Právní aspekty hierarchie odpadového hospodářství se zaměřením na problematiku elektroodpadu

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Dominik Vajda Právní aspekty hierarchie odpadového hospodářství se zaměřením na problematiku elektroodpadu Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Michal Sobotka, Ph.D. Katedra práva životního prostředí Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Dominik Vajda

3 Na tomto místě bych rád poděkoval panu JUDr. Michalovi Sobotkovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce za cenné připomínky a za odbornou pomoc při zpracování této práce. Rovněž bych rád poděkoval mé rodině a blízkým, kteří mě podporovali během celého studia.

4 OBSAH Úvod Prameny právní úpravy Mezinárodní právo Právo EU Právní úprava ČR Základní pojmy Hierarchie odpadového hospodářství Elektrozařízení Elektroodpad Elektrozařízení pocházející z domácností Nakládání s odpadem (elektroodpadem) Shrnutí Základní subjekty Stát Výrobce elektrozařízení Rozšířená odpovědnost výrobce elektrozařízení Povinnosti výrobce elektrozařízení Kolektivní systém (Ne)odpovědnost kolektivního systému Poslední prodejce Původce elektroodpadu Domácnosti jako původci elektroodpadu? Zpracovatel elektroodpadu Shrnutí Hierarchie odpadového hospodářství konkrétně Předcházení vzniku elektroodpadu Požadavky na výrobky a jiná opatření Příprava k opětovnému použití Zpětný odběr a oddělený sběr umožňující využití elektroodpadu Právní úprava přípravy opětovného použití Budoucnost opětovného použití elektrozařízení Recyklace elektroodpadu a jeho jiné využití, např. energetické Kdy odpad přestává být odpadem Jiné využití elektroodpadu, např. energetické využití Odstranění elektroodpadu Shrnutí Financování Financování - elektrozařízení pocházející z domácností Financování elektroodpad Závěr Seznam zkratek Seznam použité literatury a dalších zdrojů Abstract Shrnutí Summary Název práce v českém a anglickém jazyce Klíčová slova... 74

5 Úvod Životní prostředí, jak je definováno ve větě první 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. K dosažení přirozených podmínek existence organismů a jejich dalšího vývoje je zapotřebí, aby lidstvo svojí činností tyto přirozené podmínky zachovávalo, nepoškozovalo a umožňovalo jejich další rozvoj. Z tohoto důvodu je velice důležité se zaměřit na ochranu životního prostředí. Mezi lidské činnosti, které nepodporují, nýbrž naopak znečišťují a v určitých případech poškozují životní prostředí, se řadí i vytváření odpadů vznikajících jako vedlejší produkt při rozmanitých lidských činnostech. 1 S rozvojem společnosti a moderních technologií se setkáváme i s druhy odpadů, které dříve neexistovaly. K těmto druhům odpadů patří bezesporu i elektroodpad. Lidský pokrok zajistil, že svět v 21. století si již nelze představit bez elektrických a elektronických zařízení, ať už se jedná o zařízení informačních technologií, velké a malé domácí spotřebiče či lékařské přístroje. Životnost těchto zařízení však není časově neomezená a dříve či později jsou nahrazeny novými, modernějšími přístroji. Z tohoto důvodu je bezesporu nezbytné nastavit proces nakládání s vyřazenými zařízeními jako s odpady tak, aby co nejméně poškozovaly životní prostředí. Velmi výstižně problematiku nakládání s elektroodpadem vymezuje bod 5 preambule Směrnice EP a Rady 2012/19/EU, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, který zní: S pokračujícím rozšiřováním trhu a dalším zkracováním inovačních cyklů se nahrazování zařízení zrychluje a z EEZ se stává rychle se zvětšující zdroj odpadů. Směrnice 2002/95/ES sice účinně přispěla ke snížení obsahu nebezpečných látek obsažených v nových EEZ, avšak nebezpečné látky jako rtuť, kadmium, olovo, šestimocný chróm, polychlorované bifenyly (PCB) a látky poškozující ozónovou vrstvu budou v OEEZ přítomny ještě po mnoho let. Obsah nebezpečných konstrukčních částí v EEZ představuje při nakládání s odpady závažný problém a k recyklaci OEEZ nedochází v dostatečném rozsahu. Bez recyklace dochází ke ztrátě hodnotných surovin. Dané tvrzení není ani zapotřebí zvláště rozebírat, jelikož v kostce postihuje problematiku elektroodpadu a důsledky jeho zvyšujícího množství. Jedním z hlavních cílů této práce je nastínění právních aspektů hierarchie odpadového hospodářství se zaměřením na problematiku nakládání s elektroodpadem a zhodnocení 1 DAMOHORSKÝ, M. a kol.: Právo životního prostředí, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010, 629 s., ISBN , str

6 současné právní úpravy, zdali poskytuje pro nakládání s elektroodpadem dostatečnou oporu. Neméně důležitým aspektem je též porovnání vnitrostátní právní úpravy s legislativou Evropské unie. Rozsah této práce je věnován především obecnému nakládání s elektroodpadem bez zaměření se na specifické druhy elektrozařízení, jakými jsou např. solární panely, které mají zvláštní úpravu oproti ostatním elektrozařízením. První a druhá část této práce se zabývají analýzou právní úpravy a vymezením základních pojmů. V tomto ohledu jsou stručně shrnuty právní předpisy a jiné dokumenty na mezinárodní, evropské a národní úrovni. Na úvod části 2 je vymezena hierarchie odpadového hospodářství dle ustanovení 9a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen zákon o odpadech ). Následně jsou detailně vysvětleny stěžejní pojmy týkající se odpadového hospodářství v této oblasti, jako je pojem elektrozařízení, elektroodpad či elektrozařízení pocházející z domácností. Jednou ze zvláštností zákona o odpadech je totiž to, že reguluje nejen nakládání s elektroodpadem, ale taktéž nakládání s elektrozařízeními, konkrétně pocházejícími z domácností, která do určitého okamžiku nejsou považována za odpad (dále jen jako elektrozařízení, pokud z kontextu nevyplývá něco jiného, nebo elektrozařízení pocházející z domácností ). Třetí a čtvrtá část (stěžejní části této práce) se věnují právní úpravě nakládání s použitými elektrozařízeními a elektroodpadem, a to z pohledu hierarchie odpadového hospodářství. Část 3 této práce se zaměřuje nejprve na základní subjekty, které vystupují v rámci nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem, přičemž jsou vymezeny jejich povinnosti vyplývající pro ně z příslušných právních předpisů. Následně jsou v části 4 vymezeny jednotlivé způsoby nakládání s elektroodpadem spočívající v přípravě k opětovnému použití, recyklaci elektroodpadu, jiného využití elektroodpadu, například energetického a odstranění elektroodpadu. Ještě předtím je rozebrán proces předcházení vzniku elektroodpadu, který však není považován za nakládání s elektroodpadem, ale úzce s ním souvisí a je zahrnut pod hierarchii. Poslední část této práce je věnována financování nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. Právě dostatečné finanční prostředky mohou zajistit zřízení míst, kam je možné odkládat použitá elektrozařízení a taktéž zajistit technickou vybavenost zařízení pro zpracování elektroodpadu, tedy zejména jeho recyklaci. V rámci zkoumání předmětné problematiky a následného vypracování této práce jsem čerpal především z relevantních právních předpisů a z odborných článků. Dále jsem konzultoval specifické záležitosti s příslušnými orgány státní správy, zejména pak s pracovníky Odboru odpadů v rámci Ministerstva životního prostředí. Taktéž jsem 2

7 konzultoval tyto záležitosti osobně s odborníky společnosti EKODEPON s.r.o. (provozovatel skládky a místa zpětného odběru) a paní Terezou Ulverovou, provozní ředitelkou spol. ELEKTROWIN a.s. (provozovatel kolektivního systému), což mi prakticky přiblížilo problematiku zpětného odběru a odděleného sběru a odhalilo v jistých ohledech nedostatky právní úpravy v této oblasti. Tato práce má za cíl poukázat na specifický druh odpadu z elektrických a elektronických zařízení zejména s ohledem na velké množství těchto zařízení nacházejících se nejen na území České republiky, ale i Evropské unie. Například na území České republiky bylo v roce 2013 uvedeno na trh ,13 tun elektrozařízení a v porovnání s rokem 2012 tvoří meziroční nárůst zhruba 13 tisíc tun. 2 Samotný elektroodpad je jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadů v Evropské unii, což dokládá i množství vytvořeného elektroodpadu za rok 2005, které dosáhlo čísla zhruba 9 milionů tun s tím, že se odhaduje, že do roku 2020 by mohlo být vyprodukováno více než 12 milionů tun elektroodpadu. 3 Tyto statistické údaje a odhady tak potvrzují významnost problematiky elektroodpadu. 2 Vybrané ukazatele odpadového hospodářství v oblasti odpadních elektrických a elektronických zařízení za rok Ministerstvo životního prostředí, Odbor odpadů. str. 5 [on-line] [cit ]. Dostupné z 3 Waste Electrical & Electronic Equipment (WEEE). European Commission. Environment, Waste Streams, WEEE. Poslední aktualizace [on-line]. [cit ]. Dostupné z 3

8 1 Prameny právní úpravy Předmětem této části je stručné shrnutí základních pramenů právní úpravy týkající se oblasti nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. Takové prameny právní úpravy je možné nalézt nejen ve vnitrostátní právní úpravě, ale taktéž na mezinárodní a zejména evropské úrovni. Systematicky je postupováno od mezinárodní přes evropskou až k vnitrostátní právní úpravě. 1.1 Mezinárodní právo Mezinárodní právo se soustřeďuje v oblasti ochrany životního prostředí mimo jiné na zdroje znečištění životního prostředí, které mohou mít negativní vliv na kvalitu životního prostředí přesahující hranice národních států. 4 Ačkoli oblast nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem není specificky řešena v rámci mezinárodního práva, existují i přesto mezinárodní úmluvy, které se této oblasti více či méně dotýkají. Jednou z těchto a zřejmě nejvýznamnější úmluvou je Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (dále jen Basilejská úmluva ), která byla uzavřena v Basileji v roce 1989 a pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v platnost dne Pro nakládání s elektroodpadem má Basilejská úmluva význam z důvodu, že ve většině případů je elektroodpad považován za nebezpečný. Cílem Basilejské úmluvy je pak snížit pohyby nebezpečných a ostatních odpadů přes hranice států na minimum, a to v souladu s postupy pro správné nakládání s těmito odpady z hlediska životního prostředí. Mezi další cíle patří také zneškodňování nebezpečných odpadů a ostatních odpadů ve státě, kde vznikly, a to způsobem účinným a šetrným k životnímu prostředí, snížení produkce nebezpečných odpadů na minimum co do množství a nebezpečnosti, zajištění zvýšené kontroly pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a prevence nedovolené přepravy spolu se zajištěním účinné výměny informací mezi státy, zákazu přepravy nebezpečných odpadů do zemí, které nedisponují legislativní, administrativní a technickou kapacitou k jejich nakládání a zneškodňování v souladu s environmentálně šetrnými metodami. 5 4 DAMOHORSKÝ, M. a kol.: Právo životního prostředí, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010, 629 s., ISBN , str Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 100/1994 Sb. m. s. o sjednání Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, které bylo zrušeno a nahrazeno Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č.6/2015 Sb.m.s. s účinností od In: Beck-online. [on-line] [cit ] 4

9 Za zmínku stojí též dokument mezinárodního práva upravující předcházení vzniku odpadů, tedy i elektroodpadu, a sice Agenda 21, která byla přijata na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992, a která má pouze nezávazný doporučující charakter. Jejími cíly jsou především podpora používání čistších (bezodpadových) technologií a podpora recyklace již existujícího odpadu Právo EU Politika Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí zahrnuje mezi prioritní oblasti mimo jiného i odpadové hospodářství. Základními strategickými dokumenty v této oblasti jsou Akční programy. Šestý akční program přijatý pro období od roku 2002 do roku 2012 vymezil odpadové hospodářství jako prioritní oblast včetně stanovení strategických cílů a úkolů pro tuto oblast. 7 V listopadu 2013 byl přijat Sedmý akční program na období do roku Z pohledu odpadového hospodářství, tedy i elektroodpadu, je důležité zmínit, že tento program vymezuje jako jednu z priorit zaměření se na vývoj nových technologií, které sníží množství produkovaného odpadu nebo umožní jeho recyklaci tak, aby se omezil negativní dopad lidské spotřeby na životní prostředí. 8 V rámci oblasti nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem je zapotřebí zmínit politiku EU spočívající v přechodu na tzv. oběhové hospodářství. Evropská komise přijala dne balíček týkající se oběhového hospodářství v Evropě. 9 Oběhové hospodářství by mělo přispět k udržitelnému způsobu využití zdrojů a dále k uzavření životního cyklu výrobků prostřednictvím větší míry recyklace a opětovného využívání. Plány v této oblasti zahrnují celý životní cyklus výrobku, a to od jeho výroby a spotřeby až po nakládání s odpady a trh s druhotnými surovinami. Nadto by podle plánů měly být všechny suroviny, výrobky a odpady v maximální míře zhodnoceny a využity, čímž se podpoří úspory energie a sníží emise skleníkových plynů. K umožnění tohoto přechodu budou poskytnuty finanční prostředky jak z evropských strukturálních a investičních fondů, především z programu Horizont 2020 (programu EU pro financování výzkumu a inovací) ve výši Agenda 21, Summit OSN v Rio de Janeiro, 1992, In: Agenda 21, MŽP. Dostupné z: 7 DAMOHORSKÝ, M. a kol.: Právo životního prostředí, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010, 629 s., ISBN , str Ode dneška do roku 2020: nový akční program EU pro životní prostředí. Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise [on-line] [cit ]. Dostupné z: 9 Uzavření cyklu: Komise přijala nový ambiciózní balíček týkající se oběhového hospodářství s cílem posílit konkurenceschopnost, vytvořit pracovní místa a generovat udržitelný růst. Evropská komise [on-line] [cit ]. Dostupné z: 5

10 milionů EUR a ze strukturálních fondů pro nakládání s odpady ve výši 5,5 miliardy EUR, tak i finanční prostředky v rámci vnitrostátních investic do oběhového hospodářství. 10 Pozornost je zapotřebí samozřejmě zaměřit na legislativní akty Evropské unie, které významně ovlivňují jednotlivé právní řády členských států EU, Českou republiku nevyjímaje. V rámci sekundárních předpisů EU existuje řada právních předpisů, které regulují nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem a dokonce i výrobu elektrozařízení. Mezi stěžejní akty v oblasti odpadového hospodářství patří směrnice Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen rámcová směrnice o odpadech ), která poskytuje mimo jiného základní definice pojmů v této oblasti a regulaci nakládání s odpady. Mezi právní akty, které ovlivňují samotnou výrobu elektrozařízení, patří směrnice 2011/65/EU, o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, stanovující pravidla omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních s cílem přispět k ochraně lidského zdraví a životního prostředí včetně environmentálně šetrného využití a zneškodnění odpadních elektrických a elektronických zařízení. 11 Ustanovení této směrnice byla transponována do zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a prováděcího předpisu k tomuto zákonu (nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních). Dalším takovým aktem je směrnice 2009/125/ES, o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, která stanoví rámec pro určení požadavků Společenství na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie s cílem zajistit volný pohyb těchto výrobků na vnitřním trhu a stanoví požadavky, jež musí splňovat výrobky spojené se spotřebou energie. 12 Nicméně nejvýznamnějším aktem v oblasti nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem je bezesporu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (dále jen směrnice OEEZ ). Tato směrnice nahradila původní směrnici o odpadních elektrických a elektronických zařízeních 2002/96/ES, která byla transponována do zákona o odpadech zákonem č. 7/2005 Sb. Směrnice OEEZ již v samotné preambuli stanovila cíle a opatření, 10 Uzavření cyklu: Komise přijala nový ambiciózní balíček týkající se oběhového hospodářství s cílem posílit konkurenceschopnost, vytvořit pracovní místa a generovat udržitelný růst. Evropská komise [on-line] [cit ]. Dostupné z: 11 Článek 1 směrnice 2011/65/EU 12 Článek 1 směrnice 2009/125/ES 6

11 které by měly členské státy přijmout za účelem dostatečně efektivního a ekologického nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. Směrnice OEEZ pak vymezuje jednotlivé pojmy v této oblasti, priority v rámci nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady (v podobě předcházení vzniku odpadů či opětovného použití) či např. stanovuje minimální úroveň sběru elektrozařízení v členských státech, které jsou povinny členské státy do určitého data splnit. Tato směrnice je tedy v oblasti nakládání s odpadním elektrickým a elektronickým klíčová a je na ni v této práci několikrát odkazováno. 1.3 Právní úprava ČR Ve vnitrostátní právní úpravě je stěžejním právním předpisem v oblasti odpadového hospodářství zákon o odpadech. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy EU, zejména rámcovou směrnici o odpadech a v souvislosti s elektrozařízením a elektroodpadem též směrnici OEEZ (jak původní směrnici č. 2002/96/ES, tak i aktuální směrnici č. 2012/19/EU). V rámci samotného zákona o odpadech je nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem vymezeno v části čtvrté, hlavě druhé, dílu osmém (dále jen díl 8 zákona o odpadech ). Tento díl byl do zákona začleněn na základě novely zákona o odpadech provedené zákonem č. 7/2005 Sb., který nabyl účinnosti dne Vedle toho byl tento díl několikrát novelizován, přičemž velmi významnou změnu přinesl zákon č. 184/2014 Sb., s účinností ke dni , který je označován jako tzv. elektronovela zákona o odpadech. Tato novela přinesla nové vymezení skupin elektrozařízení, novou úpravu definice výrobce elektrozařízení, zavedení institutu pověřeného zástupce či úpravu podmínek pro přeshraniční přepravu. Přijetí této novely však nebylo úplně včasné, a to z toho důvodu, že měla transponovat směrnici OEEZ a lhůta pro transpozici této směrnice uplynula dne 14. února V důsledku toho bylo s Českou republikou na konci března 2014 zahájeno řízení o porušení Smlouvy kvůli včasnému neprovedení této směrnice. 13 Významným prováděcím předpisem upravujícím nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem je vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 352/2005 Sb. (dále jen vyhláška o nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem ). Tato vyhláška podrobněji provádí jednotlivá ustanovení zákona o odpadech a stanoví např. podskupiny elektrozařízení, které spadají do skupin elektrozařízení uvedených v příloze č. 7 zákona o odpadech, bližší podmínky jednotlivých způsobů plnění povinností výrobců či způsob označení elektrozařízení uvedených na trh po dni 13. srpna Elektronovela putuje k projednání prezidentovi ČR. Ministerstvo životního prostředí [on-line] [cit ]. Dostupné z: 7

12 Souvisejícími právními předpisy v této oblasti jsou např. nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních či zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů. V rámci oblasti nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem se v současné době připravuje zákon o výrobcích s ukončenou životností, jehož návrh byl Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem průmyslu a obchodu předložen Vládě k projednání. Návrh tohoto zákona významně reguluje systém zpětného odběru a odděleného sběru, přičemž zvýšenou úpravu práv a povinností mají doznat i jednotlivé subjekty v oblasti nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. V oblasti předcházení vzniku odpadu byl přijat Program předcházení vzniku odpadů, který byl schválen Vládou a který stanovuje cíle a opatření v této oblasti na nadcházející roky, přičemž se věnuje i elektrozařízení a elektroodpadu. S recyklací odpadu, elektroodpadu nevyjímaje, souvisí Surovinová politika ČR, jejíž částí je dokument Politika druhotných surovin ČR. Tato politika se věnuje druhotným surovinám, které přinášejí významné energetické úspory pro hospodářství ČR a které jsou získávány mimo jiné i materiálovým využitím odpadů Základní pojmy V rámci této kapitoly budou vymezeny základní pojmy související s oblastí nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem. Jednotlivé pojmy budou podrobeny základnímu zkoumání především proto, zdali jsou sami o sobě správné s ohledem na problematiku odpadového hospodářství. Účelem jejich vymezení je taktéž umožnění lepší orientace ve zvláštní části této práce. 2.1 Hierarchie odpadového hospodářství Jak vyplývá z ustanovení rámcové směrnice o odpadech, tak prvním cílem jakékoli odpadové politiky by měla být minimalizace nepříznivých účinků vzniku odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a životní prostředí. 15 K tomuto cíli napomáhá hierarchie odpadového hospodářství. Pojem hierarchie značí určité uspořádání nadřazenosti a podřazenosti s tím, že každý prvek kromě nejvyššího je podřazen právě jednomu nadřazenému, což v důsledku tvoří 14 Politika druhotných surovin ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu. str. 2 [on-line] 2015 [cit ]. Dostupné z: 15 Preambule, bod 6 rámcové směrnice o odpadech 8

13 pomyslnou pyramidu. 16 To samé se dá říci o hierarchii odpadového hospodářství, která je vymezena v ustanovení článku 4 rámcové směrnice o odpadech, a která se promítla do ustanovení 9a zákona o odpadech. Hierarchie odpadového hospodářství vymezuje předcházení vzniku odpadu a jednotlivé způsoby nakládání s odpady v rámci odpadového hospodářství. Za účelem co nejvyšší ochrany životního prostředí má být hierarchie naplněna, avšak je možné se od ní v odůvodněných případech odchýlit (viz níže). To samé platí u nakládání s elektroodpadem. Při pohledu na ustanovení 9a zákona o odpadech se dá rozporovat zákonem používaný pojem hierarchie způsobů nakládání s odpady. Důvodem rozporu je v hierarchii hned první způsob nakládání, a to předcházení vzniku odpadu. Při výkladu tohoto pojmu dojdeme k závěru, že se nejedná o nakládání s odpady, ale teprve o jeho předcházení, tudíž se vůbec nedá hovořit o nakládání s odpadem. V tomto ohledu je tedy vhodnější používat místo pojmu způsoby nakládání s odpady pojem hierarchie odpadového hospodářství. Hierarchie odpadové hospodářství podle ustanovení 9a zákona o odpadech je stanovena následovně: 1. předcházení vzniku odpadů; 2. příprava k opětovnému použití; 3. recyklace odpadů; 4. jiné využití odpadů, například energetické využití; 5. odstranění odpadů. Jednoduše se dá říci, že pro ochranu životního prostředí je bezesporu nejvhodnější, pokud ke vzniku odpadu, jako zdroje ohrožení životního prostředí, vůbec nedojde. Předcházení vzniku odpadu by tak mělo být vždy upřednostňováno. Nicméně u elektroodpadu se dá konstatovat, že jeho předcházení je velmi ztížené, jelikož výroba elektrozařízení má spíše vzestupnou a nikoli sestupnou tendenci, čímž dochází k většímu množství elektrozařízení uváděných na trh. V ustanovení 10 odstavce 1 zákona o odpadech je stanovena pro každého povinnost při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Jedná se ale spíše o morální apel směřující na každou osobu bez ohledu na to, zdali jde o podnikatele či nikoliv. Projevuje se to zejména obecností tohoto ustanovení a v případě fyzických osob nepodnikajících ani není stanovena sankce za její porušení. Teoreticky se zde dá uvažovat 16 Pojem hierarchie. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Poslední aktualizace San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné: 9

14 o správním postihu za přestupek ve smyslu ustanovení 45 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kde jsou vymezeny přestupky na úseku ochrany životního prostředí. Na druhé straně pro podnikatele taktéž není za porušení této povinnosti stanovena speciální skutková podstata správního deliktu. Na výrobce elektrozařízení dopadá v této souvislosti i obecná povinnost stanovená v ustanovení 10 odstavec 2 zákona o odpadech, která ukládá pro právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání vyrábějící výrobky, vyrábět tyto výrobky tak, aby omezily vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů. Jedná se však spíše o obecné pravidlo, jelikož na elektrozařízení a jejich výrobu dopadá speciální úprava, která je vymezena např. v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Při zkoumání ustanovení 66 zákona o odpadech by se pak v takovém případě dalo uvažovat o subsumování porušení obecné povinnosti předcházet vzniku odpadu pod odstavec 5 vymezující sankce za porušení jiné povinnosti zákona, nicméně, i zde si lze těžko představit uložení pokuty za to, že podnikatel nepředchází vzniku odpadu, elektroodpadu nevyjímaje. Druhým nejvíce šetrným přístupem k životnímu prostředí je v hierarchii stanovena příprava k opětovnému použití. Přípravou k opětovnému použití se obecně rozumí způsob využití odpadů zahrnující čištění nebo opravu výrobků, které jsou poté schopny opětovného použití ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny. Jak bude detailně vysvětleno v kapitole 4.2, takový způsob nakládání s odpady je možný i v určité míře u elektroodpadu. Recyklace odpadů se z pohledu elektroodpadu jeví v současné době jako nejvýznamnější způsob nakládání. Díky recyklaci elektroodpadu prostřednictvím jeho dekontamice, demontáže, drcení nebo jiného využití 17 je možné získat z elektroodpadu velmi cenné druhotné suroviny a další látky, které slouží pro výrobu dalších výrobků a dochází tak k nahrazování primárních surovin. Nadto jsou díky tomuto procesu odstraněny z elektroodpadu nebezpečné látky pro životní prostředí a lidské zdraví. K tomuto je více uvedeno v kapitole 4.3 této práce. Po recyklaci odpadu je v hierarchii uveden způsob nakládání s odpady v podobě jiného využití odpadu, např. energetického. Tento způsob je využíván u elektroodpadu zejména v případech, kdy tento již není dále možné materiálově využít. Posledním způsobem nakládání s odpady je jeho odstranění. Záměrně je tento způsob uveden až na posledním místě, jelikož je nejméně šetrný k životnímu prostředí. Pokud tedy nelze elektroodpad ani recyklovat ani energeticky využít, dochází k jeho odstranění g písmeno d) zákona o odpadech 10

15 Hierarchie však nemusí být v každém případě dodržena. Zákon o odpadech stanovuje v ustanovení 9a odstavce 2 výjimku z výše uvedené hierarchie. Výjimka spočívá v tom, že se od hierarchie lze odchýlit, a to v případě odpadů, u nichž je to podle posouzení celkových dopadů životního cyklu zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním vhodné s ohledem na nejlepší celkový výsledek z hlediska ochrany životního prostředí. Bude se jednat zejména o odpady, které vykazují určité vlastnosti a jejich opětovné použití či využití s ohledem na tyto vlastnosti je takřka nemožné. Pro ilustraci lze uvést toxické látky obsažené v odpadu, u kterých převažuje potřeba jejich odstranění a nikoliv opětovné použití či využití. Od účinnosti ( ) zákona č. 223/2015 Sb., který novelizoval zákon o odpadech, došlo k doplnění ustanovení 9a zákona o odpadech, a to o odstavec 3, kde se stanoví, že se při uplatňování hierarchie zohlední celý životní cyklus výrobků a materiálů, zejména s ohledem na snižování vlivu nakládání s odpady na životní prostředí a lidské zdraví, dále technická proveditelnost a hospodářská udržitelnost, a nakonec také ochrana zdrojů surovin, životního prostředí, lidského zdraví a hospodářské a sociální dopady. 2.2 Elektrozařízení Elektrozařízení je stěžejní pojem pro oblast nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem, přičemž elektrozařízení je obecně zařízení, jehož funkčnost závisí na elektrickém proudu. Elektrozařízení je z pohledu směrnice OEEZ a zákona o odpadech druh zařízení, ze kterého vzniká elektroodpad. Vzhledem k tomu, že v rámci odpadového hospodářství v této oblasti dochází nejen k regulaci nakládání s elektroodpadem, ale i k regulaci nakládání s elektrozařízeními, je zapotřebí nejprve definovat pojem elektrozařízení. Na úrovni Evropské unie je elektrozařízení definováno v ustanovení článku 3 odstavci 1 písmenu a) směrnice OEEZ. V zákoně o odpadech je elektrozařízení vymezeno v ustanovení 37g písm. a), a to v následujícím znění: Zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím 1000 V pro střídavý proud a 1500 V pro stejnosměrný proud. Pokud se zaměříme na výše uvedenou definici elektrozařízení, vyplývá nám, že elektrozařízení musí, pro účely zákona o odpadech, splňovat dvě kumulativní podmínky. Jednak musí být funkčnost zařízení závislá na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo musí být zařízení určeno k výrobě, přenosu a měření 11

16 elektrického proudu a zároveň jsou taková zařízení určena pro použití pro výše uvedená napětí. Z důvodové zprávy k zákonu č. 7/2005 Sb., který novelizoval zákon o odpadech, pak vyplývá, že smyslem limitů je vyloučit z předmětu právní úpravy velká průmyslová zařízení, jakým jsou např. elektrické lokomotivy. Do dne se elektrozařízení dělí do skupin uvedených v části I. přílohy č. 7 zákona o odpadech. Jedná se o deset skupin v následujícím pořadí: 1. Velké domácí spotřebiče, 2. Malé domácí spotřebiče, 3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, 4. Spotřebitelská zařízení a solární panely, 5. Osvětlovací zařízení, 6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů), 7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty, 8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků), 9. Přístroje pro monitorování a kontrolu, 10. Výdejní automaty. Ode dne 15. srpna 2018 se pak působnost dílu 8 zákona o odpadech vztáhne na všechna elektrozařízení. Zároveň od tohoto data se každé elektrozařízení zařadí do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 7 části II. Těmito skupinami elektrozařízení jsou v následujícím pořadí: 1. Zařízení pro tepelnou výměnu, 2. Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky o ploše větší než 100 cm2, 3. Světelné zdroje, 4. Velká zařízení, jejichž kterýkoli vnější rozměr přesahuje 50 cm, kromě zařízení náležejících do skupin 1, 2 a 3, zahrnující kromě jiného:domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty, zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu, 5. Malá zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm, kromě zařízení náležejících do skupin 1, 2, 3 a 6, zahrnující kromě jiného:domácí spotřebiče, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty, zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu, 6. Malá zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm. V úvodu této práce bylo zmíněno, že v roce 2013 bylo uvedeno na trh v České republice zhruba 180 tisíc tun elektrozařízení. Největší procentuální zastoupení z výše uvedených skupin elektrozařízení (10 skupin elektrozařízení podle současné právní úpravy) zaujímá skupina č. 1 velké domácí spotřebiče, jako jsou např. pračky, sušičky, ledničky či myčky, kterých bylo v roce 2013 uvedeno na trh ,52 tun, což je cca 40% celkového množství 12

17 elektrozařízení. 18 Hlavním důvodem je samozřejmě větší váha těchto spotřebičů oproti ostatním skupinám elektrozařízení. Poměrně velký nárůst oproti roku 2012 pak zaznamenala skupina č. 3 zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, tedy osobní počítače, notebooky či mobilní telefony, kterých bylo uvedeno v roce 2013 na trh ,58 tun. Celkově tato skupina tvoří asi 27,5% elektrozařízení uvedených na trh v roce Elektroodpad V rámci vymezení pojmu elektroodpad je důležité nejprve vymezit pojem odpad a následně pojem elektroodpad. Vzhledem k tomu, že pojem odpad je velmi specifický a výkladově rozsáhlý, bude tento pojem předmětem pouze základního rozboru. Definice pojmu odpad je uvedena v ustanovení 3 zákona o odpadech, dále v ustanovení článku 3 odstavci 1 rámcové směrnice o odpadech a i v ustanovení článku 2 bodu 1 Basilejské úmluvy. V této souvislosti bude pozornost zaměřena zejména na srovnání definice uvedené v zákoně o odpadech a rámcové směrnici o odpadech. Zákon o odpadech definuje odpad v ustanovení 3 odstavci 1 v tomto znění: Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Na druhé straně rámcová směrnice o odpadech stanovuje v ustanovení článku 3 bod 1), že odpad je jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil. Zatímco vnitrostátní úprava vymezuje odpad jako movitou věc, tak unijní ji vymezuje jako látku nebo předmět. Je tedy zajímavostí, proč česká úprava upřednostnila pojem movitá věc. Nabízí se řešení v podobě zakotvení pojmu věc v ustanovení 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ), jejíž definice zní: Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Movitá věc je vymezena v ustanovení 498 občanského zákoníku. Může však odpad (včetně elektroodpadu), který je dle jeho definice movitá věc, sloužit potřebě lidí? Na první pohled se zdá, že nikoliv, ale nakonec i odpad může být užitečný. K tomuto se přiklání jednak Lavický ve svém komentáři k ustanovení 489 občanského zákoníku, kde vysvětluje, že oproti výkladu obsaženém v komentáři k OZO (Rouček, 1935, 285) se lze domnívat, že i věci zdánlivě neužitečné jako odpady, výkaly atd. je možné považovat za věc v právním smyslu, neboť s ohledem na 18 Vybrané ukazatele odpadového hospodářství v oblasti odpadních elektrických a elektronických zařízení za rok Ministerstvo životního prostředí, Odbor odpadů [on-line]. str.6. [cit ]. Dostupné z: 19 Ibid

18 novodobé zpracování těchto předmětů (odpadové hospodářství) sloužit lidským potřebám mohou. 20 Karel Eliáš k tomu uvádí, že je však třeba poukázat na fakt, že kritérium užitečnosti věci není vztaženo ke konkrétnímu jednotlivci, nýbrž je konstruováno jako obecné. Zbaví-li se vlastník věci pro něho nepotřebné, neznamená to ještě, že věc je neužitečná vůbec: různé druhy odpadů lze recyklovat nebo jinak využít, jiné odpady jsou užitečné pro toho, kdo se zabývá jejich odstraněním, neboť jinak by ztratil příležitost k výdělku. 21 Z toho tedy plyne, že odpad, jako movitá věc, může být užitečná i například v tom, že dochází k jeho využití pro výrobu dalších věcí či energetickému využití nebo že jeho odstranění slouží jako obživa pro osobu odstraňující odpad. Na druhé straně pojem předmět a látka není takto definován. Navíc lze konstatovat, že pojem látka a předmět se dá subsumovat pod pojem movitá věc, takže ve faktickém ohledu by nemělo dojít k odlišnosti. K tomu, aby se movitá věc stala odpadem, je zapotřebí, aby se této věci její držitel zbavil nebo měl úmysl se jí zbavit nebo aby měl povinnost se jí zbavit. Výkladové vodítko pro pojem zbavit se poskytuje zákon o odpadech v ustanovení 3 odstavce 2, ve kterém je stanoveno, že: Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba sama. Ze zákona se tak určité aktivity považují za zbavení se odpadu. Nicméně zákon zde nestanoví úplně přesně, kromě výše uvedených aktivit, která činnost se považuje za zbavování se věci, a která nikoliv, což vyvolává výkladové nejasnosti mimo jiné i u elektrozařízení (viz následující podkapitola). V případě pochybností, zda se movitá věc považuje za odpad, rozhoduje krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední. 22 Obecně pak prof. Damohorský podává následující vysvětlení k pojmu odpad: Odpad tak vzniká na základě subjektivního vztahu osoby k movité věci (zbavuje nebo má úmysl) nebo objektivně stanovené povinnosti (má povinnost se zbavit). 23 Po vymezení pojmu odpad následuje vymezení pojmu elektroodpad. Směrnice OEEZ definuje odpadní elektrozařízení v článku 3 odstavci 1 písmenu e). Zákon o odpadech poskytuje vymezení pojmu elektroodpad v ustanovení 37g písmeno b) s tím, že 20 Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část ( 1 654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN str Karel Eliáš: Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy. 4/2007. s In: Beck-online. [on-line]. [cit ] 22 3 odstavec 8 zákona o odpadech 23 DAMOHORSKÝ, M. a kol.: Právo životního prostředí, 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010, 629 s., ISBN , str

19 elektroodpad je elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou součástí zařízení. Při porovnání obou ustanovení, tedy definice odpadu a definice elektroodpadu, nám vyplývá, že aby se elektrozařízení stalo odpadem, musí se ho osoba zbavit nebo mít úmysl se ho zbavit či povinnost se ho zbavit. V této souvislosti však vyvstává vcelku zásadní problém. Jak již bylo několikrát výše uvedeno, elektrozařízení pocházející z domácnosti (ačkoliv se fakticky jedná o odpad) se odpadem z právního hlediska stává až jeho odevzdáním osobě oprávněné k jeho využití a odstranění, nikoliv jeho odevzdáním na místo k tomu určené (místo zpětného odběru). Z toho vyplývá fakt, že zákon o odpadech tedy jednou stanoví, že pokud se osoba zbaví movité věci, jedná se o odpad, aby pak následně u elektrozařízení pocházejícího z domácnosti stanovil, že odpadem je až ve chvíli předání osobě oprávněné, nikoliv již odevzdáním na místo zpětného odběru. Tento fakt byl taky jedním z podnětů sepsání této diplomové práce. Na druhé straně elektroodpad, tedy elektrozařízení nepocházející z domácností (tzv. B2B zařízení, např. laboratorní přístroje, průmyslové zařízení 24 ) určené výhradně pro podnikatele, je odpadem již u podnikatele, jako původce odpadu ve smyslu zákona o odpadech, který musí dodržovat povinnosti pro něj stanovené ze zákona o odpadech Elektrozařízení pocházející z domácností Zákon o odpadech pracuje mimo pojem elektrozařízení a elektroodpad také s pojmem elektrozařízení pocházející z domácností. Tento pojem a jeho definice je velmi důležitá, jelikož zákon výslovně upravuje nakládání s těmito elektrozařízeními. Zvláštností elektrozařízení pocházející z domácností je v tom, že zákon o odpadech, ačkoliv se fakticky jedná o odpad, pohlíží na dané zařízení stále jako na výrobek, a to až do té doby, než je odevzdán osobě oprávněné k jeho využití či odstranění dle ustanovení 38 odstavec 8 zákona o odpadech. U pojmu elektrozařízení pocházející z domácností by se měl tedy spíše zvolit výklad, že se jedná o odchylku od elektroodpadu a nikoliv jako zvláštní druh elektrozařízení. Ustanovení 37g písm. f) definuje elektrozařízení pocházející z domácností jako použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný 24 Informace k vybraným ustanovením dílu 8 (elektrická a elektronická zařízení) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Ministerstvo životního prostředí. [on-line] [cit ]. Dostupné z: Informace_k_vybraným_ustanovením_OEEZ_ pdf 15

20 elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání; o elektrozařízení pocházející z domácností se jedná vždy, je-li elektrozařízení možné použít jak v domácnostech, tak i jinými konečnými uživateli. Zde je zapotřebí uvést, že bez odkazu na výše uvedené ustanovení obsažené v ustanovení 38 odstavce 8 zákona o odpadech odpovídá definice pojmu elektrozařízení pocházející z domácností definici pojmu elektroodpadu, což potvrzuje, že elektrozařízení pocházející z domácností je odchylka od elektroodpadu. Z výše uvedené definice pod pojem elektrozařízení pocházející z domácností tak spadá nejenom elektrozařízení z domácností, ale i jemu množstvím a charakterem podobný elektroodpad pocházející od právnických osob a fyzických osob podnikatelů. Z toho plyne, že tento elektroodpad od podnikatelů se považuje ve výsledku za elektrozařízení pocházející z domácností a spadá do systému zpětného odběru. Pro srovnání, směrnice OEEZ vymezuje nejen elektrozařízení pocházející z domácností, ale přímo i odpadní elektrozařízení pocházející z domácností. Samotná definice tohoto pojmu stanoví, že se jedná o odpadní elektrická a elektronická zařízení ( OEEZ ) pocházející z domácností a ze živnostenských, průmyslových, institucionálních a jiných zdrojů a svou povahou a množstvím se podobají OEEZ pocházejícím z domácností. 25 Na rozdíl od legislativy EU, zákon o odpadech nepovažuje elektrozařízení pocházející z domácností do doby, než je předán osobě oprávněné k využití nebo odstranění odpadu, za odpad a z tohoto důvodu vzniká pochopitelně výkladová nejasnost. Jedním z důvodů, proč je česká úprava odlišná od úpravy obsažené ve směrnici OEEZ, je zjednodušení režimu nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností. Důvodem, který přispěl k zavedení tohoto režimu, byl také fakt, že poslední prodejci (podle ustanovení 37k odstavec 5 zákona o odpadech je poslední prodejce jedním ze subjektů, který je oprávněn přebírat elektrozařízení pocházející z domácností) by museli být zároveň oprávněnou osobou ve smyslu zákona o odpadech, jelikož by nakládali s odpady a nikoliv se zařízením. 26 Zásadní změnu v této oblasti by mohl přinést nový zákon o výrobcích s ukončenou životností, který ve svém věcném záměru počítá s určitými variantami, které by zavedly odpadový režim u elektrozařízení pocházejícího z domácností. Tento návrh zákona navrhuje zavedení tzv. zjednodušeného odpadního režimu u těchto zařízení s tím, že by se jednalo o odpad již od okamžiku odevzdání elektrozařízení na místo zpětného odběru. Navíc by se do jeho předání zpracovateli postupovalo podle tohoto zákona a nikoliv podle zákona 25 článek 3 písmeno e) směrnice OEEZ 26 konzultace s T. Ulverovou společnost ELEKTROWIN a.s. 16

21 o odpadech. 27 Zavedení tohoto režimu by pak nezakládalo potřebu vynaložení vysokých finančních prostředků v důsledku změny této definice. 28 V této souvislosti již dnes existuje řada povinností pro provozovatele míst zpětného odběru, kteří musí např. vést evidenci zpětně odebraných elektrozařízení nebo předat zpětně odebraná elektrozařízení pouze zpracovateli elektroodpadu (jak je definován v části 3), což do určité míry koresponduje s povinnostmi stanovenými pro subjekty, které nakládají s odpady. Z výše uvedených důvodů by, dle mého názoru, zavedení zjednodušeného odpadového režimu u elektrozařízení pocházejícího z domácností bylo správným krokem Nakládání s odpadem (elektroodpadem) Nakládání s odpadem, tedy i elektroodpadem, zahrnuje téměř všechny činnosti, ke kterým může při zacházení s odpadem docházet. Dle ustanovení 4 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech se nakládáním rozumí obchodování s odpady, shromažďování, sběr, výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění odpadů. Zvláštní část této práce se v rámci hierarchie odpadového hospodářství a jednotlivých způsobů nakládání s odpady zabývá zejména činnostmi v podobě využití a odstranění elektroodpadu. Nakládat s elektroodpadem jsou oprávněni pouze určité subjekty (viz část 3 této práce). 2.4 Shrnutí V této části jsou předmětem zkoumání stěžejní pojmy v oblasti nakládání s elektrozařízením a elektroodpadem, jakými jsou elektrozařízení, elektroodpad, elektrozařízení pocházející z domácností, nakládání s odpady a taktéž hierarchie odpadového hospodářství. Hierarchie odpadového hospodářství má za cíl upřednostňovat specifické přístupy k nakládání s odpady oproti jiným, a to vše za účelem nejúčinnější ochrany životního prostředí. Z tohoto důvodu je nejvýznamnější předcházení vzniku odpadů, jehož účelem je, aby odpad vůbec nevznikl a nemusela se řešit otázka jeho využití a odstranění. V případě, že odpad vznikne, je nezbytné ho nejdříve připravit na opětovné použití v podobě jeho očištění 27 9 odstavec 1 návrhu zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností a o změně souvisejících zákonů (zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností). In: Elektronická knihovna legislativního procesu (eklep). [cit ]. Dostupný z: olumn-1&p_p_col_count=3&_material_war_odokkpl_pid=korna6mng6lo&tab=detail 28 Hodnocení dopadů regulace k věcnému záměru zákona o výrobcích s ukončenou životností. Ministerstvo životního prostředí. str. 22 [on-line] [cit ]. Dostupné z: _vz_vuz/$FILE/hodnoceni_dopadu_regulace.pdf 17

22 či opravení, pokud je to možné a žádoucí z hlediska životního prostředí. Jestliže se nedá odpad připravit k opětovnému použití, musí být dodrženy zásady pro jeho správnou recyklaci. Recyklací odpadu, elektroodpadu nevyjímaje, se docílí jeho materiálového využití a získání druhotných surovin. Zbudou-li pak odpady či jeho části, které již nelze nijak materiálově využít, dochází k jeho odstranění. Elektrozařízení je z pohledu zákona o odpadech zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu do určitého limitu napětí. Druhy elektrozařízení se dělí do 10 skupin, od velkých domácích spotřebičů, přes zařízení informačních technologií a telekomunikačních zařízení až po výdejní automaty. Elektroodpad je odpad vzniklý z elektrozařízení. Z důvodu obsahu nebezpečných látek v elektroodpadu je zapotřebí s ním nakládat tak, aby tyto látky nepoškozovaly životní prostředí a lidské zdraví. Nakládání s odpadem, tedy i elektroodpadem, jsou takřka všechny činnosti, ke kterým při nakládání dochází, ať už se jedná o jeho shromažďování, přepravu, využití či odstranění. Zvláštností české právní úpravy obsažené v zákoně o odpadech je vymezení režimu nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z domácností s tím, že pokud dojde k odevzdání tohoto zařízení na místo zpětného odběru, nestává se automaticky z právního hlediska odpadem (fakticky se však o odpad jedná). Odpadem se stává až jeho předáním osobě oprávněné k využití a odstranění. Změnu v tomto režimu by mohl přinést nový zákon o výrobcích s ukončenou životností, který navrhuje zavedení tzv. zjednodušeného odpadového režimu u těchto zařízení. 3 Základní subjekty Pro naplnění hierarchie odpadového hospodářství v souvislosti s elektrozařízeními a elektroodpadem je základním předpokladem stanovení nezbytných povinností pro specifické subjekty tak, aby byla zajištěna dostatečná ochrana životního prostředí. Signifikačním znakem nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem je systém zpětného odběru a odděleného sběru, díky němuž je použité elektrozařízení, resp. elektroodpad odebírán a následně zpracován, případně odstraněn. V tomto ohledu jsou nejpřísnější povinnosti stanoveny pro výrobce elektrozařízení. Společně s výrobci pak dovozci, poslední prodejci, kolektivní systém a zpracovatelé elektroodpadu vytvářejí systém zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu. Nicméně i samotný stát je zainteresován na správném fungování systému zpětného odběru, a to zejména tím, že je 18