MASARYKOVA UNIVERZITA. Lékařská fakulta

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta SPECIÁLNÍ KONTAKTNÍ ČOČKY Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Sylvie Petrová Autor bakalářské práce: Lucie Zabilková Optometrie Brno, duben 2010

2 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra optometrie a ortoptiky ANOTACE JMÉNO: OBOR: ZADÁNÍ PRÁCE: VEDOUCÍ PRÁCE: Lucie Zabilková Optika a optometrie Speciální kontaktní čočky Mgr. Sylvie Petrová Bakalářská práce Speciální kontaktní čočky poskytuje přehled rozdělení kontaktních čoček a jejich vyuţití. Dále jsou popsány materiály pouţívané k výrobě kontaktních čoček a vlastnosti na ně kladené. V práci jsou popisovány jednotlivé typy kontaktních čoček a jejich vyuţití v praxi. Zmíněny jsou i kontaktní čočky slouţící k diagnostickým účelům a znovuobjevená neinvazivní metoda ortokeratologie zabývající se léčbou a korekcí nízkého astigamismu a redukce myopie. Na závěr jsem zařadila kapitolu kontaktních čoček a moderních technologií, které jsou nedílnou součástí. 2

3 MASARYK UNIVERZITY Fakulty of medicine Department of Optometry and Orthoptics ANNOTATION NAME: SPECIALIZATION: THEME OF THE WORK: LEADER OF THE WORK: Lucie Zabilková Optics and optometry Special contact lenses Mgr. Sylvie Petrová This work Special contact lenses provides an overview of the distribution of contact lenses and their use. The following describes the materials used to manufacture contact lenses and properties to them. The paper described various types of contact lenses and their use in practice. Mentioned are also contact lenses used for diagnostic purposes and rediscovered ortokeratologie non-invasive method in the treatment and correction of low myopia astigamismu and reduction. In conclusion, I included a chapter of contact lenses and innovative technologies, which are an integral part 3

4 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem uvedenou literaturu. Souhlasím, aby práce byla zpřístupněna k dalším studijním účelům. V Brně dne

5 Děkuji vedoucí mé diplomové práce Mgr. Sylvii Petrové za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní poskytla. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za pomoc a trpělivost. 5

6 OBSAH: 1. ÚVOD VLASTNOSTI MATERIÁLŮ POUŽÍVANÝCH K VÝROBĚ KONTAKTNÍCH ČOČEK Vlastnosti materiálů kontaktních čoček Všeobecné poţadavky na vlastnosti materiálů Opracovatelnost Biologická nezávadnost Dispozice k ukládání depozit Proteinová depozita Lipidová depozita Transparentnost Specifické poţadavky na vlastnosti materiálů Propustnost pro kyslík Permeabilita Transmisibilita Oxygen flux Modul pruţnosti Smáčivost povrchu Poréznost Měrná hustota Index lomu Hydrolitická stabilita Iontový náboj MATERIÁLY POUŽÍVANÉ K VÝROBĚ KONTAKTNÍCH ČOČEK Tvrdé kontaktní čočky Tvrdé nepropustné kontaktní čočky Tvrdé plynopropustné RGP kontaktní čočky Měkké hydrogelové kontaktní čočky Hydrofobní kontaktní čočky Hydrogelové kontaktní čočky Hybridní (silikonhydrogelové) kontaktní čočky První generace Druhá generace Třetí (nejnovější) generace Ostatní SOUČASNÉ MOŽNOSTI APLIKACE SPECIÁLNÍCH KONTAKTNÍCH ČOČEK Pojmy speciální aplikace a speciální kontaktní čočka Schéma rozdělení kontaktních čoček Tórické kontaktní čočky Tórické kontaktní čočky měkké Typy stabilizace měkký tórických kontaktních čoček Tórické kontaktní čočky tvrdé Přednětórické tvrdé RGP Vnitřnětórické a bitórické RGP Bifokální a multifokální kontaktní čočky Bifokální kontaktní čočky Radiálně asymetrické

7 Radiálně symetrické Multifokální kontaktní čočky Monovision Modifikovaná monovision Mini monovision Kosmetické kontaktní čočky Typy kosmetických barevných kontaktních čoček Barvu zvýrazňující kontaktní čočky Metody barvení tónovacích kontaktních čoček Krycí kontaktní čočky Metody barvení krycích kontaktních čoček Orientační probarvení kontaktních čoček Terapeutické kontaktní čočky Indikace pro aplikaci terapeutických kontaktních čoček Keratokonus Nepravidelný povrch rohovky Afakie Nystagmus Okluze Transplantace rohovky Refrakčně chirurgické zákroky Bulózní keratopatie Eroze rohovky a defekty epitelu, neutrotrofická keratitida Descemetokéle a perforace rohovky Syndrom suchého oka Poleptání a popálení Kontaktní čočka jako nosič léků Stevens-Johnsonův syndrom Patologie víček Ortokeratologie Chromagen kontaktní čočky Protetické kontaktní čočky Indikace pro aplikaci protetických kontaktních čoček Rohovkový leukom Aniridie Kolobom duhovky Nepravidelná zornice Mikroftalmus Heterochromie Strabismus Albinismus Buftalmus Typy pouţívaných protetických kontaktních čoček Preventivní kontaktní čočky Diagnostické kontaktní čočky Lokalizace cizích tělísek Elektroretinografie Elektrookolugrafie Gonioskopiské čočky Sloţené kontaktní čočky KONTAKTNÍ ČOČKY A MODERNÍ TECHNOLOGIE

8 5.1. LED kontaktní čočky Kontaktní čočky reagující na světlo ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM VYOBRAZENÍ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM ZKRATEK

9 1. ÚVOD První teoretické kontaktní čočky byly navrţeny jiţ na přelomu 15. a 16. století slavným renesančním italským malířem, sochařem, přírodovědcem a vynálezcem Leonardem da Vincim. Od jeho prvních nákresů aţ do současné doby byly ve vývoji kontaktních čoček učiněny obrovské pokroky, které napomohly kontaktním čočkám k celosvětovému rozšíření a udělaly z nich velmi populární a oblíbenou korekční pomůcku. Velmi významnou událostí tohoto vývojového řetězce je objev hydrofilního gelu, který poprvé spatřil světlo světa v první polovině 60. let minulého století zásluhou velkého českého vědce, badatele v oboru makromolekulární chemie Otto Wichterleho. Dalšími výzkumy, které nekončí ani v současné době, bylo dosaţeno zdokonalení vlastností materiálů vyuţívaných k výrobě kontaktních čoček i jejich designu. Kontaktní čočky, vytvářejí jakési neviditelné brýle, které svým nositelům poskytují zvýšený komfort nejen při sportovních aktivitách, ale i v běţném ţivotě. Moderní kontaktní čočky nejsou limitovány pouze na korekci klasických refrakčních vad jako je myopie a hypermetropie, ale spektrum jejich vyuţití je mnohem větší. Čočky, které neslouţí pouze ke korekci ametropie řadíme do skupiny speciálních kontaktních čoček. Současné speciální kontaktní čočky nabízejí různé moţnosti od změny barvy očí aţ po velmi přínosné vyuţití například při prevenci či diagnostických vyšetřovacích metodách v oftalmologii. Moderní doba klade velké nároky jak na kvalitu vidění, tak i na zrakovou pohodu. Zvyšuje se také produktivní věk obyvatelstva. Přibývá lidí ve středním, presbyopickém, věku, kteří patří ještě k velmi produktivní skupině obyvatelstva a v mnoha případech jim klasická brýlová korekce do blízka nepřináší dostatečný komfort při jejich ţivotních aktivitách nebo je brána jako určitý ukazatel věku. I v této oblasti mohou uspokojit např. bifokální a multifokální kontaktní čočky své nositele a poskytnout jim ţádané vidění a volnost. Nezastupitelnou roli hrají kontaktní čočky při řešení psychických problémů, které jsou spojeny s vrozenými či získanými očními vadami. Umoţňují svým nositelů maskování různých defektů a tím i zařazení do běţného ţivota bez zbytečných opovrhujících pohledů či otázek. Cílem této práce je přehled současných moţností ve vyuţití speciálních kontaktních čoček. 9

10 2. VLASTNOSTI MATERIÁLŮ POUŽÍVANÝCH K VÝROBĚ KONTAKTNÍCH ČOČEK 2.1. Vlastnosti materiálů kontaktních čoček Následující kapitola je věnována materiálům pouţívaných na výrobu jednotlivých kontaktních čoček a jejich jak všeobecným vlastnostem, které jsou kladeny na všechny materiály, tak specifickým vlastnostem rozdílných u jednotlivých druhů materiálů. Vlastnosti materiálů hrají nemalou roli při výběru vhodné kontaktní čočky. Ovlivňují jejich výrobu, manipulaci, uchovávání a především komfort nositelů. Kontaktní čočky a jim příslušné vlastnosti jsou vybírány individuálně podle potřeb klienta i v závislosti na prostředí ve kterém se pohybuje. Rozdílné poţadavky na vlastnosti a parametry kontaktní čočky má například nositel pracující v klimatizovaných podmínkách, velmi prašném prostředí, v chemickém průmyslu či v mrazírnách Všeobecné požadavky na vlastnosti materiálů Opracovatelnost Dobrá opracovatelnost a zachování stability chemických a mechanických vlastností jsou poţadavky, které jsou důleţité jiţ při technologii výroby. Materiál by neměl během svého opracování ztrácet kvalitu, parametry a vlastnosti jako je tvarová stálost, pevnost, elasticita a viskozita Biologická nezávadnost Dalším všeobecným poţadavkem vzhledem k způsobu uţívání kontaktních čoček je jejich biologická nezávadnost. Materiální nesmí předávat do svého okolí ţádné migrující látky ani je přijímat. Tato schopnost materiálu je sledována klinickými testy. Snášenlivost materiálu by měla zajišťovat minimální narušování fyziologie oka, cirkulace slz a zásobování tkání především předního segmentu oka kyslíkem a zároveň neporušovat odvod zplodin metabolizmu Dispozice k ukládání depozit Dalším důleţitým parametrem kladeným na vlastnosti materiálů na výrobu kontaktních čoček je snadnost údrţby daného materiálu a jeho malá dispozice k ukládání depozit. Materiál by neměl absorbovat proteiny, lipidy, muciny, konzervační a jiné látky. 10

11 Mezi nejčastější typy neţádoucích usazenin na povrchu kontaktních čoček patří proteinová a lipidová depozita. Dalším zdrojem usazenin jsou oční sekrece a nečistoty z vnějšího okolí. Usazování depozit na povrchu kontaktních čoček je závislé na kvalitě jejího povrchu, obsahu vody v kontaktní čočce, slzném filmu uţivatele, povrchovému náboji, reţimu nošení, péči nositele o kontaktní čočky a také na prostředí ve kterém se nositel kontaktních čoček pohybuje. Při porovnání měkkých a tvrdých kontaktních čoček jsou tvrdé kontaktní čočky díky svému nepolárnímu povrchu méně náchylné k ukládání depozit. Tato vlastnost patří k výhodám tvrdých kontaktních čoček. Obr. 1: Depozita rezi na povrchu kontaktní čočky Obr. 2: Depozita make-upu na povrchu kontaktní čočky Obr. 3: Mykotická depozita na povrchu kontaktní čočky Obr. 4: Plíseň (debris) pod kontaktní čočkou 11

12 Proteinová depozita Proteinová depozita vznikají denaturací bílkovin obsaţených v slzném filmu (lysozym, albumin, globulin). Bílkoviny se během nošení volně váţí k povrchu čočky. Tyto vazby jsou silnější především u ionogenních materiálů, které obsahují elektricky nabité částice. Při nedokonalém čištění dochází k denaturaci bílkovin, neboli rozkladu a z volné vazby se stává vazba nevratná. Proto je neionogenní a hladký charakter povrchu čoček je základním předpokladem zamezení vzniku proteinových usazenin. Bílkovinná depozita tvoří na povrchu kontaktní čočky tvrdé chuchvalce, které mohou způsobovat mechanické dráţdění oka. Dráţdění povrchu oka můţe být příčinou subjektivních potíţí, sníţené propustnosti pro kyslík a následného zhoršení zásobení předního segmentu oka kyslíkem. Následkem nedostatečného okysličení pak můţe vzniknout edém rohovky a vaskularizace rohovkového limbu. Tato problematika se týká jak tvarově stálých, tak i měkkých kontaktních čoček. Obr. 5: Bílkovinná depozita na povrchu kontaktní čočky Lipidová depozita Stejně jako bílkovinné usazeniny, představují i lipidová depozita na kontaktních čočkách problém. Jejich polární vazba na povrchu hydrogelového materiálu zapříčiňuje nerovnoměrné rozprostření slzného filmu na povrchu kontaktní čočky, coţ vede k postupnému odpařování slzného filmu před čočkou, dehydrataci kontaktní čočky a pocitům suchých očí. Dalšími zdroji lipidových depozit jsou kosmetické přípravky, abnormální sekret Meibomských ţlázek nebo jako důsledek projevu syndromu suchého oka. Obr. 6: Lipidová depozita na povrchu kontaktní čočky 12

13 Transparentnost Materiál by měl být dále transparentní a nepodléhat vlivům světla, kolísání ph slz, efektu hydratace a dehydratace mezi jednotlivými intervaly mezi mrknutími a při čištění a ukládání. Propustnost pro světlo by měla být 85% v nezávislosti na středové tloušťce. Ztráty způsobené absorpcí, reflexí samotného materiálu či způsobené usazeninami mohou tedy tvořit maximálně 15% Specifické požadavky na vlastnosti materiálů Propustnost pro kyslík V průběhu nošení kontaktních čoček je okysličování rohovky, zejména její centrální části, závislé především na přenosu kyslíku. Propustnost pro kyslík, charakteristická pro kaţdou kontaktní čočku, se proto stala důleţitou a velmi diskutovanou vlastností. Propustnost pro kyslík je závislá na tloušťce čočky. S rostoucí tloušťkou schopnost propouštět kyslík klesá. Rohovka je bezcévná tkáň jejíţ výţiva je zprostředkovávána třemi systémy - difúzí z kapilár limbu, difúzí a aktivním transportem z komorové vody a difúzí z prekorneálního slzného filmu. Prostřednictvím slzného filmu se do rohovky dostává kyslík potřebný ke zpracování glukózy dodávané komorovou vodou. Aplikací kontaktní čočky na rohovku překrýváme část, případně celou plochu, rohovky. Překrytí rohovky čočkou má za následek narušení slzného filmu a tím i jejího metabolismu a spontánního dýchání. V případě tvrdých kontaktních čoček je výţiva rohovky závislá na výměně slzného filmu pod kontaktní čočkou během mrkání. U měkkých kontaktních čoček je rohovka okysličována výměnou slzného filmu během mrkání a dále v závislosti na materiálu z kterého je vyrobena a jeho propustnosti pro kyslík. Hodnoty propustnosti pro kyslík se podařilo mnohonásobně zvýšit s příchodem hybridních silikonhydrogelových materiálů Permeabilita Permeabilita, součin D. k, vyjadřuje schopnost materiálu propouštět kyslík. "D" označuje schopnost molekuly plynu pohybovat se materiálem, "k" vyjadřuje mnoţství plynu, který se vejde do určitého objemu. D.k neboli difúzní koeficient je obecně definován 1 a 2 Fickovým zákonem difúze. Rozhodujícím faktorem pro velikost difuzivity hydrogelu je obsah vody v gelu, protoţe samotný polymer je pro plyny nepropustný. 13

14 k Fickův zákon difúze aplikovaný na kontaktní čočky: j P 1 P ) j.. přísun kyslíku P 1 tlak kyslíku v atmosféře P 0.tlak kyslíku za kontaktní čočkou D t ( 0 Typ kontaktní čočky Hodnota Dk Měkké kontaktní čočky s obsahem vody cca 40% 6-8 Měkké kontaktní čočky s obsahem vody cca 80% 40 RGP kontaktní čočky Silikonové kontaktní čočky Silikonhydrogelové kontaktní čočky cca 150 Tabulka 1: Hodnoty Dk pro různé materiály Transmisibilita Transmisibilita je konkrétní vlastnost čočky. Vyjadřuje schopnost propouštět plyny materiálem o určité středové tloušťce. V kontaktologii tedy udává propustnost pro kyslík konkrétní kontaktní čočky vztaţená na její středovou tloušťku. Hodnoty Dk/l jsou závislé na teplotě a udávají se při teplotě povrchu oka (35ºC). Podle dohody výrobců se udává pro kontaktní čočku o optické mohutnosti 3,0D, včetně středové tloušťky. Protoţe tato veličina bere v úvahu středovou tloušťku čočky, je pro klinickou praxi důleţitější neţ veličina Dk. Kritéria pro minimální průchod kyslíku konkrétní kontaktní čočkou, jenţ nezpůsobuje edém, byla stanovena v roce 1984 Holdenem a Mertzem.Tyto kritéria pro denní nošení jsou Dk/t = 24(x 10-9 ) a pro prodlouţené nošení Dk/t = 87(x 10-9 ) Oxygen flux Poprvé byla důleţitost propustnosti kyslíku u materiálů na výrobu kontaktních čoček sledována před více neţ 60 lety a diskuse na téma hodnot propustnosti pro kyslík pokračuje aţ dodnes. Pokud se oku dostává nejvyšší hodnota kyslíku, je předpoklad, ţe bude v dobrém zdravotním stavu. Jakékoli sníţení propustnosti pro kyslík znamená pro rohovku předpoklad metabolických změn (poškození metabolizmu rohovky a integrity, vznik endoteliálního polymegatismu nebo rohovkovou vaskularizaci). Téměř všichni nositelé kontaktních čoček si 14

15 během dne na chvíli zdřímnou či v nich přespí, ať jiţ příleţitostně, nebo pravidelně. Kaţdá kontaktní čočka pod uzavřenými víčky brání propustnosti pro kyslík a to vyvolává např. hypoxii. Hypoxie způsobuje edém rohovky a jako její následek vzniká např. Sattlerův závoj, strie, vakuoly a mikrocysty. Dlouhodobý následek hypoxie vede k syndromu vyčerpání rohovky, spojeným aţ s nutností přerušení nošení kontaktních čoček. Přespání v kontaktních čočkách je dále spojeno se sníţením přísunu slz a tím i dehydratací kontaktní čočky. Dehydratace kontaktní čočky vede ke změnám parametrů čočky. Oxygen flux (tok kyslíku) je ukazatelem skutečného mnoţství kyslíku, které prochází přes jednotkovou plochu čočky za jednotku času. Oxygen flux je závislý na topografii kontaktní čočky, její tloušťce a rozdílných podmínkách, ve kterých se nositelé kontaktních čoček pohybují, ať jiţ mají oči otevřené, nebo zavřené. S rostoucí hodnotou Dk dochází i ke zvyšování oxygen flux, ale pouze do určité hodnoty (viz Graf 1 ). Po dosaţení této hodnoty roste oxygen flux pouze minimálně i přes to, ţe hodnota Dk se stále zvyšuje. Dostatečná propustnost pro kyslík je důleţitá pro všechny nositele, především pro nositele kontinuálních kontaktních čoček. Poţadavek co nejvyšší moţné propustnosti pro kyslík je však omezen prostředím ve kterém se nositel kontaktních čoček pohybuje. Graf 1: Závislost hodnoty oxygen flux na permeabilitě kyslíku pro průměrné tloušťky čoček při otevřených a zavřených očích Přesto, ţe je v posledních letech oxygen flux velmi diskutovanou vlastností, transmisibilita poskytuje aplikátorům a nositelům mnohem přesnější údaje o dané kontaktní čočce. Na rozdíl od oxygen flux počítá transmisibilita s tloušťkou kontaktní čočky, která se vzrůstajícími hodnotami sniţuje propustnost kontaktních čoček. 15

16 Modul pruţnosti Modul pruţnosti udává flexibilitu materiálu. S klesajícími hodnotami modulu pruţnosti narůstá přizpůsobivost kontaktní čočky. Čím je hodnota modulu vyšší, tím se zvyšuje odolnost kontaktní čočky vůči ohybu. V souvislosti s kontaktními čočkami bývají nejčastěji pouţívány elastický a Youngův modul pruţnosti. Tyto moduly určují, jak moc je materiál odolný vůči deformaci v tahu a při napínání. Na mechanické vlastnosti kontaktní čočky má vliv také její a tloušťka a geometrie. Silnější čočka vyrobená z materiálu s nízkým modulem můţe být povaţována za relativně nepruţnou a tuhou. Tenčí čočka z materiálu s nízkým modulem se rovnoměrně rozprostře po rohovce s minimální interakcí s víčky. Toto umoţňuje aplikovat čočky s menší závislostí na parametrech čoček a vyšší počáteční komfort pro nositele. Nevýhodou nízkého modulu je menší odolnost při manipulaci a kratší trvanlivost. Pro první generace silikonhydrogelových čoček se udává modul pruţnosti 1,1-1,4MPa a je ovlivněna především vysokým obsahem silikonu. V porovnání s hydrogelovou čočkou z materiálu HEMA o modulu pruţnosti 0,5MPa je silikon hydrogelová čočka tuţší a méně flexibilnější Smáčivost povrchu Dobrá smáčivost povrchu kontaktní čočky je dalším důleţitým předpokladem pro vysoký komfort pouţívání a snášenlivost. Dosáhnout dostatečné smáčivosti materiálu a tím potřebného skluzu kontaktní čočky na oku je problematické zejména u kontaktních čoček vyrobených z hydrofóbních materiálů. Hydrofóbní charakter silikonu způsobuje velké potíţe, pro je nutné do těch to materiálů zapracovat hydrofilní komponenty nebo chemicky modifikovat povrch kontaktní čočky takovým způsobem, aby byla absorbována nepatrná vrstvička vody. Smáčivost je měřena kontaktním úhlem. Při měření je na čistý povrch materiálu se nanesena kapka fyziologického roztoku a stanoven se úhel, který svírá okraj kapky s povrchem v místě dotyku. Kontaktní úhel 180 o znamená, ţe kapka vody, resp. slzného filmu vytvoří na povrchu kontaktní čočky kuličku, u kontaktního úhlu 0 o se kapka rozprostře rovnoměrně po ploše. Kontaktní úhel u prvních, nízce hydratovaných silikonových hydrogelů byl přes 90, vodní kapky se tedy nerozlévaly po povrchu kontaktní čočky. Čočky vyrobené z klasického PMMA mají kontaktní úhel aţ 60 o. Nové technologie, např. Biofinity firmy Cooper Vision, umoţňují dosaţení úhlu smáčivosti materiálu aţ 30. Čočky vyrobené z materiálu o takového 16

17 smáčivosti jsou velmi snadno obtékány jemnou a kompaktní slznou vrstvou, která vytváří hladký a vlhký povrch pro velmi pohodlné nošení. Obr. 7: Zkouška smáčivosti kapkovou metodou Poréznost Poréznost je dána chemickou strukturou polymeru a přijatým mnoţstvím vody. Průměrná velikost póru u materiálu typu HEMA s obsahem vody 38-40% se pohybuje v rozmezí 2 3nm. To zabraňuje vniku virů, bakterií a plísní do materiálu. Procházet materiálem ve zbobtnalém stavu mohou pouze nízkomolekulární substance, jako voda, sůl, plyny. U materiálu s vyšším obsahem vody však mohou do materiálu pronikat i enzymy a jiné substance. Tyto substance se těţko odstraňují, proto se kontaktní čočky, především pro konvenční nošení, vyrábějí s vyšší středovou tloušťkou. Pokud je středová tloušťka menší, dá se předpokládat i niţší ţivotnost a pouţitelnost kontaktní čočky. V souvislosti s kontaminací čočky vzniká riziko vzniku zánětlivého procesu na předním segmentu oka. Proto je nezbytné přesně dodrţovat reţim nošení a hygieny kontaktních čoček a tyto čočky jsou určeny převáţně pro kratší dobu nošení Měrná hustota Měrná hustota materiálu je důleţitým údajem pro výrobce. Měrná hustota materiálu pro kontaktní čočky se pohybuje v rozmezí 1,0 aţ 1,2g/cm Index lomu Index lomu je základní optická veličina, která charakterizuje libovolné optické prostředí. Aby docházelo k co moţná nejmenšímu počtu lomů a tím i odchýlení paprsků vstupujících do oka, měla by se hodnota indexu lomu materiálu pohybovat v rozmezí 1,3-1,5. S rostoucím obsahem vody index lomu materiálu klesá. 17

18 Hydrolitická stabilita Hydrolitická stabilita má nepostradatelnou roli při hydrataci a dehydrataci kontaktní čočky v průběhu nošení. Nestabilní hodnoty obsahu vody v čočce mohou mít za následek poškození rohovky Iontový náboj Materiály pro výrobu kontaktních čoček mohou nést elektrický náboj, nebo mohou být elektricky neutrální. Iontový náboj má svou roli především u měkkých (hydrofilních) materiálů, kde má vliv např. na ukládání depozit a uchovávání tvaru kontaktních čoček.. Materiály nesoucí elektrický náboj mají na svém povrchu záporný náboj a jsou tedy materiály iontové. Proteiny obsaţené v slzách mají kladný náboj a proto jsou přitahovány k povrchu čočky. Pro zamezení ukládání depozit, jsou materiály upravovány tak, ţe je záporný náboj z povrchu odstraněn. Iontové čočky mohou být také namočeny do roztoku, který obsahuje pozitivně nabité částice. Neiontové čočky jsou elektricky neutrální a zpravidla jsou méně reaktivní se sloţkami slzného filmu. Materiály pouţívané na výrobu kontaktních čoček můţeme rozdělit podle jejich schopnosti vázat vodu na hydrofobní a hydrofilní (hydrogelové). Měkké kontaktní čočky byly v FDA rozděleny do čtyř skupin podle elektronegativity povrchu. Skupina I: neionizované polymery s nízkým obsahem vody (38-50%) Skupina II: neionizované polymery s vysokým obsahem vody (51-80%) Skupina III: ionizované polymery s nízkým obsahem vody Skupiny IV: ionizované polymery s vysokým obsahem vody Tabulka 2: Rozdělení měkkých hydrogelových kontaktních čoček podle FDA 18

19 3. MATERIÁLY POUŽÍVANÉ K VÝROBĚ KONTAKTNÍCH ČOČEK 3.1. Tvrdé kontaktní čočky Tvrdé kontaktní čočky nepatří u nás zatím k příliš rozšířenému druhu aplikace. V porovnání se zahraničím, kde je problematice tvrdých kontaktních čoček věnována větší pozornost, je v České republice aplikace tvrdých kontaktních čoček omezena na případy, kde nelze brýlovou korekcí nebo korekcí měkkými kontaktními čočkami dosáhnout optimální zrakové ostrosti. Nejčastější indikace k aplikaci tvrdých kontaktních čoček patří spontánní iregularity rohovky (keratokonus, keratoglobus a pelucidní degenerace), získané iregularity rohovky (způsobené následkem úrazu, jako důsledek operačního výkonu), extrémní oční vady (vysoká hypermetropie v kombinaci s astigmatismem). Aplikace tvrdých kontaktních čoček je moţná v případě intolerance k materiálům měkkých kontaktních čoček, v ortokeratologii i při běţných refrakčních vadách. Správně naaplikované tvrdé kontaktní čočky se svým tvarem přizpůsobují zakřivení rohovky. Mezi zadní plochou kontaktní čočky a přední plochou rohovky slabá vrstva slzného filmu. Takto tzv. slzná čočka vyrovnává nerovný povrch rohovky a můţe korigovat vysoké hodnoty astigmatismu aţ 25D. Tvrdé kontaktní čočky dělíme do dvou skupin. Tvrdé kontaktní čočky nepropustné a tvrdé plynopropustné RGP. Zkratka pro RGP je odvozena z anglického názvu rigid gas permeable Tvrdé nepropustné kontaktní čočky PMMA (polymethylmetakrylát) je materiál ze kterého byly vyrobeny první tvrdé umělohmotné kontaktní čočky. Propustnost pro světlo toho materiálu se pohybuje v rozmezí nm, index lomu je 1,49-1,50. Materiál mám dostatečnou tvrdost, odolnost proti poškrábání, rozbití. Dále je biologicky nezávadný a inertní vůči kyselinám, solným roztokům, rozpouštědlům, ţivočišným, rostlinným i minerálním olejům a povětrnostním vlivům. Tvorba usazen na povrchu je minimalizována nepolárním charakterem povrchu. PMMA je snadno opracovatelný. Kontaktní čočky z toho materiálu lze vyráběl lisováním a třískovým obráběním. Hodnota Dk se pohybuje v rozmezí 0,1-0,3. Tyto nízké hodnoty ukazují nepropustnost pro kyslík. U PMMA kontaktních čoček je cirkulace slz pod kontaktní čočkou zajištěna během mrkání, kdy se čočka pohybuje pod tlakem víček. Kontaktní čočky vyrobené z PMMA se vyrábějí jako korneální kontaktní čočky (mají menší průměr neţ rohovka), tento fakt umoţňuje částem nepokrytým kontaktní čočkou spontánní dýchání. 19

20 Tvrdé plynopropustné RGP kontaktní čočky Tvrdé plynopropustné RGP kontaktní čočky jsou v současné době vyráběny z velmi kvalitních materiálů, které jsou známé pod obchodními názvy Boston XO, Polycon, Cento, Paraperm a Equa. Prvním plynopropustným materiálem pouţívaným k výrobě kontaktních čoček je CAB, butyrát acetátcelulózy-acetátcelulóza. Dále jsou k výrobě pouţívány kopolymer fluorosilikon-methakrylátu, kopolymeru silikon-methakrylátu a různé příměsi. Přidávané příměsi ovlivňují chemické a fyzikální vlastnosti materiálů. Například zvýšené propustnosti pro kyslík a plyny je dosaţeno příměsmi se silikonem a flourem. Silikon a metakrylát zvyšují hydrofobnost materiálu. Fluor a silikon ovlivňují měkkost a flexibilitu materiálu Měkké hydrogelové kontaktní čočky Měkké hydrogelové kontaktní čočky patří vedle brýlí mezi nejrozšířenější způsob korekce zraku, i kdyţ jsou v současné době stále častěji nahrazovány hybridními silikonhydrogelovými čočkami. Stále náročnější poţadavky nositelů kontaktních čoček i kontaktologů na pohodlné, bezproblémové a zdraví minimálně omezující nošení kontaktních čoček dochází k relativně rychlému vývoji v oblasti kontaktologie. Nové a nové výzkumy mají za následek změny designu, doby nošení, péče o kontaktní čočky ale především vylepšování materiálů pouţívaných k výrobě kontaktních čoček. Základním materiálem pro výrobu měkkých kontaktních čoček je HEMA (hydroxyethylmetakrylát). HEMA je materiál síťovaný maximálně jedním procentem etylendimetakrylátu a jeho kopolymery(kopolymer vinylpyrrolidonu a glycerylmetakrylátu. Tyto kopolymery umoţňují zvýšení obsahu vody, a tím i propustnost kontaktní čočky pro kyslík, z původních 38-40% aţ na 75-80% vody. K základním materiálům se přidávají pro zlepšení jejich kvality různé příměsi. Pro zvýšení propustnosti pro kyslík se přidává fluorokarbon. Zvýšení bobtnavosti způsobují MAS-kyselina metakrylová, MHP-3-metoxy-2- hydroxypropylmetakrylát. Pro navázání vody se přidává HBM-2-hydroxybutylmetakrylát. VA- vinylakrylát způsobuje plastické zesílení polymerních řetězců Hydrofobní kontaktní čočky Hydrofobní materiály mají díky obsahu silikonu schopnost přirozeně odpuzovat vodu. Tato vlastnost velmi omezuje komfort při nošení, proto není jejich aplikace příliš častá. Mezi tyto materiály řadíme například silikonové pryţe. 20

21 Hydrogelové kontaktní čočky Typickou vlastností hydrogelových materiálů je jejich schopnost přitahovat a vázat vodu. Dále mají velmi dobrou povrchovou snášivost, díky které se slzy rovnoměrně roztírají a vyvářejí pocit vlhké a pohodlné kontaktní čočky. Jsou vyrobeny z hydrofilních polymerů. Tyto polymery jsou tvořeny řídce síťovanou strukturou, která pojme pouze přesně určené mnoţství vody. V závislosti na obsahu vody poskytují hydrogelové materiály propustnost pro nízkomolekulární látky, především pro kyslík a oxid uhličitý. Mají také velmi dobrou biokompatibilitu. Důleţitým měřítkem vlastností je mnoţství vody obsaţené v materiálu. Voda působí jako přenašeč kyslíku a metabolitů přes kontaktní čočku, určuje tedy její propustnost pro kyslík. Vyšší obsah vody znamená vyšší propustnost vyjádřenou vyšší hodnou Dk. Obsah vody výrazně ovlivňuje také fyzikální vlastnosti jako modul pruţnosti(tuhost a flexibilitu). Se zvyšujícím se obsahem vody hodnota modulu pruţnosti klesá a čočka se stává jemnější, pruţnější, ale také křehčí a náchylnější k mechanickému poškození. U vysoce hydratovaných materiálů je pro zachování dostatečné pevnosti z těchto důvodu nutné zvýšení tloušťky čočky. Z hlediska povrchového náboje rozdělujeme čočky na ionogenní a neionogenní, tedy a povrchovým nábojem a povrchově neutrální. Ionogenní materiály mají větší sklon k usazování bílkovinných depozit. Mezi hydrogelovými materiály jsou zastoupeny obě skupiny. Mezi nejmodernější hydrogelové materiály patří fosforylcholin hydrogel (PC hydrogel) patentovaný CooperVision. Vyuţívá spojení PC, který má schopnost vázat vodu a hydrogelu. Takto vzniklý materiál má vysokou afinitu k vodě a vytváří na povrchu čočky tenkou vrstvičku vody, která brání ukládání depozit a dehydrataci povrchu čočky. Čočky vyrobené z tohoto materiálu tak poskytují pohodlnější nošení. K nejnovějším materiálům patří např. Biomedics XC Hybridní (silikonhydrogelové) kontaktní čočky Silikonhydrogelové materiály patří k nejnovějším materiálům pouţívaných na výrobu měkkých kontaktních čoček. V současné době jsou nejvíce spojovány s kontinuálním nošením, kdy je zapotřebí zabezpečit vysokou propustnost pro kyslík a tím co nejvyšší výţivu rohovky. Přítomnost silikonových částí v materiálu značně mění celkové vlastnosti. Silikon je přirozeně vodoodpudivý tedy hydrofobní materiál. 21

22 Během vývoje silikonhydrogelových materiálů působilo největší potíţe provázání hydrofobních silikonových částí s hydrofilními hydrogelovými částmi. Pro dosaţení jejich spojení se v praxi vyuţívají dva postupy. První postup vyuţívá vloţení polárních skupin na podporu mísitelnosti, kde je jako spojovací prvek pouţíváno stabilizační činidlo, např. TRIS. Druhý postup pracuje na základě vzájemný vazeb větších celků, tzv. makromerů. Dostatečná povrchová smáčivosti výsledné čočka je zajišťována povrchovou úpravou nebo vyuţitím vnitřních zvlhčovacích činidel novou technologií HYDRACLEAR. Technologie HYDRACLEAR vyuţívá principu zvlhčující sloţky obsaţené v celém objemu kontaktní čočky. Tím vzniká hladký povrch, který eliminuje pocit suchých očí a zvyšuje komfort nošení. Celkový obsah vody v silikonhydrogelových materiálech je niţší neţ u hydrogelových, ale hodnoty Dk jsou několikanásobně vyšší První generace První komerčně uţívané generace silikon-hydrogelových materiálů vznikla roku 1999 a v roce 2001 byla schválena k reţimu prodlouţeného nošení. Do této generace patří balafilcon A (PureVision) a lotrafilcon A (Air Optix Night&Day TM ). Společným znakem těchto materiálů je oddělení silikonové a hydrogelové sloţky a nutnost povrchových úprav. Balafilcon A je ionogenní materiál ze III.skupiny FDA. Propojení silikonových a hydrogelových částí umoţňuje monomer TRIS. Povrchová úprava čočky je prováděna plazmatickou oxidací. Během tohoto procesu dochází k přeměně nesmáčivých ostrůvku silikonu na hydrofilní silikát. Lotrafilcon A patří mezi neionogenní materiály z I.skupiny FDA. Jeho základní struktura je tvořena fluorodilikonovými makromery k jejichţ provázání se vyuţívá monomeru TRIS. Povrch čočky je upraven plasmatickým povrchovým povlékáním tenkou vrstvičkou (25nm) hydrogelu Druhá generace Do druhé generace komerčně uţívaných silikonhydrogelových materiálů z roku 2004 a 2005 řadíme lotrafilcon B (Air Optix), galyfilcon A (Acuvue Advance) a senofilcon A (Acuvue Oasys). Lotrafilcon B vyuţívá obdobné technologie jako lotrafilcon A, pouze s vyšším obsahem vody. Čočka z tohoto materiálu je tak jemnější, ale s niţší propustností pro kyslík. Povrch je opět upravován plasmatickým povlékáním. Galyfilcon A s senofilcon A patří k makromerovým materiálům s vyšším podílem hydrogelu a vnitřním zvlhčujícím činidlem. 22

23 Galyfilcon pouţívá jako zvlhčující činidlo PVP (polyvinilpyrolidon) a senofilcon A činidlo na bázi PVP s vyšší účinností (33%) Třetí (nejnovější) generace Třetí generace z roku 2006 zahrnuje materiál comfilcon A (Biofinity). Propustnost pro kyslík zajišťují čistě dlouhé silikonové řetězce (makromery). Comfilcon A je kompaktní materiál s pevně vázanou vodou uvnitř materiálové struktury a není dodatečně upravován ani lubrikován Ostatní Dalšími moţnostmi kolagenové a sloţené kontaktní čočky a pigiback systém vyuţívaný ke korekci keratokonu. Tyto témata budou podrobněji zmíněna v následujících kapitolách. 23

24 4. SOUČASNÉ MOŽNOSTI APLIKACE SPECIÁLNÍCH KONTAKTNÍCH ČOČEK 4.1. Pojmy speciální aplikace a speciální kontaktní čočka Najít přesnou definici speciální kontaktní čočky je téměř nemoţné. Za speciální kontaktní čočku lze povaţovat i obyčejnou sférickou kontaktní čočku aplikovanou na poslední vidoucí. Pojem speciální čočka se však vyuţívá především v případech, kdy mají čočky terapeutické a protetické funkce a svým nositelům usnadňují nejen běţný ţivot, ale poskytují řešení např., psychických problémů spjatých s poúrazovými či vrozenými stavy oka. V moderní medicíně si kontaktních čočky našly své uplatnění i při řadě očních vyšetření. Za zvláštní skupinu lze povaţovat kosmetické kontaktní čočky, které mohou být aplikovány bez korekčního účinku, pouze za účelem změny přirozené barvy očí. Speciální aplikace bývá časově náročnější neţ aplikace klasických sférický kontaktní čoček. Časová náročnost je ovlivněna např. individuální výrobou kontaktní čočky, která je spjata s důkladným vyšetřením celého oka, rohovky, kresby a velikosti duhovky, dobou léčby, atd. Velmi důleţité jsou i zkušenostmi aplikátora, kladný přístup, motivace pacienta a jeho ochota spolupracovat. Speciální aplikace bývají spojené s častějšími a důkladnějšími kontrolami a je věnována vetší pozornost stavu rohovky a celého oka Schéma rozdělení kontaktních čoček Podle použitého materiálu tvrdé - tvrdé nepropustné - tvrdé plynopropustné (RGP) měkké - hydrogelové hybridní (silikonhydrogelové) Podle režimu nošení reţim denního nošení reţim prodlouţeného nošení reţim časté výměny reţim kontinuálního nošení 24

25 Podle velikosti korneální semisklerální sklerální Speciální kontaktní čočky tórické kontaktní čočky - tvrdé - měkké - hybridní bifokální kontaktní čočky - radiálně symetrické - radiálně asymetrické multifokální kontaktní čočky kosmetické kontaktní čočky terapeutické kontaktní čočky protetické kontaktní čočky preventivní kontaktní čočky diagnostické kontaktní čočky 25

26 4.2.1 Tórické kontaktní čočky Tórické kontaktní čočky jsou speciální čočky určené ke korekci astigmatismu. Astigmatismus je refrakční vada oka, při které nemá optický aparát ve všech meridiánech stejnou optickou mohutnost. Ohniska paprsků přicházející z různých meridiánů se tedy neprotínají ve stejném místě a vytvářejí ohniskové přímky. Bod se tedy nezobrazuje jako bod a to má za následek zamlţení nebo zkreslení obrazu. První měkké tórické kontaktní čočky na českém trhu se objevily přibliţně v polovině devadesátých let. Postupné seznamování s aplikací tórických kontaktních čoček a přibývající počet spokojených nositelů měl za následek postupné vymizení strachu z jejich aplikace a jejich následné rozšíření. Rozšíření dále napomohl příchod nových materiálů, vylepšování designu a zavedení zkušebních tórických kontaktních čoček. Zkušební tórické kontaktní čočky ulehčily aplikaci, především moţností posouzení zvolené kontaktní čočky( její pohyb, stabilita, ). Niţší a fyziologické hodnoty astigmatismu je lidské oko schopno částečně vykorigovat pomocí slzného filmu a slzné čočky, která vzniká mezi rohovkou a zadní plochou kontaktní čočky. Indikací pro aplikaci tórických kontaktních čoček je astigmatismus od 0,75D. Tórické čočky mohou při stejném visu poskytovat mnohem lepší kontrastní citlivost neţ klasické kontaktní čočky. Při porovnání korekce sférickými kontaktními čočkami s tórickými kontaktními čočkami je velmi často pacient schopen přečíst stejný řádek na optotypu. Významný rozdíl je však v kvalitě vidění. K dalším výhodám patří například zlepšení periferního zorného pole. Tyto výhody tórických čoček poskytují svým nositelům celkovou lepší kvalitu vidění. Podle pouţitého materiálu je můţeme rozdělit na tórické kontaktní čočky měkké a tvrdé. a) b) Obr. 8.: Ukázka korekce astigmatismu a)sférickou kontaktní čočkou,b) tórickou kontaktní čočkou 26

27 Tórické kontaktní čočky měkké Tórické kontaktní čočky měkké jsou vyráběny v omezeném rozsahu optické mohutnosti sloţky sférické nebo cylindrické. Setkáváme se výměnnými systémy, které jsou dostupné od +20,0 do -20,0D sph a od -0,75 do -6,0D cyl. Další moţností jsou konvenční tórické kontaktní čočky vyráběné ve větším rozsahu. Aplikace ročních tórických kontaktních čoček je náročnější a vyţaduje větší zkušenosti. Konvenční tórické čočky jsou pouze vyráběny pouze jako hydrogelové. První měkké tórické kontaktní čočky byly vyráběny se sférickou zadní plochou a cylindrem na přední ploše. V současnosti jsou vyráběny i jako zadnětórické kontaktní čočky. Důleţitým faktorem pro úspěšnou aplikaci měkkých tórických kontaktních čoček je jejich rotační stabilita. Poloha a rotační stabilita čoček na oku je ovlivňována anatomií oka, především tvarem a tonusem víček, šíří oční štěrbiny, tlakem úponů vnějších okohybných svalů, hladkostí spojivky, polohou vnějšího a vnitřního koutku a mrkáním. Ke zvýšení stabilizace se vyuţívá několika principů: prizmatický balast, ASD technologie, dvojité ztenčení, dynamická stabilizace, tóricita zadní plochy, trunkace. Jednotlivé principy stabilizace je moţné kombinovat. V současné době jsou nejvyuţívanější metody dynamické stabilizace, prizmatického balastu a nové technologie ASD Typy stabilizace měkký tórických kontaktních čoček Prizmatický balast Prizmatický balast, zesílení kontaktní čočky v její oblasti dolního okraje, tvořil v minulosti nejčastěji pouţívaný typ stabilizace. Nevýhodou této metody bylo výrazné sníţení propustnosti pro kyslík v oblasti balastu a následné zvýšení rizika vzniku vaskularizace. Příchod silikonhydrogelových materiálů s vysokou propustností pro kyslík do oblasti kontaktologie toto riziko však minimalizoval. Obr. 9.: Tloušťka kontaktní čočky stabilizované prizmatickým balastem 27

28 ASD (accelerated stabilisation design) technologie Nová ASD technologie firmy Johnson&Johnson vyuţívá na rozdíl od prizmatického balastu čtyř stabilizačních zón. Tyto zóny soustředěné mimo okraje víček umoţňují lepší stabilizaci čočky během mrkání a tím i ostré a stabilní vidění po celou dobu nošení. Obr. 10.: Stabilizace ASD technologií Dynamická stabilizace Kontaktní čočky vyuţívající dynamické stabilizace jsou v horní a dolní části zploštělé. Přechodem víček přes oploštělé okraje při mrkání automaticky vrací do ţádoucí polohy. Obr. 11: Tloušťka kontaktní čočky stabilizované dynamickou stabilizací Dvojité ztenčení Dvojité ztenčení funguje na principu ztenčené zóna v horní a dolní části. Tento princip umoţňuje čočce po mrknutí snazší návrat do původní polohy. Obr. 12: Stabilizace kontaktní čočky s využitím dvojitého ztenčení 28

29 Trunkace Trunkace, seříznutí, vytváří relativně uspokojivou stabilizaci. Bývá vyuţívána v kombinaci s prizmatickým balastem. Nevýhodou tohoto typu stabilizace je hrana kontaktní čočky, která můţe působit při kontaktu s víčkem jeho dráţdění. Tóricita zadní plochy Tóricita zadní plochy se vyuţívá při stabilizaci tvrdých kontaktních čoček. Tato metoda stabilizace vyuţívá principu zdvojení tórického výbrusu na zadní ploše. Centrální zóna slouţí v tomto případě ke korekci a okrajová zóna je určena ke stabilizaci. Orientační značky Pro usnadnění určení definitivní osy jsou hydrogelové a silikonhydrogelové tórické kontaktní čočky opatřeny orientačními značkami (ryskami). Lokalizace a vzájemná vzdálenost těchto laserem vytvořených rysek je charakteristická pro jednotlivé výrobce. Na trhu je setkáme např. se třemi ryskami ve spodní části kontaktní čočky ve vzájemné vzdálenosti 10 º i 15º. Dále s ryskami u čísla 12 a 6, či 3 a 9 (ve vzdálenosti 180º) nebo čísla 3,6 a 9 (ve vzdálenosti 90º). Obr. 13: Tórická kontaktní čočka ukázka orientační značky (PureVision) Tórické kontaktní čočky tvrdé Tórické kontaktní čočky tvrdé se vyuţívají zejména ke korekci vyšších hodnot astigmatismu oční čočky, nepravidelnostech rohovky, keratokonu a při korekci poúrazových stavů. Mezi kontaktní čočkou a rohovkou se vytvoří tzv. slzná čočka. Celkový účinek kontaktní čočky je tak tvořen součtem korekční a slzné čočky. Tvrdé tórické kontaktní čočky jsou vyráběny jednotlivě na míru podle zadaných parametrů. Pro jejich správnou aplikaci je 29

30 nutné přesné zmapování povrchu rohovky. Rozlišujeme přednětórické, vnitřnětórické a bitórické RGP čočky Přednětórické tvrdé RGP Přednětórické tvrdé kontaktní čočky mají minimalizovanou středovou tloušťku a na oku jsou stabilizovány pomocí prizmatu. Obr.14.: Schéma přednětórické tvrdé RGP Vnitřnětórické a bitórické RGP Vnitřnětórické kontaktní čočky bývají indikovány při astigmatismu vyšším 2,5D. Úprava jejich okrajové zóny poskytuje komfortní nošení. Bitórické kontaktní čočka jsou aplikovány u pacientů s vyšším podílem čočkového astigmatismu v souvislosti s indukovaným astigmatismem. Indukovaný astigmatismus lze kompenzovat vhodnou volbou geometrie kontaktní čočky v kombinaci s materiálem. Ideálně aplikovaná tvrdá tórická kontaktní čočka se po zabarvení oka fluoresceinem jeví stejně jako čočka sférická. Stabilizace je zajištěna prizmaty a ke kontrole polohy slouţí centrační značky na horizontální ose. Obr. 15 : Schéma vnitřnětórické tvrdé RGP 30

31 4.2.2 Bifokální a multifokální kontaktní čočky Bifokální a multifokální kontaktní čočky představují vedle brýlí další moţnost korekce presbyopie. Presbyopie je fyziologický proces nastávající okolo věku spojený s úbytkem schopnosti akomodace. Tento stav je způsoben stárnutím, ztrátou elasticity a pruţnosti čočky. Úbytek schopnosti akomodace je spojený se zhoršujícím se viděním do blízka. Při korekci presbyopie máme několik moţností řešení. Korekci lze provést bifokálními kontaktními čočkami, multifokálními kontaktními čočkami, kontaktními čočkami a brýlemi, dvěma páry kontaktních čoček a metodou monovision. Korekce presbyopie kontaktními čočkami je úspěšná především u pacientů, kteří jiţ mají s aplikací kontaktních čoček zkušenosti Bifokální kontaktní čočky Bifokální kontaktní čočky jsou vyráběny jak jako tvrdé tak i měkké a hybridní kontaktní čočky. Principy konstrukce jsou pro oba druhy velmi podobné. Mezi velké výhody měkkých kontaktních čoček patří neviditelnost segmentu. Dále dělíme bifokální kontaktní čočky podle lokalizace adiční zóny na radiálně asymetrické a radiálně symetrické bifokální kontaktní čočky. Radiálně symetrické bifokální kontaktní čočky dále dělíme na koncentrické, bifokální, progresivní (sférické), difrakční a stenopeické Radiálně asymetrické Radiálně asymetrické kontaktní čočky jsou konstruovány na principu základní(nosné) část čočky určené pro korekci do dálky a přídatného segmentu a adicí pro korekci do blízka na blízko. Geometrická centra obou částí čočky tedy nejsou shodná. Při aplikaci radiálně asymetrických kontaktních čoček se předpokládá, ţe při pohledu do blízka dochází ke sklopení očí. Tento pohyb má za následek opření kontaktní čočky o dolní víčko a následný posun segmentu do blízka, který se nachází v dolní části kontaktní čočky, směrem nahoru a zakrytí většiny zornice. Při pohledu do dálky kontaktní čočka opět sklouzne dolů a před zornici se dostane horní část s korekcí do dálky. Tento typ kontaktní čočky vyţaduje dostatečnou pohyblivost čočky na oku a stabilizaci čočky obdobně jako u tórických čoček. Tento typ čoček je konstruován z jednoho i více materiálů, tedy jako sloţené kontaktní čočky. Nejčastěji se setkáváme s vloţenou částí nesoucí adici z pevnějšího materiálu nebo tvrdou kontaktní čočkou s hydrogelovým haptikem. 31

32 Obr.16: Radiálně asymetrická bifokální měkká kontaktní čočka se segmentem Radiálně symetrické U radiálně symetrických kontaktních čoček je nárůst optické mohutnosti uspořádán koncentricky. Čočka je tvořena několika refrakčními zónami se společným geometrickým středem. Optická mohutnost je tak rozprostřena pravidelných tzv. izodioptrických liniích kolem zornice. U radiálně symetrických čoček není během jejich rotace ovlivňováno vidění, proto není potřeba ţádné stabilizace. Pracují na principu současného vzniku dvou a více ohnisek, centrální nervový systém pak preferuje ostřejší obraz na sítnici. Radiálně symetrické bifokální kontaktní čočky dále dělíme na koncentrické bifokální, progresivní (asférické), difrakční a stenopeické. Koncentrické bifokální radiálně symetrické kontaktní čočky Koncentrické bifokální kontaktní čočky jsou konstruována z několika mezikruţí s dvěmi střídajícími se optickými mohutnostmi. Jednotlivá mezikruţí mají různou šířku. Optická mohutnost je tvořena na přední nebo zadní ploše, nebo kombinací obou ploch. Centrum bývá konstruováno jak na dálku tak i na blízko. Koncentrické bifokální kontaktní čočky jsou obvykle vyráběny z jednoho materiálu. Sloţené koncentrické bifokální kontaktní čočky se prakticky nepouţívají a pro se s nimi v praxi skoro nesetkáváme. 32

33 Obr.17: Koncentrická bifokální měkká kontaktní čočka Progresivní (asférické) radiálně symetrické kontaktní čočky U progresivních kontaktních čoček optická mohutnost směrem od centra čočky k periferii plynule narůstá. Vyrábí se z jednoho materiálu a optická mohutnost je tvořena přední nebo zadní plochou čočky. Centrum je v praxi nejčastěji konstruováno na dálku, výjimečně nablízko. Adice poskytuje pohodlný a plynulý přechod vidění, jsou však určeny jen pro niţší adice. Progresivní kontaktní čočky tvoří na trhu jedny z nejpouţívanějších kontaktních čoček pouţívaných ke korekci presbyopie. Obr.18: Asférická bifokální měkká kontaktní čočka Difrakční kontaktní čočky Difrakční radiálně symetrické kontaktní čočky vyuţívají difrakčního efektu Fressnelových prizmat na zadní ploše čočky. Takto konstruované kontaktní čočky mají vynikající optické vlastnosti a umoţňují korekci jakékoliv optické mohutnosti. Nevýhodami tohoto typu čoček jsou vysoké výrobní náklady, vysoká cena a zkrácené ţivotnosti. Ţivotnost čoček je ovlivňována větší dispozicí k ukládání depozit způsobenou drobnými prizmaty na zadní ploše čočky. Stenopeické kontaktní čočky Stenopeické kontaktní čočky vyuţívají stenopeického efektu. Dnes však jiţ nemají v praxi uplatnění. 33

34 Multifokální kontaktní čočky Multifokální kontaktní čočky dělíme obdobně jako bifokální na simultánní a asférické multifokální. V porovnání s bifokálními kontaktními čočkami poskytují multifokální plynulý přechod od centrální zóny do blízka k periferní zóně do dálky. Tento pozvolný přechod přispívá ke zvýšenému komfortu vidění. Simultánní multifokální kontaktní čočky U simultánních multifokálních kontaktních čoček je nejvyšší optická mohutnost soustředěna v centru čočky a směrem k okraji se plynule sniţuje. V centru jsou tedy dioptrie pro pohled do blízka a v periferii dioptrie pro pohled do dálky. Tento způsob rozloţení optické mohutnosti vychází z fyziologického principu oka - při pohledu na blízko se zornice zuţuje a je tedy vyuţívána středová část čočky. Asférické multifokální kontaktní čočky Asférické multifokální kontaktní čočky dělíme na tzv. D (dálka, distance, dominantní) a N (near, blízko, nedominantní). D asférické multifokální kontaktní čočky mají korekci do dálky soustředěnou v centru, která plynule přechází přes asférické plochy do periferie určené ke korekci na blízko. U asférických multifokálních kontaktních čoček typu N je umístění korekce na dálku a nablízko obrácené. Pro korekci na blízkou je určena centrální číst čočky a pro korekci do dálky slouţí periferie. 34

35 Monovision Korekce presbyopie je moţná také s vyuţitím techniky monovision. Tato technika vyuţívá jedno oko, obvykle dominantní, ke korekci do dálky a druhé,podřízené, ke korekci do blízka. Monovision je alternativa vhodná pro aktivní nositele, kteří jsou ochotni respektovat moţné sníţením zrakové ostrosti a ztrátu binokulárního vidění ve prospěch pohodlí. Nedostatečná ostrost na dálku můţe být neţádoucí především při řízení automobilu. U monovision se setkáváme dále i s nedostatečným viděním do blízka, proto není vhodná pro dlouhodobější práci do blízka, především pro drobnější práce a dlouhodobější čtení. Přestoţe obě oči vzájemně spolupracují můţe dojít k omezení binokulárního vidění a následně mírného poklesu vnímání hloubky. Metoda monovision je spojená s nezbytnou adaptací trvající mnohdy i několik týdnů. Během adaptace můţe docházet k zamlţování nebo kolísání vidění. Zamlţování a kolísání vidění můţe být způsobeno například nezvyklým střídavým pohledem střídavě jedním a druhým okem Modifikovaná monovision Metoda tzv. modifikovaná monovision pracuje na principu aplikace sférické kontaktní čočky na dominantní oko pro vidění do dálky a bifokální kontaktní čočky na podřízené oko pro vidění do blízka Mini monovision Dále je v literatuře zmiňována metoda mini monovision, která představuje alternativu standardní monovision pro nositele upřednostňující ostřejší vidění do dálky neţ do blízka. Je vhodná například pro lidi, kteří tráví pohledem a činnostmi na blízko minimum času, např. řidiči. Pro korekci dostatečného komfortu při dlouhodobějším vidění do blízka jsou pouţívány brýle. 35

36 Kosmetické kontaktní čočky Kosmetické či barevné kontaktní čočky nabízejí moţnost zintenzivnění či úplné změny přirozené barvy očí, nezávisle na potřebě korekce ametropie. Poprvé se na trhu objevily v 80. letech. Současné barevné kontaktní čočky jsou ve srovnání s předešlými generacemi výrazně vylepšeny a současný trh nabízí také mnohem větší výběr. V současné době se barevné kontaktní čočky vyuţívají nejen jako kosmetické ale například jako protetické a diagnostické (těmto vyuţitím jsou věnovány samostatné kapitoly). Do kategorie kosmetických kontaktních čoček řadíme dnes jiţ poměrně známé crazy (fun) čočky s motivy kočičích očí, srdcí, další vzorů. Při dlouhodobém nošení barevných kontaktních se můţeme v důsledku jejich barvení setkat s rizikem sníţení propustnosti pro kyslík. Kosmetické kontaktní čočky jsou vyráběny jako měkké i tvrdé. Tvrdé kosmetické kontaktní čočky jsou nejsou v České republice zatím dostupné. Obr. 19: Crazy čočky Obr. 20: Crazy čočky 36

37 Typy kosmetických barevných kontaktních čoček Rozlišujeme dva základní typy barevných kontaktních čoček. Barvu zvýrazňující (tónovací) a barvu duhovky měnící (krycí) kontaktní čočky Barvu zvýrazňující kontaktní čočky Tónovací kontaktní čočky jsou kontaktní čočky u kterých prosvítá přirozená barva očí. Jejich účinek je závislý na jejich propustnosti pro světlo a na přirozené barvě duhovky. O výsledném zabarvení očí rozhoduje počet barvících chromatoforů uvnitř duhovkového stromatu. Chromatofory absorbují krátkovlnné záření. Toto záření je následně stromatem následně rozptylováno. S tmavšími odstíny vzrůstá počet chromatoforů a zároveň se od pigmentového epitelu odráţí méně světla. Kdyţ usadíme na světle modré oko barevnou kontaktní čočku, dopadá na duhovku modifikované spektrum. Toto spektrum je duhovkovým stromatem rozptylováno ještě dříve, neţ je odraţeno zpět a vystupuje kontaktní čočkou. Na základě tohoto mechanismu zdůrazňuje naaplikovaná kontaktní čočka jasné modré zabarvení duhovky. Naopak u tmavých očí obsahujících více chromatoforů je absorbováno světlo odraţené kontaktní čočkou zpět. To způsobuje spíše ztmavnutí duhovky a ţádné či minimální změny v barvě duhovky. Intenzita či změna barvy přirozené barvy očí v případě tónovacích kontaktních čoček je moţná pouze v případě světlých odstínů duhovky. Většina tónovacích kontaktních čoček je vyráběna s čirou periferní částí, která zabraňuje nápadnějšímu neestetickému zabarvení oblasti bělimy překryté čočkou Metody barvení tónovacích kontaktních čoček Zabarvení tónovacích kontaktních čoček lze dosáhnout čtyřmi technikami. Smícháním čočkového polymeru s barvivem lze dosáhnout jednotného rozdělení barvy v kontaktní čočce. Tato metoda se vyuţívá především u tvrdých kontaktních čoček. Ponořením hotové kontaktní čočky do barvy pronikající barevné látky pouze za okraj plochy čočky. Tento způsobu barvení neovlivňuje optický účinek kontaktní čočky. Ponoření kontaktní čočky do barvy nahrazené katalyzátorem se docílí vzniku chemické reakce. Tato reakce způsobuje trvalé a rovnoměrné zbarvení. Poslední moţností barvení tónovacích kontaktních čoček je metoda, během které je moţno na kontaktní čočku připevnit duhovkový vzor s vynecháním oblasti zornice. 37

38 Krycí kontaktní čočky Krycí (opákní) kontaktní čočky slouţí ke změně přirozené barvy očí. U krycích kontaktních čoček nahrazuje kontaktní čočka duhovku. Do kontaktních čoček je přidávána barvu měnící látka, která způsobuje, ţe světlo, které dopadá na oko je odráţeno kontaktní čočkou. Barva nebo vzor se aplikují na vnější plochu čočky, která mění barvu. To umoţňuje změnu barvy očí velmi světlých očí na tmavé a naopak. Pro přirozenější výsledný dojem jsou některé krycí kontaktní čočky opatřovány duhovkovým vzorem Metody barvení krycích kontaktních čoček Metody barvení krycích kontaktních čoček rozdělujeme do tří skupin - metoda barvení bodovými jehličkami, vícevrstevné barvení a barvení vnitřní plochy kontaktní čočky. Metoda bodových jehliček vyuţívá natištění daného vzorku barevnými body na vnější plochu kontaktní čočky. Pomocí kombinace přirozeného duhovkového vzoru a bodových jehliček lze dosáhnout velmi přirozeného vzhledu výsledné kontaktní čočky. Při vícevrstevné barvení dochází k barvení díky postupnému usazování barevných vrstev do povrchu kontaktní čočky. Třetí způsob barvení jako jediný vyuţívá k barvení vnitřní plochy kontaktní čočky. Během tohoto barvení je na vnitřní stranu aplikována napodobenina přirozeného duhovkového vzoru. Obr. 21: Ukázky aplikace krycích kosmetických kontaktních čoček. Pravé oko je u vždy kryto kosmetickou kontaktní čočkou a levé oko má vždy svou přirozenou barvu. 38

39 Některé metody barvení mohou působit na povrchové napětí kontaktní čočky a podporovat udrţování depozit na jejím povrchu. Většina v současnosti vyuţívaných způsobů barvení nemá vliv na propustnost kyslíku. Pro výsledný efekt hraje velkou roli správná centrace čočky. Při správné aplikaci by měla zornice čočky leţet před zornicí oka a zabarvená část čočky před duhovkou. Při aplikaci všech barevných kontaktních čoček platí pravidlo čím lepší centrace, tím lepší výsledný kosmetický efekt i kvalita a pohodlí vidění. Obr. 22: Ukázka kresby duhovky kontaktních čoček Orientační probarvení kontaktních čoček Orientační probarvení kontaktních čoček slouţí aplikátorům a nositelům kontaktních čoček ke snadnější manipulaci. Světle namodralé orientační zabarvení můţe být např. u velmi světlé bělimy neţádoucí v případě, ţe okraje takto upravené kontaktní čočky lehce zabarvují oblast kolem limbu. Orientačního probarvení je docilováno během výroby přidáním barvících příměsí. 39

40 Terapeutické kontaktní čočky Kontaktní čočky jsou v oftalmologii v terapeutickém praxi vyuţívány jiţ přes 100 let. V současné době jsou vyţívány k léčbě řady onemocnění předního segmentu oka jako je urychlení hojení epitelu rohovky, vytvářejí mechanickou bariéru, chrání povrch oka před poraněním, zabraňují vzniku srůstů (symblefaron), u degenerativních onemocnění rohovky, která jsou provázena jejím ztenčováním a perforací zajišťují její integritu a poskytují určitou mechanickou odolnost. Tvrdé kontaktní čočky se pouţívají ke korekci keratokonu a nepravidelného astigmatismu. Kontaktní čočky lze vyuţít také jako okluze při léčbě amblyopie (tupozrakosti), jako bandáţ oka po různých operacích, pro usnadnění hojení např.po transplantaci rohovky. Dále při léčbě syndromu suchého oka, jako nosič léků a jiné. Stejně jako u všech kontaktních čoček je u terapeutických kontaktních čoček kladen velký důraz především na jejich tloušťku (vhodné jsou tenké), propustnost pro kyslík a na dobu nošené (dlouhodobé). Vyuţívá se hydrogelových kontaktních čoček s vyšším obsahem vody i silikonhydrogelových. Nezbytným faktem je zváţení nejen přínosů, ale také moţných rizik aplikace terapeutických kontaktních čoček s ohledem na primární patologii oka. U poškozeného oka vzniká vyšší riziko neţ u zdravého oka a nevhodně zvolená a naaplikovaná kontaktní čočka můţe mít za následek ještě větší destabilizaci povrchu oka a oční tkáně. Proto je v případě aplikace terapeutické kontaktní čočky potřeba věnovat dostatečnou pozornost pravidelným vyšetřením a kontrolám stavu oka a minimalizovat tak moţné zdravotní komplikace v průběhu léčby Indikace pro aplikaci terapeutických kontaktních čoček Keratokonus Keratokonus patří mezi degenerativní onemocnění rohovky spojené s kuţelovitým vyklenutím rohovky a současným protenčováním stromatu rohovky. Onemocnění je spojené s narůstáním krátkozrakosti a vznikem nepravidelného astigmatismu. Keratokonus je vrozená choroba a často bývá její výskyt v kombinaci s jinými onemocněními (astma, alergie, ekzémy). Onemocnění postihuje zpravidla obě oči, přičemţ začátek onemocnění není na obou očích současný. Keratokonus je moţno korigovat tvrdými plynopropustnými kontaktními čočkami, v pokročilých stadiích je řešením transplantace rohovky. Na trhu se objevuje i řešení pomocí měkkých kontaktních čoček Kerasoft, které mohou být v ojedinělých případech vedle tvrdých 40

41 kontaktních čoček další alternativou korekce keratokonu. Korekce tvrdými plynopropustnými kontaktními čočkami i měkkými čočkami Kerasoft je v případě zdravotní indikace hrazena zdravotní pojišťovnou Nepravidelný povrch rohovky Korekce nepravidelného povrchu rohovky bývá nejčastěji indikována jako následek traumatu, zánětu apod., kdy není korekce brýlemi dostatečně uspokojivá. Ke korekci se pouţívají především tvrdé RGP čočky. Slzná čočka vznikající mezi rohovky a zadní plochou čočky umoţňuje vyrovnání nesouměrnosti povrchu rohovky a tím i lepší optické podmínky Afakie Afakie je stav, kdy je oko bez čočky. Zcela výjimečně můţe nastat přímá vrozená absence čočky, ve většině případů však afakie nastává jako důsledek vrozeného zakalení čočky (kongenitální katarakty). Terapeutické kontaktní čočky jsou ke korekci afakie pouţívány v případě nemoţnosti chirurgické implantace umělé nitrooční kontaktní čočky. Implantace umělé nitrooční čočky můţe být kontraindikována např. aniridii nebo při poúrazové afakii s výrazným poškozením předního segmentu oka. S praktickým pouţitím korekce afakie kontaktními čočky se setkáváme u dětí s vrozenou afakií. U dětí dochází v průběhu růstu oka k častým změnám refrakce a aplikace kontaktní čočky poskytuje v porovnání s umělou nitrooční čočkou moţnost časté výměny a změny optické mohutnosti. Korekce kontaktními čočkami je vhodná u pacientů s jednostrannou afakií. V těchto případech nelze díky přítomnosti výrazné anizeikonie a anizometropie dosáhnou brýlovou korekcí dostatečně uspokojivé korekce a jednoduchého binokulárního vidění. Aplikace terapeutické kontaktní čočky redukuje velikost sítnicového obrazu, sniţuje periferní deformace obrazu a tím umoţňuje zfúzování obou očí a následné binokulární vidění Nystagmus Nystagmus jsou mimovolné, rychlé, rytmické pohyby očí. Podle původu rozeznáváme fyziologický (z únavy, optokinetický, provokovaný) a patologický nystagmus. Korekce nystagmu kontaktními čočkami přináší na rozdíl od korekce brýlemi mnoho výhod. Přímé usazení kontaktní čočky na oku umoţňuje pohyb kontaktní čočky v souladu 41

42 s očnímu pohyby. Kontaktní čočka limituje vznik optických aberací a poskytuje lepší zorné pole Okluze Korekce okluzní kontaktní čočkou se vyuţívá v případě diplopie (dvojité vidění) nebo amblyopie (tupozrakost). Vyuţití okluzních kontaktních čoček má vedle klasických a nalepovacích okluzorů výhodu především estetickou. Aplikace okluzních čoček je moţná u dětí starších 7 let. V případě amblyopie je nejlepších výsledků dosahováno při pouţití kontaktních čoček s matnou duhovkou i zornicí. V případě řešení diplopie kontaktní čočkou bývá okluzní čočka aplikována střídavě na obě oči. Nevýhodami této metody řešení je například ztráta zorného pole a také riziko nepříjemných situací během adaptace vidění jedním okem. Ke korekce diplopie pomocí kontaktními čočkami bývá přistupováno v případě neúspěšného či nemoţného chirurgické řešení Transplantace rohovky Terapeutické kontaktní čočky jsou vyuţívány po transplantacích rohovky k ochraně rohovkových štěpů. Aplikovány jsou dále v případech vysokého či nepravidelného astigmatismu, anisometropie a zhoršené zrakové ostrosi při korekci brýlemi. Z důvodů minimalizace komplikací se doporučuje aplikace terapeutických čoček aţ po zhojení dcovské rohovky a stabilizaci refrakce.terapeutické kontaktní čočky mnou být doplňkem léčby při odhojování rohovkových štěpů. Kontaktní čočka slouţí na oku jako bandáţ a podporuje hojení štěpu a reepitelizaci Refrakčně chirurgické zákroky Terapeutické kontaktní čočky mohou být aplikovány po refrakčně chirurgických zákrocích (radiální-rk, astigmatické.rk, keratotomie, laserové refrakční zákroky-lasik, LASEK, epilasik, ) jako bandáţ pro usnadnění hojení obnaţeného stromatu rohovky, hojení epitelu rohovky a tlumení bolesti. Kontaktní čočky jsou po zákroku na oku ponechány 1-3 dny. Další moţnost aplikace kontaktních čoček můţe nastat v případě podkorigování či překorigování během refrakčního výkonu, nepravidelný, reziduální a indukovaný astigmatismus nebo dále nekorigovatelné anisometropie. 42

43 Ke korekci jsou uţívány silikonhydrogelové nebo gelové kontaktní čočky. Obr. 24: Uvolněný štěp po LASIK úspěšně léčený terapeutickou kontaktní čočkou Bulózní keratopatie Bulózní keratopatie je šedivé aţ naţloutlé zakalení rohovky v místech oční štěrbiny způsobené ukládáním hyalinu a vápenatých solí do povrchových vrstev rohovky. Nejčastěji vzniká sekundárně např. po poranění, zánětu z neznámých příčin. K léčbě bulózní keratopatie jsou aplikovány měkké kontaktní čočky. Měkké čočky vyrovnávají nepravidelný povrch rohovky, oplošťují puchýřky na rohovce, chrání obnaţené rohovkové nervy a působí jako bariéra proti mechanickému podráţdění víčky. Terapeutických kontaktních čoček se vyuţívá např. při léčbě pásové (zonulární) keratopatii a filiformní (vláknité) keratitidy, která se vyskytuje u syndromu suchého oka. Obr. 23: Bulózní keratopatie Eroze rohovky a defekty epitelu, neutrotrofická keratitida U perzistujících defektů epitelu zabraňují terapeutické kontaktní čočky traumatizaci epitelu víčky a napomáhají jeho hojení. Překrytí oka kontaktní čočkou umoţňuje lepší adhezi epitelu k bazální membráně. V důsledku neutrotrofické keratitidy dochází k povrchovým defektům. Tyto defekty jsou způsobeny poškozením inervace rohovky. Aplikace kontaktní čočky můţe vést ke sníţené citlivosti rohovky, která můţe mít při vzniku případných komplikacích za následek neschopnost vnímání varovné bolesti. Jako prevence této situace je nezbytné pravidelné pozorování. 43

44 U recidivující eroze rohovky můţe být výborných výsledků dosaţeno pomocí dlouhodobé aplikace terapeutické kontaktní čočky.s rizikem eroze epitelu se setkáváme dále například u expoziční keratitidy, či exoftalmu (protruzi bulbu). U výše zmíněných onemocnění se vyuţívá především hydrogelových a silikonhydrogelových kontaktních čoček. Obr. 25: Recidivující eroze rohovky Obr. 26: Perzistentní epiteliální defekty rohovky překryté silikonhydrogelovou kontaktní čočkou Descemetokéle a perforace rohovky Při descemetokéle (vyklenutí descemetské membrány při hlubokém protenčení rohovky) a perforacích rohovky se vyuţívá aplikace terapeutických kontaktních čoček k udrţení integrity rohovky a současné podpoře procesu hojení. Při těsnější aplikaci vedoucí k edému rohovky můţe vzniklý edém napomáhat k lepší apozici okrajů defektu Syndrom suchého oka Syndrom suchého oka bývá zapříčiněn nestabilitou slzného filmu, změnou jeho sloţení, vlivem dlouhodobě uţívaných farmak atd. Slzný film vytváří na povrchu oka tenkou vrstvičku, která má klíčový význam pro optickou kvalitu a normální funkci rohovky a celého oka. Slzný film je tvořen třemi vrstvami: lipidovou, vodnou a mukózní. Jejich sloţení podstatně ovlivňuje kvalitu slzného filmu. Stabilita slzného film záleţí také na rovnováze mezi tvorbou slz v slzné ţláze oka a jejich odtokem (slzné kanálky, slzný vak). Přibliţně % slz se přitom ztrácí odpařováním. 44

45 U pacientů trpících syndromem suchého oka se odvíjí vyuţití kontaktních čoček od klinického obrazu. Kontaktní čočka v tomto případě působí jako rezervoár slz a vlhkého prostředí pod čočkou. U syndromu suchého oka je výhodnější vyuţití hydrogelových kontaktních čoček s nízkým obsahem vody a vysokou propustností pro kyslík. Hydrogelové kontaktní čočky zvyšují odpařování slzného filmu a tím mohou situaci ještě zhoršit. Aplikace sklerálních RGP kontaktních čoček s vysokou koncentrací kyslíku přináší sníţení vzniku bakteriálních infekcí. Při dlouhodobé aplikací kontaktních čoček je potřeba neopomenout riziko vzniku periferní ulcerace, infiltrativní keratitidy a papilární konjunktivitidy. Zmíněné nepříznivé vedlejší účinky by mělo být vyuţití kontaktních čoček v léčbě syndromu suchého oka v případech, kdy ostatní řešení selhávají či nepřinášejí dostatečné účinky Poleptání a popálení Při poleptání či popálení se v první fázi vyuţívají kontaktní čočky vyplachovací. Tyto kontaktní čočky mají moţnost regulace mnoţství a rychlosti výplachové tekutiny a slouţí k odstranění akutní fáze. Po odeznění akutní fáze se aplikují kontaktní čočky s cílem usnadnění reepitelizaci rohovky, jako obrana před traumatizací jizevnatou tkání víček a pro vytvoření mezivrstvy mezi poleptaným povrchem oka a fornixem. Tato aplikace má zabránit moţným srůstům bulbární a víčkové spojivky (symblefar). Při poleptání a popálení se vyuţívají měkké kontaktní čočky s velkým průměrem. V prevenci proti srůstům se vyuţívá tvrdých a modifikovaných kontaktních čoček,tzv. formátorů. Obr. 27: Defekt epitelu po poleptání zásadou Kontaktní čočka jako nosič léků V případě potřeby zvýšené koncentrace léčiv se kontaktní čočky vyuţívají jako nosiče léků. Vyuţívá se hydrogelových nebo kolagenových kontaktních čoček impregnovaných potřebným léčivem. Tento způsob umoţňuje lepší dostupnost léku k povrchu oka (účinnější 45

46 forma léčby neţ při aplikaci ve formě kapek), prodlouţení účinku a tím i účinnost léčby a přináší i sníţení lokálních a systémových neţádoucích účinků u různých farmak. V současné době jsou kontaktní čočky vyuţívány i například při měření tlaku a objevují se studie o moţnosti přínosu v léčbě diabetu. Kontaktní čočka by měla plnit funkci nosiče léků s postupným uvolňováním inzulínu do organismu Stevens-Johnsonův syndrom Stevens-Johnsonův syndrom je vzácný syndrom zprostředkovaný nejčastěji imunokomplexní hypersensitivní reakcí vyvolanou léky. V mnoha případech vzniká v důsledku abnormální reakce na infekci způsobenou některými skupinami streptokoků a mykoplazmat.charakteristickým znakem tohoto syndromu je oboustranná jizevnatá konjunktivitida. V mnoha případech je velmi účinná aplikace sklerálních kontaktních čoček. Tyto čočky udrţují přiměřenou vrstvu slzného filmu jako prevenci dehydratace a keratinizace (zrohovatění). Vyuţívá se i měkkých tlustších kontaktních čoček s niţším obsahem vody pro zabránění adheze Patologie víček Kontaktní čočky lze vyuţít také při obrně lícního a trojklaného nervu, při otočení řas proti oku (trichiáza), poruchách postavení víček (entropiím, ektropium) a ptóze. Při trichiáze a entropiu (ochablost dolního víčka s okrajem stočeným proti oku) se aplikují kontaktní čočky pro zamezení dráţdění rohovky řasami a jejímu následnému poškození a infekci. U ektropia (ochablost dolního víčka s vyvrácením očního víčka od oka) slouţí kontaktní čočky k zamezení osychání rohovky nekryté ochablým víčkem. Korekce ptózy kontaktními čočkami se vyuţívá u pacientů u kterých je kontraindikováno chirurgického řešení z hrozícího rizika expoziční keratopatie ve spánku Ortokeratologie Ortokeratologie je znovuobjevený obor zabývající se léčbou a korekce nízkého astigamismu a redukce myopie. Jejími výhodami je dobré vidění v průběhu celého dne bez korekce brýlemi nebo kontaktními čočkami, ţádné omezení při různých denních aktivitách, odstranění problémů spojených s nošeních kontaktních čoček v prašném prostředí apod. Dále 46

47 bývá doporučována lidem, jejichţ povolání vylučuje pouţití brýlí, nebo klasických kontaktních čoček (např. hasiči, záchranáři, piloti, pracující v prašném prostředí). Ortokeratologie, charakteristická svou neinvazivností a reverzibilitou, pracuje na principu pozvolného oplošťování rohovky. Oplošťování rohovky má za následek sníţení její lomivosti a následné sníţení myopie. Při ortokeratologii se vyuţívá speciálně vytvořených tvrdých RGP kontaktních čoček schválených FDA. Ortokeratologické kontaktní čočky mají ve svém centru plošší poloměr křivosti neţ je poloměr zakřivení rohovky a periferní zónu s tzv. reverzní geometrií. Tlak vznikající mezi kontaktní čočkou a rohovkou způsobuje přemístění epitelových buněk rohovky do periferie a její následné oploštění. Obr. 28: Schéma ortokeratologické kontaktní čočky Ortokeratologické kontaktní čočky jsou aplikovány na noc. Léčebný účinek otokeratologických čoček redukce myopie pak pacienti vyuţívají během dne. Rohovka se však časem, kdy není na oku nasazena ortočočka, vrací do svého původní stavu. Kontaktní čočky jsou proto nošeny podle daného rozpisu, buď kaţdou noc, nebo kaţdou druhou noc. Doba přetrvání efektu je závislá na výchozím stupni myopie. Základem správné ortokeratologické léčby je výběr vhodného pacienta a přesné zmapování povrchu rohovky. Vhodnými kandidáty pro ortokeratologii jsou myopové s korekcí niţší -4,5D, astigmatismem ideálně 0,5-0,75D, max. do 1,5D. Pro správné zhotovení a následně úspěšné výsledky je velmi důleţité přesné zmapování povrchu rohovky. Topografie dále slouţí k vyloučení patologie rohovkového povrchu, změření rohovkové excentricity, vyhodnocování výsledků a účinků orto-léčby a monitorování rohovkových změn. Moderní topografické přístroje pracují na principu zobrazení Placidova kotouče na rohovku. Novější typy topografických přístrojů umoţňují měřit tloušťku rohovky, tzv. pachymetrii. Povrch rohovky můţe být mapován dále metodou orbscan nebo přístrojem pentacam. Potřebná vyšetření a konzultace s pacientem jsou následována výběrem a aplikací vhodné kontaktní čočky. Po první aplikaci je kontrola po prvním přespání. Další kontroly 47

48 následují po třech přespáních, po týdnu, po měsíci a po 3 měsících. Pokud nenastávají ţádné komplikace a léčba probíhá úspěšně probíhají další kontroly po šesti měsících. Dokud není docíleno normálního vidění, je přes den ordinována klasická korekce brýlemi nebo kontaktními čočkami. Prvních výsledků ve změnách je dosaţeno jiţ po několika dnech. Po dosaţení potřebných změn v poloměru křivosti rohovky jsou ortokeratologické kontaktní čočky dále vyuţívány k udrţení poţadovaného tvaru rohovky.. a) b) c) Obr. 29: Topografické snímky rohovky před první aplikací(a), po několika dnech nošení ortokeratologické kontaktní čočky(b) a diference obou předchozích snímků(c). Obr. 30: Ukázka správně naaplikované ortokeratologické čočky s vhodně navrženou zadní plochou První poznatky z oblasti ortokeratologie pochází jiţ z roku 1888, kdy se této problematice jako první věnoval Jean Baptiste Eugene Kalt. Současná podoba ortokeratologie je známa jiţ přibliţně 40 let. K jejímu značnému rozšíření došlo však aţ v posledním desítiletí díky novým materiálům kontaktních čoček, které mají dostatečnou prostupnost pro kyslík a umoţňují přespání s nasazenými kontaktními čočkami. Aplikace ortokeratologických kontaktních čoček je vyloučena u pacientů s keratokonem, nepravidelným astigmatismem a pacientů, u kterých je z jakýchkoliv důvodů nošení kontaktních čoček kontraindikováno. 48

49 Chromagen kontaktní čočky Chromagen kontaktní čočky představují moderní řešení při terapii osob postiţených poruchami barvocitu a dyslexií. Chromagen systém dostupný ve dvou variantách, kontaktní čočky a brýlová skla, umoţňuje zlepšení rozlišování barev a textu. Světločivné buňky, tyčinky a čípky, jsou obsaţené v sítnici. Čípky obsahují tři typy barevných pigmentů citlivých na červenou, modrou a zelenou barvu, umoţňují barevné vidění. Tyčinky zprostředkovávají vidění za šera. Poruchy barvocitu jsou způsobeny nedostatkem, přebytkem či úplnou absencí některého s barevných pigmentů. Defekt muži Ženy nedostatek pigmentu reagujícího na červenou barvu 1% 0,01% přebytek pigmentu reagujícího na červenou barvu 1% 0,03% nedostatek pigmentu reagujícího na zelenou barvu 1% 0,01% přebytek pigmentu reagujícího na zelenou barvu 5% 0,35% nedostatek pigmentu reagujícího modrou barvu 0,01% 0,01% přebytek pigmentu reagujícího na modrou barvu 0,01% 0,01% Tabulka 3: Přehled defektů barvocitu V sítnici zdravých očí jsou všechny tři světločivné pigmenty zastoupeny ve stejném poměru. U osob s poruchami barvocitu je tento poměr porušen. Toto narušení má za následek špatnou interpretaci signálů o viděných barvách přicházejících z oka do mozku. Chromagen čočky umoţňují tento nepoměr pro jednotlivé barvy změnit a tím zlepšit kvalitu vnímání barev, rozeznávání více barev a barvy lépe pojmenovávat. V případě dyslexie se text často jeví jako deformovaný, rozmazaný nebo pohybující se. Předpokládá se, ţe systém Chromagen upravuje synchronizaci signálů během jejich přenosu do mozkových center. Synchronizace má opět za následek omezení deformit, rozmazání či pohybu textu. Vhodné Chromagen čočky jsou vybírány ve spolupráci s pacientem. Pacientovi sledujícímu barevnou obrazovku počítače nebo barevné promítací plátno jsou postupně předkládány čočky s různou intenzitou zabarvení pro dané barvy a on sám si určí filt vyhovující jeho potřebám. Chromagen systémy jsou pouţívány ve formě měkkých planárních kontaktních čoček nejčastěji aplikovaných na jedno, nedominantní oko. V případě dyslexie jsou pro dosaţení lepších výsledků Chromagen čočky aplikovány na obě oči. Případná potřebná korekce je řešena brýlemi. Péče i údrţba Chromagen čoček je stejná jako u běţných kontaktních čoček. 49

50 Přestoţe byla Chromagen metoda zavedena do praxe teprve v roce 1996 Davidem Parisem ve Velký Británii, našla si poměrně velké uplatnění. U poruch barvocitu klinické studie prokazují značné zlepšení v rozlišování barev. U dyslexie se díky aplikaci Chromagen čoček zvýšil počet slov přečtených za minutu z 15 na

51 Protetické kontaktní čočky Protetické kontaktní čočky jsou aplikovány na různé stupně postiţení očí především za účelem zlepšení estetického vzhledu. Čočky jsou aplikovány jak na oči vidoucí, tak i na nevidomé. Protetické čočky umoţňují úspěšně korigovat leukom, kolobom, aniridii, albinismus, strabismus a další vady. Je však důleţité uvědomit si, ţe protetické kontaktní čočky tvoří vţdy pouze částečnou, nikoli dokonalou náhradu duhovky či zornice. Rozdíl mezi přirozenou duhovkou a protetickou kontaktní čočkou spočívá v umístění barevné vrstvy. Protetická kontaktní čočka mají barevnou vrstvu na vnější straně oka, zatímco přirozená duhovka je uvnitř oka. I přes tento rozdíl lze s protetickými kontaktními čočkami dosáhnout dobrého efektu v jehoţ výsledku je vada oka při běţné konvenční vzdálenosti patrná málo či vůbec. Budoucí nositele kontaktních čoček je nutné upozornit, ţe ve výsledném efektu mohou nastat nepatrné rozdíly mezi oběma očima a také je obeznámit s moţností časově náročnějšího dosaţení korekce srovnatelné s konvenčním viděním. Tyto malé odchylky v rozdílu obou očí jsou však pro laiky obtíţně rozpoznatelné. Obr. 31: Kontaktní čočka krycí drobnou perforaci rohovky u nemocného a keratitis rosaces. Z periferie je patrná hluboká vaskularizace rohovky Indikace pro aplikaci protetických kontaktních čoček Rohovkový leukom Leukom je bělavé zakalení rohovky např. jako následek poleptání oka. Zakalení vzniká následkem jizev. Jizvy mohou mít odlišnou velikost, hustotu (nubecula, macula, leukom), umístění, pozici. Tyty vlastnosti ovlivňují kvalitu vidění. Centrální leukom můţe způsobit omezení aţ ztrátu vidění. U terapii leukomu se vyuţívá měkkých kontaktních čoček. Podle rozsahu leukomu, především větším, se vyuţívá kontaktních čoček s černou zornicí. 51

52 Obr.32 : Korekce leukomu protetickými kontaktními čočkami Aniridie Aniridie je stav, kdy je duhovka redukována na nepravidelný úzký prouţek tkáně kořene. V převáţné většině případů se vyskytuje jako důsledek zranění oka, ale můţe být i vrozená. Aniridie bývá velmi často spjata s fotofóbií. V případě aniridie slouţí protetická kontaktní čočka k vytvoření srovnatelného vzhledu postiţeného a zdravého oka a při světloplachosti především k redukci parazitních paprsků světla dopadajících na oko Kolobom duhovky Kolobom je defekt duhovky, resp. chybění její části. Setkáváme se s vrozeným (např. syndrom kočičího oka) i získaným (následek operace). Kolobom můţe být jednostranný, častěji však oboustranný. Oboustranný bývá spjat se zhoršeným viděním a nebývá lepší neţ 6/24. Takto postiţení lidé bývají zrakově handicapovaní od raného mládí. Jako řešení se vyuţívají kontaktní čočky s čirou zornicí. Při aplikaci čoček je nezbytné dodrţování velikosti zornice. Příliš malý průměr zornice by mohl omezovat vidění. a) b) 52

53 c) d) Obr. 33: a) postraumatický kolobom duhovky s afakií, b)d) druhé zdravé oko, c) postižené oko s nasazenou protetickou afakickou kontaktní čočkou Obr. 34: Oboustranný kolobom duhovky Nepravidelná zornice Vady nepravidelnosti zornice se mohou projevovat například v její velikosti (zvětšení, zmenšení) a decentraci. Ve velké většině případů dochází k nepravidelnostem zornice jako následek zranění či chirurgického zákroku v předním segmentu oka. Nepravidelnosti mohou být spojeny s dalšími komplikacemi. Příliš velká zornice můţe být spojena s fotofóbií. Úprava nepravidelné zornice je obvykle řešena pomocí kontaktní čočky s čirou zornicí, jelikoţ je takto postiţené oko velmi často oko vidoucí Mikroftalmus Mikroftalmus je vývojová anomálie oka, spočívající ve výrazném zmenšení celého oka. Často se tato vada sdruţuje s jinými vrozenými vývojovými vadami. Postiţené oko je normálně slepé nebo částečně vidoucí. V tomto případě upravujeme velikost mikroftalmického oka. Přesněji se snaţíme, aby se duhovka a pupila postiţeného oka podobala oku zdravému. V případě, ţe rozdíly ve velikosti bulbu nejsou příliš velké, volí se alternativní přístup. Při alternativním přístupu se například aplikuje protetická kontaktní čočka na duhovku zdánlivě menšího oka za účelem dosáhnutí velikosti duhovky zdravého oka. 53

54 Heterochromie Heterochromie je stav rozdílného zbarvení duhovek. Tento stav lze řešit pomocí dvou krycích nebo dvou průsvitných kontaktních čoček s průhlednou zornicí. Korekce je usnadněna výběrem barevných kontaktních čoček, který současný trh nabízí Strabismus Při strabismu dochází k poruše vzájemné spolupráce obou očí. Jedná se o abnormální souhyb očních bulbů. Aplikace protetických kontaktních čoček v případě strabismu je volena především po chirurgických zákrocích, které nepřinesly očekávané výsledky, či nebylo chirurgické řešení doporučeno. U nás se s touto metodou korekce strabismu nesetkáváme. V zahraničí jsou ke korekci strabismu pouţívány sklerální kontaktní čočky excentricky poloţené na šilhající oko Albinismus Albinismus je způsoben poruchou enzymu, který se podílí na syntéze pigmentu melaninu. Nejčastěji vzniká na podkladě autozomálně recesivní dědičnosti. Mezi příznaky patří nystagmus, fotofobie a sníţená zraková ostrost. Nedostatek pigmentu melaninu v duhovce a sítnici ovlivňuje různé stupně fotofobie. Oči mají nejčastěji výrazně bledě modrou nebo zelenou barvu. Můţeme se také setkat s červeným vzhledem zornice. Mírná fotofobie se koriguje bledou kontaktní čočkou s barevnou zornicí a duhovkou. Při těţké fotofobii se aplikuje krycí kontaktní čočku s čirou zornicí Buftalmus Buftalmus je zvětšení celého oka ve všech jeho směrech v důsledku zvýšeného nitroočního tlaku. Můţe se vyskytovat jak v dědičné tak i ve vrozené formě a má určité podobnosti s glaukomem. Rohovka postiţeného oka je větší neţ obvykle a má modrý nebo šedý vzhled. V důsledku zvětšení bulbu se mohou jevit nataţená víčka větší. Zvětšení bulbu můţe mít za následek i neúplné dovírání víček a riziko osychání rohovky. V případě buftalmu se vyuţívá krycích měkkých kontaktních čoček s bílou sklerální okrajovou částí a s částí duhovky nabarvenou do normální velikosti s černou zornicí. Doba nošení čoček je však omezená. 54

55 Typy pouţívaných protetických kontaktních čoček Při aplikaci kontaktních čoček se vyuţívají korneální, sklerální,měkké krycí a měkké čiré či barevné kontaktní čočky. Čočky jsou průhledné a ručně barvené a jejich velikost by měla odpovídat průměru rohovky. Uţití sklerálních čoček přichází v úvahu v případech, kdy je postiţené oko velmi nepravidelného tvaru, znetvořené nebo v případech, kdy běţné čočky nevyhovují. Tyto čočky jsou na oku velmi stabilní. To umoţňuje přesné umístění duhovky a zornice. Mezi další výhody patří proměnlivá tloušťka kontaktních čoček a moţnost jejich zhotovení v průhledné či plně krycí variantě. Za nevýhodu by mohla být povaţována jejich počáteční pořizovací cena. Ta je však kompenzována jejich dlouhou ţivotností (1 rok). Obr. 35: Korekce traumatického poranění levého oka sklerální kontaktní čočkou 55

56 Preventivní kontaktní čočky Preventivní kontaktní čočky jsou pouţívány k ochraně a zmírnění postiţení oka. Například měkké kontaktní čočky se aplikují při operacích v celkové anestézii z důvodu zabránit poškození rohovky. Tvrdé sklerální kontaktní čočky se aplikují např. při plastických operacích víček, nebo poleptání, resp. popálení oka k zamezení vytvoření srůstů na spojivce. Např. při jizevnatých konjunktivitidách a v prevenci symblefar (bulbární a spojivkové srůsty) se vyuţívá kontaktních čoček, tzv. formátorů k zabránění vzniku srůstu firnix. 56

57 Diagnostické kontaktní čočky V diagnostice se setkáváme především s vyuţitím tvrdých kontaktních čoček. Tyto kontaktní čočky slouţí k lokalizaci cizích nitroočních tělísek v oku (lokalizace dle Comberga a Baltina), při elektrofyziologických vyšetřovacích metodách (ERG, EOG) a při vyšetření glaukomu, tzv. gonioskopická čočka Lokalizace cizích tělísek K lokalizace cizích nitroočních tělísek dle metody Comberga a Baltina se vyuţívá speciálních tvrdých kontaktních čoček, které jsou upraveny o olověné, na RTG kontrastní, body v poloze 3, 6, 9 a 12.. Po nasazení takto upravené kontaktní čočky jsou provedeny 2 RTG snímky orbity ve dvou projekcích. Snímky jsou následně přikládány ke speciálním rastrům. Pomocí rastrů a polohy kovových bodů je určena definitivní poloha cizího nitroočního tělíska v oku. Obr. 36: Speciální kontaktní čočka určená pro lokalizaci cizích tělísek Obr. 37: Ukázka srovnávacího rastru k určení pozice cizího tělíska 57

58 Elektroretinografie Elektroretinografie (ERG) je vyšetřovací metoda, která zaznamenává elektrické potenciály vznikající v sítnici po jejím osvitu. Snímané ERG potenciály vznikají v pigmentovém epitelu sítnice, receptorech a bipolárních buňkách. Výsledný tvar ERG křivky sloţené z negativní vlny a pozitivní vlny b je závislý na intenzitě, délce a fotostimulu a na úrovni adaptace oka. Akční potenciál je snímán mezi aktivní elektrodou umístěnou v rohovkové kontaktní čočce a indiferentní (referenční) elektrodou umístěnou na čele nebo na ušním lalůčku vyšetřujícího. Vyšetření zahrnuje adaptaci na tmu a posléze na světlo (cca 2x30 minut). Při vyšetření se pouţívá stimulace světelným zábleskem či prostorově strukturovaných podnětů (černé a bílé čtverce, které si vyměňují místa). Při vyhodnocení ERG záznamu se odečítá amplituda vlny a implicitní čas (doba od zahájení stimulu po maximální odpověď sítnice) Indikace ERG vyšetření jsou hereditární sítnicové degenerace, posouzení poškození sítnice u metalízy, cirkulační poruchy sítnice (diabetická retinopatie, arteriální okluze), posouzení funkce sítnice u zastaralých amocí sítnice (prognostické a indikační kritérium operace), avitaminóza A a léková toxicita. Obr. 36: Schéma při ERG vyšetření Elektrookolugrafie Elektrookolugrafie (EOG) zaznamenává změny klidového potenciálu mezi elektricky pozitivní rohovkou a elektricky negativním zadním pólem oka. Vyšetření se provádí při adaptaci na tmu (cca 15 minut) i při adaptaci na světlo (cca 15 minut). EOG elektrody jsou přikládány na vnitřní a zevní koutek oka. Během vyšetření pacient střídavě sleduje dvě fixační světla umístěná v horizontální rovině pod zorným úhlem 30º. Během pohybu oka registrují elektrody střídavé přiblíţení pozitivní rohovky a negativního zadního pólu oka. Vyšetření informuje o stavu pigmentového epitelu sítnice a fotoreceptorů v zevní oblasti retiny a choriokapilaris. 58

59 Z výsledného EOG záznamu se vypočítává tzv. Ardenův index, maximální hodnota světelné fáze se dělí minimální hodnou temné fáze a výsledek se násobí 100 (%). Normálové hodnoty Ardenova indexu jsou >185%. Při difúzním či výrazném poškození pigmentového epitelu sítnice dochází k alteraci EOG. S klinickým vyuţitím elektrookolugrafie se setkáme u Bestovy viteliformní degeneraci sítnice a vedlejších účincích léků proti malárii a revmatickým chorobám. Obr. 39: Schéma při EOG vyšetření Gonioskopiské čočky Gonioskopiské čočky slouţí k vyšetření komorového úhlu ve spojení s glaukomem při vyšetření nazývaném gonioskopie. Gonioskopie se prování pomocí biomikroskopu a speciálních kontaktních čoček, které umoţňují vyšetřujícímu zvětšený stereoskopický obraz úhlu přední komory. Při diagnostice jsou pouţívány dva typy goniočoček. První typ umoţňuje vstoupit světlu přímo do oka. Druhý typ reflektuje paprsky zpět pomocí zrcadla. Goniočočky jsou aplikovány na rohovku v lokání anestezii. Obr. 40: Goldmannova gonioskopická čočku se třemi odraznými plochami 59

60 Obr. 41: Optický princip gonioskopie 60

61 Složené kontaktní čočky Sloţené či hybridní kontaktní čočky vyuţívají kombinace měkkých a tvrdých RGP materiálů. Jejich spojení nabízí to nejlepší z jejich vlastností. Hybridní kontaktní čočky jsou tvořeny RGP optickou středovou zónou a měkkými vnějšími okraji. Vyuţívají výborných optických vlastností tvrdých RGP materiálů a komfort při adaptaci a následném nošení měkkých kontaktních čoček. Sloţené kontaktní čočky jsou vyuţívány ke korekci nepravidelného astigmatismu, keratokonu a po refrakčně chirurgických zákrocích. Korekce hybridními kontaktními čočkami po refrakčních zákrocích bývá vyuţívána v případě vysokého předoperačního astigmatismu, který není po takovémto zákroku zcela odstraněn a je potřeba korekce zbylých niţších stupňů astigmatismu. Hybridní kontaktní čočky mohou být vyuţity i při přílišném oslnění, které je jedním z moţných následků refrakčně chirurgických zákroků. Mezi sloţené kontaktní čočky ze moţné zařadit i protetické či terapeutické kontaktní čočky, které jsou tvořeny dvěmi měkkými kontaktními čočkami naaplikovanými na sobě či kombinací měkké a tvrdé kontaktní čočky. Obr 42: Hybridní kontaktní čočky "Piggyback" kontaktní čočky V případě zhoršené snášenlivosti tvrdých RGP kontaktních čoček někteří oftalmologové pouţívají ke korekci keratokonu tzv. piggyback metodu. Při této metodě se aplikují dvě čočky do jednoho oka - v přímém kontaktu s rohovkou měkká kontaktní čočka a na ni tvrdá RGP kontaktní čočka. Tato metoda zvyšuje pohodlnost pacienta a to především díky tomu, ţe měkká kontaktní čočka umoţňuje odpruţení podloţky pod RGP kontaktní čočkou. 61

62 Kolagenové kontaktní čočky Do kategorie hybridních kontaktních čoček řadíme i kolagenové kontaktní čočky. Tyto kontaktní čočky jsou pouţívány především k podpoření reepitelizace rohovky. Na rohovce vytvářejí ochranný štít a tím napomáhají formování a tvarování rohovky. Kolagenové kontaktní čočky poskytují svým uţivatelům nepříliš velké pohodlí, špatné zamlţené vidění a znemoţňují kontrolu stavu rohovky. Doba rozpadu kolagenních čoček je proměnlivá a nepředvídatelná a odstranění jejich zbytků bývá obtíţné. Díky tomu se příliš nerozšířily, jsou pouţívány pouze zřídka a tato metoda je předmětem dalšího výzkumu. 62

63 5. KONTAKTNÍ ČOČKY A MODERNÍ TECHNOLOGIE Novinky v moderní technologii se nevyhýbají ani oblasti kontaktologie. Přinášejí objevy, které posunují kaţdodenní ţivot o něco dále. Mezi nejnovější objevy v této oblasti patří LED kontaktní čočky a kontaktní čočky reagující na světlo LED kontaktní čočky Vědci z Washingtonské univerzity byla představena LED (Light-Emitting Diode) kontaktní čočka s displejem. Tento geniální objev můţe přinést revoluční změny ve zobrazování. Tato speciální čočka nejen ţe umí korigovat vadu oka, ale navíc je schopna vizuálně promítat obraz přímo na vaši oční sítnici. To umoţňuje vnímání dvou obrazů v rovině normálního světa a virtuální reality.. V současné době sice existuje pouze prototyp, který umí zobrazit několik pixelů, ale vědci jsou optimističtí a plánují například napojení na solární baterii, bezdrátové připojení, nebo příjem radiového signálu. Vyuţití těchto kontaktních čoček můţe být uplatněno piloty, řidiči, při hraní počítačových her a práci s PC, domácí multimediální zábava atd. Budoucí moţnosti těchto kontaktních čoček jsou velké. Obr. 43: Led kontaktní čočka 5.2. Kontaktní čočky reagující na světlo Kaţdý nositel dioptrických brýlí se v letních měsících potýká s ostrým slunečním zářením. Jiţ 40 let ale existuje technologie díky níţ skla brýlí na slunci ztmavnou. Vytvoření podobné technologie i pro kontaktní čočky byl však mnohem větší oříšek. Od dob rozvoje kontaktních čoček, především hydrogelových kontaktních čoček, stále probíhají na celém světě nové a nové výzkumy vhodnějších materiálů pro výrobu kontaktních čoček. 63