen (?) / Z kostela Bertsdorf u Žitavy. Žitava. / Horní Lužice nebo Čechy (?). Um 1510 / kolem Höhe / výška: cm. Städtische Museen Zittau Inv. Nr /511; 7.537/511; 7.535/511. F / 1 Das Gedächtnis, Abschrift um 1780 / Kronika, opis kolem Václav Nosidlo von Geblice / Václav Nosidlo z Geblic. Original von / originál z let Höhe / výška: 30,5 cm. Národní knihovna České republiky, inv. č. XIX B Abendmahlskelch und zugehörige Patene (Hostienteller) / Kalich po svaté přijímání a k němu náležející patena (talířek na hostie). Melchior Barthel, Höhe Abendmahlskelch / výška kalichu: 24 cm. Dm Hostienteller / průměr talířku: 16,5 cm. Ev.-Luth. Kirchgemeinde Pirna / 1 Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. / Majestát Rudolfa II. 9. Juli 1609 / 9. července Höhe x Breite / výška x šířka: 70,7 cm x 50 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und Heimatgeschichtlicher Altbestand, Inv.-Nr. Mscr. D / 5 Rezess über die Abtretung der Ober- und Niederlausitz zwischen Kaiser Ferdinand II. und Kurfürst Johann Georg I. / Smlouva (reces) o odstoupení Horní a Dolní Lužice mezi císařem Ferdinandem II. a kurfiřtem Janem Jiřím I. Höhe x Breite / výška x šířka: 35 cm x 30 cm. Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden, Inv.-Nr. OU / 3 Johann Georg I. und die Schlachten bei Breitenfeld bei Leipzig (1631) und Liegnitz (1634) / Jan Jiří I. a bitvy u Breitenfeldu u Lipska (1631) a Lehnice (1634). Um 1650 / kolem Höhe / výška: 57,6 cm. Rüstkammer, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. H / 3 Glastafel mit dem Porträt von Christian II. von Sachsen / Skleněná deska s podobiznou Kristiána II. Saského. Caspar Lehmann oder 1606 / 1602 nebo Prag oder Dresden / Praha nebo Drážďany. Höhe x Breite / výška x šířka: 31,9 cm x 25,2 cm. Uměleckoprůmyslové museum v Praze, podsbírka 16 umělecké řemeslo, inv. č Schreitendes Pferd / Kráčející kůň. Modell/Guss: wohl Antonio Susini, Florenz 1605 / Model/odlití: snad Antonio Susini, Florenz Sockel wohl Castrucci- Werkstatt / Podstavec snad dílna rodiny Castrucci, Praha kolem Um 1610 / kolem Praha. Sasko Čechy 7000 Katalog Höhe x Breite / výška x šířka: 38,8 cm x 28 cm. Grünes Gewölbe, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. IX / 4 Kursächsisches Wappen (Comesso di pietre dure) mit rückseitigem Ölgemälde auf Jaspis / Erb Saského kurfiřtství (Comesso di pietre dure) na rubu s olejomalbou na jaspisu. Steineinlegearbeit aus der Werkstatt der Castrucci / Intarzie z dílny rodiny Castrucci. Malerei von Hans von Aachen / malba Hans von Aachen Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 26,5 cm x 21,5 cm. Grünes Gewölbe, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. II / 2 Sog. Exulantenkelche / Tzv. exulantské kalichy. 16. Jh. / stol. Höhe Kelche/ výška kalichu: 21,5 26,5 cm. Ev.-Luth. Johanneskirchgemeinde Dresden. 189 Intercessiones A: Brustbild des böhmischen Steuereinnehmers Daniel Hubatka / Poprsí českého výběrčího daní Daniela Hubatky. B: Rückenbild des böhmischen Steuereinnehmers Daniel Hubatka / Vyobrazení zad českého výběrčího daní Daniela Hubatky. Höhe / výška: 35,5 cm x 21 cm. Sächsisches Staatsarchiv, Hauptstaatsarchiv Dresden, Inv.-Nr. Loc. 9717/ / 1 Lamm Gottes mit Siegesfahne / Beránek Boží s vítězným praporcem. 18. Jh. / stol. Höhe / výška: 43,5 cm. Unitätsarchiv, Herrnhut, Inv.-Nr. GS / 3 Büste Graf Nikolaus Ludwigs von Zinzendorf mit Bischofskalotte / Bysta hraběte Nikolause Ludwiga von Zinzendorfa s biskupskou kalotou. Alfred Reichel. 18. Jh. / stol. Höhe x Breite / výška x šířka: 80 cm x 80 cm. Unitätsarchiv, Herrnhut, Inv.-Nr. M.427, M / 2 Christian David fällt den ersten Baum / Kristián David poráží první strom. Friedrich Daniel Reichel Höhe / výška: 35,5 cm. Unitätsarchiv, Herrnhut, Inv.-Nr. GS / 3 Einige Nachrichten über die kirchlichen Verhältniße der hiesigen böhmisch-evangelischen Gemeinde zu Zittau / Několik zpráv o církevních poměrech v české evangelické obci v Žitavě. Johann Georg Tschermak Zittau, Lkr. Görlitz. Höhe x Breite / výška x šířka: 34 cm x 43,5 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und Heimatgeschichtlicher Altbestand, Inv. Nr. Mscr. A 180 (2) / 2 Böhmisches Psalmenbuch mit handschriftlichen Eintragungen von Simeon Wokacz von Chysch und Spitzberg / Český žaltář s rukopisnými vpisky Šimona Vokáče z Chýš a Spitzberku Prag / Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 31,5 cm x 43 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und Heimatgeschichtlicher Altbestand, Inv.- Nr. Boh. a / 1 Stammbuch des Joachim Andreas Schlick / Pamětní kniha Jáchyma Ondřeje Šlika Straßburg. Höhe x Breite / výška x šířka: 18 cm x 26 cm. Christian-Weise-Bibliothek Zittau, Wissenschaftlicher und Heimatgeschichtlicher Altbestand, Inv.-Nr. Mscr. B 145, Fol. 16r. 196 Gedenkmünze an die Reformation / Pamětní medaile připomínající reformaci. Der Gedenk-Halbtaler der Stadt Magdeburg erinnert 100 Jahre später an die Herausgabe der 95 Thesen durch den Reformator Martin Luther, der darin gegen den Ablasshandel Stellung bezog. Er hat seine Thesen am 31. Oktober 1517 veröffentlicht und dieses Datum gilt seither als Beginn der Reformation. Das zweite Datum in der Umschrift erinnert an den Feuertod des Magisters Jan Hus aus dem Jahr Obwohl der Reformationsbeginn somit erst auf das Jahr 1517 festgesetzt wurde, verweist dieser Gedenk-Halbtaler auch auf Jan Hus als Luthers Vorläufer, dessen Tod für die Reformation gleichfalls von Bedeutung war. Aus diesem Grund sind beide gemeinsam auf dem Medaillenrevers abgebildet. / Tento pamětní ½ tolar města Magdeburku připomíná 100 let od významné události vydání 95 tezí neboli Disputace o moci odpustků, reformátora Martina Luthera, ve kterých kritizuje prodej odpustků. Své teze zveřejnil 31. října 1517, a toto datum je nyní považováno za počátek reformace. Druhé datum v opisu připomíná upálení Mistra Jana Husa v roce Ačkoli je tedy počátek reformace stanoven až na rok 1517, pamětní ½ tolar odkazuje i na Jana Husa jakožto Lutherova předchůdce, jehož smrt byla pro reformaci taktéž významná. Proto jsou oba společně vyobrazeni na reversu medaile. 17. Jh. / stol. Dm / průměr: 3,6 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H G Sachsen Böhmen 7000 Katalog / 1 Capricio, Stimmensatz Violino / Capriccio, partitura pro violino. Jan Dismas Zelenka. 20. Oktober 1718 / 20. října Wien. Höhe x Breite / výška x šířka: 26 cm x 65 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Signatur Mus N / 6 Principia linguae wendicae, quam aliqui wandalicam vocant. Xaver Jakub Ticin Praha. Höhe x Breite / Výška x šířka: 12 cm x 7 cm. Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienstern / 5 Bildnis des Jesuiten Xaver Jakub Ticin / Podobizna jezuity Xavera Jakuba Ticina. Um 1700 / kolem Böhmen / Čechy. Höhe x Breite / výška x šířka: 70 cm x 60 cm. Lužický seminář, Praha- Společnost přátel Lužice. 200 Anton Kern (?), Madonna mit Kind / Madona s dítětem. Um 1735 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 62 cm x 51 cm. Zisterzienserinnen-Abtei St. Marienstern. 201 Genreporträt der Gräfin Sternberg / Žánrový portrét (tzv. hraběnka Šternberková). George Heermann / George (Jan Jiří) Heermann. Um 1690 / kolem Höhe / výška: 35 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. P Fliegender Putto / Letící putto. Matthias Wenzel Jäckel / Matěj Václav Jäckel. Um 1720 / kolem Sasko Čechy 7000 Katalog Höhe / výška: 107 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. P 4472 (VP) / 6 Entdeckung der Teplitzer Heilquellen / Objevení teplických léčivých pramenů. Balthasar Permoser. Um / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 132 cm x 89 cm. Regionální muzeum v Teplicích, inv. č. OP / 8 Der bethlehemitische Kindermord / Betlémské vraždění neviňátek. Anton Kern. 1738/39. Höhe x Breite / výška x šířka: 73 cm x 96,5 cm. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. Gal.-Nr Hl. Johannes von Nepomuk / Svatý Jan Nepomucký. Matthias Wenzel Jäckel / Matěj Václav Jäckel. Um 1710 / kolem Höhe / výška: 194 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. P Leichnam des Hl. Johannes von Nepomuk / Mrtvé tělo sv. Jana Nepomuckého. Franz Xaver Palko. Um 1760 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 53,5 cm x 62,5 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. O / 10 Ländliche Volksbelustigung / Venkovská veselice. Norbert Grund. Um 1740 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 24,5 cm x 36 cm. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. Gal.-Nr Gesellschaftsfreuden im Freien / Veselá společnost v přírodě. Norbert Grund. Um 1740 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 24 cm x 36 cm. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. Gal.-Nr Vorbereitung eines Gastmahls / Příprava hostiny. Johann Adalbert Angermeyer Höhe x Breite / výška x šířka: 96 cm x 132,5 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. O / 7 Bildnis des Leipziger Malers David Hoyer / Portrét lipského malíře Davida Hoyera. Jan Kupecký Höhe x Breite / výška x šířka: 84 cm x 69,5 cm. Maximilian Speck von Sternburg Stiftung im Museum der bildenden Künste Leipzig, Inv.-Nr

263 Sachsen Böhmen 7000 Katalog 211 Koppchen mit Unterschale / Miska na pití s podšálkem China / Čína. Höhe Koppchen / výška miska na pití: 4 cm. Höhe Unterschale / výška podšálkem: 1,5 cm. Porzellansammlung, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. PO Becher mit Unterschale / Pohár s podšálkem China / Čína. Höhe Becher / výška pohár: 6,9 cm. Höhe Unterschale / výška podšálkem: 2,1 cm. Porzellansammlung, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. PO H / 1 Modellstudie für das Ludwig- Richter-Denkmal in Dresden / Modelová studie k pomníku Ludwiga Richtera v Drážďanech. Eugen Kircheisen Höhe / výška: 45 cm. Private Sammlung / Soukromá sbírka. 214 Kunstblumen: aus Böhmen nach Sachsen / Umělé květiny: z Čech do Saska. 1 Kunstblumen-Musterkoffer; 2 kleine Musterauslage Stiefmütterchen; 3 Wachsblumen; 4 Stanzeisen für die Herstellung der künstlichen Blumenblätter / 1 Vzorový kufřík s umělými květinami; 2 malá vzorová výloha s violkou zahradní; 3 Voskové květiny; 4 plech na vysekávání pro výrobu lístků umělých květin. 19. frühes 20. Jh. / 19. začátek 20. stol. Höhe x Breite Kunstblumen- Musterkoffer / výška x Šířka Vzorový kufřík s umělými květinami: 45 cm x 35 cm. Höhe x Breite kleine Musterauslage Stiefmütterchen / výška x Šířka malá vzorová výloha s violkou zahradní: 30 cm x 20 cm. Dm Wachsblumen / Průměr voskové květiny: 7 15 cm. Länge Stanzeisen / délka plech na vysekávání: cm. Städtische Sammlungen Sebnitz, Kunstblumen- und Heimatmuseum Prof. Alfred Meiche, Inv.-Nr. BIG 199:10, BL 248, BL 290, BL 219, andere Objekte aus der Sammlung des Nachlasses Blumenfabrikant Louis Meiche / 5 Tasse mit Untertasse, Schokoladenfabrik Otto Rüger / Šálek s podšálkem, čokoládovna Otto Rügera. Um / kolem Dresden und Bodenbach, Bez. Tetschen/Děčín. Höhe Tasse / výška šálek: 7 cm. Höhe Untertasse / Výška podšálkem: 3,5 cm. Industriemuseum Chemnitz, Inv.-Nr. 12/0045-1/S / 5 Dose mit Maskottchen Hansi, Schokoladenfabrik Otto Rüger / Dóza s maskotem Hansim, čokoládovna Otto Rügera. Um / kolem Dresden und Bodenbach, okr. Tetschen/Děčín. Höhe x Breite Dose / výška x šířka dóza: 23,8 cm x 20,2 cm. Industriemuseum Chemnitz, Inv.-Nr. 12/0051/S / 6 Mundwasserflasche Odol / Lahvička na ústní vodu Odol Bodenbach, okr. Tetschen / Děčín. Höhe x Breite / výška x šířka: 11 cm x 5,5 cm. Deutsches Hygiene-Museum, Dresden, Inv.-Nr. 2010/537. Sasko Čechy 7000 Katalog / 3 Perltasche der Firma Oskar Kahl / Perlová kabelka firmy Oskar Kahl. Um / kolem Buchholz, Lkr. Görlitz. Höhe x Breite / výška x Šířka: 14 cm x 18 cm. Private Sammlung Dr. Bettina Levin, Sehmatal-Sehma / Soukromá sbírka Dr. Bettina Levin, Sehmatal-Sehma / 5 Perltasche, Hersteller unbekannt / Perlová kabelka, výrobce neznámý. Um / kolem Tschechien / Čechy. Höhe x Breite/ výška x šířka: 15 cm x 17 cm. Private Sammlung Dr. Bettina Levin, Sehmatal-Sehma / Soukromá sbírka Dr. Bettina Levin, Sehmatal-Sehma. 220 Fädelschale / Miska na navlékané skleněné a váza. Um / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 27 cm x 22 cm. Turmmuseum Geyer. 221 Gefäß in Form einer Tasche und Vase / Nádoba ve tvaru kabelky a váza. 19. Jh. / stol. Hohenstein/Unčín, okr. Teplice. Höhe Gefäß in Form einer Tasche / výška nádoba ve tvaru kabelky: 11 cm. Höhe Gefäß in Form einer Vase / výška nádoba ve tvaru váza: 34,5 cm. Regionální muzeum v Teplicích, inv. č. PK 5521/1,2, PK / 2 Pfeifenköpfe aus Ton / Hliněné hlavičky dýmek. Frühes 19. Jh. / Začátek 19. stol. Höhe / výška: 10 cm. Private Sammlung/ Soukromá sbírka Abzeichnen des Gebirgsverein für die Sächsische Schweiz / 3 Odznak turistického spolku pro Saské Švýcarsko. Länge / délka: 4,3 4,5 cm. Dm / Průměr: 2 cm. Stadtmuseum Pirna, Inv.-Nr. IV/69/ Schnapsglas / Panák. Als Andenken an Reisen waren solchen Mitbringsel sehr beliebt / Takovéto suvenýry z cest byly velmi oblíbené. Um / kolem Böhmen / Čechy. Höhe / výška: 4,9 cm. Kunstgewerbemuseum, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr Freundschafts- und Andenkengläser / Sklenky na přátelství a jako upomínka. Mitte 19. Jh. / Polovina 19. stol. Sachsen und Böhmen / Sasko a Čechy. Höhe / výška: 9,8 16 cm. Kunstsammlungen Chemnitz, Schlossbergmuseum, Inv.-Nr. N XI 46/B1, XI 40/B1, XI. 50/B1 Sachsen Böhmen 7000 Katalog / 1 Einzelheft des Romans Weihnacht von Karl May / Jednotlivý sešit románu Vánoce od Karla Maye. Höhe x Breite / výška x šířka: 18,5 cm x 11, 5 cm. Karl-May-Museum Radebeul. 227 Ve stínu palem tschechische Ausgabe des Karl May Romans Orangen und Datteln / Ve stínu palem české vydání románu Karla Maye Orangen und Datteln Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 24 cm x 16 cm. Karl-May-Museum Radebeul / 2 Federhalter von Karl May aus der Produktion der Deutsch-Österreichischen Mannesmannröhrenwerke AG / Držák na pero Karla Maye z produkce Deutsch-Österreichischen Mannesmannröhrenwerke AG. Anfang 20. Jh. / Začátek 20. stol. Chomutov. Länge / délka: 19,5 cm. Karl-May-Museum Radebeul / 2 Modell der Königin Maria im Maßstab 1:50. / Model Královny Marie v měřítku 1:50. Um 1920 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 32cm x 25cm. Muzeum města Ústí nad Labem, inv. č. T / 4a Teil der originalen Elbkette / Díl originálního labského řetězu. 19. Jh. / 19. stol. Länge / délka: cm. Verkehrsmuseum Dresden, Inv.-Nr. III/348, Allegorische Darstellung der Elbe (Modell), / Alegorické znázornění Labe (model). Antonín Paul Wagner Ohne Autorensignatur, eingeritzte Inschrift KRAKONOŠ rückwärtig am Sockel / autorsky neznačeno, rytý nápis KRAKO- NOŠ na soklu vzadu. Diese Gipsplastik wurde von Wagner als Modell für eine Steinskulptur geschaffen, die ihren Platz oberhalb der Fontäne vor dem Gebäude des Nationalmuseums in Prag erhalten sollte. Der an Michelangelo erinnernde liegende Akt eines bärtigen Greises mit einem Lorbeerkranz auf dem Haupt sowie einem Stab und Füllhorn in der Rechten stellt den Elbstrom dar, dessen Wasser unter der linken aufgestützten Hand der liegenden Gestalt hervorschießt. Das hinter deren Rücken hervorlugende Figürchen stellt den Krakonoš, zu Deutsch Rübezahl dar, den sagenumwobenen Geist des Riesengebirges (tsch.: Krkonoše), in dem die Elbe entspringt. Dieses Werk ist Teil der symbolbefrachteten skulpturistischen Repräsentation des Königreichs Böhmen auf der Rampe zum Nationalmuseum, die in den Jahren 1889 bis 1891 von Antonín Pavel Wagner in Zusammenarbeit mit Čeněk Vosmík ( ) geschaffen wurde: rings um die Allegorie der Čechia wurden die Statuen von Elbe, Moldau, Mähren und Schlesien versammelt. / Sádrovou plastiku vytvořil Wagner jako model pro kamennou sochu určenou nad fontánu před budovou Národního muzea v Praze. Michelangelovský ležící akt starého vousatého muže s vavřínovým věncem na hlavě a holí a rohem hojnosti v pravici představuje řeku Labe, jejíž vody tryskají pod opřenou levou rukou ležící postavy. Drobná figura, která vyhlíží za jejími zády, zobrazuje Krakonoše bájného ducha Krkonoš, kde řeka Labe pramení. Socha je součástí symbolické sochařské reprezentace Českého království na rampě Národního muzea, kterou v letech 1889 až 1891 vytvořil Antonín Pavel Wagner ve spolupráci s Čeňkem Vosmíkem ( ): kolem alegorie Čechie jsou umístěny sochy Labe, Vltavy, Moravy a Slezska. (Petr Přibyl). Höhe x Breite / výška x Šířka: 53 cm x 81,5 cm. Praha, Národní muzeum, inv. č. H Sasko Čechy 7000 Katalog / 3 Panorame de l Elbe et des alentours circonvoisins depuis Aussic jusqu à Strehla. Carl Heinrich Beichling, Johann Ekkenstein. Diese topografische Ansicht der Elbe diente vornehmlich touristischen Zwecken / Tento topografický pohled sloužil především turistickým účelům Länge x Breite / délka x šířka: 172 cm x 23,8 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Signatur: Rara S.B nicht abgebildet / nevyobrazeno Die Elbe zwischen Leitmeritz u. Mühlberg : ein Führer aus der Vogelschau / hrsg. v. d. Sächsisch-Böhmischen Dampfschiffahrt-Aktiengesellschaft. - [Dresden]: Sächs.-Böhm. Dampfschiffahrt-Aktienges. / Labe mezi Litoměřicemi a Mühlbergem: průvodce z ptačí perspektivy. Dresden Länge x Breite / délka x šířka: 83,1 cm x 29 cm. Sächsische Landesbibliothek Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Signatur: Elblandschaft / Elbská krajina. Christian Friedrich Gille. Um 1870 / kolem Länge x Breite / délka x šířka: 28,8 cm x 39,2 cm. Albertinum Galerie Neue Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. Gal.-Nr A. 235 Am Deblik bei Kamaik (Kopie) / Na Deblíku u Kamýku (kopie). Ludwig Richter. Um / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 25 cm x 44,4 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. DK Ruine der Burg Kamýk nad Labem / Zříceniny hradu Kamýj nad Labem. Pauline zu Schwarzenberg. 1801/1805. Höhe x Breite / výška x šířka: 26 cm x 32 cm. Státní hrad a zámek Český Krumlov, inv. č. CK nicht abgebildet / nevyobrazeno Überfahrt über die Elbe am Schreckenstein bei Außig / Přívoz přes Labe u Střekova u Ústí nad Labem. Ludwig Richter. Wohl 1840 / Snad Höhe x Breite / výška x šířka: 48 cm x 60 cm. Privatsammlung Norddeutschland, courtesy Hildegard. Fritz-Denneville, Fine Arts Ltd., London/Soukromá sbírka severní Německo. Laskavostí Hildegard Fritz-Denneville, Fine Arts Ltd., London. 238 Ausblick vom Mückentürmchen nach Böhmen / Pohled z Komáří vížky do Čech. Johann Alexander Thiele Höhe x Breite / výška x šířka: 152 cm x 104 cm. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Gal.-Nr Ausblick vom Mückentürmchen nach Sachsen / Pohled z Komáří vížky do Saska.

264 Sachsen Böhmen 7000 Katalog Johann Alexander Thiele Höhe x Breite / výška x šířka: 165,5 cm x 105 cm. Gemäldegalerie Alte Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Gal.-Nr Originalfotografie Pragae Anno Dom. MDCCCVC Seminarisca na Serbskim seminarje w Praze, 1895 (Seminaristen des Wendischen Seminars in Prag, 1895) Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 40 cm x 46 cm. Serbski Muzej, Budyšin / Sorbisches Museum, Bautzen, Inv.-Nr. SM-F Ölgemälde Row Michała Hórnika na Mikławšku (Das Grab von Michael Hornig auf dem Nikolaifriedhof in Bautzen). Ludvík Kuba Höhe x Breite / výška x šířka: 112 cm x 84 cm. Serbski Muzej, Budyšin / Sorbisches Museum, Bautzen, Inv.-Nr. SM-V K Sorbischer Bauernhof / Srbský selský dvůr. Ludvík Kuba. Um / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 63 cm x 89 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. O Trompete mit sächsischem Wappen / Trumpeta se saským erbem. 19. Jh. Hradec Králové. Höhe x Breite / výška x šířka: 41 cm x 15 cm. Muzem východních Čech v Hradci Králové, inv. č. MI Haken für eine Pauke / Hák na tympán. Höhe x Breite/ výška x šířka: 6 cm x 206 cm. Hradec Králové. Muzem východních Čech v Hradci Králové, inv. č. MI I 245 Reisepass des Königreichs von Sachsen von Franz Clemens Gärtner / Cestovní pas Království saského patřící Franzi Clemensi Gärtnerovi. 24. Januar 1850 / 24. ledna Kamenz. Höhe x Breite / výška x šířka: 35,5 cm x 49 cm. Städtische Sammlungen Kamenz, Stadtarchiv, Altes Archiv, Inv.-Nr Sasko Čechy 7000 Katalog 246 Österreichischer Reisepass von Wenzel Fritsch, ausgestellt für eine Reise von Böhmen nach Sachsen / Rakouský cestovní pas patřící Wenzlu Fritschovi, vystavený pro cestu z Čech do Saska. 31. August 1859 / 31. srpna Praha. Höhe x Breite / výška x šířka: 40,5 cm x 26,5 cm. Archivverbund Stadtarchiv/ Staatsfilialarchiv Bautzen, Staatsfilialarchiv, Inv.-Nr / Ausweisdokument von Herta Lindner (Lindnerová) / Osobní průkaz Herty Lindnerové. 18. Mai 1940 / 18. května Dresden. Höhe x Breite / výška x šířka: 10,5 cm x 14,8 cm. Regionální muzeum v Teplicích, inv. č. HD Reisepässe und Ausweisdokumente aus der Zeit 1960 bis in die 1990er Jahre / Cestovní pasy a průkazy totožnosti od roku 1960 do devadesátých let 20. Století. private Leihgeber / soukromí zapůjčovatelé / 3 Fahne eines Wandervogel- Bundes in Sachsen / Vlajka turistického sdružení Wandervogel v Sasku. Um 1920/ kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 53 cm x 49 cm. Archiv der deutschen Jugendbewegung, Witzenhausen, Inv.-Nr. Sign. G 1 Nr Prag Karlsbrücke / Praha Karlův most. Oskar Kokoschka Höhe x Breite / výška x šířka: 90 cm x 116 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. O nicht abgebildet / nevyobrazeno Flugblatt: Geschlossen wegen / Leták Zavřeno z důvodu.... Infolge der sich rapide verschlechternden Lage an der Front zumal ab 1943 kam es auch im Protektorat Böhmen und Mähren zu vielen Restriktionen wirtschaftlicher und gesellschaftlicher Art. So wurden beispielsweise Rohstoff- und Energiesparkampagnen, Altkleider- oder Spinnstoffsammlungen und ähnliches gestartet. Daneben wurde die Bautätigkeit und Filmproduktion gedrosselt. Sämtliche Tätigkeit hatte sich eindeutig auf die Unterstützung der Kriegsanstrengungen NS-Deutschlands zu orientieren. Die meisten dieser Aktionen wurden entsprechend propagandistisch ausgeschlachtet wie etwa dieses konkrete Sachsen Böhmen 7000 Katalog Flugblatt zeigt. / V důsledku neustále se zhoršující situace na frontě - především od roku 1943 docházelo také na území Protektorátu Čechy a Morava k mnohým restrikcím hospodářského či společenského charakteru. Tak byly např. organizovány kampaně na šetření surovinami či energiemi, sběry ošacení atd. Stejně tak se omezovala stavební činnost nebo výroba filmů. Veškerá činnost měla být zcela jednoznačně zaměřena na podporu válečného úsilí nacistického Německa. Většina z těchto aktivit byla rovněž i náležitě propagandisticky vyu. žita jak o tom svědčí i tento konkrétní leták. (Libor Jůn). Praha, Národní muzeum. 252 Plakette Grenzverschiebung 1938 / Plaketa ke změně hranic roku Höhe x Breite / výška x šířka: 16 cm x 8,5 cm. Sächsisches Staatsarchiv, Staatsarchiv Chemnitz, Bestand 33298, Inv.-Nr Marionetten Hurvinek und Spejbl / Loutky Hurvínek a Spejbl und 1983 / 1940 a Höhe Spejbl / výška Spejbl: 58 cm. Höhe Hurvínek / výška Hurvínek: 36,4 cm. Západočeské muzeum v Plzni, inv. č. NMP Kolorierte Zeichnung Hurvinek & Spejbl von Josef Skupa für den Mithäftling Adolf Bureš ( ) / Kolorovaná kresba Hurvínka & Spejbla od Josefa Skupy pro spoluvězně Adolfa Bureše ( ) Höhe x Breite / výška x Šířka: 26 cm x 20 cm. Stiftung Sächsische Gedenkstätten, Gedenkstätte Münchner Platz Dresden, Ankauf Pavel Bureš, Inv.-Nr / 4 Fluchtgepäck / Zavazadlo uprchlíka. Uhrenkette, Messer und Stofftier aus dem Fluchtgepäck / Řetízek k hodinkám, nůž a látkové zvířátko z uprchlického uzavazadla. Private Sammlung / Soukromá sbírka. 256 Skizze zur Grenzabsicherung in Varnsdorf / Skica k zajištění hranice ve Varnsdorfu. August 1945 / Srpen Höhe x Breite / výška x šířka: 30 cm x 21 cm. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, inv. č. Sig. Tv 22/ Auf Grenzwacht / Stráž na hranici. Porzellanfigur / Porcelánová figurka Höhe / výška: 38,7 cm. Militärhistorisches Museum der Bundeswehr, Dresden, Inv.-Nr. BBAL Sasko Čechy 7000 Katalog 258 Prager Caféhaus (Zeitungleser in Gaststätte) / Pražská kavárna (Čtenáři novin v hostinci). Josef Hegenbarth. Um 1930 / kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 33,5 cm x 41 cm. Albertinum Galerie Neue Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. 93/ Am Kai / Na nábřeží. Josef Hegenbarth. um 1930/kolem Höhe x Breite / výška x šířka: 10,7 cm x 17 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. A Erschossener / Zastřelený. Wieland Förster Höhe x Breite / výška x šířka: 44 cm x 33 cm. Albertinum Skulpturensammlung, Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Inv.-Nr. WF / 3 Die Elbe: Pissoir der Nation? / Labe: pisoár národa?. Neue Berliner Illustrierte, Ausgabe / Neue Berliner Illustrierte, vydání 10, Höhe x Breite / výška x šířka: 34 cm x 26,2 cm. Privatbesitz Andreas Martin / Soukromá sbírka Andrease Martina. 262 nicht abgebildet / nevyobrazeno Die Elbe lebt / Labe žije. GEO, Ausgabe / GEO, vydání 2, Höhe x Breite / výška x šířka: 27,5 cm x 41 cm. Privatbesitz Andreas Martin / Soukromá sbírka Andrease Martina. 263 nicht abgebildet / nevyobrazeno Abenteuer Elbe. Unser letzter wilder Strom und seine Geheimnisse. National Geographic, Ausgabe September 2015 / National Geographic, vydání ze září Höhe x Breite / výška x šířka: 25,5 cm x 17 cm. Privatbesitz Andreas Martin/ Soukromá sbírka Andrease Martina. 264 Modell der Skulptur Quo Vadis / Model skulptury Quo Vadis. David Černý Höhe x Breite Modell / výška x šířka Model: 20 cm x 20 cm. Höhe x Breite Original / výška x šířka: 180 cm x 315 cm. Private Sammlung David Černý / Soukromá sbírka Davida Černého.