Mendelova univerzita v Brně. Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti. Diplomová práce. Výskyt a problematika chovu

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti Diplomová práce Výskyt a problematika chovu jelena siky japonského v ČR Brno 2012 Lenka Palyzová

2 Mendelova univerzita v Brně Ústav ochrany lesů a myslivosti Lesnická a dřevařská fakulta 2009/2010 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní proram: Obor: Bc. Lenka Palyzová Lesní inženýrství Lesní inženýrství Název tématu: Výskyt a problematika chovu jelena siky japonského v ČR Rozsah práce: 45 stran Zásady pro vypracování: 1. Vypracovat literární přehled na téma chov jelena siky japonského. 2. Shromáždit historické a současné údaje o výskytu, chovu a lovu jelena siky japonského na území ČR. Analyzovat zejména údaje získané ze statistických výkazů, poskytnutých orgány státní správy myslivosti (Výkaz MZe - Mysl 1-01 ). 3. Vyhodnotit velikost jednotlivých populací a jejich prostorové rozmístění. Vyhodnotit rychlost šíření jednotlivých populací na nová území. Zpracovat prognózu osidlování nových území, definovat problémy, spojené s výskytem a chovem jelena siky japonského v ČR.

3 Seznam odborné literatury: HOŠEK, E., Zavádění a chov cizí srstnaté zvěře na Moravě. Folia Venatoria, 13, HUSÁK, F., WOLF, R., LOCHMAN. J Daněk. sika, jelenec. SZN, Praha. 320 s. ISBN KOLEKTIV, Introdukovaná spárkatá zvěř. Sborník referátů. ČLS, Dobříš, 183 s. 4. ŠVARC, J., Chov jelena siky v České republice. Folia Venatoria, 12, Datum zadání diplomové práce: listopad 2007 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2010 Bc. Lenka Palyzová Autorka práce Ing. Jan Dvořák, Ph.D. Vedoucí práce doc. Dr. Ing. Libor Jankovský Vedoucí ústavu doc. Dr. Ing. Petr Horáček Děkan LDF MENDELU

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Výskyt a problematika chovu jelena siky japonského v ČR zpracovala sama a uvedla jsem všechny požité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne: podpis studenta

5 PODĚKOVÁNÍ Tímto děkuji svému vedoucímu diplomové práce Ing. Janu Dvořákovi Ph.D. za teoretickou přípravu a vedení diplomové práce. Dále mé poděkování patří všem pracovníkům orgánů státní správy myslivosti, kteří mi vyšli vstříc při plnění úkolů této práce.

6 ABSTRAKT V posledních letech jsou velkým problémem české myslivosti neúnosně vysoké stavy spárkaté zvěře. Jedním z přemnožených druhů je i jelen sika japonský, který se coby dovezená zvěř našim podmínkám výborně přizpůsobil. Tato práce se zabývá prostorovým rozmístěním jelena siky japonského na území ČR včetně jeho dalšího šíření do nových lokalit a vyhodnocením velikosti jednotlivých populací. Výskyt a velikost populací je šetřen podle obcí s rozšířenou působností. Dále jsou zde zpracovány analýzy údajů ze statistických výkazů orgánů státní správy myslivosti. Klíčová slova Jelen sika japonský, prostorová distribuce, populace ABSTRACT Excessively high population of cloven-hoofed game has been a considerable problem of Czech game management in recent years. An example of overpopulated species is also the sika deer, which although it was imported has excellently adapted to the conditions in this country. This diploma dissertation deals with spatial distribution of the sika deer in the territory of the Czech Republic including its further propagation into new localities and screening the largeness of respective populations. The occurrence and largeness of populations are examined within districts (local territorial and administrative units). The analyses of data taken from statistic reports of game management state administration bodies are taken into account, too. Key words Japanese sika deer, spatial distribution, population

7 OBSAH 1. ÚVOD LITRÁRNÍ PŘEHLED Taxonomické zařazení Biologie a popis jelena siky japonského Popis Parožení Biologie Nároky na prostředí Vztah k ostatní zvěři Potrava Škody působené sikou Introdukce jelena siky Rozšíření jelena siky ve světě Rozšíření jelena siky v České republice Historie chovu jelena siky japonského na území České republiky Vývoj stavů a lovu jelena siky Chov zvěře sika ve volnosti Zásady chovu a lovu jelena siky v ČR plánování Hlediska pro posouzení chovné hodnoty zvěře sika MATERIÁL A METODY Popis šetřeného území VÝSLEDKY Současný výskyt jelena siky a jeho další rozšiřování Vyhodnocení stavů jelena siky Stavy JKS a lovu Poměr pohlaví Výpočet zatajených laní podle přírůstku Výpočet rozdílu samic podle JKS a skutečného odlovu Plán lovu Kontrola dle výpočtu KOP

8 4.3 Prognóza DISKUSE ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY

9 1. Úvod Již odpradávna byla volně žijící zvěř ovlivňována člověkem. Nejdříve byla pouze nesystematicky lovena za účelem získání potravy. K omezování práva lovu začalo docházet až po rozvrstvení společnosti, kdy vznikala první šlechta, která si lovecké právo přivlastnila. S rozvojem střelných zbraní však docházelo k výraznému úbytku zvěře. Šlechta proto zakládala chovy zvěře v zajetí, a to nejen srstnaté, ale i pernaté, a to převážně pro účely pořádání okázalých honů, které plnily hlavně společenskou funkci. Zakládáním těchto chovů se z pouhého lovce stává chovatel, jelikož zvěř v oborách či bažantnicích vyžadovala péči. V této době je také v našich zemích zaváděn dovoz cizí zvěře. Již ve 14. století se u nás vysazoval bažant a divoký králík, později i daněk a v průběhu stol. celá řada dalších živočišných druhů. Postupně byl dovážen například divoký krocan, orebice a perlička, ze spárkaté zvěře američtí i asijští jelení, muflon, kamzík či kozorožec. Ne vždy se však pokusy o chov setkaly se zdarem. Velkou roli zde hrály ekologické požadavky zvěře. U zvěře, která měla diametrálně odlišné nároky na prostředí, nebylo zavádění do volných chovů úspěšné (př. kozorožec). Mezi úspěšně vysazovanou zvěř se mimo jiné řadí i asijští jeleni sika, a to oba k nám dovážené poddruhy jelen sika japonský a jelen sika Dybowského. Tato zvěř se našim podmínkám dobře přizpůsobila. Původně byla chována jen jako okrasná zvěř v oborách a zámeckých parcích, do volnosti se dostávala především únikem z těchto obor. Důvody pro ponechání jelena siky ve volnosti byly různé. Jednak to byla snaha o zpestření druhového složení volně žijící zvěře, dalším důvodem byla snaha o nahrazení domácího jelena evropského v lokalitách, kde způsoboval nadměrné škody na lesních porostech. Tato snaha se však minula účinkem, jelikož sika způsobuje hlavně při vyšších stavech škody srovnatelné a místy i převyšující škody působené jelenem evropským. Cílem této práce je analýza statistických údajů poskytnutých orgány státní správy myslivosti, vyhodnocení velikosti populací, jejich prostorové rozmístění a šíření na nová území. 8

10 2. Literární přehled 2.1 Taxonomické zařazení Jelen sika se svými poddruhy se řadí do rodu jelen (Cervus). Názory na taxonomické zařazení jelena siky a jeho poddruhů se měnily, někteří autoři považovali siku za podrod, jiní za samostatný rod. Od roku 1938 se uváděl jako druh popsaný Temminckem. V posledních deseti letech však došlo k taxonomickým změnám, v jejichž důsledku se původní české názvy jednotlivých poddruhů v některých případech změnily, případně byly pro druhy bez českého názvu vytvořeny. Názvy byly tvořeny hlavně s ohledem na lokalitu původního výskytu jednotlivých poddruhů. Husák a kol. (1986) uvádí systematické zařazení jelena siky dle Hanáka a kol. (1975): Říše: Animalia živočichové Oddělení: Triblastica trojlistí Pododdělení: Deuterostomia druhoústí Kmen: Chordata strunatci Podkmen: Vertebrata obratlovci Nadtřída: Gnathostomata čelistnatci Třída: Mammalia savci Podtřída: Theria živorodí Nadřád: Eutheria - placentálové Řád: Artiodactyla sudokopytníci Podřád: Ruminantia přežvýkavci Čeleď: Cervidae jelenovití Podčeleď: Cervinae jeleni Tribus: Cervini Rod: Cervus jelen Druh: Cervus nippon Temminck, 1838 jelen sika Poddruhy: C. n. aplodontus (Heude, 1884) sika honšúský C. n. grassianus (Heude, 1884) sika šanský 9

11 C. n. hortulorum Swinhoe, 1864 sika Dybowského C. n. keramae (Kuroda, 1924) sika keramský C. n. kapschi Swinhoe, 1873 sika jihočínský C. n. mandarinus Milne-Edwards, 1871 sika severočínský C. n. mantschuricus Swinhoe, 1864 sika mandžuský C. n. megaschimae Kuroda a Okada, 1950 sika magešimský C. n. nippon Temminck, 1838 sika kjúšuský C. n. pseudaxis Gervais, 1841 sika vietnamský C. n. pulchellus Imaizumi, 1970 sika cušimský C. n. soloensis (Heude, 1888) sika filipínský C. n. sichuanicus Guo, Cheng et Wang, 1978 sika sečuánský C. n. taiouanus Blyth, 1860 sika tchaiwanský C. n. yakuschimae Kuroda a Okeida, 1951 sika jakušimský C. n. yesoensis (Heude, 1896) sika hokkaidský (PLUHÁČEK a kol., 2010) Pozn. Přestože byl sika japonský přejmenován na siku kjúšúského, je v celé této práci nadále dle zadání práce uváděn původní název jelen sika japonský. 2.2 Biologie a popis jelena siky japonského Popis Je to menší jelen dosahující výšky cm, délka těla dosahuje až 140 cm. Hmotnost dospělých jedinců (vyvržené kusy bez hlavy) se pohybuje v rozmezí kg, může dosáhnout i 60 kg. Hmotnost laní dosahuje kg. Zbarvení srsti se liší podle ročního období. V létě je obvykle sytě kaštanově červené až po žlutavě hnědou s drobnými bílými skvrnami umístěnými v podélných pruzích. Podél výrazného hřbetního pruhu též zvaného oslí nebo úhoří pruh, je po stranách řada výrazných skvrn sahajících až ke krku. U jelenů bývají tyto skvrny méně zřetelné než u laní. Hlava a krk jsou jednobarevné, barva je stejná jako základní zbarvení na trupu, jen spodní strana krku a obličejová část jsou světlejší. Vnitřní strana 10

12 běhů a břicho jsou zbarveny světle béžově. V zimě je srst šedočerná až hnědočerná, vyskytují se však i zcela černí jedinci. Při zimním přebarvování v srpnu a září narůstá jelenům bohatá hříva, která je výrazná hlavně na spodní straně krku a způsobuje jeho optické zesílení. V zimní srsti se neobjevují charakteristické skvrny, někdy však bývají u laní slabě naznačeny. K letnímu přebarvování dochází v květnu a červnu. Typický je pro jelena siku bílý obřitek, dobře patrný v letním i zimním osrstění, v zimě je však výraznější. Dalším typickým znakem je bílá srst na horním i dolním pysku a černá skvrna na vnějším okraji vnitřní strany slechů, kde je dobře viditelná (HUSÁK a kol., 1986). Obr. 1 Jelen sika japonský (zdroj album=search&cat=0&pos=2 ze dne ) Parožení Dospělý jelen nosí paroží ve stupni osmeráka, ale jsou známy i případy desateráka, dvanácteráka i čtrnácteráka. Délka lodyh dosahuje 50 cm, pokud přesáhne 60 cm, jedná se většinou o křížence se sikou Dybowského. Vývoj parohů závisí na dědičných vlastnostech, čistotě rasy, tělesné kondici, výživě a povětrnostních podmínkách. Vývojové cykly paroží jsou stejné jako u jelena evropského, jen probíhají v průběhu roku o něco později. Pučnice začínají mladým jelínkům růst ve věku 6 měsíců, ve věku měsíců z nich vyrůstá první paroží, které jelen vytlouká od začátku září do poloviny října podle doby kladení. První paroží ve tvaru špiček je bez 11

13 růží, špičky jsou pouze při bázi ztluštělé, u nadějných jedinců i drobně perlené. Délka špiček dosahuje u dobře založených špičáků cm. Ve výjimečných případech může být první paroží členěné do tvaru vidláka nebo slabého šesteráka. Špičáci shazují paroží na přelomu května a června a ihned po shození jim začíná růst druhé paroží většinou ve tvaru šesteráka či osmeráka rovného či nerovného, vidlák se vyskytuje zcela výjimečně. Délka lodyh druhého paroží se pohybuje mezi cm. Jeleni druhé paroží vytloukají od poloviny července do poloviny září a shazují v dubnu až květnu. Starší jelen vytlouká a shazuje dříve než jelen mladší. Třetí paroží má již být ve tvaru osmeráka s délkou lodyh cm (HUSÁK a kol., 1986). UECKERMANN (1972) uvádí, že nejdelší lodyhy mají jeleni ve věku 6 7 let a navrhuje proto 8 let jako optimální věk pro dostřel dobrých jelenů. Z dalších poznatků je zřejmé, že ve věku 8 9 let jelen sika nasazuje nejsilnější parohy Biologie Říje probíhá od poloviny října do poloviny listopadu. Sikové pohlavně dospívají ve věku 15 až 18 měsíců, aktivně se však říje zúčastňují pouze laně, jeleni se účastní říje nejdříve ve třetím roce života, a to pouze v místech, kde je nedostatek starších jelenů. Říji předchází tvorba říjných tlup - větších tlup holé zvěře, ke kterým se přidávají jeleni. Mezi nimi však nelze rozlišit hlavního jelena. Hlas říjného jelena je nosové pískání, které náhle umlká. Je slyšet na značnou vzdálenost a ozývá se i během dne. Často se ozývá krátké mrmlání přecházející do krátkého hvizdu a končí opět mrmláním. Obvyklým projevem je i syčení, přičemž jelen postupuje s krkem vodorovně nataženým. Dalším projevem je i šklebení, kdy jelen zvedá hlavu a ohrnuje horní pysk. Délka březosti laní jelena siky je 30 až 32 týdnů. Laně kladou od května do června zpravidla jednoho koloucha. Laň pečuje o koloucha do šesti měsíců a po celou dobu ho kojí, s výjimkou období říje. Zelenou potravu kolouch začíná přijímat ve věku 6 8 týdnů. Kolouch se osamostatňuje v 1 roce (HUSÁK a kol., 1986). 12

14 Obr. 2 Jednoletý jelen v tlupě holé zvěře (zdroj php? r=25&rp=705637&gal=photo ze dne ) 2.3 Nároky na prostředí Biotop jelena siky v České republice tvoří převážně nížinné, chlumní a pahorkatinné polohy. Ve středohorských polohách se vyskytuje méně, v horských polohách jen výjimečně. Zvěř sika je zde zvěří lesní, vycházející s oblibou na pastvu na zemědělské pozemky. Dobře jí vyhovují listnaté a smíšené porosty s bohatší bylinnou vegetací. Při své skromnosti se však spokojuje i s biotopem o menší úživnosti, které pro ni vytváří borové a smrkové monokultury. V těchto případech vychází na zemědělské pozemky intenzivněji a na větší vzdálenosti (ŠVARC, 1982). Svému stanovišti bývá tato zvěř věrná, většinou je také její hustota největší v blízkosti místa vysazení. Migrace, tak jak je známá u jelena evropského, se u zvěře sika v pravém slova smyslu nevyskytuje. Dochází však u ní, zejména při přezvěření, k prostorové rozpínavosti, kdy osidluje další a další oblasti, kde se dříve nevyskytovala. Souvisí to pravděpodobně s vyhledáváním nových potravních zdrojů a klidnějších míst s dostatkem krytu, kdy se na původní stanoviště již nevrací. Oblíbená stávaniště této zvěře jsou v nestejně vzrostlých mlazinách a tyčkovinách všech druhů dřevin. Ráda se zdržuje i v dospělých porostech, pokud jsou v nich vtroušeny skupiny mlazin, které jí zajišťují pocit bezpečí. Přednost dává suchým a teplým místům, na nichž se v porostních světlinách ráda sluní. Přechodně však 13

15 vyhledává i místa bažinatá a různé rokliny, kde se zdržuje zejména v období letních veder. Ve svém pobytovém prostředí vyhledává i kaliště, podobně jako jelen evropský. Kaliští se v průběhu celého roku, nejintenzivněji však vyhledávají kaliště jeleni v období říje. Zimu snáší velice dobře, je odolná vůči silným mrazům a vyšší sněhové pokrývce, což vyplývá i z jejího původu (HUSÁK a kol., 1986) Vtah k ostatní zvěři HUSÁK a kol. (1986) píše, že se vůči ostatní spárkaté zvěři sika chová nesnášenlivě až agresivně. V západních Čechách sika vytlačil daňčí zvěř z jejích původních stávanišť na samý okraj území. Sporný je jeho vztah k srnčí zvěři na některých lokalitách žijí tyto druhy pohromadě, jinde však srnčí před sikou ustupuje. Oproti tomu UECKERMANN (1972) uvádí, že se jelen sika velmi dobře snáší s daňčí zvěří i s muflony, a to jak v oborách, tak i ve volnosti. Uvádí příklad, kdy přibližně na ploše 100 ha žije vedle sebe po 25 kusech obou druhů zvěře sika a daňčí. Značnou úlohu však v tomto směru hraje i celková úživnost na lokalitách, kde žije více druhů zvěře pohromadě. Ve vztahu k jelenu evropskému se u jelena siky projevuje vyšší ekologická i etologická adaptabilita. Jelen evropský jelena siku ignoruje i v říji, pokud ho sika sám nenapadne. Byly pozorovány případy, kdy říjící jelen evropský odbíjel u tlupy laní jeleny svého druhu, zatímco jelena siku nechal bez povšimnutí. S výskytem jelena siky japonského je spojeno i křížení tohoto jelena nejen s jinými poddruhy siky, ale i s jelenem evropským. Záznamy o křížení mezi jednotlivými poddruhy siky se datují již k době dovozu této zvěře, tzn. na přelom 19. a 20. stol., kdy docházelo nejen ke spontánnímu, ale i záměrnému křížení mezi jelenem sika japonským a jelenem Dybowského. Ve většině případů však pokusy o křížení těchto poddruhů nebyly úspěšné. Laně jelena siky japonského oplodněné jelenem Dybowského často při kladení uhynuly, jelikož kolouši byli příliš velcí a způsobovali laním při kladení vážná poranění porodních cest. Od těchto pokusů se proto upustilo. Přesto však kříženci mezi oběma poddruhy existují, což dokazuje velikost a hmotnost jelenů, délka parohů, jejich rozloha a sklon ke tvorbě členitějšího paroží. Odlišné bývá i zbarvení jak letní, tak i zimní srsti, kde je patrná skvrnitost typická pro druhý poddruh (HUSÁK a kol., 1986). 14

16 Možnost křížení siky s jelenem evropským byla dlouho považována za nemožnou. Otázkou hybridizace mezi těmito druhy se v ČSR zabývali BARTOŠ, ŽÍROVNICKÝ (1982). Na základě kraniometrických metod zjistili poměrně vysoký výskyt křížení v populacích obou jelenů. Pro kraniologické rozlišení jelena siky a jelena evropského se měří celková délka lebky, kondylobazální délka, rostrální délka, palatální délka, vzdálenost prosthionu a prvního premoláru a maximální postorbitální šířka lebky (HROMAS, 2000). Znaky křížení jelena siky japonského se sikou Dybowského i s jelenem evropským lze pozorovat také v současnosti hlavně v lokalitách, kde tato zvěř žije pohromadě. Zahraniční autoři uvádějí také křížení jelena siky s izjubrem (Cervus elaphus xanthopygus). Kříženci jsou větší než sika, v minulosti byli dokonce popisováni jako samostatný druh. Nejsou však známy případy křížení mezi jelenem sikou a daňkem ani jelenem axis, ačkoli žili pohromadě v oborách i ve volnu Potrava Zvěř sika je na potravu poměrně nenáročná. Její hlavní přirozenou potravou jsou trávy, byliny, výhony pupeny a listí různých lesních dřevin, jejich plody, zejména žaludy, bukvice a kaštany a příležitostně bere i plodnice hub. Ve vegetační době, zejména na chudších stanovištích, spásá i porosty kyselých trav, které ostatní spárkatá zvěř ponechává bez povšimnutí. Vychází však i do polí, kde se paství na zemědělských plodinách. Ráda vyhledává vzrostlé ozimy, porosty jetele a travních směsí, hlavně v mladších stádiích růstu. S oblibou vyhledává porosty ovsa, kde od doby jeho mléčné zralosti často zaléhá a vstává k pastvení i během dne, zejména v klidných nerušených místech či v blízkosti lesa. V zimě se v lese paství na porostech borůvky, brusinky a vřesu. V hustých smrkových a borových mlazinách až tyčkovinách ohryzává kůru a v kulturách okusuje sazenice lesních dřevin. Pokud je lokálně přemnožená a nenachází jiné zdroje potravy, nebo při větším ruchu v lese loupe kůru i ve vegetační době (HUSÁK a kol., 1986). 15

17 2.3.3 Škody působené sikou Největší škody působí sika loupáním a zimním ohryzem kůry stromů v mladých a středně starých lesních porostech a okusem kultur. V kulturách založených sadbou bývají okusem většinou poškozeny všechny sazenice, přičemž listnáče, pokud nejsou oploceny, bývají zcela zničeny. Výsledkem jsou prořídlé nekvalitní porosty. Vysoké jsou také škody loupáním a ohryzem. V borových mlazinách o výšce 3 až 4 m a ve stáří do 20 let ohryzává kůru mezi přesleny. Tyto škody ujdou často pozornosti; později jsou takto poškozené porosty mnohdy celoplošně lámány sněhem. Smrk loupe často po celém obvodu kmene v pruhu o šířce kolem 60 až 120 cm. Ohryzem působí škody hlavně v předjaří, avšak k nejškodlivějšímu loupání dochází v létě, hlavně v srpnu. Na smrcích sika často ohryzává kořenové náběhy a vyčnívající povrchové kořeny, čímž dochází k invazi dřevokazných hub. Sika působí stále se zvyšující škody i na zemědělských plodinách, a to hlavně v oblastech, kde zvěř v létě ustoupí před rušivým vlivem člověka z lesů do polí a tam setrvává až do žní (ŠVARC, 1982). 2.4 Introdukce jelena siky Jelen sika je původní zvěří pouze ve východní Asii - na japonských ostrovech, v Koreji, Mandžusku, východní Číně a jihovýchodní sibiřské části Ruska (Usurijsko). Tento jelen je velmi přizpůsobivý, proto se začal chovat i v jiných světadílech, kde vesměs velmi dobře prospívá, a to jak v oborních chovech, tak i ve volné přírodě Rozšíření jelena siky ve světě Podle dostupných pramenů byl jelen sika nejprve dovážen do Austrálie, a to od roku 1868 až do roku Zde se však jeho chov příliš nerozšířil. V roce 1885 byl vysazen na Novém Zélandu, kde se mu velmi dobře daří. Do Evropy byl jelen sika dovezen nejprve do Anglie v roce 1870, kde, jak uvádí NIETHAMMER (1963), je rozšířen ve 12 anglických, 9 skotských a 5 irských 16

18 hrabstvích. Postupně však byli do Anglie introdukováni i jeleni některých dalších poddruhů, např. Cervus nippon taiouanus a Cervus nippon keramae. Do Francie byl sika dovezen roku 1890 údajně z Japonska. Na území pozdějšího Československa a Rakouska byl poprvé vysazen roku Do Německa byl poprvé dovezen v roce 1893 a vysazen v oboře Konradsruh v kraji Soest, odkud pochází největší část současné populace chované ve volnu. S introdukcí se pokračovalo ještě v době před druhou světovou válkou a částečně i po roce Podle UECKERMANNA (1972) je v současné době v Německu celkem šest oblastí s chovem jelena siky, nejvýznamnější jsou ve Šlesvicko-Holštýnsku a Bádensko-Württembersku. Podle tělesné hmotnosti a délky parohů však lze soudit, že značná část populace má příměs krve jelena Dybowského. V roce 1900 byl sika vysazen i v Dánsku, na území Polska kolem roku 1910, kde se vyskytuje v katovickém a elblagském okrese. NIETHAMMER (1963) uvádí, že byl jelen sika dovezen i do Afriky a vysazen v Maroku. Roku 1916 byl jelen sika dovezen do Severní Ameriky, do státu Maryland, kde z pěti kusů vysazených na Jamesově ostrově vzrostla populace na více než 1000 kusů a rozšířila se i na další ostrovy a na pevninu (HUSÁK a kol., 1986) Rozšíření jelena siky v České republice Jelen sika byl na naše území dovážen na přelomu 19. a 20. století z východní Asie, kde je jeho původní areál, výhradně jako oborní či parková zvěř. Současné stavy této zvěře chované ve volnu pocházejí vesměs z původních oborních chovů (viz kapitola 2.5 Historie chovu jelena siky japonského na území České republiky). Na naše území byl vysazován sika ve dvou poddruzích především jelen sika japonský a v menší míře jelen sika Dybowského. Cílem vysazování jelena siky byla jeho domnělá menší škodlivost na lesních porostech než u jelena evropského. Opak je však pravdou. Zvěř sika škodí značně letním loupáním a zimním ohryzem kůry stromů v mladých a středně starých lesních porostech a dále okusem lesních kultur. Vážné škody působí i na zemědělských plodinách a porostech (WOLF, 1999). 17

19 2.5 Historie chovu jelena siky japonského na území České republiky Poprvé byl u nás tento jelen vysazen na poděbradském panství knížete Hohenlohe v roce 1891 do obory Kluk u Poděbrad. Původně tam byly vysazeny 3 laně a 1 jelen. V roce 1902 tam již bylo asi 70 kusů a v roce kusů, do té doby však bylo asi 100 kusů uloveno. Po zrušení obory Kluk byla část populace převezena do obory v Kersku, ale brzy po první světové válce tam byla tato zvěř vystřílena. Jelen sika se v té době choval i v oborách na velkostatku knížete Thurn Taxise v Loučení na Nymbursku. Z obor se tato zvěř dostala i do volnosti a brzy se vyskytovala i na sousedním velkostatku Křinec. V období mezi oběma světovými válkami se jelen sika rozšířil i do okolí Mcel. Na území okresu Nymburk a části okresu Mladá Boleslav se tato zvěř udržela ve volnosti do současnosti. Dalším místem, kde byl jelen sika vysazen, bylo obora Lipí u Manětína (okres Plzeň sever), která tehdy patřila hraběti Lažanskému. V roce 1897 zde byl vysazen jelen s laní a o rok později další jelen a laň. Zvěři se zde dobře dařilo a během 10 let bylo v oboře již 60 kusů. V oboře Lipí se tato zvěř značně rozmnožila a při vysoké koncentraci na ploše obory (2300 ha) docházelo k citelnému poškozování lesních porostů. V zimě roku 1934/1935 byl proto radikálně snížen stav této zvěře se snahou o její úplnou likvidaci, takže z původních 300 kusů se zachovalo pouhých kusů. Ve 40. letech byla obora zrušena a zvěř se dostala do okolních volných honiteb. Vzhledem k tomu, že chov jelena siky nebyl řízen a zvěř působila pomístně značné škody na lesních porostech a zemědělských kulturách, povolil KNV v Plzni v letech likvidaci jelena siky v tehdejší státní honitbě Lipí na dobu přeměn jehličnatých porostů na porosty smíšené. V roce 1903 byl učiněn pokus o chov jelena siky v oboře Libá u Chebu, která byla v majetku hraběte Beno Zedwitze z Liebensteinu. Zde však zvěř velmi brzy zanikla, protože obora byla zrušena před druhou světovou válkou. Počátkem 20. století vlastnili Zedwitzové i velkostatek v Čemínech (okres Plzeň sever) a v oboře o výměře 141 ha vysadili několik kusů sik. V roce 1912 přešel velkostatek do majetku ing. Šebestiána Kličky, který udržoval stav v počtu asi 20 kusů. V roce 1924 se statek stává majetkem Mašínů, kteří zde kromě jelena siky chovali i srnčí a mufloní zvěř. V roce 1934 uvádí zařizovatel lesa kusů jelena siky. V oboře byla zvěř šetřena, ročně bylo loveno vždy jen několik kusů. Obora zanikla v roce 1948 a do volnosti se dostalo kolem 18

20 80 kusů této zvěře. Jeleni z této obory byli poněkud menší než jeleni pocházející z obory Lipí. Na přelomu 19. a 20. století se jelen sika choval i na území velkostatku Tachov, v roce 1908 tam bylo uloveno 11 kusů, tento chov však zanikl. V roce 1922 byl učiněn pokus o chov jelena siky na velkostatku Újezd sv. Kříže (okres Domažlice). V daňčí oboře Třebel Trpisty (poblíž Stříbra) byl vysazen jelen sika, doba vysazení však není známá. Jelen sika původní manětínské (Lipí) a čemínské populace dnes tvoří jádro chovu této zvěře v Západočeském kraji. Populace jelena siky v lánské oboře pochází z rakouských chovů. Byl to dar hraběte Coudenhove-Calergiho prezidentu republiky v roce 1922 a sestával z jednoho jelena a dvou laní. Když jedna laň uhynula, byl v roce 1923 dovezen další jelen a k původní tlupě pak přikoupen jelen s laní z Holešova na Moravě. Poměrně rozsáhlý chov jelena siky byl v janovické oboře u Heřmanova Městce, kde byla tato zvěř chována společně s jelenem evropským. V 80. letech byl tento chov kvůli značnému prokřížení s jelenem evropským zrušen. Poměrně slušný chov byl v oboře Vacíkov u Březnice (okres Příbram). Nelze pominout krátkodobý chov jelena siky v oboře v Opočně (do roku 1975). Jelen sika se vyskytoval i v oboře Žižkův vrch v Zahrádkách u České Lípy. Krátkodobě byl chován i v jabkenické oboře. Od roku 1935 byl jelen sika chován v jetřichovické oboře na velkostatku v České Kamenici (okres Děčín). Po druhé světové válce byl jelen sika chován i ve slavické oboře na Chrudimsku, byl tam však brzy vystřílen. Na Moravě byl a je jelen sika chován na několika místech. Podle Hoška (1983) byl sika chován na panství Žadlovice-Doubravice (majetek statku v Třebomyslicích v okrese Šumperk) v oboře žadlovického zámku od roku 1902 do roku Babička a kol. (1977) však uvádějí, že se tam tato zvěř začala chovat až od roku Hošek píše, že tam byl sika chován až do roku 1914 pouze jako zoologická zajímavost a teprve od té doby se stal lovnou zvěří. Ročně bylo loveno 3 9 kusů a jeho stav se udržoval asi na 30 kusech. Koncem druhé světové války, kdy byl značně poškozen plot, zvěř v počtu asi 36 kusů (Babička uvádí pouze 14 kusů, z toho 4 jeleni a 10 kusů holé) se dostala do volnosti a během dalších let se zvěř rozptýlila téměř po celém území bývalého lesního závodu Litovel, který převzal mimo jiné i lesy zmíněného velkostatku. Zvěř se lišila velikostí i zbarvením, v prvním případě byla v zimě téměř černá a jednotlivé kusy byly těžší, zatímco druhá skupina byla světlejší šedá a zpravidla slabší ve zvěřině. 19

21 Tmaví jeleni 3. věkové třídy dosahovali hmotnosti bez hlavy 50 a více kg, laně kg a kolouši kg. U šedých jedinců dosahovali jeleni hmotnosti 40 a více kg, laně 25 kg a kolouši 13 a více kg. Kolem roku 1970 se jelen sika objevil i na Zábřežsku v počtu 8 10 kusů. V současné době se tato zvěř vyskytuje v okresech Olomouc, Šumperk, Svitavy a části okresu Kroměříž. Tato zvěř tvoří druhou nejpočetnější populaci jelena siky v ČR. Přibližně ve stejné době jako v Žadlovicích zavedli chov jelena siky v Holešově, kde byl chován jednak v oboře a jednak v zámeckém parku a přilehlé bažantnici. Lovit jej začali až později a po roce 1920, kdy se majitel ocitl ve finanční tísni, zvěř odchytávali a živou výhodně prodávali. Dalším místem s poměrně rozsáhlým chovem jelena siky byl velkostatek Lukov, zvěř byla dovezena z Manětína a chována v zámeckém parku v Lešné. Ještě později než v Lešné byl chov jelena siky zaveden u tehdejšího arcibiskupského lesního úřadu Hukvaldy, kde roku 1928 koupili z Holešova jednoho jelena, pět laní a jednoho koloucha a stav doplnili ještě o jelena koupeného ze Žadlovic. Jelena siku chovali s ostatními druhy zvěře ve známé hukvaldské oboře. Chov se zde asi příliš nedařil a až do roku 1948 tu býval stav 2 3 jeleni, 2 3 laně a 1 2 kolouši. Na přelomu let 1948/49 zde byla tato zvěř vystřílena. Mezi nejstarší chovy jelena siky na Moravě patřil i chov na velkostatku Pernštejn (okres Žďár nad Sázavou), o němž je zmínka v listině odstřelu z roku Dlouhodobě je jelen sika chován i v oboře Obora u Velkého Meziříčí. Dále byl jelen sika chován v Hrotovicích (okres Třebíč) (WOLF, 1999). 2.6 Vývoj stavů a lovu jelena siky Zvěři uniklé z oborních chovů do volnosti se v našich přírodních podmínkách velmi dařilo a její stavy začaly rychle stoupat. V roce 1979 vykazuje oficiální statistika stav celkem 1599 kusů zvěře, zatímco stav v roce 1967 činil pouze 464 kusů. Nejvyšší zazvěření v této době bylo v kraji západočeském (833 kusů), dále v kraji středočeském (306 kusů), v kraji východočeském (214 kusů) a v kraji severomoravském (192 kusů). V ostatních krajích byl výskyt menší. Lze soudit, že skutečné stavy bývaly vyšší, než udává oficiální statistika, protože v některých honitbách se projevovala snaha zatajovat část skutečných stavů zvěře. 20

22 V roce 1978 bylo uloveno celkem 1167 kusů zvěře sika, zatímco v roce 1966 činil úlovek jen 276 kusů. V jednotlivých krajích byla intenzita lovu přímo úměrná zazvěření. Zřejmě však ani vysoký lov nepostihoval skutečný roční přírůstek zvěře, protože stavy zvěře nadále stoupaly (ŠVARC, 1982) Chov zvěře sika ve volnosti Z narůstajících stavů zvěře a jejího rozšiřování na nové lokality bylo patrné, že je třeba chov siky na našem území usměrňovat. Jedním z řešení, jak udržet stavy jelena siky na stálé výši a ploše, bylo založení oblastí chovu jelena siky v místech s největší hustotou zazvěření v západních Čechách a na Olomoucku. Hlavním důvodem zřízení oblastí chovu bylo udržení vysoké chovatelské hodnoty trofejí a zabránění rozšíření jelena siky mimo hranice oblasti. Jako první byla začátkem roku 1975 vyhlášena chovná oblast zvěře sika nazvaná Plzeň sever. Rozkládala se v okresech Plzeň sever, Tachov a Karlovy Vary, její celková rozloha činila přes ha a patřilo do ní 24 honiteb. Normovaný stav zde byl stanoven na 370 kusů, poměr pohlaví 1 : 1, koeficient očekávané produkce 0,9. Po necelých dvaceti letech však byla oblast chovu zrušena a v době vytvoření nových honiteb v roce 1993 již nebyly stavy jelena siky normovány. Zrušením oblasti docházelo k postupnému nárůstu sčítaných jarních kmenových stavů v honitbách, které do původní chovatelské oblasti vůbec nepatřily. V současnosti se jelen sika vyskytuje ve velmi rozsáhlém území plzeňského a karlovarského kraje. Jedná se o honitby jak s normovanými stavy, tak o honitby, kde není sika normován. Druhá oblast chovu byla založena v roce 1980 v oblasti tehdejších okresů Svitavy, Prostějov, Šumperk a Olomouc. Vyhlášená oblast chovu jelena siky Bouzovsko měla rozlohu ha, z toho ha lesa. Normovaný stav zvěře zde byl stanoven na 255 kusů, poměr pohlaví 1 : 1 a koeficient očekávaného přírůstku 1,0 (ŠVARC, 1982). Také tato oblast chovu byla i přes prokazatelné zlepšení chovu zrušena. Zrušením oblastí chovu došlo k absenci koordinace chovatelských zásad, což mělo za následek hlavně výraznou změnu poměru pohlaví a zastoupení jelenů dle věkových tříd. Poměr pohlaví se místy vyšplhal až na 1 : 4 ve prospěch samičí zvěře, jeleni III. věkové třídy téměř vymizeli. Přesto, že se ve všech lokalitách bývalých oblastí chovu každoročně zvyšovaly odstřely, stavy sik neustále narůstaly. 21

23 Příčin zhoršení stavu bylo hned několik. Především to byly nedostatky vyplývající přímo ze zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů, které vznikly při hledání kompromisů mezi zájmy chovu zvěře a zájmy obhospodařování krajiny. Nejmenší zákonná výměra honiteb 500 ha byla jednoznačně pro cílevědomý chov této zvěře nevyhovující. Dalším problémem byla nadřazenost ekonomických zájmů některých nájemců či držitelů honiteb v podobě poplatkových lovů jelenů všech věkových tříd, aniž by adekvátně redukovali stavy holé zvěře. Jedním z faktorů byla také snaha podhodnocovat sčítané stavy, bez ohledu na skutečnost, že každý biotop má omezené možnosti a narušení rovnováhy přináší negativní důsledky nejen pro přírodu, ale i pro zvěř samotnou. Tyto skutečnosti nebylo možné jen konstatovat, ale především přijmout opatření, jak nastalou situaci řešit. Proto v roce 2006 vyzval Okresní myslivecký spolek v Šumperku držitele a uživatele honiteb s výskytem jelena siky japonského prostřednictvím Krajského úřadu Olomouckého kraje k jednání za účelem znovuvytvoření oblasti chovu, která by chov řídila. Z přípravných jednání byl učiněn závěr, že hlavním úkolem je zastavit nárůst stavu tohoto druhu zvěře, snížit celkové počty na úroveň nezatěžující životní prostředí, vyrovnat poměr pohlaví, optimalizovat zastoupení jelenů v jednotlivých věkových třídách, sjednotit chovatelská kriteria a konečně zajistit trvalou komunikaci se všemi uživateli a držiteli honiteb. Přes všechny potíže vymezil Krajský úřad Olomouckého kraje na základě návrhu Honebního společenstva v obci Pavlov svým rozhodnutím ze dne Oblast chovu zvěře jelena siky japonského Bouzovsko. Tato oblast má rozlohu ha, z toho les činí ha, rozkládá se na území tří krajů - Olomouckého, Pardubického a Jihomoravského, konkrétně pak sedmi obcí s rozšířenou působností - Konice, Litovel, Mohelnice, Prostějov, Zábřeh, Moravská Třebová a Boskovice. Celkem ji tvoří 54 honiteb. Výchozí stavy zvěře (r. 2009) činí 280 jelenů, 840 laní a 580 kolouchů, tedy celkem 1700 kusů zvěře sika. Stav zvěře k roku 2013 má být snížen na 190 jelenů, 190 laní a 120 kolouchů - celkem 500 kusů zvěře sika (FIGURA, 2010). 22

24 2.8 Zásady chovu a lovu jelena siky v ČR plánování Důležitými zásadami chovu je udržování únosných stavů zvěře a vhodného složení populace nejen podle pohlaví, ale i věkových kategorií. K tomuto účelu se za oblasti chovu, případně za jednotlivé honitby, kde je sika normován, zpracovávají plány chovu a lovu. Tyto plány vycházejí hlavně z kmenových stavů, poměru pohlaví a přírůstku, u jelenů se zastoupení i lov rozlišuje podle věkových tříd. V honitbách, kde sika není normován, může být dle zákona 449/2001 Sb., 36 odst. 5 po vyjádření orgánu státní správy myslivosti lovena zvěř samičí a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době lovu (jelen sika japonský ) bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Stavy zvěře Normovaný (maximální) stav zvěře v honitbě se stanoví podle výměry spolu sousedících lesních pozemků o celkové výměře aspoň 50 ha a jakostní třídy honitby. Minimální stav se stanovuje pro každých 1000 ha výměry lesního celku při zachování poměru pohlaví; u siky je to 10 jedinců. Jestliže je výměra lesního celku nižší, popř. vyšší než 1000 ha, stanoví se minimální stav přepočtem podle skutečné výměry lesního celku. Pokud by po tomto přepočtu byl minimální stav nižší než 5 jedinců, nelze siku v dané honitbě chovat. Pokud v honitbě chováme více druhů spárkaté zvěře, nesmí celkový počet překročit normovaný stav spárkaté zvěře pro danou honitbu. Pro zjištění souhrnného počtu spárkaté zvěře s výjimkou prasete divokého se používá přepočítávací poměr jednotlivých druhů, kdy jelen sika je roven 1 jedinci spárkaté zvěře (Vyhláška č. 491/2002 Sb.). Cílový věk Cílový věk je stáří, kdy u jelenů dochází ke kulminaci vývoje paroží po stránce kvalitativní. Po dosažení tohoto věku může jelen ještě několik let sílu paroží udržet, ale nemusí to být pravidlem. Za přiměřený cílový věk u jelena siky je možné považovat 8 let. Vyplývá to i ze zjištěných biometrických hodnot parohů, kde téměř ve všech ukazatelích (délka lodyh, výsad, obvody) maximální míry dosahují jeleni mezi 8. a 10. rokem věku. Jeleni mohou nasadit kvalitní paroží i dříve, případně je udržet do vyššího věku (13 let), ale to jsou výjimky. Většinou po dosažení věku 10 let ztrácí paroží na 23

25 hodnotě. Se stejným věkem můžeme počítat i u laní a neměli bychom je v kmenovém stavu ponechávat déle než do stáří 10 let (HUSÁK a kol., 1986). Poměr pohlaví Podle zjištění o poměru pohlaví u embryí sik a z poznatků získaných u ostatních jelenovitých lze předpokládat, že poměr pohlaví 1 : 1 je běžný. S tímto poměrem se proto počítá při členění kmenového stavu a plánování lovu. Širší poměr pohlaví ve prospěch laní nelze mimo oborní chovy připustit (HUSÁK a kol., 1986). Přírůstek Za normálních okolností kladou laně od věku dvou let jednoho koloucha, výskyt dvojčat je výjimečný. Rovněž úhyn kolouchů ovlivňující celkový přírůstek je minimální, nikdy nepřevyšuje úhyn kolouchů jelena evropského nebo dančat. Proto se koeficient očekávaného přírůstku stanovuje většinou na hodnotu 0,8-0,9, tj % ze stavů laní starších dvou let (HUSÁK a kol., 1986). Z tohoto údaje také vyplývá procentické zastoupení jednotlivých kategorií zvěře v populaci; při KOP = 0,8 činí zastoupení jelenů 39 %, laní 39 % a kolouchů 22 %. Při KOP = 0,9 se toto zastoupení mění na 38 % jelenů, 38 % laní a 24 % kolouchů (Vyhláška č. 491/2002 Sb.). Věková struktura kmenového stavu Věkovou strukturu určujeme podle cílového věku, poměru pohlaví a přírůstku, její skladba je základním kamenem pro plánování lovu. Optimální věkovou strukturu znázorňuje obr. 3, kde je poměr pohlaví 1 : 1, KOP = 0,9, tzn. při kmenovém stavu 100 kusů je přírůstek 34 kolouchů. Obr. 3 Optimální věková struktura populace siky (HUSÁK a kol., 1986) 24

26 Má-li být věková struktura a výchozí početní stav zachován, je nutné do plánu lovu zařadit celý přírůstek, tj. všech 34 kusů, ale v takovém poměru, jaký vychází z grafu viz obr. 3 (HUSÁK a kol., 1986). Průběrný odstřel Z věkové struktury vychází průběrný odstřel, který je důležitým chovatelským zásahem. Podle dosavadních zkušeností, publikovaných v průběhu minulých let v odborném tisku by to měl být vždy odstřel selektivní, zaměřený především na zvěř mladou, případně přestárlou. V období redukce nadměrných stavů na stavy normované je vhodné soustředit odstřel ve vyšší míře na kolouchy. Výše uvedení autoři jej navrhují ve výši až 140 % odstřelu laní. U laní by měl být průběrný odstřel zaměřen na slabé laně mladé a laně přestárlé. U vodících laní musí být zásadou odstřelovat nejdříve koloucha, pak v případě nutnosti i laň, aby nezůstávali ve stavu sirotci, kteří jsou vždy balastem chovu. Průběrný odstřel jelenů by měl být prováděn přednostně v 1. věkové třídě v rozsahu kolem 60 % z celkového plánu lovu jelenů. Z toho by mělo být uloveno aspoň 35 % špičáků s výškou paroží do 10 cm a 25 % jelenů tříletých s výškou paroží do 30 cm. Ve 2. věkové třídě by mělo dojít k odstřelu % z celkového plánu, a to jelenů s nižší členitostí než pravidelný osmerák. Ve 3. věkové třídě by mělo dojít k odstřelu % z celkového plánu, přitom ponechat nejkvalitnější jeleny trofejově dozrát, tj. aspoň do věku 9 10 let (HUSÁK a kol., 1986). Pozn. K uvedeným zásadám odstřelu jelenů je nutné doplnit, že platily pro dřívější rozdělení jelenů do věkových tříd. Úpravou vyhlášky 553/2004 Sb. došlo k navýšení věku v jednotlivých věkových třídách: před úpravou po úpravě 1. věková třída 1 3 roky 1 4 roky 2. věková třída 4 6 let 5-8 let 3. věková třída 7letí a starší 9letí a starší 25

27 2.8.1 Hlediska pro posouzení chovné hodnoty zvěře sika Všichni jedinci bez ohledu na věk a pohlaví musí tělesným vzrůstem a zbarvením srsti odpovídat standardu platnému pro příslušný poddruh. Z chovu musí být vyřazováni všichni jedinci se znaky kříženců; jde především o tělesný vzrůst, zbarvení a délku parohů. U laní přihlížíme především k celkovému exteriéru. Ponecháváme laně se silnou stavbou kostry a přiměřeně dlouhým tělem. Naopak laně se slabou kostrou a krátkým tělem z chovu vyřazujeme. Dalším znakem je kolouch, kterého laň vodí (s výjimkou laní, které kladly poprvé, jelikož mívají většinou slabšího koloucha). Kolouši dobře dědičně založených laní jsou v průměru silnější a lépe a rychleji se vyvíjejí. Dobře založené laně by měly být ponechány do vyššího věku. U jelenů přihlížíme kromě již uvedených znaků i ke kvalitě paroží. HUSÁK a kol. (1986) uvádí obecná kritéria pro lov jelenů: Jeleni s prvním parožím (špičáci) ve věku do 1,5 roku musí mít parohy delší než 10 cm, pravidelné, stejnoměrně silné, rovné, popřípadě do stran mírně obloukovité, s tupě zakončenými hroty. Hmotnost vyvržených kusů má být vyšší než 25 kg. Jeleni s druhým parožím (věk do 2,5 roku) musí mít lodyhy delší než 25 cm a přibližně stejnou rozlohu, pravidelné a nepokřivené parohy aspoň se dvěma výsadami na každé lodyze (šesteráci), popřípadě i osmeráci, výsady na obou lodyhách jsou stejnoměrné. Průměrná hmotnost se pohybuje nad 30 kg. Jeleni se třetím parožím (do 3,5 roku) musí mít lodyhy dlouhé cm, perlené parohy s přiměřenou rozlohou, pravidelné, tmavě zbarvené, s dobře vyvinutými růžemi. Na každé lodyze musí být po třech výsadách, které jsou dostatečně dlouhé a stejnoměrné. Průměrná hmotnost je nad 35 kg. Jeleni se čtvrtým a pátým parožím (do 5,5 roku) musí mít délku lodyh nad 45 cm, rozlohu paroží nad 35 cm, ostatní znaky jsou shodné s jelenem do 3,5 roku. Hmotnost překračuje 40 kg. Jeleni se šestým a sedmým parožím (do 7,5 let) musí mít lodyhy dlouhé nad 50 cm a rozlohu kolem 40 cm, ostatní znaky shodné s jelenem do 5,5 let. Hmotnost přesahuje 45 kg. Jeleny starší než 8 let jsou považováni za lovné. Nejkvalitnější jeleny geneticky dobře založené lze ponechat v chovu nanejvýš do věku 12 let bez ohledu na délku paroží, jeho členění a celkovou mohutnost. 26

28 Tato kritéria pro chovné jeleny musí být brána jako obecná pro vzorovou populaci. U každé populace je nutné zohlednit také ostatní vlivy působící na tvorbu trofejí - geomorfologické a klimatické podmínky, úživnost prostředí, mysliveckou péči o zvěř (udržování únosných stavů chované zvěře, její zdravotní stav, přikrmování, ochranu před škodlivými činiteli, průběrný odstřel). Pro každou oblast chovu jsou zpracována jednotná chovatelská kritéria odpovídající podmínkám prostředí a kvalitě populace. 27

29 3. Materiál a metody Myslivecké statistiky Ministerstva Zemědělství ani VLS nerozlišují poddruhy jelena siky. Literární prameny (např. WOLF, 1986) však uvádí, že převážná většina dovezené zvěře (až 99 %) byla japonského původu. Veškeré statistické výkazy podle obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP) za období použité pro zpracování této práce mi byly poskytnuty pracovníky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa - pobočky Plzeň na základě povolení z Ministerstva zemědělství a pracovníky Vojenských lesů a statků ČR, s. p. (dále jen VLS). Myslivecké statistiky pro honitby VLS nejsou zpracovávány podle ORP, ale zvlášť na celkovou honební plochu VLS. Jelen sika se vyskytuje pouze v honitbě Hradiště v severozápadních Čechách, v honitbě Březina na Vyškovsku byl v roce 2004 a 2007 proveden pouze odstřel po 1 jelenovi. Honitba Hradiště se převážnou částí své plochy nachází na území ORP Karlovy Vary a jen nepatrnou částí zasahuje do území ORP Kadaň a Podbořany, proto jsem veškeré stavy za VLS kromě dvou kusů odstřelených v honitbě Březina připočetla k údajům ORP Karlovy Vary. Statistické údaje za období jsem získala z internetových stránek Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa, kde jsou tato data volně k dispozici ( Získané statistické údaje - celkové hodnoty sčítaných stavů a lovu - byly podrobeny matematickým propočtům a analýze dat zpětnými propočty podle metod publikovaných v minulosti Lochmanem. Mezi tyto metody se řadí: - výpočet zatajených laní podle přírůstku - výpočet rozdílu samic podle JKS a skutečného odlovu - výpočet velikosti populace podle JKS a skutečného odlovu - kontrola podle výpočtu koeficientu očekávaného přírůstku (KOP) Postupy jednotlivých výpočtů jsou uvedeny vždy v dané kapitole části 4. Výsledky. Pro tyto zpětné propočty jsem sestavila přehlednou tabulku potřebných statistických údajů, ve které je k odstřelu připočtena i výše úhynu zvěře viz Přílohy, Tab. Podkladové tabulky pro výpočty dle Lochmana. Tyto metody slouží ke zjištění rozdílů mezi stavem předpokládaným a skutečným. 28

30 3.1 Popis šetřeného území Tato práce se zabývá výskytem jelena siky japonského na území České republiky. Poloha a rozloha Česká republika je vnitrozemský stát, nacházející se ve střední Evropě. Sousedí se čtyřmi státy Německem, Polskem, Rakouskem a Slovenskem, státní hranice je dlouhá km. Vzdálenost nejsevernějšího a nejjižnějšího bodu činí 278 km, nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího bodu 493 km. Celková rozloha činí km 2, z toho 41 % tvoří orná půda, 11 % pastviny, 34 % lesy a 14 % ostatní ( wikipedia.org/wiki/geografie_ Česka, Geologie Linie procházející od Ostravy přes Moravskou bránu a Vyškov ke Znojmu rozděluje území České republiky na dvě hlavní geologické jednotky s odlišnými rysy horninové skladby, stáří i geologického vývoje. Větší západní část tvoří Český masiv, vyzdvižený hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (prvohory). Převažují zde vyvřelé a přeměněné horniny žula, čedič, znělec, svor, fylit a rula, z usazovaného materiálu později vznikaly pískovce. Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Zde převazují hlavně usazené horniny pískovce, vápence a jílovce ( Česka). Povrch Povrch Česka má převažující ráz pahorkatin a vrchovin. 67 % území leží v nadmořské výšce do 500 m, 32 % v rozmezí m a 1 % nad 1000 m. Střední nadmořská výška činí 430 m n. m. Území Česka leží na hlavním evropském rozvodí, což znamená, že většina řek zde má své prameny a odvádí vodu do zahraničí, zatímco z okolních zemí přitéká jen malé množství. Celostátní dlouhodobý roční průměr srážek, které jsou hlavním zdrojem vody, je 693 mm. Řekami odtéká asi 1/3 z tohoto množství. Území je odvodňováno do 3 okrajových moří Atlantského oceánu. Labe s hlavními přítoky Vltavou a Ohří odvodňuje 63,3 % území do Severního moře. K povodí Labe náleží většina území Čech. 27,3 % území je odvodňováno do Černého moře. Řeka Morava s hlavním přítokem Dyjí 29

31 odvádí vodu do Dunaje z většiny území Moravy. K povodí Dunaje rovněž náleží příhraniční oblasti v Šumavské hornatině na jihozápadě Čech. K povodí Odry, která odtéká do Baltského moře, náleží 9,3 % území, a to zejména ve Slezsku a na severní Moravě, dále pak menší území na severu a severovýchodě Čech (Liberecko, Broumovsko). ( Podnebí Podnebí v Česku ovlivňuje jeho poloha uprostřed Evropy. Prolínají se zde vlivy oceánického podnebí západní Evropy i kontinentálního podnebí Evropy východní, proto je klima označováno jako mírné přechodné. Charakteristickým znakem klimatu je pravidelné střídání čtyř ročních období. Vzhledem k relativně malé rozloze území nejsou podnebné rozdíly mezi severem a jihem (v závislosti na zeměpisné šířce), ani mezi východem a západem (vzdálenost od oceánu) území příliš výrazné. Hlavním činitelem, ovlivňujícím rozdílnost našeho podnebí, je výšková členitost reliéfu. Se zvyšující se nadmořskou výškou klesá průměrná roční teplota vzduchu, zvyšuje se množství srážek a zmenšuje se hodnota roční amplitudy teploty vzduchu. Průměrná roční teplota vzduchu se na území Česka pohybuje mezi 0,2 C a 9,5 C. Nejteplejší oblastí je Dolnomoravský úval a Pražská kotlina, kde je teplotní režim částečně ovlivněn umělou produkcí tepla (tzv. velkoměstský tepelný ostrov). Ostatní nížiny mají roční teplotu 8 9 C, pahorkatiny a vrchoviny 5 8 C a horské oblasti ještě nižší. Nejchladnějším místem v Česku je Sněžka s průměrnou roční teplotou 0,2 C. Nejteplejším měsícem je zpravidla červenec. Průměrná červencová teplota pouze v Dolnomoravském úvalu místy mírně přesahuje 20 C, na Sněžce činí jen 8,3 C. Nejchladněji je v lednu, kdy se průměrná teplota pohybuje od -0,5 C do -7,4 C. Rozdíl mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem, tzv. roční teplotní amplituda, klesá se stoupající nadmořskou výškou. V Dolnomoravském úvalu činí přibližně 21 C, na Sněžce však jen 15,5 C. Rozložení srážek ovlivňuje vedle nadmořské výšky i poloha místa vzhledem k horským překážkám. Většinu srážek přináší převládající proudění oceánského vzduchu ze západních směrů. Oblasti ležící v závětří hor jsou proto poněkud sušší. Průměrné roční srážky se v nížinách pohybují mezi 500 a 600 mm, v dolním Poohří však místy nedosahují ani 450 mm. Ve vysokých horských polohách roční srážky obvykle přesahují 1000 mm, nejvlhčí jsou Jizerské hory (Bílý potok 1705 mm) a Moravskoslezské Beskydy (Lysá hora 1532 mm). Nejvíce srážek spadne zpravidla 30

32 v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Se stoupající nadmořskou výškou je patrné i vyrovnanější rozložení srážek během roku; v nížinách jsou letní srážky asi dvojnásobně vyšší než srážky v zimních měsících, v horských oblastech množství letních srážek jen mírně převyšuje srážky v zimním období. Sněžení tvoří asi čtvrtinu ročních srážek v nížinách, třetinu ve vrchovinách a více než polovinu v horách ve výškách nad 1000 m n. m. (Zeměpis naší vlasti, 2005, Geografie Česká republika, 1999). Správní členění Česká republika je správně rozčleněna do 14 krajů (Hlavní město Praha, Jihočeský, Jihomoravský, Karlovarský, Královéhradecký, Liberecký, Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický, Plzeňský, Středočeský, Ústecký, Vysočina a Zlínský kraj). Do roku 2003 byly základním článkem státní správy okresy, ty však byly zrušeny a nahradily je obce s rozšířenou působností, kterých je v republice

33 4. Výsledky 4.1 Současný výskyt jelena siky a jeho další rozšiřování Jelen sika se v současnosti vyskytuje téměř ve všech krajích České republiky s výjimkou východní části území a jižních Čech. Nejrozsáhlejší lokalitou s výskytem jelena siky jsou západní Čechy. Oblast výskytu, kde je sika pravidelně sčítán i loven, se rozkládá na hranicích Plzeňského, Karlovarského, Středočeského a Ústeckého kraje. U této populace dochází k plošnému rozpínání zvěře všemi směry do dalších ORP Ostrov, Slaný, Klatovy, Přeštice, Říčany. Rychlost šíření zvěře na nová území se u jednotlivých ORP výrazně liší. Zatímco ve Slaném, Klatovech a Přešticích nepřesáhla hustota zvěře 2 ks/10000 ha honební plochy (celkový údaj za pole i les), v Říčanech a Ostrově se za 6 let hustota zvýšila až na 15 a 11 ks/10000 ha s předpokladem dalšího nárůstu stavů. Naopak od r nebyl sika sčítán v ORP Černošice, i když se v sousedících ORP vyskytuje. Centrem výskytu jsou ORP Nýřany, kde se hustota zvěře (JKS) za posledních 10 let zvýšila z 203 kusů/10000 ha na 295 kusů/10000 ha, Kralovice (vzestup ze 126 na 183 kusů/10000 ha) a Karlovy Vary (vzestup ze 162 kusů na 220 kusů/10000 ha). Vysoká hustota zvěře je také v sousedních ORP, směrem k okraji oblasti výskytu se snižuje. Zarážející je výskyt zvěře v Plzni, která sousedí s Nýřany. V letech 2004 a 2011 zde sika nebyl vůbec nasčítán, i když v ostatních letech zde evidován byl; hustota zvěře zde však nepřesáhla 19 kusů/10000 ha. Se stoupajícími stavy koresponduje výše odlovu. Téměř ve všech ORP je lov vyšší než sčítané stavy a za období má stoupající tendenci. Nejvíce se odstřel navýšil v Nýřanech, kde bylo v roce 2003 uloveno 206 kusů/10000 ha a v roce 2010 již 342 kusů/10000 ha. Hustota zvěře v této oblasti má i přes navyšující se odstřel stoupající charakter. Zvěř v ORP s centrem výskytu nemá dostatek prostoru a hlavně potravy, proto se přesouvá do sousedních ORP s nižším zazvěřením. Pokud se stavy nepodaří udržet aspoň na stávající výši, je zřejmé, že se sika bude dále rozpínat do oblastí, kde zatím nebyl rozšířen. Další významnou lokalitou je Olomoucko, kde byla v r opět založena oblast chovu Bouzovsko. Zde se sika vyskytuje v ORP Moravská Třebová, Svitavy, Mohelnice, Litovel, Konice, Boskovice a Zábřeh, dále se však rozšířil i do Prostějova, 32

34 Lanškrouna a Králíků. Rychlost rozšiřování siky do těchto ORP je rozdílná. Zatímco v Prostějově stavy pozvolna stoupají, v Králíkách se stavy udržují na stálé nízké hodnotě. V Lanškrouně však došlo k výraznému navýšení stavů v roce 2006 a k jejich postupnému klesání. V této oblasti je oproti západním Čechám hustota zavěření výrazně nižší nejvíce sik se vyskytuje v Moravské Třebové a Litovli, kde se hustota zvěře pohybuje do výše 110 kusů/10000 ha. I v této oblasti má však hustota populace s občasnými výkyvy stoupající charakter. Lov zde také každoročně přesahuje nasčítané stavy. V Moravské Třebové výše odstřelu stoupla za deset let ze 70 na 117 kusů/10000 ha, v Litovli z 54 na 93 kusů/10000 ha. Menší populace siky jsou evidovány i na Nymbursku, Benešovsku a Znojemsku, vyskytuje se i v ORP Chrudim, Havlíčkův Brod, Dobruška, Vítkov a Brno. Zde však hustota zvěře nepřesahuje 20 kusů/10000 ha. Dále se sika objevuje i v ORP podél státních hranic s Německem a Polskem Teplice, Broumov, Jeseník kdy se sika v sousedních ORP nevyskytuje. Je tedy možné, že se do těchto ORP zvěř rozšiřuje právě ze sousedních států. Ve většině ORP, kde je sika sčítán, je také loven. V některých ORP je však sika jen sčítán nebo jen loven, což svědčí o sezónní migraci této zvěře. Jedná se převážně o ORP v blízkosti jeho trvalého výskytu, někdy se však sika přesune i na větší vzdálenosti. Jako příklad lze uvést odstřel siky v Jindřichově Hradci v roce 2005, kdy se sika v okolních ORP za posledních deset let nevyskytoval, ani nebyl loven. Pro lepší názornost jsou do příloh zařazeny mapy s grafickým znázorněním sčítaných stavů i odstřelu jelena siky v absolutních hodnotách a v přepočtu na ha podle jednotlivých ORP. V příloze jsou také umístěny tabulky s hodnotami JKS a odlovu dle jednotlivých ORP za období a jejich přepočet na ha. 4.2 Vyhodnocení stavů jelena siky Myslivecké statistiky se pro jelena siku zpracovávají od roku Z Grafu 1 je patrné, že se stavy zvěře razantně navýšily. V roce 1966 je uváděna výše nasčítaných stavů pouhých 460 kusů, v roce 2011 je to již 9715 kusů, což je 21krát více než v roce Tomuto nárůstu však neodpovídá vývoj odstřelu zvěře za stejný časový úsek, který stoupl téměř 40krát, aniž by došlo 33

35 k úbytku zvěře, což vede k závěru, že již v minulosti docházelo k cílenému zatajování skutečných stavů. Situace se v tomto ohledu zlepšila, jelikož sčítané stavy i odlov stoupají přibližně stejným tempem - ve zkoumaném období (roky ) se JKS i odstřel zvýšily přibližně na dvojnásobnou hodnotu. Poměr výše lovu ke sčítaným stavům se od roku 1966 také změnil. Zatímco do roku 1985 byl lov vždy nižší než nasčítané stavy, po roce 1985 se tento poměr otočil - kromě roku 2006 byl odlov zvěře vždy vyšší než sčítané stavy (viz Graf 1). Ani toto opatření však nemělo za následek snižování, nebo aspoň zastavení růstu stavů zvěře. Graf 1 Vykazované stavy JKS a lovu za období Stavy JKS a lovu Z Tab. 1 je viditelné, že se výše lovu i sčítané stavy zvěře za posledních 10 let navýšily na dvojnásobek. Aby byla výše populace udržena na únosných stavech, je třeba dle publikovaných časových řad odlovit nejméně 80 % sčítaných stavů v odpovídající věkové skladbě a poměru pohlaví. Z Grafu 2 je však patrné, že odstřel kromě roku 2006 výrazně převyšuje množství nasčítané zvěře a stavy přesto dále stoupají. Z toho vyplývá, že zvěře je na našem území mnohem více, než uvádějí statistiky. 34

36 Tab. 1 Stavy JKS a lovu pro ČR v kusech rok jelen JKS laň JKS kolouch JKS sa JKS jelen lov laň lov kolouch lov sa lov Graf 2 Vývoj stavů JKS a lovu 35

37 Tab. 2 Stavy JKS a lovu pro ČR v % rok jelen JKS laň JKS kolouch JKS sa JKS jelen lov laň lov kolouch lov sa lov ,56 41,54 35,90 100, ,36 39,42 30,22 100,00 22,75 43,15 34,09 100, ,96 40,93 28,11 100,00 23,64 41,16 35,20 100, ,58 39,82 27,61 100,00 25,43 39,58 34,99 100, ,06 40,90 27,04 100,00 23,69 40,75 35,56 100, ,77 42,02 26,21 100,00 23,04 41,42 35,55 100, ,60 40,89 26,51 100,00 22,54 42,11 35,35 100, ,19 41,97 26,84 100,00 21,89 43,16 34,95 100, ,35 42,97 25,68 100,00 19,19 43,80 37,01 100, ,80 44,09 25,12 100,00 průměr Optimální zastoupení kategorií zvěře v populaci činí při KOP = 0,8 39 % jelenů, 39 % laní a 22 % kolouchů, u KOP = 0,9 se poměr nepatrně mění na 38 % jelenů i laní a 24 % kolouchů. Průměrné zastoupení kategorií zvěře za sledované období je 32 % jelenů, 41 % laní a 27 % kolouchů. Z procentického vyjádření sčítaných stavů i lovu (Tab. 2) je patrné, že ve složení populace dle statistik výrazně převažuje samičí zvěř a naopak chybí zvěř samčí. Oproti tomuto zjištění však z tabulky také vyplývá, že je lovena hlavně holá zvěř a její zastoupení v ulovené zvěři oproti jelenovi stále stoupá. I přes toto chovatelské opatření však dochází k dalšímu navyšování zvěře sika u nás Poměr pohlaví Optimální poměr pohlaví ve volně žijící populaci siky je 1 : 1, skutečnost je však poněkud odlišná. V roce 2003 byl poměr JKS 1 : 1,30 ve prospěch samic a s občasnými výkyvy (roky 2005 a 2008) stále narůstá. V roce 2011 byl poměr pohlaví u sčítané zvěře již 1 : 1,43. U lovené zvěře byl v roce 2002 poměr 1 : 1,81 ve prospěch samic. V letech 2004 a 2005 dochází k nepochopitelnému snižování poměru počtu ulovených laní vůči jelenovi až na 1 : 1,56, tzn. lovilo se méně laní v poměru k jelenovi. Od roku

38 poměr pohlaví u ulovené zvěře stále stoupá ve prospěch samic. V tomto trendu by se mělo dále pokračovat jedině při snížení počtu samičí zvěře v populaci je možné snižovat celkové stavy zvěře. Tab. 3 Poměr pohlaví JKS a lovu rok JKS odlov : 1, : 1,30 1 : 1, : 1,32 1 : 1, : 1,22 1 : 1, : 1,28 1 : 1, : 1,32 1 : 1, : 1,25 1 : 1, : 1,35 1 : 1, : 1,37 1 : 2, : 1,43 průměr 1 : 1,32 1 : 1,85 Z Grafu 3 je patrné, že poměr pohlaví je u lovu mnohem vyšší než u JKS a rychleji se navyšuje. Na 1 jelena se nasčítalo 1,22 1,43 laní, ale na 1 odloveného jelena připadá 1,56 2,28 laní. Přesto se však poměr pohlaví u JKS nadále rozšiřuje ve prospěch samic. Graf 3 Znázornění poměru pohlaví u JKS a lovu 37

39 4.2.3 Výpočet zatajených laní podle přírůstku Tento zpětný propočet zjišťuje, kolik laní potřebných pro vyprodukování očekávaného přírůstku není uvedeno ve statistických výkazech. Postup výpočtu: řádky 1., 2. a 5. statistické údaje - viz Tab. Podkladové tabulky pro výpočty dle Lochmana řádek 3. součtem řádků 1. a 2. zjistíme, kolik bylo v daném roce nakladeno kolouchů řádek 4. ř. 3. násoben KOP 0,8 a 0,9 řádek 6. rozdíl ř. 5. a 4. udává, kolik laní chybí pro vyprodukování přírůstku (ř. 3.) řádek 7. procentické vyjádření ř. 6 k ř. 5 (6/5*100) Tab. 4 Výpočty zatajených laní pro období pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0, při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0, při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 165 při KOP = 0,9 135 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0, při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0,

40 při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 113 při KOP = 0,9 90 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0, při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0, při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 114 při KOP = 0,9 90 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0, při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0, při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 97 při KOP = 0,9 75 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0,

41 při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0, při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 103 při KOP = 0,9 80 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0, při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0, při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 120 při KOP = 0,9 96 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0, při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0, při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 107 při KOP = 0,

42 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0, při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0, při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,8 113 při KOP = 0,9 90 V roce 2003 chybí pro vyprodukování přírůstku (KOP 0,8 a 0,9) 2644 až 3218 laní. Tyto počty představují % z hlášeného sčítaného stavu laní, což jsou nejvyšší hodnoty za sledované období. V roce 2004 a 2005 se množství chybějících laní snižuje na 113, resp. 114 a 90 % a i v dalších letech se s mírným kolísáním pohybuje v rozmezí % u KOP 0,8 a % u KOP 0,9. Pokud by množství chybějících laní bylo 100 %, znamenalo by to, že do JKS není započítána každá druhá laň. Kromě výkyvů v letech 2003 a 2008 se procentické vyjádření neuvedených laní pohybuje přibližně kolem této hodnoty, dá se proto říci, že je ve statistických výkazech uvedeno pouze 50 % laní vyskytujících se v ČR Výpočet rozdílu samic podle JKS a skutečného odlovu Tento výpočet slouží pro posouzení, zda sčítané JKS odpovídá skutečným počtům laní v populaci. Postup výpočtu: Popsán v jednotlivých řádcích Tab. 5. V řádku 1. je počítáno jen s JKS kolouchů samičího pohlaví. Řádek 5. udává rozdíl mezi stavem laní dle statistik a skutečným stavem. 41

43 Tab. 5 Výpočet rozdílu samic podle JKS a lovu za období / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce 2003 = laně celkem Laně celkem odstřel v roce 2003 = zůstatek laní Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce

44 4. Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce Z výše uvedených tabulek je zřejmé, že JKS jsou velmi nepřesné a výrazně podhodnocené. Pokud by JKS byly nasčítány dle skutečnosti a podle těchto stavů byl proveden odstřel, rovnal by se řádek 5 tabulek nule. Tyto hodnoty jsou však ve všech letech minusové další rok se tedy nasčítá mnohem více laní, než by zde mělo po provedeném odstřelu zůstat. Nejmenší rozdíl mezi JKS a skutečnými stavy za zjišťované období je na přelomu let 2004/2005, kde rozdíl je 2068 laní. Je to jediný rok, kdy se rozdíl snižuje, v ostatních letech tato hodnota stále narůstá. Na přelomu let 2010/2011 už tento rozdíl činí 4170 laní. 43

45 4.2.5 Plán lovu Ze získaných dat lze sestavit modelový plán lovu jelena siky pro celou řešenou oblast. Pro tento výpočet je používán KOP 0,9. Předpokládané stavy zjištěné tímto plánem byly porovnány se skutečnými sčítanými stavy. Postup výpočtu: JKS kolouchů je rozděleno na poloviny, ty jsou přičteny ke stavu jelenů a laní před lovem (kolouši narození předchozího roku, připočítávají se k dospělé zvěři). Přírůstek je vypočítán násobkem JKS laní a KOP. Předpokládaný stav je vypočten odečtením lovu od stavu před lovem. Tab. 6 Plán lovu pro období jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0, stav před lovem lov předpokládaný stav k (0) -668 (0) -420 ALE JKS k rozdíl jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0, stav před lovem lov předpokládaný stav k ALE JKS k (0) 6382 rozdíl jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0,

46 stav před lovem lov předpokládaný stav k (0) 1502 ALE JKS k rozdíl jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0, stav před lovem lov předpokládaný stav k ALE JKS k rozdíl jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0, stav před lovem lov předpokládaný stav k (0) 1803 ALE JKS k rozdíl jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0, stav před lovem lov předpokládaný stav k (0) 1150 ALE JKS k rozdíl

47 jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0, stav před lovem lov předpokládaný stav k (0) 1617 ALE JKS k rozdíl jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0, stav před lovem lov předpokládaný stav k (0) 1220 ALE JKS k rozdíl Ze sestavených plánů vyplývá, že při uváděných nasčítaných stavech a výši odlovu by byli každý rok vystříleni všichni kolouši a v roce 2003 i laně. Jediným závěrem, jak je tahle situace možná, je silné podhodnocení stavů hlavně holé zvěře. V roce 2003 rozdíl mezi předpokládanými a sčítanými stavy činil 6506 kusů zvěře, v roce 2006 dokonce jen 4869 kusů, v roce 2010 se však tento rozdíl zvedl až na 8495 kusů. Nejmenší rozdíly jsou v počtech jelenů. Tato kategorie se statistickými hodnotami pravděpodobně nejvíce přibližuje skutečným stavům Kontrola dle výpočtu KOP Tento výpočet uvádí, kolik mláďat za rok připadá na 1 laň při JKS a odstřelech uvedených ve statistických údajích. 46

48 Tab. 7 Výpočet KOP výpočet KOP celkový odstřel JKS laní KOP celkový odstřel 2003/JKS laní ,65 celkový odstřel 2004/JKS laní ,82 celkový odstřel 2005/JKS laní ,82 celkový odstřel 2006/JKS laní ,51 celkový odstřel 2007/JKS laní ,68 celkový odstřel 2008/JKS laní ,98 celkový odstřel 2009/JKS laní ,82 celkový odstřel 2010/JKS laní ,91 Vypočtené KOP nejsou reálné. Pokud by zabřezly všechny laně s následným kladením 1 koloucha (dvojčata jsou výjimečná), byla by maximální možná hodnota KOP 1,0. Vypočtené stavy se pohybují v rozmezí 2,51 3,65, což znamená 2,5 až 3,6 kolouchů na 1 laň ročně. Je tedy jasné, že ve sčítaných stavech nemohou být započteny veškeré laně vyskytující se na našem území Prognóza Stavy zvěře sika stále narůstají geometrickou řadou. Z analýz provedených v kap. 4.2 Vyhodnocení stavů jelena siky je patrné, že tento jev způsobuje nevyhovující složení populace dle kategorií s převahou holé zvěře a hlavně podhonocená statistika, kde není evidována přibližně polovina laní z populace. S těmito laněmi není dále počítáno v plánování, což má zpětný dopad na narůst zvěře, jelikož samice jsou nositelem přírůstku. Pokud tato situace nebude rázně řešena, budou stavy zvěře stále strměji narůstat. V Grafu 4 je znázorněn předpokládaný vývoj, kdy stavy zvěře v roce 2021 šplhají až k hodnotě kusů. Tento nárůst bude mít za následek rozpínání siky do daších oblastí, kde může vytlačovat ostatní druhy spárkaté zvěře. 47

49 Graf 4 Předpokládaný vývoj stavů siky do roku

50 5. Diskuse Přemnožení jelena siky na území České republiky a jeho prostorová rozpínavost je již dlouhou dobu vážným problémem, na který se zatím marně hledá účinné opatření. Švarc (1982) uvádí: Zvěř sika je svému stanovišti věrná a migrace se u ní v pravém slova smyslu nevyskytuje. Při přezvěření však u ní dochází k prostorové rozpínavosti, kdy osidluje další oblasti, kde se dříve nevyskytovala. Toto tvrzení souhlasí se zjištěným současným výskytem siky. Na našem území jsou dvě rozsáhlé oblasti s výskytem siky - Plzeňsko a Bouzovsko. V obou těchto lokalitách je patrná největší hustota zvěře ve stále stejných ORP na Plzeňsku to jsou Nýřany, Kralovice a Karlovy Vary, kde se hustota zvěře pohybuje mezi 200 až 300 kusy/10000 ha, na Bouzovsku se jedná hlavně o Moravskou Třebovou a Litovel zde se hustota zvěře pohybuje do 110 kusů/10000 ha. Tyto plochy však při stále se zvyšujících stavech nemohou zvěři poskytnout dostatek potravy a prostoru, proto se zvěř přesunuje do lokalit s nižším zastoupením zvěře či osidluje území, kde se předtím nevyskytovala. Na výši stavů zvěře má významný vliv také složení populace. Wolf (1986) uvádí, že poměr pohlaví 1 : 1 je běžný. Širší poměr pohlaví ve prospěch laní nelze mimo oborní chovy připustit. Tento názor je zcela jistě správný, skutečnost však vypadá úplně jinak. Dle propočtů se poměr pohlaví u siky za posledních 10 let pohybuje v rozmezí 1 : 1,22 až 1 : 1,43 a má stoupající charakter ve prospěch laní. Vliv na vývoj populace má také reálnost uváděných sčítaných stavů, protože jsou podkladem pro plánování chovu a lovu. Ze všech zpětných propočtů dle Lochmana je evidentní, že jarní kmenové stavy nemohou odpovídat skutečnosti. Dle výpočtu zatajených laní chybí ve statistikách každoročně přibližně polovina laní, které by se v populaci pro vyprodukování udávaného počtu kolouchů měly vyskytovat. Podle výpočtu rozdílu samic dle JKS a skutečného odlovu chybí za zkoumané období 2068 až 4170 laní. Dle modelového plánu lovu vycházejícího z údajů JKS a lovu by každoročně došlo k vystřílení všech kolouchů a v roce 2003 i laní. Při uváděné výši odstřelu hlavně holé zvěře v poměru k jejich sčítaným stavům by populace siky u nás zanikla. K obdobným výsledkům došli také Dvořák a Kamler (2007) ve své práci Komplexní řešení problematiky chovu jelena siky včetně škod působených touto zvěří. Důvody pro neodpovídající vykazované sčítané stavy mohou být různé. Jedním z faktorů je obtížnost, někdy i nemožnost zvěř v lesních porostech či nepřehledném terénu přesně nasčítat, komplikací je i sezónní migrace zvěře. Jiným důvodem je faktor 49

51 člověk. Bývá časté tzv. sčítání od stolu, kdy jsou stavy zvěře opsány z minulých let nebo jen mírně pozměněny. Výše takto nasčítaných stavů většinou vůbec neodpovídá stavům skutečným. Dochází také k situacím, že se při zpracování plánu nejdříve vyplní návrh plánu lovu a od těchto údajů se pak dopočítávají jarní kmenové stavy, aby splňovaly výši stavů normovaných pro danou honitbu. Využití pro praxi: Ze zjištěných výsledků vyplývá, že statistické stavy zvěře sika jsou minimálně posledních 10 let výrazně podhodnocovány. Aby došlo ke zlepšení stávajícího nevyhovujícího stavu, je nutné statistické údaje co nejvíce přiblížit stavu skutečnému, což se ovšem s ohledem na výše uvedené faktory mnohem snadněji napíše, než provede. Současně musí být důsledně připraveno a následně provedeno myslivecké plánování, k čemuž mohou napomoci tato doporučení. - Plán lovu holé zvěře považovat za minimální, plán lovu jelenů za nepřekročitelný. - Při lovu holé zvěře šetřit pouze kondičně nadprůměrné laně a kolouchy. - Maximálně využívat zákonnou dobu lovu ve všech honitbách s výskytem siky (kde je normován), aby dlouhodobě nevznikaly klidové lokality, které zvyšují riziko přesunu zvěře do těchto míst. - V průběhu doby lovu využívat ustanovení 39 zákona o myslivosti. 50

52 6. Závěr Cílem této diplomové práce bylo vyhodnotit velikost jednotlivých populací a jejich prostorové rozmístění v ČR dle obcí s rozšířenou působností a analyzovat údaje statistických výkazů orgánů státní správy myslivosti zpětnými propočty. V literárním přehledu je uveden popis a způsob života jelena siky, jeho nároky a vliv na prostředí. Pojednává o rozšíření a chovu jelena siky na našem území od počátku jeho introdukce po současnost. V následující části práce jsou uvedeny zdroje podkladových dat pro tuto práci a použité metody pro jejich zpracování jedná se hlavně o zpětné propočty dle Lochmana. Je zde popsáno šetřené území, tj. geomorfologické a klimatické poměry České republiky a její správní rozdělení. Ve výsledcích je zpracován současný výskyt jelena siky a jeho další rozšiřování, ke kterým jsem vyhotovila mapy s grafickým znázorněním sčítaných stavů i lovu jelena siky v absolutních hodnotách a hustoty zvěře (JKS) v přepočtu na ha dle jednotlivých ORP. V této kapitole jsou uvedeny veškeré výpočty vycházející ze statistických údajů orgánů státní správy myslivosti. Výsledky těchto analýz jsou jednoznačné statistické údaje jsou oprati skutečným stavům zvěře podhodnocené a nevystihují skutečné složení populace dle pohlaví. Ve statistikách je uvedeno přibližně 50 % laní, které se na našem území vyskytují, což je hlavním důvodem pro stále narůstající stavy zvěře. Tyto laně a jejich potomstvo totiž nejsou započteny do mysliveckého plánování (plán chovu a lovu spárkaté zvěře), což má za následek stále se zvyšující rozdíl mezi skutečnými a statistickými stavy. Ke korekci nestačí ani stále se zvyšující odstřel holé zvěře. Za této situace není možné udržet stavy zvěře sika na únosné výši. Prioritou pro zlepšení současného nevyhovujícího stavu je nutné co nejpřesnější sčítání skutečných stavů zvěře, zodpovědné plánování chovu a lovu a důsledný odstřel hlavně laní, kolouchů a jelenů I. věkové třídy. Pokud nebudou tyto zásady pečlivě dodržovány, budou stavy zvěře sika stále narůstat, s čímž souvisí i její další prostorové rozpínání. 51

53 Summary The aim of this diploma dissertation is to evaluate the largeness of individual populations of the sika deer and their spatial distribution in the Czech Republic within districts and analyze the data taken from statistic reports of game management state administrative bodies by reverse calculations. The survey shows the description and the way of life of the sika deer, its demands and the influence on the environment. It also deals with the extension and breeding of the sika deer in the territory of the Czech Republic from the beginning of its introduction until its current state. In the following part of the dissertation introduces the source material for the thesis and methods used for its processing mainly Lochman s method of reverse calculations. It also describes the explored territory, i.e. geomorphological and climate relations of the Czech Republic and its administrative division. The outcome shows current occurrence of the sika deer and its further extension documented by maps showing graphic illustration of counted states and of hunting the sika deer in absolute numbers and of the density of the game converted into 10,000 hectars (1 ha = 10,000 square m) within respective districts. This chapter shows all calculations arising from statistic data of game management state administrative bodies. The results of the analyses are definite statistic data are underestimated compared to the real state of game and they do not show its real sex structure. The statistics indicate only 50% of total number of does which occur in the state s territory and this is the main reason why the numbers of game are constantly growing. These does and their brood are not included in game management planning (the plan of breeding and hunting of cloved-hoofed game), which results in constantly growing difference between real state and statistic data. Even the permanently rising cull of bare game is not sufficient to correct the situation. Under these circumstances it is not possible to keep acceptable extent of the sika deer. The solution to the problem of the current unsatisfactory state requires gaining real numbers of game, responsible planning of breeding and hunting and consistent selective shooting of mainly does, calves and deer in the first class of age. Unless these principles are observed, the numbers of the sika deer will constantly increase, which will be connected with their further spatial expansion. 52

54 7. Použitá literatura 1. BABIČKA, C., DRÁBEK, M., ŠTIKA, J., ŽENOŽIČKA, J. Poznatky z chovu jelena siky. Myslivost, 1997, č. 12, s BARTOŠ, L., ŽÍROVNICKÝ, J., Hybridization between red and sika deer. III. Interspecificbehaviour. Zool. Anz. 208, DVOŘÁK, J., KAMLER, J., Komplexní řešení problematiky chovu jelena siky včetně škod působených touto zvěří v Plzeňském regionu a navazující části Karovarského regionu. Brno, 24 s. 4. FIGURA, J., Chov siky japonského na Bouzovsku. Myslivost, 58 (7). 5. Geografie Česká republika, 1999, SPN 6. ( ) 7. ( ) 8. ( ) 9. ( ) 10. HOŠEK, E Zavádění a chov cizí srstnaté zvěře na Moravě. Folia venatoria, 13, HROMAS, J. a kol., Myslivost. Matice lesnická a spol. s r. o., Písek, 491 s. 12. HUSÁK, F., WOLF, R., LOCHMAN, J., Daněk, sika, jelenec. SZN, Praha. 320 s. 13. NIETHAMMER, S. Die Einbürgerung von Säugetieren u. Vögeln in Eeuropa. Hamburg PLUHÁČEK, J., HRABINA, P., ROHOVSKÝ, J., České názvy živočichů. Savci (Mammalia). Dodatek 2 Jelenovití (Cervidae), kabarovití (Moschidae) a kančilovití (Tagulidae). Lynx, n. s. Praha, 42: ŠVARC, J., Chov jeleena siky v České republice. Folia venatoria, 12, UECKERMANN, E., Der Sikawildabschus. Hamburg u. Berlin, Vyhláška č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich součástí do jakostních tříd 18. Vyhláška č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě 20. WOLF, R., Historie chovu jelena siky na území České republiky. Sborník referátů. ČLS, Dobříš, 183 s. 53

55 21. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění zákona č. 59/2003 Sb. 22. Zeměpis naší vlasti, 2005, Nakladatelství České geografické společnosti Praha 54

56 8. Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1 Číselný a abecední seznam obcí s rozšířenou působností Příloha č. 2 Mapy JKS podle absolutních stavů Příloha č. 3 Mapy lovu podle absolutních stavů Příloha č. 4 Mapy JKS přepočtených na plochu ha Příloha č. 5 Mapy lovu přepočteného na plochu ha Příloha č. 6 Tabulky zdrojových dat a pomocné tabulky 55

57 Příloha č. 1 OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ Karlovarský kraj 51 Poděbrady 103 Jaroměř 155 Břeclav 1 Aš 52 Český Brod 104 Nové Město n. Metují 156 Hodonín 2 Cheb 53 Kolín 105 Dobruška 157 Kyjov 3 Kraslice 54 Čáslav 106 Rychnov nad Kněžnou 158 Veselí nad Moravou 4 Sokolov 55 Kutná Hora 107 Kostelec nad Orlicí 5 Mariánské Lázně 56 Vlašim Zlínský kraj 6 Ostrov 57 Votice Pardubický kraj 159 Uherský Brod 7 Karlovy Vary 58 Benešov 108 Přelouč 160 Uherské Hradiště 59 Říčany 109 Pardubice 161 Kroměříž Plzeňský kraj 60 Černošice 110 Holice 162 Otrokovice 8 Tachov 61 Beroun 111 Chrudim 163 Zlín 9 Domažlice 62 Hořovice 112 Hlinsko 164 Vizovice 10 Klatovy 63 Příbram 113 Litomyšl 165 Luhačovice 11 Přeštice 64 Dobříš 114 Vysoké Mýto 166 Valašské Klobouky 12 Stod 65 Sedlčany 115 Ústí nad Orlicí 167 Vsetín 13 Horšovský Týn 116 Žamberk 168 Rožnov pod Radhoštěm 14 Stříbro Jihočeský kraj 117 Králíky 169 Valašské Meziříčí 15 Nýřany 66 Blatná 118 Lanškroun 170 Bystřice pod Hostýnem 16 Kralovice 67 Písek 119 Česká Třebová 171 Holešov 17 Rokycany 68 Milevsko 120 Polička 18 Plzeň 69 Tábor 121 Svitavy Olomoucký kraj 19 Blovice 70 Strakonice 122 Moravská Třebová 172 Přerov 20 Nepomuk 71 Vimperk 173 Lipník nad Bečvou 21 Horažďovice 72 Vodňany Vysočina 174 Hranice 22 Sušice 73 Týn nad Vltavou 123 Pacov 175 Olomouc 74 Soběslav 124 Pelhřimov 176 Prostějov Ústecký kraj 75 Jindřichův Hradec 125 Humpolec 177 Konice 23 Kadaň 76 Dačice 126 Světlá nad Sázavou 178 Litovel 24 Chomutov 77 Prachatice 127 Havlíčkův Brod 179 Šternberk 25 Litvínov 78 Český Krumlov 128 Chotěboř 180 Uničov 26 Most 79 Kaplice 129 Žďár nad Sázavou 181 Mohelnice 27 Bílina 80 České Budějovice 130 Nové Město na Moravě 182 Zábřeh 28 Teplice 81 Trhové Sviny 131 Bystřice n. Perštějnem 183 Šumperk 29 Ústí nad Labem 82 Třeboň 132 Velké Meziříčí 184 Jeseník 30 Děčín 133 Jihlava 31 Varnsdorf Liberecký kraj 134 Telč Moravskoslezský kraj 32 Rumburk 83 Nový Brod 135 Moravské Budějovice 185 Krnov 33 Podbořany 84 Česká Lípa 136 Třebíč 186 Bruntál 34 Žatec 85 Liberec 137 Náměšť nad Oslavou 187 Rýmařov 35 Louny 86 Frýdlant 188 Vítkov 36 Lovosice 87 Jablonec n. Nisou Jihomoravský kraj 189 Opava 37 Litoměřice 88 Tanvald 138 Boskovice 190 Kravaře 38 Roudnice 89 Železný Brod 139 Tišnov 191 Hlučín 90 Turnov 140 Blansko 192 Bohumín 39 Hl. m. Praha 91 Semily 141 Rosice 193 Orlová 92 Jilemnice 142 Kuřim 194 Karviná Středočeský kraj 143 Brno 195 Ostrava 40 Rakovník Královéhradecký kraj 144 Šlapanice 196 Havířov 41 Kladno 93 Vrchlabí 145 Vyškov 197 Český Těšín 42 Slaný 94 Trutnov 146 Bučovice 198 Frýdek-Místek 43 Kralupy n. Vltavou 95 Broumov 147 Slavkov u Brna 199 Kopřivnice 44 Mělník 96 Náchod 148 Židlochovice 200 Bílovec 45 Neratovice 97 Dvůr Králové 149 Ivančice 201 Odry 46 Brandýs n. Labem 98 Nová Paka 150 Moravský Krumlov 202 Nový Jičín 47 Lysá nad Labem 99 Hořice 151 Znojmo 203 Frenštát p. Radhoštěm 48 Mladá Boleslav 100 Jičín 152 Pohořelice 204 Frýdlant nad Ostravicí 49 Mnich. Hradiště 101 Nový Bydžov 153 Mikulov 205 Třinec 50 Nymburk 102 Hradec Králové 154 Hustopeče 206 Jablunkov 56

58 ABECEDNÍ SEZNAM OBCÍ S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ Aš 1 Chomutov 24 Moravský Krumlov 150 Stod 12 Benešov 58 Chotěboř 128 Most 26 Strakonice 70 Beroun 61 Chrudim 111 Náchod 96 Stříbro 14 Bílina 27 Ivančice 149 Náměšť nad Oslavou 137 Sušice 22 Bílovec 200 Jablonec n. Nisou 87 Nepomuk 20 Světlá nad Sázavou 126 Blansko 140 Jablunkov 206 Neratovice 45 Svitavy 121 Blatná 66 Jaroměř 103 Nová Paka 98 Šlapanice 144 Blovice 19 Jeseník 184 Nové Město n. Metují 104 Šternberk 179 Bohumín 192 Jičín 100 Nové Město na 130 Šumperk 183 Moravě Boskovice 138 Jihlava 133 Nový Brod 83 Tábor 69 Brandýs n. Labem 46 Jilemnice 92 Nový Bydžov 101 Tachov 8 Brno 143 Jindřichův Hradec 75 Nový Jičín 202 Tanvald 88 Broumov 95 Kadaň 23 Nymburk 50 Telč 134 Bruntál 186 Kaplice 79 Nýřany 15 Teplice 28 Břeclav 155 Karlovy Vary 7 Odry 201 Tišnov 139 Bučovice 146 Karviná 194 Olomouc 175 Trhové Sviny 81 Bystřice n. Perštějnem 131 Kladno 41 Opava 189 Trutnov 94 Bystřice pod Hostýnem 170 Klatovy 10 Orlová 193 Třebíč 136 Čáslav 54 Kolín 53 Ostrava 195 Třeboň 82 Černošice 60 Konice 177 Ostrov 6 Třinec 205 Česká Lípa 84 Kopřivnice 199 Otrokovice 162 Turnov 90 Česká Třebová 119 Kostelec nad Orlicí 107 Pacov 123 Týn nad Vltavou 73 České Budějovice 80 Králíky 117 Pardubice 109 Uherské Hradiště 160 Český Brod 52 Kralovice 16 Pelhřimov 124 Uherský Brod 159 Český Krumlov 78 Kralupy n. Vltavou 43 Písek 67 Uničov 180 Český Těšín 197 Kraslice 3 Plzeň 18 Ústí nad Labem 29 Dačice 76 Kravaře 190 Podbořany 33 Ústí nad Orlicí 115 Děčín 30 Krnov 185 Poděbrady 51 Valašské Klobouky 166 Dobruška 105 Kroměříž 161 Pohořelice 152 Valašské Meziříčí 169 Dobříš 64 Kuřim 142 Polička 120 Varnsdorf 31 Domažlice 9 Kutná Hora 55 Praha 39 Velké Meziříčí 132 Dvůr Králové 97 Kyjov 157 Prachatice 77 Veselí nad Moravou 158 Frenštát p. Radhoštěm 203 Lanškroun 118 Prostějov 176 Vimperk 71 Frýdek-Místek 198 Liberec 85 Přelouč 108 Vítkov 188 Frýdlant 86 Lipník nad Bečvou 173 Přerov 172 Vizovice 164 Frýdlant nad Ostravicí 204 Litoměřice 37 Přeštice 11 Vlašim 56 Havířov 196 Litomyšl 113 Příbram 63 Vodňany 72 Havlíčkův Brod 127 Litovel 178 Rakovník 40 Votice 57 Hlinsko 112 Litvínov 25 Rokycany 17 Vrchlabí 93 Hlučín 191 Louny 35 Rosice 141 Vsetín 167 Hodonín 156 Lovosice 36 Roudnice 38 Vysoké Mýto 114 Holešov 171 Luhačovice 165 Rožnov p. Radhoštěm 168 Vyškov 145 Holice 110 Lysá nad Labem 47 Rumburk 32 Zábřeh 182 Horažďovice 21 Mariánské Lázně 5 Rychnov nad Kněžnou 106 Zlín 163 Horšovský Týn 13 Mělník 44 Rýmařov 187 Znojmo 151 Hořice 99 Mikulov 153 Říčany 59 Žamberk 116 Hořovice 62 Milevsko 68 Sedlčany 65 Žatec 34 Hradec Králové 102 Mladá Boleslav 48 Semily 91 Žďár nad Sázavou 129 Hranice 174 Mnich. Hradiště 49 Slaný 42 Železný Brod 89 Humpolec 125 Mohelnice 181 Slavkov u Brna 147 Židlochovice 148 Hustopeče 154 Moravská Třebová 122 Soběslav 74 Cheb 2 Moravské Budějovice 135 Sokolov 4 57

59 Příloha č. 2 JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů kusů JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů 58

60 JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů 59

61 JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů 60

62 JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů kusů JKS k kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů 61

63 Příloha č. 3 Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů kusů Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů 62

64 Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů 63

65 Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů kusů Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů kusů 64

66 Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů kusů Lov kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů kusů nad 1200 kusů 65

67 Příloha č. 4 přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 200,1-250 kusů 20,1-50 kusů nad 250 kusů 50,1-100 kusů přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 50,1-100 kusů 5,1-20 kusů 100,1-150 kusů 20,1-50 kusů 150,1-200 kusů 66

68 přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 50,1-100 kusů 5,1-20 kusů 100,1-150 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů 67

69 přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 50,1-100 kusů 5,1-20 kusů 100,1-150 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů 68

70 přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů nad 250 kusů 50,1-100 kusů přepočtené JKS k na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů nad 250 kusů 69

71 Příloha č. 5 přepočtený lov 2003 na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů přepočtený lov 2004 na ha 1-5 kusů 50,1-100 kusů 5,1-20 kusů 100,1-150 kusů 20,1-50 kusů 150,1-200 kusů 70

72 přepočtený lov 2005 na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů přepočtený lov 2006 na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů 71

73 přepočtený lov 2007 na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů přepočtený lov 2008 na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů nad 250 kusů 72

74 přepočtený lov 2009 na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů nad 250 kusů 50,1-100 kusů přepočtený lov 2010 na ha 1-5 kusů 100,1-150 kusů 5,1-20 kusů 150,1-200 kusů 20,1-50 kusů 200,1-250 kusů 50,1-100 kusů nad 250 kusů 73