THE PENALTY DISCOVERY COMMISSION AT PODĚBRADY

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Studijní program: Historie Specializace v pedagogice Studijní obor: Historie Český jazyk a literatura TRESTNÍ NALÉZACÍ KOMISE PODĚBRADY THE PENALTY DISCOVERY COMMISSION AT PODĚBRADY Bakalářská práce: 2010 FP KHI 078 Autor: Barbora MIKŠOVSKÁ Podpis: Adresa: Svojsíkova Městec Králové Vedoucí práce: Konzultant: Mgr. Kateřina Lozoviuková, Ph.D. PhDr. Ivana Hrachová Počet stran slov tabulek příloh V Liberci dne:

2

3

4

5 Čestné prohlášení Název práce: Trestní nalézací komise Poděbrady Jméno a příjmení autora: Osobní číslo: Barbora Mikšovská P Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména 60 školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne: Barbora Mikšovská

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi byli nápomocní při psaní této bakalářské práce, zejména vedoucí práce Mgr. Kateřině Lozoviukové, Ph.D za její pomoc a trpělivost. Dále bych ráda poděkovala pracovníkům Oblastního archivu v Praze a Okresního archivu v Lysé nad Labem za vřelou pomoc a přátelům za technickou podporu.

7 RESUMÉ Tato bakalářská práce analyzuje jeden z aspektů poválečného retribučního soudnictví. Na základě rozboru pramenů a komparacemi z poznatků z odborné literatury je charakterizována činnost Trestní nalézací komise v Poděbradech v tzv. prvním retribučním období ( ). První část práce se věnuje vzniku a vývoji retribučních dekretů, zejména tzv. Malému retribučnímu dekretu. Druhá část práce je zaměřena na samotné působení Trestní nalézací komisi Poděbrady. Práce popisuje činnost komise, zejména projednávané případy. Součástí práce jsou přílohy, které obsahují soupis obžalovaných osob, které byly souzeny Trestní nalézací komisí v Poděbradech v období od 31. října 1945 do 3. května 1947, dále pak soupis předsedů komise a jejích členů a celé znění dekretů č. 16, 17, 138 a amnestie prezidenta Gottwalda z 18. června Hlavním pramenem pro bakalářskou práci byl fond Trestní nalézací komise Poděbrady, který je uložen ve Státním oblastním archivu v Praze. Klíčová slova: dekrety, retribuce, očista, provinění, spravedlnost, Trestní nalézací komise SUMMARY This thesis tries to analyse activity of the Penal Discovery Commission Poděbrady during the first period of retribution which lasted from 1945 till The first part of the work attends genesis and development of the vindicatory edicts, especially so called the Small vindicatory edict. The second part of the work concentrates on the Penal Discovery Commission Poděbrady. The thesis describes work of the commission, especially debated cases which I divide to the groups on the basis of a blame and an innocence of the accused. The component of the work is supplements which include the list of defendants who were judged by the Penal Discovery Commission Poděbrady between 31 October 1945 and 3 May 1947, the lists of chairmans of the commission and its members and complete version of the edicts no. 16, 17, 138 and amnesty of the prezident Gottwald on 18 June The main source for the thesis was the fund of the Penal Discovery Commission Poděbrady which is deposited in the State Regional Archive in Prague. Key words: Edicts, retribution, cleansing, offence, justness, The Penal Discovery commission

8 SEZNAM ZKRATEK GESTAPO Geheime Staatspolizei (Tajná státní policie) MLS MV MNV NOF NS NSDAP ONV OSK RG SNB SOA SOkA SS TNK ÚNV VOS ZNV Mimořádný lidový soud Ministerstvo vnitra Místní národní výbor Národní obec fašistická Národní soud Nationalszocialistiche Deutche Arbeiterpartei (Národně socialistická německá dělnická strana) Okresní národní výbor Okresní správní komise Revoluční gardy Sbor národní bezpečnosti Státní oblastní archiv Státní okresní archiv Sicherheitsdienst (Říšská bezpečnostní služba) Trestní nalézací komise Ústřední národní výbor Veřejná osvětová služba Zemský národní výbor

9 OBSAH SEZNAM ZKRATEK ÚVOD ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY KRITIKA PRAMENŮ KRITIKA LITERATURY HISTORICKÉ SOUVISLOSTI POVÁLEČNÝ ROK VZNIK DEKRETŮ PREZIDENTA REPUBLIKY RETRIBUČNÍ DEKRETY A JEJICH VZNIK TZV. VELKÝ RETRIBUČNÍ DEKRET Dekret o Národním soudu TZV. MALÝ RETRIBUČNÍ DEKRET Trestní nalézací komise (TNK) Druhy provinění proti národní cti Okolnosti vylučující trestnost Promlčení trestu Tresty ZNEUŽITÍ TZV. MALÉHO DEKRETU ANEB PROCES S KRÁLEM KOMIKŮ TRESTNÍ NALÉZACÍ KOMISE V PODĚBRADECH MĚSTSKÁ SPRÁVA V PODĚBRADECH V LETECH TNK PODĚBRADY PŘEHLED ČINNOSTI TNK V JEDNOTLIVÝCH LETECH Rok Rok Rok Porovnání let 1946 a PŘEHLED TRESTÁNÍ ŽEN A MUŽŮ PŘED TNK PODĚBRADY V LETECH NEJČASTĚJŠÍ PROVINĚNÍ U TNK Členství ve fašistické organizaci Vlajka Veřejná osvětová služba (VOS) Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě Podpora nacismu a hospodářský a společenský styk s Němci Vyhrožování udáním a udavačství CHARAKTER ROZSUDKŮ Osvobozující rozsudky Denková Jiřina Dobrý Karel Jech Karel Říhová Františka Poláček Miloslav Jeníková Ludmila Tománek Josef Odsuzující rozsudky... 63

10 Hepner Bohumil Václav Fried Lopata Jaroslav Šťastný Josef Matoušek Václav Dvořáková Růžena Skřivánková Hedvika Řízení zastaveno Otto Oldřich Václav Machůrka JUDr. Otakar Bendák a František Mašín Jaroslav Kolín a František Třešňák František Beneš a Miroslav Jirásek Antonie Henyšová František Chrastný Případy poslané k vyšším orgánům (MLS Kutná Hora) ZÁVĚR POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA ARCHIVY TIŠTĚNÉ PRAMENY SOUDOBÝ TISK LITERATURA PERIODIKA BELETRIE SLOVNÍKY INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM PŘÍLOH... 81

11 Nedovedeme-li milovat nepřítele, buďme k němu aspoň spravedliví. 1 T. G. Masaryk 1. ÚVOD Válka skončila. Ale již v jejím průběhu bylo všem jasné, že až k tomu dojde, bude nezbytné potrestat její viníky. 20. listopadu 1945 se tedy sešel Mezinárodní soudní tribunál (ustanovený 8. srpna 1945) v Norimberku, kde začal proces s hlavními představiteli nacionálního socialismu. Před soudní dvůr ve městě, kde se dlouhá léta konaly sjezdy Nacionálně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), usedlo 21 obžalovaných. Někdejší prominenti Hitlerova režimu, který rozpoutal druhou světovou válku, čelili obvinění ze spáchání zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Norimberský proces s hlavními činiteli Hitlerova režimu trval bezmála rok a vysloužil si nebývalou pozornost. Na místě jej nepřetržitě sledovalo na 250 novinářů ze všech koutů světa. Poprvé byli za prohřešky proti mezinárodnímu právu souzeni konkrétní občané poraženého státu tribunálem složeným z válečných vítězů. Neobvyklý postup byl zdůvodněn tím, že nepotrestání, či dokonce opakování nacistických zločinů by mohlo ohrozit samy základy lidské civilizace. Tehdy začalo řízení, jež se nesmazatelně zapsalo do povědomí současníků i do dějin mezinárodních vztahů. Norimberský soudní proces byl nutnou součástí vyrovnání se s hrůzami nacismu a významně ovlivnil mezinárodní právo, i když způsob jeho provedení stále zůstává diskutabilní. 2 V českých zemích se legislativním základem poválečného revolučního dění staly Dekrety prezidenta republiky. Nejdříve byly zřízeny tzv. mimořádné lidové soudy 3 ustanovené dekretem prezidenta republiky č. 16 z dne 19. června roku 1945, o 1 MACHOVEC, M.: Tomáš G. Masaryk. Praha. 2000, s HEYDECKER, J. LEEB, J.: Norimberský proces. Praha: 2007, s Dále jen MLS 11

12 potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, tzv. Velkým retribučním dekretem. Činnost MLS probíhala ve dvou obdobích v první a druhé retribuci. 4 Pro domácí politické vůdce byl vydán Dekret o Národním soudu z 19. června 1945, který měl posoudit jejich morální a politické chování v době okupace. Zanedlouho bylo naprosto jasné, že tzv. Velký retribuční dekret nebude v rámci retribučního procesu dostačující, protože nemohl potrestat viníky z řad kolaborantů, kteří se provinili menšími delikty. Východiskem z této situace se stal tzv. Malý retribuční dekret, který už měl umožnit potrestání osob zejména české národnosti. Tzv. Malý retribuční dekret byl vydán 27. října 1945 pod názvem Dekret presidenta republiky č. 138 o trestání některých provinění proti národní cti. V této listině bylo definováno, komu přísluší kompetence rozhodovat o vině obviněného, a kterými směrnicemi se budou řídit. Tato práce se zabývá tzv. Malým retribučním dekretem a s ním související trestními nalézacími komisemi 5 se zaměřením na město Poděbrady a jeho spádovou oblast. Cílem této analýzy je zmapovat působení poděbradské trestní komise v prvním retribučním období, které bylo časově vymezené dobou působnosti dekretu, což je období od 27. října 1945 do 4. května Nejdříve, tedy v první části této práce se zaměřuji na problematiku dekretů obecně. Pozornost věnuji vzniku a vývoji retribučních dekretů, které jsou pro mou práci zásadní, tedy na tzv. Velký retribuční dekret, tzv. Malý retribuční dekret a také na dekret o Národním soudu. Druhá část práce zahrnuje vlastní činností TNK v Poděbradech. Poznatky, jež jsem nabyla studiem archivních dokumentů z fondu TNK pražského oblastního archivu, jsem využila ve statistickém srovnání (počty rozsudků, zastavených řízení a předání vyšší 4 RYBÁŘ, V.: Bakalářská práce - Trestní a nalézací komise v Liberci v letech , Liberec 2009, str Dále jen TNK. 12

13 instanci v letech , počty nejčastějších prohřešků, apod.). Tyto údaje jsem dále charakterizovala. V přílohách je uveden soupis vyšetřovaných před trestní komisí, u kterých uvádím základní informace: jméno, příjmení, datum narození, národnost, státní příslušnost, provinění, rozsudek, datum rozsudku a eventuální revize/odvolání případu. Dále pak představuji soupis předsedů komise a jejích členů a celé znění dekretů č. 16, 17, 138 a amnestie prezidenta Gottwalda z 18. června Hlavním pramenem pro bakalářskou práci byl fond Trestní nalézací komise Poděbrady, který je uložen ve Státním oblastním archivu v Praze. Citace v textu jsou uvedeny v uvozovkách, psané kurzivou. Práce zachycuje stav bádání k listopadu

14 2. ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY 2.1 Kritika pramenů Základním pramenem ke studiu činnosti TKN Poděbrady se stal stejnojmenný fond uložený ve Státním oblastním archivu Praha. 6 Obsah fondu je uložen ve 23 kartonech, z toho ovšem karton č. 18 obsahuje spisy s názvem Řízení u čestného senátu při krajské odborové radě v Mladé Boleslavi, případy lidí z odborů řešené v Mladé Boleslavi, spisy vyšetřující komise Okresního národního výboru v Mladé Boleslavi. Kartony zahrnují už jen dodatky k předchozím spisům a dodatečné podklady. Materiály k vlastní činnosti trestní nalézací komise jsou tedy uloženy v 17 kartonech. Dále mi posloužil fond Okresního národního výboru v Poděbradech 7 uložený ve Státním okresním archivu Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, který se skládal pouze z 1 kartonu a nacházely se v něm seznamy obžalovaných, rozšiřující směrnice a vyhlášky z ministerstva vnitra či obsílky o utvoření nové komise. Celý fond Trestní nalézací komise Poděbrady je neinventarizovaný a nejsou k němu k dispozici žádné archivní pomůcky (podle databáze archivních fondů existuje prozatímní inventární seznam z roku 1962; pokud skutečně existuje, badateli je prozatím nepřístupný). V první řadě bylo nutné vytvořit si tabulku a případ od případu do ní zapisovat sledované a zjištěné údaje. K nim patřilo jméno obviněného, datum narození, národnost, státní příslušnost, důvod obvinění, datum rozsudku, druh trestu a informace o dalším vývoji případu (odvolání, revize řízení). Bez tohoto postupu by bylo téměř nadlidský úkol se ve spisech orientovat. Jednotlivé spisy jsou v kartonech řazeny podle čísel spisů (čísel jednacích). V případě chybějícího spisu tedy v číselné řadě není ani jeho příslušné číslo jednací, a chybějící spisy lze tudíž poměrně snadno dopočítat. Fond kromě trestních spisů, a v případě posledního kartonu materiálů očistných komisí, nezahrnuje nic dalšího. Pokud fond obsahuje nějaké oběžníky nebo nařízení, netvoří vždy nedílnou součást konkrétního spisu, někdy byly vloženy pouze volně v deskách. Z hlediska uspořádání byly spisy sice očíslovány, ale poté v deskách chaoticky zpřeházeny. Když bych měla zhodnotit stav spisů, musela bych být velmi kritická, tedy 6 SOA Praha, fond TNK Poděbrady, karton SOkA Nymburk, fond ONV Poděbrady, karton 1. 14

15 negativně kritická. Protokoly psány pastelkami a nečitelně nepovažuji za příkladný úřední dokument. V případě, že byl použit psací stroj, docházelo k mnohým překlepům ve jménech a datech narození, kvůli čemu vznikal problém při celkovém soupisu do tabulky. Také jsem narazila na protokoly v německém jazyce (české ekvivalenty, tam byly poté připsány), které vyplňovaly Sbory národní bezpečnosti a i trestní komise, a které původně sloužily jako úřední dokumenty v době Protektorátu. V zápatí je jasně značeno: Tiskárny Protektorátu Čechy a Morava. Trestní komise je pravděpodobně využily z toho důvodu, protože po skončení války byl na úřadech velký nedostatek tiskovin. Dalším pramenem, který mi posloužil v mé práci, je brožura vydaná ministerstvem vnitra roku 1945 od Jindřicha Stacha Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října z roku 1946, kde autor podrobně vypsal směrnice k tzv. provinění proti národní cti a jednotlivé druhy trestů. Tento pramen byl při psaní teoretické části o tzv. Malém dekretu a trestních nalézacích velmi nápomocný. Mezi třetí původní zdroj informací řadím i knihu od Karla Jecha a Karla Kaplana Dekrety prezidenta republiky , která je edicí dokumentů nabízející obecné informace o vzniku a vývoji prezidentských dekretů. 2.2 Kritika literatury Literaturu, která byla pro potřeby mé práce využita, lze rozdělit do čtyř základních skupin. Do první je řazena literatura týkající se retribučních dekretů obecně. Z mého pohledu základní monografií týkající se obecně dekretů je kniha historika Jana Kuklíka s titulem Mýty a realita tzv. Benešových dekretů 10. Autor se zde věnuje dějinným okolnostem zrodu dekretů a dále jejich vývojem během války a krátce po ní. Dalším velice cenným příspěvkem je dílo Benjamina Frommera Národní očista Retribuce 8 STACH, J.: Provinění proti národní cti a jejich trestání podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb. Brno JECH K. - KAPLAN, K.: Dekrety prezidenta republiky Dokumenty. Brno KUKLÍK, J.: Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Praha

16 v poválečném Československu 11, vydané roku Kniha mapuje retribuci od jejich počátků. Frommer komplexně zpracoval nejen problematiku retribučních dekretů, ale zaobíral se také tzv. divokou retribucí, odsunem Němců či postupnou cestou k únoru 1948 a následným státním převratem. Kniha tak nabízí čtenáři nevídanou možnost se v poválečné retribuci celostně orientovat. V přílohách knihy nalezneme úplná znění dekretů č. 16/1945 Sb., č.17/1945 Sb., č.138/1945 Sb. a také Směrnice ministra vnitra ze dne 26. listopadu vztahující se na dekret č. 138/1945 Sb. Nesmím opomenout ani monografii Spravedlnost podle dekretů Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě od Mečislava Boráka 12. Ten se v úvodu své knihy věnuje vzniku dekretů se zvláštním zaměřením na retribuční dekrety a jejich uplatnění v soudní praxi. V druhém oddíle se zabývá činností Mimořádného lidového soudu v Ostravě. Jedná se o vůbec první knihu vydanou po roce 1989, která se věnuje poválečné retribuci. Druhou skupinu tvoří literatura zabývající se činností mimořádných lidových soudů. Studií, které se zabývají tímto tématem, je celá řada 13, ale pro tuto práci ovšem nebyly stěžejní. Třetí kategorie literatury se zabývá již konkrétně tématem poválečné justice se zaměřením na tzv. Malý retribuční dekret. Tím je příspěvek s názvem Spisy tzv. malého dekretu v bývalých okresech Nové město na Moravě a Velké Meziříčí napsal Miroslav Kružík 14. Druhým je text od Andrey Chrobákové Lněničkové Malý retribuční dekret a německy hovořící obyvatelstvo v Ostravě v letech , FROMMER, B.: Národní očista Retribuce v poválečném Československu. Praha BORÁK, M.: Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě. Šenov u Ostravy. 13 K tématu např. BORÁK, M: Spravedlnost podle dekretu retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě. Šenov u Ostravy 1998.; HRACHOVÁ, I.: Mimořádný lidový soud v Mostě , diplomová práce, katedra Historie Fakulta Přírodovědně-humanitní a pedagogická TU v Liberci 2006; KOČOVÁ, K.: Příspěvek ke zhodnocení činnosti mimořádných lidových soudů v prvním retribučním období ( ), In: Pax bello potior. Sborník doc. R. Andělovi, Liberec 2004, s ; 14 KRUŽÍK, M.: Spisy tzv. malého dekretu v bývalých okresech Nové město na Moravě a Velké Meziříčí, in: Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu. Opava. 2002, s CHROBÁKOVÁ LNĚNIČKOVÁ, A.: Malý retribuční dekret a německy hovořící obyvatelstvo v Ostravě v letech Brno. 2010, s

17 který můžeme nalézt v knize Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945 od autorů Adriana von Arburg, Tomáše Dvořáka, Davida Kovaříka a kolektivu 16. Do poslední skupiny bych zařadila závěrečné práce kolegů z katedry Historie Technické univerzity v Liberci, které se věnují přímo trestním nalézacím komisím v různých regionech. Jsou to práce Zuzany Hamplové Trestní nalézací komise Nymburk 17, Pavla Kmocha Malá retribuce v českých zemích a Trestní nalézací komise v Benešově u Prahy 18 a Václava Rybáře Trestní nalézací komise v Liberci v letech Celkový seznam použité literatury a pramenů je uveden na konci práce. 16 ARBURG VON, A. DVOŘÁK, T. KOVAŘÍK, D. a kol.: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce Brno HAMPLOVÁ, Z.: Bakalářská práce Trestní nalézací komise v Nymburce v letech Liberec, KMOCH, P.: Rukopis diplomové práce - Malá retribuce v českých zemích a Trestní nalézací komise v Benešově u Prahy. Praha, RYBÁŘ, V.: Bakalářská práce - Trestní nalézací komise v Liberci v letech Liberec,

18 3. HISTORICKÉ SOUVISLOSTI 3.1 Poválečný rok 1945 Rok 1945 vnesl do života v Československu velký a zásadní převrat. Po osvobození z nacistické okupace a rozpadu protektorátu, Říšské župy Sudet a zpětného začlenění Slovenska, se v zemi ujala moci vláda Národní fronty v čele s prezidentem Edvardem Benešem a pustila se do obnovy státu, který si nacisté podrobili. V souvislosti s každým revolučním děním vystoupila na povrch otázka viny. Ve spojitosti s touto situací v poválečném Německu vyslovil filozof Karl Jaspers požadavek na důsledné rozlišování několika druhů viny a jejich následky: a) Kriminální vinu za činy, které porušují jednoznačně stanovené pozitivní zákony, kde instancí rozhodující o vině a trestu je soud b) Politickou vinu za činy státníků jménem státu, jednotliví lidé (obyvatelstvo) musí nést následky těchto činů v důsledku své příslušnosti k tomuto státu, poněvadž všichni obyvatelé odpovídají za činy své vlády c) Morální vinu za činy, kterých se dopouští jednotlivec, nesprávnost jednání mu vyčítá jeho vlastní svědomí d) Metafyzickou vinu za všechno zlo na světě, která vyplývá z lidské solidarity 20 Kdo by se měl zodpovídat za to, co společnost tolik odmítala? Tedy nastolení diktatury! Kdo byl onen provinilec? Jsou to vrcholní představitelé státu, věrní vykonavatelé jejich vůle či veškeré obyvatelstvo smířené s životem pod totalitní ideologií bez jakéhokoliv aktivního odporu? V Československu se po válce šířila myšlenka, která dopředu stanovila povahu viny proti národu a státu. Byla vyvozena ještě za období Protektorátu Čechy a Morava, kdy lidem při uvažování o vině a vinících mizel rozdíl mezi nacionálními socialisty a Němci. Němci patřili mezi ty největší původce zla a na druhé straně viny byli jejich přisluhovači a kolaboranti. To bylo poté hlavním rysem politiky teze národnostně homogenního státu Čechů a Slováků. 20 JASPERS, K.: Otázka viny. Praha. 1969, s

19 Co si lidé v poválečném Československu mysleli a co cítili, samozřejmě nevíme, ale žurnalista té doby částečně vystihl situaci sloupkem v Kulturní politice datovaným 14. září 1945: O důstojnost národa Do nového života pochoduje převážná většina národa v semknutém šiku. Každému je jasno, čeho je třeba: Zachraňovat, opravovat, budovat. Uvést všechny úseky národního života zase co nejrychleji v chod a do normálních kolejí.( ) Leží na nás ještě prokletí protektorátní nesvobody. Ale mlčením se zlo nespraví. Naopak, prospívá se jím jen reakci, která číhá na chyby a těží z nich. Více. Mlčením se chyby schvalují a přebírá se za ně odpovědnost. Kolektivní vina Němců spočívala právě v tom, že se nenašel nikdo, kdo by byl měl odvahu nahlas nesouhlasit. Tam ovšem se za nesouhlasem platilo ztrátou svobody. U nás pouze ztrátou popularity. A i z toho jde strach! Nuže, hledáme občanskou statečnost. Nabízíme i pomocnou ruku. Budeme ovšem pečlivě zkoumat, kde jde o remcání reakcionářů a licoměrnou přetvářku a kde o projev svobodného ducha, jemuž běží o nápravu. Tomu chceme pomoci. Ať jde o úkazy malé, které docela zbytečně nám kazí radost ze svobody, nebo o věci veliké, kde jde o víc kde jde opravdu o důstojnost národa. 21 Ač je to zahanbující, tento názor o kolektivní vině byl podporovaný státní politikou, stal součástí života společnosti a držel se v podvědomí lidí dlouhých poválečných týdnů a měsíců. 21 O důstojnosti národa. Kulturní politika

20 4. VZNIK DEKRETŮ PREZIDENTA REPUBLIKY Pro vznik samotných dekretů bylo důležité neuznání platnosti Mnichovské dohody jak už českými politiky v exilu, tak i zástupci zahraničních mocností (např. Velké Británie, Sovětského Svazu). Po tomto aktu, bylo nutné i uznání exilové vlády zahraničními státy. Mezi prvními schválilo exilovou vládu Spojené království v roce O rok později se k tomuto názoru přiklonily i Spojené státy americké a Sovětský svaz. Ve funkci prezidenta byl Edvard Beneš potvrzen v roce Toto rozhodnutí platilo do doby, než bude možné provést řádné volby. To však znamenalo počkat do osvobození ČSR a převzetí politické moci v zemi, a to bylo roku 1942 prozatím v nedohlednu. 22 Pojem dekret bývá dnes vysvětlován různě. V tomto případě šlo o zákonodárné akty exilové vlády Československé republiky za 2. světové války v Londýně, tedy v období okupace ČSR Německem, kdy byla paralyzována činnost Národního shromáždění ČSR jakožto zákonodárného orgánu. 23 Jednalo se tedy o listiny hlavy státu (prezidenta) s účinností zákona, vydávané v letech , a schválené dodatečně Prozatímním Národním shromážděním ČSR. 24 Existovaly tedy dekrety ústavní a ostatní tedy běžné. Z hlediska procesního se nijak nelišily, rozdíl byl spatřován v tom, jakou právní podstatu upravovaly. Pro myšlenku, aby prezident vydával dekrety, svědčila i koncepce vyjádřená v důvodové zprávě k ústavní listině z roku 1920, podle níž podpis prezidenta republiky má význam aktu promulgačního (veřejného prohlášení). Na rozdíl od ostatních podpisů pod zákonem nemá jeho podpis jen význam formální. Dovozovalo se, že při nemožnosti svolat Národní shromáždění zůstal prezident republiky jediným orgánem podílejícím se na zákonodárném procesu. 25 Prezident nevydával dekrety z vlastní iniciativy, kromě prvního ústavního dekretu o ustanovení Státní rady, je vždy 22 BLAIVE, M. MINK, G.: Benešovy dekret: budoucnost Evropy a vyrovnávání se s minulostí. Praha. 2003, s Po skončení druhé světové války se vydávaly dekrety i na již osvobozeném území Československa. Po obnovení republiky byly dekrety postaveny na stejnou úroveň jako zákony, to znamená, že prošly procesem tzv. ratihabice. Ta spočívala ve schválení všech podstatných změn v ústavě nebo v zákonech, ústavním orgánem obnoveného československého státu. 24 SPIRIT M.: Tzv. Benešovy dekrety. Předpoklady jejich vzniku a jejich důsledky. Praha. 2004, s MANDLER, E.: Benešovy dekrety: proč vznikaly a co jsou. Praha. 2002, s

21 vydával na návrh vlády. Musely být podepsány kromě prezidenta také předsedou vlády a dále těmi členy vlády, kteří byli pověřeni jejich výkonem. Na tvorbě dekretů se v exilu i doma podílely dohromady tedy čtyři skupiny: Právní rada, Státní rada, exilová vláda a prezident republiky. 26 Jedinou možností k prosazení zákona nejen na území okupovaném nacisty, byly tedy Dekrety prezidenta republiky. Vydání dekretů se vztahovala i na Čechy žijící v exilu. Tyto dekrety prezidenta republiky zprostředkovaly např. realizaci a fungování přechodné státní správy, hospodaření se státním rozpočtem či vznik vojenských jednotek Čechoslováků. Na Slovensku bylo prosazeno, aby zrádci a utlačovatelé byli potrestáni samostatně. Slovenská národní rada 15. května 1945 vydala své vlastní retribuční nařízení. Bylo to právní nařízení, které údajně napsal vůdce slovenských komunistů Gustav Husák za jediný večer KUKLÍK, J.: Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Praha 2002, s FROMMER, B.: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha. 2010, s

22 5. RETRIBUČNÍ DEKRETY A JEJICH VZNIK Retribuce. Co přesně toto slovo znamená a jak si ho vysvětlovat. Původně vzniklo z latinského slova retributio, čímž se míní odplata nebo navrácení čehosi. U nás, tedy v jazyce českém, vznikl ekvivalent retribuce, který představuje jistou nápravu a odčinění Tzv. Velký retribuční dekret Už v listopadu 1942 započaly přípravné práce na tvorbě retribučního právního předpisu. Předseda Právní rady prof. Dr. A. Procházka oznámil, že rada zřídila k tomuto účelu tři subkomise. První dvě komise vypracovaly osnovy uvozovacího dekretu pro zákon o trestných činech okupantů a jejich pomahačů a pro zákon o zvláštních soudech. 29 Osnovu retribučního dekretu vypracoval a odevzdal v Londýně v červnu 1943 ministr spravedlnosti Jaroslav Stránský. Až v listopadu 1943 byla osnova předložena Státní radě se žádostí o projednání. Po skončené generální debatě nedal ministerský předseda Šrámek pokyn o osnově hlasovat a vrátil ji ministerstvu k přepracování. Státní radě zaslal prezident osnovu 2. listopadu 1943 s žádostí o poradní zprávu a rada ji projednávala na šesti schůzích v době od 3. prosince 1943 do 2. února Je zajímavé, že iniciativa k vydání retribučního dekretu nevzešla od komunistů, kteří figurovali ve Státní radě, která fungovala jako československý parlament v emigraci, ale od Beneše a demokratů, kteří také vypracovali první znění textu. Většina ministrů prvotní znění osnovy neschvalovala. Hlavní námitky se týkaly zpětné platnosti zákona. Dekret totiž postihoval i osoby, které se provinily proti státu již v době zvýšeného ohrožení republiky, tedy od května Státní rada nakonec nový text osnovy schválila 28. září 1944 a doporučila prezidentu, aby retribuční dekret vydal. 31 Londýnský dekret prezidenta republiky z února 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech byl připravován 28 KRAUS, J. a kolektiv autorů: Akademický slovník cizích slov A Ž. Praha. 2000, s BORÁK, M.: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a mimořádný lidový soud v Ostravě ( ). Šenov u Ostravy. 1998, s Tamtéž, s FROMMER, B.: c. d., s

23 velmi dlouho a projednáván v různých orgánech zahraničního státního zřízení. V osvobozené republice byl nahrazen stejně pojmenovaným dekretem č. 16/1945 Sb., jehož koncepce se příliš nezměnila. Co do obsahu, rozdíl tkvěl především v přesnějším a přísnějším postihu udavačství, než se v londýnském dekretu uvažovalo. Podle znění dekretu č. 16 z 19. června 1945 mohlo být udavačství potrestáno i smrtí, mělo-li za následek smrt. Poměry v Československu ukázaly, že tato trestná činnost byla mnohem četnější a nebezpečnější než se jevilo v emigraci. Druhou změnou bylo, že londýnský dekret stanovoval jeho celostátní působnost, kdežto poválečný se vztahoval jen na české země. 32 Důležitým právním aktem v souvislosti s retribucemi byl zákon ze dne 21. února 1946 o úpravě stálých seznamů voličských. Podle 22, každý na koho bylo podáno trestní oznámení kvůli údajné kolaboraci a současně na něj byla uvalena vyšetřovací vazba, byl automaticky zbaven volebního práva (respektive nebyl vůbec zapsán do voličských seznamů) až do doby, kdy byl jeho případ odložen nebo vyřešen (jednalo se o obvinění podle velkého dekretu, dekretu o Národním soudu a nařízení SRN č. 33). V případě odsouzení ztráta volebního práva trvala. Obviněných podle tzv. Malého dekretu se ztráta volebního práva týkala pouze, pokud byli odsouzeni. Podle výše trestu ztratili volební právo na 1-3 roky (3 roky v případě trestu vězení delšího než 6 měsíců, nebo zařazení do pracovního útvaru alespoň na tuto dobu; jinak na 1 rok, počínaje výkonem nebo prominutím trestu.) Ovšem 23 tohoto zákona stanovuje, že u osob, proti nimž bylo učiněno trestní oznámení, nebo bylo zahájeno řízení pro trestný čin, podle kterého z ustanovení 22 (tedy jak podle tzv. Velkého, tak i tzv. Malého dekretu), může být ve voličských seznamech učiněna poznámka o překážce výkonu volebního práva vyžaduje-li to veřejný zájem. Stejně tak se toto opatření vztahovalo i na funkcionáře a členy fašistických organizací, uvedených v příloze směrnic MV k tzv. Malému dekretu (tedy například i na všechny obžalované řadové Vlajkaře, kteří nebyli TNK většinou odsouzeni). O tom, zda překážka volebního práva bude ve voličských seznamech poznamenána, měly rozhodovat ONV zvláštní komisí. Překážka měla být ze seznamů smazána, odpadnou li předpoklady usnesení pro její vyznačení, nebo 32 JECH, K. KAPLAN, K.: Dekrety prezidenta republiky Dokumenty 1. Brno. 1995, s

24 skončilo-li trestí řízení pro členství v organizacích zastavením řízení nebo rozsudkem zprošťujícím. 33 Samotný Dekret prezidenta republiky o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech byl vydán 1. února 1945 v Londýně pod č. 6 úředního věstníku československého. 28. dubna 1945 konstatovala československá vláda, že je nutné reagovat na změněnou situaci na osvobozeném území a tudíž novelizovat právní úpravu původního (londýnského) Velkého retribučního dekretu. Nový návrh vycházel, jak už jsem uvedla, z londýnského dekretu (až na dílčí úpravy) s tím, že vedle něj byl ještě vypracován zvláštní návrh o Národním soudu. V červnu 1945 byl tedy v Praze oficiálně vyhlášen pod číslem 16/1945 Sb. 34 a dekret o Národním soudu č. 17/1945 Sb. 35 Hlavní změnou bylo prolomení zásady retroaktivity (zpětné účinnosti) trestně právních norem. Zločiny byly podle tohoto velkého retribučního zákona prohlášeny za nepromlčitelné, což bylo důležité i pro podmínky výkonu trestu odnětí svobody podle zákona o státním vězení. 36 Hlavní kategorie trestných činů: a) proti státu b) proti osobám c) proti majetku d) proti udavačství Dekret navyšoval tresty stanovené za nejzávaznější zločiny a vymezil nové relevantní znaky trestných činů. Například za zločin úkladů proti republice stanovil trest smrti. Trest 5 20 let vězení byl stanoven za zločin v oddílech SS, dále za propagaci a 33 KMOCH, P.: Rukopis diplomové práce - Malá retribuce a Trestní nalézací komise v Benešově u Prahy. Praha 2011, s Sbírka zákonů a nařízení státu československého, r. 1945, částka 9, ze dne 19. Června 1945, s ( 35 KUKLÍK, J.: c. d., s Tamtéž, s

25 podporu nacistického hnutí. V 11 retribučního dekretu byl stanoven trest 5-10 let těžkého žaláře za zločin udavačství. Za účelem výkonu tzv. Velkého retribučního dekretu byly ustanoveny Mimořádné lidové soudy 37. Zřizovaly se v sídlech krajských soudů a pracovaly v pětičlenných senátech. Předsedu senátu jmenoval prezident na návrh vlády, další čtyři soudce z lidu jmenovala vláda. U MLS se závazně projednávala provinění vycházející z retribučních dekretů. Na návrh veřejného žalobce se zahajovalo trestní řízení, případ měl být projednán nejdéle do tří dnů. Mladistvé ženy a ženy těhotné nesměly být před soud postaveny. Obviněný byl povinen obstarat si zástupce, soud se mohl konat i bez přítomnosti obžalovaného. Proti výroku nebylo možné se odvolat. Platnost velkého retribučního dekretu byla stanovena na jeden rok. V listopadu 1946 byl podán vládou návrh na prodloužení dekretů ve významu vládního nařízení. Účinnost retribučního dekretu skončila 4. května Po převratu v únoru roku 1948 rozhodla komunistická vláda o znovuobnovení retribučního soudnictví. 39 MLS měly posloužit k udržení a upevnění moci. Přelíčení měla fungovat k odstranění faktických či zdánlivých odpůrců. Velké plány, jenž komunisté s tzv. druhou retribucí měli, ale selhaly. Místo zamýšlených desetitisíců, bylo nakonec odsouzeno v celém Československu kolem tří tisíc osob Dekret o Národním soudu Původně, tedy ještě v londýnském exilu, vláda nepočítala se vznikem národního soudu. Tento nápad se zrodil až později. O jeho definitivním vzniku se rozhodlo v Moskvě. A tudíž bylo nutné vydat nový dekret. Jeho návrh schválili již 4. června Měl se opírat o stejné principy jako MLS jen s mírnými odchylkami. Lišil se právě v jednání před ním. Národní soud 41 měl sídlo v Praze a byl příslušný pro české země. Měl fungovat jako soud trestní, a také jako soud čestný. Jako soud trestní 37 Dále jen MLS 38 BORÁK, M.: c. d., s V rámci tzv. druhé retribuce byly obnoveny pouze MLS a TNK, Národní soud nikoli. 40 RYBÁŘ, V.: Bakalářská práce - Trestní nalézací komise v Liberci v letech , Liberec. 2009, s Dále jen NS 25

26 fungoval v případě, že se trestných činů podle dekretu č. 17/1945 Sb. dopustili: státní prezident tzv. Protektorátu Čechy a Morava, členové tzv. protektorátních vlád, členové ústředního vedení Vlajky, členové Kuratoria, hlavní příslušníci České ligy proti bolševismu, vedoucí představitelé Národní odborové ústředny či významní novináři, úředníci a průmyslníci. Jako soud čestný fungoval NS vůči výše uvedeným osobám, pokud se nedopustily trestných činů, ale nechovaly se po 21. květnu 1938 tak, jak se slušelo na oddané a odvážné občany Československa. 42 O okolnostech procesu spojeného právě se členy bývalé protektorátní vlády, byly napsány mnohé reportáže. Zmiňuji tu, která vyšla v periodiku Kulturní politika: Před národním soudem stojí pět mužů, kteří nám z pověření říše vládli. A okolo národního soudu pobíhají hloučky, vykřikující návrh na rozsudek. Obžalovaní se hájí, že jejich práci musel někdo dělat. Když ne oni, bylo by tu dost ochotných vlajkařů 43, kteří se třásli na moc. Obžalovaní tvrdí, že svou prací ve vládě prospěli národu, že svého postavení použili k zmírnění mnohých zel, že byli brzdou. 44 Jak se říká, po bitvě je každý generál. Měli tedy pravdu, když to říkali? Opravdu v lecčem a před leckým ušetřili občany, nebo to byli pouze alibistické báchorky, které potřebovaly k vymanění se z obvinění? Za jakou cenu zaprodali své duše? Kdyby po osvobození ještě žil gen. Alois Eliáš, první předseda protektorátní vlády, který se aktivně podílel na odboji, byl by také považován za zaprodance či nikoli. Prvně prý váhal, zda premiérství přijmout. Vést vládu podřízenou, a vlastně sloužící okupantovi, bylo českému vlastenci proti mysli. Přijetí nabídky znamenalo hodně riskovat, určitě i neporozumění, možná zatracení ze strany společnosti. Jak sám řekl: S úmysly a snad i s činy bude možné se jednou odvolat k dějinám ale co všechno se může stát do té doby a mohou být dějiny vůbec spravedlivé? Vnitřně ho to drásalo a trápilo, ale zvolil si tento svár, toto břímě, jako voják, vědomě a uvážlivě SPIRIT, M.: Tzv. Benešovy dekrety. Předpoklady jejich vzniku a jejich důsledky. Praha. 2004, s Členové české fašistické organizace Vlajka. 44 Ministři před soudem. Kulturní politika, KVAČEK, R. TOMÁŠEK, D.: Generál Alois ELIÁŠ. Praha. 1996, s

27 Ve vedení NS stál předseda jmenovaný prezidentem na návrh vlády. 46 Musel být profesním soudcem, podobně jako dva zástupci a předsedové jednotlivých senátů. Byl vytvořen úřad veřejného žalobce, v jehož čele stál národní prokurátor. Přípravná procedura byla omezena na zásadní a nejdůležitější fakta. Daný případ bylo nutné vyřešit do 14 dnů od zahájení procesu Tzv. Malý retribuční dekret Po vzniku a chvilkovém působní MLS bylo jasné, že tzv. Tzv. Velký retribuční dekret nebude plně vyhovující. Před MLS se dostávaly případy, kde k provinění sice došlo, ale buď se nadal zařadit do jedné ze čtyř skupin, nebo i ta nejnižší trestní výměra (5 let) byla v poměru k míře provinění až příliš vysoká. Z toho důvodu se dne 27. října 1945 vydal tzv. Malý retribuční dekret č. 138 Sb. o potrestání některých provinění proti národní cti platný pouze pro české země. Přesný název dekretu byl Dekret prezidenta republiky č. 138 ze dne 27. října 1945 o trestání některých provinění proti národní cti 48. Vydání tzv. Malého retribučního dekretu se neobešlo bez komplikací. Ministru vnitra, komunistovi Václavu Noskovi bylo svěřeno vypracování osnovy k dekretu, který by se věnoval potrestání dobrovolného úzkého styku s okupanty. Mimo tento problém dostal za úkol vyřešit otázku nezákonně držených státně nespolehlivých občanů ve vazbě. Nejprve Nosek oba problémy sloučil do jednoho dekretu. To však vzbudilo ve vládě diskuzi. Návrh odmítl přijmout zvláště národně socialistický ministr spravedlnosti Prokop Drtina. Už v tuto dobu se zřetelně diferencovaly názory a stanoviska těchto dvou ministerstev. Nosek byl nakonec přinucen rozvrhnout tento soubor problémů do dvou dekretů. 49 A tak byly vydány dva: Ústavní dekret prezidenta republiky č. 137/1945 sb. ze dne 27. října 1945 o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé, v době revoluční 50 a výše uvedený dekret č. 138/1945, který prezident 46 Předsedou NS se stal František Tomsa. 47 FROMMER, B.: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha. 2010, s Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, r. 1945, částka 57, vydané Borák: c. d., s Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, r. 1945, částka 57, vydané , s

28 podepsal v předvečer prvního zasedání Prozatímního Národního shromáždění, aby zamezil jakékoli další diskuzi. Tímto jednáním, které odsouhlasily nekomunistické strany Národní fronty, nechtěně dopomohl komunistické straně k zisku politické moci právní cestou. 51 Dekret č. 16/1945 Sb. a dekret č. 138/1945 Sb. se lišily v několika podstatných bodech. Trestní pravomoc měly v rukou u prvně jmenovaného MLS, jež byly vytvořeny samotným dekretem a spadaly do působnosti ministerstva spravedlnosti, ovládaného národními socialisty. U tzv. Malého retribučního dekretu byly vykonavatelem Trestní nalézací komise 52, které byly zřízeny při Okresních národních výborech 53. Činnost TNK byla spravována komunisty ovládaným ministerstvem vnitra. 54 Tzv. Malý retribuční dekret nabyl účinnosti dnem vydání (27. října 1945) a éra jeho trvání byla spjata s dobou trvání tzv. Velkého retribučního dekretu. Jeho platnost končila dnem 4. května Trestní řízení bylo nutné provádět v rychlém tempu, protože činy spáchané před účinností dekretu se promlčovaly v šesti měsících ode dne, kdy tento dekret nabyl účinnosti. Veškeré případy, které se nestihly u komise při ONV dokončit do stanového data, byly na návrh veřejného žalobce postoupeny k okresnímu soudu. Odsouzený podle tohoto dekretu mohl být trestán veřejným pokáráním, pokutou do jednoho milionu nebo vězením do jednoho roku. Mohlo se užívat i kombinace dvou trestů či udělení všech tří trestů najednou. Pokud došlo k udělení peněžité pokuty, bylo nutné udělit i rezervní trest vězení pro případ, že by odsouzenec neměl finanční prostředky na splacení pokuty. To ovšem někdy způsobilo nemalé potíže, protože pokud byl viník odsouzen i k trestu vězení, nesměl součet obou trestů přerůst délku jednoho roku. Jednání se také nekonala před soudem, ale před komisemi ONV. 55 Komise se řídily instrukcemi a předpisy vydanými ministerstvem vnitra. Ve směrnicích bylo 51 Podrobněji Borák: c. d., s Dále jen TNK. 53 Dále jen ONV. 54 BORÁK, M.: c. d., s FROMMER, B.: c. d., s

29 definováno těchto devět konkrétních provinění, které měla komise trestat. Činy označené za nepřístojné chování představovalo zejména: Hlášení k německé nebo maďarské národnosti nebo vědomé podporování odnárodňovacích snah Němců nebo Maďarů. Politická spolupráce s Němci nebo Maďary a členství ve fašistických organizacích. Propagování, obhajování, vychvalování nebo podpora nacismu, fašismu nebo antisemitismu. Schvalování, podpora nebo obhajování nepřátelských projevů nebo činů nacistů, fašistů a českých nebo slovenských zrádců. Odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízení výkonu. Ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny, služby a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů nebo funkcionářů, nebo poskytování úplat různých jiných výhod okupantům. Zneužívání postavení na vedoucím místě, dosaženého pomocí okupantů. Společenský styk s Němci nebo Maďary přesahujícím míru nezbytné nutnosti. Týrání, urážení nebo terorizování Čechů a Slováků, spáchané ve službách nebo v zájmu okupantů nebo ve snaze zalíbit se jim. 56 Po únorovém převratu dostaly komise od nové komunistické vlády pokyn, aby zahájily přezkoumání neboli revizi některých už uzavřených případů a pustily se do vyšetřování udání, která ještě nebyla projednána. Dekret prezidenta republiky č. 138/1945 nahradil zákon č. 34/1948 Sb., který nabyl účinnosti dne 2. dubna Za hlavní nedostatek tzv. Malého retribučního dekretu lze považovat nepřesné definování pojmu prohřešení proti národní cti. Ten nebyl dekretem nijak specifikován a každý si ho mohl vyložit jinak. V zákonu bylo uvedeno: Kdo v době zvýšeného 56 STACH, J.: c. d., s BORÁK, c. d., s

30 ohrožení republiky ( ) nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán. 58 Výše uvedené nedostatky v dekretu využili nejvíce příslušníci komunistické strany. Každý obžalovaný podle retribučních dekretů pozbyl volební právo. K jeho ztrátě postačilo dle rozhodnutí pouhé předvolání k soudu či k vyšetřujícím komisím ONV Trestní nalézací komise (TNK) 26. listopadu 1945 zveřejnil ministr vnitra směrnice, podle kterých se trestání provinění proti národní cti prováděla. Vykonáním byly pověřeny ONV, které se řídily instrukcemi vydanými ministerstvem vnitra. ONV svěřily trestní pravomoci dekretu zvláštním komisím. Trestní nalézací komise působily ve dvou obdobích, a oproti MLS spadaly do působnosti ministerstva vnitra v čele s Václavem Noskem, komunistou. 60 Každá TNK se skládala ze čtyř členů, podle pravidla za každou českou politickou stranu jeden. Vykonávání funkce člena trestní nalézací komise bylo prohlášeno za občanskou povinnost. Při odmítnutí hrozila pokuta do výše 5 tisíc korun nebo vězení do 5 dnů. U jednání komise musela být přítomna osoba s právnickým vzděláním, které trvalo pět let, a na jehož konci se skládala státní zkouška. Příslušník komise tedy nemusel zastávat profesi soudce 61. Nebylo nutné, aby se jednalo přímo o člena komise, mohl to být i zapisovatel nebo přizvaný poradce. Tento výklad vydalo ministerstvo vnitra dne 29. ledna 1947 ve vysvětlivkách ke směrnici. 62 Komise se nemusela podřizovat autoritě svého předsedy, tedy osobě s ukončeným právnickým vzděláním, který, jak již bylo zmíněno, musel v komisi být. Dále se nemusela potýkat s advokáty obhajoby, jestliže se členové shodli, obviněný měl možnost si na jednání přivést alespoň právního poradce. Ten se ale nesměl během procesu nijak projevovat. Obžalovaný taktéž nemohl předvolávat svědky ve svůj prospěch, a ti kteří byli vyšetřováni na 58 Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, r. 1945, částka 57, vydané , s BORÁK, c. d., s FROMMER, B.: c. d., s Profese soudce byla podřízena těmto úkonům: absolvovat právnickou fakultu, včetně vykonání tří státních zkoušek (historicko-právní, judiciální a státovědecké), jako právní praktikant (auskultant) se 3 roky připravovat na výkon funkce soudce a složit soudcovskou zkoušku. 62 č. B-222O-23/11-45-I/2 ze dne

31 svobodě, nemohli ani prozkoumat důkazní materiály, které předem nashromáždila komise. Jednalo se o dokumenty a podklady, které byly pro či proti viníkovi. Informace a podklady pro jednotlivé případy v obcích a menších městech soustřeďoval Sbor národní bezpečnosti. 63 Nařízení cosi poskytovala i obviněným. A to, že případy národní cti se stíhaly na svobodě, i když řada lidí skončila ve vězení. Za druhé, na rozdíl od rozsudků mimořádných lidových soudů mohli obžalovaní výrok komisí napadnout. Odvolací institucí byly trestní odvolací komise Zemských národních výborů v Praze a v Brně. Oproti okresním komisím, tyto komise měli na starost již profesionální právníci. 64 A v neposlední řadě, obviněný, jenž byl shledán vinným, se mohl odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu. Přestože směrnice umožňovala odvolání, dovolovala také trestním komisím, aby se věnovaly případům lidí, které dříve zprostil viny mimořádný lidový soud. 65 To znamenalo, že pokud žalobce věc odložil, poněvadž obžalovaného by nebylo možné odsoudit k minimálně pětiletému vězení, mohla TNK bez průtahů zahájit trestní proceduru a dotyčného soudit podle malého dekretu. V případě některých obviněných byla sankce od nalézací komise jen dílčí částí jejich poválečného soužení. Uvěznění, pokuty či zveřejnění odsuzujícího rozhodnutí často doprovázel další nepříjemný postih: dotyčný nemohl získat tzv. osvědčení o národní spolehlivosti. Bez tohoto osvědčení se stal společenským vyděděncem a čelil hmotnému i sociálnímu úpadku. 66 Což je trest sám o sobě vysoký a krutý. Proto se mělo o každém vyloučení rozhodovat jednotlivě, podle toho co dotyčný sám udělal nebo neudělal a za co nesl odpovědnost. A mělo se tak dít na základě všeobecně známých zákonů a toto rozhodování nemělo podléhat většinovým názorům. Podle Jana Sokola 67 stojí tato zásada v moderní společnosti na prvním místě a měla by se dodržovat s pedantkou přesností. 63 Dále SNB 64 FROMMER, B.: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha. 2010, s Tamtéž, s Tamtéž, s SOKOL, J.: Malá filosofie člověka. Praha. 2007, s

32 Druhy provinění proti národní cti Lidské jednání není přísně determinováno nutnými příčinami jako pohyb koulí na kulečníku, ale není úplně nahodilé jako Brownův pohyb molekul. Pole možného jednání je vždycky omezeno dalšími podmínkami, v jejich rámci se však řídí souhrou množství sil, které člověka od něčeho odrazují a odpuzují, a k něčemu zase přitahují a vábí. Jsou věci nežádoucí a obávané, jimž se člověk pečlivě a z dálky vyhýbá jako hlad, nebezpečí a nejistota, kdežto jiné ho dovedou naopak na dálku uhranout, že za nimi půjde přes hory a někdy i přes mrtvoly. 68 (Jan Sokol: Malá filosofie člověka) Dekret a zejména jeho prováděcí nařízení, na nichž byla postavena existence a fungování TNK, se věnují mnoha druhům provinění, souhrnně označovaných jako provinění proti národní cti. Ovšem ani směrnice ministerstva vnitra ani Malý retribuční dekret neobsahoval definici národní cti sám o sobě. Namísto toho v nich bylo devět konkrétních provinění, které měla komise trestat. Činy označené za nepřístojné chování 69 představovalo zejména: Hlášení k německé nebo maďarské národnosti nebo vědomé podporování odnárodňovacích snah Němců nebo Maďarů. Politická spolupráce s Němci nebo Maďary a členství ve fašistických organizacích. Propagování, obhajování, vychvalování nebo podpora nacismu, fašismu nebo antisemitismu. Schvalování, podpora nebo obhajování nepřátelských projevů nebo činů nacistů, fašistů a českých nebo slovenských zrádců. Odborná spolupráce s Němci, Maďary a s českými nebo slovenskými zrádci, přesahující meze průměrného nařízení výkonu. Ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny, služby a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů nebo funkcionářů, nebo poskytování úplat různých jiných výhod okupantům. 68 Tamtéž, s Jednotlivé body nepřístojného chování podrobněji vysvětleny STACH, J.: c. d., s