VINAŘ SADAŘ VINÁR OVOCINÁR. odborný časopis pro vinohradníky, vinaře a ovocnáře dvouměsíčník, číslo 5, ročník 2018, datum vydání

Transkript

1 OBSAH Různé způsoby ozelenění vinic 2 Společnost OSLAVAN, a.s. vám představuje 4 NOVÉ STROJE PRO VINICE značky ERO Vinohradnické nože a nářadí pro řez 6 z hlediska historického vývoje Jak se pěstovala réva vinná 8 před sto lety v Čechách První autonomní vinařský speciál od výrobce 12 traktorů New Holland Kompletní sortiment vinohradnické 14 a sadařské techniky z BISO Sedlec Srovnání odrůd z rodiny Portugalů 16 z pohledu genetiky Krátké zprávy z vinařství 22 Linky pro balení a paletizaci APE IMPIANTI 24 od společnosti ABC Kovopit šetří peníze i čas Světovým vinařským jazykem je angličtina 26 Nevnucovat vínu cizí tvář 28 My máme rády víno, šlapat nám není líno 30 Titul Vinař roku 2018 získalo Vinařství Volařík 32 Králem vín se stalo poprvé červené víno! 34 Čtrnáctý Den otevřených sklepů v Čejkovicích 35 Ani gram cukru a žádná síra. 36 Taková vína připravuje NAVAJN. Šavli k sabráži vozím v autě vedle lékárničky, říká Martin Vajčner z vinařství NAVAJN Společnost RUDOLF JELÍNEK využívá v sadech 40 spolehlivé rosič HARDI od firmy Unimarco Odrůdy hrušek pro pěstitele hrušní, i. díl 42 Jeden z prvých ULO skladov na Slovensku 45 zrealizovali v PD Čachtice Krupobitní škody na ovoci a révě vinné 46 Rozlišení plodů meruněk a jejich odrůd 48 podle těkavých aromatických sloučenin Prognóza šíření voskovky zavlečené 52 (Metcalfa pruinosa) v Česku a na Slovensku Česká jablka jsou zdravá, spotřeba pesticidů 56 je v Česku jedna z nejnižších v EU Na návštěvě u ovocnářského vlastence 60 aneb něco málo o odrůdě Bohemia Ochrana ovoce před chorobami a škůdci 62 v tropickém roce Cesta ke krásnému a zdravému ovoci vede přes 66 úkzúz v Lysicích u Brna Na pokusné stanici katedry zahradnictví ČZU 68 v Praze ověřují moderní pěstitelské technologie V moštárně v Hostětíně vyrábějí bio nápoje 70 Riziko poškození sadů ovocných dřevin plísněmi 72 rodu Phytophthora Opylovací poměry a jejich problematika 74 VINAŘ SADAŘ VINÁR OVOCINÁR odborný časopis pro vinohradníky, vinaře a ovocnáře dvouměsíčník, číslo 5, ročník 2018, datum vydání Vydavatel: AGRIPRINT s r.o. Wellnerova 7, Olomouc IČ Šéfredaktor: Ing. Petr Hynek, mob.: , petrhynek@hotmail.cz Redakční rada: prof. Ing. Patrik Burg, Ph.D., prof. Ing. Pavel Zemánek, Ph.D., Eva Kloudová, Ing. Pavel Pastorek, doc. Ing. Josef Sus, CSc., Ing. Roman Chaloupka,Ing. Michal Vokřál, CSc., Bc. Tomáš Jan Redakce: Ing. Petr Hynek, mob.: , petrhynek@hotmail.cz Mgr. Veronika Toroková (SK), tel.: , vero69@orang .sk Wellnerova 7, Olomouc, tel.: mob.: , redakce@agriprint.cz Grafické zpracování: Martin Tomaštík, studio@agriprint.cz Foto na titulní straně: Fotobanka Adobe Stock Předplatné CZ: distribuce@agriprint.cz, tel./fax.: Předplatné SK: Mgr. Veronika Toroková, tel.: , vero69@orang .sk, P.O. Box 18.F, Nitra Cena 70 Kč/3 Euro Předplatné (6 čísel/rok 420 Kč/16 ) ISSN MK ČR E EDITORIAL Exotická jižní Morava Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..., říká klasik v humoristické novele českého spisovatele Vladislava Vančury, podle které byl natočen i kultovní film Rozmarné léto. A letošní léto podobně hodnotí také mnozí farmáři, klimatologové, meteorologové a další. Vědci, kteří se dlouhodobě zabývají suchem na našem území, konstatují smutný fakt, že rok od roku přibývá tropických dnů a na druhé straně ubývá srážek. Možná si tuto skutečnost neuvědomujeme nebo si ji nechceme připustit, dokud se nedotýká nás samotných. Letos poprvé za téměř dvacet let, co bydlím v rodinném domě v Břeclavi, mi vyschla studna. Stejně tak mnoha sousedům v okolí. Vodohospodáři mi prozradili, že spodní voda v lužních lesích, odkud se čerpá do sítě pro úpravu na pitnou vodu v regionu, poklesla za posledních několik let o šest metrů!! A že pitná voda v městském vodovodu nemusí být v budoucnu vůbec samozřejmostí. Co s tím? Po mnoha desítkách let se znovu učíme hospodařit s vodou, budujeme kapkové závlahy ve vinicích a sadech, zachytáváme vodu dešťovou, pokud alespoň jednou za čas nějaké srážky přijdou. Začíná se vysazovat víc stromů, které působí jako přirozená klimatizace v rozpálených městech. Prognózy nejsou příznivé, ale třeba se vědci mýlí. Kéž by... Kdysi mi jeden astrolog říkal, že za nějakých 25 až 30 let budeme na jižní Moravě pěstovat fíky, citrusy a další exotické ovoce nenáročné na vláhu. Tehdy jsem si klepal na čelo, ale ta doba je pomalu tady. Můj kamarád si chtěl v pálenici nechat vypálit fíky, protože jich měl tolik, že se nedaly sníst. Odmítli jej s tím, že mohou pálit pouze domácí ovoce, byť jim marně vysvětloval, že jsou to fíky z jeho zahrádky u Břeclavi. Já kromě fíků sklízím na zahradě kiwi a letos dozrály i první olivy... Moji známí pěstují tomel (kaki), na zahrádky se pomalu stěhují citroníky, pomeranče. Ten astrolog měl pravdu. Předpovídal značné klimatické změny, velká sucha, extrémně teplá léta a naproti tomu v zimě sněhové kalamity. Takže pokud už máte zazimováno, připravte si sněžnice a teplé oblečení... Ale prozatím snad ještě užívejme posledních teplých dnů letošního babího léta! Petr Hynek

2 VINOHRADNICTVÍ Zahnuté nože využívané za účelem regulace nadzemní části révového keře, představovaly již od starověku (Etruskové) nepostradatelné ruční nářadí vinohradníků. Jejich název je odvozen z latinského slova sicilis". Nože byly v širokém měřítku využívány až do 30. let 19. století. V pozdějším období byly postupně nahrazeny vinohradnickými nůžkami, jejichž původ se podle historických pramenů váže k oblasti Württemberska, odkud se v pozdějším období přes dnešní Rakousko dostaly na území Moravy. Vedle nožů se ve vinohradnictví v historii využívaly i srpy a ruční pilky. prof. Ing. Patrik Burg, Ph.D., prof. Ing. Pavel Zemánek, Ph.D., Ing. Michaela Vaidová, BA (Hons) Zahradnická fakulta v Lednici, Ústav zahradnické techniky Obrázek 1: Hlavní části vinohradnického nože 1 rukojeť, 2 obloukové ostří, 3 čepel, 4 hrot, 5 securis Vinohradnické nože lze považovat za tvarovou modifikaci srpovitě zahnutého nářadí využívaného při osekávání větví a klestí, které jsou podle archeologických nálezů doloženy již z dob římských provincií. O historii jejich využívání na území dnešní Moravy svědčí četné nálezy srpovitých nástrojů se dvěma hroty. Nože, které patřily k základnímu vybavení vinohradníků, byly využívány při zimním řezu, k zeleným pracím prováděným v průběhu vegetace i ke sklizni hroznů. V sousedním Rakousku byly tyto nože označovány Reber (Südtirol) nebo Krummmesser. Nože byly tvořeny srpovitě prohnutou čepelí vyrobenou z kutého železa nebo tažené oceli, na bázi byly opatřeny dřevěnou rukojetí tvarově uzpůsobenou zápěstí pracovníka. Vysoce kvalitní nože měly rukojeť dokonce vyrobenou z rohoviny nebo zimostrázového dřeva. Jsou doloženy písemné zmínky také o nožích se zdobenou rukojetí. Nože byly často využívány v heraldice jako součást znaků nebo erbů překřížené nože, nebo nože často v kombinaci se symbolem hroznu. Vinohradnické nože se skládaly z několika částí (Obrázek 1), nejčastěji z čepele, obloukového ostří a rukojeti. Některé nože byly opatřeny na konci čepele hrotem, a často byly doplněny o zvláštní výběžek ozn. jako securis (z lat. sekera). Čepel, jejíž obloukovitý břit se ostřil pomocí kamenného brousku, byla především využívána k odřezávání a zakracování letorostů a k odstraňování réví při zimním řezu. Čepel byla z jedné strany tvořena různě tvarovaným ostřím, z druhé strany hřbetem, který mohl přecházet v securis. Když se rukojeť nože v ruce pootočila, bylo Obrázek 2: Vinohradnické nože možné pomocí securis odsekávat silnější části révového keře nebo suché dřevo. Hrot se používal hlavně při odstranění nadbytečných letorostů, nebo k zahlazování ran v málo přístupných místech, kde nebylo možné využít čepel. Práce s nožem probíhala tak, že vinohradník držel rukojeť v zápěstí ruky, palec opíral o hřbet nože a tlačil ho tak do řezu. Druhou rukou přidržoval odstraňovanou část prýtu, který byl zpravidla ohýbán, aby se při řezu neroztřepil. Nože nosili pracovníci ve vinohradě zasunuté do holínky bot, nebo v koženém pouzdře u opasku. Na Moravě se nože objevovaly ve dvou tvarových variantách - se zahnutou čepelí a dvěma hroty, nebo se zahnutou čepelí a jedním hrotem. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že čepel u nožů s jedním hrotem přechází ve spodní části v rukojeť. Vedle shodných základních typologických znaků existují na jednotlivých regionálních celcích některé odlišnosti, dané tvarovými odchylkami, které vycházejí z regionálních tradic a zkušeností. Z dobových nálezů a artefaktů je zřejmé, že se délka nožů pohybovala mezi mm. Délka samotné čepele se pohybovala kolem 100 až 130 mm. U nožů se securis se celková délka pohybovala mezi mm, délka čepele pak mezi mm. Šířka securis byla mm, v pozdějším období dokonce až 60 mm (Obrázek 2). Nože se securis se rozlišují podle umístění securis na hřbetu čepele. Můžeme tak rozlišit dvě základní skupiny: nože se securis v horní polovině hřbetu čepele a nože se securis ve spodní části hřbetu čepele. U každé skupiny existuje řada odchylek, zejména ve tvaru securis, které slouží k typologické identifikaci a současně k funkčnímu využití (Obrázek 3). Vinohradnické nože se securis v horní polovině hřbetu čepele byly v oblasti Moravy využívány v několika variantách, lišících se vzájemně tvarem čepele a počtem hrotů. K dobově nestarším patří varianta nože se dvěma hroty a rozšířenou čepelí ve spodní části. Tento tvar byl v pozdějším období nahrazen nožem se dvěma hroty s čepelí s kratším sevřenějším ostřím, které se zužuje ve spodní části do rukojeti. Jistou analogií pak představovaly nože se dvěma hroty, opatřené čepelí s plně otevřeným ostřím a securis pravidelného tva- Obrázek 3: Vinohradnické nože se securis v horní části (FROLEC, 1974): A Hustopečsko, B Brněnsko / Vinohradnické nože se securis v dolní části (FROLEC, 1974): C Strážnicko, D Uhersko-Hradišťsko Obrázek 4: Obecní znaky s vyobrazením vinohradnických nožů (Ořechov, Přítluky) ru. Zejména v oblastech dnešního příhraničí s Rakouskem byly hojně využívány vinohradnické nože s jedním hrotem a otevřenou čepelí přecházející ve spodní části do rukojeti. Právě tento tvar nožů se také poměrně často objevuje v obecních znacích a na obecních pečetích (Obrázek 4). Okrajové rozšíření měla také poslední varianta nože s jedním hrotem a čepelí přecházející ve spodní části na vnitřní straně do hranatého výběžku (FROLEC, 1974). Nože bez securis jsou na Moravě velmi starého původu. Nálezy z doby laténské a římské dokládají používání srpovitých nástrojů se dvěma hroty, které lze považovat za vinohradnické nože. Vinohradnický nůž bez securis je známý také z nálezů na Pohansku u Břeclavi. Tyto nože mají dvě tvarové varianty: nože se zahnutou čepelí a dvěma hroty, nože se zahnutou čepelí a jedním hrotem. Čepel u nožů s jedním hrotem přechází ve spodní části v rukojeť, aniž by se vytvářel ostrý hrot. Základní typologické znaky jsou shodné, jisté tvarové odlišnosti vycházejí z místních tradic a zkušeností výrobců (Obrázek 5). Srpy jsou jedním z nejstarších nástrojů zemědělců hned po nožích. Zahnutý tvar srpu si z dlouhého nože vynutila nutnost přitáhnout hrst obilných stébel při sklizni a současně je odřezat od kořenové části. Původ srpů spadá do neolitu, kde jsou doloženy srpy tvořené sadou pazourků zasazených do obloukovité kosti. Nejstarší bronzové srpy z Babylonie pocházejí z 2. tisíciletí př.n.l. Nástup doby železné kolem roku 1200 př.n.l. přinesl změny v tvaru srpu, kdy se železné půlkruhovité čepele začaly nasazovat do dřevěné rukojeti (KULOVANÁ, 2001). V oblastech střední Evropy se srpy využívaly od antické doby prakticky až do konce 18.století pro užínání obilního porostu. Středověké obilní srpy byly poměrně velké, otevřené, opatřené úzkou čepelí. S hladce naostřeným srpem se poměrně dobře sklízel vlhký porost. V sušších oblastech se osvědčily zejména srpy s vroubkovaným ostřím, vyznačujícím se mimořádnou řeznou účinností, která je nezbytná k řezání suchých stébel. Ve vinicích byly srpy ve středověku běžně využívány pro vyžínání plevelů a k zakracování zelených letorostů (Obrázek 6). Srpovité nástroje užívané ve vinici k ořezávání letorostů se označovaly slovem kosíř, někde také knýp, na Slovensku kosier, v Bulharsku koser (FROLEC, 1974). V první polovině 19. století začaly být vinohradnické nože nahrazovány vinohradnickými nůžkami, které urychlovaly a usnadňovaly řez révy. V Čechách, na Moravě a na Slovensku se rozšiřovalo jejich používání pomaleji než např. v německých, rakouských a maďarských regionech, kde je jejich užívání doloženo již koncem 18. století např. ve Wűrttenbersku (CSOMA, 1983). Větší rozšíření nůžek v Čechách a na Moravě až nastalo koncem 19. století, kdy se nůžky na naše území dostaly obchodními styky ze sousedních vinařských zemí, hlavně z Rakouska a Německa. Nůžky byly nejdříve používány na panských vinicích (FROLEC, 1974). Jejich zpočátku těžkopádné konstrukce se ujímaly pomalu, ale postupně se vyvinuly do dnešní podoby vinohradnických nůžek (Obrázek 7). První nůžky vycházely z konstrukce běžných nůžek, byly bez pružiny, později byly pro otvírání Obrázek 5: Tvarové varianty vinohradnických nožů bez securis z nálezů na Moravě (FROLEC, 1974): A Hodonínsko (205 mm), B Uhersko-Hradišťsko (220 mm), C - Uhersko-Hradišťsko (185 mm), D Znojemsko (245 mm) Obrázek 6: Srpy Obrázek 7: Vinohradnické nůžky nůžek doplněny o listovou pružinu. Ta byla postupně nahrazena vinutou listovou nebo válcovou pružinou. Nůžky vyráběné na českém území se začaly objevovat až na počátku 20. století. Pilky se, podobně jako dnes, užívaly k úpravě dřevní hmoty. S výhodou byly využívány jako náhrada sekery pro přesnější a šetrnější zásah do starších zdřevnatělých částí révového keře. Využívaly se pilky listové, kdy rukojeť byla spojena s pevným, relativně širokým pilovým listem a o něco později i pilky rámové s úzkým pilovým listem napnutým jako tětiva v obloukovitém nebo trojúhelníkovém rámu. Řada obecních a městských pečetí již ze začátku 18. století zobrazuje právě stylizovaný vinohradnický nůž a pilku jako základní atributy pěstování révy v daném místě. Dedikace: Tento příspěvek byl podpořen Programem aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity projektem DG16P02R017 Vinohradnictví a vinařství pro zachování a obnovu kulturní identity vinařských regionů na Moravě. Článek byl odborně recenzován. Seznam použité literatury je uložen v redakci časopisu /5 VINAŘ SADAŘ 7

3 VINOHRADNICTVÍ VINOHRADNICTVÍ Srovnání odrůd z rodiny Portugalů z pohledu genetiky ING. KATEŘINA BARÁNKOVÁ, PH.D., ING. RADEK SOTOLÁŘ, PH.D. MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ, ZAHRADNICKÁ FAKULTA, MENDELEUM ÚSTAV GENETIKY & ÚSTAV VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ Abstrakt Práce se zabývá genetickým srovnáním tří pěstitelsky starších odrůd pěstovaných na území dnešní ČR z rodiny Portugalů a porovnáním získaných výsledků s ostatními autory. K porovnání odrůd byla použita metoda SSR, která analyzuje mikrosatelitní úseky DNA. Mezi odrůdami Modrý Portugal, Portugalské bílé a Portugalské šedé se však nepodařilo nalézt žádné rozdíly, ke stejným výsledkům dospěli i ostatní autoři. Tyto výsledky opravdu naznačují užší (mutační) původ odrůd. Rozdílná barva bobule je způsobena právě malou mutací způsobenou retrotranspozonem Gret1, což bylo potvrzeno analýzou regulačního genu VvmybA1. Abstract This thesis focuses on the genetic comparison of three cultivars of "older" Portugieser group grapevine varieties grown in the Czech Republic today. It further compares the obtained results with those of other authors. The SSR method was used to analyse microsatellite DNA sections in order to compare the said varieties. However, no significant differences were found between the Blauer Portugieser, the Portugieser Weiss and the Grauer Portugieser grape varieties. Other authors have arrived at the same conclusion. Indeed, the findings of this study indicate a narrower (mutational) origin of the varieties. The difference in colour of the berries of the studied varieties is brought about by a small mutation within the Gret1 Retrotransposon, as confirmed by the analysis of the VvmybA1 regulatory gene. Úvod Není snad záhadnější odrůdy než Modrý Portugal. Neustále se vedou polemiky kolem vzniku názvu této odrůdy a také právě samotný název se změnil, tedy alespoň v České republice (dříve Portugalské modré, nyní Modrý Portugal). Proč se v názvu objevuje Portugalsko, ač se tam dnes tato odrůda vůbec nepěstuje (a údajně ani nikdy před tím), se asi už nikdy přesně nedozvíme. Zajímavá je také zpráva od jistého Weigerta z roku 1772, jež tvrdí, že tato odrůda byla přivezena do Štýrska tehdejším rakouským vyslancem baronem Friesem právě z Portugalska (BLA- HA, 1952). Nicméně pravdou zůstává, že nejvíce se tato odrůda pěstovala v Rakousku (zejména kolem Vöslau) a to téměř odnepaměti. Odtud se pravděpodobně rychle rozšířila do Maďarska, Chorvatska, Německa a také na Moravu. Odrůda se ponejvíce scelovala s Frankovkou a svůj název mohla dostat i kvůli podobnosti těchto vín s těmi portugalskými. Tuto teorii nyní potvrzuje novější studie, opírající se právě o genetická data získaná z obou odrůd a díky analýze rodičovských genů těchto odrůd se ukazuje, že původ odrůd Modrý Portugal i Frankovky je nakonec směřován skutečně do Dolního Štýrska (MAUL a kol., 2016). O Modrém Portugalu v českých zemích se dovídáme již kolem roku 1880, kdy se odrůda rozšiřovala zejména na Moravě. Vyhlášená vína z této odrůdy jsme mohli nalézt už kolem roku 1930 na Břeclavsku, Hodonínsku, Židlochovicku a Dolnokounicku. Odrůda se dále šířila a významnější výsadby byly i na Kyjovsku a Uherskohradišťsku. Kolem roku 1938 činil podíl této odrůdy již 16,5% z celkové tehdejší výměry moravských vinic (z českých 9%) a stala se tak nejrozšířenější modrou odrůdou na Moravě. Později zvýšená výsadba tehdy upřednostňovaných jakostnějších odrůd, jako Frankovka a Svatovavřinecké, a také vzestup houbových chorob, znamenal razantní ústup této odrůdy. Přesto se odrůda dále udržela a i přes konkurenci dalších odrůd (např. Zweigeltrebe, Cabernet Sauvignon, Cabernet Moravia, Dornfelder a další) dnes stále zaujímá zhruba 4 % výsadeb ČR. K tomu určitě pomohl také fakt, že se z Portugalu vyrábí i tzv. vína Svatomartinská. Je běžné, že u všech takto letitých odrůd se ve výsadbách zákonitě musejí objevit i různé anomálie vzniklé mutacemi. Jedná se zejména o pupenové mutace, mnohdy periklinální, které mají za následek nejčastěji změnu barvy bobule. Nalézt můžeme i náhodné semenáče z původní odrůdy (náhodné volné opylení). I proto BLAHA (1961) popisuje ještě další odrůdy téhož jména, ovšem pro některé ampelografické rozdíly je nepovažuje za variety Modrého Portugalu, ale již za samostatné odrůdy, nemající s Modrým Portugalem mnoho společného. Konkrétně tedy Portugalské červené a Portugalské šedé. Dále zmiňuje, že v Dolních Rakousích se vyskytovaly ještě další odrůdy, a to Portugalské rané šedé a z ní získaná, snad i cennější varieta se žlutozelenými, méně hnilobě náchylnými bobulemi, tzv. Portugalské zelené. Největšího rozšíření z nich dosáhlo Portugalské šedé kolem let na Moravě. Naproti tomu v Čechách se tato odrůda objevila jen ojediněle, na Slovensku téměř vůbec. Šedý Portugal byl oblíben pro svou ranost (burčáky) a poměrně velkou a stálou plodnost. Později POSPÍŠILOVÁ (1981) již mnohem přesněji uvádí, že do rodiny Portugalů patří Portugalské šedé, Portugalské zelené (mutace šedého Portugalu), Portugalské modré petrželolisté (podobné Modrému Portugalu, avšak se silně dělenými listy) a dále už jen podle jména Portugalské červené a Portugalské bílé. V současné době stále probíhají molekulárně-genetické analýzy všech těchto výše zmiňovaných odrůd z rodiny Portugalů, které by definitivně objasnily vztah těchto odrůd vůči sobě. Čas je ale neúprosný a některé odrůdy postupně z vinohradů a genofondů úplně mizí. Nejpěstovanější odrůdou je nadále Modrý Portugal. Odrůda Portugal šedý (Portugieser Grau) je považována za pupenovou mutaci Modrého Portugalu, Portugal bílý (Portugieser Grün) je zase údajná pupenová mutace Portugalu šedého. Obě odrůdy lze ještě vzácněji objevit i v našich vinohradech. Portugal červený (Portugieser Rot) má jen světleji zbarvené bobule oproti Modrému Portugalu a pochází stejně jako všechny Portugaly z Rakouska nebo severozápadního Chorvatska. V Německu je registrován též tetraploidní klon odrůdy MP, zapsaný v katalogu odrůd VIVC samostatně. Je zde uvedena i odrůda Portugieser FrühBlau, odrůda nejasného původu, o které je velmi málo zmínek v ampelografické literatuře, ale je pravděpodobné, že se jedná jen o synonymum odrůdy Modrý Portugal. Materiál a metody Pro identifikaci odrůd révy vinné na základě jejich DNA se stále nejvíce využívá metoda SSR (Simple Sequence Repeat). Tato metoda analyzuje repetitivní úseky DNA, které se vyznačují vysokou variabilitou, což umožňuje vzájemně odlišit naprostou většinu pěstovaných odrůd poměrně snadno a relativně levně. Konsorciem laboratoří (THIS a kol., 2004) bylo vybráno 6 SSR lokusů, které byly posléze uznány jako O.I.V. deskriptory (podrobněji na The Europaen Vitis database - později byl jejich počet rozšířen na 9. Rostlinný materiál pro analýzu byl odebrán z genofondové vinice MENDELU v Lednici, trať Na Valtické v roce Keře jsou vysázeny ve sponu 2,2 x 1 metr, ve tvaru rýnsko-hessenském s jednou plodnou vodorovně vyvázanou tažní. Vinice je v dobrém zdravotním stavu. Stáří vinice je 12 let. DNA byla izolována z mladých listů pomocí DNeasy Plant Mini Kitu od firmy Qiagen. Výtěžky DNA se pohybovaly mezi ng.μl -1. Pro polymerázovou řetězovou reakci (dále jen PCR), pomocí níž se mikrosatelitnílokusy amplifikují, byla připravena směs reagencií v následujících koncentracích: 10 ng DNA,pufr NEB 1x, 0,2μM dntp (fa. Promega), 0,2μM primer F i R, 1U Taq DNA Polymerázy (fa. New England Biolab), vše doplněno vodou na celkový objem 15 μl. Tato směs byla v mikrozkumavce umístěna do termocykleru, kde proběhla PCR: denaturace při 95 C po dobu 30 sec., hybridizace primerů po dobu 45 sec. s odlišnými teplotami pro různé primery (47 55 C) a syntéza nového řetězce při teplotě 68 C po dobu 45 sec. PCR probíhala v 35 cyklech a na závěr proběhlo dosyntetizování řetězců při 68 C po dobu 10 min. Zda PCR proběhla správně, bylo ověřeno separací PCR produktů v 1,5% agarózovém gelu v elektroforéze při napětí 8 V.cm -1 vzdálenosti mezi elektrodami, jejich obarvení interkalačním barvivem GelRed a vizualizací na transiluminátoru UV světlem. Posléze byly PCR produkty smíchány s velikostním standardem 400 HD a formamidem, denaturovány a separovány v kapiláře genetického analyzátoru ABI Prism 310. Pomocí programu GenScan byly ze získaných elektroforegramů odečteny velikosti jednotlivých alel. K těm byly dle metodiky THIS a kol. (2004) přiřazeny kódy, díky nímž je pak možné srovnávat výsledky se zahraničními studiemi tamních genotypů. Výsledky a diskuse V laboratoři molekulární genetiky na Mendeleu byly porovnány SSR profily odrůd Modrý Portugal, Portugalské šedé a bílé. Ostatní odrůdy z rodiny Portugalů se v současné době v českých genofondech nevyskytují a nepodařilo se je nalézt ani ve starých vinohradech, nemohly být proto analyzovány. Mezi odrůdami testovanými na Mendeleu nebyl nalezen žádný rozdíl. Velikosti všech alel byly u všech tří odrůd stejné. Tento výsledek není překvapivý a koresponduje výsledky publikovanými v zahraničí (viz tabulka), a rovněž odpovídá popsanému ampelografickému porovnání jednotlivých odrůd. Výsledky SSR analýz jak z laboratoře na Mendeleu, tak ostatních evropských laboratoří jasně potvrzují hypotézu, že odrůdy z rodiny Portugalů jsou geneticky velmi úzce příbuzné. Drobné rozdíly mezi genotypy patrné z tabulky můžeme přičíst nepřesnostem při vyhodnocování elektroforegramů, méně pravděpodobně pak bodovým mutacím, které nemají žádný vliv na fenotyp odrůd. Jediným skutečně odlišným genotypem je odrůda označená autorem výsledků jako Portugieser gruen (Portugalské zelené) původem z Rakouska. U této odrůdy autor uvádí synonymum Rotgipfler a rovněž číslo odrůdy dle VIVC uvedené v databázi tomu odpovídá. Výsledky SSR jednoznačně potvrzují, že se tento genotyp od všech ostatních Portugalů výrazně liší. V dostupných publikacích, ani v databázích se nepodařilo nalézt jiný genotyp pod názvem Portugalské zelené. Pokud tato odrůda ještě někde roste, tak patrně nebyla dosud analyzována, případně výsledky SSR analýz nebyly publikovány. Por- Portugalské bílé Portugalské šedé Modrý Portugal /5 VINAŘ SADAŘ 17

4 VINAŘSTVÍ VINAŘSTVÍ Krátké zprávy z vinařství připravil Ing. Petr Hynek První rozbory hroznů naznačily, že jejich kvalita bude hodně záviset na lokalitě. Kvalitu ovlivnilo zejména teplé počasí v závěru sezony a vláhové poměry vinic během celé vegetace. Významným problémem byly teploty vyšší než 30 C a velmi malé kolísání mezi denními a nočními teplotami. Tato skutečnost vedla k tomu, že v pletivech révových keřů byla neustále velmi vysoká teplota a ani v noci nedocházelo k ochlazení. Zejména v oblastech, kde byly nepříznivé vláhové poměry, se réva vinná dostala do výrazného stresu, který se projevuje usycháním listů a zavadáním hroznů. Vysoké teploty a minimální kolísání teplot vedlo také k poklesu výkonnosti fotosyntézy, U bílých odrůd lze očekávat nižší aromatickou kvalitu což vedlo ke zpomalení vegetace, ale především téměř k zastavení tvorby cukrů. Závislost na lokalitě se projevuje také ve vývoji hodnoty ph moštu, která je určující pro kvalitní průběh kvašení. V podmínkách, kde se výrazněji projevují problémy se suchem, může být ph nižší, protože byl během vegetace omezený příjem draslíku z půdy. Naproti tomu v lokalitách s lepšími vláhovými poměry může být ph vyšší. Znalost tohoto parametru je velmi důležitá pro enologa před zpracováním hroznů. Pokles kyselin je velmi výrazný. Kyseliny klesají až o několik g/l týdně. U rizikových odrůd lze proto očekávat potřebu přikyselování. U bílých odrůd lze očekávat nižší aromatickou kvalitu. V hroznech mnoha odrůd se projevují hořké chuťové tóny, které mohou výrazněji překrývat aromatické látky ve víně. Také aromatická kvalita je celkově horší, protože díky velmi teplému počasí nedošlo k optimálnímu vývoji aromatických látek. Naopak velmi dobrou kvalitu je možné očekávat u modrých odrůd pro výrobu červených vín. Počasí totiž pozitivně působí na množství barviv a vyzrálost tříslovin. Zdroj: mendelu.cz (Autorem komentáře je Prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. ze Zahradnické fakulty, Mendelovy univerzity v Brně) Plnění nádob kvevri zakopaných v zemi Mezi tuzemskými vinaři roste zájem o naturální vína. Jejich typickým příkladem je tradiční výroba takzvaného kvevri. Jde o tisíce let starou gruzínskou metodu fermentace a zrání vína v hliněných nádobách zakopaných v zemi. Dvě takové naplnili za pomoci dětí z lednické základní školy vinaři z Mendelovy univerzity. Kvevri víno dělají už potřetí. Výrobou naturálních vín se podle vedoucího Ústavu vinohradnictví a vinařství ZF Mendelovy univerzity v Brně doc. Ing. Mojmíra Baroně, Ph.D zabývají zhruba dvě desítky vinařů a jejich počet roste. Podle něj se zájem o naturální vína, která neobsahují žádné konzervanty, oxid siřičitý ani aditiva, protíná se změnami spotřebitelských návyků. Lidé konečně začínají přemýšlet o tom, co jí a pijí a nejen, co nosí na sobě. Konzervantů a všeho dalšího si do sebe nasypeme za život hodně, ale kvevri je čistě přírodní technologie, nepřijde tam nic jiného než hrozny," dodal Mojmír Baroň. Chuť naturálního vína od toho běžného je rozdílná, takže každému nemusí vyhovovat. Jsou to černobílá vína, buď je lidé milují, nebo jim to nic neříká," říká Baroň k chuti vína z kvevri. Zdroj: mendelu.cz Ve čtvrtek 13. září spustil Vinařský fond vůbec poprvé tematickou kampaň, která si klade za cíl prohloubit u široké veřejnosti vnímání vína a jídla jako přirozené kombinace. Kampaň se bude v průběhu září a října objevovat v televizích, na internetu, v tisku a v obchodních řetězcích. Vinařský fond chce pomoci spotřebitelům, aby se lépe orientovali v oblasti párování vína a jídla, tzn. jednak aby vnímali výhody doplnění gastronomie o víno, jednak aby si uměli k danému jídlu také vybrat správné víno. Protože dobré víno, ať již z Moravy nebo Čech, dokáže prohloubit prožitek z dobrého jídla. Z celé řady výzkumů víme, že se český spotřebitel kvalitnímu jídlu věnuje výrazně více než v minulosti, a to jak během nákupu surovin, tak i doma při vaření. U obou těchto příležitostí mu chceme být dobrým rádcem, vysvětlil filozofii nové kampaně Ing. Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu. Kampaní provází naše nejoblíbenější a nejtypičtější odrůdy bílých, růžových i červených vín (Frankovka, Rulandské bílé, Zweigeltrebe apod.) s doporučením, jak správně naše vína a naše odrůdy párovat. Kampaň pro Vinařský fond připravila kreativní agentura McCann-Erickson. Omnimedia s.r.o. Mezinárodní porota hodnotila v návštěvnickém centru vinařství Longridge Wine Estate Moravská vína se účastní řady velkých světových soutěží, úspěch dobyla i na Berliner Wein Trophy a Asia Wine Trophy. V Berlíně získala Česká republika 1 velkou zlatou, 19 zlatých a 4 stříbrné medaile. V korejském Daejeongu porotci udělili moravským vínům zlatou medaili šestnáctkrát a k tomu přidali dvě stříbrné. Nejvíce zazářilo ledové víno Ryzlink rýnský 2015 z vinařství Znovín Znojmo, které na Berliner Wein Trophy získalo velkou zlatou medaili. Vinaři z ČR se soutěží zúčastnili s finanční podporou Vinařského fondu. Obou soutěží, které jsou součástí prestižního seriálu Vinofed a pořádá je společnost Deutsche Wein Marketing pod záštitou OIV a Mezinárodní unie enologů, se zúčastnilo celkem 108 vín z České republiky. Skvělý úspěch měli naši vinaři také na soutěži v Jihoafrické republice. V pořadí již 22. ročník mezinárodní soutěže Michelangelo Wine Awards se konal poblíž Kapského města. V konkurenci více než vín z celého světa porotci ocenili moravské a české vinaře 2 velkými zlatými, 15 zlatými a 4 stříbrnými medailemi. Velké zlaté medaile získalo Vinařství U Kapličky za Sylvánské zelené 2017 a Znovín Znojmo za Pálavu Tři zlaté medaile si pak shodně odvezla vinařství Davinus a Víno Marcinčák Mikulov. Pozoruhodný je také úspěch českého vinařství Johann W z Třebívlic, které za svůj Pinot Blanc 2015 a Johann W Cuvée 2014 obdrželo zlaté medaile a za Tramín 2016 stříbrnou medaili. Jedná se tak o jeden z historicky největších mezinárodních úspěchů vín z České vinařské oblasti, komentoval výsledky soutěže JUDr. Luboš Bárta MBA. Účast českých i slovenských vín na letošním ročníku soutěže zaštiťovala opět redakce časopisu SOMMELIER. Vína hodnotili odborníci ze 17 zemí z pěti kontinentů. Omnimedia, s. r. o. INZERCE Vítězové turnaje David Šťastný a Lukáš Tesárek z vinařství Chateau Valtice Třetí ročník Tenisového mistrovství ČR vinařů vyhráli David Šťastný a Lukáš Tesárek z vinařství CHÂTEAU VALTICE a obhájili tak prvenství z 1. ročníku mistrovství. Akce proběhla v areálu TK Znojmo a pořadateli byl Svaz vinařů ČR za podpory Jihomoravského kraje a Znojemské besedy. Na druhém místě se umístili Jiří Němeček z rodinného vinařství a Hotelu Kurdějov a Petr Kaspřák z Malokarpatské vinotéky, na třetím pak Marek Šťastný z CHÂTEAU VALTICE a Martin Klanica ze SZPI. Akce byla určena pro hráče, kteří nikdy nebo naposledy před pěti a více lety hráli soutěžní registrované utkání a turnaje se mohli zúčastnit pouze vinaři, vinohradníci, obchodníci s vínem, sommeliéři a zástupci partnerů Svazu vinařů. Letošní ročník byl skvělý hned ze dvou důvodů. Jednak jsme měli dobré počasí, a především se zúčastnilo jednou tolik tenisových dvojic, což svědčí o narůstajícím zájmu. Tenisové mistrovství ČR vinařů pořádáme proto, že chceme vytvořit neformální prostor, kde se mohou setkat vinaři napříč všemi věkovými kategoriemi, a to i při trochu jiné než jen odborné příležitosti, říká Martin Chlad ze Svazu vinařů ČR, který mistrovství pořádal. Tereza Melišová, Omnimedia s.r.o /5 VINAŘ SADAŘ 23

5 VINAŘSTVÍ VINAŘSTVÍ Burčákfest ve Znojmě si užívají diváci i soutěžící Zvítězily Tryskošlapky Degustace s kulturou My máme rády víno, šlapat nám není líno Tak zněl jeden z pokřiků, kterým si čtyřčlenná družstva nejen dívek, ale i zralých žen, ladila kondici před šlapáním hroznů. Poslední víkend v září patřil v louckém klášteře ve Znojmě burčáku. Tradiční Burčákfest vítá každoročně zástupy návštěvníků z celé republiky, kteří přijíždějí nejen za skvělým burčákem, ale také za kvalitním vínem ze Znovínu Znojmo. Text a foto: Jiří Eisenbruk Bosýma nohama Velice divácky atraktivním je každoročně šlapání hroznů bosýma dívčíma (či ženskýma) nohama. Pravidla soutěže jsou jednoduchá - šlapat, šlapat a vyšlapat co nejvíce moštu - ale kdo se účastní poprvé, netuší, že půjde o slušný sportovní výkon. Tedy pokud se vše dělá pořádně v slušném tempu. Ovšem na nohy všechny opět postaví burčák, kterého se po šlapání dostane v jakékoliv míře. Před vlastním šlapáním byly dívkám a ženám řádně omyty nohy a pak již nic nebránilo jejich nástupu do kádě, kam organizátoři soutěže nasypaly několik beden hroznů odrůdy Tramín červený. Za hudebního doprovodu skupiny Charlie Slavík Revue měla družstva tři minuty, aby našlapala co nejvíce hroznové šťávy. Takto se zpracovávaly hrozny v minulosti, než nastoupila nejrůznější zařízení jako drtiče, mlýnkoodzrňovače a další. Dodnes tento postup používají někteří vinaři při výrobě autentických vín. Tradiční Burčákfest ve Znojmě Lepší než sex... Ale vraťme se zpět do louckého kláštera. Techniku šlapání si volilo každé družstvo individuálně, ale soutěživost se neztratila v žádném okamžiku. Po ukončení tříminutového bloku, kdy přestala hrát hudba, byly všechny soutěžící řádně zadýchány a když měly říci své zážitky ze šlapání, těžko popadaly dech. Snad všechny dívky či ženy si šlapání užívaly, což komentovala jedna z účastnic slovy: Je to lepší než sex! Po vystoupení z kádě následovalo mytí nohou a krátký odpočinek. O nejlepší násosku Soutěže se těšily velkému zájmu diváků a snad nejvíce si je užívaly samy soutěžící. Z vyšlapaného moštu bude vyrobeno víno, které se uvede na trh za rok u příležitosti Burčákfestu 2019 a při dalším šlapání vína. Není důležité, kdo zvítězil, i když se sluší vzpomenout ty nejúspěšnější. Rekordních 45 litrů moštu vyšlapaly Tryskošlapky, Tramín měl sladkost 25 NM, takže nohy pak byly pěkně ulepené. Burčákfest nejsou jen soutěže, ale také degustace burčáku. Ten byl v letošním roce připraven poněkud netradičně z odrůd Ryzlink rýnský, Chardonnay a Müller Thurgau. Nebylo možné tedy ochutnat nejranější odrůdy, jak Irsai Oliver či Muškát moravský, z nichž díky posunu vegetace výrazně kupředu již ve sklepech vznikalo mladé víno. Ochutnávky meziproduktu výroby INZERCE vína doplňovaly degustace vín z produkce Znovínu Znojmo. Dobrá vína a burčáky doplňoval kulturní program, aby si každý z příchozích přišel na své. Ve dvou dnech vystoupily cimbálové muziky Donava a Cimbálová muzika Zpět k přírodě - blíže ke kořenům consystem Ředitel Znovínu Znojmo Pavel Vajčner Jsme ryze česká firma zabývající se výrobou betonových nádob na víno. V současné době nabízíme nádobu ve tvaru vejce o objemu 500 l. Věříme, že Vaše vína z našich nádob budou patřit k těm nejlepším. Nabídka burčáku je vždy bohatá Antonína Stehlíka, dále Jarry bend a country skupina Paroháči, milovníkům blues hráli Charlie Slavík Revue, nechyběl večer se saxofonem či vystoupení Zdeňka Izera, vyvrcholením pátečního programu byl koncert Horkýže Slíže. Soutěž je divácky atraktivní Pravidla soutěže jsou jednoducha - vyšlapat co nejvice moštu Tím však soutěže neskončily. Ze svého středu si soutěžící vybraly jednu zástupkyni, která se účastnila soutěže o nejlepší násosku. Do třílitrového koštýře měla natáhnout co největší množství burčáku, které byl pak družstvu k dispozici. Nutno dodat, že si některé dívky počínaly s rutinou starých vinařů, jiné měly problém, nácvik práce s tímto nástrojem leckdy chyběl. Kde jinde se může člověk v praxi dostat k práci s koštýřem než ve vinařských oblastech? Velká francouzská a italská vinařství používají nádoby z "cementu" již po mnoho let. Vína vyrobená v betonovém vejci jsou méně ostrá, širší a mohutná. Výzkumem bylo také zjištěno, že jablečno-mléčná fermentace se spouští snadněji v betonovém vejci než v jiných nádobách. CONSYSTEM, s.r.o. info@consystem.cz tel /5 VINAŘ SADAŘ 31

6 VINAŘSTVÍ Titul Vinař roku 2018 získalo Vinařství Volařík, Rok 2018 se do historie Vinařství Volařík zapíše zlatým písmem. Stalo se Championem Valtických vinných trhů, získalo zlatou medaili z prestižního Decanteru, jeho kolekce z Krále vín byla nejvýše hodnocenou a Miroslav Volařík získal za posledních deset let již potřetí titul Vinař roku. Text a foto Bohumil Brejžek Galavečerem na Žofíně skončil 16. ročník soutěže Vinař roku. Jedná se o nezávislou soutěž, jejímž cílem je hodnotit kvalitu vína produkovaného vinaři a vinařstvími z ČR pořádanou Českým archivem vín ve spolupráci s Vinařskou asociací ČR a Asociací sommelierů ČR. Večerem přítomné provázela moderátorka Hana Shánělová a o zpestření programu se starala dívčí kapela Vesna spolu s Modrým Cimbálem. O tom, ke komu prestižní titul zamíří, rozhodovalo deset porotců z různých zemí světa, z nichž šest mělo titul Master of Wine a patří tedy k mezinárodní degustátorské špičce. V čele poroty pak stál slavný a vážený Francouz John Salvi. Hodnocení probíhalo formou slepé degustace, tedy bez znalosti odrůdy, vinařství či šarže, která zaručuje nejobjektivnější posouzení kvality soutěžních vzorků a odpovídá standardům Mezinárodní unie enologů. Vzestup rodinných vinařství Kdo se chtěl ucházet o titul Vinař roku 2018, musel přihlásit minimálně pět různých vín, přičemž každá kolekce obsahovala vína nejméně tří soutěžních kategorií. O titul soutěžilo téměř šedesát tuzemských vinařství, které zaslaly 543 vzorků, tedy o pět více než loni. Figurovala mezi nimi jak zavedená vinařství, tak i malé rodinné firmy obhospodařující několik hektarů vlastních vinic. Do finále postoupilo osm vinařství, mezi nimiž byli i loňský vítěz Vinařství Spielberg z Archeblova, dále pak Nové Vinařství z Drnholce, Zámecké vinařství Bzenec, Vinařství Mikrosvín Mikulov, Vinařství Dufek, Vinařství Volařík a Znovín Znojmo. V porovnání s předchozími ročníky se potvrdil trend zlepšujících se výsledků, kterých dosahují vína od menších a středních výrobců. Řada rodinných vinařství si v rámci hodnocení degustátorů meziročně polepšila a dlouhodobě se dotahuje na finálovou osmičku. Přestože letos zůstala těsně za touto pomyslnou hranicí, mají rodinná vinařství jako Jindřich Kadrnka, Bábíček, Vacenovský nebo Vinice Hnanice či Sonberk slibně nakročeno do boje o titul nejlepšího vinaře. Největším překvapením mezi malými vinařstvími je bezesporu úspěch rodinného Vinařství Dufek, který se svou kolekcí vzorků postoupil až do finále soutěže. Vinařství Volařík potřetí Křišťálový pohár za první místo si odneslo Vinařství Volařík z Mikulova. Pro něj to žádná novina nebude, protože to již vyhrál třikrát, uvedl při vyhlašování výsledků ředitel soutěže Petr Marek. Volaříkovo vinařství totiž zvítězilo již v roce 2011 a 2014, přičemž v roce 2016 získalo Stříbrného Vinaře. Miroslava Volaříka přesto prvenství dojalo. Vzhledem k těžkostem s kvalitou hroznů loňské sklizně byl již postup do letošní finálové osmičky potvrzením, že jsme schopni držet kvalitu naší produkce velmi vysoko a naše vítězství je z říše snů, prohlásil Miroslav Volařík při přebírání vítězného poháru a dodal: Nečekali jsme, že budeme až tak bodovat, ale samozřejmě jsem šťastný, je to obrovský úspěch, za který vděčím svým spolupracovníkům. Pro Vinařství Volařík byl tento rok neobyčejně úspěšný, přičemž všechny úspěchy jsou navíc doplněny desetiletým výročím vzniku vinařství a přesunem do nové budovy v rámci Mikulova. V letošním roce prošlo i personálními změnami, z nichž nejvýraznější je na pozici enologa, kde Eliška Becková vystřídala Filipa Mlýnka, pod jehož vedením již čtyři roky pracovala. Vína ročníku 2017 již vznikala pod její taktovkou a je více než jasné, že jde o skvělá vína - z pěti nejvýše hodnocených vín ve Vinaři roku jsou čtyři právě z ročníku A která to jsou? Ryzlink rýnský 2016, polosuché, terroir Purmice Ryzlink rýnský 2017, polosuché, Ořechová hora Ryzlink rýnský 2017, polosladké, Zimní vrch Ryzlink vlašský 2017, sladké, Plotny Ryzlink vlašský 2017, sladké, Železná Také další místa patřila Moravě Další místa na stupních vítězů brali reprezentanti sousedních okresů. Druhou příčku obsadil Znovín Znojmo a na bronzový stupínek vystoupilo Zámecké vinařství Bzenec. Moc nás to potěšilo, konkurence je stále větší. Výrobců vína a tedy i vynikajících moravských a českých vín je stále více, řekl po vyhlášení výsledků předseda představenstva Znovínu Znojmo Pavel Vajčner. Zda jsme to očekávali? Byli bychom spokojeni i s postoupením do velké finálové osmičky, přiznám se ale, že stát na stupni vítězů - v to jsme ve skrytu duše jen doufali. Znovín přihlásil do soutěže vína, jež jsou úspěšná i na jiných výstavách a co je hlavní: vína vyrobená z viničních tratí, kde se příslušným odrůdám nejlépe daří. Tramín a Ryzlink rýnský z Dívčího vrchu, Veltlínské zelené z Kokusových hor, Ryzlink rýnský z viniční tratě U tří dubů a Chardonnay z Kacířek. Není jednoduché vybrat to nejlepší z našeho sklepa, zvlášť, kdy v komisi soutěže sedí degustátoři napříč vinařským světem. Proto jsme nenechali nic náhodě a vsadili na vína z prémiové řady Terroir Moravia a to jak skvělého ročníku 2015, tak i nazrálé desítky a jedenáctky. Jako třešinka na dortu zazářilo Rulandské šedé, výběr z cibéb 2017, které se teprve do prodeje chystá. Jsme rádi, že se nám naše intuice vyplnila, uvedl k zisku třetího místa ředitel Zámeckého vinařství Bzenec Bořek Svoboda. Dvě ocenění pro Jindřicha Kadrnku Letos podruhé se také udělovalo ocenění společnosti Makro pro nejlepší rodinné vinařství s produkcí do 200 tisíc litrů vína ročně. To získalo vinařství Jindřicha Kadrnky z Březí u Mikulova. Víno je pro mě radost z toho, že člověk dělá práci, která ho baví, a při které se může radovat se svými přáteli, uvedl Jindřich Kadrnka. V soutěži veřejnosti pak vyhrálo titul Můj vinař roku Rodinné vinařství Hrabal z Velkých Bílovic. Národní Šampion bílých vín je Jindřich Kadrnka za víno Ryzlink rýnský 2017 výběr z cibéb a Národní Šampion červených vín Vinařství Kosík za víno Frankovka 2016 pozdní sběr. Ocenění Vinařské asociace ČR za celoživotní přínos českému a moravskému vinařství získal Jakub Šebesta a za tradiční ekologické postupy ve vinařství Pavel Pavloušek. Všechna oceněná vína mohou zákazníci od 19. září exkluzivně ochutnávat pouze ve vinotékách Makro. INZERCE /5 VINAŘ SADAŘ 33

7 VINAŘSTVÍ VINAŘSTVÍ Letošní titul Král vín 2018 získalo poprvé červené víno, navíc se zcela rekordním ziskem 95,8 bodu. Je jím Rulandské modré 2015 pozdní sběr z VINAŘSTVÍ JAN PLAČEK. Držitelem titulu nejlepší kolekce se opět stalo VINAŘSTVÍ VOLAŘÍK s průměrnou známkou 89,22 bodu, na druhé skáče VICAN RODINNÉ VINAŘSTVÍ MIKULOV (89,0) a zcela nově se v tomto žebříčku objevuje na bronzové příčce VINAŘSTVÍ JAN PLAČEK (88,6). Text: Branko Černý Foto: Václav Šálek Hodnotilo se týden KRÁL VÍN České republiky 2018 ohodnotil přihlášená vína v kongresovém centru hotelu Clarion Prague. Celkem 175 českých a moravských vinařů přihlásilo neuvěřitelných Držitelem titulu nejlepší kolekce se opět stalo VINAŘSTVÍ VOLAŘÍK Vítězem nové kategorie velkých vín je VINAŘSTVÍ ŠTĚPÁN MAŇÁK vzorků. Jejich hodnocení zabralo pečlivě vybrané komisi hodnotitelů téměř celý týden. V souladu se statutem byl udělen titul Champion a 11 vítězů kategorií. Celkem bylo uděleno 33 velkých zlatých medailí, 127 zlatých medailí (89,8 87 bodů), 154 stříbrných medailí (86,8 85,8 bodů) a 113 bronzových medailí (85,6 84,6 bodů). Na spoustu krásných vín hodnocených mezi 82 a 84,4 body se už medaile nedostaly, což je sice škoda, ale pořadatelé zásadně bojují proti inflačním snahám řady soutěží, které rozdávají mnohem více, než 30 % medailí stanovených OIV. Všechna vína s body nad 80 jsou uveřejněna v knize KRÁL VÍN České republiky 2018, která vyšla v tištěné i elektronické verzi dne Královský košt S nejlepšími 300 víny objede KRÁL VÍN České republiky doslova celou ČR. Královský košt Letošní titul Král vín 2018 si za víno Rulandské modré 2015 pozdní sběr odneslo VINAŘSTVÍ JAN PLAČEK můžete navštívit v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích, Plzni, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Liberci či Hustopečích. Turné Krále vín Pro fajnšmekry je určeno Turné KRÁLE VÍN řízená degustace nejlepších 15 vín soutěže, kterou řídí osobně autor projektu Branko Černý, MBA. Během podzimu a zimy je plánováno více než 20 zastávek po celé ČR. (podrobnosti najdete na Kategorie velkých vín V letošním roce byla poprvé otevřena kategorie velkých vín. Společná kategorie pro bílá vína ročníku 2016 a starší a červená vína ročníku 2015 a starší, vždy do max. 4 g /l zbytkového cukru. Kategorie se speciální dekantací a hodnocením u kulatého stolu. U červených vín je vyžadováno zrání v sudu, u bílých je doporučeno. Touto kategorií vůbec nechceme říct, že by ostatní vína byla malá, ale chtěli jsme umožnit účast vínům, která jsou vinařem stavěna Vítězem v kategorii růžových vín a klaretů je VICAN RODINNÉ VINAŘSTVÍ MIKULOV na dlouhý čas, vína do archivu či ke zvláštním příležitostem. CHAMPION KRÁL VÍN ČR Jaké chutná vítězné víno z VI- NAŘSTVÍ JAN PLAČEK? Rulandské modré 2015 pozdní sběr, je popsáno takto: barva je sytě cihlová s rubínovými odlesky, vůně velmi bohatá, sofistikovaná, zralá, s jemnými tóny marmelád z černého ovoce, kouřem, kůží a čokoládou. Chuť je hladká až sametová, komplexní s jemným dotykem ovoce, kůže a třísla, nekonečně dlouhý čistý závěr. Další ocenění: Vítěz v kategorii bílých extrasuchých vín VINAŘSTVÍ FRANTIŠEK ZAPLETAL Pinot 2016 pozdní sběr Vítěz v kategorii suchých bílých vín VINAŘSTVÍ PLEŠINGR Pinot gris 2013 barrique výběr z hroznů Vítěz v kategorii bílých polosuchých vín BMVINAŘSTVÍ Tramín červený 2017 výběr z hroznů Vítěz v kategorii růžových vín a klaretů VICAN RODINNÉ VINAŘSTVÍ MIKULOV Cabernet Sauvignon, Frankovka rosé 2015 pozdní sběr Vítěz v kategorii červených extrasuchých vín RODINNÉ VINAŘSTVÍ JEDLIČKA, BOŘETICE Cuvée Túfary 2016 pozdní sběr Vítěz v kategorii polosladkých vín VICAN RODINNÉ VINAŘSTVÍ MIKULOV Chardonnay 2015 výběr z bobulí Vítěz v kategorii sladkých vín VINNÉ SKLEPY LECHOVICE Ryzlink rýnský 2015 slámové víno Vítěz v kategorii perlivých vín VINAŘSTVÍ VAJBAR Irsai Oliver frizzante 2017 jakostní víno perlivé Vítěz v kategorii šumivých vín TEMPLÁŘSKÉ SKLEPY ČEJKOVICE, VINAŘSKÉ DRUŽSTVO Sang Real Sekt brut 2011 jakostní šumivé víno, Morava, Velkopavlovická Vítěz v kategorii organických vín VINAŘSTVÍ KOVACS Rulandské šedé 2017 výběr z hroznů Vítěz v kategorii velkých vín VINAŘSTVÍ ŠTĚPÁN MAŇÁK Rulandské modré 2015 výběr z hroznů Historicky již čtrnáctý Den otevřených sklepů Čejkovice se konal v sobotu pod patronací místního spolku vinařů ČTVRTEČNÍCI, sdružení vinařů Čejkovice, z.s." Letošní akce se zúčastnily téměř tři tisícovky platících návštěvníků z celé republiky. Text: Ing. Petr Hynek Foto: Ing. Petr Baštan Téměř tři desítky vinařů V pořadí již čtrnáctý Den otevřených sklepů se opět vydařil. Milovníci vína si mohli v sobotu 25. srpna projít malebnou vinařskou vesničku Čejkovice s pohárkem v ruce. V místních sklepech na ně čekalo celkem 28 vinařů a každý z nich si připravil k ochutnání minimálně šest vzorků svého vína. Čejkovice jsou obcí s třetí největší plochou vinic v České republice, proto i nabídka vín byla velmi bohatá a degustačně zajímavá. Tradice od Templářů Révu vinnou v okolí jihomoravské obce Čejkovice začali pěstovat templáři již ve 12. století a na obec dodnes shlíží gotická templářská tvrz. Pokud by se do Čejkovic někdo vydal hledat poklad, který údajně tem- pláři dobře ukryli, mají pro něj vinaři jasný vzkaz: Dlouho si historikové i hledači pokladů ze všech koutů světa lámali hlavu, kam se poděl věhlasný poklad tohoto tajemného řádu. Dlouhé štoly zde byly vykopány, hluboké studny prozkoumány. Přijeďte k nám do Čejkovic, za námi, našim vínem, za pokladem templářských rytířů. Nemusíte jej hledat dlouze. My dnes to tajemství už známe. Je uloženo právě v našem víně, konstatují členové čejkovického sdružení vinařů. Klíč otevírá sklepy Tradiční vinařská akce začíná scénkou, kdy komtur Ekko Den otevřených sklepů v Čejkovicích navštěvují milovníci vín z celé země Vinařství Hradil, pan Lukáš Hradil, pořadatel akce Stánek Templářských sklepů symbolicky otevírá místní sklepy, v nichž se skrývají tekuté poklady vinařů. Komtur řádu templářského v minulosti vydával čejkovickým vinařům svolení víno nalévati a prodávati. Po něm krátce promluvil pan starosta, který přivítal příchozí návštěvníky z celé země, z nichž mnozí se do Čejkovic kvůli jedinečné atmosféře a dobrému vínu vracejí opakovaně. Na závěr zástupce pořádajících Čtvrtečníků převzal symbolický klíč. Večer si mohli návštěvníci ještě posedět s cimbálovou muzikou Morava na nádvoří Hotelu Zámek. V neděli pak následovala slavnost zarážení hory. Rodinné vinařství Pastorek Hanácká skupina jezdí do Čejkovic pravidelně Pozvánka na Svatomartinské ČTVRTEČNÍCI, sdružení vinařů Čejkovice, z.s. je také tradičním pořadatelem slavnostního zahájení prodeje mladých čejkovických Svatomartinských vín, které se koná vždy v 11 hodin na nádvoří Hotelu Zámek Čejkovice. Po slavnostním požehnání mladých vín za účasti místního faráře, dále za účasti sv. Martina na koni, účasti žesťového místního kvarteta a za doprovodu mužského pěveckého sboru Révokaz z Čejkovic, mohou návštěvníci ochutnat více než 71 vzorků od 28 místních vinařů /5 VINAŘ SADAŘ 35

8 ROZHOVOR ROZHOVOR Společného jmenovatele - absence zbytkového cukru a síry - mají vína, která vznikají v malém vinařství NAVAJN v Hodonicích u Znojma. Navíc výrobci dbají v maximální míře o jeho přirozenost. Neexistuje doslazování, filtrace se uskutečňuje pouze před lahvováním nebo vůbec, to samé platí o použití síry ve víně. Text: Jiří Eisenbruk Foto: autor a Martin Vajčner Svoje portfolio má NAVAJN mnohem širší. Zabýváme se propojením cestovního ruchu, historie a výroby vína. Město Znojmo a jeho okolí má mnoho historických i kulturních památek a mnohé jsou velmi spjaty s výrobou vína. Na nejstarší vinařskou historii navazuje přístupem k výrobě vín i naše firma. Vliv moderních technologií na výrobu je minimální, nebo vůbec žádný. Ve vinařství vyrábíme tradičními postupy malé šarže s důrazem na co nejvyšší kvalitu a maximální vliv terroir Znojemské vinařské podoblasti. Naše vína jsou vyráběna s minimálním vlivem lidského faktoru, příroda sama určuje, jak budou ve výsledku chutnat," konstatoval v úvodu jeden ze společníků firmy Martin Vajčner. Martin Vajčner pochází z vinařské rodiny a volba střední školy byla jasná - studium vinařství ve Valticích. Po maturitě pracoval jako sommelier, chtěl se i nadále vzdělávat a touha po vědění jej přivedla na Vysokou školu obchodní a hotelovou v Brně, kde si zvolil obor Management hotelnictví. Prošel sommelierským a barmanským kurzem, složil senzorické degustační zkoušky nejvyššího stupně. V současné době pracuje jako specialista pro vinnou révu ve znojemském středisku Ústředního kontrolního a zemědělského ústavu. Jeho kolegou v NAVAJNu je František Nahodil. Je absolventem oboru podnikání na SOU a SOŠ SČMSD Znojmo. Zde získal zkušenosti z hotelnictví, gastronomie i v oblasti ekonomie. Velkým koníčkem se mu stalo víno, absolvoval sommeliérský kurz, úspěšně složil i základní senzorické zkoušky. Název NAVAJN vznikl spojením prvních částí příjmení obou mladých mužů. František Nahodil jako průvodce vycházky po historickém Znojmě spojené s degustací vín ze Znojemska. V pozadí jedna z nejvýznamnějších památek Česka rotunda sv. Kateřiny Pro výrobu autentických vín byly v letošním roce ve Vinařství NAVAJN poprvé použity francouzské dubové sudy. Jsem zvědavý, jaký bude rozdíl mezi francouzským a českým dubem, uvedl Martin Vajčner O rozhovor jsme požádali staršího z dvojice Martina Vajčnera. V portfoliu vaší společnosti není jen výroba malých šarží vína, jaké jsou další oblasti? Naše společnost vznikla před necelými čtyřmi roky. S Františkem jsme absolvovali sommeliérský kurz a pro naše kamarády jsme chtěli uspořádat nějakou oslavu. Bylo léto, tropické teploty, a tak nás napadla poněkud netradiční možnost. Připravit degustaci na některé z krásných vyhlídek ve Znojmě. Oslava se setkala s velkým ohlasem a začali jsme být oslovováni, zda bychom obdobnou akci neudělali pro další zájemce. Tato akce přerostla do prohlídek města Znojma, zastavíme se na několika stanovištích, průvodce povídá o historii, já nebo František mluvíme o vínu, které samozřejmě degustujeme. Vycházka trvá zhruba tři hodiny. Turisté, kteří zavítají do Znojma, se dozví nejen o historii, ale současně ochutnají vína od vinařů Znojemska. Nabídku jsme začali rozšiřovat, baví nás to, je to náš koníček. Tak vznikly degustace s kávou, s čokoládou, spolupracujeme se znojemským hudebníkem Luďkem Minkou, výsledkem byly degustace s řízeným hudebním doprovodem, kdy se střídají písničky se vzorky vína. Další zajímavostí je degustace s esencemi na výrobu parfémů, což je unikát, o němž jsem mimo naši aktivitu neslyšel. Páruje se víno a srovnává se s vůněmi esencí používaných na výrobu parfémů. Dále připravujeme degustace na lodi na Vranovské a Brněnské přehradě. Jsme zváni do hotelů, které nemají svoje sommeliéry, abychom připravili řízené degustace. Z malého koníčka se stal velký, který již zabírá hodně času. Neuvažujete o profesionalizaci, kdy byste opustili svá stávající zaměstnání? Zatím se jedná o koníček, ale nevylučujeme, že se tak v budoucnu nestane. Myslím, že by nás nyní tato činnost ještě neuživila. Možná za pár roků... Součástí vaší činnosti jsou i kurzy sabráže. Můžete je přiblížit? I když se o sabráži hodně mluví a píše se o ní, je stále velice populární a žádaná. Na těchto akcích se něco dozvíte o výrobě sektů či šampaňského a o různých typech sektů v celé Evropě. Na začátku uvedu, že se účastníci mohou těšit při zakončení programu na sabráž - useknutí hrdla lahve šavlí. Vysvětlujeme postup, jakými pomůckami se dá sabráž udělat, co je při tomto způsobu otevírání sektu důležité. Nejčastěji se používá šavle, tu pravidelně vozím v autě, vedle lékárničky je standardním vybavením mého vozu, jelikož s ním zajíždím na degustace či sabráže. S touto šavlí jsem odseknul více jak patnáct set lahví sektu, je zde největší jistota, že se mně to povede na první pokus. S touto šavlí sekalo sekt i mnoho známých osobností, z celé plejády uvedu například Jakuba Koháka, Ladislava Špačka, nebo Lucku Benešovou. K odseknutí není třeba ostrého předmětu, i když to na první pohled tak vypadá. Důležité je silné podchlazení sektu, čím je láhev studenější, tím je sklo křehčí a zvyšuje se úspěšnost i u začátečníků. Pak se dá láhev odseknout třeba žehličkou, například když ženy dostanou chuť při žehlení prádla na sekt. Nad žehleným prádlem doporučuji používat jen bílé sekty, protože někdy z otevřené lahve unikne část jejího obsahu. Z netradičních předmětů mohou dámy odsekávat láhve také třeba podpatkem. I když to zní neuvěřitelně, k sabráži lze využít třeba i mobil, ideálně kovový iphone, se kterým mám dobré zkušenosti. Na hokejové svatbě jsem sekt odsekl bruslí či pukem. Vraťme se však k výrobě vína. Z jakých surovin vycházíte? Využíváme tradiční odrůdy pěstované na Znojemsku. Využíváme hrozny Dobré vinice z Popic Pod lesem, dále z viničních tratí z miroslavských Weinperků, ze strachotického Dívčího vrchu. Něco máme i ze znojemského Načeratického kopce. Můžete přiblížit technologii výroby ve vašem vinařství? Nevím, zda při výrobě naturálních neboli autentických vín je vhodné používat slovo technologie, která víceméně při tomto postupu není. Důraz klademe na kvalitní surovinu s minimálním zásahem vinaře ve sklepě. Doposud jsme vůbec nepoužívali síru a pokud někdy bude potřeba, pak jen v minimálním množství. Filtraci neprovádíme, umělé kvasinky nepoužíváme. Snažíme se, aby víno mělo charakter terroiru, z něhož pochází. Původně jsme používali při výrobě mlýnkoodzrňovač, který jsme opustili a hrozny šlapeme bosýma nohama. Někdy nám pomáhají i děvčata (smích). Následuje dlouhodobá macerace pošlapaných hroznů se slupkami i třapinami, která může trvat i tři týdny. Třapiny, pecičky a slupky jsou totiž největším zdrojem antioxidantů, které působí jako přírodní konzervant. Dlouhým naležením se ze slupek uvolňuje i barvivo, takže vína získávají svoji charakteristickou barvu do zlatova či oranžova, což je charakteristické pro autentická vína. Problémy s chlorofylem z třapin nemáme, vína naopak získávají harmonický profil, mají příjemnou tříslovinku. Pak je zbytečné přidávat INZERCE Frankovka šlapaná bosýma nohama a čerstvě vložená do tuzemské kvevri nádoby zakopané v pískovci oblekovického sklepa síru jako umělé konzervační činidlo. Pak přichází na řadu lisování, uložení moštu, v tomto případě již lépe mladého vína, do sudů. Zde se provádí dlouhodobé míchání na hrubých kvasnicích. Doposud jsme používali dubové sudy od pana Fryzelky z Beskyd, letos poprvé použijeme také dubové sudy z Francie, což nám umožní provést srovnání vývoje vín v našich a francouzských sudech. Takto připravujeme kolekci vín pod názvem Liška ryšavá. Další kolekcí vín je Kvevri collection vína vyrobená Kachetinskou metodou. Čím se odlišuje vaše výroba kvevri vín od jiných vinařství? Technologie kvevri vín je patrně nejstarší na světě, pochází z Gruzie. Pro nás je vrcholem autentických vín. Tato vína máme rádi, ale nechtěli jsme jít cestou dovozu speciálních nádob z Gruzie, které jsou vypálené z hlíny s obsahem stříbra. Někteří vinaři totiž namítali, že by se vína vyráběná v gruzínských nádobách neměla nazývat autentická, když hlína na výrobu nádob pochází z Gruzie a ne z míst, kde hrozny pro tato vína zrají. A tak jste chtěli mít nádoby ryze tuzemské... Dostali jsme nápad nechat si vyrobit kvevri nádoby z místní hlíny. Jako nejvhodnější se jevila šatovská, kterou využívala dnes již zaniklá keramička. Problém byl však najít někoho, kdy by takové nádoby vyrobil. Asi po půlročním hledání jsem sehnali keramika na druhé straně republiky, který se byl ochoten tohoto úkolu ujmout. Byl v Gruzii, studoval tam technologii výroby, takže byl tím nejvhodnějším člověkem. Vytěžili jsme asi osm metráků hlíny, kterou jsme mu přes celou republiku dovezli, dále jsme mu přivezli podzemní vodu, aby byly všechny suroviny ze Znojemska. Dovezli jsme mu také místní dubové a akátové dřevo pro výpal. Úspěšně vyrobil čtyři nádoby o objemu zhruba 250 litrů. Nejsou glazovány, póry jsou utěsněny včelím voskem, kterým se nádoby vymazaly, když vychládaly v peci. Daly by se vyrobit i větší, ale neúměr /5 VINAŘ SADAŘ 37

9 OVOCNÁŘSTVÍ OVOCNÁŘSTVÍ Pěstováním hrušní se zabývá menší podíl producentů. Tkví to v nárocích na prostředí i ve větších ztrátách v posklizňovém skladování. Bude to seriál, ve kterém si představíme jednotlivé odrůdy vhodné pro intenzivní pěstování s minimálními nároky na fungicidní ochranu. Samozřejmostí je prevence proti rzi hrušňové a nesmíme zapomínat ani na výskyt mery hrušňové, která může zdecimovat výsadby během několika měsíců. Ing. Dušan Nesrsta, ÚKZÚZ Národní odrůdový úřad Sortimentem, který v seriálu představíme, budou odrůdy v současnosti zapsané ve Státní odrůdové knize ČR do roku I když na škodu pěstitelů je fakt, že v posledních 20 letech se šlechtěním nových odrůd se nikdo u nás nezabýval, což znamená jistou stagnaci. Proto vybereme některé ze zahraničních v Evropě rozšířených a pro školkaře dostupných odrůd. Oživení spatřujeme v možné kombinaci odrůd hrušně evropské a písečné (asijské), tzv. mezidruhových kříženců. To je ale budoucnost. Podnože Isolda Alfa Milada Úplně na začátku je třeba se zmínit o podnoži, která kotví strom a ovlivňuje plodovou odrůdu po celou dobu životnosti v určitém prostředí, které je pro hrušně typické. Jsou jimi půdy záhřevné s hlubším profilem ornice a zároveň s dostatečnou vlhkostí, která je dnes důležitým intenzifikačním faktorem. Nejméně náročnou podnoží je hrušňový semenáč. Ten má jasně daný kotvící efekt velkým kůlovým kořenovým systémem, který i bez opory udrží strom v kolmém stavu s dlouhodobou životností. Známé jsou JTE1, JTE2 obě (CZ). První plodnost se dostaví až po 5 letech. Existují však kříženci semenáčů, které jsou méně vzrůstní a kulturní odrůdy hrušní jsou snadněji tvarovatelné, rostou středně bujně a plná plodnost je jistá čtvrtým rokem např. registrovaná u nás odrůda Daytor (GB), v Itálii pak odrůda FOX11. Výsadbový spon volíme dle mechanizace, většinou 5x3 m. Nejméně vzrůstné jsou podnože kdouloní např. BA29, (CZ) MA, MC (GB). Zde se dostaví plodnost spolehlivě třetím rokem, ale má to jistá rizika. Malý kotvící efekt je dán mělkým kořenovým systémem kdouloně. Tento snadno namrzá pozdními jarními a brzkými zimními mrazy. Je snadno ovlivnitelný půdním složením a ph. Při ph 7,5-9 dochází u těchto podnoží k chloróze listů, která se cévními svazky přenáší dál do naštěpované odrůdy. Ta pak při nástupu do plodnosti usychá. Další nevýhodou malého kořání je potřeba pravidelné zálivky s kvalitním hnojivým obsahem rozpuštěných a přístupných minerálů. Zde se jedná o prostředí teplých poloh s kvalitním půdním profilem a kapkovou závlahou. Při výsadbě nesmíme zapomínat na nutnost opory samotných stromů, která může být řešena samostatně pro každý strom např. kovovou nebo dřevěnou oporou nebo pro více stromů v řadě tzv. drátěnkou s trvalou oporou vedeného drátoví v řádku mezi korunami, které se do ní vplétají nebo k ní vyvazují. Spon stromů dle mechanizace 4x2 m. Konečně je tu ještě jeden problém a tou je afinita kdouloně s kulturní plodovou odrůdou. Ta bývá často nedostatečná. Řešení je v mezikmenu, který se štěpuje mezi podnož a kulturní odrůdu. Většinou to je taková odrůda, která má výbornou afinitu s kdouloní. V dalším roce po srůstu pak v ovocné školce se na ni štěpuje určená plodová odrůda. V tomto případě je delší příprava výsadbového materiálu o 1 rok, takže stromky k výsadbě jsou tříleté. Spon se ponechá jako pro klasickou kdouloň. Proto je lepší a méně nákladné než vyklučení sadu provádět změnu skladby odrůd přeroubováním. Samozřejmě pokud je podnož zdravá. K mezištěpování se používají odrůdy zimní nebo podzimní, aby nedošlo k ovlivnění-zkrácení sklizňové zralosti. Např. Erika, Konference, Hardyho, aj. Z letních odrůd lze uvažovat o českých Alfa, Isolda, Laura, Milada. Pro drobné pěstitele Alice, Radana, ze starších Solanka, ze zahraničních Kongresovka. Pro intenzivní sady ze zahraničních Clappova (US) a Williamsova čáslavka (GB) včetně rozšířené červené mutace Williamsova červená. Zajímavostí může být červenooranžová odrůda Durondeau (BE). Letní odrůdy dávají plody s krátkou dobou upotřebitelnosti. Rychle dochází do konzumní zralosti a brzy přezrávají a ztrácí jakost, ve výsadbě jsou užívané jako doplněk nebo jako opylovač k rozmanitosti druhu. Plody se sklízí jen pro přímý prodej a konzum, neskladují se. Odrůdy jsou popisovány v pořadí dle sklizňové zralosti a jen vhodné pro intenzivní pěstování. ISOLDA Odrůda křížena v Německu a došlechtěna ve VŠÚO Holovousy, s.r.o., (HL). Vznikla křížením odrůd Guyotova a Červencová, registrována byla v roce Strom roste středně bujně až bujně, koruna je rozložitá až převislá, větve dostatečně obrůstají plodonosným obrostem. Koruna zahuštěná dlouhými letorosty, větve obrůstají pravidelně. Doba plodnosti v závislosti s použitou podnoží, afinita se všemi typy je dobrá. Plodí na krátkém dřevě ve shlucích, probírka jen při přeplození. Plody jsou velké, kuželovitého tvaru. Základní barva zelenožlutá, krycí tmavočervená ve formě líčka. Slupka hladká, tenká. Dužnina bílá, středně šťavnatá, konzistence jemná, navinule sladké chuti, křehká a měkká. Sklízí se začátkem srpna, konzumně dozrává od konce srpna do začátku září. Je cizosprašná, opylují ji letní a podzimní odrůdy. Odolnost proti napadení strupovitostí je vysoká. Na sumu teplot je středně náročná, proto je určena do všech poloh s výjimkou mrazových kotlin, s dostatkem vláhy. ALFA Vyšlechtěna pod označením TE-598, na Šlechtitelské stanici Těchobuzice s.r.o., (TE), dnes Sempra Litoměřice, s.r.o. Vzešla z volného opylení odrůdy Avranšská, registrovaná byla v roce Strom roste středně bujně, koruna je úzká, vzpřímeně rostoucí, větve do- statečně obrůstají plodonosným obrostem. Doba plodnosti v závislosti s použitou podnoží, afinita se všemi typy je dobrá. Plodí na krátkém dřevě ve shlucích, probírka jen při přeplození. Plody jsou středně velké, kuželovité, tvarově jednotné. Základní barva při sklizni je zelenožlutá. V konzumní zralosti žlutá. Slupka hladká, tenká. Dužnina bílá, středně šťavnatá, konzistence jemná, máslovitá, v chuti nasládlá a aromatická. Sklízí se od poloviny srpna, konzumně dozrává koncem měsíce. Je cizosprašná, opylují ji letní a podzimní odrůdy. Odolnost proti napadení strupovitostí je vysoká. Na sumu teplot není náročná, proto je vhodná do všech výrobních oblastí s dostatkem vláhy. MILADA Vyšlechtěna pod označením TE-5230, Sempra Litoměřice s.r.o., křížením odrůd Eliška a Hardyho, registrována v roce Strom roste středně bujně, koruna je polovzpřímená až rozložitá, zahuštěná středně dlouhými letorosty, větve obrůstají pravidelně. Plodnost je brzká a střední. Plodí na krátkém i dlouhém dřevě jednotlivě i ve shlucích. Plody jsou středně velké až velké, protáhle baňaté, slabě nesouměrného tvaru. Základní barva slupky žlutozelená, krycí růžovočervená ve formě rozmyté s nevýrazným žíháním. Dužnina bílé barvy je máslovité konzistence, jemná, šťavnatá, v chuti navinule sladká. Slupka tenká na povrchu lesklá, hladká, nerovná, bez rzivosti s četnými drobnými lenticelami. Stopka je tlustá, středně dlouhá. Sklízí se od poloviny srpna, konzumně dozrává koncem srpna. Je cizosprašná, opylují ji ranně zimní odrůdy. Odolnost proti napadení strupovitostí je vysoká. Pěstuje se na semenných podnožích nebo mezikmenu, aby v růstu nezakrněla. Je nenáročná na půdní prostředí, lze ji pěstovat ve všech pěstitelských polohách. CLAPPOVA Vzešla z volného opylení odrůdy Hájenka. Registrovaná byla v roce Strom roste slabě až středně bujně, koruna je rozložitá, zahuštěná tlustými výhony, větve obrůstají nepravidelně. Plodnost odpovídá použité podnoži, afinita s kdouloní není vhodná, jen při použití mezikmene, pro větší plodnost je vhodnější semenná podnož. Plodí pravidelně na krátkém dřevě ve shlucích. Probírka jen při přeplození. Plod je středně velký, kuželovitého a pravidelného tvaru. Základní barva slupky zelenožlutá, krycí barva červená ve formě líčka. Slupka středně tlustá, suchá a drsná. Dužnina žlutavé barvy, více šťavnatá, konzistence jemná a měkká, v chuti sladce navinulá. Sklízí se od poloviny srpna, konzumně dozrává od konce srpna do začátku září. Je cizosprašná, vhodnými opylovači jsou podzimní i raně zimní odrůdy. Odolnost proti napadení strupovitostí je nízká. Je určena do všech pěstitelských poloh, s výjimkou mrazových kotlin a stinných míst. Clappova Williamsova červená WILLIAMSOVA ČÁSLAVKA Jde o objevenou původní odrůdu z Anglie. Registrovaná v roce Strom roste středně bujně, koruna je vzpřímeně rostoucí zahuštěná středně dlouhými letorosty, větve obrůstají nepravidelně se sklonem k vyholování. Plodnost odpovídá použité podnoži, afinita s kdouloní není dobrá. Vhodný je mezikmen nebo semen /5 VINAŘ SADAŘ 43

10 OVOCNÁŘSTVÍ OVOCNÁŘSTVÍ Rozlišení plodů meruněk a jejich odrůd podle těkavých aromatických sloučenin Plody meruněk se sklízí v době, kdy jsou na počátku svojí klimakterické fáze, v níž jsou konzumentsky žádané znaky v podstatě už dosaženy, ale produkce etylenu uvnitř plodu je ve stopových koncentracích. Vzestup koncentrace v dalším období dozrávání na stromě nebo posklizňovém skladování je ovlivněna technikou sklizně, počasím a pěstovaným kultivarem. Sklizňová zralost kultivarů se uvádí časovým údajem od signální odrůdy, kterou bývá odrůda Velkopavlovická zrající uprostřed souboru pěstovaných odrůd. Introdukce nových odrůd přináší nové poznatky pro hodnocení látkových složek, ale i dynamiky zrání odrůdy na stanovišti. Prof. Ing. Jan Goliáš, DrSc Mendelova Univerzita v Brně, Zahradnická fakulta Lednice golias@mendelu.cz Sklizeň plodů meruněk na počátku klimakterické fáze má zásadní význam pro jejich kvalitu. Z obchodních důvodů (manipulace, doprava na dlouhé vzdálenosti, skladování apod.) bývají plody sklizeny dříve. Odrůda 'Bergeron', která je pozdně zrající a k tomu také produkující jen malá množství etylenu, se často sklízí předčasně, a to v období, kdy se uvnitř plodu nevytvoří stimulující koncentrace etylenu, a nad to se sklízí s téměř zelenou slupkou. Zřetelně nezralé plody, které zdaleka nedosáhly nástupu klimakterické fáze, se na dobu až 3 týdnů uloží do chladírny s teplotou 1-2 C. Takto zvýrazněná technologická chyba už při nesprávně odhadnuté sklizni způsobí, že zrání plodů, které u této odrůdy má vysoký potenciál udržet si dlouhou uchovatelnost, se významně zbrzdí. Plody uvedené na trh jsou znatelně zelenější, pevnější, ale jsou málo vonné, protože biogeneze těkavých aromatických sloučenin v plodu nemohla být ani spuštěna. Produkce vonných sloučenin je dynamickým procesem, který se pak v tomto případě výrazně posunul až do posklizňového období. Nicméně tato skorá sklizeň je spojena s nedostatkem obvyklých cukrů meruňkové vůně, která se netvoří v plodech, které byly navíc vystaveny chladírenské teplotě. Zahájení klimakterické fáze zrání Naopak meruňky jsou oceňovány kvůli vůni, sladkosti a šťavnatosti, které vznikají od počátku klimakterické fáze. Plody zralé až přezrálé, pokud byly sklizeny v pokročilé klimakterické fázi, však mají krátkou skladovatelnost. Hlavní problém během marketingu meruněk je pak jejich nadměrné změknutí. Pro provozní praxi sklizně na stromě, kdy plody jsou zralejší na periferních letorostech, se sklizeň provede minimálně nadvakrát a to podle povrchové barvy plodu, takže poskytuje plody fyziologicky přibližně stejně zralé. Produkce etylenu v období začátku zrání Plody meruněk (Prunus armeniaca l.) jsou klimakterického typu, charakteristické výraznou tvorbou etylenu, který se produkuje v methioninovém cyklu. Je jistě zajímavé, že znalost biogeneze etylenu byla potvrzena až koncem 80. let minulého století a aminokyselina methionin, který je v plodu vždycky přítomná, umožňuje svoji trvalou obnovu. V sekvenci tohoto cyklu jsou známy metabolity (ACC - kyselina aminocyklopropanová) a příslušné enzymy (ACC syntheása), které mohou být aktivovány, ale hlavně potlačovány. Inhibice etylenu v plodech má řadu činitelů, které jsou obecně známy. Je to nízká teplota skladování, minimální koncentrace etylenu v atmosféře chladírenské komory, ULO skladování a aplikace přípravku 1-MCP (Smartfresh) nebo AVG (aminovinylglycin), které obecně potlačují produkci etylenu a mohou být použity před sklizní, zvláště AVG jako plošný postřik. Po sklizni se používá 1-MCP v plynném stavu v prostoru chladírenské komory nebo jen v zabaleném prostoru pomocí plastické folie pro přepravek s hmotností asi 15 kg. Jednorázové ošetření zajišťuje fyziologický účinek pro celou dobu posklizňového uložení. Naopak postřiky AVG u nás nejsou obvyklé a mají význam v zemích jako je Jižní Amerika, které jsou celosvětově největším producentem jablek. Pro přepravu na dlouhé vzdálenosti, nejčastěji dopravou přes oceány, je aplikace AVG s minimální koncentrací etylenu v plodu vhodným technologickým opatřením. Těkavé a vonné sloučeniny v plodech meruněk Senzoricky vnímáme jen takové sloučeniny, které projdou neporušenou slupkou do okolního prostředí. Propustnost přes slupku není omezujícím faktorem, protože probíhající difuze je založena na rozdílu koncentrací na obou stranách slupky, která je vždycky vysoká a při obvyklé molekulové hmotnosti difundujících sloučenin nepřekračuje hodnotu 300. Analytické stanovení příslušnou metodou dovede uvolněné sloučeniny snadno adsorbovat na povrch sorbentu, což se použije při analytickém stanovení. Pokud těkavé sloučeniny opustily slupku, vnímáme je jako vůni, ale vždy jako směs látek. Jsou to sloučeniny s vyšší molekulovou hmotností a v kapalné fázi musí mít vyšší koncentraci. U většího ovoce, jako jsou jablka, když ucítíme vůni v těsné blízkosti povrchu plodu, pak biogeneze vonných látek už dávno nastala. V období před sklizní právě tyto málo vonné látky sice senzoricky nezachytíme, ale můžeme předpokládat, že už jsou uvolněny do prostoru a analytickým stanovením se určitě zachytí do sorbentu. Nízká vůně je typická pro alkoholy, které však už jsou vytvořeny z aminokyselin, se uvolňují z plodu dříve, než začíná sklizňové období. Jsou pak čtyři chemické skupiny, které při dozrávání na stromě výrazně zvyšují svoji koncentraci v plodu a přitom jsou vonné. Jsou-li estery, aldehydy, ketony a terpeny ve vysoké koncentraci v plodu, je to v období, kdy plody jsou plně vybarvené, dužnina je pevná, dosud nedošlo tlakem prstu do plodu k snadnému promáčknutí povrchu plodu. Proto také texturní vlastnosti plodu vyhovují potřebám trhu. Skupiny sloučenin a jejich koncentrace plodech meruněk Při hodnocení odrůd meruněk ('Bergeron', 'Betinka', 'Bergrand', 'Goldrich', 'Hargrant', 'Kioto', 'Marlen', ' Orion', 'Pincot', 'Silvercot', 'Tomcot', 'Velkopavlovická', 'C-2729', 'C- 3241') byly v obou zralostních stupních (zralé při sklizni a přezrálé) nalezeny stejné sloučeniny, ale v rozdílných koncentracích. Podle chemických skupin byly zastoupeny alkoholy, aldehydy, estery, terpeny, laktony a ketony. Z celkového obsahu 267,0 mg/kg v období plodů sklizňově zralých bylo 47,5 % alkoholů. 37,3 % aldehydů, 7,6 % esterů, 5,6 % terpenů, 1,6 % laktonů a 0,003 % ketonů. V posklizňovém dozrávání v teplotě 20 C za dobu 7 dnů při relativní vlhkosti % se koncentrace těkavých aromatických sloučenin zvýšila na 423,0 mg/ kg, což představuje produkci o 158,4 %, vyšší, což svědčí o tom, že plody v této teplotě plynule dozrávaly. Ve fázi řízeného zrání po sklizni se alkoholy zvýšily na 361,3 %, aldehydy na 215,6 %, estery se zvýšily na 92,7 %, terpeny na 47,0 % laktony na 7,91 %, a ketony na 0,004 %. Z uvedeného poměrného srovnání jednotlivých chemických skupin vyplývá, že posklizňová teplota zcela jednoznačně podporuje zrání plodů meruněk. Odrůdy meruněk tvořící nejvíce aromatických sloučenin Ve 14 odrůdách meruněk byly vždy zastoupeny všechny sloučeniny, ale lišily se svojí koncentrací. V období sklizňové zralosti byla koncentrace v rozsahu od 15,4 mg/kg odrůda ('Bergeron') až do 27,9 mg/ kg (odrůda 'Marlen') s postupným snižováním koncentrace v tomto pořadí odrůd. 'Marlen' > 'Hargrant' > 'Velkopavlovická' > 'Betinka' > 'C-2729' > 'C3241' > Bergeron'. V posklizňovém uložení v teplotě 20 C a relativní vlhkosti % se pořadí změnilo podle výsledné koncentrace těkavých aromatických sloučenin do tohoto pořadí: 'Marlen' > 'Hargrant' > 'C-2729' > 'Tomcot' > 'Goldrich '> 'Pincot'. Analýza těkavých aromatických sloučenina plynovou chromatografií Pro stanovení není analytická alternativa, neboť jiná metoda a jiná separační technika vedou k nižší citlivosti. V provedených SPME/GC/MS stanoveních bylo v každém vzorku stanoveno 75 různých sloučenin (analytů), které byly kvantifikovány na vnější standard. Analyzováno byl 14 kultivarů meruněk ('Bergeron', 'Betinka', 'Bergrand', 'Goldrich', 'Hargrant', 'Kioto', 'Marlen', 'Orion', 'Pincot', 'Silvercot', 'Tomcot', 'Velkopavlovická', 'C-2729', 'C- 3241'), ve dvou stupních zralosti (zralost při sklizni a zralost s plody dozrávajícími 7 dnů v teplotě 20 C při relativní vlhkosti). Analytický postup poskytoval signál vždy pro všechny stanovované sloučeniny. Alternativa pro detekci analytů na plamenoionizační detektor (FID) nebyla uplatněna a také nebyla v možnostech přístrojové techniky. Analýzy jsou uvedeny v ng/kg (nanogram Bergeron na kilogram) čerstvé hmoty, přičemž rozsah analytického výsledky byl od jednotek ng/kg až po mg/kg (1.106/kg). Zpracování statistickým postupem PCA (principal compouds analysis) se ukázalo, že i ty nejnižší stanovené koncentrace mohou být rozlišujícím faktorem pro výpočty zralosti plodu meruněk a výpočty rozdílů mezi odrůdami (celkem bylo stanoveno 14 kultivarů). V pracovním postupu SPME/ GC/MS (představuje zachycování analytů z plynné fáze do dutého vlákna) se ukázala její efektivnost a spolehlivost. Následnou desorpcí v teplotě 250 C se adsorbované sloučeniny převedly do analytické kolony plynového chromatografu. Duté vlákno bylo od firmy Supelco (USA) v tloušťce vrstvy 65μm, obsahující polydimethylsiloxan/ divinylbenzen (PDMS/DVB). Všechny polární analyty (alkoholy, aldehydy, ketony, estery, laktony, terpeny, organické kyseliny a uhlovodíky) se za uvedených podmínek dobře sorbovaly /5 VINAŘ SADAŘ 49

11 OVOCNÁŘSTVÍ Prognóza šíření voskovky zavlečené (Metcalfa pruinosa) v Česku a na Slovensku Čeleď stejnokřídlého hmyzu Flatidae je zastoupena především v tropech a subtropech. V mírném pásu žije jen nepatrná část jejích zástupců. Do této čeledi patří také invazní, extrémně polyfágní škůdce, voskovka zavlečená (Metcalfa pruinosa). Oldřich PULTAR Zemcheba s.r.o. Chelčice Úvod V původním areálu je udávána z více než 150 druhů rostlin 50 čeledí (WILSON & LUCCHI 2000), ale v Evropě je to již 330 druhů 78 čeledí (BAGNO- LI & LUCCHI 2000, ALMA & al. 2005). Kolektiv rumunských Nymfy voskovky zavlečené na kopřivě dvoudomé a německých autorů (GRO- ZEA & AL. 2011) dospěl k závěru, že hostitelská preference voskovky se lokalita od lokality liší, a není obligátní. Druh je původní ve východní polovině Severní Ameriky, od kanadských provincií Québec a Ontario, přes USA (od Atlantiku po státy Minnesota, Nebraska, Kansas a Texas na západě), po severovýchodní Mexiko a Kubu (EOL 2017). Výskyt mimo tento areál (např. Bermudy, Jamaika, Dominikánská republika, Portoriko a kanadské Severozápadní teritorium a teritorium Yucon) již jsou patrně důsledkem introdukce. K reálné introdukci, a masovému šíření došlo v Evropě už před téměř 40 lety (Tabulka 1). Výskyt v ČR a na Slovensku Dospělci voskovky zavlečené na javoru klenu V r byl škůdce nalezen v Řecku a také v České republice (LAUTERER 2002, LAUTE- RER & MALENOVSKY 2002, DROSOPOULOS & al. 2004). Nález byl dokumentován také v Anglii, kde však byl eliminován, stejně jako po prvním nálezu v Česku (LAUTERER 2002), kde ale MALENOVSKÝ ústně sdělil opakovaný nález 2 jedinců v Brně (NICKEL 2013). Výskyt na Slovensku je mnoha autory zmiňován, EPPO je bere jako holý fakt, ale HRUBÍK (2007), ani KOLLÁR (2014), druh ze Slovenska neuvádějí, přestože druhý autor jej předpokládá na základě nálezu v ČR. První zveřejněné údaje pocházejí až z roku 2015, kdy byla uvedena z vinic u Šintavy už jako početná populace (TANČÍK & SELJAK 2017). V jižní Evropě se podílí na distribuci voskovky v krajině 46,7 % okraje silnic, 33,3 % okraje lesů a 20 % se vyskytuje v sadech a vinohradech. Mnozí autoři dokumentovali, že voskovka se šíří pasívně, na vozidlech automobilové přepravy (auct.). ZAMO- TAILOV & al. (2011) jako první vedle silnic pokládají za jednu z cest šíření škůdce také železniční síť, a BOSZIK (2015) ji pokládá za primární pro aklimatizaci a šíření voskovky. Podle LUCCHIHO (1997) introdukovaná voskovka nejprve osídluje roviny kolem dopravních tepen, a později se šíří do jejich okolí, až do nadmořské výšky m. V roce 2017 jsem si všiml toho, že na Slovensku nekoresponduje výskyt voskovky se silnicemi, ale se železničními náspy, s extrémně silnými ohnisky na nádražích a jejich blízkém okolí. V tomtéž roce jsem se věnoval zmapování výskytu škůdce na jihozápadním Slovensku a jižní Moravě na základě vlastní prognózy šíření. Materiál a metodika Lokalizace nálezů voskovky podle údajů v literatuře byla srovnána s mapou evropských koridorů nákladní železniční dopravy (RFC), po kterých je provozována i mezinárodní osobní přeprava (RNE Rail net Europe 2016). K tomu byla použita internetová aplikace K prognóze byly za hlavní biokoridory šíření zvoleny železniční koridory propojené prostřednictvím RFC s ohnisky v jižní Evropě, stanicemi s vyšším počtem kolejišť, frekvencí osobní i nákladní dopravy, a zastávkami jak osobních, tak nákladních vlaků, v mezoklimaticky optimálních podmínkách, kde SET 13 (d) > 500 C (STRAUSS 2010), a nadmořská výška nepřesahovala 300 m n.m. Za vedlejší biokoridory byly zvoleny frekventované přípojky, primárně připojené velkým železničním uzlem k síti RFC, s optimálními mezoklimatickými podmínkami (stupeň 1), sekundární frekventované přípojky s nákladním nádražím a optimálními mezoklimatickými podmínkami (stupeň 2) nebo sekundární přípojky bez nákladních nádraží, nebo s nimi, a na teplotní hranici pro aklimatizaci voskovky (stupeň 3). Ověření prognózy bylo provedeno vizuální kontrolou kolonií nymf na vegetaci v predeterminovaných lokalitách (při počasí nevhodném pro sklepávání), a kvantifikovaným vzorkováním, provedeným sklepáváním nymf a imag na rostlinách. Byly sklepávány druhy, které jsou voskovkou v našich podmínkách preferovány, tj. trnovník akát (Robinia pseudo-acacia), javor klen (Acer pseudoplatanus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), myrobalán (Prunus cerasifera), ořešák královský (Juglans regia) a ostružiník (Rubus sect. Rubus, Rubus fruticosus). Výsledky První nálezy a aklimatizace voskovky v 17 státech Evropy (Tabulka 1, nezapočítáno Turecko pro první lokalitu v Malé Asii) byly v 76,5% lokalizovány v blízkosti železničních tratí, z nichž 78,6% je zařazeno do sítě RFC. Vzdálenost lokalit od nádraží podle nálezů publikovaných se souřadnicemi GPS (NICKEL 2016, BOZSIK 2015 a KESZTHELYI & VANY- ÚR 2012), byla 771 ± 479 m (n = 18) u prvního a 1052 ± 532 m (n = 8) u posledních dvou z autorů, resp. vzdálenost od nejbližšího kolejiště 662 ± 534 m (n = 18) a 598 ± 623 m (n = 8). Průměrná vzdálenost od nádraží lokalit, průkazně infestovaných z železnic na území SR a Moravy, byla 760 ± 853 m (n = 49), a od nejbližšího kolejiště 498 ± 709 m (n = 49). Časový sled a směr šíření voskovky Evropou, odpovídají v zemích západní, jižní a střední Evropy a východu Balkánu síti RFC s nejvyšším podílem koridorů RFC 5, 6 a 7 (Mapa 1). Kvantifikované vzorky, získané sklepáváním (Graf 1) potvrdily, že nejpočetnější populace se nacházejí na území SR na koridorech RFC 5 a 7, a potvrdilo se, že po RFC 7 pronikl škůdce i na území ČR, kde se prokazatelně aklimatizoval v Břeclavi. Monitoring v roce 2018 potvrdil výskyt na nádražích v Lanžhotě, Rohatci a Pardubicích! Na dvou lokalitách (Pata a Šintava) jsou nálezy od nádraží vzdáleny km, a od nejbližšího ko- Mapa 1: Zjednodušená mapa evropských železničních nákladních koridorů, které jsou zároveň hlavními biokoridory pro voskovku zavlečenou (upraveno podle RNE 2016), s obrázkem míst nálezu v Břeclavi. Tab. 1: Přehled prvních nálezů v evropských státech s udáním relace k železniční síti Lokalita 1. nálezu Sát (MPZ) Rok 1) č. RFC 2) Veneto IT Nice, Toulouse F 1985 (2, 6) 3) Tarragona ES Istria, Lublaň SL 1990, , 6 Buje CR Tesino CH Gratz, Vídeň-Leopoldau A 1996, Preveza GR (Brno), Břeclav CZ (2001, 2013), , 7 Budva MNE Izmir-Balcova TR Budapešť HU , 7 Plovdiv BG Bělehrad-Kušutnjak SRB Ljubuški BiH Konstanta, Temešvár RO 2009, Lazarevskoye (Soči) RUS Weil am Rhein, Mannheim D Šintava SK ) údaje v závorce vyznačují nálezy bez aklimatizace, 2) - neleží na železnici, + leží na železnici mimo RFC, 3) neleží přímo na RFC, ale je propojena významným železničním uzlem /5 VINAŘ SADAŘ 53

12 OVOCNÁŘSTVÍ OVOCNÁŘSTVÍ Česká jablka jsou zdravá, spotřeba pesticidů je v Česku jedna z nejnižších v EU Letošní rok byl k ovocnářům příznivý. Například na Znojemsku nepoklesla teplota od samotného počátku dubna pod hranici kladných čísel, na úrodu se nemohou ovocnáři stěžovat. Ovšem za podmínky, že měli možnost zavlažovat. Kde nemohli nahradit chybějící srážkovou vodu, tam splakali nad výsledkem. Ovšem ani vysoká úroda, například jablek, není ještě zárukou dobrého finančního roku. Urodilo se v celé Evropě a dá se předpokládat přetlak na trhu s touto komoditou. Na výsledky letošního roku jsme se zeptali předsedy Moravské ovocnářské unie Ivo Pokorného, který je ředitelem významného ovocnářského podniku na Znojemsku Pomony Těšetice. Text a foto: Jiří Eisenbruk Ředitel Pomony Těšetice a předseda Moravské ovocnářské unie Bc. Ivo Pokorný kontroluje zdravotní stav jablek v intenzivních výsadbách Jak hodnotíte letošní rok z hlediska přírodních faktorů? Od jara se nám letošní rok zdál velice příznivý. Nepostihly nás jarní mrazíky, které v letech 2016 a 2017 způsobily velké ztráty. Meruňky tehdy zmrzly z cca 95 %, ztráty na jablkách byly %. Tyto nepříznivé roky nepřinesly jen ztrátu na ovoci, ale i ekonomické problémy. Ovocnářství je jednou ze stěžejní ekonomiky naší produkce, což má dopad na celou firmu. Počátek ovocnářského roku tedy byl optimistický, ovšem vysoké teploty - za léto bylo v Těšeticích zaznamenáno 36 tropických dní, kdy teplota překročila hranici 30 C - a málo srážek znamenalo velký problém. Plody se neměly možnost optimálně vyvíjet, jak jsme očekávali. Tyto nepříznivé podmínky se podepsaly na velikosti plodu, což je jeden ze základních tržních parametrů. Spotřebitel chce pěkné ovoce odpovídající velikosti, u jablek kalibr 70 mm a více. U ovoce zrajícího do července nebyl dopad na velikost ovoce tak velký, ovocné stromy využily vlhkosti ze zimního období. Normální byla úroda višní, ani u meruněk nebyl dopad na velikost tak zásadní. Úroda byla u těchto komodit v dlouhodobém horizontu průměrná, obdobné to bylo i u broskví. Negativně se průběh počasí projevil na později zrajícím ovoci, tedy jde o slivoně a jabloně. Úroda bude nižší o cca 15 až 20 %, ovšem pro přímý konzum bude určeno asi jen 70 % úrody místo předpokládaných 90 %. Tyto problémy nastaly i přesto, že jsme na celé ploše vybaveni kapkovou závlahou, která je považována za efektivní. Nicméně tyto závlahy neupravují vlhkost v sadu, mikroklima, tak jako starší závlahy tzv. zadešťováním. Rostliny při vysokých teplotách nemohly plně vegetovat, nestačilo jim nakapat vodu ke kořenům. Přesto byla kapková závlaha velice efektivní vzhledem k potřebě šetřit vodou a výhodou je i možnost přihnojování. Problematické bylo vybarvování červených odrůd, protože jablka mají ráda v době dozrávání střídání teplot a vyšší relativní vlhkost, minimálně v ranních hodinách. Až koncem září a počátkem října začaly jablka zabarvení dohánět. S dalším problémem k vedru a suchu, s nímž jsme se letos setkali, je to, že se smazaly rozdíly mezi dobou zrání jednotlivých odrůd, stíraly se rozdíly doby sklizně mezi ranou a pozdní meruňkou, obdobné to bylo i u broskví. V podstatě všechny odrůdy dozrávaly v úzkém časovém úseku. Tím vznikaly krátkodobé přetlaky nabídky ovoce. Letošní rok ve srovnání s předchozími dvěma hodnotíme ale velice pozitivně, přestože je v dlouhodobém horizontu průměrný nebo lehce podprůměrný. Ve srovnání s normálními roky nejde letos o rok nijak výjimečný. Jaká je situace s pracovními silami v ovocnářství? Musíme zaměstnávat cizince, protože v tuzemsku se sezonní pracovníci prostě nedají zajistit. Proto zaměstnáváme cizince, což přináší nejeden další problém - pracovní a hygienické návyky, jiné kulturní prostředí apod. Ze všech národností jsou nejmenší problémy s Ukrajinci. Přes všechny proklamace snadnějšího získávání v programu Ukrajina získávat lidi pro zemědělské práce je stále velice obtížné. Rusky hovořící pracovníky hodnotíme velice kladně. Vedle Ukrajinců zaměstnáváme i pracovníky moldavské a bulharské národnosti. Nedostatek vláhy postihl, snad s výjimkou horských oblastí, celou Českou republiku. Co to znamenalo pro ovocnáře? Jaké je asi ideální množství srážek z ovocnářského hlediska? Po zimních měsících bývá výchozí situace obvykle optimální. Ovšem o kvalitě ovoce rozhodují srážky, které mají vliv na vývoj plodů. Pokud to zjednodušíme, tak je to od května do července, u jablek ještě srpen. Tyto měsíce jsou z hlediska dostatečných srážek kritické. Rádi bychom, aby byly srážky po dobu vegetace rozložené. Letošní startovací situace nebyla ideální. V březnu napršelo 16 mm, ovšem v dubnu již jen čtyři milimetry. A pokud nejsou vydatné srážky v dalších měsících, pak ovocné stromy strádají. Mění se i skladby sadů z hlediska zastoupení jednotlivých komodit. Jaké druhy ustupují a jaké naopak přibývají? Bude vhodné vysazovat ovocné druhy, které známe spíše z jižnějších krajin? Je zájem ze strany spotřebitelů o některé druhy ovoce, které je možné nyní v našich zeměpisných šířkách pěstovat a dosud se tak nestalo? Budou na takové požadavky reagovat naši ovocnáři? Významně ubývá broskvoní, důvodem jsou dovozy a jsme také okrajovou oblastí pro pěstování tohoto ovoce. Spotřebitel má jiné návyky, již se tolik nekonzervuje jako dříve. Dobrý trend si udržují meruňky - jsou atraktivní, chuťově zajímavé. Meruňky jsou zajímavé i jako surovina k přípravě pálenek. Perspektiva meruněk se jeví jako dobrá. Mění se však sortiment. Po revoluci, kdy se otevřel trh, jsme začali vysazovat nové odrůdy meruněk, které vydrží transport. Dříve hojně pěstovaná, velice chutná Velkopavlovická rychle dozrává a špatně se transportuje, takže je dnes zhruba na rozloze pěti procent výměry meruněk. Nechali jsme si je hlavně na pálení, kde spolu se starými odrůdami je takřka nedostižitelná. Nové odrůdy mají často Úroda jablek je po dvou hubených létech v letošním roce skutečně velice dobrá. Na snímku porost odrůdy Idared Red hořkou pecku, což se projevuje v kvalitě kořalky. Na úseku prodeje jablek je trh podstatně konzervativnější, nejsme postaveni před potřebu sázet z roku na rok nové odrůdy. Jedinou výjimkou je odrůda Gala, která si získala velkou oblibu. Hodně se sázela, jedná se o zajímavou odrůdu. Stále jsou však stálicemi Jonagold a Golden Delicious, zajímavý je i Topaz. Není zásadní příklon k rezistentním odrůdám, protože se prokázalo, že rezistence je v případě strupovitosti u některých odrůd prolomitelná. Zájem trhu o novinky není zase tak velký, zatím nepronikají do velkoobchodů. Zajímavostí jsou například tzv. klubová jablka, která se smí šířit jen s výslovným souhlasem majitele licence, který reguluje jejich výsadbu. Chce, aby byla tato jablka vzácná a tím se mohla prodávat za vyšší cenu. Měli jsme nabídku účastnit se takové výsadby, ale odmítli jsme ji. V Pomoně máme vyrovnaný poměr mezi Galou, Goldenem a Jonagoldem, nově jsme vysadili výrazně červený Red cap, což je v podstatě náhrada odrůdy Starkrimson. Byť je to s podivem, je o ni stále zájem. Zájem o dříve populární Idared jde postupně dolů, přestože je to po Vánocích velice dobré jablko s dlouho skladovatelností, a to i v podmínkách drobnopěstitelů. Pomohou si letos ovocnáři po dvou horších létech po ekonomické stránce? Co znamená dvouletý výpadek v množství sklizeného ovoce? Problémem ovocnářství je kontinuita prodeje. Pokud nás nezradí počasí, pak můžeme hrdě konstatovat, že dobré ovoce vypěstovat umíme. Vzhledem ke dvěma předchozím nepříznivým rokům jsme ztratili kontakt s některými odbytovými místy, protože jsme nebyli schopni dodávat požadované množství ovoce. Na některé odběratele se zpřetrhaly vazby, což je velice nepříznivá situace, která se v dnešní době špatně napravuje. Dalším fenoménem je chování velkoobchodních řetězců a obchodních domů. Ty diktují obaly, v nichž má být dodáváno ovoce a výběr obalů často přináší zvýšení nákladů bez toho, že by se tento aspekt promítl do našich odbytových cen. To je kapitola sama pro sebe. My nejsme ti, kteří mají zásadní vliv na cenu ovoce. O ceně jablek nerozhoduje Pomona Těšetice ani žádný z dalších ovocnářů v republice, ale rozhoduje globální situace. Zvýšení cen, které spotřebitelé zaznamenali během minulého roku a během letošního, se nám nelíbí. Cena jablek okolo 40 korun na pultech není zdravá a domnívám se, že taková cena ovlivňuje zájem spotřebitele o ovoce z mírného pásma, mezi něž jablka patří. V posledních dnech a týdnech se vzhledem k velké úrodě jablek cena snižuje na přibližně 30 Kč za kilogram, což považujeme za odpovídající. Skok cen nahoru v minulém období se neprojevil na příjmech ovocnářských firem. Sice se cena, za kterou byla jablka dodávána, zvýšila, ale rozhodně nikoliv v poměru, o jaký se zvýšila cena tohoto ovoce na pultech. Pro nás se dlouhodobá výkupní cena jablek pohybuje mezi osmi a šestnácti korunami za kilogram. Ovoce však musíme zabalit, dovézt do velkoskladu, popřípadě opatřit nějakou ozdůbkou, zabalit do proložek, mnohdy do papírových kartonů či skládacích beden. Ke své tíži neseme náklady jako je nájem, pěstování na stanovišti, ošetřování i sklizeň. U nás rozhodují o zisku zlomky korun. Ekonomika pěstování jablek je velice složitá. Jedinou cestou je zbavit se všech starších či méně výkonných sadů, provádět vysoce in- Samozřejmostí intenzivních výsadeb je i ochrana proti kroupám. V ideálním stavu jsou schopny tyto porosty přinést úrodu i 70 tun z hektaru /5 VINAŘ SADAŘ 57

13 OVOCNÁŘSTVÍ OVOCNÁŘSTVÍ Odrůda jablek Goldlane Objekt zkušební stanice ÚKZÚZ v Lysicích Text a foto: Eva Kloudová Nestává se tak často, aby se sešly na rozhovor rovnou tři kapacity z instituce, jejíž důležitost je v současné Evropě (a v rámci ČR) velmi podstatná: Ing. Dušan Nesrsta, hlavní specialista pro plodiny (zkoušky odolnosti, uniformity, stálosti) Bc.Tomáš Jan, odborný referent pro plodiny (specialista na peckoviny a skořápkové ovoce) Jan Šrámek, vedoucí zkušební stanice ÚKZÚZ v Lysicích V sadech na pozemcích ÚKZÚZu v Lysicích se ve sporých paprscích podzimního slunce vyhřívají řady jabloní obtěžkané krásnými zdravými plody. Červeně, žlutě a purpurově vyčnívají mezi listy, aby ještě na krátký čas vystavily své líce slunci. V zadní části vzorně ošetřeného sadu se v zeleném listoví rafinovaně maskují plody ořešáků, spíše sporadicky oproti letošní přeúrodě jiného ovoce. I ony se co nevidět dočkají sklizně, jak napovídají praskající slupky, a následně i odborného hodnocení. Bc. Tomáš Jan, odborný referent pro plodiny (peckoviny a skořápkové ovoce) Jan Šrámek, vedoucí zkušební stanice v Lysicích Tématicky jsem zvolila okruh otázek, které často pokládá odborná veřejnost, stejně jako drobní pěstitelé ovoce i laici z řad spotřebitelů. Proč máme v obchodech tak málo původního českého ovoce, proč ubývá sadů, proč se nechováme k přírodě šetrněji, zodpovědně a ekologičtěji? Všechny aktuální otázky nebude možné zodpovědět naráz. Čas vyhrazený našemu rozhovoru je limitován a kompetence ÚKZÚZu sahají obrazně řečeno k oplocení sadů a pozemků zkušebních stanic. Na některé, zejména spotřebitelské dotazy by měly odpovídat příslušné orgány a instituce, kterých se tento stav bezprostředně dotýká. Mrazivě čerstvé, pozdně zářijové ráno dávalo znát, že vlády se nezadržitelně ujímá podzim. V příjemném azylu kanceláře lysické zkušební stanice se rozehrál doslova konferenční rozhovor, srozumitelný a fundovaný, ve vzácném složení tří odborníků. Redaktorsky náročnější, ale o to zajímavější práce. Zvláště pak s protějšky, které jsou doslova chodícími encyklopediemi. Přesvědčivě ukázali, že jsou skutečnými odborníky na svých místech. Mikrofon putoval z ruky do ruky a diktafon se po okraj naplnil odpověďmi a názory, které obecně zajímají veřejnost a především naše čtenáře. Sady v Lysicích jsou již na první pohled vzorně ošetřeny. Jakou mají rozlohu a jaké druhy ovoce zde pěstujete? Celková rozloha sadu je 11 ha, výsadba ovocných stromů je na 4,5 ha. Z největší části jsou zde vysázené různé odrůdy jablek v kolekcích, menším počtem pak i okrasné odrůdy. Nezanedbatelná je zde i výsadba ořešáků. Jak se vypořádal sad s kratičkým jarem a dlouhým tropickým létem? Rychlý nástup jara způsobil dřívější kvetení skoro o dva týdny. Přesto stačily jabloně odkvést, i opylení včelami se muselo vejít do kratšího časového intervalu. Necháváme si včelstva dovézt z blízkých obcí, bez problému spolupracujeme s Lysicemi. Naštěstí se nám vyhnuly jarní mrazy. Nástup vegetačního období se nijak zvlášť nelišil od loňského roku. I když bylo Ing.Dušan Nesrsta, hlavní specialista pro plodiny (zkoušky odolnosti, uniformity, stálosti), ÚKZÚZ sleduje odrůdu jablek Redspring minimum srážek, sady v Lysicích nezavlažujeme a ponecháváme je v podmínkách odpovídajících klimatickému pásmu. Ale samozřejmě, počasí sledujeme velmi pozorně, protože vše spolu souvisí. Česká republika je sice nevelká rozlohou, ale teplotní rozdíly se mohou výrazně lišit v jednotlivých částech regionu. Zatímco si většina pochvalovala absenci jarních mrazíků, tak na některých místech jižní Moravy byly meruňkové sady mírně poškozeny silnějšími předjarními mrazy. Větší starosti nadělal letos zejména na jihu Moravy absolutní nedostatek srážek. Zůstaneme s přihlédnutím ke změně klimatu u pěstování tradičního ovoce? Nebudeme pěstovat banány a exotické plodiny? Tradiční ovoce není v našem klimatickém pásmu zásadně ohroženo, ani při zvyšujících se letních teplotách. To my, lidé, si budeme muset přivyknout! Příroda se adaptuje mnohdy lépe než člověk. Ale k exotickým plodům jen tolik, že se v ČR celkem úspěšně pěstuje již např. kaki a fíky, ale spíše zájmově a okrajově. Nedávno navštívila zkušební stanici v Lysicích komise ovocnářských expertů ze zkušebních úřadů zemí EU. Co je zajímá a co u vás sledují? Ano, to je pravda. Naši zkušební stanici poctila návštěvou skupina složená z mezinárodních odborníků EU. Jedná se o CPVO, mezinárodní organizaci, která se zabývá právní ochranou nových odrůd zemědělských, ovocných i okrasných plodin v členských zemích EU. Jednou za dva roky ověřují práci, hospodaření s prostředky a hodnotí výsledky. V určitém režimu podléháme pozornosti CPVO i my, jako organizační složka státu, která je samostatnou rozpočtovou jednotkou a správním úřadem, podřízená Ministerstvu zemědělství ČR. Myslím, že jsme obstáli velmi dobře. Trendem současnosti je zakládání ekologických sadů. Je to reálná cesta budoucnosti? Budeme pěstovat ovoce v BIO kvalitě, předpisové velikosti, tvarů a barevnosti? Ano i ne. Jednoznačná shoda neexistuje. Ponechat ovoce ve větší produkci bez minimálního chemického ošetření je diskutabilní. Jsou tady škůdci a choroby, proti kterým je prevence nutná. Jde jen o to, aby byla ta chemie, která zní jako zaklínadlo, šetrná k přírodě a neškodná pro lidské zdraví. Něco jiného je pěstování ovoce zahrádkářem ze záliby a něco jiného je pěstování ve velkém. Vše by se mělo dít v rovnováze, ne jen proto, že se lépe dosáhne na dotace. Kolik odrůd jablek je zapsáno ve Státní odrůdové knize? Proč známe z obchodů jen 3-4 druhy jablek vesměs z dovozu a jejich vůně i chuť jsou stejné? Ve Státní odrůdové knize je v současné době zapsáno přes 300 odrůd jablek. Na otázku proč je tak malá variabilita odrůd na našem trhu, si odpovídá sama zákaznická poptávka a některé obchodní strategie supermarketů. Lidé, dle průzkumu, rádi kupují ovoce vyrovnaných tvarů, barevnosti, typické vůně a chuti. Takže, čím jsou jablka vyrovnanější, červená či zelená, tím jsou prodejnější. Zrovna tak meruňky, broskve, atd. Velké obchodní řetězce diktují podmínky, kterým naši pěstitelé ovoce nemohou vyhovět. České ovoce je na trhu hlavně u menších prodejců, farmářských prodejnách a ve dvou, třech supermarketech. Bude-li tomu v budoucnu jinak, to už je otázka pro někoho jiného. Bylo by ještě mnoho zajímavostí, na které bychom se chtěli odborníků zeptat, jako např. otázka vlašských ořechů, které hospodyňky (a nejen je) zajímají zvláště před vánočními svátky a které jsou oborem specialisty Bc. Tomáše Jana. Ale také třeba na to, zda si u nás může malý pěstitel-zahrádkář na svém pozemku pěstovat a rozmnožovat, co se mu zlíbí? A jak to dělávali naši předkové, co se stalo s odrůdami z jejich zahrad? Existují ještě nebo úplně zanikly? Pokud to dovolí čas, můžeme na dnešní rozhovor v blízkém budoucnu navázat. Při rozvinuté činnosti a vytížení, které Sad v Lysicích, zkušební stanice ÚKZÚZ Ořešáky, sad v Lysicích Ořešák, zralé plody tito odborníci mají, je to tím vzácnější. Věnují své znalosti a práci nejen ÚKZÚZu, ale zároveň i Ovocnářské unii ČR. Pro tržní pěstitele a školkaře poskytují obě tyto instituce poradenskou službu, konzultace a další aktivity. Cesta ke zdravému a krásnému ovoci je mnohdy náročná, ale vyplácí se. Kdo by nechtěl mít to nejlepší ovoce z vlastního stromu? Dnes lidé chtějí mít vše rychle a hned. Tempo doby je vysoké a předbíhá nekriticky přírodní zákony. Ale ovocný strom na spěch neslyší. Všímejme si jeho růstu, jeho kvetení, nasazení i zrání plodů. Je to ve své podstatě učitel trpělivosti. Takové zdravé, voňavé a šťavnaté jablko nikomu ani při seberychlejším a nejlepším softwaru z počítače nevypadne /5 VINAŘ SADAŘ 67

14 OVOCNÁŘSTVÍ OVOCNÁŘSTVÍ Základem každé úrody je dobrá násada květů, vzájemné dobré opylení a následné oplodnění. Tyto za sebou zdánlivě jednoduché procesy malého životního cyklu ovocných dřevin nemusí vždy dobře proběhnout a naplnit tak své poslání, kterým je zachování rodu. Proto, aby se ovocné druhy dobře opylily, musí ovocnář poskytnout dané předpoklady a podmínky. Které to jsou? prof. Dr. Ing. Boris Krška Opylovači Přítomnost vektorů - opylovačů je jedním z nejdůležitějších momentů, aby odrůdy dárci pylu - měly stejnou dobu kvetení s opylovanou odrůdou, byly kompatibilní k opylovači, a rovněž je důležitá přítomnost dostatečného množství včelstev na hektar. Pokud jdeme dále do podrobností, pak je rovněž důležitý stav blizny, její schopnost přijímat pyl, zralost a životnost vajíček a klíčivost pylu, opět proto, aby došlo k dvojitému procesu oplození a tvorbě plůdků. Tyto všechny podmínky jsou pod vlivem teploty, srážek a vlhkosti, např. doba a rychlost prorůstání pylové láčky je u jabloní 2 5 dní, u meruněk 1 den, kdy optimum pro jabloně je teplota C. Dále je proces oplození pod vlivem výživy, kdy energie prorůstající pylové láčky je závislá na přítomnosti volných aminokyselin, organického dusíku, boru, zinku, molybdenu, manganu. Z pohledu všech jmenovaných činitelů máme u všech ovocných druhů odrůdy tzv. stabilní - méně závislé na prostředí (u slivoní např. Čačanská rodná, Valjevka) a odrůdy labilní - více závislé na prostředí (Zelená renklóda, japonské slívy atd.). Doba květu u ovocných rostlin závisí na jejich druhových a odrůdových vlastnostech, na zeměpisné poloze, na podmínkách agrotechniky a na věku rostlin. Podle doby, v níž ovocné rostliny kvetou, rozdělují se odrůdy na raně, středně a pozdě kvetoucí. Vzhledem k volbě opylovače je třeba, aby se jednotlivé skupiny mezi sebou překrývaly. Proto, aby se pyl dostal v dostatečném množství na všechny stromy opylovaných odrůd, volíme několik způsobů jejich rozmístění: - rozmístění opylovaných odrůd i opylovačů do bloků, kdy šířky bloků se mění podle druhů a podmínek, např. u jabloní je šířka bloků opylované odrůdy m pro velmi plodné odrůdy a v teplé oblasti, pokud jsou podmínky horší a odrůdy náročnější, snižuje se tato šířka na polovinu. - rozmístění opylovaných odrůd s uvnitř rozmístěnými opylovači, kdy jsou opylovači umístěny jako např. u třešní se děje tak, že opylovače se umístí jako každý 10. strom v každé řadě, dále jak každý 3. strom v každé 3. řadě, rovněž jako každý 2. strom v každé druhé řadě. Jak vlastně rozdělujeme odrůdy z pohledu opylovacích poměrů? Jednoduché třídění je podle maďarského šlechtitele pana Nuyjtá je následující: 0,0 % Cizosprašné 0,1 9,9 % Částečně samosprašné nad 10,0 % Samosprašné Jaké jsou možnosti opylování u jednotlivých ovocných druhů? 1. Jabloně Jsou obecně cizosprašné (autosterilní) Inkompatibilita se vyskytuje mezi některými zvláště příbuznými odrůdami. Vzájemná neschopnost opylení (inkompabilita) odrůd je poměrně vzácná, ale přesto se s tímto jevem můžeme u řady odrůd setkat. Jako příklad lze uvést odrůdy Lord Lambourne a Šampion, Rosana a Vanda či Goldstar a Topaz. Pseudo-autofertilita částečná samosprašnost např. u Golden Delicious-3,5 %, Lodi, Red Fuji, Ontario, Alkmene, avšak vždy 2 4krát nižší násada než po volném sprášení. (Vondráček, 1962). Dále je známá apomixie ( Croncelské ) Diploidní odrůdy Mají 34 chromozómů a jsou dobří opylovači, klíčivost pylu nad 50 %, na rozdíl od triploidních (Jonagold a jeho mutace) kteří tvoří neklíčivý pyl. Jaké jsou možnosti volby dobrých opylovačů jabloní? Využití opylovačů: Kulturní odrůdy (Granny Smith, Golden Delicious, Gala, Topaz) Botanické druhy jako např. Everest pro raně kvetoucí, Goldem Gem pro pozdně kvetoucí, Prof.Sprenger pro středně kvetoucí jako je Gala, Coxova reneta apod. Polokulturní odrůdy Crabb apples (USA, Velká Britanie) Robinson, Manchurian - pro Braeburn, Granny Smith, G. Delicious Třešeň Golden Hornet - pro Fuji, Gala, Jonagold a G. Delicious Profusion - pro raně a středně raně kvetoucí, Braeburn, Granny Smith a Jonathan. Příklad opylovačů v sadě Remeti v srbské Vojvodině uvádí přehled: pro Braeburn (Granny Smith, Prof. Springer, Evereste,Red Santinel a Hillary), pro Fuji (Golden Delicious, Profesor Springer, Evereste, Red Santinel a Hillary) pro Golden Delicious (Red Delicious, Profesor Springer, Evereste,Red Santinel a Hillary ), pro Granny Smith (Golden delicious, Profesor Springer, Evereste,Red Santinel a Hillary), pro Red Delicious (Granny Smith, Profesor Springer, Evereste,Red Santinel a Hillary), pro Red Jonaprince (Granny Smith, Profesor Springer, Evereste,Red Santinel a Hillary) 2. Hrušně Cizosprašné: velká část odrůd. Částečně samosprašné: Xenia, syn. Noiabriskaia Inkompatibilita: Williamsova x Avranšská Partenokarpie: častější než u jabloní: do 6-8 % Hrušeň běžné ošetření GA3-pokud dostatek květů, tak neaplikujeme, po rozvinutí listové růžice aplikujeme GA4/7 v dávce ½ l/ha, po opadu okvětních plátků aplikujte ještě jednou GA4/7 v dávce 0.5L/ha - program pana Leona Jahee. Belgie,Holandsko - vysazují odrůdu Konference bez opylovačů s GA, nebo do 10 % zastoupení s Wiliamsovou Výskyt partenokarpie u dalších odrůd: Hardyho, Charneuská, Konference, Lucasova, Pastornice, Williamsova čáslavka Avranšská, Dielova, Dvorní, Guyotova. Odrůdy, které patří mezi dobré opylovače: Clappova, Konference, Abate Fetel, Karmen, Santa Maria., Boskova lahvice, Wiliamsova, Xenie. Jelikož hrušně mají velmi málo atraktivní květy pro včely volíme menší bloky (asi o 2/3 menší vzdálenost než u jabloní) a) m: dobré podmínky b) m: horší podmínky, zvyšuje se počet včelstev na 2-3/ha. Pro asijské hrušně mohou posloužit i evropské (jako např. Wiliamsova) za dobré opylovače. 3. Třešně Cizosprašnost je doposud nejrozšířenější vlastností třešní, samosprašnost je významným šlechtitelským cílem, kdy se vycházelo z odrůdy Stella. Dnes jsou i samosprašné odrůdy: Sweetheart, Santina, Index, Skeena, Summit, Staccato, Samba, Sweet early, Black Star Častá intersterilita: skupinová mezi odrůdami se stejnými S alelami cizosprašnosti. Výsadby volíme minimálně se 3 odrůdami s různými intersterilními skupinami. 4. Višně Samosprašné odrůdy: ( Morela pozdní Fanal, Morellenfeuer, Montmorency, Kelleris 16, Schattenmorelle) Částečně samosprašné: maďarské odrůdy Ujfeherti furtos, Edrdi botermo, Cigany meggy, Cizosprašné: ( Köröšská, Vackova ) Mezidruhové opylení s třešněmi pozdně kvetoucími je možné, jinak skupina kyselek patří mezi dobré opylovače. 5. Slivoně Rozmanitá skupina, přibývá samosprašných odrůd a částečně samosprašných. Samosprašné: Č. rodná, Valjevka, Jelica, Herman, Katinka, Topfive, Hanita, Jojo, Opal, Topfirst, Top, Felsina, Elena, Nancyská, Wangenheimova, Domácí švestka, Anna Spath, Ruth Gerstetter, Presenta Částečně samosprašné: Kalifornská modrá, Stanley, Ažanská, Vlaška, Blue free, Tophit Plus, Haganta, Č. Lepotica, Topend Plus. Cizosprašné: Č. raná, Tophit, Č. najbolja, Renklóda Zelená, Althanova renklóda, President, Valor, Empres, Toptaste. Opylovací poměry zajištujeme výsadbou v tomto poměru: v případě samosprašných: 4:1:1 u častečně samosprašných: 2:1:1 u cizosprašných: 1:1:1 Podle polských zkušeností samosprašné odrůdy lze vysazovat samostatně. Většinou se sází spolu s dalšími 2 až 3 odrůdami kvůli vyšší násadě a ošetření proti obaleči švestkovému. Slivoň Bloky max. 25 m, optimum m, většinou 4 řady nosné odrůdy a k ní 2-3 řady opylovače. Druhou variantou je blok jednoodrůdový, kde na stromků nosné odrůdy se vysadí 1 stromek opylovač. Příklady vhodných opylovačů: Č.raná X Č. Lepotica, Sylvia Č. najbolja X Č. Raná, Č. lepotica President X Amers, Althanova renkloda, Č. Rodna, Stanley, Č. lepotica Althanova X Č. Rodna, Ažanská Stanley X President, Blufree, Domácí švestka, Ruth gerstetter 6. Meruňky Samosprašné: Velkopavlovická, Maďarská, Marlen, Sabinovská, Bergeron, Leala, Anegat, Bergeval, Shamade, Sefora, Koolgat, Frisson, Vestar, Digat Částečně samosprašné: Goldrich, Banzai, Kioto, Cizosprašné: Bigred,Bergarouge, Orangered, Springblush, Samurai, Tsunami, Pincot, Sylred, Aurora, Congat + většina středoasijských odrůd. Dobří opylovači: Maďarská, Velkopavlovická, Bergeron Meruňka U cizosprašných odrůd - vysazujeme řady nesamosprašnými opylovači v poměru 1:1, 1:2 až 1:3, tj. 1 řada cizosprašné + 1 až 3 řady samosprašné, a zajistíme raději 4 včelstva/ha. U samosprašných odrůd - bloky po 6 8 řadách z jedné odrůdy, 2-4 včelstva/ha. U částečně samosprašných - vysazovat se samosprašným opylovačem v poměru 1:1, 1:2 až 1:3. 7. Broskvoně Většina odrůd je samosprašných, můžeme si dovolit bloky jedné odrůdy. Broskvoň 8. Mandloně Cizosprašné: Sultán Částečně samosprašná: Zora, Supernova Samosprašné: Laurenne, Mandalinne, Penta, Tardona, Marta, Guara, Francoli, Tuono, Mezidruhové oplození broskvoně - je možné u pozdně kvetoucích mandloní. Mandloň 9. Ořešák vlašský Jednodomá rostlina s jednopohlavními květy, typicky anemofilní. Různá doba kvetení samčích a samičích květů se nazývá: proterogynie - kvetou dříve samičí květy, proterandrie kvetou dříve samčí květy Samosprašné: Magdon, Lake, Seifersdorfský Částečně samosprašné: Apollo, Mars Cizosprašné: Jupiter, Buchlov, Saturn Apomixie: Apollo, Jupiter /5 VINAŘ SADAŘ 75