Využití laboratorních metod pro určení věku jelena siky japonského

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti Využití laboratorních metod pro určení věku jelena siky japonského Bakalářská práce 2007/2008 Jiří Divina 1

2 2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Využití laboratorních metod pro určení věku jelena siky japonského zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne Děkuji Ing. Janu Dvořákovi Ph.D. za domluvení materiálu pro tuto práci, dále Ing. Martinu Čermákovi Ph.D. za pomoc při zpracování vzorků a VLS Karlovy Vary s.p. za dodání potřebného materiálu. 3

4 Obsah Abstrakt...6 Abstract Úvod Literární přehled Systematické zařazení jelena siky Charakteristika jelena siky japonského Původní areál jelena siky japonského Hybridizace jelena siky japonského a jelena lesního Přírodní podmínky v oblasti VLS Karlovy Vary s.p Populace jelena siky v oblasti VLS Karlovy Vary s.p Vývoj a opotřebovávání chrupu jelena siky japonského Laboratorní metody určování věku Dosavadní použití Mitchelova metoda Biegerova metoda Eidmannova metoda Metodika práce Zpracování M Metoda podle Mitchela Zpracování úhlu řezáků Metoda podle Biegera úhly řezáků sevřené s rovinou čelisti Metoda podle Biegera poměr výšky korunky a krčku I Zpracování řezáků I Metoda podle Eidmanna řez I Metoda podle Eidmanna výška korunky I Zpracování naměřených dat Zpracovaná data dle Mitchelovy metody Zpracovaná data dle Biegerovy metody - úhly os řezáků sevřené s rovinou čelisti Metoda podle Biegera poměr výšky korunky a krčku I Zpracovaná data dle Eidmannovy metody výška korunky I Zpracovaná data dle Eidmannovy metody řez I

5 4.6 Hodnocení odlovu v oblasti VLS Karlovy Vary s.p Výsledky Výsledky Mitchelovy metody Výsledky Biegerovy metody - úhly os řezáků sevřené s rovinou čelisti krčku I Výsledky Biegerovy metody - poměr výšky korunky a krčku Výsledky Eidmannovy metody výška korunky I Výsledky Eidmannovy metody řez I Výsledky odlovu v oblasti VLS Karlovy Vary s.p Diskuse Závěr...37 Summary Použitá literatura

6 Autor: Název: Jiří Divina Využití laboratorních metod pro určení věku jelena siky japonského Abstrakt V této studii bylo zpracováno 125 spodních čelistí jelena siky japonského, kteří byli uloveni v letech 2005/2006 a 2006/2007 v oblasti VLS Karlovy Vary s.p. Věk těchto jedinců byl hodnocen subjektivní metodou podle úbrusu zubů hodnotitelskou komisí. K přesnému určení věku byla použita metoda podle (Mitchela, 1963), k doplňujícímu určení byla u 57 čelistí použita metoda podle (Biegera, 1941) a k ověření použitelnosti byly u řezáků použity dvě metody dle (Eidmanna, 1933). Srovnáním výsledků subjektivní metody podle opotřebení chrupu a laboratorní metody podle Mitchela nebyly zjištěny žádné výrazné odchylky v určeném věku. Odhadnutý věk hodnotitelskou komisí se za oba roky shodoval v 76,00% s věkem určeným metodou dle Mitchela. Proto se doposud používaná subjektivní metoda určení věku ulovených jedinců jelena siky japonského jeví pro danou oblast dostačující. Mitchelovu metodu lze tedy použít jako doplňkovou k přesnému určení věku ve sporných případech. Metoda podle Biegera se ukázala pro praxi určování věku daného druhu zvěře ve zkoumané oblasti jako nevhodná. Interval úhlů vypovídající o určitém věku jedince připadal na jedince různých věků. První Eidmannova metoda dle ukládání vrstviček dentinu v prvním řezáku I 1 je rovněž pro jelena siku japonského v monitorované oblasti nepoužitelná. Čitelnost vrstviček na 10 vzorcích byla nulová. Druhá Eidmannova metoda dle výšky korunky prvního řezáku se ukázala také jako nevyhovující. Metoda byla aplikována na celém souboru a z výsledků vyplynulo, že rozdílný věk jedinců má stejnou výšku korunky. Klíčová slova: jelen sika, věk, laboratorní metody 6

7 Abstract Jaws of 125 specimens of the sika deer (Cervus nippon nippon TEMM.) hunted in seasons 2005/2006 and 2006/2007 in the area of VLS Karlovy Vary s.p. have been studied. A jury using the subjective teeth-wear method determined age of the animals. Mitchel (1963) method was used for exact age determination of all samples, 57 jaws were further assessed by Bieger (1941) method, and two Eidmann (1933) methods based on study of incisive teeth were applied to test their applicability. Results comparison of the subjective and laboratory Mitchel method did not show any significant discrepancies. The ages estimated by the jury in both seasons corresponded in 76,00 % with ages determined by the Mitchel method. Hence the currently used subjective method of age determination of hunted sika deer is for the given area sufficient. Mitchel method can be used as a supplementary method for precise age determination in questionable cases. Bieger method proved to be unsuitable for the practical age determination in the studied area. The interval of angles predicative of certain age of specimen covered in fact animals of various ages. First Eidmann method based on the dentin deposits on first incision tooth I 1 is also unsuitable for the sika deer in the monitored area. Dentin deposits in 10 samples were illegible. Second Eidmann method based on the height of I 1 crown also proved to be unsuitable. The method was applied on all samples, and the results showed that animals of different ages had identical height of I 1 crown. Key words: Sika deer, age, laboratorial methods 7

8 1. Úvod Důležitým předpokladem pro posouzení chovné hodnoty každého uloveného jedince spárkaté zvěře je správné určení jeho věku. Hodnotitelské komise v dnešní době používají pro určení věku ulovených jedinců různé metody, které jsou značně subjektivní, což může vést k chybnému posouzení chovné hodnoty. Z tohoto důvodu se pro přesnější posouzení věku používají některé laboratorní metody např. podle Mitchela, Biegera, Eidmanna atd. Cílem této studie bylo zjistit, zda jsou vybrané laboratorní metody použitelné při stanovení věku jelena siky japonského v oblasti VLS Karlovy Vary s.p, a výsledky získané laboratorními metodami porovnat s věkem určeným hodnotitelskou komisí dle metody úbrusu chrupu. 8

9 2. Literární přehled 2.1 Systematické zařazení jelena siky Jelen sika a jeho poddruhy se řadí do rodu jelen (Cervus). Je mnoho názorů na taxonomické zařazení (Palyzová, 2006/2007) Řád Živočichové (Animalia) Oddělení Trojlistí (Triblastica) Pododdělení Druhoústí (Deuterostomia) Kmen Strunatci (Chordata) Podkmen Obratlovci (Vertebrata) Nadtřída Čelistnatci (Gnathostomata) Třída Savci (Mammalia) Podtřída Živorodí (Theria) Řád Sudokopytníci (Artiodactyla) Podřád Přežvýkaví (Ruminantia) Čeleď Jelenovití (Cervidae) Podčeleď Jeleni (Cervinae) Rod Jelen (Cervus) Druh Sika (Cervus nippon) Poddruh Sika japonský (Cervus nippon nippon) 2.2 Charakteristika jelena siky japonského Jelen sika je menší velikosti a v kohoutku dosahuje výšky od 80 do 85 cm (u nás až 90 cm). Délka těla se pohybuje v rozmezí od 120 do 140 cm. Dospělí jeleni váží mezi 40 a 50 kg (vyvržené kusy bez hlavy) a laně váží mezi 20 až 40 kg. Zbarvení srsti v létě je obvykle sytě kaštanově červené až žlutavě hnědé s drobnějšími bílými skvrnami umístěnými v podélných pruzích. Dalším znakem je zřetelně vystupující hřbetní pruh. V zimě je srst šedočerná až hnědočerná. Při zimním přebarvování, ke kterému dochází od srpna do září, narůstá jelenům na krku bohatá hříva. V zimním osrstění mizí bílé skvrny. K letnímu přebarvování dochází od května do června, laně přebarvují úplně až po kladení. Typickým znakem je velký bílý obřitek, který je patrný 9

10 v letním i zimním osrstění a v zimně je výraznější. Pod patním kloubem na vnější straně zadního běhu se vytváří zřetelná skvrna velikosti menší dlaně, barvy bílé až žlutavé, popřípadě světle šedé. Typickým znakem je i bílé zbarvení srsti na horním a spodním pysku (Husák,Wolf,Lochman, 1986). 2.3 Původní areál jelena siky japonského Původní výskyt jelena siky japonského jsou japonské ostrovy Šikoku, Kjůšů a Goto. První výskyt jelena siky japonského se v naší zemi datuje do roku 1891 v oboře Kluky u Poděbrad. Na přelomu 19. a 20. století byli do našich obor poměrně často vysazováni. O historii a introdukci jelena siky japonského do českých zemí se ve svých publikacích také zmiňují (Řehák, 1999, Wolf, 1999, Luňák,Vlášek, 1999, Mikeš, 1999,). Předpokládá se, že dovezení jedinci patřili k poddruhům sika japonský (Cervus nippon nippon) a sika Dybowského (Cervus nippon hortulorum). Během druhé světové války došlo u dvou západočeských obor k úniku zvěře do volné přírody. Uniklá zvěř vytvořila základ pro dnešní západočeskou populaci. Druhá hlavní populace žije na Bouzovsku na Moravě (Suchomel,Heroldová, 12/2007). 2.4 Hybridizace jelena siky japonského a jelena lesního Do Evropy dovezená zvěř jelena siky japonského byla vypouštěna v oborách do společných výběhů s ostatními jelenovitými. Bylo mezi nimi pozorováno křížení a to jak laně jelena evropského s jelenem jelena siky japonského tak laně jelena siky japonského s jelenem jelena evropského. Tohle křížení se v dnešní době začíná projevovat i u volně žijících jedinců. Kolouši vypadají více jako sika, ale v dospělosti se rysy obou druhů vyrovnávají. Křížení jedinci jelena siky japonského jsou větší než původní jelen sika japonský (Bartoš, 1/2008, Bartoš, 2/2008). 2.5 Přírodní podmínky v oblasti VLS Karlovy Vary s.p. Honitba Hradiště se rozkládá v Doupovských horách v nadmořské výšce od 350 m.n.m. u řeky Ohře až do 930 m.n.m. vrcholu Hradiště. Celková výměra honitby činí ha. Z celkové výměry tvoří lesní půda ha, zemědělská půda 2935 ha, vodní plochy 60 ha a ostatní plochy ha. Zastoupení jehličnanů v porostech je 71% a listnatých dřevin 29 %. Charakteristickým rysem krajiny jsou bývalé zemědělské plochy, které jsou porostlé bylinným a stromovým porostem při zastoupení druhů jako 10

11 je šípek, hloh, trnka, jasan, bříza, a staré ovocné sady u zaniklých obcí, které jsou ideálním životním prostředím veškeré zde žijící zvěře, která zde najde dostatek krytu, potravy a klidu. Úživnost honitby je díky bohatému bylinnému a křovitému patru velmi dobrá pro jelení, sičí, mufloní a srnčí zvěř (Skočdopole, 2007). 2.6 Populace jelena siky v oblasti VLS Karlovy Vary s.p. První zmínky o sičí zvěři na Doupově je možné datovat do druhé poloviny minulého století a to na LS Dolní Lomnice, která zaujímá jihozápadní část honitby Hradiště. První kontakt se sičí zvěří byl v roce První ulovená zvěř v honitbě je evidovaná v roce Populace sičí zvěře v honitbě Hradiště je zdravá, netrpí žádnými chorobami a poměrně kvalitní a to jak v tělesné hmotnosti, tak i v potenciálu tvorby kvalitního paroží s bodovou hodnotou přes 250 bodů C.I.C. Průměrná výkupní váha jelenů včetně špičáků je 38 kg (Skočdopole, 2007). 2.7 Vývoj a opotřebovávání chrupu jelena siky japonského Kolouch jelena siky má při narození vyvinuté pouze mléčné řezáky i 1 -i 3 a mléčné špičáky c ve spodní čelisti, které u jelenovitých přebírají funkci i podobu řezáků (rostou těsně vedle nich). V horní čelisti jsou pouze mléčné špičáky. Celkem má tedy kolouch v době kladení 10 zubů a vzorec chrupu je: První, druhá a třetí mléčná stolička (p 1 -p 3 ) jsou připraveny v dásních, brzy po kladení se prořezávají a kolouch má tedy ve 4. měsíci úplný mléčný chrup s 22 zuby a jeho vzorec je: V 5. až 6. měsíci vyrůstají kolouchům 4. stoličky (M 1 ). Tyto stoličky se nevyměňují, vyrůstají jako zuby trvalé. Postupná výměna mléčných řezáků a špičáků za trvalé probíhá od ledna do října druhého kalendářního roku života, tj. do věku měsíců. U jednoročních kolouchů se objevují trvalé páté stoličky (M 2 ). Ve věku měsíců se v horní i dolní čelisti začínají otevírat štěrbiny, v kterých jsou připraveny šesté trvalé stoličky (M 3 ), které začínají vyrůstat v čelistech od konce března třetího kalendářního roku života. Růst těchto trojdílných stoliček zpravidla končí v průběhu května až 11

12 července. V této době probíhá také výměna mléčných stoliček za trvalé (P 1 - P 3 ). Nejpozději po dosažení 30 měsíců (věk 2,5 roku) je růst zubů a vývoj chrupu skončen. Mohou nastat i výjimky, kdy růst poslední stoličky ještě pokračuje. V trvalém chrupu je třetí mléčná stolička, která je trojdílná, nahrazena trvalou stoličkou dvojdílnou. Celkový počet zubů v trvalém chrupu je 34: To znamená, že v horní čelisti jsou celkem dva špičáky (kelce) a dvanáct stoliček, v dolní čelisti šest řezáků, dva špičáky a dvanáct stoliček (foto.č.1). (Husák,Wolf,Lochman, 1986). I 1 I 2 I 3 C 1 P 1 P 2 P 3 M 1 M 2 M 3 Foto. č 1 Spodní čelist jelení zvěře s označením trvalého chrupu. 12

13 Spárkatá zvěř, kam patří i jelen sika japonský, se řadí mezi přežvýkavce. Přijímá potravu tím způsobem, že jí částečně ukousne řadou spodních řezáků a těsně k ní přiléhajícími dvěma špičáky, a částečně ji utrhne. Potrava při tom přitiskuje na tvrdé horní patro, které je bez zubů. Řezáky jsou k patru postaveny šikmo a během svého opotřebování mění úhel, který svírá jejich osa s plochou patra. Se stoupajícím věkem se tento úhel zvětšuje, takže skusné hrany řezáků se při sevření chrupu stále dotýkají horního patra. Při přežvykování zvěř potravu rozmělňuje zadní řadou zubů, které jsou od řezáků a špičáků odděleny poměrně širokou mezerou. Tyto zuby označujeme jako stoličky. V klidové poloze se stoličky obou čelistí dotýkají jen asi polovinou svého povrchu. Teprve při stranově příčném pohybu dolní čelisti o sebe zuby třou celou skusnou plochou a tím se zuby postupně opotřebovávají. Aby zuby zůstávaly stále v potřebném kontaktu, povylézají z čelisti a tím nahrazují úbytek své výšky. Současně se řada zubů stahuje, takže se její délka od první po poslední stoličku s přibývajícím věkem zkracuje. Po obroušení vrchní vrstvy skloviny na skusných plochách vystupuje na povrch dentin, který se s rostlinnými šťávami zbarvuje dohněda. Skusné plochy tak získávají typické zbarvení. Postupným stárnutím se skusné plochy zubů stále více vyrovnávají, až jsou nakonec úplně hladké. Kromě řezáků, spodních špičáků a stoliček vyrůstají zvěři sičí horní špičáky, které kvůli posunutí spodních špičáků do řady s řezáky ztratily oporu i svoji funkci. Tyto zuby jsou v nejmladším stádiu úplně zaobleny, později se různě zplošťují bez ostrých hran. (Lochman, 1979) 2.8 Laboratorní metody určování věku Dosavadní použití Odhadem věku jelena siky se dosud zabýval jen malý počet autorů. Dnes už běžně používanou metodu podle stupně opotřebení chrupu podrobně rozpracoval u stoliček jelena siky z Dorsetu v Anglii Duff (1969). Ueckermann a Scholc v roce 1971 vyzkoušeli Mitchelovu metodu ukládání náhradního cementu pod čtvrtou stoličkou na testovacích vzorcích a doporučují tuto metodu stejně jako Briel (1979). Odhadu věku u jelena siky podle vrstev zubního cementu se věnoval v pozdější době i Bartoš, Vavruněk, Bytešník, Malík, Hyánek (1984). 13

14 2.8.2 Mitchelova metoda (Mitchel, 1963) zjistil ukládání vrstev náhradního zubního cementu mezi kořeny čtvrté stoličky (obr. č.1). Jeho zjištění bylo pak dále rozpracováno na univerzitě v Göttingenu, ale i jinde. Bylo zjištěno, že cementové vrstvy se v podobě ročních letokruhů ukládají pod všemi stoličkami, a že nejsilnější vrstva těchto cementových pásem je mezi kořeny ve střední části, přímo pod korunkou. Cementová vrstva vytlačuje zub z lůžka, a tak se vyrovnává snížení způsobené opotřebováváním korunky. Rozeznávání ročních přírůstků této cementové vrstvy je u jednotlivých stoliček rozdílné, nejsnazší je u čtvrté stoličky, pak u první stoličky, nejhorší je u páté stoličky. Tento znak, zjištěný původně u skotské jelení zvěře, platí též pro jelení zvěř ve střední Evropě a v Karpatech. Během výzkumu vyšlo též najevo, že u samců, jsou náhradní cementové vrstvy daleko pravidelnější než u samic, u kterých se vrstvy často prolínají. Tato okolnost se vysvětluje obdobím březosti a kojení, která mají vliv na jakékoliv mineralizační pochody v organismu samic. Potvrdilo se též, že obdobně jako při ukládání náhradních dentinových vrstev v pulpách řezáků vznikají i zde vrstvy světlejší a tmavší (foto č.2). Světlé jsou podstatně širší a vyrůstají v době od jara do pozdního podzimu. Tmavší vrstvy jsou 5-10krát užší, vznikají v zimě a tvoří dělící čáru mezi ročními vrstvami. Důležité také bylo určit konstantu, kterou musíme připočíst k počtu ročních vrstev náhradního cementu, abychom zjistili věk uloveného kusu jelení zvěře. Ukázalo se, že u čtvrté stoličky má konstanta hodnotu 1, u třetí stoličky 2. Zjišťováni věku podle Mitchelovy metody je obtížnější než podle metody Eidmannovy. Udává se však, že za dobré čitelnosti ročních vrstev je možné touto metodou určit věk jelena s přesností až na půl roku, a že je možné zhruba určit dobu ulovení, a to podle toho, zda vrstva cementu končí světlou nebo tmavou částí anuly. (Lochman, 1979) Obr. č.1 Mitchelova metoda (Lochman, 1979) 1- uložení cementové zátky mezi kořeny M 1 2- zvětšený podélný řez čtvrté stoličky asi desetiletého jedince. 14

15 Foto č. 2 Ukládání světlejších a tmavších vrstev cementu pod čtvrtou stoličkou Biegerova metoda Řezáky se v souladu s funkcí, kterou mají, dosti opotřebovávají. Mají rozhodující význam při uchopování potravy, která může být zvlášť v období vegetačního klidu značně tvrdá. Stoličky sice slouží k rozmělnění stejné potravy, mají však svoji úlohu částečně ulehčenou slinami a žaludečními šťávami, které potravu změkčují a částečně narušují. Řezáky a k nim připojené spodní špičáky se proto opotřebovávají rychleji. Korunky těchto zubů se postupně obrušují a snižují. Tím se podstatně mění poměr délky krčku těchto zubů a výšky korunky (obr. č.3), a také úhel, který svírá osa řezáků s osou dolní čelisti (Obr. č.2, foto č.4), neboť následkem postupného snižování korunky se řezáky staví stále kolměji k patru, aby byl zachován jejich neustálý styk s horním patrem. Tyto změny řezáků, závisející na věku, popsal Bieger v roce (Lochman, 1979). Podle Biegera je korunka středních řezáků jelení zvěře do věku 3-4 let podstatně vyšší než krček. Osa středního řezáku svírá se základnou spodní čelisti přibližně úhel asi 45. Obroušení skusných ploch je znatelné pouze na středních řezácích. Ve věku asi 5-6 let je korunka středních řezáků jen o málo vyšší než krček, úhel zubů svírá s osou spodní čelisti přibližně 50. Opotřebení středních řezáků je 15

16 poněkud větší a je patrné také na druhém páru řezáků. Ve věku 7-8 let se výška korunky prakticky vyrovnává s délkou krčku a hodnota sledovaného úhlu dosahuje asi 53. Znatelné je obroušení obou vnitřních párů řezáků. V roce je korunka středních řezáků zpravidla nižší než délka krčku, sledovaný úhel je asi 55 a opotřebení je již patrné na všech řezácích. Ve věku let bývá korunka řezáků silně opotřebena a znatelně nižší než krček, sledovaný úhel dosahuje hodnoty 60 i více. Všechny přední zuby jsou silně opotřebeny. Ve letech vystupuje korunka středních řezáků jen nepatrně nad dásně. Sledovaný úhel se zvětšuje asi na 65. V tomto věku jsou mnohdy některé zuby již vypadané nebo vypadávají. Posuzování věku uloveného kusu podle popsané metody je ztíženo ještě tím, že při preparaci spodní čelisti, hlavně při jejím vyvařování, se často porušuje nejen úhel řezáků, ale také jejich kostní tkáň, která kryje kořeny a částečně i krčky řezáků. Tato metoda byla zpracována pro zvěř jelení. (Lochman, 1979) Obr. č. 2 Úhel sevření předními řezáky s osou čelistí (Lochman, 1979) 1 - způsob měření úhlu, 2 - věk 3 až 4 roky, 3 - věk 5 až 6 let, 4 - věk 9 až 10 let, 5 - věk 11 až 13 let. 16

17 Obr. č. 3 Poměr korunek a krčku u řezáků jelení zvěře (Kolář, 2002) 1 - věk 2,5 roku 2 - věk 6-7 let 3 - věk 8-9 let 4 - věk přes 12 let Eidmannova metoda K odhadu věku ulovené zvěre se převážně používá vizuální posouzení stupně opotřebování chrupu. Tento způsob vyžaduje dostatečné zkušenosti a praxi, je však dostupný každému a jeho použití je možné bez laboratoře nebo přístrojového vybavení. U stejně starých jedinců však existují individuální rozdíly, neboť opotřebení chrupu je do jisté míry závislé na složení potravy a na biotopu. Svoji roli má i dědičnost. Zvláštní význam měl Eidmannův objev. Tento německý odborník zjistil v roce 1932, že v zubní dutině (pulpě) řezáků jelení zvěře se postupně ukládá náhradní dentin, a to jako pravidelné roční vrstvy, letokruhy (obr č.5). U trvalých řezáků dochází postupně k opotřebovávání korunek, jejich výška klesá a mohlo by tak dojít až k otevření zubní dutiny, vyplněné velmi citlivou dření, protkanou vyživovacími cévkami a zubním nervem. Tomu zabraňuje pravidelné vytváření dentinových vrstev, jakýchsi zátek, které se tvoří ve špičce pulpy a postupují směrem ke kořenové částí zubu (obr. č.4). Náhradní dentin se usazuje ve světlejších i tmavších vrstvách, které se střídají s 17

18 roční pravidelností a mají svůj původ pravděpodobně v rozdílnosti letní a zimní potravy. Vrstvy náhradního dentinu jsou nejlépe patrné na prvních řezácích I 1, které jsou z řezáků největší a mají i největší zubní dutinu. Tu je třeba otevřít buď příčným nebo podélným řezem, a to zhruba do poloviny zubu, a řeznou plochu co nejjemněji brousit. Někdy se doporučuje napustit řez glycerinem nebo xylolem, aby vrstvy dentinu lépe vynikly. Pak je třeba za 8-10 násobného zvětšení a za vhodného úhlu osvětlení spočítat vrstvy uloženého náhradního dentinu. Po sobě následující světlá a tmavší vrstva představují vždy jeden rok. Podle původní Eidmannovy práce se věk uloveného jelena určoval tak, že k napočítaným ročním vrstvám se připočítávaly 3 roky. V Eidmannově práci pokračoval později Rieck, který zavedl podélné řezy řezáků, při nichž se odřezává zadní polovina zubu. Náhradní vrstvy dentinu jsou tak širší a lépe čitelné. Podle Riecka je nutné připočítávat ke spočítaným ročním vrstvám pouze 2 roky. Eidmann (1933) se také zabýval posuzováním věku ulovené jelení zvěře podle stupně opotřebování korunky předních řezáků. Vycházel z předpokladu, že ze všech měřitelných hodnot na těchto zubech je nejstálejší výška korunky, a použil ji proto pro přímé určení věku posuzovaného kusu. Na základě mnoha měření sestavil tabulku průměrných hodnot výšky korunky středního řezáku podle věku posuzované zvěře. Průměrné hodnoty výšky korunky středního řezáku podle věku posuzované zvěře jsou uvedeny v tabulce 1. Eidmannova metoda je kontrolní laboratorní záležitost a poskytuje poměrně přesné výsledky. Její uplatnění je omezené jednak tím, že u zvěře starší než 10 let dochází při opotřebovávání korunky již na první náhradní dentinové vrstvě uvnitř pulpy, takže určení věku je nepřesné, ne-li úplně nemožné, jednak nejsou náhradní vrstvy dentinu vždy dobře čitelné, a to někdy až v procentech počtu případů. (Lochman, 1979) Tabulka 1 Věk Výška korunky Výška korunky Věk v mm v mm měs. 16,5 7 let 10,7 2 roky 14,6 8 let 10,4 3 roky 13,7 9 let 10,0 4 roky 12,6 10 let 9,6 5 roků 11,9 11 let 9,2 18

19 Obr. č.4 Řezák v podélném řezu ze strany jazykové A- sklovina, B- zubovina, C- zubní dutina se zubní dření a krevními cévami, D- dáseň, E- lůžkový výběžek čelisti, F- ozubice, G-tmelovina, H- skusná plocha zubu, I- korunka, J- krček zubu, K- kořen zubu, L- kořenový kanálek. (Lochman, 1979). Obr. č. 5 Eidmannova metoda podélné řezy prvním špičákem I 1 jelení zvěře: 1- stáří asi 2 roky, 2- tři roky, 3- pět let, 4- osm let. (podle Lochmana, 1979) 19

20 3. Metodika práce 3.1 Zpracování M 1 Stoličku jsem z čelisti dostával částečným nařezáním podél kořenů zubu diamantovým kotoučkem o síle 0,25 mm a při otáčkách za minutu, aby nedocházelo k nadměrnému opotřebení kotouče. Následným vyseknutím pomocí dláta a kladiva na dřevěném prkénku jsem stoličku vytáhl a vložil do sáčku s číslem čelisti a dal do chladničky Metoda podle Mitchela Po šetrném vytažení stoličky ze spodní čelisti jsem do kleští uchopil koncovou část jednoho ze dvou kořenů a provedl řez pomocí diamantového kotoučku o síle 0,25 mm a při otáčkách za minutu, aby řez byl hladký. Řezačka byla upevněna ve stolním svěráku, aby nedocházelo k vibracím a tím k nepřesnému řezu. Řez jsem provedl sagitálně v kolmé rovině k ose čelisti (obr.č.6, foto.č.3) tak, že rovina řezu procházela mezi oběma kořeny středem cementového hrbolku. Obr.č.6 Osa řezu molárem M 1 Foto č.3 Vedení osy řezu čtvrtou stoličkou Obě poloviny jsem dále opracovával obroušením a leštěním řezu na vodou smáčených brouscích. Nejprve jsem pro srovnání hrubých nerovností na řezu použil brousek hrubého zrnění. Po srovnání plochy řezu jsem provedl závěrečné vyhlazení a vyleštění na brousku jemného zrnění. 20

21 Rozřezané a vybroušené obě poloviny zubu jsem vkládal do papírového sáčku, který byl označen číslem čelisti. Aby nedošlo k vysušení a popraskání takto připravených zubů, byly umístěny do chladničky. Následné čtení cementových vrstviček jsem prováděl pod binokulární lupou při zvětšení 15x, pro větší kontrast a tím lepší viditelnost vrstev jsem řezné plochy navlhčoval vodou a pod vhodným úhlem osvětloval. Vycházel jsem ze zkušeností s touto metodou u daňčí zvěře (Kliment, 2005). 3.2 Zpracování úhlu řezáků Všechny levé poloviny spodních čelistí byly nafoceny fotoaparátem Canon C8080WZ za stejných podmínek. Byly umístěny do stejné úrovně a vzdálenosti od fotoaparátu. V totožné výšce jako čelist bylo umístěno i měřítko (foto č.4). Případný chybový koeficient je tedy u všech čelistí konstantní. Foto č.4 Fotografie spodní čelisti s přiloženým měřítkem Metoda podle Biegera úhly řezáků sevřené s rovinou čelisti Na vyfocené čelisti jsem prováděl změření úhlu, který svíraly řezáky s rovinou čelisti. Měření bylo provedeno ve speciálním programu Olympus Makro media 2.0., 21

22 umožňujícím spojování vyznačených bodů a změření úhlu sevření řezáků s čelistí (foto. č.5). Vycházel jsem ze zkušeností s metodou u jelení zvěře (Lochman, 1979). Foto.č.5 Vyznačení úhlu os řezáků sevřených s rovinou čelisti v programu Olympus Makro media Metoda podle Biegera poměr výšky korunky a krčku I 1 První část vzorků jsem zpracovával na již nafotografovaných čelistech (viz. zpracování úhlů řezáků). Speciální počítačový program Olympus Makro media 2.0. umožňuje měření vyznačené vzdálenosti na fotografii (foto č.6). Aby nedošlo ke zkreslení výšky korunky a krčku na fotografii, bylo k porovnání výšky přiloženo papírové měřítko, kde 1cm odpovídal 1cm ve skutečnosti. Fotografie byly foceny ve velkém rozlišení, což mi umožnilo celou čelist na fotografii zvětšit tak, až jsem mohl rozeznat přechod světlejší korunky a tmavšího krčku zubu I 1. Následně jsem korunku a krček změřil a zapsal do předem nachystaných tabulek s číslem čelisti. Druhou část vzorků jsem zpracovával pouhým měřením digitálním posuvným měřidlem. Řezáky šly z čelisti vytáhnout lehce rukou při rozlomení čelisti na poloviny. Při vhodném osvětlení samotného zubu byla zřetelná hranice mezi korunkou a krčkem. Následně jsem provedl změření výšky korunky a krčku na setiny milimetru a zapsal naměřené údaje do tabulek s katalogovým číslem čelisti. Foto č.6 Vyznačení výšky korunky a krčku v programu Olympus Makro media

23 3.3 Zpracování řezáků I Metoda podle Eidmana řez I 1 Při rozpůlení spodní čelisti jsem řezáky I 1 vytáhl snadno rukou, aniž by se poškodily. Ihned jsem je ukládal do očíslovaných sáčků podle katalogového čísla čelisti. Z čelisti vytažený řezák I 1 jsem uchopil za konec kořene zubu kleštěmi a podélně rozřezal diamantovým kotoučem o síle 0,25 mm při otáčkách za minutu, aby vibrace kotouče byly co nejmenší a aby nedošlo k nerovnostem řezu či vyštípnutí dentinové vrstvičky v dutině řezáku. Řezačku jsem měl navíc uchycenou ve stolním svěráku, abych snížil vibrace celého přístroje. Řeznou plochu jsem dále brousil na vodou smáčených brouscích. Nejprve na brousku hrubšího zrnění, aby se srovnaly nerovnosti způsobené řezáním, a dále na brousku jemného zrnění pro vyleštění plochy řezu. Po rozřezání řezáku a vyleštění jeho obou polovin jsem provedl čtení zpracovaných vzorků. Pro zlepšení čitelnosti vrstviček dentinu jsem plochy řezu lehce navlhčil a použil vhodný úhel osvětlení řezné plochy. Čtení jsem prováděl binokulární lupou při zvětšení 20x Metoda podle Eidmanna výška korunky I 1 První část vzorků jsem zpracovával na již nafocených čelistech (viz. zpracování úhlu řezáků). Speciální počítačový program Olympus Makro media 2.0. umožňuje měření vyznačené vzdálenosti na fotografii (foto č.6). Aby nedošlo ke zkreslení výšky korunky na fotografii, bylo k porovnání výšky přiloženo papírové měřítko, kde 1cm odpovídal 1cm ve skutečnosti. Fotografie byly foceny ve velkém rozlišení, což mi umožnilo celou čelist na fotografii zvětšit tak, až jsem mohl rozeznat přechod světlejší korunky a tmavšího krčku zubu I 1. Následně jsem zřetelnou korunku změřil a zapsal do předem nachystaných tabulek s číslem čelisti. Druhou část vzorků jsem zpracovával pouhým měřením digitálním posuvným měřidlem. Řezáky šly z čelisti vytáhnout lehce rukou při rozlomení čelisti na poloviny. Při vhodném osvětlení samotného zubu, byla zřetelná hranice mezi korunkou a krčkem. Následně jsem provedl změření výšky korunky na setiny milimetru a zapsal naměřené údaje do tabulek s katalogovým číslem čelisti. 23

24 4. Zpracování naměřených dat 4.1 Zpracovaná data dle Mitchelovy metody K počtu cementových vrstviček přečtených pod binokulární lupou byla přičtena jednička a tím jsem dostal výsledný počet roků jedince. Jelikož při zpracování stoliček M 1 nedošlo ani v jednom případě k vydrolení cementové vrstvy a čitelnost uložených vrstviček byla 92%, bral jsem tuto metodu jako přesnou pro určení věku uloveného jedince. Výsledný věk jsem následně srovnával s věkem určeným hodnotitelskou komisí, která použila běžnou metodu podle úbrusu zubů, a zjišťoval jsem procentuální chybnost jimi odhadnutého věku v jednotlivých letech a následně jsem provedl celkové zhodnocení. Dále jsem podle věku určeného komisí a Mitchelovou metodou rozřadil ulovené kusy do věkových tříd abych zjistil, kolik kusů bylo chybně zařazeno do věkových tříd. 4.2 Zpracovaná data dle Biegerovy metody - úhly os řezáků sevřené s rovinou čelisti Získaný úhel jsem odečetl od 180 a dostal jsem potřebný úhel vypovídající o věku jedince. Tento úhel jsem zapsal do tabulky. Následně jsem v programu MS Excel sestrojil graf závislosti úhlu, který svírá osa řezáků s osou spodní čelisti, na věku určeného Mitchelovou metodou. Grafem jsem proložil linearizační přímku, abych zjistil pro daný věk průměrnou hodnotu úhlu. 4.3 Metoda podle Biegera poměr výšky korunky a krčku I 1 Naměřené hodnoty výšky korunky a krčku jsem v programu MS Excel dal do poměru korunka/krček. Na základě výsledných hodnot poměrů a věku určeného Mitchelovou metodou jsem sestrojil graf s linearizační přímkou, abych zjistil průměrnou hodnotu pro určitý věk. 24

25 4.4 Zpracovaná data dle Eidmannovy metody výška korunky I 1 Výšky korunek naměřené v obou letech jsem zapisoval do tabulek s katalogovým číslem čelisti. Dále jsem sestrojil graf závislosti výšky korunek na věku zjištěném Mitchelovou metodou, abych zjistil zda se s rostoucím věkem pravidelně snižuje výška korunek tak, jak to popsal v tabulce u jelena evropského (Kolář, 2002). 4.5 Zpracovaná data dle Eidmannovy metody řez I 1 Počet přečtených vrstviček uložené dentinové vrstvy v dutině prvního řezáku jsem zapisoval do tabulky s katalogovým číslem čelisti. Následně jsem sestrojil graf závislosti počtu dentinových vrstviček na věku zjištěném Mitchelovou metodou. 4.6 Hodnocení odlovu v oblasti VLS Karlovy Vary s.p. V katalogu vztahujícímu se k lovecké sezóně 2006/2007 byly uvedeny údaje o hmotnosti a bodech C.I.C. ulovených jedinců. Na základě zjištěného věku ulovených jedinců dle Mitchelovy metody a údajů z katalogu, jsem vytvořil tabulky průměrných hodnot bodů, hmotnosti a počtu jedinců se zjištěným věkem pro jednotlivé lesní správy a následně jsem provedl jejich zhodnocení jako celku s návrhem pro lepší zpeněžení odlovů jelena siky ve zkoumané oblasti. 25

26 5.Výsledky 5.1 Výsledky Mitchelovy metody Usouzení, zda je metoda použitelná či nikoli, závisí na čitelnosti cementových vrstviček uložených pod stoličkou M 1. Z obou souborů 125 spodních čelistí nebylo čitelných pouze 10 vzorků, což je pouhých 8%. V prvním a rovněž i v druhém souboru spodních čelistí nebyly čitelné 4 výbrusy zubu M 1, což znamená nečitelnost vrstev v jednotlivých letech 4 %. Ostatní vzorky byly dostatečně čitelné. V případě pochybností o počtu vrstev jsem provedl navlhčení řezné plochy vodou nebo kávou. Čitelnost se ve všech nerozhodných případech zlepšila. Provedl jsem porovnání věku zjištěného Mitchelovou metodou s věkem, který zjistila hodnotitelská komise běžnou metodou podle stupně opotřebení chrupu. Výsledky znázorňují následné tabulky. V roce 2005/2006 hodnotitelská komise ohodnotila běžnou metodou podle stupně opotřebení chrupu 57 spodních čelistí. V porovnání s věkem určeným podle vrstviček cementu uloženým pod M 1 se hodnotitelská komise shodla ve 78,94 % případů. K rozdílu ± jeden rok došlo v 17,50 % případů. V intervalu ± dva roky se pohybovalo 3,50 % čelistí jak uvádí tabulka 2. Tabulka 2 komise X laboratoř interval počet vzorků % shoda 45 z 57 78,94% (±1 rok) 10 z 57 17,50% (±2 roky) 2 z 57 3,50% Při zjištění rozdílného věku o jeden a dva roky došlo také v určitých případech k nadhodnocení a podhodnocení věku ulovených jedinců hodnotitelskou komisí. Jak je znázorněno v tabulce 3. V obou případech byl věk nadhodnocen i podhodnocen u stejného počtu jedinců. 26

27 Tabulka / 2006 komise X laboratoř rozdíl v letech počet vzorků % , , , , ,76 Chybné určení věku hodnotitelskou komisí, vedlo ke špatnému zařazení 8 jedinců do věkových tříd jak je vidět v tabulce 4. Tabulka 4 rozdělení souboru do věkových tříd 2005/2006 komise laboratoř I. Věková třída II. Věková třída III. Věková třída 1 2 V roce 2006/2007 hodnotitelská komise ohodnotila běžnou metodou podle stupně opotřebení chrupu 68 spodních čelistí. V porovnání s věkem určeným podle vrstviček cementu uloženým pod M 1 se hodnotitelská komise shodla ve 73,53 % případů. V intervalu ± jeden rok se pohybovalo 25,00 % jedinců a v intervalu ± dva roky 1,47 % jak uvádí tabulka 5. Tabulka 5 komise X laboratoř interval počet vzorků % shoda 50 z 68 73,53 (± 1 rok) 17 z68 25 (± 2 roky) 1 z 68 1,47 V intervalu ± jeden rok došlo v 19,11 % případů k nadhodnocení hodnotitelskou komisí a v 5,88 % případů k podhodnocení věku jedinců. V intervalu ± dva roky došlo pouze v 1,47 % případů k nadhodnocení. Podhodnocena nebyla žádná čelist jak uvádí tabulka 6. 27

28 Tabulka /2007 komise X laboratoř rozdíl v letech počet vzorků % , , , ,47 I v druhém roce došlo vlivem špatného určení věku hodnotitelskou komisí k chybnému zařazení jedinců do věkových tříd. Bylo tomu tak pouze v 6 případech jak uvádí tabulka 7. Tabulka 7 rozdělení souboru do věkových tříd komise laboratoř I. Věková třída II. Věková třída III. Věková třída Při zhodnocení celého souboru za oba roky jsem došel k výsledku, že hodnotitelská komise se v 76,00 % určeného věku běžnou metodou dle stupně opotřebení chrupu shodla s věkem určeným Mitchelovou laboratorní metodou. Z celého souboru se v intervalu ± jeden rok pohybovalo 21,60 % jedinců a v intervalu ± dva roky 2,40 % jak udává tabulka 8. Tabulka 8 komise X laboratoř interval počet vzorků % shoda 95 ze ,00% (±1 rok) 27 ze ,60% (± 2 roky) 3 ze 125 2,40% V obou letech došlo v intervalu ± jeden rok k nadhodnocení u 14,40 % kusů a podhodnocení 7,20 %. V rozmezí ± dva roky bylo nadhodnoceno komisí 1,60 % čelistí a podhodnoceno pouhých 0,80 % jak znázorňuje tabulka 9. 28

29 Tabulka 9 komise X laboratoř rozdíl v letech počet vzorků % ,80% ,20% ,00% ,40% ,60% celkem ,00% Ačkoli hodnotitelská komise za oba dva roky chybně určila věk dle stupně opotřebení chrupu u 30 jedinců, špatně zařazeno do věkových tříd bylo pouze 13 jedinců, jak je vidět v tabulce 10. Tabulka 10 rozdělení souboru do věkových tříd komise laboratoř I. Věková třída II. Věková třída III. Věková třída Výsledky Biegerovy metody - úhly os řezáků sevřené s rovinou čelisti Sestavil jsem graf závislosti úhlů, které svírají osy řezáků s rovinou spodní čelisti, na věku zjištěném Mitchelovou metodou. Pro tuhle metodu jsem použil pouze materiál z roku 2005/2006. Bylo tedy zpracováno 57 spodních čelistí. Po proložení linearizační přímky v grafu č.1 jsme zjistil, že průměrné hodnoty úhlů os řezáků sevřených s rovinou spodní čelisti nepatrně klesají, ač by hodnoty měly stoupat. 29

30 Graf č.1 : Závislost úhlu na věku Měřený úhel (stupně) Věk (roky) Z hodnot v grafu č.1 je patrné, že metoda není vhodná pro zjištění přesného věku jedince, protože do intervalu úhlů <30 ;45 > připadá několik jedinců tříletých, čtyřletých, pětiletých i šestiletých. Z tohoto důvodu byla metoda po prvním roce šetření ukončena. 5.3 Výsledky Biegerovy metody - poměr výšky korunky a krčku I 1 Ze souboru nashromážděného v sezóně 2005/2006 jsem sestavil tabulku 11, ze které je patrné, že poměr výšky korunky a krčku se ve většině věkových kategoriích snižuje. Případné odchylky jsou zapříčiněné obtížným měřením na desetinu milimetru, které může být nepřesné. Věk (roky) Tabulka /2006 Poměr korunky a krčku 2 3,32 3 2,40 4 2,06 5 2,26 6 2,28 7 1,50 8 1,80 9 1,66 30

31 Z druhého souboru vzorků z lovecké sezóny 2006/2007 jsem stejným způsobem vyhodnotil v tabulce 12 poměr korunky krčku vztažený k věku zjištěným Mitchelovou metodou. Věk (roky) Tabulka /2007 Poměr korunky a krčku 2 2,56 3 2,51 4 1,90 5 1,77 6 1,66 7 1,27 Za dva roky jsem nashromáždil soubor 125 spodních čelistí, z kterých jsem díky přesně zjištěnému věku Mitchelovou metodou a vypočítaného poměru korunky a krčku sestavil tabulku 13, která obsahuje vážený aritmetický průměrné hodnot poměrů z obou let a graf č.2, do kterého jsem dal závislost hodnot poměrů na zjištěném věku. Tabulka 13 Celková tabulka Věk Poměr korunky a (roky) krčku 2 2,94 3 2,46 4 1,98 5 2,02 6 1,97 7 1,39 8 1,80 9 1,66 31

32 Graf č.2 Poměr výšky korunky a krčku Poměr 4 3,8 3,6 3,4 3,2 3 2,8 2,6 2,4 2,2 2 1,8 1,6 1,4 1, Věk (roky) 5.4 Výsledky Eidmannovy metody výška korunky I 1 Získané výsledky jsem graficky vyhodnotil pro jednotlivé roky 2005/2006 a 2006/2007 zvlášť. Do sestaveného grafu č. 3 pro soubor 57 spodních čelistí z roku 2005/2006 jsem vložil linearizační přímku. Získal jsem tím průměrné hodnoty výšky korunky a je patrné, že korunka se s věkem zvěře snižuje. Závažným problémem je zde opět určení přesného věku jedince. Do rozmezí výšek korunek od 10,5 mm do 12,0 mm spadají jedinci různých věkových kategorií jak je vidět v grafu č. 3 Graf č.3 : Závislost výšky korunky na věku 05/06 Výška korunky (mm) 13 12, , ,5 10 9,5 9 8, Věk (roky) 32

33 V letech 2006/2007 jsem výsledky zpracoval stejně jako u předchozího souboru do grafu č. 4. Je zde taky vidět snižování výšky korunky v závislosti na stoupajícím věku jedince, ale taktéž je patrné jako u předchozího souboru, že přesnost určení věku uloveného jedince podle výšky korunky je nemožná, protože jak vyplývá z grafu č. 4, pro jedince ve věku tří až pěti let je výška korunky v rozmezí od 10,0 mm do 11,5 mm. Graf č.4 : Závislost výšky korunky na věku 06/07 Výška korunky (mm) 12, , ,5 10 9,5 9 8, Věk (roky) 5.5 Výsledky Eidmannovy metody řez I 1 Z prvního souboru 57 spodních čelistí jsem vybral deset vzorků, u nichž jsem předpokládal dobrou čitelnost jednotlivých dentinových vrstev. Jednalo se o řezáky čtyř až šestiletých jelenů, u nichž by vrstvy náhradního dentinu měly být jasně rozpoznatelné (Lochman, 1979). Na všech zpracovaných vzorcích byly ale vrstvy náhradního dentinu zcela nečitelné, nebyl vidět ani dentin uložený v dutině. Proto byla metoda ukončena. 5.6 Výsledky odlovu v oblasti VLS Karlovy Vary s.p. Z tabulky 14 až tabulky 16 je možno vyčíst, kolik jedinců se ze zjištěným věkem na jednotlivých lesních správách ulovilo v roce 2006/2007 a jejich průměrné hodnoty hmotností a udělených bodů C.I.C. 33

34 Věk (roky) Tabulka 14 LS D. Lomnice Průměrná hmotnost (kg) Počet jedinců (ks) Průměr bodů C.I.C ,00 20, ,69 42, ,56 48, ,83 50, ,10 65, ,00 62,00 Tabulka 15 LS Klášterec n/o Věk (roky) Počet jedinců Průměrná hmotnost Průměr bodů C.I.C (ks) (kg) ,43 40, ,91 42, ,43 50, ,10 60,00 Věk (roky) Tabulka 16 LS Valeč Počet jedinců (ks) Průměr bodů C.I.C ,03 36, ,38 37, ,87 39, ,70 53, ,45 46,50 Průměrná hmotnost (kg) V tabulce 17 je znázorněn věk, počet ulovených jedinců se zjištěným věkem, jejich průměrné hodnoty hmotností a udělených bodů C.I.C. celkově pro rok 2006/2007. Tabulka 17 Celkově Věk (roky) Počet jedinců (ks) Průměr bodů C.I.C Průměrná hmotnost (kg) ,03 32, ,23 39, ,25 43, ,69 50, ,00 51, ,00 62,00 34

35 6. Diskuse Hlavním cílem mé práce bylo posoudit použitelnost popsaných metod určování stáří u jelena siky japonského (Cervus nippon nippon TEMM.). Ukládání náhradního cementu pod stoličkou M 1 popsal v roce 1963 Mitchel (Lochman, 1979) u jelení zvěře a uvedl, že čitelnost vrstev je u jelena siky nedostatečná. Bartoš a kol. (1984) uvádí, že metoda je relativně přesná pro určení věku jelena siky, protože čitelnost cementových vrstviček byla ve většině případů dostatečná. Mé výsledky ukázaly Mitchelovu metodu počítání ročních vrstev cementu ve výbrusu M 1 jako metodu relativně přesnou pro odhad věku uloveného jedince jelena siky japonského (Cervus nippon nippon TEMM.) ve VLS Karlovy Vary s.p.. Čitelnost vrstev zubního cementu byla dostatečná v 92% a ve většině případů již při pouhém hrubém opracováni řezu. Z výsledků také vyplývá, že hodnotitelská komise, která určovala v letech 2005/2006 a 2006/2007 věk dle opotřebení chrupu, dosáhla při hodnocení dobrých výsledků. Z celého souboru 125 spodních čelistí se věk shodoval v 95 případech. Proto bych doporučil metodu dle opotřebení chrupu v oblasti VLS Karlovy Vary,s.p. i nadále používat a metodu dle Mitchela použít ve sporných otázkách určení věku. Změny úhlu řezáků v závislosti na věku popsal Bieger v roce 1941 (Lochman, 1979) u jelena evropského (Cervus elaphus). Z mých výsledků vyplývá, že použitelnost Biegerovy metody v oblasti VLS Karlovy Vary s.p. u jelena siky japonského (Cervus nippon nippon TEMM.) není možná a to z toho důvodu, že například u několika jedinců ve stáří 2 až 5 let je zjištěný úhel 40, což znamená, že stejný úhel odpovídá různému věku. Dalším příkladem je, že u jedinců ve věku 3 let je zjištěný úhel v intervalu <31 ;44 >. Druhá Biegerova metoda je založena na výpočtu poměru délky korunky a krčku. Tahle metoda byla popsaná u jelení zvěře, kdy obecným trendem je snižování délky korunky s přibývajícím věkem zvěře, čímž se snižuje i poměr. Z vytvořené tabulky 13 je patrné, že průměrné poměry korunky a krčku se snižují. Jednotlivé hodnoty jsou však velmi variabilní, jak je vidět v grafu č.2 a tudíž přesný věk pomocí této metody nemůže být určen Ukládání vrstviček dentinu v dutině řezáku I 1 popsal Eidmann v roce 1932 (Kolář 2002) u jelení zvěře. Touto metodou se také zabýval Bartoš a kol. (1984) a zjistil, tak jako další autoři zkoušející tuto metodu (Ueckermann a Scholz, 1976, Briel, 35

36 1979), že metoda není vhodná na druh zvěře jelen sika, protože čitelnost ročních vrstev byla špatná a ve věku maximálně 6 let již dochází díky úbrusu řezáků k opotřebení i horních vrstev dentinové vrstvy. Z mé studie vyplynulo, že tato metoda je pro oblast VLS Karlovy Vary s.p. nevhodná, protože čitelnost dentinových vrstviček na vzorcích byla 0%. Eidmann v roce 1933 (Kolář 2002) popsal také metodu určení věku dle snižování výšky korunky. Z mých měření a grafů vyplývá, že tato metoda je nepřesná a pro praktické použití nevhodná, protože jedné hodnotě výšky korunky odpovídá různý věk. 36

37 7. Závěr Cílem této práce je zjistit použitelnost laboratorních metod Mitchela (1963), Biegera (1941) a Eidmanna (1933) pro určování věku jelena siky japonského původem z oblasti VLS Karlovy Vary s.p. a dále výsledky laboratorních metod porovnat s výsledky získanými v praxi nejpoužívanější metodou, tj. metodou určování stáří podle stupně opotřebení chrupu. Má studie potvrdila, že pro určení věku ulovené zvěře jelena siky japonského (Cervus nippon nippon TEMM.) je Mitchelova metoda použitelná, protože zjištěný věk je dostatečně přesný a může pomoci při řešení sporných otázek v určení věku uloveného jedince. Výsledky první Biegerovy metody dle úhlu os řezáků sevřených s rovinou čelisti jsem porovnal s výsledky získanými Mitchelovou metodou. Z toho je patrné, že metoda dle Biegera je v praxi pro určení věku ulovených jedinců nevhodná. Výsledky druhé Biegerovy metody dle poměru výšky korunky a krčku se ukázalyže tato metoda je také nevhodná pro přesné určení věku ulovených jedinců. Výsledky první Eidmannovy metody podle počtu uložených vrstev dentinu v dutině prvního řezáku I 1 ukazují, že tato metoda je u jelena siky japonského neproveditelná. Výsledky druhé Eidmannovy metody podle výšky korunky I 1 taktéž nebyly vypovídající o přesném věku uloveného jedince a proto se metoda nedá použít. Běžné posuzování věku jelena siky japonského (Cervus nippon nippon TEMM.) dle opotřebení chrupu hodnotitelskou komisí je dostatečné a v oblasti VLS Karlovy Vary,s.p. nadále použitelné. 37

38 Summary The objective of the work was to evaluate the applicability of Mitchell (1963), Beiger (1941) and Eidmann (1933) laboratory methods for age determination of sika deer originating from the area od VLS Karlovy Vary s.p. and to compare the laboratory results to the results of most commonly used practical method of age determination based on the level of teeth-wear. My study has proved that for the Mitchell method is suitable for the age determination of sika deer (Cervus nippon nippon TEMM.), as the determined age is sufficiently precise and can be used for age determination in questionable cases. Results of the first Bieger method based on the angle between the incision teeth axis and the jaw plateau were compared to the results of the Mitchell method. The comparison showed that the Bieger method is unsuitable for practical age determination of the hunted specimen. Results of the second Bieger method based on the ratio between the height of the crown and the root collar also proved to be unsuitable for precise age determination of the hunted animals. Results of the first Eidmann method based on the dentin deposits in the cavity of first incision tooth I1 also show that the method would not be feasible. Results of the second Eidmann method based on the height of I1 crown were also not reliable and the method proved to be unsuitable. Common age determination of sika deer (Cervus nippon nippon TEMM.) based on the level of teeth-wear applied by a jury is sufficient and in the area of VLS Karlovy Vary s.p. applicable. 38

39 8. Použitá literatura BARTOŠ L., Hybridizace jelena siky japonského a jelena lesního (I.), Svět myslivosti, ročník 9, 1/2008, str BARTOŠ L., Hybridizace jelena siky japonského a jelena lesního (II.), Svět myslivosti, ročník 9, 2/2008, str. 6-9 BARTOŠ, L., VAVRUNĚK, J., BYTEŠNÍK, M., MALÍK, V., HYÁNEK, J., Odhad věku jelena siky (cervus nippon) podle vrstev cementu, Folia venatoria, 1984, 14, s DUFF K.R., Tooth eruption as a guide to ageing Japanese sika deer (cervus nippon) in Dorset. Deer 2, 1969, EIDMANN, H., 1933: Alterserscheinungen am Gebis des Rothirsches als Grundlage zur exakten Bestimmung des Lebensalters. Hanover. HUSÁK F.,WOLF R., LOCHMAN J., Daněk, sika, jelenec, SZN Praha, 1986 KLIMENT J., Využití laboratorních metod pro určení věku daňka skvrnitého, Diplomová práce, 2005, MZLU v Brně KOLÁŘ, Z., Odhad věku hlavních druhů spárkaté zvěře, Praha, 2002 LOCHMAN, J. a kol., Posuzování věku živé a ulovené zvěře užitkové, SZN Praha, 1979 LUŇÁK K.,VLÁŠEK J., Jelen sika v západočeském kraji v honitbách státních lesů, In Introdukovaná spárkatá zvěř, Sborník referátů Dobříš, 1999, MIKEŠ J., Historie a současný stav jelení zvěře sika na okrese Plzeň-sever, In Introdukovaná spárkatá zvěř, Sborník referátů Dobříš, 1999, MITCHEL, B., 1963: Determination of age in Scottish red deer from growth layers in dental cement. Nature, 198, s SEKERA, J., Posuzování věku naší lovné zvěře, Jaroslav Tožička, Praha, 1943 SKOČDOPOLE P., Sika v Doupovských horách., In Jelen sika v západních Čechách, ČLF 2007, 39-41, ISBN SUCHOMEL J., HEROLDOVÁ M., Sika v Japonsku, Svět myslivosti, ročník 8, 12/2007, str PALYZOVÁ L., Výskyt a chov jelena siky japonského na severní Moravě, Bakalářská práce, 2006/2007, MZLU v Brně 39

40 ŘEHÁK L., Analýza vývoje početních stavů vybraných druhů spárkaté zvěře v ČR, In Introdukovaná spárkatá zvěř, Sborník referátů Dobříš, 1999, UECKERMANN, E., SCHOLZ, H., Zut Zahnentwicklung und Altersschätzung beim Sikawild (Sika nippon). Z. Jagtwiss. 17, 1971, WOLF R.,VAVRUNĚK J., Sika východní Cervus nippon TEMM. v západních Čechách, In Sborník Vědeckého lesnického ústavu Vysoké školy zemědělské v Praze 1975/76, 18/19, WOLF R., Historie chovu jelena siky na území ČR, In Introdukovaná spárkatá zvěř, Sborník referátů Dobříš, 1999,