Množení okrasných dřevin dřevitými řízky

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin Množení okrasných dřevin dřevitými řízky Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. Dr. Ing. Petr Salaš Vypracovala: Bc. Tereza Matoušková Lednice

2 2

3 3

4 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Množení okrasných dřevin dřevitými řízky vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana ZF v Lednici. Dne.. Podpis.. 4

5 Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce doc.dr.ing.petru Salašovi za odborné rady a nezbytné připomínky při psaní práce a též za jeho čas a trpělivost. Dále děkuji slečně Ing. Janě Mokričkové za odbornou pomoc s vyhodnocováním výsledků s programem Statistica 10 a všem blízkým za podporu. 5

6 OBSAH 1.ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika druhů Ligustrum L., Deutzia Thunb., Cornus L Vegetativní množení Řízkování Ostatní způsoby vegetativního množení Kořenový systém Matečné rostliny Péče o matečné rostliny Termín odběru řízků Místo odběru řízků Podmínky množárenského stanoviště Pěstební plocha Půda a substrát Přihnojování Závlaha Regulátory růstu Auxiny Gibereliny Cytokininy Komerčně vyráběné stimulátory MATERIÁL A METODY Popis pokusného místa Použité materiály Založení pokusu a metodika hodnocení Statistické hodnocení VÝSLEDKY Souhrnné výsledky všech množených rodů Porovnání zakořenění řízků Porovnání výšek rostlin a počtů výhonů Porovnání objemu a délky kořenové soustavy Hodnocení jednotlivých rodů

7 5.2.1 Rod Cornus L Rod Deutzia Thunb Rod Ligustrum L DISKUZE ZÁVĚR SOUHRN A RESUME SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

8 1. ÚVOD Zahradní styly se během času mění, ale stromy a keře stále v zahradách zůstávají. Jedinečná úloha dřevin spočívá v tom, že dávají zahradě tvar, propůjčují jí výšku, v létě barvu i vůni. Jejich význam se ani v zimě nezmenšuje, spíše naopak. Stromy a keře dávají zahradě vzezření vyspělosti. Nelze opomenout ani praktická hlediska, kdy tvoří soukromí zahrad, zmírňují účinky větru a mohou zmenšit problém plevelů. Tyto významné prvky našich zahrad a parků jsou nabízené celou řadou školkařských firem, které se zabývají jejich množením. U některých druhů může být množení velmi náročné nejen finančně, ale i časově. Školkařské firmy se při jejich množení musí řídit ČSN (Českou státní normou). Vždy se způsob rozmnožování řídí podle druhu a nároků určité dřeviny. Vegetativní rozmnožování rostlin je proces, kdy z rodičovského organismu získáváme geneticky identické organismy a je často člověkem hojně využíván v zemědělství, zahradnictví a biotechnologických oborech. Přesné údaje o produkci školkařských výpěstků nám poskytuje šetření VÚKOZ Průhonice z jednotlivých let. V roce 2003 bylo registrováno 993 školkařských podniků a v roce 2007 je to již 1541 podniků. Tento počet je k dnešnímu datu shodný. Výměra ploch pro produkci okrasných školkařských výpěstků činila v roce 2010 asi 1952 ha a v porovnání s rokem 2007 značně poklesla, téměř o 14%. Po mnoha letech, kdy byl stoupající trend, dochází k poklesu, což se projevilo na výměře školek. Do roku 2010 se produkce pěstovaných dřevin ve volné půdě zvyšovala a také se velmi významně zvyšovala produkce dřevin v kontejnerech. Přednostně šlo o produkci vzrostlých stromů a dřevin v kontejnerech. Na základě statistického zjišťování má v ČR školkařství nerovnoměrně stoupající tendenci a meziroční nárůst je %, až do roku V roce 2011 byl signalizován pokles odbytu, především ze strany veřejné sféry (státních zakázek apod.) Dovoz produktů okrasného školkařství je mezi rokem na stejné úrovni. V roce 2008 byl nárůst 26,5 % a ten stále trvá. V posledních letech lze charakterizovat evropské školkařství stabilním rozvojem ploch, produkce i obchodu. K nejvýznamnějším zemím z hlediska produkce patří Nizozemsko, kde se vyprodukuje 30% veškeré evropské školkařské produkce ( 2012). 8

9 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je experimentální ověření vlivu termínu množení dřevitými řízky na efektivitu množení okrasných dřevin. 9

10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Charakteristika druhů Ligustrum L., Deutzia Thunb., Cornus L. Ligustrum, Deutzia a Cornus jsou významné rody opadavých dřevin, které je možné množit vegetativní cestou. Tyto rody byly vybrány k diplomové práci vedoucím diplomové práce. V literární části je popsána jejich charakteristika a v metodice postup množení. CORNUS L. Skupina dřínů a svíd, označovaná ve starší literatuře jako jednotný rod Cornus L., ale v současné době se dělí podle platné botanické klasifikace na dva rody a to rod dřín (Cornus L.) a svída (Swida L.) ( 2012). Rozdíly mezi těmito rody jsou patrné zejména v době květu, kdy dříny vykvétají drobnými květy převážně před olistěním a svídy většími květy po olistění (Hieke, 1988). Jak dříny, tak svídy vytvářejí opadavé keře, bujně rostoucí. Některé druhy jsou ozdobné svými výrazně červeně zbarvenými větvemi, které dříny mají většinou hranaté, svídy oblé. Popis: opadavé keře, stromy nebo vzácně i byliny, větve často výrazně a atraktivně zbarvené, listy vstřícné, výjimečně střídavé, jednoduché, celokrajné, žilnatina obloukovitá, květy malé a oboupohlavné, vzácně dvoudomé, 4četné, často obklopené zákrovními listeny, květenství tvoří koncové vrcholíky, chocholíky nebo hlávky, a je často podepřeno 4 nápadně zveličelými a výrazně zbarvenými listeny, kalich je obkuželovitý, baňkovitý nebo zvonkovitý (Obr.č.1). Množení: letními nebo zimními řízky, semeny, hříženci či očkováním na příbuzné druhy. Některé dřeviny rodu Cornus množíme jednoduše řízkováním, řízky dobře zakořeňují a je vhodné použít stimulátor. Cornus alba se snadno množí letními řízky, řízky z Cornus florida je vhodné odebírat nejlépe na jaře nebo v létě hned po odkvětu. Obr.č.1: Kvetoucí rostlina Cornus L. ( 2012) 10

11 Cornus alba a Cornus stolonifera koření snadno z dřevitých řízků, špatně zakořeňují řízky bylinné. Cornus množíme i semeny ze zralých peckoviček na podzim před nástupem dormance (Piotto, Di Noi, 2003). Časně sklizená semena vyséváme na podzim, později sklizená stratifikujeme a vyséváme na jaře (Toogood, 2006). Nároky a použití: snáší slunce i stín, většina druhů není náročná, je nutná živná a propustná zemina. Na půdu je většina nenáročná kromě velkokvětých typů (Cornus florida, Cornus cousa a Cornus nuttallii), které sázíme do hlubších, živných zahradních půd. Velkokvětým druhům vyhovuje slabě kyselá půda. K vápnomilným druhům patří hlavně Cornus alba, Cornus mas a Cornus sanguinea. Vzhledem k rozmanitému habitu i atraktivně zbarveným letorostům a kmínkům mají široké uplatnění, sází se do samostatných i smíšených skupin, jako krycí keře nebo i solitérně všude tam, kde chceme využít nápadné vybarvení kůry v zimních měsících po opadu listů apod. (www. dendrologie.cz, 2011). DEUTZIA Thumb. Popis: opadavé keře středního vzrůstu s dutými větvičkami (Hurych, 1996). Starší větve mají někdy odlupčivou borku, listy jsou vstřícné, jednoduché, krátce řapíkaté, vroubkované nebo pilovité, často drsné, květy zvonkovité, bílé nebo bělavé, s růžovým, načervenalým nebo nafialovělým nádechem (Obr. č.2), 5četné nebo až plné, květenství je hroznaté, latnaté, vzácně jsou květy jednotlivě, tyčinek je 10 (-15), plody jsou 3-5pouzdré tobolky (www. dendrologie.cz, 2010). Množení: výsevem osiva jen pro botanické a šlechtitelské účely, jinak hlavně zelenými řízky v květnu., dřevitými řízky množíme bujně rostoucí druhy a kultivary. Řízkováním letními řízky se zpravidla množí nízké, slabě rostoucí odrůdy (D. chunii, D. gracilis, D. x kalmiiflora, D. x lemonei). Řízky se píchají v červnu až srpnu do skleníku nebo do pařeniště. Silně rostoucí druhy a odrůdy (D. x hybrida, D. x magnifica, D. x rosea, D. scabra) se množí dřevitými řízky, které se nařežou v zimě a na jaře se píchají na záhony. Obr. č. 2, Kvetoucí rostlina Deutzia Thumb ( 2012). 11

12 Nevýhodou tohoto způsobu je dlouhý kořenový systém řízkovanců, který ztěžuje práci při školkování (Hieke, 1988, 2004). Nároky a použití: vyhovuje jim živná, hlinitá půda na plném slunci při dostatečné vlhkosti. V tuhých zimách namrzají, po seříznutí se však obnoví. Nachází se v četných druzích a kultivarech, hodí se pro zahradní a parkové úpravy, sázíme se jednotlivě, do větších smíšených skupin, volně rostoucích živých plotů nebo jako předsadbu, nižší druhy se hodí i jako hustá výsadba a na živé plůtky; prospěje jim průklest (Hurych, 1973). LIGUSTRUM L. Popis: stálezelené nebo opadavé keře, popř. menší stromky, listy vstřícné, někdy šikmo vstřícné, jednoduché a celokrajné, krátce řapíkaté, květy oboupohlavné, v koncových latách, většinou malé, bílé, kalich zvonkovitý, 4zubý, koruna nálevkovitá, kolovitá nebo řepicovitá, 4 korunní lístky, trubka obvykle krátká, tyčinky 2, čnělky kratší než tyčinky a jsou cylindrické, semeníky 2pouzdré, vajíčka po 2 v pouzdru, plody jsou bobule s 1 4 semeny, černé nebo modravě černé (Obr. č. 3). Množení: snadno množíme letními i zimními řízky, můžeme ihned sázet řízky uříznuté v září, které zbavíme listů, ponecháme 2 páry, zakoření do podzimu; panašované kultivary a druhy s vytrvalými listy množíme v předjaří ve skleníku obyčejně na L. vulgare; výsev semen je rovněž možný. Nároky a použití: vyhovuje jim každá nepříliš vlhká půda, slunce i polostín, stálezelené druhy žádají chráněné a teplejší stanoviště, v zimě více zastíněné. Použití je rozmanité; vzácnější druhy a kultivary vysazujeme solitérně, u ostatních rozlišujeme na použití v krajinářských a zahradních úpravách do skupin nebo solitérně; některé jsou ideální pro výsadbu na živé ploty (Bärtels, 1988) Obr.č.3, Kvetoucí rostlina Ligustrum L. ( 2012) 12

13 3.2 Vegetativní rozmnožování Vegetativní množení je důležitější způsob získávání nových jedinců. Při tomto způsobu množení vzniká nový jedinec (dceřiná rostlina) z části původní (mateřské) rostliny (Blažek, 1998; Oberthová, 1989). Metody vegetativního množení mají nezastupitelné místo v programech množení. Význam těchto množitelských postupů produkce rostlinného materiálu narůstá u rostlin, u kterých je stálý nedostatek geneticky kvalitního osiva nebo je vegetativní množení efektivnější. Vegetativní množení vychází z poznatku, že všechny části těla rostliny tvoří harmonický celek a jsou vzájemně propojeny. Základním projevem celistvosti rostliny jsou růstové korelace, vzájemné vztahy mezi orgány rostliny a jejími částmi, pletivy a buňkami (Dostál, 1967). Je-li celistvost rostliny narušena odříznutím nebo jiným poškozením nějakého orgánu, dochází k regeneraci, tedy obnově narušené celistvosti. Pro vegetativní množení má právě regenerace zásadní význam (Šebánek, 2008). Vegetativní množení má proti generativnímu několik výhod. Hlavní výhodou je, že přesně víme, s jakým rostlinným genetickým materiálem pracujeme. Tento způsob množení umožňuje získat velké množství geneticky naprosto shodných jedinců, u kterých jsou zachovány všechny vlastnosti mateřské rostliny. Navenek se to projevuje vyrovnaností porostu ve školce i na trvalém stanovišti. Získáváme tím geneticky jednotný materiál, což je jedna z hlavních podmínek při plošných výsadbách okrasných dřevin (Walter, 1997). Vegetativní rozmnožování má sice mnoho výhod, ale jednu podstatnou nevýhodu a tou je finanční náročnost (Šebánek, 2008). Pracovní postupy při vegetativním množení jsou proti generativnímu mnohem složitější, materiálně a pracovně nákladnější a vyžadují větší znalosti. To se projevuje i vyšší cenou namnoženého rostlinného materiálu (Blažek, 1998; Oberthová, 1989). Způsoby vegetativního množení se dělí na dva druhy, přímé způsoby - řízkování, dělení trsů a hřížení, oddělky, šlahouny, odkopky, a nepřímé způsoby - očkování, roubování, ablaktace (Vilkus a kol., 1997). U okrasných dřevin je snaha využít hlavně vegetativní množení přímé. Je to z toho důvodu, že je levnější i efektivnější a mladé rostliny nepodléhají nepříznivým vlivům podnoží, nedokonalé afinity apod. (Walter, 1997). 13

14 3.2.1 Řízkování Řízkování je vegetativní způsob rozmnožování, kdy na vzniku nové rostliny se podílí pouze jedna genetická informace. Dceřiná rostlina je identická s mateřskou rostlinou. Řízky rozumíme části matečné rostliny použité k vegetativnímu množení v nesterilních podmínkách (Šebánek, 2008). Řízkování je jedna z nejekonomičtějších metod - z metod vegetativního množení (Davies, 1988). Používá se jako primární metoda k množení okrasných rostlin ve většině okrasných školek (Macdonald, 1996). Řízky dělíme jednak dle vyzrání letorostů na řízky bylinné, polovyzrálé a dřevité. Podle části, ze které byl řízek odebrán, se dělí na vrcholové, osní a bazální. Při zakořenění je důležité fyziologické stáří rostliny, zda bereme řízky z vrcholů nebo bočních větviček postranních výhonů a dále míra oslunění, protože výhony vyrostlé na světle jsou cennější než výhony ze středu rostliny. Odběr řízků se doporučuje v časných ranních hodinách, neboť v poledních a odpoledních hodinách rychleji vadnou. U dřevitých řízků zase doporučují odpolední hodiny, kdy je tepleji. Úspěšná tvorba adventivních kořenů je rovněž závislá na technice aplikace růstových regulátorů a následné kultivace řízků (Macdonald, 1996). Množení dřevin bylinnými řízky Bylinnými řízky můžeme množit prakticky veškerý rostlinný sortiment. Jako bylinné řízky označujeme oddělitelné části rostliny, olistěné výhony, pupeny, listy, které po oddělení za příznivých podmínek zakoření a vyvinou se v samostatné rostliny. Vrcholové řízky odebíráme z konců letorostů, ze zbytku letorostu pak řízky osní. Velikost je jednotná mm (Obdržálek, Pinc, 1997). U některých dřevin, např. u druhu se silnými výhony a u některých stálezelených dřevin, lze použít také pupenové a očkové řízky. Obr.č.4, Bylinné řízky (Walter, 1997) 14

15 Měl by být ponechán jeden pár listů a to bez zakrácení čepele, nebo se čepel zakrátí dle potřeby o 1/3. U některých druhů dřevin se doporučuje boční poranění řízků, tj. narušení spodní části řízků, a tím se zvětší řezná plocha. Toto zvětšení podporuje příjem stimulátorů, které podporuje tvorbu dělivého pletiva a zvýšení tvorby adventivních kořenů. U tohoto poranění se doporučuje odstranit mm kůry až na kambium. Řez nesmí být příliš hluboký až do dřeva. Bočním poraněním a stimulací se u mnoha dřevin zvýší celkové procento a kvalita zakořenění (Bärtels, 1988). Při rozmnožování bylinnými řízky jsou získány segmenty s laterálními nebo terminálními pupeny a očekává se, že budou za dobrých podmínek vytvářet adventivní kořeny a tím zajistí růst rostliny (Hartmann, Kester, 1997). U příliš měkkých řízků je při vysokých teplotách zvýšené riziko vadnutí a popálení listů. K poškození dochází nejčastěji pod foliovým tunelem. Zavadlé nebo popálené řízky většinou nezakoření (Obdržálek, Pinc, 1997). Řízky nesmí zaschnout, proto je ukládáme do igelitových sáčků nebo zastíněných nádob. Proti vadnutí a poškození řízků vysokými teplotami používají některé množitelské podniky v zahraničí antitranspirační přípravky, které aplikují hned po nasázení řízků. Antitranspiranty vytvoří na listech tenký film, který chrání rostliny před nadměrnou ztrátou vody a udržují v buňkách pletiv správný turgor (Říha, 2006). Množení dřevin dřevitými řízky Dřevitými řízky se rozmnožuje velká část okrasných rostlin (Walter, 1997). Je to jednoduchý způsob množení, který nevyžaduje v některých případech speciální zařízení. Dřevité řízky se zpravidla odebírají z bezlistých letorostů dřevin na podzim či v zimě, nebo časně na jaře. Většinou jde o řízkování jednoletých vyzrálých výhonů, pokud možno nerozvětvených. Nařezané výhony se ukládají v chladu a vlhku, musí se chránit před mrazem, vysycháním a houbovými chorobami. (Šebánek, 2008). Obr.č.5, Dřevité řízky (Bärtels, 1988) 15

16 Dřevité řízky se odebírají před příchodem větších mrazů, zpravidla v listopadu až prosinci. Úpravu řízku můžeme provádět i na podzim, v zimě i v předjaří. (Růžičková, 1996). Řízky odebrané v době, kdy pupeny vstupují do endogenní dormance, nezakoření vůbec nebo velmi špatně a to ani po stimulaci auxinoidem (Kutina, 1988). Řízky jsou nevhodnější ze spodní střední části výhonu, v horní části jsou na vrcholu pupeny méně vyzrálé a vrcholové řízky hůře koření. Z vyzrálých jednotlivých výhonů řežeme řízky mm dlouhé, spodní část seřízneme pod úhlem 45 těsně pod očkem, horní část seřízneme asi 10 mm nad očkem mírně šikmo (Hurych, 1996). Po uřezání řízků se růstové látky přesouvají z horní části řízků do spodní a tím se podporuje tvorba kořenů. Tato menší koncentrace způsobí, že se nerozvíjí pupeny. Proto se na příliš krátkých řízcích lehko rozvíjí pupeny, ale hůř koření. Pro řízky, které mají méně růstových látek, je lepší řezat delší řízky, aby se dostatečné množství růstových látek nahromadilo v bazální části a tím se podpořilo zakořenění (Terpinski, 1971). Upravené řízky vysazujeme hned na podzim nebo na jaře (Bärtels, 1988). Odebrané řízky je vhodné stimulovat ať práškovým či tekutým stimulátorem a ve svazcích je založíme zhruba ze dvou třetin výšky do vlhké rašeliny, říčního písku, nebo igelitových pytlů a umístíme do chladného sklepa, s teplotou kolem 6-8 C, kde vytvoří kalus na řezné ráně. Pro jarní výsadbu skladujeme v mrazuprosté místnosti tak, aby nevyschly, například založené v říčním písku. Vysazujeme do upraveného záhonu, do řádků 0,25 0,30 m vzdálených od sebe a vzdálenost v řádku je asi 0,15 0,20 m. Řízky sázíme mírně šikmo až po nejhornější očko (Bärtels, 1988). Bazální konec je hluboko v půdě, kde je v předjaří teplota nízká a neurychluje rychlou iniciaci kořenů a jejich další vývoj. Pokud řízky nezakoření dříve, než naraší listy nebo brzy potom, tak uhynou (Marcinkowski, 1988). Při množení dřevitými řízky v jarním termínu pícháme řízky do volné půdy, nebo lépe na záhon překrytý černou fólií - vyhneme se tak zaplevelení a navíc je zajištěna stabilnější vlhkost půdy. Obr.č.6, Zakořeněné dřevité řízky (Bärtels,1988) 16

17 Do léta musí dřevité řízky spolehlivě zakořenit, aby do prvního mrazu dobře vyzrály. V případě ověřených kvalitních genotypů slouží pro odběr řízků tzv. matečnice. Ty jsou založeny vegetativně, řízky jsou snadno dostupné, je jich dostatečné množství a všechny jsou stejně vyzrálé (MacDonald, 1986). Množení dřevin kořenovými řízky Rozmnožování dřevin kořenovými řízky se využívá jen u několika málo druhů, které vytvářejí na kořenech adventivní pupeny (Aralia L., Rhus L, Gymnocladus Lam.). Lze využít u vhodných druhů s masitějšími kořeny (Bärtels, 1988). Největší regenerační potenciál při množení kořenovými řízky mají jednoleté kořeny (MacDonald, 1986). Na podzim odebereme z matečních rostlin části kořenů o přibližné síle 5 až 20 mm, odebíráme jen tolik kořenů, abychom nezničili mateční rostlinu. Podle vzrůstnosti druhu a stavu kořenů přesazujeme zakořeněné a olistěné rostliny v pozdním jaru nebo až napřesrok (Walter, 1997). Optimální doba odběru řízků je prosinec až únor, ačkoliv tato lhůta může být prodloužena až do začátku jara, zejména pokud mají být umístěny do skleníku. V říjnu a v listopadu dochází k odběru v případě, že mají být umístěny řízky do terénu. V této době jsou optimální půdní podmínky, ale může docházet ke ztrátám v chladných a deštivých oblastech (podhorské oblasti, Vysočina) v důsledku uhnití řízků (MacDonald, 1986). 17

18 3.2.2 Ostatní způsoby vegetativního množení Dělení a kopčení Tento způsob množení se uplatňuje jen zřídka. Princip spočívá v rozdělení, rozřezání mateřského keře anebo odkrojením části matečné rostliny, tím získáme několik sazenic k dalšímu pěstování (Hurych, 1996). Alternativou je odebrání výhonků vyrážejících z kořenů nebo z kořenového krčku, které mají již dostatek vlastních kořenů, a jejich odříznutí. Je to vhodný způsob rozmnožování pro dřeviny, které mělce koření a tvoří z adventivních pupenů na kořenech nové výhony (odnože, po oddělení odkopky). Odkopky bereme z pravokořenných rostlin. Zakořeněný odkopek oddělíme od mateřské rostliny v období vegetačního klidu (Blažek, 1998; Vilkus, 2000). Dělením se dají množit všechny keře, které se přirozenou cestou vytrvale zmlazují výhonky z kořenového krčku. Dělení přichází v úvahu jen při rozmnožování malých keřů v malém počtu (Bärtels, 1988). Hřížení Hřížením se nazývají různé způsoby množení, kdy mladá rostlina výhon, zůstává do naprostého zakořenění spojený s matečnou rostlinou (Hurych, 1996). Při hřížení je nutno připravit mateční rostlinu již rok předem silnějším seříznutím a mírným zvýšením dávek dusíku. Jsou kladeny vysoké požadavky na půdu (Bärtels, 1988). Cílem je vypěstování dostatečně dlouhých výhonů. Hřížení spočívá v ohnutí vhodného výhonu mateřské rostliny a zahrnutí jeho části do půdy. Používáme různé alternativy. V přihrnutých bodech je možno letorost přiháčkovat, pro podporu kořenění narušit kůru, přiškrtit měděným drátem či výhon nalomit. Kořenění trvá jedno, výjimečně dvě vegetační období. Po zakořenění výhon oddělíme nebo rozřežeme na části a řezem upravíme ( 2009). 18

19 Množení dřevin vzdušnými odnožemi Má význam především pro zahrádkáře, protože je málo produktivní. Výhodou je, že se takto dají rozmnožit i vzácnější druhy a druhy špatně kořenící. Další výhodou je to, že získáme poměrně velké rostliny (Walter, 1997). Na začátku rašení vybereme na mateřské rostlině víceletý výhon a na něm odstraníme kousek kůry až na dřevo. U výhonu o síle do 0,15 m proužek asi v šíři 20 mm, u silnějších max. 40 mm. Odstraněním kůry se omezí tok živin z kořenů i asimilátů z listů, které se pak hromadí v místě přerušení. Na řezu použijeme některý z prodávaných stimulátorů a poté jej obalíme hrstí vlhkého rašeliníku, v nouzi vláknitou rašelinou. Na rašeliník přiložíme fólii (asi 300 x 400 mm), nahoře i dole ji dobře utěsníme ovázáním a na několika místech ji proděravíme. Vše pak ještě obalíme vrstvou alobalu, která bude bránit přehřívání. Na podzim pak výhon oddělíme ( 2010). Obr. č.7, Vzdušné odnože (Bärtels,1988) Štěpování Spočívá v umělém spojení části jedné rostliny s částí jinou. Tyto dvě rozdílné části po srůstu vytvoří rostlinu jedinou. Štěpovat dřeviny můžeme v rámci rodu, méně častěji i mezi rody jedné čeledi. Snášenlivost a schopnost srůstu může být ale i v rámci rodu velmi rozdílná (Obdržálek, Pinc, 1997). Využití štěpování: některé neustálené kultivary množit jinak nelze, nebo řízkované mají nevhodný tvar či špatně rostou. Vhodným výběrem podnože lze ovlivnit vlastnosti budoucí rostliny, brzdit růst bujně rostoucích kultivarů, ovlivnit odolnost kořenů proti nízkým teplotám, suchu, vysoké hladině spodní vody apod. Výhodou přeroubování je rychlý nárůst nové koruny. Je vhodné pro kmenné tvary rostlin, které 19

20 jinak tvoří keře (Bärtels, 1988). Jednotlivé varianty se liší tvarem spoje, společný je způsob ošetření spojovaného místa, který spočívá v upevnění spoje ovázáním lýkem, pryžovým úvazkem nebo PE páskou a zamazání ran štěpařským voskem nebo balzámem. V chladnějším období využijeme vosk tekutý (Bärtels, 1988). Podnože: lze využít semenáče, odkopky, řízkovance, mohou to být ve volné půdě rostoucí nebo i hrnkované rostliny a někdy dokonce ještě nezakořeněné pruty, nebo také jen samotné kořeny. Pro masové štěpování množených dřevin existují tzv. typové podnože, s ustálenými vlastnostmi pro různé účely a stanoviště (Obdržálek, Pinc, 1997). Rouby: řežeme je z mladších, zdravých a pokud možno jednoznačně určených kultivarů, nejlépe z osluněné části koruny. U jehličnanů odebíráme rouby z typických jedinců. Pro letní očkování opadavých listnáčů a štěpování jehličnanů i stálezelených dřevin je odebíráme těsně před použitím. Používáme jednoleté letorosty. U jehličnanů není dobré použít jako rouby boční výhonky. Pro roubování opadavých listnáčů v předjaří řežeme rouby v zimě, za bezlistého stavu. Bývá to kolem vánoc (XII - I), v nouzi i později za bezmrazého počasí. Uchováme je podobně jako dřevité řízky - ideálem je teplota 0-2 C a vlhko. Obr. č. 8, Očkování růží (foto Matoušková, 2010) Obr. č. 9, Roubování Partenocissus tricuspidata (foto Matoušková, 2010) 20

21 3.3 Kořenový systém Kořen je rostlinný orgán, zpravidla radiálně symetrický, rostoucí geotropicky (Novák, Skalický, 2009). Kořen plní funkci upevňovací a čerpá minerální roztoky z půdy, orgán sloužící jako zásobárna sacharidů a dalších látek (McMahon, Kofranek, Rubatzky, 2010). Kořen plní velmi významnou syntetickou funkci a je to především centrum dusíkatého metabolismu, vzniku aminokyselin i alkaloidů, dusíkatých fytohormonů cytokininů podněcujících dělení buněk a dalších látek (Procházka, 2006). Kořenový systém se může skládat jen z adventivních kořenů, ten se označuje jako homorhizie a systém s kořenem hlavním a vedlejšími se označuje jako alorhizie. Na hlavním kořenu vznikají kořeny postranní postupně od báze kořene k jeho vrcholu. Vrchol tedy brzdí vznik kořenů postranních. Hlavní kořen může mít tvar například jednoduchý, vřetenovitý, kulovitý, hlíznatý, větevnatý (Procházka, 1997). Vznik a růst kořenové soustavy a kořenů jsou obecně ovlivněny jak genetickým základem rostliny, tak i vnějšími podmínkami prostředí, ve které se rostlina nachází (Kolek, Kozinka, 1988). Tvorba adventivních kořenů má několika etap: vznik kořenových iniciál diferenciací buněk primárních nebo sekundárních pletiv dělení iniciál, podmiňujících vznik meristematického kořenového základu histologickou determinací kořenového základu vyrůstání kořenového základu v adventivní kořeny. Vyrůstání adventivních kořenů na řízcích je možno pozorovat již po několika dnech. (Procházka, 1998) Podle aktivity enzymu peroxidázy byl proces zakořenění rozdělen do tří fází. Fáze indukce je charakterizována dočasným poklesem aktivity enzymu peroxidázy a vzrůstem aktivity auxinu. Ihned po odříznutí řízku z matečné rostliny dochází ke zvýšení produkce etylénu. Zároveň stoupá obsah endogenního auxinu. V této fázi exogenně dodaný auxin působí na tvorbu adventivních kořenů inhibičně. Fáze iniciace zvýšení aktivity enzymu peroxidázy poklesem hladiny IAA. Místo iniciace adventivních kořenů je u různých druhů různé. Poloha adventivních kořenů je u některých druhu nepravidelná, u jiných je zákonitý vzor formování adventivních kořenů (Procházka, Šebánek, 1997). Raná fáze iniciace adventivních pupenů je charakterizována syntézou RNA a proteinů, potom následuje syntéza DNA a po ní buněčné dělení. Zvyšuje se hladina 21

22 proteinů, v regenerujících částech řízku se zvyšuje aktivita oxidačních enzymů a obsah kyseliny askorbové. To je důvod, proč vznik adventivních kořenů souvisí pozitivně s auxiny, ale negativně s gibereliny. S diferenciací souvisí aktivace endogenních cytokininů, které mají roli v regulaci dělení buněk. Exogenní aplikace cytokininů většinou inhibuje vznik adventivních kořenů, ale může podpořit prodlužovací růst adventivních kořenů. Fáze trvá 12 až 14 dní (Procházka, 1998). Fáze exprese je zahájená vytvořením kořenového primordia, respektive prorůstání primární kůrou stonku v adventivní kořeny, které se objevují na povrchu rostlin. V této fázi dochází ke snižování obsahu endogenního auxinu a následné snižování enzymatické aktivity. Produkce etylénu se zvyšuje. Dochází ke zvyšování endogenního cytokininu a giberelinu v bázích řízků. V této fázi se účinek exogenní aplikace auxinů a etylénu mění. Auxiny působí na tvorbu kořenů inhibičně a etylén stimulačně. Fáze exprese trvá 14 až 18 dní (Procházka, Šebánek, 1997). U kořene se rozlišují tři základní pletivové celky pokožka, primární kůra a střední válec. Tato pletiva vznikají z iniciálních buněk vzrostlého vrcholu, chráněné jsou kořenovou čepičkou. Centrální válec vzniká činností pleromu a periblému. Primární kůru dermatogen diferencuje vnější vrstvu - pokožku. V meristematické oblasti kořene je nepatrný příjem minerálních látek a proto v této části není diferencován xylém (Komissarov, 1968). Obr. č. 10, Anatomická stavba kořene ( 22

23 Kořenová čepička (Kalyptra) je složena z živých parenchymatických buněk, vznikajících a podle potřeby obnovovaných činností iniciály (Novák, Skalický, 2009). Velikost kořenové čepičky je druhově specifická a je závislá na působeních vnějších podmínek. Jejím úkolem je chránit kořenový meristém a vylučováním polysacharidového slizu umožňuje pronikání půdou a podporovat vývoj mikrobiální flóry (Nobel, 2009). Tento sliz působí i jako ochrana kořene před vyschnutím v kratších období sucha. V kořenové čepičce, v její střední části, jsou buňky obsahující statolitický škrob, který působí na korelaci směru růstu. Utváření adventivních kořenů je organizovaný vývojový proces souhrnu jednotlivých biochemických, fyziologických a histologických událostí (Davies, 1988). Tvorba adventivních kořenů je značně ovlivněná stářím rostlinných pletiv. Starší pletiva hůře koření. Řízky odebrané z horní části letorostů zakořeňují lépe. Řízky s pupeny vegetativními zakořeňují lépe než s pupeny květními (Kutina, 1988). Adventivní kořeny regenerují u stonkových řízků na bázi. Tato polarita je spojena s koncentrací endogenního auxinu. Místo iniciace adventivních kořenů souvisí s topofýzou, která je dána vyzrálostí pletiv zakořeňovaného řízku. U dřevin, které mají vývin adventivních kořenů vázán na činnost kambia, je kořenotvorná schopnost prýtu největší na bázi. Apikální řízky s neukončeným dlouživým růstem, tvořené primárními pletivy, v takových případech spontánně nezakořeňují (Strnad, 2011). Zakořeňovací potenciál podléhá rytmickému procesu, cyklofýze. Začíná výstupem matečné rostliny z endogenní dormance. Největší snížení až úplná ztráta zakořeňovací schopnosti souvisí s obdobím endogenní dormance, které se vyznačuje vysokou hladinou endogenních inhibitorů a nízkou aktivitou endogenních giberelinů, popř. cytokininů (Procházka, Šebánek, 1997). Každá fáze tvorby adventivních kořenů má své nároky na rostlinné hormony a různou citlivost buněk a pletiv na exogenně dodávané růstové regulátory. Auxin hraje při procesu rhizogeneze významnou roli. Tvorba kořenů je stimulována rašícími pupeny, které jsou zdrojem auxinu. Stimulační vliv je možné napodobit aplikací IAA. Pozitivní je i korelace mezi zásobou trofických látek a aktivitou auxinů v matečné rostlině a následného zakořenění na straně druhé. Regulace koncentrace auxinů v průběhu tvorby kořenů je stěžejně důležitá. Ošetření auxiny zvýší procento zakořeněných řízků, urychlí zakořeňování, zvýší počet a kvalitu kořenů vytvořených na jednom řízku (Procházka, Šebánek, 1997). 23

24 Kalus je pojmem známým při klasickém řízkování, neboť vzniká na řezné ráně před tvorbou kořenů. Jeho růst rostlina vyvolává pomocí fytohormonů, zejména auxinu. V kulturách in vitro je růst cytologicky podobného pletiva navozován i jinými fytohormony, včetně cytokininů. Tendence k tvorbě kalusu je také dána ekofyziologickou konstitucí daného materiálu (Strnad, 2007). Po nařízkování vznikají v ošetřením řízku fyziologické změny a na řezné ploše se vytváří tenká blanka, která chrání pletiva. Pod touto blankou se tvoří jemná korková vrstva a kalus, který se tvoří z kambia a z druhotného pletiva a má schopnost dělit se. Každá rostlina tvoří kalus jinak velký a jinak silný (Voigst, 1997). Obr. č. 11, Anatomie kořene ( 24

25 3.4 Matečné rostliny Péče o matečné rostliny Jedna z částí vegetativního množení je dokonalá péče o matečné rostliny. Matečné rostliny musí být v dobré zdravotní kondici a přiměřeného stáří (Grőssmann, 1997). Mateční rostlina má bezesporu velký vliv na kvalitu řízků a následně schopnost řízků zakořenit. Úspěch vegetativního množení dřevin z dřevitých řízků závisí především na stavu matečných rostlin, termínech sklizně a délce řízků (Obdržálek, Pinc, 1997). Před odběrem řízků je nutné matečný porost dobře připravit. Je nutné zajistit odpovídající výživu matečnice, protože přihnojování matečných rostlin ve fázi tvorby výhonů má vliv na zakořeňovací schopnost řízků a kvalitu vytvářených kořenů. Významný je zvláště dostatečný obsah dusíku a draslíku v rostlinných pletivech (Nečas, 2009). Intenzivní přihnojení matečnic dusíkatými hnojivy před odběrem řízků může sice výrazně zvýšit potřebné nutriční parametry, ale na druhé straně může výrazně změnit postup vyzrávání letorostů a narušit fázi přerušení růstu, kterou potřebujeme k odběrům řízků (Jurásek, 2009). Řízky s vyšším obsahem dusíku koření hůře a jsou citlivější k infekci patogenními houbami (Šebánek, 2008). Proto je vhodnější usměrnit hnojení v dlouhodobějším předstihu péčí o optimální obsah živin v půdě upravovaný na základě půdních rozborů. Pokud je nutné přihnojovat v roce odběru řízků, potom hnojivo aplikujeme včas na jaře již při rašení matečného materiálu a zajistíme dostatečnou doplňkovou závlahu tak, aby výraznější příjem dusíku rostlinami nenastal až ve fázi doznívání první vlny růstu a vyzrávání letorostů (Grőssmann, 1997). Matečné rostliny, které jsou pravidelně přihnojované a zavlažované, poskytují kvalitní množitelský materiál. Řízky odebrané z těchto rostlin mají vyšší obsah uhlohydrátů a minerálních látek. Řízky z těchto rostlin zakořeňují rychleji a jejich kořenový systém je mohutnější, než při nízkém obsahu minerálních a zásobních látek v pletivech. Jakmile se řízky oddělí od matečné rostliny, jsou závislé na svých rezervách živin až do obnovení schopnosti si je vytvářet. Vysoký obsah uhlohydrátů zvyšuje u řízků zakořeňovací schopnost (Obdržálek, Pinc, 1997). U mnohých druhů dřevin má velký význam pro rychlé a jisté zakořenění stáří matečných rostlin. Je známo, že mladší matečnice poskytují vhodnější rozmnožovací materiál. Čím jsou pletiva rostlin starší, tím hůře se tvoří adventivní kořeny, jelikož specializovaná pletiva ztrácí svou schopnost dělení. Juvenilní oblast je u dospělých 25

26 dřevin ve spodní části koruny a adultní oblast v části vrchní (Bärtels, 1998; Šebánek, 1999). Důležité u matečných rostlin je také správný řez a zdravotní stav z hlediska napadení rostlin chorobami a škůdci. Matečná rostlina by měla ve výsledku poskytovat dostatečné množství řízků v dobré kvalitě a po co nejdelší dobu (Obdržálek, Pinc, 1997). Doporučuje se hluboký řez matečných rostlin nízko nad zemí, aby výhony vyrůstaly v blízkosti kořenů. Tímto řezem lze v zimě získat výhony vhodné jak pro letní, tak i zimní řízkování (Obdržálek, Pinc, 1997) Termín odběru řízků z matečných rostlin Termín odběru řízků se řídí způsobem řízkováním a druhem rostliny. U dřevin se většinou snižuje zakořeňovací schopnost řízků se vstupem do endogenní dormance. Při výstupu z ní se opět schopnost řízků kořenit zvyšuje (Šebánek, 2008). Odběry řízků jsou možné v různých termínech. V podzimním a zimním období, kdy jsou matečné rostliny ve vegetačním klidu (minimálně 2 týdny před rašením), mají odebrané řízky vysokou zakořeňovací schopnost při výstupu z endogenní dormance (Šebánek, 2008). U doporučených matečných rostlin se nejčastěji sázejí řízky nařezané z jednoletých prýtů. Sadbu je před řezáním řízků nutné umístit v chladné místnosti pokud možno s vysokou vlhkostí, např. v chladicím boxu. Optimální délka řízku je mm a průměr 5-20 mm (Obdržálek, Pinc, 1997). Také řízky je nutné skladovat do výsadby ve vhodných skladovacích prostorách (optimální je teplota 2 4 C). Pokud je v skladovací místnosti vysoká vzdušná vlhkost, je možné řízky a pruty skladovat volně. V sušších skladovacích prostorách je vhodné materiál dát do igelitových pytlů, vlhké rašeliny nebo písku, aby nedocházelo k jejich nadměrnému vysychání. U igelitových pytlů je však nutné kontrolovat, aby se řízky v igelitu nadměrně nezapařovaly a následně neplesnivěly. Pokud zjistíme počínající plíseň, je nutné materiál alespoň z pytlů na určitou dobu vyndat a nechat vyvětrat. Při silném výskytu plísně je účinnější aplikovat fungicid (např. roztok modré skalice). Skladování v místnostech v průvanu je nevhodné. Řízky mnoha rostlin v takových podmínkách rychle vyschnou a výrazně se tak snižuje jejich schopnost rašení a zakořeňování (Obdržálek, Pinc, 1997). 26

27 V žádném případě se nesmí tento materiál nechat volně na mrazu, kdy dřevo vysychá a ztrácí rezervní látky, které bude řízek potřebovat pro tvorbu kalusu, kořenů a k rašení. Pletiva kůry se brání proti mrazu vydýcháním cukrů, které rostlina vytvořila a uložila v době vyzrávání dřeva. Při nedodržení těchto podmínek může nastat až 2/3 výpadek při zakořeňování (Walter, 1997) Místo odběru řízků na matečných rostlinách Místo iniciace adventivních kořenů souvisí s topofýzou, tj. s rozdílnou zakořeňovací schopností podél výhonu, která je dána vyzrálostí pletiv zakořeňovaného řízku. Lépe zakořeňují řízky z vrcholové části lodyhy než z bazální části. Souvisí to se stoupajícím obsahem auxinu od báze k vrcholu a se stoupajícím obsahem giberelinů od vrcholu k bázi (Šebánek, 2008). U dřevin jsou rozhodující pro zakořenění auxiny, které se nacházejí v apikální i v bazální části prýtu. Letorosty jsou od kořenové soustavy, která je producentem giberelinů a cytokininů vzdálenější. Proto v některých případech dochází k lepšímu zakořenění řízků z bazální části letorostu, než z apikální části. Schopnost zakořenění u dřevin je různá, jak v průběhu roku, tak i v odlišnosti jednotlivých druhů dřevin. Přesto i u řízků dřevin je prokazována lepší schopnost zakořenění řízků z vrcholových částí letorostů (Šebánek, 2008). Poloha, z které se řízky odebírají, ovlivňuje celkovou kvalitu řízků, jejich schopnost zakořenit, ale i způsob růstu nových jedinců. Řízky odebrané z vertikálně rostoucích výhonů budou zachovávat přímý růst a výhony rostoucí na stejné rostlině, odebrané z horizontálně rostoucích výhonů, budou i po zakořenění a po dlouhou dobu pokračovat v růstu vodorovném. 27

28 3.5 Podmínky množárenského stanoviště Pěstební plochy Světlo (sluneční záření), teplota a vlhkost jsou faktory, které působí v prostředí a významně ovlivňují zakládání a růst kořenů, v další fázi prorůstání pupenů a růst letorostů a celkovou kondici mladé rostliny (Obdržálek, Pinc, 1997). Mezi další důležité faktory patří bezesporu množárenské místo, které může být na venkovních plochách nebo plochách krytých. Při množení je nutno věnovat velkou pozornost množárenským podmínkám z pohledu teploty, kvality množárenského substrátu, prevence houbových chorob. Pro rozmnožování se využívá nejrůznějších stavebních zařízení jako jsou skleníky, klasická pařeniště, foliové skleníky. Používají se v nich množárenské stoly, záhony, normalizované truhlíky a misky apod. (Walter, 1997). Využívá se u nich uměle vytvořených substrátů, automatické zavlažování, stínování a celkově se na množárnách upravuje prostředí, aby bylo pro zakořeňující rostliny optimální. Je vhodné toto prostředí využívat pro náročnější keře a stromy, u kterých se to finančně vyplatí, protože v porovnání s náklady na venkovních plochách jsou poměrně finančně náročnější. Diplomová práce se však zabývá množením dřevin na venkovních plochách ve volné půdě. Proto tato kapitola nebude více rozvíjena, hlouběji se s ní zabývá autor Walter (1997). Obr.č.12, Pařeniště s řízky (Bärtels,1988) Půda a substráty Mezi důležité faktory zakořeňování řízků patří substrát, který musí mít optimální složení a zastoupení vzdušných pórů. Podle způsobu množení se používají pěstební substráty nebo se řízky rostlin píchají do volné půdy. Dřevité řízky zakoření nejlépe v půdách propustných bohatých na humus, které se na jaře rychle prohřejí a málo vysychají. Mokré, těžké a studené půdy je pro pěstování 28

29 řízků dobré vyloučit. Příprava půdy ve školkách sleduje vytvoření příznivých podmínek pro vývoj řízků, zlepšení fyzikálních i chemických vlastností půdy, odstranění plevele, zvětšení zásob vláhy v půdě a zlepšení struktury půdy (Bärtels, 1988). Lepších výsledků je dosaženo na plochách, které jsou pod automatickou závlahou, protože na těchto místech nedojde k přeschnutí půdy a tím poškození kořenového systému. Doporučuje se sázet dřevité řízky bezprostředně po obdělání pozemku frézou nebo rotavátorem. Zpracování půdy musí být dostatečně hluboké, jinak vrchní nakypřená vrstva sedne a řízky zůstanou příliš vysoko. Největší problém nastane, pokud řízky povytáhne mráz, dochází pak k velkému vyschnutí řízků. Je velmi důležité dobré utěsnění řízku zeminou. Řízky se můžou pro lepší růst píchat přes černou folii, která udržuje stabilnější teplotu půdy a zlepšuje tím podmínky pro zakořenění. Chemickou přípravou půdy ve školkách odstraňujeme na půdách hlavně jednoletý plevel. K chemické přípravě půdy patří i hnojení průmyslovými hnojivy. Biologickou přípravou půdy se snažíme podstatně zlepšit strukturu půdy a její úrodnost. Toho lze dosáhnout např. osetím plochy některými rostlinami z čeledi Fabaceae, které ve svých kořenových hlízách vážou dusík pomocí baktérií a po zaorání v době květu předávají všechen dusík půdě (Bärtels, 1988). Růst kořenů může být redukován díky nedostatku živin, čímž dojde i ke snížení hmotnosti sušiny kořenů. Nadzemní část může ztratit větší hmotnost sušiny díky nedostatku výživy kořenového systému v poměru kořen : výhon, proto je důležitý kvalitní substrát (Bláha, 2007). Umělé substráty se ve školkařské praxi používají již více let. Je běžnou záležitostí, že se používají i ke zlepšení struktury půd na venkovních množárenských a pěstebních plochách. V dnešní době je na trhu velké množství firem, zabývajících se přípravou pěstebních substrátů. Firmy vytvářejí substráty podle požadavků školkařských firem a jejich struktura je závislá na nárocích jednotlivých rostlin. Pěstební substráty jsou jedním z ovlivnitelných faktorů pro úspěšné pěstování. Vysoký podíl vzduchu v substrátu je nezbytný, žádoucí je také přítomnost látek, podporujících zakořenění řízků (Bärtels, 1988). Substrát by měl míst stabilní strukturu, musí vést dobře vodu a teplo a zároveň musí být dostatečně provzdušněný. Neměl by obsahovat žádné fytotoxické látky, měl by mít optimální ph. Důležité je, aby neobsahoval plevele a živočišné škůdce (Walter, 1989). 29

30 3.5.3 Přihnojování Pro správný růst a vývoj řízků v nového jedince je nutné zajistit nezbytné živiny. Přihnojování je účelné až v době tvorby jemných kořenů, které mohou dodané živiny efektivně využít. Koncentrace hnojiv je třeba volit uvážlivě tak, aby se podpořila kvalita zakořenění a vyzrání pletiv. Optimální množství hnojiva může totiž výrazně ovlivnit např. intenzita použité závlahy, kvalita půdy, průběh počasí a s tím související účinnost stínění (Bärtels, 1988; Obdržálek, Pinc, 1997). Přihnojování můžeme efektivně zajistit aplikací hnojiv během zakořeňování. Pro přihnojování používáme plná hnojiva, a to zejména taková, která svým složením podporují tvorbu a růst kořenů. Velmi často se využívá pomalu rozpustného granulovaného hnojiva do půdy. Podle konkrétních podmínek je proto nutno zvolit i typ hnojiva. Při nedokonalém stínění množárny, a s tím souvisejícími extrémně vysokými teplotami kolem 30 C může být při použití vysokých dávek hnojiv koncentrace uvolňovaných živin toxická (Macdonald, 1996) Závlaha Voda je jedním ze základních abiotických faktorů, které jsou nezbytné k životu. Kořeny jsou hlavním místem vstupu vody do vnějšího prostředí rostliny. Nejaktivnější zóna pro příjem vody je kořenové vlášení. Příjem vody z půdy je možný pouze tehdy, je-li vodní potenciál půdního roztoku vyšší než vodní potenciál vody v kořenech. Vztahy mezi množstvím přijaté a vydané vody vyjadřují tzv. vodní bilanci rostliny. Vyjadřuje se v procentech. Vnějším projevem vodního deficitu je vadnutí rostlin. K úplnému vadnutí dochází tehdy, pokud půda neobsahuje pro rostliny přístupnou vodu. Kořenové vlásky odumírají, čímž se přeruší kontakt mezi půdou a kořenem a rostlina tak ztrácí schopnost přijímat vodu i pro případném dodání vody (Procházka, 1997). Rostliny, které nejsou množeny v krytých množárnách, ale ve volné půdě, nejsou závislé pouze na umělé závlaze, ale i tak je množství přirozených srážek většinou nedostatečné a doplňková závlaha je tedy nutná. Jednotlivé druhy rostlin jsou různě citlivé na kvalitu a tvrdost závlahové vody, na obsah solí, chloridů, apod. V některých případech je závlahovou vodu nutné pro zálivku upravit. 30

31 Množství vody, která je dána řízkům na pěstebních plochách, by mělo být takové, aby listy byly potaženy vlhkým pláštěm. Půda by měla být přiměřeně vlhká. Příliš velké množství vody vede k přemokření půdy, ke snížení obsahu kyslíku v půdě a tím ke zpomalenému zakořenění. V některých případech může dojít i k úhynu vlivem uhnití řízků (Bärtels, 1988). Nedostatek vody bývá největší a nejčastější stresový faktor. Rostlina reaguje na sucho prodlužováním kořenové soustavy, omezením větvení rostlin. Dochází ke zpomalení růstu, koncentrace ABA, hromadí se toxické látky. Tím je též ovlivněn transport kyslíku, protože průduchy mají tendenci se uzavírat. Kořenová soustava má danou určitou schopnost odolávat vodnímu deficitu a rostliny mají vytvořený jistý obranný mechanismus. Síla transpirace rozhoduje o rychlosti proudění vody se živinami z půdy a tím i o rychlosti asimilace a ostatních pochodů. Přebytek vlhkosti je i startem pro infekci mnohými houbovými chorobami (např. Botrytis cinerea) nebo může dojít k poškození řízků. Optimální vzdušná vlhkost při množení dřevin bylinnými řízky je % (Obdržálek, Pinc, 1997). Vlastní zavlažovací proces se dá provádět různými způsoby. Nejčastěji se používá způsob zavlažování postřikem. Je to konstrukčně snadné a s relativně malými náklady na postřikovače, méně se pak využívají závlahové mosty. Používají se různé typy postřikovačů. Účinnost je dána hustotou porostu, poutáním vody rostlinami a zálivku ovlivňuje též proudění vzduchu. Automatizace závlah vyžaduje čidlo, které je schopné měřit vlhkost půdy a předávat impuls magnetickým ventilům, které spouští zavlažování. 31

32 3.6 Regulátory růstu Fytohormony jsou obecně se vyskytující organické nízkomolekulární látky s funkcí endogenních signálních látek. Tyto přirozené metabolity jsou v rostlinách přítomny ve velmi nízkých koncentracích a slouží k přenosu informací mezi pletivy a orgány v rostlině. Jsou transportované na krátké vzdálenosti především buněčným transportem, na dlouhé vzdálenosti vodivými pletivy. Růstové a vývojové procesy u rostlin jsou značně komplexní a odrážejí vzájemné působení fytohormonů. Fytohormonální vztahy k zakořeňování řízků byly studovány jak z hlediska exogenních, tak i endogenních fytohormonů. Hladiny fytohormonů bývaly nejprve stanoveny pouze biotesty, později chromatograficky (Šebánek, 2008). Regulátory růstu rostlin jsou látky, ovlivňující zdravý vývoj celé rostliny či kterékoliv její části od vyklíčení až po dozrání semen (McMahon, Kofranek, Rubatzky, 2010). Regulátory růstu mohou být přírodního (přirozeného) původu, pak jde především o fytohormony. Nebo to jsou umělé látky, které často působí tak, že blokují funkci nebo transport fytohormonů v rostlině, pak o nich lze mluvit jako o regulátorech růstu v užším smyslu. Podle funkce můžeme dělit regulátory růstu na stimulátory a inhibitory růstu. Dělení je nepřesné, poněvadž každý stimulátor může mít v určitých případech i brzdící účinek a také každý z inhibitorů sice brzdí jeden druh procesu, ale jiný proces jím může být povzbuzen (Procházka, Šebánek, 1997). Stimulátory růstu jsou chemické látky které podporující klíčení semen, zakořeňování řízků nebo růst a vývoj rostlin. Užívají se nejen při přímém vegetativním množení, ale i při mikropropagaci (Ajuha, 2010). Účinnými látkami bývají zejména auxiny a cytokininy, v komerčních prostředcích mohou být doplněny škálou různých pomocných látek. Opačné účinky mají inhibitory růstu (Šetlík, Seidlová, Šantrůček, 2004) Auxiny Auxiny jsou přirozeně se vyskytující rostlinné hormony a jejich syntetické deriváty. Auxiny jsou látky indolového typu, které vyvolávají změny v cytoplazmatických membránách, zvyšují permeabilitu plazmy a elasticitu buněčných 32

33 stěn, zvyšují příjem draslíku a sodíku a působí jako protonová pumpa (Rypák, Kamenická, 1986). Místem syntézy auxinů jsou zvláště meristémy a mladé části rostlin (Ajuha, 2010). Auxiny se účastní všech růstových regulací v rostlinném vývoji a pomáhají rostlině zprostředkovat vnější podněty. Auxin stimuluje tvorbu laterálních i adventivních kořenů. Auxin indukuje dělení buněk pericyklu, které vytvoří meristém a základ postranního kořene. Také pro další růst kořene je nezbytný. Adventivní kořeny jsou kořeny, které se zakládají druhotně v pletivech jiných než kořenových - nejčastěji ve stoncích nebo řapících - rediferenciací buněk kambia nebo parenchymu. Růstové regulátory charakteru auxinu se používají běžně v zahradnické praxi pro zakořeňování řízků při vegetativním množení rostlin. Hlavní důvody vedoucí k jejich použití jsou zvýšení celkového procenta zakořeňování řízků, urychlení inicializace adventivních kořenů, zvýšení počtu a kvality adventivních kořenů daného řízku, podpora stejnoměrného zakořeňování (Rypák, Kamenická, 1986). Jeho přítomnost je zásadní pro jakýkoliv růst. Asi 30% auxinu se nachází v chloroplastech, auxin se účastní jako hlavní signální látka komplexní regulace počtu a rozmístění kořenů v prostoru (Roberts, 2007). Rostlina se snaží maximálně optimalizovat rozložení svých kořenů, aby tím zlepšila svou pozici vůči konkurenčním rostlinám a urychlila svůj vývoj (Holub, 2002). Nejvýznamnějším zástupcem je kyselina indol-3-octová, která je přírodním, přirozeným auxinem, mezi přirozenými auxiny v rostlině je nejvíce zastoupena a má nejvýznamnější účinek. Dalšími přirozenými auxiny jsou 4-chlor-indolyloctová kyselina, fenyloctová kyselina (PAA), indolyl-3-máselná kyselina (Procházka, Šebánek, 1997). Vedle přirozených auxinů existují také auxiny syntetické, což jsou jiné chemické látky, které se připravují jen uměle, přesto však mají účinek auxinu. Významná je d kyselina naftyloctová (NAA), má výhodu, že je významně chemicky stálejší a přidává se proto často jako účinný auxin do komerčních prostředků na podporu zakořeňování i jiných stimulátorů růstu. Výhodou syntetických auxinů je, že působí jako auxin, rostlina je neumí odbourávat a musí na ně tedy reagovat (Holub, 2002). 33

34 3.6.2 Gibereliny Gibereliny jsou cyklické diterpeny, které se tvoří v rostlině z kyseliny mevalonové přes terpeny, dále kaurenol a sterol. V současné době je známo více než 100 giberelinů, z nichž jen některé jsou fyziologicky účinné a ostatní jsou metabolickými meziprodukty. Označují se zkratkou GA. Místem syntézy giberelinů jsou místa aktivního růstu, především v nejmladších listech, kořenových špičkách a v embryích semen. Gibereliny, které jsou syntetizované ve vrchních částech rostliny, jsou transportovány floémem do nižších částí rostliny a naopak ty, které byly syntetizovány v kořenové části, jsou xylémem dopraveny do vrchních částí (Ajuha, 2010). Všechny gibereliny jsou známy jen jako nativní. Vyrábějí se fermentací houby Gibberella fujikuroi (Procházka, 2005). Kyselina giberelová (GA3) - gibereliny stimulují dlouživý růst buněk v nadzemních orgánech, podporují apikální dominanci, ruší dormanci semen a pupenů a vyvolávají kvetení některých dlouhodenních rostlin (Obdržálek, Pinc, 1997). U druhů a odrůd dřevin, které dobře zakořeňují, je stanovena vysoká aktivita auxinů a nízká aktivita giberelinu, opakem u špatně kořenících druhů byla nízká aktivita auxinu a vysoký obsah giberelinů. Se stářím dřevin má stoupající aktivitu endogenní giberelin v řízcích. Vysoká hladina endogenního giberelinu je také jedním z důvodů, proč řízek špatně nebo vůbec nemůže zakořenit ani po aplikaci exogenních auxinů. To je dáno nevhodným poměrem hladiny giberelinu a auxinu (Procházka, Šebánek, 1997). Gibereliny působí hlavně tím, že zvyšují obsah auxinů. Vysoký obsah giberelinů v řízku zpravidla potlačuje vznik adventivních kořenů a pozitivně ovlivňuje jejich délku (Psota, Šebánek, 1999) Cytokininy Cytokininy většinou ve spolupráci s auxiny stimulují buněčné dělení a podporují diferenciaci pupenů a kořenů v kulturách in vitro. Cytokininy jsou syntetizovány v intenzivně rostoucích částech rostliny, zvláště v meristémech kořenů a mohou vznikat v pupenech. Cytokininy náleží mezi fytohormony, které zeslabují apikální dominanci. Podporují větvení stonku, potlačují větvení kořenů, zpomalují stárnutí pletiv, též brzdí odbourávání bílkovin, chlorofylu a škrobu a také zvyšují odolnost rostlin k negativním podmínkám prostředí (Arteca, 1996). 34

35 Cytokininy podporují buněčné dělení. Velmi důležitá je rovnováha mezi cytokininy a auxiny. Vysoké procento auxinů a nízké procento cytokininů má příznivý dopad pro tvorbu adventivních kořenů. Exogenní aplikace cytokininů může tvorbu adventivních kořenů inhibovat. Vliv aplikace cytokininů je však v různých stádiích vývoje kořene odlišný a syntetické cytokininy mají méně inhibiční účinek než přírodní. Také jsou schopny různě ovlivňovat dlouživý růst kořenů. Mezi cytokininy řadíme kinetin a benzyladenin (BA), izopentenyladenin (IPA) zeatin (Z) benzyladenin (Švihra, 1989) Komerčně vyráběné stimulátory Každý stimulátor, ať vyráběný komerčně či školkařským podnikem pro vlastní potřebu, má následující komponenty: aktivní složku (hormon), nosič, ve kterém je hormon zředěn a příležitostně další pomocné látky (fungicidy, vitamíny). Aktivní složka: v praxi se používá nejvíce 3-indolylmáselná kyselina (IBA), indole-3-butyric acid. Je to stabilní krystalická látka nažloutlé barvy. V suchém stavu ji v lednici při +4 C lze skladovat několik let. Je součástí mnoha komerčně dostupných stimulátorů. Účinkuje na velmi široké spektrum okrasných rostlin. Kyselina α naftyloctová, α naphthalene acetic acid (NAA). Relativně stálá sloučenina, skladuje se za podobných podmínek jako IBA. Ačkoliv není tak účinná jako IBA, je relativně hodně rozšířená z důvodu příhodnější ceny. Indolyl-3-octová kyselina, indole-3-acetic acid (IAA). Velmi nestabilní přirozený auxin. Snadno degraduje na světle při pokojové teplotě a působením mikroorganismů v roztoku. Komerčně dostupné stimulátory obsahují i dvě aktivní ingredience zároveň. Podstatou je, že účinek obou se nesčítá, nýbrž násobí (synergický efekt). Výše zmíněné kyseliny se někdy používají ve formě draselných či sodných solí. Tím je usnadněna jejich rozpustnost ve vodě bez použití organického rozpouštědla ( 2011). Nosič: aktivní látka je rozptýlena v nosiči ve velmi malých koncentracích (0,025-2%, výjimečně až 8%). Používá se práškový talek, gel, nebo přímo roztok např. 50% acetonu. Pomocné látky: velmi často se přidávají do směsí stimulátorů, např. fungicidy. Ty jednak brání houbové infekci, jednak rovněž podporují rovnoměrné zakořeňování řízků. Práškové stimulátory: výhodou pudrů je jednoduchost jejich použití. Umožňují rychlou aplikaci na velké množství řízků. Jejich nevýhodou je fakt, že na daný řízek 35

36 přilne pokaždé jiné množství prášku a tím i aktivního hormonu. Toto množství závisí i na tak zdánlivé maličkosti, jakou je vlhkost povrchu řízku. Snadno pak dojde k nevyrovnané aplikaci hormonu a tím k nerovnoměrnému zakořenění ( 2007). Kapalné stimulátory: auxiny jsou dobře rozpustné v organických rozpouštědlech (aceton, isopropanol, ethanol). Roztoky stimulátorů si v zahraničí v poslední době získávají čím dál větší oblibu, neboť jejich příprava a aplikace je mnohem snazší než používání pudrů. Kapalné stimulátory lze aplikovat několika způsoby: metoda koncentrovaného roztoku (rychlého ponoření, quick dip method, QD), metoda namáčení ve slabě koncentrovaných roztocích (soak technique, ST), a aplikace auxinů postřikem na povrch již napíchaných řízků (spray). Metoda rychlého ponoření (QD): báze řízku je ponořena do roztoku hormonu v 50% acetonu na dobu 3-5 sekund. Po oschnutí roztoku (několik dalších sekund) jsou řízky přímo napíchány do substrátu. Vzniká nezanedbatelná časová úspora. Další výhodou je velmi přesné dávkování příslušného hormonu vstupujícího do rostlinného pletiva ( 2011). Varianta QD metody: školkařský podnik Hillier Nursery, Winchester, Anglie vyvinul modifikovanou QD techniku pro řízkování obtížně kořenících velkokvětých a některých plnokvětých šeříků. Používá se vysoká koncentrace IBA, která bazální pletiva řízku úplně spálí. Šok se projeví postupným žloutnutím, hnědnutím až černáním a nekrotizací báze řízku. Rozpuštěná koncentrovaná IBA je po aplikaci nasávána cévními svazky a vystupuje vzhůru. Dochází k jejímu ředění. Ve výšce, kde je její koncentrace optimální, dojde k založení adventivních kořenů. Výhodou této techniky je, že kořeny vyrůstají pravidelně kolem celého stonku. Není tedy třeba obvyklého dvojitého poranění každého řízku ( 2011). Metoda dlouhodobého namáčení (SOAK, SK): je oblíbená zejména v Holandsku. Používá se při kořenění mnoha stálezelených i opadavých keřů bylinnými řízky, konifer (např. Sciadopitys verticillata), ale i listnatých stromů (Platanus X acerifolia). Koncentrace IBA jsou velmi nízké (0,002-0,025%). Během dlouhé doby máčení má hormon dostatek času proniknout do rostlinného pletiva. Stačí tedy jeho nízká koncentrace. Zároveň dochází k rozpuštění inhibičních látek, zabraňujících kořenění. Metoda úplného ponoření (TOTAL IMMERSION): celé řízky se ponoří na několik sekund do vodného roztoku draselné soli IBA (K-IBA). Využití po bylinné a polovyzrálé řízky ( 2011). 36

37 Ošetření postřikem (SPRAY): snadno kořenící řízky a mnohé bylinné řízky lze nejdříve bez ošetření napíchat do substrátu a teprve následovně ošetřit postřikem 0,005-0,025% IBA. Hormon je absorbován přes průduchy a floémem veden do báze řízku, kde podporuje tvorbu kořenů. Využití v krytých množárnách ( 2011). Obr. č. 13, Dřevité řízky ve svazku (Walter, 1997) Obr. č. 14, Namáčení řízků do stimulátoru (Walter, 1997) 37

38 4. MATERIÁL A METODY Cílem diplomové práce je experimentální ověření vlivu termínu množení dřevitými řízky s využitím černé podkladové fólie a stimulátoru na efektivitu množení. V pokusech byl mimo termín množení sledován také vliv změn teploty půdy na kvalitu a kvantitu vznikajícího kořenového systému řízků. Praktické experimenty byly založeny na podzim (11. listopadu) 2010 a na jaře (1. dubna) 2011 na pokusných plochách Zahradnické fakulty. Pokus trval do 10. října Dřevité řízky byly odebrány z vybraných druhů opadavých listnatých dřevin, které k pokusu vybral vedoucí diplomové práce a jejichž popis je uveden v literární části. Řízky byly po úpravě píchány do volné půdy na záhony a část do půdy pokryté černou folií. Během vegetace byly řízky automaticky zavlažovány a přihnojeny. Průběh vlhkosti půdy a teploty byl monitorován. 4.1 Popis pokusného místa Pokusy byly provedeny v Lednici, která je součástí Lednicko-Valtického areálu. Obec Lednice leží na jihu Moravy, v Dolnomoravském úvalu (Vaculík, 2008). Z klimatického hlediska patří toto území do teplé oblasti, podoblasti suché, okrsku teplého, suchého s mírnou zimou a nepatrně kratším slunečním svitem. Průměrné množství srážek s maximem v červenci a minimem v únoru. Zima je krátká, velmi suchá až suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Množství srážek za vegetační období je 323 mm, teplota vzduchu nad 10 C je od v délce zhruba 175 dnů. Délka slunečního svitu je nad 1500 hodin. Podnebí je na rozhraní přímořského ke kontinentálnímu. Půdní typ je černozem se spraší a půdní druh je hlinitopísčitý (Rožnovský, Litschmann, 2009). Obr. č. 15, Pozemek k vysázení pokusu (foto Matoušková, 2010) 38

39 Závlaha pozemku je řešena automaticky a současně je na pozemku uloženo elektronické čidlo na měření vlhkosti a teploty půdy, s možností počítačového zpracování dat. Při realizace první části pokusu byl upraven pozemek (Obr. č. 15, 34), zabudováno čidlo (Obr. č.17, 35) a část pozemku byla pokryta černou folií. 4.2 Použité materiály Množené rostliny pro daný pokus pro diplomovou práci byly použity tyto rostliny: 1. DEUTZIA GRACILLIS NIKKO 2. CORNUS ALBA 3. LIGUSTRUM OVALIFOLIUM Řízky byly použity z rostlin, které se nachází na pěstební ploše Zahradnické fakulty. Řízky byly upraveny na délku 150 mm až 200 mm a část byla máčena ve stimulátoru IBA 100 mg na 1l vody po dobu 12 hodin. Folie šířka 1,4 m, po zahrnutí 1,2 m, vzdálenost řádků 0,1 m, vzdálenost mezi řízky 40 mm (Obr. č. 36, 37, 38). Stimulátor IBA Polovina řízků byla namočena do stimulátoru IBA o koncentraci 100 mg H 2 O na 12 hod. Exogenně aplikovaná IBA aktivuje a upravuje hladinu nativního auxinu v pletivech řízků a v průběhu rhizogeneze stimuluje zakládání a růst adventivních kořenů. Obr.č. 16, Řízky namočené ve stimulátoru (foto Matoušková 2010) Varianty pokusu: 1. varianta - stimulátor a černá folie, opakování A, B, C 2. varianta - bez stimulátoru a černá folie, opakování A, B, C 3. varianta - stimulátor, bez černé folie, opakování A, B, C 4. varianta - bez stimulátoru, bez folie, opakování A, B, C 39

40 Snímač objemové vlhkosti půdy VIRRIB Oblast využití: řízení závlah, vědecké účely, biologické čistírny, ekologie. Snímač slouží k měření objemové vlhkosti půdy v libovolných hloubkách. Měření může být buď lokální, tzn. že se vlhkost půdy odečítá přímo v terénu pomocí dodávané vyhodnocovací jednotky, anebo lze snímač napojit na libovolný měřící systém, mající vstup proudovou smyčkou anebo napěťový (např. automatická stanice AMET-AMS). Speciálně pro registraci údajů ze snímačů VIRRIB byl zkonstruován VIRRIBLOGGER, umožňující připojení až čtyř snímačů. Získané údaje slouží k monitorování půdní vlhkosti ve výzkumu apod. V případě potřeby současného měření vlhkosti půdy, teploty vzduchu a vlhkosti vzduchu je možno použít kombinovaný registrátor. Spojením s regulátorem závlahové dávky lze ovládat činnost závlahy za nejrůznějších situací. Obr. č. 17, Čidlo na měření vlhkosti ( 2012) Čidlo bylo zabudováno na pozemku při založení pokusu, vlhkost byla monitorována a později zpracována do grafů, které jsou umístěné v přílohách práce. Černá podkladová folie V zahradnictví se používají folie z některých kovů, polymerů, z makromolekulárních látek, z termoplastů a z přírodní celulózy. Používané folie jsou čiré i barevné. V zahradnictví jsou nejvíce používány folie z termoplastů. Termoplasty jsou makromolekulární látky, které se dají různě využít. Nejvíce se využívá polyetylén, který je z fyziologického hlediska nezávadný. Materiál s vyšší měrnou hmotností má vyšší povrchovou tvrdost, je tepelně odolný, má menší odolnost proti stárnutí. Strukturální změny nastávají tepelnou a fotochemickou reakcí. 40

41 Význam PE folií je, že udržují povrchovou vlhkost půdy, brání evaporaci vody z půdy a tím vysychání substrátu. Udržuje teplotu půdy, která v přirozených podmínkách kolísá, snižuje rozdíl mezi noční a denní teplotou půdy. Působí příznivě na strukturu kořenového systému tím, že udržuje půdu na povrchu vlhkou a kořenový systém rostliny roste hustěji a především do stran. Podporuje nitrifikaci a zamezuje růstu plevelů. Folie pro náš pokus měla šířku 1,4 m a délka se upravovala dle variant pokusu. Pro snadnější zapichování byla folie proděravěna deskou s hřeby. Obr.č. 18, Černá podkladová folie Obr. č.19, Deska s hřeby ( (foto Matoušková, 2010) 41

42 4.3. Založení pokusu a metodika hodnocení Pokus byl založený ve dvou termínech, podzim (11. listopad 2010) a jaro (1. duben 2011). Pozemek (Obr. č. 34) byl upraven kultivátorem a hráběmi, bylo zabudováno čidlo na měření vlhkosti a teploty (Obr. č. 35) a černá folie. Řízky byly upraveny nůžkami, na požadovanou délku (0,2 m) a byly rozděleny do svazků po 50 ks. Řízky, které byly vysázeny na podzim, byly opět rozděleny do dvou skupin, z nichž jedna byla namočena do stimulátoru IBA o koncentraci 100 mg H2O na 12 hod. Obě skupiny řízků byly dále rozděleny a jedna polovina byla píchána do volné půdy a druhá do půdy pokryté černou mulčovací folií. Byly založeny 4 varianty pokusu. Na pokus se použilo v obou termínech 1800 řízků, celkem tedy 3600 řízků. Varianty pokusu 1.varianta: použití stimulátoru a černé podkladové folie, opakování A, B, C 2. varianta: bez stimulátoru a s černou podkladovou folií, opakování A, B, C 3.varianta: se stimulátorem a bez černé podkladové folie, opakování A, B, C 4. varianta: bez stimulátoru a bez černé podkladové folie, opakování A, B, C (Obr. č. 36, 37, 38 přílohy) Během vegetace se hodnotil počet rostoucích řízků, jejich výška a rozvětvení. Pokus byl ukončen 10. října 2011, kdy byly mladé rostliny, vyjmuté z půdy a byl hodnocen kořenový systém. U kořene se hodnotila délka kořenové soustavy a její objem. U pokusu se hodnotila u všech variant a v obou termínech množení: Počet rostoucích řízků v jednotlivých variantách (ks) Výška rostlin (mm) Rozvětvení (počet výhonů, ks) Délka kořenů (mm) Objem kořenové soustavy (mm³) Naměřené hodnoty byly zpracovány do tabulek v programu Microsoft Excel, které se dále používaly v programu Statistica 10 k vyhodnocení. Výsledky hodnocení jsou součástí příloh diplomové práce. 42

43 Pomůcky k hodnocení: při měření výšky a délky kořenového systému se používal běžný skládací metr, měření výšky se provádělo 4 krát za vegetaci. U měření objemu kořenové soustavy se používaly odměrné nádoby o velikosti 0,5 l až 2 l Statistické hodnocení Všechny naměřené hodnoty byly zpracovány do tabulek v programu Excel. Tyto tabulky byly upraveny, aby mohly být použity v programu Statistica 10. Byly hodnoceny jednotlivé druhy a jejich varianty v obou termínech množení. Grafy jsou použity ve výsledcích hodnocení pokusu diplomové práce, tabulky se statistickými hodnotami jsou umístěny v přílohách. Ze získaných hodnot jsem nejprve vytvořila rozkladovou tabulku popisných statistik. U každého druhu a varianty byla zjišťována homogenita rozptylu pomocí Cochranova testu. V případě nehomogenních rozptylů byla data vyhodnocena neparametrickou analýzou variance (Kruskal - Wallisova Anova), díky které bylo možné data z jednotlivých variant porovnat mezi sebou. Pokud se ukázalo, že byl rozptyl homogenní, byla data zpracována analýzou rozptylu (ANOVA). Analýza rozptylu nám umožňuje rozložit celkovou proměnlivost na dílčí složky podle vlivu jednotlivých faktorů a na složku reziduální, odpovídající náhodným vlivům (Stávková, Dufek, 2000). Jako metodu následného rozptylu byl u všech případů použit Tukeyův HSD test. 43

44 5. VÝSLEDKY 5.1 Souhrnné výsledky všech množených rodů Výsledky zakořenění řízků Graf č. 1: Procenta úspěšného zakořenění řízků z podzimního termínu množení Popis grafu: graf znázorňuje množství zakořeněných řízků v jednotlivých variantách v podzimním termínu množení. Rod Cornus má nulovou úspěšnost zakořenění. Rod Deutzia má ve variantě 2 a 3 téměř 100% úspěšnost. Rod Ligustrum kořenil nejlépe ve variantě 4, kde nebyl použit ani stimulátor, ani černá folie. Graf č.2: Procenta úspěšného zakořenění řízků z jarního termínu množení Popis grafu: graf znázorňuje množství zakořenělých řízků v jednotlivých variantách v jarním termínu množení. Rod Cornus zakořenil ve variantě č. 1 a 2 téměř na 100%, nejméně rostl ve variantě č. 4. Rod Deutzia rostla nejlépe ve variantě č. 4 bez stimulátoru a bez folie. Rod Ligustrum nezakořenil. 44

45 Graf č.3: Procenta zakořenění řízků jednotlivých rodů, variant v obou termínech množení Popis grafu: v grafu jsou znázorněny jednotlivé druhy a jejich varianty v podzimním a jarním termínu množení. V jednotlivých variantách jsou prokazatelné rozdíly. Rod Cornus v podzimním termínu nezakořenil, ale v jarním termínu má ve variantě č. 1 a č. 2 téměř sto procentní úspěšnost zakořenění. V těchto variantách byla použita černá podkladová folie a je variantě č. 1 byl použit i stimulátor. Ve variantách bez černé podladové folie je zakořenění na padesát procent, mírnou převahu má varianta č. 3 se stimulátorem. Rod Deutzia má vysokou úspěšnost zakořenění v podzimním termínu množení ve všech variantách. Nejvyšší je ve variantě č. 3, kde byl použit stimulátor, ale nebyla použita černá podladová folie, nejméně pak u varianty č. 1, kde byla použita černá podkladová folie i stimulátor. V jarním termínu množení jsou rozdíly prokazatelně vyšší než v podzimním termínu. Nejméne zakořenily řízky z varianty č. 1, kde byla použita černá podkladová folie a stimulátor, nejlépe zakořenila varianta č. 4, kde nebyla použita černá podkladová folie ani stimulátor. Rod Ligustrum zakořenil z vybraných skupin dřevin nejhůře. V podzimním termínu se úspěšnost zakořenění pohybuje mezi 7 45%, a v jarním termínu množení nezakořenil vůbec. Ligustrum nejlépe rostlo ve variantě č. 4, kde nebyla použita černá podkladová folie, ani stimulátor. Nejméně rostl ve variantě č.1, kde byla folie i stimulátor použit. 45

46 Statistické hodnocení Graf č. 4: Graf průměrů ze zakořenění řízků všech rodů z podzimního termínu množení 102,0 Graf průmru ze zakořenní 101,8 101,6 zakořenění 101,4 101,2 101,0 100,8 Cornus Deutzia Ligustrum druh Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Popis grafu č.4: z grafu je prokazatelné, že nejlépe kořenil v podzimním termínu rod Deutzia, nejméně rod Cornus, který nezakořenil. Rod Deutzia zakořenil z 600 ks řízků 558 ks. Rod Ligustrum zakořenil z 600 ks řízků 139 ks. Grafy ukazují interval spolehlivosti na 0,95%. Graf č. 5: Graf průměru zakořeněných řízků všech rodů z jarního termínu množení 102,2 Krabicový graf dle skupin Proměnná: zakoř 102,0 101,8 zakoř 101,6 101,4 101,2 101,0 100,8 Cornus Deutzia Ligustrum druh Medián 25%-75% Min-Max 46

47 5.1.2 Porovnání výšky rostlin a počtu výhonů Graf č. 6: Délka výhonů (m) ve všech variantách a termínech množení Graf č. 7: Počet výhonů v obou termínech množení variantách a všech variantách Popis grafu č.6, č.7: rod Cornus dosahoval v jarním termínu množení průměrné délky 0,32 0,36 m, výška rostlin byla ve všech variantách rovnoměrná, nejsou zde prokazatelné rozdíly mezi jednotlivými variantami. Rozvětvení je u rodu Cornus rovnoměrný ve všech variantách, průměrně mají všechny rostliny 2 výhony. V podzimním termínu nebyl rod Cornus hodnocen, protože nezakořenil. Rod Deutzia dosahoval průměrné výška z podzimního množení 0,38 0,42 m a z jarního termínu množení 0,32 0,39 m. V podzimním termínu byly výhony delší. Rozvětvení u rodu Deutzia je v rozmezí 3-4 výhony v obou termínech množení. 47

48 Rod Ligustrum dosahoval v podzimním termínu množení průměrné výšky 0,12 0,14 m a má průměrně 1 výhon. V jarním termínu množení nezakořenil. Největší přírůstky a nejbohatší větvení měl rod Deutzia, který zakořenil v obou termínech množení. Obr. č. 20, zakořeněné řízky rodu Cornus, (Matoušková 2011) Obr. č. 21, zakořeněné řízky rodu Deutzia (Matoušková 2011) Obr. č. 22, zakořeněné, řízky rodu Ligustrum (foto Matoušková 2011) 48

49 Statistické hodnocení výšky rostlin Graf č. 8: Graf průměrů výšky jednotlivých rodů v obou termínech množení 0,6 Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) výška 0,5 0,4 Hodnoty 0,3 0,2 0,1 0,0-0,1 druh: Deutzia Ligustrum variant: 1 Cornus druh: Deutzia Ligustrum variant: 2 Cornus druh: Deutzia Ligustrum variant: 3 Cornus druh: Deutzia Ligustrum variant: 4 Cornus období podzim období jaro Statistické hodnocení rozvětvení Graf. č.9: Graf vyznačující průměry větvení jednotlivých rodů v obou termínech měření 6 Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) větvení 5 4 Hodnoty druh: Deutzia Ligustrum varianta: 1 Cornus druh: Deutzia Ligustrum Cornus varianta: 2 druh: Deutzia Ligustrum Cornus varianta: 3 druh: Deutzia Ligustrum Cornus varianta: 4 období podzim období Jaro 49

50 5.1.3 Porovnání objemu kořenové soustavy Graf č. 10: Objem kořenů (mm³) v obou termínech množení Popis grafu: z grafu je prokazatelné, že kořenová soustava jednotlivých rodů ve variantách je téměř shodná. Nejsou zde patrné žádné velké výkyvy v objemu v jednotlivých variant. V podzimním termínu množení je viditelné, že kořenová soustava rodu Deutzia je podstatně větší než rodu Ligustrum. Deutzia má kořenovou soustavu velmi dobře vyvinutou ve variantě 1,2,4. Ve variantě č. 3 je kořenová soustava slabší, když je v této variantě největší počet (téměř 100%) zakořenění řízků. Rod Ligustrum má kořenovou soustavu vyrovnanou ve všech variantách. V jarním termínu množení je prokazatelné, že kořenová soustava rodu Deutzia je podstatně větší než rodu Cornus. Deutzia má kořenovou soustavu velmi dobře vyvinutou ve všech variantách. Ve variantě č.1 je kořenová soustava nejsilnější, i když je v této variantě nejnižší počet zakořenění řízků. Rod Cornus má kořenovou soustavu vyrovnanou ve všech variantách. Obr č. 23, Kořenová soustava rodu Deutzia (foto Matoušková, 2011) 50

51 Statistické hodnocení délky kořenů Graf č. 11: Graf průměrů délky kořenů 0,6 Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) délka kořenů 0,5 0,4 Hodnoty 0,3 0,2 0,1 0,0-0,1 druh: Deutzia Ligistrum varianta: 1 Cornus druh: Deutzia Ligistrum Cornus varianta: 2 druh: Deutzia Ligistrum Cornus varianta: 3 druh: Deutzia Ligistrum Cornus varianta: 4 období podzim období jaro Obr. č.24 Kořenová soustava rodu Cornus z varianty s použitím černé folie (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 25, Rod Cornus - varianta s černou folií (vlevo) / bez černé folie (vpravo) (foto Matoušková, 2011) 51

52 5.2. Hodnocení jednotlivých rodů Rod CORNUS Hodnocení nadzemní části Graf č. 12: Procenta úspěšného zakořenění Graf č. 13: Průměrná výška (m) rostlin v jednotlivých variantách Graf č. 14: Průměrný počet výhonů (ks) 52

53 Popis grafu č. 12, 13, 14: řízky z rodu Cornus v podzimním termínu vůbec nezakořenily, proto nebyly hodnoceny. V jarním termínu měly vysoké procento zakořenění. Z grafu lze posoudit i ostatní faktory zakořenění řízků jako je např. použití stimulátorů růstu. Rostliny z varianty 1, kde byla využita černá podkladová folie a stimulátor, jsou zakořeněné nejlépe. Řízky, kde se využil stimulátor růstu na volné půdě, nejlépe větví. Prokazatelně vyšší ujímatelnost mají však řízky pěstované s použitím černé podkladové folie. Výška všech variant se v průměru pohybuje kolem 0,35 m. Nejsou zde prokazatelné rozdíly u jednotlivých variant. Nejvyšší rostliny rodu Cornus byly u varianty č. 1 a č. 4, nejnižší u varianty č. 2, u které byla použita černá podkladová folie a nebyl použit stimulátor. Rozvětvení bylo u rodu Cornus ve všech variantách rovnoměrné. Převládají rostliny se dvěma výhony. Nejlépe rostoucí, větvící a největší jsou prokazatelně rostliny z varianty č. 1. Obr. č.26, zakořeněné řízky na začátku vegetace (květen) (foto Matoušková, 2011) 53

54 Hodnocení kořenové soustavy Graf č. 15: Objem kořenů (mm³) Graf č. 16: Délka kořenů (m) Popis grafu č. 15, č. 16: v jarním termínu množení jsou rozdíly v jednotlivých variantách pokusu. Podzimní termín není znázorněn, rod Cornus v tomto termínu nezakořenil. Největší kořenová soustava je u varianty č. 2, kde byla použita černá podkladová folie, ale nebyl použit růstový stimulátor. Rostliny kořenící s použitím černé podkladové folie mají větší kořenovou soustavu, kořeny jsou delší a větší počet. Kořeny dosahovaly průměrné délky 0,30 m, objem kořenů se pohybuje mezi mm³. 54

55 5.2.2 rod DEUTZIA Hodnocení nadzemní části Graf č. 17: Procenta úspěšného zakořenění ve všech variantách a termínech množení Popis grafu: graf nám vyjadřuje znatelný rozdíl mezi termíny množení na podzim a na jaře. Rostliny množené na podzim mají vyšší úspěšnost zakořenění ve všech variantách než rostliny z jarního termínu množení. Též nám ukazuje, že při podzimním termínu množení není prokazatelný rozdíl při použití černé podladové folie a stimulátoru růstu. Naopak při jarním termínu množení je při použití folie nižší ujímatelnost než u rostlin bez černé podkladové folie. Graf č. 18: Průměrná výška rostlin (m) v jednotlivých variantách Popis grafu: průměrná výška rostlin, které byly sázeny v podzimním termínu je dle variant v rozmezí 0,103 m 0,88 m. Rostliny sázené v jarním termínu mají průměrné výšky v rozmezí 0,23 m 0,42 m. Rostliny sázené v podzimním termínu jsou vzrůstnější. 55

56 V grafu jsou zaznamenané průměrné výšky rostlin v jednotlivých variantách z podzimního i jarního termínu množení. Nejvyšší výšky dosahovala varianta č. 1 podzimního množení, kde byl použitý stimulátor a černá folie. Rostliny dosahují průměrné výšky 0,865 m. Nejméně vzůstná je varianta č. 4, kde nebyl použit ani stimulátor ani folie. Rostliny dosahují průměrné výšky 0,19 m (obr. č. 43, 44) Nejvyšší výšky z jarního termínu množení dosahovala varianta č. 1, kde byl použitý stimulátor a černá folie. Rostliny dosahují průměrné výšky 0,17 m. Nejméně vzrůstná je varianta č. 4, kde nebyl použit ani stimulátor ani folie. Rostliny dosahují průměrné výšky 0,125 m. Obr č. 27, Rostliny rodu Deutzia, srpen 2011 (Matoušková, 2011) 56

57 Hodnocení kořenové soustavy Graf č. 19: Délka kořenů (m) v obou termínech množení Graf č. 20: Objem kořenové soustavy (mm³) jednotlivých variant v termínech množení Popis grafu: porovnání rostlin množené na podzim 2010 a na jaře 2011 (obr. č. 50). Na podzim množené rostliny mají větší kořenový systém, ale i rostliny množené na jaře mají kořenový systém bohatý a rozrostlý po celé délce řízku. Rod Deutzia jako jediná z pokusných rostlin kořenila v obou termínech množení. Rozdíl je v termínu množení. Rostliny množené na podzim měly velmi bujnou kořenovou soustavu, kořenily po celé délce řízku. Není zde prokazatelný rozdíl v použití stimulátoru ani v použití folie. V jarním termínu množení byla úspěšnost množení 70% a rozdíly nejsou významné ani u použití stimulátoru, ale při použití folie. Rostliny množené na jaře mají prokazatelně bohatší kořenovou soustavu při použití černé podkladové folie. Rostliny 57

58 množené na podzim mají prokazatelný rozdíl v použití folie, ale není tak významný jak u rostlin množených na jaře. Kořeny jsou slabší než z podzimního množení, ale stále dost bujného růstu a vysokého počtu. Průměrná délka kořenů u rodu Deutzia množeného na podzim se pohybuje kolem 0,43 m. Kořenová soustava je velmi bohatá ve všech variantách (viz obr. č. 48, 49). Kořeny jsou rovnoměrně rozrostlé po celé délce řízku. Objem kořenové soustavy se pohybuje mezi mm³. Ve variantě č. 1 podzimní i jarní termín je objem kořenové soustavy vyrovnaný. Větší rozdíl je ve variantě č. 4 mezi podzimním a jarním termínem množení. Rostliny z podzimního termínu mají objem kořenů mm³ a z jarního termínu mm³. Nejlépe rostou rostliny z podzimního množení ve variantě s černou podkladovou folií. Obr. č.28, Kořenová soustava rodu Deutzia z varianty č. 1 (Matoušková, 2011) Obr. č. 29, Kořenová soustava rodu Deutzia (foto Matoušková, 2011) 58

59 5.2.3 Rod LIGUSTRUM Hodnocení nadzemní části Graf č. 21: Procenta úspěšného zakořenění Popis grafu: rod Ligustrum v jarním termínu nezakořenil v žádné variantě. Prokazatelně lépe zakořenily rostliny bez černé podkladové folie a bez použití stimulátoru růstu. V podzimním termínu rostliny dosahovaly průměrné výšky dle variant 0,125 m 0,105 m. V grafu jsou zaznamenány jednotlivé výšky rostlin, ale rozdíly ve výšce nejsou výrazné. Největší výška je u varianty č. 2 a č. 4, kde nebyl použit stimulátor ani (č. 4) černá podkladová folie. Nejnižší je ve variantě č. 1, kde byl použit stimulátor a a černá podkladová folie. Výška se však pohybuje u všech variant kolem 0,10 m. (Obr. č. 30, Matoušková. 2011) Vyjmuté mladé rostliny rod Ligustrum 59

60 Hodnocení kořenové soustavy Graf č. 22: Průměrná délka kořenů (m) Popis grafu: graf nám ukazuje prokazatelný rozdíl u kořenové soustavy. Delší kořeny mají rostliny, u kterých nebyl použit stimulátor růstu. Graf č. 23: Objem kořenů (mm³) Popis grafu: rozdíly jsou v kořenové soustavě vzhledem k použití stimulátoru. Větší kořenovou soustavu mají rostliny bez stimulátoru (varianta č. 2 a č. 4). Řízky koření hlavně v dolní části řízku. Kořeny jsou rovnoměrně rozrostlé do stran (obr. č. 36, 37). Nejlépe rostoucí, ujímatelné, a kořenová soustava nejlépe vyvinutá je u varianty č. 4 (bez stimulátoru a bez černé podkladové folie). 60

61 Graf č. 24: Vlhkosti půdy Popis grafu: graf znázorňuje průběh teploty a vlhkosti v půdě. Čidla byla umístěna následovně: jaro půda jaro folie volná půda podzim volná půda podzim folie 61

62 6 DISKUZE Diplomová práce byla zaměřena na zjištění nejefektivnějšího termínu množení vybraných druhů dřevin dřevitými řízky. Pokus byl posuzován vzhledem k termínu množení, použití stimulátoru růstu a černé podkladové folie. Pokusné rostliny k diplomové práci vybral vedoucí diplomové práce. Jako pokusné dřeviny byly použity dřevité řízky z rodů Cornus alba L, Deutzia gracilis Nikko a Ligustrum ovalifolium L. Při vyhodnocování se posuzovalo množství zakořeněných řízků, dále výška rostlin a jejich rozvětvení. U kořenové soustavy se měřila délka kořenů a objem kořenové soustavy. Řízky byly odebrány z keřů rostoucích v areálu Zahradnické fakulty, v listopadu po opadu listů. Na pokus se používaly řízky z ročních výhonů, které podle Obdržálka a Pince (1997) jsou velmi vhodné pro odběr řízků. Tuto teorii potvrzuje Krőssmann (1997), který uvádí, že adventivní kořeny se tvoří tím hůře, čím jsou pletiva starší a specializovaná pletiva ztrácí svoji schopnost dělení. Dle Švihry (1989) je pro zakořenění velmi důležitá doba odběru řízků, protože se vstupem pupenů do dormance klesá zpravidla i schopnost tvořit adventivní kořeny na řízcích, což je u množení nežádoucí. Řízky byly upraveny na požadovanou délku 200 mm, která je doporučována Obdržálkem a Pincem (1997). Dle Waltra (1997) je optimální délka řízků velmi důležitá v otázce zakořenění. Příliš krátké řízky zakořeňují špatně. Řízky byly rozděleny do svazků po 50 ks. Krőssmann (1997) doporučuje skladovat v chladnu a nejlépe založené v říčním písku. Dle Bärtelse (1988) se dají dřevité řízky dobře uchovat v kůlně v igelitových pytlích s trochou říčního písku nebo perlitu. Na náš pokus byly řízky k jarnímu množení řezány čerstvě v bezmrazých dnech, čímž byl odstraněn problém se skladováním řízků. Řízky, které byly vysázeny na podzim, byly opět rozděleny do dvou skupin, z nichž jedna byla namočena do stimulátoru. V každém termínu byly provedeny čtyři varianty pokusu. První část byla vysázena na pozemek pokrytý černou podkladovou folií. U varianty první byly řízky namočeny 12 hodin ve stimulátoru a druhá varianta byly řízky bez stimulátoru. Druhá část pokusu byla bez černé podkladové folie. Varianta třetí byla se stimulátorem a varianta čtvrtá bez stimulátoru. Během zakořeňování byla měřena vlhkost a teplota půdy pomocí elektronického čidla. 62

63 Z výsledků praktického pokusu vyplývá, že mezi druhy je vysoce průkazný rozdíl mezi termíny množení. V podzimním termínu nezakořenil rod Cornus, rod Deutzia zakořenil na 98%, rod Ligustrum na 25%. V jarním termínu nezakořenil rod Ligustrum, rod Deutzia na 50% a rod Cornus na 90%. Reihl (2007) uvádí, že teplota pro zakořeňování řízků by měla být kolem 25 C, naproti tomu Bärtels (1988) uvádí, že je třeba sázet řízky v takovém termínu, aby během léta dobře zakořenily. Náš pokus byl založen a a ukončen , takže podmínka vhodné teploty pro zakořenění byla splněna. Rod Cornus v podzimním termínu nekořenil, což potvrzuje i tvrzení Bärtelse (1988), který doporučuje množení dřevitými řízky, které se řežou co nejpozději na podzim a sází se co nejpozději na jaře. Dále doporučuje množení letními řízky. Metodu množení pomocí letních řízků doporučují i autoři Piotto a Di Noi (2003). Náš pokus ukázal, že v podzimním termínu je kořenění rodu Cornus problematické. Ve svých publikacích Brickell (1999) a Walter (1997) doporučuje množení dřevitými řízky a píchat je co nejdříve po nachystání na podzim do země, což nám pokus nepotvrdil. K našemu výsledku se přiklání Greer a Dole (2009) a doporučují množení letními řízky a generativní cestou. Rod Ligustrum kořenil jen v podzimním termínu, takový výsledek nepotvrzuje studie ani Waltra (1997), ani Bärtelse (1988), kteří doporučují množit Ligustrum dřevitými řízky, ale sázet je až na jaře. V pokusu v jarním termínu nezakořenil žádný řízek rodu Ligustrum. Oba autoři však doporučují množit tyto rody spíše letními řízky a shodují se také v tom, že z dřevitých řízků jsou rostliny slabší a hůře koření. Rod Deutzia zakořenil v obou termínech množení, ale v podzimním termínu zakořenil na 98% a v jarním termínu na 50%. Potvrdilo se tady tvrzení Waltra (1997), který doporučuje množení dřevitými řízky na podzim, kde je ujatelnost na 100%. Souhlasí zde i tvrzení, že tyto rostliny mají velmi bujný kořenový systém, který ztěžuje vyjímání rostlin z půdy. Bärtels (1988) doporučuje také množení dřevitými řízky a zdůrazňuje použití stimulátoru. To se nám však v pokusu neprokázalo, naopak rostliny kořenící na jaře, i když jen velmi nepatrně, měly lepší ujímatelnost ve variantě bez stimulátoru růstu. Krőssmann (1997) doporučuje množení v obou termínech, protože Deutzia má velkou schopnost zakořenění a regenerace. Je u ní vhodný i generativní způsob množení, který doporučuje po stratifikaci. 63

64 Při pokusu byly použity stimulátory růstu, jak uvádí Procházka (1988), vznik adventivních kořenů souvisí pozitivně s auxiny. V některých případech lze dle Švihry (1989) použít i skupiny vitamínů jako je B1, H, C, B6. MacMahon (2007) uvádí, že aplikace auxinů na segmentech stonků stimuluje tvorbu adventivních kořenů. Pro praktické zakořenění je dle Davis, Haissing (1994) je významná nejen doba odběru řízků, ale technika aplikace růstových regulátorů a pozdější kultivace řízků. Při pokusu byl použit stimulátor IBA v roztoku o koncentraci 100 mg na l H2O, stimulaci tímto způsobem doporučuje Kutina (1988) jako nejúčinnější. Holub (2002) uvádí, že při metodě stimulace vodním roztokem má účinná látka dostatek času na proniknutí do rostlinných pletiv, kde zároveň dochází k rozpuštění inhibičních látek, které brání zakořenění. Schopnost řízků tvořit adventivní kořeny je dle Šebánka (1989) velmi specifická, což se potvrdilo i v našem pokusu. MacMillan (2006) uvádí, že koncentrace auxinu je hlavním faktorem, který ovlivňuje zakořenění řízku. Při pokusu se ukázaly rozdíly v tvorbě kořenového systému u jednotlivých rodů navzájem i v jednotlivých variantách. V pokuse byly porovnávány varianty se stimulátorem a bez stimulátoru. U rodu Cornus a u rodu Deutzia nebyl prokazatelný rozdíl ve tvorbě kořenového systému mezi variantami se stimulátorem a bez stimulátoru. Dle Šebánka (2003) na dodání auxinu reaguje rod Cornus a Deutzia velmi slabě nebo nereagují vůbec. Naopak u rodu Ligustrum rostla nejlépe varianta bez folie a bez stimulátoru. U tohoto rodu byl jako u jediného prokazatelný rozdíl mezi variantami se stimulátorem a bez stimulátoru, to potvrzuje tvrzení Bärtelse (1988), který stimulátor u rodu Ligustrum přímo nedoporučuje. Naopak Walter (1997) stimulátory u rodu Ligustrum doporučuje, nejen tekuté, ale i práškové formy. Stimulátory k zakořenění doporučuje též Larsen (2006). Růst řízků může být urychlen dle Mikowskiho a Steina (1999), kteří prováděli pokus se stimulátory na tomto rodu a to i na dvojnásobek, vlivem vhodné aplikace růstových regulátorů, které podpoří nejen zakořenění, ale i růst nadzemní části rostliny. Náš pokus toto tvrzení nepotvrdil. V pokuse se potvrdilo tvrzení Bärtelse (1988) a Mojžíška (2009), že při využití černé folie je u řízků lepší zakořeňovací schopnost, neboť folie zvyšuje teplotu půdy, brání odparu vláhy, růstu plevelů a tvorbě škraloupu. Rod Cornus měl při pěstování s černou folií vysoké procento zakořenění, proto u tohoto rodu je použití černé podkladové folie výhodné. U rodu Deutzia se nemůže jednoznačně říct, zda folie je výhodná, protože v podzimním termínu bylo zakořenění s jejím použitím vyšší, ale 64

65 v jarním termínu naopak nižší. U rodu Ligustrum se folie neosvědčila, statisticky bylo lepší zakořenění bez folie, jen ve volné půdě. Z dalších velmi důležitých podmínek je dle Bärtelse (1988) dobré a hluboké zpracování půdy. Což v našem pokuse byl zřejmě jeden z klíčových problémů, protože při podzimní výsadbě šly místy velmi špatně řízky píchat do půdy, protože byla nakypřená jen horní vrstva půdy. Před tímto varuje i Walter (1997), že mráz pak může vyzvednout řízky a dochází pak k jejich vyschnutí vlivem mrazu. V našem pokusu opravdu mráz řízky povytáhl a tím se nám snížila i ujímatelnost řízků, protože dle Davis, Haissig (1994) se adventivní kořeny vytváří jen v dobře připraveném prostředí a to je pro řízkování dostatečně hluboká půda a utěsněné řízky. Zpracovaný graf k průběhu vlhkosti půdy je umístěn ve výsledkové části diplomové práce (graf č. 24). Domnívám se, že zpracování půdy a pozdější průběh zimy, která byla ve velkých výkyvech vzhledem k velmi rychle se střídajícími dny se silnějšími mrazy a naopak s celkem teplými dny, tak to byly jedny z důležitých faktorů, které se podepsaly na úhynu řízků v podzimním termínu množení. Přestože dle Glosera a Prášila (1998) mají rostliny v dormanci vyšší odolnost k výkyvům teplot, řízky k zakořenění potřebují dle Bärtelse (1988) stejnoměrnou teplotu a ne extrémní výkyvy, aby nedocházelo k teplotním šokům. Dle Krőssmanna (1997), tento člověkem neovlivnitelný faktor má bezesporu velký vliv na kvalitu tvorby kalusu, zakořenění a pozdější růst řízků. Grafy k průběhu klimatu v České republice i k průběhu teplot v Lednici jsou umístěny v přílohách diplomové práce (Graf č. 25, 26, 27, 28,). Podle Honsové (2012) byla v roce 2011 průměrná červencová teplota nižší než červnová, květnové počasí začalo relativně nízkými teplotami a v horských oblastech napadlo až 300 mm sněhu, v polovině měsíce už ale padaly teplotní rekordy a jeho závěr přinesl i tropické teploty. Stejně tak padaly teplotní rekordy v polovině března března se rtuť teploměru šplhala přes 18 C. Na konci února naopak padaly minimální teplotní rekordy 23. února klesla rtuť teploměru k 26 C. Srážkově byl rok 2011 podnormální spadlo 92%. Nejméně spadlo v listopadu, tj. pouze 2% normálu, nejdeštivější byl červenec se 185 % normálu. Jelikož každý druh rostliny, který byl v této práci použitý, má odlišné nároky a vlastnosti, každý pěstitel by měl tyto nároky respektovat a vytvářet pro mladé rostliny co nejpříznivější podmínky k jejich růstu. 65

66 7 ZÁVĚR Cílem práce bylo experimentální ověření vlivu termínu množení dřevitými řízky na efektivitu množení. V pokusech byl sledován vliv stimulátoru růstu a vliv černé podkladové folie na zakořenění jednotlivých druhů. Dále byl mimo termín množení sledován také vliv změn teploty půdy na kvalitu a kvantitu vznikajícího kořenového systému řízků. Pokus byl zakládán 11. listopadu 2010 a 1. dubna V prvním i v druhém termínu se řízkovaly rody Cornus alba, Deutzia gracilis 'Nikko', Ligustrum ovalifolium. Byly nasázeny 4 varianty a v každé byly tři opakování po 50 kusech řízků. Polovina řízků byla namočena do stimulátoru IBA o koncentraci 100 mg H2O na 12 hodin. Byly sázeny následující varianty: 1. varianta: použití stimulátoru a černé podkladové folie, opakování A, B, C 2. varianta: bez stimulátoru a s černou podkladovou folií, opakování A, B, C 3. varianta: se stimulátorem a bez černé podkladové folie, opakování A, B, C 4. varianta: bez stimulátoru a bez černé podkladové folie, opakování A, B, C Rod Deutzia kořenil nejlépe v podzimním termínu množení, bez průkazného vlivu stimulátoru růstu a černé podkladové folie. V jarním termínu pak kořenil nejlépe bez použití stimulátoru a bez použití černé podkladové folie. Tento rod je podle dosažených výsledků vhodné množit v podzimním termínu a není třeba využívat stimulátor ani černou folií. Rod Cornus v podzimním termínu nezakořenil. Kořenil nejlépe v jarním termínu ve variantách s černou podkladovou folií. Rod Cornus je vhodné množit v jarním termínu, s použitím folie. Černá podkladová folie podporuje zakořenění a rozvoj kořenové soustavy. Rod Ligustrum v podzimním termínu kořenil nejlépe ve variantách bez černé podkladové folie a bez stimulátoru. V jarním termínu rod Ligustrum nezakořenil. U rodu Ligustrum je vhodné doporučit jiný způsob množení, např. bylinnými řízky a také nechávat řízky na stanovišti déle než jedno vegetační období, protože kořenová soustava byla méně vyvinutá. 66

67 8 SOUHRN A RESUME Cílem práce bylo experimentální ověření vlivu termínu množení dřevitými řízky na efektivitu množení. V pokusech byl také sledován vliv stimulátoru růstu a černé podkladové folie. Pokus byl založen na experimentálních plochách Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin Zahradnické fakulty v Lednici. Podzimní pokus byl založen v listopadu 2010 a jarní v březnu V prvním i v druhém termínu se řízkovaly rody Cornus alba, Deutzia gracilis 'Nikko', Ligustrum ovalifolium. Efektivita množení byla vyhodnocena na základě výsledků získaného měření. Sledovalo se množství zakořeněných řízků, výška rostlin, rozvětvení, objem kořenové soustavy a délka kořenů. Na základě získaných výsledků doporučuji rod Deutzia množit v podzimních termínech, protože v tento termín měl nejlepší zakořenění a minimální mortalitu řízků. Dále rod Deutzia vykazuje v tomto termínu nejvyšší přírůstky výhonů včetně rozvětvení a objemu kořenové soustavy. Rod Cornus bych doporučila množit v jarních termínech s použitím černé podkladové folie, protože v tomto termínu měl výborné výsledky v zakořenění a minimální mortalitu. Prokazatelný je rozdíl v zakořenění s použitím černé podkladové folie, kde bylo zakořeněno větší množství řízků. Neprokázal se vliv stimulátoru. Rod Ligustrum bych doporučila množit v podzimních termínech, kde na rozdíl od jarního termínu zakořenilo aspoň 25% řízků, což je ovšem z mého pohledu málo. U rodu Ligustrum bych doporučovala vzhledem k výsledkům jiný způsob množení. Jak doporučují i odborníci ve svých publikacích, využít spíše množení bylinnými řízky nebo generativní cestou. Klíčová slova: okrasné dřeviny, vegetativní množení, dřevité řízky, termín množení, stimulátor, zakořenění, folie. 67

68 RESUME The aim of this thesis was an experimental verification of the influence of the propagation term on the efficiency of propagation. There was observed the effect of a growing stimulator and of a black underlying foil. The test was based on experimental areas of The Institute of Breeding and Propagation of Horticultural Plants by The Faculty of Horticulture in Lednice. The autumn experiment was founded in November 2010 and the spring experiment in March In both terms these genera were used for the cuttings: Cornus alba, Deutzia gracilis 'Nikko', Ligustrum ovalifolium. The propagation efficiency was estimated according to the evaluation results. The evaluation was focused on the amount of ingrained cuttings, the height of plants, branching, the extent of root systems and the length of roots. According to the results, I recommend to propagate the genus Deutzia in autumn terms. In this time the rooting was the most efficient and the mortality of cuttings was minimal. Next to it, the genus Deutzia had the highest growing increases of sprouts including branching and the extent of a root system. I would recommend to propagate the genus Cornus with the use of black underlying foil in spring terms because of excellent results in rooting and minimal mortality in this time. There is a provable difference in the rooting with the use of a black underlying foil, where a larger amount of cuttings rooted. The influence of a stimulator wasn t proved. Then I would recommend to propagate the genus Ligustrum in autumn terms, when at least 25% of cuttings rooted compared with the spring term. However, in my opinion, this is very low percentage. That s why I would decide for another way of propagation. As recommended by experts in their publications, the propagation by herbal cuttings or by generative way would be worth testing. Key terms: ornamental trees, vegetative propagation, wood cuttings, the term of propagation, stimulator, rooting, foil 68

69 9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literární zdroje AJUHA, M. R., Micropropagation of Woody Plants, Kluwer Academic Publisher, Netherlands, s. ISBN BÄRTELS, A. Rozmnožování dřevin. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN BEDRNA, P. Substráty na pestovanie rastlín: základy pestovania. 1. vyd. Bratislava: Príroda, s. ISBN BÖHM, Č. Okrasné listnáče našich zahrad. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN BÖHM, Č. Stálezelené, opadavé a popínavé dřeviny našich zahrad. Státní zemědělské nakladatelství, Praha s. BRANŽOVSKÝ, I., BUCHTOVÁ, I. Okrasné rostliny: Okrasné školkařství. Praha: Ministerstvo zemědělství, Situační a výhledová zpráva okrasné dřeviny, prosinec 2007, s ISBN , ISSN BRICKELL, CH. The Royal Horticultural Society Encyklopedia of Gardening. 2.vyd. Dorling Kindersley Limitet, London, 1992, 662 s., ISBN GREER, L., DOLE, J.M. Woody Cut Stems for Growers and Florist. 2.vyd., Portland London, 2009, 512 s., ISBN HARTMANN, H. T., KESTER, D. E. Plant propagation: principles and practices. 7. vyd., Upper Saddle River: Prentice Hall, s. ISBN HIEKE, K. Praktická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN

70 HIEKE, K. České šlechtění okrasných rostlin. Litomyšl: Svaz školkařů České republiky, s. ISBN HOLUB, J. Použití auxinů ve školkařství. Zahradnictví. 2002, č.3, s HURYCH, V; MIKULÁŠ, E. Sadovnická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN HURYCH, V. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Nakladatelství Českého zahrádkářského svazu s. ISBN HURYCH, V., a kol. Sadovnictví 1, okrasné dřeviny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN HURYCH, V. Sadovnictví 2, okrasné dřeviny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN JANTRA, H. Rozmnožujeme dřeviny. Příbram: Granit s.r.o., s. ISBN KOČIČOVÁ, M., GREGUSS, L. Autovegetatívne množenie jako jedna z metód šlachteného materiálu. Velkoškolkárské technológie, zborník referátov, Košice: s. KOLEK, J. et al. Fyziológia kořeňového systému rastlín. 1.vyd. Bratislava: Slovenská akadémia vied, s. ISBN KOMISSAROV, D. A. Biological basis for the propagation of woody plants by cuttings, Springfield, 1968, 250 s. KRŐSSMANN, G. Die Baumschule, Parey Buchverlag: Berlin, s., ISBN X KRŐSMANN, G. Handbuch der Nadelgeholze, s. 70

71 KUTINA, J. Regulátory růstu a jejich využití v zemědělství a zahradnictví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. LUŽNÝ, J., ŠTAMBERA, J. Základy obecného šlechtění zahradnických rostlin. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, s. ISBN MACDONALD, B. Practical woody plant propagation for nursery growers. Portland: Timber Press, s. ISBN McMAHON, M.; KOFRANEK, A M.; RUBATZKY, V. E. Hartmanns plant science: Growth, development, and utilization of cultivated plants. 4. New Jersey: Pearson Education, s. ISBN MACMILLAN, J. Hormonal Regulation of Development I: Molecular Aspects of Plant Hormones. New York: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, s. ISBN , NOBEL, P,: Physicochemical and environmental plant physiology. 4.vyd. Canada: Academic Press, s. ISBN NOVÁK, J., SKALICKÝ, M. Botanika. 2. vyd. Poweprint Praha: Praha, s. ISBN OBDRŽÁLEK, J., PINC, M.: Vegetativní množení listnatých dřevin. Průhonice: Výzkumný ústav okr. zahradnictví, s. ISBN PEJCHAL, M. Architektura kořenového systému stromů. In Strom pro život, život pro strom 1999: sborník přednášek odborného semináře na téma Kořenová zóna stromů: Mělník, srpna Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, s PROCHÁZKA, S., ŠEBÁNEK, J. Regulátory rostlinného růstu. Academia, Praha: s. ISBN

72 PROCHÁZKA, S., ŠEBÁNEK, J. Fyziologie rostlin. Academia, Praha: s. ISBN ROBERTS, K. Handbook of Plant Science. Wiley, Copyrighted Material: s. ISBN RŮŽIČKOVÁ, J. et al. Sadovnictví. Praha: Květ, s. ISBN X RYPÁK, M., KAMENICKÁ, A. Rastové regulátory, odpočinok a klíčenie semen a drevín. Veda, Slovenská akadémia vied: Bratislava. 1. vyd., s. ISBN /58-03 ŘÍHA, M. Využití a příprava stimulátorů tvorby adventivních kořenů v okrasném školkařství. In SALAŠ, P. Modernizace výukového procesu u předmětů ovocné, okrasné školkařství a ovocnářství: odborný seminář: sborník přednášek: Lednice na Moravě. 1. vyd., s ISBN SCOTT, T. K. Hormonal Regulation of Development II: The Functions of Hormones from the Level of the Cell to the Whole Plant. New York: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, s. ISBN , SLAVÍKOVÁ, Z. Morfologie rostlin. Vydání první. Praha: Karolinum, s. ISBN: ŠEBÁNEK, J. Fyziologie vegetativního množení dřevin: Physiology of vegetative propagation of woody species: monografie. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. ISBN ŠVIHRA. J. Fyziológia rastlín, Príroda: Bratislava, vyd., 349 s. ISBN TOOGOOD, A. Propagating plants 2. London: Dorling Kindersley Limited, s. ISBN ,

73 VILKUS, E. a kol. Rozmnožování ovocných a okrasných dřevin: Základy školkařství. Praha: KVĚT, Český zahrádkářský svaz, s. ISBN VERMULEN, N. Encyklopedie stromů a keřů. 4. Čestlice: Rebo Produktions, s. ISBN VĚTVIČKA, V. Okrasné keře. Praha: X- Egem, s.r.o., s. ISBN WALTER, V. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, s.r.o., s. ISBN TERPINSKII, Z. Szkolkarstwo ozdobne. Warzawa: s.n., s. Internetové zdroje Anonymus 1. [ online ] [cit ]. Ligustrum. Dostupné z Anonymus 2., [ online ] [cit ]. Dostupné z Mediterranean%20Trees%5CSeed%20Propagation%20of%20Mediterranean%20Trees.p df Amed, [ online ] [cit ]. Dostupné z DAVIES, F. T., HARTMANN, H. T. The physiological basis of adventitious root formantion. International Symposium on Vegetative Propagation of Woody Species [s.l.]: ISHS Acta Horticulturae, S Dostupný z www: < http: // ISBN ISSN Dendro mojzisek [online] [cit ]. Řízkování. Dostupné z WWW: < 73

74 EAGRI [online] [cit ]. Registr přípravků na ochranu rostlin. Dostupné z WWW: < Genetika a šlechtění lesních dřevin [online] [cit ]. Lesní dřeviny. Dostupné z WWW: < >. HOLUB, J. Zahradaweb: Zpravodajství [online] [cit ]. Použití auxinů ve školkařství. Dostupné z WWW: < s520x40998.html>. JURÁSEK, A. Pěstební postupy pro získání sadby [online]. Opočno: Strnady, 2004, 2009 [cit ]. Dostupné z WWW: < f>. MACMILLAN, J. Hormonal Regulation of Development I: Molecular Aspects of Plant Hormones. New York: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, s. ISBN , MARCINKOWSKI, J. Temperature pre-treatment of hardwood cuttings of ornamental deciduou shrubs. In. International Symposium on Propagation of Ornamental Plants [s.l.]: ISHS Acta Horticulturae, s Dostupný z www: < http: // ISBN ISSN NEČAS, T. Ovocnictví [online] [cit ]. Ovocnictví. Dostupné z WWW: < veg_mnozeni.pdf >. Obchod Liberec Stimulátory růstu a zakořeňování rostlin [online] [cit ]. Stimulátory zakořenění. Dostupné z WWW: < 74

75 PIOTTO, B. a DI NOII, A. Propagatin deciduou and evergreen schrubs, trees, and vines with stem cuttings. (2003), [online] [cit ]. Dostupné z < Propagatin deciduou and evergreen schrubs, trees, and vines with stem cuttings> PROCHÁZKA, J. Zahradaweb: Školkařství [online] [cit ]. Perspektivy okrasného školkařství. Dostupné z WWW: < s515x42207.html>. STRNAD, M. Auxiny [online]. Praha: Univerzita Palackého, s. Habilitační práce. Universita Palackého a ústav experimentální botaniky AV ČR. Dostupné z WWW: < STRNAD, M., Auxiny [online]. Praha: ústav experimentální botaniky AV ČR, s.. Laboratoř růstových regulátorů, ústav experimentální botaniky AV ČR. Dostupné z: < rustreg.ipol.cz >. Stimulátory růstu obchod [online] [cit ]. Stimulátory růstu. Dostupné z WWW: < ŠETLÍK, I.; SEIDLOVÁ, F.; ŠANTRŮČEK, J.: Fyziologie rostlin: 11, Ontogeneze: vegetativní fáze, fotomorfogeneze. In Fyziologie rostlin [online]. Jihočeská univerzita, 2004 [cit ]. Dostupné z WWW: < Svět plastů, [online] [cit ]. Dostupné z ROŽNOVSKÝ, J.; LITSCHMANN, T. Klimatické poměry Lednice na Moravě [online] [cit ]. Klimatické poměry Lednice na Moravě. Dostupné z WWW: < Zahradnictví [online] [cit ]. Stimulátory růstu. Dostupné z WWW: < 75

76 Ostatní zdroje MOKRIČKOVÁ, J. Přednáška: Školkařství okrasných rostlin [cit ]. Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici SALAŠ, P. Přednáška: Školkařství okrasných rostlin [cit ]. Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici SALAŠ, P., VALTERA, J. Přednáška: Školkařství suroviny a příprava pěstebních substrátů [cit ]. Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici 76

77 10. PŘÍLOHY Tabulka č. 1: Výsadba řízků podzim 2010 (foto č. 6, 7, 8, 13, 14) Varianta Celkem sázených řízků v ks Celkem zakořeněných řízků v ks Druh CORNUS DEUTZIA ,6 LIGUSTRUM ,6 CORNUS DEUTZIA ,6 LIGUSTRUM CORNUS DEUTZIA ,6 LIGUSTRUM ,3 CORNUS DEUTZIA LIGUSTRUM ,6 Úspěšnost zakořenění v % Tabulka č. 2: Výsadba jaro 2011 (foto č. 9, 10, 11, 12) Varianta Celkem sázených řízků ks Celkem zakořeněných řízků ks Druh CORNUS ,6 DEUTZIA ,3 LIGUSTRUM CORNUS DEUTZIA LIGUSTRUM CORNUS ,3 DEUTZIA ,6 LIGUSTRUM CORNUS ,6 DEUTZIA ,6 LIGUSTRUM Úspěšnost zakořenění v % 77

78 Obrazová část Obr č. 31, Řízky rodu Ligustrum, Cornus, Deutzia (foto Matoušková, 2010). Obr. č. 32, Řízky rodu Deutzia (foto Matoušková, 2010)., Obr č. 33, Řízky rodu Ligustrum, Cornus, Deutzia (foto Matoušková, 2010). 78

79 Obr. č. 34, Pozemek s vysázeným pokusem, varianta s podkladovou folií (foto Matoušková, 2010) Obr. č. 35, Pozemek s vysázeným pokusem, varianta bez podkladové folie, se stimulátorem (foto Matoušková, 2010) Obr. č. 36, Pozemek s vysázeným pokusem varianta s folií bez stimulátoru (foto Matoušková, 2010) 79

80 Obr. č. 37, Rostoucí řízky z jarního množení, varianta č.2 (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 38, Rostoucí řízky z jarního množení, varianta č.1 (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 39, Varianta pokusu č. 2 z jarního množení, roste převážně Cornus, Deutzia méně, Ligustrum neroste vůbec (foto Matoušková, 2011) 80

81 Obr č. 40, Rostoucí rostliny Cornus a Deutzia z jarního množení varianta 3 a 4 (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 41, Rostliny Deutzia z podzimního množení varianta č. 2, září 2011 (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 42, Rostliny Deutzia z podzimního množení, varianta č.1, září 2011 (foto Matoušková, 2011) 81

82 Obr. č. 43 Vyjmuté sazenice Cornus, které byly množeny na jaře a byl zde použit stimulátor i folie. Mají velmi bohatou kořenovou soustavu, rostliny dosahovaly průměrné výšky 500 mm. Kořeny dosahovaly délky až 300 mm. (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 44, Detail kořenové soustavy u mladé rostliny z rodu Cornus (foto Matoušková, 2011) Obr č. 45, Vyjmuté zakořeněné rostliny rodu Deutzia z podzimního množení. Rostliny s bohatým kořenovým systémem dosahující délky 0,41 m. Kořeny jsou bohatě rozvětvené, rostou po celé délce řízku (foto Matoušková, 2011) 82

83 Obr č. 46, Zakořeněný řízek rodu Deutzia, hluboký a rozvětvený kořenový systém (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 47, Porovnání rostlin množených na podzim 2010 a na jaře Na podzim množené rostliny mají větší kořenový systém než rostliny množené na jaře (Deutzia) (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 48, Rostlina z jarního množení, detailně je vidět místa, odkud rostliny koření. Kořeny rostou po celé délce řízku, který byl v zemi (Deutzia) (foto Matoušková, 2011) 83

84 Obr. č. 49, Vyjmuté sazenice rodu Ligustrum množeného v podzimním termínu. (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 50, Měření objemu kořenové soustavy (foto Matoušková, 2011) Obr. č. 51, Měření objemu kořenové soustavy (foto Matoušková, 2011) 84