S-MHMP /2015 RED

Transkript

1 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Odbor živnostenský a občanskosprávní *MHMPXP5HTQWF* MHMPXP5HTQWF Vážená paní Mgr. Hana Haubertová tajemnice Úřadu městské části Praha - Zbraslav Zbraslavské náměstí Praha 5 - Zbraslav Váš dopis zn./ze dne Č.j. Vyřizuje / linka Datum 3451/2015/TAJ MHMP /2016 Mgr. Klára Bendová / Sp. zn S-MHMP /2015 RED Počet listů 7/ příloh 7 Věc: Sdělení ve věci žádosti o udělení znaku MČ Praha - Zbraslav Vážená paní tajemnice, odbor živnostenský a občanskosprávní Magistrátu hlavního města Prahy obdržel prostřednictvím ředitelky Magistrátu hlavního města Prahy JUDr. Martiny Děvěrové, MPA, k vyřízení Vaši žádost o posouzení návrhu na udělení znaku městské části Praha - Zbraslav příslušnými orgány hlavního města Prahy a následné postoupení návrhu Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Odbor živnostenský a občanskosprávní Magistrátu hlavního města Prahy zaslal Váš návrh na udělení znaku k posouzení odboru Archiv hl. m. Prahy Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen Archiv hl. m. Prahy ). Ze stanoviska Archivu hl. m. Prahy a z následné ové komunikace vyplynulo následující. Znak města Zbraslavi, dnešní městské části Praha - Zbraslav, nebyl nikdy oficiálně udělen. Jako mnoho dalších městských znaků v českých zemích byl však používán de facto, a proto je dle praxe užívané a rozšířené při posuzování takovýchto případů v expertní komisi Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR považován za historický a tedy vydržený. Užívání znaku Zbraslavi lze doložit minimálně jeho publikováním ve Widimského kompendiu z 60. let 19. století. Městská část Praha Zbraslav tedy může požádat předsedu podvýboru prostřednictvím jeho tajemnice Mgr. Heleny Novákové (tel.: , novakovah@psp.cz) o vložení jeho blasonu (slovního popisu) a povinně i jeho vyobrazení do databáze REKOS Sídlo: M ariánské nám. 2/2, Praha 1 Pracoviště: Jungmannova 35/29, Praha 1 tel.: Kontaktní centrum: , fax: posta@praha.eu, ID DS: 48ia97h

2 (REgistr KOmunálních Symbolů). REKOS je postupně doplňovaná textově-obrazová databáze symbolů všech druhů komunálních symbolů (krajů, hlavního a statutárních měst, měst, městysů, obcí, městských obvodů a částí, vojenských újezdů) tak, jak jsou buď udělovány po roce 1990, nebo jsou do ní na žádost doplňovány jejich historické podoby vzniklé před rokem 1990 (oba úkony jsou zcela bezplatné). Databáze je administrována Kanceláří Poslanecké sněmovny a provozována na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Z ní jsou podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, postupně předávány údaje o symbolech do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Archiv hl. m. Prahy však s ohledem na skutečnost, že znak Zbraslavi nebyl nikdy písemně udělen, a proto vznikají dohady o jeho správné podobě, doporučuje městské části Praha Zbraslav nechat si znak oficiálně udělit předsedou Polanecké sněmovny, aby existoval písemný doklad o jediné správné a legálně udělené variantě znaku. V minulosti byl znak používán ve dvou až třech variantách a tato oscilace několika podob znaku je také příčinou současného používání jeho nesprávné podoby. Správná je však pouze jedna podoba znaku. Správný popis znaku Zbraslavi, respektive městské části Praha Zbraslav, zní: V modrém štítě na zeleném trávníku stojí vpravo stříbrný kostel, vlevo doprovázený lípou přirozených barev. Na střeše kostela osmiboká věž, zakončená kupolí s makovicí a křížkem, obojí zlaté. Průčelí kostela je vlevo proraženo obloukovým vchodem a nad ním dvěma (1, 1), loď kostela třemi (1, 1, 1) obloukovými, kněžiště dvěma (1, 1) a věž čtyřmi (1, 1, 1, 1) viditelnými obloukovými černými okny. Střechy kostela a kupole jsou červené. Ke kupoli zleva přilétá stříbrná holubice se zelenou olivovou větvičkou v zobáku. Rozhodne-li se městská část nechat si znak udělit, je podle Archivu hl. m. Prahy třeba, aby usnesení zastupitelstva městské části obsahovalo správný, tj. výše uvedený popis a jemu odpovídající barevnou kresbu. U nyní předloženého návrhu tomu tak není. Hlavní chyby, především v kresbě, jsou následující: - věž vychází z trávníku a rozděluje kostel na dvě části (v návrhu se dokonce mluví o sakrální a profánní části kláštera, což je však vyložený historický i heraldický nonsens - podrobněji viz níže), věž má správně vyrůstat ze střechy, v místě dotyku lodi a kněžiště, jde o zjednodušené zachycení sanktusníku, tedy vížky se zvonem nad křížením hlavní podélné a vedlejší, kratší a příčné lodi; sanktusník u cisterciáckých klášterních kostelů nahrazoval věže, které byly dle řádových regulí zakázány, figura kostela totiž ve zkratce symbolizuje místní a 2

3 dodnes ve formě zámku existující cistercký klášter a v něm fungující, dnes farní, kostel - z osmiboké věže musí být viditelné čtyři boky a tím i čtyři vysoká podélná okna sanktusníku, ta mají být nahoře oblouková, navíc makovice i křížek na střeše kupole mají být zlaté, nikoliv stříbrné, není důvodu, aby střecha kupole byla dole stříbrně lemována a ve vlastní kupoli byla vyznačována černě žebra - není důvodu, aby vchod do kostela v jeho průčelí byl červený, správně je černý - okna lodi mají být nahoře oblouková a viditelná okna kněžiště jsou jen dvě (srovnej opět v příloze vyobrazení klášterního kostela sv. Jakuba Většího, jehož zachycená zobrazená varianta se stala základem této figury nejdříve v nejstarších pečetech Zbraslavě a posléze po dalším zjednodušení a doplnění barev i znaku) - v heraldické kresbě trávníku je zcela zbytečné černými liniemi naznačovat jakýsi blíže neurčený porost, který se navíc neobjevuje ve slovním popisu - v popisu je špatně zelený strom, pokud se správně uvede lípa přirozených barev, je z heraldické terminologie jasné, že jde o listnatý strom se zelenou korunou a hnědým (= barvy dřeva) kmenem. Autor kresebné části návrhu v podstatě do digitální ilustrace v mnohém okopíroval stylizaci znaku Zbraslavi tak, jak je zachycena v obrazové příloze publikace autorů Přibyla Lišky: Znaky středočeských měst. Tím např. vzniklo naprosto neproporční zachycení naddimenzované olivové snítky a vzhledem k ní poddimenzované velikosti holubice sv. Ducha, která ji drží v zobáku (figura vychází z biblického příběhu o opadnutí vod po potopě světa), snítka musí být pochopitelně v poměru k holubici mnohem menší, stačí ji zkrátit, např. redukování počtu dvojic listů. Kromě výše uvedených titulů a podkladů zaslaných přímo městskou částí použil Archiv hl. m. Prahy k posouzení znaku městské části Praha Zbraslav následující literaturu a prameny: Kompendium Jiřího Čarka: Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, dále zatím nejobsažnějšího shrnutí vývoje a dokladů tohoto symbolu z pera Martina Šámala: Znak Zbraslavi: původ a vývoj, Zbraslavské noviny, č. 5/2018, s. 4-5, doklady úředních razítek a hlavičkového papíru, které soustředil z fondů Archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy jeho vedoucí Mgr. Pavel Fojtík, doklady ze svých fondů (především veduta Zbraslavě ze zachovacích listů ve Sbírce listin AMP) a všeobecně na internetu přístupná vyobrazení pohledů na Zbraslav a především na tamní klášter cisterciáků od poloviny 17. století do současnosti. 3

4 Z uvedených podkladů jednoznačně vyplývá, že hlavní figurou znaku je budova klášterního kostela, která se v symbolické zkratce objevuje již na obou nejstarších pečetích města Zbraslavě z počátku 19. století, které se dochovaly v Eichlerově sbírce Archivu Národního muzea. Jejich rytci zjednodušili vyobrazení klášterního kostela sv. Jakuba Většího (původní gotický chrám Nanebevstoupení Panny Marie přestal existovat po husitském nájezdu, zbytek jeho ruin pohltila barokní přestavba, resp. znovuvýstavba kláštera). To, co lze na obrazech pečetí na první pohled považovat za věž rozdělující kněžiště a loď kostela, je ve skutečnosti v ploše zachycená příčná loď kostela (tzv. transept; situace, že by věž u sakrálního objektu oddělovala kněžiště a hlavní loď, tzn., že by objekt zvenčí i uvnitř dělila na dvě části, je v praxi nemyslitelná), která v místě křížení s hlavní lodí tvoří podnoží sanktusové vížky na kostelní střeše. Uvedený kostel tak respektuje předpisy pro cistercké klášterní kostely, suploval od husitství již nikdy neobnovenou zaniklou gotickou hlavní svatyni a nemohl skutečnou věž mít, protože to nedovolují řádové regule ani u skutečně impozantních staveb (z dochovaných např. bazilika cisterckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory). Tento fakt respektuje i dosud první barevné vyobrazení znaku ve Widimského kompendiu z roku 1864 (Šámal, obr. č. 5), byť obsahuje chybu v podobě černé střechy sanktusníku. Ve Widimského stylizaci je také poprvé zachycen (v textu i vyobrazení) osmiboký charakter sanktusníku, která má tento tvar do současnosti (viz opět v příloze), byť je v dokladech prostorově naddimenzován. Důležité je, že znak byl odvozen z pečetí jejich zjednodušením (opět běžná praxe v komunální symbolice), byla vypuštěna těžko zachytitelná příčná loď (heraldická kresba má být lineární, nikoliv plastická) a oproti reálnému stavu redukován počet oken. Tuto formu zachovává jednak většina úředních dokladů (razítka, slepotisk v hlavičkovém papíře) v době monarchie i první republiky, i když lze najít i nesprávná užití s věží (rozkolísanost variant je dána tím, že znak nebyl nikdy oficiálně udělen, do roku 1918 se tak dělo panovnickým znakovým privilegiem), tak především samotnou městskou částí dokumentované reálné užití mimo úřední ověřovací prostředky na fasádě průčelí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, které je zvlášť určující, neboť ukazuje, jaká byla v této době rozšířená představa o správné podobě zbraslavského znaku. Odlišná vyobrazení z popularizující místopisné publikace Smíchovsko a Zbraslavsko z roku 1898 či praktické příručky Zbraslavského adresáře z roku 1930 jsou podružná, nešlo o vyobrazení znaku v pravém slova smyslu (kruhová a oválná, nikoliv štítová pole) a s oficiální platností, jako na úředních dokumentech, zatímco vyobrazení v Ottově slovníku naučném (XXVII/1908, s. 492) je na štítě a i ve většině detailů se víceméně shoduje s variantou z Widimského. Podobně, jako u citovaného vyobrazení u Přibyla Lišky, je zde však olivová větvička zbytečně velká. Nesprávné zobrazení věže rozdělující kostelní budovu na dvě části tak do heraldické literatury vnesl až roku

5 Jiří Čarek, který zcela pominul vývoj zbraslavského znaku po roce 1860 a pravděpodobně vůbec neznal jeho reálná použití na vlastních zbraslavských písemnostech a ztvárnění na budově Uměleckoprůmyslového musea. Tuto stylizaci obsaženou bohužel i v dosud posledním předloženém návrhu městské části, který byl z podobných důvodů vrácen již v roce 2010, je tudíž třeba podle Archivu hl. m. Prahy odmítnout. Přínosem návrhu je naopak fakt, že figura lípy je zobrazena celá a není částečně překryta kostelní budovou (jako u Widimského, v Ottově slovníku naučném, nebo u Čarky). Archiv hl. m. Prahy upozorňuje, že znak, který si městská část schválila ve svém zastupitelstvu a začala užívat v praxi (je např. barevně vyobrazen na tabulích umístěných na hranicích městské části na strakonické výpadovce), je v expertní komisi příslušného podvýboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR neprůchozí a je nejen neudělitelný, ale není ho ani možné takto popsat a vložit do REKOS. Ve Vámi zaslaných podkladech uvádíte, že vlajku městské části Praha Zbraslav není třeba schvalovat, neboť již byla zákonem předepsaným způsobem udělena. Archiv hl. m. Prahy však upozorňuje, že praporec v barvách historického znaku Zbraslavi, který dnes městská část používá de facto jako svou vlajku, nelze chápat jako symbol udělený zákonem předepsaným způsobem. Datum údajného rozhodnutí předsedy PS PČR o udělení tohoto symbolu, tzn , které u Prahy Zbraslav uvádí REKOS je omylem, vzniklým při plnění této databáze najatou IT firmou. Žádné rozhodnutí o udělení tohoto symbolu neexistuje, a proto také, na rozdíl od jiných v ní uvedených rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, není citováno jeho číslo, ale pouze datum. Uvedené datum je dnem, kterým nabyla účinnosti vyhláška ZHMP č. 1/1991 Sb., jíž se zavádí dnešní znak hl. m. Prahy. Do něj, resp. do jeho bočních klenotů, byla tehdy po vzoru předchozích praporců, vytvořených pro znak hl. m. Prahy v jeho podobě z roku 1927, vyjádřena praporem také města s historickým znakem, o něž se Praha od roku 1927 mezitím rozrostla, a to v letech 1968 a 1974, mezi nimiž je i Zbraslav. Protože citovaná vyhláška vešla v platnost až poté, co již nabyl účinnosti tehdejší zákon o hl. m. Praze ve znění z roku 1990 ( 5 z. č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, účinného od do ), který možnost udílení znaků a vlajek městským částem, které nemají historické symboly, poprvé zavedl, a to po předchozím schválení v zastupitelstvu městské části i v Zastupitelstvu hl. m. Prahy, nelze současnou, v praxi používanou, vlajku považovat za řádně udělenou a oficiální. V případě vlajky proto Archiv hl. m. Prahy doporučuje, aby městská část tuto svou vlajku, pokud se s její podobou ve znaku hl. m. Prahy identifikovala, oficiálně schválila 5

6 a zaslala žádost o její udělení Zastupitelstvu hl. m. Prahy a po jeho kladném usnesení pak předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, aby svým rozhodnutím vlajku udělil. Správný popis vlajky městské části Praha Zbraslav zní: "List tvoří tři vodorovné pruhy, zelený, červený a modrý. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3." Vzhledem k tomu, že v REKOS je již vloženo správné vyobrazení této vlajky, domnívá se odbor Archiv hl. m. Prahy Magistrátu hl. m. Prahy, že ho lze použít i jako podklad pro usnesení zastupitelstva městské části, Zastupitelstva hl. m. Prahy i žádosti o udělení předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V případě jakýchkoliv nejasností se na nás neváhejte obrátit. JUDr. Eva Novaková ředitelka odboru živnostenského a občanskosprávního 6

7 Přílohy: Příloha č. 1 Vyobrazení (veduty) Zbraslavě s cisterciáckým klášterem a klášterním (dnes farním) kostelem sv. Jakuba Většího od roku 1640 po současnost Příloha č. 1a Vyobrazení a popis znaku Zbraslavě ( Königsaal ) v díle Widimsky, Norbert Vincenz: Städtewappen des Österreichischen Kaiserstaates, I. Königreich Böhmen, Wien 1864, s. 60 č, 225 a obr Příloha č. 1b Vyobrazení a popis znaku Zbraslavě v Ottově slovníku naučném, díl XXVII, Praha 1908, s Příloha č. 2 Pečetě, razítka a slepotisk emblému se znakem v hlavičce na městském úředním dokumentu z let cca v Eichlerově sbírce v Archivu Národního muzea a v Archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy. Příloha č. 3 Vyobrazení a popis znaku Zbraslavě in: Přibyl, Alois Liška, Karel: Znaky a pečetě středočeských měst, Praha 1975, s , 200 a list z nečísl. obr. přílohy. Příloha č. 4 Vyobrazení a popis znaku in: Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 319 a list z nečísl. obr. přílohy. Příloha č. 5 Šámal, Martin: Znak Zbraslavi: původ a vývoj, Zbraslavské noviny, č. 5/2008, s