Květa Legátová Mimo tento čas. Pistorius, 2008

Transkript

1 Květa Legátová Mimo tento čas Pistorius, 2008

2 Kvûta Legátová, 2008 ISBN

3 I. Neblýská se vždy jen na časy 5

4

5 Červená náušnice Osoby: DOKTOR, âermáková (Dvefie. Kroky ) âermáková: Dobr den, pane doktore. DOKTOR: Dobr den Je je tû nûkdo v ãekárnû? âermáková: Ne já jsem poslední. DOKTOR: Posaìte se, prosím. âermáková: Dûkuji Pan doktor Obr DOKTOR: Má dovolenou. âermáková: Vy ho zastupujete? DOKTOR: Ano. Jmenuji se Paleãek. âermáková: Já jsem âermáková, z Pulice. DOKTOR: Z Pulice (Hledá kartu) âermáková: âermáková DOKTOR: âermáková âermáková: Milada. DOKTOR: Ano, ano, tady je kartiãka Dlouho jste nestonala Tak copak vás trápí? âermáková: Já jenom vlastnû DOKTOR: Nemáte ke mnû dûvûru? âermáková: Ne, ale já totiï s panem doktorem se znám. DOKTOR: Chápu. Doktor Obr se vrátí za ãtrnáct dní. âermáková: Za ãtrnáct dní? DOKTOR: Ano. âermáková: Já nemohu ãekat, já DOKTOR: Jaké máte potíïe? Snad vám budu moct aspoà poradit âermáková: Nemám Ïádné potíïe, pane doktore jde o nûco jiného DOKTOR: No prosím. 7

6 âermáková: Nemohu se zbavit urãité pfiedstavy prostû jsem pfiesvûdãena Ïe mû kdosi zavraïdí. DOKTOR: ZavraÏdí? DOKTOR: A kdo? âermáková: To nevím DOKTOR: Hm tak vy jste z Pulice, paní âermáková? DOKTOR: Já to tady moc neznám âermáková: To je vesnice nedaleko. DOKTOR: Ano, vzpomínám si, Ïe mû tam pfiedevãírem volali. âermáková: K Pospí ilov m Radek má osypky. DOKTOR: Ano, ano, ano Bydlíte ve vsi dlouho? âermáková: Pfies tfiicet let. DOKTOR: A domníváte se, Ïe nûkdo usiluje o vá Ïivot. DOKTOR: Nevíte kdo, cítíte jen nesnesitelnou úzkost. âermáková: Ano, obãas kdyï si to uvûdomím. DOKTOR: Mívala jste nûkdy dfiív podobné stavy? âermáková: Nikdy. DOKTOR: UÏ dlouho vám není dobfie? âermáková: Pár dní. DOKTOR: Mohla byste mi pfiesnûji vylíãit v echny âermáková: Je to je to, jak se fiíká, Ïe po ãlovûku jde mráz. DOKTOR: Máte pocit nebezpeãí. DOKTOR: Naprosto nekonkrétního, nejasného, Ïe ano? âermáková: To ne. To ne. Já si myslím, Ïe mû nûkdo zavraïdí dnes veãer, jak pûjdu domû z nádraïí. Mezi sedmou a osmou. DOKTOR: Nûkdo neznám? âermáková: Ne, nûkdo znám. DOKTOR: Hm. Veãer, kdyï pûjdete domû z nádraïí. A proãpak? âermáková: ProtoÏe právû tam bude mít pfiíleïitost. NádraÏí to je jenom taková malá zastávka v lese. A i kdyby se mnou nûkdo 8

7 vystoupil, tak pûjde po silnici. Ale já chodím sama zkratkou lesem, kde nikoho nepotkám. DOKTOR: Aha. âermáková: K nám se dá jet taky autobusem. DOKTOR: A musíte tím lesem? âermáková: Nemusím, ale já jinudy nechodím. DOKTOR: TakÏe záleïí jen na vás, jestli se setkáte nebo nesetkáte s pfiedpokládan m vrahem. âermáková: Já vím. DOKTOR: KdyÏ pûjdete po silnici, nic vám nehrozí. âermáková: Ne. DOKTOR: No âermáková: Bude ãekat u Joná ova srubu. DOKTOR: Pfiesnû na tom jednom jediném místû? âermáková: Nedaleko je rybník. Tam chce hodit mrtvolu. DOKTOR: Tak jestli vás chápu, nutí vás cosi, abyste la dnes veãer lesní zkratkou. âermáková: Nic mû nenutí. Ne la bych tudy ani za nic DOKTOR: Ale potom snad není dûvod, abyste âermáková: Jestli mû nezabije dnes, pane doktore, zabije mû jindy! DOKTOR: Ach tak obáváte se, Ïe bude pokus opakovat Opût u toho srubu? âermáková: Tam uï ne. DOKTOR: A kde tedy? âermáková: To je tû nevím. DOKTOR: Máte ve vsi nepfiátele? âermáková: Nemám. DOKTOR: Ani jedinou osobu byste nedovedla jmenovat? âermáková: Ne, ani jedinou. DOKTOR: Tfieba jenom malá rozepfie nebo nedorozumûní? âermáková: Ne, pane doktore, nic, co by stálo za fieã. DOKTOR: Ví nûkdo, kam jste dnes jela? âermáková: To ví celá vesnice. Jezdím sem kaïd ãtvrtek, k synovi. DOKTOR: A kaïd ãtvrtek chodíte domû lesní zkratkou? 9

8 âermáková: Je to kousíãek. Deset dvanáct minut. DOKTOR: Tak málo? âermáková: Bydlím na konci vsi. DOKTOR: A dosud nikdy vás nenapadlo âermáková: Ne Ne nikdy. Teda aï teì. DOKTOR: Aha Kde pracujete? âermáková: Byla jsem zamûstnaná na po tû. Ale od jara jsem v dûchodu. DOKTOR: Bydlíte sama? âermáková: U dcery. DOKTOR: Má dûti? âermáková: Tfii. DOKTOR: A nedo lo v poslední dobû u vás v rodinû k nûjaké neshodû? âermáková: Ne, ne, to ne. DOKTOR: No Kdyby nûkdo skuteãnû usiloval o vá Ïivot, paní âermáková, musel by k tomu mít dûvod, viìte? âermáková: Jistû. DOKTOR: Dokonce velmi siln dûvod. A takov dûvod neexistuje. âermáková: Existuje, pane doktore. DOKTOR: Jak to? Vy víte proã âermáková: Ano Nûkdo se mû chce zbavit, protoïe jsem na la ãervenou náu nici. DOKTOR: âervenou náu nici? âermáková: Na la jsem ji za zvlá tních okolností. Pfied nûkolika dny u nás hofielo. Stará s pka za Andr sov m humnem. Psali o tom i v novinách ãlánek se jmenoval Osudná neopatrnost. Já to mám s sebou. Jestli dovolíte bylo by dobfie, kdybyste si to pfieãetl. DOKTOR: Prosím No jo, no Opilec a hofiící cigareta! Opakuje se stále totéï. Ale vy jste fiíkala, Ïe jste na la nûjakou náu nici. âermáková: Zlatou, s ãerven m oãkem. Na la jsem ji pfiímo na spáleni ti. Je tû pfii poïáru. Byla za lápnutá v zemi. Musela jsem ji vyr pnout. DOKTOR: Komu patfiila? 10

9 âermáková: Nevím. Ptala jsem se, ale nikdo se nepfiihlásil. DOKTOR: Máte ji zde? âermáková: To je právû ono zmizela. DOKTOR: Aha nûkdo vám ji âermáková: Vzal si ji z prázdného kvûtináãe Hodila jsem ji do kvûtináãe, kter stál na oknû Andr sovy kuchynû. Potfiebovala jsem volné ruce a nemûla jsem kapsu. DOKTOR: Proã právû âermáková: No, la jsem kolem okna a uvidûla jsem kvûtináã. Udûlala jsem to bezmy lenkovitû. Volali mû k Prokopovi, to je ten opilec, víte? DOKTOR: Ano A proã vás k nûmu volali? âermáková: No, nûkdo ho musel o etfiit, neï pfiijde doktor. DOKTOR: Vy jste âermáková: Ne. DOKTOR: VÏdyÈ nevíte, na co se chci ptát. âermáková: Jestli jsem zdravotní sestra. Nejsem. DOKTOR: Vidûl vás nûkdo, kdyï jste házela náu nici do kvûtináãe? âermáková: Nev imla jsem si. Byla jsem pfiesvûdãená, Ïe ne ale nûkdo mû musel vidût. DOKTOR: A kdy jste zjistila, Ïe se náu nice ztratila? âermáková: KdyÏ pfiijela Bezpeãnost. Chtûla jsem ji odevzdat, ale hrnek leïel pod oknem rozbit a prázdn. DOKTOR: Prohledala jste âermáková: kaïdou kvíru. DOKTOR: ekla jste o tom Bezpeãnosti? DOKTOR: Pokládali to za dûleïité? âermáková: Myslím, Ïe ne. DOKTOR: Zdá se, Ïe nûkdo náu nici ukradl, a vy se obáváte, Ïe vás chce zlodûj zavraïdit, aby jeho ãin nevy el najevo. DOKTOR: No rozebereme si trochu celou vûc, paní âermáková. Ta náu nice, i kdyby byla zlatá âermáková: Byla zlatá! Vidûla jsem punc. 11

10 DOKTOR: Ale ani tak nepfiedstavuje dohromady Ïádné jmûní. KvÛli tomu by pfiece nikdo nevraïdil. âermáková: KvÛli tomu ne. DOKTOR: A proã tedy? âermáková: Já myslím, pane doktore, Ïe to ani nebyla krádeï. DOKTOR: Jo, tak Potom jsem vám dobfie nerozumûl. âermáková: Rozumûl JenÏe záhadné není, Ïe se náu nice ztratila z Andr sova okna, ale Ïe ji dodnes nikdo nepostrádá Byla to starobylá náu nice, víte, nejspí rodinná památka, a ta se na vsi dûdí z generace na generaci. KaÏd by ztrátu rozkfiiãel. DOKTOR: Hm. âermáková: O tuhle se nikdo nepfiihlásil, aãkoliv jsem se ptala dûm od domu. DOKTOR: A co z toho usuzujete? âermáková: No, Ïe si ji vzala ta, které patfiila. DOKTOR: Ano, to je logické. âermáková: Ale proã si ji vzala tajnû? Proã o ni nepoïádala hned, jak jsem ji vyr pla? A proã potom rozbila hrnek? DOKTOR: Není jisté, Ïe ho rozbila. âermáková: Není. DOKTOR: No! âermáková: Jestli ho rozbila, je to pokus o zahlazení stop. DOKTOR: Prosím vás, proã by sama majitelka âermáková: nûkterá nechce, aby se vûdûlo, Ïe byla u poïáru. DOKTOR: Jak by k tomu mohla mít dûvod? âermáková: Na to jsem pfii la aï druh den. DOKTOR: No? âermáková: Strach. DOKTOR: Strach? Z ãeho? âermáková: Pane doktore, teì si zaãnete myslet, Ïe mi pfieskoãilo. DOKTOR: Ale ne âermáková: Jsem pfiesvûdãená, Ïe je to strach ze zloãinu. DOKTOR: Z jakého zloãinu? âermáková: To nevím to nevím. DOKTOR: Paní âermáková, uvaïte, Ïe 12

11 âermáková: ten strach je tak siln, pane doktore, Ïe je schopn prostû v eho. Cítím ho v patách jako zlého psa. DOKTOR: No pohovofime si klidnû, paní âermáková. Celá ta pfiíhoda s náu nicí je zatím nesrozumitelná. To se jednou vysvûtlí. âasto se stává, Ïe nám docela v ední vûci pfiijdou záhadné, proto- Ïe jsme pfiehlédli nûjakou maliãkost, Ïe? Vám pfii tom poïáru trochu povolily nervy. Obavy, Ïe ãervená náu nice je klíã k odhalení nûjakého zloãinu âermáková: To je fakt! DOKTOR: a Ïe vás chce kdosi kvûli tomu zavraïdit âermáková: To je taky fakt! DOKTOR: Utvrzujete se v té my lence, paní âermáková. âermáková: Dokud jsem mûla v hlavû jenom tu náu nici, pane doktore, vûbec mi to na mozek nelezlo. Ale kdyï se objeví druhá divná vûc a tfietí DOKTOR: Co, je tû nûco? âermáková: Chtûl mû zabít Ïebfiíkem. DOKTOR: Kdo? âermáková: No, pofiád tent Ï ãlovûk. DOKTOR: Jak se to stalo? âermáková: Z niãeho nic se zfiítil Ïebfiík, právû kdyï jsem stála pod ním. DOKTOR: A nebyl âermáková: Ne, ne, stál rovnû. DOKTOR: U ãeho stál? âermáková: U seníku. DOKTOR: Zvenãí? DOKTOR: Hm. Kdyby na vás nûkdo ten Ïebfiík shodil, uvízl by pfiece sám nahofie. âermáková: Ze seníku vedou dfievûné schody do chléva. DOKTOR: Tam jste se nepodívala? âermáková: Podívala. Nikoho jsem tam nena la. To byl je tû nahofie. Slezl aï po tom, kdyï jsem bûïela pfies dvûr a tloukla na Andr se. Trvalo vûãnost, neï otevfiel. 13

12 DOKTOR: Andr s? âermáková: Stalo se to na jejich dvofie. Ten veãer, co hofielo. DOKTOR: Co jste dûlala na Andr sovû dvofie? âermáková: la jsem teprve domû. Pfiátelím se s jejich kmotrou. Chodím k nim ãasto, nebydlím daleko. Tehdy jsem se dost zdrïela a kmotra za mnou zamkla, protoïe la spát. DOKTOR: Îebfiík spadl nejspí vûtrem. âermáková: Nebyl vítr! DOKTOR: No tak sklouzl, nebo co Andr s ho znova pfiistavûl? DOKTOR: V iml si nûãeho? âermáková: Ne. Zato já jsem si nûãeho v imla. V imla jsem si, Ïe ho nahofie pfiivázal. To znamená, Ïe Andr sovi Ïebfiík pfiivazují. DOKTOR: Co to dokazuje? Kdybyste se Andr se zeptala âermáková: Ptala jsem se. DOKTOR: No? âermáková: Pokrãil rameny, víc jsem z nûho nedostala. DOKTOR: Paní âermáková! Nemáte nejmen í dûkaz âermáková: To nemám Ale víte, proã jsem uskoãila? DOKTOR: Proã? âermáková: ProtoÏe jsem uvidûla na zdi stín lidské ruky. DOKTOR: Kdoví co Kdy jste si to uvûdomila? âermáková: Doma. DOKTOR: Doma, kdyï jste vypravovala âermáková: Ne, nikomu jsem to nevypravovala. DOKTOR: Ani dcefii jste se nezmínila? âermáková: Ne, nechtûla jsem ji zbyteãnû pla it. DOKTOR: No vidíte! Sama fiíkáte: zbyteãnû pla it! Nejste si jista âermáková: Jsem! DOKTOR: Paní âermáková, odpovídáte vïdycky dfiív, neï dokonãím otázku. âermáková: PromiÀte. DOKTOR: Usuzujete velmi rychle a bystfie. Ale fiekl bych pfiekotnû, takïe si dostateãnû neovûfiíte svûj soud. Docházíte k závûru jakousi 14

13 intuicí a podílí se na nûm i va e fantazie. Dotváfiíte si skuteãnost, a tím ji pozmûàujete. âermáková: To znamená, Ïe jsem pra tûná? DOKTOR: Ale ne, vûbec ne, paní âermáková. Vsugerovala jste si jen jistou my lenku. âermáková: Ale jak ji mám ze sebe vyrazit? DOKTOR: Pokusíme se o to. Dávejte pozor, soustfieìte se. Nejste sama, kdo o ãervené náu nici ví. Je-li klíãem k záhadû, pak by zloãinec musel vybít celou ves, aby uchoval své tajemství. Nemám pravdu? âermáková: Ne. DOKTOR: No prosím Co ne? Proã ne? âermáková: ProtoÏe kromû mû nikdo nepokládá ãervenou náu - nici za nûjak klíã. Kromû mû se o ni vûbec nikdo nezajímá. DOKTOR: JenÏe tohle zloãinec neví. âermáková: Ví! DOKTOR: Jak by to mohl vûdût? âermáková: Vycítil to. Tak jako já jsem vycítila jeho. Ten ãlovûk je blízko mû. St kám se s ním. Mluvím s ním No, snad dennû DOKTOR: Hm Projevila jste pfied nûk m své podezfiení? âermáková: Ne. UÏírám se sama. DOKTOR: Tvrdíte, Ïe v echno vycítil, a proto vás ohroïuje? âermáková: Proto. DOKTOR: To by pfiece nemûlo Ïádn smysl, paní âermáková. Teì uï pro nûho nepfiedstavujete Ïádné nebezpeãí. Îádné nové nebezpeãí. Co jste objevila, je prozrazeno. Nic víc nevíte. âermáková: Vím, Ïe zapálil starou s pku. DOKTOR: S pku?! Sama jste mi dala ãíst, Ïe ji zapálil opilec, kter tam usnul s hofiící cigaretou. âermáková: Ten ji nezapálil. DOKTOR: No, pfied chvílí jste mi ukazovala v stfiiïek z novin. âermáková: Stejnû jste ho neãetl. DOKTOR: Stálo tam jasnû, Ïe viník je znám a Ïe se pfiiznal. âermáková: Pfiiznal se, protoïe si poïár nedovede jinak vysvûtlit. DOKTOR: Vy to dovedete? 15

14 âermáková: Ne. DOKTOR: No tak vidíte! âermáková: Prokop nemûl ãím zapálit, pane doktore. DOKTOR: Aha. âermáková: KdyÏ jsem ho o etfiovala, vyndala jsem mu z kapes v echny vûci, a sirky tam nebyly. DOKTOR: No, na tom pfiece nezáleïí prostû krabiãku nûkde zahodil. âermáková: Ne. Nechal sirky v hospodû. DOKTOR: No a co na tom. Cigaretu mu mohl zapálit nûkdo jin. âermáková: Kdo? DOKTOR: No, kdokoli. Kdokoli, koho potkal po cestû. âermáková: Kdyby nûkoho potkal na cestû k s pce, byl by se ten ãlovûk pfiihlásil jako svûdek Nikdo se nepfiihlásil. DOKTOR: el tedy se zapálenou cigaretou uï z hospody. âermáková: Víte, jak je to daleko? Trvalo mu to nejmíà pûl hodiny, kdyï byl pod parou. VydrÏí cigareta pûl hodiny opilci? Za pût minut by byla na zemi. A je tû nûco. V s pce se na la prázdná láhev od kofialky. Prázdnou si ji jistû z hospody nenesl. Je pravdûpodobné, Ïe v s pce pil. DOKTOR: To, co fiíkáte, jsou jen domnûnky. Dohady, které k niãemu nevedou. Pokusme se soustfiedit na ty skuteãnosti, které jsou prokazatelné. âermáková: Na la jsem náu nici, kterou nikdo neztratil. Prokop zapálil s pku, a nemûl ãím. DOKTOR: Dobrá eknûme, Ïe Prokop ji nezapálil, Ïe ji zapálil nûkdo jin Komu patfiila ta s pka? âermáková: DruÏstvu. PÛvodnû byla Andr sova. DOKTOR: Andr sova UvaÏujme, proã ji zapálil? Byla stará, nepotfiebná? âermáková: Nebyla nepotfiebná. Právû do ní zaãali sváïet obilí. DOKTOR: Jak to, Ïe byla otevfiená? âermáková: Obilí se sváïelo do pfiístûnku. Ten byl zamãen. DOKTOR: Kolik obilí tam bylo? 16

15 âermáková: Dost. DOKTOR: Shofielo? DOKTOR: Kdyby nûkdo chtûl tímto zpûsobem druïstvu u kodit âermáková: Tímto zpûsobem mu nemohl u kodit, spí prospût. S pka byla poji tûná na vysokou ãástku a druïstvu se ty peníze právû hodily. DOKTOR: Chcete fiíct âermáková: Ne, jenom vám to vysvûtluju. DOKTOR: Pro pojistku by nikdo neobûtoval Ïivot ãlovûka. Prokop pfiece unikl jenom o vlásek. Musel by to b t ílenec. âermáková: Já netvrdím, Ïe by nûkdo pro pojistku upaloval Prokopa, aãkoli by ho nebyla taková koda, jak se vám zdá. Ale v s pce uhofiela Hanka Andr sová DOKTOR: To jste mi v tom ãlánku âermáková: je to taky. DOKTOR: PÛjãte mi, prosím vás, je tû jednou ty noviny. âermáková: Byla to dcera pfiedsedy druïstva. DOKTOR: tragická pfiíhoda si vyïádala Ona vbûhla do ohnû, aby zachránila Prokopa? Pravdûpodobnû ho probudila, kdyï uï kolem bylo v echno v plamenech. Zasáhl ji padající trám. DOKTOR: Proã nepfiivolala pomoc? âermáková: Nikoho by se nedovolala. Andr sovo stavení je na konci vesnice. S pka stojí o samotû, schovaná mezi stromy. Doma byla tenkrát jenom chromá tetka, která spala. NeÏ by ji vzbudila, byl by s Prokopem amen. DOKTOR: A co sousedé? âermáková: NejbliÏ í chalupa je Haluzova, kousek k lesu. Ani tam by b vala nedobûhla. DOKTOR: Od HaluzÛ pfiece muselo b t vidût na celou âermáková: Mají okna na opaãnou stranu. A vûbec k s pce není odnikud vidût, aãkoli od s pky je v hled na v echny strany. To je tím, Ïe u ní rostou dva duby. Ty duby taky shofiely. 17

16 DOKTOR: Tak tedy, jen od Andr sû âermáková: Ne, ne, ani od Andr sû. Mezi s pkou a stavením jsou hospodáfiské budovy. DOKTOR: Ale Andr sová poïár zpozorovala âermáková: la si pro nûco na dvûr nebo do zahrady. DOKTOR: Kde byli ostatní Andr sovi? âermáková: Stará v kostele, mladí ve mûstû. DOKTOR: To jsou v ichni? DOKTOR: Kdy se vrátili? âermáková: Je tû hofielo. DOKTOR: Pfii li souãasnû? âermáková: Ne, ne Nejdfiív mladí, pak tetka. DOKTOR: Vy jste byla u ohnû mezi prvními? My totiï bydlíme hned za Haluzov mi. Îala jsem u lesa trávu, a jak jsem se narovnala, uvidûla jsem plameny. DOKTOR: Kdo byl u ohnû pfied vámi? âermáková: Kmotra, Haluzovi, pfiedseda. DOKTOR: To je otec Andr sové? DOKTOR: On bydlí také âermáková: Ne, bydlí na opaãném konci, ale el právû na tu stranu obhlídnout pole. Potom tam byla Terezka Jakubíková. DOKTOR: Kdo je to? âermáková: Dûvãe z vesnice. la náhodou kolem. Ale dáváte mi skoro stejné otázky jako policie. DOKTOR: No, chci vám porozumût. âermáková: Pane doktore, kdybych se byla tenkrát líp dívala V ude byly stopy, neï je za lapali. Nûco dûleïitého jsem nepostfiehla. DOKTOR: Ne, ne, ne, jenom mi vypravujte to, co jste skuteãnû vidûla. âermáková: Nejdfiív jsem uvidûla Prokopa. Byla jsem rozru ená. Kfiikla jsem na nûho: Kdo to zapálil? Odpovûdûl: Já. Potom jsem si v imla bílé plachty a na ní leïely pfiezky z Hanãin ch stfievícû. 18

17 Pochopila jsem, co se stalo, kdyï jsem se podívala na pfiedsedu. Potom pfiijel Andr s. DOKTOR: Na ãem pfiijel? âermáková: Na motorce. A potom pfii la stará Prokopa odnesli do domu. DOKTOR: Kdo ho odnesl? âermáková: Andr s s Haluzou. DOKTOR: Víc lidí u toho nebylo? âermáková: Bylo. Za chvilku se sebûhla celá vesnice. DOKTOR: No tak, paní âermáková, uvûdomte si, Ïe jste se zeptala: Kdo to zapálil? a Prokop vám odpovûdûl: Já. Byl o tom pfiesvûdãen. âermáková: Byl. DOKTOR: Vidûl Andr sovou? âermáková: Vidûl. Pamatoval si, Ïe na nûho volala: Rychle, str ãku! Dusil ho koufi, upadl a nemohl najít v chod. Koneãnû se pfiekulil pfies práh a válel se po zemi v hofiících atech. To v echno si pamatuje. Potom nejspí omdlel. Venku Andr sovou nevidûl. DOKTOR: Tak si to zopakujme. Vidûl ji v s pce DOKTOR: Pfii la zvenãí DOKTOR: V hofiící s pce byli sami dva. DOKTOR: Je tedy jisté, Ïe ji zapálil Prokop. Není jiného Ïháfie. âermáková: Pane doktore DOKTOR: No prosím âermáková: já si myslím, Ïe zloãin, kter se u s pky udál, se nejmenuje Ïháfiství ale vraïda. DOKTOR: A kdo mûl b t zavraïdûn? Prokop? Nebo Andr sová? âermáková: Oba dva. DOKTOR: Jak si to pfiedstavujete? Îe byla Andr sová do s pky vehnána? âermáková: Ne, ne. Vbûhla tam sama, kdyï uvidûla oheà nebo moïná jenom ucítila koufi. Staãilo pouze pfiirazit vrata. DOKTOR: Byla vrata pfiiraïená? 19

18 âermáková: TûÏko fiíct. Nikdo se nestaral, aby v echno zûstalo na místû, neï pfiijede Bezpeãnost. DOKTOR: No, Andr sová mluvila v s pce s Prokopem. Kdyby se stalo to, co pfiedpokládáte, byla by vraha jmenovala. âermáková: Nevûdûla, Ïe je to vrah. DOKTOR: Nevûdûla? âermáková: Ne. DOKTOR: A kde ten vrah byl? Skr val se nûkde? âermáková: Stál pravdûpodobnû pfied s pkou. MoÏná se tváfiil, Ïe chce Andr sové pomoci. Ji ani nenapadlo, Ïe tu s pku zapálil, jí pfiipadalo samozfiejmé, Ïe to udûlal Prokop Prokop totiï uï jednou zpûsobil poïár Stejn m zpûsobem, víte? DOKTOR: Tak tedy tvrdíte, Ïe kromû Andr sové a Prokopa byl u s pky nûkdo tfietí. Nûkdo, jehoï pfiítomnost Andr sovou nijak nepfiekvapovala. DOKTOR: Hovofiil o nûm Prokop? âermáková: Prokop o nûm vûbec nevûdûl. DOKTOR: Nemá ani potuchy? âermáková: Ne, ne DOKTOR: Dva lidé mûli b t zavraïdûni, a vraha nikdo nepodezírá. Dokonce ani samy obûti. To je zvlá tní, viìte? Ale Prokop vyvázl Vrah ho tedy pfiece jen u etfiil. âermáková: Domníval se, Ïe je mrtev, nebo nebyl ãas Prokop ostatnû nemusel zemfiít. Prokop mûl jenom nést následky. DOKTOR: Andr sová mûla zemfiít? âermáková: Andr sová ano. Kdybych se tenkrát líp dívala, pane doktore. Na tom spáleni ti dûlal jenom jednu vûc odstraàoval stopy. Chodil mezi námi, ãím dál klidnûj í a klidnûj í. Vina padla na Prokopa, nebylo o tom pochyby. Pfiijela Bezpeãnost, skoro souãasnû sanitka, a zase ani stín podezfiení. DOKTOR: Vysl chali i vás? DOKTOR: ekla jste jim o sv ch domnûnkách? âermáková: Tenkrát jsem je tû Ïádné nemûla. 20

19 DOKTOR: No, Bezpeãnost pfiípad vy etfiovala. Mnohé vûci, které snad unikly vám, by nebyly unikly jim. âetl jsem novinovou zprávu, teì uï dûkladnû, a není tam ani zmínka o vraïdû âermáková: Tu psali novináfii, vy la hned druh den. DOKTOR: Kdyby byla mylná, museli by ji uï dávno opravit. âermáková: TakÏe jsem se pomátla DOKTOR: Ale ne, to ne. Paní âermáková, va e soudnost není naru- ená, opakuji vám to Pod tlakem silného vzru ení, které jste proïila v den poïáru, vám utkvûly v mysli nûkteré podrobnosti, ke kter m se stále vracíte a znova a znova je rozebíráte a dáváte jim nov smysl. âermáková: Ale já cítím, Ïe mám pravdu. DOKTOR: No ov em. Zdánlivû taky nic nesvûdãí proti va í teorii. Mohlo se to skuteãnû stát tak, jak fiíkáte. Nûkdo mohl opravdu vyuïít spánku opilého Prokopa a zabít Andr sovou Ale uï to, Ïe Prokop do s pky za el, byla náhoda. Byl by tedy musel poãítat s náhodou. âermáková: Nepoãítal s ní. VyuÏil jen pfiíleïitosti. DOKTOR: Paní âermáková, zkusme provést anal zu. Hledejme pfiedev ím motiv. Mûl nûkdo dûvod zabít Andr sovou nebo Prokopa? âekal nûkdo na tuto pfiíleïitost? âermáková: To nemá k tomu pfiípadu Ïádn vztah, pane doktore. DOKTOR: Ale jak to, Ïe ne? Víte o nûkom, kdo padá v úvahu? âermáková: KdyÏ se ptáte na tohle, tak tedy v ichni. V ichni, o kter ch jsem mluvila, do jednoho. Ale to s tím nemá co dûlat. DOKTOR: Mluvili jsme napfiíklad o pfiedsedovi druïstva. âermáková: Nezapomnûl jste na pojistku DOKTOR: Ale kvûli tomu by pfiece neupálil vlastní dceru! âermáková: Nemínil ji upálit. Hanka vbûhla do plamenû sama. Co zachraàovala? ProkopÛv Ïivot, nebo otcovu ãest? DOKTOR: Vy si myslíte, Ïe pfiedseda, Ïe ho pfiistihla âermáková: Ale vûbec ne! Chci vám jen ukázat, Ïe motiv se dá najít u kaïdého. Pfiedseda s pku nezapálil, to je samozfiejmé. DOKTOR: No, samozfiejmé? âermáková: S pka neshofiela pro pojistku. 21

20 DOKTOR: Proã to vyluãujete? âermáková: ProtoÏe zmizela ãervená náu nice. DOKTOR: Paní âermáková, teì hledáme motiv. âermáková: Ale uï jsem vám fiekla, Ïe jich mûïete mít, kolik chcete. DOKTOR: Uvedla jste jeden, kter neobstojí. âermáková: Îádn neobstojí. DOKTOR: No to zváïíme Tak kromû uhofielé byla v chalupû Andr sova kmotra. Jak ta? âermáková: K smrti Prokopa nenávidí. Uvidí ho v s pce, a napadne ji udûlat z nûho Ïháfie. DOKTOR: Proã ho nenávidí? âermáková: Prokop je její b val muï. Roze li se ve zlém. DOKTOR: Aha, takïe âermáková: Ne, ne, ne. Kdyby to byla zapálila Andr sova kmotra, nebyla by zmizela ãervená náu nice. DOKTOR: Paní âermáková, proã vûbec âermáková: ProtoÏe ãervená náu nice je jediná záhada. VÛbec jediná DOKTOR: No, dobrá Tak stará Andr sová byla v kostele. âermáková: Dokonce v sousední vsi. la tam pfied polednem. A zpátky jde vïdycky sama. Modlí se po cestû rûïenec. DOKTOR: Ale motiv? âermáková: Její syn byl oddán na radnici. Nikdy se s tím nesmífiila. Byla pfiesvûdãená, Ïe Ïije v hfiíchu. Pro ni by to nebyl zloãin, ale záchrana synovy du e. DOKTOR: No, to je âermáková: Kdyby byla Hanku zavraïdila stará Andr sová, nebyla by zmizela ãervená náu nice. DOKTOR: Paní âermáková âermáková: Já vím, motiv DOKTOR: No âermáková: NejblíÏ u staré s pky bydlí Matys Haluza. Víte, je to taková známá firma. Co není pod zámkem, je jeho. Vidûla jsem ãasto u s pky jeho ploch vozík veãer, kdyï jsem la od kmotry. 22

21 Odvozil toho z pfiístûnku tolik, Ïe se bál, aby jeho zlodûjiny nepraskly, a zapálil Nebo Terezka Jakubíková. Byla u ohnû první. la náhodou kolem. Ov em pozdûji fiekla, Ïe se la koupat. Kdysi chodila s Andr sem. Mûli pfied svatbou, a nechal ji kvûli Hance. No, rozumíte mi DOKTOR: Ano, ano A Andr s? âermáková: Andr s mûl rád Hanku. DOKTOR: On tedy nepadá âermáková: A padá Îárlil jako ìas. DOKTOR: Na koho? âermáková: Na v ecky. A teì se drïte, pane doktore. Pfiedevãírem jsem se setkala na hfibitovû u hrobu mladé Andr sové s cizím ãlovûkem. Stál, ani se nehnul. Civûl na jedno místo. Pfiistoupila jsem k nûmu a promluvila jsem na nûho. Je to brigádník z druïstva, traktorista. A kdyï jsem la domû, vzpomnûla jsem si, Ïe uï jsem ho jednou vidûla. Víte kde? DOKTOR: No? âermáková: Na Hanãinû pohfibu. DOKTOR: Pfiíbuzn? âermáková: Ne, ne. íká se, Ïe se o Hanku kdysi ucházel. Seznámili se pfied tfiemi lety na druïstevním v letû. DOKTOR: Andr s toho traktoristu zná? âermáková: Snad. Ale nikdy jsem je nevidûla pohromadû. DOKTOR: Pracuje Andr s v druïstvu? âermáková: Ne. Pane doktore, ten traktorista s cel m pfiípadem nûjak souvisí. A pfiece ten den, co hofielo, u nás je tû nebyl. DOKTOR: Zamûstnán? âermáková: Ale na tom by nezáleïelo. Nebyl na spáleni ti. DOKTOR: Víte to jistû? DOKTOR: Teoreticky se mohl s Andr sovou u s pky setkat. Mohlo mezi nimi dojít k hádce âermáková: Ale nemohl odstranit ãervenou náu nici. DOKTOR: Mû napadla je tû jedna verze, paní âermáková. Kolem s pky se chodili lidé koupat, Ïe ano? 23

22 DOKTOR: K rybníku u Joná ova srubu. DOKTOR: Pfiedstavte si, Ïe tudy jdou kluci. Uvidí Prokopa, spící opilec vïdycky lákal k neplechám, kohosi napadne podpálit mu os. Sláma vzplane, kluci se rozprchnou, snad právû proto, Ïe zrovna pfiichází Andr sová Kdybych se trochu namáhal, vymyslím dal í pfiíbûh Vymyslím, paní âermáková, vymyslím, víte? V echny budou stejnû logické, v echny stejnû pravdûpodobné, a v echny naprosto nesmyslné. âermáková: Ale já nic nevym lím, pane doktore. DOKTOR: Ov em. Uvedla jste jen fiadu moïností. âermáková: Uvedla jsem fiadu vesnick ch klepû. Nefiekla jsem vám hned, Ïe to nemá nic spoleãného s vraïdou? DOKTOR: Máte na mysli je tû jin motiv? âermáková: Andr sová nebyla zvraïdûna, protoïe by existoval nûjak motiv. DOKTOR: Domníváte se, Ïe se ve vsi vyskytl ílenec, vraïdící maniak? âermáková: Ne, není ílen. Dovedl v ecko rychle a dokonale promyslet. Unikla mu jenom jediná vûc. DOKTOR: Paní âermáková, proã, proboha, podle vás byla Andr sová zavraïdûna? âermáková: ProtoÏe vy la do zahrady. DOKTOR: A to byl jedin dûvod? DOKTOR: Pak Já se napiju, kdyï dovolíte. (Zvuk nalévané vody) Tak tedy Andr sová byla zavraïdûna, protoïe vy la do zahrady, Ïe? âermáková: A uvidûla u s pky vraha. Vraha Ïeny, která nosila ãervené náu nice. DOKTOR: JeÏi marja âermáková: Ta mûla b t spálena v s pce. A já si myslím, Ïe tam taky uhofiela. DOKTOR: A kam se podûla Andr sová? âermáková: Nûkde ji ukryl a v noci nejspí zakopal (Pláã ) 24

23 DOKTOR: Uklidnûte se Paní âermáková, posly te, vy jste vidûla mrtvolu? âermáková: Vidûla jsem ohofielé tûlo. DOKTOR: Poznala jste je? âermáková: Nikdo ji nepoznal. Trám ji zasáhl do hlavy. Trám nebo pofiádná hûl. MoÏná jeden z tûch klackû, co se opírají zvenãí o s pku. DOKTOR: A nikdo nepochyboval, Ïe je to Andr sová, viìte? Na ly se ty pfiezky z jejích stfievícû. âermáková: Bylo snadné hodit je do ohnû. DOKTOR: Hm No, zûstává jedna nevyvratitelná skuteãnost. Prokop vidûl Andr sovou. Vidûl jen ji a nikoho jiného. âermáková: Nepopírám, Ïe ji vidûl DOKTOR: A kde byla ta Ïena s náu nicemi? âermáková: Pod hromadami hofiící slámy. DOKTOR: Mrtvá? Vrah ji zabil a pak to tam zapálil. Následky mûl nést Prokop. To byly poãty, které nevy ly. Najednou se objevila Andr sová. Mohl jí sice namluvit, Ïe to udûlal Prokop, ale nic víc. Nejspí se nabídl, Ïe pobûïí pro pomoc, a Hanka se mûla postarat o Prokopa. Doufal, Ïe v s pce oba zûstanou. Jistû se o to nûjak pfiiãiàoval ale Hanka vybûhla vãas, vybûhla pfied Prokopem, jinak to nemohlo b t Pane doktore, Prokop stál sotva na nohou a vyvázl. Není myslitelné, Ïe by Hanka zûstala v s pce. Musela by si poãínat úplnû bezhlavû Já jsem ji znala, znala jsem ji od narození V echny je znám právû proto jsem si v ím tak jistá DOKTOR: Paní âermáková, no âermáková: Hanka vybûhla ven a znova se setkala s vrahem. Musel ji odstranit, nic jiného mu nezb valo DOKTOR: Paní âermáková âermáková: Musel ji odstranit a zmizet. DOKTOR: No, tak se uklidnûte A co tedy pfiivedlo Ïenu s ãervenou náu nicí na místo tak odlehlé, jako je Andr sova s pka? Domnívá- 25

24 te se, Ïe se tam se la s vrahem náhodou? Nebo lo o smluvenou schûzku? âermáková: Vrah tudy doprovázel Ïenu na nádraïí. DOKTOR: Mluvíte tak, jako by se to stalo pfied va ima oãima âermáková: Je to pfiece jediná moïnost, pane doktore. Zjistila jsem, Ïe ãervená náu nice nepatfií Ïádné Ïenû ve vsi. Zb valo hledat mezi tûmi, které pfiijely ten den k nûkomu na náv tûvu. A já vím, kdo pfiijel. A já vím, kdo jedin ji mohl zabít a proã. Vím, Ïe se mi nepodafiilo utajit pfied ním své my lenky Vím, Ïe je v eho schopen, vím, Ïe na mû bude ãekat dnes veãer u Joná ova srubu DOKTOR: No tak, paní âermáková Podívejte se, kdyï jste si v ím tak jistá, proã jste se neobrátila na policii? âermáková: ProtoÏe protoïe to není moïné ProtoÏe jsem se zbláznila DOKTOR: Ale, paní âermáková âermáková: Znám je desítky let, a najednou najednou je mezi námi vrah Na tûstí, pane doktore, tu byl je tû do vãerej ka ten cizí traktorista, kterého jsem nedovedla zafiadit. DOKTOR: Traktorista pfiece nijak nesouvisí âermáková: Souvisí, souvisí KdyÏ jsem s ním mluvila, bylo mi jasné, Ïe ví, Ïe Hanka Andr sová byla zavraïdûna. DOKTOR: Naznaãil vám to nûjak? âermáková: Ne. Vyãetla jsem mu to z obliãeje. Mluvili jsme spolu pfies pûl hodiny. Nevím, co chtûl, nevím, co se chtûl dozvûdût ode mû, ale vím, co mi prozradil on sám. DOKTOR: Hovofiili jste o Hance? âermáková: O Hance ani slovo. AÏ do vãerej ka jsem si s tím nevûdûla rady. Teprve dnes ráno jsem pochopila, kdo to vlastnû je. DOKTOR: Myslíte, kdo to udûlal? âermáková: To fieknûte sám, pane doktore! DOKTOR: Já já pfiece nemám ani ponûtí âermáková: V echno jsem vám vyloïila. A jestli se nem lím, a já se nem lím, pane doktore u staré s pky zavraïdil Matys Haluza svou sestru Marku, která pfiijela vymáhat dluh. Chalupa je její. A ten cizí traktorista to je nûkdo od Bezpeãnosti. 26

25 DOKTOR: Vy se domníváte, Ïe Bezpeãnost DOKTOR: Paní âermáková, dovolte, abych tam zavolal Co jste mi fiekla, je tak prostû, musíte se pfiihlásit já vás doprovodím. âermáková: Je dávno po úfiedních hodinách, proã byste tam DOKTOR: No, protoïe jste mû pfiesvûdãila já tam (Vytáãení telefonu ) Haló doktor Paleãek. Prosím? Ano, jde o velmi závaïné svûdectví, které se t ká nedávného poïáru ve vsi Pulice Mohu se dostavit? Prosím? Ne, ne, ne, je u mû svûdkynû, objevila stopu ãervenou náu nici Já jsem pfiesvûdãen, Ïe odhalila vraïdu. Ano. Rozumím, rozumím Kde? Ano. Na shledanou. âermáková: Vyslechnou nás? DOKTOR: Ne, paní âermáková Právû zatkli Matyse Haluzu pro vraïdu sestry Marky. Bylo to tak, jak jste to fiekla. âermáková: A kde kde ho zatkli? DOKTOR: U Joná ova srubu. 27