Farní zpravodaj Dušičky 2011

Transkript

1 Dušičky 2011 Římskokatolická farnost Olší Matičko Kristova, klíčnice nebe, za duše v očistci prosíme tebe. Mateřskou přímluvou otevř jim bránu, ony už touží tak po Kristu Pánu. (kancionál, č. 922)

2 Úvodní slovo Drazí bratři a sestry, prožili jsme čas prázdnin, čas dovolených a začal nový školní rok. Přiblížili jsme se k podzimní Slavnosti Všech svatých a Památce všech věrných zemřelých. Je to doba, kdy si častěji vzpomínáme na naše zemřelé, na ty, kteří nás předešli na věčnost. Je to čas nejenom našich modliteb za duše v očistci, ale i čas zamyšlení nad námi, nad naším životem, s uvědomením si konečnosti našeho vlastního života. Je pro mne, jako faráře této farnosti, povzbuzující, když se v kostele loučím s člověkem, kterého Pán života a smrti povolal před svoji tvář, a já jsem jej znal a vím o něm, že to byl dobrý člověk, dobrý křesťan. Že to byl někdo, kdo se modlil k Bohu, chodíval do jeho chrámu, pomáhal lidem ve svém okolí, dokázal odpouštět a třeba obětovat i svůj kříž svou bolest za někoho nebo něco Takový člověk přijímá Boží volání jako volání Lásky do šťastné věčnosti: věčnosti bez bolesti, bez strachu, bez jakékoliv nemoci a také bez konce. V dnešních dnech bych chtěl také poděkovat všem, od kterých jsem v uplynulém těžkém a složitém období cítil pomoc a podporu. Děkuji za modlitby vás všech, kteří nám pomáháte, kteří obětujete i vaše bolesti a kříže za nás. A není vás málo. Jsem rád, že i počet věřících, kteří pravidelně navštěvují nedělní bohoslužby v našem chrámě, se zvýšil. Velikým povzbuzením byla pro mě i účast několika farníků z Olší na farní pouti na mariánském poutním místě - v Medžugorii. Dodnes ve mně zaznívá slovo naší nebeské Matky: Kdybyste věděli, jak moc vás miluji, plakali byste radostí. Věřím, že se nám všem líbilo, a že jsme se vrátili domů naplněni obrovskou radostí a silou, a obohaceni množstvím milostí, které jsme si vyprosili na tomto poutním místě Dušičky 2011

3 Slavnost Všech svatých (1.11.) Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (2.11) Nabízíme bližší vysvětlení obou svátků: Křesťanské Krédo vyznání víry v Boha vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých a ve věčný život. Křesťané věří, že tak jako Kristus vstal z mrtvých a žije navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky. Víra ve vzkříšení z mrtvých je podstatným prvkem křesťanské víry už od jejích počátků. Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Avšak na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do nebe, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe otevřel. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. (1Kor 2,9) Památka všech věrných zemřelých, lidově označovaná Dušičky, je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou ve fázi očišťování. Církev s odvoláním na některé biblické texty nazývá toto konečné očišťování očistcem. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Po stanovení Slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce Dušičky

4 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne až tři mše svaté. V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života, a modlí se za mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané dušičky, jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé. Odpustky pro zesnulé Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony: přijetí svátosti smíření - svaté zpovědi Svaté přijímání - Eucharistie modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a Zdrávas či jiná modlitba) Dále je třeba se na hřbitově pomodlit za zemřelé (stačí v nitru). Od poledne do půlnoci je možné tyto odpustky pro duše v očistci získat návštěvou kostela spojenou s Modlitbou Páně a Vyznáním víry. Předpokladem je, že pokřtěný katolík, který je ve stavu milosti aspoň po předepsaných úkonech, má úmysl odpustek získat a nemá sebemenší zalíbení v hříchu. Zmiňovanou svátostnou zpověď stačí přijmout v několikadenním rozmezí. Na jejím základě lze získat více odpustků, avšak pro každý odpustek zvlášť je nutné přijmout Svátost oltářní a pomodlit se předepsanou modlitbu. Za jeden každý den se získá vždy jen jeden Dušičky 2011

5 plnomocný odpustek. Při obtížích mohou předepsané skutky zaměnit zpovědníci za jiné anebo se bude jednat o odpustek částečný. Dušičky

6 POŘAD BOHOSLUŽEB V DUŠIČKOVÉM TÝDNU den / farnost SOBOTA DOLNÍ LOUČKY 8:00 ** Újezd ŽĎÁREC OLŠÍ - - NEDĚLE :00 10:30 7:30 PONDĚLÍ SLAVNOST VŠECH SVATÝCH VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH :00 18:00 16: :30 ** 17:00 ** - ČTVRTEK :00 - PÁTEK :00-15:30 ** SOBOTA : NEDĚLE :00 10:30 7:30 PONDĚLÍ : ÚTERÝ :00 - ** bohoslužby označené dvěma hvězdičkami jsou mše svaté spojené s následnou pobožností na příslušném hřbitově Dušičky 2011

7 Liturgické okénko: znamení kříže Toto znamení kříž se od doby Ježíše Krista změnilo. Do doby Kristovy bylo znamení kříže znamením hanby a potupy (proklet je každý, kdo visí na dřevě kříže). Od doby Ježíše se toto znamení značně změnilo. Stalo se znamením vítězství: právě křížem jsme byli vysvobozeni z hříchů. Proto má každý křesťan přistupovat k tomuto znamení s úctou, vděčností a láskou. Z výše uvedených důvodů vstupuje toto znamení i do liturgie liturgických úkonů. Křesťané začínají i končí různé liturgické úkony právě znamením kříže, při kterém vyslovují jména tří Božských osob: ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Na rozdíl od východních křesťanů, kteří se značí znamením kříže při každé vzpomínce tří Božských osob (např. při modlitbě Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému ) my křesťané západního ritu uprostřed liturgie toto znamení neděláme. Proto se my značíme znamením kříže jenom na začátek a konec modlitby, na začátek a závěr mše svaté Je proto nesprávným zvykem, když děláme kříž i uprostřed těchto úkonů (např. před svatým přijímáním). Jedinou výjimkou je část mše svaté, když se čte Evangelium. Před ním uděláme také kříž, ale jiným způsobem: palcem pravé ruky uděláme tři malé křížky: na čele, na rtech a na prsou to proto, aby Boží slovo naplnilo naši mysl, naše slova i naše srdce. Naproti tomu jsem si všiml, že při požehnání s Nejsvětější Svátostí Oltářní (např. na závěr poklony na 1. pátek v měsíci) se mnozí z nás nepokřižují a to je chvíle, kdy kněz nad námi dělá kříž = žehná nám (a to i přesto, že neříká: Požehnej vás všemohoucí Bůh: Otec i Syn i Duch Svatý ). Kdy tedy se mám poznačit tímto znamením? když vstupuji do kostela, a když vycházím ven (rukou namočenou ve svěcené vodě) když začínám modlitbu, a když ji končím na začátku mše svaté spolu s knězem a na konci, když mi uděluje požehnání Dušičky

8 na začátku a na konci obřadů spojených s udělováním svátostí (např. při svaté zpovědi: po vstupu do zpovědnice po pozdravení kněze a na závěr při rozhřešení) samozřejmě můžu udělat znamení kříže i kdykoliv jindy mimo liturgického slavení: když procházím kolem kostela nebo kapličky, když uslyším zvony na Anděl Páně, Světové dny mládeže v Madridu Světové dny mládeže (SDM) jsou mezinárodním setkáním, které je organizované katolickou církví, spojuje mladé lidi celého světa katolíky, křesťany jiných vyznání a všechny lidi dobré vůle. Předsedá jim Svatý otec a slaví se každé tři roky. SDM vznikly v roce 1984 na Květnou neděli. Papež Jan Pavel II. svolal římskou mládež, aby s ním slavila Svatý rok vykoupení. Jejich nadšení překonalo všechna očekávání. V roce 1985 napsal papež mladým po celém světě list a brzy začalo dobrodružství Světových dní mládeže. Tyto mají za cíl ukazovat světu živou víru v Ježíše Krista, Božího Syna a Spasitele. Mají také podporovat angažovanost mladých v církvi, radovat se z víry a přemýšlet o odkazu, který vždy vybírá papež při této příležitosti. Oslava XXVI. SDM byla v hlavním městě Španělska, v Madridu, od 16. do 21. srpna Mottem byla slova sv. Pavla: V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry. (Španělsko přivítalo mezinárodní setkání mladých již podruhé v roce 1989 se uskutečnilo také ve Španělsku, v městě Santiago de Compostela.) Dušičky 2011

9 Logo Světových dnů mládeže Madrid 2011 Farní zpravodaj Mládež z celého světa se sjednocuje, aby společně s papežem slavili svoji víru pod křížem. Vytváří korunu Panny Marie Almudenské, patronky Madridu. V koruně je možné rozpoznat písmeno M" - symbol Panny Marie a též počáteční písmeno Madridu, místa setkání. Kříž, symbol křesťanství, je vyzdvižen nad celé setkání papeže s mladými, kteří svým svědectvím vytváří viditelné motto světových dnů mládeže (SDM): V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry." (Srov. Kol 2,7) Logo SDM je samo o sobě katechezí, příležitostí k evangelizaci: rychlou a spolehlivou cestou ke Kristu je Panna Maria, Matka Boží a všech lidí. Mladí lidé mají v Mariině víře příklad a vzor, jak dosáhnout Krista a splnit primární cíl SDM - hlásat světu Jeho poselství. Logo je tvořeno spontánními, ale pevnými tahy - jako mládež 21. století. Vyjadřuje blízkost, přívětivost, otevřenost, radost, nenucenost a pozitivnost. Použitá škála teplých barev (červená, oranžová a žlutá) vyzařují nezaměnitelné teplo a horko, znázorňují identitu města Madrid i celého Španělska. Tyto barvy taky odráží boží horkost" - trojiční lásku. Byl jsem potěšen, že pozvání Svatého Otce Benedikta XVI. oslovilo i několik našich mladých farníků, kteří se setkání v Madridu osobně účastnili. My ostatní jsme měli možnost jej sledovat v televizi na TV NOE i ČT 2. Dušičky

10 Příběh o sv. Martinovi Příběh o darované polovině pláště sv. Martina si lidé vyprávějí po staletí a pokaždé je povzbudí a potěší. Je to vyprávění o sv. Martinovi, o lásce k bližnímu, tedy o něčem, co dnes často postrádáme. Proto nás tento příběh tak oslovuje. Za zprávu o Martinově životě vděčíme mnichu jménem Sulpicius Severus. Často se s Martinem setkával, dobře ho znal a velmi ho obdivoval. Sepsal Martinův životopis. Martin se narodil kolem roku 317 v Uhrách, jeho otec byl vysoce postavený římský voják. Dětství prožil Martin v severní Itálii. Rodiče nebyli křesťané, nevěřili v Ježíše Krista a svého syna také bez víry vychovávali. Martin se však už jako dítě cítil přitahován lidmi, kteří žili jako křesťané, a potají se scházel s jedním knězem, který mu vyprávěl o Ježíši. Martinovi bylo jasné, co si přeje. Chtěl být co nejdříve pokřtěn a stát se poustevníkem. Dopadlo to však jinak. Otec naléhal na patnáctiletého Martina, aby se stal vojákem. Martinovi otcovo přání zkřížilo plány, ale protože ho velmi ctil, jeho rozhodnutí přijal. Svůj sen si však v nitru opatroval a nevzdal se ho. Byl rozhodnut, že se jednoho dne nechá pokřtít. Martin se hned od začátku lišil od svých druhů, kteří byli namyšlení a byli přesvědčeni, že jsou jako vojáci něco lepšího. Dobírali si Martina kvůli jeho nenápadnému chování. Když byl Martin pro svou statečnost a odvahu povýšen, dostal vlastního sluhu. Jednal s ním však jako se svým přítelem, což bylo pro ostatní vojáky jen dalším důvodem k nepochopení a posměchu. Martinovi bylo osmnáct let, když se stala příhoda, kterou všichni známe. Známý zázrak s pláštěm. Martin sloužil ve Francii. Jednoho mrazivého zimního dne jel do vojenského tábora v Amiensu. Když dorazil k městské bráně, spatřil na zemi ležet téměř nahého žebráka. Třásl se zimou a prosil kolemjdoucí o pomoc. Nikdo si ho však nevšímal, všichni kolem něj netečně procházeli. Martin byl zděšen tvrdostí jejich srdce. Uchopil svůj meč a rozťal svůj velký vojenský plášť napůl. Polovinu dal žebrákovi, aby se mohl zahřát, do druhé půlky se Dušičky 2011

11 zahalil sám. Ti, kdo to viděli, smáli se mu, že vypadá směšně. Martinovi to nevadilo a nehněval se na ně, bylo mu jich spíše líto. V následující noci spatřil Martin ve snu Ježíše, který měl v rukou druhou půlku jeho pláště. Slyšel, jak mu Ježíš říká: Tímto pláštěm mě oděl Martin, který ještě není ani pokřtěn. Po tomto zážitku odešel Martin od vojska, dal se pokřtít a žil jako poustevník na různých místech v Evropě. Z jeho pousteven vznikaly velké kláštery a jeho jméno vyslovovali lidé s úctou. Martin však zůstal skromný a žil mezi těmi nejchudšími. Lidé ho proto měli rádi a zvolili ho biskupem ve francouzské diecézi Tours. Třicet dlouhých let sloužil Martin ve své diecézi, vykonal mnoho dobrého a proslul milosrdenstvím a spravedlností daleko za hranicemi svého biskupství. Když Martin v roce 397 zemřel, bylo mu kolem osmdesáti let. Zpráva o jeho smrti se rychle rozšířila a do Tours se z veliké dálky hrnula mohutná procesí lidí, kteří chtěli uctít jeho památku. Martin dodnes patří k oblíbeným a známým světcům. Dušičky

12 Co pěkného jsme prožili s naší farností? Farní pouť do Medžugorie Od neděle 25. září do soboty 1. října se uskutečnila farní pouť na poutní místo do Medžugorje v Bosně a Hercegovině. Z našich farností se pouti účastnilo 28 farníků ( 13 z Dolních Louček, 7 ze Žďárce a 8 z Olší). Každý den ráno byla pro poutníky sloužena česká nebo slovenská mše svatá v adorační kapli. Během dne byl připraven bohatý program např. návštěva komunity Čenakolo, která se zabývá léčbou drogově závislých s úspěšností léčby až 80%, setkání s vizionářkou Ivankou, výlet a koupání na vodopádech Kravice, výstup na místo zjevení panny Marie Podbrdo, výstup na Križevac Každý den navečer se v Medžugorie na prostranství za farním kostelem shromáždí věřící, kteří se od 17 hodin modlí růženec, nejprve radostný, po něm bolestný, který je přerušen přesně od 17:40 do 17:45. V té době se věří, že Panna Maria dává další poselství vizionářům. Během těchto 5 minut je naprosté ticho, v němž je slyšet pouze tichou melodii hranou na čelo. Po uplynutí této doby se dokončí bolestný růženec. Od 18:00 je sloužena hlavní mše svatá, přičemž evangelium je čteno v jazycích všech poutníků, kteří jsou přítomni. Po mši sv. následuje modlitba Věřím v Boha a 7-krát Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci, které žádala Panna Maria, abychom se modlili kaž-dý den. Pak následují modlitby za nemocné (tělesně i duševně) a požehnání. Od středy do neděle bývá také hodinová adorace před Nejsvětější Svá-tostí Oltářní, která patřila k nej-hlubším zážitkům poutníků Dušičky 2011

13 Farní tábor 2011 Farní zpravodaj Letos o letních prázdninách se uskutečnil již 3. farní tábor, a to na Znojmesku v obci Bítov. Ubytovaní jsme byli na místní faře, která není celoročně obydlená a využívá se pouze pro akce mládeže a dětí z různých farností. Uby-tování bylo tentokrát méně luxusní, jako v minulých rocích, ale myslím si, že jsme si všichni uvědomili, že je důležitější, aby nám vyšlo pěkné počasí, dobře se pobavili a vytvořili pěkné společenství a také se dobře najedli, za co moc děkujeme manželům Nečasovým z Louček. Několik vedoucích tábora, společně s panem farářem, připravili pro děti na každý den program, kterého jsme se pak společně všichni účastnili. Protože se jedná o křesťanský tábor, chodili jsme společně i do kostela a pravidelně jsme se modlili. V úterý, kdy bývá o prázdninách mše svatá v kapli na hradě Bítově, jsme se s dětmi vydali pěšky na prohlídku hradu. Zklamáním pro nás byl fakt, že se zrovna tento den natáčela v hlavním okruhu prohlídky hradu nová česká pohádka, proto nám nezbylo, než navštívit jiné dva prohlídkové okruhy. Děti se však na nádvoří setkaly s mnoha známými českými herci a ti odvážnější je poprosili o společnou fotografii. Navečer jsme společně slavili mši svatou v hradní kapli. S dětmi jsme se chodili koupat do bítovské zátoky Horka, kde měli možnost se několikrát svést na motorovém člunu. Věříme, že děti mají na tento tábor dobré vzpomínky a že jim i něco přinesl. Že si třeba uvědomili, jak důležité je přátelství, umět se s někým podělit, někoho povzbudit, umět si odpustit, podat pomocnou ruku a mnoho dalšího. Dušičky

14 Biblická setkání I tento rok vás chceme pozvat na biblická setkání, která probíhají na faře v Dolních Loučkách ve farním sále, jak tomu bylo minulý školní rok. Tento rok bude účast na setkáních v Dolních Loučkách nižší, protože farníci z farnosti Žďárec budou mívat své vlastní setkání v nově vybudovaném farním sále. Setkání nad Biblí bývá jednou za dva týdny, v Dolních Loučkách vždy ve středu a ve Žďárci v úterý. Nejbližší termín setkání je úterý a středa 25. a v 16:30 hod.. Součástí těchto setkání je společná modlitba, četba z Písma Svatého, rozjímání nad texty i společná diskuze Je to příležitost pro nás pro všechny, abychom se Božím slovem občerstvili, načerpali z něj novou sílu, a lépe mu porozuměli. Náboženství S novým školním rokem začala v našich farnostech na školách a na faře výuka náboženství, která by měla být integrální součástí formace našich pokřtěných dětí - křesťanů. Rozpis výuky jednotlivých ročníků na školách je k dispozici ve farnostech, zde uvádíme jenom souhrnné informace. škola / počet dětí ve škole celkem v náboženství Základní škola Dolní Loučky (+7) Základní škola Žďárec Základní škola Olší Na Základní škole v Dolních Loučkách navštěvuje náboženství necelých 13 % všech žáků, ale můžeme k tomuto číslu přidat i ty, kteří navštěvují výuku na faře (7). Celkově je to tedy necelých 17 %. Ve farnosti Žďárec je to přes 51 % a ve farnosti Olší dokonce 87 % Dušičky 2011

15 Slavnostní otevření Domu chráněného bydlení a sociální rehabilitace ve Skryjích V sobotu 10. září 2011 byl slavnostně otevřený Dům Chráněného bydlení a sociální rehabilitace ve Skryjích. Jedná se o novou službu, kterou bude Oblastní Charita Tišnov provozovat ve zrekonstruovaných prostorách bývalé mateřské školky. Slavnostní otevření bylo zahájeno děkovnou mší svatou v místní kapličce. Následně prostory budovy chráněného bydlení požehnal Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský. Otec biskup Vojtěch vyjádřil pozdravy nejenom účastníkům akce, ale také všem farníkům z farností, které spravuje P. Marián Kalina. Slavnostní požehnání pamětní desky P. Josefa Soukopa V neděli 23. října 2011 odpoledne se v Dolních Loučkách uskuteční slavnostní požehnání pamětní desky P. Josefa Soukopa. Ve 14 hodin začne slavnostní mše svatá, které bude předsedat P. Josef Šindar, bývalý děkan tišňovský. Vlastní požehnání bysty, která je umístěna na čelní zdi fary v Dolních Loučkách proběhne od 15 hodin. Slavnosti se zúčastní také P. Pavel Habrovec, P. Josef Pohanka a P. Zdeněk Kopřiva, bývalí žáci a ministranti otce Josefa Soukopa, kteří s myšlenkou na vytvoření památní desky přišli a velkou měrou se o její vznik zasloužili. Otec Josef Soukop Velký náčelník spravoval farnost Dolní Loučky i Žďárec v letech 1983 až 1989, kdy krátce před revolucí zemřel. Dušičky

16 Poslední slovo mají děti Děti, kdo z vás si vzpomene, jak se jmenoval muž, který původně nechtěl Pána Ježíše ukřižovat, ale na naléhání lidí jim ho vydal a umyl si ruce na znamení, že za to nemůže? Po chvilce ticha: Už vím, byl to pirát! Židé slavili a slaví sobotu. Jé, ti se mají, to my musíme vždycky v sobotu dřít na zahradě. Děti, řekněte mi, jak nazýváme Ježíšovy nejbližší přátele? Učebnice. Předškolák má v ruce malou Bibli a čte si nahlas : Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla mimozemšťanům. Mami, představ si, že pan farář hlásil v kostele, že v úterý bude mše svatá za parníky! Žákyně se připravuje na svátost smíření. Hříchy má pečlivě napsány na papírku. Vejde do zpovědnice, vytáhne papírek a čte 1 chleba, 5 rohlíků, 1 máslo Děti se v kostele modlí tak, jak to slyšely : Všichni svatí a slepice Boží, orodujte za nás! Nebe a země jsou plny tvé slámy. Tělocvik ďábla přemáhá. Pane, rozmnož nás a budeme spaseni! Dušičky 2011