HODNOCENÍ RODU ACHILLEA L. Z HLEDISKA OBSAHU SILIC

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici HODNOCENÍ RODU ACHILLEA L. Z HLEDISKA OBSAHU SILIC Diplomová Práce Vedoucí diplomové práce Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. Vypracoval David Kubiš Lednice 2008

2 - 2 -

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení rodu Achillea L. z hlediska obsahu silic vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne.. Podpis diplomanta

4 Poděkování Děkuji všem, kteří mi cennými radami a připomínkami pomáhali při zpracování diplomové práce, především své vedoucí diplomové práce Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D. a rovněž svým předchůdkyním v řebříčkovém bádání Ing. Šárce Špinarové a Ing. Kateřině Karlové. Dále bych rád poděkoval za pomoc při řešení laboratorních pokusů a destilací položek rodu Achillea L. paní Anně Paulínové. Velké poděkování za podporu během studia a zvláště v průběhu dokončování diplomové práce patří rodičům a nejbližším přátelům

5 OBSAH 1. ÚVOD CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ RODU ACHILLEA L CHARAKTERISTIKA RODU ACHILLEA L ROZŠÍŘENÍ RODU ACHILLEA L. A JEHO VÝSKYT V ČR GENOFOND A JEHO VÝZNAM GENOFOND ZF MZLU V LEDNICI PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ ŘEBŘÍČEK SLEZINÍKOLISTÝ (Achillea asplenifolia Vent.) ŘEBŘÍČEK CHLUMNÍ (Achillea collina HEIMERL) ŘEBŘÍČEK ODDÁLENÝ (Achillea distans WALDST. &KIT.ex.WILLD.) ŘEBŘÍČEK OBECNÝ (Achillea millefolium L.) ŘEBŘÍČEK OBECNÝ PRAVÝ (Achillea millefolium subsp. millefolium) ŘEBŘÍČEK OBECNÝ SUDETSKÝ (Achillea millefolium subsp. sudetica) ŘEBŘÍČEK PANONSKÝ (Achillea pannonica SCHEELE.) ŘEBŘÍČEK LUČNÍ (Achillea pratensis SAUKEL et LÄNGER.) ŘEBŘÍČEK ŠTĚTINOLISTÝ (Achillea setacea WALDST. et KIT.) ŘEBŘÍČEK VRATIČOLISTÝ (Achillea styriaca SAUKEL. et al.) KŘÍŽENCI VÝZNAM ŘEBŘÍČKU A JEHO POUŽITÍ HISTORIE POUŽITÍ ŘEBŘÍČKU A LIDOVÉ LÉČITELSTVÍ ŘEBŘÍČKOVÁ DROGA TERAPEUTICKÉ ÚČINKY DROGY TOXICITA OBSAHOVÉ LÁTKY SILICE METODY IZOLACE SILICE DESTILACE S VODNÍ PÁROU

6 3.7.9 PROAZULENY A AZULENOGENY PĚSTOVÁNÍ ŘEBŘÍČKU NÁROKY NA PROSTŘEDÍ ODRŮDY TECHNOLOGIE PĚSTOVÁNÍ CHOROBY A ŠKŮDCI SKLIZEŇ A VÝNOS PĚSTOVÁNÍ ŘEBŘÍČKU IN VITRO MATERIÁL A METODIKA CHARAKTERISTIKA POKUSNÉHO STANOVIŠTĚ ROZLIŠENÍ V RÁMCI RODŮ POPIS ROSTLINNÉHO MATERIÁLU VYBRANÍ JEDINCI ZE SBÍRKY RODU ACHILLEA L LOKALITY JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ SEZNAM ZAŘÍZENÍ A POMOCNÉHO MATERIÁLU ČASOVÝ HARMONOGRAM STANOVENÍ OBSAHU ÚČINNÝCH LÁTEK ODBĚR ROSTLINNÉHO MATERIÁLU DESTILACE KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ OBSAHU SILICE STANOVENÍ SUŠINY KVALITATIVNÍ STANOVENÍ OBSAHU SILIC METODY VYHODNOCENÍ POKUSU VÝSLEDKY AKTUALIZACE POLOŽEK GENOFONDU RODU ACHILLEA L HODNOCENÍ RŮSTU A VÝVOJE ROSTLIN HODNOCENÍ MORFOLOGICKÝCH ZNAKŮ A KVETENÍ HODNOCENÍ MORFOLOGIE ROSTLINNÝCH ORGÁNŮ VÝSLEDKY STANOVENÍ OBSAHU SILIC VÝSLEDKY STANOVENÍ SUŠINY VÝSLEDKY VIZUÁLNÍHO HODNOCENÍ SILICE DISKUSE ZÁVĚR

7 8. SOUHRN SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

8 - 8 -

9 1.ÚVOD Říká se, že jedním způsobem se rodíme a tisícerým způsobem umíráme. Už od pradávna člověk hledal příčinu nemoci. Vyvíjel se v prosté závislosti na přírodě. Né vždy posuzoval a spojoval souvislosti rozmanitých dění správně. Užíval instinktivně rozmanitých darů přírody a náhodně objevoval rostliny, které zmenšovaly jeho obtíže, a které po dlouhých zkušenostech začal využívat. V rostlině, která přemáhala nemoc, objevoval účinky, tajemné síly jejichž příčinu nedovedl rozumně vysvětlit. Proto ze stejného důvodu jako my dnes obdivujeme a uctíváme tajemnou pravdu přírody již i předchůdce člověka takto ba mnohem rituálněji uctíval nepochopené. Přisuzoval rostlinám kouzelnou moc, kterou dále využíval k magii čarování a náboženským rituálům. Ve chvílích, kdy se cítil slabý a bez pomoci, představoval si, že všechno v přírodě má svou duši: slunce, měsíc, kámen i rostlina. Animismus narůstal se zkušenostmi nejasných příčin. Jestliže po čarování došlo k příznivé náhodě, víra v kouzlo se upevňovala a vznikaly pověry. Víra či sugesce byla tedy zaměňována s účinky drogy, což vedlo v mnoha případech k nesprávnému využívání rostlin. Kněží ve starověku užívali byliny a omamné drogy, aby se dostali do extáze. Ve vzrušení pak mluvili ústy bohů, což vedlo lid k utvrzení se v nadpřirozenou moc bylin. Kněží znali písmo a zapisovali poznatky o léčivé síle bylin. Jejich léčení mělo vážné nedostatky, protože nemoc posuzovali jen podle příznaků. O funkci tělesných orgánů nevěděli nic. Tam kde těmto léčitelům chybělo poznání, usoudili na trest boží nebo to svedli na ďábla a démony. V Asii a severní Africe nalézáme už z období před čtyřmitisíci lety doklady o léčení rostlinami. Stejně tak u národů Střední a Jižní Ameriky a Dálného východu. Nejstarší písemné údaje o rostlinných léčivech pocházejí patrně z čínského herbáře z doby císaře Shen-Nunga z roku dvatisícesedmset před naším letopočtem. První zemí, která vyvážela byliny, drogy a koření, byla Indie. Už v sedmnáctém století př.n.l. bylo Asyřanům a Babyloňanům známo 65 druhů léčivých rostlin. Staří slavní řečtí a římští filosofové, přírodovědci a lékaři Hippokrates, Aristoteles, velký znalec rostlin Theophrast, Dioscorides a jiní, kteří žili pětset let př.n.l., v Římě zejména přírodovědec Plinius a proslulý Gallenus zanechali po sobě zprávy o používaných rostlinách a jejich vybájených i skutečných účincích

10 Lékař a vědec Paracelsus ostře kritizoval tehdejší medicínu. Žádal od vědců pozorování, zkušenost a nový pohled na léky. Procestoval celou Evropu a hledal zkušenosti u prostých lidí, rolníků, lazebníků, pastevců, cikánů ba i katů. Získal od nich původní recepty a zkoumal masti obsahující výtažky z bylin. Prohlásil, že naše pole, louky a stráně jsou velikou lékárnou. Dnešní věda všechny tyto poznatky zkoumá, znovu je zkouší a přísně vědecky hodnotí. Snaží se především z léčitelství, které užívá rostlinných prostředků vyloučit falešné představy a nepravdy. Snaží se zbavit léčivou rostlinu balastu, různých domněnek a převzít drogu jako skutečně vzácný a hodnotný materiál, vhodný pro domácí použití i k průmyslové výrobě léčiv. Zkoumá mechanismus účinků a podle něho zdůvodňuje a upřesňuje indikace při určitých nemocech. Léčivé byliny jsou odjakživa významným pomocníkem při léčení různých obtíží. Mezi nejčastěji používané patří také řebříček obecný (Achillea millefolium), který významně napomáhá lepší srážlivosti krve při hojení ran. Je zajímavé, že každá rostlina vyzařuje vibrace a to tak, jak si mohou být přátelské nebo nepřátelské aury dvou lidí. Jedna rostlina může být vůči některé osobě přátelská a vůči jiné naopak nepřátelská. Možná i pro vás může být přínosem pro každého člověka, začne-li sledovat své sympatie nebo antipatie k rostlinám a dále se zabývat podstatou tohoto vztahu. Právě pro vlastnosti a blahodárné účinky bylin a bylinných extraktů, podniká v dnešní uspěchané době mnoho lidí, cesty do přírody, kde se snaží alespoň na chvíli zapomenout na své denní starosti a stres. V antice leží kořeny moderní Evropy, západního světa. Čím lépe poznáme vlastní kořeny, tím lépe budeme rozumět také dnešnímu světu a vlastnímu postavení v kosmu. 2. CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE

11 Cílem diplomové práce bylo hodnocení rodu Achillea L. z hlediska obsahu silic. Při samotném provedení této práce sehrálo klíčovou úlohu prozkoumání genofondu rodu Achillea L. na školním pozemku zahradnické fakulty v Lednici na Moravě a následném zajištění botanické průkaznosti u všech sledovaných a odebíraných druhů rodu Achillea L.., který byl dále hodnocen z hlediska stanovení obsahu silic.tyto byly získány z rostlinné drogy pomocí metody destilace s vodní parou. 3.LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ RODU ACHILLEA L

12 V rámci přirozeného systému čeledi Ateraceae Dumort. (hvězdnicovité) se rod Achillea L. (řebříček) řadí do tributu Anthemideae Cass. A subtribu Achilleinae Bremer et Humphries, a to spolu s rody Santolina L., Otanthus Hoffsgg. Et Link, Anacyclus L., Leucocyclus Boiss., Mecomischus Cosson ex Benth, Chamaemelum Miller, Rhetinolepis Cosson a Cladanthus Cass (BREMER, HUMPHRIES, DANIHELKA in FLESAROVÁ, 2006) Tradiční vnitrorodové členění spočívá v dělení na pět sekcí (WAGENITZ, 1979): sect. Ptarmica W. D. J. Koch, sect. Millefolium (Adans.) W. D. J. Koch, sect. Achillea (syn. sect. Santolinoideae (DC.) O. Hoffm.), sect. Babounya (DC.) O. Hoffm. A sect. Arthrolepis (Boiss.) Boiss. Sekce Millefolium se dále člení na dvě subsekce: subsect. Millefoliatae DC., která sdružuje druhy s bílými a růžovými květy, a subsect. Filipendulinae DC., jež zahrnuje řebříčky se žlutými květy. Toto členění je ale zřejmě nepřirozené, protože některé žlutokvěté taxony vykazují těsné vztahy k druhům ze subsekce Achillea (např. Achillea tomentosa L.). Subsekce Filipendulinae je také z morfologického hlediska mnohem hetorogennější. Veškeří indigenní středoevropští zástupci rodu náležejí do sekcí Achillea a Ptarmica (DANIHELKA, 2004). 3.2 CHARAKTERISTIKA RODU ACHILLEA L. V rámci přirozeného systému čeledi Asteraceae Dumort. (hvězdicovité) se rod Achillea L. (řebříček) řadí do tributu Anthemideae Cass. Rod Achillea L. lze charakterizovat jako vytrvalé, obvykle oddenkaté byliny se střídavými, jednou až třikrát peřenosečnými až peřenolaločnými listy. Úbory poměrně malé, obvykle uspořádané v bohatých chocholičnatých květenstvích (chocholičnatých latách), zřídka v máločetných květenstvích nebo stojící jednotlivě, s jazykovitými květy, zřídka pouze s terčovitými květy. Lůžko úboru rovné až konvexní nebo konické, zřídka prodloužené, plevkaté, plevky někdy s centrálním siličnatým kanálkem. Jazykovité květy (v paprsku) samičí, plodné, korunní lem spíše krátký a široký, bílý nebo žlutý, korunní trubka víceméně zploštělá. Koruna trubkovitých květů (v terči) pěticípá, víceméně zploštělá, na bázi slabě vakovitě vydutá, bílá, žlutá nebo růžová. Nažky dorsiventrálně smáčklé, se dvěma postranními žebry s provazci cévních svazků, třetí adaxiální cévní svazek je vyvinut zřídka, bez chmýru. Rod lze považovat za dobře vymezený a homogenní. Od ostatních příbuzných rodů se liší především znaky na

13 plodech (nažky zploštělé, tenkostěnné, koruna přisedlá k semeníku [nažce] vakovitě vydutou bází) (Danihelka, 2004). Řebříček je rostlina cizosprašná (EHRENDORFER 1953; 1973), řízeným samosprášením vzniká jen nepatrné množství osiva (VETTER et al. 1996b, VETTER FRANZ 1996). Celá rostlina je aromatická, díky obsahu silic, u kterých je jejich složení velice dobře prozkoumáno. Silice je obsažena ve všech nadzemních částech rostliny, hlavně pak v květech a květenství. Silice se izolují destilací vodní parou. Složení je podmíněno zejména geneticky, vnější faktory (ekologické podmínky, doba sběru) hrají vedlejší roli. V silici jsou obsaženy monoterpenoidy a seskviterpenoidy, seskviterpenické laktony zastoupené eudesmanolidy a gujanolidy odvozených od achilinu, matrikarinu, maricinu a artabsinu. Řebříček roste na travnatých mezích, hojně také na horách. Zástupců rodu Achillea L. se počítá kolem sta druhů z nichž naše domácí jsou pouze tři. Asi druhů roste v celé Eurasii, v Severní Americe, druhotně i jinde. Centrum diverzity je ve Středozemí, v Anatólii a na Předním východě (DANIHELKA, 2004). 3.3 ROZŠÍŘENÍ RODU ACHILLEA L. A JEHO VÝSKYT V ČR Rod Achillea L. je rozšířen po celé Evropě, dále v Asii, Africe a několik druhů i v Severní Americe. Na jižní polokouli se vyskytuje v okolí lidských obydlí a využívá změn prostředí způsobených člověkem. Nejvíce se však vyskytuje v jihovýchodní Evropě a severozápadní Asii. Celkový počet druhů se odhaduje na 115 (DANIHELKA, 2004). Těžiště rozšíření v mezofytiku, kde se s různou frekvencí vyskytuje téměř po celém území státu, rozlišení přirozeného a druhotného výskytu je však vzhledem k častému pěstování v minulosti velmi obtížné. Dosti hojný je např. v Krušných horách, v předhůří Lužických hor a Krkonoš, na Českomoravské vrchovině a v jihočeských rybničních pánvích; naopak je velmi vzácný nebo chybí v Moravském krasu, Ždánickém lese, Litenčických vrších, s. části Bílých Karpat, ve Zlínských vrších, v Hostýnských vrších a Javornících. V termofytiku se vyskytuje vz. až roztr, hlavně poblíž hranice s fyt. o. mezofytika a podél řek, nejsušším a nejteplejším oblastem se vyhýbá. V Čechách pravděpodobně neroste v Doupovské pahorkatině, na Podbořansku a v Lounském středohoří, hojnější je na Pardubicku, na Moravě jistě neroste

14 v Mikulovské vrchovině a v j.části Bílých Karpat, jinde na jih od Brna je velmi vzácný. V oreofytiku se vyskytuje hojně, nejvyšším polohám Šumavy, Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš, Králického Sněžníku, Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd se vyhýbá. Nejčastěji roste od kolinního do montánního stupně, zasahuje však i do stupně plenárního a okrajově i supramontánního. Hranice souvislého výskytu na Šumavě, v Krušných horách, Jizerských horách a Krkonoších se nachází v nadmořské výšce m. Výskyt ve vyšších partiích Krkonoš ( horní část Obřího dolu, 1300 m ; Lysečinská bouda, 1000 m) je zřejmě synantropního původu (DANIHELKA, 2004). Podle tradičního pojetí se na území českých zemí uváděl výskyt šestnácti indigenních druhů rodu Achillea L. (DOSTÁL, 1989). Jsou to A. ptarmica L. (bertrám obecný), A. stricta Schleich. ex Gremli (řebříček tuhý), A.distans Waldst. et Kit. ex Willd. (řebříček oddálený), A. tanacetifolia All. (řebříček vratičolistý), A.macrophylla L. (řebříček širolistý), A. grandifolia Friv. (řebříček velkolistý), A. crithmifolia Waldst. et Kit. (řebříček jemnolistý), A. nobilis L. (řebříček sličný), A. ochroleuca Ehrh. (řebříček bledožlutý), A tomentosa L. (řebříček plstnatý) a pět druhů patřících do široce pojaté skupiny Achillea millefolium agg. Pokud přistoupíme na další členění této skupiny na dva příbuzenské okruhy A. millefolium s.l. a A. distans a.l., náleží do úzce pojatého okruhu A. millefolium a.l. celkem pět taxonů hodnocených v současnosti na druhové úrovni. Jsou to A. asplenifolia Vent. (řebříček sleziníkolistý), A. setacea Waldst. et Kit. (řebříček štětínolistý), A. collina Becker ex Rchb. (řebříček chlumní), A. millefolium L. (řebříček obecný) a A. pannonica Scheele (řebříček panonský). Kromě těchto již dříve publikovaných druhů byl na našem území rozpoznán i nový tetraploidní druh A. pratensis Saukel et Langer (řebříček luční), který patří také do polyploidního komplexu A. millefolium s.l. Ze zástupců náležejících do příbuzenského okruhu A. distans s.l. se u nás nachází pouze tetraploidní druh A.styriaca Saukel et Langer subsp.bohemica Saukel et Langer ined. (řebříček štýrský), jenž se vyznačuje alpsko-karpatsko-balkánským rozšířením, (foto 4 20). Tento druh uvádí DOSTÁL (1989) pod neplatným jménem A. tanacetifolia All. (DANIHELKA in FLESAROVÁ, 2005). 3.4 GENOFOND A JEHO VÝZNAM

15 Zákon 148/2003 sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu v zemědělství upravuje podmínky a postupy ochrany, konzervace a využívání genetických zdrojů, které se nachází na území České republiky a jsou významné pro výživu a zemědělství, pro uchovávání biologické a genetické rozmanitosti přírodního bohatství a umožňuje jeho využití pro další generace. Tyto podmínky a postupy jsou upraveny v Národním programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství. Genetickým zdrojem rostliny se rozumí odrůda pěstované rostliny, krajová odrůda pěstované rostliny, genetická linie nebo planý druh rostliny, které jsou využitelné pro výživu a zemědělství, jsou zdrojem genetické rozmanitosti a jejich druh nebo rod je zařazen do Národního programu. Národní program stanovuje ministerstvo zemědělství, a to vždy na pět let. Ustanovuje ho za účelem organizačního a věcného zabezpečení uchování genetických zdrojů. Zabezpečuje všechny nezbytné aktivity, zejména pak shromažďování, evidenci, dokumentaci, charakterizaci a hodnocení, regeneraci a dlouhodobého uchování a využití genetických zdrojů. Jeho součástí se také zajištění služeb uživatelům genetických zdrojů v České republice ale i v zahraničí, poskytováním vzorků a informací. Účastník Národního programu je povinen pověřené osobě každoročně předávat výsledky hodnocení genetických zdrojů. Výsledky musí být předány nejpozději do konce měsíce ledna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém hodnocení proběhlo. Prověřená osoba a účastník Národního programu jsou povinni vést dokumentaci o genetických zdrojích tak, aby byla vyloučena jejích záměna s jinými genetickými zdroji. Pověřená osoba poskytuje informace o genetických zdrojích v souladu se zvláštním právním předpisem. (Sbírka zákonů ČR, 2003) GENOFOND ZF MZLU V LEDNICI

16 Genofond rodu Achillea L. byl v Lednici na Moravě založen roku 1997 a průběžně docházelo k jeho doplňování a to až do roku Na tom se podíleli Ing. Špinarová ( ), Ing. Karlová ( ) a Ing Neugebauerová 2004 až po současnost). Byly sem přeneseny druhy, ekotypy a přirození kříženci z pozemků Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, kde byly soustředěny v rámci projektu Květena České republiky z celé naší republiky, byly podrobeny důslednému zkoumání k přesné identifikaci a zjištění počtu chromozomů (DANIHELKA, 2000). Vybraní zástupci všech indigenních taxonů patřících do komplexu Achillea millefolium agg. byli poté postupně přesazováni na pozemek Zahradnické fakulty v Lednici k dalšímu pozorovaní a stanovení obsahových látek. Postupně tak během čtyř let ( ) bylo přeneseno 100 položek (druhů, ekotypů a kříženců) ze 75 různých lokalit (ŠPINAROVÁ, 2002). Cílem genofondu je soustředit nejvhodnější ekotypy řebříčku s požadovanými užitkovými vlastnostmi. Tyto vytvořili aktivní kolekci, která může sloužit jako výchozí materiál pro šlechtění řebříčku. Také obsahuje i některé ohrožené druhy, tj. A. asplenifolia VENT., A. setacea WALDST. et. KIT., A. styriaca SAUKEL et LANGER. V neposlední řadě obsahuje odrůdy A. collina Proa, a Achillea collina Alba, (Foto 1-3). 3.5 PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ ŘEBŘÍČEK SLEZINÍKOLISTÝ (Achillea asplenifolia Vent.) Rostlina je diploidní, vytrvalá, v mládí a zejména v horní části roztoušeně chlupatá, zvláště na mladých částech, později bývá olysalá, s podzemními, až 13 cm dlouhými výběžky, které nesou růžice přízemních listů a květonosné lodyhy, méně často s vystoupavými nadzemními výběžky. Lodyha je přímá nebo krátce vystoupavá, až jeden metr vysoká, na průřezu oblá nebo slabě žebernatá. Za čerstva se dá lehce zmáčknout se 7 23 uzlinami, zelené nebo nazelenalé barvy, a u báze může mít i načervenalou barvu. Listy střídavé, dolní lodyžní listy rostliny jsou řapíkaté 6,7 14 cm (včetně řapíku) dlouhé a 5,5 16 mm široké. Čepel je v obrysu úzce podlouhlá, až úzce eliptická nebo úzce obkopinatá, 2x peřenosečná. Střední a horní lodyžní listy jsou přisedlé, ouškaté, s čepelí úzce kopinatou, podlouhlou nebo úzce obkopinatou, 2 3x peřenosečnou. Střední a horní lodyžní listy mají často chrupavčitý (kolenchymatický)

17 lem, který je za čerstva pichlavý. Horní listy jsou často žláznatě tečkované, většinou esovitě prohnuté nebo odstáté, 1,2 6 cm dlouhé a 1,6 12 mm široké. Úbory jsou uspořádané v řídkém až středně hustém 1,3 8,4 cm dlouhém a 1,8 7,1 cm širokém květenství s lysým nebo lehce chlupatým, 3,3 4,1 mm dlouhým a 2,1 3 mm širokým zákrovem. Zákrovní listeny jsou zelené nebo světle zelené barvy, bez výrazného lemu, který je světle hnědě lemovaný. Okrajové jazykovité květy jsou s korunní trubkou 0,5 1,4x delší než ligula. Ligula je sytě růžová, růžová nebo bílá. Délka liguly je 1,3 2,1 mm a šířka 1,3 2,4 mm. Kvete od května do poloviny července, po seči často ještě jednou až do září. Nažky jsou v obrysu klínovité, obkopinaté, uzoučce křídlaté, 1,5 2 mm dlouhé a 0,5 0,8 mm široké, šedohnědé barvy, na postranních žebrech světle lemované. Na bázi jsou tupé nebo zaokrouhlené, na vrcholu bývají občas vykrojené. 2n=18. Druh je značně proměnlivý a ekologicky plastický a to především v hábitu, délka a šířka listů, barva ligul jazykovitých květů. Pouze u kultur vyskytujících se na živinami bohatých stanovištích. Jsou to rostliny statnější, v horní části s větším květenstvím a bohatě větvenými širokými listy. Občas se stane, že se lehce zamění s jinými druhy a to zvláště pak s druhem A. pratensis. Jediným vodítkem je u A.pratensis jeho tetraploidita. Achillea asplenifolia se vyskytuje na vlhkých, méně zasolených až slatinních loukách, úpatí stepních svahů, pravidelně zaplavovaných loukách, většinou na půdách bohatých na živiny, zásadité až neutrální reakce. Většina lokalit je činností člověka zničena. U nás se vyskytuje výhradně v termofytiku jižní Moravy, její lokality jsou soustředěny v území mezi Znojmem, Vyškovem a Bzencem. Zvláště u Větrníků u Vyškova, v širokém okolí Čejče, Rakvic, Hodonína. A.asplenifolia se na jižní Moravě chová jako fakultativní halofyt. Je vázaná zejména na extrazonální vegetaci mírně zasolených, trvale nebo alespoň dočasně vlhkých stanovišť. Celkové rozšíření je na jižní Moravě, v Dolních Rakousích a v Burgenlandu v Rumunsku, v Slavonii v Chorvatsku, dále pak ve Vojvodině a Srbsku. Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie C1 (kritický ohrožený). Velkou mírou činností člověka. Většina původních lokalit byla zrekultivována, rozorána a odvodněna. (DANIHELKA, 2004) ŘEBŘÍČEK CHLUMNÍ (Achillea collina HEIMERL)

18 Rostliny vlnaté až řídce vlnaté, řídce dlouze chlupaté, vytrvalé, mnohdy tvořící husté trsy s četnými podzemními nebo nadzemními výběžky. Lodyha je přímá, cm vysoká, jednoduchá, často v horní části bohatě větvená (na ruderálních stanovištích) rýhovaná, hustě až řídce chlupatá, často načervenale zbarvená. Dolní lodyžní listy jsou řapíkaté nebo přisedlé, 6 22 cm dlouhé a 0,9 2,9 cm široké. Čepel je v obrysu úzce až čárkovitě obkopinatá, méně často pak podlouhlá až úzce podlouhlá, 3x peřenosečná. Střední lodyžní listy jsou 2,8 9 cm dlouhé a 0,5 1,4 cm široké, horní lodyžní listy jsou 1,5 4 cm dlouhé a 0,2 1,1 mm široké. Listy jsou přisedlé v obou dvou případech, podlouhlé, 2 až 3 krát peřenosečné. Úbory jsou bílé nebo bledě růžové, převážně s 5-ti jazykovitými lístky, uspořádané ve středně hustém, někdy až řídkém květenstí. Jejich délka je 2,1 7 cm a šířka 2,8 6,5 cm. Zákrov je úzce vejcovitý někdy vejcovitý, na bázi zaoblený. Zákrovní listeny jsou vejčité až úzce vejčité, nažloutle zelené barvy, které jsou chlupaté někdy až vlnaté. Krajové jazykovité květy s korunní trubkou jsou 0,8 1,6x delší než ligula, která je za sucha bílá. Velmi vzácně se u liguly může objevit narůžovělé zbarvení. Plodem jsou stříbřitě šedé, úzce křídlaté nažky, bez chmýru. Je to morfologicky velmi proměnlivý druh, kvetoucí od června do října. 2n=36. Druh je v rámci A. millefolium agg. nejspíše nejproměnlivějším druhem. Variabilita se projevuje ve velikosti, větvení, velikosti a tvaru listů, velikosti ligul a úborů. Rostliny jsou v suchých lokalitách nejčastěji štíhlé, v horní části se stonek nevětví, listy jsou úzké a přitisklé, mají malé květenství s malými ligulami. Velice tak připomínají rostliny druhu A. pannonica. Zajímavé je však, že při vyskytu na stejném stanovišti vykvétají o dva týdny později. Rostliny rostoucí ve vlhkých krajích jsou rostliny podobné druhu A.millefolium. Druh se nejčastěji vyskytuje v suchých trávnicích, pastvinách a loukách, při lesních lemech, křovitých svazích a při okraji cest a silnic. Často roste i na živiny chudých místech, na půdní reakci a struktuře je nezávislý. Rozšíření v České republice vzhledem k determinačním obtížím lze stanovit jen orientačně. Je hojný téměř po celém termofytiku. Méně často se objebuje ve vlhkých lokalitách. V některých oblastech pravděpodobně chybí (severní a střední Čechy, jižní a střední Morava). Roste v celé střední Evropě, Chorvatsku, Slovinsku, Maďarsku, Makedonii atd. A.collina má největší obsah proazulenů v silici a nejlépe se tak hodí ke komerční produkci drogy Millefolii herba. Roste převážně na slunných stráních, na okrajích světlých a suchých lesů, na xerotermních loukách, na suchých poloruderálních a ruderálních stanovištích. (DOSTÁL, 1989, DANIHELKA, 2004)

19 3.5.3 ŘEBŘÍČEK ODDÁLENÝ (Achillea distans WALDST. & KIT.ex WILLD.) Jedná se o rostlinu statnou, řídce vlnatou s krátce plazivým oddenkem. Lodyhu má přímou, cm vysokou, vyjímečně v horní polovině větvenou. Lodyžní listy jsou 3 6 cm široké. Bohatá květenství jsou složená v úborech, které může mít až 5 cm v průměru. Zákrovní listy jsou při okraji pýřité. Okrajové jazykovité květy jsou 1 4 mm dlouhé, zbarveny bílé někdy mohou jsou růžové barvy. 2n = 54. Hojný výskyt byl zaznamenán ve světlých bukových lesích, v Karpatech a Alpách. (DOSTÁL, 1989) ŘEBŘÍČEK OBECNÝ (Achillea millefolium L.) Rostliny řídce až středně chlupaté nebo vlnaté, později i částečně olýsalé zelené byliny. Oddenek je řídce trsnatý nebo plazivý. Lodyhy jsou cm dlouhé, jednoduché, někdy však mohou být i v horní části větvené. Jsou oblé, za sucha mírně žebernaté s uzlinami, většinou zelené i červeně nebo hnědě naběhlé. Dolní lodyžní listy jsou řapíkáté, méně často i přisedlé, 6 25 cm dlouhé, 0,9 3,3 cm široké, s čepelí obkopinatou 3 x peřenosečnou. Střední lodyžní listy jsou přisedlé, obvykle s ouškatou bází, 4 14 cm dlouhé a 0,6 2,2 cm široké. Čepel je podlouhlá až úzce kopinatá. Úbory se skládají do středně husté až husté chocholičnaté laty. Zákrov je úzce vejcovitý, někdy vejcovitý, zákrovní listeny vejčité s vyniklou střední žilkou, zelené až nažloutlé. Krajové jazykovité květy s korunní trubkou jsou kratší než ligula, která je bílá, růžová a někdy i sytě růžová. Kvete od června do září. Nažka je v obrysu klínovitá, na bázi tupá, široká 1,5 2,1 mm a 0,5 0,7 mm dlouhá, barvy šedohnědé se světlejšími postranními žebry. Druh A. millefolium zahrnuje výhradně hexaploidní populace. I přes to se jedná o velmi proměnlivý a ekologicky mimořádně plastický taxon. Jeho areál je obrovský a vzhledem k jiným druhům není jeho vymezení zcela jasné. Horské rostliny se oddělují na úrovni samostatného poddruhu A. millefolium subsp. sudetica. Na základě horských poloh se objevují morfologické rozdíly na jejichž základě bylo popsáno několik subspécií, např subsp. elbursensis HUBER-MORATH a subsp chiralensis HUBER-MORATH s nejasným taxonomickým postavením.v jižních Karpatech a Alpách dochází k introgresivní hybrodizaci s hexaploidními populacemi z okruhu A.distans WILLD a tyto rostliny se označují jako A. stricta SCHLEICCHER EX GREMLL. Tento druh je rozšířen téměř po celé Evropě včetně Islandu a také je

20 znám výskyt v Severní Americe. Ovšem z důvodu různého taxonomického pojetí jsou literární údaje nejisté. (DANIHELKA in PARÁČKOVÁ, 2006) ŘEBŘÍČEK OBECNÝ PRAVÝ (Achillea millefolium subsp. millefolium) Rostlina je pentaploidní, vytrvalá, chlupatá až hustě chlupatá, většinou pouze s podzemními výběžky a bohatými růžicemi přízemních listů. Lodyhy vystoupavé nebo přímé, cm vysoké, na bázi 3 8 mm silná, často hranatá, jen v horní části chocholičnatě větvené, hustě listnaté, lodyhy a listy zřetelně chlupaté nebo téměř lysé. Dolní lodyžní listy většinou téměř přisedlé, zřídka krátce řapíkaté, listové čepele přízemních a dolních lodyžních listů úzce obkopinaté, vyjímečně téměř kopisťovité nebo úzce podlouhlé, 2 3 krát peřenosečné, 5 15 mm široké, s více než 15 páry listových úkrojků všestranně rozloženými, s cípy krátkými, kopinatými, špičatými, bez žláznatých teček, v mládí vlnatě pýřité, vřeteno listů zubaté nebo nezubaté, 0,5 1 mm široké, mezi úkrojky celokrajné. Kvetoucí prýty jednotlivé, terminální květenství 4 10(15) cm široké, husté úbory 4 6 mm v průměru, zákrovní listeny chlupaté, zřídka olýsalé, většinou s hnědozelenými až světle, zřídka tmavě hnědými okraji, zákrov 3 5,5 mm dlouhý a 2,2 3,3 mm široký, jazykovité květy špinavě bílé, růžové nebo vzácně sytě růžové 1,3 3,3 mm dlouhé a 1,5 3,7 mm široké, nažky úzce křídlaté. Kvete od června do října. 2n = 54. A. millefolium roste na suchých až vlhkých loukách a pastvinách, na stráních, náspech, pokrývá okraje cest, meze, lesní paseky a lemy, pastviny, pustá místa. Vyhledává hluboké i mělké půdy, neutrální až slabě kyselé, snáší půdy písčité, kamenité i hlinité. Na našem území se vyskytuje hojně, v nejteplejších a nejsušších oblastech však pravděpodobně chybí. V horských oblastech Krkonoš a Hrubého Jeseníku, na lukách a lavinových drahách se vyskytuje populace řebříčku obecného mírně odlišná od pravého druhu. Bylina obsahuje silici, glykosidické hořčiny, třísloviny, flavonoidy. Striktně neobsahuje proazulen. Pěstuje se jako okrasná trvalka v kultivarech v růžových až červených barvách. Někdy se může vyskytovat i jako polní plevel (DANIHELKA, 2004)

21 ŘEBŘÍČEK OBECNÝ SUDETSKÝ (Achillea millefolium subsp. sudetica) Rostliny jsou malé až středně malé, ovšem robustní byliny s jednoduchou lodyhou. V mládí jsou hustě vlnaté. Zákrovní listeny jsou tvaru vejčitého nebo úzce vejčitého. Jsou zelené, obvykle s hnědým nebo tmavohnědým lemem. Liguly jazýkovitých květů jsou bílé, růžové až sytě růžové, 2,1 3,6 mm dlouhé a 2,0 3,8 mm široké. Kvete od začátku července do konce září. 2n = 54. Tento druh se vyskytuje v subalpínských a horských oblastech, většinou ve smilkových loukách a pastvinách, také ale v nivách, skalních společenstvech, v lavinových dráhách ledovců. Je to druh světlomilný bez nároků na půdní reakce. Jen vzácně se vykytuje za horní hranicí lesa, ojedinělé v Krkonoších a Hrubém Jeseníku. (DANIHELKA, 2004) ŘEBŘÍČEK PANONSKÝ (Achillea pannonica SCHEELE.) Rostlina je oktoploidní, vytrvalá, cm vysoká, hustě dlouze chlupatá, často šedozelená, s plazivým 1 15 cm dlouhým oddenkem, s oblou, za sucha slabě žebernatou 2 3,4 mm silnou lodyhou, s uzlinami, olivově zelená, světlejší než listy, obvykle načervenale zbarvená. Listy přízemní růžice krátce řapíkaté, dolní lodyžní listy krátce řapíkaté nebo přisedlé, střední a horní lodyžní listy přisedlé, obvykle ouškatou bází objímavé, 2 3 krát peřenosečné, později často v paždí se svazečky listů, listové úkrojky prvního řádu 5 13 mm dlouhé a 1,5 4 mm široké, s koncovými úkrojky vejčitými až úzce vejčitými, poblíž vrcholu s chrupavčitým lemem, hrotité, listové vřeteno 1 2 mm široké, přízemní a lodyžní listy úzce obkopinaté nebo eliptické, s úkrojky víceméně dvourozměrně uspořádanými, listy přízemní růžice 5 44 cm dlouhé a 9 29 mm široké, dolní lodyžní listy 5 19 cm dlouhé a 5 13 mm široké, střední a horní lodyžní listy úzce eliptické nebo úzce kopinaté, prostřední lodyžní listy 2,6 10 cm dlouhé a 3 9 mm široké, horní lodyžní listy 1,2 3,3 cm dlouhé a 1,5 5 mm široké. Chocholíky většinou husté, 1,8 8,6 cm dlouhé a 2,1 6,6 cm široké, zákrov většinou úzce vejcovitý, na bázi zaoblený, za květu 3,8 4,7 mm dlouhý a 2,2 3,2 mm široký, zákrovní listeny vejčité nebo úzce vejčité, zelené, někdy se žlutohnědým až hnědým okrajem, hustě chlupaté, za plodu někdy olysalé. Jazykovité květy bílé, za

22 sucha někdy krémově bílé, 1 1,7 mm dlouhé a 1,4 2,4 mm široké. Nažky v obrysu obkopinaté, zmáčknuté, úzce křídlaté, 1,7 2,3 mm dlouhé, hnědé, světle lemované, na bází zaokrouhlené až uťaté. Kvete od konce května do září. 2n = 72. Druh je značně proměnlivý a ekologicky plastický. Přesto je lehce poznatelný. Odlišností se mohou objevovat zvláště v míře větvení a výšce lodyhy, velikosti květenství, velikosti a členitostí listů. Rostliny ze stanovišť estrémně suchých jsou zakrnělé, jen kolem cm vysoké, hustě vlnaté. Naopak rostliny z ruderálních hlubokých a dostatečně vlhkých stanovišť jsou velmi statné, ne zřídka až 1 m vysoké, s širokým a větveným květenstvím. U takových rostlin může docházet i k větvení v horní části lodyhy. Rostliny jsou řídce vlnaté, později často olysalé. Jsou to rostliny povětšinou stepní, často se vyskytují na skalnatých nebo kamenitých stráních a pastvinách, v suchých trávnicích na píscích, při lesních lemech, ve světlinách teplomilných doubrav, při okraji cest, mezích, ve vinohradech a spárech zdí. Vyhýbá se pouze půdám velmi kyselým. V ČR je lokalizován v poříčí Ohře a Bíliny, v Českém sředohoří, v Doupovských horách, v Českém krasu a v dolním Povltaví. Dále druh zasahuje k Mladé Boleslavi, ke Kutné hoře. Pak je to Křivoklátsko, jih Prahy, údolí Berounky. Výskyt na Moravě byl zaznamenán v areálu ohraničeného městy Olomouc, Hodonín, Znojmo. Také vzácně se vyskytuje v jižní části Bílých Karpat. Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie C3 (ohrožený). (DANIHELKA, 2004) ŘEBŘÍČEK LUČNÍ (Achillea pratensis SAUKEL et LÄNGER.) Rostlina je v mládí řídce vlnatá, v dospělosti olysalá, sytě zelené byliny jsou nápadně trsnaté, trsy s obvykle s více než 10 kvetoucími lodyhami, v době květu na bázi lodyhy již většinou vyvinuty vystoupavé nadzemní nebo podzemní výběžky. Je to vytrvalý, tetraploidní jedinec. Lodyhy cm vysoké, světle nebo živě zelené, řídce chlupaté až skoro lysé, vesměs nevětvené s dlouhými internodii, počet nodů U rostlin, které rostou na sušších stanovištích, může být lodyha v horní polovině žebernatá. Dolní lodyžní listy 5 27 x 1,2 5 cm velké, listové úkrojky řídce uspořádané, koncové úkrojky 0,3 2 x 0,4 1,5 mm velké, listy letních prýtů často s jamkovitými žlázkami, horní lodyžní listy 6 11 cm dlouhé a 8 4,5 mm široké, 1,5-22 -

23 6 x delší než širší, horní lodyžní listy od lodyhy rovnovážně odstálé, zřídka zpět ohnuté, listové vřeteno křídlaté, 1 2,5 mm široké, často zubaté.čepel v obrysu úzce nebo čárkovitě obkopinatá, 3 x peřenosečná. Dolní a horní lodyžní listy jsou přisedlé a navíc ouškaté. Úbory jsou uspořádané v řídkém až středně hustém 2,5 8 cm dlouhém, 2,5 5 cm širokém květenství. Podpůrný listen květenství je nápadně až 1 / 2 delší než květenství. Zákrov je chlupatý nebo olysalý, zákrovní listeny zelené bez lemu nebo světle až tmavě hnědě lemované. Krajní jazykovité květy s korunní trubkou jsou až 1x delší než ligula za sucha 1,2 2,5 mm dlouhá, 1,1 2,5 mm široká, většinou je bílá nebo světle růžová, vyjímečně až sytě růžová. Kvete od května do září. Nažky jsou v obrysu klínovité, na bázi tupé 1,8 2,2 mm dlouhé, 0,6 0,8 mm široké, šedohnědé. Na postranních žebrech je zřetelně světlý lem. 2n = 36. Tento druh je velmi variabilní a ekologicky plastický. Pro určení je nejvhodnější jarní a letní lodyha. Jarní lodyhy mají kratší a delší listy, mají bohatší odění. Letní lodyhy se objevují po 1. seči, a jsou kratší. V některých oblastech dochází ke snadnému křížení s druhem A. collina a tyto populace se pak vyznačují větším vzrůstem, vyšším počtem uzlin, užšími listy, hustějším oděním a co je důležité, pozdější tvorbou květů. Jarní rostliny ze suchých stanovišť jsou často podobné A. millefolium, letní lodyhy se podobají A. asplenifolia. Jak jednoznačně určit, o jaký druh se jedná, je pomocí rozdílného počtu chromozomů. Pozdně letní a podzimní rostliny na poloruderálních stanovištích jsou zvláštního vzhledu. Jsou často už od báze větvené, velmi sytě zelené a téměř lysé. Listy jsou nápadně žláznatě lemované. A. pratensis se vyskytuje ma pravidelně sečených mezofilních a zamokřených nivních loukách, v příkopech, sídlištních trávnicích, v zahradách někdy také ruderální plochy. Má rád vodou i živinami dobře zásobené půdy, většinou hluboké. Stanoviště především slunné. Druh je plně přizpůsoben pravidelně sečeným loukám. U nás se nejčastěji vyskytuje po celém termofytiku a částečně v nejteplejších oblastech mezofytiku a to povětšinou v nivách větších řek jako Polabí, Pojizeří, Povltaví, u Berounky, na Plzeňsku, dále pak v Poorličí, v poříčí Cidliny, Metuje, v Čechách, v Prosvitaví, Podyjí, Pomoraví. Na Českomoravské vrchovině a v západních Čechách je vzácný, stejně tak v nejteplejších oblastech jako je Mikulovská vrchovina a Doupovské hory. Celkové rozšíření zatím není zcela známo, protože se jedná o druh teprve nedávno určený. Vyskytuje se v Bavorsku, ve středním Německu, v Česku, na Slovensku a v Rakousku (DANIHELKA in PARÁČKOVÁ,2006)

24 3.5.7 ŘEBŘÍČEK ŠTĚTINOLISTÝ (Achillea setacea WALDST. et KIT.) Rostlina je diploidní, 2n = 18, vytrvalá, hustě chlupatá, v mládí až vlnatá, po rozemnutí nápadně vonná bylina, s plazivým, 1 6 cm dlouhým oddenkem, nesoucím sterilní listové růžice a květonosné lodyhy. Lodyha je přímá nebo krátce vystoupavá, obvykle nevětvená, oblá, za sucha slabě žebernatá, cm vysoká, s nody, nažloutle zelená, často načervenale naběhlá. Přízemní listy jsou krátce řapíkaté, dolní lodyžní krátce řapíkaté nebo přisedlé, většinou s klínovitou bází, střední a horní lodyžní listy přisedlé, s nápadně rozšířenou objímavou bází (s oušky), v paždí často se svazečky listů; listové úkrojky prvního řádu v obrysu široce vejčité nebo trojúhelnikovité, 1 5 mm dlouhé a 1 4 mm široké, jejich koncové úkrojky úzce kopinaté nebo čárkovité, 0,4 1 mm dlouhé a 0,2 0,3 mm široké, poblíž vrcholu s chrupavčitým lemem, hrotité; listové vřeteno 0,5 1,2 mmširoké, listy sterilních růžic velmi úzce kopinaté, eliptické nebo obkopinaté, s nápadně trojrozměrně uspořádanými úkrojky, listy přízemní růžice 3 13 cm dlouhé a 2,9 6,5 mm široké, dolní lodyžní listy 1,8 6 cm dlouhé a 2 9 mm široké, horní lodyžní listy 0,7 4 cm dlouhé a 1,5 5,6 cm široké. Úbory jsou uspořádány v hustých široce chocholičnatých latách; zákrov úzce vejcovitý nebo válcovitý, za květu 3 4 mm dlouhý a 1,5 2,7 mm široký, zákrovní listeny vejčité, bledě zelené nebo žlutozelené, někdy se žlutohnědým až hnědým lemem, chlupaté, za plodu někdy olysalé. Květy vždy bílé, za sucha někdy krémově bílé. Jazykovité květy v úboru po pěti, liguly trojlaločné, širší než delší, za sucha 0,8 1,7 mm dlouhé a 1 2 mm široké. Nažky v obrysu obkopinaté, zmáčknuté, 1,1 1,4 mm dlouhé, hnědé. Kvete v květnu a červnu, zřídka ještě počátkem července. Areál výskytu druhu v českých zemích je reliktní povahy, téměř veškeré lokality jsou soustředěny v českém (okolí Prahy) a moravském (jihozápadní Morava) termofytiku, v oblastech s vhodným geologickým podkladem a ročním srážkovým úhrnem do 550 mm. Vyskytuje se převážně na stepních trávnících. Druh je z hlediska ohrožení řazen do skupiny C3 (ohrožený). (DANIHELKA, 2004) ŘEBŘÍČEK VRATIČOLISTÝ (Achillea styriaca SAUKEL. et al.)

25 Jedná se o vytrvalou, tetraploidní 2n = 36, rostlinu, s krátce plazivým, vícehlavým oddenkem, patřící do okruhu příbuzenské skupiny A. distans. Lodyhy statné, přímé, temně zelené, řídce vlnaté, s nody, dosahující cm výšky, někdy chocholičnatě větvená v horní části. Listy chlupaté, čepel přízemních a dolních lodyžních listů většinou úzce podlouhlá, uprostřed nejšírší, k oběma koncům se zužuje. Dolní lodyžní listy x 1,6-7 cm velké, horní lodyžní listy 3-9 cm x 8 36 mm, listové vřeteno je v horních dvou třetinách zubaté, čepel středních a horních lodyžních listů dva až tři krát přetrhovaně peřenosečná. Chocholík je bohatý, úbory v průměru až 5 mm velké, zákrovní listeny bez lemu nebo hnědě lemované, květy bílé, jazykovité květy 2,5 4 mm dlouhé. Kvete v červenci až srpnu. Druh je poměrně variabilní, ale i přes to je lehce poznatelný. Na našem území se vyskytuje roztroušeně až vzácně, v křovinách a světlých lesích na skalních stanovištích, na skalnatých svazích, na suti, většinou v průlomových údolích řek v oblastech Českého středohoří, dále v Povlaví mezi Zbraslaví a Jamným u Českých Budějovic, taky podél dolní Sázavy, Otavy a Lužnice a v kaňonu Dyje u Znojma. (DANIHELKA, 2004) 3.6 KŘÍŽENCI Jednotlivé druhy z okruhu Achillea millefolium agg. se navzájem poměrně snadno a zřejmě často kříží. Vznik kříženců je podpořen úplnou nebo aspoň výraznou autoinkompatibilitou většiny zástupců příbuzenské skupiny. V přírodě byly nalezeny jak kříženci druhů stejné ploidní úrovně, tak kříženci druhů různých ploidních úrovní. Další kříženci byli získáni experimentálně. V přírodě České republiky bylo nalezeno několik přirozených kříženců řebříčku. Při společném výskytu A. pannonica a A.millefolium s.s., nebo A. collina s A. pratensis na stanovišti byli identifikováni spontanní kříženci A. collina x A. pratensis, A. millefolium x A. pannonica, A. millefolium x A. pratensis. Kříženci jsou většinou dostatečně vitální a aspoň částečně plodní, kromě toho přetrvávají v přírodních populacích dlouhou dobu též díky klonálnímu růstu. Jejich rozpoznání v terénu nebo na základě herbářových dokladů je velmi obtížné až skoro nemožné; poměrně spolehlivým důkazem hybridního původu je pouze anorthoploidní (5x, 7x) nebo u kříženců F 2 generace a zpětných kříženců, aneuploidní počet chromozomů. Avšak ani nález euploidního počtu chromozomů nemůže vyloučit hybridní původ jedince, protože i rostliny hybridního původu

26 produkují gamety s euploiním počtem chromozomů (SCHNEIDER 1958, EHRENDORFER 1960). Zde by mohly poskytnout jednoznačné indicie pouze metody molekulární taxonomie. (DANIHELKA, 2004) 3.7 VÝZNAM ŘEBŘÍČKU A JEHO POUŽITÍ Pokud vycházíme z přirozeného charakteru řebříčku jako kvetoucí vytrvalé byliny, je na prvním místě vhodné uvést význam estetický. Jako domácí rostliny je řebříček přirozenou součástí našich příroních společenstev, ať již jako náročná bylina kvetoucí podél cest, tak i jako výrazná a žádoucí trvalka našich luk. Osivo řebříčku chlumního, sličného, obecného, panonského a bertrámu je volně dostupné v nabídce semen a současně jsou tyto druhy jedněmi ze základních komponent trávních směsí květnatých luk a to jak luk zahradních a parkových, tak i rekultivačních porostů (BRADNA, NIKODÉMOVÁ, 2004). Některé druhy řebříčku (A. filipendulina, A. taygetea, A. ptarmica, A. clavennae, A. clypeolata) hrají jako nenáročné okrasné trvalky významnou roli v zahradách. A. filipendulina je navíc oblíbenou trvalkou k sušení. K řezu se v širokém spektru kultivarů využívá Achillea millefolium (BRICKELL et al., 1993). Díky obsahu specifických látek působí také jako silný insekticid a larvicid (FIGUEIREDO et al., 1995). Z dalších účinků lze jmenovat inhibici klíčení semene dalších rostlinných druhů, účinky antibakteriální a repelentní. Produkuje látky podobné feromonům švábích samců (CHANDLER in FLESAROVÁ, 2006). Málo známým faktem je, že řebříček působí jako akumulátor těžkých kovů obsažených v půdě. Bylo zjištěno, že v případě prvků Pb, Cu, Sr je řebříček schopen akumulovat prakticky shodný obsah prvků, jaký je v půdě. Obsah prvků Ag, Cd, La, B, Mo a Cu v řebříčku dokonce jejich obsah v půdě značně přesahoval. Z těchto poznatků lze vyvodit, že řebříček může být považován za bioindikátor znečištění prostředí a nadzemních ekosystémů těžkými kovy. V lidové kuchyni je řebříček používán jako zelené koření. Jemně rozdrcené, nahořklé, slabě palčivé mladé listy lze použít do salátů a do sýrových pomazánek. Užívají se i ke zdobení jídel (BREMNESSOVÁ, 1995). Hlavní uplatnění nachází domácí druhy řebříčku ve farmacii, při výrobě kosmetických přípravků, v lihovarnictví a likérnictví

27 3.7.1 HISTORIE POUŽITÍ ŘEBŘÍČKU A LIDOVÉ LÉČITELSTVÍ Řebříček je jako léčivá bylina známý už velmi dlouho. Jeho jméno připomíná postavu silného Řeka Achillea, pravděpodobnější je však souvislost s řeckým lékařem Achillem, který řebříček k léčení používal. (MITICH, 1990). První zmínky o jeho léčebném využití pocházejí z antiky (Dioscorides i Gaius Plinius Secundus), kdy byl mezi vojáky používán především k zastavování krvácení a jako hojivý prostředek. V této době byl také pro tyto své vlastnosti nazýván Herba Militaris (CHANDLER in FLESAROVÁ, 2006). Jeho všestranné použití v medicíně i kuchyni je opakovaně připomínáno středověkými zápisy (morové epidemie a při úhynech dobytka), dílem Physika Naturgeschichte od abatyše Hildegardy z Bingenu, pracemi Alberta Magnuse, Hieronyma Bocka, Matthioliho a nechybí ani v dílech dnešních autorů (KASTNER in FLESAROVÁ, 2006). První obyvatelé amerických a kanadských přímořských provincií používali řebříček jako diaforetikum (látka vyvolávající pocení) k léčení vysokých teplot a zimnice. V Severní Americe se ovšem mnohem častěji než Achillea millefolium s.l. vyskytuje druh Achillea lanulosa Nutt. a ačkoli některá literatura uvádí, že tento druh je účinnější než jeho evropští příbuzní, způsob použití rostliny zůstává stejný. Severoamerické indiánské kmeny používaly drcenou řebříčkovou nať jako analgetikum (lokální anestetikum) také na podlitiny a pohmožděniny, podvrtnutí a otoky, hojící se rány, vyrážky a svědění různého původu. Řebříčkové odvary a výtažky byly v okolí národního parku Algonquin a města Quebecu vnitřně užívány k léčení rýmy a dalších respiračních chorob. Další použití nacházel řebříček v péči o vlasy zesvětluje jejich barvu, podporuje růst a je zmiňován i jako preventivní prostředek proti pleši (CHANDLER in FLESAROVÁ, 2006). V Evropě je řebříček používán vnitřně od 18. století a slouží zejména jako prostředek podporující trávení a cholagogum (podporuje vylučování žluči). Lidové léčitelství doporučuje užívat řebříček při onemocnění jater (doprovázených žloutenkou) a také při zánětech močových cest a ledvin. Někde se užívá i při poruchách srdečního rytmu (arytmií). Je hojně použivaným lékem na rozličné ženské choroby, střevní úplavici a průjem (současně jsou ale zmiňovány i laxativní projímavé účinky)

28 Působivě účinkuje i při klimaktérických obtížích, využívá se při léčbě hemeroidů, bércových vředů, křečových žil a jiných cévních poruch (ZENTRICH, 1991). Ve veterinární praxi se řebříček používá při onemocnění trávicího traktu skotu. V bývalém Sovětském svazu se průmyslově vyráběné tablety Herbae Millefolii používaly jako krvestavící prostředek při kokcidiózách (akutní zánět střev bakteriálního původu) drůbeže. Jako pícnina není řebříček příliš vhodný jeho hořká chuť může znehodnotit dojnicím mléko (MITICH, 1990). Pro neléčebné účely se mletá nať používala také jako kuřivo v indiánských ceremoniálních dýmkách, jako šňupací tabák, náhražka koření (skořice nebo muškátového oříšku) a na přípravu nápojů včetně piva. Terapeutické účinky řebříčku a s nimi spojené použití v lidovém léčitelství i klasické medicíně se týkají především druhů ze skupiny Achillea millefolium s.l. Tvrzení, že podobné, ale silnější působení, vykazuje droga příbuzného řebříčku bertrámu (Achillea ptarnica L.), je spíše ojedinělé (JANČA, ZENTRICH, 1996) Kromě výše zmiňovaného použití, které se většinou opírá o později vědecky dokázaný obsah účinných látek a jejich terapeutické účinky, je řebříčku přikládán i magický význam. Držen v ruce prý zbavuje řebříček strachu a dodává odvahy, chrání svého nositele. Bývá též součásti nápojů lásky (CUNNINGHAM in FLESAROVÁ, 2006). O oblibě a častém používání řebříčku v lidovém léčitelství svědčí i skutečnost, že je zmiňován téměř ve všech domácích, ale i zahraničních populárně naučných publikacích o léčivých rostlinách ŘEBŘÍČKOVÁ DROGA Český lékopis 2005 odkazuje na lékopis z roku 2002, který uvádí že oficiálním léčivem je řebříčková nať (Millefolii herba). Jsou to celé nebo řezané usušené kvetoucí vrcholky druhu Achillea millefolium L., která obsahuje nejméně 2 ml silice v kilogramu drogy a nejméně 0,02 % proazulenů, počítáno jako chamazulen (C 14 H 16 M r 184,3), obojí vztaženo na vysušenou drogu. Droga je nevýrazného charakteristického pachu. Zkoušky totožnosti: A. Listy zelené nebo šedozelené, na svrchní straně slabě pýřité, na spodní straně pýřité, dvakrát až třikrát peřenosečné, úkrojky listů čárkovité, ukončené bělavým hrotem, květenství chocholičnaté, koncové, úbory o průměru 3 mm až 5 mm, květní lůžko na

29 obvodu obvykle se čtyřmi nebo pěti jazykovitými květy a ve střední části se třemi až dvaceti trubkovitými květy. Zákrov třířadý, zelené listeny kopinaté, pýřité, na okrajích s nahnědlým nebo bílým blanitým lemem. Lůžko je slabě vypouklé, plevkaté, jazykovité květy s korunou bělavou nebo načervenalou, trojzubou. Terčové květy s korunou pěticípou, nažloutlou nebo slabě nahnědlou. Stonky pýřité, zelené, hnědě nebo fialově naběhlé, podélně rýhované, až 3 mm silné, uvnitř vyplněné bělavou dření. B. Droga se spráškuje. Prášek je zelený nebo šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky stonků, listů a listenů s roztroušenými žláznatými chlupy s krátkou nohou a dvouřadou tříbuněčnou až pětibuněčnou hlavičkou, krytou měchýřovitou kutikulou, jednořadé krycí chlupy na bázi se čtyřmi až šesti malými, více nebo méně isodiametrickými buňkami, koncová buňka ztlustlá, často zkroucená, asi 400 mm až více než 1000 mm dlouhá úlomky pokožky jazykovité koruny s buňkami papilózně vychlípenými; parenchym koruny terčových květů z malých buněk obsahujících drúzy šťavelanu vápenatého; skupiny zdřevnatělých a tečkovaných buněk listenů; kulovitá pylová zrna o průměru asi 30 mm, se třemi klíčními póry a ostnitou exinou; skupiny sklerenchymatických vláken a malé šroubovitě nebo kruhovitě ztlustlé cévy stonku. C. 2,5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS8 se smíchá s 0,1 ml roztoku S a zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml etheru petrolejového R a směs se důkladně protřepe. Vodná vrstva se zbarví modře nebo zelenomodře. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy vhodného silikagelu.použije se roztok připravený ve zkoušce totožnosti C. Porovnávací roztok - 10 mg cineolu R a 10 mg guajazulenu R se rozpustí ve 20 ml toluenu R. Na vrstvu se nanese odděleně do proužků po 20ml obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethyl-acetátu R a toluenu R (5 + 95) po dráze přesahující 10 cm. Vrstva se suší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 C až 105 C, a současně se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní části červená skvrna (guajazulen) a ve střední části modrá nebo šedomodrá skvrna (cineol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je fialová skvrna s hodnotou RF vyšší než hodnota RF skvrny odpovídající guajazulenu na chromatogramu porovnávacího

30 roztoku, pod ní je červenofialová skvrna a pod touto skvrnou jedna nebo dvě nepříliš zřetelně rozdělené šedofialové až šedé skvrny (jejich zbarvení se mění po několika hodinách na zelenošedé). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je červenofialová skvrna s hodnotou RF vyšší než hodnota RF skvrny odpovídající cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mohou být přítomny další málo výrazné skvrny. Zkoušky na čistotu: a) cizí příměsi: nejvýše 5 % stonků o průměru větším než 3 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí. b) ztráta sušením: nejvýše 12,0 % (0,500 g práškované drogy se suší 2 h v sušárně při 100 C až 105 C. c) celkový popel: nejvýše 10,0 %. d) popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové: nejvýše 2,5 %. Uchování: Droga se skladuje chráněná před světlem (ČL, 2002) Doporučená terapeutická dávka léčiva Millefolii herba Český lékopis neuvádí. Kvalitu řebříčkové drogy v minulosti určovala také norma ČSN (Millefolii flos) a ČSN (Millefolii herba) (KARMAZÍN et al.1984) TERAPEUTICKÉ ÚČINKY DROGY Terapeutické účinky řebříčku jsou velmi široké, některé z nich lze přičíst konkrétním obsahovým látkám, některé vznikají až spolupůsobením vícerých komponent. Z obecně známých vlastností řebříčkové drogy lze uvést antibakteriální a protizánětlivé účinky, adstringens (stahující účinky), amarum (léčebný prostředek obsahující hořké látky, slouží ke zlepšení chuti k jídlu, ke zvýšenému vylučování žaludečních šťáv), antiastmatikum (proti astmatu, záduše), antihistaminikum (blokuje účinek histaminu), anti-inflammatory (protizánětlivý účinek), antipyretikum (snižuje horečku), antirevmatikum (proti revmatismu), antiseptikum (zabraňuje vývinu a množení choroboplodných zárodků), antispasmodikum (proti křečím), diaforetikum (vyvolává pocení), diuretikum (podporuje činnost ledvin a tím vylučování moči), emmenagogum ( upravuje menstruační cyklus), expektorans (podporuje sekreci hlenů v dýchacím ústrojí a usnadňuje vykašlávání), hemostatikum (zastavuje krvácení),

31 hymostyptikum (tlumení krvácení), hypotensivum (snižuje krevní tlak), choleretikum (zvyšuje produkci žluči), karminativum (proti nadýmání, plynatosti, na střeva působí protikřečově a dezinfekčně), metabolikum (podporuje látkovou výměnu), sedativum (tlumí zvýšenou dráždivost centralního nervstva), spasmolytikum (uvolňuje křeče vnitřních orgánů), stimulans (prostředek s povzbuzujícím účinkem), stomachikum (prostředek podporující chuť k jídlu, činnost žaludku a trávení), tonikum (zvyšuje tělesnou sílu, posiluje) TOXICITA Díky obsahu kyseliny akonitové může dlouhodobé vnitřní užívání řebříčku nebo jeho vyšší dávky způsobit bolesti hlavy, závratě nebo stavy opojení. I v doporučovaných čajových směsích bývá obvykle jeho váhový podíl ve srovnání s ostaními součastmi těchto směsí nižší (JAROŠ in KARLOVÁ, 2005). V humánní medicíně nejsou vedlejší účinky drogy při vnitřním používání známy, přesto však není doporučeno řebříček vnitřně užívat během těhonství. Při kojení nebyly žádné nežadoucí reakce zjištěny. Díky přítomnosti kumarinů a alkaloidů se u citlivých osob může při přímém kontaktu s rostlinami objevit alergie a nežádoucí reakce ve formě vyrážek a bolestivého zarudnutí pokožky (McGUFFIN et al. 1997, NEWALL et al.1996, vše in KARLOVÁ, 2005) OBSAHOVÉ LÁTKY Řebříček obsahuje velké množství účinných látek, z nichž mezi nejdůležitější patří silice. Obsah silice v droze je značně proměnlivý (0,05 1 %) (HUBÍK et al. in FLESAROVÁ, 2006), stejně jako je variabilní i jejich složení. Nejvýznamější složkou silice je podobně jako v silici heřmánku pravého (Matricaria recutita L.) modře zbarvený chamazulen, který je však velmi kolísavý a některé rostliny ho zcela postrádají. Největší obsah je v květech a v kvetoucí nati, a to v rostlinnách, které rostou na slunných stanovištích. V silici jsou také obsaženy monoterpeny, seskviterpenové laktony, alkaloidy a mnoho dalších účinných látek. Velmi významnou terapeutickou složkou jsou glykosidické hořčiny (betain, betonicin, stachydrin, cholin, achillein). Mezi další důležité látky se řadí flavonoidy (apigeniny, luteoliny, 7-O-glykosidy), třísloviny, kumariny, aldehydy, organické kyseliny (kyselina mravenčí, kyselina octová,

32 kyselina salicylová, kyselina stearová), rovněž kyselina akonitová a propionová, asparagin.a glykosid odštěpujïcí kyanovodík i benzaldehyd, které se řadí mezi vedlejší látky. Uvádějí se i fytosteroly stigmasterol a sitosterol (JAROŠ in FLESAROVÁ, 2006) SILICE Silice jsou lipofilní těkavé směsi přírodních látek olejovité konzistence, které jsou nositeli vůně, více či méně příjemné. Po chemické stránce jsou složeny z terpenů a terpenových derivátů. Podle množství terpenů jsou buď hustší nebo řidší. Na vzduchu se okysličují, houstnou a přecházejí v pryskyřici, přičemž žloutnou, hnědnou až červenají a nabývají kyselé reakce. Jedná se o látky prchavé, tekuté, v chloroformu, lihu, etheru, benzínu, petroletheru. V tucích jsou lehce rozpustné, ve vodě nerozpustné. Silice se vyskytujíve všech rostlinách, terapeuticky významné jsou však pouze ty rostliny, které obsahují více než 0,01 % silice (BUČKOVÁ, 1989). V rostlinách vzniká při sekundárním metabolismu a v případě řebříčku je lokalizována ve speciálních strukturách rostlin, žláznatých trichomech, které se nacházejí převážně v květech, v menší míře i v ostatních nadzemních částech řebříčku. K jejich diferenciaci dochází dříve než k vývoji samotných květních orgánů. Silice se ve žlázkách vytvářejí pouze do otevření květů, pak žlázky degenerují (FIGUEIREDO et al. in KARLOVÁ, 2005) Množství silice je tedy v počátečních fázích vývoje úborů velmi nízké a dosahuje jen 0,34 0,35 % v sušině. Maximum je dosaženo těsně před rozkvetením (0,77 1,4 % v sušině), později obsah silice opět klesá. (ČERNAJ, 1982). Při zjišťování kvalitativního složení silic našla uplatnění metoda plynové chromatografie, kterou se v silicích zjistilo velké možství látek převážně mono- a seskviterpenového charakteru (ŠPINAROVÁ, 2002) METODY IZOLACE SILICE

33 1) Destilace s vodní parou princip je založen na prchání složek silic při bodu varu C s vodní parou. Jedná se o nejčastěji uplatňovanou metodu v praxi. 2) Extrakce rostlinného materiálu - lehce prchavými organickými rozpouštědly (např. petrolether) se získávají silice lepší čichové jakosti. Postup je ve srovnání s předchozí kategorií nákladnější, a proto se uplatňuje pouze v případech potřeby zachování původního aroma silice (parfumérie, kosmetika apod.) (BUČKOVÁ, FLESAROVÁ, 2006) DESTILACE S VODNÍ PAROU Český lékopis 2002 popisuje stanovení takto: Stanovení obsahu silic v rostlinných drogách se provádí destilací s vodní párou na zvláštním přístroji za podmínek uvedených níže. Destilát se jímá v kalibrované trubici, silice je zachycována v xylenu; vodná fáze se automaticky vrací zpět do destilační baňky. Přístroj se skládá z následujících částí: a) vhodné destilační baňky s kulatým dnem a krátkým zabroušeným hrdlem na širším konci o vnitřním průměru 29 mm; b) kondenzační části (viz obrázek 1), která přiléhá k destilační baňce zábrusem tak, že spolu tvoří jednolitý celek; použité sklo má nízký koeficient roztažnosti; zátka K je odvětrávací, trubice K má otvor o průměru asi 1 mm, shodný s odvětrávacím otvorem zátky; širší konec trubice K o vnitřním průměru 10 mm je ze zabroušeného skla; hruškovitě rozšířená část J o objemu 3 ml; trubice JL je dělena po 0,01 ml; kulovitá část L o objemu asi 2 ml; trojcestný kohout M; ústí trubice B je o 20 mm výše než horní značka dělení na trubici; c) vhodného tepelného zdroje umožňujícího přesné nastavení teploty; d) stojanu s kruhem pokrytým izolačním materiálem

34 Postup: Použije se důkladně vyčištěný přístroj. Stanovení se provádí podle charakteru zkoušené drogy. Do destilační baňky se převede předepsané množství destilační kapaliny, přidá se několik kousků porézního porcelánu a připojí se kondenzační část. Nálevkou N se vlije do přístroje voda R tak, aby její hladina dosáhla bodu B. Vyjme se zátka K a pipetou, jejíž konec se dotýká spodní části trubice K, se přidá předepsané množství xylenu R. Zátka K se uzavře; otvor v zátce odpovídá polohou otvoru v trubici K. Kapalina v baňce se zahřeje k varu a není-li jinak předepsáno, destiluje se rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min. Obr.1. Destilační kolona pro stanovení obsahu silic v rostlinných drogách Určí se destilační rychlost; během destilace se sníží pomocí trojcestného kohoutu hladina kapaliny tak, aby odpovídala polohou spodní značce (a) (viz obrázek 1). Kohout se uzavře a změří se čas potřebný k tomu, aby hladina dosáhla horní značky (b). Kohout se otevře a pokračuje se v destilaci, destilační rychlost se upraví vhodným zahříváním. Destiluje se 30 min. Pak se zahřívání přeruší a po nejméně 10 min se odečte objem xylenu v dělené trubici

35 Do baňky se převede předepsané množství drogy a pokračuje se v destilaci výše uvedeným způsobem po předepsanou dobu a předepsanou rychlostí. Pak se zahřívání ukončí a po 10 min se odečte objem kapaliny v dělené trubici, od něhož se odečte dříve zaznamenaný objem xylenu. Rozdíl vyjadřuje obsah silice ve zkoušené droze. Výsledek se přepočítá na obsah mililitrů v 1 kg drogy. Má-li být silice použita pro další analytické účely, oddělí se její bezvodá část s xylenem následujícím způsobem. Vyjme se zátka K a přidá se 0,1 ml roztoku fluoresceinu sodné soli R (1 g/l) a 0,5 ml vody R. Pomocí trojcestného kohoutu se vypustí směs xylenu a silice do kulovité části L a po 5 min stání se vypouští pomalu tak, až hladina klesne na úroveň kohoutu M. Kohoutem se otočí zprava doleva tak, aby vytekla voda ze spojovací trubice BM. Pomocí nálevky N promyjeme trubici acetonem R a malým množstvím toluenu R. Kohoutem se otočí zprava doleva a směs xylenu a silice se vypustí do vhodné baňky PROAZULENY A AZULENOGENY Velká pozornost byla u řebříčku věnována seskviterpenovým laktonům a jejich antimikrobiálním, antiflogistickým, cototoxickým, antiedémovým a protirakovinovým účinkům. Podle struktury se dělí na germakrenolidy, guainolidy, pseudoquaianolidy, eudesmanolidy, eremophilanolidy a xanthanolidy. Charakteristickou vlastností quaianolidů je jejich termolabilita. Vlivem vysokých teplot a v kyselém prostředí mění svou strukturu a právě tato reakce je příčinou toho, že bývají označovány jako prekurzory azulenů proazuleny (KASTNER in FLESAROVÁ, 2006). Prvním objeveným proazulenem v nati řebříčků, byl achillin. Chemicky vyjádřeno jde o 3,6,9 trimethyl 3, 3a, 4,5, 9a, 9b hexahydroazuleno [4, 5- b] furan 2,7 dion (Obr.2). Sumární vzorec je C 15 H 18 O 3 a molekulová hmotnost je 246,31. Český lékopis (2002) uvádí, že při destilaci drogy s vodní parou z achillinu za přítomnosti vzdušného kyslíku vytváří přes kyselinu chamazulenkarbonovou chamazulen (Obr.3). Jeho struktura byla objasněna v roce 1953 jako 1,4 dimethyl-7- ethylazulen. Sumární vzorec je C 14 H 16, molekulová hmotnost 184,28 a bod varu je C

36 Obr.2. Achillin Celá řada dalších proazulenů (deriváty a izomery achilinu, matricinu, matricarinu, artabsinu, rupicolinu a dalších) byla objevena později. Přítomnost proazulenů lze dokázat pouze v rostlinných extraktech, které nejsou připravovány za zvýšené teploty nebo v kyselém prostředí. U našich druhů ze skupiny Achillea millefolium a.l. byly s určitostí potvrzeny pouze u druhů Achillea collina a Achillea asplenifolia (ČERNAJ in FLESAROVÁ, 2006). Obr.3. Vznik chamazulenu Pokusy s cílem objasnit závislost obsahu a účinnosti identifikovaných látek na přípravě extraktu, postupu destilace silice nebo chromatografické metodě se staly předmětem mnoha vědeckých prací. Pozornost byla soustředěna hlavně na mechanismus přeměny proazulenů na kyselinu chamazulenkarbonovou a z ní dále na azulenogeny, zvláště chamazulen. Obecně ustálená interpretace tohoto procesu zní:

37 Netěkavé bezbarvé proazuleny z rostlinných drog (achillin, matricin a další) jsou v alkalickém prostředí stálé. Zahříváním vodných, kysele reagujících výluhů drogy se však rozkládají a přes několik meziproduktů vzniká modře zbarvená kyselina chamazulenkarbonová. Ta je však nestálá a již za normální teploty se dekarboxyluje na těkavý chamazulen (BUČKOVÁ et al., 1980, HUBÍK et al,.1989). Modrá barva silice, získané destilací s vodní parou, je způsobená přítomností azulenu a jemu podobných látek, které z proazulenů právě vlivem vysoké teploty při destilaci vznikají. Silice získaná extrakcí za studena, nebo silice neazulenogenních druhů je zbarvena žlutě nebo zelenavě. Azulen byl považován za látku zodpovědnou za antiinflammatorický (protizánětlivý) účinek silice, ale tato skutečnost nebyla jinými autory potvrzena. V současnosti převládá názor, že hlavním aulenogenem a současně z terapeutického hlediska nejvýznamější látkou v řebříčkové silici je chamazulen. Čím vyšší je obsah chamazukenu v silici, tím je modrá barva silice intenzívnější ( u některých chemotypů až do 40 %). Některé práce uvádějí negativní korelace obsahu silice a chamazulenu, ovšem další studie se tomuto názoru brání a potvrzují nezávislost těchto dvou znaků (BENZINGER, HOHNJEC 1959, KOSOVA 1962 oba in HOFMANN, FRITZ 1991). Svým složením a hlavně obsahem chamazulenu se řebříčková silice velmi blíží silici heřmánkové a lze je navzájem používat jako alternativu. Některé chemické rasy řebříčku mohou však obsahovat i 4 5 x více proazulenů než Flos chamomillae (HUBÍK et al., 1978). Vzhledem k rostoucí poptávce po heřmánku a současně rostoucímu počtu alergií na výrobky z heřmánku lze předpokládat, že se řebříček postupně stane subtitulem heřmánku, doplní jeho nedostatek a případně ho i zcela nahradí (BUGGE, 1991, FAO in FLESAROVÁ 2006). 3.8 PĚSTOVÁNÍ ŘEBŘÍČKU Měnící se ekologické podmínky, pokles přírodních nalezišť léčivých rostlin a snaha zabezpečit vyrovnanost kvality drogy spolu s ekonomickými atributy vede ke snaze přejít od sběru k cílenému pěstování léčivých rostlin (ČERNAJ, 1982). Podle údajů informačního bulletinu vydávaného při FAO OSN se řebříček komerčně pěstuje v Albánii (produkce 700 t), Maďarsku (1000 t) a v malém množství i v USA a Kanadě. Celosvětová roční produkce řebříčkové silice je pouze 1000 kg

38 V České republice se podle respondentského šetření sdružení PELERO (sdružení pěstitelů léčivých rostlin) z roku 1999 pěstoval řebříček pouze na0,64 ha s produkcí 4,2 t. Většina řebříčkové drogy v ČR, která se shromažďuje ve výkupnách léčivých rostlin, pochází ze sběru ve volné přírodě, o pěstitelích nejsou po zániku PELERO žádné informace (ŠPLÍCHALOVÁ in ŠPINAROVÁ, 2002) NÁROKY NA PROSTŘEDÍ Náročnost řebříčku na půdní a klimatické podmínky je minimální, snáší všechny typy půd s vyjímkou půd extrémně suchých a vlhkých. Roste i na půdách málo úrodných, zdevastovaných nebo mírně zasolených. Horku a suchu odolává velice dobře, snáší i dlouho ležící sněhovou pokrývku, nedaří se mu však na velmi vlhkých půdách. Kamenité a těžké půdy nejsou pro pěstování vhodné předseťová příprava. Nevhodné jsou rovněž půdy slévavé, osivo na nich nerovnoměrně vzchází, dále nemá rád půdy s obsahem těžkých kovů, neboť řebříček má sklony k jejich akumulaci. Vlastnosti půdy neovlivňují složení silice v droze (je to dáno geneticky), avšak její množství je příznivě ovlivňováno vyšší teplotou a délkou slunečního záření (RUMINSKA, 1983, HOFMANN, FRITZ, 1991). Řebříček není náročný na předplodinu ani na stanoviště (HOFMANN, FRITZ, 1991). Je tedy vhodné jej pěstovat v řepařském nebo bramborářském výrobním typu, na výhřevných, středně těžkých půdách o dobré struktuře, se zásobou minerálů, na pozemcích bez vytrvalých plevelů. Na vláhu není kromě období po výsevu náročný (RUMINSKA in FLESAROVÁ, 2006) ODRŮDY V roce 1973 byla na území bývalé NDR (v Artenu) vyšlechtěná první odrůda řebříčku chlumního Proa a doposud je tam pěstována (BAIE, BOHR in ŠPINAROVÁ, 2002). Odrůda Proa byla v některých svých vlastnostech (především vysokým výnosem a stabilním obsahem silic a chamazulenu) překonána slovenskou odrůdou Alba, vyšlechtěnou na Prírodovedecké Fakultě Univerzity Pavla Jozefa Šafárika

39 (PF UPJŠ) v Košicích metodou individuálního výběru se zkoušením potomstev (ČERNAJ, 1989). Odrůda Alba, povolená v roce 1992, je v současnosti jediná odrůda řebříčku povolená v České republice a její udržování zajišťuje PF UPJŠ v Košicích. Pokusy s pěstováním a šlechtěním řebříčku chlumního probíhaly v posledních letech také v Rakousku, Německu, Polsku a Maďarsku, ale doposud zde nebyla žádná další nová odrůda uznána TECHNOLOGIE PĚSTOVÁNÍ Poznatky o pěstování řebříčku v kultuře vycházejí především z údajů poľnohospodárského družstva Rozkvět v Nové Ľubovni na Slovensku a pěstitelské stanice léčivých rostlin v německém Artenu, kde se ve větší míře zabývali pěstováním řebříčku chlumního. Vhodnou technologií pěstování řebříčku a také možnosti využití herbicidů se zabývala také Špinarová (2002). Protože tato práce není na agronomické požadavky řebříčku zaměřená, je technologie pěstování uvedena jen velmi zkráceně. Pro úspěšné pěstování řebříčku je základním předpokladem dobře připravená půda. Opakované pěstování řebříčku na jednom stanovišti bezprostŕedně za sebou je riskantní kvůli škůdci Hemimene petiverela L. a (řád lepidoptera motýli) (PETZOLDT, in KARLOVÁ, 2005). Před výsevem je vhodné provést podmítku, nechat vyklíčit plevele, následuje hluboká orba a urovnání pozemku. Ačkoli je řebříček na obsah živin v půdě nenáročný, osvědčilo se před založením porostu vyhnojit pozemek vícesložkovým komplexním hnojivem (NPK, CERERIT) v dávce kg.ha -1 (ORAVEC, ČERNAJ in FLESAROVÁ, 2006) Na nehnojené půdě ovšem obsahuje řebříček více silice a azulenu v silici, vápenité podloží obsah azulenu naproti tomu snižuje (BLAŽEK et al., 1956). Tato informace je tak popírána (ORAVEC et.al., 1986) tvrzením, že vlastnostmi půdy, resp. obsah živin v půdě, ovlivňuje pouze množství biomasy, ne však obsah silice a chamazulenu v silici. Řebříčkové osivo klíčí na světle, semena si za běžných podmínek udržují klíčivost 2 3 roky (BLAŽEK et al., 1956). Zakládání porostu je vhodné na jaře

40 (březen duben) nebo na podzim (září říjen). Výsev se provádí do hloubky 5 10 mm. Podmínkou dobré vzcházivosti je dobře připravená půda. V závislosti na typu mechanizace se volí řádky ve vzdálenosti 0,3 0,5 m. Doporučený výsev je 2 3 kg osiva na hektar (RUMINSKA in FLESAROVÁ, 2006, ORAVEC, 1986). Na malých plochách lze místo přímého výsevu použít i předpěstovanou sadbu nebo množení vegetativním způsobem. Sadba se připravuje na jaře (výsev v dubnu na volné záhony do řádků vzdálených 0,2 m), výsadba probíhá na podzim do řádků vzdálených 0,6 m, doporučená vzdálenost rostlin v řádku je 0,25 0,30 m. Rostliny snáší dobře přesazování a kvetou již v nasledujícím roce, ale plnou sklizeň dávají až ve druhém roce pěstování. Alternativním způsobem je rozmnožování podzemními oddenky rostliny pak kvetou již témže roce (RUMINSKA in FLESAROVÁ, 2006). Na počátku vývoje rostlin (do vytvoření listové růžice) je nezbytné udržet pozemek v bezplevelném stavu, protože řebříček vzchází dlouho a etapovitě. V minulosti byly v Německu pro řebříček voleny herbicidy Trizilin, Probanil, Trazalex a Kert-Mix B. V současné době však žádné chemické přípravky povoleny nejsou a o porost je nutné pečovat pouze mechanicky (BAIER, BOHR, 1998). V dalších letech je řebříčkový porost tak hustý, že výskyt plevelů eliminuje sám a plečkování a kypření půdy je doporučeno jen na jaře a po sklizi (ORAVEC, ČERNAJ, 1984). Řebříček chlumní je vytrvalá rostlina a na jednom stanovišti ho lze pěstovat při dostatečném hnojení 4 5 let. Od druhého roku pěstování se doporučuje v předjaří a po sklizni přihnojení (ORAVEC, 1989, KARLOVÁ, 2005). Udržování kultury déle než 5 let není vhodné, protože rostliny z neznámých důvodů zakrňují a snižuje se výnos hmoty i silice (RUMINSKA in FLESAROVÁ, 2006). NÉMETH in FLESAROVÁ (2006) však vliv věku porostu na obsah silice popírá CHOROBY A ŠKŮDCI Puccinia millefolii Fek., parazitní rostliny Orobanche purpurea Jacq. a Cuscuta epithymum (L.) Murray, houby Synchytrium globosum Schroeter, Entyloma achillea Magn. a Entyloma matricariae Rostr., Leptosphaeria millefolii Fuck. a Pleospora herbarum Pers

41 Rhopalomyia H.Loew, který způsobuje na listech i květech až 80 mm dlouhé, z počátku měkké, pozdéji tvrdé a lesklé, černé otevřené novotvary. Na rostlině cizopasí i jiný hmyz, jako jsou larvy motýlů, mouchy a mšice. Tyto choroby a škůdce uvádí BLAŽEK et al., (1956). Podle Ruminské (1983) a Baiera, Bohra (1998) jsou však nemoci a škůdci při pěstování řebříčku nevýznamné SKLIZEŇ A VÝNOS Správný termín sklizně je významný pro dosažení celkového výnosu a vysoké kvality drogy. V závislosti na klimatických podmínkách a růstu je možné sklízet kvetoucí porost 2 3x za vegetaci (HOFMANN, FRITZ 1991). Zastínění porostu v době listové růžice způsobuje vznik slepých výhonů. Zastíněním v pozdější vývojové fázi lze zvýšit přírustek biomasy až o 30 % a zvyšuje se i obsah silice a proazulenů v ní (RUMINSKÁ, 1983). Sklizeň vrchního horizontu (0,3 0,4 m) lze provádět žací lištou nebo sklízečem E 301, na malých parcelách i ručně. Po sklizni zůstane na pozemku vysoké strniště, které se doporučuje co nejdříve pokosit těsně nad listovou růžicí podpoří se tím obrůstáním a rychlejší nástup do další sklizně (ČERNAJ et al., 1990). Sklízené rostliny se suší umělým teplem v sušárnách do teploty 35 C nebo přirozeným teplem na vzdušném místě bez přistupu světla. Sesýchací poměr je u natě 4 : 1, u květenství 7 : 1 (BLAŽEK et al., 1956). Droga se skladuje v papírových pytlích, na tmavých a suchých místech, chráněných před veškerým poškozením (BLAŽEK et al., 1956). Dosahované výnosy jsou u odrůdy Alba 6 7 t.ha -1 sušené natě a 2 3 t.ha -1 sušené květní drogy (ČERNAJ in FLESAROVÁ, 2006), u odrůdy PROA 4 6 t.ha -1 drogy (BAIER, BOHR, 1998) PĚSTOVÁNÍ ŘEBŘÍČKU IN VITRO Ve snaze zajistit produkci kvalitní drogy s vysokým obsahem chamazulenu v silici bylo testováno i pěstování řebříčku metodou in vitro (FIGUEIREDO et al. 1995b, WALLNER et al. 1996, WAWROSCH et al., all in KARLOVÁ 2005)

42 Složení silice tkáňových pletiv se ale může od intaktní rostliny lišit, ačkoli složení živných médií tvorbu celkového obsahu terpenoidů neovlivňuje (ČERNAJ, 1982). Výhodami této metody je možnost produkce velkého množství geneticky identických jedinců, bohatých na silici i proazuleny. Rostliny je možné získat v relativně krátkém čase a s poměrně nízkými náklady. Možnost pěstování řebříčku in vitro navíc umožňuje blíže zkoumat a ovlivňovat biosyntézu farmaceuticky významných látek (FIGUEIREDO et.al 1995a,b)

43 4. MATERIÁL A METODIKA 4.1 CHARAKTERISTIKA POKUSNÉHO STANOVIŠTĚ Pokusný pozemek je součástí výzkumných a demonstračních pozemků Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě. Obec Lednice leží v Dyjsko-svrateckém úvalu v povodí řeky Dyje. Zeměpisná poloha obce je severní zeměpisné šířky a východní zeměpisné délky ( Nadmořská výška obce je 173 m n.m. (Český statistický úřad 2007). Geologické a půdní poměry Toto území je geologicky mladé. Nacházejí se zde převážně čtvrtohorní sedimenty. Půdním typem je degradovaná černozem, půdní druh je hlinitopísčitý. Jako matečný substrát jsou zde různě mocné vrstvy spraše. Ornice je 0,30 0,35 m hluboká, humusovitá. Hladina spodní vody se pohybuje od 0,8 do 1,2 m pod půdním povrchem. Půdní vrstvy jsou nedostatečně proplachované a lehce rozpustné soli se v nich hromadí. Reakce půdního roztoku v oblasti je neutrální až slabě zásaditá. Výrobní typ kukuřičný, subtyp ječný. Podle rozboru půdních vzorků provedených přímo v místě pěstování řebříčku v roce 2003 bylo zjištěno ph = 7,3 a obsah čistých živin: N min = 13,2 mg.kg -1, P = 141 mg.kg -1, K = 403 mg.kg -1, Mg = 321 mg.kg a Ca = 4036 mg.kg -1 (Karlová, 2005). Klimatické poměry Katastr obce Lednice patří podle agroklimatické rajonizace do makrooblasti teplé, oblasti převážně teplé, podoblasti převážně suché s hodnotou klimatického ukazatele zavlažení mm, s mírnou zimou a nepatrně kratší délkou slunečního svitu Podle dlouhodobého průměru trvá sluneční svit 1747,3 hodin za rok a 1258,7 hodin za vegetační období. Délka vegetačního období trvá průměrně 175 dní.. Průměrná roční teplota (teplotní normál za období ) je 9 C, průměrná teplota za vegetační období (duben září) je 15,3ºC. Z dlouhodobého normálu vyplývá, že

44 maximální průměrná teplota je 19,1ºC v červenci a minimální je v měsící leden s průměrnou teplotou -1,7 ºC. Suma aktivních teplot se pohybuje nad 28ºC. Nedaleké Pavlovské vrchy vytvářejí pro Lednici srážkový stín. Roční průměr srážek (srážkový průměr za období ) je 517 mm, za vegetační období spadne 63% ročního úhrnu srážek (ROŽNOVSKÝ; LITSCHMAN b.n.). Podle Langova dešťového faktoru (52,2) patří katastr obce Lednice do oblasti polosuché. Vysoké teploty v létě a celkový nízký srážkový úhrn způsobují vláhový deficit, který ve vegetačním období činí 190 mm ve stínu a 550 mm na slunci. Průběh zimy je střídavě ovlivňován podnebím kontinentálním a podnebím přímořským, otevřenou polohu ovlivňují jižní vysušující větry a severozápadní větry proudící ze Svrateckého úvalu (KARLOVÁ, 2005). 4.2 ROZLIŠENÍ V RÁMCI RODŮ Popis rodu viz str POPIS ROSTLINNÉHO MATERIÁLU Pro pokus byl použitý rostlinný materiál, který zastupovali jedinci rodu Achillea L. U tohoto materiálu bylo provedeno hodnocení morfologických znaků a kvetení. Pro výběr znaků, byl rozhodující faktor odlišení a dále taxonomické určení jednotlivých druhů řebříčku. U listu byl hodnocen jeho tvar, délka a šířka, vlnatost, listové vřeteno, rozložení, tvar a množství listových úkrojků. Lodyha byla popsána z hlediska jejího postavení, délky, olistění, rozvětvení. U květenství bylo hodnocení zaměřeno na popis typu chocholíku, barvu korunních lístků, tvar a vlnatost zákrovních listenů. Přehled morfologie rostlinných orgámů uvádí tabulky 10, 11, 12, 13. Při hodnocení rostlinných orgánů se sledovaly tyto faktory: List tvar čárkovitý, kopinatý, vejčitý vlnatost lysý, chlupatý, vlnatý listové vřeteno zakryté, nezakryté tvar listového vŕetene celokrajné, zubaté

45 rozložení listových úkrojků rozložené do plochy a všestranně množství úkrojků méně jak 15 úkrojků, více jak 15 úkrojků tvar úkrojků - nitkovitý, čárkovitý, kopinatý, vejčitý, okrouhlý tvar terminalního úkrojku kopinatý, podlouhlý, vejčitý, široce vejčitý terminální úkrojek se špičkou, bez špičky Lodyha olistění řídké, středně husté, husté postavení lodyhy vzpřímená, vystoupavá místo rozvětvení od spodní, střední, horní části a nerozvětvení vlnatost lysá, chlupatá, vlnatá, hustě vlnatá Květenství chocholík drobný volný, drobný kompaktní, kompaktní, volný, velký korunní lístky bílé, růžové, fialové zákrovní listeny lysé, pýřité, hustě pýřité tvar zákrovních listenů kopinaté, úzce vejčité, vejčité, eliptické barva zákrovních listenů slámově žlutá, žlutozelené, světle zelené, zelené VYBRANÍ JEDINCI ZE SBÍRKY RODU ACHILLEA L. Kolekce různých druhů a ekotypů řebříčků, které byly posbírány na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v rámci projektu Květena České republiky na lokalitách po celé republice, byla soustředěna v Centru léčivých rostlin Masarykovy univerzity v Brně. Po přesné identifikaci a určení počtu chromozomů (DANIHELKA 2000), byly vybrání zástupci všech taxonů z komplexu Achillea millefolium agg. přenesení na pozemek Zahradnické fakulty v Lednici k dalšímu pozorování a stanovení obsahu účinných látek (KARLOVÁ, 2005). Během let bylo do Lednice přeneseno 100 položek (druhů, ekotypů a kříženců) řebříčku ze 75 různých původních lokalit. Seznam jednotlivých položek řebříčku s pracovními čísly, pod kterými jsou položky v Lednici evidovány, stručnou charakteristikou původních lokalit a rokem přenesení do Lednice, uvádí tabulka 1, 2 a

46 4.2.3 LOKALITY JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ Tab.1. Aktivní kolekce genofondu rodu Achillea L. Druh, kříženec Achillea asplenifolia Achillea collina Achillea millefolium Achillea pannonica Achillea pratensis Achillea setaceae Pracovní číslo Původní lokalita Nadmořská výška (m.n.m.) Rok přenosu do genofondu 11 Úvaly (Bŕeclav) Abrod (Slovesko) Miroslav (Znojmo) Čejkovický Špidlák (Hodonín) Mikulov Sv.kopeček (CHKO Pálava) Cerová Vrchovina Čelechovice na Hané Tasovice (Znojmo) Čenkov (Štírovo) Ždánice Ždánický les (Hodonín) Marefy (Vyškov) Marefy (Vyškov) Dubník u Boršice Čížov (Kutná Hora) Ašský výběžek Komorní Hůrka Jesenice (Cheb) Ruda nad Moravou Ruda nad Moravou Ruda nad Moravou Ruda nad Moravou Přerov Přerov Šumperk Šumperk Šumperk Olomouc Olomouc Prácheň - Horažďovice Třebíč Soběšice (Klatovy) Arnoštov (Opava) Sv.kopeček (CHKO Pálava) Křepenice (Příbram) Nejdek (Břeclav) Hrádek (Pardubice) Borovnice (Trutnov) Brandýs nad Orlicí České Budějovice Srbsko (Beroun) Ruda nad Moravou Havraníky - Podýjí Radobýl (České stŕedohoří)

47 Tab.2. Seznam položek rodu Achillea L. v lednickém genofondu Druh, kříženec Pracovní číslo Původní lokalita Nadmořská výška (m.n.m.) Rok přenosu do genofondu Achillea asplenifolia Achillea collina Achillea millefolium Achillea pannonica Achillea pratensis Achillea setaceae 11 Úvaly (Bŕeclav) Abrod (Slovesko) Miroslav (Znojmo) Čejkovický Špidlák (Hodonín) Mikulov Sv.kopeček (CHKO Pálava) Cerová Vrchovina Čelechovice na Hané Tasovice (Znojmo) Čenkov (Štírovo) Ždánice Ždánický les (Hodonín) Marefy (Vyškov) Marefy (Vyškov) Dubník u Boršice Čížov (Kutná Hora) Ašský výběžek Komorní Hůrka Jesenice (Cheb) Ruda nad Moravou Ruda nad Moravou Ruda nad Moravou Ruda nad Moravou Přerov Přerov Šumperk Šumperk Šumperk Olomouc Olomouc Prácheň - Horažďovice Třebíč Soběšice (Klatovy) Arnoštov (Opava) Sv.kopeček (CHKO Pálava) Křepenice (Příbram) Nejdek (Břeclav) Hrádek (Pardubice) Borovnice (Trutnov) Brandýs nad Orlicí České Budějovice Srbsko (Beroun) Ruda nad Moravou Havraníky - Podyjí Radobýl (České stŕedohoří)

48 Tab.3. Seznam položek rodu Achillea L. v lednickém genofondu Druh, kříženec Pracovní číslo Původní lokalita Nadmořská výška (m.n.m.) Rok přenosu do genofondu 167 Radobýl (České stŕedohoří) Achillea setaceae 168 Soutok Moravy a Dyje (Břeclav) Soutok Moravy a Dyje (Břeclav) Achillea styriaca 137 Povrly (Ústí nad Labem) České středohoří Achillea Sp 100 Čejč Achillea collina x Achillea millefolium Achillea collina x Achillea pratensis Achillea collina x Achillea styriaca Achillea millefolium x Achillea pannonica Achillea pratensis x Achillea millefolium 159 Bot. Zahrada ÚPJŠ Košice Dubník u Boršice Praha - Žižkov Chloumek (Mladá Boleslav) Praha - Opatov Praha - Opatov Oparno (České středohoří) Křepenice (Příbram) Hradec nad Svitavou Achillea distans 0011 Olomouc Achillea collina Proa 0009 Olomouc Achillea collina Alba 0008 Olomouc Achillea millefolium 0006 Olomouc Lokalita nemohla být brána jako zohledňující průkazný faktor pro obsah silice v rostlinách rodu Achillea L., protože vzorky byly odebírány na odlišnost odrůdy a ne lokality. 4.3 SEZNAM ZAŘÍZENÍ A POMOCNÉHO MATERIÁLU Pro všechny dílčí pokusy bylo potřeba těchto věcí a zařízení: Kniha Květena České Republiky 7 (2004) Mapka genofondu Lupa Cedulky, jmenovky, samolepky Nůžky

49 Provázek Prupiska, tužka, papír, pravítko, barevné zvýrazňovače Gumičky Háčky Velké a malé papírové sáčky Elektrické digitální váhy KERN Destilační kolona Laboratorní lžička Hliníkové misky s víčkem Exsikátor Elektrická sušárna s regulovatelnou teplotou Mlýnek Moulinex Elektrický laboratorní mlýnek se sítem o velikosti ok 3,15 mm Plastová vanka Alobalové misky Odměrný válec Trychtýř Destilovaná voda Připravený řebříček v pomletém stavu Baňky s plochým dnem o objemu 1 l se zábrusem Elektrický vařič GERHARDT Chemické ampulky s gumičkou a plastovým víčkem Box pro ampulky (max. 81 vzorků) Lednička Kalkulačka Barevná stupnice pro hodnocení silice Digitální fotoaparát PANASONIC LUMIX DMC-TZ2 4.4 ČASOVÝ HARMONOGRAM Sled prováděných činností byl následující: Po prozkoumání genofondu byl proveden odběr vzorků rostlinného materiálu, poté následovalo jejich sušení. Po usušení byly vzorky umístěny do papírových pytlů, které byly označeny, a uskladněny

50 v suché a tmavé místnosti. Samotná destilace proběhla v zimním období, která byla dosti časově náročná a na základě tohoto pokusu bylo provedeno hodnocení vydestilované řebříčkové silice. Tab.4. Časový harmonogram pokusu ČINNOST Odběr vzorků Sušení Destilace Hodnocení DATUM týdnů Březen - Duben STANOVENÍ OBSAHU ÚČINNÝCH LÁTEK Metodiky stanovení obsahu účinných látek od přípravy vzorků až po výsledný přepočet získaných dat na konstantní hmotnost drogy vychází z lékopisných metod (ČSL 4, 1987, ČL 1997, ČL 2002) a nebo podle metod vyvinutých pro hodnocení kvality rostlinného materiálu. 4.6 ODBĚR ROSTLINNÉHO MATERIÁLU Pro stanovení obsahu účinných látek byl rostlinný materiál sklízen jako kvetoucí nať (do výśky 30 cm od kvetoucích chocholíků) nebo jednotlivá květenství (celé chocholíky) ve stadiu plného květu ( u pokusu v těchto vývojových fázích). Prováděno podle metodiky, kterou uvádí KARLOVÁ (2005). Nať i květenství byly od matečných rostlin odstříhávány a dále upravovány sušením na vzduchu při pokojové teplotě. Před stanovováním obsahu účinných látek byla řebříčková droga skladována na tmavém a suchém místě v papírových pytlích a

51 bezprostředně před vlastními analýzami byla jednotně rozdrobněna mletím na laboratorním mlýnku se sítem o velikosti ok 3,15 mm. 4.7 DESTILACE KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ OBSAHU SILICE Pro hodnocení kvantitativního obsahu silice byla použita metoda destilace s vodní parou. Český lékopis (2002) uvádí pro stanovení silic následující postup: Stanovení silic v rostlinných drogách se provádí prostou destilací drogy ve vodní lázni. Předepsané množství drogy (pro řebŕíček 30 g), rozdrobněné na stupeň II (jemně řezané, velikosti oka síta 3,15 mm) se vpraví pomocí trychtýřku a skleněné trubičky se 400 ml vody do 1-litrové baňky s plochým dnem se zábrusem a připojí se k destilační koloně. Obsah baňky se zahřívá k bodu varu, podle potřeby se pomalými krouživými pohyby promíchává a destiluje 4 hodiny. Po té se zastaví zahřívání, aniž by se přerušilo chlazení. Po 10 minutách se odečte celkový objem modře zbarvené silice v trubici. Po vychladnutí se baňka s drogou vylije. Pro každý vzorek probíhala destilace paralelně. U některých vzorků nebylo možné provést stanovení s předepsaným množstvím drogy, z důvodů malého množství rostlinného materiálu. Pro stanovení obsahu silice byla tedy použita menší navážka a obsah silice byl pak na obsah silic v 1000 g přepočítán z této nižší navážky vzorku. Vzorky, u kterých byla pro stanovení použita nižší navážka, jsou ve výsledcích přehledně označeny. Destilace vzorků z aktivní kolekce genofondu probíhala čtyři hodiny. U všech zbylých vzorků z kolekce genofondu, byla destilace prováděna místo čtyř hodin pouze dvě hodiny, neboť u testovaných vzorků bylo zjištěno, že objem vydestilované silice se po prvních dvou hodinách destilace od objemu silice po celých čtyřech hodinách nelišil. Po odečtení vydestilovaného množství silice na stupnici v trubici KL, byl každý vzorek vypuštěn z destilačního přístroje do Eppendorfovy zkumavky a vzorky byly až do další práce s nimi uloženy v ledničce při teplotě 4 C

52 4.7.2 STANOVENÍ SUŠINY Podstatou metody, kterou uvádí JAVORSKÝ (1987), je stanovení vlhkosti přímým sušením vzorku při teplotě 105 C za předepsaných podmínek. Zkušební pomůcky tvoří vysoušecí hliníkové misky s víčkem a elektrická sušárna s regulovatelnou teplotou a možností odvětrávání. Postup stanovení pro suché vzorky: Odváží se 5,0 g vzorku s přesností nejméně na 0,001 g do předem vysušené a odvážené misky s víčkem. Vzorek se suší v misce s odklopeným víčkem 4 hodiny při teplotě 105 C. (Foto 43) Doba 4 hodin se počítá od dosažení předepsané teploty. Po vysušení se miska uzavře víčkem a uloží se do exsikátoru. Po vychladnutí se miska s exsikátoru vyjme a zváží se hmotnost s přesností na 0,001 g. Obsah vlhkosti (x) v procentech se vypočítá po dosazením do vzorce: m1 x = [%] m 2 m1 navážka vysušeného vzorku v gramech m2 navážka suchého nebo předsušeného vzorku v gramech Obsah sušiny (y) v procentech se vypočítá po dosazení do vzorce: y = 100 x [%] KVALITATIVNÍ STANOVENÍ OBSAHU SILIC Hodnocení kvality silice bylo provedeno vizuálním porovnáním intenzity modrého zbarvení silice s barevnou stupnicí, kterou uvádí FLESAROVÁ (2006), tato stupnice byla upravena podle skutečných barev vydestilované silice. Tabulka 5 uvádí použitou barevnou stupnici a množství chamazulenu, které odpovídá intenzitě barvy silice. Čím vyšší byla intenzita modrého zbarvení hodnoceného vzorku, tím vyšší byl obsah chamazulenu

53 Barevným odstínům odpovídá systém bodového hodnocení. V bodovací metodě vycházíme ze šestistupňové bodovací stupnice, která přiřazuje jednotlivým barevným odstínům příslušný počet bodů, odpovídající jejich závažnosti. Vzorkům s nejvyšší intenzitou zabarvení (tmavě modrým) je při hodnocení přidělován maximální počet 6 bodů, naopak u vzorku s nejnižší intenzitou zabarvení (bezbarvým) je při hodnocení přidělován pouze 1 bod. Závažnějšímu kritériu, v tomto případě vyššímu obsahu chamazulenu, odpovídá větší počet přidělených bodů a výslednou váhu kritéria stanovíme tak, že počet jemu přidělených bodů dělíme součtem všech přidělených bodů. Tak máme zaručeno, že součet vah kritérií bude roven jedné. Tab.5. Stupnice pro hodnocení kvality silice podle barvy Barva silice Bezbarvá Namodralá Zeleno modrá Světle modrá Modrá Tmavě modrá Obsah chamazulenu Žádný Žádný Stopová množství Nízký obsah Střední obsah Vysoký obsah Bodové hodnocení METODY VYHODNOCENÍ POKUSU Výsledky pokusu byly zaznamenávány do tabulek a dále byly graficky a statisticky zpracovány a vyhodnoceny. Pro zpracování bylo použito programů Microsoft Word, Microsoft Excel a programu UNISTAT, ve kterém byla zpracována statistická analýza zkoumaných dat. Aritmetické průměry, směrodatná odchylka a variační koeficient pro jednotlivé údaje byly určeny jako základní statistické parametry. Pro analýzu rozptylu (ANOVA 95) a mnohonásobná porovnávaní s metodou mnohonásobného porovnávání s metodou minimálního průkazného rozdílu při 95 % hladině pravděpodobnosti byl použit test homogenity. Pro neparametrickou obdobu jednoduchého třídění analýzy variance byl použit Kruskal-Wallisův test, pomocí kterého byl vyhodnocen kvalitativní obsahu silic (proazulenů). Pomocí Cochranova a Bartlettova testu byla ověřena rozdílná homogenita vstupních dat

54 5. VÝSLEDKY 5.1. AKTUALIZACE POLOŽEK GENOFONDU RODU ACHILLEA L. Pro tuto aktualizaci byly použity podklady, které vypracovala FLESAROVÁ (2006). Základem této práce bylo rozdělení a grafického uspořádání jednotlivých druhů a položek, které jsou soustředěné na školním pozemku zahradnické fakulty v Lednici na Moravě. Dle aktuálního stavu bylo nutné provést jejich rozdělení a označení (Obr.5). Předpokladem pro správné určení jednotlivých druhů byl použit Klíč ke květeně České Republiky (DANIHELKA Achillea L. in KUBÁT, 2002), dále kniha Květena České Republiky 7 (DANIHELKA, 2004). Při hodnocení jednotlivých položek porostu řebříčku, bylo důležité morfologicky zhodnotit pravost druhu. Pokud byl nalezen druh, který neodpovídal morfologickým kritériím byl z porostu vyřazen. Morfologická charakteristika se týkala růstu lodyh, hustoty olistění, ochlupení, členitosti listů. Genofond rodu Achillea L. byl roztříděn na druhy a na jednotivé položky. Dále byl pro přehlednost přiřazen ke každé položce kód, který označuje příslušnou barvou druh položky a také pracovní číslo. Počet rostlin na stanovišti označují křížky v políčku (záhonu). Aktualizace proběhla v září roku Uspořádání druhů a položek genofondu rodu Achillea L. je uvedeno v tabulce č.6. Na základě počtu rostlin byly všechny položky genofodu sledovány v měsících květen až říjen Počet rostlin u většiny položek rodu Achillea L. se v průběhu šesti měsíců moc nezměnil. U druhu Achillea collina, Achillea asplenifolia, Achillea setacea bylo zaznamenáno snížení počtu rostlin. U položek byl zaznamenán tento počet rostlin: u druhu Achillea collina (položka 6) 2 rostliny, (položka 101) 1 rostlina, u druhu Achillea asplenifolia s pracovním označením položek 11, 23, došlo ke snížení počtu v obou případech z pěti rostlin na rostliny dvě. U druhu Achillea setacea (položky 169) zůstala jen jedna rostlina. Z důsledků těchto faktorů byly ovlivněny počty rostlin. Mechanickým odstraněním jedinců rozdílných podle taxonomického zařazení, bylo jednou z hlavních příčin snížení počtu rostlin. K další příčině snižování počtu rostlin přispěla mechanická meziřádková kultivace a následné použití herbicidních postřiků. Změny počtu rostlin uvádí tabulka

55 Tab.6. Uspořádání druhů a položek genofondu rodu Achillea L

56 Tab.7. Změny počtu rostlin Druh Pracovní číslo Počet rostlin v květnu Počet rostlin v září Přemnožení Achillea collina Achillea collina Achillea asplenifolia Achillea asplenifolia Achillea setacea Přemnožení výše zmiňovaných druhů rodu Achillea L., proběhlo na podzim roku Ze zbylých rostlin v genofondu na pozemku Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě byly odebrány buď celé rostliny nebo byly rozděleny jejich trsy na jednotlivé rostliny tak, aby mohlo dojít k zachování počtu daného druhu. Rostliny byly nahrnkovány do dvoulitrových hrnků, řádně popsány, označeny jmenovkou a následně byly uloženy do kontejnerovny na pozemku Zahradnické fakulty. Po obnovení a vzrůstu se mohou tyto rostliny doplnit na daná stanoviště genofondu řebříčku. Regenerace genofondu, (Foto 21, 22) HODNOCENÍ RŮSTU A VÝVOJE ROSTLIN Všechny přenesené druhy řebříčků do genofondu přezimovaly bez problémů. Zpočátku se mezi jednotlivými druhy neprojevovaly žádné rozdíly, rostliny vytvářely pouze více či méně kompaktní listové růžice. U některých druhů a ekotypů se velmi brzy na počátku vegetace objevily i náznaky květních lodyh a tyto druhy již koncem května začaly kvést. Během vegetace se mezi ekotypy a rostlinami různých druhů projevovaly rozdíly v nástupu fenologických fází. Rozdílný stav se udržel až do konce vegetace HODNOCENÍ MORFOLOGICKÝCH ZNAKŮ A KVETENÍ U všech rostlin genofondu byly ve dvou až třech týdenních intervalech měřeny tyto morfologické charakteristiky: výška lodyhy, šířka a délka listů. Pro každou charakteristiku bylo provedeno 3 6 měření na jednotlivých rostlinách. Pro přehlednost

57 a možnost vzájemného porovnání jednotlivých položek řebříčku byly do přiloh zařazeny výsledky, které jsou zpracovány statisticky v tabulkách. Hodnocení bylo založeno na statistickém porovnávání rozdílu mezi druhy Achillea L. v závislosti na délce a šířce listů a v posledním sledování na výšce lodyhy (Tab.20). Pro porovnávaní délky listu jako morfologického znaku odrůd bylo použito testu homogenity rozptylu. Test homogenity rozptylu byl zpracován i pro šířku listů a pro výšky lodyhy, jako morfologického znaku odrůd. U všech třech testování vyšly rozptyly homogenní, proto byla následně provedena analýza variance (Tab.21). Mezi jednotlivými druhy řebříčku je statisticky prokazatelný rozdíl v délce listů, v šířce listů a v délce lodyhy. Rozdíl je statisticky prokazatelný proto, že v posledním sloupci tabulky je hodnota nižší něž 0,05. Na základě tohoto výsledku byl proveden Tukeyův-HSD test pro délku listů (Tab.22, 23), šířku listů (Tab. 24, 25) a délku lodyhy (Tab.26, 27) u testovaných druhů řebříčků. Níže zpracováno graficky - graf 1, 2, 3. Graf 1: Porovnání druhů řebříčku v závislosti na délce listu Porovnání druhů na základě délky listů 30, ,0000 Délka v (cm) 20, , ,0000 5,0000 0,0000 A.asplen A.styr A.dist A.collin A.m x co A.c x st Ach.SP A.c.Alba A.prat. A.c x pr A.m x pa Druhy řebříčků A.millef A.c.Proa A.m x pr A.setac A.pannon

58 Graf 2: Porovnání druhů řebříčku v závislosti na šířce listu Porovnání druhů na základě šířky listů 3,0000 2,5000 Šířka v (cm) 2,0000 1,5000 1,0000 0,5000 0,0000 A.c.Alba A.asplen A.dist A.m x pa A.c.Proa A.c x st A.millef A.pannon A.collin A.c x pr A.m x co A.styr A.prat. Ach.SP A.m x pr A.setac Druhy řebříčků Graf 3: Porovnání druhů řebříčku v závislosti na výšce lodyhy Porovnání druhů na základě výšky lodyhy 90, , ,0000 Délka v (cm) 60, , , , , ,0000 0,0000 A.pannon A.setac A.collin A.c.Alba Ach.SP A.prat. A.c.Proa A.c x st Druhy řebříčku A.m x pa A.millef A.m x co A.m x pr A.c x pr A.dist A.asplen A.styr 5.4. HODNOCENÍ MORFOLOGIE ROSTLINNÝCH ORGÁNŮ Morfologie rostlinných orgánů je přehledně popsána v níže uvedených tabulkách, kde u každé položky rodu Achilla L., genofondu v Lednici, byly zaznamenány charakteristiky pro list a pro lodyhu a květenství

59 Tab.10. Morfologie rostlinných orgánů LIST Druh A.asplen A.asplen A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin A.collin Čïslo sběru Tvar listu 11 řapíkatý 23 řapíkatý 6 kopinatý 25 ćárkovitý 29 ćárkovitý 43 podlouhlý 101 kopinatý 317 kopinatý 319 kopinatý 324 podlouhlý 409 kopinatý 414 kopinatý 415 ćárkovitý 417 ćárkovitý Vlnatost listu Listové vřeteno Zubatost vřetene Rozložení úkrojků vlnaté zakryté celokrajné všestranně vlnaté zakryté celokrajné všestranně vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy A.dist kopinatý vlnatý nezakryté celokrajné všestranně A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef A.millef 31 kopinatý 63 kopinatý 257 kopinatý 263 kopinatý 268 kopinatý vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné všestranně vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné všestranně vlnaté nezakryté celokrajné do plochy 278 kopinatý vlnatý nezakryté celokrajné všestranně 279 kopinatý vlnatý nezakryté celokrajné všestranně 280 podlouhý vlnaté nezakryté celokrajné do plochy 282 kopinatý vlnaté nezakryté celokrajné do plochy 283 kopinatý vlnaté nezakryté celokrajné do plochy 284 kopinatý vlnaté nezakryté celokrajné všestranně 285 kopinatý vlnaté zakryté celokrajné všestranně 288 čárkovitý vlnaté nezakryté celokrajné do plochy 289 kopinatý vlnaté zakryté celokrajné do plochy 294 kopinatý vlnaté zakryté celokrajné všestranně 296 kopinatý vlnaté zakryté celokrajné do plochy 303 kopinatý vlnaté zakryté celokrajné do plochy mnoźství úkrojků Tvar úkrojků Tvar term. úkrojku Špička více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 kopinatý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 kopinatý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý kopinatý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než široce 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 kopinatý podlouhlý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý kopinatý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ano více než 15 vejčitý vejčitý Ne více než 15 kopinatý vejčitý Ano více než 15 vejčitý kopinatý Ano více než 15 vejčitý podlouhlý Ano

60 Tab.11. Morfologie rostlinných orgánů LIST Druh Čïslo sběru Tvar listu Vlnatost listu Listové vřeteno Zubatost vřetene Rozložení úkrojků mnoźství úkrojků Tvar úkrojků Tvar term. Úkrojku Špička A.millef A.millef A.pannon A.pannon A.prat. A.prat. A.prat. A.prat. A.prat. A.prat. A.prat. A.setac A.setac A.setac A.setac A.setac Ach.SP A.styr A.styr A.c.Proa A.c.Alba A.c x pr A.c x pr A.c x pr A.c x pr A.c x pr A.c x st A.m x pr A.m x pa A.m x co 341 kopinatý vlnatý zakryté celokrajné do plochy kopinatý kopinatý kopinatý 46 podlouhlý 50 kopinatý 86 podlouhlý 213 podlouhlý 292 kopinatý 375 kopinatý 379 podlouhlý podlouhle vejčitý podlouhle vejčitý podlouhle vejčitý vlnaté nezakryté celokrajné všestranně zakryté celokrajné všestranně vlnaté zakryté celokrajné všestranně vlnaté vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy 168 podlouhlý vlnatý zakryté celokrajné všestranně 169 podlouhlý vlnatý zakryté celokrajné všestranně 100 kopinatý vlnatý zakryté celokrajné do plochy 137 kopinatý 182 kopinatý kopinatý kopinatý vlnaté zakryté zubaté do plochy vlnaté zakryté zubaté do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy vlnaté zakryté celokrajné do plochy 19 kopinatý lysý nezakryté celokrajné do plochy 67 kopinatý lysý nezakryté celokrajné do plochy 210 kopinatý lysý nezakryté celokrajné do plochy 223 kopinatý lysý nezakryté zubaté do plochy 224 kopinatý vlnaté nezakryté zubaté do plochy 186 kopinatý vlnaté nezakryté celokrajné do plochy 151 kopinatý 118 kopinatý 159 kopinatý vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy vlnaté nezakryté celokrajné do plochy více než 15 vejčitý vejčitý ne více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ne více než 15 vejčitý vejčitý ne více než 15 vejčitý kopinatý ne více než 15 kopinatý kopinatý ano více než 15 kopinatý kopinatý ne více než 15 vejčitý kopinatý ne více než 15 kopinatý kopinatý ano více než 15 vejčitý kopinatý ne více než 15 vejčitý kopinatý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 více než 15 široce vejčitý široce vejčitý široce vejčitý široce vejčitý ano ano více než 15 vejčitý vejčitý ne více než 15 vejčitý podlouhlý ano více než 15 vejčitý podlouhlý ano více než 15 kopinatý vejčitý ano více než 15 kopinatý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý podlouhlý ne více než 15 vejčitý podlouhlý ne více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano více než 15 vejčitý vejčitý ano

61 Tab.12. Morfologie rostlinných orgánů LODYHA A KVĚTENSTVÍ Druh Číslo sběru Olistění Lodyha Rozvětvení A.asplen 11 husté vystoupavá A.asplen 23 husté vystoupavá A.collin 6 husté přímá A.collin 25 A.collin 29 A.collin 43 A.collin 101 středně hustě středně hustě středně hustě středně hustě přímá přímá přímá přímá A.collin 317 husté přímá A.collin 319 A.collin 324 středně hustě středně hustě přímá přímá A.collin 409 husté přímá A.collin 414 středně hustě přímá A.collin 415 husté přímá A.collin 417 husté přímá A.dist A.millef 31 A.millef 63 A.millef 257 středně hustě středně hustě středně hustě středně hustě přímá přímá přímá přímá A.millef 263 řídké vystoupavá A.millef 268 A.millef 278 A.millef 279 A.millef 280 středně hustě středně hustě středně hustě středně hustě přímá přímá vystoupavá vystoupavá A.millef 282 řídké vystoupavá A.millef 283 A.millef 284 středně hustě středně hustě přímá přímá A.millef 285 husté přímá A.millef 288 středně hustě přímá A.millef 289 husté přímá A.millef 294 A.millef 296 A.millef 303 středně hustě středně hustě středně hustě vystoupavá vystoupavá přímá v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části v horní části od střední čáti v horní části v horní části od střední čáti v horní části v horní části od střední čáti od střední čáti od střední čáti v horní části v horní části od střední čáti v horní části od střední čáti v horní části v horní části v horní části Vlnatost lodyhy vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá Chocholík Listeny Barva listenů Tvar listenů Korunní plátky kompaktní pýřité zelená vejčité bílé kompaktní pýřité zelená vejčité bílé kompaktní pýřité sv.zelené vejčité bílé drobný kompaktní pýřité žl.zelené vejčité bílé kompaktní pýřité sv.zelené vejčité bílé drobný kompaktní drobný kompaktní lysé žl.zelené vejčité bílé pýřité sv.zelené vejčité bílé vlnatá kompaktní pýřité sv.zelené vejčité bílé vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní bohatý kompaktní pýřité sv.zelené vejčité bílé pýřité sv.zelené vejčité bílé lysé žl.zelené vejčité růžové pýřité žl.zelené vejčité bílé pýřité žl.zelené vejčité bílé pýřité sv.zelené vejčité bílé pýřité sv.zelené vejčité růžové kompaktní lysé sv.zelené vejčité bílé kompaktní lysé sv.zelené vejčité bílé drobný kompaktní drobný volný drobný kompaktní lysé žl.zelené vejčité růžové pýřité sv.zelené široce vejčité bílé pýřité žl.zelené vejčité bílé kompaktní pýřité žl.zelené podlouhlé bílé kompaktní lysé žl.zelené vejčité bílé kompaktní pýřité žl.zelené vejčité růžové drobný kompaktní drobný kompaktní pýřité sv.zelené podlouhlé bílé pýřité sv.zelené podlouhlé bílé kompaktní pýřité sv.zelené podlouhlé bílé drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní lysé pýřité pýřité sv.zelené sv.zelené sv.zelené úzce vejčité úzce vejčité úzce vejčité bílé bílé bílé volný pýřité sv.zelené vejčité růžové volný pýřité sv.zelené široce vejčité růžové kompaktní pýřité sv.zelené vejčité bílé

62 Tab.13. Morfologie rostlinných orgánů LODYHA A KVĚTENSTVÍ Druh Číslo sběru A.millef 341 A.millef Olistění Lodyha Rozvětvení středně hustě středně hustě přímá přímá v horní části v horní části Vlnatost lodyhy vlnatá vlnatá A.pannon 41 husté vystoupavá v horní části vlnatá A.pannon 120 husté vystoupavá v horní části vlnatá A.prat. 46 středně hustě vystoupavá od střední čáti A.prat. 50 husté přímá v horní části A.prat. 86 A.prat. 213 A.prat. 292 středně hustě středně hustě středně hustě přímá přímá vystoupavá v horní části v horní části od střední čáti A.prat. 375 husté přímá v horní části A.prat. 379 středně hustě přímá v horní části A.setac 162 husté vystoupavá není A.setac 166 středně hustě vystoupavá v horní části A.setac 167 husté vystoupavá v horní části A.setac 168 A.setac 169 středně hustě středně hustě vystoupavá v horní části vystoupavá v horní části Ach.SP 100 husté vystoupavá v horní části A.styr 137 husté přímá v horní části A.styr 182 husté přímá v horní části A.c.Proa A.c.Alba A.c x pr 19 A.c x pr 67 A.c x pr 210 A.c x pr 223 A.c x pr 224 středně hustě středně hustě středně hustě středně hustě středně hustě středně hustě středně hustě přímá přímá v horní části v horní části vystoupavá v horní části vystoupavá v horní části přímá v horní části vystoupavá v horní části vystoupavá v horní části A.c x st 186 husté vystoupavá v horní části A.m x pr 151 A.m x pa 118 A.m x co 159 středně hustě středně hustě středně hustě vystoupavá v horní části přímá vystoupavá od střední čáti od střední čáti vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá vlnatá Chocholík Listeny Barva listenů Tvar listenů Korunní plátky volný pýřité zelená vejčité fialové kompaktní pýřité žl.zelené velký kompaktní velký kompaktní široce vejčité bílé pýřité zelená podlouhlé bílé pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní drobný kompaktní pýřité žl.zelené vejčité bílé pýřité pýřité žl.zelené žl.zelené úzce vejčité úzce vejčité bílé bílé pýřité žl.zelené vejčité bílé pýřité žl.zelené vejčité bílé kompaktní pýřité zelená vejčité bílé kompaktní pýřité zelená podlouhlé bílé volný pýřité zelená podlouhlé bílé kompaktní pýřité zelená vejčité bílé kompaktní pýřité zelená vejčité bílé kompaktní pýřité sv.zelené kompaktní pýřité sv.zelené kompaktní pýřité sv.zelené široce vejčité široce vejčité široce vejčité bílé bílé bílé kompaktní lysé sv.zelené vejčité růžové kompaktní lysé sv.zelené široce vejčité růžové kompaktní pýřité žl.zelené podlouhlé bílé kompaktní lysé žl.zelené široce vejčité bílé kompaktní pýřité sv.zelené podlouhlé bílé drobný kompaktní pýřité žl.zelené vejčité bílé

63 5.5 VÝSLEDKY STANOVENÍ OBSAHU SILIC Kvantitativní stanovení obsahu silic bylo provedeno u všech položek a jejich rostlin druhů Achillea collina, Achillea millefolium, Achillea millefolium x Achillea pannonica, Achillea pannonica, Achillea asplenifolia, Achillea collina x Achillea styriaca, Achillea styriaca, Achillea collina x Achillea pratensis, Achillea millefolium x Achillea pratensis, Achillea setacea, Achillea pratensis, Achillea millefolium x Achillea collina, Achillea sp a u čtyř druhů z Olomouce, obsažených v Lednickém genofondu v roce Výsledné hodnoty průměrů z paralelního stanovení obsahu silice u hodnocených položek, získané při destilaci rostlinné drogy s vodní parou, uvádí Tab.14, 15, 16, 17, 18. Tabulka je rozdělena do několika kategorií, obsahuje pracovní číslo položky, datum sběru, název položky, evidenční číslo položky, pouze u položek aktivní kolekce genofondu, dále číslo sběru, navážka, objem silice v ml, průměrnou hodnotu silice v ml, datum satnovení, objem silice přepočítaný v 1000 g drogy, sušinu přepočítanou v 1000 g drogy a v neposlední řadě hmotnost před a po sušení rostlinného materiálu. Z tabulky hodnot získaného objemu silice vyplývá, že nejvyšší naměřený objem silice z aktivní kolekce genofondu byl u druhu Achillea distans 2,75ml.kg -1 a naopak nejnižší naměřený objem silice byl u druhu Achillea asplenifolia 0,62 ml.kg -1. U položek genofondu byl naměřený nejvyšši objem silice u druhu Achillea millefolium s hodnotou 3,33 ml.kg -1, a nejnižší objem byl naměřený u druhu Achillea pratensis s hodnotou 0,58 ml.kg -1. Výsledky měření byly statisticky vyhodnoceny. Dále byla provedena analýza variance, která neprokázala statistický významný rozdíl mezi hodnocenými položkami. V přílohách jsou uvedeny tabulky zpracovaných výsledných dat programem Microsoft Excel Unistat, vztahující se ke stanovení objemu silic v mililitrech, podle druhů, datumu sběru a množství v 1000 g. (Tab )

64 Tab.14. Výsledky paralelního stanovení obsahu silice pro všechny položky genofondu Pracovní číslo Datum sběru Název položky Achillea millefolium x Evidenční číslo Číslo sběru Navážka Objem [ml] 1. 30g 0, pratensis 30g 0, g 0, Achillea pratensis g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea setacea g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea pannonica g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea pannonica g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea asplenifolia g 0, Achillea collina x 25g 0, pratensis 25g 0, g 0, Achillea pratensis g 0, g 0, Achillea setacea g 0,04 Průměr [ml] Datum stanovení Přepočet na 1000g drogy Sušina v 1000g drogy Hmotnost před sušením (g) Hmotnost po usušení (g) 0, ,91 ml 55 g 180,4 g 68,2 g 0, ,91 ml 64 g 187,4 g 61,3 g 0, ,66 ml 80 g 162,9 g 57,7 g 0, ,16 ml 60 g 308,7 g 120,7 g 0, ,33 ml 84 g 168,8 g 65,0 g 0, ,83 ml 86 g 197,3 g 80,5 g 0, ,83 ml 64 g 187,7 g 74,0 g 0, ,83 ml 80 g 163,8 g 58,9 g 0, ,66 ml 72 g 211,4 g 90,9 g 0, ,6 ml 44 g 168,6 g 60,0 g 0, ,4 ml 74 g 148,6 g 55,6 g 0, ,6 ml 62 g 164,2 g 55,3 g 0, ,75 ml 66 g 175,2 g 69,9 g 0, ,25 ml 80 g 194,0 g 130,2 g

65 Tab.15. Výsledky paralelního stanovení obsahu silice pro všechny položky genofondu Pracovní číslo Datum sběru Název položky Evidenční číslo Číslo sběru Navážka Objem [ml] g 0, Achillea styriaca g 0, g 0, Achillea collina x pratensis g 0, g 0, Achillea collina x pratensis g 0, g 0, Achillea collina x pratensis g 0, g 0, Achillea asplenifolia g 0, g 0, Achillea styriaca g 0, g 0, Achillea millefolium x pannonica g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea millefolium x collina g 0, g 0, Achillea collina x styriaca g 0, g 0, Achillea collina Proa g 0, g 0, Achillea collina Alba g 0, g 0, Achillea setacea g 0, g 0, Achillea setacea g 0,055 Průměr [ml] Datum stanovení Přepočet na 1000g drogy Sušina v 1000g drogy Hmotnost před sušením (g) Hmotnost po usušení (g) 0, ml 36 g 155,2 g 55,8 g 0, ,25 ml 80 g 207,1 g 81,1 g 0, ,2 ml 50 g 187,2 g 68,2 g 0, ,625 ml 68 g 127,9 g 43,2 g 0, ,62 ml 74 g 117,3 g 50,1 g 0, ,75 ml 60 g 150,2 g 42,6 g 0, ,16 ml 76 g 203,4 g 65,7 g 0, ,33 ml 78 g 156,6 g 60,4 g 0, ,5 ml 86 g 212,9 g 79,5 g 0, ,75 ml 64 g 208,9 g 69,3 g 0, ,2 ml 72 g 201,6 g 63,0 g 0, ,5 ml 70 g 201,6 g 61,2 g 0, ,66 ml 78 g 230,4 g 144,2 g 0, ,75 ml 46 g 179,0 g 109,2 g

66 Tab.16. Výsledky paralelního stanovení obsahu silice pro všechny položky genofondu Pracovní číslo Datum sběru Název položky Evidenční číslo Číslo sběru Navážka Objem [ml] g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea distans g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea pratensis g 0, g 0, Achillea SP g 0, g 0, Achillea pratensis g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea pratensis x collina g 0,055 Průměr [ml] Datum stanovení Přepočet na 1000g drogy Sušina v 1000g drogy Hmotnost před sušením (g) Hmotnost po usušení (g) 0, ,5 ml 74 g 194,8 g 69,7 g 0, ,75 ml 78 g 145,9 g 48,1 g 0, ,41 ml 72 g 192,0 g 68,9 g 0, ,8 ml 74 g 179,0 g 62,7 g 0, ,58 ml 80 g 229,7 g 78,6 g 0, ,58 ml 56 g 228,9 g 77,8 g 0, ml 55 g 162,5 g 76,8 g 0, ,33 ml 58 g 187,2 g 89,8 g 0, ,75 ml 68 g 185,3 g 66,2 g 0, ,25 ml 56 g 164,4 g 81,5 g 0, ,75 ml 72 g 242,1 g 85,2 g 0, ,5 ml 72 g 160,1 g 56,9 g 0, ,58 ml 72 g 240,2 g 91,8 g 0, ,08 ml 68 g 191,5 g 65,8 g

67 Tab.17. Výsledky paralelního stanovení obsahu silice pro všechny položky genofondu Pracovní číslo Datum sběru Název položky Evidenční číslo Číslo sběru Navážka Objem [ml] g 0, Achillea pratensis g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea collina g 0, g 0, Achillea pratensis g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea setacea g 0, g 0,045 Achillea pratensis g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0,02 Průměr [ml] Datum stanovení Přepočet na 1000g drogy Sušina v 1000g drogy Hmotnost před sušením (g) Hmotnost po usušení (g) 0, ,4 ml 74 g 152,3 g 57,4 g 0, ,4 ml 74 g 176,3 g 60,2 g 0, ,25 ml 74 g 155,0 g 52,9 g 0, ,66 ml 70 g 193,9 g 64,0 g 0, ,83 ml 66 g 174,3 g 65,3 g 0, ml 68 g 162,2 g 59,6 g 0, ,75 ml 68 g 297,0 g 122,2 g 0, ,5 ml 70 g 185,4 g 64,2 g 0, ,91 ml 72 g 194,7 g 72,6 g 0, ,8 ml 74 g 159,2 g 50,1 g 0, ,83 ml 64 g 193,3 g 74,7 g 0, ,91 ml 64 g 172,5 g 71,6 g 0, ,5 ml 62 g 181,3 g 64,7 g 0, ,8 ml 68 g 167,0 g 62,4 g

68 Tab.18. Výsledky paralelního stanovení obsahu silice pro všechny položky genofondu Pracovní číslo. Datum sběru Název položky Evidenční číslo Číslo sběru Navážka Objem [ml] g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0, g 0, Achillea millefolium g 0,03 Průměr [ml] Datum stanovení Přepočet na 1000g drogy Sušina v 1000g drogy Hmotnost před sušením (g) Hmotnost po usušení (g) 0, ,58 ml 74 g 201,5 g 71,7 g 0, ,33 ml 72 g 169,5 g 68,9 g 0, ,87 ml 70 g 174,8 g 48,1 g 0, ml 73 g 179,0 g 40,9 g 0, ml 66 g 146,8 g 51,1 g 0, ,5 ml 65 g 167,8 g 40,9 g

69 Pokus byl založený na porovnávání jednotlivých odrůd s jednotlivými termíny sběru v závislosti na množství v mililitrech získaného extraktu na 1 kg řebříčkové drogy. Uvedo v přílohách, (Tab.28). Při porovnávání odrůdy, termínu sběru bylo porovnávání založeno na rozdílu mezi termínem sběru v závislosti na sušině. Jednalo se o rozdíl mezi odrůdami a množstvím sušiny u jednotlivých odrůd (přílohy Tab.29). Na základě těchto pozorování byl proveden test homogenity, z kterého vyplývá, že jednotlivé odrůdy jsou nehomogenní. Pro další analýzu byla použita Kruskal-Wallisova analýza. V této analýze bylo hodnoceno pořadí jednotlivých úrovní (odrůd). V tomto mnohonásobném porovnávání byl zaznamenán jen jeden jediný rozdíl a to mezi druhy Achillea pratensis a Achillea collina. Mezi těmito dvěma druhy byl zjištěn statisticky prokazatelný rozdíl na základě této analýzy. Jedná se o označení významných odlišných párů v závislosti na množství silice v ml, získané z 1 kg řebříčkové drogy (přílohy Tab.30,31). Při porovnávání odrůdy mezi sebou, Kruskal-Wallisovou analýzou, v závislosti na sušině, bylo zjištěno, že mezi odrůdami je opět jen jediný rozdíl. A to mezi druhy Achillea styriaca a Achillea millefolium x Achillea collina. Touto analýzou byl zjištěn pouze mezi těmito dvěma druhy statisticky prokazatelný rozdíl a celý soubor se rozdělil do dvou homogenních podskupin (přílohy Tab.32, 33, 34). Dále byla statisticky hodnocena a porovnávána pomocí Kruskal-Wallisovy jednofaktorové analýzy rozptylu sušina v 1 kg drogy v (g) v závislosti na termínu sběru. Kruskal-Wallisovou analýzou bylo zjištěno, že není žádný statisticky prokazatelný rozdíl mezi jednotlivými termíny sběru v množství sušiny. Proto nebyla nalezena žádná homogenní podskupina (přílohy Tab.35, 36, 37) Další test byl proveden Kruskal-Wallisovou jednofaktorovou analýzou rozptylu na množství v 1 kg (ml) v závislosti na termínu sběru. Mnohonásobným porovnáváním termínu sběru byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi hodnocenými termíny sběru (3.7., 5.7., 25.6., 26.6., 12.7.). Rozdělení proběhlo na základě termínu sběru a celý soubor se rozdělil do třech homogenních podskupin (přílohy Tab.38, 39, 40). Tabulka 41 obsahuje souhrnné charakteristiky pro množství v 1 kg (ml), pro sušinu v 1 kg drogy v (g) v závislosti na odrůdě. Tabulka 42 obsahuje souhrnné charakteristiky pro množství v 1 kg (ml), pro sušinu v 1 kg drogy v (g) v závislosti na termínu sběru.

70 5.6 VÝSLEDKY STANOVENÍ SUŠINY Obsah sušiny u všech sledovaných druhů rodu Achillea L. byl stanoven na základě výpočtů, jak jsou uvedeny v tabulce Přehled výsledných hodnot jednotlivých zástupce druhů Achillea L. jsou uvedeny v tabulce v kategorii sušina v 1000 g drogy. Graf 1. uvádí množství sušiny v gramech. Nejvyšší množství sušiny bylo u druhu A. millefolium x A. collina a nejnižší množství bylo u druhu A styriaca. Graf 4: Množství sušiny u jednotlivých druhů rodu Achillea L. v 1 kg drogy Množství sušiny v gramech 90, , , , ,0000 Sušina v (g) 40, , , ,0000 0, Druhy rodu Achillea L. Legenda: 1) A.asplenifolia 9) A.millefolium x A. pannonica 2) A. collina x A. pratensis 10) A.millefolium x A. pratensis 3) A. collina x A. styriaca 11) A. millefolium 4) A. collina Alba 12) A. pannonica 5) A. collina Proa 13) A. pratensis 6) A. collina 14) A. setacea 7) A. distans 15) A styriaca 8) A. millefolium x A. collina 16) A. sp

71 5.7 VÝSLEDKY VIZUÁLNÍHO HODNOCENÍ SILICE Při destilaci s vodní parou byla získáná modrá silice a následně byla převedena do předem pečlivě označených skleněných Eppendorfových mikrozkumavek s plastovým víčkem a gumovou vložkou o objemu 1,5 ml. Zkumavky s jednotlivými vzorky byly uloženy do mikrozkumavkových boxů (Foto: 42). Hodnocení silic u jednotlivých druhů bylo provedeno pomocí hodnotící RHS stupnice modrého zbarvení (Foto: 44 49). Každá mikrozkumavka prošla RHS hodnotící barevnou stupnicí, na jejíž základě byla přiřazená dané silici jedné z šesti barev, podle metodiky v kapitole na straně 51. Graf 2. uvádí položky v zastoupených šesti barvách. Z grafu je patrné že největší zastoupení bylo u tmavě modré silice a nejnižší zastoupení měla silice bezbarvá. Graf 5: Vizuální hodnocení silice podle zbarvení Vizuální hodnocení silice podle zbarvení Počet položek Bezbarvá Namodralá Zeleno modrá Světle modrá Modrá Tmavě modrá Barvy Každá silice byla obodována v rámci svého zabarvení. Z výsledného součtu přidělených bodů u každé z položek byl vypočten aritmetický průměr. Následně bylo vyhodnoceno pořadí položek z hlediska obsahu chamazulenu v silici. V grafu 3 je uvedeno pořadí položek od nejvyššího obsahu chamazulenu po obsah nejnižší

72 Na prvním místě jsou položky s nejvyšším obsahem chmazulenu vyznačeny žlutě, a na devátém místě je položka s nejnižším obsahem vyznačena oranžově. Graf 6: Intenzita modrého zbarvení u jednotlivých druhů rodu Achillea L. Intenzita zbarvení jednotlivých druhů Achillea L. Ach.SP A.styr A.setac A.prat. A.pannon A.millef A.m x pr Názvy druhů A.m x pa A.m x co A.dist A.collin A.c.Proa A.c.Alba A.c x st A.c x pr A.asplen Aritmetický průměr Tab 19: Legenda ke grafu 3 s pořadím druhu Achillea L., podle obsahu chamazulenu Druhy Aritmet.pr uměr A.asp len 5 A. c x pr 5, 2 A. c x st A.c.A lba A.c.P roa A.col lin A.d ist A. m x co A. m x pa A. m x pr A.mil lef A.pan non A.pr at. A.se tac , ,5 4,5 4,5 5,5 6 5 A.st yr Ach. SP Pořadí

73 6. DISKUSE Cílem práce bylo prozkoumání genofondu rodu Achillea L., pro získání přehledu o počtu druhů a položek na školním pozemku Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě, u kterých byla ověřena pravost jednotlivých položek, a mohlo být provedeno sledování morfologických měření. Genofond zastupuje 17 druhů řebříčků v počtu 64 položek. Z toho do aktivní kolekce genofondu je zařazeno 15 druhů řebříčků v počtu 31 zástupců. U všech druhů a jejich zástupců rodu Achillea L., bylo provedeno hodnocení níže uvedených výsledků s vyjímkou dvou zástupců rodu Achillea millefolium s pracovním označením 277 a 286. U těchto dvou položek nemohlo být provedeno měření ani následný odběr vzorků pro pokus, na základě nedostatku rostlinného materiálu. Morfologická pozorování byly kromě pouhého popisu položek genofondu zaměřeny na hledání vhodných botanických znaků, které by usnadnily rozlišení jednotlivých druhů rodu Achillea L. ve volné přírodě. U všech rostlin byla pozorována morfologie se zaměřením na botanické znaky u listu, jako je tvar a vlnatost listů, listové vřeteno, zubatost vřetene, rozložení a množství úkrojků, tvar úkrojků. U lodyhy a květenství bylo sledováno z botanických znaků olistění, lodyha, rozvětvení a vlnatost lodyhy, chocholík, listeny a jejich barva, tvar listenů a korunní plátky. Ze sledování vyplynulo (Tab.10, 11, 12, 13), že tyto znaky jsou rozlišovacími faktory mezi jednotlivými druhy řebříčků, s vyjímkou křiženců daných rodů, u kterých jsou tyto botanické znaky variabilní ( tvar listů, listové vřeteno, barva listenů a korunních plátků, chocholík). Dále byly sledovány morfologické charakteristiky druhů rodu Achillea L. v závislosti na délce a šířce listů, výšce lodyhy. Naměrěné hodnoty byly následně zpracovány v programu Unistat, kde byla provedena jejich statistická analýza (Tab.20 27, Graf 1 3). Z grafu 1 lze vyčíst při porovnávání druhu v závislosti na délce listů, že průměrná délka listů se pohybovala v rozmezí hodnot 12,1 26,6 cm. Graf 2 uvádí průměrnou šířku listů, která se pohybovala v rozmezí hodnot 0,8 2,6 cm a graf 3 uvádí průměrnou výšku lodyhy, která se pohybovala v rozmezí hodnot 52,9 82,6 cm. Kvantitativní stanovení obsahu silic bylo provedeno destilací drogy s vodní parou podle metodiky uvedné v Českém lékopisu (2002). KARLOVÁ ve FLESAROVÉ

74 (2006) uvádí, že kvantitativní obsah silice v řebříčkové droze přímo závisí na použité metodě. Nejvyšši naměřený obsah silice s aktivní kolekce genofondu byl u druhu Achillea distans s evidenčním číslem 0011 ve výši 2,75 ml.kg -1. Nejnižší obsah silice byl naměřený u druhu rodu Achillea asplenifolia s evidenčním číslem 0006 ve výši 0,62 ml.kg -1. (Tab.14, 15, 16, 17, 18) U položek genofondu byl naměřený nejvyšši obsah silice u druhu Achillea millefolium s hodnotou 3,33 ml.kg -1, a nejnižší obsah byl naměřený u druhu Achillea pratensis s hodnotou 0,58 ml.kg -1. Pro porovnání obsahu silice byl vybrán druh Achillea collina Alba, u kterého KARLOVÁ (2005) uvádí množství 2,23 ml.kg -1. V porovnání s rokem (2008), tento druh vykazuje obsah silice vyšši a to v množství 2,5 ml.kg -1. Při porovnávání druhu rodu Achillea setacea s pracovním čísem 166, uvádí FLESAROVÁ (2006) množství silice 6,91 ml.kg -1, a v roce 2008 bylo naměřeno u téhož druhu 1,25ml kg -1. Z toho vyplývá, že rozdílný obsah silic způsobují klimatické podmínky působící v jednotlivých letech. FLESAROVÁ uvádí teplejší počasí s delší dobou svitu v měsících (nejčastěji duben), kdy se u většiny řebříčků vyvíjejí květní pupeny a v nich se tvoří silice. Hodnocení silic bylo provedeno vizuálním porovnáváním intenzity modrého zbarvení silice. Pomocí hodnotící barevné stupnice, kterou uvádí ŠPINAROVÁ (2002), byly hodoceny jednotlivé vzorky (Foto 44-49, Tab.5., Graf 2). Vizuálním hodnocením bylo zjištěno že nejvyšší intenzita modrého zbarvení byla tmavě modrá u 5 druhů: A. styriaca, A. millefolium x A. collina, A. distans, A. collina Proa, A. collina Alba a nejnižší intenzitu zbarvení měl druh A. milefolium x A. pratensis (Tab.19., Graf 3)

75 7. ZÁVĚR Pokus byl proveden v letech pod záštitou Ústavu zelinářství a květinářství zahradnických rostlin na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě Mendelovy zemědělské a lesnické Univerzity. Závěrem této práce, věnované Hodnocení rodů Achillea L. z hlediska obsahu silic, je shrnutí nejvýznamějších postupů pro dosažení výsledků a k pozorování v dalším studiu této problematiky. Rod Achillea L. zahrnuje velký počet druhů, z nichž největší zastoupení v genofondu na školním pozemku v Lednici na Moravě, mají zástupci druhu Achillea millefolium agg. V genofondu bylo zjištěno 17 druhů zastoupených v počtu 64 položek. Aktivní kolekce genofondu zahrnuje v současnosti 15 druhů s 31 položkami. Na zakládání genofondu se podílela ŠPINAROVÁ (1996), KARLOVÁ (2000), NEUGEBAUEROVÁ (2004). Pro průběžné rozšiřování a doplňování genofondu novými položkami, byla zpracována mapa genofondu. Genofond rodu Achillea L. byl podrobně prozkoumán, kde byla ověřena pravost všech položek. Klíčovým bodem byla doporučená odborná literatura, na jejíž základě přispěla k hodnocení morfologických znaků a kvetení, daných druhů a jejich položek. Při pokusu bylo následně hodnoceno stanovení kvalitativních a kvantitativních obsahu silic u všech položek genofondu rodu Achillea L., jejich kříženců a ekotypů, na jehož základě bylo zjištěno, který druh obsahoval největší množství silice a pomocí vizuálního hodnocení těchto silic byl stanoven obsah chamazulenu v silici. Všechny výsledky měření a hodnocení byly statisticky vyhodnoceny a zpracovány statistickými metodami do tabulek. Přínosem předkládané práce je získání ucelených informací o obsahu účinné látky (kvantitavní a kvalitativní obsah silice, obsah chamazulenu) v kvetoucí naťi a květenství u všech druhů rodu Achillea L. Tyto výsledky obohatily znalosti hodnocením obsahu silic rodu Achillea L. a snad v budoucnu přispějí pěstitelům této nenáročné, ale všestranně účinné byliny, která nachází široké uplatnění v medicíně a kosmetice

76 8. SOUHRN Diplomová práce na téma Hodnocení rodu Achillea L. z hlediska obsahu silic, je zaměřena na všechny druhy rodu Achillea L., jejich jednotlivých zástupců a kříženců soustředěných v genofondu na školním pozemku Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě. Z hlediska ověření pravosti položek genofondu rodu Achillea L., byly všechny druhy, položky a ekotypy prozkoumány a řádně označeny. Rovněž byla hodnocena u těchto položek morfologie znaků a kvetení (šířka a délka listů, výška lodyh u rostlin). Dále byla tato práce zaměřena na hodnocení kvantitativního obsahu silic, které byly z rostlinné drogy získány s využitím metody destilace s vodní parou. V poslední fázi pokusu bylo provedeno vizuální hodnocení silice. Získané poznatky a výsledky byly začleněny do příloh. Klíčová slova. Achillea L., genofond, chamazulen, extrakt, silice, řebříček

77 9. SUMMARY The work on subject Evaluation of genus Achillea L. in contents of essential oil quantity, is pointed on all species of genus Achillea L, their individual representatives and hybrids in ground of Zahradnická fakulta in Lednice na Moravě. All kinds of species Achillea L., all items and all ecotypes were scrutinized and properly marked. Also morphology of characteristics and blossom (width and lenght of leaves, hight of stalks) were scrutinezed. This work on subject was also concentred on evaluation of quantity of essential oil, which was gathered from plants by steam distilation. At the end of experiment visual survey of essential oil was done. Obtained pieces of knowledge and findings were inclosed to inserts. Key words: Achillea L., gene pool, chamazulen, extract, essential oil, yarrow

78 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BAIER, CH.; BOHR, CH.: Kultivierung von Achillea millefolium. Workshop Achillea Botanik, Inhaltsstoffe, Analytik und Wirkung in Drogen Report, 1998, vol. 11.no. 19, s BLAŽEK, Z. et. al.: Léčivé rostliny ve sběru a kultuře. 2. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, BRADNA, B.; NIKODÉMOVÁ Z.: Ročenka 2004 o květnatých loukách a přírodních rostlinách v krajině i na zahradě. Planta Naturalis, BREMNESSOVÁ, L.: Bylinář. 2. vyd. Praha: Fortuna Print s. 38. ISBN X BRICKELL, C. et al. Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin. 1. vyd. Bratislava: Príroda, s ISBN X BRUNETON, J.: Pharmacognosy-Phytochemistry Medicinal Plants. 2. vyd. Lavoisier Publishing, ISBN BUČKOVÁ, A.: Praktické cvičenia z farmakognózir chemická časť. Skriptu,. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, s. ISBN BUGGE, G.: Untersuchung der Sippen des Achillea-millefolium-Komplexes auf Azulengehalt und Ploidiegrad. Angewandte Botanik s ISSN CUNINGHAM, S.: Magické rostliny, Praha: Volvox Globator, 1994, s ISBN Československý lékopis 4. Praha: Avicenum, Český lékopis 2002, Grada Publishing a.s., 1 3. díl, 5756 s., ISBN l Český lékopis 2005 : (čl. 2005). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN DANIHELKA, J.: Achillea millefolium agg. v České republice. Disertační práce. Brno:Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, DANIHELKA: Achillea in Slavík, B., Štěpánková, J.(ed): Květena České republiky, díl 7., vydání 1., Praha: nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004, ISBN DOSTÁL, J.: Nová květena ČR. 2. díl. Praha: Academia, s ISBN X

79 EHRENDORFER, F.: Systematische und zytogenetische untersuchungen an europäischen Rassen des Achillea millefolium Komplexes. Österreichischen botanischen zeitschrift, EHRENDORFER, F.: New chromosome numbers and remarks on the Achillea millefolium polyploid Complex in North America. Österr. Bot. Z., 1973, vol.122, s FÁBEROVÁ, I.: Konzervace a regenerace genetických zdrojů vegetativně množených druhů rostlin a Dostupnost a využívání genetických zdrojů rostlin a podpora biodiversity : sborník referátů ze seminářů, 26. listopadu 2003, CHI Žatec a 24. listopadu 2004, OSEVA PRO Zubří. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, s. ISBN FELKLOVÁ, M.; KOCOURKOVÁ, B.: Pěstování léčivých rostlin (pro farmaceuty), vydání 1., Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2003, ISBN FIGUEIREDO, C. A.; SALOMÉ, M.; PAIS, S.; SCHNEFLER, J. J. C.: Composition of the essential oil from cell suspension cultures of Achillea millefolium ssp. Millefolium. Plant Cell, Tissue and Organ Culture, 1995b, vol. 40, s FLESAROVÁ, J.: Hodnocení genofondu Achillea millefolium agg. z hlediska obsahu proazulenů. Diplomová práce. Lednice: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici, GRAU, J.: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. 1.vyd. Praha: Ikar Praha spol. srov.o., s ISBN HOFFMANN, L.; FRITZ, D.: Eignung verschiedener Schafgarbenherkunfte für den heimischen Anbau. Sonderausegabe zur Fachtagung Arznei 91 vom 9-11 oktober 1991 in Erfurt, s HUBÍK, J., DUŠEK, J.: Obecná farmakognosie II. Sekundární látky. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, ISBN JANČA, J.; ZENTRICH, J.A.: Herbář léčivých rostlin. IV. Díl. Praha: Eminent, s ISBN JAROŠ, Z.: Léčivé látky z rostlin. 1. vyd. České Budějovice: DONA, s. ISBN JAVORSKÝ, P. et al.: Chemické rozbory v zemědělských laboratořích. České Budějovice: Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, 1987, 397s. KARLOVÁ, K.: Studium variability a dědivosti kvalitativních znaků u řebříčku (Achillea L.). Disertační práce. Lednice: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici,

80 Komise pro lékopis vědecké rady Ministerstva zdravotnictví České republiky se spolupracovníky: Český farmaceutický kodex. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, KŘIKAVA, J.; PETŘÍKOVÁ, K.: Speciální rostliny pěstování kořeninových, léčivých a aromatických rostlin. 1.vyd. Brno: VŠZ v Brně, s. ISBN KUBÁT, K.: Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, s. ISBN MIKA, K.: Fytoterapia pre lekárov. 1. vyd. Martin: Osveta, s. ISBN MITICH, L. W.:Yarrow The herb of Achilles. Weed Technology, 1990, vol. 4, no. 2, s NEUGEBAUEROVÁ, J.: Pěstování léčivých a kořeninových rostlin, 1. vyd. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, ISBN ORAVEC, V.; ČERNAJ, P.: Myší chvost Achillea collina a jeho pestovanie. Naše liečivé rastliny, 1984, roč. 21, č. 4, s ORAVEC, V.; ČERNAJ, P.; REPČÁK, M.; HONČARIV, R.; BOMBOVÁ, M.; TIMKOVÁ, V.: Vpliv minerálnej výživy na obsah éterického oleja rebríčka kopcového (Achillea collina Becker) v priebehu ontogenézy. In Dni rastlinnej fyziológie IV. Zborník referátov z celoštátnej konferencie rastlinných fyziológov. Košice, 1986, s RÄTSCH, CH.: Léčivé rostliny antiky, 1. vyd. Praha 1: Nakladatelství Volvox globator 2001, ISBN ROŽNOVSKÝ, J.; LITSCHMANN, T.: Klimatické poměry Lednice na Moravě, cit , dostupné na < > RUMINSKA, A.: Rostliny lecznicze. Warszawa : Panstwowe Wydawnictwo Naukowe, s ŠPINAROVÁ, Š.: Průzkum rodu Achillea L. a množství jeho introdukce. Disertační práce. Lednice: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici, VETTER, S.; LAMBROU, M.; FRANZ, CH.; EHRENDORFER, F.; SAUKEL, J.: Chromosome numbers of experimental tetraploid hybrids and selfpollinated progenies within the Achillea millefoilium complex (Compositae). Caryologia 1996b, vol.49, no. 3 4, s WAGENITZ, G.: Achillea Linnaeus 1753 In: Heigi, G.: Illustrierte Flora von Mitteleuropa. Ed Berlin: Hamburg: Paul Parey, vol. 6, no. 3, s

81 Zákon č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, Sbírka zákonů ČR, 2006 ZENTRICH, J. A.: Byliny v prevenci. Praha: Fontána, s

82 11. PŘÍLOHY FOTKY Foto 1: Pohled na genofond rudu Achillea L. v Lednici na Moravě, (David Kubiš) Foto 2, 3: Pohled na jednotlivé záhony genofondu, (David Kubiš) Foto 4: Achillea asplenifolia, (David Kubiš) Foto 5: Achillea collina, (David Kubiš) Foto 6: Achillea distans, (David Kubiš) Foto 7: Achillea collina Proa, (David Kubiš) Foto 8: Achillea collina Alba, (David Kubiš) Foto 9: Achillea millefolium, (David Kubiš) Foto 10: Achillea pannonica, (David Kubiš) Foto 11: Achillea pratensis, (David Kubiš) Foto 12: Achillea setacea, (David Kubiš) Foto 13: Achillea styriaca, (David Kubiš) Foto 14: Achillea sp 100 Čejč, (David Kubiš) Foto 15: Achillea collina x A. styriaca, (David Kubiš) Foto 16: Achillea collina x A. pratensis, (David Kubiš) Foto 17: Achillea.millefolium x A. collina, (David Kubiš) Foto 18: Achillea millefolium 0006, (David Kubiš) Foto 19: Achillea millefolium x Achillea pannonica, (David Kubiš) Foto 20: Achillea millefolium x Achillea pratensis, (David Kubiš) Foto 21: Regenerace řebříčku nahrnkované rostliny, (David Kubiš) Foto 22: Regenerace řebříčku Achillea collina, (David Kubiš) Foto 23: Regenerace řebříčku Achillea asplenifolia, (David Kubiš) Foto 24: Sběr a označení rostlinného materiálu, (David Kubiš) Foto 25: Sušení rostlinného materiálu, (David Kubiš) Foto 26: Sušení rostlinného materiálu, (David Kubiš) Foto 27, 28: Vložení usušeného řebříčku do označených papírových sáčků, (David Kubiš) Foto 29: Zabalené papírové sáčky s řebříčkem, (David Kubiš) Foto 30: Skladování řebříčku na suchém a tmavém místě, (David Kubiš) Foto 31: Příprava rostlinného materiálu - mletí, (David Kubiš)

83 Foto 32: Vážení najemno pomleté řebříčkové drogy, (David Kubiš) Foto 33: Přípravená řebříčková droga v baňkách s plochým dnem o objemu 1 litr, (David Kubiš) Foto 34: Destilace řebříčku v destilačních kolonách, (David Kubiš) Foto 35, 36: Zachytávání silice v trubici při destilování, (David Kubiš) Foto 37, 38: Silice ve skleněných ampulekách s plastovým víčkem a gumovou vložkou, (David Kubiš) Foto 39, 40: Označení ampulek štítkem s popisem dané položky, (David Kubiš) Foto 41: Označené ampulky připravené pro uložení do boxu, (David Kubiš) Foto 42: Boxy (max. počet v boxu 81), (David Kubiš) Foto 43: Sušení vzorku v elektrické sušárně, (David Kubiš) Foto 44: Měření listů morfologie Foto 45: RHS barevné stupnice, (David Kubiš) Foto 46: Stupnice modrých odstínů barev, (David Kubiš) Foto 47, 48: Vizuální hodnocení modrého stupně silice, (David Kubiš) Foto 49, 50: Vizuální hodnocení barvy silice, (David Kubiš) TABULKY Tab.19: Legenda ke grafu 3 s pořadím druhů Achillea L., podle obsahu chamazulenu Tab.20. Testy homogenity zkoumané délky a šířky listů, výšky lodyhy Tab.21.Analýza variance pro délku a šířku listů, a pro výšku lodyhy Tab.22. Tukeyuv - HSD Test pro porovnávání odrůd v závislosti na délce listů Tab.23. Porovnávání odrůd v závislosti na délce listů. Pokračování tabulky na str. 99 Tab.24. Tukeyuv - HSD Test pro porovnávání odrůd v závislosti na šířce listů Tab.25. Porovnávání odrůd v závislosti na délce listů. Pokračování tabulky na str. 102 Tab.26. Tukeyuv - HSD Test pro porovnávání odrůd v závislosti na výšce lodyhy Tab.27. Porovnávání odrůd v závislosti na délce listů. Pokračování tabulky na str. 105 Tab.28. Test homogenity rozptylu pro množství v 1 kg (ml), pro sušinu v 1 kg drogy (g) Tab.29. Kruskal-Wallisova jednofaktorová analýza rozptylu pro množství v 1 kg (ml) v závislosti na druhu Tab.30. Mnohonásobná porovnávání druhů Tab.31. Mnohonásobné porovnávání druhů statistickými metodami pro zjištění homogenních podskupin. Pokračování tabulky na str. 87, 88,

84 Tab.32. Kruskal-Wallisova jednofaktorová analýza roztylu pro sušinu v 1kg drogy v (g) v závislosti na druhu Tab.33. Mnohonásobné porovnávání druhů Tab.34. Mnohonásobné porovnávání druhů statistickými metodami pro zjištění homogenních podskupin. Pokračování tabulky na str. 92, 93, 94 Tab.35. Kruskal-Wallisova jednofaktorová analýza rozptylu pro sušinu v 1 kg drogy v (g) v závislosti na termínu sběru Tab.36. Mnohonásobné porovnávání termínů sběru Tab.37. Mnohonásobné porovnávání termínů sběru statistickými metodami pro zjištění homogenních podskupin. Pokračování tabulky na str. 97 Tab.38. Kruskal-Wallisova jednofaktorová analýza rozptylu množství v 1 kg (ml) v závislosti na termínu sběru Tab.39. Mnohonásobné porovnávání termínu sběru Tab.40. Mnohonásobné porovnávání termínů sběru statistickými metodami pro zjištění homogenních podskupin. Pokračování tabulky na str.100 Tab.41. Souhrnné charakteristiky Tab.42. Souhrnné charakteristiky

85 Foto 1: Pohled na genofond rudu Achillea L. v Lednici na Moravě (jaro 2007) Foto 2, 3: Pohled na jednotlivé záhony genofondu

86 Foto 4: Achillea asplenifolia Foto 5: Achillea collina Foto 6: Achillea distans Foto 7: Achillea collina Proa

87 Foto 8: Achillea collina Alba Foto 9: Achillea millefolium

88 Foto 10: Achillea pannonica Foto 11: Achillea pratensis

89 Foto 12: Achillea setacea Foto 13: Achillea styriaca Foto 14: Achillea sp 100 Čejč

90 Foto 15: Achillea collina x A. styriaca Foto 16: Achillea collina x A. pratensis Foto 17: Achillea.millefolium x A. collina Foto 18: Achillea millefolium

91 Foto 19: Achillea millefolium x Achillea pannonica Foto 20: Achillea millefolium x Achillea pratensis

92 Foto 21: Regenerace řebříčku nahrnkované rostliny Foto 22: Regenerace řebříčku Achillea collina

93 Foto 23: Regenerace řebříčku Achillea asplenifolia Foto 24: Sběr a označení rostlinného materiálu

94 Foto 25: Sušení rostlinného materiálu Foto 26: Sušení rostlinného materiálu

95 Foto 27, 28: Vložení usušeného řebříčku do označených papírových sáčků Foto 29: Zabalené papírové sáčky s řebříčkem

96 Foto 30: Skladování řebříčku na suchém a tmavém místě Foto 31: Příprava rostlinného materiálu - mletí Foto 32: Vážení najemno pomleté řebříčkové drogy Foto 33: Přípravená řebříčková droga v baňkách s plochým dnem o objemu 1 litr Foto 34: Destilace řebříčku v destilačních kolonách Foto 35, 36: Zachytávání silice v trubici při destilování

97 Foto 37, 38: Silice ve skleněných ampulekách s plastovým víčkem a gumovou vložkou Foto 39, 40: Označení ampulek štítkem s popisem dané položky Foto 41: Označené ampulky připravené pro uložení do boxu Foto 42: Boxy Foto 43: Sušení vzorku v elektrické sušárně Foto 44: Měření listů - morfologie

98 Foto 45, 46: V levo RHS barevné stupnice, v pravo stupnice modrých odstínů barev Foto 47, 48: Vizuální hodnocení modrého stupně silice Foto 49, 50: Vizuální hodnocení barvy silice