Jedovatá stopa v dějinách lidstva. Kateřina Medicejská. Paracelsus ( ) Pouze dávka rozhoduje, je-li látka jedem.

Transkript

1 Úvodní přednášky z předmětu TOXIKOLOGIE Jedovatá stopa v dějinách lidstva Slyšel jsem, že v Indii existovala kdysi blahodárná látka, která nevytvářela návyk. Říkali jí soma a bývala zobrazována jako překrásná modrá přílivová vlna Aldous Huxley VŠCHT Praha William Shakespeare Tuplem psot a slot a klopot, ohni hoř a kotli v klokot! Z hada močidláka mastné útroby a plsť tam vrazte, oko z mloka, z žáby prst, zmijí dvojklan, ze slepýše žahadlo a křídlo sýce, ať to moří, ať to maří, v kouzlo pekelné se svaří! Tuplem psot a slot a klopot, ohni hoř a kotli v klokot! Vlčí tesák, dračí dráp, ze žraloka požerák, z blínu kořen čaromocný, vytržený o půlnoci. Z mumie mok a moudí z kance, játra z Žida obřezance, z Huna nos a z Turka pysky, zpod bezluní z tisu třísky, aby kaše byla hladká, z žumpy prstík nekřtěňátka, které zahrdlila matka. K tomu kaldoun z jaguára, aby zavoněla pára! Tuplem psot a slot a klopot, ohni hoř a kotli v klokot! Z opa kapkou krve vilné zchlaďte to a je to silné! Macbeth IV, 1. (přeložil E.A. Saudek) Francois Villon Balada o jedu klevetníků Vem arsenik a olovo tam vlej, posypej sírou, co se svařilo tu, nehašeným to vápnem zamíchej, pak rozkrájej tam propocenou botu a z židovky tam vetři nečistotu; z malomocného opatři si hlen, žluč z vlků, lišek, jezevců a fen, a utrejchem svař to, zalej do aspiku, aby to bylo hodně ostré, a škvař v tom jazyka svých klevetníků! (přeložila Jarmila Loukotková) ( ) Kateřina Medicejská Prozíravý vládce nedrží a ani nemůže držet slovo. Dodrží ho jenom v případě, že z toho nemá žádnou škodu, nebo když podmínky, za kterých slovo dal, stále trvají. Mimoto je nezbytné zachovat zdání a dokonale ovládat umění smyšlenky a přetvářky, protože lidé jsou všeobecně od přírody naivní a ten kdo si přeje klamat, najde hlupáky snadno. Machiavelli Je to velmi složitý proces Madame, podobný tomu, při kterém se získává náš venin de crapaud. Ale tohle arsenik přímo neobsahuje, je to podobné pouze v počátečním stadiu přípravy. Podával jsem arsenik jedovatým žábám a když pošly, tak jsem po určité době oddělil jejich šťávy... Travička Kateřina (The Italian Women) Jean Plaidy Baronet a Littera Bohemica, Praha 1994 Aureolus Philippus Theoprastus Bombastus von Hohenheim Paracelsus ( ) Pouze dávka rozhoduje, je-li látka jedem. Paracelsus uvedl léčivo složené z opia, alkoholu a koření, které nazval Laudanum, a které se v Evropě beze změny používalo po dalších 400 let.

2 TDLo Toxická dávka (nejnižší) Nejnižší dávka, při které dojde k projevům toxických vlastností látky u pokusného zvířete. Historické jedy organické látky přírodního a syntetického původu prvky a anorganické sloučeniny LCLo Letální koncentrace (nejnižší) - Nejnižší koncentrace, při které dojde k úhynu pokusného zvířete. LDLo - Letální dávka (nejnižší) Nejnižší dávka, při které dojde k úhynu pokusného zvířete. TCLo - Toxická koncentrace (nejnižší) Nejnižší koncentrace, při které dojde k projevům toxických vlastností látky u pokusného zvířete. TD50 - Toxická dávka 50 Dávka, při které dojde k projevům toxických vlastností látky u 50% pokusných zvířat. LC50 - Letální koncentrace 50 Koncentrace látky, která vede k zahubení 50% pokusných živočichů za určitou dobu. LD50 - Letální dávka 50- Dávka toxické látky (nebo toxických mikroorganismů), která zahubí 50% pokusných živočichů v době testovací studie. TC50 - Toxická koncentrace 50 Koncentrace, při které dojde k projevům toxických vlastností látky u 50% pokusných zvířat. Přírodní organické látky mikrobiální toxiny rostlinné toxiny toxiny živočišného původu Mikrobiální toxiny - metabolity mikroorganismů, především bakterií. Typický zástupce - botulotoxin produkovaný bakterií Clostridium botulinum LD50= g.kg -1 Toxiny vyšších rostlin např. ricin, který je obsažen v rostlinně skočec obecný (ricinus communis) z čeledi Euphoribiaceae. LD50 = g.kg -1 Skočec obecný ricinus communis Toxiny nižších hub (tzv. mikromycety) a jejich metabolity zhruba druhů, patří mezi ně aflatoxin s hodnotou LD50 pro AFB1 v rozsahu 0, g.kg -1 Jedovaté vyšší houby, makromycety, především ty, které vytvářejí plodnice obsahující houbové jedy Toxiny makromycetů se dělí podle účinků: hepatonefrotoxický syndrom (muchomůrka zelená) halucinogenní syndrom (muchomůrka červená) gastroenterodyspeptický syndrom (hřib satan) FALLOIDIN peptidický jed muchomůrky zelené (tzv. jed dědiců) LD50 falloidinu činí g.kg -1 (jedna houba může zhruba způsobit smrt dvou až tří dospělých lidí) Lysohlávka kopinatá Psilocybe Živočišné toxiny Typickým zástupcem je crotalustoxin, jed chřestýše, s hodnotou LD50= g.kg -1 nebo nervový jed tetrodotoxin, produkovaný rybami čeledi Tetraodontoidea (ryba fugu). Travičství ve starověku Klasifikace: nejčastěji podle zoologického dělení prvoci, ostnokožci, blanokřídlý hmyz, škorpióni, pavouci, obojživelnící, ryby a hadi. Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní se nás zmocnila nepopsatelná slabost v údech doprovázená ztrátou citlivosti, jako bychom měli ruce a nohy nejprve v mrazu a pak v ohni. Téměř jsem přestával vnímat, nerozeznával jsem lehké předměty od těžkých, uzvednout džbán vody a ptačí pírko bylo pro mne totéž. Pak se mi ulevilo. Ráno jsme zjistili, že jeden z vepřů, který snědl rybí vnitřnost nepřežil. Když za námi pak přišli domorodci a viděli tuto rybu pověšenou na palubě, dali nám okamžitě na srozuměnou, že není k snědku deník Jamese Cooka Jed kobry cobrotoxin s impozantní jedovatostí LD50= g.kg -1 TOXIKON šípový jed Hekaté bohyně čarodějnictví, dcera titánů Persea a Asterie, její dcery Medea a Kirké Travička z ostrova Kolchis

3 Mytologická historie vzniku tohoto rostlinného druhu je neobyčejná. Dozvídáme se o tom od Ovidia, který ve svých Proměnách (Metamorphoses) převyprávěl v patnácti knihách řecké pověsti. Dílo obsahuje 250 bájí seřazených chronologicky od vzniku světa až po Caesarovu smrt (r. 44 po Kristu). V příběhu o slavných činech Heráklových je zmínka o vzniku jedovaté rostliny Aconitum. Jeden z Heráklových úkolů, který mu uložil Eurystheus, bylo sestoupit do podsvětí a odtamtud přivést trojhlavého, pekelného psa Kerbera. Herkulovi se to v doprovodu posla bohů Herma podařilo a se svolením Háda a Persefony si onu hrozivou trojhlavou obludu vypůjčil. Pes, doposud žijící jenom v temné říši mrtvých, když spatřil ostré sluneční světlo, vyzvrátil se, a na tom místě pak vzešla rostlina nazvaná Akonitos. Oměj (Aconitum) patří mezi pryskyřníkovité a skupina zahrnuje asi 200 druhů (např. oměj pestrý Aconitum variegatum, oměj šalamounek Aconitum napellus). Obsahuje diterpenoidní alkaloidy (např. akonitin) a dále isochinolinový alkaloid magnoflorin a kyselinu akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy zejména v listech a v hlízách (okolo 0,5%). Příznaky otravy se objevují po požití asi 0,2 mg akonitinu, smrtelná dávka pro člověka činí 4 až 6 mg. Při intoxikaci se dostavuje pocit mravenčení v dutině ústní, který se dále šíří na celou hlavu, někdy tento stav bývá doprovázen i pocitem prázdnoty nebo pocitem rostoucí hlavy. Později se mravenčení a píchání rozšiřuje na konečky prstů všech končetin, na prsa, záda a pánev a ještě později přichází úplné znecitlivění. Zároveň se objevuje nadměrné pocení, zvracení, průjem, pokles tělesné teploty, zimnice, poruchy srdeční činnosti, svalová slabost, úzkost, strach z blížící se smrti. Dýchání se stává povrchní, smrt nastává za plného vědomí, poškozením srdce a zástavou dechu. Jedovatosti oměje se s úspěchem využívalo i v lidovém travičství k trávení vlků, kterým se předhazovalo maso potřené omějí (jiný druh: oměj vlčí mor - Aconitum vulparia). Květy oměje tuhého Krkonoše Otrava Sokratova v roce 399 př. Kristem...On pak se procházel, a když, jak řekl, cítil v nohou tíhu, lehl si, a ten, který mu jed podal, dotýkaje se ho po chvílích zkoušel mu nohy, dole i nahoře a pak stisknuv mu silně chodidlo, ptal se, zda-li to cítí, a on řekl, že ne. A potom zase lýtka, a takto postupuje vzhůru, ukazoval, že chladne a tuhne. A sám se ho dotýkal dál a řekl, že až se mu to dostane k srdci, tehdy že skoná. Tu mu již chladlo tělo tak asi kolem života, on se odkryl ležel totiž přikryt a řekl to byla jeho poslední slova: Kristone, Asklepiovi jsme dlužni kohouta, dejte mu ho a nezapomeňte. Ano, stane se tak, ale hleď, chceš-li říci ještě něco jiného. Na tuto Kristonovu otázku již nic neodpověděl, ale po krátké chvíli sebou škubl a ten člověk ho odkryl a on měl oči obráceny v sloup. Spatřiv to Kriston, zavřel mu ústa a oči. Phaedo, Platon Bolehlav plamatý - Conium maculatum Lidově: všivec, svinská veš, matonoha Dvouletá bylina (až 2 m vysoká), typická myším zápachem. Vyznačuje se lysou, rýhovanou, dutou lodyhou, světle ojíněnou, bohatě rozvětvenou, která je dole nachově skvrnitá. Roste na pustších vlhčích místech a u cest. Účinnou látkou jsou alkaloidy, z nichž je to převážně silně těkavý koniin. Z celé rostliny jsou nejjedovatější plody. Účinkem se koniin podobá nikotinu a také tropickému jedu kurare, který znecitlivuje nervstvo. Při otravě bolehlavem pociťuje postižený nejprve chlad a brnění v končetinách, které se stávají postupně bezvládné. OBDOBÍ ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA vrcholné období rostlinných jedů Rostlinné jedy: 1. Alkaloidy - alkalicky reagující organické dusíkaté látky Aconitum Napelus -oměj šalamounek Conium Maculatum - bolehlav plamatý Atropa Belladonna - rulík zlomocný Datura Stramonium - durman obecný Hyosciamus Niger -blín černý Paris Quadrifolia - vraní oko Strychnos Nux-vomica kulčiba dávivá Mandragora Officinarum mandragora lékařská Ricinus Communis skočec obecný Digitallis Purpurea náprstník červený Artemisia Absinthium pelyněk pravý Papaver Somniferum mák setý Chelidonium majus vlaštovičník větší Convallaria Majalis konvalinka vonná 1.1. Chinolizidinové alkaloidy; cytisin, spartein / v rostlinách čeledi bobovitých [Fabaceae] 1.2. Piperidinové a pyridinové alkaloidy; koniin / v bolehlavu plamatém [Conium maculatum], dále pyridinové alkaloidy rodu tabáku [Nicotiana] nikotin a anabasin a alkaloidy rostlin čeledi lilkovitých [Solanaceae] - zejména hyoscyamin a jeho racemát atropin a skopolamin / v rulíku zlomocném [Atropa belladona] a v semenech durmanu [Datura stramonium], hyoscyamin je obsažen v blínu černém [Hyoscyamus niger], dále kokain z rostliny koka [Erythroxylon coca] 1.3. Isochinolinové alkaloidy; toxické látky rostlin čeledi makovitých [Papaveraceae] morfin, papaverin, chelerythrin, bulbokapnin a další 1.4. Indolové alkaloidy - deriváty indolu; Psilocybin [Psilocybe], dále deriváty kyseliny lysergové - alkaloidy námelu [Claviceps purpurea] ergotamin, ergometrin, ergokristin 1.5. Steroidní alkaloidy; cholestanové glykoalkaloidy lilku [Solanum] solanin, solanidin, tomatin, solasodin, toxické metabolity kýchavice [Veratrum] a komonky [Petilium] jervin, cyklopamin, cykloposin, protoveratriny a další, alkaloidy zimostrázu [Buxus] cyklobuxin, 1.6. Terpenické alkaloidy; alkaloidy oměje [Aconitum] a stračky [Delphinium] akonitin, mezakonitin a ajacin Další alkaloidy; např. efedrin izolovaný z chvojníku [Ephedra]

4 Rostlinné jedy: 2. Glykosidy - jejich molekula je tvořena cukernou (glykon) a necukernou (aglykon) složkou, které jsou vzájemně spojeny glykosidickou vazbou etherového charakteru Kyanogenní glykosidy - Toxicitu způsobuje uvolňovaná kyselina kyanovodíková. Přítomnost těchto glykosidů byla zjištěna téměř v 90 čeledích s dvěma tisíci druhy Glukosinoláty (thioglykosidy) - u rostlin čeledi brukvovitých [Brassicaceae]. Jejich enzymové hydrolyzáty poskytují glukosu a aglykon typu isothiokyanátu nebo epithionitrilu, např. 5-vinyloxazolidin-2-thion je nejaktivnější strumingen Antrachinonové glykosidy - projímavé drogy, zejména u rostlin čeledi řešetlákovitých [Rhamnaceae], rdesnovitých [Polygonaceae], liliovitých [Liliaceae] a bobovitých [Fabaceae] Kardioaktivní glykosidy izolované jsou důležitá léčiva nemocí srdce / konvalinka vonná [Convallaria majalis], brslen evropský [Euonymus europaeus], druhy rodu náprstník [Digitalis], hlaváček jarní [Adonis vernalis] 2.5. Furanokumariny - zejména v čeledích routovitých [Rutaceae] a miříkovitých [Apiaceae] / fotosenzibilizující vlastnosti 2.6. Saponiny - jejich vodné roztoky silně pění, jedovaté i pro ryby / hemolýza, tj. schopnost uvolňovat hemoglobin z erytrocytů, popsány u jírovec [Aesculus], břečťanu [Hedera], bramboříku [Cyclamen], koukolu [Agrostemma] Rostlinné jedy: 3. Rostlinné kyseliny - kyselina oxalová (šťavelová) a její ve vodě rozpustné soli, jako je oxalát sodný, draselný, amonný / v rostlinách čeledi šťavelovitých [Oxalidaceae], rdesnovitých [Polygonaceae], merlíkovitých [Chenopodiaceae], kysalovitých [Begoniaceae], lipnicovitých [Poaceae] a áronovitých [Araceae], dále k. parasorbová přítomná v jeřábu ptačím [Sorbus aucuparia], atd. 4. Polyacetylenové sloučeniny - např. pelyněk [Artemisia], heřmánek [Chamomilla], mezi tyto jedy patří látky typu cikutoxinu, matrikarionolu a dehydrofalkarinonu 5. Terpeny a silice silice jsou směsi lipofilních metabolitů, které jsou uloženy v rostlinných pletivech, např. pulegon v rostlinách z čeledi hluchavkovitých [Lamiaceae], monoterpeny - komponenty toxických silic rostlin čeledí cypřišovitých [Cupressaceae] a hluchavkovitých [Lamiaceae],prudkými křečovými jedy jsou pikrotoxin a koriamyrtin z indomalajské rostliny Anamirta cocculus a středomořské rostliny Coriaria myrtifolia, gossypol ze semen bavlníku [Gossypum] a další, jedovaté seskviterpeny obsahuje prha [Arnica] a záplevák [Helenium], mezi diterpeny patří andromedotoxin v rostlinách čeledi vřesovcovitých [Ericaceae], mezerein z lýkovce [Daphne] a estery forbolu v čeledi pryšcovitých [Euphorbiaceae] 6. Toxické aminokyseliny, proteiny a peptidy - v hrachoru [Lathyrus] se vyskytují např. kyselina alfa,gama-diaminomáselná a kyselina alfa-amino-beta-oxalylamino-propionová, v bobovitých rostlinách [Fabaceae] jsou toxické aminokyseliny kanavanin, beta-kyanoalanin, 3,4- dihydroxyfenylalanin, některé proteiny a peptidy uvolňují toxické aminokyseliny enzymovou hydrolýzou v trávicím ústrojí / ricin a podobné látky ze semen skočce [Ricinus] a dalších rostlin z čeledi pryšcovitých [Euphorbiaceae], abrin, robin a fasin ze semen různých druhů čeledi bobovitých [Fabaceae]. Oměj (Aconitum) patří mezi pryskyřníkovité a skupina zahrnuje asi 200 druhů (např. oměj pestrý Aconitum variegatum L., oměj šalamounek Aconitum napellus L.). Obsahuje diterpenoidní alkaloidy (např. akonitin) a dále isochinolinový alkaloid magnoflorin a kyselinu akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy zejména v listech a v hlízách (okolo 0,5%). Carl Linné: Systema Naturae Carl Linné: Genera Plantarum Bolehlav plamatý (Conium maculatum L.) všivec, svinská veš, matonoha Účinnou látkou jsou alkaloidy, převážně silně těkavý koniin. z nichž je to LINNÉ Carl von / / Švédský přírodovědec, lékař a botanik, v úvodu svého díla O systému přírody píše: Dívám-li se na slunce a hvězdy, zavěšené v prostoru, myslím, že všechna ta stvořená díla mají na sobě znamení moudrosti a moci Boha, jenž je naplňuje světlem a životem. Viděl jsem přecházet kolem sebe Věčného, Nekonečného, Vševědoucího Boha a z úcty jsem padl na kolena. Z celé rostliny jsou nejjedovatější plody. Účinkem se koniin podobá nikotinu a také tropickému jedu kurare, který znecitlivuje nervstvo. Při otravě bolehlavem pociťuje postižený nejprve chlad a brněnív končetinách, které se stávají postupně bezvládné. Atropa Belladonna L. rulík zlomocný Jméno je odvozeno od neúprosné řecké bohyně osudu Atropos, která přestříhávala nit života. Latinský přídomek bella-donna znamená "půvabná paní", a souvisí se skutečností, že obsažené alkaloidy výrazně rozšiřují zornice. Zmínky o rulíku zlomocném uvádí už Theofrastos ve 4. stol. př. Kristem, její první známé vyobrazení pochází z roku 1543, od německého botanika Leonharda Fuchse. Dlouhodobá otrava látkami obsaženými v rulíku se projevuje nechutenstvím, slábnutím a hubnutím, celý proces zakončí postupná respirační paralýza. Mohutně rozvětvená, vytrvalá bylina dorůstající výšky až 1,5 m. Listy jsou střídavé, vejčité, zúžené v krátký řapík, celokrajné a zašpičatělé, dlouhé asi 20 cm. Kvete od června do srpna. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Mají zvonkovitý kalich s korunou, s pěti zaokrouhlenými cípy, zevně hnědě fialovou a uvnitř šedožlutou. Plodem je lesklá, kulovitá bobule velikostí asi 2 cm, černé barvy s fialovou dužninou, dozrávající v srpnu až září. Smrtelná dávka atropinu je asi 0,01 až 0,1 g, pro děti se jako smrtelná dávka udává 3 až 4 bobule, u dospělých 10 až 12 bobulí nebo 0,3 nebo více gramu listu. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci...). Celá rostlina je prudce jedovatá (nejvíce kořen). Rostlina obsahuje tropanové alkaloidy (kořen až 1,5%) atropin a hyosciamin, v menším množství skopolamin a belladonnin. Atropin a skopolamin mají dráždivý vliv na CNS. Účinek tropanových alkaloidů se u intoxikovaného projevuje touhou po intenzivním pohybu a zrakovými, případně sluchovými a čichovými halucinacemi. Tyto halucinace mohou mít povahu létání, vysokého skákání, víření, rotací, atp. Mimo to se charakteristicky objevuje sucho v ústech a dochází k blokádě sekrece potu. Ve větších dávkách, nad 30 mg, způsobuje atropin ochrnutí mozku a obrnu dýchacího ústrojí. Skopolamin je účinkem podobný atropinu, je však asi pětkrát toxičtější.

5 durman obecný - Datura stramonium L. čeleď: lilkovité Solanaceae lidově: panenská okurka Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají zavřené. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Kvete v VI až IX. Rostlina obsahuje řadu tropanových alkaloidů, v listech je jich asi 0,3 až 0,75% (nejvíce v žilkách a v řapíku), v semeni 0,3 až 0,5%, v kořenech asi 0,35% a ve stonku až 0,55%. Hlavními alkaloidy jsou anisodin (daturamin), l- hyoscyamin, atropin, l-skopolamin, apoatropin, belladonin, nikotin. Dále jsou obsaženy flavonové glykosidy (rutin), kumarin skopoletin, v listech 4 až 7% tříslovin, v semenech je 1 až 2% tříslovin, kyselina jablečná, 15 až 21% oleje s kyselinou palmitovou a stearovou. Stanoviště: Komposty, okraje polí, hnojiště, staré zahrady, rumiště, kraje komunikací, okolí vesnic, náspy, skládky, preferuje půdy výživné, dusíkaté, kypré. Rozšíření: V ČR roztroušeně, obvykle v teplejších oblastech, většinou jen od nížin do podhorských oblastí (max. 800 m.n.m., obvykle však jen asi do 450 m.n.m.). Otrava - pocit suchosti v ústech, rozšířené zorničky, zmatenost, neklid, halucinace, kůže v obličeji rudne, zrychluje se puls, otrávený bez příčiny mluví, křičí, živě gestikuluje. Pak stádium ochablosti, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt nastává v komatu. Použití - antiastmatikum, proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučován bývá i při Parkinsonově nemoci. Paris Quadrifolia L. vraní oko čtyřlisté Čeleď: Liliaceae (liliovité) Latinské rodové jméno je převzato z řecké mytologie. Bobule představuje jablko sváru z báje, ve které Paris soudil spor mezi Athénou, Hérou a Afrodité. Blín černý Hyosciamus Niger L. čeleď: lilkovité Solanaceae Účinnými látkami jsou jedovaté tropanové alkaloidy L-hyoscyamin (přechází již při sušení v racemický D,L-atropin) a skopolamin v poměru 1:1,2. skopolamin V celé rostlině (nejvíce v bobulích), jsou jedovaté saponiny paristyfnin a paridin / způsobují podráždění žaludku a střev, občas se uvádí i účinky na srdce. Otrava se projevuje zvracením, průjmem, bolestmi hlavy, slabostí, zúžením zorniček. Léčí se výplachem žaludku a podáním absorpčního uhlí. Zvířata obvykle rostlinu pro nepříjemný zápach i chuť odmítají. Kulčiba dávivá (Strychnos Nux-vomica L.) keř z Asie nebo Afriky. Plody jsou velké kulaté bobule s tuhým, šedě žlutým oplodím. V rosolovité dužnině jsou 2 až 4 okrouhlá zploštělá semena, která slouží jako surovina pro izolaci alkaloidů. Semena obshují indolové alkaloidy - strychnin (1%) a brucin (1,5%). Extraktu se používá pro zvýšení chuti k jídlu a k posílení svalstva. Strychnin dráždí CNS, zejména nervy páteřní míchy, zvyšuje napětí svalstva, povzbuzuje dýchání a krevní oběh, též protijed při otravách hypnotiky. Nejmenší smrtelná dávkou strychninu činí 30 mg, dávkou zaručeně toxickou je 200 mg strychninu. Otrava strychninem probíhá ve dvou stádiích. V prvním stádiu dochází ke zbystření smyslů, posléze se otrávený stává dráždivým. Ucítí nezvyklé pocity ztuhlosti ve žvýkacím a šíjovém svalstvu, vázne polykání. Objevuje se závrať. Toto stadium trvá obvykle čtvrt až půl hodiny. Pak se stupňuje úzkost postiženého až do stavu, zvaného smrtelná úzkost. Dotyčný se leká maličkostí, nejhůře pociťuje sluchové vjemy, ale těžko snáší též vjemy zrakové a hmatové. Tím pomalu nastává druhé stadium otravy - stádium křečového záchvatu. Tělo strne, svaly jsou v křeči. Během křečí se zastaví dech, stoupá krevní tlak. Utrpení během takového záchvatu je nesnesitelné. Záchvat trvá asi 1 až 2 minuty, přičemž po záchvatu se dotyčný opět vrací do prvního stádia, které je jakýmsi klidem před bouří - každý sebemenší podnět je znovu schopen vyvolat nový záchvat. Záchvaty se tedy opakují a otrávený je stále více a více vyčerpaný, ale vědomí neztrácí. Smrt nastává zpravidla v záchvatu udušením nebo obrnou dýchacího středu či obrnou srdečního svalu. Slabší jedinci umírají někdy již při třetím záchvatu. Při dlouhodobém užívání strychninu dochází v těle k jeho hromadění, přičemž znenadání může nastat prudká otrava. Mandragora lékařská (Mandragora officinarum L.) Ve starověku a středověku patříla mezi velice ceněné vzácné byliny, jejíž sběr i použití bylo zahaleno tajemnstvím. Používala se jako afrodisiakum, anestetikum, věřilo se v její zázračnou moc. Podle tvaru kořene se rozlišovala mužská a ženská mandragora. Ve středověku byla mandragora součástí čarodějných létacích mastí, používala se jako hypnotikum a operační anestetikum, léčila se s ní ženská neplodnost. Patří do čeledi rostlin lilkovitých, je tedy příbuzná rulíku, blínu, ale i tabáku a bramboru. Byla zjištěna účinnost při léčbě cukrovky a vysokého krevního tlaku. Některé alkaloidy obsažené v mandragoře potlačují růst a aktivitu nádorového bujení. Obsahuje především alkaloidy hyoscyamin, atropin a skopolamin. strychnin Vyobrazení mandragory pochází z Herbáře, jinak bylináře velmi užitečného Petra Ondřeje Matthioliho a Tadeáše Hájka z Hájku (1557). Králíci, plži nebo ptáci jsou na rozdíl od člověka vůči hyoscyaminu a atropinu velmi neteční a mohou bez jakýchkoliv následků požít i větší množství jedovatých lilkovitých rostlin, mezi něž patří i mandragora nebo datura a třeba i blín.

6 Ricinus communis L. skočec obecný čeleď: Euphorbiaceae Původem ze Střední Ameriky, kde dosahuje stromovitých rozměrů. U nás jednoletá statná bylina s velkými střídavými dlanitě dělenými řapíkatými listy. Květy jsou v koncových latách, jednopohlavné, samčí v dolní části, samičí v horní části. Plod je ostnitá trojpouzdrá tobolka, uzavírající v každém pouzdru jedno velké semeno se skvrnitým tvrdým osemením a olejnatým endospermem. Jedovatá jsou semena. Obsahují kolem % oleje, až 25 % proteinů, mezi nimi i toxický lektin ricin a nízkomolekulární glykoproteiny s alergizující aktivitou, alkaloid ricinin atd. Způsobuje prudké gastroenteritidy, poškození jater, ledvin a sleziny. Ze semen se pro farmaceutické účely lisuje olej. 1 Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. 2 Modlil se k Hospodinu a řekl: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. 3 Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil. 4 Hospodin se však otázal: Je dobře, že tak planeš? 5 Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: Lépe abych umřel, než abych žil. 9 Bůh se však Jonáše otázal: Je dobře, že pro ten skočec tak planeš? Odpověděl: Je to dobře. Planu hněvem až k smrti. 10 Hospodin řekl: Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. 11 A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka? Digitalis Purpurea L. - náprstník červený, čeleď: Scrophulariaceae Nejvíce v listech jsou obsaženy kardenolidní glykosidy purpureaglykosid, digitoxin, gitoxin atd., dále saponiny (např. digitonin). Při požití toxického množství náprstníku se objevuje podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty modře, červeně, žlutě nebo zeleně nebo mžitky před očima), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, vznětlivost, nakonec se zrychluje a slábne puls, smrt nastává ochrnutím a zástavou srdce. Patří mezi základní srdeční léky. Hlavní indikací je chronická srdeční nedostatečnost, tachykardické arytmie a extrasystoly přední komory srdeční. V léčebných dávkách zvyšuje tonus srdce, takže smrštění srdce se stává mohutnější a úplnější, čímž se upravuje krevní oběh a zvyšuje se i vylučování moči z těla. Tvář bohyně Artemis z chrámu v Efesu Silice pelyňku obsahuje toxický thujon (asi 10 %), a dále absintin a anabsintin. Pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.) náleží do čeledi rostlin hvězdicovitých (Asteraceae) V Řecku (později i v Římě) se na jaře v době úplňku se pořádaly slavnosti Artemisie na počest bohyně Artemis. Při nichž se pelyněk pojídal jako ztělesnění samotné bohyně. Rostlina byla vždy chápána jako vyloženě ženská. Pelyněk pravý byl součástí starogermánské vykuřovací směsi "devatera bylin" spolu s pelyňkem černobýlem a brotanem, dále s omanem pravým, sadcem konopáčem, kozlíkem lékařským, svízelem syřišťovým, lilkem potměchutí a vratičem obecným. Na počátku 20. století se používal pelyněk pravý jako lék při horečnatých onemocněních, žaludečních obtížích, proti červům a svrabu. Užívala se nejen nať, ale sbíral se také kořen, který sloužil jako potopudný a utišující prostředek. Pelyňkový prášek se přidával do polévky nebo se míchal s vodou a užíval při jaterních chorobách. Paul Gauguin ( ) Absintismus Pelyněk pravý byl hlavní ingrediencí ABSINTU, jemně zeleného nápoje, který se stal nedílnou součástí života i tvorby mnoha umělců francouzské společnosti 19. století. Historie absintu začíná v roce 1792, kdy jej vyrobil francouzský lékař Pierre Ordinaire, který absint předepisoval jako lék. Po pěti letech získal recepturu H. Louis Pernod, který začal s velkovýrobou a prodejem tohoto nápoje. V roce 1913 se ve Francii vypilo čtyřicet milionů litrů absintu za rok. Historie jeho konzumace byla přerušena v roce 1915 striktním zákazem. Při dlouhodobé konzumaci absintu se projevují účinky toxického thujonu. Chronická závislost na absintu se nazývá absintismus, který začíná třesem, kolikami, bolestmi údů, křečovitými záškuby svalstva a končí poruchami intelektu, halucinacemi a epileptickými záchvaty. Česká republika patří v současnosti k pouhým třem evropským zemím, kde je legální výroba, prodej a konzumace absintu. Současná receptura se od původní zásadně liší: pelyněk pravý se dnes při výrobě louhuje nikoliv v alkoholu, ale v teplé vodě, čímž do nápoje přecházejí všechny potřebné složky, ale bez nebezpečného thujonu. Papaver somniferum L. mák setý Čeleď: Papaveraceae - makovité Chelidonium majus L. - vlaštovičník větší Čeleď: Papaveraceae - makovité Nezralé makovice jsou známy jako zdroj účinných látek od nepaměti. Drogy z této rostliny potlačují percepci a lokalizaci (vnímání a schopnost určení místa) bolesti i psychickou a emocionální složku bolesti, působí sedativně, vyvolávájí ospalost a tichou euforii. Nejvýznamnější účinnou látkou opia je morfin (asi 10% hmoty surového opia). Dalšími účinnými látkami opia jsou kodein, thebain a papaverin. V roce 1874 byl syntetizován diacetylmorfin a v roce 1898 jej začala německá firma Bayer prodávat pod jménem Heroisch heroin. Zdrojovou látkou pro výrobu heroinu bývá morfin nebo přímo opium. V mléce okolo 20 různých alkaloidů (např. chelidonin účinkem podobný morfinu). Působí tlumivě na CNS, uvolňuje křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky, slabě narkoticky, dráždí střevní peristaltiku, zvyšuje sekreci slin, dále podráždění dechu, později jeho ochrnutí a smrt, po požití mléka podráždění sliznic nebo pokožky, škrábání v krku, zvracení, krvavý průjem a moč.

7 Convallaria majalis L. - konvalinka vonná Čeleď: liliovité Obsahuje glykosidy (např. konvalatoxin), dále saponiny a silice, kyselinu jablečnou a akonitovou. Nejvyšší obsah toxických látek je v čerstvých květech. Konvalatoxin je rozpustný ve vodě - jedovatá je i voda, v níž byla umístěna kytice konvalinek. Otrava se projevuje podrážděním zažívacího traktu, zvracením, průjmem, zvýšeným vylučováním moči, v těžších případech omámením, závratěmi, křečemi, srdeční slabostí, poruchou krevního oběhu, až kolapsem. Po Caesarově smrti v roce 44. př. Kristem se Řím dostal až na pokraj občanské války. Moci se chopili: Oktavianus - Caesarův synovec a Markus Antonius - Caesarův přítel Společně provedli v Římě čistky, při nichž bylo zabito mnoho lidí, včetně Caesarova vraha Brútuse. Říše se vzápětí rozdělila na dvě části. Octavian spravoval západ, Markus Antonius východ. Egyptská královna Kleopatra získala na svou stranu Marka Antonia, se záměrem vybudovat novou říši se středem v Egyptě. Plánem Marka Antonia pak bylo dobytí Říma s její pomocí. Bitva u Aktia (Řecko) v r. 31 př. Kristem. Antonius byl poražen a uprchl do Egypta, kde si vzal život. Brútus jeden ze spiklenců Kleopatra měla jít poníženě ulicemi Říma, ale než by tuto potupu podstoupila, nechala se raději uštknout jedovatým hadem. Plutarchos: Není tak úchvatné krásy, jak se tvrdí, přesto je svůdná, jemná a kultivovaná Kleopatra (69-30 př. Kristem) Na scénu dějin vstoupila Kleopatra, když Caesar, který potřel Pompeia v občanské válce zavítal do Egypta. Tam před ním prchal Pompeius, ale byl Egypťany úkladně zavražděn, ještě než vstoupil do země. Tato vražda měla být důkazem, že se Egypt distancuje od Caesarova protivníka a měla zabránit Caesarovu vylodění v Egyptě. Caesar však bez rozpaků do země vstoupil a zasáhl do vnitřních problémů, které právě Egypt prožíval. Šlo o nelítostný zápas o královskou moc, o kterou se podle rozhodnutí Ptolemaia XII. měly dělit jeho děti, Ptolemaios XIII. a Kleopatra VII. Zvítězil Ptolemaios a dvořané obklopující mladého krále dosáhli toho, že Kleopatra musela odejít z Alexandrie a zříci se svého mocenského podílu. Plutarchos: Když do komnaty vstoupili vojáci třetí legie, nalezli královnu i obě otrokyně mrtvé. Hned se rozneslo, že královna zemřela na uštknutí posvátné kobry, hada boha Réa, jejíž kousnutí zaručuje v Egyptě nesmrtelnost a božství Po Antoniově smrti se rozhodla pro sebevraždu. Jestli zvolila smrt uštknutím hada je sporné. Spíše sáhla po jehle naplněné jedem, která se k ní snáze mohla dostat přes Octavianovova bezpečnostní opatření. Pro tuto domněnku hovoří skutečnost, že zvolila sebevraždu společně se svými dvěma služebnými. Jed jediného hada, tím spíše kobry, která vystříkne všechny své zásoby při jediném kousnutí, by nebyl stačil připravit o život tři lidi. Píchnutí jehlou s hadím jedem byla v té době nejméně problematická a nejznámější metoda skupinové sebevraždy - cobrotoxin s impozantní jedovatostí LD50= g.kg -1. Když Caesar přistál v Alexandrii, vypovězená Kleopatra se k němu tajně vypravila. Legenda tvrdí, že zabalená v koberci. Caesar Kleopatru přijal a postavil se na její stranu, byť věděl, že to bude mít politické následky. V březnu příštího roku, kdy mu přišlo na pomoc vojsko z Kilikie a Sýrie svedl rozhodující bitvu jižně od Nilské delty. Ptolemaios XIII. zahynul na útěku a Caesar potvrdil Kleopatru jako královnu. Rozhodnutím Caesara se Egyptu vracel Kypr, jehož správa byla svěřena mladšímu bratrovi Ptolemaia XIII., Ptolemaiovi XIV. Kleopatra se vdala za Ptolemaia XIV. a porodila Caesarovi syna - Ptolemaia XV. Kaisara, kterému alexandrijský lid dal přezdívku Kaisarión - Malý Caesar. Hadí jedy směsi nízkomolekulárních látek a makromolekul (peptidy, polypeptidy, proteinové toxiny a enzymy) Dělí se na: Neurotoxiny - působí na neuromuskulární synapse, a tak způsobují svalovou paralýzu. Velmi rychle vstřebávají (příznaky intoxikace minut po uštknutí). Projevy - malátnost, obrna faciálního svalstva, obrna hladkého svalstva duhovky, poruchy řeči, zahlenění dýchacích cest, postupně se rozvíjející obrna motorického svalstva, fatální je paralýza svalstva dýchacího při plně zachovaném vědomí. Neurotoxiny jsou převažujícími komponentami jedu korálovcovitých hadů (kobry, mamby, korálovci) a chřestýšů. Kardiotoxiny tvoří složku jedu některých kober. Byly charakterizovány dle přímého účinku na srdeční sval. Myotoxiny - nejvyšší zastoupení mají v jedu vodnářů, některých korálovcovitých a chřestýšů. Hlavním klinickým příznakem účinků myotoxinů je myonekróza a myoglobinurie s následným možným renálním selháním. Hemokoagulační toxiny - jsou zastoupeny v jedech zmijovitých, chřestýšovitých, mohou se však vyskytovat i u některých hadů ze skupiny opistoglypha a proteroglypha. Způsobují hemokoagulační rozvrat. Vazodilatační komponenty a látky zvyšující permeabilitu kapilár způsobují ztrátu tekutin, proteinů i krevních elementů. Tyto příznaky jsou časté po uštknutí chřestýšovitými a některými zmijovitými hady. Toxiny s cytotoxickou aktivitou a hydrolytické enzymy - způsobují nespecifickou destrukci tkání lokálně i systémově. Mohutné lokální nekrózy a orgánová poškození jsou příznačné pro většinu chřestýšů a řadu zmijí. Uštknutí zmijí obecnou (Vipera berus) Toxiny zmije obecné jsou svým složením velmi nepříznivé. Naštěstí maximální množství aplikované při uštknutí tvoří pouze asi dvě třetiny letální dávky pro dospělého člověka. Nicméně po plném zásahu toxinem, zvláště u oslabeného dospělého nebo u dětí, může mít i uštknutí zmijí obecnou dramatický průběh. Ihned po uštknutí se obvykle objevuje bolest v místě poranění, během několika minut následuje místní otok, později doprovázený zduřením regionálních lymfatických uzlin. Edém dosahuje maxima obvykle do 48 hodin po uštknutí, v těžších případech se rozšiřuje z postižené končetiny i na trup. Je doprovázen bolestivostí a pocitem lokálního napětí, někdy je bolestivost překvapivě malá. Otok může být hemoragický a je provázen charakteristickými změnami barvy postiženého místa. Ústup můžeme očekávat nejdříve 3-4 dny po uštknutí. Toxiny zmije obecné nevyvolávají lokální nekrózy. Zvracení může nastat již několik minut po uštknutí. Bývá doprovázeno nadměrným pocením, abdominálními bolestmi charakteru koliky, průjmem, někdy i inkontinencí. Tyto příznaky ukazují na střední až závažnější míru intoxikace a mohou přetrvávat i 48 hodin po uštknutí. Při těžších postiženích se může objevit generalizovaný edém s maximem v oblasti rtů, jazyka a tváře; přitom se nedá vyloučit podíl anafylaxe. Nejnebezpečnějším projevem těžké intoxikace je vazomotorický kolaps s poklesem systémového tlaku doprovázený alterací vědomí, studeným potem a cyanózou. V nejzávažnějších případech dochází až k rozvoji šoku s bezvědomím. Kompletní úzdrava trvá 1-3 týdny, po dobu několika měsíců mohou přetrvávat bolestivost a intermitentní otoky.

8 Octavianus Augustus Po Antoniově smrti se Octavianus stal ve svých 31 letech absolutním pánem celé říše římské. Senát mu udělil titul Augustus vznešený. Oženil se s Livií, která měla již syny Tiberia a Drususe, z předchozího manželství. Drusus zahynul při pádu z koně a zůstali po něm synové Germanicus a Claudius. Germanicus měl syna Caligulu. Livie otrávila (nechala otrávit): svého vnuka Germanica a posléze svého manžela Augusta Germanicus zemřel za záhadných okolností v Sýrii, pronásledován halucinacemi, děsy a manikálními záchvaty. Stal obětí travičských ambicí své babičky Livie. Ta pracovala všemi silami na tom, aby nástupcem Augustovým byl její syn Tiberius. Císař Augustus skutečně Tiberia adoptoval a posléze prohlásil za svého nástupce. Když v 76 letech, v r. 14 po Kristu zemřel, Tiberiovu nástupnictví nestálo nic v cestě. Přestože Augustus zemřel zdánlivě v pokoji, v pokročilém věku, vývoj jeho zdravotního stavu rovněž ukazoval na možnou otravu. Livie nechtěla zvrat Augustových sympatií k Tiberiovi riskovat, a proto si Augustův skon pojistila. Germanicus syn Drúsúv, vnuk Livie otráven pravděpodobně směsí sušiny z muchomůrky červené a z byliny Atropa Belladonna rulíku zlomocného. Octavianus Augustus, ženatý s travičkou Livií Germanicus Tatáž směs připravila o život i císaře Augusta Livie nechala otrávit fíky na Augustově osobním stromě. Tiberius (r. 37 po Kristu) Každý vrah ví, co je v lahvi, na níž lebka s hnáty je, ví to Jahve, že se z lahve s lebkou s hnáty nepije. Mnohé zmýlí, scházejí-li hnáty s lebkou na lahvi, co tě chytí po napití, to jen velký Allah ví. Až dozpíváš koledu, tiše zesneš po jedu, statní ptáci - funebráci uloží tě do ledu. Až dozpívám koledu, tiše zesnu po jedu, statní ptáci - funebráci uloží mě do ledu. Pro Moniku arseniku, kapku rtuti, a co víc, do košíku otrušíku nebo odvar z makovic. Vezmi k tomu špetku bromu nebo utrejch z balíku, přidej k vínu kromě blínu trochu maggi z rulíku. A pak s volhou škaredou čtyři páni přijedou, skončíš zdárně v kachlíkárně s touhle koledou. Baštím kraby z Abu Dhabi, naložené v curare, k tomu colu z vitriolu, Bože, to je soirée. Žáha pálí z cyankali, nežli usnu bez deky, pšoukám hlínu z botulínu s děkou nebo bezděky. Jedu misku v denním tisku na rozličných rovinách, opiátu do salátu v televizních novinách. Trocha lhaní na snídani, větší porci k obědu, v komentáři sedmilháři upatlaní od jedu. Jediný Tiberiův syn, Gaicus byl rovněž otráven, v době, kdy otec dlel na ostrově Kapri. Pravděpodobně jablky a fíky, napuštěnými opět směsí výtažku z rulíku a oměje. Travič byl Seianus, římský místodržící, toužil stát se císařem skutečným. Karel Kryl Jedůfka Kaligula Po Tiberiově smrti nastoupil na trůn šílený Caligula, který však byl již r. 41 po Kristu zavražděn. Císařem se stal, doposud v ústraní žijící, Germanikův (otráven Lívií) bratr Claudius, strýc zavražděného Caliguli. Byl koktavý, neduživý, pravděpodobně prodělal dětskou obrnu. Nebyl považován za nebezpečného, spíše za směšného a skutečně vysmívaným byl. Snad i proto unikl Liviíným úkladům a Caligulovým intrikám. Navzdoru svému zevnějšku oplýval pronikavým duchem, zájímal se o historii a o země Římského imperia. Koktavý Claudius ženatý s travičkou Agrippinou Další důležitou postavu byla Caligulova sestra Agrippina žena přeplněná ambicemi vlastními i snahou prosadit svého syna Lucia z prvního manželství. Pro další sňatek si vyhlédla Passiena Crispa, dvojnásobného konsula. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Po několika letech Passienus učinil manželku universální dědičkou a Lucia plně adoptoval. Agrippině svěřil obsah závěti. Ta z obavy, že by mohlo dojít ke změně příznivé poslední vůle Passiena otrávila. Mezitím byla manželka císaře Claudia, Valérie Messalina zavražděna, a císař zůstal sám se dvěma dětmi. Synem Britannicem a dcerou Octavií. Zakrátko podlehl svodům své dvaatřicetileté neteře Agrippiny a oženil se s ní. Mocenské cíle Agrippiny se pomalu začaly naplňovat.

9 Římské mince s Neronovým portrétem Jed skryla omáčka s houbami. Podle některých svědectví začal jed účinkovat ihned, jiné prameny uvádějí že až po hodině, nebo dvou. Císař se přestal cítit dobře, z přejedení. U Claudia nic neobvyklého. Agrippina pokynula Xenofónovi, ten přiskočil, aby Claudiovi pomohl. Vložil mu hluboko do hrdla pero používané k vyvolání zvracení, bylo však rovněž namočené do prudkého jedu. Císař trpěl celou noc, zemřel při svítání. Téhož dne odpoledne byl Nero prohlášen za císaře, v 17 letech. Z popudu ženy zasnoubil Claudius dceru Octavii s jejím synem Luciem. Tento akt zpečetil jeho osud. Lucius byl adoptován za právoplatného syna císařova a přijal nové jméno Nero. Claudius váhal s řešením nástupnické otázky, avšak spíše se přikláněl k vlastnímu synu Britannicovi. Skutečnost pro Agrippinu nepřijatelná. Podle juliánského kalendáře, 13. října, v časných ranních hodinách, v roce 54 po Kristu, skonal císař Cladius na následky prudké otravy. Ta byla možná jenom díky komplotu zahrnujímu řadu osob. Především císařovnu, jejího syna Nerona, tzv. praegustatora Haleta a v neposlední řadě i osobního lékaře, vyhlášeného Xenofona. Britannicus Titus Vespasianus Smrt Claudiova byla rozsudkem smrti i nad životem Britannicovým. Byl otráven o několik měsíců později, v prosinci roku 55 po Kristu. Při společném obědě. Jed připravila, opět na popud Agrippiny a císaře Nerona žena jménem Locusta, systemizovaná travička císařského dvora. První pokus se nezdařil. Britannicus trpěl jenom žaludečními potížemi přechodného charakteru. Připravená substance byla proto opakovaně zkoušena. Nejprve na jehněti, pak na dospělém vepři. Když se Britannicus po obědě napil ze sklenice s vodou, padl ve strašných křečích na zem. Někteří hodovníci povstali, jiní se ve strachu ani nepohnuli, včetně sestry Olivie. Zraky přítomných se obrátily na Nerona. Ten flegmaticky prohlásil: Padoucnice, trápí ho už od dětství. Za chvilku přijde k sobě. Odneste ho. Že Britannicus k sobě nepřišl netřeba dodávat. Titus Vespasianus se narodil 30. prosince roku 39 n.l., to je v roce násilné smrti Caliguly. Byl vychováván na dvoře společně s Britannicem a vzděláván v týchž oblastech a stejnými učiteli. Byli velice blízkými přáteli, dokonce prý z onoho nápoje, kterým byl otráven Britannicus, upil i Titus a pak dlouho zápolil s těžkou nemocí. Vyšší houby Otravy vyššími houbami Houbám je společné, že nemají zeleň listovou (chlorofyl) jako zelené autotrofní rostliny. Proto nejsou schopny vytvářet z jednoduchých minerálních látek pomocí sluneční energie organickou hmotu svého těla. Vyživují se tzv. heterotrofně, tj. staví své tělo z látek rostlinného nebo živočišného původu, pocházejících z organismů buď odumřelých a tlejících, nebo živých. V prvém případě jde o saprofytický způsob života, v druhém o parazitický. Charakteristickou složkou buněčných stěn všech vláknitých hub je chitin, s výjimkou oomycetů, které mají celulózu. Chitin je vysokomolekulární látka složená z aminoglycidů (zejména poly-n-acetylglukosaminu). Je přítomna v podhoubí i plodnicích. Zažívacími žaludečními šťávami člověka je téměř neporušitelná. Obsah chitinu způsobuje těžkou stravitelnost některých druhů hub (např.lišky obecné), na druhé straně však podporuje peristaltiku střevní a přispívá k lepšímu trávení. Dále jsou v buněčných stěnách hub složité cukry (mannan, glukan), někdy i bílkoviny a především voda (až 95 %). Hepatonefrotoxický syndrom Muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá (faloidní otrava) Ucháč obecný Nefrotoxický syndrom Pavučinec plyšový (orelainová otrava) Muskarinový syndrom jedovaté Strmělky a Vláknice Gastroenterodyspeptický syndrom Žaludeční dyspeptické syndromy Hřib satan Žampión zápašný, žampión perličkový Žaludečně-střevní dyspeptické syndromy Pestřec obecný jedovaté Holubinky a Ryzce Závojenka olovová, závojenka vmáčklá, závojenka jarní, čirůvka tygrovaná Střevní dyspeptické syndromy Kuřátka sličná Antabusový (disulfiranový) syndrom Hnojník inkoustový Halucinogenní syndrom Muchomůrka červená Muchomůrka tygrovaná psilocybinové houby (Lysohlávky, Kropenatce) Pseudootravy Hepatonefrotický syndrom (např. můchomůrka zelená, muchomůra jízlivá, ucháč velký atd.) Toxiny - amatoxiny a falotoxiny. Mezi amatoxiny patří amanitin (alfa, beta gamma) mezi falotoxiny falloidin, falloin, fallacidin. Tyto jedy jsou dobře rozpustné ve vodě a termostabilní (faloidin působí na játra, amanitin na ledviny). Faloidin proniká do nitra hepatocytu, kde se navazuje na nitrobuněčné membrány, především endoplasmatické retikulum, degraduje cytoplasmu a působí vznik autolytických vakuol, tak dojde k narušení funkcí a následnému odumření hepatocytu. Zároveň s tímto procesem amatoxiny napadají jádra hepatocytů a buňek ledvinových tubulů. Zde se specificky vážou na enzym RNA-polymerázu II, jednu ze tří savčích jaderných RNA polymeráz odpovědných za transkripci DNA do mrna, což způsobí útlum proteosyntézy. Nevstřebané toxiny a snad i toxiny uvolněné z rozpadlých buněk přecházejí do žluče a s ní do dvanáctníku, aby se v dalších partiích tenkého střeva znovu vstřebaly a tím znásobily svůj účinek. Muchomůrka zelená Amanita Phalloides Toxicita falotoxinů je nižší než toxicita amatoxinů (LD50 myš: falloidin 2-5 mg/kg, amanitin 0,3-0,4 mg/kg).100 g syrové muchomůrky zelené obsahuje v průměru 10 mg falloidinu, 8 mg alfa-amanitinu a 5 mg betaamanitinu. K smrtelné otravě stačí zhruba 50 g houby, přičemž jedna plodnice váží v průměru mezi 30 až 40 gramů. Faloidní otravy - nejčastější houbové otravy. První příznaky se projeví až po poškození většího počtu hepatocytů, tj hodin po konzumaci. V první fázi jde o nespecifické narušení funkcí trávicí soustavy. Na počátku má postižený celkové potíže (malátnost, nevolnost, závratě, bolest hlavy, mrazení), poté se dostavuje nevolnost, bolesti žaludku, prudké zvracení a silné průjmy, což vede k dehydrataci, demineralizaci až oběhovému selhání. Pokud pacient přežije dojde k vymizení zvracení a průjmů. V druhé fázi nastávají poruchy životně důležitých orgánů, selhání jater, ledvin, nebo obou. Od dne se cítí pacient subjektivně lépe. Objektivně se zjišťuje zvětšení a zvýšená citlivost jater. V lehčích případech se nemocný uzdravuje. V těžších případech nastává akutní selhání jater nebo selhání tubulární funkce ledvin. Od dne se projevuje toxické poškození ledvin, tzv. faloidní nefóza. Smrt nastává den při rychlém průběhu otravy, při pomalejším den otravy. Otrava je smrtelná v 50 % případů. Ucháč obecný Gyromitra Esculenta Muchomůrka jízlivá- Amanita virosa

10 Antabusový syndrom Halucinogenní syndrom Z hnojníků byla isolována účinná látka coprinin - N-5-(1-hydroxycyklopropyl)-Lglutamin. Tento toxin se v organismu enzymaticky hydrolyzuje na vlastní účinné fragmenty 1-aminocyklopropanol a cykloproanon. Ty inhibují účinek enzymu acetaldehyddehydrogenasy a takto zabrání průběhu druhého stupeň oxidace ethanolu (v prvním stupni se ethanol oxiduje na acetaldehyd, který se normálně ihned oxiduje do druhého stupně na kyselinu octovou). Dochází ke hromadění acetaldehydu v organismu. Toxicita závisí především na množství požitého alkoholu. Otravy vznikají teprve po požití jakéhokoli alkoholického nápoje. Nejsilnější potíže nastávají tehdy, je-li houba požita současně s alkoholem nebo připravena například na víně. Doba latence je 15 minut až 4 hodiny po požití alkoholu. Hnojník inkoustový Coprinus Atramentarius Průběh otravy: pocit tepla, zčervenání v obličeji, brnění končetin, bolesti hlavy, závratě, pocity strachu, pocení, nevolnost, u těžších otrav následuje třesavka, brnění a otékání horních končetin, hyperventilace až poruchy dýchání, tachykardie, pokles tlaku krve. V nejtěžších případech se dostavuje zvracení a průjmy. Úplné uzdravení nastává po 2-3 dnech. Dvě skupiny jedů 1) bazické sloučeniny cholin, acetylcholin, muskarin amuskaridin. Z těchto je nejúčinnější muskarin přítomný v množství 0,0002 %. Uplatňují se v začátku intoxikace. 2) sloučeniny heterocyklické kyselina ibotenová, vyskytuje se v množství 0,03-0,1 %. Jedná se o hlavní účinnou látku, která je však nestálá a přechází v muscimol. Obě tyto látky působí jako falešné neurotransmitery. Exkrece kyseliny ibotenové močí je rychlá, většina je vyloučena v nezměněné formě do 90 minut od konzumace. Muscimol se vyloučí močí asi za 6 hodin. Muchomůrka červená Amanita Muscaria LD50 myš: muskarin i.v. 0,23 mg/kg, muscimol s.c. 3,8 mg/kg, muscimol p.o. 45 mg/kg, kys. ibotenová i.v. 15,4 mg/kg, kys. ibotebnová p.o. 38,1 mg/kg. Práh projevu toxických účinků u člověka je 6 mg muscimolu, mg kyseliny ibotenové, což může být obsaženo již v jedné plodnici této muchomůrky. Psychedelické účinky jedů těchto muchomůrek vypadají jako polospánek s barevnými vizemi, případně se projevují zvýšenou aktiviou, euforií, pocitem lehkosti a pohyblivosti. Stav minimálního vlivu vůle produkuje silné efekty. Například, když někdo chce překročit malé stéblo trávy, kráčí a skáče, jakoby překážky byly kmeny stromů. Jiný příklad - osoba běží nebo kráčí zcela bezmyšlenkovitě tam, kam vůbec jít nechtěla. Typická je hovornost a popis vizí s nepřítomným pohledem. Středověk Období nástupu anorganických jedů Muchomůrka tygrovaná Amanita Pantherina Bezpříznakové období trvá 0,5-3 hodiny. Muskarin silně dráždící parasympatické nervstvo se u otrav touto houbou uplatňuje málo, pouze na začátku otravy - slinění, slzení, bolesti břicha, zvracení. Především se zde uplatňuje kyselina ibotenová a muscimol s výraznými psychotropními účinky. Otrava těmito houbami končí smrtelně asi v 5% případů. Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje se inkoherentním myšlením, ztrátou kontaktu s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid se zvyšuje (bezúčelné pohyby, grimasy, nekoordinovanost). Je-li excitační stadium prožíváno ve spánku, bývají přítomny halucinační sny a nemocný se zpravidla probouzí až zvracením. Snové stavy jsou prožívány buď s pocitem přechodu do posmrtného života, nebo s pocitem depersonalizace. V druhém údobí (komatózním) je člověk v různě hlubokém kómatu. Po (i spontánním) probuzení mívá často pocit reinkarnace. Nejvýznamnější anorganické jedy minulosti Olovo a jeho sloučeniny Sloučeniny arsenu Sloučeniny rtuti Sloučeniny thalia a antimonu Kyanovodík a kyanidy V roce 1860 vydal V. Šafařík první českou vysokoškolskou učebnici Základové chemie čili lučby. Již před tím se však pod vlivem svého otce, který vytvořil komisi (členy byli např. K. J. Erben a F. L. Čelakovský) pro české vědecké názvy, podílel na vytvoření českého chemického názvosloví. To bylo do té doby pod vlivem Jana Svatopluka Presla, autora knihy Lučba čili chemie zkusná (opravdu "n") a Josefa Jungmanna. Některé jimi vytvořené názvy prvků se dochovaly dodnes: vodík, uhlík, dusík, kyslík, sodík, hořčík, hliník, křemík, draslík, vápník. Jiné, jako např.: Cr - barvík, I - chaluzík, Co - ďasík, U - nebesník, P - kostík, Ni - pochvistík, W - těžík odstranil právě V. Šafařík, stejně jako nezávislé snahy Karla Slavoje Amerlinga, např.: Br - brudík, Se -švábel, Sb - strabík, Asotrušík, Li - japík. V. Šafařík prokázal mimořádný cit pro živý český jazyk, ponechal v českém názvosloví řadu vytvořených termínů, vedle již uvedených názvů prvků např. rozbor, sycení, dmuchavka, zplodiny, ale v řadě případů se přiklonil k řeckolatinskému názvosloví. Ponechal ekvivalenty-rovnomocniny, morfium-makovinu, salmiak-našatec a další. Těžil z unikátní bohatosti češtiny a zavedl koncovky oxidačních stavů I až VIII, aby ten "kdo zná vědecký význam těchto koncovek mohl, čta jméno sloučeniny, napsat formuli její a naopak". Connan II. vévoda Bretaňský zavražděn z příkazu Viléma Dobyvatele rukavicemi napuštěnými arsenikem Otta III., německý císař otráven obdobným způsobem Papež Sylvestr II. otráven nejenom stejně, ale i stejnou ženou Amadeus Savojksý zemřel poté, co si oblékl košili napuštěnou aresnikem Vévoda z Holsteinu podlehl otravě poté, co si nasadil paruku impregnovanou arsenikem Biskup Jan z Lutychu bible, kterou používal měla otrávené rohy stránek arsenikem Pozn.: Pan biskup si při obracení listů slinil prsty..

11 Arsen a jeho sloučeniny Arsen - As jako kov je toxický jen nepatrně, v organismu je však metabolizován na látky toxické (především na oxid arsenitý). Sloučeniny arsenu patří k nejdéle známým jedům vzyužívaným k travičství od dob raného středověku. Toxikologicky je probádán dobře, protože se používal v léčbě, známy jsou i profesionální otravy a jeho nesporná karcinogenita je známá od roku 1820; mutagenita a teratogenita jsou rovněž nesporné. Obecně platí, že sloučeniny trojmocného arsenu jsou akutně podstatně více toxické než arsenu pětimocného, který však vykazuje významnější účinky karcinogenní. Oxid arsenitý - (arsenik, utrejch, otrušík) může svými toxickými účinky representovat celou skupinu látek trojvazného arsenu. Akutní otrava při velmi vysoké dávce probíhá bez zasažení zažívacího traktu (tzv. paralytická forma - bolesti hlavy a zhroucení krevního oběhu), kdy smrt nastává v několika hodinách. Poněkud nižší dávka se projeví tzv. gastrointestinální formou (zažívací potíže, bolesti břicha, vodnaté a krvavé průjmy, zvracení), kdy život ohrožuje poškození jater (žloutenka), ale především poškození ledvin (anurie). Smrt v několika hodinách nastává po požití 0,2 g arseniku. Chronická otrava se projevuje ztluštěním kůže (hyperkeratosy v místech otlaku a šedivým zbarvením kožních ložisek), bílými proužky na nehtech, vysokým tlakem, srdeční ischemií a dysfunkcí jater. Je doprovázená brněním a mravenčením v končetinách a hubnutím. Smrt papeže Klementa II. l.p pravděpodobně otráven jedem rozpuštěným v mešním víně Kovové olovo PLUMBUM rozvod vody uchovávání potravin používání olověného nádobí Pb do akumulátorů, tetraethylolovo do benzínu, PbO 2 -ox. činidlo (např. do hlaviček sirek), PbO - olovnatá skla, PbS - černý nerozpustný, PbCrO 4 - chromová žluť pro malíře, (CH 3 COO) 2 Pb - olověný cukr, oxid olovnato-olovičitý suřík - do červené základové barvy, Pb(CO 3 ) 2 Pb(OH) 2 olověná běloba, se sirovodíkem poskytuje PbS černá barva -tmavnutí obrazů. Rozpustnost při 20 o C v g/100g H 2 O sloučenina rozpustnost Pb(NO 3 ) octan 44.3 PbCl PbBr PbI PbF Pb(OH) PbSO Pb PbS PbCO 3 PbO 2 Pb 3 O 4 nerozpustné nerozpustné nerozpustné nerozpustné nerozpustné Smrtná dávka octanu olovnatého 20 g. Olovo Olovo do těla vstupuje zejména trávicí a dýchací soustavou. Dospělí absorbují při požití asi 10% expoziční dávky, zatímco děti až 40%. Naopak dospělí plícemi vstřebají asi 30 až 50% z celkové dávky, zatímco děti jen pouhých 7%. V krvi je více než 90% olova vázáno na červené krvinky, zejména na jejich membránu a hemoglobin. Olovo se dostává do měkkých tkání - do ledvin a jater, dále do mozku, později se ukládá v kostech. Zabudované do kostí, již významněji toxické není, ale některé faktory, např. těhotenství či otrava ethanolem, mohou způsobit jeho vyplavení a přivodit tak náhlou otravu i po dlouhé době od expozice. Akutní otravy olovem jsou poměrně vzácné a vznikají obvykle při vdechování par olova, případně po požití vysoce kontaminované potravy. Objevují se příznaky působení na nervovou soustavu, jako je svalová slabost, dále probíhá rozklad červených krvinek s následným poškozením ledvin. Při chronické otravě dochází k postižení celé řady orgánových systémů a biochemických pochodů. Nejdůležitější je ovšem působení na nervovou soustavu. Může docházet k poškození mozku, které se projevuje závratěmi, komatem a smrtí v důsledku edému mozku. Při chronické otravě olovem dochází zejména u dětí ke snižování schopnosti soustředit se, přičemž IQ klesá. Olovo nejspíš ovlivňuje funkci neurotransmiterů, jako jsou acetylcholin, dopamin či kyselina γ- aminomáselná a poškozuje kapiláry v mozku. Působí též na hladký sval střev, kdy dochází k projevům zvracení až anorexie, vzniká zácpa. V případě těžších otrav se objevují záchvatovité střevní křeče, které jsou příčinou silných bolestí břicha a kolik. Dále má olovo vliv na vznik chudokrevnosti, která se podobá chudokrevnosti při nedostatku železa. Je to způsobeno zejména inhibicí některých enzymů při syntéze hemu. Olovo je též toxické pro ledviny. Na vzhledu otráveného olovem typicky pozorujeme bledou barvu obličeje a šedý lem kolem dásní. Otrava u Kutné Hory Na podzim roku 1304 vpadlo do Čech vojsko Albrechta Habsburského. Navzdory jiným, oficiálním cílům expedice, mířilo vojsko přímo ke Kutné do Hoře, městu oplývajícímu stříbrem, k městu, které bylo ve 14. století základem ekonomické stability českého království. Vojenská výprava měla podporu papeže Bonifáce VIII., který neuznal volbu Václava II. polským králem a jeho syna Václava III. králem uherským. Olověná ruda (galenit) zvaná též leštěnec olověný. Chemicky - sulfid olovnatý - velmi rozšířený krychlový nerost. Vyskytuje se v krystalové formě v dokonale omezených krychličkách. Je to těžký, stříbřivě lesklý nerost s kovovým leskem, šedočerného vrypu. V galenitu je obvykle obsaženo 0,1 % až 0,3 % sulfidu stříbrného Krystaly sirníku olovnatého Sloučeniny olova, (např. galenit) charakteristicky doprovázejí rudy bohaté na stříbro. Při jejich přepracování se olovo uvoňuje v řadě podob (např. jako tzv. klejt směs bohatá především na oxid olovnatý) Neboť horníci usazeniny hutní a strusky pěnové ze stříbra, také jiné bahnité nečistoty z jam a hutí vytékající do říčky oné k vojsku nepřátelskému tekoucí přemístili, z čehož dosti hojně se napili, takže lidí a dobytku nesčíslně otráveno tím jedem zahynulo. Oni po stříbře žíznili, místo toho strusku stříbrnou pili, a neprospělo nic, oč tehdy pokoušeno proti Kutné Hoře, třeba jen slabými ploty ohrazené zápis ze Zbraslavské kroniky Rytina horního města Kutné Hory Násilná smrt Jana Zhořeleckého nejmladšího syna Karla IV. Jan Zhořelecký ( ), 26 let, čtvrtý syn Karla IV. Lebka krátká (86,6), vyšší (76,8; 8,7), obsah mozkovny 1260 ccm, obličej vysoký (91,5), horní obličej střední (57,4), vysoké očnice (89,7) a úzký prominující nos. Postava cm. Skupinová vlastnost A. Zubní věk 28,6. Jedna dcera. Zemřel náhle ve spánku, možná násilnou smrtí - otravou. V těle mumifikační houba. záznam poznámek z ohledacího protokolu prof. E. Vlčka

12 Jiříz Poděbrad v době Pohrobkovi smrti regentem českého království. Po staletí považován za kralovraha v Polsku, Francii, Itálii, Uhrách a Německu. Ladislav Pohrobek král Holec opěvovaný Francois Villonem jako romantický král Lancelot otrávený sokyní francouzské princezny rozkrojeným jablkem. Dobové vyobrazení sedmnáctiletého Ladislava Pohrobka a kopie novinové zprávy o výsledcích zkoumání prof. Emanuela Vlčka z Národního muzea v Praze. V. Javůrek, Malý král Ladislav na uherském dvoře Není hanbou nic nevědět, ale je hanbou, nechtít se ničemu učit. NON PUDOR EST NIL SCIRE, PUDOR NIL DISCERE VELLE. Novověk PÍSEŇ TRUCHLIVÁ O SPÁCHANÉ VRAŽDĚ MARIE ANNY GRUNEROVY. Zpívá se jako: Rozpukni se srdce v těle, neb celé zemdlené. Pozastavte se maličko, ó křesťané rozmilí, Chci vám v krátkosti oznámit tento příběh pravdivý; Co se vskutku vpravdě stalo v Josefínském oudolí, To blíže města Liberce, však se to každý doví. Bydlící tam jeden vdovec, Josef Gruner nazvaný, Řemesla soukenického padesát šest let starý, Pojmul si druhou manželku, Annu Marii jménem, Vstoupil jest s ní v stav manželský a byl s ní řádně sveden. Hned zprvu se svým manželem prostředně živa byla, Za ty léta devět dítek ušlechtilých zplodila; Jedno na věčnost odešlo, osm živých zůstalo, Poslyšte ukrutný příběh, co se jest s nima stalo. Jejich jmění, které měli v Josefínském oudolí, Začalo se tůze tenčit, pomoct sobě nemohli. Posléz skrze exekucí mělo prodáno býti, Tehdy její živobytí začalo se rmoutiti. Když i s manželem nemohla tento dluh zaplatiti, Ukrutně si usmyslila manžela otráviti, I svých vlastních sedm dětí též se světa shladiti. Nad tím každé lidské srdce musí se zastaviti. Z jahel kaši uvařila, k obědu přichystala, Hnedky utrejch uchopila, do ní ho zamíchala, I těm třem nejmladším dětem na talíř podávala, Jen svou nejmladší dcerušku od toho zachovala. Jak ten pokrm okusily ty nevinné oběti, Sem tam se svíjet počali její manžel i děti; Ona venku v síni stála, dítě na rukouch měla, Na jejich velké trápení zatvrzele hleděla. Když jsou k smrti zápasili, veskrz se procházela, Žádné lékařské pomoci připustit jim nechtěla. Ach, jak srdce zatvrzelé toho času jest měla, Když svoji vlastní rodinu umírati viděla. Tímto velkým otrávením celá její rodina, Manžel, sedm vlastních dítek, ó přesmutná novina, V sedmi dnech všichni zemřeli, svůj život dokonali, Tak se po velkém trápení na věčnost odebrali. Po skončeném vyšetření její vraždy spáchání, Byla k právu přivedena, to k dalšímu vyznání. Podle všech důležitostí při uvážení činu, Ta hrozná vražedlnice vyznala svoji vinu. Tehdy slavné vrchní právo naříditi ráčilo, Skrz zločin spáchané vraždy nad ní ortel vyřčilo, Aby tato vražedlnice za její přestoupení Provazem trestána byla a vzala své skončení. Léta tisíc osmistého třidcátého prvního, K tomu měsíce července šestnáctého jistého V královském a krajském městě, to Mladé Boleslavi, Poprava se vykonala, však jest to všechněm známé.

13 Nyní milí manželové teď sobě příklad vemte, Na ten přeukrutný příběh nikdy nezapomeňte, Buďte na tom světě živi v lásce a vždy v svornosti, Ve všech křížích a soužení se vší trpělivostí. Renesance - vrcholná éra travičů Řiď, Bože, a měj v ochraně nás všichni hříšné lidé, Sešli nám svaté andělé, aby nás vždy chránili, Odvrať od nás zlé myšlení, neb jsi všech věcí pánem, Ať tobě věrně sloužíme na věky věkův. Amen Období kombinace rostlinných jedů anorganických, rostlinných a živočišných, alchymisté získávají z přírodních zdrojůčisté organické látky a pouštějí se do jejich chemické transformace. Postavil se dokonce proti papeži Innocentovi III. a především proti jeho nástupci Alexandru IV. (Rodrigo Borgia) tohoto muže nazval Antikristem. Savonarola se prohlásil za mesiáše a své bývalé mecenáše (především Medicejové) označil za tyrany. Jeho největším nepřítelem byl Lorenzo Medicejský. V několika letech zcela rozvrátil Florencii. Šířil strach a hrůzu. Typický představitel náboženského fanatismu. Savonarola ( ) Dominikánský mnich, katolický fundamentalista, fanatik, asketa, představitel a horlivý stoupence inkvizice, otevřený nepřítel žen. Usiloval o tzv. obnovu církve. S Husem nebo Lutherem však nelze srovnávat. Kritik a posléze násilný odpůrce okázalého bohatství Florencie a hlavních nositelů uvolněného renesančního způsobu života. Sandro Botticelli ( ) Lorenzo de Medici ( ) Lorenzo Medicejský se stal obětí Savonaroly. Byl vážnou překážkou v naplnění snah fanatického dominikána. Na jeho smrti se prokazatelně podílel, ve strachu z charismatického kněze, osobní lékař Medicejů, Leone Careggi. Ten byl z travičství obviněn, přiznal se a svůj život ještě před rozsudkem ukončil sebevraždou.podle dochovaných údajů, byly za smrtí Lorenza Medicejského sloučeniny rtuti. Alessandro de Medici ( ) Práva se nemění, ať jde o velkého či malého. DE MAIORA ET MINORE NON VARIANT IURA. Alexandr Medicejský projevoval krutost a chamtivost v rozsahu až groteskním. Stovky svých odpůrců nechal popravit, řadu lidí otrávil včetně kardinála Ippolita, svého nevlastního bratra. Rodinný jed Medicejů byl podobně jako jed Borgiů sestaven z řady složek, převažoval však arsenik, jed ze žab, případně jedy hadí. RTUŤ (Hydrargyrum) Hg Z = 80 A r = 200,59 Rtuť a její těžba z rumělky (HgS) byla známa již starým Řekům a Číňanům. První přesnější zprávy máme od Theofrasta (kolem r. 300 před n.l.). Se zvláštní oblibou se rtutí, jejíž planetou byl Merkur - zabývali alchymisté a považovali ji za součást všech kovů, možná právě proto, že je jediným kovem, který je za obvyklé teploty kapalný. Domnívali se, že přeměnu jednoho kovu v druhý (transmutaci) je možno docílit změnou obsahu rtuti v kovu. S četnými kovy tvoří rtuť slitiny zvané amalgámy. Zvlášť snadno se slévá se sodíkem, draslíkem, stříbrem, zlatem a také se zinkem, kadmiem, cínem a olovem. Neslévá se s manganem, železem, kobaltem a niklem. Amalgám se připravuje často tak, že hněteme práškovitě kov se rtutí. Rtuťné soli jsou ve vodě většinou málo rozpustné. Rozpouštějí se dusičnan, dále chlorečnan a chloristan. Rtuťné sloučeniny mají silné redukční účinky. Většina rtuťnatých solí (např. dusičnan, chloristan) je dobře rozpustná, jsou dobře disociovány a jejich vodné roztoky vykazují vlivem hydrolysy kyselé ph. Existují také dobře rozpustné avšak velmi málo disociované rtuťnaté soli (např. kyanid, chlorid, bromid). Sloučeniny rtuti poškozují nervový systém, játra, ledviny, snadno pronikají i do plodu v těle matky. Toxické vlastnosti jsou odvislé od způsobu aplikace a od chemického složení sloučeniny. Elementární rtuť se vstřebává převážně plícemi, méně kůží a prakticky vůbec přes zažívací trakt. Akutní intoxikace (např. inhalace par rtuti) je provázena pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, krvavými průjmy, zduřením slinné žlázy a zánětem dutiny ústní (stomatis merkuralis) a vypadáváním zubů, kolem zubních krčků se tvoří šedivý lem (HgS). Úmrtí nastává za velikého utrpení kolapsem ledvin. Chronická intoxikace (anorganické sloučeniny) má obdobný průběh jako akutní, dále vznikají pestré nervové poruchy: nesoustředěnost, nesnášenlivost, zapomnětlivost, třes (rty, víčka, ruce, jazyk), poruchy zraku, sluchu a rovnováhy, halucinace, nesrozumitelná řeč, celková zchátralost kachexie.

14 Jedy obojživelníků (amphibia) Obojživelníci (žáby, mloci) se řadí mezi pasivně jedovaté živočichy - jed je produkován kožními jedovými žlázami, které jsou rozmístěny nepravidelně v epidermis celého těla a na některých místech mohou tvořit i shluky. Kožní sekrety chrání tyto živočichy před mikrobiální a fungální infekcí. I když pro člověka nepředstavují v přirozené formě bezprostřední nebezpečí, jsou některé toxiny z farmakologického a toxikologického hlediska zajímavé. Čeled Ropuchovitých (Bufonidae): Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) Toxický účinek sekretu kožních žláz ropuch je často srovnáván s příznaky otravy digitalisovými glykosidy. Hlavní zástupci bufotenin a bufotoxin. Bufotenin dráždí dýchací centrum, vyvolává poruchy koordinace (pohyb v kruhu, ataxie, závratě). Bufo Bufo Salamandra Salamandra Bufotoxiny obsahují ve sterolovém základu kyselinu korkovou a arginin. Mají shodný účinek se srdečními glykosidy, které ovlivňují transport iontů v srdečním svalu, zvláště kalcia. Se stoupající koncentrací vápníku dochází k zesílené systole a prodloužené diastole. Vznikají srdeční arytmie, jako jsou extrasystoly, ventrikulární fibrilace, zástava srdce v systole. Za zmínku stojí rovněž jihoamerická žába Phyllobates aurotenia, jejíž kožní žlázy obsahují steroidní alkaloid batrachotoxin. Sekret je používán jihoamerickými Indiány jako základ šípového jedu. Mechanismus účinku batrachotoxinu spočívá v ovlivnění Na+ kanálu, kdy je prodloužena jeho aktivace. Jeho účinek antagonizuje tetrodotoxin a saxitoxin. Batrachotoxin je jedna z nejtoxičtějšich látek: letální dávka po s.c. aplikaci u myší se pohybuje kolem 100 nanogramů a letální dávka pro člověka se odhaduje na méně než 200 mikrogramů. Zajímaví je rovněž alkaloid histrionicotoxin, který byl identifikován v sekretu kolumbijské žáby Dendrobates histrionicus. Tento alkaloid blokuje především iontový kanál spojený s cholinergním nikotinovým receptorem. Řád Mloci (Caudata) Čeleď Mlokovitých (Salamandridae): Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) Čolek velký (Triturus cristatus) Čolek obecný (Triturus vulgaris) V kůži mloků jsou tři typy žláz a to hlenové, granulární a smíšené. Vlastní granulární žlázy i granulární žlázy smíšených žláz produkují sekrety obsahující jedové složky. Podílí se současně na tvorbě pachu. Tyto žlázy jsou na zádi hlavy (gll. parotidae), na ocase a po stranách hřbetu. U mloka skvrnitého tyto žlázky tvoří polštářky (ledvinový tvar) a kůže je v těchto místech žlutá s černými tečkami, což jsou vývody žlázových alveolů. Na basi všech žlázových buněk jsou buňky svalové, jejichž kontrakcí je vypuzován sekret a to sliz nebo toxin na povrch těla. Sekret (slizová i jedová složka) mloků může na kůži a na sliznicích vyvolat zánět. Sekret jedových žláz mloků tvoří viskózní tekutina s aromatickou vůní. Mezi známé oddělené toxiny mloka skvrnitého (Salamandra salamandra)patří samandarin, samandaron, samandaridin. Kromě těchto složek jed obsahuje i alkaloidy a vysokomolekulární proteiny, které vyvolávají lokální reakci. Předpokládá se u nich hemolytický účinek. Samandarin je nejúčinnější sloučeninou. Při perorálním podání může působit na CNS (paralytický účinek především na dýchací centrum). Drážděním vasomotorů v malých dávkách vyvolá zrychlení tepu a dechu, při vyšších dávkách dochází k zastavení srdeční činnosti. Čistý samandarin má silné lokální anestetické vlastnosti (terapeuticky se nevyužívá pro vyvolání lokální zánětlivé reakce). Borgiové Jablka nepadají daleko od stromu. NON PROCUL A PROPRIO STIPITE POMA CADUNT. Přiženit se do římské rodiny Borgiů bylo hazardní a smrtelně nebezpečné. Hlava rodiny, papež Alexandr VI. Borgia a jeho syn Cesare Borgia soustavně využívaly mladou a krásnou Cesarovu sestru Lucrecii jako návnadu, jež měla zlepšit ekonomické a politické vyhlídky Borgiů. Každou noc je nalezeno čtyři až pět zavražděných lidí, biskupů, prelátů a jiných, většinou otrávených, takže celý Řím se třese strachem, že ho vévoda, nebo Alexandr zavraždí.. Benátský vyslanec v Římě Ne vždy byl na Svatopetrském stolci čestný člověk Aquetta di Perugia jed rodiny Borgiů pravděpodobně směs arseniku, zkvašeného kořene mandragory a hnilobných jedů per quae quis peccat, etiam torquetur Hromadná otrava na hostině k oslavě jedenáctiletého pontifikátu Alexandra VI. Po deseti dnech těžkých průjmů, horeček a závratí, Alexandr VI. následkům otravy podlehl. Jeho syn Cesare bojoval se smrtí několik dní a nakonec otravu přežil. Nástupce Alexandra VI., Pius III. setrval na papežském stolci jenom 26 dní. Pak zemřel i on. Cesare Borgia Neslavně proslulé ženy travičky novověku Lucretia Borgia Acquetta di Perugia Kateřina Medicejská - Venin de Crapaud Theofana Palermská směs arseniku a rostlinných jedů Theofana Neapolská Manna sv. Mikuláše Kateřina Sforzová arsenik Beatrice Cenci falloidní otravy Marie Madelaine markýza de Brinvillier rostlinné jedy Margaret la Voisine arsenik a akonitin Francoise Athenais markýza de Montespan arsenik Anna Becherová z Lutychu digitalis Madame Lafarge arsenik

15 Hexenhammer Heinrich Institoris a Jakob Sprenger l.p Cautio criminalis seu de processibus contra sagas liber Friedrich von Spee l. p Skopolamin způsobuje rozlet fantazie, pocit převtělení ve zvíře (nejčastěji vlka), nebo jinou osobu, navozuje stav narkotického spánku doprovázený živými halucinacemi. Blokuje receptory muskarinového typu a inhibuje sekreci potu, slin a dalších tělních tekutin. [7(S)-(1a,2b,4b,5a,7b)]-a-(hydroxymethyl) benzeneacetic acid 9-methyl-3-oxa-9-azatricyclo- [ (2,4)] non-7-yl ester = skopolamin = hyoscin Alžběta Báthoryová ( ) Žena s vážnou poruchou psychiky, pravděpodobně v důsledku dlouhodobé sňatkové politiky rodu Báthoryů. zřícenina Čachtického hradu Alžběta zaměstnávala myjavskou kořenářku Erži Majorovou, ta jí dodávala ty nejprudší rostlinné jedy, které hraběnka zkoušela na nevinných obětech. Čarodějné lektvary obsahovaly: Atropa Belladonna Hyoscyamus Niger Mandragora Officinarum Už ve starém Řecku se při věštbách v Delfách vdechoval kouř z doutnajícího blínu Hlavní složky psychoaktivní tropanové alkaloidy, aplikace v tucích nebo olejích. Jsou podstatně méně toxické, pokud nejsou aplikovány per os. Nádoba do poloviny naplněná zelenavým olejem, jímž se natíraly obsahovala byliny, mezi nimi bolehlav, rulík, blín a mandragoru. Tohoto mazání se mi podařilo získat plný džbán a natíral jsem jím katovu ženu od hlavy až k patě, abych jí vyléčil z nespavosti. Po namázání žena spala tak tvrdě s očima otevřenýma jako králík, že jsem nedokázal přijít na to, jak ji probudit. To se mi povedlo až po třiceti šesti hodinách, kdy ona povstala a vykřikla proč mě budíte v tak nevhodný čas, obklopovaly mě všechny radost a slasti světa. Anres Laguna, lékař papeže Julia III. l.p Kopie rytiny ze 17. století Příprava na SABAT A tak za měsíčních nocí mají pocit, že jsou uneseny na večírky s hudbou a tancem a s mnoha dalšími muži i ženami. Tak velká je síla jejich představivosti, že jim zaplaví celou mysl Galileo Galilei Panství zámku Velké Losiny na Šumpersku bylo v 17. století svědkem obludných procesů s čarodějnicemi a čaroději. Kryštof Lautner, bývalý děkan v Šumperku, usvědčený nejen mnohými výpověďmi mužů a žen, kteří vesměs až do své smrti na těchto výpovědích neodvolatelně setrvali, výpovědi útrpné i dobrovolné odpřísáhli a byli jimi usvědčeni, ale též vlastními výpověďmi po mučení dobrovolně přiznanými, že příšernými a hnusnými mrzkostmi nenáviděl uražený Boží Majestát, mnohokrát se účastnil čarodějnických setkání na Petrových kamenech, oddával se zlému nepříteli, zřekl se Boha a jeho milých svatých, svatou konsekrovanou hostii samotnou nejenže zneuctil, ale vložil do boty a nadto s ní se svými společnicemi a rouhačkami tancoval, navíc k ještě většímu se zpronevěření této ji rozděloval jiným čarodějům a čarodějkám a tím zavdal podnět štítiti se této, s řečenými velesvatými hostiemi páchal takové svévolnosti, že žádný křesťanský jazyk je vyslovit nemůže, dále že mše svaté obětoval ďáblovi a že se dopustil mnoha svatokrádeží a zneuctil Boha tím, že svatokrádežně zpovídal, že v Pustých Žibřidovicích o svátku na připomínku Utrpení Páně pověšeného beránka první uhodil prutem; mnoho novorozených dětí obětoval zlému nepříteli a neplatně je pokřtil; též kajícníky, kteří se u něj zpovídali, neabsolvoval, s duchy a s mnohými jinými, matkami a dcerami nespočetně se spojoval smyslně; po celou dobu svého uvěznění nedal najevo sebemenší kajícnost; svá přiznání a výpovědi začasté zlomyslně odvolával a ještě ustavičně dával najevo svou zatvrzelost. Když kníže arcibiskup místo dřívějšího inkvisitora nyní pro vynesení rozsudku v tomto vyšetřování ustavil soudní kolegium, to při zvažování těchto tak velkých mrzkostí, při uvážení všech okolností, jak tyto mrzkosti zmírnit a jak rozmnožit péči nalezlo takto právem, že on, Kryštof Lautner, má být zbaven všech duchovních hodností a úřadů, degradován podle kanonických práv, poté předán do rukou katových a jeho tělo se má na popravišti veřejně a za živa až na popel spálit, což jemu bude zcela zaslouženým trestem, jiným však k zošklivění, k varování a k příkladu. V Olomouci dne 1. září 1685 Jindřich František Boblig z Edelstadtu Rozsudek nad šumperským děkanem Kryštofem Lautnerem, ze dne , kterým se odsuzuje k smrti upálením. Kryštof Lautner se spolu s několika dalšími kněžími zastával obětí laického inkvizitora Jindřicha Bobliga, hostinského a nedostudovaného právníka, kterého na panství ve Velkých Losinách pozval zámecký hejtman Adam Vinarský. Rozsudek byl vykonán v Mohelnici. Kryštof Lautner se na hranici modlil a vyznával víru. Není pochyb o tom, že byl nevinen ve všech bodech žaloby. Přiznání učinil až po deset dní trvající těžké tortuře. Obludný proces, který během osmnácti let přivedl na hranici více než stovku osob, je nyní z iniciativy olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera historicky zkoumán. Událost byla široce zpopularizována knihou Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a stejnojmenným filmem.

16 Zuby jsem měl zaťaté a zmocnila se mě obrovská závrať, ale zároveň jsem věděl, že mnou prostupuje pocit blaha, který vychází z bláznivé představy, že přestávám cítit váhu svých nohou, moje nohy rostou a uvolňují se od těla. Zdálo se mi, že všechny části těla se oddělily a začaly se mi vzdalovat. Zmocnil se mě ukrutný strach, že se rozpadám na kusy. Současně jsem měl omamný pocit, jako bych se vznášel. Stoupal jsem za svými přeludy, k mrakům, ke klesající obloze, k hejnům ptáků, k padajícímu listí, kolem mne kroužily vlnící se proudy par a řeky roztaveného kovu Takto popsal svou zkušenost farmakolog Dr. G. Schenk po intoxikaci dýmem vzniklým pálením blínu černého ERGOTISMUS Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, atd. Žebráci Obraz P. Breughela znázorňující osoby postižené po konzumaci jedovatého chleba, v té době často kontaminovaného námelem. V důsledku přítomnosti určitých alkaloidů dochází ke gangrenózním změnám končetin (oheň sv. Antonína). Ergotismus je historicky první mykotoxikózou popsanou u člověka. Vyskytuje se po konzumaci mouky infikované paličkovicí. K větším epidemiím ergotismu patří např. Aténský mor z r. 430 př. Kristem. V Evropě byly velké epidemie ergotismu kolem roku 1200 i dříve. Do roku 1879 bylo v Evropě známo 306 epidemií ergotismu. Onemocnění bylo v minulosti často označováno jako oheň sv. Antonína. Poslední popsaný případ ergotismu byl ve Francii v roce V Severní Americe byly v souvislosti s ergotismem časté čarodějnické procesy, z nichž nejznámější byl Salemský případ z roku V současné době se epidemie ergotismu vyskytují době Africe (např. v Etiopii) a v Asii (např. Indii). Konvulsivní ergotizmus - mírné závratě, pocit tlaku v čelní oblasti hlavy, únava, deprese, nauzea s nebo bez zvracení, bolesti v končetinách a bederní oblasti, potíže při chůzi. Ve vážnějších případech se objevuje mravenčení (pocit, jako by pod kůží chodili mravenci), chladnutí končetin, svalové záškuby a tonické křeče končetin, jazyka a mimických svalů. Někdy bývá popisován renální spasmus a zástava močení. V nejzávažnějších případech má pacient epileptiformní křeče a mezi záchvaty vlčí hlad. Může ležet jako mrtvý 6-8 hodin a pak trpět kožní anestesií, paralysou horních končetin, záškuby paží, deliriem a ztrátou řeči. Zemřít může třetí den po nástupu příznaků. Gangrenózní ergotismus je charakterizován stažením cév, svalovými bolestmi, střídavými pocity chladu a tepla. Při těžkém průběhu se objevuje nekróza, gangréna až ztráta končetin. Svatý Antonín Protože se žito v Evropě začalo pěstovat až s nástupem křesťanství, začaly se epidemické otravy námelem objevovat až ve středověku, především na venkově. Tyto záhadné epidemie si vyžádaly nevyslovitelné utrpení tisíců obětí. Svatý Antonín, po němž byl tento "oheň" pojmenován, byl zbožný poustevník v Egyptě, kde také roku 356, údajně ve věku 105 let, zemřel. Sv. Antonín ochraňuje zbožné před ohněm, epilepsií a nákazou. Během křížových výprav přivezli rytíři jeho ostatky zpět do Evropy a pohřbili je ve francouzském městě Dauphiné. Bylo to právě zde, kde v roce 1039 propukla velká epidemie "svatého ohně". Tehdy vznikla v Dauphiné nemocnice a v roce 1095 zde byl papežem Urbanem I. založen i řád sv. Antonína. Nezáleží na tom, jak dlouho, ale jak dobře jsi žil. NON QUAMDIU, SED QUAM BENE VIXERIS, REFERT. Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) popř. C. paspali parazituje na divoce rostoucích i kulturních travinách včetně obilovin. Její přezimující stádium - sklerocium - námel obsahuje toxické látky. Alkaloidy houby paličkovice nachové tvoří velmi početnou skupinu látek (asi 30). Zastoupení některých alkaloidů se liší podle druhu námele, lokality jeho pěstování a druhu trávy. Nejběžnější jsou alkaloidy ergotamino-ergotoxinové skupiny (nerozpustné ve vodě), zodpovědné za ergotismus. Druhou skupinou alkaloidů jsou amidy kyseliny lysergové (ve vodě rozpustné), s nejdůležitějšími zástupci erginem a ergobasinem. Báze nerozpustné ve vodě ERGOTAMINOVÉ ERGOTAMIN a ERGOTAMININ BAZE ERGOSIN a ERGOSININ ERGOTOXINOVÉ ERGOKRISTIN a ERGOKRISTININ BAZE ERGOKRIPTIN a ERGOKRIPTININ ERGOKORNIN a ERGOKORNININ Báze rozpustné ve vodě ERGIN a ERGININ ERGOBASIN a ERGOBASININ

17 Ergotismus SCRINCI Jan Antonín (*1697 Praha, tamtéž) český lékař a vzdělanec Na podzim roku 1736 se na severu Čech objevila zvláštní choroba, která se rychle šířila. Lékaři byli bezradní. Teprve Scrinciho důkladná pozorování a studium příčin choroby vedly k jednoznačnému závěru - jde o ergotismus, nemoc vzniklou z námele a postihující nervový systém. Přestože byla tato choroba popsána již dříve, Scrinci se zabýval především důkladnou analýzou poškození lidského organismu v závislost na dávce. Výsledky výzkumu mu otevřely cestu ke kariéře na pražské universitě, kde se stal profesorem na lékařské fakultě a přednášel mj. právě sémiotiku - nauku o příznacích chorob. Roku 1745 zahájil přednášky z chemie a experimentální fyziky, které dosáhly záhy velké obliby především pro velké množství pokusů, které Scrinci s oblibou demonstroval. Pozn.: Jeden z těchto experimentů - proslulý pokus s magdeburskými polokoulemi - předváděl v roce 1754 na nádvoří Břevnovského kláštera i před Marií Terezií a jejím manželem. Ovlivněn francouzskou vědou a duchem doby, obklopen řadou stejných nadšenců, se v roce 1753 odhodlal vypracovat návrh na založení akademie věd v Praze. Doba však ještě nebyla nakloněna podobným činům, a tak byl jeho návrh zamítnut. Historie ergotismu je úzce spjata s hony na čarodějnice. Jeden z největších čarodějnických procesů se odehrál v Salemu ve státě Massachusetts v roce Za čarodějnictví zde bylo odsouzeno a následně popraveno 29 žen. Čarodějnický případ v roce 1692 měl některé zvláštní aspekty. Obvinění z čarodějnictví byla vyřčena nikoli pouze ve vsi Salemu (dnešní Danvers), ale také v Andoveru, Boxfordu, Beaverly, Gloucesteru, Ipswichi, Newbury, Topsfieldu a Wenhamu - vše v Massachusetts, a ve Fairfieldském kraji v Connecticutu. Termín případu byl pozdní, stalo se to 47 let po posledních čarodějnických procesech v Anglii. V roce 1976 psycholožka Linda Caporaelová předložila zajímavé řešení problému některých fyzických a mentálních symptomů, pozorovaných pouze v určitých společnostech a dobách. Předpokládá, že ti, kteří byli postiženi symptomem "očarování" v roce 1692, trpěli akutní formou onemocnění známého jako konvulsivní ergotismus. Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další Aflatoxiny jsou jsou produkované toxigenními kmeny Aspergillus flavus (asi 35 % kmenů produkuje aflatoxiny řady B), A. parasiticus (téměř 100 % kmenů je schopno produkovat aflatoxiny řady B i G), A. argeninicus a A. nomius. Tyto látky působí jako hepatotoxiny a hepatokancerogeny. Byly identifikovány začátkem 60. let ve spojitosti s epidemií označovanou jako krůtí X onemocnění, při které zahynulo na krůtích mláďat v okolí Londýna po zkonzumování krmiva s obsahem toxické arašídové mouky. Za určitých podmínek (vlhkost, teplota) A. flavus a A. parasiticus jsou schopny růst a tvořit aflatoxiny na téměř každém organickém substrátu (včetně všech zemědělských komodit). Postupně byly identifikovány 4 přirozené typy aflatoxinů: AFB1, AFB2, AFG1 a AFG2. AFB1 má akutní toxicitu LD50 v rozsahu 0,4-18 mg/kg v závislosti na živočišném druhu. Při vysokých hladinách se toxicita projeví za 3-6 hodin jako nekróza hepatocytů, poškození srážlivosti a kapilární fragilitou. To může vést k širokým hemoragiím a případné smrti. V roce 1974 byla zaznamenána první epidemie aflatoxikózy u lidí. Tato začala současně ve více než 150 vesnicích v severozápadní Indii. Několik set lidí vykazovalo příznaky otravy doprovázené poškozením jater a žloutenkou. Více než 100 lidí zemřelo.. Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další Mykotoxiny druhů rodu Fusarium jsou laktony kyseliny b-resorcylové - zearalenony. Jsou méně toxické než některé jiné mykotoxiny, jejich efekt je však silně estrogenní. Byly detekovány v kukuřici a dalších obilninách a způsobují syndromy hyperestrogenismu. Hlavním druhem v produkci zearalenonů je Fusarium graminearum protože široce infikuje krmivářské a potravinářské obilí a je schopna produkovat až 1900 µg/kg toxinu v suché váze obilí. V současné době je izolováno 15 derivátů základní struktury zearalenonu (dříve označovaný jako F-2 toxin). Čarodějnice prý dokázaly vyvolat ztrátu mléka u kojících žen i ovlivnit laktaci samic hospodářských zvířat, ovlivnit plodnost mužů a žen a vyvolávat některé nemoci postihující pohlavní ústrojí. Látky, které se mohou projevovat podobnými efekty jsou bezpochyby zmíněné estrogenní mykotoxiny, z nichž nejdůležitější a nejčastěji se vyskytující je zearalenon.. Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další Saprofytické a parazitické houby z rodů Dendrochium, Fusarium, Myothecium, Trichothecium, Stachybotrys, Cephalosporium a Uerticimonosporium vytváří rozmanitou skupinu mykotoxinů označovaných společně jako trichotheceny. Jsou to estery seskviterpenických alkoholů obsahujících trichothecenový tricyklický systém. Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další V letech se ve městě Orenburgu v Německu vyskytla rozsáhlá epidemie později označená jako alimentární toxické aleukie (ATA), způsobená válečným hladomorem, kdy lidé na jaře konzumovali ozimé klíční rostlinky kontaminované houbami rodu Fusarium. Bylo postiženo 10 % obyvatelstva, z nichž 60 % zemřelo. ATA se rozvíjí zánětem ústní dutiny a gastrointenstinální sliznice resultujícím ve vomitus, diareu, bolesti břicha. Tyto symptomy mizí obvykle po několika dnech a pacient se cítí dobře, ale může se rozvinout progresívní leukopenie, agranulocytóza a popřípadě rozsáhlé hemoragie, nekrotická angína, sepse a poškození kostní dřeně. Ve spojení s ATA byly z přezimujícího obilí izolovány jako toxigenní houby Fusarium poae a F. sporotrichoides a byla v nich dokázána tvorba trichothecenů

18 Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další Mykotoxiny Claviceps Aspergillus Penicillium Fusarium, další Jedy Nového světa Surový sušený extrakt z rostlin Chondrodendron Tomentosum, případně Strychnos Nux-vomica nebo Strychnos Toxiferum. Nazývá se KURARE šípový jed jihoamerických indiánů. Kurarew hrncové Kurare tykvové Kurare uchovávané v bambusových holích tubokurare Zasažený protrpěl nesnesitelná muka a skonal hroznou a žalostnou smrtí Kolumbus a Cortéz dva odlišní lidé, oba však ve službách španělského krále. Sir Walter Raleigh Základem jest vodný roztok s výtažkem kůry rostliny, jenž se koncentruje až se přemění v hustou hnotu nepodobnou černému medu. Indiáni hovořío jedu jednoho stromu pokud opice, kterou šíp zasáhl vyskočí před smrtí jedenkrát, vyskočí-li třikrát, jde o jed tří stromů, používaný pro odchyt živých zvířat. Alexandr von Humbolt r Plody kulčiby dávivé Kurare a některé jedy amazonských žab způsobují blokaci přenosu nervových vzruchů v drahách acetylcholinu. Způsobují tak selhání dýchacího aparátu (asfyxie) především z důvodů ochrnutí svalů v dutině břišní a prsních svalů. Hlavní slžka kurare tubokurarin byla izolována v roce 1935 Dr. Haroldem Kingem. Od roku 1942 se používá v medicíně jako svalový relaxans. Základní význam při operacích je možné snížit významně množství v principu toxických anestetik, ovšem pacient musí být ventilován. Africký šípový jed - výtažek z rostliny Strophantus gratus dokáže omámit na čas i slona. Účinnou složkou je v tomto případě silný kardiotonní glykosid. Konzumace takto ulovené zvěře je zpravidla bezpečná vzhledem k nízké absorpci obou typů sloučenin v zažívacím traktu.

19 Další látky především obřadní halucinogeny kmenových šamanů Brujos čarodějní lékaři Trojice posvátných nápojů Yerberos bylinkáři Curanderos léčitelé Ololiuqui ze semen povijnice nachové domorodci obcují s ďáblem, jde o analoga amidů kyseliny lysergové Teonanacatl - (boží tělo) lysohlávka mexická podle indiánů droga umožňuje nahlédnout do budoucnosti Peyotl - látka halucinogenního typu, droga zkaktusu Lophophora williamsii. Později byla izolována a pojmenována aktivní složka peyotlu - mezkalin, který se tak stal prvním chemicky čistým halucinogenem. Aztécký bůžek temného spánku Rerum medicarum novae Hispaniae thesaurus Juan Hernandez Historia general de las cosas de la Nueva Espana Bernardino de Sahagún (1557) Proti mocným nikdo není dostatečně vyzbrojen. CONTRA POTENTES NEMO EST MUNITUS SATIS. Na Heleně 7. máje, Bonapart zemřel v neděli 6. máje v 6 hodin odpoledne po šestinedělní nemoci, která teprve v posledních 14 dnech nebezpečnou počala se zdáti. Při otevření mrtvoly se shledalo, že jeho nemoc od raka žaludku a mnohých vnitřních podebranin pocházela. Závěsek k C.K. Vlasteneckým novinám 29. července 1821 Data uveřejněná v časopise 'Science et Vie' uvádějí obsah arsenu ve vzorcích císařových vlasů z let 1805, 1814 a Vysoké hodnoty arzeniku byly nalezeny ve všech třech vzorcích. To vylučuje teorii, že Napoleon byl tráven až ve vyhnanství. Je možné, že arzenik byl obsažen např. v prostředku proti vypadávání vlasů, který Napoleon používal. Napoleon I. Bonaparte Forshufvud S., Smith H., Wassen A.: Arsenic content of Napoleon I`s hair - probably taken immediately after his death, Nature 192, , C 169, signatura NK Každý jed účinkuje zejména na některý orgán: jeden na žaludek, druhý na mozek, jiný na střeva. Nuže jed vyvolá kašel, kašel zápal plic nebo jinou nemoc zaregistrovanou ve vědeckých knihách, což nikterak nevadí, aby nebyla smrtelně nebezpečná, a i kdyby nebyla stane se jí díky naivním lékařům, zpravidla špatným chemikům a jejich lékům, které nemoci prospějí nebo ji zhorší, jak si přejete. A tak do toho spravedlnosti nic není, jak říkával jeden můj přítel, strašný chemik, skvělý abbé Adelmonte z Taorminy na Sicílii, který tyto národní zvláštnosti obzvláště studoval Alexandr Dumas, Hrabě Monte Christo, Díl IV. Bonapartova tvář rok před smrtí (1820) Sloučeniny arsenu v tapetách Bonapartovy ložnice New Scientist magazine, 14th October 1982, pp Nature, Vol. 299, No. 5884, pp , 14th October Schránka s císařovými vlasy Tapeta obsahující barvivo na bázi sloučenin arsenu, tzv. Scheeleho zeleň.

20 Mateu J. B. Orfila ( ) Otec TOXIKOLOGIE M.J.B. Orfila - jeden z Bonapartových lékařů (patrně ten nejlepší) - první člověk, který upozornil na negativní následky kouření a iniciátor první protikuřácké kampaně v historii - ale především autor prvního odborného toxikologického pojednání Pojednání o jedech neboli všeobecná toxikologie Entres les seves publicacions més rellevants destaquen : Traité des poisons, or Toxicologie general (1813); Eléments de chimie medicale (1817); Leçons de médécine llegal (1823); Traité des exhumations juridiques (1830); Recherches sur l'empoisonnement par l'acide arsenieux (1841). Profesor James Marsh a nepovedený případ John Bodle A certain John Bodle was brought to the trial in London last week and accused of poisoning his grandfather by putting arsenic in his coffee. Professor James Marsh was the chemist called by the prosecution. He carried out the test, which was to pass hydrogen sulphide gas (the one with the 'bad egg' smell) through the suspect solution. If arsenic was present, it would be shown by the appearance of a yellow precipitate of arsenic sulphide. Unfortunately, although James Marsh did find arsenic, the yellow precipitate doesn't keep very well, and by the time it was shown to the jury it had deteriorated. The jury were not convinced, and John Bodle was acquitted Profesor James Marsh Nikdo si s čertem nezahrává beztrestně. Původní nákres aparatury pro provedení nové a jednoznačné zkoušky na obsah sloučenin arsenu navržený Jamesem Marshem NEMO CUM DIABOLO IOCATUR IMPUNE The sample is placed in a flask with arsenic-free zinc and sulfuric acid. Arsine gas (also hydrogen) forms and is led through a drying tube to a hard glass tube in which it is heated. The arsenic is deposited as a "mirror" just beyond the heated area and on any cold surface held in the burning gas emanating from the jet James Marsh Případ Marie Lafarge Zmizení a tragický konec polární expedice Johna Franklina ( ) Místo děje kanadská Arktida: ostrov Krále Williama, Beecheyho ostrov, Rileyho mys, Lancasterův průliv Madam Marie Lafarge je shledána vinnou, že zavraždila svého manžela, Henriho Lafarge. Jako přitěžující okolnost budiž uvedeno, že tak učinila zvláště zákeřným způsobem, a to jedem kysličníkem arsenitým, jak prokázáno zde přítomným Mesieur Jamesem Marshem, profesorem chemie. Jed jak bylo svědecky nade vší pochybnost prokázáno, podala manželovi v ovocném koláči.. Marie Lafarge se odsuzuje k doživotnímu pobytu na galejích. Proti tomuto rozsudku Nejvyššího instančního soudu v Paříži není odvolání V Paříži, v březenu l.p Britská admiralita se v polovině 19. století rozhodla dát definitivní odpověď na problém Severozápadního průjezdu, tedy nalezení možnosti proplout z Atlantiku do Pacifiku podél severoamerických břehů. Vedením této elitní výpravy je pověřen sir John Franklin, šedesátiletý veterán napoleonských válek, který se již účastnil několika polárních expedic. Na nich se vždy osvědčil jako člověk nejen energický, statečný a čestný, ale i neobyčejně moudrý a lidský. Trojstěžníky Erebus a Terror se 128 dobře vycvičenými muži a zásobou potravin na tři roky vyplouvají v květnu 1845 z ústí Temže. Posádky jsou plné optimismu, nepochybují o zdaru expedice a myšlenky na možná nebezpečí si nikdo nepřipouští. Před odjezdem přehodí Franklinova žena svému muži přes nohy britskou vlajku, kterou sama vyšívala. Tato drobná epizoda bude ale Franklina provázet jako zlá předtucha, protože vlajkami se přikrývají mrtví... Franklin se zpočátku bez problémů dostává do oblasti jihozápadně od Grónska. Zde jim pomocná loď odevzdá dodatečné zásoby. Převezme také poslední dopisy od členů expedice určené jejich blízkým v rodné vlasti. A to je vše. Pak uplynou tři dlouhé roky, atato velkáanákladnáexpedice osobě stále nedává nic vědět... Sir John Franklin