Odpovědnost za plnění programu:

Transkript

1 PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ Program proti šikanování vychází z Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j /2016 a je součástí školního Minimálního preventivního programu. Je vypracován v souladu s platným zněním Školního řádu. 1) Cíl programu Cílem programu je vytvořit ve škole bezpečné, respektující a spolupracující prostředí. Škola se zaměří na oblast komunikace, rozvíjení pozitivních vztahů mezi žáky ve třídách i mezi žáky a učiteli, a to bez ohledu na to, zda k projevům šikany zde již došlo či ne. 2) Odpovědnost školy: V souladu s ustanovením 29 zákona č. 561/2004 Sb. (školského zákona) má škola jednoznačnou odpovědnost za žáky, je povinna zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu musí pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předcházet, jeho projevy neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc. Z hlediska trestního zákona může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen trestných činů): _ vydírání ( 235), _ omezování osobní svobody ( 213), _ útisku ( 237), _ ublížení na zdraví ( ), _ loupeže ( 234), _ násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (zvláště 197a), _ poškozování cizí věci ( 257), _ znásilnění ( 241), _ kuplířství ( 204) apod. Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu ( 168, 167 trestního zákona). Odpovědnost za plnění programu: na tvorbě i realizaci programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci, jeho koordinace je v kompetenci ŠMP, za realizaci je odpovědná ředitelka školy.

2 3) Co je a co není šikana Charakteristika šikanování Šikana je agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi nebo skupině žáků či učiteli, které se v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně a/nebo v případě šikany učitele také profesionálně. Šikana je dále charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese. Podoby šikany: Přímá šikana může mít podobu fyzickou (např. bití, plivání, tahání za vlasy), verbální (např. vulgární nadávky, zraňující komentáře k rase, národnosti, etnicitě, náboženství nebo sexualitě, výhružky, násilné a manipulativní příkazy); nebo neverbální (např. urážlivá gesta a zvuky, zírání, používání zastrašujících nebo výhružných výrazů ve tváři, nebo v řeči těla, ničení/schovávání/kradení věcí nebo učebních pomůcek). Nepřímá šikana má za cíl způsobit emocionální a psychologické utrpení a poškodit sociální status oběti. Tato šikana je vykonávána způsobem, kdy útočník působí bolest tak, aby to vypadalo, že žádný takový záměr ve skutečnosti nemá. Hlavní agresor k útoku často využívá prostředníka, neútočí přímo. Nepřímá šikana je většinou nefyzická, nicméně v některých případech může být také třetí strana manipulována do situace, kdy má zapříčinit fyzické ublížení. Nefyzické formy nepřímé šikany pak mohou zahrnovat záměrnou ignoraci nebo izolování žáka nebo učitele rozšiřování zákeřných pomluv a lží, neoprávněná nařčení ze sexuálního obtěžování nebo nespravedlivého hodnocení (u učitele), ničení pověsti a reputace, ponižování před ostatními žáky i pedagogy, nepříjemné sexuální provokace. Jednou z nejčastějších forem šikany je také elektronická šikana, tj. kyberšikana, která může mít podobu např. zakládání falešných profilů na jméno žáka či učitele s dehonestujícím obsahem, prezentace ponižujících videí na portálech, jako je youtube.com, spoluzaci.cz nebo facebook.com apod., prezentace zraňujících komentářů na webu, rozesílání vulgárních nebo výhružných koláží s tváří žáka nebo učitele či příslušníků jeho rodiny, výhružné SMS nebo y apod. Oproti šikaně tváří v tvář má kyberšikana ze své podstaty mnohem větší dosah, čímž ještě více zhoršuje prožívání oběti. Pokud je oběť šikanována ve třídě, svědky pomluv, nadávek, posmívání a ztrapňování je max. několik desítek lidí. V prostředí internetu může být svědkem (ale i útočníkem) stejného chování i několik desítek tisíc lidí. Kyberšikana bývá u dětí školního věku často doplňkem klasické přímé a nepřímé šikany. Je tedy důležité při řešení prověřit případné souvislosti s klasickou šikanou. Tedy pokud probíhá klasická šikana (např. nadávky, ponižování), je nutné zjistit situaci oběti v kyberprostoru (mobil, profil, chat apod.) a naopak. Škola by se kyberšikanou měla zabývat vždy, když se o ní dozví. Základním úkolem musí být zmapování konkrétního případu, které škole pomůže rozhodnout se pro správný postup řešení. Šikana je každé chování, které splňuje tyto znaky: je cílené vůči jedinci nebo skupině, je obvykle opakované, často dlouhodobé, jeho záměrem je oběti ohrozit, ponížit či zastrašit, oběť se mu neumí bránit a dlouhodobě trpí. Šikana není: jednorázová rvačka, nevhodný vtip či konflikt, vyčlenění dítěte z kolektivu, pokud není motivováno snahou ublížit či pobavit se na jeho úkor.

3 Stádia šikanování První stadium: Zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet drobné legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé viru začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti slabí. Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů virem přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení. Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra vykořisťování. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako otrokáře a otroky. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. (Stadia šikanování podle Michala Koláře, 1990, 1996, 1997, 2000 aj.) 4) Prevence šikany Každý pedagog je odpovědný za vytvoření zdravého klimatu třídy. Je povinen zejména: podporovat rozvíjení pozitivních vztahů žáky, jednat se žáky jako s partnery, udržovat ovzduší důvěry mezi žáky a pedagogy, v kritických situacích dát jasně najevo, že špatné chování nelze tolerovat, nebýt lhostejný k projevům agresivity, informovat žáky i rodiče, na koho se obrátit při problémech:- třídní učitel, školní metodička prevence, výchovná poradkyně, schránka důvěry, vedení školy. Ředitelka školy: zajišťuje vzdělávání pracovníků v oblasti šikanování, zajišťuje doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti sociálně patologických jevů, zajistí, aby ve školním řádu byla jasně stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení, zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky ve škole i při školních akcích, zajistí, aby žáci a pedagogové byli seznámeni s negativními důsledky šikany, spolupracuje se ŠMP a TU při řešení krizových situací.

4 Školní metodička prevence (ŠMP): koordinuje plán proti šikanování a následně s programem proti šikanování seznámí všechny pedagogické pracovníky, spolupracuje s TU a vedením školy při řešení krizových situací, spolupracuje s okresním metodikem prevence, zdravotnickými zařízeními nebo psychology, Policií ČR, orgány sociálně právní ochrany dětí a mládeže,, podílí se na aktivitách v rámci prevence šikany. Třídní učitelé (TU): na začátku školního roku informují žáky i rodiče, na koho se obrátit při problémech ve škole (TU, ŠMP, výchovný poradce, vedení školy), ale i mimo školu, seznámí na začátku roku žáky i rodiče s programem proti šikaně (zápis v třídní knize, třídní schůzky), řeší okamžitě projevy rizikového chování (ve spolupráci s výchovným poradcem a ŠMP), v průběhu školního roku diskutují se žáky o slušném chování i pozitivních mezilidských vztazích. Rodiče: v případě podezření na šikanu týkající se nejen jejich dítěte, ale i ostatních spolužáků, informují TU nebo jiného pedagoga, ŠMP, VP nebo přímo vedení školy, spolupracují se školou při řešení problému, vzdělávají se v dané oblasti, spolupracují s PPP či jinými odbornými pracovišti v případě problémů. Aktivity školy v prevenci proti šikaně: adaptační kurzy pro žáky 1. ročníku a primy, besedy zaměřené na problematiku šikany a kyberšikany (Policie ČR, školní psycholog), práce učitelů, případně ŠMP nebo VP s třídním kolektivem, informační leták, doporučená literatura a kontaktní adresy na webových stránkách školy, na nástěnkách ŠMP a VP, poradenské služby VP a ŠMP, pravidla chování ve Školním řádu,

5 Projekty zaměřené na prevenci rizikového chování: prostřednictvím studentské rady, prostřednictvím práce třídních vyučujících s kolektivy tříd (třídnické hodiny, třídní schůzky s rodiči), prostřednictvím školní výuky ve všech předmětech výsadní postavení mají hodiny biologie, chemie a občanské výchovy ZSV, prostřednictvím nabídky volnočasových aktivit. Ve všech těchto aktivitách je u žáků podporována solidarita a tolerance, rozvoj pozitivních mezilidských vztahů, vzájemný respekt, dodržování zásad slušného chování, důraz na právní odpovědnosti jedince, uplatňování pomoci a spolupráce mezi žáky a jsou vytvářeny podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit. Prevence ve výuce Všichni učitelé vnímají nutnost vytvoření bezpečného prostředí. Podle možnosti svého předmětu zařazují prvky o bezpečném chování, rozvoj pozitivních vztahů do svých předmětů. Umožňují rozvoj vzájemné spolupráce. Umožňují práci žáků ve skupinách, v komunikujícím kruhu. Vytvářejí spolu se žáky pravidla chování ve třídním kolektivu. Snaží se vyhýbat technikám a metodám, které vytvářejí napětí mezi žáky např. ironizování, zesměšňování, nenaplněné hrozby (když nepřestaneš vyrušovat, dám ti poznámku apod.), vytváření stresového prostředí, nehlášené písemné práce apod. Pilířem prevence jsou především výchova ke zdraví, výchova k občanství, rodinná výchova, občanská výchova, tělesná výchova, výtvarná výchova, český jazyk, dějepis atd. Prevence ve školním životě mimo vyučovací hodiny Jedná se o prevenci během přestávek: o zvýšené a důsledné dozory na rizikových místech (záchody, chodby, školní jídelna,...), o posílené dozory na mimoškolních akcích, o v případě velkého rizika spolupracovat s městskou policií. 5) Krizový plán samostatný dokument

6 6) Postup při řešení počáteční šikany Výchovná komise: ŘŠ (ředitelka školy), ŠMP (školní metodik prevence), VP (výchovný poradce), TU (třídní učitel), případně externí pracovník OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dítěte), ŠPs (školní psycholog), PPP Mělník 1. Rozhovor s těmi, kteří na šikanu upozornili, a s obětí/oběťmi. NEZPOCHYBŇOVAT VÝPOVĚDI! S OBĚTÍ HOVOŘIT MIMO TŘÍDU! OSTATNÍ O ROZHOVORU NESMÍ VĚDĚT! NEKONFRONTOVAT OBĚŤ A AGRESORA!!! Zodp.: TU, ŠMP Konzultovat podezření s ostatními vyučujícími. Zodp.: ŘŠ, TU 2. Nalezení vhodných svědků. Zodp.: TU VYBRAT ŽÁKY SYMPATIZUJÍCÍ S OBĚTÍ, JEJÍ KAMARÁDY, NEBO JI ALESPOŇ NEODMÍTAJÍCÍ, ŽÁKY NEZÁVISLÉ NA AGRESORECH, NEPŘIJÍMAJÍCÍ NORMY ŠIKANOVÁNÍ. 3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky. Zodp.: TU, ŠMP, VP VÉST INDIVIDUÁLNÍ ROZHOVORY! PŘESNĚ ZAZNAMENAT ODPOVĚDI! ORGANIZOVAT ROZHOVORY BEZ VĚDOMÍ OSTATNÍCH ŽÁKŮ. Otázky: Kdo je oběť? Kdo je agresor? Kdy a kde k šikaně dochází? Jakou formou? Jak dlouho a jak často trvá? Proč X ubližovali? Jaký trest/opatření navrhuješ? Proč? Jak lze násilí v budoucnu zabránit? 4. Zajištění ochrany oběti. ZVÝŠIT DOZOR. V ZÁVAŽNÉM PŘÍPADĚ PONECHAT ŽÁKA DOMA. Zodp.: ŘŠ 5. Informovat pedagogický sbor. Zodp.: ŘŠ

7 Návrh škály výchovných opatření: domluva TU, informace rodičům napomenutí a důtka TU důtka ŘŠ snížená známka z chování podmínečné vyloučení a vyloučení ze studia doporučení rodičům zainteresovaných žáků vyhledat odbornou pomoc (PPP, SVP) výchovná opatření v mimořádných případech doporučení rodičům umístit žáka do pobytového oddělení SVP návrh OSPOD k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy 6. Rozhovor s agresorem/agresory, případně konfrontace s ním/s nimi Zodp.: výchovná komise VŽDY POSLEDNÍ KROK VE VYŠETŘOVÁNÍ! V PŘÍPADĚ VÍCE AGRESORŮ HOVOŘIT S NIMI INDIVIDUÁLNĚ. JE NUTNÁ DOBRÁ PŘÍPRAVA! 7. Schůzka výchovné komise. Společné setkání se žákem agresorem a jeho rodiči (nutná přítomnost obou rodičů) Rozhodování o výchovných opatřeních Posloupnost jednání: Seznámení rodičů s problémem Postupné vyjádření všech pedagogů Vyjádření žáka Vyjádření rodičů Rozhodování komise za zavřenými dveřmi Seznámení rodičů a žáka s rozhodnutím komise 8. Individuální setkání s rodiči oběti. Zodp.: výchovná komise PROBĚHNE PO VYŠETŘENÍ UDÁLOSTI! Úkolem je informovat o zjištěních a závěrech školy. 9. Práce s celou třídou změna vztahů ve třídě ve spolupráci s profesionály. Zodp.: TU, ŠMP 10. Informovat ostatní třídy, aby nedošlo ke zkreslení informací, více se zaměřit na práci s třídními kolektivy. Zodp.: ŘŠ, TU

8 OBRANA PŘI KYBERÚTOCÍCH UKONČETE KOMUNIKACI. BLOKUJTE ÚTOČNÍKA. OZNAMTE ÚTOK, PORAĎTE SE S NĚKÝM BLÍZKÝM, KDO VÁM MŮŽE POMOCI. UCHOVEJTE DŮKAZY. Další možné kroky Vyhledejte pomoc psychologa, zaměřte se na trénink asertivity. Nebuďte nevšímaví (pro svědky a okolí). Podpořte oběti (pro svědky a okolí). DOPORUČENÍ PRO UČITELE Jednotlivé postupné kroky odpovídají postupu při řešení počáteční šikany. Důkladně vyšetřete všechny incidenty, abyste mohli v případě nutnosti kázeňsky postihnout ty žáky, kteří se kyberšikany opravdu dopustili. Zajistěte si podporu a pomoc externího pracovníka (nprap. Jiří Janouš, Policie ČR, ). Pokud máte podezření, že byl spáchán trestný čin, obraťte se na OSPOD. Po identifikaci agresora/ů zvolte řešení odpovídající prohřešku a důsledkům, které způsobil/i. Informujte rodiče kyberagresora na jednání výchovné komise, že chování jeho dítěte je bráno vážně a nebude tolerováno. Poučte rodiče o tom, že mohou kontaktovat právníka. V případě kyberšikany pomocí mobilního telefonu kontaktujte mobilního operátora. Ponechávejte si všechny důkazy kyberšikany (snímky obrazovky, zprávy, záznamy apod.). Kontaktujte a spolupracujte s MySpace, Facebookem nebo jakýmkoli jiným webovým prostředím.

9 7) Postup při výbuchu brutálního skupinového násilí vůči oběti, tzv. školní lynčování 1. PŘEKONAT VLASTNÍ ŠOK, ZASTAVIT NÁSILÍ! Zodp.: oslovený pedagog 2. ZALARMOVAT PEDAGOGY NA POSCHODÍ, DOMLUVA NA SPOLUPRÁCI. NENECHAT STUDENTY BEZ DOZORU. OKAMŽITĚ INFORMOVAT ŘEDITELKU ŠKOLY. 3. ZABRÁNIT DOMLUVĚ NA KŘIVÉ SKUPINOVÉ VÝPOVĚDI. ŘEDITELKA ŠKOLY POVĚŘÍ NĚKTERÉHO PEDAGOGA PRŮBĚŽNÝM HLÍDÁNÍM CELÉ TŘÍDY, VE KTERÉ K LYNČOVÁNÍ DOŠLO. 4. Pokračovat v pomoci a podpoře oběti. Vážnější zranění oběti 1. VOLAT Informovat rodiče oběti a OSPOD Zodp.: ŘŠ Oběť neprojevuje známky zranění 1. poskytnutí podpůrné péče Zodp.: ŠMP, VP 2. zabezpečení lékařsképrohlídky Zodp.: ŘŠ 3. informování rodičů, OSPOD Zodp.: ŘŠ 4. zprostředkování psychoterapeutické pomoci Zodp.: ŠMP, školní psycholog 5. Nahlášení Policii ČR tel.: 158; (Služba kriminální policie a vyšetřování) 6. PROMLUVIT SE VŠEMI ŽÁKY TŘÍDY V DEN PROVALENÍ ŠIKANY! Následující postup viz Postup při počáteční šikaně