10. a 11. září Karel Zajíc

Transkript

1 10. a 11. září 2013 Reportáž Zdeňka Popelky Je ráno, 10. září Shromažďujeme se jako vždy u pneuservisu v Podměstí a krátce po 6. hodině vyjíždíme - směr Čáslav. Na základnu taktického letectva generála Františka Fajtla dorážíme po 9. hodině a už nás tam čeká a vítá se s námi náš známý Michal Daněk, původem Žatečák a nyní pilot Gripenu. Tento obětavý člověk nás bude po celý den provázet po jednotlivých pracovištích základny a poskytne nám odborný výklad. Karel Zajíc kpt. Michal Daněk na svém kole, bez kterého se neobejde jako vždy jede s námi i bača Johny Skladányi (vlevo), bývalý žatecký pilot, nyní bydlí u Kolína Prohlídku zahajujeme před technickým oddělením, kde už je pro nás připravený JAS 38 Gripen

2 Čekají nás tady technici a specialisté, kteří nám velmi ochotně odpověděli na každý dotaz. Každý, kdo měl zájem, se mohl posadit do kabiny a Michal Daněk, který má na tomto letounu nalétáno spoustu hodin, každému vše ukázal, vysvětlil a pověděl nám toho hodně o létání na tomto letounu. TRENÁŽE V KABINÁCH Franta Grof Miris Špinka Zdenda Popelka Pepík Kolář Pavel Rákosník Karel Zajíc jun. Láďa Mixtaj Jiří Macourek Jarda Pilař Olina Špinková Marie Grofová

3 Přecházíme do hangáru k letounu L-159 ALCA. I tady se nám dostává odborného výkladu o tomto víceúčelovém podzvukovém bojovém letounu, který byl vyvinut z L-39 a L-59 Albatros. Jeho dvousedadlová verze slouží k výcviku pilotů. I tady máme možnost usednout do kabiny a důkladně si ji prohlédnout za odborného výkladu technického personálu. V hangáru je už pro nás připravena L 159 ALCA i s technickým personálem Jirka Mach a Gert Wollrab manželé Špinkovi pozorně Zleva: technik, Pilař, Jirkovský, si prohlíží kabinu ALCY poslouchají výklad technika Špinka, Kolář Ukázka obou typů čáslavských bojových letadel byla pro nás velmi zajímavá a poučná. Ti z nás, kteří jsme v minulosti létali na Migách, Delfínech nebo Albatrosech, Zdeněk Popelka a Gert Wollráb si prohlížejí zavazadlový prostor jsme měli možnost porovnávat tehdejší a nynější leteckou techniku a podivovat se nad rychlostí vývoje současných letadel i neustálým pokrokem letectví všeobecně. Ověřili jsme si to i praktickým létáním na simulátorech obou typů.

4 Navštěvujeme řídící věž. Vystupujeme po schodišti do třetího patra a jsme uvítání náčelníkem směny. I tady máme možnost srovnávat práci i vybavení na věži v Žatci před mnoha lety a nyní na moderním pracovišti v Čáslavi. Zrovna startují dva Gripeny, za nimi se rýsuje silueta města Čáslavi, je to nádherný zážitek. Náčelníka bombardujeme svými dotazy a on rád odpovídá. Odtud odcházíme do jídelny technického personálu, kde si dáváme chutný oběd. Michal Daněk nás pak odvádí do budovy 211. taktické letky generála Františka Chábery, kde jsme již očekávání velitelem letky majorem Jaroslavem Tomaňou, který nás provází po všech pracovištích a ochotně odpovídá na naše dotazy. Bužírujeme v jídelně techniků velitel letky na panelu v muzeu nalézáme smutnou Mjr. Jaroslav Tomaňa bilanci leteckých nehod a katastrof Na brifingové učebně Společenská místnost

5 NEZBYTNÉ SPOLEČNÉ FOTO Kolem 17. hodiny naše exkurze u 2. základny taktického letectva s čestným titulem základna Františka Fajtla končí a my se ubíráme na večeři do hospůdky U ŠNEKA, kde si při jídle sdělujeme své postřehy a zážitky z návštěvy základny. Času máme dost, domů nejedeme, přespíme na vojenské ubytovně. Michal Daněk a Jarda Rychtařík Pavlína Bechyňová rozmlouvá s Johnym Skladányim Viditelně spokojený Míra Jirkovský

6 Reportáž Jardy Rychtaříka Druhý den ráno už o včerejším lijáku, před kterým jsme byli ukryti v bezpečí restaurace, vypovídají jenom kaluže. Na půl osmou, jak bylo domluveno, jsme se nakonec všichni sešli ve vestibulu ubytovny na Filipovské. Hurá na snídani, a jak nám dobře poradila Pavlína Bechyňová, pospícháme před čáslavské nádraží do bufetu, kde lze posnídat v levé části na sladko a v pravé je bohatý výběr polévek, gulášů a ostatních dospělých jídel. Takto posilněni vyrážíme do Pardubic na sjednaný čas, cesta je rychlá a bezproblémová. Scházíme se ve vestibulu ubytovny a po příchodu posledního opozdilce hurá do minibusu snídaně na sladko gulášová polévka nemá chybu Po telefonickém avízu nás už čeká na bráně pardubického letiště náš bývalý žatecký kolega a dnešní průvodce Luboš Bechyně. Po krátké kontrole na bráně přejíždíme k budově výcvikového střediska. Z pochopitelných důvodů, které bezvýhradně respektujeme, je zde zakázáno pořizovat fotografie a i jiné záznamy. Tak nám zbývá pouze naše zážitky popsat slovy, což bude obtížné, zůstali jsme všichni skutečně ohromeni strukturou a vybavením zařízení. Centrum provozuje státní podnik LOM Praha, který patří pod ministerstvo obrany. Toto pracoviště má možnost provozovat v otevřeném režimu, který využívá smyšlené údaje, taktická data i údaje o použitelnosti výzbroje a je tedy přístupné prověřené veřejnosti. Ve druhém, utajeném režimu potom využívá ostrá data jak o výzbroji, tak vybraném letounu a zvolené taktice. Je to vlastně poměrně jednoduchá úprava či změna počítačového programu a zadání. Výcvikovou místnost tvoří t.zv. stínící komora, postavená na principu Faradayovy klece, která nepropouští ani zvuky, ani elektromagnetické vlny.

7 Zařízení slouží k nácviku řešení taktické situace, jejíž parametry lze také měnit v širokém měřítku podle požadavků a nároků. Rozvíjí taktické myšlení velitelů skupin i jednotlivců vždy s ohledem na zvolený typ letounu a jejich počet, výzbroj a možnosti protivníka. Nespornou výhodou je následný, detailní rozbor zvoleného řešení situace jako celku, ale také po jednotlivcích. Možnost nahlédnout v tom kterém okamžiku do kabiny každého pilota a hodnotit jeho reakci na bojové informace a volbu zbraní a manévru k jejich použití patří k dalším výhodám systému. Toto všechno je možné už po boji v klidu a pohodlí jakéhosi kina, s využitím projekce zájmového prostoru kombinované s velkoplošnými monitory, zobrazujícími detailně situaci v jednotlivých útočících letadlech, každém zvlášť a všech zároveň. Takový zpětný, úplný rozbor situace a jejího řešení je neskutečně efektivní způsob zvládnutí bojové činnosti. Právě proto je toto v Evropě ojedinělé pracoviště vyhledáváno i letectvy ostatních zemí NATO. Tyto čtyři snímky byly staženy z webových stránek výcvikového centra Piloti mají k dispozici celkem osm simulátorů, čtyři jednoduché s LCD monitorem, dotykovým displejem a čtyři složitější, kde se obraz terénu promítá přímo na zdi kulovitých kukaní. Pilotům je k dispozici prostor, kde si společně sednou, promítnou si průběh mise a společně ho rozebírají, nebo se zde konají porady a nebo tady jen odpočívají. Vrátíme-li se zpět ke vstupu do budovy i tady probíhalo pečlivé kontrolování jednotlivců, odložení mobilních telefonů i dalších záznamových zařízení je zde samozřejmostí. Mimo Luboše se setkáváme s dalšími kamarády, které známe z letecké služby na základně v Čáslavi. Sledujeme briefing, který provádí Jiří Kapitán, ve funkci velitele dnešního cvičení poznávám Romanu Jirákovou, kdysi letovodku NS. Pracují zde i další kamarádi, bohužel dnes jsou na služební cestě.

8 Jako malé děti jsme se rozběhli a usedli do jednotlivých kokpitů letounů Gripen, létáme za vidu v malé výšce, abychom si vychutnali perfektní znázornění terénu pod námi a většina z nás směřuje domů, do prostoru Žatce. Prostě letecká nekázeň. Litujeme, že neznalost ovládacích prvků radiolokátoru, výzbroje a letových režimů nám nedovolí si let plně prožít. Potom už jen krátké zhodnocení a dlouhé loučení. Jak jsem už uvedl výše, v centru je přísný zákaz fotografování. Měli jsme ale štěstí, u příležitosti POMNÍKY 2013 se nám podařilo dojednat s příslušníky tohoto pracoviště poskytnutí schválených obrazových materiálů, které se používají v propagační činnosti tohoto pracoviště. Naši bývalí kolegové od letky MiG 21MFN v Čáslavi, především Jiří Kapitán, ale i Jiří Pospíšil a Ota Prikner, kteří jsou páteří sestavy tohoto pracoviště, nám vyšli vstříc a snímky nám rádi poskytli. Luboš Bechyně, náš průvodce, patřil kdysi také k nim. Pojí nás totiž spolu léta strávená v bojové službě na těchto legendárních letounech. S některými z nich nás pojí nejen společné zážitky ze služby, ale i soukromá pouta našich rodin.

9 Po rozloučení s letištěm i kamarády vezeme ještě Pepíka Koláře na pardubické nádraží, cestuje kamsi na sever za rodinou a domů pojede samostatně. My se vracíme a kolem letiště směřujeme na Kutnou Horu. Tam zastavujeme ve starém městě v sousedství chrámu svaté Barbory. Počasí nám přeje a tak z vyhlídky obhlížíme jak Kutnou Horu, tak i široké okolí až k Čáslavi. Jdeme procházkou po opravené pěší zóně podél semináře, vše je zalito sluncem. Chrám svaté Barbory bývalý seminář malá procházka neuškodí Na snímcích manželé Špinkovi, Jano Skladányi, Vláďa Kosina, Karel a Karol Zajícovi, Pavel Rákosník, Pepík Radoš, Láďa Mixtaj, Zdenda Popelka, Gert Wollráb Je čas oběda a my projíždíme městem na úbočí Kaňku do nové restaurace s rozhlednou, do Havířské boudy. Už nás čekají, usedáme všichni kolem dlouhého stolu k vynikajícímu obědu. Je to další zdařilý tip Pavlíny Bechyňové, se kterou jsem celou návštěvu dojednával. Čeká nás ještě další výhled na blízké i vzdálené okolí. Vystupujeme na nově postavenou, třicet šest metrů vysokou, kamennou rozhlednu. Restaurace Havířská bouda Copak to asi dobrého ochutnávají Johny Skladányi a Karel Zajíc?

10 Havířská bouda z ptačí perspektivy Kostnice v městské části Sedlec Rozhledna je přístupná všem, je vybavena výtahem a vstupné je zanedbatelné. Odměnou nám je krásný rozhled na všechny světové strany, nerušený ani sklem oken, na požádání personálem otevřených. Káva a zákusek to vše završuje. Dole před restaurací ještě zhotoví společné foto Karol Zajíc. Nastává čas loučení, Jano Skladányi a Pavel Rákosník pojedou s Igorem Smékalem do Ovčár u Kolína, Míra Jirkovský a Jarda Pilař pokračují s Igorem domů. Pepík Radoš a Jirka Macourek odjíždí do Berouna a Králova Dvora svými vozidly. My ostatní nasedáme do minibusu a Láďa Mixtaj nás doveze bezpečně do Žatce. Byl to nádherný výlet, stálo to za to. Pohled na čáslavské letiště I tentokrát jsme pořídili společné foto