Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Čalouněný nábytek, korelace mezi potahovými materiály, druhy švů, strojních nití a strojně šicích jehel Diplomová práce Brno 2018 Jan Hotovec

2 Prohlašuji, že jsem práci Čalouněný nábytek, korelace mezi potahovými materiály, druhy švů, strojních nití a strojně šicích jehel vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

3 V Brně Podpis Děkuji Ing. Heleně Prokopové za odborné vedení a Ing. Bohuslavu Vodovi, jednateli společnosti BS textil s.r.o., za poskytnutí materiálu na tvorbu zkušebních vzorků a podnětné připomínky k řešené problematice.

4

5 Autor: Bc. Jan Hotovec Název diplomové práce: Čalouněný nábytek, korelace mezi potahovými materiály, druhy švů, strojních nití a strojně šicích jehel Abstrakt: Diplomová práce pojednává o šicích strojích, nitích, druzích švů, strojně šicích jehlách a materiálech používaných ve výrobě čalouněného nábytku. Teoretická část práce je věnována popisu současných šicích strojů a jejich historii, přehledu typů švů se zaměřením na švy vytvořené stehem vázaným a možnostem jejich využití. Strojně šicím jehlám a přehledu textilií, využívaných pro potahování čalouněných výrobků. Praktická část je věnována měření pevnosti šitých spojů vybraných kombinací běžně používaných potahových materiálů a švů a následnému porovnání a vyhodnocení naměřených hodnot. Klíčová slova: čalouněný nábytek, potahové materiály, švy, pevnost, The name of diploma thesis: Upholstered furniture, correlation between covering materials for upholsted furniture, types of sewn seams, types of threads and needles for sewing machine Abstract: The diploma thesis describes sewing machines, threads, types of seams, machine sewing needles and materials used in the production of upholstered furniture. The theoretical part is dedicated to description of current sewing machines and their history, overview of types of seams with focus on sewn with bound stitch and possibilities of their using, needles for sewing machines and overview of textiles used for covering upholstered products. The practical part of thesis is devoted to measuring the strength of sewing selected combinations of commonly used covering materials and seams and then comparing and evaluating the measured values. Keywords: Upholstered furniture, covering materials, seams, strength

6 Obsah 1 Úvod Cíl práce Analytická část Historie čalouněného nábytku Technika ručního šití Vývoj šicího stroje Šicí stroj obecně Ústrojí pohybu jehly Ústrojí podávání šicího materiálu Ústrojí zachycení smyčky Ústrojí posuvu šitého materiálu Ústrojí přítlačné Těleso šicího stroje a ústrojí převodová Mazání šicího stroje Podstavec šicího stroje Elektrické příslušenství Přídavná zařízení Průmyslové šicí stroje v čalounické výrobě Jednojehlové šicí stroje se stehem rovným Jednojehlové šicí stroje se stehem klikatým Dvoujehlové šicí stroje se základní funkcí Obnitkovací šicí stroje Prošívací automaty Stroje pro ozdobné šití a vyšívací automaty Strojně šicí jehly... 35

7 3.6.1 Základní požadavky Popis strojně šicí jehly Strojně šicí nitě v čalounické výrobě Syntetické strojně šicí nitě Značení strojně šicích nití Stehy Teorie utváření stehu Třída 100 řetízkové stehy Třída 200 ruční stehy Třída 300 vázané stehy Třída 400 vícenitné řetízkové stehy Třída 500 obnitkovací řetízkové stehy Třída 600 krycí řetízkové stehy Švy Třída 2100 hřbetové švy Třída 2200 přeplátované švy Třída 2300 lemovací švy Třída 2400 dotykové (překrývací) švy Potahové materiály Vlákna přírodní Vlákna umělá Chemická vlákna Vlákna ze syntetických polymerů Rozdělení potahových textilií podle technologie Tkaniny Pleteniny Netkané textilie... 56

8 Ostatní textilie Přírodní useň Praktická část Metodika Metodika zkoušení pevnosti švů Vlastní úprava metodiky zkoušení pevnosti švů Zkoušené textilie Zkušební vzorky specifikace a postup odběru zkoušené typy švů Použité průmyslové šicí stroje, jehla a nit Zkušební přístroj specifikace Způsob hodnocení výsledků měření Výsledky měření a analýza dat IRINA žinylka MASSA povrstvená textilie GUSTO polyesterová pletenina ESENZA potahový materiál napodobující useň Vyhodnocení a diskuze výsledků Doporučení využití zkoušených typů švů Vyhodnocení přínosu práce pro praxi Závěr Summary Seznam odborné literatury Seznam obrázků Seznam tabulek... 97

9

10 1 Úvod Čalouněný nábytek člověka provází již od starověku a už naši prapředkové přemýšleli nad tím, jak si spaní, či sezení na tvrdém podkladu zpříjemnit. Do vynálezu a masového nasazení šicího stroje byli však lidé při výrobě ošacení či nábytku odkázáni na zručnost řemeslníků své doby. Proces výroby každého textilního výrobku byl kvůli nutnosti využití ručního šití velice zdlouhavý a nákladný. Přestože se práci s textiliemi v minulosti věnovali skuteční mistři svého řemesla, byly švy, s výjimkou okrasných, využívány tak, aby nebyly viditelné a plnily svou funkci pouze jako mechanické spoje dvou a více textilií. Jelikož ruční šití je zdlouhavý proces náročný na přesnost i čas, byly obvykle střihy potahů čalouněného nábytku vymýšleny co nejjednodušší, aby i délka švů, byla co nejkratší. Ke kostrám nábytku byly textilie přibíjeny kovovými hřebíky, nebo bylo využíváno čalounění volné, hlavně v podobě polštářů různých tvarů. S příchodem šicích strojů a jejich modernizací do podoby, jak je známe dnes, se přístup k využití švů změnil. Při správném seřízení stroje jsou švy uniformní, jednoduše opakovatelné a lze je využít i k estetickému zušlechtění výrobků. Proces šití je navíc mnohem rychlejší než v minulosti, a proto si teď i lidé s průměrnými příjmy mohou dovolit nábytek, který býval v minulosti výsadou vyšších příjmových skupin obyvatel. S využitím moderních šicích strojů, jehel a nití v současné době vzniká množství nových, okrasných švů, díky nimž se designérům otevírají nepřeberné možnosti jejich využití. Tyto švy však zpravidla plní pouze funkci estetickou a před jejich využitím bývají textilie sešity standardním vázaným stehem tak, aby byla, při použití kvalitních nití kompatibilních s potahovým materiálem, výsledná pevnost spojení dvou a více textilií nebo usní dostatečná. Základním spojovacím prvkem potahů čalouněného nábytku tedy stále zůstává léty prověřený vázaný steh typu 301 a jeho kombinace s dalšími stehy. Obr. 1. Estetická funkce švů u automobilové sedačky 1

11 2 Cíl práce Čalounictví je velice komplexní obor, vyžadující znalost širokého spektra problematik. Tvary čalouněných výrobků vyžadují vytvoření potahu rozstříháním potahových materiálů a jejich nové spojování sešitím, což u soudobého čalounění je pomocí šicích strojů. Jedním cílem této práce je poskytnout všeobecný přehled o materiálech a technologiích vstupujících do procesu strojového šití a výroby potahů čalouněného nábytku. Hlavním cílem práce je na základě získaných informací, konzultací se specialisty a autorových zkušeností, změřit a následně porovnat pevnosti různých druhů švů s vázaným typem stehu, používaných pro výrobu potahů čalouněného nábytku, ušitých na vzorcích nejběžněji používaných textilií. Na základě tohoto měření a porovnání bude navrženo na které části čalounění je vhodné dané typy kombinací švů a textilií použít. Teoretická část práce se zabývá problematikou procesu šití, historickým vývojem průmyslového šicího stroje, komponenty, ze kterých se skládá a popisuje jeho základní funkce. Dále jsou popsány strojně šicí jehly a nitě, teorie utváření švů, jejich typy a nejčastěji používané typy textilií. 2

12 3 Analytická část 3.1 Historie čalouněného nábytku Nadneseně by se dalo říci, že již pravěcí jeskynní lidé, pokládáním travin, větví a kožešin na místa, kde se ukládali ke spánku, v podstatě položili základní kámen čalouněného nábytku. První použití čalounění, tak jako ho známe dnes, je však doloženo až z doby starověkého Egypta. Jednalo se o vyplétané sedáky u stoliček a židlí, usně přibíjené k dřevěným kostrám nábytku, čalounění tvaru pytlů, naplněných materiály přírodního původu (Cimburek, 1948). Postele měly kostru často z kovů, rám s rákosovými nebo koženými výplety, na které byly volně pokládány jednodílně, již popsané, vnějškově zdobné pytlovité útvary, obdoba dnešních matrací, plněné materiály rostlinného nebo živočišného původu. Všeobecně bylo v té době, v oblasti starověkého Egypta, použití dřevěného nábytku, z důvodu nedostatku kvalitního dřeva, výsadou pouze těch nejbohatších. Po několik staletí se sice měnil vzhled nábytku, Řekové měli opěradla křesel mírně zakloněná, přizpůsobená tvaru těla, čalounění však bylo užíváno v prakticky nezměněné podobě. Pouze se střídala období volného čalounění, někdy ke kostře přivazovaného zdobnými šňůrami, nebo čalounění pevně přibitého ke kostře. Obr. 2. Egyptský čalouněný sedací nábytek 3

13 Až Římané, díky jejich kultuře, výrazněji změnili podobu lehacího nábytku. Ten nyní nesloužil pouze ke spánku, ale měl účelově upravenou konstrukci. V této době bylo možné narazit na postele manželské, pohovky ke čtení, či lehátka k jezení (Prokopová, 2006). V období středověku bylo nábytkové umění celkově téměř zapomenuto a teprve v období gotiky se opět začínají v Evropě objevovat na sedacím nábytku volné polštáře a textilní, častěji však kožené, přibíjené potahy. Čela a bočnice postelí byly z důvodů chladného klimatu zvýšené a celé postele byly často kryté textilními vícevrstvými, podšívanými a různě barevnými závěsy, které nejen zajistily soukromí a zkrášlovaly vně i uvnitř, ale zamezovaly zbytečným únikům tepla. Prošívat čalounění se začalo až v 15. století. Obr. 3. Křeslo z doby gotické Francouzský a španělský pozdně gotický nábytek již byl potahován do drahocenných textilií, například sametu, brokátu, nebo hedvábí. V této době se na čalounění začínají objevovat i výšivky a složité, umně vypracované vzory (Prokopová, 2006). V období vlády Ludvíka XIV. se začíná nábytek dělit na dvorní a měšťanský. Největší rozdíly jsou pozorovatelné v oblasti sedacího nábytku, který se navzájem rozlišuje hlavně jeho mohutností a výškou opěradla. Těmito prvky bylo odlišeno společenské postavení čím vyšší opěradlo a mohutnější konstrukce, tím vyšší postavení. Využití těchto prvků u sedacího nábytku zůstalo do jisté míry zachováno dodnes. 4

14 Obr. 4. Křeslo z pozdní doby Ludvíka XIV. Paříž, Musée des Arts décoratifs V 18. století bylo nábytkové umění v největším rozpuku. Velký vliv na to měl rokokový sloh. Nábytek začíná být subtilnější, objevují se excentrické tvary, stoly se třemi nohami přistavené napevno ke zdi, obdobné židle, čalounění sedacího nábytku začíná být vyšší. Objevuje se znovu prošívané čalounění a ve Francii vznikají ikonické typy nábytku jako chaise-longue nebo otomane. Konstrukce nábytku, hlavně toho sedacího, se začíná přizpůsobovat dámské módě. Kvůli širokým sukním byly područky křesel zkracovány a nyní již nekopírovaly celý bok sedáku křesel. Za zmínku v tomto období stojí také práce významného anglického ebenisty Thomase Chippendala, který vytvářel vizuálně přitažlivé židle s čalouněnými sedáky. Objevuje se také modulární nábytek v podobě lavic, složených obvykle ze tří židlí, které šly rozložit a použít samostatně. Ve vstupních sálech a halách se začaly používat sedací ostrůvky, opěradlo bylo umístěno uprostřed a sedělo se tváří do místnosti. Velké oblibě se v této době těšily japonérie, nejen kvůli jejich netradičnímu vzhledu, ale také díky jejich vysoké pořizovací ceně. Vlastnictví takovýchto nábytkových kusů vypovídalo o bonitě jejich majitelů. 5

15 Obr. 5. Chaiselongue V době pozdního klasicismu, za vlády Ludvíka XVI., byl nábytek na vysoké řemeslné úrovni. Bylo využíváno jak volné čalounění v podobě polštářů, tak i čalounění pevné, přibité ke kostře. U sedacího nábytku se čalounily nejen sedáky, ale i opěradla s množstvím vtahů a područky, buďto celočalouněné, nebo s manžetami (čalounění na horní ploše područky, zakrývající jen její část). Módní byly textilie s jemnými proužky a drobnými vzory, větší vzory se objevovaly u textilií, používaných na potahování stěn. (Prokopová, 2006) Důležitým milníkem v oblasti čalouněného nábytku byl vynález kovových tlačných pružin z kaleného, tzv. patentového drátu (kolem roku 1800). Nejprve byly pružiny jednokuželové, neuzlované, později již i dvoukuželové. Použití kovových tlačných pružin bylo v roce 1822 patentováno ve Vídni a v roce 1828 v Anglii. S jejich využitím se razantně zvýšil komfort čalouněného nábytku a vnitřní skladba čalounění byla dále zdokonalována díky rozvoji nových technik prošívání jeho jednotlivých vrstev (Jančová, 2012). 6

16 Obr. 6. Dvoukuželové uzlované pružiny Že Francie dlouho udávala směr, kterým se nábytek vyvíjel, potvrzuje i Empír, dvorní sloh vznikající za vlády císaře Napoleona (1804). Tento sloh se nechal inspirovat starořímskými tvary a technikami, nalezenými hlavně na vykopávkách v Pompejích a Herkulánu. Na čalouněném nábytku z této doby se objevovalo bohaté řasení, využívaly se drahocenné textilie, stěny byly potahovány hedvábím a ručně malovanými papírovými tapetami. Na dobu a sílu Římského impéria poukazuje i časté využívání kovových spon, přezek a dalších symbolů síly, jako vavřínové věnce, šípy, oštěpy nebo lví hlavy (Cimburek, 1948). Po boku empíru se vyvíjel i měšťanský sloh nazývaný biedermeier. Biedermaierový nábytek byl levnější než nábytek empírový, byl méně zdobený, ale byl u něj kladen důraz na jeho komfort a funkčnost. U sedacího nábytku byly hojně využívány jednokuželové, kovové, tlačné pružiny různých velikostí a průměru drátu. U sedáků byly pružiny s větším počtem činných závitů ukládány dozadu, zatímco menší pružiny byly umisťovány dopředu, takovéto kombinace umožňovaly čalouníkům při tvorbě lépe pracovat s výslednou tuhostí sedáku a zvyšovat tak jeho ergonomii. S biedermeierem se objevují i garnitury, které byly předchůdci nábytkových sestav, prodávaných dodnes. 7

17 Obr. 7. Chippendalova polštářová lavice s muzea v Dublinu Neopomenutelný je také vznik ohýbaného sedacího nábytku Michaela Thoneta. Díky jeho objevům v oblasti ohýbání, dřeva s pomocí tvárnice a pásnice se zarážkou mohly vzniknout subtilní, ale přitom velice pevné židle, křesílka a pohovky. Pohodlí Thonetových sedáků bylo zajištěno buďto volnými polštáři, nebo rákosovými výplety. Z Thonetovy produkce sklidila největší úspěch jeho židle č. 14. Díky její jednoduché konstrukci, výborné skladovatelnosti v rozloženém stavu a díky tomu snadné transportovatelnosti v kontejnerech, jich bylo, v období mezi léty , prodáno těžko uvěřitelných padesát milionů kusů. Židle č. 14. se jen s drobnými modifikacemi prodává i v současnosti, nelze ji tedy odepřít její nadčasovost a kvalitu. Kolem roku 1900 byla vynalezena pružná drátěnka, která s sebou přinesla pokrok v podobě pružného podkladu lůžek. V nemocničních, vojenských a jiných ubytovacích prostorech byla drátěnka instalována do rámů celokovových postelí, které šlo v případě potřeby rozložit na několik menších segmentů a následně umýt či sterilizovat. Aby mohlo být zajištěno řádné pružení podkladu, bylo potřeba rozdělit tradiční slamník na tři menší kusy, vznikly třídílné matrace. Potahové textilie se vyráběly z vlny a hedvábí, až před koncem 19. století bylo vyvinuto celulózové vlákno, viskóza, jako náhražka hedvábí a bylo nazváno rayonové hedvábí. Potahová textilie z rayonového hedvábí byla použita na potahy křesel ve Vile Tugendhat. V 19. století byla objevena vulkanizace pryže z přírodního latexu a začátkem 20. století vznikla šleháním latexové směsi lité do forem s následnou vulkanizací pěnová pryž. Pro snížení pracnosti se ve dvacátých letech začala tvořit rouna vzniklá z přírodních rostlinných a živočišných nakadeřených materiálů a pojit 8

18 nástřikem latexové směsi s následnou vulkanizací. Vznikly pružné tvarovací materiály, nejprve to byly pryžožíně. Obdobnou technologií, ovšem na linkách, se vyrábí pryžovláknité materiály stále, nejvíce pryžokokos. Jednotlivé tlačné pružiny se začaly spojovat do pružinových koster, vznikly nové druhy pružinových koster do čalouněného nábytku, určeného k sezení nebo ležení. Dalším materiálem vstupujícím do výroby čalouněného nábytku v druhé polovině 20. stol. jsou plasty. Pro čalounění byl velice důležitý německý Patent DRP : Proces na výrobu polyuretanů a polyurea který byl zaregistrován Otto Bayerem a týmem jeho spolupracovníků. Druhá světová válka zastavila průmyslové zpracování. Roku 1940 začala výroba měkké polyuretanovové pěny esterového typu. Éterový typ pro čalounění se začal vyrábět okolo roku Nejprve to byly tvarovky vypěňované diskontinuálně ve vyhřívaných formách (o řadu let později se zjistilo, že chemická reakce proběhne v nevyhřívaných, jen temperovaných, formách a začalo se této pěně říkat studená ). Bloková, kontinuální, měkká polyuretanová (PUR) pěna je vyráběna později. V roce 1957 byla vyvinuta nová generace supersoft PUR pěny, ta byla vyráběna s pomocí nadouvadel metyléndichlorid a freon 11. Tyto chemikálie měly ovšem nepříznivý dopad na životní prostředí a později byly nahrazeny vodou. Polyuretany se vyrábí polyadicí polyolu (polyalkoholu) s isocyanatem, pěnová forma se dosáhne, pokud polymerace se kombinuje s expanzní reakcí. Toho lze dosáhnou přidáním vody, která při reakci s izokyanátem vytvoří CO 2 a ten funguje jako nadouvadlo. (Další látky ovlivňují zvláštní vlastnosti pěny. Jedná se např. o barviva, retardéry hoření, antioxidanty aj.). V 80. letech vznikla další důležitá generace PUR pěn a to pěny studené (HR pěny), ty se vyznačují vysokou pružností. Od té doby jsou PUR pěny neustále zdokonalovány a zušlechťovány. Vznikly tvrdostní řady, takže pěna o stejné objemové hmotnosti se vyrábí ve třech i více tvrdostech. Pro NASA byla vyvinuta pěna viskoelastická, máme pěny se sníženou hořlavostí nebo s podílem aktivních oxidů stříbra či celulózy. Za zmínku stojí také gelové materiály, původně vyvinuté pro použití v kosmonautice, jež byly uvolněny do civilního užívání a nyní jsou úspěšně využívány v antidekubitních matracích (zamezujících vzniku proleženin) a dalších podpůrných pomůckách. Byla zkonstruována řada dělicích strojů s rovným nebo tvarovým dělením měkké blokové polyuretanové pěny, která je nejčastějším tvarovacím a měkčicím čalounickým materiálem nebo polotovarem. 9

19 V posledních desetiletích se čalouněné výrobky vyvíjí velmi dynamicky. S využitím průmyslových šicích strojů, rozmachem automobilového a leteckého průmyslu a rozšiřováním vlakové dopravy vzniká množství nových výrobků se specifickými požadavky na jejich vlastnosti, například pevnostně velmi přesně dimenzované švy, v částech autosedaček, se zabudovanými airbagy. Co se týče bytového sedacího nábytku, je v současné době výběr dostupných výrobků rozmanitý, zákazník sám má možnost zvolit si takový poměr kvality a ceny, který vyhovuje jeho požadavkům a potřebám. Na soudobých čalouněných výrobcích převažuje využití strojově šitých stehů, najdou se však i nábytkové kusy, kde ruční šití stále hraje prim. Například u křesla EGG, nyní vyráběného společností Fritz Hansen, které je celočalouněné. Jeho dvoudílný potah je po celé obvodové hraně sedáku a opěradla uzavírán ručně šitým skrytým stehem (Wilkinson, 2014) Obr. 8. EGG lounge chair společnosti Fritz Hansen, replika originálního návrhu designéra Arne Jacobsena 3.2 Technika ručního šití Technika ručního šití je, vzhledem k lidské potřebě chránit se před vlivy vnějšího prostředí, a tedy nutnosti spojovat jednotlivé kusy materiálu do konečné podoby - oděvu, již od pravěku a dodnes se, až na používané materiály, změnila jen velmi málo. 10

20 Třemi hlavními faktory ručního šití jsou omezená délka nitě, jehla s ouškem a způsob vyhotovení stehu. Ruční šicí jehla je tvořena tělem jehly, nazývaným též stvol, na jejímž jednom konci se nachází hrot. Na druhém konci jehly se nachází ouško, opatřené žlábkem, zajišťujícím pohodlné navlékání jehly. Je potřeba aby byl povrch jehly co nejhladší, aby bylo minimalizováno tření mezi jehlou a šitými materiály při jejich propichování a následném protahování jehly skrze vytvářené spojení. Jehla se při drobném šití drží blíže k hrotu, aby byla manipulace s ní přesnější. Jehly se používají buďto rovné, nebo obloučkové, v různých velikostních provedeních. Obr. 9. Ruční šicí jehla; 1 tělo jehly; 2 ouško; 3 hrot; 4 přední strana ouška; 5 pata ouška; 6 - nit Při ručním šití, zvláště jsou-li sešívány materiály o větší tloušťce je vhodné použít náprstek. Jedná se malou pomůcku, která se nasazuje obvykle na prostředník dominantní ruky, ve které je držena i jehla. Poté co pracovník špičkou propíchne šitý materiál, může pomocí náprstku bezbolestně a efektivně protlačit jehlu skrz. Při vypíchnutí uchopí pracovník jehlu za špičkou, vytáhne ji a vede směrem nad rameno při současném napínání nitě malíčkem, díky čemuž je steh utahován. Délka návleku ovlivňuje estetiku výsledného stehu a také rychlost, jakou je schopen jej pracovník zhotovit. Délka je volena na základě zamýšlené délky stehu a jeho typu. Ideální délka návleku je cca cm. (Haas, 1995) Tloušťku nitě je potřeba zvolit tak, aby odpovídala velikosti ouška jehly a zamýšleným vlastnostem stehu. Při šití se používá obvykle jednoduchý návlek, existují však druhy stehů, u kterých je potřeba zvolit návlek dvojitý. (Haas, 1995) V současné době je ruční šití, kvůli jeho náročnosti a pracnosti, využíváno hlavně při renovacích historického nábytku nebo při tvorbě designových nábytkových kusů. 11

21 V těchto případech se obvykle na uzavírání potahů, případně přišívání opěradlových výpon, využívá ručně šitý, skrytý steh, šitý obloučkovou jehlou. Obr. 10. Využití obloučkového stehu při přišívání potahu k opěradlu křesla 3.3 Vývoj šicího stroje Vývoj šicího stroje byl započat v 2. polovině 18. století, zároveň s rozvojem průmyslové výroby. Poptávka po šitých výrobcích neustále rostla, a proto byla vyvíjena snaha o nahrazení zdlouhavého ručního šití šitím strojovým. První prototyp šicího stroje představil Němec Wiesenthal. Jeho stroj byl schopen šít steh podobný stehu stehovacímu, šitému ručně. Tento prototyp, využívající pro šití jehlu s ouškem uprostřed, však byl nepraktický a pomalý. Jinak již tomu bylo u šicího stroje, představeného v roce 1780 Němcem Baltazarem Kremsem. Jeho šicí stroj položil základy pro techniku šití používanou dnes. Jehla s navlečenou nití při průpichu a jejím následném vytažení z materiálu, vytvořila na rubové straně materiálu očko, které bylo zachyceno a propleteno za vzniku řetízkového stehu. Zároveň byl stroj schopen odebírat nit z cívky, čímž umožňoval šití bez častého přerušování. 12

22 Dalším úspěšným konstruktérem šicího stroje se stal Francouz Barthélemy Thimonier, který v roce 1829 vyrobil asi 80 funkčních šicích strojů, vyrobených převážně ze dřeva. Poté co stroje představil veřejnosti je však již nestačil prodat. Jeho objev totiž vyděsil místní krejčí, kteří se obávali že kvůli němu přijdou o práci, vtrhli proto do Thimonierovy dílny a vše zničili. V důsledku toho, byl Thimonier bez prostředků a jeho podnik zkrachoval. V roce 1845 vynalezl mechanik Elias Howe, původem z Bostonu, šicí stroj, který měl již vlastní podávání zajištěné kolečkem posouvajícím materiál, šil vázaným stehem a měl kadenci, na tu dobu převratných, 300 stehů za minutu. Právě Howeho šicím strojem se nechal inspirovat tým amerických mechaniků pod vedením Isaaca Merita Singera. Původní koncept byl zdokonalen a v roce 1852 tak vznikl první průmyslově vyráběný šicí stroj. Po americké firmě Singer v Evropě začal jako první vyrábět šicí stroje, v roce 1862, nástrojář George Michael Pfaff. S přibývajícím počtem výrobců rostla i konkurence, která tlačila vývojáře pro neustálé zdokonalování jejich produktů. V roce 1865 byla ruční klika, která byla do té doby pro pohon šicích strojů používána, nahrazena šlapacím pohonem. Pohonu elektrického se šicí stroje dočkaly až asi o 50 let později (Haas, 1995). Obr. 11. Jeden z prvních šlapacích strojů společnosti PFAFF V současné době je na trhu dostupné široké spektrum jak jednoúčelových, tak i univerzálních šicích strojů, výrobci si tak můžou vždy vybrat typ, který bude vyhovovat jejich potřebám. Šicí stroje jsou po technologické stránce pořád zdokonalovány. Trendem posledních let je ve větších výrobách používání takových strojů, které jdou kompletně nastavit s pomocí počítače na dálku. Pracovníci tedy pouze zvolí 13

23 požadovaný program, nemají však možnost nastavovat např. délku stehů, jejich počet, či napětí nitě. Díky tomu je stroj vždy nastaven optimálně a dochází tak ke snižování zmetkovitosti a zrychlování výrobního procesu. Mezi nejznámější současné výrobce šicích strojů patří například firmy Dürkopp Adler, pod který nyní spadá i český tradiční výrobce Minerva Boskovice, Singer, Pfaff, Lada, Rinoldi, Necchi, Juki, Yamato, a mnoho dalších. 14

24 3.4 Šicí stroj obecně Šicí stroje jsou nyní dostupné v mnoha různých konfiguracích, typech a velikostech, princip jejich fungování je však povětšinou podobný. Pro zobecnění šicích strojů, a možnost lepšího popisu jejich funkčních prvků proto vznikl tzv. model šicího stroje. Hlavní části modelu šicího stroje jsou: - ústrojí pohybu jehly - ústrojí podávání šicího materiálu - ústrojí pro zachycení smyčky - ústrojí posuvu šitého materiálu - ústrojí přítlačné - ústrojí převodová - těleso šicího stroje - mazání šicího stroje - podstavec šicího stroje - elektrické příslušenství - přídavná zařízení Obr. 12. Hlavní části šicího stroje: 1 - jehelní tyč; 2 - podávání šicího materiálu; 3 - chapač; 4 - podavač šitého materiálu; 5 - přítlak šitého materiálu; 6 - převod ozubeným řemenem; 7 - těleso šicího stroje; 8 - podstavec; 9 - elektrické příslušenství 15

25 3.4.1 Ústrojí pohybu jehly Ústrojí pohybu jehly se zároveň s ústrojím podávacím a přítlačným podílí na správném utvoření stehu. Jeho funkce je zabezpečení pohybu jehly, buď po přímce, po obloukové dráze nebo prostorově. Pohyb jehly je přesně synchronizován s pohybem ústrojí pro zachycení smyčky takovým způsobem, aby chapač nebo smyčkovač zachytil smyčku nitě, vytvářenou jehlou po průchodu šitým materiálem. Vzájemná synchronizace chodu ústrojí pohybu jehly, ústrojí pro zachycení smyčky, podávacího a přítlačného ústrojí, je kontrolována soustavou převodů. Jehlu je možno upnout přímo v jehelní tyči nebo v držáku či jehelníku. Jehla je upínána do jehelní tyče dříkem. Nejpoužívanější je varianta upnutí přímo do jehelní tyče. V té se nachází otvor, do kterého je jehla vložena a dotažena upínacím šroubem, procházejícím jehelní tyč z boku. Pohyb jehly není vždy přímočarý, může mít v závislosti na druhu vytvářeného stehu i obloukovou dráhu. Ústrojí pohybu jehly se dále dělí podle druhu šicího stroje, ve kterém má být použito. Mechanismy ústrojí pohybu jehly pro stroje: - se spodním jehelním podáváním - se spodním ponorným podáváním - se spodním a vrchním, popřípadě i jehelním podáváním - s klikatým stehem - dírkovací a knoflíkovací - s obloukovou jehlou Směr pohybu jehly je u šicích strojů přímočarý vratný, pouze u strojů s obloukovou jehlou je kruhový vratný. Pohyb jehelní tyče je nejčastěji zajišťován klikovým mechanismem. U strojů s jehelním, nebo kombinovaným vrchním podáváním se jehla nepohybuje pouze přímočaře vratně, ale taky ve směru pohybu šitého výrobku, a to v okamžiku, kdy je v něm zapíchnuta. Pro zajištění tohoto pohybu je využita soustava dvou klikových hřídelí, kde každá zajišťuje pohyb jedním směrem. 16

26 3.4.2 Ústrojí podávání šicího materiálu Ústrojí podávání šicího materiálu má přímý vliv na konečnou kvalitu stehu. Jeho hlavní částí je niťový mechanismus. Ten zajišťuje přísun nitě z jejího zdroje až k oušku jehly. Nejčastěji je u šicích strojů s vázaným stehem využito niťové páky s vodícím očkem. Nit musí být v přesných fázích pohybu jehly povolována a napínána. Přesné synchronizace je docíleno využitím klikového mechanismu, napojeného přímo na hlavní hřídel. Pro zajištění požadovaného napětí nitě jsou využívány kolíky, napínače a brzdy. Vodící kolíky můžou mít kruhový, čtvercový nebo obdélníkový průřez a nachází se v nich několik otvorů. Těmi je protažena nit, která je díky tření o kolík napínána. Dalším hojně používaným prvkem jsou miskové brzdy. Osou miskové brzdy je čep, pevně připojený ke konstrukci stroje. Na tomto čepu jsou umístěny dvě misky, které jsou pružinami tlačeny směrem k sobě, nit je vedena mezi nimi a je brzděna třením. Napětí pružin, a tedy i stupeň brzdění, jsou regulovány maticí. Pro možnost volného potažení nitě po ukončení šití je misková brzda opatřena vypínacím zařízením. To je ukotveno k ovládání přítlačné patky a při jejím zvednutí odtlačí misky od sebe a nit tak uvolní Ústrojí zachycení smyčky Ústrojí pro zachycení smyčky je v modelu šicího stroje nejvýznamnější a zároveň nejsložitější. Jeho úlohou je kooperovat s ústrojím pohybu jehly, ústrojím podávání šicího materiálu a posuvu šitého materiálu za vzniku stehu. Jeho konstrukce se odlišuje podle toho, pro který typ stehu je určeno. Všeobecně lze říci, že jeho úkolem je při procesu tvorby stehu zachycovat smyčku horní nitě a umožnit její utažení při současném zavedení spodní nitě (Motejl, 1974). Pro ústrojí pro zachycení smyčky může být použito několik mechanismů rozdílných konstrukcí, v závislosti na tom, jestli je stroj vyroben pro tvorbu stehu vázaného, řetízkového, nebo jiných, speciálních. Stroje s vázaným stehem používají (dříve člunky), nyní chapače, zatímco stroje se stehem řetízkovým smyčkovače. 17

27 Chapače Chapače jsou používány u strojů s dvounitným, vázaným stehem a zajišťují přesmýknutí jedné nebo více vrchních nití přes cívku s nití spodní. Jsou složeny z tělesa chapače, pouzdra cívky a držáku pouzdra cívky a jsou rozděleny do dvou hlavních skupin, podle pohybu, který vykonávají (Motejl, 1974). Může to být pohyb kývavý, nebo rotační. Podle jejich orientace jsou chapače děleny na vertikální a horizontální. Kývavý chapač vytváří steh v několika krocích. Nejprve je hrotem chapače zachycena smyčka vrchní nitě, která je poté dále rozšířena a převlečena přes cívku se spodní nití. Poté, co dojde k přesmýknutí smyčky přes cívku se vrací chapač do původní polohy. Rotační chapače se při tvorbě stehu otočí jednou až třikrát, nejčastěji používané jsou chapače horizontální dvouotáčkové. Tyto chapače provedou dvě otáčky, zatímco hlavní hřídel pouze jednu. Při první otáčce chapače je na jeho hrot zachycena smyčka horní nitě, která je dále rozšířena a převlečena kolem cívkového pouzdra s cívkou a spodní nití. Při druhé rotaci se chapač vrací do původní polohy. Obr. 13. Kývavý chapač vlevo, rotační vpravo Vertikální rotační chapače pracují na stejném principu jako chapače horizontální, používají se výhradně ve dvouotáčkovém provedení a nejčastěji je na ně možno narazit u dvoujehlových a vícejehlových šicích strojů s vázaným stehem. Při použití chapačů je k dispozici pouze omezený prostor pro cívku, tedy i pro zásobu spodní nitě. Proto je snahou konstruktérů celý mechanismus zvětšovat a vytvářet tzv. velkoprostorové chapače (Motejl, 1974) Člunky Člunky jsou svým tvarem i pohybem podobné člunkům tkalcovského stavu a při své práci vykonávají přímočarý vratný pohyb. Svou funkci vykonávají tak, že uchopí svým čelem smyčku vrchní nitě, rozšíří ji, projdou skrz a při dosažení přední úvratě steh 18

28 utahují, poté se vrací do původní polohy. V průběhu vývoje šicích strojů vzniklo několik typů člunků, od jejich použití u šicích strojů však zejména kvůli malému obsahu spodní nitě a nízkému výkonu výrobci postupně upustili (Motejl, 1974) Smyčkovače Smyčkovače jsou používány u šicích strojů s řetízkovým stehem, jejich hlavní výhodou je možnost pracovat s nekonečnou délkou spodní nitě a s vysokými otáčkami šicího stroje. Smyčkovače jsou děleny podle stehu, pro který jsou určeny na: - smyčkovače pro steh jednonitný řetízkový - smyčkovače pro dvou a vícenitné stehy a pro obnitkovací steh, případně obšívání knoflíkových dírek řetízkovým stehem Stejně jako chapače, můžeme smyčkovače rozdělit, podle pohybu, který vykonávají, na smyčkovače kývavé a rotační. Jako smyčkovač pro tvorbu jednonitného řetízkového stehu je nejčastěji využit smyčkovač rotační. V první fázi je smyčka vrchní nitě zachycena hrotem smyčkovače. Dále dojde k jejímu povytažení tak, aby jí prošel hrot jehly při dalším stehu. Hrot při druhé otáčce smyčkovače uchopí další smyčku vrchní nitě a protáhne ji smyčkou předchozí, díky tomu dochází k tvorbě stehu. 19

29 Obr. 14. Proces vytváření jednonitného řetízkového stehu rotačním smyčkovačem 20

30 Pro vytváření dvou a vícenitných stehů je využit nejčastěji smyčkovač kývavý s navléknutou spodní nití. Při tvorbě stehu pak vytváří kývavý pohyb v prostoru. Nejdříve putuje smyčkovač do jeho krajní polohy, tam se zastaví, odkloní se a vrací se zpět tak, aby hrot jehly prošel vytvořenou smyčkou. Ve druhé krajní poloze se chapač opět zastaví, vykloní a putuje zpět, jehla jde nahoru a smyčkovač zachycuje další smyčku vrchní nitě. Obr. 15. Kývavý smyčkovač se spodní nití a jeho pohyb Ústrojí posuvu šitého materiálu Pohyb ústrojí posuvu šitého materiálu závisí na délce šitého stehu. Ta je volena podle tloušťky šitého materiálu, síly nitě a typu švu. Posuv materiálu je zabezpečen podávacím zařízením, jehož hlavním prvkem je podavač. Posuv šitého materiálu je možno zajistit několika způsoby: - spodní - vrchní - jehelní - diferenciální - kombinovaný - speciální Nejběžnějším typem podávání je spodní se zoubkovým podavačem. Velikost zoubků je volena podle zamýšleného šitého materiálu. Posuv materiálu je zajištěn ve čtyřech krocích. V prvním kroku je šitý materiál zajištěn přítlačnou patkou, podavač se zvedá současně s jehlou, dokud jehla materiál zcela neopustí. Ten je nyní uchopen mezi zoubky podavače a spodní plochou přítlačné patky. Podavač se zároveň s šitým materiálem posune ve směru šití přesně o délku jednoho stehu, vrací se pod stehovou desku a do původní polohy. 21

31 Obr. 16. Fáze pohybu spodního podavače Vrchní podávání je zajištěno pohyblivou přítlačnou patkou, opatřenou zoubky, která se při posunu šitého materiálu pohybuje zároveň s ním. Tento typ podávání je využíván u šicích strojů určených pro šití tuhých textilií s větší tloušťkou, nebo usní. Jehelní podávání se používá hlavně při šití kluzkých materiálů, při kterém může dojít k jejich vzájemnému posunu. Při jehelním podávání není jehelní tyč pevná jako obvykle, ale je výkyvná. Jehla tedy vykonává při posunu materiálu pohyb zároveň s ním, přičemž je v zapíchnuté poloze. Jehelnímu podávání musí být uzpůsobena taky přítlačná patka, ta bývá dělená. Při pohybu jehly a šitého materiálu se střední část patky pohybuje s nimi, zároveň s jehlou se zvedá. V této fázi zase klesá vnější část, která opět materiál přitláčí. U tohoto způsobu podávání se můžeme setkat s označením tzv. pochozí patka. Diferenciální podávání je vlastně systém dvou spodních podavačů, umístěných do série za sebou, každý pracující nezávisle na tom druhém. Tento typ podávání se používá především při šití elastických materiálů a pletenin. Různým nastavením podavačů tak materiál může být napínán nebo řasen. Kombinované podávání je takové, u kterého je využito více než jednoho ze způsobů podávání, uvedených výše, v různých kombinacích. Kombinované podávání je využíváno při práci s hladkými, tuhými, nebo jinak problematickými materiály. Díky kombinaci více typů podávání je možno dosáhnout při šití dokonalých výsledků. Úskalí takto vybavených šicích strojů je ovšem komplikovanost jejich vnitřních částí. Jsou tedy velice náchylné na správné nastavení. Pomocné podávání se využívá při šití rozměrných výrobků a je podobné válcovým podavačům u dřevozpracujících strojů. Jedná se o soustavu válců, umístěných obvykle za šicím strojem, zajišťujících odtah materiálu. 22

32 Obr. 17. Kombinované spodní a pomocné podávání Do kategorie zvláštního podávání spadá tzv. talířové podávání. Jedná se o dva kotouče s rýhovanými styčnými plochami po jejich obvodu, mezi kterými je uchycen materiál. Ten je při rotačním pohybu kotoučů proti sobě podáván. Tento typ podávání je využíván při šití pletenin Ústrojí přítlačné Přítlačné ústrojí zabezpečuje, aby se šitý materiál při průpichu jehly samovolně neposouval a zároveň byl při procesu šití pružně přitlačován k podavačům. Pohyb tohoto zařízení je synchronizován s pohybem jehelní tyče a podavačů materiálu. Provedení přítlačného ústrojí závisí na provedení zařízení podávacího. Typy přítlačných ústrojí: - s přítlačnou patkou - s přítlačným kolečkem - zvláštní přítlačné ústrojí Ústrojí s přítlačnou patkou se v čalounickém průmyslu vyskytuje nejčastěji. Patka je umístěna na odpružené tyči a její přítlak lze regulovat. Tlak musí být nastaven tak, aby byl šitý materiál přitláčen k pracovní desce dostatečnou silou, ale zároveň aby nedocházelo k jeho natahování či porušování. Přítlačná patka může být pevná nebo výkyvná. U výkyvné patky dochází k jejímu lepšímu přizpůsobení šitému podkladu, například při přechodu z jedné tloušťky materiálu na druhou, nebo při přejíždění již 23

33 ušitých švů. Dosedací plocha patky může být jedno nebo vícedílná, tzv. kompenzační. Kompenzační patky se používají například při sešívání materiálů rozdílných tlouštěk. Ústrojí s přítlačným kolečkem je často využíváno při šití usní a materiálů jim podobných. Přitláčení materiálu k pracovní desce stolu je zajištěno otočným, rýhovaným kolečkem. To je umístěno v pevném nebo odklopném držáku. Zvláštní přítlačná ústrojí se vyskytují například u strojů na obšívání knoflíkových dírek nebo třeba u vyšívacích strojů a automatů. Všechny typy přítlačných ústrojí jsou uzpůsobeny k tomu, aby je bylo možno po ukončení šití nadzvednout a zároveň uvolnit šicí nit. Zvednutí patky lze docílit mechanicky, s využitím pákového mechanismu ovládaného ručně, kolenem, nebo nohou. Moderní šicí stroje umožňují zvednutí patky i elektronicky, v tomto případě je obvykle využit elektromagnet, nebo stlačený vzduch. Elektromagnet při jeho uvedení do provozu zvedne přítlačnou patku a v této poloze ji udržuje požadovanou dobu. Obdobně funguje pneumatické zvedání přítlačné patky, k jejímu zvednutí je zde však využit stlačený vzduch. Elektronické i pneumatické zvedání patky může být ovládáno spínačem umístěným na libovolné části šicího stroje. Nejčastěji se lze setkat s obdobnými ovládacími prvky jako při zvedání mechanickém, tedy kolenními pákami, nožním pedálem, ale i spínači umístěnými na těle šicího stroje tak, aby byly při šití pracovníkovi dobře dostupné. Stroje s elektronickým a pneumatickým zvedáním patky bývají vybaveny mechanickým pákovým mechanismem, který je schopen přítlačné zařízení zvednout a udržet v této pozici i bez přísunu elektrického proudu Těleso šicího stroje a ústrojí převodová Aby šicí stroj fungoval tak jak má, je vybaven mnoha mechanismy, jejichž spolupráce musí být pro zajištění dobrých výsledku velice precizní. Pohyby jednotlivých segmentů šicího stroje jsou odvozovány od pohybů hlavní hřídele, od které je odvozen pohyb jehly. Hlavní hřídel může ale zároveň nemusí být hřídelí hnací. Hnací hřídel popisujeme podle jejího umístění v těle stroje. Může být horní, umístěna v rameni šicího stroje, nebo spodní. V tom případě se nachází pod pracovní deskou stroje. 24

34 Pohon hnací hřídele je zajištěn elektromotorem se třecí spojkou, nebo stále častěji využívaným krokovým elektromotorem. Výhodami krokových elektromotorů je hlavně možnost přesné synchronizace jejich chodu s dalšími prvky stroje a jejich energetická úspornost. Na rozdíl motorů se třecími spojkami, kde je přenos sil z elektromotoru běžícího o konstantních otáčkách regulován mechanicky, právě třecí spojkou, jsou krokové elektromotory ovládány elektronicky. V nožním pedálu se nachází pouze spínač s potenciometrem, pomocí kterého lze velice přesně regulovat otáčky motoru už z jeho klidové polohy. Pro možnost přesného popisu jednotlivých funkčních prvků převodového ústrojí je definováno několik převodů: - Hlavní hřídel spodní hřídel - Hlavní hřídel ústrojí pohybu jehly - Hlavní hřídel ústrojí zachycení smyčky - Hlavní hřídel ústrojí pro posuv materiálu Hlavní hřídel spodní hřídel Pokud je hnací hřídel umístěna pod pracovní deskou, je přenos sil na hlavní hřídel zajištěn ozubenými nebo řemenovými převody, a to v poměru 1:1 (Haas, 1995). Přenos sil ozubenými koly je zabezpečen soustavou tří ozubených kol, osazených čelními zuby. Prostřední kolo je v tomto případě využito proto, aby byl zachován stejný směr pohybu hlavní a hnací hřídele. Využití řemenového převodu je praktičtější. Pásnice mohou být hladké nebo ozubené, tomu pak odpovídá i povrch řemenu. Ten bývá obvykle vyroben z pryžového materiálu s textilním jádrem Hlavní hřídel ústrojí pohybu jehly Převod rotačního pohybu hlavní hřídele na pohyb přímočarý vratný, který vykovává jehelní tyč, je zajištěn klikovými mechanismy. Pokud jehelní tyč vykonává i pohyb kývavý, je zajištěn šroubovými koly s převodem 1:2 dopomala (Haas, 1995) Hlavní hřídel ústrojí zachycení smyčky Tímto mechanismem je zajišťován přenos sil z hlavní hřídele na hřídel spodní a dále na mechanismus ústrojí zachycení smyčky. Druh tohoto mechanismu závisí na typu použitého ústrojí pro zachycení smyčky. 25

35 Rotační chapače jsou řízeny ozubenými převody s šikmými zuby (snížení hluku). Převodový poměr je volen podle konkrétního typu chapače. U nejčastěji používaných dvouotáčkových rotačních chapačů je převodový poměr 1:2 dorychla. Aby byl vytvořen steh, musí chapač učinit dvě otočky na jeden vpich jehly. U kývavých chapačů a smyčkovačů je jejich pohyb řízen z hlavní hřídele soustavou klikových a kulisových mechanismů Hlavní hřídel ústrojí pro posuv materiálu Práce tohoto mechanismu je přenos pohybu hlavní hřídele, na pohyb podavače posouvajícího materiál. Pohyb podavače je ze spodní hřídele přenášen s pomocí pákových převodů řízených excentry Těleso šicího stroje Do tělesa šicího stroje jsou umístěny všechny mechanismy zabezpečující jeho funkci (šicího stroje) skládá se ze dvou hlavních částí, ramena a základové desky nebo sloupku.. Jeho vyhotovení jsou odvozeny od předpokládaného využití šicího stroje. Materiál pro výrobu je nejčastěji litina, dále se používají slitiny hliníku a plasty. Barevné provedení bývá vybráno tak, aby nebyla zbytečně zvyšována únava pracovníků, ale zároveň aby vypadaly šicí stroje esteticky přijatelně. Do konstrukce jsou vyvrtány otvory sloužící k instalaci všech potřebných komponent. Komponenty umístěné na rameni: - ústrojí pohybu jehly - ústrojí pro podávání šicího materiálu - ovládací ústrojí pro ovládání délky stehu a zpětný steh - ústrojí přítlačné - převodová ústrojí Komponenty umístěné v základové desce: - ústrojí zachycení smyčky - ústrojí pro posuv šitého materiálu - převodová ústrojí 26

36 3.4.7 Mazání šicího stroje Šicí stroj, stejně jako jiná mechanická zařízení potřebuje být pro jeho bezproblémový provoz pravidelně mazán. Pravidelnou údržbou a mazáním všech komponent, které tuto péči potřebují, je snižováno jejich opotřebovávání. Pro dobrý chod šicího stroje musí být zvolen správný mazací olej. Měl by dobře odvádět teplo, být přilnavý, mít správnou viskozitu a neměl by vysychat. Místní mazání je využíváno u strojů s nízkými otáčkami. Jeho podstatou je využití mazacích otvorů, umístěných na potřebných místech a viditelně označených. Do těch obsluha pravidelně, v určených intervalech, dokapává mazací olej Skupinové mazání se využívá u strojů se středními otáčkami. V těle stroje je umístěna jedna nebo více nádržek, do kterých je doplňován mazací olej. Ten je do dalších částí stroje distribuován hadičkami a mazacími knoty. Rozstřikovací mazání se používá u šicích strojů s otáčkami nad 4000 ot/min -1 (Haas, 1995). Pod základovou deskou je umístěna vana s olejem, který je při chodu stroje mechanicky rozstřikován na potřebná místa. Centrální mazání, podobně jako automobilových motorů využívá nádoby s olejem, v níž ne umístěno ponorné čerpadlo. To do jednotlivých částí šicího stroje rozvádí olej hadičkami. Přebytečný olej stéká zpět do nádoby s čerpadlem. Nejčastěji je pro mazání šicích strojů využito kombinace výše zmíněných metod Podstavec šicího stroje Podstavec šicího stroje slouží k montáži všech jednotlivých komponent a možnosti jejich rozmístění tak, aby plnily požadovaný účel. Komponenty podstavce šicího stroje: - Stojan - Pracovní deska - Pohon a elektroinstalace - Příslušenství Stojan podstavce bývá obvykle vyroben ze svařených kovových trubek nebo profilů a bývá výškově nastavitelný. Pro snížení přenosu vibrací na podlahu bývají nohy stojanu osazeny pryžovými kluzáky nebo kolečky (taktéž pryžovými). Ideální materiál pracovní desky je překližka, lze však použít v podstatě jakákoliv vhodná konstrukční 27

37 deska. Důležité je, aby byl povrch pracovní desky tvrdý a hladký, toho je dosaženo použitím laminátů nebo plastů. V pracovní desce je přesně vyříznut otvor, ve kterém je osazena hlava šicího stroje. Spojení pracovní desky a hlavy musí být pevné, je ale třeba zabránit přenosům vibrací na pracovní desku, tohoto efektu je docíleno díky použití pryžových nebo plstěných prvků. Elektromotor a elektroinstalace bývají instalovány do zadních partií stojanu tak, aby nepřekážely při provozu. Dále je šicí stroj vybaven jedním nebo dvěma pedály, zajišťujícími jeho ovládání nohami. Často je pod pracovní desku instalována i kolenní páka nebo konfigurovatelný spínač. Aby bylo zajištěno bezpečné fungování stroje, je nezbytné, aby byly všechny jeho potenciálně nebezpečné součásti zakrytovány. Mezi důležité prvky příslušenství patří rovněž zásuvka pod pracovní deskou na uložení drobných věcí jako např. náhradní jehly, servisní nástroje, patky apod., osvětlení stroje a stojan na cívky s nitěmi Elektrické příslušenství Nedílnou součástí moderních šicích strojů je bezesporu motor a další součásti elektroinstalace, jako osvětlení (často externí) a elektroinstalační skříň. Ještě stále se můžeme v průmyslové výrobě setkat s motory na třífázový, střídavý proud, opatřenými kuželovou nebo diskovou třecí spojkou. Jejich výkony se při ot/min -1 pohybují v rozmezí 0,2455 0,736 kw (Haas, 1997). Tyto motory jsou již pro použití na šicích strojích zastaralé a jsou nahrazovány krokovými elektromotory s řídící elektronikou, pracujícími s napětím 220V. Jejich výkony se pohybují v rozmezí 0,5 0,7kW, spotřeba energie je však oproti běžným motorům se třecí spojkou znatelně nižší. Další nespornou výhodou je možnost využití senzoru pohybu jehly, díky kterému zůstává jehla při ukončení šití zapíchnuta v materiálu. S použitím tohoto systému se výrazně zvyšuje komfort pracovníků při šití a zároveň nemůže dojít k nechtěnému potažení materiálu, a tím změně délky stehu Přídavná zařízení Přídavná zařízení jsou využívána pro zvýšení uživatelského komfortu při užívání šicího stroje a také mohou sloužit ke zvýšení přesnosti pracovníků. 28

38 Mezi přídavná zařízení patří: - Zařízení pro detekci a nastavení polohy jehly - zařízení pro odstříh šicího materiálu - zařízení pro ořez šitého materiálu - zařízení pro vedení materiálu do švu - navolňovací zařízení - kontrolní hlídací zařízení pro kontrolu přetrhu nitě a obsahu cívek - zařízení pro detekci správné polohy materiálu 3.5 Průmyslové šicí stroje v čalounické výrobě V čalounické výrobě jsou vzhledem k menším objemům výroby (např. oproti výrobě oděvů) zastoupeny převážně stroje bez automatizačních prvků, je potřeba aby byly obsluhovány lidmi po celou dobu práce. Automatizované šicí stroje jsou v čalounictví využívány zřídka, většinou na tvorbu výšivek. Neautomatizované šicí stroje, používané v čalounické výrobě můžeme rozdělit podle několika kritérií. Rozdělení podle základové desky a tvaru ramene: - ploché šicí stroje jsou vybaveny rovinnou pracovní plochou na kterou je pokládán šitý materiál - sloupové šicí stroje šitý materiál je pokládán na vyvýšený sloupek, mohou být vybaveny i pracovní deskou, slouží k šití dutých a vypouklých výrobků - ramenové šicí stroje postrádají základní pracovní desku, materiál je pokládán na spodní rameno - skříňové šicí stroje jako základní deska slouží skříň stroje - šicí stroje zvláštních tvarů obvykle se speciálním určením, mnoho různých tvarů Obr. 18. Typy konstrukcí šicích strojů 29

39 30

40 Rozdělení podle druhu šitého stehu: - jednonitný řetízkový (tř. 100) - ruční (tř. 200) - dvou u vícenitný vázaný (tř. 300) - dvou a vícenitný řetízkový (tř. 400) - obnitkovací (tř. 500) - krycí (tř. 600) - jednonitný vázaný (tř. 700) - kombinovaný (tř. 800) Rozdělení podle počtu otáček: - pomaloběžné do 2500 ot/min -1 - rychloběžné do 5000 ot/min -1 - vysokootáčkové nad 5000 ot/min -1 U otáček šicích strojů nemusí nutně znamenat, že jsou-li malé, automaticky je stroj pomalý. U některých, zvláště jednoúčelových strojů jsou maximální otáčky limitovány např. jejich konstrukcí, svou funkci však plní efektivně (Motejl, 1974). V následujících kapitolách jsou popsány hlavní typy šicích strojů používaných v čalounické výrobě Jednojehlové šicí stroje se stehem rovným V čalounické výrobě se jedná o nejpoužívanější typ šicích strojů. Vzhledem k jejich univerzálnosti na nich bývá prováděna většina technologických operací. Často jsou vybaveny dalším doplňkovým příslušenstvím kombinací více typů ústrojí pro podávání šitého materiálu. Tyto stroje dělíme podle druhu šitého stehu na: - Stroje se stehem vázaným (tř. 300)4 - stroje se stehem řetízkovým (tř. 100, 400) U strojů, pracujících s vázaným stehem je nejvíce limitující faktor omezená délka návinu spodní nitě. Ta je omezena především velikostí ústrojí pro zachycení smyčky. 31

41 Výrobci se tento problém snaží kompenzovat zvětšováním tohoto ústrojí a tedy i velikosti cívek na spodní nitě Jednojehlové šicí stroje se stehem klikatým Tyto stroje jsou v čalounické výrobě používány zřídka, klikatý steh je více používán např. při výrobě oblečení, sportovních doplňků a lodních plachet. Jejich využití je dobré taky pro sešívání materiálů bez zahnutých okrajů (Motejl, 1974). Tyto stroje dělíme podle druhu šitého stehu na: - Stroje se stehem vázaným (tř. 300) - stroje se stehem řetízkovým (tř. 100, 400) dělení podle způsobu vytváření klikatého stehu: - dvouzápichové - se stehem lichoběžníkovým - se stehem T - na ozdobné šití apod Dvoujehlové šicí stroje se základní funkcí Tyto stroje jsou v čalounictví využívány pro estetický vzhled výsledného švu. Nejčastěji jsou využívány stroje s vázaným stehem tř Jejich konstrukce je podobná strojům jednojehlovým. Ústrojí pro podávání šicího materiálu a ústrojí pro zachycení smyčky je zde však zastoupeno dvakrát. Jehly mohou být uchyceny ke společné jehelní tyči. Moderní dvoujehlové šicí stroje však mají každou jehlu ovládanou zvlášť. Tato funkce umožňuje využít stroj v případě potřeby jako jednojehlový. Zajímavější je však možnost využití této funkce při šití zdobných prvků čalounění. Ústrojí pro zachycení smyčky se nachází v pracovní desce nebo sloupku. Použití dvoujehlových šicích strojů: - našívání ozdobných proužků - ozdobné prošívání - obšívání drátů a pružin apod. 32

42 3.5.4 Obnitkovací šicí stroje Obnitkovací šicí stroje jsou zároveň jednojehlovými šicími stroji s vázaným stehem základním vybavením čalounické dílny. Vytvářejí řetízkový steh a jsou využívány pro začišťování okrajů textilií, pokud jsou třepivé, nebo pokud je potah odnímatelný. V tom případě musí být začištěny všechny textilní okraje tak, aby při sejmutí potahu z nábytku a manipulací s ním nedocházelo k třepení jejich okrajů. Podle počtu nití dělíme obnitkovací stroje na: - jednonitné - dvounitné - třínitné - čtyřnitné V čalounictví jsou nejpoužívanější třínitné a čtyřnitné varianty, jejich tvar bývá skříňovitý a často bývají vybaveny zařízením pro odstřih šitého materiálu Prošívací automaty Pro výrobu proševů jsou využívány tzv. prošívací automaty. Jedná se obvykle o počítačem řízené stroje s jedním, nebo několika stehotvornými ústrojími, schopnými kontinuálně nebo diskontinuálně vytvářet proševy textilií, až do šířek přesahujících 2 m. Prošívací automaty můžou šít, v závislosti na jejich konstrukci, stehem vázaným i řetízkovým. Pro vytvoření atraktivního vzhledu proševů, např. u matrací, bývají tyto prošívány obvykle tvarově. Proševy nacházejí uplatnění především při výrobě matrací, můžeme na ně ovšem narazit v podstatě u jakéhokoliv čalouněného nábytku, např. u čel postelí, opěradel a sedadel židlí, křesel nebo pohovek, automobilových sedadel apod. (Taylor, 2011). 33

43 Obr. 19. Matracový prošev Stroje pro ozdobné šití a vyšívací automaty Výrobce automobilů značky Porsche jako první začal využívat ozdobného prošívání potahů u svých autosedaček. Tento trend se rychlým tempem rozšířil mezi ostatní výrobce automobilů a nakonec i na ostatní čalouněný nábytek. Zdobné, vyšívané prvky vznikají na čalouněných potazích díky použití moderních šicích strojů, které umožňují volby několika desítek ozdobných stehů. Jejich konstrukce se liší podle konkrétního určení. Pro šití ozdobných stehů, napodobujících ruční vyšívané stehy, jsou využívány obvykle dvoujehlové šicí stroje, které šití těchto stehů umožňují. Obr. 20. Dvoujehlový sloupkový šicí stroj se zdobným stehem 34

44 Pro vyšívání obrázků, log a dalších požadovaných plošných zdobných prvků jsou využívány počítačem řízené vyšívací automaty Obr. 21.Vyšívací automat 3.6 Strojně šicí jehly Strojně šicí jehla je důležitou součástí šicího stroje a její výběr zásadně ovlivňuje kvalitu a vzhled šitého švu. Jehla bývá uchycena na jehelní tyč a při šití kooperuje s dalšími prvky šicího stroje. Při šití probodne šitý materiál za současného vsunutí šicího materiálu do otvoru, pomáhá k utváření smyčky vrchní nitě a při jejím zpětném vytažení (jehly) z materiálu poskytuje niti ochranu. Volba jehly záleží na parametrech šicího a šitého materiálu, typu švu a na požadovaném vzhledu švu. V současně době jsou v nabídce výrobců stovky typů jehel kombinující různé délky, tloušťky, špičky, typy dříku a další parametry Základní požadavky Základní požadavky na strojně šicí jehly při maximálním výkonu šicího stroje, na kterém jsou osazeny: - umožnění správné tvorby smyček - umožnění kvalitního provázání stehu ve všech jeho vazných bodech - zajištění stejnoměrnosti napětí stehu - vytvoření obrazce stehu v požadované jakosti - vysoká teplotní odolnost 35

45 - dobré odvádění tepla vznikajícího vzájemným třením jehly a šitého materiálu - optimální pružnost - kvalitní úprava povrchu Dalším důležitým činitelem ovlivňujícím výslednou kvalitu stehu je volba vzájemně kompatibilních jehel a šicího materiálu nití. Prvním faktorem ovlivňujícím bezproblémové utváření stehu je u nití vhodná volba jejich tloušťky vzhledem k velikosti očka jehly. Druhým faktorem je zákrut. Nit může být zkrucována ve dvou směrech, v minulosti bylo užíváno označení pravotočivé a levotočivé. Od tohoto značení bylo však upuštěno a nyní je užíváno značení se zákrutem S nebo Z (Motejl, 1974). Vice o strojně šicích nitích viz kapitola Strojně šicí nitě v čalounickém průmyslu Popis strojně šicí jehly Strojně šicí jehla má několik částí. Vlastnosti každé z nich, více či méně, ovlivňují výslednou kvalitu stehu. Obr. 22. Strojně šicí jehla Dřík Dřík je zesílená část jehly, v její horní části. Oproti ostatním částem jehly má obvykle větší průměr a slouží k pevnému upnutí jehly do jehelní tyče. tvar dříku bývá válcový, někdy s jednou nebo dvěma seříznutými stranami. Takováto úprava dříku zajišťuje upnutí jehly v jehelní tyči vždy v přesné poloze. Výjimečně se mohou vyskytovat i jehly s upínací drážkou nebo závitem (Motejl, 1974). 36

46 Tělo Tělo mívá oproti dříku menší průměr. Jedná se o část jehly, válcového tvaru. Přechod ze dříku do těla bývá kuželového tvaru. Na těle se obvykle vyskytuje podélná drážka zajišťující chlazení jehly a jednostranné vybrání nad ouškem, do něhož ústí druhá, obvykle kratší podélná drážka. Drážka nad ouškem jehly slouží jednak pro chlazení, její provedení má však také vliv na výsledný vzhled stehu. Vybrání nad ouškem se zde nachází proto, aby bylo stehotvorné ústrojí schopné spolehlivě zachytit smyčku vrchní nitě. Průměr těla jehly může být v celé jeho délce stejný, nebo se stupňovitě zmenšuje, obvykle dvakrát až třikrát. Takovéto jehly nazýváme vícestupňové. Takováto úprava těla jehly sice snižuje její výslednou pevnost, zároveň však výrazně zlepšuje odvod tepla (Motejl, 1974) Zahříváni jehly a její pevnost při šití jsou neustále řešenými problematikami. Výrobci proto neustále vyvíjejí a zdokonalují technologie povrchového dokončování jehel. Povrchové úpravy jehel mají vliv i na jejich opotřebovávání. Moderní jehly proto již nejsou jen dokonale vyleštěny, stále častěji se můžeme setkat i s jejich chemickou povrchovou úpravou, např. nánosem nitridů titanu apod Špice Jedná se o zúžené zakončení těla jehly a vyskytuje se v mnoha provedeních. Volba typu špice pak záleží na typu šitého materiálu a na požadovaném vzhledu švu. Špice strojně šicích jehel procházejí neustálým vývojem a v současné době se jejich výběr neustále rozrůstá, můžeme je však podle jejich tvaru rozdělit do čtyř základních skupin. Kuželové špice jsou relativně univerzální, proto jsou používány pro běžné šicí operace. Tupé špice bývají pevnější, jsou proto vhodné pro přišívání např. plastových a jiných tuhých prvků. Kulové špice byly vyvinuty tak, aby byla vlákna šitého materiálu porušována minimálně, jejich použití je vhodné zejména při šití pletenin. Posledním základním typem jsou špice excentrické. 37

47 Obr. 23. Zleva: špice kuželová, tupá, kulová, excentrická Důležitým prvkem špice je hrot, umístěný na jejím úplném konci. Jeho provedení a tvar výrazně ovlivňuje, jakým způsobem jehla vniká do materiálu a jakou stopu v něm po sobě zanechává. Např. pro šití tuhých textilií a jsou využívány tzv. řezné hroty, jejich tvar usnadňuje proříznutí materiálu a ovlivňuje výsledné položení stehu. Hroty špic strojně šicích jehel můžeme podle jejich tvaru rozdělit do několika skupin: - kruhový - perlový - oštěpový - plochý - tříhranný - čtyřhranný apod. Tvar hrotu může mít i různé sklony, nebo může být dále různě upravován podle konkrétního účelu využití jehly. Sortiment jehel je proto obvykle dělen podle jejich účelu a v každé kategorii výrobci nabízí desítky, někdy i stovky variant. 3.7 Strojně šicí nitě v čalounické výrobě Nit lze specifikovat jako přízi, zpracovanou skacím nebo jiným družícím procesem. Její výběr závisí na stehu, jehle a šitém materiálu. Strojně šicí nit by měla mít stejné, nebo podobné vlastnosti jako šitý materiál. Strojně šicí nitě jsou obvykle vyráběny skaním několika jednotlivých přízí. Skaní je proces úpravy příze, kdy jsou dvě nebo více přízí zakrucovány dohromady (Pospíšil et al. 1981) Nitě jsou děleny podle směru jejich zákrutů, ten je viditelný při pohledu běžným okem a ovlivňuje vzájemnou kompatibilitu strojně šicí jehly a nitě. Nitě byly 38

48 v minulosti podle směru zákrutů označovány jako levotočivé a pravotočivé, při využívání tohoto označení docházelo v provozech k nedorozuměním, proto bylo označování zákrutu nahrazeno dle ČSN ISO 2 Textilie. Označování směru zákrutů nití a obdobných výrobků symboly S a Z, které jsou při pohledu na nit více popisnější. U strojně šicích nití se setkáváme nejčastěji se zástupci trojmoskaných nití se zákrutem Z (Motejl, 1973). Obr. 24. Značení nití podle směru zákrutu Nitě můžeme dále dělit podle jejich materiálového složení a jejich dalších vlastností. Podle použitého materiálu je možno nitě rozdělit na přírodní, syntetické a směsové. Strojně šicí nitě vyrobené z přírodních materiálů: - bavlněné nitě jsou vyráběny z přízí bavlněných vláken, dobře probarvitelné - lněné nitě vysoká pevnost - hedvávné nitě lesklé, hladké a pevné, určené pro čití jemných materiálů Syntetické strojně šicí nitě Syntetické nitě jsou hladké a pevné, proto jsou při šití čalouněných potahů používány častěji než nitě vyrobené z přírodních materiálů. Podle použitého materiálu můžeme syntetické nitě rozdělit na polyamidové, polyesterové a viskózové. Nejpevnější, proto i nejpoužívanější jsou nitě polyesterové. Nitě jsou dále děleny podle délky vláken na střižové a konvertorové (Pospíšil et al. 1981). Z hlediska konstrukce jsou nejuniverzálnější nitě jádrové, nazývané taky ovíjené. Ty jsou vyrobeny kombinací syntetického jádra, opředeného přírodním nebo 39

49 syntetickým materiálem. Jádro zajišťuje niti pružnost a oplet mechanickou a tepelnou odolnost. U stehů, u kterých není žádoucí, aby byl šicí materiál viditelný, lze použít monofilové nitě. Ty jsou tvořeny pouze jedním vláknem, obvykle jsou vyráběny z polyamidu. Obvykle jsou vyráběny v transparentní variantě na šití světlých materiálů a ve variantě šedé (stále transparentní) na šití tmavých materiálů Značení strojně šicích nití Nitě jsou značeny podle jejich tloušťky a počtu jednoduchých přízí, ze kterého jsou složeny. Pro jejich označování je využíváno několika systémů, základní princip mají všechny stejný, označení jemnosti nitě je odvozováno z poměru hmotnosti jednoduché příze na určitou délku. Metrické označování je používáno převážně u syntetických a hedvábných nití. Měrnou jednotkou je u metrického číslování hodnota Nm. Tato hodnota Nm vyjadřuje délku jednoduché příze vážící jeden gram. Za touto hodnotou je uváděn ještě počet těchto jednoduchých přízí v niti, oddělený lomítkem. Např. nit označená jako Nm 100/3 je skána ze tří jednoduchých přízí, z nichž každá váží jeden gram na 100 m její délky. Novější metrické označení zastupuje jednotka tex. Ta uvádí poměr váhy jednoduché příze v gramech na 1000 m její délky. Měrnou jednotkou anglického číslování je NeB. Princip je zde stejný jako u označování metrického. Hodnota NeB označuje, kolik metrů jednoduché příze váží 0,59 gramu. Poslední mezinárodně uznávanou jednotkou pro označování jemnosti strojně šicích nití je Titr Derniér (Td). Jednotka Td označuje, kolik gramů váží 9000 m nitě. 40

50 3.8 Stehy Podle ČSN ISO 4915 Textilie. Druhy stehů. Třídění a technologie se stehem rozumí provázání nití určitým způsobem podle druhu šicího stroje, a to od jednoho vpichu jehly ke druhému. Opakováním stehů postupně za sebou vznikne řádka stehů.. Existuje velké množství typů stehů. Pro lepší orientaci jsou stehy rozděleny do několika tříd. Pro každou třídu je tedy charakteristický způsob provedení stehu, vzhled a postup provázání nití. Do jednoho stehu zahrnujeme jakékoliv provlečení, tj. provázání nebo propletení nití uskutečňované v časovém intervalu dvou bezprostředně po sobě následujících vpichů jehly. (Haas, 1995) Stehy jsou značeny trojmístnou kombinací čísel, kde první číslo určuje zařazení stehu do dané třídy a následující dvojčíslí identifikuje jeho přesný typ Teorie utváření stehu Průmyslové šicí stroje dělíme, na základě stehu, který utvářejí, do tří základních skupin: - Se stehem vázaným - Se stehem řetízkovým - Se stehem kombinovaným Strojní steh je utvářen dvěma základními prvky, jsou klička a smyčka. Klička vzniká při pohybu jehly z její dolní (u smyčkovačů boční) úvrati. U některých stehů je pro jejich utváření potřebná smyčka. Ta vzniká zachycením kličky a jejím částečným nebo úplným pootočením. Obr. 25. Vlevo klička, vpravo smyčka 41

51 Postup utváření dvounitného vázaného stehu Tento typ stehu je v oblasti čalounění nejpoužívanější. Využívá se pro šití potahových materiálů, které nevykazují velkou elasticitu. Steh je tvořen vrchní a spodní nití a jeho utváření probíhá v několika fázích. - I. fáze jehla je zabodnuta do šitého materiálu, hrot chapače se nachází před jeho dolní polohou. Za klesání niťové páky dokončuje podavač posuv materiálu a klesá pod stehovou desku. - II. fáze jehla dosahuje její dolní úvrati, zatímco hrot chapače se přibližuje k jehle. Niťová páka klesá a uvolňuje napětí nitě. Podavač materiálu je pod stehovou deskou. - III. fáze jehla se začíná při současném utváření smyčky na horní niti pohybovat nahoru, klička je zachycena hrotem chapače. Podavač materiálu se posouvá do jeho krajní polohy, nachází se stále pod stehovou deskou. - IV. fáze jehla se pohybuje dál nahoru, smyčka hodní nitě je přesmykována přes chapač. Niťová páka se pohybuje nahoru. - V. fáze jehla je v její horní úvrati, chapač dokončuje svůj pohyb a niťová páka se rychle pohybuje směrem nahoru, čímž utahuje nit, která je přesmyknutá přes cívkové pouzdro. Podavač materiálu se vysouvá nad stehovou desku. - VI. fáze jehla se začíná pohybovat dolů, hrot chapače se přesouvá do polohy umožňující opětné zachycení smyčky, niťová páka se nachází v její horní poloze, podavač materiálu posouvá šitý materiál o délku jednoho stehu. 42

52 Obr. 26. Fáze utváření vázaného stehu kývavým chapačem Výše uvedené fáze jsou popsány pro kývavý chapač. Při utváření stehu chapačem rotačním je princip utváření stehu téměř totožný. Rozdíl je pouze v pohybu chapače do jeho startovní polohy Postup utváření obnitkovacího stehu Pro obnitkovací řetízkový steh charakteristické jeho položení přes okraj šitého materiálu. Tento steh vzniká tak, že smyčkovač ovíjí smyčku horní nitě přes okraj materiálu a dále jí přenáší pod hrot jehly. Obnitkovací steh je v čalounictví využíván pro fixaci okrajů materiálu a zamezení jejich třepení. Dle ČSN Čalouněný nábytek musí být obnitkovacím stehem zajištěny, u snímatelných čalouněných potahů, všechny okraje materiálu, které nejsou proti třepení zajištěny jiným způsobem. Fáze utváření dvounitného obnitkovacího stehu: - I. fáze jehla je v její dolní úvrati a začíná pohyb nahoru při současném přibližování smyčkovače. Podavač šitého materiálu se nachází pod stehovou deskou. - II. fáze jehla se pohybuje nahoru, vzniká smyčka, tou prochází hrot levého smyčkovače při současném zavádění vlastní nitě. Levý smyčkovač se pohybuje doprava, pravý smyčkovač nahoru. Do vybrání levého smyčkovače, které se nachází za jeho hrotem vniká hrot pravého smyčkovače. Podavač se zvedá nad stehovou desku. 43

53 - III. fáze jehla se pohybuje nahoru, smyčka, vytvořená na niti smyčkovače, je přenášena. Podavač materiálu se nachází nad stehovou deskou. - IV. fáze jehla je j její horní úvrati a začíná se pohybovat směrem dolů. Smyčka levého chapače je chapačem pravým přenesena kolem okraje šitého materiálu, nahoru pod hrot jehly. Materiál je posouván podavačem, smyčky jsou napínány ve směru posuvu. - V. fáze hrot jehly prochází při pohybu dolů smyčkou nitě dopravenou smyčkovačem, prochází skrz šitý materiál. Tímto pohybem je utahován předchozí steh. Pravý smyčkovač se vrací za současného uvolnění smyčky, ovinuté kolem jehly. Tím ji povoluje (smyčku) a vrací se i s levým smyčkovačem do startovní polohy. Podavač materiálu klesá pod stehovou desku. Obr. 27. Fáze utváření dvounitného řetízkového stehu Třída 100 řetízkové stehy Stehy jsou charakterizovány provázáním smyček jedné nebo více jehelních nití za sebou. Jedna nebo více smyček je protaženo materiálem a zajištěno následujícími smyčkami téže nitě Třída 200 ruční stehy Stehy této třídy vznikaly jako stehy ruční. Lze je charakterizovat jako stehy vyhotovené s použitím jedné nitě. Ta je protahována šitým materiálem v jednoduché řádce stehů. 44

54 3.8.4 Třída 300 vázané stehy Tyto stehy vznikají provázáním dvou nebo více skupin nití. vznikají tak, že smyčky jedné skupiny jsou protaženy materiálem a provázány s nitěmi skupiny druhé. Stehy této třídy jsou v čalounictví nejvíce využívány pro spojování jednotlivých částí potahů Třída 400 vícenitné řetízkové stehy Tvoří je dvě nebo více skupin nití vzájemně provázaných smyčkami z nich vytvořenými. Smyčky skupiny vrchních nití jsou protahovány materiálem a jsou provázány se smyčkami skupiny nití spodních. Pro tuto třídu je typický dvojitě provázaný řetízek na spodní straně šitého materiálu Třída 500 obnitkovací řetízkové stehy Tyto stehy jsou vytvářeny jednou nebo více vrchními nitěmi. Ty jsou na spodní straně materiálu provázány se smyčkami spodních nití. Stehy této třídy jsou charakterizovány alespoň jednou skupinou nití, vedoucí přes okraj šitého materiálu Třída 600 krycí řetízkové stehy Stehy této třídy jsou vytvářeny na dvou a vícejehlových šicích strojích s řetízkovým stehem. Jsou tvořeny třemi skupinami nití. Je pro ně charakteristické, že první a třetí skupina pokrývají každá jednu stranu šitého materiálu a jsou provázány nitěmi skupiny druhé, procházející skrz šitý materiál. V minulosti existovala i třída 700. v té byl zahrnut pouze jeden typ stehu, a to steh jednonitný vázaný. Tento steh je vzhledově identický s vázaným švem typu 301. Je však utvářen pouze jednou jehelní nití, její část je při prvním vpichu navinuta na cívku. Dále utváření stehu probíhá totožně jako u stehu třídy 300. Další a poslední třídou byla v minulosti třída 800 kombinované (zajišťovací) stehy. Stehy v této třídě jsou utvářeny kombinacemi stehů tříd 300 a 400 se stehy tříd 500 nebo 600 a vznikalo pro ně nové označení. Např. kombinace švů 301 a 503 získala označení 803 (Motejl, 1973). Třídy 700 a 800 v současně platné normě ČSN ISO 4915 již nejsou zahrnuty. 45

55 3.9 Švy Šev můžeme obecně definovat jako spojení dvou nebo několika stejných nebo různých materiálů šitím, lepením, svařením nebo jiným způsobem (Motejl, 1973). švy dělíme do čtyř základních skupin které jsou charakterizovány polohou šitého materiálu při jeho sešívání. Švy jsou značeny čtyřmístným číslem kde první dvojčíslí označuje třídu švu a druhé dvojčíslí jeho konkrétní typ Třída 2100 hřbetové švy Pro tuto třídu je charakteristické položení dvou nebo více vrstev materiálu na sebe a jejich spojení jednou nebo více řádkami stehů vedených buď při okraji materiálu nebo libovolně kdekoliv v ploše. Obr. 28. Příklady švů třídy

56 3.9.2 Třída 2200 přeplátované švy Švy této třídy jsou charakterizovány položením dvou nebo vice vrstev přes sebe a jejich následným sešitím jednou nebo více řádkami stehů vedenými v místě překrytí. Obr. 29. Příklady švů třídy Třída 2300 lemovací švy Tato třída je charakterizována tak, že je okraj jedné nebo více vrstev šitého materiálu olemován lemovacím proužkem - lemovkou. Šitý materiál může být s lemovacím proužkem spojen jednou nebo více řádkami stehů. Obr. 30. Příklady švů třídy

57 3.9.4 Třída 2400 dotykové (překrývací) švy Švy této třídy jsou charakterizovány polohou šitého materiálu, kdy jsou spojované šásti položeny vedle sebe a dotýkají se pouze sousedními okraji. Šev může být podložen dalším proužkem materiálu a bývá vyhotoven za použití jedné nebo více řad plošných stehů Potahové materiály Materiály pro potahování čalouněných výrobků jsou v současné době dostupné v nepřeberném množství typů a provedení. Základním stavebním prvkem textilií jsou vlákna. Ta jsou dále spřádána a jsou z nich vytvářeny nitě nebo příze. Materiál vláken a typ technologie, použitý pro následnou výrobu textilie jsou dvě základní kritéria, podle kterých je textilie možno dále dělit. Vlákna, využívaná, pro výrobu těžkých textilií, používaných pro potahování čalouněných výrobků mohou být přírodního nebo umělého původu. Na základě technologie, využité pro výrobu textilií, je můžeme dělit na tkaniny, pleteniny, netkané textilie a ostatní materiály. Do kategorie ostatních materiálů spadají textilie typu ALCANTARA, mikroplyše a povrstvený textil, z minulosti známý pod pojmem koženka. Samostatnou a specifickou kategorií potahových materiálů jsou usně, vyrobené z kůží živočichů. nití. Jemnost vláken je udávána v jednotkách tex viz kapitola značení strojně šicích Základní požadavky na potahové textilie čalouněných výrobků stanovuje norma ČSN EN Textilie Potahové textilie Specifikace a metody zkoušení Vlákna přírodní Jak již vyplývá z jejich názvu, vlákna přírodního původu jsou získávána z přírodních zdrojů. Jsou dělena do dvou základních skupin na vlákna rostlinná a živočišná Vlákna rostlinná Vlákna vyrobená ze semen: - kapok 48

58 - bavlna - kokos Vlákna lýková: - len - konopí - juta - ramie - kenaf - abutilon Vlákna vyrobená z listů: - sisal - konopí - novozélandský len - agáve Vlákna živočišná Vlákna vyrobená ze srsti obratlovců: - ovčí vlna - velbloudí vlna - angorská vlna - kašmír - mohér - kravská srst - telecí srst - zaječí srst - králičí srst Vlákna vyrobená ze sekretu hmyzu: - přírodní hedvábí - plané hedvábí (tussah) Anorganická vlákna Do této kategorie spadají čedičová, strusková a skleněná vlákna.. vlákna jsou pevná ale křehká. Nejsou napadána bakteriemi ani plísněmi. Anorganická vlákna 49

59 vynikají zejména chemickou odolností a odolností vůči vysokým teplotám, jsou proto využívána hlavně pro výrobu ochranných pracovních oděvů a textilií se sníženou hořlavostí Vlákna umělá Vznik umělých vláken je zásluhou vědeckých pracovníků z oblasti chemie. Umělá vlákna jsou neustále vyvíjena a zdokonalována. Mohou být vyrobena buďto z přírodního polymeru, pak se jedná o vlákna celulózová a bílkovinná, nebo z polymeru vyrobeného chemickou cestou, do této kategorie spadají polyamidy, polyestery, polyolefíny, polyakrylonitrily apod (Motejl, 1973). Hlavními výhodami umělých vláken je možnost ovlivnění jejich vlastností při výrobě a možnost jejich následného smísení s vlákny přírodními Chemická vlákna Tato vlákna vznikají přeměnou přírodního polymeru tak, že je nejdříve depolymerován, tedy převeden na roztok a následně zvlákňován. Proces zvlákňování probíhá buď v lázních nebo horkovzdušných komorách. Průřez vláken je ovlivňován podmínkami, za kterých vlákna vznikají. Všeobecně by se dalo říci, že jejich tvar je podélně rýhovaný (Koslowski, 2008) Viskózová vlákna Viskózová vlákna jsou vyrobena z celulózy. Ta je v průběhu technologického procesu převedena na alkalický viskózový roztok a v kyselé lázni zvlákňována. Viskóza bývá často směsována s vlákny jiného typu, např. vlnou, polyesterem, polyamidem atd Bílkovinná vlákna Dělí se dále na rostlinná a živočišná. Rostlinná vlákna, jsou získávana z kukuřice a sóji. Živočišná vlákna jsou vyráběna především z kaseinu nebo jiných živočišných bílkovin. Vlákna tohoto v historii byla vyráběna, v současnosti jsou však využívána minimálně Pryžová vlákna Pryžová vlákna jsou vyráběna z přírodního nebo syntetického latexu. Zvlákňování probíhá ze skleněných trysek do vodní lázně. Tato vlákna jsou využívána pro jejich vysokou elasticitu. 50

60 Vlákna ze syntetických polymerů Do této kategorie spadají vlákna polyamidová, polyesterová, polyuretanová, polyetylénová, polypropylénová a akrylová Polyamidová vlákna Nejznámější polyamidová vlákna jsou typu polyamid 6.6 nylonu. Jsou vyráběny zvlákňováním polymeru do šachty a dále dlouženy. Vlákna jsou poměrně nenáročná na údržbu, jsou tvarově stabilní a mohou být využity jako náhrada přírodního hedvábí. Nejčastěji jsou používány ve směsích s bavlnou a vlnou Polyesterová vlákna Polyesterová vlákna jsou oproti polyamidovým relativně tuhá. Díky tomu se používají v textiliích, u kterých je vyžadována snížená mačkavost. Kombinují se ve směsích s vlnou, bavlnou nebo ale mohou z nich být vyráběny i monofilní nitě a rouna Polyuretanová vlákna Polyuretanová vlákna vykazují vysokou pružnost (až 400%) jsou proto využívána jako náhrada vláken pryžových. Jsou používána všude, kde je vyžadována vysoká elasticita výsledné textilie Polyetylénová vlákna Jsou vyráběna ve dvou provedeních, buď jako High Density Polymer (HDP) nebo Low Density Polymer (LDP). Tato vlákna jsou relativně tuhá a proto jsou využívána spíše jako pojivo v oblasti technických textilií Polypropylénová vlákna Tato vlákna nepřijímají vlhkost, jsou však jen obtížně barvitelná a mají nízkou odolnost vůči teplotám. Jsou využívána převážně v oblasti technických netkaných textilií Akrylová vlákna Svými vlastnostmi se blíží vláknům vlněným. Proto jsou s vlnou často směšována. Jejich nevýhodou je náchylnost k žmolkování a jejich elektrostatické nabíjení. Z akrylových vláken jsou vyráběny pletařské příze, pletené výrobky apod. 51

61 Konjungovaná vlákna Konjungovaná vlákna se skládají ze dvou nebo více komponent, hlavně jsou vyráběny jako bikomponentní. Setkat se můžeme s kombinací polypropylenu a polyamidu (Koslowski, 2008) Dutá vlákna Dutá vlákna jsou produktem moderní chemie. Jsou elastická, velmi dobře drží tvar a mají dobré tepelně izolační vlastnosti. Dutá vlákna jsou vyráběna obvykle na polyesterové bázi. Údržba je jednoduchá, časem nemění své vlastnosti Mikrovlákna Mikrovlákna jsou definována jako umělá textilní vlákna jemnější než 1 tex (Koslowski, 2008). Jejich využití ve směsích je kvůli jejich malé tloušťce obtížné, proto se vyskytují kombinace různých druhů mikrovláken, s jinými vlákny se však obvykle nekombinují Nanovlákna Nanovlákna jsou vlákna o průměru menším než 1µm a jsou vyráběna elektrostatickým zvlákňováním. Nanovlákna jsou stále v oblasti vývoje a měla by přinést pokrok ve všech oblastech jejich potencionálního využití. 52

62 Rozdělení potahových textilií podle technologie Potahové textilie se dělí do několika skupin a podskupin v závislosti na technologii, použité k jejich výrobě. Detailní rozdělení textilií je přehledně znázorněno na následujícím obrázku Tkaniny Obr. 31. Rozdělení potahových textilií podle technologie Tkaniny vznikají vzájemným provázáním nejméně dvou soustav nití. podélná soustava nití se nazývá osnova, příčná soustava útek. Vazba tkanin je jejich základním stavebním prvkem a má vliv na výsledné vlastnosti tkané textilie. Vazba je způsob provázání osnovních a útkových soustav nití. Existuje několik typů vazeb. Jeden typ vazby může být použit na celé délce textilie nebo mohou být jejich typy kombinovány a střídány. Tímto způsobem desinatéři dosahují požadovaného vzhledu tkaných textilií (Koslowski, 2008). Mezi další základní pojmy v oblasti tkanin patří vazný bod. Vazný bod je místo, kde dochází ke křížení osnovní a útkové nitě. Nachází-li se osnovní nit nad útkovou, jedná se o osnovní vazný bod, pokud je tomu naopak, nazýváme tento bod útkový. 53

63 Jako střídu vazby označujeme určitý počet osnovních a útkových vazných bodů, neustále se na tkanině opakujících. Střída vzoru označuje přesný počet osnovních a útkových nití, tvořících vzor. Střída vazby a nemusí být a obvykle není stejná jako střída vzoru ( Plátnová vazba (P) Jedná se o základní a nejhustší vazbu tkanin u které jsou vždy 2 osnovní a 2 útkové nitě různě provázány. Od plátnové vazby je odvozena vazba rypsová, ta je typická svým žebrováním. Toto žebrování vznikne, pokud jsou přidány další osnovní nebo útkové vazné body. Obr. 32. Vlevo plátnová vazba, vpravo ryps Keprová vazba (K) Keprová vazba je typická svými šikmými proužky. Podle toho, které kepry jsou v osnově zastoupeny více se jedná o kepry osnovní, nebo útkové. U keprů je rovněž označován směr jejich stoupání. Směr stoupání může být pravý (Z) nebo levý (S). Obr. 33. Útkový třívazný kepr s pravým stoupáním 54

64 Atlasová vazba (A) Pro atlasovou vazbu je typické, že se vazné body spolu nedotýkají. Na vzoru je viditelné jemné šikmé řádkování, stoupající pod určitým úhlem. Obr. 34. Atlasová vazba Efektní nitě ve tkaninách U tkanin jsou pro dosažení požadovaného vizuálního efektu využívány různé efektní nitě. Ty jsou vyráběné různými technologiemi a s jejich použitím mohou desinatéři (návrháři textilií) vytvářet textilie různých vzhledů a povrchů. Příklady efektních nití: - žinylka - plamenová nit - nopková nit - krepová nit - obsekávaná nit - krepová nit - spirálová nit atd Pleteniny Pleteniny jsou textilie s výbornými elastickými vlastnostmi. Díky jejich stavbě, která vzniká pletením, jsou měkké na omak, příjemné, pružné a prodyšné. Pleteniny jde vyrábět jak z přírodních, tak ze syntetických vláken. Základními prvky pletenin jsou klička a očko a podle jejich konstrukce je dělíme na osnovní a zátažné. Zátažné pleteniny jsou vyrobeny z příčné soustavy nití. je pro ně charakteristické, že jedna nit probíhá celým řádkem, nebo z této nitě může být vyrobena celá pletenina. Zátažné pletení bývá realizováno na zátažných pletařských strojích (pospíšil, 1981). 55

65 Obr. 35. Zátažná pletenina Druhým typem pletenin jsou osnovní pleteniny. Charakteristické pro ně je, že jsou vyrobeny ze soustavy osnovních nití, které jsou vzájemně propleteny ve směru sloupků. Obr. 36. Osnovní pletenina Netkané textilie Netkané textilie byly, u čalouněných výrobků, využívány jako technické, kypřící a začišťovací. Na některých nábytkových kusech však jsou využívány i jako potahový materiál. Vlastnosti netkaných textilií jsou dány technologií jejich výroby. Základní princip výroby netkaných textilií je navrstvení vláken a jejich následné propojení navzájem, jednou z níže uvedených technologií. Podle technologie výroby jsou děleny na: - mechanicky pojené vyrábí se převážně plstěním, vpichováním, prošíváním a proplétáním. Výhodou mechanického pojení je, že takto lze vytvářet netkané textilie i z vláken která nemůžeme nebo nechceme spojovat jinými metodami. - chemicky pojené jsou vyráběny nástřikem pojících směsí na vlákna buď ještě před jejich vrstvením, nebo v průběhu vrstvení 56

66 - tepelně (termicky) pojené u těchto textilií se využívá částečného natavení vláken. Při zvýšené teplotě jsou vlákna stlačována směrem k sobě. Při tomto procesu dochází k jejich vzájemnému propojení. Základní podmínkou je, aby byla alespoň část vláken termoplastická, tedy aby při jejich zahřátí došlo k jejich natavení Ostatní textilie Textilie povrstvené pryží nebo plasty Povrstvené textile bývaly v minulosti označovány jako koženky. Povrstvené textilie, tak jak je známe dnes, vznikly jako ideální náhrada přírodních usní, které jsou mnohem dražší. Hlavní myšlenka byla taková, aby měl nový materiál dobrou pevnost a elasticitu, přizpůsoboval se tvaru těla, byl snadno čistitelný a udržovatelný, měl nižší plošnou hmotnost než usně a aby byl porézní a prodyšný. Povrstvené textilie pro čalounický průmysl vznikají nanesením polymerní směsi na textilní podkladovou vrstvu. Ta může být tkaná nebo pletená. Podle provedení lícové vrstvy vznikají povrstvené textilie: - lehčené s porézní lícovou vrstvou - nelehčené lícová vrstva je souvislá, neprodyšná Nelehčené povrstvené textilie se vyrábí nánosováním, nebo laminací plastové fólie v několika krocích. Jako první se válcováním vyrábí krycí fólie, na tu je nanesena druhá vrstva plastu do které je zalaminován nosný materiál. Lehčené povrstvené textilie jsou měkčí a pružnější než textilie nelehčené. Jejich střední nebo základní vrstvu tvoří nános lehčených porézních plastových hmot. Lehčené povrstvené textilie mohou být s podkladem i bez podkladu a jsou vyráběny buď metodou nepřímého natírání (bez podkladu) nebo nánosováním na nosný podklad. Dělení povrstvených textilií podle typu polymeru: - polyvinylchlorid (PVC) používán primárně pro výrobu lehčených i nelehčených povrstvených textilií. Textilie jsou tvořeny dvěma nebo více vrstvami. 57

67 - polyuretan (PUR) kvůli dobré mechanické odolnosti je používán primárně pro výrobu lícových vrstev. - Polyakrylát (PAK) - Kombinace nánosů více druhů polymerů, nejčastěji PVC a PUR Jako další přísady bývají do polymerních směsí přidávány barviva, stabilizátory, plniva, změkčovadla, retardéry hoření, antibakteriální prostředky atd Poromery Jedná se o plošné materiály na textilním, porézním, netkaném podkladu. Jejich konstrukce je vícevrstvá. Na podklad bývají nanášeny materiály na bázi kaučuku, polyvinylchloridu, akrylátu, polyamidu nebo PUR. Výsledný povrch je porézní (Koslowski, 2008). Podkladová vrstva bývá vyrobena z mechanicky stejnoměrně propletených vláken. Důraz je kladen na to, aby byl výsledný produkt svými vlastnostmi co nejpodobnější přírodní usni a zároveň byl dobře udržovatelný Plastiky Jedná se o jednovrstvé materiály, tvořené převážně více či méně lehčeným polyvinylchloridem. Na líc bývají aplikovány fólie, zvyšující výslednou mechanickou odolnost materiálu Alcantara Jedná se o velurovou, syntetickou, laminovanou, textilii. Alcantara je poměrně drahá textilie, napodobující semišovou kůži. Je velice ohebná, prodyšná, nemačkavá a příjemná na omak. V posledních letech bývá často využívána v interiérech dražších automobilů, lze však použít jako běžná potahová textilie i na jiné čalouněné výrobky. Základní surovinou, ze které je alcantara vyráběna je rouno z jemných bikomponentních polyesterových vláken, zpevněných vpichováním. 58

68 Vláknitá useň Jedná se o materiál vyrobený z odpadu vznikajícího zpracováním přírodní usně. Odpad je rozvlákňován, smísen s pojící směsí na bázi latexu a válcováním plošně lisován. Vzniká tak materiál, který se vlastnostmi podobá přírodní usni. Na povrch je obvykle nanášena lícová vrstva plastu s dezénem, imitující povrch přírodní usně. Jedná se o poměrně kvalitní textilii, oproti přírodní usni však není tolik elastická Přírodní useň Přírodní useň je vysoce ceněný a kvalitní potahový materiál. Useň vzniká vyčiněním kůže tak aby odolávala hnilobě. Chlupy nebo vlna nemusí být z usně odstraněny. U přírodních usní je možno se setkat se štípenkami. Štípenky jsou usně, které byly horizontálně rozděleny na dvě nebo více částí. Horní část se potom nazývá lícová štípenka a díky zachované přírodní struktuře povrchu bývá cennější než vrstva spodní rubová štípenka. Štípenky jsou dále povrchově zpracovávány jako jiné usně Rozdělení usní podle technologie činění Usně jsou členěny podle způsobu jejich činění. Prvním zástupcem je skupina usní chromočiněných. Ty jsou činěny roztokem obsahujícím soli chromu a minimálním množstvím jiných činících složek. Typické je pro ně modrozelené zabarvení. Usně nevyčiněné chromem jsou činěny soleni jiných kovů, např. Hliníku, titanu, zinku, železa apod. je pro ně typické bílé zabarvení kožních vláken. Kromě usní činěných solemi kovů je možné narazit i na usně činěné organickými látkami a usně třísločiněné. Třísločiněné usně jsou činěny rostlinnými tříslovinami, jsou tedy mnohem příznivější k životnímu prostředí, než usně, činěné soleni kovů Rozdělení usní podle povrchové úpravy Usně bývají obvykle na líci upraveny povrchovou úpravou. Povrchová úprava usní, zachovávající přírodní vzhled se nazývá anilínová. Jedná se o velmi tenký nános transparentních laků, olejů nebo vosků. Póry usně jsou otevřené, materiál si tedy zachovává své přirozené vlastnosti. Semianilínová povrchová úprava již pigmenty obsahuje, stále však nezakrývá původní strukturu usně. Póry jsou již částečně ucpány. 59

69 Poslední běžně používanou povrchovou úpravou usně je úprava pigmentová. Zde je původní struktura usně zcela zakrytá a do povrchu je obvykle vtláčen dezén. Takto upravená useň vypadá stejnoměrně, jsou zakryty přirozené vady ale povrch usně je zcela uzavřen. Další kategorií usní je nubuk, jedná se o useň, obvykle chromočiněnou, s broušeným lícem. Takto upravená useň je příjemná na omak, horší je to jiš však s jejím udržováním. Velur je useň broušená na rubu. Cílem je dosažení chlupatého vzhledu. Velurová useň může být vyrobena i ze štípenky. Velur má delší vlas než nubuk. Useň lze za použití různých povrchových úprav dále upravovat, je možné tak dosáhnout mnoha různých výsledků od usně s matným povrchem až po povrch vysoce lesklý lakovaný. 60

70 4 Praktická část 4.1 Metodika Na základě informací z teoretické části a konzultací se specialisty ve svém oboru, byly odborně vybrány vzorky čtyř textilií, které jsou pro výrobu potahů čalouněného nábytku nejpoužívanější. Na těchto vzorcích bylo ušito 5 druhů nejčastěji využívaných švů. Tyto vzorky byly podrobeny zkoušce pevnosti švu na laboratorní trhačce INSTRON 3365, ovládanou programem Bluehill 2. Výsledky byly zpracovány a porovnány. Na základě těchto zjištění bylo navrženo, na které části čalouněného nábytku je vhodné tyto švy použít Metodika zkoušení pevnosti švů Metodika zkoušení pevnosti švů se za posledních 100 let příliš nezměnila. Jako důkaz tohoto tvrzení slouží studie Comparative tests of stitches and seams, vypracovaná Walterem S. Lewisem, v roce 1917 ve Washingtonu. Jím popisované postupy i způsoby přípravy zkušebních vzorků se téměř shodují s metodikou používanou dnes ( Pro zkoušení pevnosti švů jsou využívány, v zásadě, dvě metody. První z nich je ČSN EN ISO Textilie Tahové vlastnosti švů plošných textilií a konfekčních výrobků Část 1: Zjišťování maximální síly do přetrhu švu metodou Strip. Ta je díky úpravě vzorků vhodnější pro zkoušení textilií, primárně tkanin ale i jiných typů textilií, vykazujících elastické vlastnosti. Druhá používaná metoda je ČSN EN ISO Textilie Tahové vlastnosti švů plošných textilií a konfekčních výrobků Část 2: Zjišťování maximální síly do přetrhu švu metodou Grab. Ta je určena pro zkoušení tkanin i jiných typů textilií. Vhodná je díky tvaru vzorků spíše pro textilie s nižšími elastickými vlastnostmi. Obě metody se od sebe navzájem liší tvarem vzorků a způsobem jejich upnutí ve zkušebním přístroji. U ČSN EN ISO je vzorek upnut po celé jeho šířce, zatímco u ČSN EN ISO je upnuta pouze jeho středová část. Obě metody jsou určeny pro zkoušení pevnosti rovných švů a jejich podstata je taková, že je zkušební vzorek se švem v centrální části upnut do čelistí stanovených 61

71 rozměrů. Poté dochází k jeho napínání konstantní rychlostí až do přetržení nebo jiného znehodnocení švu. Zaznamenávána je maximální síla při přetrhu nebo uvolnění švu Vlastní úprava metodiky zkoušení pevnosti švů Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, pro zkoušení pevnosti švů je využíváno více metod, kdy každá je vhodná pro určitou kategorii textilií. Potahové textilie vybrané pro tvorbu vzorků však zastupují více kategorií a mají různé elastické vlastnosti. Kdyby byly testovány samostatně, bylo by využito více metod. Cílem práce však není pouhé testování pevnosti švů, ale také vzájemné porovnání jejich pevnosti a doporučení vhodného využití daných kombinací materiálů a švů na čalouněném nábytku. Aby mohlo být takovéto porovnání provedeno, je potřeba aby byly všechny vzorky testovány stejnou metodou. Testování švů ušitých stejnou technologií na různých typech textilií dává smysl i proto, že všechny zkoušené textilie jsou určeny pro potahování čalouněného nábytku, mají tedy stejné určení a na výrobku bude totožné i jejich namáhání. Metoda pro zkoušení vzorků zpracovávaných v rámci této práce vychází z ČSN EN ISO a je podrobně popsána v následujících kapitolách. Pro zkoušení byla vytvořena vlastní metodika, která upravuje ČSN EN ISO tak, aby zkouška odpovídala praktickému uplatnění spojovacích švů potahů čalouněného nábytku. 62

72 4.1.3 Zkoušené textilie Níže uvedené textilie byly vybrány, po konzultaci se zástupci společnosti BS textil s.r.o., jako jedny z často používaných, pro potahování čalouněného nábytku v posledních letech IRINA žinylka Tkaniny, vyrobené, s využitím žinylkových (chlupatýh) efektních nití jsou u nás stále oblíbeny, proto jsou často využívány pro potahování čalouněného nábytku. Vybraná textilie je směsová, vyrobená z kombinace umělých a přírodních materiálů. Složení: 42% acetát, 34% polyester, 24% bavlna Gramáž: 375g/m 2 Odolnost proti oděru: otáček Obr. 37. Textilie IRINA 63

73 MASSA povrstvená textilie Další oblíbenou kategorii koženek zastupuje tato textilie. Se současným trendem využívání materiálů jako jsou usně souvisí i využívání jejich levnějších napodobenin. Těch je tato textilie typickým zástupcem. Je neprodyšná, měkká a poměrně elastická, základem pro povrstvení je pletenina. Složení: 50% polyuretan, 35%polyester, 15% bavlna Gramáž: 375 g/m 2 Odolnost proti oděru: otáček Obr. 38. Textilie MASSA 64

74 GUSTO polyesterová pletenina Tato pletenina je moderní alternativou povrstvených textilií. Textilie je prodyšná, na pohmat je měkká, příjemná, imitující broušené usně. Složení: 100% polyester Gramáž: 540 g/m 2 Odolnost proti oděru: otáček Obr. 39. Textilie GUSTO 65

75 ESENZA potahový materiál imitující useň Tato textilie se vzhledem a vlastnostmi podobá přírodní usni. Jedná se o moderní potahový materiál sloužící jako levnější alternativa přírodní usně. Je prodyšná a oproti přírodním usním poskytuje při kontaktu s ní vyšší tepelný komfort. Složena je z vlákenné štípenky s porézním polyesterovým nánosem na líci. Složení: 70% vlákenná štípenka, 30%polyester (pletenina) Gramáž: 540 g/m 2 Odolnost proti oděru: otáček Obr 40. Textilie ESENZA 66

76 4.1.4 Zkušební vzorky specifikace a postup odběru Zkušební vzorky byly vytvořeny, v počtu 10 kusů, pro každou kombinaci vybraných textilií a švů. Textilie mají, podle způsobu jejich výroby, obvykle v různých směrech, různé mechanické vlastnosti. Zpravidla mívají vyšší pevnost a nižší tažnost ve směru osnovním a u jednotlivých částí potahů čalouněného nábytku proto obvykle bývají směrově orientovány tak, aby byly namáhány právě v tomto směru. V osnovním směru byly vyhotoveny a změřeny zkušební vzorky na všech zkoušených typech textilií. Ve směru útkovém byly zkoušeny pouze vzorky textilie IRINA. Textilie IRINA je zde jediným typickým zástupcem tkanin, ty v útkovém směru nebývají výrazně elastické, proto byly vzorky vyhotoveny a zkoušeny i v tomto směru. Textilie pro výrobu vzorků nesmí být mechanicky ani jinak porušeny a nesmí se na nich nacházet sklady ani jiné vady. Příprava každé sady vzorků probíhala dle následujícího postupu: - rozkreslení na textilii, rozměry jedné sady vzorků 100 x 300 mm - rozdělení textilie na pruhy, každý obsahující jednu sadu vzorků, rozměry 1200 x 300 mm - ušití vybraného typu švu na podélné ose pruhu textilie - odstřižení přeložení, které vzniklo při šití vzorku, tím je vzorek rozdělen na dvě samostatné části spojené švem - druhá fáze vyhotovení švu týká se těch typů švů, které jsou utvářeny více než jednou řádkou stehů, konkrétně švy typu 2214, 2123, úprava okrajů textilie v oblasti švu tak, aby byl okraj textilie vzdálený 10 mm od nejbližší řádky stehů - rozdělení pruhu vzorků na jejich jednotlivé kusy, úsek dlouhý 100 mm z každé strany pruhu byl vyřazen, aby bylo zajištěno stejné utažení švů ve všech vzorcích, vzniklo 10 zkušebních vzorků 67

77 4.1.5 zkoušené typy švů Obr. 41. Sady vzorků před zhotovováním švů Pro zkoušení bylo vybráno 5 typů švů, které jsou pro šití potahů čalouněného nábytku nejpoužívanější. Všechny jsou tvořeny dvounitným vázaným stehem typu 301 a jeho kombinacemi. Při procesu utváření švů je potřeba dbát na nastavení napětí vrchní i spodní šicí nitě tak, aby byl steh správně utažen. Každá textilie vykazuje při šití specifické vlastnosti, proto i toto nastavení je pro každou textilii individuální Šev typu 2101 Tento typ švu se nazývá hřbetový. Jedná se o nejběžnější typ švu, používaný k sešívání jednotlivých součástí čalouněných potahů. Textilie jsou položeny líci k sobě a jsou sešity podél jejich okraje jednou řádkou stehů. Na řádce stehů o délce 1 cm se steh opakuje třikrát, délka jednoho stehu je tedy cca 3,3 mm. Obr. 42. Šev typu

78 Šev typu 2214 Tento šev bývá slangově označován jako štepnutý. Na čalouněném nábytku se používá jako zpevňující a zároveň estetický prvek. Je tvořen dvěma řádkami stehů a je vytvářen ve dvou fázích. První fáze je totožná se švem typu Ve druhé fázi jsou již sešité textilie rozloženy lícem nahoru a sešité okraje jsou pod materiálem uloženy na jednu stranu. Jedna textilie je tedy zahnutá a druhá není. Poté jsou textilie znova prošity tak, aby řádka stehů probíhala podélně s řádkou první. Při šití tohoto stehu je přítlačná patka šicího stroje v přímém kontaktu s lícem textilií, je nutné zvolit vhodný typ přítlačné patky, aby povrch textilií nebyl porušen. K výskytu tohoto problému (narušení, poškození povrchu materiálu) dochází nejčastěji při šití povrstvených textilií. Na zkušebních vzorcích byl mezi výslednými dvěma řádkami stehu zvolen rozestup 5 mm. Pro první řádku stehů byla zvolena stejná délka stehu jako u švu typu 2101, tj. cca 3,3mm. Pro druhou řádku stehu byla zvolena délka stehu 8 mm. Různé délky stehu byly zvoleny proto, že se obvykle k tomuto řešení uchyluje i praxe. Delší steh je díky své větší velikosti esteticky výraznější. Obr. 43. Šev typu Šev typu 2123 V praxi je nazýván dvojštep. Tento steh bývá utvářen na dvoujehlových šicích strojích a je esteticky velmi výrazný. Steh tohoto typu je využíván pro jeho estetiku. Jeho vlastností je využíváno i např. v automobilových sedačkách, (nejen) v místech kde jsou umístěny airbagy (Taylor, 2011). V takovém případě bývají tyto švy velice přesně pevnostně dimenzovány tak, aby při aktivaci airbagu došlo k jejich přetržení. 69

79 Tento šev je složen ze tří rovnoběžných řádek stehů a jeho tvorba probíhá ve dvou fázích. První fáze je totožná se stehem typu Ve druhé fázi jsou spojené textilie položeny lícem nahoru a jejich okraje, nacházející se v blízkosti prvního švu, jsou rozloženy, každý na jednu stranu. Poté jsou na dvoujehlovém šicím stroji ušity zbývající dvě řádky stehů. Ty jsou rovnoběžné s první řádkou stehů a vedou oba ve stejné vzdálenosti. Na zkušebních vzorcích byla u první řádky stehů zvolena délka stehu 3,3 mm. Další dvě řádky stehů byly od sebe vzdáleny 10 mm (určeno roztečí jehel na jehelní tyči), délka jednoho stehu byla zvolena 4 mm. V praxi bývá délka těchto stehů i delší, stejně jako u švu typu Autor však měl k dispozici dvojjehlový šicí stroj, který umožňoval maximální délku stehu pouze 4 mm. Obr. 44. Šev typu Šev typu 2127 Způsob jeho vyhotovení, i jeho vzhled z lícové strany, je totožný se švem typu Při druhé fázi jeho utváření je však podložen páskou. Měl by tedy vykazovat i vyšší pevnost. Na zkušebních vzorcích byl postup jeho zhotovování totožný jako u švu Při druhé fázi byl však podkládán, vždy proužkem stejné textilie, střižené ve stejném směru, jako byl vyhotoven celý vzorek. Parametry jednotlivých řádek stehů jsou rovněž totožné. 70

80 Šev typu 2204 Nejlépe lze tento šev popsat jako šev typu 2101 se všitou paspulí. Tyto švy jsou používány hlavě u sedáků a opěradel čalouněného nábytku tam, kde paspule slouží jako zdobný prvek. Jsou tvořeny jednou, nebo dvěma řádkami stehů, záleží kterou technologii a jaký typ paspule máme při jejich vyhotovování k dispozici. Zkušební vzorky byly vyhotovovány ve dvou fázích. V první fázi byl ustřižen pruh stejné textilie, ve stejném směru jako zbývající část vzorku. Tím byla dále obšita šňůra z PVC o průměru 3 mm. Délka jednoho stehu byla 3,3 mm. V druhé fázi byla tato paspule vložena mezi textilie položené lícem na sebe a vše bylo s použitím příslušné přítlačné patky spojeno jednou řádkou stehů o délce stehu 3,3mm. Obr. 45. Šev typu Použité průmyslové šicí stroje, jehla a nit Zkušební vzorky byly zhotovovány na dvou průmyslových šicích strojích s vázaným stehem. První použitý moderní šicí stroj byl GARUDAN i70l. Jedná se o jednojehlový šicí stroj s jehelním, patkovým a spodním podáváním, určený na středně těžké a těžké šití. Disponuje funkcemi jako je detekce polohy jehly, automatický odstřih šicího materiálu, pneumatické zvedání přítlačné patky, automatickým zapošíváním apod. pohon šicího stroje zajišťuje krokový elektromotor. Na tomto šicím stroji byla realizována většina operací s výjimkou rozešívání u švů typu 2123 a

81 Rozešívání bylo realizováno na dvoujehlovém šicím stroji GARUDAN GF MH. Tento stroj má společnou jehelní tyč pro obě jehly a spodní podávání. Zvedání přítlačné patky je zajištěno mechanicky, kolenní pákou. Jako šicí materiál byla zvolena běžně používaná, polyesterová, trojskaná nit COATS Gral s kluznou povrchovou úpravou a zákrutem Z, o síle 60 tex. Jedná se o velmi pevnou nit určenou pro šití mechanicky namáhaných švů se zvýšenou odolností vůči teplu a opotřebení. V obou šicích strojích byly použity strojně šicí jehly SCHMETZ, značení upínacího systému DBx1, síla jehly NM: 90. Jedná se o jehly s kuželovou špicí Zkušební přístroj specifikace Zkoušení vzorků bylo prováděno na řádně kalibrovaném, laboratorním, trhacím zařízení INSTRON 3365 se záznamem, ovládaném programem Bluehill 2. Upínací délka byla nastavena na 100 mm. Rychlost prodloužení konstantní, 50 mm/min. Plochy čelistí byly zvoleny ve vroubkovaném provedení, aby bylo zabráněno případnému prokluzování zkoušených vzorků. Velikost upínací plochy čelistí byla 25 x 25 mm. Vzorky byly v čelistech upnuty přesně na střed a směr namáhání byl kolmý ke směru průběhu zkoušeného švu, nacházejícího se ve stejné vzdálenosti od horní a spodní čelisti. Přesná upínací plocha vzorku byla, při upínání, zajištěna jeho přeložením tak, aby odpovídala požadavkům zkoušky. Obr. 46. Příklad upnutí vzorku ve zkušebním přístroji 72

82 4.1.8 Způsob hodnocení výsledků měření Při zkoušce byly sledovány dva základní faktory. Maximální pevnost při porušení švu udávaná v Newtonech a místo porušení zkoušeného vzorku. Udávání maximální pevnosti v N je vhodné kvůli problematickému výpočtu plochy, na kterou síly při namáhání zkušebního vzorku působí. Místo porušení vzorku je popsáno jako: a) Přetrh plošné textilie b) Přetrh plošné textilie v čelistech c) Přetrh plošné textilie ve švu d) Přetrh šicích nití e) Vytažení nití f) Kombinace předchozích možností 5 Výsledky měření a analýza dat Naměřené výsledky byly statisticky zpracovány testem jednofaktorová ANOVA na shodu středních hodnot v programu STATISTICA, výsledky tohoto testu byly znázorněny v grafu a výsledkové tabulce. Jednofaktorová ANOVA byla zvolena proto, že výsledky vykazují normální rozložení dat ve výběru a je zkoumán vliv jednoho faktoru, typu švu, na jeho pevnost. Byla-li vyvrácena nulová hypotéza, znamená to, že typ švu má vliv na jeho pevnost. Pokud byla tato skutečnost prokázána, byly naměřené hodnoty vyhodnoceny Tuckeyho testem mnohonásobného porovnání pro stejně velké výběry. Vyjádření výsledků tohoto testu bylo zvoleno formou tabulky, přehledně zobrazující homogenní skupiny, tedy typy švů se statisticky stejnými nebo podobnými vlastnostmi. 73

83 5.1.1 IRINA žinylka Tab. 1. Výsledky měření pevnosti švu u textilie IRINA typ švu po osnově po útku po osnově po útku po osnově po útku po osnově po útku po osnově po útku střední hodnota medián směrodatná odchylka rozptyl minimum maximum maximální pevnost (N) 353,38 335,36 356,64 388,65 373,74 389,85 352,77 373,40 364,88 330,08 361,88 360,76 20,22 408,73 330,08 389,85 místo porušení d) d) d) d) d) d) d) d) d) d) maximální pevnost (N) 325,38 348,04 327,03 336,17 396,24 332,91 324,2 327,02 368,8 334,6 342,04 333,76 23,36 545,51 324,20 396,24 místo porušení d) c) d) d) a) c) d) a) f) a) maximální pevnost (N) 515,6 522,3 555,28 526,11 499,61 450,35 502,19 505, ,19 512,39 517,90 27,03 730,86 450,35 555,28 místo porušení d) d) d) d) d) d) d) d) d) d) maximální pevnost (N) 378,9 352,96 373,58 367,88 386,74 366,32 427,57 349,06 381,18 360,97 374,52 370,73 22,20 492,89 349,06 427,57 místo porušení a) a) a) a) a) a) a) f) a) a) maximální pevnost (N) 382,55 404,25 391,06 370,08 339,84 391,44 383,02 431,92 448,8 376,5 362,04 356,69 39, ,15 295,55 433,38 místo porušení d) d) d) d) d) d) d) d) d) d) maximální pevnost (N) 381,3 405,96 357,15 337,1 354,45 361,08 308,42 351,05 348,52 336,83 354,19 352,75 26,25 689,08 308,42 405,96 místo porušení a) f) a) d) a) a) d) a) a) a) maximální pevnost (N) 425,38 493,49 498,27 510,4 444,27 402,85 441,69 460,93 462,18 489,19 462,87 461,56 34, ,59 402,85 510,40 místo porušení d) d) d) d) d) d) d) d) d) d) maximální pevnost (N) 324,32 328,95 314,28 349,61 323,1 349,79 341,35 333,83 303,37 323,05 329,17 326,64 14,90 222,03 303,37 349,79 místo porušení a) d) d) d) d) d) d) d) d) d) maximální pevnost (N) 295,55 357,29 335,92 342,89 345,33 415,94 356,08 433,38 358,86 379,14 362,04 356,69 39, ,15 295,55 433,38 místo porušení d) d) d) d) d) d) d) d) d) d) maximální pevnost (N) 389,69 334,96 371,2 372,82 331,15 332,17 334,44 339,35 326,34 311,71 344,38 334,70 24,75 612,32 311,71 389,69 místo porušení f) a) a) a) a) c) d) d) d) d) 74

84 Obr.47. Krabicový graf výsledky zkoušky pevnosti ve švu textilie IRINA Tato textilie nevykazuje výrazné elastické vlastnosti, byla proto měřena po směru osnovním i útkovém. Z grafu je zřejmé, že naměřené hodnoty jsou různé a pevností rozdílných typů švů se u těchto vzorků liší. Ve všech případech byla pevnost švů namáhaných ve směru osnovním vyšší než ve směru útkovém Směr namáhání po osnově U vzorků, zkoušených, v tomto směru namáhání došlo ve všech případech k přetrhu nití ve švu. Při průběhu zkoušení nebylo zaznamenáno žádné prokluzování nití ve švu, až do jeho porušení. Tab. 2. Výsledky jednofaktorové ANOVY pro textilii IRINA, směr namáhání po osnově Efekt Abs. člen Typ švu Chyba Jednorozměrné testy významnosti pro Pevnost švů (N) (Tabulka2 Sigma-omezená parametrizace Dekompozice efektivní hypotézy SČ Stupně PČ F p volnosti ,201 0, ,834 0,

85 Obr. 48. Grafické znázornění aritmetických průměrů a jejich intervalů spolehlivosti u textilie IRINA směr namáhání po osnově. Podle jednofaktorové ANOVY se nulová hypotéza zamítá, tedy druh švu má u této textilie vliv na jeho pevnost. Významné rozdíly v pevnosti jsou viditelné i v grafu. Pro ověření byl proveden test mnohonásobného porovnání středních hodnot. Tab. 3. Porovnání středních hodnot metodou mnohonásobného porovnání. Textilie IRINA směr namáhání po osnově Č. buňky Tukeyův HSD test; proměnná Pevnost švů (N) (Tabulka2 Homogenní skupiny, alfa =,05000 Chyba: meziskup. PČ = 975,39, sv = 45,000 Typ švu Pevnost švů (N) Průměr ,8750 **** ,0380 **** ,9460 **** ,8650 **** ,3890 **** 76

86 Test mnohonásobného porovnání potvrdil přítomnost tří homogenních skupin, která je viditelná již na grafu. Nejpevnější je šev typu 2214 s průměrnou pevností 512,38N. U švu 2127 byla naměřena průměrná pevnost 462,87N. U švů typu 2101, 2204 a 2123 bylo zjištěno že jejich pevnost je podobná Směr namáhání po útku U těchto vzorků často docházelo k přetržení plošné textilie ve švu. Při průběhu zkoušení nebylo zaznamenáno žádné prokluzování nití ve švu, až do jeho porušení. Tab. 4. Výsledky jednofaktorové ANOVY pro textilii IRINA, směr namáhání po útku Efekt Abs. člen Typ švu Chyba Jednorozměrné testy významnosti pro Pevnost švů (N) (Tabulka2 Sigma-omezená parametrizace Dekompozice efektivní hypotézy SČ Stupně PČ F p volnosti ,42 0, ,57 0, Obr. 49. Grafické znázornění aritmetických průměrů a jejich intervalů spolehlivosti u textilie IRINA směr namáhání po útku 77

87 Podle jednofaktorové ANOVY se nulová hypotéza zamítá, tedy druh švu má u této textilie vliv na jeho pevnost. Významné rozdíly v pevnosti jsou viditelné i v grafu. Pro ověření byl proveden test mnohonásobného porovnání středních hodnot. Tab. 5. Porovnání středních hodnot metodou mnohonásobného porovnání. Textilie IRINA směr namáhání po útku Č. buňky Tukeyův HSD test; proměnná Pevnost švů (N) (Tabulka2 Homogenní skupiny, alfa =,05000 Chyba: meziskup. PČ = 512,37, sv = 45,000 Typ švu Pevnost švů (N) 1 2 Průměr ,1650 **** ,0390 **** ,3830 **** ,1860 **** **** ,5160 **** Test mnohonásobného porovnání potvrdil přítomnost dvou homogenních skupin. Nejpevnější byl šev typu 2214 s průměrnou pevností 374,52N. U švu typu 2123 dochází k překrývání intervalů spolehlivosti středních hodnot jak se švem typu 2214, tak s ostatními švy, jejichž pevnost je významně nižší MASSA povrstvená textilie typ švu Tab. 6. Výsledky měření pevnosti švu u textilie MASSA po osnově po osnově po osnově po osnově po osnově maximální místo maximální místo maximální místo maximální místo maximální místo číslo vzorku pevnost (N) porušení pevnost (N) porušení pevnost (N) porušení pevnost (N) porušení pevnost (N) porušení 1 328,42 c) 390,13 d) 371,97 d) 378,32 d) 289,69 c) 2 325,52 c) 376,86 c) 349,03 d) 362,02 d) 307,27 c) 3 282,67 d) 411,26 d) 333,98 d) 308,75 d) 302,79 c) 4 326,31 d) 401,97 d) 341,48 d) 320,08 c) 249,89 c) 5 313,58 d) 369,45 c) 322,73 d) 344,82 d) 288,46 c) 6 280,52 d) 390,48 c) 365,58 d) 267,1 d) 303,53 c) 7 300,28 c) 378,27 c) 35,28 d) 240,27 d) 312,95 d) 8 309,41 d) 330 c) 302,7 d) 302,05 d) 272,46 d) 9 288,81 d) 362,4 c) 325,92 d) 340,9 d) 293,73 d) ,33 c) 380,34 c) 333,62 d) 351,93 d) 307,15 c) střední hodnota 307, , , , ,792 medián 311, , ,8 330,49 298,26 směrodatná odchylka 18, ,305 98, , , rozptyl 329, , , , , minimum 280, ,28 240,27 249,89 maximum 328,42 411,26 371,97 378,32 312,95 U těchto vzorků docházelo ke dvěma způsobům jejich porušení, buďto k přetržení šicích nití, nebo k přetrhu plošné textilie ve švu. 78

88 Tab. 7. Výsledky jednofaktorové ANOVY pro textilii MASSA, směr namáhání po osnově Efekt Abs. člen Typ švu Chyba Jednorozměrné testy významnosti pro Pevnost švu (N) Sigma-omezená parametrizace Dekompozice efektivní hypotézy SČ Stupně PČ F p volnosti ,177 0, ,461 0, Obr. 50. Grafické znázornění aritmetických průměrů a jejich intervalů spolehlivosti u textilie IRINA směr namáhání po osnově Podle jednofaktorové ANOVY se nulová hypotéza zamítá, tedy druh švu má u této textilie vliv na jeho pevnost. Významné rozdíly v pevnosti jsou viditelné i v grafu. Pro ověření byl proveden test mnohonásobného porovnání středních hodnot. 79

89 Tab. 8. Porovnání středních hodnot metodou mnohonásobného porovnání. Textilie IRINA směr namáhání po útku Č. buňky Tukeyův HSD test; proměnná Pevnost švu (N) Homogenní skupiny, alfa =,05000 Chyba: meziskup. PČ = 2537,4, sv = 45,000 Typ švu Pevnost švu (N) 1 2 Průměr ,7920 **** ,0850 **** ,2290 **** ,6240 **** **** ,1160 **** Test mnohonásobného porovnání potvrdil přítomnost dvou homogenních skupin. Nejpevnější byl šev typu 2214 s průměrnou pevností 374,52N. U švu typu 2127 dochází k překrývání intervalů spolehlivosti středních hodnot jak se švem typu 2214, tak s ostatními švy, jejichž pevnost je významně nižší GUSTO polyesterová pletenina typ švu Tab. 9. Výsledky měření pevnosti švu u textilie GUSTO maximální pevnost (N) po osnově po osnově po osnově maximální maximální místo porušení pevnost (N) místo porušení pevnost (N) číslo vzorku 1 205,59 e) 262,41 e) 466,11 f) 2 141,73 e) 198,39 e) 403,25 f) 3 268,08 e) 250,22 e) 455,88 f) 4 213,06 e) 311,48 f) 544,15 f) 5 282,18 e) 260,84 e) 441,01 f) 6 300,82 e) 280,29 e) 490,86 f) 7 289,06 e) 291,71 f) 483,23 f) 8 319,54 e) 298,28 e) 520,94 f) 9 419,88 f) 264,97 e) 423,95 f) 10 50,89 e) 302,28 f) 439,63 f) střední hodnota 249, , ,901 medián 275,13 272,63 460,995 směrodatná odchylka 102, , , rozptyl 10429, , ,741 minimum 50,89 198,39 403,25 maximum 419,88 311,48 544, místo porušení 80

90 U této textilie byly úspěšně naměřeny hodnoty u švů typu 2101, 2123 a U švů typu 2214 a 2204 docházelo u zkušebních vzorků postupnému vytahování nití okamžitě po zahájení testování. Tyto vzorky byly proto z měření vyřazeny. U zkoušených vzorků nitě ve švech začaly lehce prokluzovat při jejich tahovém zatížení v rozmezí cca N. Tab. 10. Výsledky jednofaktorové ANOVY pro textilii GUSTO, směr namáhání po osnově Efekt Abs. člen Typ švu Chyba Jednorozměrné testy významnosti pro Pevnost švu (N) Sigma-omezená parametrizace Dekompozice efektivní hypotézy SČ Stupně PČ F p volnosti ,3392 0, ,0079 0, Obr. 51. Grafické znázornění aritmetických průměrů a jejich intervalů spolehlivosti u textilie GUSTO směr namáhání po osnově Podle jednofaktorové ANOVY se nulová hypotéza zamítá, tedy druh švu má u této textilie vliv na jeho pevnost. Významné rozdíly v pevnosti jsou viditelné i v grafu. Pro ověření byl proveden test mnohonásobného porovnání středních hodnot. 81

91 Tab. 11. Porovnání středních hodnot metodou mnohonásobného porovnání. Textilie GUSTO směr namáhání po osnově Č. buňky Tukeyův HSD test; proměnná Pevnost švu (N) Homogenní skupiny, alfa =,05000 Chyba: meziskup. PČ = 4474,2, sv = 27,000 Typ švu Pevnost švu (N) 1 2 Průměr ,0830 **** ,0870 **** ,9010 **** Test mnohonásobného porovnání potvrdil přítomnost dvou homogenních skupin. Nejpevnější byl šev typu 2127 s průměrnou pevností 466,9N. Švy typu 2101 a 2123 mají podobné vlastnosti a v jejich pevnosti není statisticky významný rozdíl. Za povšimnutí stojí, že jejich pevnost je téměř poloviční než pevnost švu ESENZA potahový materiál napodobující useň typ švu číslo vzorku Tab. 12. Výsledky měření pevnosti švu u textilie ESENZA po osnově po osnově po osnově po osnově po osnově maximální maximální maximální maximální místo porušení pevnost (N) místo porušení pevnost (N) místo porušení pevnost (N) místo porušení pevnost (N) maximální pevnost (N) ,57 d) 480,5 d) 469,74 d) 505,87 d) 432,73 d) 2 419,4 d) 533,49 d) 469,4 d) 490,09 d) 476,17 d) 3 452,24 d) 75,24 d) 485,2 d) 473,52 d) 440,16 d) 4 425,42 d) 403,21 d) 504,72 d) 494,99 d) 469,41 d) 5 400,59 d) 524,26 d) 457,6 d) 502,61 d) 528,49 d) 6 444,4 d) 448,75 d) 512,33 d) 505,54 d) 546,97 d) 7 462,97 d) 502,4 d) 490,06 d) 493,61 d) 564,42 d) 8 468,09 d) 541,23 d) 476,8 d) 453,19 d) 489,56 d) 9 443,38 d) 467,78 d) 426,99 d) 470,87 d) 482,68 d) ,86 d) 505,31 d) 426,99 d) 482,05 d) 505,19 d) střední hodnota 444, , , , ,578 medián 443,89 491,45 473,27 491,85 486,12 směrodatná odchylka 27, , , , , rozptyl 754, ,39 832, , ,776 minimum 400,59 75,24 426,99 453,19 432,73 maximum 496,86 541,23 512,33 505,87 564,42 U těchto vzorků došlo při jejich zkoušení vždy k přetrhu šicích nití. místo porušení 82

92 Tab. 13. Výsledky jednofaktorové ANOVY pro textilii ESENZA, směr namáhání po osnově Efekt Abs. člen Typ švu Chyba Jednorozměrné testy významnosti pro Pevnost švu (N) Sigma-omezená parametrizace Dekompozice efektivní hypotézy SČ Stupně PČ F p volnosti ,525 0, ,090 0, Obr. 52. Grafické znázornění aritmetických průměrů a jejich intervalů spolehlivosti u textilie ESENZA směr namáhání po osnově Podle jednofaktorové ANOVY se nulová hypotéza nezamítá, tedy druh švu nemá u této textilie statisticky významný vliv na jeho pevnost. 83