Časopis Ikarie v letech se zvláštním zřetelem na literární kritiku

Transkript

1 Univerzita Karlova Fakulta sociálních věd Institut komunikačních studií Katedra žurnalistiky Milan Pohl Časopis Ikarie v letech se zvláštním zřetelem na literární kritiku Vedoucí práce: Doc. PhDr. Barbara Kópplová, CSc. Akademický rok: 2005/2006

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s využitím uvedených pramenů a literatury. Tato práce obsahuje celkem znaků (včetně mezer). Tato diplomová práce byla obhájena dne: V Praze dne 10. května 2006 a hodnocena stupněm: w g J j j ^ ^ Wan Pohl Předseda komise; 9

3 Univerzita Karlova v Praze Fakulta socláí' ich věd DoSlo dno: i- Přihláška bakalářské práce Příloh: 4 ikanainl halo: Jméno studenta: Milan Pohl Semestr: čtvrtý Mediální zaměření: tisk Název práce: Časopis Ikarie v letech (se zvláštním zřetelem na literární kritiku) Základní vymezení tématu: Práce se bude zabývat prvními pěti ročníky měsíčníku Ikarie. který je již patnáct let předním tuzemským časopisem zaměřeným na science fiction a fantasy. Zvláštní pozornost budeme věnovat literárním kritikám a literární publicistice. Literární rubrika, nazývaná..vivisektor". tvoří poměrně významnou část časopisu - z celkových 64 stran jí bývá věnována minimálně desetina a v každém čísle bývá desítkou kritiků recenzováno cca knih. Teze bakalářské práce: V úvodu práce stručně shrneme hlavní informace o 1 kari i a podíváme se i na to. jakému čtenáři je časopis určen, neboť od toho se odvíjí formální i obsahová podoba recenzí. Literární rubrika Ikarie bude nejprve sledována podle jednotlivých ročníků. Nejdříve provedeme vždy analýzu rubriky za celý rok a poté se zaměříme na to. jakým způsobem se recenzenti vypořádali s významnějšími literárními událostmi, k nimž v průběhu daného roku došlo. Poté se pokusíme podchytit proměny a vývoj celé rubriky. Pozornost bude rovněž věnována všem významnějším knižním recenzentům, kteří do Ikarie v letech přispívali. V závěru práce budeme konfrontovat Ikarii a její literární rubriku s podobně zaměřenými periodiky, které u nás i v zahraničí v příslušném období vycházely. Struktura bakalářské práce: 1. Zaměření a programové cíle časopisu, jeho specifika na mediálním trhu. 2. Struktura časopisu a její proměny ve vymezeném období. 3. Rozbor literární rubriky. 4. Konfrontace časopisu Ikarie s obdobnými periodiky na českém i zahraničním mediálním trhu v letech

4 Seznam základní literatury: Ikarie, ročník l.-v. Mladá fronta, Adamovič, Ivan: Slovník české literární fantastiky a science fiction. R Lehár, Jan a kol.: Česká literatura od počátku k dnešku. Nakladatelst\í Lidové noviny Neff, O. - Olša. Jar., jr. (eds.): Encyklopedie literatury science fiction. ASFS1. ll&h Internetové zdroje: Jméno konzultanta: Doc. PhDr. Barbara Kopplová, CSc. (svým podpisem potvrdí, že souhlasí se spoluprací na tématu, schvaluje základní teze a ve stanoveném termínu odevzdá posudek na práci) Datum: /o ' / Podpis studenta: Podpis konzultajfih/

5 Obsah Obsah 3 Úvod 5 1. Zaměření a programové cíle časopisu, jeho specifika na mediálním trhu Základní informace o časopisu Zaměření a programové cíle Ikarie Specifika Ikarie na mediálním trhu Typický čtenář Ikarie Struktura časopisu a její proměny ve vymezeném období Obecně ke struktuře Ikarie Obálka Tiráž a obsah Úvodník Rubriky o fandomu Hvězdný tamtam Galaktická kavárna Hana Sola Fandománie Povídky Světová SF Česká a slovenská SF Publicistika Okno do světa Sci-fl ilustrace ve světě Recenzní rubriky Vivisektor Filmfaroniáda pro filmfany Digitální aréna Ostatní rubriky Věda a nevěda Fantastická věda 34 3

6 Slovník českých SF autorů Bibliografie SF a fantastiky Malý slovník sci-11 terminologie Původní komiks Reklama Reklama na obálce Reklama uvnitř časopisu Rozbor literárněkritické rubriky Obecně k rubrice Statistika recenzí ve vymezeném období Vivisektor versus vybrané SF&F tituly vymezeného období Shrnutí vývoje rubriky během vymezeného období Konfrontace časopisu Ikarie s obdobnými periodiky na českém i zahraničním mediálním trhu v letech Český mediální trh Profesionální časopisy Fanziny Zahraniční mediální trh 55 Závěr 57 Resume in English 58 Slovníček sci-fi terminologie 59 Zdroje 62 Primární 62 Sekundární 62 Literatura 62 Internetové zdroje 63 Ostatní digitální zdroje 64 Příloha 65 Ukázka obálek časopisu Ikarie 65 4

7 Úvod Vědeckofantastická literatura, jak ji chápeme dnes. existuje již téměř století, a přesto je v běžných médiích stále poněkud opomíjena. Deníky a společenské časopisy jí - na rozdíl od fantastických filmů - věnují prostor pouze ve výjimečných případech. Snad je to tím, že navzdory vlivu televize či internetu u nás stále vychází poměrně velké množství knih (okolo titulů za rok), z nichž tvoří fantastika pouhá dvě procenta 1 ; snad je to odkaz minulého režimu, který science fiction zpravidla vnímal jako něco nežádoucího, závadného a pokleslého, jako něco, o čem se prostě nepíše. Útočištěm tuzemských příznivců sci-fi literatury se od osmdesátých let stávají specializované magazíny. Do roku 1989 vycházely pouze neoficiální vědeckofantastické časopisy, poté se k nim přidala profesionální periodika. Jedním z nich byl i časopis Ikarie. Nazýváme-li Ikarii pro zjednodušení vědeckofantastickým časopisem, není to tak úplně přesné. Science fiction (čili vědecká fantastika) je pouze jednou ze dvou hlavních větví fantastické literatury; tou druhou je žánr fantasy. Ve své práci Počátky science fiction v české literatuře" (2003) jsem je vymezil takto: Science fiction je fiktivním obrazem budoucnosti. Tyto příběhy se odehrávají většinou v propracovaném technickém prostředí, které ovšem takřka vždy stojí na svých vlastních daných zákonitostech. (...) Oproti sci-fi je fantasy fiktivním obrazem minulosti. Typická fantasy se odehrává v nerozvinutém světě na technologické úrovni středověku. Hemží se lo tam udatnými bojovníky, krásnými ženami, které bojovníci většinou odněkud osvobozují, a smyšlenými tvory - trpaslíky, skřety, elfy a čaroději." Na počátku 90. let, kdy začala Ikarie vycházet, byl v těchto třech pojmech ještě poměrně zmatek, docházelo k jejich vzájemnému zaměňování a často se v nich nevyznali ani samotní nakladatelé". Ikarie se samozřejmě věnuje oběma fantastickým subžánrům, a to ve všech svých rubrikách, s nimiž se v této práci podrobně seznámíme. Zvláštní pozornost budeme věnovat především rubrice knižních recenzí, která spolu s povídkovou rubrikou tvoří jednu z hlavních součástí časopisu. Na závěr si představíme podobné časopisy, které u 1 Ivan Adamovič uvádí, že v roce 2003 vyšlo 311 knih fantastického žánru (Ikarie 3/2004). 2 Viz Pavel Kosatík: Fantasy v uvozovkách (Ikarie 2/1990). 5

8 nás ve stejném období vycházely, a věnovat se budeme i největšímu inspiračnímu zdroji Ikarie - polskému magazínu Fantastyka. 3 Rád bych poděkoval Doc. PhDr. Barbaře Kopplové, CSc., za laskavé vedení této práce, šéfredaktoru Ikarie Vladovi Ríšovi a zástupci šéfredaktora Jaroslavu Jiranovi za trpělivé zodpovídání mých otázek a podrobnosti ze zákulisí a Zdeňkovi Rampasovi, prezidentovi Československého fandomu, za laskavé zapůjčení nedostupných sci-fi časopisů a udržování databáze Kdo je kdo v české a slovenské sci-fi, která mi byla neocenitelnou pomůckou při sestavování autorských medailonů. 3 Po dohodě s vedoucí práce bylo srovnání Ikarie s podobnými zahraničními časopisy zúženo pouze na Fantastyku, která je již čtvrt století předním středoevropským sci-fi časopisem a její vliv na Ikarii je nejprokazatelnější (viz oddíl 4.2.). 6

9 1. Zaměření a programové cíle časopisu, jeho specifika na mediálním trhu 1.1. Základní informace o časopisu Časopis Ikarie s podtitulem měsíčník science fiction začal vycházet v červnu 1990 ve vydavatelství Mladá fronta v Praze 4, kde vychází dodnes. Na 64 stranách uveřejňuje především domácí i zahraniční povídkovou tvorbu, ale věnuje se také publicistice včetně literárních a Jilmových recenzí a přináší i další informace pro fanoušky žánru (například o sci-fi klubech, literárních a jiných soutěžích nebo o tzv. conech). Prvním šéfredaktorem Ikarie byl Ondřej Neff. Jeho zástupcem byl zpočátku Jaroslav Olša jr. 6, kterého od čísla 6/1990 vystřídal Vládo Ríša 7. V polovině roku 1993 Neff redakci Ikarie opustil, a šéfredaktorem se stal Ríša a jeho zástupcem Ivan Adamovič 8. V roce 1997 pak Adamoviče na pozici zástupce šéfredaktora vystřídal Jaroslav Jiran 9. 4 Redakce původně sídlila na adrese Radlická 61, Praha 5. Její současná adresa (od konce roku 2002) je Mezi Vodami 1952/9, Praha 4. 5 Ondřej Neff (1945), spisovatel a novinář, je široké veřejnosti známý především jako zakladatel a šéfredaktor internetového Neviditelného psa (1996). Vjeho sci-fi tvorbě najdeme jak prózu, tak i teoretická díla - za všechny jmenujme např. knihy Jádro pudla (1984), Tři eseje o české sci-fi (1985), Všechno je jinak (1987, s Alexandrem Kramerem), Vesmír je dost nekonečný (1991), Tma (1998), Dvorana zvrhlosti (2005). Kromě toho se zabývá např. též překládáním (William Gibson) a fotografováním. Do Ikarie přispívá svými články (a občas povídkami) dodnes. 6 Jaroslav Olša, jr. (1964) je v oblasti sci-fi známý především jako editor. Sestavil řadu antologií (např. Srdce technopopu, AJFSF 1992, Světy science fiction, AFSF 1993 Či Vampire and Other Science Stories from the Czech Lands, New Delhi 1994) a Encyklopedii literatury science fiction, AFSF a H&H 1995 (s O. Neffem). Kromě toho také překládal, např. polského autora Janusze A. Zajdela. Jako redaktor Ikarie působil do roku 1992, v roce 1993 odešel na Ministerstvu zahraničních věci. V současnosti působí jako velvyslanec České republiky v Zimbabwe ( Mimo sci-fi je odborníkem na moderní dějiny a literaturu Asie a Afriky. 7 Vládo Ríša (1949) od poloviny 70. let publikoval okolo deseti sci-fi povídek a napsal pět románů, často pod pseudonymem Richard D. Evans. Přispěl do osmi povídkových sbírek, dvě sestavil pro nakladatelství Mladá fronta. Jako spoluautor se podílel na Encyklopedii literatury science fiction (1995). Je odborníkem na ruskou a sovětskou sci-fi (z ruštiny překládal např. Olgu Larionovovou a Vasilije Golovačeva); kromě toho byl též spoluautorem počítačové hry Gooka a majitelem nakladatelství Golem-Ríša. 8 Ivan Adamovič (1967) v Ikarii působil od roku 1990 do roku 1997 (poté jako externí spolupracovník), vedl rubriky Publicistika a Světová sci-fi. Kromě toho sestavil několik povídkových sbírek, připravil Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995) a podílel se na Encyklopedii fantastického filmu (1994) a Encyklopedii literatury science fiction (1995). Po odchodu z Ikarie pracoval např. jako redaktor měsíčníku Quo nebo šéfredaktor webového deníku inzine. Od května 2004 vede rubriky Kultura a Zábavní průmysl v Hospodářských novinách. 9 Jaroslav Jiran (1955) byl před začátkem svého působení v Ikarii známý především jako spisovatel - publikuje od 80. let, a to zejména povídky. Oceňovaný je jeho román Živé meče Ooragu (1992). Jiran je velkým příznivcem historického šermu. Jako redaktor pracuje v Ikarii od roku Má na starosti 7

10 1.2. Zaměření a programové cíle Ikarie Ikarie byla prvním tuzemským časopisem zaměřeným čistě na vědeckou fantastiku - pomineme-li několik amatérských časopisů vydávaných fanoušky včetně fanzinu Ikarie XB. který byl jejím přímým předchůdcem (viz oddíl 1.3). Vycházet začala jako první profesionální sci-fi časopis v červnu 1990, a na mediálním trhu tedy prakticky neměla konkurenci. Její počátky však přesto nebyly vůbec jednoduché. Zpočátku provázely Ikarii technické problémy (první číslo mělo vyjít již v dubnu, ale kvůli tiskárně se jeho příprava o dva měsíce protáhla) a potíže měl časopis i s definováním sama sebe - se stanovením své koncepce a náplně. Původní Neffova představa byla taková, že Ikarie bude intelektuálním časopisem, který bude ke sci-fi přistupovat jako k experimentální literatuře a vůbec se nebude zabývat komerčními tématy - ani literárními, ani žádnými jinými. Z tohoto důvodu se v prvním ročníku Ikarie prakticky nevěnovala filmu; naopak hned od prvního čísla začala otiskovat komiks, který také chápala jako experiment (v počátcích své existence dávala velký prostor zejména Kájovi Saudkovi). Experimentovala jak obsahem (např. ve 3. čísle přinesla ukázku ze Satanských veršů Salmana Rushdieho a v čísle 6 povídku o koncentračním táboře homosexuálů ve světě ovládaném ženami), tak s formou (viz ilustrace Jiřího Buška na obálce 3. čísla). Původně považovala redakce za reálné dosáhnout s touto koncepcí minimálně čtyřicetitisícového nákladu 10, ale brzy se ukázalo, že tato představa byla příliš optimistická. Změna pojetí se ukázala jako nutná a Ikarie se začala měnit tak, aby byla atraktivní pro větší skupinu čtenářů. Přestala experimentovat a začala se věnovat přitažlivějším tématům; již od 6. čísla začala pravidelně tisknout celostránkovou rubriku filmových recenzí Filmfaroniáda pro filmfany, která se v dalších ročnících rozrostla na několik stran a začala tvořit nezanedbatelnou Část časopisu. Technické potíže ovšem pokračovaly i poté, co Ikarie změnila koncepci. Na přelomu let 1990/1991 se zvýšily ceny papíru a vzrostla daň z obratu, takže časopis byl rubriky Česká SF, Filmfaroniáda a Vivisektor, kromě toho vedl ve druhé polovině 90. let též rubriku Knihomorna. 10 Ondřej Neff: Jak to začalo. In: Ikarie 1 1/

11 v lednu nucen zvednout cenu z původních devíti na 12 Kčs a v únoru dokonce na 15. (Na patnácti korunách zůstala cena Ikarie až do roku 1993, kdy vzrostla na 17 Kč. Do konce sledovaného období už k dalšímu zdražení nedošlo.) 11 V průběhu dalších let se začalo zaměření Ikarie opět proměňovat. K těmto změnám, tentokrát jen pozvolným, došlo zejména v souvislosti stíní, že začala stoupat obliba žánru fantasy a že začal vycházet konkurenční časopis Nemesis, který se fantasy zvýšenou měrou věnoval Specifika Ikarie na mediálním trhu Jak už jsme se zmínili, Ikarie do určité míry vznikla z fanzinu Ikarie XB, na který navázala nejen názvem, ale částečně i redakcí 12 a strukturou 11. Ikarie XB se jménem hlásila ke sci-fi filmu Jiřího Poláka Ikarie XB-1. natočenému v roce Vydával ji SFK ADA v Praze v letech v nákladu 500 kusů a řídil ji Jaroslav Olša, jr. Její existenci provázely problémy s úřady, neboť tvorba science fiction byla ideologicky podezřelá, nežádoucí, závadná" Aby Ikarie XB vůbec mohla vycházet, musela se navenek tvářit neperiodicky" - první číslo se tak jmenovalo Ikarie XB-1, další Ikarie XB-2 atd. V první polovině 90. let se objevilo i několik dalších pokusů o transformaci fanzinu v regulérní časopis. Všechny tyto pokusy však selhaly"' a Ikarie tak zůstala jediným českým profesionálním sci-fi časopisem, který vznikl přeměnou časopisu neprofesionálního (blíže viz oddíl 4.1). 11 Pro srovnání: dnes stojí Ikarie 49 Kč a její měsíční náklad se pohybuje okolo výtisků. Podle současného zástupce šéfredaktora Jaroslava Jirana na tuto hodnotu náklad pozvolna klesl z výtisků, které měla Ikarie na počátku 90. let. Současný šéfredaktor Vládo Ríša k první polovině 90. let poznamenává: Co se týče nákladu, tak ten byl prakticky stálý a kolísal kolem kusů s mírným poklesem v létě, jak už to bývá u všech časopisů, a nárůstem po prázdninách." 12 Redakci fanzinu tvořili Jaroslav Olša, jr., Alexandre Hlinka, Pavel Kosatík, Vladimír Veverka a Marta Zvelebilová (údaje z tiráže prvního Čísla). Později přibyli Ivan Adamovič a Ondřej Neff. 13 Fanzin tiskl jak domácí, tak světové autory, a to východní i západní (v č. 1 vyšly dokonce dvě povídky od japonského autora Šin'ičiho Hošiho), a kromě toho obsahoval i teorii a kritiku. Rubrika filmových recenzí se zde jmenovala Filmfaroniáda pro filmfany, stejně jako v pozdější profesionální Ikarii. Naopak rubrika literárních kritik ještě neměla název Vivisektor. nýbrž Okénko kritiků. 14 Ikarie XB-1 je pravděpodobně nejslavnější český sci-fi film (možná s výjimkou bláznivých sci-fi komedií, které začaly vznikat od druhé poloviny 60. let). 15 Ondřej Neff: Už jsme tady. In: Ikarie 1/ Pokud nepočítáme časopis Dech draka, který se ovšem zaměřuje především na hry na hrdiny (viz oddíl 4.1.). 9

12 Kromě toho, že je nejstarším tuzemským časopisem zaměřeným na science fiction, má Ikarie ještě jedno, neméně významné prvenství. Zároveň se totiž stala též úplně prvním českým časopisem, který byl připravován za použití elektronické sazby. Tehdy začaly v Mladé frontě (tedy v deníku) experimenty s počítačovou sazbou. Vznesl jsem dotaz, zda by pánové počítačologové Jiří Dostál. Zdeněk Lejsek a Hanuš Majer spolu s grafikem Jirkou Buškem dokázali čistě elektronicky vygenerovat celou Ikarii. Pravili, že ano, a už třetí číslo Ikarie (září 1990)' 7 bylo vyrobeno čistě elektronickou cestou. Tehdy jsem po lom pátral a zdá se, že skutečně má Ikarie v tomto smyslu absolutní prvenství - na osvitovou jednotku šla kompletní sazba včetně naskenovaných obrázků," vzpomíná v roce 1998 Ondřej Neff na zrod Ikarie. 18 Poměrně neobvyklý je i způsob, jakým funguje samotná redakce Ikarie. Ta má totiž od samých počátků jen minimální počet členů - v prvních třech letech existence byli čtyři (včetně šéfredaktora a jeho zástupce), poté již jen tři a po dalších deseti letech zůstali jen dva. 1 " Drtivá většina příspěvků pochází od externích přispěvatelů, kterých má Ikarie několik desítek, ať už jde o recenzenty, publicisty, překladatele, autory povídek či kreslíře. Těchto externistů, kteří jsou v podstatě mnohočetným soukolím Ikarie, se v časopise vystřídalo velmi velké množství. To platí zvláště v případě literárních recenzentů (viz kapitola 3). Co se týče honorářů, současný šéfredaktor Vládo Ríša uvádí, že u povídek a publicistiky se vypočítávají podle délky a ve vymezeném období se pohybovaly mezi cca 75 až 100 Kč za normostranu (u povídek), resp. cca 80 až 110 Kč za normostranu (u publicistiky); v případě recenzí se jejich výše pohybovala okolo 100 Kč za jednu. Věk jednotlivých spolupracovníků nehrál roli; při určování honorářů však musel šéfredaktor 17 Zde se Ondřej Neff ve svých vzpomínkách zřejmé mýlí, a to dvakrát. Větička Toto číslo bylo připraveno k tisku i s obrázky výlučně elektronickou cestou" se poprvé objevuje již ve druhém čísle Ikarie (červenec 1990). Třetí číslo pak nevyšlo v září, ale již v srpnu téhož roku. 18 Ondřej Neff: Jak to začalo. In: Ikarie 11/ Zpočátku tvořili redakci Ondřej Neff (šéfredaktor), Jaroslav Olša, jr. (zástupce šéfredaktora a vedoucí rubriky zahraničních povídek), Pavel Kosatík (redaktor rubriky domácích povídek) a Ivan Adamovič (vedoucí publicistické rubriky), kteří se předtím podíleli na Ikarii XB, a Eva Hauserová (redaktorka fandomové rubriky), jež do Ikarie přišla z čtrnáctideníku ABC mladých techniků a přírodovědců. Kosatík a Olša během roku 1990 redakci opustili, zahraniční sci-ll dostal na starost Adamovič a domácí povídky Hauserová. Novou posilou se stal Vládo Ríša. který na konci téhož roku nastoupil do funkce zástupce šéfredaktora a postupně se chopil též činností spojených s distribucí a DTP. Hauserovou v roce 1992 vystřídal Jaroslav Jiran a o rok později odešel i Ondřej Neff, jehož na pozici šéfredaktora vystřídal Ríša (viz oddíl 1.1.). Ve složení Ríša - Adamovič - Jiran vydržela redakce až do roku 2005, kdy ji definitivně opustil Adamovič. (Kromě toho je možno za členku redakce považovat též tajemnici Alenu Bytomskou, která byla v tiráži uváděna do roku 1999.) 10

13 vycházet z celkové sumy, kterou měl každý měsíc k dispozici (proto nebyla výše honorářů pokaždé úplně stejná) Typický čtenář Ikarie Na závěr první kapitoly se ještě podívejme, komu je vlastně Ikarie určena, nebo přesněji řečeno, jak vypadá její typický čtenář. Nakladatelství Mladá fronta na svých internetových stránkách píše: (...) Ikarie je časopis pro čtenáře s bohatou fantazií. Jeho čtenáři se rekrutují především z řad studentů a absolventů středních a vysokých škol a více než 85 % z nich jsou muži. Časopis má věrnou tradiční čtenářskou základnu především v komunitě fanoušků zmíněných žánrů" 0, ale i mimo nijak v České republice, -) i tak na Slovensku." Skutečnost, že toto tvrzení platilo i ve vymezeném období ( ), potvrzují výsledky čtenářských anket, které s drobnými výjimkami pořádá Ikarie vždy na konci daného ročníku. V roce 1990 tvořili muži 89 % procent čtenářů Ikarie, žen bylo 11 %. Většina čtenářů byli mladí lidé ve věku let (25 %), etých bylo 20 %, etých 16 % a etých 9 %. Středoškolské vzdělání mělo 50 % čtenářů, vysokoškolské 19 % a 30 % jich dosud studovalo. Časopis se nejlépe prodával na stáncích (76 %) a u kamelotů (15 %), předplatným přes PNS jej získávalo jen 6 % zájemců. V roce 1991 byl průměrný věk čtenářů 25 let a 3 měsíce. Údaje o pohlaví a vzdělání nejsou tentokrát k dispozici. Nejvíc čtenářů kupovalo Ikarii opět u stánků (53 %), u kamelotů ji získávalo opět 15 % a předplatným u PNS 13 %. V roce 1992 průměrný věk činil 25 let a 9 měsíců. Sedm čtenářů z osmi byli muži. Středoškolské vzdělání mělo 57,5 % čtenářů, vysokoškolské 21,5 % a základní 21 %. Studenti a žáci tvořili 32,5 % čtenářů. U stánků si Ikarii kupovalo již 62,3 % zájemců, 16,6 % šiji předplácelo přes PNS a 12,7 % ji kupovalo u kamelotů. 20 Míněny jsou žánry science fiction, fantasy a hororu. :l 22 Viz (citováno 15. prosince 2005). Čtenářská anketa mívá podobu formuláře, který zabírá zpravidla jednu stranu zvláštního dvoulistu všitého do posledního čísla v daném roce. (Na zbývajících stranách je obsah uplynulého ročníku.) Kromě otázek shromažďujících informace o čtenářích obsahuje anketa též otázky, jejichž smyslem je zjistit, co se jim na Ikarii líbí nebo nelíbí, co by navrhovali zlepšit, jaká povídka či článek se jim v minulém roce nejvíc líbila apod. O výsledcích většinou redakce informuje v některém z následujících čísel. 11

14 V roce 1993 průměrný věk opět vzrostl - na 26 let a 6 měsíců. Středoškolsky vzdělaní lidé tvořili 56 % čtenářů, vysokou školu mělo 25 % a základní vzdělání 19 %. Studentů bylo mezi čtenáři již jen 26,5 %. Na stáncích kupovalo časopis 70 % čtenářů. 11 % si jej předplácelo přes PNS, 8 % přes Mladou frontu a 8 % jej kupovalo u kamelotů. V roce 1994 byl průměrný věk čtenářů 28 let. Údaje o pohlaví a vzdělání nejsou k dispozici. 76 % zájemců si Ikarii kupovalo u stánků, 4 % v knihkupectvích a 10 % formou předplatného u PNS. Ankety se v prvním roce zúčastnilo 793 čtenářů. V dalších letech počet účastníků nepatrně klesl, takže např. na konci roku 1993 se do ankety zapojilo 612 čtenářů. 12

15 2. Struktura časopisu a její proměny ve vymezeném období 2.1. Obecně ke struktuře Ikarie Stejně jako se v prvních měsících existence Ikarie částečně proměňovala její koncepce a zaměření, měnila se spolu s obsahem i forma. Rubriky vznikaly i zanikaly a kolísalo i množství prostoru, který jim byl poskytnut. 2. Některé základní prvky struktury ovšem zůstaly prakticky po celou dobu existence stejné - na první straně tiráž s obsahem, následovaná úvodníkem (Rozletem) a krátkými zprávami z fandomu (Galaktická rubrika Hana Sola) na straně 2. Větší část první poloviny Ikarie tvořily (a tvoří) zahraniční i domácí sci-fi povídky a zbytek časopisu je věnován především publicistice - literární, filmové atd. dalším zprávám z fandomu a článkům o vědě. K proměnám docházelo zejména v této druhé polovině časopisu na úrovni jednotlivých rubrik. S číslem 6/1990 vznikla filmová rubrika Filmfaroniáda pro filmfany, v čísle 8/1991 se poprvé objevila Fantastická věda, v čísle 9/1992 začaly Sci-fi ilustrace ve světě. Některé rubriky - zvláště Fandománie a Filmfaroniáda - měnily formu i náplň; jiné se postupně rozrostly na několikanásobek původního rozsahu (Vivisektor). V průběhu třetího ročníku (1992) se struktura časopisu ustálila a získala podobu, jaká z větší části přetrvala více než deset let Obálka Obálka byla ve sledovaném období jedinou barevnou částí Ikarie 24 (pomineme-li výjimečné barevné dvoustrany uprostřed časopisu - viz Ikarie 7/1994 s plakátem k filmu Nexus, nebo speciál 1994 s komiksovou adaptací téhož filmu). Logo časopisu, vytvořené 23 Celkový počet stran časopisu je stabilní (64 stran + obálka). 24 Část vnitřku" časopisu - konkrétně 16 stran - získala barevný kabátek až s číslem 3/2003, a v říjnu 2005 získalo barvu dalších 16 stran. 13

16 za použití fontu, který Ikarii provází dodnes 25, se spolu s podtitulem měsíčník science fiction", číslem vydání, rokem a cenou nacházelo v horní části obálky. V prvním roce tyto informace doplňovalo navíc ještě číslo ročníku. Na ne j zajímavější povídky a články čísla upoutávalo několik titulků na obálce. V prvních třech letech nebyl v těchto titulcích žádný pevný řád. nebyly tvořeny podle žádného konkrétního pravidla či klíče. Zhruba od poloviny roku tedy přibližně spolu s nástupem Vlada Říši na místo šéfredaktora - upozorňují titulky na obálce pouze na povídky, přesněji řečeno na jména jejich autorů. 26 Na obálce každého čísla se vedle zmíněných informací a upoutávacích titulků nacházel samozřejmě také obrázek, a to pokaždé pouze jeden velký, zabírající celou plochu obálky. Téměř vždy se jednalo o původní kresbu některého tuzemského výtvarníka. Vystřídala se jich tu celá řada, z nichž někteří se stali trvalými spolupracovníky Ikarie a ilustrovali i povídky uvnitř čísla - Martin Zhouf 27. Petr 28 V r Bauer, Jan Štěpánek či mladá slovenská malířka Martina Pilcerová. Fotografie nebo převzatá ilustrace se na obálce objevila jen výjimečně, např. v číslech 5/1991 a 7/1991 kresby z archivu Forresta J. Ackermana a v čísle 4/1993 reprodukce plakátu k slavnému filmu Blade Runner, jehož režisérský sestřih měl ve stejném měsíci českou premiéru. V roce 1990 byl autorem nejvíce obálek Mariin Zhouf (2), následován Teodorem Rotreklem, L. Proškovou, Vladimírem Borůvkou, Tomášem Svobodou a Milanem Fibigerem, kteří měli po jedné obálce. Pro ročník 1991 nakreslil Martin Zhouf pět obálek, Petr Bauer čtyři. Jim Burns jednu a dvě byly archivní bez uvedení jména autora. V roce 1992 měl nejvíc obálek opět Zhouf (4); Petr Bauer a M. Dubnický namalovali každý dvě a Oldřich Liška, Zdeňka Boušková, Dan Růžička a Teodor Rotrekl po jedné. V ročníku 1993 se na obálkách objevily kresby hned osmi autorů - Martina Zhoufa, M. Whelana, P. Procházky, Petra Bauera, Nicka Stathopoulose, Jiřího Děkanovského, O. Maška a Karla Soukupa - přičemž Zhouf namaloval tři obálky, Bauer dvě a jedna byla převzatým artworkem k filmu. V roce 1994 namaloval Martin Zhouf dvě obálky, stejně tak i Dalibor Gacho a Josh Kirby, a Jim Burns, M. Whelan, Jeff 25 S výjimkou ledna až září 2005, kdy získala Ikarie naprosto odlišný design, jehož součástí byla i změna (či spíše zrušení) loga. 26 To se znovu změnilo o sedm let později, kdy se na obálce začala objevovat jména autorů i s názvy jejich příspěvků ve třech skupinách - Světová SF, Česká SF a Publicistika. - 1 Martin Zhouf (1962) ilustroval mj. hned první číslo Ikarie a spolupracuje s časopisem dodnes. 28 Petr Bauer (1963) je v současnosti příznivcům sci-fi známý zejména jako ilustrátor knižních obálek, např. pro nakladatelství Laser-books. 14

17 Sturgeon, Martina Pilcerová, B. Eggleton a Petr Bauer nakreslili každý jednu titulní stranu. Zbývající tři strany obálky většinou neměly pevně daný obsah. Nejčastěji se na nich objevovaly např. fotografie z filmových novinek, recenzovaných v tom kterém čísle, a reklamy 29. Výjimečně se na nich vyskytl kratší kreslený seriál (viz Ikarie 11-12/1991). Na třetí straně obálky byl od září 1992 až do konce sledovaného období otiskován obrazový doprovod k cyklu článků Martina Zhoufa Sci-fi ilustrace ve světě". Tvorbu některých československých i zahraničních malířů a ilustrátorů představila redakce čtenářům již v průběhu téhož roku na druhé či čtvrté straně obálky (viz např. č. 3/1992, kde byl představen Juraj Maxon 30 ). Na poslední stranu obálky někdy pokračovala ilustrace z první strany (viz 12/1991, 7/1992 či 7/1994) Tiráž a obsah Tiráž s obsahem se společně objevují na první straně od čísla 2/1990. (V prvním čísle byl na straně 1 pouze obsah, tiráž se nacházela až na straně poslední.) Podoba první strany zůstala stejná téměř patnáct let. 31 Strana s tiráží a obsahem byla vertikálně rozdělená na dvě části. První z nich zabírala levou třetinu strany, druhá zaplňovala druhé dvě třetiny. V levé, užší části se nacházelo logo Ikarie, otočené o 90 stupňů doleva ( nastojato"), a pod ním byla vlastní tiráž. Obsah, rozdělený podle jednotlivých rubrik, upozorňoval na všechny (!) články daného čísla, i na každou recenzi. 32 První strana nebyla nikdy doplněna žádným obrázkem." 29 Viz kapitola Juraj Maxon (1963) je bratislavský výtvarník, který se spolu s Martinou Pilcerovou (1973) vypracoval mezi nejvýznamnější slovenské ilustrátory fantastiky. 31 Až do ledna 2005, kdy došlo k radikální změně designu časopisu. 32 Až do října 2005, kdy došlo k další radikální změně designu a na první straně vystřídal tiráž Rozlet, nově doplněný fotografií autora. 15

18 2.4. Úvodník Úvodník (v Ikarii nazývaný Rozlet") se nacházel na straně 2. V prvních třech ročnících, kdy byla tato strana rozdělena horizontálně na dvě části, zabíral úvodník její horní polovinu, zatímco v dolní polovině byl nejprve Hvězdný tamtam a později Galaktická kavárna Hana Sola. Od roku 1993 je druhá strana rozdělena vertikálně a Rozlet se nachází v její levé polovině (a Galaktická kavárna Hana Sola je v pravé části). Rozlet se v Ikarii nikdy nezabýval samoúčelným představováním konkrétního obsahu daného čísla, i když příležitostně se autor úvodníku od něčeho z obsahu odpíchnul". K tomu však docházelo jen výjimečně, l-2x za rok (viz Ikarie 6/1990, 3/1991). V prvních dvou letech byly velmi častým tématem provozní, technické a programové záležitosti Ikarie (1/1990, 3/1990, 7/1990, 1/1991, 2/ /1991, 9/1991, 12/1991). Ty převažovaly i v dalších letech, kdy ovšem na jejich úkor začaly sílit Rozlety zabývající se fandomem a především problémy žánru sci-fi. Úvodníky v Ikarii tedy můžeme tematicky rozdělit do čtyř skupin: 1) úvodníky, které se zabývají obecnou situací Ikarie; 2) úvodníky zabývající se konkrétním číslem Ikarie; 3) úvodníky pojednávající o všeobecné situaci ve sci-fi literatuře a 4) úvodníky, které se týkají fandomu. Jejich četnost byla následující: v roce 1990 vyšly tři úvodníky o obecné situaci Ikarie, jeden úvodník o konkrétním čísle, dva úvodníky o situaci ve sci-fi a jeden o fandomu. V roce 1991 se situace Ikarie týkalo pět Rozletů, jeden se zabýval konkrétním číslem Ikarie, pět jich probíralo situaci ve sci-fi a jeden se týkal fandomu. V roce 1992 rozebíralo situaci Ikarie šest úvodníků, tři byly o situaci ve sci-fi a tři o fandomu. V roce 1993 vyšlo osm úvodníků o situaci Ikarie, tři o situaci ve sci-fi a jeden o fandomu. V roce 1994 se situaci Ikarie věnovalo pět úvodníků, situací ve sci-fi se jich zabývalo šest a fandomu byl věnován jeden Rozlet. Autorem úvodníků byl nejčastěji šéfredaktor, ale občas jej napsal i některý z ostatních členů redakce. V prvním ročníku (o sedmi číslech) měl nejvíce Rozletů Ondřej Neff (4), následovaný redaktory Evou Hauserovou (2) a Pavlem Kosatíkem (1). Ve druhém ročníku měl šéfredaktor Neff pět úvodníků a Hauserová čtyři; dva úvodníky napsal Ivan Adamovič a jeden Vládo Ríša. Do třetího ročníku napsal Neff čtyři úvodníky, Adamovič tři, Ríša dva a Hauserová jeden, přičemž jeden další napsali Ríša s Hauserovou společně; jedním Rozletem přispěl též spisovatel František Novotný (v č. 4/ spíš než o úvodník šlo ale o delší esej, která se nevešla do vymezeného 16

19 prostoru a pokračovala v publicistické rubrice). Ve čtvrtém ročníku měl opět nejvíc úvodníků šéfredaktor, kterým se stal od č. 9/1993 Ríša 33 (11); zbývající Rozlet pocházel z pera Ondřeje Neffa. V pátém ročníku napsal Ríša úvodníků devět a Adamovič, Jiran a Neff po jednom Rubriky o fandomu Kontakt s cílovou skupinou, kterou jsou v případě Ikarie především fanoušci science fiction, byl pro časopis velmi důležitý především v prvních letech, kdy byl součástí snahy, jak se zapsat do jejich podvědomí. Informace o tom, co se v komunitě fanoušků (čili tzv. fandomu) děje, však zůstaly důležitou složkou časopisu dodnes - ať už jde o zprávy o různých scifístických akcích a setkáních (neboli conech), vyhlašování soutěží, nebo třeba zákulisní informace o tom, co ten který autor připravuje či případně jaké drby kolují v kuloárech o význačných scifistech Hvězdný tamtam Nejstarší rubrikou, kterou Ikarie zasvětila fanouškům, byl Hvězdný tamtam. V prvních dvou číslech prvního ročníku se rubrika představila jako zpravodaj o tom, co se ve fandomu děje, avšak již od čtvrtého čísla se přeměnila čistě na rubriku dopisů od čtenářů. V prvním ročníku vycházel Hvězdný tamtam na straně 2 pod Rozletem; v číslech 5-7 mu půlstrana již nestačila a jeho dokončení se nacházelo o několik stran dál. Od druhého ročníku, kdy ve spodní části druhé strany vystřídala rubriku dopisů Galaktická kavárna Hana Sola, byla Hvězdnému tamtamu vyhrazena celá strana v publicistické části čísla, většinou okolo strany 60. Rubriku řídila v prvních letech Eva Hauserová 34, která však v roce 1992 Ikarii opustila. Ve stejném ročníku přestal být Hvězdný tamtam pravidelnou rubrikou a dopisy čtenářů se začaly v časopise objevoval pouze příležitostně/ 0 33 Ke změně na pozici šéfredaktora došlo postupně. V posledních dvou Číslech, která vznikla pod vedením Ondřeje Neffa - tzn. číslech 7-8/ byl Ríša uveden jako výkonný šéfredaktor". 34 Eva Hauserová (1954) je české veřejnosti známá především jako autorka spojená s feministickým hnutím. Dva roky pracovala jako redaktorka ABC ( ), poté působila tři roky v Ikarii, načež 17

20 Za pozornost stojí skutečnost, že do Ikarie psali v prvních letech dopisy např. též Jiří W. Procházka, dnes jeden z nejslavnějších českých spisovatelů sci-fi (7/1990). nebo Filip Gotfrid, který se později stal dlouhodobým spolupracovníkem Ikarie a jedním z jejích předních literárních recenzentů (3/ /1991) Galaktická kavárna Hana Sola 36 Galaktická kavárna Hana Sola se poprvé objevila v prvním čísle druhého ročníku (1991) ve spodní polovině strany 2, kde vystřídala Hvězdný tamtam. V obsahu Ikarie byla uváděna s podtitulem Společenská kronika fandomu" (do č. 5/1991), resp. Společenská rubrika fandomu" (od č. 6/1991 do č. 12/2004)." Galaktickou kavárnu připravovala Eva Hauserová, ve spolupráci s Vladem Ríšou. který od Hauserové po jejím odchodu v roce 1993 rubriku převzal. Ve stejném roce se v souvislosti s úpravou layoutu Galaktická kavárna přesunula ze spodní části strany do její pravé poloviny. Rubrika se zpravidla skládala z několika kratších textů (většinou jich bylo pět až deset), které informovaly o tom, co se ve fandomu děje - např. o soutěžích a conech (dokud tuto funkci zcela nepřevzala Fandománie) nebo připravovaných knihách českých autorů či udílení scifistických cen. Výjimkou rozhodně nebyly ani drby. které se často týkaly osob s Ikarii spojených (viz č. 7/1994, kde je jeden z příspěvků věnován monoklu, který Vládo Ríša utrpěl při hraní basketbalu). Jednotlivé texty v Galaktické kavárně byly podepisovány pouze zkratkou jména autora - v prvním roce a půl byla nejčastější zkratka hu (Eva Hauserová), později vr (Vládo Ríša) a ia (Ivan Adamovič), příležitostně též ji, resp. jj (Jaroslav Jiran). Příspěvky jiných autorů se zde objevovaly jen výjimečně - viz šifra Bytpit v č. 12/1992, -byt- v č. 3/93, ab v č. 7/1994, 9/1994 a 11/ , eff v č. 10/ a cb v č. 11/1993 či Carola B. v č. 12/ v roce 1992 odešla do nakladatelství Harlequin, od roku 1994 překladatelka beletrie. Je nositelkou Ceny Karla Čapka 1988 za povídku U nás v Agónii. 35 V posledních několika letech už je Ikarie neotiskuje vůbec. 36 Rubrika má název podle vesmírného pašeráka z prvních třech částí filmové ságy George Lucase Star Wars (Hvězdné války) z let 1977, Po změně designu v lednu 2005 rubrika přestala být v obsahu uváděna. Po další změně grafické úpravy v říjnu 2005 rubrika změnila název na Kavárnu Hana Sola". 38 V těchto pěti případech jde o tajemnici redakce Alenu Bytomskou. Příspěvky podepisované těmito šiframi se zpravidla týkaly života členů redakce. 39 Šifru eff používal Ondřej Neff, a to i v jiných rubrikách časopisu. 40 V posledních dvou případech jde o Carolu Biedermannovou (viz oddíl 4.I.). 18

21 Fandománie Rubrika Fandománie byla na fandom orientovaná ještě víc než Galaktická kavárna Hana Sola - cíleně se věnovala fanovským aktivitám, jako jsou setkání fanoušků neboli cony, literární soutěže, prezentace SF klubů, workshopy apod. Základ rubriky tvořily kratší příspěvky, avšak v prvních letech přinášela také poměrně dlouhé texty - především podrobné reportáže zconů (1/1991, 8/1991, 11/1991, 12/1991, 3/1992, 7/1992, 12/1992, 4/1993, 10/1993, 9/1994). příležitostně též např. teoretické statě o historii fandomu (1/1990, 3/1990, 5/1991) a od roku 1994 také nepravidelné minirozhovory s významnými scifístickými osobnostmi, nazvané Tři otázky pro...". Přesto se stávalo, že se Fandománie a Galaktická kavárna z hlediska náplně poměrně dost překrývaly, takže do Fandománie občas proniknul i nějaký ten drb, který by se spíše hodil do Galaktické kavárny (zpráva o svatbě spisovatelky Vilmy Kadlečkové v č. 8/1994). Rozsah Fandománie v první polovině 90. let kolísal mezi jednou a třemi stranami, ve druhé polovině se postupně ustálil na straně jediné, přičemž dlouhé příspěvky jako reportáže se zde přestaly objevovat úplně a začaly vycházet samostatně jako publicistické články. Ve Fandománii tak zůstaly pouze krátké nepodepisované texty - stručná představení SF klubů a vyhlašování a výsledky literárních soutěží či anotace conů. Fandománie byla zpravidla zařazována před Vivisektor, i když někdy před ni proklouzla" ještě Fantastická věda nebo Digitální aréna Povídky Asi nejpodstatnější - a zároveň nejrozsáhlejší - část Ikarie vždycky tvořily povídky (však také Ikarie sama sebe prezentuje jako primárně literární časopis). Na rozdíl od některých jiných sci-fi časopisů (viz oddíl 4.1.) otiskuje Ikarie od počátku povídky jak zahraničních, tak domácích autorů fantastiky. Povídky uveřejňuje Ikarie ve své první polovině, a to pokaždé ve stejném pořadí - nejprve vždy povídky zahraniční, poté povídky domácí. Někdy je redakce doplňuje 19

22 medailony autorů - děje se tak ovšem výjimečně, zpravidla v případě, že jde o méně známého zahraničního autora, který v Ikarii ještě nepublikoval. V 1. ročníku (o sedmi číslech) otiskla Ikarie celkem 36 próz (25 zahraničních a 11 domácích), to znamená 5,1 povídky na číslo; věnovala jim (i s ilustracemi a autorskými medailony) celkem 299 stran, to znamená 42,7 strany na číslo. Ve 2. ročníku (již o standardních 12 číslech) vyšlo 84 povídek (38 zahraničních a 46 československých) 41, na jedno číslo jich tedy připadalo rovných 7. Próze bylo v roce 1991 věnováno celkem 559 stran neboli 46.6 strany na číslo. 3. ročník zaznamenal pokles počtu povídek - bylo jich 73 (34 zahraničních a 39 domácích), tedy 6,1 na číslo. Povídky tentokrát zaplnily 550 stran, v průměru tedy měly v každém čísle 45,8 strany. Ve 4. ročníku vyšlo 72 povídek (33 zahraničních a 39 domácích), v každém čísle jich tedy bylo v průměru přesně 6. Celkem jim bylo věnováno 547 stran neboli 45.6 strany na číslo. 5. ročník byl ve znamení nárůstu počtu povídek a zároveň opětovného snížení jejich rozsahu. V roce 1994 vyšlo celkem 81 próz (37 zahraničních a 46 českých a slovenských); na každé číslo jich tedy připadalo 6,8. Bylo jim však věnováno již jen 529 stran čili 44,1 strany na číslo. Zpočátku se Ikarie pokoušela kromě povídek tisknout také romány - v prvním ročníku (konkrétně v číslech 1-3) vydala na pokračování román Jaroslava Velinského Ostrov kapitána Doughertyho. Zřejmě se to však neosvědčilo, protože k dalším takovým případům pak již nedocházelo a Ikarie se k románu na pokračování vrátila až o tři roky později 42. (Poměrně často však vycházely novely rozdělené na dvě, výjimečně na tři části - v prvním ročníku 2x, ve druhém 4x, ve třetím 3x, ve čtvrtém 3x, v pátém 2x.) K románu se pak Ikarie přesto ještě vrátila - v 7. čísle druhého ročníku otiskla plný text vesmírné opery Raye Cummingse Piráti na Měsíci" 1 ". Výjimečně také Ikarie řešila delší prózy tím způsobem, že z nich otiskovala pouze ukázky (Salman Rushdie; Satanské 41 Do zahraniční sci-fi zařadila redakce i Richarda D. Evanse, ačkoli se jedná o pseudonym českého autora Vláda Říši a v případě románu Ciooka a dračí lidé též Evy Hauserové (pro naše potřeby jsme Evanse zahrnuli do domácí prózy). V dalších ročnících (tedy od roku 1992) už byly Evansovy povídky řazeny do České a slovenské SF. 42 Clement, Hal: Těžká expedice. In: Ikarie 9-12/ Piráti na Měsíci zaplnili téměř celé číslo, takže se do něj s výjimkou Rozletu a dvou publicistických článků nevešly žádné pravidelné rubriky. 20

23 verše v č. 3/1990). V prvním a druhém ročníku se navíc pravidelně objevovaly krátké ilustrační ochutnávky" v rámci rubriky Slovník českých SF autorů Světová SF Rubriku zahraničních povídek (zvanou Světová SF) vedl v prvním ročníku Jaroslav Olša, kterého v roce 1991 na více než deset let vystřídal Ivan Adamovič 45. V roce 1990 v této rubrice vyšlo celkem 25 próz od 23 autorů, v roce 1991 celkem 38 próz od 32 autorů, v roce 1992 celkem 34 próz od 33 autorů, v roce 1993 celkem 33 próz od 28 autorů a v roce 1994 celkem 37 próz od 29 autorů. Rubrika je orientovaná především na angloamerickou sci-fi - v prvním ročníku bylo angloamerických povídek 18 (72,0 %), ve druhém 32 (84,2 %), ve třetím 27 (79,4 %), ve čtvrtém 27 (81.8 %) a v pátém 33 (89,2 %). V roce 1990 vyšly v Ikarii prózy těchto zahraničních autorů: Forrest J. Ackerman, Duncan Adams, David Brin, Grzegorz Drukarczyk, Charles E. Fritch, Horace L. Gold, Ronald M. Halin. Harry Harrison (2), Garry Kilworth, Krzysztof Kochanski, Edwin Kuprienko, Stanislav/ Lem. Barry B. Longyear, H. P. Lovecrafí, Frederik Pohl. Salman Rushdie, Geoff Ryman, Darrell Schweitzer, Tais Teng, Jeff VanderMeer, A. E. van Vogt (2), Stanley G. Weinbaum a Gianluigi Zuddas. V roce 1991 vyšli v Ikarii následující zahraniční autoři: Brian W. Aldiss, Marek Baraniecki, Greg Bear, Jerome Bixby (2), David Brin (2), Eric Brown. John Brunner, Cleve Cartmill, Ray Cummings, Malcolm Edwards, Jackson Galt, William Gibson, James E. Gunn, Robert E. Howard (2), Suzy McKee Charnasová, Daína Chavianová, Michael Moorcock, Ed Naha, Ljubomir Nikolov, Richard D. Nolane, Frederik Pohl. Michail Puchov, Ross Rocklyne, Peter Shattschneider, Robeit Silverberg (2), Norman Spinrad (2), Lisa Tuttle, A. E. van Vogt, Kate Wilhelmová, Robert M. Williams, Jack Williamson, Robert H. Wilson a Roger Zelazny. V ročníku 1992 uveřejnila Ikarie povídky následujících světových autorů: Isaac Asimov, Gregory Benford. Terry Bisson, Pierre Jean Brouillaud, Eric Brown, Orson Scott Card, Vittorio Catani, Suzy McKee Charnasová, Theodore Cogswell, F. P. 44 Viz oddíl V současnosti vybírá povídky do této rubriky Martin Šust - publicista, který mezi scifisty vešel ve všeobecnou známost především díky autorským medailonům, jež poskytuje různým nakladatelům (Laserbooks, Triton). 21

24 Dorchak, Vladimír Firsov, David Garnett, Colin Greenland, James P. Hogan, Robert Holdstock, Robert E. Uoward, Wolfgang Jeschke, Garry Kilworth, Gérard Klein. Geoffrey A. Landis, Barry B. Longyear, Alastair Reynolds, Andrzej Sapkowski, Robert Silverberg, Brian Stableford, Bruče Sterling, A. E. van Vogt. Jules Verne. Daniel Walther, lan Watson (2). James White, Jack Williamson a William F. Wu. V roce 1993 vyšli tito světoví autoři: Greg Bear (2), Alfred Bester. Molly Brownová, Pat Cadiganová, Orson Scott Card. Hal Clement, Andrzej Czechowski, Greg Egan, Charles L. Fontenay, David S. Garnet (2). Harry Harrison, A. Bertram Chandler, Gérard Klein, Renato Pestriniero, Rodberto Quaglia. Mike Resnick, R. Garcia y Robertson, Kim Stanley Robinson, Fred Saberhagen (2), Andrzej Sapkowski. Charles Sheffield, Darrell Schweitzer, Robert Silverberg (2), Michael Wilding, George Turner, Lisa Tuttle, Janusz Zajdel a Roger Zelazny (2). V roce 1994 otiskla Ikarie prózy těchto světových spisovatelů: Stephen Baxter (2), Gregory Benford, Edward Bryant, Kir Bulyčev, Octavia E. Butlerová, Orson Scott Card, Joe Haldeman, Karl Hansen, Harry Harrison (2). Robert Holdstock, Garry Kilworth, Geoffrey A. Landis, Brian Lumley, Sam J. Lundwall, Michael Moorcock, Pat Murphy, Ross Rocklyne, Fred Saberhagen (3), Andrzej Sapkowski, John Shirley, Robert Silverberg (2), Clifford D. Simak, Cyril Simsa, Martha Soukup, A. E, van Vogt (4), Robert W. Walker, lan Watson, Jack Williamson a Rafal A Ziemkiewicz. Z hlediska žánrové příslušnosti spadala ve sledovaném období naprostá většina povídek do žánru science fiction; žánr fantasy nebo hororu byl spíše výjimkou. U příležitosti výsledků ankety 1993 Adatnovič slíbil, že na žádost čtenářů bude od roku 1994 v Ikarii víc fantasy povídek, což redakce skutečně splnila a časopis se začal žánru fantasy věnovat čím dál víc. 4 '' Ze zahraničních povídek spadaly v roce 1990 do žánru fantasy dvě, stejně jako v roce 1991; v roce 1992 byly takovéto povídky čtyři, v roce 1993 dvě a v roce 1994 sedm. Pod horor nepatřila v roce 1990 žádná zahraniční povídka, v roce 1991 dvě, stejně jako v roce 1992; v roce 1993 nebyla hororová ani jedna zahraniční povídka a v roce 1994 byly hororové povídky dvě. Zdůrazňujeme ovšem, že určení žánrové příslušnosti jednotlivých povídek není vždy jednoznačné - viz povídka Krysztofa Kochanského Lovec čarodějnic (4/1990), která je na pomezí mezi žánrem scifi a fantasy (podle našeho názoru má blíž ke science fiction). Totéž samozřejmě platí i o domácích povídkách - viz prózy Pavla Housera Večeře apoštolů (4/1992) a Karla 46 Zároveň šlo pravděpodobně o reakci na nově vzniklý konkurenční časopis Nemesis - viz oddíl

25 Mlatečka Okamžik věčnosti (10/1994), které mají podle našeho názoru naopak blíž k fantasy. Na převodu zahraničních povídek do češtiny se podílí celá řada překladatelů. Zvláště v prvních letech překládali některé povídky i členové redakce; mezi překladateli však i tehdy převažovali externí spolupracovníci. V roce 1990 přeložili nejvíce povídek tehdejší zástupce šéfredaktora Jaroslav Olša, jr. (4), redaktor Ivan Adamovič (3) a externí překladatel Miroslav Martan (2). Šéfredaktor Ondřej Neff a externisté Ladislav Peška, Jan Hlavička, Linda Bartošková, Vladimír Kejval, Jan Pavlík, -srn- (zřejmě Stanislav Mundil), Jindřich Smékal, Jaroslava Fialová, Vladimír Wagner, Pavel Weigel, Jaroslav Olša, st., Ludmila Freiová a Irena Hillmanová přeložili každý jednu povídku. V roce 1991 přeložila Linda Bartošková čtyři povídky, Jan Hlavička tři a Mirek Valina, Petr Kotrle, Naďa Rafflová, Antonín Hubáček a Jan Kantůrek každý dvě povídky. Ivana Holzbachová, Karel Čermák, Vladimír Kostiha. Vladimír Svoboda, Irena Hillmanová, Ladislav Kejval, Jaroslav Olša, jr., Jan Filipský, Václav Kajdoš, Eva Hauserová, Vládo Ríša, Jindřich Smékal, Renata Čámská, Ondřej Neff, Ivan Adamovič, Josef Dušek a Stanislav Švachouček převedli do češtiny každý jednu prózu. V roce 1992 byli nejčastějšími překladateli Miroslav Martan (3 povídky), Stanislav Švachouček (3), Josef Dušek (3), Petr Kotrle (3), Ivan Adamovič (3), Jan Hlavička (3) a Eva Hauserová (2). Jednu povídku přeložili Jaroslava Fialová, Ludmila Bartošková, Vladimír Kejval, Jan Pavlík, Ondřej Neff, Irena Hillmanová, Vládo Ríša, Jan Kantůrek, Ludmila Freiová, Richard Podaný, Luděk Chalupa, Jiří Piích, Jindřich Smékal a Jiří Markus. Pro ročník 1993 přeložili nejvíce povídek Petr Kotrle (4) a Miroslav Martan (3), následovaní Irenou Černou, Stanislavem Švachoučkem, Jiřím Pilchem, Renatou Čámskou, Ludmilou Freiovou, Ivanem Adamovičem a Janem Filipským se dvěma povídkami. Jan Pavlík, Ludmila Bartošková, Ondřej Neff, Jaroslav Olša, jr., Jindřich Smékal, Richard Podaný, Josef Dušek, Vládo Ríša, Jan Haberle, Jan Kantůrek, Jan Kristek, Pavel Weigel a Pavel Kosatík přeložili po jedné povídce. V roce 1994 vyšlo v Ikarii nejvíce překladů povídek Miroslavu Martanovi (6), Petru Kotrlovi (5), Ivaně Černé (3), Mirku Valinovi (3), Ivanu Adamovičovi (3), Stanislavu 23

26 Švachoučkovi (3) a Lindě Kosatíkové 47 (2). Jednu povídku přeložili tentokrát Renata Čámská, Michael Bronec, Josef Dušek. Jan Kantůrek. Jiří Piích. Jaromír Liška. Jiří T. Pelech, Marek Matěja, Dagmar Kotlandová, Jan Filipský. Jan Pavlík, Leonid Křížek, Olga Syřišfová a Josef Týč Česká a slovenská SF Za domácí povídky (rubrika Česká a světová SF) odpovídal v prvním roce vycházení Pavel Kosatík a poté Eva Hauserová, kterou v roce 1992 vystřídal Jaroslav 48 Jtran. V roce 1990 vyšlo v této rubrice celkem 11 próz od 10 autorů (ukázky ve Slovníku českých SF autorů 4 " v to nepočítaje), v roce 1991 celkem 46 od 32 autorů, v roce 1992 celkem 39 od 36 autorů, v roce 1993 celkem 39 od 30 autorů a v roce 1994 celkem 44 próz od 37 autorů. Slovenských povídek vycházelo v Ikarii jen minimum (v roce 1990 žádná, v roce 1991 pět, v roce 1992 čtyři, v roce 1993 dvě a v roce 1994 jedna). V roce 1990 publikovali v Ikarii prózy tito domácí autoři: Eva Hauserová, Jaroslav Jiran, Vilma Kadlečková, František Novotný (2), Jiří Olšanský, Josef Pecinovský, Jiří Procházka, Jaroslav Veis, Jaroslav Velinský a Karel Veverka. V ročníku 1991 vyšly v Ikarii povídky následujícím českým a slovenským autorům: Ivan Adamovič, Carola Biedermannová, Richard D. Evans, Eva Hauserová (2), Jan FIlavička (2), Karel Hloucha, Ingrid Jelínková, Jaroslav Jiran (2), Ivan Kmínek, Miloš Krmášek, Stanislav Kužel, Zdeněk Lorenz, Vladimír Medek, Jan Mrlík, Ondřej Neff, Jiří Olšanský, Jan Oščádal. Marek Páral. Zdeněk Páv (2), Josef Pecinovský (2), Jiří Tadeáš Pelech, Jaroslav Petr. Jan Poláček (2), Jiří W. Procházka (2), Martin Schuster, Jana Šeblová, Filip Škába (4), Lubomír Šovčík, Stanislav Švachouček (3), Čestmír Vejdělek, Jana Výrašteková (3) a Jaroslav Zapletal. V roce 1992 uveřejnila Ikarie povídky těchto Čechů a Slováků: Otakar Adámek, Adam Andres, Miroslav Beblavý, Carola Biedermannová, Pavel Bozděch, Ivan Fošenbauer, Martin Gilar (2), Pavel Houser, Inka Jelínková, Jaroslav Jiran, Petr Korbel (2), Petr Litoš, Zdeněk Lorenz, Jiří Matys, Vladimír Mátl, Milan Morávek. Ondřej Neff 47 Linda Bartošková, Ludmila Bartošková a Linda Kosatíková je jedna a táž osoba (nar. 1962, bývalá manželka Pavla Kosatíka). 48 Jiran do redakce nastoupil 15. června (Viz Ríša, V. - Jiran, J. - Adamovič, I.: Můj poměr s Ikarii. In: Ikarie 11/1998.) 49 Viz oddíl

27 (2), Jan Novák, Marek Páral. Josef Pecinovský, Petr Jaroslav, Jana Pflegerová, Jan Poláček, Vládo Ríša, Zdeněk Sládek, Naděžda Slunská, Jitka Splítková, Zuzana Suchánová, Filip Škába. Jiří Štěpek, Ján Štiavnický, Zdeněk Volný, Petr Vyhlídka, George P. Walker 0, Milan Zvára a Ferdinand Žernovič. V roce 1993 vyšli v Ikarii tito domácí autoři: Carola Biedermannová (2), Jaroslav Bláhovec, Richard D. Evans, Ludmila Freiová, Milan Ilavrda, Pavel Hurych (4), Jaroslav Jiran, Petr Kaufner, Miloš Knob (2), Viola Kováčová, David Krajíček, Ivan Mls, David Mondok, Jaroslav Mostecký (2), Ondřej Neff, Josef Pecinovský (2), Jaroslav Petr (2), Jan Poláček, Jiří W. Procházka, Zdeněk Sládek, Milan Sobotík, Ladislav Sommer (2), Vlastimil Stejskal, Vladimír Šlechta, Stanislav Švachouček, Jaroslav Velinský, Petr Vyhlídka, Jaroslav Zapletal, Vlastimil Zuska a Jozef Žarnay. V roce 1994 otiskla Ikarie povídky následujících domácích autorů: Otakar Adámek, Ivan Adamovič, Metoděj M. Alexa. Marie Babůrková, Carola Biedermannová, Richard D. Evans, Eva Hauserová, Vilma Kadlečková, Radomír Klabal (2), Roman Kočur, Ilja Kraval. Jiří Kulhánek, Otakar Melichar (2), Karel Mlateček, Ivan Mls (2), Jaroslav Mostecký (3), Ondřej Neff (2), Josef Nesvadba, František Novotný, Jan Oščádal (2), Josef Pecinovský, Jaroslav Petr, Jan Poláček, Zdeněk Rampas, Jana Rečková, Vládo Ríša, Zdeněk Rosenbaum, Bob Řeřicha, Zdeněk Sládek, Jiří Sochor, Vladimír Šlechta, Peter Šulej, Stanislav Švachouček, Milan Verner, Petr Vyhlídka, Michal Zítko a Vlastimil Zuska. Z žánrového hlediska patřila ve sledovaném období drtivá většina povídek pod žánr sci-fi; fantasy a hororových povídek bylo stejně jako v případě světové prózy daleko méně. V roce 1990 nevyšla v Ikarii ani jedna fantasy povídka, v roce 1991 tři, v roce 1992 pět, v roce 1993 jedenáct a v roce 1994 šest. Česká hororová povídka nevyšla v letech žádná, v roce 1994 jedna. (Znovu upozorňujeme na nezřetelnost hranic klíčových tří žánrů.) * * * Naprostou většinu delších povídek (cca nad čtyři strany), jak domácích, tak zahraničních, vybavuje redakce ilustracemi (samozřejmě černobílými). Tyto kresby jsou téměř vždy původní, vytvořené na objednávku" Ikarie. Převzaté či archivní ilustrace se u zahraničních povídek vyskytovaly ve sledovaném období jen výjimečně - v těchto případech zpravidla ani nebyli jmenováni jejich autoři, takže odlišit převzaté 50 George P[rocházka] Walker je pseudonym Jiřího Wfalkera] Procházky. 25

28 ilustrace od archivních je prakticky nemožné, pokud to není výslovně uvedeno (navíc se v některých případech mohlo jednat o kresby domácího výtvarníka a na uvedení jeho jména mohla redakce docela dobře zapomenout). Četnost ilustrátorů byla ve sledovaném období následující. V roce 1990 ilustrovali nejvíc povídek Martin Zhouf (6), Jiří Bušek (4), Otto Burg (3) a Karel Soukup (3). Teodor Rotrekl, Alena Dostálová, Kája Saudek a L. Prošková ilustrovali každý dvě povídky a Bili Nelson, Pavel Frček. Jiří Brandýský, Václav Houf, Petra Havlíčková, Juraj Maxon, Adolf Born, Jiří Olšanský, Ivan Kubát a Tomáš Svoboda každý jednu povídku. Archivní ilustrace byly použity u jedné povídky. V roce 1991 ilustroval Martin Zhouf devět povídek. Milan Fibiger namaloval obrázky ke čtyřem povídkám, stejně jako Liana Hamzová, Kája Saudek a Dan Růžička. Kromě nich přispěli do druhého ročníku také Teodor Rotrekl (2), Cyril Blažo (1), Jana Kupková (3), Ivan Kubát (3), Otto Burg (2), Jiří Bušek (1), Petr Bauer (2), J. A. Pacák (1), Martina Pilcerová (1), Karel Soukup (2), Ladislav Hanuš (3), Libor Páv (1), Zdena Boušková (1), František Hejda (2), Karel Zeman (1), Robert Černý (1), Jan Pacák (2), Juraj Maxon (1), Renáta Fučíková (1), Bencomo (2) a Fick (1). Kresbami z archivu byly ilustrovány dvě prózy. V roce 1992 ilustroval nejvíc povídek opět Martin Zhouf (11), následovaný Karlem Zemanem (7), Liborem Pávem (4), Renátou Fučíkovou (4) a Janem Štěpánkem (4). Kresby k povídkám třetího ročníku nakreslili též Karel Soukup (3), Zdeňka Boušková (3), Milan Fibiger (1), Fraško (1), Miroslav Krubl (2), Oldřich Liška (2), Jana Kupková (3), Jan Pacák (1), Liana Hamzová (1), Vladimír Hanuš (3), Petr Bauer (2), Bartůšek (2), Ondřej Raif (1), Petr Úlehla (1), Kája Saudek (1), František Hejda (1), Lukáš Fibrich (1), Jiří Roth (1), Jiří Šneberger (1), Jaroslav Sklenář (2), MP (2), Adam Andres (1), J. Lhota (1) a Š. Mareš (1). U jedné prózy nebylo jméno ilustrátora uvedeno a u jedné byly použity ilustrace z archivu. V ročníku 1993 již ilustroval nejvíc próz Karel Zeman (14). Martin Zhouf namaloval ilustrace k osmi povídkám, Vladimír Hanuš k šesti a Libor Páv k pěti, stejně jako Jiří Lhota. Kromě nich v roce 1993 ilustrovali povídky též Juraj Maxon (1), Marian Michálek (1), Josef Linke (1), Petr Bauer (4), Karel Soukup (2), Igor Melicherčík (1), Jana Kupková (1), Ladislav Říha (1), Dan Růžička (1), Zbyněk Janáček (1), Alois Křesala (3), Tomáš Rygl (2), Jan Štěpánek (3), Karel Matějka (1), Dalibor Gacho (1) a 26

29 Jan Hora (1). Jednu povídku doplňovaly fotografie. Archivní kresby nebyly použity ani jednou, stejně jako v následujícím ročníku. V roce 1994 řady ilustrátorů Ikarie velmi prořídly. Nejvíc povídek tentokrát ilustrovali Alois Křesala (11). Jan Štěpánek (10). Karel Zeman (9) a Martin Zhouf (7). Jiří Lhota namaloval ilustrace k pěti povídkám, stejně jako Vladimír Hanuš. Petr Bauer. Dalibor Gacho a Jan Hora ilustrovali každý tři povídky. Jana Komárkové dvě a Karel Soukup a Karel Toman po jedné povídce Publicistika Publicistické a teoretické články se objevují především ve druhé části Ikarie, a to mezi rubrikou povídek a recenzními rubrikami. V prvních letech býval za publicistiku označován též medailon autora v povídkové sekci, pokud zabral celou stránku (medailony jsme ovšem pro naše potřeby počítali jako součást povídkové rubriky). Publicistiku vedl ve vymezeném období Ivan Adamovič. Vycházely v ní zpravidla samostatné články, které už redakce do dalších podrubrik" nerozdělovala (výjimkou bylo Okno do světa a Sci-fi ilustrace ve světě - viz dále). V roce 1990 publikoval v Ikarii nejvíc publicistických textů Ivan Adamovič (5); jejich dalšími autory byli v prvním ročníku Ladislav Dvořák (1), Eva Hauserová (1), Lubomír Kusák (1), Roman Lipčík (2), Jaroslav Olša, jr. a Jan Pavlík (1), Marek Oramus (1) a Vladimír Veverka (2). Kromě toho vyšla i jedna přeložená stať polského spisovatele Stanislava Lema. V roce 1991 vydal Adamovič v Ikarii patnáct publicistických Článků, následován Miroslavem Dočkalem (1), Petrem Habalou (1), Evou Hauserovou (3), Pavlem Hurychem (1), Janem Kantůrkem (1), Martinem Klímou (1), Pavlem Kosatíkem (1), Ondřejem Neffem (2), Viktorem Nikolovem (1), Jaroslavem Olšou, jr. (3), Jiřím Olšanským (1), Janem Oščádalem (1), Karlem Pacnerem (1), Richardem Podaným (1) a Pavlem Weigelem (1). Kromě toho ve druhém ročníku otiskla Ikarie též přeložené statě A. Bernarda Goordena (1), Isaaka Asimova (1) a Stanislava Lema (1). V roce 1992 publikoval nejvíc publicistických textů opět Ivan Adamovič (9); kromě něj přispěla do publicistiky také Carola Biedermannová (1), Eva Hauserová (3, z nichž jeden napsala ve spolupráci s Adamovičem), Jaroslav Jiran (1), Jiří W. Procházka (1) a 27

30 Stanislav Švachouček (1). Dále vyšly ve třetím ročníku přeložené statě Umberta Eca (1) a Briana Stableforda (1). V roce 1993 vyšlo Ivanu Adamovičovi deset publicistických textů, Pavlu Benešovi jeden, Carole Biedermannové jeden. Michaelu Broncovi jeden, Stanislavu Čermákovi dva, Jaroslavu Jiranovi jeden, Martinu Klímovi jeden. Iljovi Kravalovi jeden a Josefu Nesvadbovi také jeden. V roce 1994 uveřejnil Ivan Adamovič v Ikarii jedenáct publicistických článků, Lubomír Kusák jeden, Ondřej Neff jeden a Václav Semerád rovněž jeden. Kromě toho vyšly v pátém ročníku též přeložené statě Michaela Moorcocka (1) a Andrzeje Sapkowského (1). Pod publicistiku patří v Ikarii i rozhovory, které se ovšem v časopise objevují nepravidelně. V prvním ročníku vyšlo pět rozhovorů (z toho tři s domácími a dva se zahraničními osobnostmi scifistické scény), ve druhém devět (šest s domácími osobnostmi, tři se zahraničními), ve třetím pět (čtyři s domácími, jeden se zahraniční osobností), ve čtvrtém tři (dva s domácími, jeden se zahraniční)'"' 1 a v pátém čtyři ( jeden s domácím a tři se zahraničními scifisty) Okno do světa V rámci publicistiky vycházelo v Ikarii několik menších rubrik. Jednou z nich byla nepravidelná rubrika Okno do světa, která se v časopise objevila celkem šestkrát - poprvé v čísle 1/1990, naposledy v čísle 6/1991. Cílem rubriky bylo přiblížit čtenářům dění v zahraniční science fiction. Okno do světa představilo pokaždé buď nějaký zahraniční sci-fi časopis (1/1990, 1/1991), nebo přímo situaci SF vdané zemi (5/1990, 6/1990, 6/1991). Výjimkou byla trojice článků věnovaná Satanským veršům Salmana Rushdieho v čísle 3/1990. Vědeckofantastické literatuře některých zemí světa se Ikarie věnovala v publicistických článcích i později, pak už jim ale zvláštní rubriku nevyhradila. 51 Rozhovor s Jurajem Maxonem v rubrice Sci-fi ilustrace ve světě v to nepočítaje. (Viz oddíl ) 28

31 Sci-fi ilustrace ve světě Od čísla 9/1992 vycházely v Ikarii publicistické články kreslíře Martina Zhoufa o zahraničních malířích, jejichž práce jsou inspirovány žánrem sci-fi. Rubrice Sci-fi ilustrace ve světě byla většinou vyhrazena poslední stránka časopisu spolu se třetí stranou obálky, na které byl obrazový doprovod textu. Zhouf v každém čísle představil tvorbu jednoho malíře, zpravidla na příkladě jeho konkrétního projektu nebo publikace. Ojediněle do rubriky přispěl i jiný autor (vč. 8/1993 Adamovič rozhovorem s Jurajem Maxonem, v č. 12/1993 Jaroslav Jiran článkem o českém malíři Václavu Čuttovi). Zhouf se v rubrice zaměřoval především na angloamerické malíře, včetně emigrantů zjiných zemí (H. R. Giger, Boris Vallejo). V roce 1992 se jimi rubrika zabývala ve všech čtyřech článcích; v roce 1993 byly jedinými výjimkami zmíněné dva příspěvky Adamoviče a Jirana a v roce 1994 věnoval Zhouf Angloameričanům deset článků (zbývající dva se zabývaly českým a polským autorem). Rubrika přestala vycházet na konci šestého ročníku (1995), dočasně byla obnovena o pět let později. * * * Na závěr oddílu o publicistice pro úplnost uveďme ještě některé publicistické rubriky, které se v Ikarii objevily až po skončení sledovaného období. Jednou z nich byla rubrika Comicsová abeceda, která vycházela od roku 1997 do roku 1998, a to zpravidla na poslední straně časopisu neboli na místě, kde předtím byly Sci-fi ilustrace ve světě. Po vyčerpání všech písmen abecedy se rubrika přejmenovala na Kapesního průvodce comicsem. Komiksovou rubriku řídil Vládo Ríša. Od roku 1995 do roku 1999 vycházela rubrika Hry (pod tímto názvem od roku předtím jako nepojmenovaná součást publicistiky). V ní Ikarie otiskovala články o hrách na hrdiny (RPG), stolních i karetních hrách. Rubriku řídil rovněž Vládo Ríša. V roce 1996 se v publicistické části začala objevovat rubrika Knihomorna aneb čeština na mučidlech. Čtenáři do ní posílali stylistické i gramatické chyby, které objevili v knižní produkci, doplněné břitkým komentářem. Knihomornu, která v časopise vydržela čtyři roky, řídil Jaroslav Jiran. 29

32 2.8. Recenzní rubriky Ikar ie obsahuje celkem tři rubriky SF&F recenzí. Jedna je vyhrazena knihám (Vivisektor), druhá filmu (Filmfaroniáda), třetí počítačovým hrám (Digitální aréna). Až do roku 2003, kdy došlo k radikální změně layoutu, se objevovaly ve druhé polovině časopisu za povídkami a většinou publicistických textů, a to v pořadí Digitální aréna, Vivisektor, Filmfaroniáda. Základním problémem těchto rubrik (zvláště Vivisektoru a Filmfaroniády) je poměrně dlouhá uzávěrka Ikarie, takže recenze se ke čtenářům většinou dostávají až 2-3 měsíce poté, co dané dílo vyšlo Vivisektor Nejstarší recenzní rubrikou, která Ikarii provází od jejího prvního čísla, je rubrika literárních recenzí Vivisektor. Rubriku vedl v roce 1990 Pavel Kosatík 52 a poté Vládo Ríša, od kterého ji v roce 1993 převzal Jaroslav Jiran. V prvních třech ročnících měla rubrika zpravidla dvě strany, přičemž autorem většiny textů byl Kosatík, ojediněle i jiný spolupracovník redakce. Rubrika se začala rozrůstat a proměňovat na konci roku 1991, když začala uveřejňovat též recenze externích přispěvatelů', jejichž texty se postupně staly drtivou většinou náplně Vivisektoru. Délka jednotlivých recenzí se pohybovala mezi 30 a 60 řádky (na jednu stranu Ikarie se tak vešly zpravidla tři). Vlastní text recenze byl pokaždé doplněn odstavcem, který shrnoval základní bibliografické informace o příslušné knize - autor, název, případně překladatel, případně autor obálky, místo vydání, nakladatel, rok vydání, počet stran (od 3. ročníku), případně náklad a cena. Počínaje číslem 7/1990 je většina recenzí doplněna též bodovým hodnocením, přičemž maximum je pět hvězdiček. Od počátku roku 1994 obsahuje Vivisektor kromě recenzí tři další pravidelné složky. První dvě začala redakce zařazovat ještě před recenze - jednou z nich je žebříček nej prodávanějších SF&F knih a druhou subrubrika" Čtenáři čtenářům!, v níž čtenáři hlasují pro nej oblíbenější a nejméně oblíbené knihy měsíce (žebříčky Čtenáři doporučují 52 Pavel Kosatík (1962) se živí jako novinář a publicista. Publikoval ve zpravodajských médiích (Mladá fronta Dnes, Reflex či Hospodářské noviny) i literárních periodikách (kromě Ikarie též Kmen-Tvar. Iniciály, Literární měsíčník atd.). V letech sestavil SF antologie Lety zakázanou rychlostí I-I1I; mimo SF napsal několik životopisných knih (např. o Olze Havlové či Ferdinandu Peroutkovi). 53 Pokud v ně nepočítáme samotného Kosatíka - ten sice nebyl přímo členem redakce, ale byl jejím blízkým a dlouholetým spolupracovníkem. 30

33 a Čtenáři varují). V závěru Vivisektoru se pak od 1. čísla stejného ročníku pravidelně objevuje přehled nově vydaných knih fantastického žánru. S rubrikou Vivisektor se blíže seznámíme v kapitole Filmfaroniáda pro filmfany Recenzováním filmů se v Ikarii zabývala rubrika Filmfaroniáda pro filmfany (od roku 1993 se jmenuje pouze Filmfaroniáda 54 ). Poprvé se objevila v čísle 2/1990. pravidelně vychází až od čísla 6/1990. Rubriku vedl nejprve Ivan Adamovič, od roku 1993 Jaroslav Jiran. V prvních letech přinášela Filmfaroniáda poměrně malé množství článků (nejen recenzí) o rozsahu půl až dvě strany. Na kratší recenze (zato však početnější) se začala soustředit od roku V roce 1993 se délka recenzí ustálila na cca řádcích jako v případě Vivisektoru a rubrika se rozdělila na tři části - Kino" (recenze filmových premiér v kinech), Video" (recenze novinek na videokazetách") a Klapka" (stručné zprávy Stanislava Čermáka o připravovaných projektech). Kromě toho Filmfaroniádu od čísla 4/1993 doplňuje soutěž Co víte o SF filmu?" - tři čtenáři, kteří správně zodpověděli 3 soutěžní otázky, měli šanci vyhrát videokazety s vědeckofantastickými filmy (od čísla 8/1993 už redakce losovala ze správných odpovědí pět výherců). Jednotlivým filmům udělují recenzenti od roku 1996 kromě slovního též bodové ohodnocení (stejně jako v případě Vivisektoru je maximum pět hvězdiček). Ve sledovaném období byli nejčastějšími přispěvateli Filmfaroniády Stanislav Čermák 56 (v roce 1990 mu zde vyšla jedna recenze, v roce 1991 už deset, v roce 1992 čtrnáct, v roce 1993 devatenáct a v roce 1994 dvacet čtyři). Marek Dobeš (1990-0, , , , ), Jaroslav Jiran (1990-0, , , , ), Pavel Beneš (1990-0, , , , ) a Ivan Adamovič (1990-0, , , ). Kromě toho recenzemi přispěli v roce 1990 též jo (lx), Ik (lx), Ondřej Neff (2x), Roman Lipěík (2x); v roce 1991 Ondřej Neff (lx), Pavel Hurych (2x), Jiří Brenner (lx), Marek Kuchler 54 V obsahu nicméně zůstala pod původním, delším názvem uváděna až do roku Od roku 2001 i na DVD. 56 Stanislav Čermák (1958) publikoval recenze kromě Ikarie též v neperiodickém SF magazínu Svěl fantastiky a v časopisech Premiéra, Videoplus, Cinema, Teletip, Sedmička, Videotip. Podílel se na Encyklopedii fantastického filmu (1993). 31

34 (lx), Jaroslava Nováková (lx); v roce 1992 Pavel D. Kolář 57 (lx), Jiří Piích (lx), Vladimír Suchan (lx), Eva Hauserová (lx). Jakub Rosen (lx), Vladimír a Helena Suchanovi (lx); v roce 1993 Pavel D. Kolář (4x). V roce 1994 už do rubriky psali pouze Čermák, Beneš, Jiran, Dobeš a Adamovič. Filmfaroniáda výjimečně přinášela i delší analytické články o filmu. V roce 1990 nebyl takovýto článek žádný, v roce 1991 vyšly ve Filmfaroniádě tyto texty celkem tři (dva pod zkratkou -rip--'\ autorem třetího byl Václav Zelenka), v roce 1992 šestnáct (šest jich napsal Stanislav Čermák, tři Pavel D. Kolář a po jednom napsali Jiří Brenner, Jiří Piích, Michal Pátek, Blažena Urgošíková. Pavel Frýbort, Eva Hauserová, za, vr 59 a JP 60 ), v roce 1993 jeden (z pera Stanislava Čermáka) a v roce 1994 také jeden (opět od Čermáka) Digitální aréna V roce 1994 se v Ikarii začala objevovat ještě třetí recenzní rubrika, jejíž založení souviselo s prudkým rozmachem počítačových her. Digitální aréně bylo ve srovnání s ostatními recenzními rubrikami věnováno poměrně málo prostoru - jedna strana. Když Ikarie začínala, Vivisektor a Filmfaroniáda sice měly také malý rozsah, ale postupně se rozrostly. Prostor věnovaný Digitální aréně však zůstával v průběhu let stále stejný; rubrika jen výjimečně dostala o stranu víc.'' 1 V prvních letech přinášela Digitální aréna pokaždé dvě (ojediněle tři) recenze počítačových her. Každá měla rozsah cca 50 řádků a byla doplněna několika obrázky z dané hry. Autorem textů byl téměř ve všech případech Jindřich Rohlík 62, a to až do roku 1997, kdy ho vystřídal Petr Maur Pavel D. Kolář je tatáž osoba jako Pavel Beneš. Příjmení si změnil z Koláře na Beneše po svatbě s manželkou Janou v roce Pravděpodobně jde o Romana Lipěíka. 59 Zkratka Vlada Říši. 60 Pravděpodobně jde o Jana Pavlíka - jedná se o článek o Star Treku, jehož je Pavlík dlouholetým příznivcem a propagátorem. 61 Pravidelně začala Digitální aréna dostávat dvě strany až s číslem 3/ V roce 1994 vyšlo v Digitální aréně celkem pět recenzí od jiných autorů než od Rohlíka (v čísle 3/1994 byl autorem jedné z recenzí Jan Pavlík, v čísle 5/1994 byla jedna podepsána Napoleon a jedna rahan, a v číslech 6 a 7/1994 byla pokaždé jedna z obou recenzí podepsána iniciálami JP). 63 Maur již psal do každého čísla pouze jednu celostránkovou recenzi (stejně jako ke konci svého působení v Ikarii Rohlík). Rohlíkový texty byly podle našeho názoru nesrovnatelně kvalitnější než Maurovy. Maur se v problematice neorientoval tak dobře jako profesionální počítačový recenzent Rohlík a jeho texty byly plné stylistických i gramatických nedostatků. Od roku 1999 píše recenze do Digitální arény místo Petra Maura šéfredaktor Vládo Ríša. 32

35 Rohlík přiděloval každé hře kromě soudu obsaženého v textu také číselné hodnocení, a sice hodnocení procentuální (tím se Digitální aréna lišila od ostatních dvou recenzních rubrik, které používaly pětihvězdičkový hodnotící systém). Maur již číselné hodnocení jednotlivým titulům neudílel. Rubrika se zaměřovala na nové počítačové hry. recenze starších úspěšných her přinášela ojediněle pouze v prvním roce své existence (viz č. 1/1994, kde se objevila recenze hry Dune 64 z roku 1992). Pokaždé se jednalo o hry, které se tematicky dotýkaly žánrů sci-fi a fantasy.^ Součástí Digitální arény se od čísla 12/1995 stala soutěž. Čtenář, který správně odpověděl na všechny soutěžní otázky (pokaždé byly 3 nebo 4), mohl vyhrát některou z recenzovaných her Ostatní rubriky Věda a nevěda Jedním z vedlejších produktů toho, jak Ikarie ve svých počátcích hledala sama sebe, byla Věda a nevěda - rubrika, která měla život vpravdě jepicí. Objevila se pouze ve třech číslech prvního ročníku (l/l990, 2/1990 a 4/1990) a ve dvou číslech ročníku druhého (3/1991, 4/1991), přičemž pokaždé přinesla jen jediný delší příspěvek (jednoaž čtyřstránkový). Věda a nevěda se měla zabývat oblastmi, kde se věda prolíná se science fiction. Titulek článku z čísla 1 hovoří za vše: Sex z létajících talířů. Ve sféře fabulací se částečně pohyboval i článek o smrti Ježíše Krista ze čtvrtého čísla, ovšem text z čísla druhého se zabývá hlavním motivem povídky Davida Brina Křišťálové sféry. Oba texty ze druhého ročníku pak připomínají spíše prózu než publicistický Článek. Jak je vidět, nevyhraněnost rubriky Věda a nevěda byla příznačná pro určitou počáteční nevyhraněnost celého časopisu. 64 Hra vznikla na motivy stejnojmenné knihy od Franka Herberta ( ). 65 O ty ovšem nikdy nebyla nouze. Mnohé nejúspěšnější počítačové hry totiž spadají právě pod tyto žánry (X-Wing, Wing Commander, Doom, Quake, Únreal, Indiana Jones and the Fate of Atlantis). 33

36 Fantastická věda Rubrika Fantastická věda se stala nejméně scifistickou složkou časopisu - zaměřila se na problémy, zajímavosti a objevy ze skutečné" vědy, nešlo tedy o žádné vědeckofantastické fabulace jako v případě rubriky Věda a nevěda. V čísle 8/1991, ve kterém se Fantastická věda objevila poprvé, byla v obsahu uvedena podtitulem Okénko zajímavých vědeckých problémů. Vyhrazena jí byla zpravidla jedna strana ve druhé polovině časopisu, přesněji v publicistické části mezi povídkami a rubrikou Vivisektor. Rubrika zpravidla přinášela několik kratších článků o rozsahu řádků (výjimkou byl celostránkový text Ivana Adamoviče Současná věda a nová spiritualita" v č. 6/1992, text Jaroslava Petra Stárnutí, dlouhověkost a nesmrtelnost očima vědy" vč. 9/1992 a článek Ivana Adamoviče Cesty k celostnosti" v č. 10/1992). Rubriku (i všechny její texty) připravoval nejprve Vládo Ríša, od poloviny roku 1992 Jaroslav Petr. Ilustrace se v ní v prvních letech objevovaly jen zřídka, později už vůbec ne Slovník českých SF autorů Od prvního čísla prvního ročníku začala Ikarie otiskovat abecedně řazený Slovník českých SF autorů Ivana Adamoviče. V prvním čísle Adamovič představil rubriku těmito slovy: (...) bude mít za úkol nahradit nepřítomnost encyklopedie či slovníku české SF. 66 Zatím budeme uvádět všechny autory, kterým vyšla po roce 1945 aspoň jedna SF kniha. V několika případech budou uvedeni i autoři, kterým kniha dosud nevyšla, ale pravidelně publikují v antologiích a časopisech." Rubrika skončila v čísle 5/1994. Za pět let v ní Adamovič představil celkem 147 tuzemských autorů fantastické literatury (v prvním ročníku 20, ve druhém 37, ve třetím 33, ve čtvrtém 47 a v pátém 10 autorů). Každé heslo se soustředilo především na dílo daného spisovatele, ale nechybělo ani stručné shrnutí jeho života. Hesla významnějších autorů byla doplněna výběrovou sekundární bibliografií. V prvním ročníku a v první polovině ročníku druhého (do č. 5/1991) byla součástí Slovníku českých SF autorů také ukázka z díla některého probíraného spisovatele. 66 V roce 1995 tuto encyklopedii vydal sám Adamovič (pod názvem Slovník české literární fantastiky a science fiction). Ačkoli to v předmluvě knihy výslovně neuvádí, ze struktury i náplně hesel je zřejmé, že při přípravě encyklopedie z časopisecké verze slovníku vycházel. 34

37 Bibliografie SF a fantastiky Počínaje třetím číslem prvního ročníku začala v Ikarii na pokračování vycházet Bibliografie SF a fantastiky. Účelem této rubriky bylo postupně přinést chronologický přehled všech fantastických titulů, které od roku 1945 vyšly v češtině a slovenštině, ať už šlo o domácí nebo překladovou literaturu. Knihy byly v rubrice řazeny podle roku vydání, v rámci jednotlivých let pak podle příjmení autorů. Rubriku, která skončila spolu s druhým ročníkem, připravoval Jiří Černý 67. Posledním rokem, kterým se rubrika zabývala, byl rok V devatenácti pokračováních zahrnula celkem 474 titulů. Černý zpracoval též následující čtyři desetiletí. Bibliografii těchto let však již Ikarie neotiskla - v čísle 12/1992, ve kterém rubriku zastavila, to zdůvodnila tím, že otisknout kompletní bibliografie by trvalo příliš dlouho Malý slovník sci-fi terminologie Ve druhém ročníku (1991), konkrétně v číslech 2, 3, 4, 5 a 8, vycházela rubrika, která měla hned po Vědě a nevědě nejkratší trvání ze všech. Jmenovala se Malý slovník sci-fi terminologie" a zaměřená byla zejména na výrazy, které používají angloameričtí fanoušci sci-fi při komunikaci mezi sebou a při tvorbě tzv. fanzinů. Slovník původně vycházel jako součást rubriky Fandománie, ale v č. 8/1991 byl již zcela samostatný. Jednotlivá hesla převzala Ikarie z fanzinu SFK Villodius (č. 5, ročník 1986) a aktualizovali je Ivan Adamovič a Ladislav Kejval Původní komiks V prvním, zkráceném ročníku (1990) otiskovala Ikarie také svůj vlastní černobílý kreslený seriál (v č. 1, 3, 4, 5, 6, 7). Nejednalo se o komiks na pokračování, ale o jednotlivé mikropovídky" o rozsahu 2-4 stran. Jedinou výjimkou byl komiks Káji Saudka Bezhlavý, který vyšel ve dvou částech v Ikarii 4 a 5. Kromě Saudka byli autory těchto seriálů Dan Růžička (6/1990) a Vladimír Hanuš (7/1990). 67 Jiří Černý (1954) je přední bibliograf science fiction a odborník na českou a ruskou sci-fi. Spolupracoval na Encyklopedii literatury science fiction (1995). 35

38 Ve druhém ročníku Ikarie od pravidelného otiskování komiksu upustila 68 a původní kreslené seriály se zde objevovaly již jen výjimečně (viz 2. strana obálky vč /1991 nebo č. 4-5/1993). Přesto však redakce na komiks zcela nezanevřela - po teoretické stránce se mu věnovala i nadále a v červnu 1994 (mezi čísly 6/1994 a 7/1994) vydala celobarevný speciál, který obsahoval komiksovou adaptaci filmu Nexus, jenž měl ve stejném měsíci premiéru Reklama V časopisu Ikarie se od prvního ročníku objevuje samozřejmě i reklama, a to jak na obálce, tak uvnitř časopisu. Jak si ukážeme dále, ve sledovaných letech jí bylo věnováno relativně málo prostoru a jejími zadavateli byly téměř výlučně firmy, jejichž, produkce nějakým způsobem souvisela se zaměřením časopisu. Podle současného šéfredaktora Vlada Říši se cena barevné celostránkové reklamy ve sledovaném období pohybovala mezi a Kč, černobílá stránka stála Kč Reklama na obálce Reklamy na obálce Ikarie byly ve všech případech celostránkové. V prvním ročníku (1990) se na obálce Ikarie objevily celkem 3x (2x na druhé straně a lx na třetí straně obálky). Z toho jedna reklama inzerovala produkci vydavatele Ikarie Mladé fronty, jedna pojišťovnu 69 a jedna propagační předměty spojené s Ikarii. Ve druhém ročníku (1991) se reklama na obálce objevila již celkem llx (4x na druhé straně obálky, 5x na třetí straně obálky a 2x na čtvrté straně obálky). Nejčastějšími zadavateli reklamy byli distributoři filmů uváděných do kin (3x), filmový časopis Premiéra (2x) a deník Mladá fronta Dnes (2x). Dalšími inzerenty byly nakladatelství 68 Pravidelný komiks se do časopisu vrátil až v čísle 6/ tři měsíce poté, co Ikarie začala 16 ze svých 64 stran tisknout barevně. Nejprve vyšly tři pňvodní komiksové mikropovídky a od čísla 9/2003 začala Ikarie otiskovat převzatý legendární komiks Flash Gordon, který se v časopise naposledy objevil v č. 9/2005. Ikarie vydávala Flashe Gordona od prostředka" a nedokončila ho. 69 Konkrétně se jednalo o Českou stálili pojišťovnu. Přestože firma s tematikou Časopisu nijak nesouvisela, připravila do Ikarie reklamu přímo na míru" - celou stranu zabírala rozmazaná fotografie nezřetelných světel ve tmě a slogan: Ufo?l Dokažte, že existují! Myje pojistíme." Podobný přístup používal v dalších letech při vytváření reklam určených do Ikarie i deník Mladá fronta Dnes. 36

39 Golem, Česká státní pojišťovna a knižní zasilatelská firma Makros, a jednu stranu věnovala Ikarie též propagaci svýcli starších čísel. Ve třetím ročníku (1992) bylo na obálce rovněž celkem 11 reklam (2x na druhé straně, 2x na třetí straně a 7x na čtvrté straně obálky). Nejvíc reklam zadali opět filmoví distributoři (5) 70. následovala zasilatelská firma Makros (3), deník Mladá fronta Dnes (1) a knihkupectví Černá planeta (1). Jedna reklama propagovala kalendář Ikarie. Čtvrtý ročník (1993) zaznamenal pokles počtu reklam na obálkách; tentokrát jich bylo celkem 8 (lx na druhé straně a 7x na čtvrté straně obálky). Filmoví distributoři zadali dvě reklamy, stejně jako knižní zasilatelské firmy; nakladatelé úzce související s Ikarii (Mladá fronta a Golem) 71 zadali rovněž dvě reklamy, ostatní nakladatelé jednu reklamu a komiksový časopis Comics Aréna také jednu. V pátém ročníku (1994) se na obálkách Ikarie objevilo celkem 9 reklam (4x na druhé straně obálky a 5x na čtvrté straně obálky). Filmoví distributoři zadali šest reklam, sci-fi nakladatelství dvě reklamy a herní časopis Score jednu reklamu Reklama uvnitř časopisu Ve sledovaném období se uvnitř Ikarie daleko častěji než celostránkové reklamy objevovaly reklamy zabírající mnohem menší plochu, často třeba jen jednu devítinu stránky. V prvním ročníku se uvnitř časopisu objevila reklama celkem 3x a zaplnila dohromady 2 strany. Jedna z reklam propagovala samotnou Ikarii a zbylé dvě zadali nakladatelé Svoboda a Panorama. Ve druhém ročníku již vyšlo celkem 24 reklam, které však většinou měly jen velmi malou plochu, a dohromady tak zabraly pouze 6,5 strany. Nejčastějšími zadavateli byla nakladatelství sci-fi literatury a sci-fi knihkupectví: nakladatelé propojení s Ikarii (Mladá fronta a Golem) zadali tři reklamy, ostatní nakladatelé osm reklam a knihkupci sedm reklam. Zbývající reklamy propagovaly deník Mladá fronta Dnes (dvě), cony a jiné aktivity fanoušků sci-fi (tři) a jednu reklamu zadali pořadatelé rockového koncertu skupiny Olympic. 70 Ve dvou případech nebylo jasné, zda jde o reklamu, nebo ilustrační doprovod recenze uvnitř čísla. Tyto případy jsme do počtu reklam nezahrnuli. 71 Nakladatelství Mladá fronta Ikarii vydává a nakladatelství Golem (Golem-Ríša) patřilo někdejšímu zástupci šéfredaktora a současnému šéfredaktorovi Ikarie Vladovi Ríšovi. (Viz oddíl 1.1.) 37

40 Ve třetím ročníku se reklama objevila 41x a zaplnila celkem 11 stran. Nejčastěji ji zadávali opět nakladatelé - reklama na knižní produkci se vyskytla celkem osmnáctkrát (z toho Mladá fronta a Golem zadaly šest reklam). Knihkupci a knižní zasilatelské služby zadali osm reklam. Pět reklam propagovalo časopisy (z toho jedna časopisy z Mladé fronty), akce sci-fi klubů a fanoušků propagovalo také pět reklam a po jedné reklamě zadal deník Mladá fronta Dnes, cestovní kancelář, knihvazačství, modelářská firma a zásilková firma specializovaná na videofilmy. Čtvrtý ročník zaznamenal pokles počtu reklam, nikoli však jejich celkového rozsahu. Vyšlo 28 reklam, zabírajících dohromady opět 11 stran. Jejich nejčastějšími původci byli opět nakladatelé sci-fi literatury, kteří zadali jedenáct reklam (z toho Mladá fronta a Golem tři reklamy). Šest reklam propagovalo Ikarii a věci sní související (předplatné, kalendář apod.). Tři reklamy se týkaly conů a jiných aktivit fanoušků sci-fi a tři reklamy propagovaly časopisy jiných vydavatelů než Mladé fronty 72. Jedna reklama se týkala knižního veletrhu, jedna vývojářského software, jedna videopůjčovny a jedna dokonce také Matějské pouti. V pátém ročníku vyšlo 39 reklam na celkových 11,5 stranách. Sedmnáct reklam,, 7*3... propagovalo samotnou Ikarii a věci sní související, sedm reklam zadali knihkupci a knižní zasilatelské služby, šest reklam propagovalo knihy z nakladatelství Mladá fronta nebo Golem, čtyři reklamy zadali ostatní nakladatelé, tři reklamy se týkaly plastových modelů a dvě aktivit fanoušků sci-fi. 72 Pro zajímavost uvádíme, že jedním z těchto časopisů byl měsíčník Filips, který pro svou reklamu v Ikarii 2/1993 zvolil naprosto nevhodný, téměř pejorativní titulek: Nenudí vás už někdy to sci-fi?" 73 Musíme ovšem zdůraznit, že šlo zpravidla o velmi malé rámečky zabírající 1/8 až 1/4 strany. 38

41 3. Rozbor literárněkritické rubriky 3.1. Obecně k rubrice Ikarie je koncipována především jako literární periodikum. Vedle povídek, které v prvních letech tvořily dvě třetiny časopisu, je jednou z nej podstatnějších složek rubrika literárních recenzí zvaná Vivisektor. Začínala poměrně skromně, ale její význam i rozsah neustále rostl, stejně jako se zvyšovala produkce nakladatelů, a v současnosti jí Ikarie věnuje zpravidla sedm stran, neboli více než desetinu celkového rozsahu. Rubrika vycházela do č. 5/1992 s podtitulem Minirecenze novinek SF a fantastiky, od č. 6/1992 do č. 8/1992 s podtitulem Minirecenze novinek ze světa fantastiky; od č. 8/1992 pak byla vybavena logem mimozemšťana vylézajícího zpod hromady knih. Délka jednotlivých recenzí se zpravidla pohybuje okolo jedné normostrany. Každá recenze je doplněna stručnými bibliografickými údaji (jméno autora, název knihy, jméno překladatele, jméno ilustrátora, místo vydání, nakladatel a rok vydání, počet stran, cena a náklad) a rovněž také bodovým hodnocením 74. Od roku 1992 také redakce doplňuje vybrané recenze přetiskem obálky dané knihy. Recenze tvoří hlavní část obsahu rubriky, ale ne jedinou. Jak už jsme se zmínili v oddílu , od ročníku 1994 obsahuje Vivisektor též žebříček nejprodávanějších SF&F knih ( Nejprodávanější tituly", později Nejprodávanější knihy měsíce"), dva žebříčky čtenářů ( Čtenáři doporučují" a Čtenáři varují") a Adamovičův přehled všech nově vydaných SF&F knih ( Nové knihy"). Vzhledem k poměrně dlouhé výrobní době Ikarie se tyto žebříčky stejně jako samotné recenze vztahovaly k situaci, která byla na knižním trhu před třemi měsíci 75. K proměnám rubriky se podrobněji vrátíme v oddíle 74 Hvězdičkové hodnocení, které začal Vivisektor jednotlivým knihám udělovat od č. 7/1990, redakce v číslech 7/1990 a 1/1991 okomentovala takto: * - bída a utrpení, ** - moc mě nebavilo, *** - koupil jsem si, **** - musíte si přečíst, ***** - dvorana slávy. 75 Po několika letech se tuto dobu podařilo zkrátit na dva měsíce. 39

42 3.2. Statistika recenzí ve vymezeném období Každá kritika v Ikarii se zpravidla zabývala pouze jednou knihou; recenze hodnotící několik knih najednou byly spíše výjimkou. V prvních letech se také občas stávalo, že tatáž kniha byla zrecenzována dvěma (nebo i třemi) autory, a bylo jí tedy věnováno víc recenzí než jedna. Ani to se však nestávalo příliš často. V roce 1990 vyšlo celkem 33 recenzí, které se zabývaly celkem 33 tituly. Nejplodnějším recenzentem byl Pavel Kosatík (20 recenzí), následovaný Janem Schneiderem (5 recenzí), Pavlem Vachtlem (4 recenze) a Evou Hauserovou, Vladem Ríšou, Zdeňkem Rampasem a Ivanem Adamovičem, kteří měli každý po jedné recenzi. Naprostá většina recenzovaných knih spadala do žánru sci-fi (27). Tři recenzované tituly patřily do žánru fantasy, pod horor nepatřil žádný a dva měly se SF&F&H jen okrajovou příbuznost. Kromě toho byla zrecenzována jedna kniha non-fiction a dva časopisy. V roce 1991 vyšlo již 64 recenzí, které hodnotily celkem 58 titulů. Daleko nejčastěji psal recenze opět Pavel Kosatík (44). Ivan Adamovič, Vladimír Mátl a Josef Pecinovský napsali každý tři recenze a Naďa Bubeníčková, Jaroslav Olša, jr., Pavel Hausdorf, Jitka Ebenová, Jan Oščádal, Carola Biedermannová, Václav Vlk. Miroslav Staněk, Tomáš Stejskal, Marek Kůchler a Vládo Ríša po jedné. Většina recenzovaných knih patřila opět do žánru sci-fi (42), pod fantasy jich spadalo pět a pod horor dvě. Okrajovou příbuznost s žánrem SF&F&H měly dva recenzované tituly. Dále byly zrecenzovány tři nebeletristické tituly a čtyři časopisy. V roce 1992 vyšlo ve Vivisektoru rovných 100 recenzí, hodnotících dohromady 93 titulů. Nejčastějším recenzentem byl stále Pavel Kosatík (27), následovaný Ivanem Adamovičem (12), Josefem Pecinovským (9), Vladimírem Mátlem (9). D. Krajíčkem (5) a Ivanem Mlsem (4). Václav Vlk st., V. Vávra. Jan Jam" Oščádal, Marek Kuchler, Jakub Rosen a Eva Hauserová přispěli každý dvěma recenzemi, zatímco František Houdek, Roman Štědronský, Miroslav Kibus, Michal Hejl, Marcel Mariščák, Pavel Vachtl, -frk-, Martin Vaněk, V. Dohnal, Michael Bronec, Pavel Hošek. Tomáš Němeček, Miroslav Staněk, Marcel Fuchsa, Egon Niczky, Martin Bezděčka, Ivana Holzbachová, Dušan Peško, Marek Sochor, Jaroslav Zvoníček, Tomáš Kirchberger a Vládo Ríša přispěli každý jednou recenzí. Do žánru sci-ii spadalo 64 recenzovaných knih, do žánru fantasy devět a pod horor jich patřilo čtrnáct. Kromě toho bylo zrecenzováno šest časopisů. 40

43 V roce 1993 počet literárních recenzí dále narůstal - vyšlo jich 120 a zabývaly se celkem 131 tituly. Počet recenzentů ovšem mírně poklesl. Nejvíc kritik tentokrát napsali Ivan Mls (14). Ivan Adamovič (13), Tomáš B. Štipský (13). Pavel Košatil (12), Josef Pecinovský (12), Jaroslav Jiran (10), Jindřich Kubec (10), Jan Šimůnek (7) a Vládo Ríša (6). František Houdek a Pavel Beneš přispěli každý čtyřmi recenzemi, Vladimír Mátl třemi, Roman Štědronský a Pavel D. Kolář dvěma a Milan Mikuláštík. Jan Vaněk, jr., Marek Kuchler, Pavel Hurych. Karel Blažek. Petr Krejzek. Dušan Peško a -miz- jednou. Jedna kritika byla anonymní. Pod žánr sci-fi patřilo 84 knih, pod fantasy 25 a pod horor 16. Vědeckofantastickými časopisy se zabývaly čtyři recenze. V roce 1994 řady recenzentů opět mírně prořídly a klesl i počet recenzí. Vyšlo celkem 96 kritik věnovaných 97 knihám. Nejplodnějším recenzentem byl šéfredaktor Vládo Ríša (24), následovaný Ivanem Adamovičem (14), Ivanem Mlsem (11) a Jindřichem Kubcem (9). Josef Pecinovský napsal osm recenzí, Pavel Beneš sedm, Jaroslav Jiran pět, Tomáš B. Štipský čtyři, Jaroslav Petr tři, Michael Bronec dvě, Jozef Svítek také dvě a Petr Kotrle, Egon Niczky, Jan Šimůnek, Blanka Šimůnková. PeS, Radmila Paulová a Jan Poláček každý jednu. 55 recenzovaných knih patřilo do žánru sci-fi, 25 do žánru fantasy, 10 do žánru hororu a jedna měla se SF&F&H jen okrajovou příbuznost. Čtyři kritiky se zabývaly nebeletristickou literaturou a dvě recenzovaly časopisy Vivisektor versus vybrané SF&F tituly vymezeného období V tomto oddíle se zaměříme na způsob, jakým se Ikarie prostřednictvím Vivisektoru vypořádala s některými vybranými knihami období , jak k nim přistupovala a jak je hodnotila. Pozornost bude věnována zvláště významnějším autorům a literárním událostem. Upozorňujeme, že v této souvislosti se nelze vyhnout určitému hodnocení rubriky, vždyť hodnocením svého druhu bude už jen výběr knih, o kterých se zmíníme. Dodáváme, že literatura, stejně jako kterýkoli jiný druh umění, je především otázkou individuálního vkusu, a něco jako objektivní hodnocení podle našeho názoru neexistuje. Na počátku 90. let existoval na českém trhu ve sci-fi literatuře poměrně velký deficit, který začala nakladatelství dohánět jen zvolna a postupně. Vycházet začala díla klasiků, která na našem trhu dosud chyběla, stejně jako dotisky jejich dříve vydaných 41

44 děl. Hned v prvním čísle Ikarie vyšly recenze knih R. Bradburyho, A. C. Clarka, J. Věrna; v průběhu roku následovali Strugačtí, K. Bulyčov, C. D. Simak a H. G. Wells, v následujících letech také I. Asimov, C. J. Cherryh, J. Wyndham, C. S. Lewis, S. Lem, G. Orwell, D. Adams, H. Harrison. F. Pohl. J. R. R. Tolkien. P. Anderson. V. Larionová. P. K. Dick, R. Silverberg, A. Sapkowski. R. Zelazny, W. Gibson. B. Aldiss či T. Pratchett. Díla klasiků byla samozřejmě hodnocena převážně velmi pozitivně; až později se k nám dostala i ta jejich díla. jejichž kvalita (a zároveň i ohlas) byly podstatně nižší - to je příklad Asimova nebo Harrisona. Občas se ovšem stalo i to. že si negativní kritiku vysloužilo i uznávané dílo. V Ikarii 8/1991 vyšla velice odmítavá recenze Lewisovy knihy Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, která se přitom již v padesátých letech stala jedním z konstituujících děl žánru fantasy. Negativní posudek Pavla Kosatíka ovšem redakce pro úplnost doplnila přeloženým textem britského literárního kritika Davida Pringla, který již vyzněl o něco pozitivněji. 76 Jako další případ klasika, Vivisektorem podle našeho názoru nedoceněného", můžeme jmenovat Douglase Adamse - první české vydání jeho nejznámějšího díla Stopařův průvodce po Galaxii hodnotila Ikarie jako průměrnou knihu (Ikarie 12/1991) a lépe si nevedly ani další romány tohoto autora (Ikarie 10/1994). Nesmíme zapomenout ani na české mistry žánru - v prvním ročníku byli (vesměs velmi pozitivně) recenzováni J. Veis, Z. Volný, O. Neff a L. Souček, později též J. Nesvadba, L. Freiová, J. W. Procházka či V. Kadlečková. Kromě děl klasiků, jež splňují přísná literární kritéria, ovšem Ikarie hodnotila i tzv. konzumní literaturu čili tzv. čtivo, která už se nesetkávala s víceméně jednoznačně pozitivním přijetím. Pokud měla kniha nápad nebo vnášela do žánru něco nového, recenzenti jí to byli ochotni odpustit, i když neměla z literárního hlediska příliš dobrou úroveň (viz např. Adamovičova recenze Howardovy Svatyně odpornosti 77 v Ikarii 7/1990). Co ovšem kritici Vivisektoru nemohli vystát prakticky nikdy, byly románové přepisy filmů. Naprosto zdrcujícího hodnocení se dostalo oběma dílům knižního Robocopa (Ikarie 3/1992, 11/1992), přestože Ikarie o několik měsíců dříve otiskla ve spolupráci s nakladatelem z této knihy ukázku. O moc lépe si nevedl ani knižní přepis 76 Na příkladu této recenze je mimochodem vidět, jak moc záleží na tom, zjakého hlediska kritik knihu hodnotí. Kosatík vztáhl na Letopisy Narnie univerzální měřítka kvality, zatímco Pringle hodnotil způsob, jakým se autor vypořádal s úkolem, který si na sebe vzal (tzn. s úkolem napsat fantasy knihu pro mládež). Oba posudky jsou tak diametrálně odlišné. 77 Svatyně odpornosti je mimochodem úplně první knihou, kterou oficiálně vydalo plzeňské nakladatelství Laser (dnes spolu s pražským Tritonem nejvýznamnější tuzemský nakladatel SF&F literatury). 42

45 Lucasových Hvězdných válek, přeložený do češtiny Ondřejem Neffem (Ikarie 1/1992). Postupně se Vivisektor přestal knižním přepisům věnovat téměř úplně. Vzhledem k tomu, že na Ikarii se podílela řada lidí, kteří sami aktivně psali sci-fi knihy (Vládo Ríša, Jaroslav Jiran, Ivan Adamovič, Ondřej Neff, Josef Pecinovský ad.), docházelo samozřejmě i k lomu, že se v časopise objevovaly recenze i na jejich tituly. Střet zájmu byl ovšem poměrně malý, zvlášť díky k tomu, že většinu recenzí psali externisté, kteří měli se samotnou redakcí (nebo se svými kolegy" externistyspisovateli) jen poměrně volný vztah. Nebáli se tedy vyřknout ani negativní ortel, pokud si ho podle jejich názoru daná kniha zasloužila. Jako názorný příklad můžeme uvést např. recenzi knihy Gooka a dračí lidé od redaktorů Vlada Říši a Evy Hauserová (společný pseudonym Richard D. Evans), které udělil recenzent František Houdek pouhé dvě hvězdičky z pěti a svou kritiku uzavřel nepříliš lichotivými slovy: Autor chtěl do příběhu natěsnat co nejvíc (...). Bohužel při tom pozapomněl, že i komerčně zaměřené čtivo má svá pravidla, dokonce v lecčems železnější než takzvaná umělecká literatura." 7 * Ještě negativnější kritiky se v Ikarii dostalo spisovateli/recenzentovi Josefu Pecinovskému (ještě se k němu vrátíme v oddíle 3.4.), pro jehož knihy měl Pavel Kosatík pouze slova zavržení. Tím samozřejmě nechceme říci, že by Ikarie hodnotila literaturu svých spolupracovníků vždy pouze negativně - vždyť právě Richard D. Evans byl ve většině případů hodnocen kladně 7 ' a velice pozitivně přijímány byly také Pecinovského povídky, které Ikarie ráda otiskovala. Zvláštním fenoménem je recenzování (a ostatně i vydávání) knižních řad, rozvíjejících příběh slavné filmové či literární předlohy. Jedním z nej známějších (ba přímo učebnicových) příkladů je románová řada na motivy televizního seriálu Star Trek 80. Startrekovské romány u nás začaly vycházet ještě dřív, než se potenciální fanoušci pořádně stačili seznámit se samotným seriálem. V prvních letech se Ikarie snažila recenzovat většinu těchto knížek, později na to ovšem rezignovala. Z pochopitelných důvodů pro ni bylo důležitější představit tituly a autory, o kterých čtenáři nemají povědomí, než knihy, o nichž díky příslušnosti do jisté série již určitou základní představu mají. 78 František Houdek: Krvavé rokoko v zemi Boniů. In: Ikarie 1/ Viz Ikarie 3/1992, 8/1993, 12/ Star Trek je vědeckofantastický seriál Gena Roddenberryho, jeho původní série vznikla v letech Nej větší slávy však dosáhl až v 80. a 90. letech, kdy na něj navázaly další řady - Nová generace, Hluboký vesmír Devět, Voyager a na počátku nového tisíciletí také nejnovější série nazvaná Enterprise. 43

46 Podobným příkladem jako Star Trek je knižní série na motivy Star Wars 81 (i když románů Hvězdných válek vyšlo u nás i v zahraničí podstatně méně než těch startrekovských). V Ikarii 3/1994 vyšla recenze Ivana Mlse na román Timothyho Zahna Dědic Impéria. Mls tuto knihu poměrně nevybíravě zkritizoval a v bodovém hodnocení jí udělil pouhé dvě hvězdičky. Podle našeho názoru se však jedná o jedno z nejkvalitnějších pokračování jakéhokoli filmu vůbec, nejen Hvězdných válek. Mls zjevně podlehl rozšířené iluzi, že každé pokračování slavné předlohy musí být nutně špatné, a automaticky se k Dědicovi Impéria stavěl přezíravě. Ještě častěji než knižní pokračování Star Treku recenzovala Ikarie romány, i R? rozvíjející příhody barbara Conana (jak z pera jeho duchovního otce R. E. Howarda, tak jiných autorů). Často je recenzoval osobně šéfredaktor Vládo Ríša, který se (na rozdíl od Mlse ve zmíněné recenzi Star Wars) nebál pochválit ani takovéto knížky, pokud byly čtivé a kvalitní Shrnutí vývoje rubriky během vymezeného období Jak vyplývá z oddílu 3.2., počet přispěvatelů rubriky byl v prvních dvou letech poměrně nízký, stejně jako počet recenzovaných knih, ale v následujících ročnících se situace podstatně změnila. V čísle 7/1991 se na str. 37 objevila výzva, že redakce hledá externí recenzenty jak pro Vivisektor, tak pro Filmfaroniádu. Recenze externistů (pokud v ně nepočítáme pravidelného spolupracovníka redakce a první vůdčí osobnost rubriky Pavla Kosatíka) ve Vivisektoru začaly pravidelně vycházet od čísla 11/1991. Počet externích recenzentů literární rubriky byl od té doby poměrně vysoký, ale pravidelnými přispěvateli se stala jen hrstka. Pozoruhodné je, že v sesterské" rubrice Filmfaroniáda tato situace nenastala - v ní se na rozdíl od Vivisektoru vytvořilo stabilní a poměrně malé jádro recenzentů, které se obměňovalo jen zřídka. Nej viditelnějšími osobnostmi Vivisektoru se po Kosatíkovi a redaktorech Adamovičovi, Ríšovi a Jiranovi v první polovině devadesátých let stali Josef Pecinovský 83, Vladimír Mátl s \ Tomáš B. Štipský 8 ', 81 Star Wars (Hvězdné války) je sága šesti sci-fi filmů George Lucase (1977, , 1999, 2002, 2005). 82 Barbar Conan je jedním z nejslavnějších příkladů hrdinské fantasy (heroic fantasy), čili fantasy, která je zaměřená na boj a napětí; magické prvky zde mívají spíše druhořadou úlohu. 83 Josef Pecinovský (1946) se na počátku 90. let zapsal do povědomí scifistické veřejnosti především jako autor originálních a často velmi vtipných povídek (klasikou se stala zejména série jeho povídek o 44

47 Jindřich Kubec 8 ' 1, Ivan Mls 87 a Pavel Beneš 88, který se ovšem věnoval zejména filmové kritice ve zmíněné Filmfaroniádě. Nárůst počtu přispěvatelů umožnil nejen zvýšení počtu literárních recenzí, ale i jejich délky. V prvních dvou letech, kdy byl prakticky jediným recenzentem Kosatík, byly některé kritiky tak krátké, že si toto označení vlastně ani nezasloužily 81 '. Samostatnou otázkou zůstává kvalita jednotlivých recenzí. Jakub Macek ve své diplomové práci 9 " podotýká, že po nástupu externistů začala být jejich úroveň značně kolísavá: (...) na velkém počtu textů, které byly ve Vivisektoru, se ukazuje stylová podvojnost, typická pro publicistiku, která se fantastikou zabývá. Někteří recenzenti, jako např. Kosatík, Adamovič či Rečková, dokazují nejen znalost žánru, ale i snahu nesklouznout k zjednodušující a konfrontační kritice, zatímco mnozí další svými recenzemi potvrzují (...) nelichotivá Ecova slova o fantastice jako konzumním žánru - příkladem jednoznačně simplifikujícího autorského stylu může být namátkou vybraná recenze Merleho Madrapuru, napsaná T. B. Štipským, v níž autor otevřeně přiznává, že knihu nepochopil. A tak zatímco se na jedné straně někteří autoři snaží vnést do hodnocení knih sofistikovanější postupy literární teorie (příkladem čehož bývá přístup 1. Adamoviče), další na intelektuální a umělecké nároky při psaní recenze ostentativně rezignují, ve svých textech komunikují jen se zábavným rozměrem knih (mnohé pochopitelně, vzhledem ke kvalitě i autorskému záměru, jinak hodnotit jednoduše nelze) a jakékoli,požadavky' komplikovanějších děl na čtenáře hodnotí jednoznačně negativně." Macek ovšem vzápětí dodává, že i Štipského přístup je vzhledem k cílovému chovateli mimozemského ptactva). Za povídky obdržel dvakrát Cenu Karla Čapka. Kromě toho psal i romány, které však nikdy nedosáhly takového úspěchu (řada jich vyšla v edici Rodokaps). Živí se jako učitel. 84 Vladimír Mátl (1952) je nejen autor sci-fi recenzí, ale i povídek - první publikoval v roce 1969 ve Větrníku. Kromě toho napsal i několik trampských povídek a písniček a podílel se na projektu Utajené dějiny Čech. Od roku 1997 šéfredaktor časopisu Fantastická fakta. 85 Tomáš B. Štipský (1961) psal recenze též do fanzinu Interkom, ve kterém měl v letech svou vlastní rubriku Knižní nářez. Od roku 1994 je knihkupcem (nejprve v knihkupectví U Jednorožce na Staroměstském náměstí v Praze, poté v knihkupectví Wales). Předtím pracoval např. v Městské knihovně v Praze nebo v nakladatelství Winston Smith. 86 Jindřich Kubec (1974) mimo Ikarii nikde jinde nepublikoval. Nyní pracuje jako počítačový programátor a administrátor. 87 Ivan Mls (1961) pracoval od roku 1983 jako redaktor Jihočeské pravdy (později Jihočeské listy). Se svými povídkami se od roku 1982 pravidelně účastní Ceny Karla Čapka. 88 Pavel Beneš, roz. Kolář (1967) je především filmovým publicistou. Kromě Ikarie publikoval např. v časopisech Premiéra, Sedmička, Televize, Teletip, Videotip, Videoplus, Videorevue či Kinorevue. Podílel se na Encyklopedii fantastického filmu (1994). 89 Viz např. recenze knihy T. N. Scortia, F. M. Robinson: Prométheus v plamenech, která měla jen devět řádků. 90 Jakub Macek: Fandom a text (2004). 45

48 publiku obhajitelný. Ne všichni čtenáři (či samotní spisovatelé) přistupují k fantastické literatuře s vysokými estetickými požadavky, a nemají je tedy ani k recenzím takovýchto děl. (...) i když je Ikarie koncipována jako časopis literární, jen těžko se může orientovat pouze na minoritní, náročnější publikum - už z triviálních ekonomických důvodů," 41 uzavírá Macek svou úvahu o kvalitativní úrovni Vivisektoru. Nyní se ještě podívejme na to, jak se v průběhu let měnila vnitřní struktura rubriky. V prvním roce, kdy Vivisektor vedl Pavel Kosatík, obsahovala rubrika pouze samotné recenze bez jakéhokoli dalšího vnitřního členění či podrubrik. Od druhého ročníku ji řídil Vládo Ríša, pod jehož vedením se na konci rubriky začal pod názvem Dále vyšlo" nepravidelně objevovat přehled dalších SF&F titulů, na jejichž recenzi nebylo kvůli rostoucí produkci nakladatelů v časopise místo 4 ". Zatímco v prvním roce začínala rubrika s pouhou jednou stranou, ve druhém ročníku už měla strany dvě a ve třetím již zpravidla tři až čtyři. V souvislosti s tím vyvstala potřeba rubriku dále rozčlenit. V čísle 9/1992, tedy bezprostředně poté, co rubriku převzal Jaroslav Jiran, se na konci Vivisektoru poprvé objevila nepravidelná subrubrika Hrobníkův koutek", v níž vycházely recenze hororové literatury. Další změny na sebe nedaly dlouho čekat. Počínaje číslem 6/1993 redakce ze všech recenzí každého Vivisektoru vybrala jednu, kterou umístila na začátek rubriky a označila výmluvným titulkem Ikarie doporučuje" (od Čísla 1/1994 Tip Ikarie"). Mezi ní a zbytkem recenzí se začala objevovat též nepravidelná subrubrika Ikarie varuje". Od čísla 12/1993 se v úvodu rubriky objevuje žebříček nejprodávanějších SF&F knih měsíce, k nimž se od čísla 3/1994 přidaly též žebříčky Čtenáři doporučují" a Čtenáři varují" (viz oddíl ). Kromě toho začal v čísle 1/1994 na konci Vivisektoru vycházet také pravidelný přehled čerstvě vydaných titulů nazvaný Nové knihy" připravovaný Ivanem Adamovičem, který navázal na dřívější občasnou podrubriku Dále vyšlo". Na konci roku 1994 zařadila Ikarie do Vivisektoru další subrubriku, která dostala název Kniha pod lupou" - vycházela nepravidelně a přinášela celostránkovou recenzi některého významného titulu, který se objevil na trhu (takováto recenze měla tedy oproti běžným" recenzím Vivisektoru přibližně trojnásobný rozsah). V Čísle 12/1994 se objevil pokus o další podrubriku, která se měla jmenovat Periskop a její funkcí mělo být 1,1 Jakub Macek: Fandom a text (2004). 92 Stručné anotace knih do podrubriky Dále vyšlo" připravoval zpravidla Ivan Adamovič nebo Pavel Kosatík. 46

49 informovat o knihách, které vyjdou v následujícím čtvrtroce (čili zhruba v dobč. kdy se na trhu objeví i dané číslo Ikarie). Periskop ovšem dlouho nevydržel - naposledy se objevil v čísle 3/

50 4. Konfrontace časopisu Ikarie s obdobnými periodiky na českém i zahraničním mediálním trhu v letech Český mediální trh Profesionální časopisy Jak už jsme se zmínili v kapitole 1, v roce svého vzniku Ikarie prakticky neměla na českém trhu konkurenci, a tento stav trval víceméně po celou dobu sledovaného období. Jen občas ho narušilo několik ojedinělých pokusů o nový sci-fi časopis a zdaleka ne všem se podařilo uspět. Ke značnému převisu nabídky nad poptávkou docházelo u sci-fi časopisů zvláště na počátku 90. let, kdy v důsledku uvolnění trhu nastal mohutný boom publikací všeho druhu. Jedním z prvních profesionálních sci-fi časopisů se stal magazín AF 167, který podobně jako Ikarie vznikl přeměnou stejnojmenného fanzinu. AF 167 vycházel v Brně v letech a řídil ho Jindřich Smékal 93. Jako fanzin vznikl časopis už roku 1985 spolu se založením stejnojmenného sci- fi klubu 94. AF 167 měl sice kvalitní náplň (obsahoval především české povídky a recenze) i grafickou úpravu, ale přesto po třech číslech zanikl. Na rozdíl od Ikarie za ním nestál silný vydavatelský podnik a nedokázala se kolem něj zformovat dostatečně výkonná redakce 95. Asi největším přínosem časopisu bylo, že pro české čtenáře objevil Sapkowského s jeho Zaklínačem - Geraltem 96. Z fanzinu vznikl též časopis Klubu Julese Vernea Poutník (1991), zaměřený na hrdinskou fantasy a dílo Roberta E. Howarda, autora legendárního barbara Conana, a 93 Jindřich Smékal ( ) je v oblasti science fiction známý již od 70. let svými překlady z angličtiny (např. Frank Herbert: Duna). Díky jeho podnětu vznikla sci-fi rubrika v časopise Světová literatura. 94 AF 167 znamená Anno Frankensteini 167 (neboli 167 let po Frankensteinovi - tedy v roce 1985). 95 Viz Encyklopedie literatury science fiction (AFSF a H&H, 1995), str Andrzej Sapkowski (1949) je nyní u nás asi nejznámějším polským autorem fantastiky, spolu s Konrádem T. Lewandowskim (Kočkodlak Xin) a Andrzejem Pilipiukem (knihy o exorcistovi-amatérovi Jakubovi Vandrovcovi). 48

51 redigovaný Egonem Čiernym" 7. Časopis později rozšířil svůj záběr o dobrodružnou scifi Zlatého věku. Na rozdíl od AF 167 nezanikl, ale přesto neměl dlouhého trvání - po prvním čísle se přeměnil v sešitovou řadu sborníků, která skončila v roce 1993.' )8 Dlouho nevydržel ani povídkový měsíčník Exalticon ( ), vydávaný Miroslavem Kociánem ve Veřovicích. Exalticon zanikl po šesti číslech, aby jej vzápětí nahradil po Ikarii první skutečně úspěšný sci-fi časopis v českých zemích. Jednalo se o českou verzi amerického The Magazíne of Fantasy & Science Fiction, kterou vletech vydávalo 6x ročně nakladatelství a vydavatelství Polaris ve Frenštátě pod Radhoštěm'' 4. Časopis, který vycházel v podobné úpravě jako jeho americký protějšek, redigovali Miroslav Kocián a šéf Polarisu Bohuslav Svoboda. Česká čísla byla jakýmisi výběry čísel amerických; obsahovala však také původní, domácí příspěvky - konkrétně v oblasti recenzí a publicistiky. The Magazíne of Fantasy & Science Fiction měl zpravidla 160 stran a vycházel ve formátu A5 a s lepenou vazbou, takže vzhledem připomínal spíš knížku než časopis. Tomu odpovídala i cena, která byla přibližně 2x vyšší než u Ikarie. Náklad se pohyboval okolo výtisků. Drtivá většina stran byla věnována povídkám, a to povídkám výlučně angloamerických autorů (v prvních třech ročnících zde vyšli např. Isaac Asimov, P. K. Dick, Orson Scott Card. Mack Reynolds, Larry Niven, G. R. R. Martin, Poul Anderson či Stephen King). Druhou, většinou jen několikastránkovou složkou časopisu byla rubrika literárních recenzí a publicistiky, kterou řídil Petr Kotrle 100. Kotrle byl zároveň nej významnějším přispěvatelem této rubriky, zpočátku dokonce jediným (do č. 1/1993). V každém čísle prvního ročníku vyšel jen jeden delší literárně publicistický text, a to právě z pera Kotrleho. V průběhu druhého ročníku přibyli další přispěvatelé - Radek Dojiva, František Novotný 101 a Ivan Adamovič. Ti ovšem do MFSF psali pouze příležitostně. I jejich texty však byly rozsáhlejší (cca 3-5 str.) a často šly více do hloubky než recenze. 97 Egon Čierny (1944), organizátor a vydavatel, byl redaktorem fanzinu Poutník od roku V roce 1969 založil Klub Julese Vemea (v 70. letech zakázán) a na konci 80. let zorganizoval řadu sci-fi soutěží a conů. Získal cenu Mlok za zásluhy o SF (1997). 98 Viz Encyklopedie literatury science fiction (AFSF a H&H, 1995), str Původní americká verze MFSF začala vycházet v roce Petr Kotrle (1967) je dnes známý především jako překladatel. Překlady z angličtiny mu vycházejí od roku 1991, mimo jiné i v časopisech (AF 167, Ikarie, Exalticon, MFSF). Do češtiny převedl řadu knih Roberta Holdstocka, Ursuly K. Le Guinové Či Roberta Silverberga. 1(11 František Novotný (1944) ve sci-fi publikuje zejména jako spisovatel. Je dvojnásobným držitelem Ceny Karla Čapka (1985 a 1991); z jeho tvorby jmenujme např. povídkovou sbírku Nešťastné přistáni, novelu Ramax a romány Dlouhý den Valhaly, Další den Valhaly a Konečný den Valhaly. 49

52 které vycházely v Ikarii nebo Nemesis (viz dále); co do šíře záběru a množství recenzí se ovšem MFSF nemohl s oběma konkurenčními Časopisy měřit. (Osm let po zániku české verze MFSF se nakladatelství Triton rozhodlo tento časopis obnovit. První číslo obnoveného dvouměsíčníku připravil Triton na konec února 2006 a jeho šéfredaktorem se stal Martin Šust.) Na počátku roku 1994 začal vycházet maloformátový dvouměsíčník Dech draka, který se zaměřil výlučně na žánr fantasy a hry na hrdiny. Povídky (veskrze domácí) a literární recenze, které jsou jediným společným jmenovatelem s Ikarii, tvoří jen malou část časopisu, protože většina obsahuje věnována právě fantastickým hrám (Dračí doupě apod.). Souvisí to s tím, že vydavatelem Dechu draka je nakladatelství Altar, které se na hry na hrdiny a deskové hry specializuje. Dech draka vznikl podobně jako Ikarie přeměnou z fanzinu; jeho náklad ovšem zůstal relativně nízký - Jakub Macek uvádí výtisků 102. Kromě české mutace The Magazíne of Fantasy & Science Fiction byl jediným významnějším soupeřem Ikarie v polovině devadesátých let měsíčník Nemesis, který vycházel od října 1994 do května Nejprve jej vydával vlastním nákladem Michal Zítko 103, v roce 1995 jej převzalo vydavatelství Magnet-Press. Časopis Nemesis se Ikarii silně inspiroval a nijak se to nesnažil skrýt. Těžiště časopisu spočívalo v zahraničních i domácích SF&F povídkách a v literární a později též filmové kritice (rubriky Knihkupcův nářez" a Caniera obscura"). Pozornost byla stejně jako u Ikarie věnována i dění ve fandomu (rubrika Opsáno z vývěsky na Alfa Centauri"). Nemesis měla dokonce i stejný rozsah jako Ikarie, tedy 64 stran plus obálka; cenově byla se starším časopisem rovněž srovnatelná a podobný byl i náklad (Nemesis cca , Ikarie cca výtisků). V několika ohledech se však oba časopisy také lišily. Nemesis se oproti Ikarii soustředila o něco víc na fantasy než na sci-fi a dávala větší prostor také hrám na hrdiny a sběratelským karetním hrám, jako je např. Magie the Gathering - těchto témat se Ikarie dotýkala jen občas formou kratších, jednorázových článků, ale Nemesis je pokrývala podrobněji a soustavně (čímž zároveň tak trochu konkurovala Dechu draka a hráčskému časopisu Legenda, který už ovšem s Ikarii neměl společného skoro nic). Dalším 102 Viz Macek, Jakub: Fandom a text (2004). lu: ' Michal Zítko (1972) je autor a nakladatel, který se vědecké fantastice věnuje spíše okrajově. V Ikarii mu vyšla povídka Princ Mir Trillu (Ikarie 2/1994). Jeho nejznámějším nakladatelským počinem se stalo české vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf v roce Zítko kvůli Mein Karnpfu skončil před soudem, ale po několika letech soudních řízení byl nakonec v roce 2005 Nejvyšším soudem zproštěn viny. 50

53 rozdílem byl pravidelný komiks. jejž začala Nemesis později otiskovat na barevném dvoulistu všívaném doprostřed čísla. Prvním šéfredaktorem Nemesis byl již zmíněný Michal Zítko, kterého v roce 1995 vystřídala jeho někdejší zástupkyně Ivana Milotová-Szalaiová 104. Mezi nejvýznamnější přispěvatele časopisu patřila Carola Biedermannová 105, která řídila sekci českých povídek a sama patří k poměrně úspěšným českým autorům SF&F, nebo publicista Jiří Pavlovský""', který měl na starosti rubriku filmových recenzí. Rubrika literárních recenzí vypadala zpočátku téměř stejně jako rubrika Vivisektor v Ikarii - zalomená byla samozřejmě jinak, ale po formální stránce byla prakticky totožná (titulek, vlastní text recenze o délce cca řádků, shrnutí údajů o knize, hvězdičkové hodnocení knihy, jméno autora recenze). Později se částečně odlišila tím, že každé knize začala udílet trojí hvězdičkové hodnocení: kromě celkové známky" také hodnocení překladu a obálky. Od stejnojmenné rubriky v Ikarii se lehce lišila též rubrika Nové knihy, která se po vzoru Ikarie začala v Nemesis v pozdějších letech objevovat. Nemesis uváděla u každého titulu kromě jména autora, názvu knihy a nakladatele také jména překladatele a autora obálky, provedení, počet stran, cenu a náhled obálky; na rozdíl od Ikarie zde ovšem chyběl stručný nástin děje. Další úspěšnější časopisy zaměřené na SF&F, jež přečkaly víc než jen pár čísel a které Ikarii na rozdíl od Nemesis nekopírovaly a staly se její skutečnou konkurencí, se začaly objevovat až deset let po jejím vzniku. V prosinci 2000 začal vycházet Ramax. měsíčník formátu A5, který kladl důraz především na literární kritiku v oblasti SF&F a po čtrnácti číslech bohužel zanikl, a v květnu 2002 nastoupila Pevnost, měsíčník zaměřený zejména na fantasy, s nímž Ikarie v poslední době nestíhá držet krok Ivana Milotová-Szalaiová (1964) působila v letech jako šéfredaktorka nakladatelství Orfeus. Po zániku časopisu Nemesis se stala externí redaktorkou měsíčníku Rodiče a majitelkou nakladatelství Cassandra. 105 Carola Biedermannová (1947), právnička a feministka, publikovala např. v Ikarii. Iniciálách, Nemesis či fanzinu Interkom. Vydala román Ti, kteří létají (1992), novelu Stupeň tvrdosti 11 (1992) a román Země šílených bohů (1995). V roce 1966 se umístila na 3. místě v soutěži Miss Praha. Je neteří spisovatele Julia Zeyera. 10(1 Jiří Pavlovský (1968) je redaktorem komiksového časopisu Crew. Publicistické články a recenze píše od poloviny 90. let (Nemesis, Score, Ikarie či Klan), věnuje se v nich především komiksu a filmu. Kromě toho je také autorem povídek (stejně jako v případě recenzí často se Štěpánem Kopřivou), v roce 1997 získal Cenu Karla Čapka (Mloka) za povídku Noční návštěva. 107 Časopis dostal název podle novely Františka Novotného. 51

54 Jako sci-fi časopis bývá někdy v literatuře" ls uváděn též časopis Živel, který vychází od roku Živel ovšem ve skutečnosti není magazínem specializovaným na sci-fi, ale kulturně společenským čtvrtletníkem. Kjeho záměně za sci-fi časopis došlo pravděpodobně z následujících důvodu: Šéfredaktorem časopisu je od počátku Ivan Adamovič, bývalý zástupce šéfredaktora Ikarie a novinář, který je známý především vědeckou fantastikou. 1 " 1 ' Druhou příčinou je skutečnost, že každé číslo Živlu je tematicky zaměřené - a první číslo bylo zaměřené právě na sci-fi Fanziny Zcela samostatnou, zvláštní kategorii sci-fi časopisů tvoří tzv. fanziny, neboli amatérské nízkonákladové časopisy vydávané fanoušky sci-fi opět pro fanoušky. Fanziny u nás většinou nevydávají jednotlivci, ale sci-fi kluby (např. chotěbořský SFK Avalon vydává fanzin Zbraně Avalonu). a zpravidla se jedná o xeroxované sešity s jednoduchou grafickou úpravou prodávané za symbolickou cenu, určenou pouze k pokrytí nákladů a provozních výdajů klubu." 0 Na novinových stáncích bychom je hledali marně - kluby zpravidla šíří fanziny mezi své členy a zájemce svými vlastními, přímými cestami; na některé z nich však lze rovněž narazit v některých specializovaných sci-fi knihkupectvích čili tzv. speciálkách". 111 Je ovšem otázka, do jaké míry jsou tyto amatérské časopisy konkurencí skutečných" časopisů a do jaké míry je možné je s nimi srovnávat. Vzhledem k podobnému zaměření někdy fanziny nepochybně mohou profesionálním sci-fi časopisům konkurovat - najde-li v nich čtenář to, co hledá, může mu fanzin stačit a nemusí si kupovat dražší profesionální časopis (zvlášť pokud mu stačí informace o fandomu, které přirozeně tvoří podstatnou část náplně každého fanzinu, a jež mají v profesionálních časopisech omezený prostor). Zde je však nutné zdůraznit, že náklad 108 Viz Česká literatura od počátků k dnešku (Nakladatelství Lidové noviny, 2. vyd. 2004), str Tato publikace prezentuje Živel jako literární vědeckofantastický časopis, ačkoli Adamovičův čtvrtletník není ani jedním. Je to jediný příklad literárního sci-fi Časopisu, který' kniha uvádí - a navíc neplatný což považujeme za velmi nešťastné. 109 Viz oddíl Některé fanziny jsou šířeny dokonce zcela zdarma - to je částečně případ Interkomu, který je od roku 1999 k dispozici na internetu. 111 Asi nejznámější a nejvýznamnější speciálkou", která fanziny vede, je pražské knihkupectví Krakatit v Jindřišské ulici. Řadu jich nabízí též např. knihkupectví Seqoy v Čáslavské (rovněž v Praze). 52

55 fanzinů bývá mnohonásobně nižší"", takže velkou konkurenci pro profesionální sci-fi magazíny rozhodně nepředstavují. První fanziny vznikly v USA a Velké Británii ve 30. letech současně s počátkem fandomu; u nás se začaly objevovat až na konci 70. let" 3. Největší rozmach fanzinů na českém území nastal v polovině 80. let; do roku 1990 SF kluby vydaly okolo 60 titulů fanzinů, celkem přes 400 čísel. Fanziny v 80. letech do značné míry kompenzovaly skutečnost, že u nás neexistoval profesionální SF časopis; se vznikem Ikarie v roce tuto roli přišly a zároveň došlo k jejich částečné proměně - ještě víc se přeorientovaly na informování o fandomu a povídkovou tvorbu již tolik nepublikovaly, a pokud ano, pak zpravidla dávaly šanci začínajícím autorům, kteří se nedokázali prosadit jinak. Ve sledovaném období byl asi nejvýznamnějším amatérským SF časopisem metodicko-informační fanzin Interkom (a hlavním informátorem fandomu je 1 dnes). První číslo Interkomu vyšlo 5. dubna 1984; do roku 1985 byl editorem Vladimír Veverka" 4, jehož vzápětí vystřídal Zdeněk Rampas" 5. který je šéfredaktorem Interkomu dodnes. Ročně vychází okolo deseti čísel včetně dvojčísel (v tiráži se píše: Vychází nepravidelně. Takřka každý měsíc"). Interkom se soustřed, uje především na informování o dění v Československém fandomu 11 " - většinu příspěvků tvoří informace o SF klubech, conech a soutěžích, ale výjimkou nejsou ani literární recenze. Recenze filmů původně Interkom příliš nepublikoval, systematicky se jim začal věnovat až v letech V psaní recenzí (stejně jako ostatních článků) se v Interkomu vystřídala dlouhá řada autorů, mezi nimiž nechyběly známé a uznávané osobnosti a fanové - za všechny jmenujme Zdeňka Rampase, Petra Holana, Evu I Iauserovou či Ivana Adamoviče. Literárními kritikami ve sledovaném období přispívali např. Carola Biedermannová (jako Mme de Jan CB nebo Náklad nejúspěšnějších českých fanzinů se pohybuje maximálně v řádu stovek a stejně tomu bylo i před rokem 1989, kdy měly mnohem významnější roli než dnes. (Viz Interkom 6/1985.) 113 Viz Encyklopedie literatury science fiction (AFSF a H&H, 1995), str Vladimír Veverka (1958) byl v 80. a 90. letech známý především jako organizátor komiksového hnutí. Vletech pracoval v zahraniční redakci ČTK. Poté se stal majitelem firmy FanCentrum a vydavatelem komiksového časopisu Comics Aréna. 115 Zdeněk Rampas (1956) je zakladatel československého sci-fi hnutí a od roku 1984 předseda (prezident) Československého fandomu. V dubnu 1979 na kolejích MFF UK na Větrníku založil spolu s Petrem Hanušem, Janem Blažkem, Pavlem Jírou a Petrem Pagim" Holanem první československý SF klub, který dostal o dva roky později název Villodius. 116 Československý fandom mohl být oficiálně založen až po revoluci, a tak se jako datum jeho vzniku uvádí až rok Svůj název si uchoval i po rozdělení federálního státu, ačkoli se formálně rozdělil na českou a slovenskou část (Čs. fandom v ČR a Čs. fandom na Slovensku). Československý fandom sdružuje sci-fi kluby jako celek. Jeho cíli, stanovenými již v polovině 80. let, je propagace sci-fi v nejširším smyslu, vytváření prostoru pro sociální komunikaci fanoušků a podpora domácí sci-fi. 53

56 CarolaB), Ivan Kmínek, Petr Habala (šifra /;//), František Houdek (šifra -frk-). Marek Kilchler, Martin Češpivo či Jiří T. Pelech. Interkom, připravovaný skupinou kolem Zdeňka Rampase, funguje jako informační médium celého Československého fandomu. Avšak - jak už jsme naznačili - většinu fanzinů vydávají jednotlivé SF kluby. Tyto časopisy mají mnohem menší dopad než Interkom a překročit hranice členské základny klubu se podaří jen hrstce. Jedním z fanzinů, kterým se to podařilo, jsou již zmíněné Zbraně Avalonu, které vydává od poloviny roku 1994 chotěbořský SFK Avalon. Šéfredaktorem Zbraní Avalonu je zakladatel SFK Avalon Václav Pravda" 7. V prvním roce vydávání vyšlo sedm čísel fanzinů, v dalších letech však jejich počet klesl na čtyři za rok. Významnou složku Zbraní Avalonu tvořily reportáže ze scifistických akcí, jejichž autory byli kromě Václava Pravdy v prvních letech především Vojta Filip. Milan Knob a Tomáš Bačkovský, později též např. Pavel Koten a Pavel Krupička. Nechyběla ani publicistika, která se věnovala především fandomu a například i konkurenčním" fanzinům (Kniha a meč v č. 3 a 4) či jiným časopisům (Score a Excalibur vč. 6). Publicistické články psal opět především Pravda, později také např. poměrně známý SF 118 publicista E. Kocourek. Zvláštní publicistickou rubrikou byly Dvory chaosu, neboli v podstatě pravidelný Pravdův úvodník. Literární recenze se ve Zbraních Avalonu začaly objevovat až od roku Téměř všechny je psal Pravda, který do každého čísla připravil 1-2 delší kritiky a několik kratičkých tezovitých minirecenzí. Pravda se snažil na vlastní pěst pokrýt příliš široké spektrum titulů, což přirozeně nemohl zvládnout, a recenzní rubrika fanzinů se tak s podobnými rubrikami v Ikarii či Nemesis nemohla v žádném případě měřit. Asi nej rozsáhlejší část Zbraní Avalonu představovaly sci-fi povídky (především domácích autorů), které byly ve srovnání s povídkami uveřejňovanými v jiných fanzinech téže doby velmi hodnotné. V prvním roce vycházely v jednom čísle pouze dvě, v pozdějších letech však jejich počet vzrostl až na sedm. Zbraním Avalonu se podařilo získat to, co už v 90. letech zdaleka každý fanzin neměl - kvalitní autory 117 Václav Kritizátor" Pravda (1969) patří k velini aktivním osobnostem fandomu. Kromě toho, že založil SFK Avalon a fanzin Zbraně Avalonu, též organizuje každoroční Červencový chotěbořský Avalcon, jeden z nejvýznamnějších českých conů. 118 E. Kocourek (pravým jménem Ivo Marek) proslul literárními recenzemi a publicistikou na Sardenu (sci-fi sekce internetového Neviditelného psa Ondřeje Neffa) a v časopisu Ramax. 54

57 povídek. Již v prvním ročníku vyšly čtyři povídky Jany Rečkové 1 ' Ze známějších jmen postupně přibyli též např. Ivana Kuglerová, Miroslav W. Štěpánek a David Šenk. Protlačit povídku do Zbraní Avalonu evidentně nebylo tak snadné jako v případě většiny jiných fanzinů a ti. kteří uspěli, pak ve svých autorských medailonech uvádějí, že ve Zbraních Avalonu publikovali, jako by to byl plnohodnotný časopis. Což po této stránce vlastně v podstatě je. Zbraně Avalonu ovšem neinformovaly pouze o fandomu a science fiction. Již od prvního čísla se věnovaly také kosmonautice a dobývání vesmíru (pravidelná rubrika Vesmírná odysea, do níž přispíval zejména Ladislav Pátek a Pavel Koten) a později začaly příležitostně otiskovat též vlastivědné a historické články o Chotěboři a legendy z jejího okolí (autor Stanislav Pavlíček). Z dalších zajímavých fanzinů počátku 90. let jmenujme ještě Hlubinu myšlení 120 (SFK Boskovice), Trosky (SFK J. M. Trosky Mladá Boleslav) či na fantasy zaměřené Kroniky Questaharu (SFK Teplice) Zahraniční mediální trh Když se skupina kolem Ondřeje Neffa, Jaroslava Olši jr Evy Hauserové a Ivana Adamoviče rozhodla navázat na fanzin Ikarie XB regulérním" sci-fi časopisem, vzor viděla především v polském magazínu Fantastyka. Neff se k ní otevřeně hlásí hned v prvním čísle Ikarie, v Rozletu (úvodníku) nazvaném Už jsme tady 121. Ve stejném čísle věnovala Ikarie Fantastyce celých 13 stran, na nichž polský časopis podrobně představila - jednak ukázkou (povídka Gregorze Drukarczyka), jednak nástinem jejího obsahu a historie a rozhovorem s jejím šéfredaktorem Adamem Hollankem. Měsíčník Fantastyka začal vycházet již v roce 1982 a dodnes se jedná o přední polský časopis zaměřený na science fiction. Jeho celý název původně zněl Miesiecznik Fantastyka"; v polovině roku 1990, kdy došlo ke změně ve vedení redakce a určité snaze oprostit se od minulého režimu, pak časopis změnil název na Nowa Fantastyka". 119 Jana Rečková (1956), povoláním lékařka, píše sci-fi od roku od roku 1994 publikuje i v Ikarii. Je nositelkou řady literárních cen, včetně ceny Ikaros, vyhlašované Ikarii, a Mloka. 120 Fanzin získal název podle superinteligentního počítače z kultovního románu Douglase Adamse Stopařův průvodce po Galaxii. 121 Ondřej Neff: Už jsme tady. In: Ikarie 1/

58 V prvním období byl šéfredaktorem Adam Hollanek, od července 1990 pak Lech Jeczinyk, do té doby redaktor rubriky zahraniční sci-fi. Redakce časopisu byla početnější než v případě Ikarie. Do roku 1990 měla patnáct členů 122, poté však jejich počet začal klesat, a na konci roku 1994 jich bylo již jen sedm. Podobně klesl po roce 1989 i náklad - ze (1989) spadl během tří let na (1991). Cena naopak vylétla v důsledku hyperinflace do závratné výšky - v roce 1989 stál časopis 200 zlotých, v roce 1994 stokrát tolik. Ze vzhledu i struktury Fantastyky je patrné, jak velkou inspiraci v ní Ikarie našla. Fantastyka vycházela ve formátu A4; do roku 1990 měla 64 stran 123 (plus barevnou obálku), v roce 1991 zvýšila počet stran na 80. Na prvních stranách obálky vycházely kreslené ilustrace: fotografie se na nich neobjevovaly. Vnitřní rozvržení časopisu bylo prakticky stejné jako u Ikarie - v prvních dvou třetinách domácí a zahraniční povídky, v poslední třetině publicistika a recenze. Struktura byla podobná do té míry, že např. poslední strana Fantastyky byla zpravidla věnována vědeckofantastickému filmu 124 (podobně jako následně v prvních ročnících Ikarie). Ikarie se inspirovala i v dalších dílčích věcech - do konce roku 1991 ve Fantastyce vycházel na pokračování Slownik polskich autorów lantastyki, jehož podobnost se Slovníkem českých SF autorů (viz oddíl ) jistě není náhodná. Uprostřed Fantastyky vycházely od č. 6/1983 do 12/1990 vyjímatelné strany s romány na pokračování; tento formát však Ikarie nepřevzala. Navíc postupem času zavedla i některé rubriky, jejichž ekvivalent původně Fantastyka neobsahovala (série podrobných článků o albech světových malířů z pera profesionálního tuzemského malíře v rubrice Sci-fi ilustrace ve světě aj.). Redakce měla dokonce i zvláštního fotoreportéra, což se zatím nepovedlo" žádnému tuzemskému SF Časopisu. 123 Vnitřek Fantastyky na rozdíl od Ikarie nebyl striktně černobílý; v každém čísle se vyskytlo i několik barevných ilustrací, především k povídkám. 1:4 Rubrika Film i fantastyka". 56

59 Závěr Měsíčník Ikarie se dokázal po dobu více než patnácti let udržet na pozici předního českého časopisu zaměřeného na science fiction a fantasy. Za tuto dobu prodělal velice málo změn a jeho struktura i náplň zůstávala prakticky stále stejná; a přesto - nebo možná právě proto - dokázal přežít pád několika konkurenčních titulů a zůstat v popředí zájmu scifistické veřejnosti. Otázka je, jestli mu tato politika neměnnosti vydrží i nadále; nástup časopisu Pevnost na počátku 21. století znamenal vznik silnější konkurence než kdykoli předtím, a je možné, že reforma Ikarie se ukáže jako nevyhnutelná. Co fungovalo v 90. letech, nemusí fungovat dnes. Vzhledem ke konkurenci Pevnosti a internetu stoupá především význam aktuálnosti. Příprava Ikarie trvá více než měsíc, zatímco u Pevnosti je tato doba přibližně dvakrát kratší. Ikarie kladla od počátku důraz na domácí i zahraniční povídkovou tvorbu a na kvalitní publicistiku. Publikovaly v ní prakticky všechny významnější osobnosti českého scifistického života 90. let, ať už šlo o spisovatele, publicisty, recenzenty nebo překladatele, a právě tito lidé - tito externí spolupracovníci - tvoří základ jejího úspěchu. Pokud si je časopis dokáže udržet a pokud se mu podaří dosáhnout větší aktuálnosti, bude se přízni fanoušků sci-fi těšit stále. 57

60 Resume in English The Ikarie Magazíne in with a Speciál Regard to Literary Criticism Ikarie has been a leading Czech science fiction and fantasy magazíne for over fifteen years. Established in 1990 by an accomplished writer Ondřej Neff by transformation of its predecessor. the fanzine (fan magazíne) Ikarie XB into a Professional magazíne, Ikarie soon became a haven for thousands of sci-fi fans. Although Ikarie is the result of many people's work. the majority of the contributors are externs. In , the editorial staff consisted of only a handful of people: in the beginning, Ondřej Neff (editor-in-chief), Ivan Adamovič, Jaroslav Olša, jr., Eva Hauserová and Pavel Kosatík; later. Vládo Ríša (editor-in-chief), Jaroslav Jiran and Ivan Adamovič. The magazíne concentrates mainly on fiction. It has been publishing both Czech and foreign short stories, written and translated by top authors, and gives room to beginning writers as well. In about 70 per cent of the magazíne consisted of short stories, novelettes and novellas. The remaining part of Ikarie consists mainly of monothematic articles on science fiction literature, movies and comics, and includes book and film reviews, too. Especially the book reviews rubric (called "Vivisektor") is a very important part of the magazíne since this section manages to cover almost all SF/F titles that are published in Czech Republic (the books that are not reviewed because of lack of space are at least listed at the end of the rubric), and therefore offers a very good perspective of the situation on the Czech market of sci-fi literatuře. Ikarie also includes news frorn science fiction fandom, articles on computer games, interviews with science fiction writers, paragraphs about modem science, etc. Even though there has been some competition (such as science fiction and fantasy magazines Nemesis, Ramax or, most recently, Pevnost), Ikarie still remains the most important sci-fi magazine in Czech history. 58

61 Slovníček sci-fi terminologie BEM (zangl. Bug-Eyed Monster) - doslova broukooká příšera", nehumanoidní mimozemšťan hmyzího vzezření. Česky též bemák". bemák"-viz BEM. con (z angl. conventiori) - setkání fanoušků sci-fi a/nebo fantasy spojené s přednáškami, besedami, autorskými čteními spisovatelů žánru, soutěžemi či promítáním fantastických filmů. Mezi významné světové cony patří Worldcon či Eurocon, z domácích pak Parcon, Avalcon či Koprcon. cyberpunk - viz kyberpunk. emzák" - mimozemšťan, fan - fanoušek sci-fi a/nebo fantasy. fanart - kresba na motivy známého SF filmu, seriálu nebo knihy, jejímž autorem je fanoušek daného díla. Fanarty jsou publikovány a šířeny bez nároku na odměnu (jinak by se vzhledem k převzatým prvkům mohlo jednat o porušování autorských práv), a to buď ve specializovaných fanzinech, nebo na internetu, fandom (z angl. fan kingdom = janovské království) - komunita fanoušků sci-fi. Tento pojem lze chápat jak ve volnějším, tak v užším smyslu - za fandom můžeme považovat bud' skupinu všech příznivců sci-fi bez ohledu na žánr nebo konkrétní dílo, nebo skupinu fanoušků určitého směru či díla (např. fandom Star Wars). fanfikce - neoficiální povídka, novela nebo román na motivy známého SF filmu, seriálu nebo literárního díla. Fanfikce - podobně jako fanarty - jsou publikovány a šířeny bez nároku na odměnu (jinak by se vzhledem k převzatým prvkům mohlo jednat o porušování autorských práv), a to buď ve specializovaných fanzinech, nebo na internetu. fantastika - souhrnné označení pro všechna díla, která nejsou realistická; pojem zastřešuje jak žánr science fiction, tak fantasy, fantasy - zjednodušeně řečeno fantastický žánr, který podává fiktivní obraz minulosti. Tyto příběhy se většinou odehrávají ve smyšlených, nerozvinutých světech na technologické úrovni středověku. Často se to tu hemží neohroženými bojovníky, mocnými čaroději, lepými děvami, skřety, draky, trolly a jinými fantastickými bytostmi. 59

62 fanzin - amatérský časopis o science fiction a fantasy, vydávaný fanoušky pro fanoušky. Fanziny často bývají tiskovými orgány" SF klubů a první začaly vycházet v USA již ve 30. letech v souvislosti se vznikem fandomu. V České republice vycházejí např. fanziny Zbraně Avalonu, Interkom či poměrně mladá Knihovnička Vakukoku. kyberpunk - subžánr science fiction, který využívá virtuální reality a prvku spojení člověka s počítačem. Za zakladatele kyberpunku je nejčastěji považován William Gibson (román Neuromancer), avšak jisté jeho prvky nalezneme např. již v prózách Philipa K. Dicka. neofan - nováček ve fandomu. (Dnes už se tento termín příliš nepoužívá.) science fiction (sci-fi, vědecká fantastika) - zjednodušeně řečeno fantastický žánr, který podává fiktivní obraz budoucnosti. Tyto příběhy se často odehrávají v rozvinutém technickém prostředí, které má ovšem takřka vždy dané zákonitosti - výjimkou může být snad jen humoristická tvorba, scifista - autor nebo příznivec literatury science fiction. SF - zkratka pro science fiction. SF&F - zkratka pro science fiction & fantasy. SF&F&FI - zkratka pro science fiction, fantasy a horor. SFK - zkratka pro sci-fi klub. space opera (vesmírná opera) - žánr vědecké fantastiky, který se soustředí na líčení dobrodružných příběhů z kosmu. Typickou space operou je např. série o Honor Harringtonové od Davida Webera, speeiálka" - knihkupectví specializované na sci-fi a fantasy. steampunk (z angl. sleam = pára) - označení pro fantastické příběhy, které se odehrávají v době viktoriánské Anglie. Typickým steampunkem je např. román Tima Powerse Brány Anubisovy nebo kniha lana R. MacLeoda Světlověk. vědecká fantastika - viz science fiction, vesmírná opera - viz space opera. webzin - nepříliš časté označení pro fanzin, který vychází na internetu, event. pro internetovou prezentaci stránek SF klubu, zin (v kontextu sci-fi fandomu) - viz fanzin. Zlatý věk sci-fi - léta v americké sci-fi. V této době udával ráz sci-fi prestižní časopis Astounding Science Fiction pod vedením J. W. Campbella (časopis 60

63 vychází dodnes pod názvem Analog). Ve stejném období debutovala řada slavných autorů sci-fi jako např. Isaac Asimov, R. A. Heinlein či Theodore Sturgeon. 61

64 Zdroje Primární Dech draka. Praha: Altar, Fant as ty ka. Varšava: RSW Prasa-Ksiazka-Ruch, Ikarie. Praha: Mladá fronta, Ikarie XD. Praha: SFK Ada, Interkom. Praha: Čs. fandom, Nemesis, ročník 1. Praha: Michal Zítko, Nemesis, ročník 2-A. Praha: Magnet-Press, Nowa Fantastyka. Varšava: Prószyňski Media, Pevnost, ročník 1. Praha: Jastog.cz, Pevnost, ročník 2-5. Praha: Česká vydavatelská společnost, Ramax. Ostrava: Libor Machrlík, The Magazíne of Fantasy & Science Fiction, Czech Edition. Frenštát p. R.: Polaris, The Magazíne of Fantasy & Science Fiction, Czech Edition. Praha: Triton, Zbraně Avalonu. Chotěboř: SFK Avalon, Sekundární Literatura Adamovič, Ivan: Slovník české literární fantastiky a science fiction. 1. vyd. Praha: R3, Kdo je kdo v české a slovenské sci-fi. 1. vyd. Praha: Nová vlna, Lehár, Jan a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, Macek, Jakub: Fandom a text. Brno: Masarykova univerzita v Brně,

65 Neff, Ondřej - Olša, Jaroslav, jr. (eds.): Encyklopedie literatury science fiction. 1. vyd. Praha, Jinočany: ASFSF, H&H, Pohl, Milan: Počátky science fiction v české literatuře. Praha, Univerzita Karlova Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Praha: Diderot, Internetové zdroje Altar.cz [online]. Česká republika [cit. 1. února 2006]. Dostupný na World Wide Web: < Čs. fandom [online]. Česká republika, [cit. 1. února 2006], Dostupný na World Wide Web: < Fantastyka.pl [online]. Polsko, [cit. 1. února 2006], Dostupný na World Wide Web: < Ikarie.cz online]. Česká republika, [cit. 24. dubna 2006], Dostupný na World Wide Web: < Interia.pl [online]. Polsko, [cit. 26. dubna 2006], Dostupný na World Wide Web: < Kdo je kdo v české a slovenské SF [online]. Česká republika, [1997J-2006 [cit. 10. února 2006], Dostupný na World Wide Web: < Kdo je kdo v české a slovenské SF [online]. Česká republika [cit. 27. dubna 2006], Dostupný na World Wide Web: < Krakatit.cz [online]. Česká republika, [2000]- [cit. 1. února 2006], Dostupný na World Wide Web: < Mladá fronta [online]. Česká republika, [2000]- [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný na World Wide Web: < Národní knihovna ČR [online]. Česká republika, [cit. 26. dubna 2006]. Dostupný na World Wide Web: < Pevnost.cz [online]. Česká republika, [cit. 24. dubna 2006], Dostupný na World Wide Web: <h11p:// Sarden [online]. Česká republika, [2000]-2005 [cit. 31. října 2005], Dostupný na World Wide Web: < 63

66 Sarden [online]. Česká republika, [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný na World Wide Web: < scifi.asp>. Wikipedia.pl [online]. Polsko, [cit. 26. dubna 2006]. Dostupný na World Wide Web: < Živel.cz [online]. Česká republika, [1997]- [cit. 1. února 2006], Dostupný na World Wide Web: < Ostatní digitální zdroje Eurocon. Informační a zábavný CD-ROM vydaný při příležitosti Festivalu Fantazie Eurocon Chotěboř. CD-ROM. Chotěboř: SFK Avalon, Festival Fantazie Chotěboř CD-ROM. Chotěboř: SFK Avalon,

67 Příloha Ukázka obálek časopisu Ikarie Ikarie 1/1990 Ikarie 7/1990 Ikarie 12/1991 i >«<(«Ikarie 8/1992 Ikarie 12/1992 Ikarie 10/

68 Vilma Kadlčíkova, Jaroslav Mostecky Ondřej Nef FraMíwk Novotný Jih W Procházka Redaktoři Ikarie (zleva): Jaroslav Jiran, Ondřej Neff, Ivan Adamovič a Vládo Ríša. (Ikarie 11/1998, autor kresby Jan Štěpánek.) 66