Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav Hudební vědy

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav Hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Barbora Seďová Abbey Road: hudební studio jako estetický faktor v tvorbě The Beatles Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Martin Flašar, Ph.D. 2015

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Abbey Road: hudební studio jako estetický faktor v tvorbě The Beatles vypracovala samostatně a uvedla v ní veškeré zdroje, které jsem v práci použila.... Barbora Seďová

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Martinu Flašarovi, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky. Dále potom Pavlu Sikorovi za poskytnutí základních informací o zvukové technice a nahrávacím procesu. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině za podporu při studiu a v neposlední řadě svým přátelům za vstřícnost, povzbuzení a ochotu při psaní této bakalářské práce.

4 Obsah ÚVOD HISTORIE HISTORIE SPOLEČNOSTI EMI Komplex v Hayes Studio I, II a III POČÁTKY ZVUKOVÉHO ZÁZNAMU Před Abbey Road Phonographs vs. graphophones Další rozvoj VYBAVENÍ STUDIA ABBEY ROAD TECHNIKA POUŽÍVANÁ V LETECH Mixážní pulty Externí efekty Mikrofony VYBAVENÍ STUDIA V DNEŠNÍ DOBĚ PRŮBĚH NAHRÁVACÍHO PROCESU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ESTETICKÉ FAKTORY LIDÉ, KTEŘÍ OVLIVNILI NAHRÁVACÍ PROCES Brian Epstein George Martin Další důležitá jména VLIV STUDIOVÉHO VYBAVENÍ A VYBRANÝCH TECHNIK Režijní místnost (Control Room) Dozvuková místnost (Echo Chamber) Half Speed Overdubbing Příchod čtyřstopého magnetofonu ADT Tea Towl Flanging Neumann U47 a U VÝVOJ VYBRANÝCH SKLADEB HELP!... 38

5 5.2 SOMETHING PAPERBACK WRITER HER MAJESTY ALL YOU NEED IS LOVE HELTER SKELTER ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH... 49

6 ÚVOD Problematika nahrávacího procesu je mi blízká a ráda bych se jí věnovala v budoucnu, proto jsem si zvolila téma, které se zabývá nahráváním kapely The Beatles v jednom z nejznámějších světových studií Abbey Road. Kapela The Beatles je dodnes jednou z nejuznávanějších hudebních uskupení za celou historii populární hudby. Byli také velkou inspirací pro mnoho jiných hudebníků, kteří během dalších let ovlivňovali hudební vývoj. I když dnes máme v nahrávacím procesu daleko více možností, Beatles a nahrávací studio Abbey Road je stále velmocí v této sféře. Ráda bych tedy co nejvíce přiblížila vliv hudební historie a samotného studia na estetickou stránku skladeb této kapely. Historii gramofonové společnosti EMI a historii nahrávacího procesu věnuji první kapitolu bakalářské práce. Zde se zmiňuji o vzniku EMI (Electrical Musical Industries) spojením průmyslových podniků Gramophone Company a konkurenční firmy Columbia a o samotném počátku fungování Abbey Road Studios. Dále pak o průmyslovém komplexu v Hayes a interpretech, kteří také spolupracovali s firmou EMI. V podkapitolách této části se stručně zabývám prostory studií a počátky zvukového záznamu, které ovlivnily rozvoj všech světových nahrávacích společností. Samotná historie byla velice důležitá a měla také nemalý podíl na zvuku, který byl pro studio Abbey Road charakteristický. Dalším důležitým faktorem pro fungování studia je kvalitní vybavení. V letech , kdy Beatles ve studiu působili, mělo studio jedinečné nahrávací vybavení, které pracovníci EMI vyráběli nebo zdokonalovali v průmyslovém centru v Hayes. Základní vybavení je rozděleno na mikrofony, externí efekty a mixážní pulty. Mixážních pultů se ve studiu vystřídalo několik a za ty nejznámější jmenujme například REDD.37, REDD.51 a TG Limitery, kompresory a další zvukové efekty řadíme do sekce externí efekty. Tato část vybavení velkou částí ovlivňovala práci se zvukem většinou změnou dynamiky a zvukové linky. Mikrofony, které v Abbey Road používali, jsou nenahraditelnou kategorií a měly vliv na vokální část nahrávek, jež byla v tvorbě Beatles velmi dobře propracovaná. Mezi ty nejkvalitnější patří například Neuman U67 6

7 na zpěvy a AKG D19c na náběr bicí soupravy. V této kapitole také stručně zmiňuji popis vybavení, které se ve studiu nachází v dnešní době. Průběh nahrávacího procesu jsem se rozhodla řadit chronologicky podle let a je to jedna z nejdůležitějších částí celé práce. V každém z uvedených období vznikaly nové nahrávky, alba či singly. V této části popisuji vznik a vývoj konkrétních alb, řazených do kontextu hudební historie. Během těchto období prošla kapela různými změnami v žánrech a používání studiového vybavení. Setkávali se s překážkami, které bylo nutné řešit, vylepšovali postupy práce a potýkali se s kritikou, jež byla ve většině případů pozitivní. V každém z daných období jsou uvedeny techniky a nahrávací postupy, které vedly k vylepšování a obohacení zvuku. Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující estetiku kapely patří i lidé, kteří jakýmkoli způsobem do procesu zasahovali. Manažer Brian Epstein a producent George Martin patří k těm nejdůležitějším osobám, které pomáhali s pracemi v tvorbě nové hudby. Důležití jsou také zvukoví inženýři, jako byl například Ken Scott nebo Norman Smith. Práce ve studiu byla velmi důležitá právě díky těmto lidem a technikám, kterých studio naplno využívalo. Některé postupy byly dokonce v této práci prvotními zkušenostmi a začaly se uvádět do běžného provozu dalších studií. Abbey Road mělo to štěstí, že většinu těchto technik inženýři objevovali během prací v průmyslových částech společnosti, tak k nim měli daleko větší přístup. Největším vynálezem té doby byl objev techniky ADT, kterou Ken Townsend zdokonalil a umožnil tak pracovat kapele bez menších komplikací v práci se zdvojováním vokálních stop. Poslední kapitola práce se věnuje technickému a historickému vývoji vybraných skladeb. Popisuje nástin jejich vzniku a technické úpravy, které ovlivňují celkový dojem ze skladby. Hlavní otázkou je, jakým způsobem všechny tyto faktory ovlivnily fungování Beatles a jaký měly dopad na jejich zvukovou ale i celkovou estetiku. Cílem práce je shromáždit informace o vybraných událostech, pracovních postupech, vybavení a technik, které byly při tvorbě použity. Díky všem těmto informacím se pokusím přijít na to, proč Beatles mají tak charakteristický zvuk, který je ve většině případu nenapodobitelný. Tato problematika je zatím velmi málo dostupná ve formě literatury, 7

8 proto je nutné využívat také internetových diskuzí, článků a samotného poslechu nahrávek. Dále je třeba znát základy zvukové techniky, které jsou popsané například v knize Praxe zvukové techniky (Vlachý 2000). Důležitým zdrojem jsou také internetové stránky studia Abbey Road nebo kniha Recording The Beatles (Kehew 2006), která obsahuje přehled použitých zařízení a technik z doby, kdy Beatles v Abbey Road působili. 8

9 1. HISTORIE Studio Abbey Road je bezesporu významným faktorem, přispívajícím ke kvalitě a zvuku nahrávek The Beatles, a proto je nezbytné připomenout si, jak celá tato společnost vznikla. Studiová zařízení, personál a samozřejmě i kapela je neoddělitelně spojena nejen s nahrávkami, ale i se samotným vystupováním The Beatles. Vše, co se odehrálo v 60. letech minulého století, vysoce ovlivnilo další fungování společnosti EMI/Abbey Road jako nahrávacího studia. 1.1 Historie společnosti EMI V roce 1929 byl obchod s hudebními nosiči na vzestupu. Elektrické nahrávání pomocí mikrofonů a zesilovacích systémů nahradilo desítky let starý mechanický styl záznamu. Všechny tyto události pomalu vedly k nárůstu kvality a množství hudebních nahrávek. Jeden z největších anglických průmyslových podniků Gramophone Company měl malé nahrávací studio ve svém výrobním centru Hayes. Poptávka po těchto výrobcích stále rostla, a tak se společnost musela více rozšířit. (Southall 2002: 15-21) Zařízení, které přehrávalo audio nahrávku, nebylo dostupné a nemohlo si jej dovolit každé nahrávací studio. Tato práce se tedy obvykle prováděla v koncertních halách, kostelích, rodinných domech a privátních bytech ve městech. Mnoho těchto míst většinou nesplňovalo základní podmínky pro záznam zvuku. Firma Gramophone Company ale začala tvořit vybavení od základů, a byla tak schopna vytvářet ty nejlepší nahrávky dle vlastních možností, kterých mohl využívat málokdo. Hlavní výhodou této společnosti bylo, že většina inženýrů mohla v jedné firmě pracovat na výrobě i na samotném využití přístrojů. Je pravdou, že mnoho prostorů, dříve využívaných pro nahrávání, mělo neuvěřitelné akustické možnosti, inženýři v této společnosti ale řešili akustiku důkladněji. Faktorem, který ovlivňoval nahrávku, bylo například počasí. Dále inženýři řešili vnější zvuky, elektrické problémy, teplotu v místnosti a zvukové průniky. Většinou nebyli schopni zcela změnit akustiku prostorů a byli nuceni používat přenosná zařízení. (Kehew 2006: 14-21) 9

10 Nový nahrávací komplex měl změnit možnosti práce ve studiu. Jednou z největších inovací byly kontrolní místnosti tzv.control Rooms, které byly zvukově izolované od místností, ve kterých se nahrávala živá hudba. Inženýři tak měli možnost pracovat s nahrávkami a komunikovat v nerušeném prostředí v těsné blízkosti s hudebníky. Komplex také umožňoval centrální sklad zařízení a sdílení mikrofonů, stojanů a dalších příslušenství, zároveň sloužil jako místo pro údržbu a opravu přístrojů. V dnešním světě je většina těchto možností samozřejmá, ale ve 20. letech 20. století to byla v Británii revoluční myšlenka, která se díky Gramophone Company uskutečnila. Krásné okolí londýnské čtvrti St. John s Wood se i v dnešní době zdá být nepravděpodobným místem pro stavbu takového komplexu, ale pro tuto společnost bylo místo v severním Londýně ideální volbou. Původní stavba z roku 1830 byla velice elegantní, šestnácti pokojová, třípatrová rezidence, nacházející se několik bloků na západ od Regent s Park. Zpočátku budova sloužila jako gruzínský městský dům, který se mohl chlubit luxusním zařízením. Nacházelo se zde devět koupelen, dva pokoje pro služebnictvo a například vinný sklep. Skutečné umístění většiny komplexu bylo v zahradním prostoru hlavní budovy. Pro společnost to bylo skvělé místo k realizaci studiové a průmyslové práce, proto tento dům roku 1929 zakoupila za částku liber. A v průběhu prvních prací na stavbě bylo možné zakoupit celý komplex. Průmysloví architekti Wallis, Gilbert and Partners byli pověřeni návrhem a stavbou nového komplexu. Díky tomu byla tato firma řazena mezi nejprestižnější průmyslové londýnské architekty, ve skutečnosti už ale pracovala na spoustě návrhů pro továrny v Hayes. Vybudování nahrávacího studia byl neobvyklý požadavek a pro zlepšení kvality odvedené práce bylo třeba znát základy akustické teorie. Pro většinu architektů té doby byla stavba takového komplexu nelehkým úkolem, Wallis, Gilbert and Partners ale dokázali mimořádné schopnosti a vědomosti z oboru hudební akustiky a potřeb samotné stavby. Kromě designu studií se postarali i o veškeré zařízení všech ostatních prostorů, jako byly například: kanceláře, WC, schodiště, elektrické a telefonní systémy a další. Během dalších dvou let bylo vybavování prostorů čím dál jednodušší, a to díky rekordnímu prodeji hudebních nahrávek, který se neustále zvyšoval. Interiér domu byl kompletně zrenovován podle předpisů pro poslechové a kancelářské prostory a nad zahradou byl postaven obrovský čtyřpatrový komplex, který obsahoval tři nová studia. Mnoho turistů, kteří navštěvují studio dodnes, je překvapeno skromným domem a až po 10

11 vstupu do studia zjišťují, co se za touto stavbou skrývá. Studio bylo otevřeno 12. listopadu Pět měsíců před tím se gramofonová společnost sloučila s konkurenční firmou Columbia, aby vytvořila Electric and Musical Industries, tedy EMI. Po této události studio zahájilo činnost pod názvem EMI Recording Studios, neoficiálně se mu ale říkalo EMI Abbey Road Studios, nebo také jednoduše Abbey Road. Až roku 1970 studio oficiálně změnilo název na Abbey Road Studios, chvíli po tom, co mladá liverpoolská kapela nahrála album stejného názvu. Během 30. a 40. let obsahoval rozpis nahrávajících umělců jména jako Arturo Toscanini, Sir Edward Elgar a Otto Klemperer a další. Během tohoto období EMI jmenovala do funkce své první A&R manažery a byla zde nahrána široká škála ne-klasických nahrávek. Mezi umělci, kteří v této době hráli v EMI Studios, jsou Fats Waller, Gracie Fields, Paul Robeson, Al Bowlly, Vera Lynn a Glenn Miller. EMI Studios byla také využívána pro pořizování jazzových nahrávek a některých raných rock n rollů. 24. července 1958 nahrává v Abbey Road album Move It Cliff Richard se svou doprovodnou kapelou The Drifters, ze kterých se později stanou The Shadows. Move It byl Richardovým debutovým singlem a byl širokou veřejností znám jako první rock n rollový singl nahraný mimo Spojené státy. (Kehew 2006: 14-21) Komplex v Hayes Toto pracoviště bylo postaveno mnohem dříve než samotné studio Abbey Road. Na návrhu budovy se podílela opět firma Wallis, Gilbert and Partners a sloužila jako výrobní místo pro Gramophone Company. Po spojení s firmou Columbia spadal tento komplex pod EMI. (Kehew 2006: 17) The Gramophone Company vybrala Hayes jako ideální místo pro svou výrobu. Jeho velkou výhodou bylo umístění v blízkosti železnice a kanálu a díky tomu měli přístup k dovozu potřebného materiálu pro výrobu. I když firma EMI sídlila v Londýně, většina práce se uskutečňovala právě v Hayes. Před dokončením stavby studií na londýnské Abbey Rd. byl v Hayes studiový prostor, který byl plně vybaven pro nahrávání. Zároveň zde byla vyrobena většina příslušenství pro nahrávání a další produkty, jako například ledničky, televizory, toustovače a další. Mnoho technických průkopníků, kteří se podíleli na tvorbě nových produktů v oblasti mediální technologie, 11

12 zde také nacházelo své prvotní pozice. Mezi těmito jednotlivci byl i Alan Blumlein, jeden z velkých vynálezců 20. století, který kromě významných příspěvků v oblasti radiolokační techniky vyvinul roku 1930 proces stereo nahrávání, který se dnes běžně používá. (Lawrence 2012: 19-26) Až do poloviny 50. let bylo horní patro Abbey Road využíváno jako prostor k testování studiového zařízení. Po roce 1960 byly testovací prostory přemístěny do Hayes, a v Abbey Road tak vzniklo více kanceláří. Díky tomuto řešení byla celá výroba v jednom komplexu, a mohla tak více spolupracovat s inženýry a designéry, kteří byli v kontaktu s ostatními studii společnosti EMI. Abbey Road se tak stalo zkušebním místem pro produkty, které firma posílala do studií po celém světě. Mnoho zaměstnanců Abbey Road zahájilo svoji kariéru právě v Hayes. Mezi ty nejznámější patřili například Ken Townsend, Keith Slaughter, Alan Parsons, Brian Gibson, Martin Benge a Dave Harries. V dnešní době společnost EMI v Hayes uchovává historické materiály pro budoucí generace. (Kehew 2006: 17) Studio I, II a III První studio, nazývané Studio One, je největší účelové nahrávací studio na světě. Lze zde nahrávat 110-ti členný orchestr a 100 sboristů současně. Díky akustice a velikosti studia jej lze také použít pro živá vystoupení, hudební akce, či koncerty filmové hudby. Nalezneme zde také dvě akusticky odizolované kabiny. Studio II ( Studio Two ), ve kterém Beatles natočili většinu svých písní, je možná nejznámějším studiem na světě. Scéna většiny beatlesovských nahrávání je natolik prostorná, aby pojala až 55 muzikantů. Obsahuje také škálu vynikajících pian a koncertní křídlo Steinway model D. Studio III ( Studio Three ) bylo navrženo tak, aby mělo přirozenou akustiku a několik odizolovaných kabin. A bylo užíváno pro mixy 5.1 prostorového zvuku pro projekt The Beatles Anthology, stejně jako pro Wish you were here od Pink Floyd a nahrávání U2 a Coldplay. Bylo navrženo tak, aby bylo soběstačným prostředím se soukromým salónkem, kuchyní a koupelnou připojenými ke studiu. (Abbey Road Studios) 12

13 1.2 Počátky zvukového záznamu Před Abbey Road V rozvíjejícím se hudebním průmyslu počátku 20. stol. studia Abbey Road stvořila novou úroveň preciznosti profesionální pracovní prostředí s nejnovějšími nahrávacími technologiemi, podporována největšími světovými vynálezci, inženýry a techniky. K ocenění historické, technologické a kulturní významnosti v čemž je toto studio světově nejvýznamnější, jak uvidíme později je důležité napřed znát, co předcházelo. V roce 1931 byla otevřena studia a vytvořena jejich rodičovská společnost EMI (Electric And Musical Industries). Součásti EMI The Gramophone Company, His Master s Voice a Columbia Graphophone Company - už pokroky v nahrávání zvuku učinily. Trevor Osmond Williams, manažer mezinárodních umělců a technický ředitel The Gramophone Company, poukázal na potřebu vytvořit špičkové nahrávací studio. (Lawrence 2012: 20-26) Phonographs vs. graphophones Koncem 19. stol. si svět obchodu povšimnul potenciálu obchodování s kvalitní hudbou a komediálních nahrávek pro lidi k poslechu doma. Prvotní zařízení jako fonografy a grafofony mohly jak zaznamenávat, tak i přehrávat zvuk. Fonograf, vynález Thomase Edisona, zaznamenával na železný válec pokrytý tenkou vrstvou cínové fólie, která sloužila jako nahrávací médium. Edison si nechal tento vynález patentovat v roce 1878, ale setkal se s malým úspěchem na trhu. V roce 1886 Edisonovi rivalové ve Voltových laboratořích, pod vedením Alexandra Grahama Bella jmenovitě Charles Sumner Tainter a Chichester Bell vytvořili první grafofon. Obchodní značka byla původně vlastnictvím Volta Graphophone Company. Ta se spojila v roce 1889 s American Graphophone Company pod názvem Columbia Phonograph Company za účelem prodejních operací k propagování Tainterova a Bellova vynálezu. Grafofony se odklonily od designu Edisonova fonografu a nahradily kovový válec lehčím válcem pokrytým lepenkovým voskem. Jen válec produkoval delší nahrávky výborné kvality. Columbia Phonograph Company původně zpatřovala potenciál zařízení, jako byl 13

14 například diktafon, pro užití v kancelářích. S touto historií a velmi vysokou cenou grafofony selhaly i jako spotřební zboží, přesto vynález přilákal pozornost investorů. Obchodní práva k fonografům a grafofonům byla prodána The North American Phonograph Company, byly vydány první hudební katalogy a na veřejnosti se objevily první přístroje na mince (na místech jako bary- jukebox). Počátkem 20. stol. byly fonografy vyráběny lokálně po celém světě. Ambice Edisona a jeho rivalů udělala dojem na vlivné byznysmeny a zvukové inženýry, včetně zakládajících otců toho, co se později mělo stát The Gramophone Company. (Lawrence 2012: 10-15) Záznam na fonografické voskové válečky probíhal čistě akusticky záznamová jehla byla připojená na velkou plechovou troubu do které se mluvilo či zpívalo a tím, jak se zvukové vibrace přenášely na jehlu, tak byla na rotující a posunující se válec rytá rýha se zvukovým záznamem. Později, na začátku 20. století, byly voskové válečky nahrazeny celuloidovými válci, které se nedaly už tak snadno poničit. (Kadlec 2011b) Další rozvoj To nejlepší pak ale přišlo v roce 1889, kdy Emile Berliner vynalezl gramofonovou desku. Desky byly vyráběny na podobném principu jako válce (fonograf), jejich výhodou bylo, že deska měla dvě strany, tím pádem se na ni vešlo mnohem více zvukového materiálu. Gramofony ale nebyly schopné nahrávání, proto se pro tento účel stále používaly fonografy. Šelak byl tehdy nejpoužívanějším materiálem, výrobci se totiž snažili najít ten nejvhodnější materiál k výrobě. Šelakové desky se vyráběly až do poloviny 20. stol. Potom tento materiál nahradil vinyl, který známe dodnes. (Kadlec 2011b) Čistě akustický (defacto mechanický) záznam zvuku, který se u fonografů a raných desek používal, měl samozřejmě řadu nedostatků zaznamenané frekvenční pásmo bylo samozřejmě omezené a nižší střední či basové frekvence se téměř vůbec nezaznamenaly. Akustický záznam se používal až do 20. let 20. století, než byl vynalezen princip elektrického záznamu zvuku. Tomu ale předcházelo vynalezení mikrofonu, elektronky, principu zesilovače a předchůdce dnešních mixpultů. Jakmile bylo toto vymyšleno a realizováno, mohl se postupně nahradit akustický záznam elektrickým 14

15 samotné rytí záznamu do matrice zůstalo sice nadále mechanické, avšak záznamová jehla byla již rozkmitávána elektrickým signálem ze zesilovače a nahrávané zvuky se již snímaly pomocí mikrofonů. (Kadlec 2011b) Velkou událostí pro prvotní nahrávací společnosti byl vznik rádií, díky kterým se začala hudba šířit a tak měly více zakázek. První nahrávací studia byla velice jednoduchá. Většinou to byla jedna velká, akusticky upravená místnost a kontrolní místnost, kde zvukoví inženýři pracovali s nahraným zvukem. Zpočátku se v těchto studiích objevovala jen jednoduchá zařízení pro práci s nahrávkami. Ve letech bylo opravdu mnoho nahrávacích studií a obyčejný člověk měl možnost za nějaký poplatek nahrát své písně. Vybavení tehdy ale bylo opravdu malé, většinou měla studia k dispozici pouze jeden nebo dva mikrofony a gramofon, který jehlou zaznamenával zvuk na desku. Díky vynálezu vícestopého magnetofonu se zvuk posunul do dalších dimenzí a začalo se s ním experimentovat. Jedním z průkopníků vícestopého záznamu byl pan Les Paul. Díky dvěma páskám bylo možné snímat stereo zvuk. Jednodušeji řečeno, muzikanti měli od té doby méně práce. Nemuseli vše nahrávat na jeden náběr a například zpěvy nebo různé dohrávky mohli nahrát na druhou pásku. Postupem času se vybavení studií rozšiřovalo a nabíralo na kvalitě, a to hlavně v 60. letech. Mixpulty měly 6 12 kanálů a základní vlastnosti dnešních ekvalizátorů. Do studií se dostávalo stále nové vybavení a nové přístroje pro úpravu zvuku kompresory, dynamické efekty. I samotná studia se začala rozšiřovat a vznikaly nové místnosti. Shure SM57 byl jedním z prvních kvalitních mikrofonů, které se objevily při nahrávání. Dříve se většina nástrojů snímala pouze jedním nebo dvěma mikrofony a z větší dálky. Až v polovině 60. let se začala používat technika close miking což znamenalo snímání z blízka. (Kadlec 2011b) Velkou otázkou je, zda digitální záznam zvuku přinesl něco nového do nahrávací branže. Odpověď není tak jednoduchá. Samozřejmě, že zvuk měl vyšší kvalitu, větší dynamický rozsah a postprodukce byla díky lehké úpravě nahrávek velice rychlá. Po uvedení kompaktních disků (CD) na trh, vzniklo velké šílenství a lidé zapomněli na krásu analogového zvuku. To kouzlo, které vám dá poslech vinylové desky, z CD nepocítíte. Díky tomuhle šílenství zaniklo několik významných studií, jako bylo 15

16 například Studio Sound City, ve kterém nahrávala například Nirvana svou desku Nevermind. (Grohl 2013) 16

17 2. VYBAVENÍ STUDIA ABBEY ROAD 2.1 Technika používaná v letech Mixážní pulty S počátkem vícestopého nahrávání vzrostla potřeba mixážního pultu, který by byl schopen směšovat jednotlivé stopy do dvou výsledných - pravé a levé. Vedoucí technického oddělení EMI byli překvapeni z technického řešení, se kterým přišel Peter Burkowitz, zvukař a inženýr německé pobočky EMI. Ze spolupráce mezi ním a pracovníky závodu EMI Hayes (továrna firmy EMI na spotřební elektroniku a studiové vybavení) vznikl mixážní pult REDD.37. Jeho klíčovou součástí byl mikrofonní zesilovač Siemens V72S, jenž měl na svědomí atypické frekvenční zabarvení a zvukový charakter pultu. Ten můžeme slyšet na prvních dvou albech kapely Beatles Please Please Me a With The Beatles. Typickým rysem tohoto mixážního pultu byl teplý a středově zabarvený zvuk. Nástupcem tohoto pultu byl REDD.51, jenž byl v podstatě totožný se svým předchůdcem až na zesilovač REDD.47, ten byl vyroben dle požadavků zvukových techniků z Abbey Road. Tento pult měl ostřejší zvuk něž REDD.37, brilantnější výšky a pevnější basy. Na tomto mixážním pultu byla pořízena většina nahrávek Beatles a byl v provozu až do roku 1968, kdy byl nahrazen mixážním pultem TG Tento byl poprvé použit na nahrávání alba Abbey Road a stal se nedílnou součástí zvuku tohoto alba, díky své jemné zvukové charakteristice, která byla typická pro tranzistorové mixážní pulty. Díky nové konstrukci se TG12345 vyznačoval více transparentním a méně zbarveným zvukem než jeho elektronkoví předchůdci. Všechny tyto přístroje velice usnadnily práci se zvukem a ovlivnily do jisté míry zvuk těch nejznámějších písní od Beatles, které dnes většina z nás vnímá jako jednoduché veselé skladby. (Kehew 2006: ) 17

18 2.1.2 Externí efekty Inženýři, kteří spolupracovali s Beatles, používali tři primární typy outboardového 1 vybavení. První z nich byly kompresory 2, dále limitery, které mají téměř totožnou funkci jako kompresory a třetím typem jsou ekvalizéry, jenž jsou řazeny do základního vybavení studia a jejich prací je upravovat frekvenční charakteristiku nahraných stop. Kompresory a limitery jsou někdy nazývány jako dynamické procesory, jelikož obě tato zařízení redukují dynamický rozsah zvuku procházejícího skrze ně. Stává se tak především pomocí zeslabení nejhlasitějších částí signálu, zatímco tišší zvuky zůstávají beze změny. Výsledkem tohoto procesu je redukce dynamického rozsahu menší rozdíl mezi hlasitými a tichými částmi. V praxi to znamená, že se nám nahrávka zdá hlasitější a silnější. Prvním z přístrojů, jenž se podepsal na zvuku nahrávek Beatles je kompresor RS124, zvaný též Altec. Jednalo se o americký Altec 436, upravený podle požadavků techniků z Abbey Road. Tento kompresor formoval pomocí své unikátní zvukové charakteristiky zvuk baskytary Paula McCartneyho a byl používán na úpravu dynamiky výsledného mixu nahrávky. Nejvýraznější použití tohoto přístroje můžeme slyšet u baskytary na albu SGT. Pepper s Lonely Hearts Club Band. Další důležitou součástí studia, při nahrávání Beatles, byl limiter RS114, jenž měl podobnou funkci jako Altec RS124, ale dosahoval extrémních parametrů, kterých jiné přístroje nemohly dosáhnout díky svým konstrukčním omezením. Tento limiter vytvaroval zvukovou podobu vokálů a kytar na prvních třech albech Beatles (Please Please Me, With The Beatles, A Hard Day s Night). Nedílnou součástí nahrávání Beatles byl limiter Fairchild 660, jenž byl do studia instalován v roce 1964 a byl použit na široké spektrum dynamických úprav u všech nahrávek, které po roce 1964 následovaly. Jeho silně zbarvený pumpující zvuk můžeme slyšet u vokálů, kytar a u některých stop bicích. Ekvalizér RS56 - Curve Bender - byl používán v Abbey Road od roku 1951 a v obměněné podobě je používán do dnes. Byl to velice účinný prostředek pro frekvenční úpravy před masteringem 3, kreativní inženýři z Abbey Road však našli využití pro tento přístroj i během nahrávání a mixáže. Stal se tak hlavním ekvalizérem při všech částech výroby nahrávek The Beatles. RS168 byl prototypem 1 Vybavení, které bylo umístěno mimo mixážní pult. 2 Efekt, který zmenšuje rozdíly mezi hlasitými a tichými pasážemi v nahrávce. (Kadlec 2011a) 3 Mastering: finální proces úprav před výrobou lisovací matrice. (MacDonald 1997) 18

19 kompresoru/limiteru, využívajícího principu elektrické charakteristiky zenerovy diody 4. Díky svým výjimečným vlastnostem dosahoval některých kvalit jako předešlé typy (Altec a Fairchild), vývojové oddělení v Hayes proto vymyslelo způsob, jak udělat tento kompresor součástí každé jednotlivé stopy na mixážním pultu TG Stejně jako mixážní pulty, i tato kategorie vybavení byla velice důležitá pro celý proces nahrávání. Většina těchto zařízení byla buďto vyrobena přímo firmou EMI, nebo ji alespoň z nějaké části upravovali. Právě díky těmto drobným úpravám dosahovali rozdílností mezi nahrávkami svými a nahrávkami z jiných studií. Většina studií tehdy ale používala stejné metody i přístroje, jen v Abbey Road je dokázali správně využít, popřípadě upravit. (Kehew 2006: ) Mikrofony Potřeba kvalitních mikrofonů vzrostla ve 30. letech poté, co EMI i ostatní společnosti přešly od mechanického nahrávání k nahrávání elektrickému. Původní mikrofony používané v EMI studiích byly výsledkem výzkumu a vývoje Alana Blumleina, který se zabýval nejen vývojem mikrofonů, ale i snímáním prostorového zvuku a položil základy stereofonie. V druhé polovině 30. let nakoupila studia mikrofony RCA (Radio Company America) a STC (Standard Telephones and Cabels), využívajících technologie magnetického pásku. V 50. letech však EMI investovala do nákupu vysoce spolehlivých a technicky vycizelovaných mikrofonů německé a rakouské výroby značek Neumann, Telefunken a AKG. Zvukové kvality těchto mikrofonů zanechaly nesmazatelnou stopu na veškerých nahrávkách ze studií Abbey Road. Za všechny jmenujme Neumann U47, zvaný také svatý grál zvukařů, a jeho příbuzného U48 (verze s osmičkovou charakteristikou 5 ), malomembránový Neumann KM56, Neumann U67, použitý na drtivou většinu kytarových stop, AKG D19c, použitý jako overhead 6, AKG D20 pro náběr basového bubnu a AKG C12, využívaný především 4 Zenerova dioda: neboli referenční dioda, je polovodičová dioda, která se užívá především v zapojení ke stabilizaci napětí. (Wikipedie 2015) 5 Existují tři druhy snímání zvuku mikrofonu: 1.Omnidirectional (všesměrový): snímá zvuk ze všech stran; 2.Cardioid (kardioidní): snímá zvuk z jedné strany ve tvaru srdce; 3.Figure-Of-Eight (osmičkový): snímá zvuk z obou stran ve tvaru osmičky (Vlachý 2000: 23 28) 6 Overhead : mikrofon, umístěný nad hlavou bubeníka, snímající zvuk činelů nebo i celé soupravy. (Vlachý 2000: 54) 19

20 k náběru McCartneyho basy. Většina výše zmíněných mikrofonů zůstává v denní permanenci do dnešních dnů. (Kehew 2006: ) Osmičková charakteristika snímání mikrofonu: Tento systém má membránu uchycenou tak, že umožňuje přístup zvukovým vlnám z obou stran. Zvuk je tedy rovnoměrně snímán zepředu i zezadu, zatímco z boků je tento systém necitlivý, neboť zvuková vlna přicházející ze strany dorazí k přední i zadní straně membrány zároveň. Protože nenastane žádný rozdíl v tlaku vzduchu, membrána se nepohybuje. Tento princip je také nazýván jako systém fungující na rozdílu tlaků. (Vlachý 2000: 26) Tímto způsobem se nejčastěji nahrávali dva zpěváci, kteří zpívali na jeden mikrofon (každý z jedné strany). Přesně tak Beatles nahrávali své dvojhlasy. (Kehew 2006: ) 2.2 Vybavení studia v dnešní době Během let před i po práci s kapelou Beatles se zvukoví inženýři snažili používat ta nejdokonalejší zařízení pro práci v nahrávacím studiu. Většina techniky se nadále vyvíjela a nové modely střídaly ty staré. Některá zařízení ale zůstala netknutá a dodnes je samotné Abbey Road používá. Studio, které chce posluchačům dát tu největší kvalitu, se pyšní nejlepšími modely za posledních 60 let. Samozřejmě díky kombinaci všech těchto dokonalých technických pomůcek a vychytávek Abbey Road dodnes vytváří kvalitní nahrávky. Jedním z největších pokladů studia je mixážní pult AMS Neve 88RS, umístěný ve Studiu I a II, který poskytuje zpracování analogového signálu v opravdu vysoké kvalitě. (Abbey Road Studios) Neve je jedna z nejznámějších a nejkvalitnějších značek pro tato zařízení, na kterých pracoval jejich tvůrce Rupert Neve již v 60. letech. Tato konzole vytváří čistý a plný zvuk, má vynikající dynamiku a vytváří v posluchačích věrnost v nahraný materiál. Přístroj je navržen tak, aby byl schopný zachytit nahrávku s veškerou energií a atmosférou, která při nahrávání vznikla. Mnoho jiných nahrávacích studií, které tento pult využívají, si jej nemohou vynachválit jak funkčnostmi, tak designově. (Neve: The Art Of Sound 2008) 20

21 Ve Studiu III a 52 používají model SSL 9000J a Duality konzole. Tyto dva modely jsou oproti Neve pultu architektonicky mnohem modernější. Využívají se hlavně pro nahrávání zpěvů a doprovodných vokálu, pro které je určeno Studio III. Ve Studiu 52 pak probíhá mixování všech těchto nahrávek. Konzole má vlastnost mohutného zvuku, který se v dnešní době využívá hlavně v žánru Hip-Hop. V těchto studiích se také nachází malé místnosti, které mají odhlučňovací vlastnosti a slouží pro nahrávání vokálních partů nebo instrumentálních pasáží s nástroji jako jsou například housle. (Abbey Road Studios) V části studia, která se nazývá Penthouse, nalezneme digitální konzoli AMS Neve DFC Gemini. Je to snad nejdokonalejší zařízení, navržené speciálně pro multi-formát filmového dabingu a postprodukci. Tento mixážní pult nalezneme v každém z předních světových filmových studií včetně Warner Brothers, Disney, Fox a Skywalker Sound. Zajímavostí je, že více než 70% mezinárodních hitů vzniká na DFC Gemini. Abbey Road má širokou nabídku klasických i moderních zařízení od EMI, Fairchild, UREI, Lexicon a TC Electronic. Tato zařízení jsou používána s nejnovějšími pluginy (software, který pracuje jako doplňkový model jiné aplikace a rozšiřuje její funkčnost) od Waves, Universal Audio a Sonnox, dále pluginy Abbey Road. Nalezneme zde mnoho klasických přístrojů, jako jsou například páskové stroje, které jsou dodnes udržovány do svých původních specifikací. Studio využívá také těch nejlepších mikrofonů, jako jsou například mikrofony Neumann, Telefunken, AKG a Shure. Každý z těchto mikrofonů a každá řada jednotlivé značky má rozdílné vlastnosti zvuku a kvality. Jednodušeji řečeno, každý hlas, každá část hudebního nástroje, každý tón a každý doplňující efekt potřebuje v jednotlivých skladbách jiný mikrofon. Zásoba mikrofonů Abbey Road je obrovská a velice kvalitní. Pracovníci i muzikanti pečlivě vybírají mikrofon pro každý zvuk tak, aby byl výsledek dokonalý. (Abbey Road Studios) 21

22 3. PRŮBĚH NAHRÁVACÍHO PROCESU Jak již víme, Beatles podepsali smlouvu s EMI v červnu Po následujícím umělecko/komerčním testu 6. června byl původní bubeník Pete Best požádán o odchod z kapely a Ringo Starr byl přizván, aby ho nahradil. Jejich první skutečná zkouška 4. září zahrnovala nahrávání Love Me Do a How Do You Do It. První singl kapely - Love Me Do/P.S. I love You - byl vydán 5. října a vyšplhal se na 17. příčku hitparády. Během návratu do studia 26. listopadu kapela znovu nahrála Please Please Me a další původní kus Ask Me Why. Singl obsahující tyto dva kusy byl vydán počátkem roku 1963 a byl skutečným spouštěčem kariéry Beatles. Všechny písně během tohoto období byly nahrány na dvoustopou pásku nebo přímo v mono. Veškerý overdubbing 7 byl proveden prostřednictvím přenosu z pásky na pásku. Norman Smith zachytil zvuk v souladu s dobovými tendencemi. V roce 1963 však začal měnit svůj přístup ve snaze nějakým způsobem zachytit energii z živého vystupování. (Matzner 1987: ) Rok 1963 byl pro kapelu důležitý. 11. února Beatles nahráli ve Studiu II deset skladeb, které byly později spojeny se čtyřmi nahrávkami z roku S vydáním prvního oficiálního alba, Please Please Me, dne 22. března, Anglie plně přijala novou rockovou skupinu, která se zanedlouho stala legendou. S vydáním singlů From Me To You a She Loves You se do světa dostalo více hitů, které dnes neodmyslitelně patří k té nejznámější tvorbě kapely. Na podzim nahráli v Abbey Road písně, které tvořily druhé LP With The Beatles. Dalším velkým hitem tohoto podzimu se stala píseň I Want To Hold Your Hand. Na albu Please Please Me se Norman Smith snažil zachytit co nejživější zvuk skupiny. Vyzval proto muzikanty, aby vytvořili větší odstup od mikrofonů a používal speciální místnost pro nahrávání vokálů, aby využil všechny 7 Overdubbing je technika, při které muzikant nahrává svůj part při poslechu již nahraných stop. 22

23 prostory Studia II. Po nahrání alba Please Please Me používal Smith oddělené prostory pro nahrávání vokálů u většiny písní. Účinek této techniky byl ale minimální, pokud nebyly použity zároveň dozvukové místnosti. Další, čím dál více využívanou technikou bylo Double-Tracking 8. Tato technika byla na druhém albu kapely běžnou pracovní činností a byla prováděna pomocí přenosu z pásky na pásku. Během tohoto období také kapela často nahrávala s více overduby. Prakticky každá skladba z roku 1963 byla zaznamenána na dvoustopý magnetofon, což na prvním albu nebylo běžné. Mnoho skladeb bylo poskládáno z více náběrů, aby inženýři mohli vybrat ty nejpovedenější nahrávky. Na konci tohoto roku nakonec pracovníci EMI začali používat nahrávací zařízení značky Telefunken, které dokázalo zpracovat čtyři stopy. Nicméně byl v roce 1963 použit jen na písně I Want To Hold Your Hand a This Boy. (Kehew 2006: ) Rok 1964 byl rokem, kdy Beatlemánie ohromila svět. Během dlouhého angažmá v Paříži kapela nahrála verze písní She Loves You a I Want To Hold Your Hand v německém jazyce. Ve stejné době začala práce na známém hitu Can t Buy Me Love. Když se kapela vrátila zpět do Abbey Road, pokračovala v práci na skladbách z alba A Hard Day s Night, které doprovázely stejnojmenný film. Díky spojení hudby s filmem získávali čím dál více přízně. Následující album Beatles For Sale, na kterém Beatles prokázali kvalitu svých hudebních schopností, bylo paradoxně posuzováno jako nejslabší album kapely. Kapela plně využívala studiového vybavení a v tomto roce poprvé zavedli čtyřstopé nahrávání do běžného provozu. Zdvojování stop, neboli Double-Tracking, bylo díky tomu jednodušší a kapela tak začala tuto techniku využívat nejen na zpěv, ale i k úpravě náběrů jednotlivých nástrojů. Zároveň se mnohem častěji vyskytoval overdubbing perkusí. Nic jiného se z procesního hlediska nezměnilo. Nový mixážní pult REDD.51, který byl nainstalován v lednu do Studia II, byl téměř totožný se svým předchůdcem REDD.37, kromě nových zesilovačů navržených firmou EMI. Největší změnou ve výbavě studia byl nový limiteru Fairchild 8 Double Tracking: Technika, pomocí které byly stopy uměle zdvojovány. 23

24 660 - přístroj, který hrál důležitou roli v nahrávkách po zbytek kariéry The Beatles. Norman Smith ihned udělal na zařízení pozoruhodné úpravy, které měly velký vliv do dalších let, kdy přístroj aktivně využívali. (Kehew 2006: ) Rok 1965 byl rokem, kdy Beatles začali skutečně pronikat do tajů zvuku, který je dělal slavnými. Už od začátku roku zde byl zaznamenatelný posun. Z nahrávacích frekvencí pro album Help! bylo patrné, že kapela hledá nový zvuk. Elektrické piano se objevovalo ve většině písní a některé stopy byly nahrazeny dodatečnými overduby perkusí. Help! se vyznačovalo tím, že kapela poprvé spolupracovala s cizími muzikanty. Johnova You ve Got To Hide Your Love Away obsahovala flétny a Paulova Yesterday smyčcové kvarteto. Na podzim začali Beatles nahrávat Rubber Soul, toto album znamenalo odklon kapely od její dosavadní tvorby. Akustický přístup, který si dříve téhož roku otestovali na Help!, byl hlouběji prozkoumán a písně stavěli na partech akustické kytary (tento trend také odrážel vliv Boba Dylana). Sitár George Harisona v písni Norwegian Wood předznamenal jeho zájem v indické hudbě. Použití perkusí zůstalo stále populární jako na desce Help!. Nahrávací proces se mírně změnil. Kapela pokračovala v živém nahrávání jednotlivých náběrů, a to včetně živých vokálů, ale i bez nich. Dále pak jednotlivé skladby vycizelovali pomocí overdubů. Co se týče nahrávacích technik a vybavení nebyl zde žádný význačný posun. Mixáží Help! Norman Smith pokračoval ve svém zavedeném čtyřstopém postupu, jako na předchozích albech, ačkoli, když došlo na míchání Rubber Soul, nastaly některé drobné změny. Hlavní bylo, že album neobsahovalo skoro žádný reverb (dozvuk), nebyly zde použity dozvukové místnosti. Co se týče dozvuku bylo album téměř úplně suché. Další změnou byl fakt, že Norman Smith a George Martin ostře panorámovali téměř vše doleva nebo doprava. Téměř nic nezůstalo ve středu stereo obrazu. George Martin navrhl tento postup jako pokus vyrobit použitelný mix nahrávky pro případ, kdy byly stereo nahrávky přehrávány nebo vysílány jako mono. (Kehew 2006: ) 24

25 Album Revolver a singl Paperback Writer / Rain byly předzvěstí velkých změn pro kapelu během roku Skupina se začala vědomě pouštět do různých experimentů. První zaznamenanou skladbou tohoto roku bylo Tomorrow Never Knows, kde skupina poprvé zkoušela změnit zvuk. Chtěli dosáhnout něčeho nového a zároveň zůstat ve své hudební sféře. Vokály, nahrané přes Leslie box, doprovodné kytarové sólo a mystické texty se snažila kapela vložit do každé písně. Bylo to velmi experimentální období. Poté se kapela snažila přiblížit ke své předchozí tvorbě, ovšem s malou úpravou nebo přidáním netradičních zvuků a efektů. V písni Paperback Writer masivně používali opakované echo, nejvíce znatelné v refrénech. Ve skladbě Rain se echo používalo k úpravě druhých hlasů, v I m Only Sleeping v doprovodném kytarovém sólu, píseň Yellow Submarine byla modelována zvukovými efekty a několik dalších skladeb obsahovalo overduby, které byly nahrané v nestandardní rychlosti. Všechny tyto události byly zrodem psychedelických pohnutek v tvorbě The Beatles. Skupina také nadále zkoumala využití alternativních nástrojů. K nahrávání několika písní přizvali cizí muzikanty, kteří využili studiové klávesy i jinými způsoby. Po roce 1965, kdy byl sitár poprvé použit v populární hudbě, George Harrison pokračoval v indické tradici a v roce 1966 se to objevilo v písni Love You To. Jedním z nejvýznamnějších rozvojů tohoto roku byla inovační technika, kterou vyvinul Ken Townsend Artifical Double Tracking neboli ADT. To také vedlo k nahrávání v jiných rychlostech, než bylo do té doby zvykem. Redukce (smíchání více stop do jedné, aby mohli přidat další samostatné stopy) skladeb se během tohoto roku také stala běžnou praxí. Nový inženýr Geoff Emerick velice přispěl ke zvuku kapely díky limiteru Fairchild, který upřednostnil před kompresorem značky Altec, jenž používal s oblibou Norman Smith. Díky tomu se zvuk bicích výrazně změnil. Také Paulova basa zněla na albu Revolver díky těmto inovacím lépe. Album Revolver bylo ale stále ve stejné hudební sféře jako předešlé Rubber Soul Normana Smitha. Emerick se velmi moudře rozhodl používat stejné mikrofonové vybavení jako Smith. Album také obsahovalo skladby, které měly výrazně suchý zvuk, který si oblíbil Smith, ovšem už bez tak častého používání dozvukových místností. Ve skutečnosti se Emerick pouze pokusil posunout zvuk dál pomocí nových technologií. Díky poslechu nahraného 25

26 materiálu do sluchátek minimalizoval únik zpracovaných náběrů do mikrofonů při dohrávání jednotlivých částí. Po posledním oficiálním koncertě roku 1966 se kapela rozhodla odejít z pódia a vzít si pár měsíců volno, které všichni opravdu potřebovali. Po návratu do studia na konci listopadu muzikanti smýšleli jinými způsoby, které měli znovu posunout hudební historii kupředu. Ve Studiu II zaznamenali skladbu Strawberry Fields Forever, píseň, díky které se v tvorbě kapely objevil mellotron. Před koncem roku se díky záznamu písní When I m 64 a Penny Lane stala roční tvorba kompletní a nová kapitola mohla začít. (Kehew 2006: ) Na počátku roku 1967 kapela pociťovala novou tvůrčí svobodu. Čím dál více kapela využívala možností studia a vývoje nahrávacích technik, které se v té době stále zdokonalovaly. Projekt SGT. Pepper začal již na sklonku roku 1966, a to písněmi Strawberry Fields Forever a Penny Lane obě tyto skladby vyšly na začátku roku 1967 jako singl. Mnoho skladeb nahraných roku 1967 bylo vedeno klávesami, nebo pianem, na které je v některých případech doprovázel sám producent George Martin. Používání piana a klávesových nástrojů začalo ve skladbě Lucy In The Sky With Diamonds a nejvíce se pak objevovalo na albu SGT. Pepper s Lonely Hearts Club band. Hledání nové tváře a zvuku kapely bylo v plném proudu. Velkou zajímavostí tohoto roku byla nahrávka skladby A Day In The Life, která obsahovala velmi avantgardní náběr orchestru. Některé další skladby z alba SGT. Pepper s Lonely Hearts Club Band také obsahovaly neobvyklé zvukové efekty. Inženýři se více snažili využívat upravování frekvencí v jednotlivých náběrech a během nahrávacího procesu se tak stalo téměř v každé skladbě, která byla pořízena roku Tyto úpravy přispěly k větší psychedelii v písních. Dalším ovlivňujícím faktorem se stala práce s overduby, která měla díky změnám v rychlosti záznamu dosáhnout lepší kvality náběrů. Technika Kena Townsedna ADT byla nejčastěji využívána na vokály Johna Lennona. V této oblasti úpravy zvuku začali muzikanti více experimentovat a objevili tak další možnosti Townsendova objevu, který různými technikami měnil zvuk. Změnou vzdálenosti mezi původním signálem a opožděnou stopou vznikaly další nahrávací techniky, jako byly 26

27 například: flanging, chorus-like nebo wobbing 9. Emerick také experimentoval se zvukem bicí soupravy, který kromě overheadu použil další mikrofony pro snímání jednotlivých bubnů. Bicí souprava tak dosáhla plnějšího a basovějšího zvuku. Při nahrávání McCartneyho basy použil Emerick mikrofon značky AKG C12, který dodal zvuku více prostoru. Dalšími oblíbenými mikrofony se staly modely značky Neumann U67, který byl použit pro náběry kytar, a U48, jenž se stal hlavním mikrofonem pro vokální party po zbytek kariéry The Beatles. Ken Townsend upřednostňoval metody, kterých dosahoval díky úpravě některých zařízení. Například synchronizací dvou čtyřstopých magnetofonů. Rok 1967 byl také rokem, kdy kapela poprvé opustila studio Abbey Road, aby nahrála některé party svých písní v přidružených studiích společnosti EMI, kterými byly například: Olympic Sounds Studios, Regent Sound Studio a Trident Studios. (Kehew 2006: ) V roce 1968 se kapela stále více vzdalovala od psychedelických nálad své tvorby a více se snažila vrátit se ke kořenům rock n rollu. Hudebníci kladli menší důraz na celkovou produkci a vytvářeli co nejjednodušší party, které i tak měly velký úspěch. První píseň tohoto roku byla Lady Madonna, která byla založena na jednoduchých rockových postupech. Dále pak probíhalo nahrávání skladeb Hey Bulldog, The Inner Light a Across The Universe. Po těchto nahrávkách skupina odcestovala do Indie, kde členové studovali meditaci. Odpočinek kapele prospěl a hned po návratu bylo zaznamenáno třicet skladeb, které se později objevily na The White Album. Přestože muzikanti ztráceli osobní kontakt s personálem studia a producentská role George Martina se díky větší tvůrčí kontrole kapely stala méně potřebnou, nahrávali více skladeb jako živá vystoupení než v předchozích letech. Nucená atmosféra při nahrávacích procesech unavila Geoffa Emericka natolik, že opustil svou pozici, kterou hned poté nahradil Ken Scott. Tohoto roku se odehrálo několik technických změn a tou nejdůležitější byl příchod osmistopého nahrávacího zařízení, které se ale George Martin rozhodl uvést do provozu až po několika technických úpravách. Deset písní bylo 9 Techniky pro úpravu zvuku pomocí změn vzdálenosti mezi původní stopou a opožděným signálem. 27

28 zaznamenáno na nové osmistopé zařízení, čtyři skladby byly transformovány ze čtyř stop do osmi a ve zbytku skladeb kapela zůstala u staré techniky čtyř stop. Co se týče mikrofonů Scott preferoval Neumann KM56 pro snímání bicí soupravy a U67 pro záznam basové kytary, přičemž používal kytarových efektů pro hutnější zvuk. Velký vliv na zvuk nahrávek tohoto roku měla také změna nástrojů (například nová basová kytara značky Fender), které se v některých písních střídají. V této době nejvíce upravovali zvuky basy a bicích, většinou se tak stávalo pomocí zdvojování signálů s malým opožděným jednoho z nich. Rok 1968 nebyl rokem zvukových efektů, zdálo se, že čím suššího a přirozenějšího zvuku kapela dosahovala, tím větší úspěch měla. (Kehew 2006: ) V červenci 1968 proběhla světová premiéra filmu Yellow Submarine, na který kapela nebyla úplně hrdá a ani společností nebyl posuzován nejlépe. V srpnu, kdy se nahrávala píseň Hey Jude, pozval George Martin orchestr, který měl 36 členů. (Hill 2009: ) Kapela se ve skutečnosti rozpadala již roku 1969, ačkoli bylo tehdy nahráno mnoho písní, které patří mezi největší zajímavosti hudební tvorby The Beatles. Tento rok začal projektem Get Back/Let It Be a původním cílem bylo nacvičit písně, pořádat živé koncerty a vše zároveň zaznamenávat jako audio i video. Celé vystoupení mělo být vysíláno v televizi a vydáno jako LP, ale celý projekt se nakonec rozpadl kvůli dočasnému odchodu George Harrisona z kapely. Když se ke skupině vrátil, většina zkoušek byla přesunuta do jejich vlastního nahrávacího studia Apple Studio kde kapela pokračovala v práci. Na střeše Apple Studia se v lednu 1969 uskutečnil slavný improvizovaný koncert, který ohromil fanoušky. Nahrávání dalších skladeb postupovalo v dobrém tempu. Vznikaly hity jako například: I Want You (She s So Heavy), The Ballad Of John And Yoko a Old Brown Shoe. V červnu začala kapela pracovat na novém albu s názvem Abbey Road, na kterém se objevily zanedlouho nahrané písně Something a Here Comes The Sun, které napsal George Harrison. Chvíli před vydáním alba John Lennon ohlásil zbytku kapely, že končí, byl ale přemluven, aby 28

29 zatím, když je kapela v plném procesu, neoznamoval tuto událost veřejnosti. Album Let It Be bylo připraveno k vydání a chyběla jen píseň George Harrisona I Me Mine kterou byla kapela nucena nahrát jako trio. Členové se poté rozhodli jít každý svou cestou. (Kehew 2006: ) 29

30 4. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ESTETICKÉ FAKTORY Hudební estetika, pojem, který se během hudebního vývoje neustále proměňuje. Abychom mohli hodnotit hudební dílo, je třeba znát všechny okolnosti, které souvisí s mnoha filozofickými obory. Vnímání hudby jako estetického objektu je nelehkým úkolem, který nám nastavuje jistá pravidla. Stejně jako obecná estetika, hudební estetika studuje nejen umělecké, ale i mimoumělecké estetično, které se v hudební sféře také objevuje. Předmětem estetického bádání se stává vše, co jakýmkoli způsobem ovlivňuje hudební výsledek. Během hudebně estetického bádání přicházíme do styku s teoriemi, které není možné vědecky ověřit a mnoho těchto teorií má individuální charakter. (Fukač 2014: 22 48) 4.1 Lidé, kteří ovlivnili nahrávací proces Vliv producentů, zvukových inženýrů, manažerů a dalších pracovníku společnosti EMI byl jedním z největších estetických faktorů v tvorbě The Beatles. Během fungování studia se zde vystřídalo 40 až 60 pracovníků, kteří společně tvořili tým, který vytvořil studio EMI v Londýně. Některé pozice byly technické, jiné kreativní, manažerské a administrativní. Mnoho z těchto lidí tvoří neodmyslitelnou část historie nahrávacího procesu. Neméně významným faktem bylo též, že v té době fungovali jako velice dobře spolupracující tým. (Kehew 2006: 41 46) Brian Epstein Brian Epstein byl dlouhá léta manažerem kapely Beatles. Společnost o něm říkala, že je to "kapitalistický" manažer, který dostával většinu procent ze zisku kapely, a šlo mu jen o peníze. Pravda byla taková, že Epstein byl dlouhou dobu pod psychiatrickým dohledem kvůli depresím a úzkostným stavům. Většinu svého života se cítil osamělý a tento pocit si vynahrazoval někdy až přílišným puntičkářstvím. S Beatles se Epstein seznámil v Cavern Clubu, kde Beatles viděl poprvé hrát živý koncert. Jejich vystupování se mu ze začátku moc nelíbilo, ale objevilo se něco, co ho zaujalo. V 30

31 prosinci roku 1961 podepsal s Beatles smlouvu a stal se jejich manažerem. V té době nikdo z nich netušil, co se bude v příštích letech dít. Díky Beatles začal nový manažer rozšiřovat své vědomosti v rockové hudbě a i v dalších žánrech umění. Kapela byla vděčná za dobré rady i umělecké pokyny. Epstein nebyl technikem, ani profesionálním hudebníkem, či skladatelem a díky tomuto odstupu si zachoval objektivní pohled na svou práci v kapele. Když Epstein začínal s Beatles obchodně spolupracovat, snažil se nastolit jasná pravidla, která nemohl nikdo porušovat. První věc, kterou udělal, byl zákaz kouření, žvýkání a povídání si s fanoušky v první řadě. Tyto zlozvyky si museli členové kapely nechat na potom, při koncertě se muselo tvrdě pracovat. Všechno tehdy fungovalo bez chyby. Epstein byl až skoro posedlý věčným plánováním. Když jeli Beatles turné, jejich manažer měl vše naplánované do puntíku a nic se nemohlo zpozdit ani o minutu. Snažil se udělat vše a kapele obětoval většinu svého života na úkor svého soukromí. Nedělal to ale proti své vůli. Za dobu spolupráce si členy kapely velmi oblíbil a stali se z nich dobří přátelé. Dá se říct, že jiného koníčka než hudební tvorbu a management kapely neměl. Právě díky tomu byl poslední rok spolupráce pro Epsteina těžkým obdobím. Připadal si při práci zbytečný a díky vytíženosti kapely se jejich přátelství stále vzdalovalo. Vznikl tak konflikt mezi ním a Lennonem, který nebyl ze strany Lennona myšlen špatně, Epstein byl jen tou dobou velmi přecitlivělý. Členové Beatles se o Epsteinovi smrti dozvěděli 27. srpna roku 1967 a John Lennon řekl:,,mám strach. Myslím, že teď se všechno zhroutí. (Schmiedel 1988: 44-47) George Martin George Martin osoba, která nejvíce obohatila tvorbu této kapely. Dodnes o něm mnoho hudebních kritiků říká, že je pátým členem kapely a bez něj by Beatles nebyli Beatles. Martin byl skvělým všestranným hudebníkem, zvukovým režisérem a producentem. Roku 1959 začal pracovat ve firmě EMI. Původně pracoval na barokních nahrávkách a v nemalé části i na populární hudbě tehdejší doby. Měl mnoho znalostí ze světa vážné hudby, ale díky dobrému odhadu na mladé talenty měl úspěch i s populární hudbou. Když se poprvé Martin setkal s kapelou, kolegové z nahrávací společnosti ho předem upozorňovali, že to není to pravé. Nelíbil se jim celkový dojem ani zvuk. V té době se říkalo, že o kytarové kapely už nemá nikdo zájem. George na to měl ale jiný 31

32 názor. Poprosil tedy kapelu, aby si nacvičila čtyři své skladby a 6. června 1962 Beatles nahráli své první zkušební nahrávky. Za nějakou dobu se Martin kapele ozval s nabídkou spolupráce. Manažer Epstein byl ochotný přijmout i podmínku, kterou jim Martin dal, a to vzít do kapely lepšího bubeníka než byl Pete Best. Do kapely se tedy dostal mladý Richard Starkey, neboli Ringo Starr. Martin byl tehdy vynikajícím zvukovým technikem a mnohé z jeho technik, které poprvé používal právě u nahrávek Beatles, jsou dnes běžnou praxí. (Schmiedel 1988: 50-53),,Žijeme v čase elektroniky, a kdo o tom pochybuje, nechápe svět, ve kterém žijeme. Kdyby byl Beethoven mezi námi, byl by jedním z nejlepších hudebníků undergroundu a Mozart by si přivydělával na živobytí komponováním hudby pro televizní reklamy. (George Martin) (Schmiedel 1988: 52) Při prvním vstupu do studia byla kapela ohromená a začala se technicky velice rychle zlepšovat. Celé nahrávání probíhalo s precizní přípravou, na kterou sám Martin dohlížel. Nejvíce času zabrala práce s technickou stránkou skladeb, díky tomu začali používat na místo dvou stop až šestnáct. Technika zvukového náběru se měnila podle potřeby v dané skladbě. Většinou nahrávali nástroje po jednom, či ve dvojicích do samostatných stop, přičemž využívali poslechu zbytku nástrojů v odposleších. Díky této metodě mohla kapela stále obohacovat kompozici o nové nápady. Většina písní měla základní myšlenku a schéma, od kterého se skoro vždy během prvních náběrů odbočovalo a nahrávka se tak postupně vyvíjela v novou skladbu. Technika jim umožnila upravovat výšky i basy, a tím pádem bylo snadné zvýrazňovat některé stopy do popředí a stále zachovat stejnou zřetelnost všech nástrojů a vokálů. Díky tomuto významnému producentovi získali Beatles svůj identický zvuk, který je doprovázel po celou kariéru. Kapela se mohla rozvíjet a více experimentovat, což se Martinovi líbilo ze všeho nejvíce. Na některých nahrávkách se sám producent podílel například jako klavírista a nebál se ani nahrávat kapelu s kvartetem či orchestrem. V písni A Day In The Life samotný konec vrcholí psychedelickým zvukem a je ukončen překvapivým akordem, který byl také nápadem producenta. George Martin byl opravdovým mistrem ve zvukové technice. Dokázal pracovat s mnoha efekty, mixážními pulty a dalšími přístroji pro úpravu zvuku. Jeho práce ve velké míře ovlivnila zvuk nahrávek Beatles, 32

33 jejich vystupování, samotnou image kapely a pozdější práci ve studiu Abbey Road. (Schmiedel 1988: 50-53) Další důležitá jména Norman Smith (působnost: ) Norman Smith nastoupil k firmě EMI roku 1959 a rychle se dostával na vyšší pozice inženýrského týmu. Pomáhal kapele Beatles jako inženýr od roku 1962 až do závěrečných prací na albu Rubber Soul roku Během jeho spolupráce se jako inženýr podílel na skladbách, jako byly například She Loves You, I Want To Hold Your Hand, I Feel Fine, DayTripper nebo We Can Work It Out. Z inženýrské pozice kapely odešel roku 1966, kdy byl povýšen na post vedoucího pobočky EMI Parlophone Records. Jeho kariéra pokračovala například spoluprácí s kapelou Pink Floyd. (Kehew 2006: 42-58) Geoff Emerick (působnost: ) Geoff Emerick začal spolupracovat s Beatles v únoru roku 1963 a po roce 1964 byl povýšen na pozici inženýra. Po odchodu Normana Smitha v roce 1966 byl Emerick vybrán na jeho pozici. Díky svým novým inženýrským dovednostem a ochotě experimentovat dosáhl velkého úspěchu a mnoho nahrávek, na kterých spolupracoval, bylo velkým mezníkem v historii populární hudby. První nahrávka, kterou Geoff Emerick s Beatles pořídil, byl průkopnický hit Tomorrow Never Knows. Dále pokračoval v práci na zlepšení studiového zvuku a snažil se vše zdokonalit díky novým poznatkům ze svých experimentů. Těchto poznatků nejvíce využíval u skladeb Strawberry Fields Forever, Penny Lane a na albu SGT. Pepper s Lonely Hearts Club Band. V roce 1969 odešel Geoff Emerick z firmy EMI, aby vedl Apple Studios kapely Beatles. Do Abbey Road se vrátil o několik měsíců později kvůli práci na jednom z posledních alb - Abbey Road. (Kehew 2006: 42-58) 33

34 Ken Scott (působnost: 1968) Ken Scott se poprvé setkal s kapelou, když mu bylo pouhých 17 let, na nahrávání alba A Hard Day s Night v roce Několik let spolupracoval s inženýry v Abbey Road a dostal se k práci například se skladbami The Fool On The Hill, I am The Walrus, Hello Goodbye nebo Lady Madonna. Když Geoff Emerick po nahrání devíti skladeb na White Album odešel ze své pozice, Ken Scott byl vybrán na jeho místo a pokračoval v práci na albu. Mezi jeho práce patří například skladby While My Guitar Gently Weeps, Helter Skelter, Back In The U.S.S.R. a Happiness Is A Warm Gun. Po odchodu z Abbey Road roku 1969 se stal inženýrem v nahrávacím studiu Trident, kde spolupracoval například s Eltonem Johnem a Davided Bowiem, kterému za nějaký čas dělal i producenta. (Kehew 2006: 42-58) Phill McDonald (působnost: 1969) Phil McDonald spolupracoval s Beatles již mezi lety 1965 a 1968 a staral se o nahrávací zařízení firmy EMI. Pomáhal také při nahrávání alba Revolver nebo nahrávek Strawberry Fields Forever a Penny Lane. I on se dočkal a roku 1969 při nahrávání alba Abbey Road byl povýšen na inženýrskou pozici. Díky této pozici byl přítomen u každého nahrávání a většinou spolupracoval s Geoffem Emerickem. Za práci, kterou vykonal, dostal cenu Grammy za nejlepší nahrávku. Po spolupráci s The Beatles pracoval na sólových albech jednotlivých členů kapely nebo například s Deep Purple. (Kehew 2006: 42-58) 4.2 Vliv studiového vybavení a vybraných technik Režijní místnost (Control Room) Režie (Control Room) Studia II byla umístěna nad úrovní podlaží studia a nabízela pohled z ptačí perspektivy na nahrávající hudebníky. Byla přístupná ze schodiště nebo vchodem ze stejného podlaží. V místnosti pracovali pouze producenti a zvukaři, proto nebylo zvykem, aby muzikanti chodili do režie bez předchozího vyzvání. 34

35 Středobodem režie byl v tomto období mixážní pult REDD.37. Studio I mělo identický mixážní pult. Oproti pozdějšímu umístění mixážního pultu byl tento umístěn v pravém úhlu k oknu vedoucímu do nahrávací místnosti. Přestože REDD.37 měl čtyři výstupy pro magnetofon, vedení Abbey Road rozhodlo, že pro popové nahrávky není třeba více než dvě stopy. Nahrávky z tohoto období byly pořízeny na dvoustopé stroje BTR2, zvláště pak BTR3. (Kehew 2006: ) Dozvuková místnost (Echo Chamber) Během tohoto raného období měli zvukaři Abbey Road velmi omezené možnosti co se týče užití zvukových efektů. Nejpoužívanějším byly dozvukové místnosti (echo chambers), které se staly součástí nahrávek Beatles. Dozvuková místnost byla místnost bez akustických úprav (bez úprav délky dozvuku pomocí absorbérů atd.), u které se využívalo dozvuku vznikajícího mnohočetnými odrazy zvukových vln. Do takovéto místnosti byl umístěn zdroj zvuku (reproduktor), ze kterého byl reprodukován zdroj signálu (například zpěv). V té samé místnosti byl umístěn mikrofon, který snímal reprodukovaný zvuk obohacený o prostorovost vzniklou odrazy od stěn místnosti. Studia Abbey Road disponovala třemi dozvukovými komorami, které se od sebe lišily rozměry tedy i délkou dozvuku. Během nahrávání raných alb Beatles užíval Norman Smith této techniky a kromě čisté vokální stopy nahrával rovnou i efektovanou stopu z dozvukové místnosti. (Lawrence 2012: ) Half Speed Overdubbing Half - Speed Overdubbing je technika používaná při nahrávání problematických partů. V situacích, kdy hudebník není schopen nahrát své party precizně v daném tempu, se používá tato technika, kdy se zaznamenává na pásku v poloviční rychlosti, tudíž může hudebník zahrát svůj part (figuru, postup) v polovičním tempu. Zpomalení záznamu o polovinu zpravidla vyžaduje transpozici postupu o oktávu níže. Tato technika byla použita například v kytarovém sólu písně A Hard Day s Night. (SoundCloud 2014) 35

36 4.2.4 Příchod čtyřstopého magnetofonu Ve výbavě studia se v roce 1965 odehrálo velmi málo změn. Mixážní pult REDD.51 byl stále používán stejně jako přístroje Fairchild a Altec. Duben 1965 však přinesl důležité novinky do režie Studia II; a to čtyřstopý magnetofon. EMI v tomto období zakoupila čtyři nové čtyřstopé přístroje Studer J37. První písní nahranou na tento nový magnetofon byla Help!. (Lawrence 2012: ) ADT Je jedna z nejlegendárnějších technik studia Abbey Road, která se začala využívat během natáčení alba Revolver (1966). Mnoho zvukových techniků se dodnes pokouší tuto techniku napodobit a spousta informací je o procesu již známá. Ve studiu Abbey Road ale mají ještě pár tajemství přesného postupu, která dodnes neprozradili. Většina písni z alba Revolver obsahovala zdvojené vokály, které preferovali jak muzikanti, tak i personál. Dřívější proces zdvojování byl ale velice složitý, proto inženýr Ken Townsend začal používat přístroj, který v té době měli jen v Abbey Road, a snažil se použitím dvou kusů využít vše, co zařízení dokázalo. Po několika málo úpravách zjistil jak na to. (Kirn 2014) Tea Towl Technika využívaná pro lepší zvuk bicí soupravy. Díky této technice je zvuk hutnější a není tolik ostrý. Ringo používal látkové utěrky, kterými pokryl bubny, a vše nahrával přes ně. Pomáhal si také položením cigaretové krabičky na některé z bubnů. ( biggator6 2007) Flanging Jedná se o zvukový efekt, který se používá k míchání dvou identických signálů, z nichž jeden je opožděn o měnící se dobu. Po této úpravě vznikají různé zvuky, někdy až hluky připomínající psychedelické stavy a tzv. vířivý efekt. Proces byl dříve prováděn touto cestou, ale dnes je upravován pomocí elektronických efektů nebo 36

37 v počítačích. Technika byla vynalezena roku 1950 a používal ji například Jimi Hendrix. (Rouse 2005) Tato technika byla nejvíce využívaná v letech , kdy Beatles s tímto alternativním stylem pracovali. Tento druh úpravy zvukových nahrávek obohacoval skladby od alba SGT. Peppers Lonely Hearts Club Band. (Kehew 2006: ) Neumann U47 a U48 Za další velký estetický faktor lze považovat mikrofony značky Neumann, modely U47 a U48, které byly použity například na písně All You Need Is Love a Yes It Is, ve které John Lennon zpívá první hlas na jeden mikrofon, zatímco McCartney s Harrisonem dozpívávají vokály do společného mikrofonu, každý z jedné strany. (Kehew 2006: ) Když byl roku 1948 tento model poprvé uveden na trh, prodával se pod značkou Telefunken. Byl to první model mikrofonu, který umožňoval kardioidní i osmičkovou směrovou charakteristiku zároveň pomocí přepínání. Model byl roku 1954 upraven a jeho velikost byla zmenšena o cca 3 cm. Ve stejný rok byl uveden na trh model U48, který byl jedním z nejvýznamnějších zařízení použitých při nahrávání The Beatles. O dva roky později firmy Telefunken a Neumann rozvázaly smluvní kontakt a Neumann tak mohl distribuovat pod svým jménem. (Oswinski 2005: 28) 37

38 5. VÝVOJ VYBRANÝCH SKLADEB 5.1 Help! Píseň nahraná v dubnu 1965 je jedním z největších hitů The Beatles. I když zde Harrison a McCartney nahráli doprovodné zpěvy, většina vokálů je Lenonnova díky zdvojení a náležitým úpravám. Po rozpadu kapely John Lennon prohlásil, že křik a celá skladba byla jakýmsi voláním o pomoc v době, kdy trpěl depresemi a bral drogy. (MacDonald 1997: ) Letitou záhadou nahrávání Beatles byla rozdílnost mezi stereo a mono verzí písně Help!. Mono verze (film Help, mono LP a singl) obsahuje naprosto odlišné vokály od stereo verze. Je zde dokonce slabá, ale povšimnutelná změna v textu: v první sloce John zpívá and now these days na rozdíl od but now these days, jež můžeme slyšet ve stereo verzi. Dalším povšimnutelným faktem je, že mono verze neobsahuje tamburínu. (Kehew 2006: ) 5.2 Something Písní Something George Harrison dokázal, i přes všechny pochybnosti, že je stejně schopný jako seskupení Lennon - McCartney složit kvalitní skladbu. Tento hit později přezpíval i světoznámý Frank Sinatra, který ho označil jako svůj oblíbený. Vznik písně Something je datován do roku 1968, tedy rok před tím, než album Abbey Road vyšlo. Skladba byla původně napsána pro klavír, a to v době, kdy Beatles nahrávali jedno z nejznámějších alb - The White Album - u nás známé jako Bílé album. Beatles skladbu nahráli v květnu roku 1969 a mnozí ji považovali za nejlepší píseň alba Abbey Road. V říjnu roku 1969 byla píseň vydaná jako single. Práce na skladbě začala 2. května. S plnou osmistopou páskou vmíchali Take 37 (náběr nahrávky číslo 37), ale 16. července, o pět dní později, se George rozhodl vrátit k náběru 36 a ještě na něm pracovat. Ve Studiu III nahrál vlastní hlavní vokál s občasným Paulovým druhým hlasem, který byl nahraný formou Double Tracking, oba si tedy vytvořili tzv. 38

39 multitrack, neboli druhou stopu, do které znovu nazpívali svůj hlas. Tato metoda se používá pro dosažení většího záběru zvuku, protože člověk není schopen zazpívat dvakrát úplně stejně. Ringo poté u bicích nahrával overduby a Paul s Georgem přidali rytmické tleskání rukou. (Kehew 2006: ) 5.3 Paperback Writer Paperback Writer napsaná převážně Paulem byla čtyřstopá nahrávka, která vyšla jako A strana singlu vydaného v roce 1966 a vznikla během nahrávacích frekvencí k albu Revolver. Atypicky byl hlavním bodem skladby Paulův omračující výkon na basovou kytaru a nenapodobitelné harmonické vokály. Píseň byla ve své době jednou z nejunikátnějších skladeb, které Beatles svému publiku nabízeli, a skvělou popovou písní. Skladba byla zveřejněna téměř dva měsíce před vydáním alba Revolver a spolu s Rain byla prvním zábleskem pro veřejnost toho, kam kapela hudebně směřuje. Stejně působivým jako inovativní technika nahrávání basy a vrstveného harmonického trojhlasu může působit i fakt, že nahrávání proběhlo velmi rychle. Započalo na konci jedné nahrávací session 10 a bylo dokončeno na začátku další. S vědomím, že budou potřebovat místo pro početné vokální overduby a Paulův basový part, kapela pracovala velmi ekonomicky. Do první stopy byly použity téměř všechny nástroje. Paul hrál hlavní kytarový part, doprovázen Johnem také na kytaru, Ringo hrál na bící a George přispěl tamburínou. Paulův hlavní vokál a Georgův druhý hlas byly potom nahrány zdvojeně do stop tři a čtyři. Zbývající stopu dvě se kapela pokoušela nahrát následujícího dne. V několika pokusech se McCartney pokoušel dosáhnout barevnějšího zvuku přidáním piana, dalších kytarových stop, varhan značky VOX a dokonce použitím úryvku Frere Jacques. Nakonec byl doplněn další vokální part Johna a George, zatímco George dohrával kytaru na konci každého refrénu. Paul nahrál svůj perfektní basový part a všechny čtyři stopy byly zaplněny. (Kehew 2006: ) 10 Session: Čas trávený ve studiu, kdy se kapela sešla a pracovala na nahrávkách. 39

40 5.4 Her Majesty Skladba Her Majesty je skvělým příkladem pro tzv. skrytou stopu, kterou používá mnoho kapel dodnes. Skrytá stopa je skladba, která například na vinylové desce začne hrát nějakou dobu (například 20 sekund) po skončení poslední písně. Her Majesty je součástí písně The End, což je poslední skladba na albu Abbey Road. Nahrávka trvá pouhých dvacet tři sekund a obsahuje nahrávky pouze Paulova vokálu a akustické kytary, zároveň je nejkratší písní v celé tvorbě kapely. (The Beatles Bible 2009) Původně se skladba na albu vůbec neměla objevit. Byla vložena mezi písně Mean Mr. Mustard a Polythene Pam a po poslechu McCartneyho byla na jeho povel odstraněna. John Kurlander tehdejší zvukař ale stopu pro jistotu nevymazal a vložil ji s dvaceti sekundovou mezerou za píseň The End. Když na ni později McCartney znovu narazil, zalíbila se mu natolik, že na onom místě již zůstala. (MacDonald 1997: 287) V písni je použita úprava panoramatu, díky které přechází zvuk z pravé strany do levé. Pokud tedy budeme poslouchat píseň ve sluchátkách, přejde zvuk z pravého sluchátka do levého. 5.5 All You Need Is Love Část této písně vokály vznikla v Olympic Studios (pobočka studií EMI), kde nahráli do čtyř stop vokály, cembalo, bicí soupravu a kontrabas s houslemi. Vše, kromě vokálů, smíchali do jedné stopy. K tomuto mixu dále v EMI nahráli do jedné stopy piano, banjo a perkuse, třetí a čtvrtou stopu tvořily vokály. Znovu vše, kromě vokálů, smíchali do jedné stopy a k tomu nahráli do jedné stopy basu, bicí a elektrickou kytaru a do druhé stopy orchestr. Lennon si zde zahrál na cembalo, Harrison na housle a McCarney na kontrabas. (Kehew 2006: ) V květnu roku 1967, ještě předtím než byl SGT. Pepper zpřístupněn světu, požádala BBC Beatles, aby reprezentovali Spojené Království v programu nazvaném Our World. Toto mělo být historicky první vysílání pomocí zcela nové satelitní 40

41 technologie. Skupina se měla představit během nahrávání nového hitu ve studiu a shodla se, že vybranou písní bude Johnova All You Need Is Love. Bylo zřejmé, že kamery nebudou natáčet typickou nahrávací session. Hlavní část práce měla být přichystána dopředu a během samotného natáčení měla kapela natočit pouze dodatečné stopy k existující nahrávce. 14. června zamířila kapela do Olympic Studios, aby započala práci na podkladové stopě. Byli stále v režimu všechno je možné, proto hrál Paul na kontrabas, zatímco John hrál na cembalo a George se ujal houslí. Ringo hrál na bicí. 19. června 1967 k původní nahrávce v Olympic Studios doplnili hlavní vokál a doprovodné vokály (sborové love, love, love na začátku písně) a do stopy číslo dvě bylo dohráno banjo, perkuse a také piano hostujícím Georgem Martinem. Kapela se rozhodla, že během nahrávání bude doprovázena malým orchestrem. Pro tyto důvody byla svolána skupina vybraných studiových hráčů, která dva dny před vystoupením nacvičovala píseň. Byl proveden nespočet zkušebních náběrů, aby se ujistili, že nahrávání proběhne hladce. Beatles pokračovali ve zkoušení a nahrávání písně pro kamery BBC během dne 25. června, a zatímco se blížilo večerní vysílání, kapela fungovala jako dobře naolejovaný stroj. Tak jako u předchozího televizního vysílání písně A Day In The Life, kapela pozvala několik svých přátel, aby se k nim připojila při této slavnostní příležitosti. Mezi nimi byli například: Mick Jagger, Marianne Faithful, Keith Richard, Pattie Harrison, Eric Clapton, Keith Moon, Graham Nash a další, kteří byli všichni spolu s kapelou ve Studiu I. Celé vystoupení i vysílání proběhlo téměř bezchybně. Druhý den se John rozhodl udělat ještě malé změny ve vokálech a Ringo dohrál víření na virbl. (MacDonald 1997: ) 5.6 Helter Skelter Skladba vydaná roku 1968, která jako jedna z mála obsahuje nahrávky tenorsaxofonu a trubky, jež do nahrávky zaznamenal hostující Mal Evans. Kapela se tehdy pokoušela složit více energetickou píseň, která tehdy neodpovídala jejich populární tvorbě. Lze tuto píseň považovat za nadčasovou, už jen díky mohutně zesílenému zvuku a alternativnímu přístupu. Bylo zde použito mnoho zkreslujících efektů kytar, bicí souprava byla snímána více mikrofony a rytmická kytara byla téměř nahrazena hutnou basovou linkou. Tento posun kapely po vzoru kapel The Who, Cream 41

42 a Jimi Hendrix Experience byl díky inovacím v technické sféře nevyhnutelný. Jedna z raných verzí písně Helter Skelter trvala neuvěřitelných dvacet sedm minut. (MacDonald 1997: ) 42

43 ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se snažila uvést všechny důležité faktory, které mají spojitost s nahráváním legendární skupiny The Beatles. Zároveň jsem se pokoušela najít odpovědi na otázky, které se týkají zvuku, jež je pro studio i kapelu charakteristický. Prvním z estetických faktorů je historie společnosti EMI a studia Abbey Road. Je to první událost, která napomohla k rozvoji hudební tvorby ve Velké Británii a podílí se na ní mnoho pracovníků původních průmyslových společností. Díky fungování těchto firem vznikalo nemálo zvukových zařízení, která kapela při nahrávání používala. Velkou roli zde také hraje původní uspořádání a akustické úpravy místností, určených pro zvukový záznam. Díky spolupráci velkých společností té doby bylo zpřístupněno anglickým inženýrům mnoho možností pro nákup kvalitních materiálů. Nemůžeme opomenout samotný vznik a vývoj zvukového záznamu, bez kterého by k těmto událostem nemohlo nikdy dojít. Jedním z největších estetických faktorů v tvorbě Beatles bylo tehdejší studiové vybavení, které ve světě bylo výjimečné. Většina zvukových zařízení pocházela přímo z továren společnosti EMI a díky tomu mohli inženýři pracovat s vlastními výrobky a upravenými produkty jiných firem, což přinášelo možnost experimentovat se zvukem a vytvářet nové postupy. V Abbey Road si po celou dobu fungování dávali záležet na kvalitě používaných přístrojů, jež se snažili obohatit o nové dovednosti, a to se také podepsalo na výsledcích pořízených v těchto studiích. V dnešní době má studio Abbey Road ty nejkvalitnější a nejznámější produkty zvukových zařízení. Velkou výhodou také byly mikrofony, které producent George Martin střídal podle potřeb zpěváka. Každý z těchto mikrofonů měl jiné vlastnosti pro daný hlas. Zásoba mikrofonů umožňovala experimentovat se zvukem vokálů a přijít tak na to, který se pro danou stopu hodí nejvíce. Během let fungování tohoto seskupení se měnila hudební scéna v plném proudu. Přicházely nové žánry a využití instrumentálních nástrojů. I tahle sekce byla pro kapelu a producenta další možností, jak zvuk upravit a nahrát co nejlépe. Mnoho těchto žánrů muzikanty ovlivnilo a sami se snažili během vytváření písní zkoušet nové věci. Podle 43

44 knihy Recording The Beatles (Kehew 2006) byla pro kapelu největší zkušeností návštěva Indie a poznání místní kultury, která se vymykala tehdejším anglickým zvykům. Díky počátečnímu velkému úspěchu si také kapela mohla finančně dovolit takovou produkci a spoustu kvalitních nástrojů. Za další velký vliv považuji spolupráci s kvalitními odborníky od producenta až po zvukové inženýry. Tito lidé se podíleli na výrobě a úpravě mnoha zařízení a zároveň díky těsné spolupráci s kapelou přesně věděli, co je potřeba udělat. Producent kapely George Martin byl jedním z největších faktorů, které vedly k úspěchu kapely. Sám pomáhal se vznikem a náběrem písní, byl to skvělý muzikant a vynikající producent se smyslem pro originalitu. Většina technik používaných při nahrávání kapely se dá považovat za vynálezy studia Abbey Road. Nejen díky těmto inovacím dosáhli Beatles charakteristického zvuku. Mnoho metod se dlouhá léta pokoušeli držet v tajnosti a tím vznikala originalita nahraných materiálů v tomto studiu. Jiní interpreti, kteří ve studiu působili, většinou nedosahovali tak výrazné odlišnosti od ostatních. Dá se říci, že kapela The Beatles byla ve správné době, na správném místě, se správnými lidmi a svým talentem. Originalita a kvalitní zvuková práce byla způsobena kombinací všech uvedených faktorů. Je nutné podotknout, že Beatles a jejich spolupracovníci svou originalitou a možností experimentovat s vědomostmi z oblasti zvukové tvorby ovlivnili historii a vývoj populární hudby. Díky dostupnosti všech těchto informací je možné zdokonalit záznam zvuku v dnešní době i v malých studiích. 44

45 RESUMÉ Předkládaná práce Abbey Road: hudební studio jako estetický faktor v tvorbě The Beatles mapuje především průběh nahrávacího procesu od roku 1962 do roku Zaměřuje se také na historii původních gramofonových společností a vznik studií, které se během hudebního vývoje dostaly na světový trh. Práce se snaží odpovědět na otázku: Co nejvíce ovlivnilo estetiku zvukových nahrávek The Beatles a proč byla jejich tvorba tak výjimečná? Hlavním cílem této práce je zmapování průběhu práce ve studiu, studiového vybavení a použitých technik. Dále pak vysvětlení jednotlivých pojmů ze zvukařského prostředí, popis vybraných skladeb a vliv inženýrů, producentů a manažerů na výslednou práci. Spojením všech těchto informací víme, že každý uvedený faktor měl specifický vliv na celou zvukovou tvorbu kapely a v souvislosti s historickými událostmi tvořil výjimečný celek. RESUME This thesis titled Abbey Road: music studio as an aesthetic factor in the artworks of The Beatles maps the recording process, from 1962 to It also focuses on the history of the original gramophone companies and the formation of these studios, which were hit the global market during the musical development. This thesis tries to answer the question: What most influenced the aesthetics of the sound of records and why their artwork was so special? The main objective of thesis is mapping the recording process, studio equipment and use the technology. Then explanation the terms from sound engineering surroundings, description of selected songs and influence of engineers, producers and managers on the final effects. By combinig all this informations, we know that each said factor had a specific impact on the artwork of this band and in the context of historical events formed a unique whole. 45

46 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY Použitá literatura 1. BRIAN KEHEW, Kevin Ryan a Foreword by Sir George MARTIN (2007). Recording the Beatles: the studio equipment and techniques used to create their classic albums. Rev. and updated ed. S.l.: Curvebender Publishing, xiv, 368 p. ISBN BRIAN SOUTHALL, Peter Vince (2002). Abbey Road: the story of the world's most famous recording studios. Rev. and updated ed. London: Omnibus, xiv, 368 p. ISBN FUKAČ, Jiří (2014). Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 289 s. ISBN HILL, Tim (2009). Beatles: - a byla hudba. Vyd. 1. Praha: Slovart, 448 s. ISBN LAWRENCE, Alistair a Foreword by Sir George MARTIN (2012). Abbey Road: the best studio in the world. Rev. and updated ed. New York: Bloomsbury, xiv, 368 p. ISBN MACDONALD, Ian (1997). Revoluce v hlavě: Beatles, jejich písně a 60. léta.vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 395 s. ISBN MATZNER, Antonín (1987). Beatles: výpověď o jedné generaci. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 286 s., obr. příl. 8. OWSINSKI, Bobby (2005). The recording engineer's handbook. Boston, MA: Thomson Course Technology, xiv, 368 p. ISBN SCHMIEDEL, Gottfried (1988). The Beatles. Vyd. 1. Bratislava: Opus, 126 s. 46

47 10. VLACHÝ, Václav (2000). Praxe zvukové techniky. 2. aktualiz. vyd. Praha: Muzikus, 257 s. ISBN Internetové zdroje 1. Beatles Sounds Incorporated - Half - Speed Overdubbing. In: SoundCloud [online] [cit ]. Dostupné z: 2. Her Majesty. The Beatles Bible: Not quite as poular as Jesus. [online] [cit ]. Dostupné z: 3. KADLEC, Luke. Zvukové efekty a jejich stručný popis. \ Hudební nástroje\ : pár osobních zkušeností. [online]. 2011a [cit ]. Dostupné z: 4. KADLEC, Luke. Zvukové efekty a jejich stručný popis. \ Hudební nástroje\ : pár osobních zkušeností. [online]. 2011b [cit ]. Dostupné z: 5. KIRN, Peter. Abbey Road at Home? Waves Emulates Double Tracking Made Famous by Beatles.. Create Digital Music. [online] [cit ]. Dostupné z: 6. ROUSE, Margaret. Flanging. What Is. [online] [cit ]. Dostupné z: 7. Studios. Abbey Road Studios. [online]. [cit ]. Dostupné z: 8. Zenerova dioda. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online] [cit ] RS. Neve: The Art Of Sound. [online] [cit ]. Dostupné z: 47

48 10. \ biggator6\. Which heads for a vintage Beatles style sound?. Gearslutz.com. [online] [cit ]. Dostupné z: Audiovizuální zdroje 1. Sound City [DVD]. Režie David GROHL. USA, BEATLES. Her Majesty. [LP]. 3. BEATLES. Help!. [LP]. 4. BEATLES. Paperback Writer. [LP]. 5. BEATLES. Something. [LP]. 6. BEATLES. All You Need Is Love. [LP]. 7. BEATLES. Helter Skelter. [LP]. 48

49 SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH 1. Obrazová příloha A: David Magnus/Rex Features. Nahrávání písně All You Need Is Love ve spolupráci s BBC. [fotografie] Dostupné z: 2. Obrazová příloha B: George Martin s Beatles při nahrávání písně From Me To You. [fotografie] Dostupné z: /BBC-Salford-Divorce-cards-Its-lonely-North.html 3. Obrazová příloha C: Ekvalizér RS56 (Curve Bender) používaný od roku [fotografie]. Dostupné z: Studios-and-Waves-Audio-present-RS56# 49

50 Obrazová příloha A: Nahrávání písně All You Need Is Love ve spolupráci s BBC, 1967 Obrazová příloha B: George Martin s Beatles při nahrávání písně From Me To You, 1962 I

51 Obrazová příloha C: Ekvalizér RS56 (Curve Bender) používaný od roku II