Souvky. číslo 13 2 / Stopy mořského kroužkovce v kůře pazourkového souvku (10 x 6 mm,? Cycloserpula gordialis), Foto: Aleš Uhlíř

Transkript

1 Souvky 2 / 2018 číslo 13 Stopy mořského kroužkovce v kůře pazourkového souvku (10 x 6 mm,? Cycloserpula gordialis), Foto: Aleš Uhlíř

2 Obsah 1) Paleolit na Hlučínsku, lokalita: Hlučín (Pavel Wodecki) 2) Baltské pazourky na pazourkové linii v oderské části Moravské brány ( Aleš Uhlíř ) 3) Nové metody určování druhu a původu pazourků (Aleš Uhlíř ) 4) Zajímavosti z mikrosvěta (Ferdinand Scholz ) 5) Seznam publikací z knihovny Vladimíra Kroutilíka (1 část) Pískovna v Kolnovicích, stav k Foto: F.Scholz

3 Paleolit na Hlučínsku, lokalita: Hlučín Pavel Wodecki Na svazích kopce Davídka, východně od Hlučína vycházejí na povrch ledovcové sedimenty obsahujících kromě severských hornin i valouny a zlomky pazourku (silicity glacigenních sedimentů SGS). To přitáhlo pozornost sběratele ledovcových souvků, p. Jiřího Dudka z Hlučína, který v letech 2016 a 2017 nashromáždil malou kolekci štípané industrie z tohoto místa. (viz. P. Wodecki, J. Dudek, Davídka, paleolitické nálezy z širšího okolí Hlučína, AMS 2018) Lokalita se nachází na severním okraji města Hlučína, kde probíhá boční údolí s potokem Jasénka směrem SZ-JV. Nad tímto údolím se zdvíhá kopec Davídka s kótou 272m. Nálezy se nacházely v nadmořské výšce m, s orientaci svahu na jih až jihozápad. Pocházejí výhradně z povrchových sběrů na ploše, kde přímo na povrch vystupují ledovcové sedimenty sálského stáří v podobě písku, štěrku místy smíšeného se slabou vrstvou hlíny (pozůstatek spraše). Možnost určení stáří nálezů na základě geologického profilu je tedy velmi omezená. Vzhledem k malému množství artefaktů a k očividnému promíchání nálezů z různých období paleolitu je možné hovořit o stáří nálezů pouze podmíněně. Na základě stavu zachování (patinace) a typologie lze nálezy přiřadit ke dvěma obdobím: počátkům mladého paleolitu a k pozdnímu paleolitu. Kromě štípané industrie se na místě nenašly žádné jiné stopy osídlení. Sídlištní struktury. Na tomto místě byly, v pravěku sídlištní struktury o čemž svědčí nález 11 kusů silicitů přepálených v ohni (ohniště). Rovněž koncentrace mikrojader a mikročepelek na ploše cca 20 x 20 m (dílna) svědčí o nějaké formě organizace pobytu pravěkého člověka na místě. Štípaná industrie. Na tomto místě bylo v průběhu dvou let nalezeno 149 kusů štípané industrie. Kolekce artefaktů nasbíraná na povrchu výběžků mírně se svažujícího plata kopce Davídka není sourodá a při analýze a interpretaci je potřeba brát v úvahu několik faktorů: 1. Plošné rozptýlení nálezů ukazuje, že v malé prohlubni na hraně plata byla nalezena většina mikročepelek a většina mikrojader. Ostatní nálezy byly rozptýleny na větší ploše svahu cca 200 x 200 m. Na západním svahu bylo nalezeno drasadlo se skvrnitou patinou. 2. Nálezy vykazují různou míru zachovalosti či zvětrávání. V souboru lze vyčlenit čtyři hlavní skupiny patinace: bílá patina, skrvrnitá bílo/žlutá patina, slabá bělavá patina (namodralá, či jenom bělavý závoj), artefakty bez patiny. Několik artefaktů je i eolizovaných. Výrazný rozdíl v charakteru patinace ukazuje na různé stáří artefaktů a nelze ho vysvětlit odlišnými lokálními podmínkami, tak jak se na celé ploše jedná o výchoz štěrko-písčitých sedimentů na povrch nebo pokrytých malou vrstvou půdy (spraše). Rovněž pak je důležitým faktorem velice podobný stav zachování (patinace) typologicky stejných artefaktů (mikrojádra, mikročepelky, krátké úštěpy). 3. Bylo zjištěno použití různých surovin, s převahou silicitů glacigenních sedimentů (SGS), nažloutlý kvarcit (pravděpodobně také z glacigenních sedimentů) a malý artefakt z obsidiánu (eolizovaná mikročepelka). Mikro-artefakt z obsidiánu je z této oblasti znám např. z lokality Rybnik-Kamień A, datovaný spolu s celým souborem do počátku středního paleolitu), další pochází z neolitického prostředí. V souboru lze vyčlenit následující skupiny artefaktů: A1/ artefakty se souvislou bílou patinou, která je známa z této oblasti u souborů z počátku mladého paleolitu, A2/ artefakty s kropenatou bílo-žlutou patinou, která se běžně nevyskytuje a která může být lokální variantou předchozího typu patinace,

4 B1/ artefakty se slabou bělavou, namodralou patinou, B2/ artefakty bez patiny, které mohou patřit k předchozímu typu, ale i být pozůstatkem postpaleolitických industrií. Z výše uvedené tabulky vyplývá, že se soubor skládá ze dvou skupin, jedna menší s bílou patinou (včetně skvrnité bílo/žluté) a větší se slabou bílou patinou (závojem) anebo bez patiny s poměrem 1:6. Soubor bíle patinovaných artefaktů obsahuje kromě tří rydel pouze tři úštěpová jádra, 5 úštěpů a tři čepele. Jedná se nejspíše o zbytek dílny z počátku mladého paleolitu. Rydla jsou 2 hranová na zbytcích jader a jedno příčné na termickém úštěpu. K této skupině je možné přiřadit i několik artefaktů se skvrnitou bíle žlutou patinou, které představují spíše masívnější typy používané na výchozech při těžbě SGS. Jedná se o úštěpy (3) dvě drasadla na masívním úštěpu a na termickém úštěpu a jeden vrub s pozdější drasadlovitou retuší na termickém úštěpu. Artefakty se skvrnitou patinou působí starobyle, ale představují s největší pravděpodobností pouze jednu z fází těžební činnosti v počátcích mladého paleolitu. Druhou skupinu artefaktů tvoří jak slabě patinované tak i nepatinované artefakty. Takto zachovalá industrie se nachází na pozdně paleolitických lokalitách spolu a bližší identifikaci pak může napomoci pouze analýza technologie a typologie. V kolekci z vrchu Davídka se nachází šest čepelových mikrojader a osm jader úštěpových vesměs malých rozměrů (vytěžených). Jedno větší krychlové jádro s oboustrannou těžbou pro výrobu mikročepelí. Tomu odpovídá 10 mikročepelí a 31 úštěpů, většinou malých rozměrů. Jedna mikročepelka je vyrobena z obsidiánu. Z hlediska funkcionality se jedná většinou o odpadové produkty, které se nehodily k dalšímu opracování. Mezi nástroji jsou malá škrabadla, nehtovitého charakteru či oválného tvaru, dále malé vysoké škrabadlo a dvě atypická škrabadla na příčně retušovaných termických úštěpech z kvarcitu. V kolekci jsou i dvě hranová rydla, jedno na krátkém úštěpu a další na termickém úštěpu. Kolekci nástrojů uzavírají různé varianty drásadel, na širokém úštěpu, konkávní na termickém úštěpu, atypické na termickém úštěpu a dvě malá drásadla. patinovaná bíle bílo/žlutá Přehled nástrojů nepatinovaná lehce patinovaná skvrnitá Celkem škrabadla škrab. z kvarcitu 2 2 rydla drasadla vruby vrubovidé/denticulates Celkem 31 Interpretace nálezů je v důsledku nesourodého a útržkovitého charakteru obou sub-souborů obtížná. Náhodný a zbytkový charakter patinovaných nálezů, které lze rámcově přiřadit do počátku mladého paleolitu dokládá pouze dočasné osídlení (minimálně ve dvou fázích) zaměřené zřejmě na těžbu SGS a odnos všech cennějších artefaktů na místo trvalejšího osídlení. U nálezů u období konce paleolitu snad lze hovořit o delším osídlení se specializovanou výrobou mikročepelek koncentrovanou na jednom místě. V tomto období zřejmě rovněž na místě morény probíhala

5 těžba SGS. Toto osídlení však bylo zaměřeno na získání surovin na výrobu štípané industrie a jejich zpracování do podoby polotovarů. Absence typických nástrojů pro kultury pozdního paleolitu bohužel znemožňuje bližší zařazení této kolekce. Nálezy budou uloženy v Muzeu Hlučínska. Tyto nálezy vedou koneckonců k širším úvahám o paleolitickém, či pravěkém osídlení Hlučínska a jeho dosavadním poznání. Nálezy spojené s prvními stopami po pobytu člověka v regionu vyvolávají přirozeně určité rozrušení, hlavně při představě těch mnoha tisíc let, které nás od té doby, tvůrců těchto artefaktů a jejich civilizace dělí. Zároveň vzniká přirozená potřeba dovědět se, více o té době, z níž se nám památky dochovaly. Proč je Hlučínsko tak zajímavá a významná oblast pro poznání paleolitu (a neolitu) ve střední Evropě? Základním motivem pro osídlení tohoto kraje v paleolitu - středním, mladém i pozdním byl dostatek základní suroviny, potřebné pro výrobu kamenných nástrojů. Různé druhy křemenů dostatečné kvality (silicitů), lidově pazourků byly ve velké míře obsaženy v ledovcových morénách, které se na Hlučínsku zachovaly, především z doby první oscilace sálského zalednění (Riss). Jsou to pahorky, které se táhnou z Polska od Ketře přes Třebom, Kobeřice k Chuchelné a dál na východ. Většina významných paleolitických kultur ve střední Evropě byla založena na dostupnosti a těžbě silicitů z ledovcových sedimentů (SGS, lidově nazývaných pazourek ), které se nacházejí v morénách na jihu Slezska a jinde po trase putování ledovců ze severu, Blíže viz práce p. A.Uhlíře: Pazourek - nejstarší kulturní nerost. Viz odkaz : Lokality, kde se nacházejí sídliště s těmito kulturami, které vyvinuly vysokou technologii zpracování suroviny a výroby dokonalých nástrojů hlavně v gravettienu, jako jsou Dolní Věstonice, Pavlov, Předmostí či nakonec i Landek jsou veřejnosti všeobecně známé. Na všech těchto místech jsou muzea, či dokonce celé památníky, jako v Pavlově, který byl postaven nákladem 150 mil. korun a vloni otevřen pro veřejnost. Avšak na místech, kde byla těžena a částečně zpracovávána křemenná surovina pro tyto kultury však není žádná připomínka tohoto lidského úsilí, není zde ani jedna naučná stezka Nejsou ani publikace, ze kterých by se veřejnost dověděla o pravěku míst, kde žije. V okolních částech Slezska byly stopy po začátku přítomnosti člověka systematicky hledány a nalézány. Před válkou bylo v oblasti okresu Ratibor objeveno několik desítek paleolitických lokalit. Viz např.: LINDNER, HERBERT Die EISZEITE N U ND der EISZEITLIC HE Mensch im südlichen Oberschlesien. Jahresb. Geol. Ver. Oberschlesiens. Po válce jejich počet stoupnul na několik set (viz.: Kozlowski, Paleolit Ślaska, 1964) Na Hlučínsku a v jeho okolí však bylo nalezeno za posledních 100 let pouze několik málo sídlišť z tohoto období. Z nich je nejvýznamnější gravettská stanice lovců mamutů na Landeku u Petřkovic. Dá se předpokládat, že i na Hlučínsku je podobně velké množství (snad desítky) paleolitických stanic či sídlišť avšak jejich existence zatím zůstává našim současníků ukrytá. Občas se sice najde náhodný, i když významný nález jako např. středopaleolitický pěstní klín z Bohuslavic, to však nemůže nahradit systematický organizovaný výzkum, který by mohl přinést informace o tomto důležitém období kulturního vývoje kraje. Na Hlučínsku tak vyrůstají stále nové a nové generace, které doslova šlapou po své pre/historii a zároveň o ní nemají žádné povědomí.

6 Obr. 1: Drasadla 1,6,12, škrabadla kruhovitého tvaru na úštěpu 2,3, mikrojádra 4,5, mikročepelky 8,9,10,11, hranová rydla 13, 14 dvoupodstavné čepelové jádro7. (kresba P.Wodecki)

7 Baltské pazourky na pazourkové linii v oderské části Moravské brány Aleš Uhlíř Hranice maximálního rozsahu pleistocenního zalednění (pro oblast Ostravska a Moravské brány viz na mapě modře vyznačenou hranici sálského zalednění) se shoduje s pazourkovou linií a je rozhodujícím předělem, za nímž se horniny nordického původu vyskytují jen vzácně. Doložené jsou ojedinělé nálezy ledovcových souvků v říčních sedimentech Moravy. Pokud jde o nálezy baltského pazourku za pazourkovou linií, literatura uvádí jen několik nálezů. Jde vždy o velmi malé pazourky, jaké byly kupříkladu nalezeny v říčních sedimentech u Radslavic (cca 26 km za pazourkovou linií). Na povrchu lze nalézt i velké pazourkové souvky, avšak zpravidla poznamenané zvětráním. Naproti tomu pazourky vyzdvižené ze sedimentů, v nichž nebyly vystaveny působení atmosférických vlivů, vypadají jinak. Ve své zachovalosti se příliš neliší od pazourků, jaké lze sbírat pod křídovými útesy na březích Baltského moře. Při setkání v Bolaticích 22. dubna 2017 jsem od pana Vladimíra Kroutilíka získal pazourky nalezené u Fulneku v roce 1986 při stavbě vodovodního přivaděče. Lokalita (na mapě označena červeně) je v blízkosti hranice, které dosáhl při sálském zalednění kontinentální ledovec. Na ilustrační fotografii jsou z uvedeného místa tři pazourky, z nichž největší váží 1,8 kg. Jde o baltské pazourky z nejsvrchnější křídy (maastricht) se zachovalou kůrou. Často bývá tato kůra nesprávně považována za křídu nebo dokonce patinu. Ve skutečnosti je bílá kůra na povrchu a v dutinách pazourků směsí opálu a chalcedonu. Její původní barva je bílá. Vlivem prostředí, v němž se pazourek nachází, může získat sekundárně jiné zabarvení. Kůra pazourků vykopaných při stavbě vodovodu u Fulneku je zachovalá tak, že jsou v ní uchované četné mikrofosilie typické pro baltské pazourky. Příkladem je 10 x 6 mm velký pozůstatek mořského kroužkovce (? Cycloserpula gordialis), jehož fotografie je na titulní straně. Nálezy velkých, zachovalých pazourkových hlíz až na samém okraji zalednění jsou pro mnohé překvapením. V archeologii regionu má tato skutečnost význam. V letech bylo na Fulnecku a Bílovecku objeveno 28 nových paleolitických stanic, doložených (k roku 2015) 2755 předměty kamenné štípané industrie. Převažující surovinou jsou silicity z ledovcových sedimentů, tedy baltský pazourek. Rovněž surovinou nálezů středopaleolitických nástrojů, které byly od poloviny 70. let 20. století nalézány v širším okolí Příbora, Kopřivnice a Štramberku, jsou silicity z ledovcových sedimentů. Je pravděpodobné, že na významném osídlení této oblasti člověkem neandertálským se podílí bohatý výskyt baltských pazourků v ledovcových sedimentech. Vzhledem ke značnému používání silicitů, zejména baltských pazourků z ledovcových sedimentů nejméně od středního paleolitu po neolit i eneolit lze důvodně předpokládat jejich pravěkou těžbu v celé zaledněním dotčené moravskoslezské oblasti včetně území nejzazšího rozsahu zalednění v oderské části Moravské brány. Pozn.: Mapa maximálního rozsahu sálského zalednění Ostravska a oderské části Moravské brány převzata z publikace Kvartér Ostravska a Moravské brány, J. Macoun a kol., Praha 1965.

8 Hranice maximálního rozsahu sálského zalednění Ostravska a Moravské brány (modře) Literatura: MACOUN, J. a kol. 1965: Kvartér Ostravska a Moravské brány, Nakladatelství Československé akademie věd. Praha. DIVIŠ, J. FRYČ, D. 2015: Významné objevy a nálezy příborských archeologů v Poodří ve fotografiích, Archeologický klub Příbor. DIVIŠ, J. 2016: Nálezy středopaleolitických kamenných nástrojů na mezolitických a pozdně paleolitických lokalitách ze širšího okolí Příbora, Kopřivnice a Štramberku, Vlastní vydání za podpory Městského úřadu v Příboře. UHLÍŘ, A. 2018: Baltische Feuersteinknollen im Bereich der Feuersteinlinie im Oder-Teil der Mährischen Pforte (Tschechische Republik), Geschiebekunde aktuell, Heft 1/2018, Gesellschaft für Geschiebekunce, Hamburg. UHLÍŘ, A. 2018: Úvaha o možnosti pravěké těžby kamenné suroviny z ledovcových sedimentů v oblasti maximálního rozsahu pleistocenního zalednění oderské části Moravské brány, Archeologie Moravy a Slezska 2017, Česká archeologická společnost, regionální pobočka pro Moravu a Slezsko.

9 Baltské křídové pazourky z hranice maximálního pleistocenního zalednění Moravské brány, Foto: Aleš Uhlíř Nové metody určování druhu a původu pazourků Aleš Uhlíř Na konferenci 23. kvartér (MU Brno, ) se objevil příspěvek Metody rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy. Autoři (D. Ličmanová, M. Moník, K. Zágoršek, H. Hadraba) popisují, jak metodou rentgenové fluorescenční spektrometrie zjišťovali, zda lze rozdílným chemismem rozlišit pazourky křídové a paleocenní (danienské). Došli k závěru, podle něhož se obě varianty pazourku chemismem neliší. Podle autorů není případná barevná odlišnost křídových a třetihorních pazourků podložena jejich rozdílným chemickým složením. Pomineme-li formální pochybení v pojmenování oblasti, v níž se pazourky jako ledovcové souvky nacházejí, jako severní Morava (Závada, odkud byly brány vzorky, je ve Slezsku a posuzovaná oblast je Ostravsko popřípadě severní Morava a Slezsko), lze mít k metodě rentgenové fluorescenční spektrometrie a způsobu jejího použití následující věcné připomínky: 1/ Pokud bylo 60 pazourků ze Závady rozděleno na dvě skupiny (pazourky křídové a danienské) pouze na základě barevnosti (tmavé jsou křídové, světlejší danienské), svědčí to o neznalosti pazourků z moravskoslezských ledovcových sedimentů. Takto by bylo možno snad rozlišovat pazourky sbírané na mořském břehu v Dánsku. Transportem v ledovci poznamenané pazourky s mnohdy druhotným zabarvením jednoduše podle barevnosti rozdělovat nelze. Pro rozlišení pazourků křídových a třetihorních paleocenních existují další kritéria, avšak ta použita nebyla. Je proto otázkou, jaké pazourky byly v Závadě jako vzorky

10 nasbírány. Jako baltské pazourky mohly být při rozlišování podle barevnosti mezi 60 vzorky i pazourky tzv. opolského typu, hojně nacházené kolem Opole. Opolské pazourky se v moravskoslezských ledovcových usazeninách vedle baltských pazourků vyskytují ve velkém počtu. Lze je odlišit podle charakteristického povrchu. Je tedy nutno uvažovat přinejmenším o třech druzích silicitů ledovcových souvků, které se v Závadě vyskytují. Autoři to však opomenuli. 2/ Práce čtyř autorů o metodách rozlišení pazourků v moravskoslezských ledovcových sedimentech vychází ze stejnojmenné bakalářské práce Daniely Ličmanové (UP Olomouc, obor geologie, ). Jejich společný příspěvek z konference 23. kvartér uvádí použitou literaturu, avšak žádná z uvedených publikací se netýká rentgenové fluorescenční spektrometrie použité při rozlišování silicitů pazourků. To by znamenalo, že autoři s touto metodou v souvislosti s rozlišováním různých druhů pazourků přicházejí jako první. Tak tomu ale není. Autoři jen opomenuli uvést práce těch, kteří se obdobným výzkumem (rozlišování pazourků) za použití této metody zabývali podstatně dříve (HUGHES, R. E., HÖGBERG, A., & OLAUSSON, D., 2010: Sourcing flint from Sweden and Denmark. A pilot study employing non-destructive energy dispersive X-rax fluorescence spectrometry. Journal of Nordic Archeological Science 17, 15-25). Na základě kolokvia z (Niedersächsisches Institut für historische Küstenforschung, Wilhelmshaven) věnovanému červenému pazourku z Helgolandu vydal citovaný institut v roce 2014 publikaci Flint von Helgoland Die Nutzung einer einzigartigen Rohstoffquelle an der Nordseeküste / Flint from Heligoland the exploitation of a unique source of raw-material on the North Sea coast. Při výzkumu červeného helgolandského pazourku byla použita metoda non-destructive energy dispersive X-ray fluorescence (EDXRF) analysis. Chemickou analýzou (strany uvedené publikace) byl potvrzen výrazně rozdílný chemismus červeného helgolandského pazourku a tmavého helgolandského pazourku. Byly zmíněny dřívější studie srovnávající chemismus pazourků různého původu z Dánska, Švédska a severního Německa (HUGHES a kol., 2010, HÖGBERG a kol., 2012, OLAUSSON a kol. 2012), jejichž výsledky ukázaly, že různé druhy pazourků se liší chemickým složením, což umožňuje u skandinávských pazourků určit druh a původ. Studie se zaměřily na dva typy pazourku. Na tmavé křídové pazourky (v pracích nazývané Senonian flint) z Dánska a tmavé křídové pazourky z Rujany, které barvou odpovídají tmavému pazourku z Helgolandu. Podle výsledků těchto analýz lze chemismem odlišit nejen červený helgolandský pazourek od helgolandského tmavého (černého) pazourku, ale i tmavý helgolandský pazourek od tmavého křídového pazourku z Dánska a dánský křídový pazourek od tmavého křídového pazourku z Rujany. Autoři však v závěru podotkli, že bez ohledu na tyto výsledky je třeba vzít do úvahy, že studie byla založena na malém počtu vzorků a bude třeba provést další odběr vzorků, aby mohly být výsledky potvrzeny nebo revidovány. Závěr: Výše uvedené analýzy naznačují, že existují rozdíly v chemickém složení nejen mezi různými druhy pazourků, ale i mezi pazourky téhož druhu (křídovými pazourky) z různých míst (např. Dánsko Rujana). Pokud jsou tato zjištění správná, zpochybnilo by to závěry práce D. Ličmanové a kol. Citované výzkumy v zahraničí prokázaly, že barva pazourku se na jeho chemickém složení projevuje, pokud jde o výrazné barevné rozdíly (rozdílný chemismus křídového červeného pazourku z Helgolandu a helgolandského tmavého křídového pazourku). Z toho by se dalo usuzovat na rozdílné složení křídových pazourků a pazourků paleocenních (danienských), které se barvou odlišují. Je otázkou, zda se rozdílný chemismus projeví u pazourků (např. tmavých/černých křídových) pocházejících z různých míst, nebo zda se chemickým složením dají rozlišit od baltských pazourků pazourky z Opole a jurské pazourky z Krakovska. Metoda rentgenové fluorescenční spektrometrie by mohla mít význam např. v archeologii při určování původu pazourkové suroviny.

11 Literatura: BEUKER, J. 1988: Die Verwendung von Helgoländer Flint in der Stein-und Bronzezeit. In: Die Kunde N. F. 39. Hannover, HUGHES, R. E. HÖGBERG, A. OLAUSSON, D. 2010: Sourcing flint from Sweden and Denmark. A pilot study employing non-destructive energy dispersive X-rax fluorescence spectrometry. Journal of Nordic Archaeological Science 17, HUGHES, R. E. HÖGBERG, A OLAUSSON, D. 2012: The chemical composition of some archaeologically significant flint from Denmark and Sweden. Archaeometry 54:5, BEUKER, J. HARTZ, S. JÖNS, H. SEGSCHNEIDER, M. 2012: Helgoländer Flint Ein exotischer Rohstoff in der nordischen Stein-, Bronze-und Eisenzeit. Niedersächsisches Institut für historische Küstenforschung. Wilhelmshaven. HÖGBERG, A. HUGHES, E. OLAUSSON, D. 2014: Chemical analysis of red and black Heligoland flint initial results and comparisons with flint from Scandinavia. In: Flint von Helgoland Die Nutzung einer einzigartigen Rohstoffquelle an der Nordseeküste / Flint from Heligoland the exploitation of a unique source of raw-material on the North Sea coast. Niedersächsisches Institut für historische Küstenforschung. Wilhelmshaven, Zajimavosti z mikrosvěta Ferdinand Scholz Pěkný průřez mechovkou v Baltském pazourku,skut.délka mechovky 2 mm mikrofoto F.Scholz

12 Různé průřezy mechovek mikrofoto F.Scholz Kanálky houby v opolském pazourku pole Brumovice mikrofoto F.Scholz

13 Seznam publikací z knihovny Vladimíra Kroutilíka (1 část) A. MONOGRAFIE 1. Tietze, E., 1898: Erläuterungen zur Geologischen Karte Oesterr.-ungar. Monarchie, NW-Gruppe No 41 Freudenthal, Wien, 86 s. 2. Gartner, O., 1919: Písky a štěrky, zvl. otisk z Technického obzoru 1919, Praha, nákladem vlastním, 15 s. 3. Šusta, V., 1924: O kamenouhelném útvaru a jeho rostlinstvu, Sborník Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, I, 1921: Finckh, L., Götzinger, F., 1931: Erläuterungen zur Geologischen Karte des Reichensteiner Gebirges, des Nesselkoppenkammens und des Neisse Vorlandes, 108 s., Wien 5. Teyrovský, V., 1933: Psychologie zvířat, Knihovna Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, č. 6, 31 s. 6. Kunský, J., 1935: Geomorfologie, Praha, 112 s. (neúplné) 7. Schneider, O., 1941: Gundgriffe der Geologie, Stuttgart, 177 s. 8. Burkart, E., 1942: Mährens Minerale, Brünn, 368 s. 9. Hanzlík, S., 1947: Základy meteorologie a klimatologie, Česká graf. unie, 266 s. + obr. příl. 10. Kruťa, T., 1948: Nerostopisné poměry Opavského Slezska, Matice slezská, 56 s. + mapka 11. Kučera, K., 1948: Moravskoslezské horniny a jejich užití na silnicích, Ministerstvo techniky Praha/Brno, 109 s., 2 tab., sam. příl. Geol. mapa 1 : Pokorný, M., 1948: Soupis lomů ČSR, 34, okres Opava, Státní geologický ústav ČSR, 37 s. + mapka 13. Kunský, J., 1950: Kras a jeskyně, Přírodov. nakl. v Praze, 200 s. 14. Zapletal, K., 1950: Přehled geologie Slezska, zvl. otisk Přírodovědeckého sborníku Ostravského kraje, 40 s. 15. Čepek, L., 1951: Hlubiny Země, Přírodovědecké vyd., Praha, 296 s. 16. Prosová, M., 1952: Štramberský kras, zvl. otisk Přírodovědeckého sborníku Ostravského kraje, XIII: Krkavec, F., 1953: Nové botanické názvosloví, Slezský studijní ústav, Opava, 40 s. 18. Veselý, J. (red.) a kol., 1954: Ochrana československé přírody a krajiny, I. (část všeobecná), Nakl. ČSAV, 356 s. 19. Pošvář, J., 1955: Závěrečná zpráva výzkumného úkolu (Ostrava)/Výzkum oblastí a zemin vhodných pro stabilisace, Vědecko-výzkumný ústav dopravní, pr. Brno, 50 s. 20. Mísař, Z. 1956: Historický přehled geologických výzkumů v Nízkém Jeseníku od roku 1822 do přítomné doby, Slezský studijní ústav v Opavě, 56 s. (2 výtisky) 21. Walczak, W., 1956: Zjemia Klodzka, Sport i turystyka, Warszawa, 152 s. + mapka 22. Kunský, J., 1957: Zbrašovský teplicový kras a jeskyně na severní Moravě, zvl. otisk Sbor. Čs. spol. zeměpisné, 62, 4: obr. příl. + mapky 23. Král, V., 1958: Kras a jeskyně východních Sudet, Acta Univ. Carolinae, Geologica 2: příl. I-X + profily 24. Zelený, V., 1958: Příspěvek ke studiu klimatu Moravskoslezských Beskyd (Výsledky z pozorování ), Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, XIX: Krkavec, F. (red.), 1959: Rychlebské hory/sborník prací o přírodních poměrech, Slezský studijní ústav v Opavě, 329 s.

14 26. Szabó, Z., 1960: Karstic Landscape Forms in Hungary in the Ligt of Climate History, Hungarian Academy of Sciences, Pécs, s Kříž, Z.a kol., 1961: Krajské arboretum v Novém Dvoře u Opavy, Krajské nakl. v Ostravě, 116 s. 28. Macoun, J, Šibrava, V., Řezáč, B., 1961: Vysvětlivky k základní geologické mapě čtvrtohorních pokryvných útvarů ČSSR 1 : M A-a Kravaře, ÚÚG/Nakl. ČSAV, 111 s., 5 příl. 29. Sekanina, J., 1961: Mineralogické a petrografické poměry okolí Štramberka, Práce Brněnské základny ČSAV, XXIII, 8: Roth, Z. a kol., 1962: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : , M-34-XIX Ostrava, Geofond/Nakl. ČSAV, 292 s. + příl. 31. Sekanina, J., 1962: Kalcit ze Štramberka, Práce Brněnské zákl. ČSAV, XXXIV: tab. + foto 1- III 32. Bouček, B., Kodym O., 1963: Geologie, II. díl Historická geologie / Geologie Československa, Nakl. ČSAV, 732 s., 26 příl. 33. Kroutilík, V., 1965: Geolog Václav Šusta, Měst. muzeum v Ostravě, 55 s. 34. Kupka, R., Letošník, V., Klopp, J., 1965: Zeměpis Československa, I. Přírodní poměry, SPN Praha, 127 s. 35. Macoun, J., Šibrava, V., Tyráček, J., Kneblová-Vodičková,V.,1965: Kvartér Ostravska a Moravské brány, ÚÚG/Nakl. ČSAV, 420 s., 42 příl. 36. Skácel, J., Kroutilík, V., 1966: Vysvětlivky ke geologické mapě 1 : , list M B Matějovice, M A Sl. Rudoltice, Geografický ústav ČSAV, Opava, 121 s. 37. Sobotková, V., 1969: Bioindikace znečištění ovzduší Ostravska, Spisy Pedagogické fakulty Ostravě, 14, 143 s. 38. Šibrava, V., 1972: Zur Stellung der Tschechoslowakei im Korellierungssystem des Pleistozäns in Europa, Sbor. geol. věd, Antropozoikum, 8, 220 s., Ústřední ústav geologický 39. Řehoř. F., Řehořová,M., Vašíček, Z., 1978: Za zkamenělinami severní Moravy, Ostravské muzeum, 280 s. + příl. 40. Pakr, A., 1979: Rozšíření a ochrana nalezišť nickamínku, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, 119 s. 41. Buzek, L.,1988: Přírodní a antropogenní vlivy na odnos půdy v jižním zázemí Ostravy, Acta facultatis pedagogicae ostraviensis, S.E-18, 112, 183 s. 42. Opravil, E.: 1996: Bibliografie Přírodovědeckého sborníku (Ostrava, Opava) 1., Čas. Slez. Muz., Opava (A), 45: Czudek, T., 1997: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru, Sursum Tišnov, 216 s. 44. Kubačka, M., 2004: Chráněná území Opavska, 64 s. 45. Neruda, P., 2006: Neandertálci na Kotouči u Štramberka, Archeol. centrum Olomouc, 66 s. Poznámka: Jsou zařazeny i zvláštní otisky (separáty) z periodik s uceleným tematickým obsahem, příp. monotematické číslo periodika

15 B. ČASOPISY, SBORNÍKY 1. Sborník Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, I, 1921, 112 s. 2. Sborník Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, II, , 100 s. 3. Sborník Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, V, 1929, 111 s. 4. Sborník přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, VI, 1931, 395 s. 5. Sborník Přírodovědecké společnosti v Mor. Ostravě, VII, 1932, 199 s. 6. Sborník Československé společnosti zeměpisné, 1948, LIII, 3-4: Sborník Československé společnosti zeměpisné, LIV, 1949, LIV, 3-4: příl. 8. Sborník Československé společnosti zeměpisné, LVI, 1951, 143 s. + mapky, 9. Sborník Československé společnosti zeměpisné, LVII, 1952, 160 s., Nakl. ČSAV 10. Sborník Čs. společnosti zeměpisné, LVIII, 1953, 3: Sborník SLUKO, Acta SLUKO, A Přírodní vědy, , 189 s. + příl., Krajské muzeum, Olomouc Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, XIV, 1953, 3-4: Příl. 1-40, Slezský studijní ústav v Opavě 13. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, XV, 1954,?-?, Slezský studijní ústav v Opavě 14. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, XVII, 1956, 2: Příl. 1-56, Slezský studijní ústav v Opavě 15. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, XIX, 1958, 4: , Slezský studijní ústav v Opavě 16. Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, č. 78: 63-96, 1959 č : 1-46, 1960 č : 1-248, 1961 č : 1-? 17. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, č , 1963 č , 1964 č Časopis pro mineralogii a geologii, 1963, 3: příl. 19. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, I, 1964, Zprávy Geografického ústavu ČSAV, II, 1965, Zprávy Geografického ústavu ČSAV, III, 1966, Zprávy Geografického ústavu ČSAV, IV, 1967,?-? 23. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, V, 1968, Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, č. 141, 32 s. 25. Přírodovědecký sborník/k 60. výročí Přírodovědecké společnosti v Ostravě, XXIV, 1968, 242 s. + obr. příl. + mapky, Ostravské muzeum 26. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, VI, 1969, Zprávy Geografického ústavu ČSAV, VIII, 1971, 8, 36 s. 28. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, IX, 1972, 1: 33 s. 29. Přírodovědecký sborník/k 100. výročí založení Ostravského muzea, XXV, 1972, 218 s. +obr. příl. + mapky, Ostravské muzeum 30. TIS, členský zpravodaj, 1972, 1-5, 136 s. 31. Campanula, 1973, 4, 235 s. 32. Přírodovědecký sborník, XXVI, 1982, 269 s. + obr. příloha, Ostravské muzeum 33. Věstník ÚÚG, 61, 1986, 4,?? s. 34. Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, Přírodní vědy, 12, 1988, 183 s. 35. Archeologie Moravy a Slezska, 2015, 255 s., Kopřivnice, Hulín, Újezdec u Luhačovic, Bučovice 36. Archeologie Moravy a Slezska, 2016, 159 s., Kopřivnice, Hulín, Újezdec u Luhačovic, Bučovice Poznámka: Periodické publikace s dílčími příspěvky

16 C. SEPARÁTY 1. Kruťa, T., 1949: O nerostech, nerostných surovinách a předních nalezištích ve Slezsku, zvl. otisk z Přírodovědeckého sborníku Ostravského kraje, X, 4: Strnad, V., 1950: Krápníkové jeskyně Na Pomezí, zvl. otisk z Přírodovědeckého sborníku Ostravského kraje, XI, 1: Strnad, V., 1950: Krasové zjevy ve vápencových ostrůvcích v okolí Zlatých Hor, zvl. otisk z Přírodovědeckého sborníku Ostravského kraje, XI,?: Kruťa, T., 1951: O nerostech z Ostravsko-karvínského revíru, zvl. otisk z Přírodovědeckého sborníku Ostravského kraje, XII, 3-4: Kruťa, T., 1952: Nerostný výzkum na severní Moravě a ve Slezsku v roce 1952, zvl. otisk z Přírodovědeckého sborníku Ostravského kraje, XIII, 3-4: příl. 8 s. 6. Kruťa, T., 1954: Nerostný výzkum ve Slezsku v roce 1954, Přírodovědecký sborník Ostravského kraje,?, Série separátů polských autorů s glaciální tematikou z polské oblasti, (10 ks + mapka) 8. Šibrava, V., Kroutilík, V., 1957: Peryglacjalne zjawiska w okolicy Hlučína i Opavy, Biul. peryglac., 5: , , , Lodž 9. Macoun, J., Kroutilík, V., 1959: Seismotektonika v sedimentech sálského zalednění, Přírodovědný čas. slezský, XX, 1: Czudek, T., 1964: Předběžná zpráva o kvartérních sedimentech u obce Podhradí v Nízkém Jeseníku, Zprávy o geologických výzkumech v roce 1964: Kroutilík, V., 1968a: Nositelům pokroku přírodovědeckého poznání na Ostravsku, Přírodovědecký sborník, XXIV: 3-15, Ostravské muzeum 12. Kroutilík, V., 1968b: Profil kvartérními sedimenty v Ostravě-Hrabůvce, Přírodovědecký sborník, XXIV: , Ostravské muzeum 13. Kroutilík, V., 1972: Sedimenty kontinentálního zalednění u Velkých Heraltic, Přírodovědecký sborník, XXV: , Ostravské muzeum 14. Gába, Z., 1972: Nejzažší výskyty uloženin kontinentálního zalednění na Jesenicku, Čas. Slez. Muz., Acta musei silesiae, A, XXI: , Opava 15. Gába, Z., 1974: Valounové analýzy ledovcových uloženin na Jesenicku, Čas. Slez. Muz., Acta musei silesiae, A, XXIII: 49-56, Opava 16. Gába, Z., 1976: Valounové analýzy vodně ledovcových uloženin moravskoslezské oblasti, Čas. Slez. Muz., Acta musei silesiae, A, XXV: 57-62, Opava Poznámka: Dílčí autorské příspěvky - separátní otisky z periodických publikací D. METODICKE PŘÍRUČKY, DOKUMENTY, PŘÍLEŽITOSTNÉ TISKY 1. Z dějin vesnice Kozlovic na Ostravsku , KNV v Ostravě a OÚ v Kozlovicích, 56 s. 2. XIV. sjezd Společnosti pro mineralogii a geologii při ČSAV, Sborník referátů, 1955, Praha, Brno, 128 s. 3. Sjezd Československé společnosti pro mineralogii a geologii v Opavě září 1955, Výklady k exkurzím, 23 s. 4. Šajtar, D., 1955: Bohumilu Sobotíkovi k padesátinám, Slezský studijní ústav v Opavě, 72 s.

17 5. Zprávy Městského muzea v Ostravě, 1963, 32 s. 6. Olšanská, E., Janáčková, H., 1968: Zeleň v krajině/metodická příručka, Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody Ostrava a Vlastivědný ústav v Šumperku, 36 s. 7. Rok v přírodě, 1975, 3, Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, 43 s. 8. Rok v přírodě, 1976, 4, Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, 56 s. 9. Myšák, V. (red.) a kol., 1963: Bruntál/Poznáváme svůj okres, 88 s. + příl. 10. XI. sjezd československých geografů v Olomouci srpna 1968 (program), Čs. spol. zeměpisná, 44 s. 11. Katalog knižních a mapových publikací Ústředního ústavu geologického, Praha, 1971, 219 s. 12. Seznam členů Československé společnosti pro mineralogii a geologii, 1972, 16 s. 13. Předběžný seznam Ústřední knihovny Československé společnosti zeměpisné v Brně, 1975, 18 s. 14. Národní přírodní památka Odkryv v Kravařích, soubor dokumentace a poznámek, Smuteční oznámení: +RNDr. Karel Žebera (1986), + 3 ks biografie od: J. Macoun, I. Vaškovský 16. XVII. sjezd Československé geografické společnosti, července 1987, Průvodce exkurzemi, Brno, 82 s. 17. Zezulčík, J. a kol., 1991: P. Josef Slavíček , Okresní muzeum v Novém Jičíně, 11s. 18. Klát, J., 2007: Hornicko geologická stezka na Landeku v Ostravě, exkurzní průvodce Ostravské univerzity, 17 s. E. OSOBNÍ ARCHIVNÍ MATERIÁL 1. Kroutilík, V.: Zalednění Opavské (excerpce odborné literatury), strojopis, 2002, 7 s. 2. Kroutilík, V.: Úvahy o geomorfologii Ostravska v souvislosti s působením zásahu kontinentálních ledovců ve čtvrtohorách, strojopis, 2004, 6 s. F. KOPIE Z LITERATURY (nemohou být řazeny se samostatnou signaturou) 1. Klvaňa, J., 1897: Geologické poměry, Musejní spolek, Brno, s (neúplné) 2. Kříž, M., 1908: O zalednění Rakouského Slezska a severovýchodní Moravy, Pravěk, IV, 1: 1-3, 52-55, , Ústřední list pro prehistorii a anthropologii zemí českých/organ Archeologického moravského klubu 3. Koláček, F., 1921: Fysický zeměpis karpatské části Československé republiky, Lidé a země, XIV, 111 s. (neúplné) 4. Drahný, F., 1923: Přehled geologických poměrů Slezska,?: 15-29, Opava 5. Vitásek, F. 1923: Příspěvky ku poznání diluvia horního povodí Odry, Zeměpisný sborník XXV: Vitásek, F., 1926: Zeměpisný vývoj a obraz Ostravska, In: Technická práce na Ostravsku: 1926: (neúplné), vydáno k VI. sjezdu čsl. inženýrů, M. Ostrava 7. Kroutilík, V., 1958: Po stopách severského ledovce, In: Hlučínsko (Příroda, lid, kultura): Zapletal, L., 1969: Geografie města Krnova, MěNV v Krnově, s. 25-(38)

18 9. Macoun, J., 1990: Vědecký přínos geomorfologa jubilanta Vladimíra Kroutilíka pro čs. geologii kvartéru, Čas. Slez. Muz., (A), 39: , Opava 10. Doležel, F. 1997: Hydrometeorologická zpráva o odtokové situaci v červenci 1997 v povodí Odry, horní Moravy a Bečvy (předběžná zpráva), ČHMÚ Ostrava, 6 s. + tab. 11. Tyráček, J., 2007: Okraj skandinávského zalednění v Moravské bráně, Zprávy o geologických výzkumech v roce 2006: Knihovna Bolatice V knihovně Bolatice je už v provozu sekce - Knihovna Vladímíra Kroutilíka. Literaturu z této sekce nelze půjčovat. Je možné ji zde studovat a případně si pořídit fotokopie. V měsíci dubnu bude dodána do knihovny další literatura, jejíž seznam bude zveřejněn v dalším čísle našeho zpravodaje. (Jiří Dudek) Místní knihovna Bolatice sídlí v 1. patře budovy Domu obchodu a služeb na ul. Hlučínské č. 6 v Bolaticích, naproti Obecního úřadu. Provozní doba knihovny: Pondělí 9:00 12:00 12:30 18:00 Úterý 12:00 16:00 Středa 9:00 12:00 12:30 18:00 Čtvrtek 12:00 16:00 Pátek 9:00 12:00 Každé 1. úterý v měsíci je knihovna otevřena do hod.

19 Kontaktní informace: Název: Adresa: Místní knihovna Bolatice Hlučínská 6, Bolatice Telefon: WEB: Kontaktní osoby: Facebook: Instagram: knihovna.bolatice.cz Mgr. Jana Štěpáníková Mgr. Bohdana Drastíková SOUVKY jsou především interním zpravodajem kruhu pro sbírání a výzkum souvků, který vyvíjí své aktivity při muzeu souvků v Bolaticích. Vychází 4 x ročně ve formátu PDF. Koordinátorem je pan Jiří Dudek (dudek.jiri@volny.cz). Na jeho adresu lze zasílat příspěvky do zpravodaje, případně s ním publikování projednat apod. Texty nejsou redakčně upravovány, za jejich obsah odpovídají jejich autoři. Obsah (texty, fotografie) lze převzít ke studijním účelům za podmínky, že bude uveden autor a zdroj. Toto číslo vyšlo