Sedím na skále a mrzne mi zadek. Nezralá mandarinka slunce se koulí po obloze pryã ode mû. Brzy se schová za protûj ím kopcem. UÏ teì se pfies celé

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Sedím na skále a mrzne mi zadek. Nezralá mandarinka slunce se koulí po obloze pryã ode mû. Brzy se schová za protûj ím kopcem. UÏ teì se pfies celé"

Jindřiška Křížová
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 1. Sedím na skále a mrzne mi zadek. Nezralá mandarinka slunce se koulí po obloze pryã ode mû. Brzy se schová za protûj ím kopcem. UÏ teì se pfies celé údolí vleãou dlouhé stíny a zaãíná b t hrozitánská zima. Skrãím nohy, vstanu a zaãnu cviãit. Îádn trénink na olympiádu, jen kapku pohybu, abych se zahfiál. Dûlám dfiepy a úklony, trochu poskakuju na místû, taky se típu do zledovatûlého zadku. Skála není jenom studená, je i vlhká. Mûl jsem si vzít nepromokavé kalhoty. Ale copak jsem mohl vûdût, Ïe mi pfieskoãí? Îe Ale ovi pfieskoãí? Pfii lo to tak naráz! Dole po silnici jde faráfi. Nese velikonoãní kraslice, aby jako kaïd rok ozdobil hrbatou vrbu pfied kostelem. Vím, Ïe ví, Ïe jsem nahofie na skále. Urãitû uï mu nûkdo z hodn ch sousedû zavolal. Ale zatím se tváfií, jako by mû nevidûl. Teprve tûsnû pod skálou se zastaví. Zvedne hlavu, mïourá krátkozrak ma oãima, dûlá pfiekvapeného. Kdo to tam To jsi ty, Kry tofe? diví se. Faráfi se umí divit nejlíp ze v ech lidí ve vesnici. Hned po nûm ná uãitel. Co tam nahofie dûlá? Sedím, odpovím. Proã, prosím tû?. 5

2 Chci vysedût kufiata! houknu dolû. Moje drzost s ním nehne, je zvykl na vût í náfiez. Tfieba tuhle o Vánocích: Povûfiil Luká e s Matûjem, aby chodili po domech a prosili o vánoãní cukroví pro bezdomovce. Kluci byli py ní, Ïe vybral zrovna je, a hned se do toho pustili. Bûhem odpoledne vybrali dvû tfiíkilové krabice. Ale veãer místo na faru zamífiili s cukrovím ven z vesnice. Tam, za rozpadajícím se kravínem dfiívûj ího JZD, kam obecní úfiad vyváïí lidem Ïumpy, jednu krabici otevfieli a ochutnávali tak dlouho, aï ji celou vyjedli. Kolem byl ukrutn smrad a kluci se báli, aby je pfii ochutnávání nûkdo nepfiistihl, tak stra nû hltali. KdyÏ se pak koneãnû se zbylou krabicí dostavili na faru, byla uï tma. Faráfi na nû ãekal venku. Kluci jsou slu nû vychovaní, a i kdyï jim nebylo nejlíp, protoïe je spolykané cukroví tlaãilo v Ïaludku, chystali se pûknû nahlas pozdravit. JenÏe jakmile otevfieli pusu, cukroví z nich vyrazilo a oba dva jako na povel (ale tyhle vûci na povel nejdou, já to zkou el) pozvraceli nohy svatému Floriánovi, co stojí pfied 6.

3 farou a je nedávno zrenovovan. Faráfi tak tak uskoãil. Ale musím uznat, Ïe je formát ani pr nenadával. Jenom nafiídil klukûm, aby Floriánovy zrenovované nohy umyli saponátem, neï na nich to svinstvo zaschne. Fakticky pr fiekl svinstvo a pfiitom to bylo nejlep í mandlové a ofií - kové cukroví, jaké se u nás ve vsi peãe! Teì stojí s ko íkem pln m kraslic pod skálou a kouká na mû, ãelo poskládané do záhybû jako ná jezevãík. Není ti tam nahofie zima? kfiikne a sám si d chá na zkfiehlé prsty. VÛbec ne, lïu. Je tu pohoda! A co tvoje maminka? Taky je v pohodû, nebo si o tebe dûlá starosti? pokraãuje ve v slechu. Nevím, krãím rameny. Zato já vím, fiekne váïn m hlasem.. 7

4 TakÏe uï s ním mluvila! Na beton ho poprosila, aby sem za el. Aby se mnou promluvil. Aby mû pfiemluvil. Nikdo mû nepfiemluví! ZÛstanu tady, dokud dokud Ale je pfiece tvûj kámo, ne? zkusí to faráfi pro zmûnu jinak. Tónem mezi námi chlapy. Neskoãím mu na to. Mlãím. KdyÏ budu mlãet, pfiestane ho to za chvíli bavit a odejde. I z té v ky vidím, jak se tfiese zimou. Vytáhne z kapsy kapesník a troubí do nûj. Ko ík postavil na cestu, ruce i se zmuchlan m kapesníkem zastrkuje do rukávû. Za jeho zády se otevfie okno u BurianÛ. Stará Burianka dûlá, jako by vytfiepávala prachovku. Ale má na picované u i, pusu dokofián, zvûdavostí je napjatá jak rybáfiská ÀÛra. Místní drbna ãíslo jedna. Má to dokonce na vratech stodoly. Nûkdo jí tam jednou v noci napsal: Dr. Bna. AÈ uï to byl, kdo chtûl, napsal to v dinosaufií velikosti. Záfiivou, nesmazatelnou bílou barvou. ZaÏrala se do vrat tak hluboko, Ïe ji 8.

5 Burianka ani po roce nedostala pryã. Je pûknû vidût i z hlavní silnice. Pofiád rovnû a za Dr. Bnou doprava, zvykli jsme si fiíkat, kdyï k nám jede nûkdo, kdo se tu nevyzná. Taky jsem se jednou popral se sv m nejlep ím kamarádem, fiekne faráfi. Já jsem se s nik m nepopral! zafivu, co to jen jde. AÈ Burianka nemusí tak natahovat u i. Já vím, kdepak ty! Ty se pfiece nepere! Jenom jsi ho hodil do bláta. V jeho tónu se nevyznám. Je posmû n? Nebo vyãítav? Já a mûj kamarád jsme se tenkrát poprali kvûli starému kolu, pokraãuje. Na li jsme ho. 9

6 spolu, ale ani jeden z nás nechtûl dovolit, aby si ho ten druh vzal domû. Hádali jsme se, pfietahovali, aï do lo na pûsti. KvÛli ãemu sis to s Ale em rozdal ty? Moje vûc, odpovím. Jeho historky ze Ïivota mu neba tím. Vym lí si je jako na bûïícím pásu. Je mu nejv padesát kdyby to v echno byla pravda, musel by Ïít nejmíà tfii sta rokû! Otoãím se na skalní plo ince obliãejem ke kole. Faráfiovi nastavím záda. A to, Ïe sedí uï pût hodin nahofie a dûlá v em starosti, to je taky tvoje vûc? Nesly ím, kfiiknu pfies rameno. íkám, Ïe v em Schválnû si zaãnu pískat. Co nejhlasitûji. Abych ukázal, Ïe sly et nehodlám. FaráfiÛv uï tak dost zvuãn hlas je tû zesílí. Zpfiísní. Kdyby tu byl táta, tak by sis takovouhle ro Èárnu nedovolil! Kdyby tu byl táta! Kdyby chcíplé ryby! Faráfi je tû nûco fiíká, ale pfiikryju si u i dlanûmi a nahradím pískání hlasit m zpûvem. JóÏin z báïin, vyfivávám na celou vesnici. Faráfi se jmenuje Josef, fiíká se mu JoÏin. 10.

Podobné dokumenty

ve které se seznámíme s Medvídkem Pú a vãelami; a vypravování zaãíná

KAPITOLA 1, ve které se seznámíme s Medvídkem Pú a vãelami; a vypravování zaãíná Tady jde ze schodû za Kry tûfkem Robinem Michal Medvûd hlavou napfied, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale nûkdy mu pfiipadá,