MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání Inovace obsahu vzdělávání pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník DIPLOMOVÁ PRÁCE Brno 2014 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Pavel Pecina, Ph.D. Autor diplomové práce: Bc. Sabina Kašparová

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Inovace obsahu vzdělávání pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník vypracovala samostatně a použila jen literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury. V Ústí nad Orlicí Bc. Sabina Kašparová...

3 Poděkování: Upřímně děkuji vedoucímu práce Mgr. Pavlu Pecinovi, Ph.D. za velmi vstřícný a obětavý přístup při odborném vedení diplomové práce, za cenné rady a připomínky, které mi po celou dobu průběhu psaní diplomové práce poskytoval.

4 Obsah Obsah... 4 Úvod Teoretická část Význam oboru kadeřník Profil absolventa oboru kadeřník Klíčové kompetence Učební osnova Vzdělávání dospělých Specifika vzdělávání dospělých Rekvalifikace Národní kvalifikace Rekvalifikace v oboru kadeřník Dílčí kvalifikace v oboru kadeřník Praktická část Cíle výzkumu Metodologie výzkumného šetření a výzkumný soubor Analýza a interpretace dotazníkového šetření účastníků rekvalifikačního kurzu Analýza a interpretace dotazníkového šetření žáků oboru kadeřník, pedagogů a profesionálních kadeřnic Shrnutí výsledků výzkumu Rekvalifikační kurz oboru kadeřník- kadeřnice Vlastní návrh inovace obsahu náplně pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník Závěr Resumé Seznam použité literatury a zdrojů Seznam grafů Seznam příloh Klíčová slova Příloha číslo Příloha číslo Anotace

5 Úvod V současné době roste počet nezaměstnaných, a proto někteří z těch, jejichž životním cílem je něčeho ve svém životě dosáhnout a znovu se zapojit do běžného života, využijí možnosti dalšího vzdělávání dospělých. Vzdělávání dospělých je v mnohém stejné, jako vzdělávání dětí a mládeže. Přesto má své zvláštnosti, které je nutné respektovat. Nejčastější formou ve vzdělávání dospělých jsou rekvalifikační kurzy. Rekvalifikační kurz pro obor kadeřník trvá zpravidla jeden školní rok. Absolventi se musí naučit vše potřebné a nezbytné k tomu, aby po skončení kurzu mohli začít samostatně pracovat jako profesionální kadeřníci. Já sama jsem jeden takový kurz absolvovala a po ukončení kurzu skutečně hned začala podnikat a následně i učit kadeřnice na střední škole. Po mnohaleté zkušenosti jsem dospěla k závěru, že jsem se tehdy na kurzu naučila kadeřnické základy a skutečným profesionálem v oboru jsem se stala až po absolvování dalších školení v zahraničí i u nás a také praxí. Cílem mé diplomové práce je vytvořit vlastní inovovaný návrh vzdělávacího plánu pro uchazeče rekvalifikačních kurzů obor kadeřník tak, aby splňoval požadavky MŠMT a současně obsahoval vše, co současný profesionální kadeřník potřebuje umět a znát ve své práci. Práce je členěna na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je z důvodu lepší orientace a postupného seznámení s problematikou členěna na dvě hlavní části: oblast samotného významu oboru kadeřník, napíši profil absolventa oboru kadeřník, jaký je vzdělávací cíl oboru kadeřník a vysvětlím doporučený postup pro tvorbu učebních osnov. Ve druhé části se pokusím shrnout specifika v oblasti vzdělávání dospělých, zaměřím se na poznatky důležité pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník, organizaci rekvalifikačního kurzu, na metody a formy výuky. Pro přehlednost a srozumitelnost práce uvedu a vysvětlím některé pojmy, které jsou nezbytnou součástí kompletního vzdělávacího plánu. Úkolem praktické části mé diplomové práce je provést průzkum za účelem zjištění skutečného současného obsahu rekvalifikačního kurzu pro obor kadeřník a zjištění toho, o čem se domnívají studenti oboru kadeřník, jejich učitelé a profesionální kadeřnice co je nezbytné pro práci kadeřnice umět a znát. Po zjištění všech potřebných informací bude vytvořen inovovaný návrh obsahu rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník, který by mohl být vodítkem pro učitele a lektory vzdělávání v oboru kadeřník. 5

6 1 Teoretická část V teoretické části své diplomové práce se nejprve zaměřím na to, jaký význam má obor kadeřník pro společnost, na profil absolventa oboru kadeřník a na to, jaké jsou cíle vzdělávání v tomto oboru. Následně pak vysvětlím doporučený postup pro tvorbu učebních osnov. Dále se budu zabývat významem kurikulární reformy a charakteristikou specifik při vzdělávání dospělých. 1.1 Význam oboru kadeřník Kadeřnický obor je stále velice žádaný obor denního i dálkového studia, protože současná doba vyžaduje to, aby o sebe čím dál víc ženy i muži pečovali, aby byli krásní, moderně upravení, byli tzv. In. Obor řadíme do oblasti služby lidem. Kadeřník není jen člověk, který pouze upravuje vlasy. Kadeřník se stará mimo jiné u zákaznic a zákazníků o celkový vzhled. Současně musí být i tak trochu psycholog. Ke kadeřníkovi se lidé chodí zkrášlit a současně si odpočnout, vypovídat se a velice často se svěřují s různými problémy a očekávají jejich řešení či návrh řešení. Především ale zákaznice očekávají to, že budou krásné, což klade na kadeřníky nemalé nároky. Pokud je jim povolání i koníčkem, tak se účastní různých přehlídek a účesových festivalů, na kterých ti nejlepší z nejlepších předvádějí novou účesovou tvorbu, neustále se vzdělávají, absolvují další školení, rozvíjejí svoje znalosti a dovednosti. Zajímají se o nové trendy, metody, technologické postupy, o nové kadeřnické materiály, nástroje a pomůcky, které ulehčují práci kadeřníkovi a současně zlepšují jeho výkon a kvalitu práce. Rozšiřují svoje služby a uspokojují tak dlouhodobě čím dál víc zákazníků. Kadeřnická práce je spojována s uměním, citem pro krásu, zručností a fantazií, vstřícností, poradenstvím a jak už jsem napsala, i psychologií. Je pravdou to, že když se člověk sám sobě líbí, tak se i dobře cítí a je celkově více v pohodě. Zvyšuje to i jeho sebevědomí, což se odráží v jeho osobním, pracovním i společenském životě. Je na kadeřníkovi, aby tento pocit svým zákazníkům při každé jejich návštěvě dopřál a to za všech okolností. Pro kadeřnickou práci musí mít člověk hlavně nadání. Kadeřnické znalosti a dovednosti získá během denního či dálkového studia. Při praktických úkonech je nutná kreativita a fantazie k tvoření originálních účesů a doladění kompletního vzhledu zákaznice. Je zde na místě i nutnost být pečlivý, manuálně zručný a duševně odolný. 6

7 Schopný kadeřník by měl svému zákazníkovi umět poradit a doporučit různé možnosti barvy a střihu účesu, které by byly pro jeho typ obličeje a celkový vzhled nejvhodnější a současně dobře každodenně udržovatelné. Vhodně navrženým účesem dokáže dobrý kadeřník odstranit i drobné nedostatky kvality vlasů např. málo vlasů, různé víry a kouty a současně může zdůraznit zákazníkovy přednosti. K tomu kadeřníkovi pomůže již zmíněná znalost a dovednost nových metod a technologických postupů, využití nových moderních pomůcek a nástrojů a také přehled o nových trendech pro aktuální období a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Povolání kadeřnic patří k těm, které nelze brát jen jako práci, ale musí bavit, nemůže ji vykovávat každý. Je to něco jako osud. 7

8 1.1.1 Profil absolventa oboru kadeřník Absolvent je připraven vykonávat samostatnou, promyšlenou a kvalitní práci v klasických zařízeních i ve studiích a salónech nejvyšší úrovně. Vzdělávání je ukončeno závěrečnou rekvalifikační zkouškou. Konání a zadání závěrečné zkoušky se řídí školským zákonem a příslušným prováděcím předpisem. Absolvent je schopen samostatně provádět dámské, pánské a dětské kadeřnické práce vhodně zvolenými technologickými postupy a v souladu s individuálním přáním zákazníka, estetickými požadavky, módními trendy, bezpečnostními a hygienickými předpisy. Poskytuje poradenské služby z hlediska ošetřování vlasů a návrhu na konečnou úpravu vlasů do módního účesu. Absolvent má znalosti z oblasti živnostenského podnikání a veškeré předpoklady pro plné profesní uplatnění jako soukromý podnikatel nebo zaměstnanec. Obecný cíl oboru Rekvalifikační kurz oboru kadeřník trvá většinou jeden školní rok tzn.10 měsíců. Zabezpečuje získání odborných znalostí a praktických dovedností nutných k vykonávání základních kadeřnických služeb. Cílem výuky je získání odborných dovedností, které obsahově odpovídají ŠVP pro žáky denního studia v oboru kadeřník a současným trendům v péči o vlasy a úpravě vlasů. Mimo předávání znalostí je kladen důraz na osvojení tzv. klíčových a odborných kompetencí, které mají ulehčit plnohodnotný život ve 21. století. Účastník kurzu se seznámí s bezpečností práce a hygienou, které je nutno dodržovat v kadeřnické provozovně, s postupy péče o vlasy, bude schopen provádět vodovou ondulaci, foukání vlasů, odbarvování a barvení vlasů, melírování různými technikami, trvalou ondulaci, stříhání jak dámské, pánské, tak i dětské. Bude umět prodlužovat vlasy stejně dobře, jako provádět progresivní narovnávání vlasů brazilským keratinem, rasta a dredy. Pro uspokojení zákazníků mužů se naučí holit, upravovat vousy a knír. Nacvičí si výčesy vhodné pro nevěsty a večerní příležitosti, dozví se veškeré informace o používaných výrobcích. Seznámí se se základy psychologie, ekonomiky, zdravovědy. Úspěšný absolvent kurzu získá Osvědčení o rekvalifikaci v oboru kadeřník, které opravňuje k získání živnostenského listu. 8

9 1.1.2 Klíčové kompetence Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich volba a koncepce vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti (Belz, H., 2001). Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny studenty denního i dálkové studia souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Osvojování klíčových kompetencí je proces dlouhodobý a složitý, který má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a postupně se dotváří v dalším průběhu života. Úroveň klíčových kompetencí, které žáci dosáhnou na konci základního vzdělávání, není ještě možné považovat za ukončenou, ale získané klíčové kompetence tvoří neopomenutelný základ pro celoživotní učení žáků a jejich vstup do života a do pracovního procesu (Rámcový, 2007). Klíčové kompetence nestojí vedle sebe izolovaně, ale různými způsoby se prolínají, jsou multifunkční, mají nadpředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. Ve vzdělávacím obsahu RVP je učivo chápáno jako prostředek k osvojení předpokládaných činnostně zaměřených výstupů, které se krok za krokem propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí (Rámcový, 2007). O kompetencích například Skalková (2005, s. 8) hovoří následujícím způsobem: Pro pochopení termínu a pojmu kompetence je důležité zohlednit širší společenský kontext. Tento termín a pojem se utvářel a byl přijat v rámci školsko-politických úvah s tím, že reflektuje vzdělávací situaci soudobé sociálně ekonomické a sociálně politické etapy společenského vývoje. Jde o období, kdy znalosti jsou tím nejcennějším zdrojem ekonomického růstu. Obecně se poukazuje na význam zvyšování kvalifikace pracovní síly a význam vzdělání pro řešení problematiky zaměstnanosti. Přívlastek klíčová, tj. základní či podstatná, kompetence znamená, že tato kompetence musí být pro každého jedince i pro celou společnost prospěšná a nezbytná. 9

10 Odborné kompetence v oboru kadeřník Odborné kompetence představují soubor kognitivních, afektivních a psychomotorických cílů a tematické okruhy, které jsou důležité pro vykonávání pracovních činností určitého povolání. Udávají profesní profil absolventa. Odvíjí se od kvalifikace požadavků na výkon povolání a charakterizují jeho způsobilost. Odborné kompetence, které vycházejí z ŠVP pro obor kadeřník mají velký význam, protože přímo souvisí s pracovní činností při odborném výcviku. Absolvent vykonává při poskytování kadeřnických služeb odborné činnosti. Jako příklad uvádím: zvolí vhodnou úpravu účesu podle kvality a diagnózy vlasů v souladu s požadavky zákazníka, zdravotně hygienickými předpisy, technologickými postupy a estetickými zásadami a módními trendy poskytuje různé druhy masáží vlasové pokožky a provádí povrchovou a hloubkovou regeneraci vlasů správně pečuje o různé typy vlasů, rozpozná závažné onemocnění vlasů a vlasové pokožky hlavy a včas doporučí návštěvu lékaře upravuje vlasy stříháním, tvaruje vlasy vodovou nebo trvalou ondulací nebo elektrickým ondulačním železem, ondulačními kleštěmi a žehličkou, odbarvuje vlasy, melíruje vlasy odbarvováním a barvením, tónuje a barví vlasy zvládne úpravu vlasů do náročných společenských, případně soutěžních účesů dovede využívat znalosti z historie účesové tvorby v moderní účesové tvorbě upravuje vzhled zákazníků - upravuje tvar knírů a plnovousů střihem, barví řasy a obočí, kníry a plnovousy zhotovuje vlasové doplňky, upravuje je a ošetřuje dodržuje pracovní kázeň, samostatně organizuje svou práci zvyšuje si soustavně svou odbornou úroveň studiem odborné literatury a časopisů, návštěvami předváděcích akcí a soutěží v účesové tvorbě. (ŠVP, SOŠ a SOU Lanškroun, 2010) 10

11 1.1.3 Učební osnova Než bude v praktické části této práce vytvořena konkrétní učební osnova, je třeba se nejprve zabývat jejím obecným vymezením a odbornou terminologií, která souvisí s výukou a bude vycházet z metodiky tvorby ŠVP, protože vzdělávací plán u rekvalifikačních kurzů by měl mít minimálně podobný nebo stejný obsah a postup výuky. Učební osnova je Normativní pedagogický dokument, stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah, posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků. Naznačuje základní metody, organizační formy a postupy. Tradičně vypracovávaný izolovaně pro jednotlivé předměty jako program vyučování určený učiteli. (Průcha, 1995, s. 239) Dle Kašparové je Učební osnova pedagogický dokument, který vymezuje didaktickou koncepci vzdělávání jednotlivých vyučovacích předmětů. Koncepce vychází z profilu absolventa ŠVP a z kurikulárních rámců RVP. (Kašparová, 2008, s. 24) Části učební osnovy rekvalifikačního kurzu a vyučovacího předmětu Dle metodiky tvorby ŠVP (Kašparová, J., 2008) je důležité zachovat následující části: název školy a ŠVP, název předmětu a hodinovou dotaci, platnost učební osnovy pojetí vyučovacího předmětu - tvoříme ho jako první rozpis učiva a výsledků vzdělávání Koncept vyučovacího předmětu má dle metodiky tvorby ŠVP tyto části: obecný cíl vyučovacího předmětu, charakteristiku učiva cíle vzdělávání v oblasti citů, postojů, hodnot a preferencí výukové strategie (pojetí výuky) hodnocení výsledků žáků popis přínosu předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a aplikaci průřezových témat (Kašparová, J.,2008) Obecný cíl vzdělávacího programu musí obsahovat srozumitelně vyjádřené funkce, a pak může plnit své poslání, což znamená, že je zřejmé, z jakého důvodu je předmět do programu zařazen a jak se podílí na profilu absolventa. Charakteristika učiva stručně seznamuje s tím, z jakých hlavních částí se učivo skládá, případně na jakém principu bylo vybráno, a jak souvisí s učivem v RVP. (Kašparová, 2008, s. 26). Rovněž říká, které učivo se bude probírat jinak než přímo ve výuce. Jsou tím myšleny exkurze, besedy, kurzy aj. 11

12 Při vytváření vzdělávacího programu je třeba si uvědomit, pro koho je vytvářen, jaká bude skupina vzdělávaných a jaké jsou vzdělávací potřeby. Odlišný bude vzdělávací program pro žáky odborného učiliště a pro účastníky rekvalifikačního kurzu (i třeba téhož zaměření). Rovněž by mělo být známo, na jaké intelektuální úrovni se účastníci vzdělávacího procesu nacházejí a jaká je jejich motivace. Můžeme využít publikaci Tvorba vzdělávacích programů (Prášilová, 2006, s. 32), ve které autorka popisuje zjednodušenou strukturu kroků při tvorbě vzdělávacího programu. Důležité je i hodnocení, které má pro učitele zpětnou vazbu vypovídající o jeho práci. Pro studenty je jejich hodnocení zpětnou vazbou o jejich pokroku a mělo by být formulováno co nejpřesněji, poněvadž má studenty především motivovat k dalšímu aktivnímu učení. Mezi nejzákladnější stavební kameny při tvorbě vzdělávacího programu patří jasně formulované cíle výuky a očekávané výstupy. V nich se odráží učivo, obsahy, metody výuky a organizační formy vyučování. Považujeme za funkční pracovat s pojmem výukový cíl a ten důsledně členit na cíle vzdělávací (kognitivní, poznávací), postojové (afektivní, hodnotové, výchovné v užším smyslu) a výcvikové (psychomotorické). (Kalhous, Z., 2008). Výukové cíle by měly na jedné straně být vodítkem studentů při autoregulaci jejich učební činnosti a současně musí být pro učitele neformální a funkční při řízení výuky. Při stanovování výukových cílů je třeba si uvědomit, čeho má být ve výuce dosaženo a jak cílů dosáhnout. Podle toho se určuje rozsah a uspořádání učiva, metodické postupy a organizační formy. Seznámení s výukovými cíli na začátku výuky ovlivňuje i činnost studentů, kteří mají možnost sami kontrolovat, zda cílů dosáhli. Pro vyučujícího je stanovování výukových cílů dobré i při zpětné vazbě, tedy při kontrole dosažení stanovených cílů. Podle toho se může vyučující zamyslet nad tím, jak bude dál znalosti a dovednosti studentů rozvíjet tak, aby směřovaly k co nejlepším dosaženým výsledkům. Otto Obst říká, že Kategorie výukový cíl patří mezi nejzákladnější stavební kameny obecné didaktiky a didaktiky jednotlivých předmětů. Rozumíme jím představu o kvalitativních a kvantitativních změnách u jednotlivých žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické, kterých má být dosaženo ve stanoveném čase v procesu výuky. Považujeme za funkční pracovat s pojmem výukový cíl a ten důsledně členit na cíle vzdělávací (kognitivní, poznávací), postojové (afektivní, hodnotové, výchovné a v užším smyslu) a výcvikové (psychomotorické). (O. Obst., 2006 s. 48) 12

13 Téma výuky, jinými slovy ji lze také nazvat modul vzdělávání. Než začneme příprava na výuku, je potřeba mít ucelenou a jasnou představu o průběhu celého školního roku nebo rekvalifikačního kurzu. Každý tematický celek by měl obsahovat témata jednotlivých vyučovacích jednotek, časové rozvržení učiva, cíl tématu, metody výuky, hodnocení, případně strategie výuky a doporučenou literaturu. Je vhodné plánovat i přípravu mimoškolních akcí, exkurze, veletrhy, stáže tak, aby ještě před zahájením kurzu bylo vše dokonale připraveno. Vzhledem k tomu, že se v odborném vzdělávání dělí výuka na teoretickou a praktickou část, je nutná spolupráce pedagogů, kteří se na výuce podílí. Je žádoucí, aby praktická část plynule navazovala na teoretickou. Tematický plán by měl být schválený ředitelem školy nebo odpovědným pracovníkem vzdělávací agentury. V kadeřnické práci se objevují každoročně novinky v účesové tvorbě, proto se předpokládá i pravidelná inovace osnov denního i dálkového rekvalifikačního studia. V pedagogickém slovníku se píše o modulárním projektování kurikula jako o způsobu projektování kurikula, v němž je obsah strukturován do modulů, tj. Relativně ucelených jednotek, které lze ve výuce zařazovat, vzájemně propojovat, kombinovat či zaměňovat v závislosti na cílech, specifických potřebách a profilaci studia. (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s. 127) Než se začnou plánovat témata výuky a celý program dalšího vzdělávání, je nutno mít naprosto jasnou představu o tom, koho, co, kdy a jak bude vyučován. Stručná anotace tematického celku Před začátkem výuky je dobré, aby student věděl, o čem dané téma bude, co znamená, co může očekávat, že se naučí. Stručná charakteristika obsahu dokumentů (knihy, stati aj.), zpráv, doplněná základními bibliografickými údaji o něm. Neobsahuje hodnocení obsahu původního dokumentu. Širší verzi anotace je abstrakt, pedagogické informace (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s. 17) 13

14 Časové rozvržení učiva Jiná časová dotace je stanovena pro studenty denního studia a jiná pro studenty rekvalifikačního kurzu. Pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník je stanoveno MŠMT, že musí proběhnout v rozsahu 300 hodin. Do této části spadá teoretická i praktický výuka. Je nutné přesně naplánovat, kolik času bude potřeba pro kvalitní výuku daného tématu. U odborného vzdělávání se preferuje delší čas praktické části výuky. U studentů denního i dálkového rekvalifikačního vzdělávání je vždy nutná i domácí příprava a samostudium, a to jak v teoretické, tak praktické přípravě. V kadeřnickém oboru mají uchazeči možnost si koupit umělou hlavu, která se připevní ke stolu a student může trénovat praktické dovednosti doma bez toho, aby hledal modely, které budou trpělivě sedět, než se vše precizně naučí. V praktické části výuky je mnohdy nutná tzv. automatizace, což znamená, že určité úkony jsou prováděny, aniž bychom o nich nějak zvlášť přemýšleli....rozlišuje se čas vzdělávání: 1. plánovaný, stanovený školskými normami a předpisy...plánovaný čas zahrnuje délku povinného vzdělávání, délku stupňů a typů škol, délku školního roku, počet výukových týdnů a dnů, počet hodin pro jednotlivé předměty a tématy učiva aj. (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš, 2001 s. 32) Obsah výuky- Při tvorbě obsahu výuky je třeba se zamyslet nad tím, co je nutné vyučovat. Je nutno rozlišovat mezi obsahem školního vzdělávání, který je předepisován učebními plány, učebními osnovami aj., a týmž obsahem realizovaným ve výuce. Výzkumy je zjištěno, že tyto dvě podoby obsahu se odlišují v důsledku řady faktorů, např. Toho, že učitelé vytvářejí individuální modifikace předepisovaného obsahu vzdělávání aj. K tomu přistupuje v reálné výuce skryté kurikulum (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s.142) Více o obsahu výuky je zmíňeno v předchozí kapitole. Ve vyučovacích osnovách je obsažena strategie výuky. Strategií výuky se rozumí to, jakými metodami a formami budu ve výuce pracovat, jejich promyšlený výběr, řazení, střídání a kombinování vzhledem k optimálnímu naplňování cílů a potřeb i možností žáka. Stylizování pojetí výuky záleží na učiteli, může být stručné, ale i obsáhlé. 14

15 Vyučovací metody- Otto Obst chápe pojem metody výuky takto: Metodu výuky chápeme jako učitelem projektovaný model jeho činnosti, který se realizuje vzájemnou interakcí učitel-žák, při ní dochází k optimálnímu osvojení soustavy učiva žákem a k dosažení výukový cílů. Metoda výuky je tedy model činnosti učitele a žáků, směřující k dosažení cílů. (O. Obst., 2006 s. 72) Volba vyučovací metody závisí na cílech výuky, na úkolech, kterých má být během výuky dosaženo. Nesmí být opomenut ani obsah, učební možnosti absolventů a různé zvláštnosti třídy. Během vyučovací hodiny učitel využívá záměrně více metod výuky, různě je kombinuje a propojuje. Žádná z metod výuky není tak úplně nevhodná, každá má svůj specifický význam. Jde především o to, aby byl absolvent během výuky aktivní, aby ho učení zajímalo a bavilo. Postup, cesta, způsob vyučování (řeč. methodos). Charakterizuje činnost učitele vedoucího žáky k dosažení stanovených vzdělávacích cílů. Existují různé klasifikace metod, např. podle fází vyučovacího procesu (utváření, upevňování, prověřování vědomostí), podle způsobu prezentace (slovní, názorné, praktické), podle charakteru třídění metod výuky je podle způsobu interakce specifické činnosti (metody uplatňované v jednotlivých vyučovacích předmětech). Obecné jsou mezi učitelem a žáky: frontální, skupinové, individuální. Jednotlivé pedagogické směry a koncepce alternativních škol prosazují specifické vyučovací metody, které považují za optimální dialogická metoda, frontální vyučování, skupinové vyučování, učitelovo pojetí výuky, vyučovací styl, multimediální metoda... (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s. 287) Hodnocení výsledků žáka úzce souvisí s ověřováním výstupů (znalostí, dovedností a postojů), které žák během vzdělávání získal. Cílem a základem každého hodnocení je poskytnout žákovi zpětnou vazbu, aby věděl, co se naučil a zvládl a věděl, jak s tím zacházet, v čem se zlepšit, v čem chybuje a jak má postupovat při přetrvávajících nedostatcích. Každému hodnocení musí předcházet srozumitelné seznámení žáka s cíli vzdělávání a s kritérii hodnocení. Student má právo vědět, v čem a proč bude vzděláván, kdy a jakým způsobem a podle jakých pravidel bude v určité fázi vzdělávacího procesu hodnocen. Při hodnocení klademe důraz na vhodnou formulaci, a proto dáváme přednost pozitivnímu vyjádření. Hodnocení by mělo být pro žáky motivující. Při hodnocení nehodnotíme osobu žáka, ale konkrétní ověřovaný problém, činnost. Uplatňujeme přiměřenou náročnost a pedagogický takt. 15

16 Je nutno se soustředit se na individuální pokrok žáka (nesmí vést ke srovnávání se spolužáky, rozdělování na úspěšné a neúspěšné, snižování sebedůvěry a důstojnosti žáků). Pro celkové hodnocení používáme klasifikaci. Na žádost rodičů a doporučení pedagogicko-psychologických pracovníků používáme u žáků se speciální poruchou učení hodnocení slovní. U průběžného hodnocení používáme různé formy klasifikace, slovní hodnocení, sebehodnocení žáků. Nedílnou součástí procesu hodnocení je sebehodnocení. Žáci jsou cíleně vedeni k sebehodnocení a sebekontrole, přičemž s chybou či s nedostatkem se dále pracuje. Mezi nástroje ověřování vědomostí a dovedností patří například: písemné práce, ústní zkoušení, zpracování referátu a prací k danému tématu, domácí úkoly, samostatné aktivity, projektové a skupinové práce, vědomostní a srovnávací testy, zkoušky dovednosti, soustavné diagnostické pozorování žáka. Další nástroje volí vyučující dle aktuálních potřeb žáků, dle forem výuky a požadovaných výstupů. (Cerulová, I., 2011) Kritéria hodnocení- při kriteriálním hodnocení se hodnotí absolutní výkon. Hodnocení vzdělávacích výsledků je podle pedagogického slovníku pojato takto: Posuzování kvality vzdělávání na úrovni tříd, škol nebo vzdělávací soustavy země zaměřené na výkonu žáků v testech vědomostí a jiných produktů vzdělávání. V běžné pedagogické komunikaci je hodnocení sdělení učitelů určené žákům o jejich chybách o svých preferenčních postojích aj. (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s. 74) Základ pro hodnocení chování a prospěchu absolventů ve výuce tvoří platná legislativa, zejména zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů a vyhláška MŠMT č.13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři ve znění pozdějších předpisů a dále školní klasifikační řád. Doporučená literatura a informační zdroje - je seznam použitých nebo k dalšímu studiu doporučovaných prací, soupis knih o určité vědní otázce, internetové a jiné zdroje např. instruktážní CD. Doporučená literatura má být průvodcem v literatuře, upozorňuje na nejvýznamnější díla k určitému tématu. Je to soupis dosud tištěných projevů o nějaké speciální otázce, nabádá studenty k jejich přečtení. 16

17 1.2 Vzdělávání dospělých Vzdělání, jež bylo dosaženo po ukončení základní školy, by mělo být pro jedince považováno za předběžný stupeň vzdělání. Každý má nespočet příležitostí k tomu, aby se vzdělával po celý svůj život. Současná doba sama o sobě vyžaduje růst lidí v oblasti vzdělávání, a pokud tuto oblast svého života jedinec nepreferuje, může se dostat do situace, kdy nebude svoje povolání vzhledem k pokroku a modernizaci zvládat nebo v něm vůbec nenajde uplatnění. Vzdělávání dospělých se stává nepřetržitým, celoživotním procesem. I v důležitém dokumentu týkajícím se vzdělávání ČR, v Bílé knize, se píše o nezbytnosti propojení počátečního odborného vzdělávání s dalším vzděláváním. Vzdělávání dospělých je realizováno hlavně díky tomuto dokumentu tedy Národnímu programu rozvoje vzdělávání v České republice. Jeho cílem je mimo jiné i umožnit celé populaci stát se účastníkem vzdělávání, a to v průběhu celého života, kdykoliv to pocítí jako potřebné. (Kotásek, J., 2001) Vzdělávání dospělých je proces, v kterém se dospělý člověk aktivně, systematicky a kontinuálně učí za účelem změny znalostí, názorů, hodnot, schopností a dovedností. Dospělým ve smyslu vzdělávání dospělých je osoba, která ukončila svou vzdělávací dráhu ve formálním vzdělávacím systému. Institucionalizované učen není v tomto pojetí hlavní náplní životní činnosti účastníka vzdělávání dospělých. Vzdělávající se dospělý není redukován za žáka nebo studenta, jeho hlavní sociální role jsou ty, které vyplňuje v práci, rodině a v sociálním životě. (Průcha, J., 2006,159 s.) Dospělost předpokládá samostatnost, připravenost jednat zodpovědně. S tím souvisí schopnost řešit problémy, s nimiž se setkáváme. Průběh lidského života i měnící se podoba společnosti vyvolává potřebu na potřebné problémy a příležitosti adekvátně reagovat. Bylo by jistě velmi podivné, kdybychom si asi řekli: už není nic, co by mě zajímalo, nic, v čem bych se mohl (a)zlepšovat a rozvíjet. Jednou z cest, jak lze zvládat úkoly, které před nás život staví, je systematicky se něčemu učit, vzdělávat se a rozvíjet tak svůj vlastní potenciál. Vzdělávání tedy není příprava na život, ale jeho součást - neustále život doprovází, je dokonce předpokladem skutečného lidského uvědomělého života. Člověk se totiž neučí jen pro vzdálenou budoucnost, ale také skrze současnost. To platí v dětství a ještě více v dospělosti. 17

18 Oblast vzdělávání dospělých se postupně stala samostatnou vědní disciplínou pojmenovanou andragogika. Dospělý není v andragogice většinou oddělen od svých rolí v pracovním, osobním a společenském životě, není tedy postaven pouze do role žáka. Vzdělávání dospělým pomáhá zvládat nároky života a pomáhá rozvíjet a zdokonalovat osobnost. Andragogika je vědou o vzdělávání dospělých, která respektuje specifika dospělého s ohledem na jeho psychický, fyzický a sociální stav; zabývá se působením pedagogických zákonitostí na dospělého jedince; formuluje zákonitosti a principy pro vzdělávání dospělých; řeší didaktické metody a formy vzdělávání dospělého a jejich dopady na rozvoj člověka; zabývá se efektivitou učení dospělého. (Projekt ESF, 2008a). Jedním z důvodů zrodu nové vědní disciplíny, andragogiky jako samostatné vědní disciplíny, byl sociální zájem o nové druhy znalostí a kvalifikací. Od vzdělávání dospělých se očekává určitý přínos pro stabilizaci nebo rozvoj společnosti. Tento přínos se označuje jako funkce vzdělávání dospělých. Těmito funkcemi se zabývá především sociologie, specifický pohled vyvinuly i ekonomické vědy. (Beneš, M., 2008, 41 s.). V Memorandu o celoživotním učení je uvedeno Celoživotní učení již není pouhým aspektem vzdělávání; musí se stát principem určujícím nabídku a účast v jakémkoli kontextu učení. V nadcházejícím desetiletí musí dojít k uskutečnění této vize. Všichni lidé, kteří žijí v Evropě, bez výjimky, by měli mít stejné příležitosti k tomu, aby se přizpůsobili požadavkům sociálních a ekonomických změn a aktivně se podíleli na utváření budoucnosti Evropy. Současně uvádí šest hlavních myšlenek a cílů, které by měly vést k prospěšnému celoživotnímu učení: 1. myšlenka: Nové základní dovednosti pro všechny Cíl: Zaručit všeobecný a neustálý přístup k učení pro získání a obnovu dovedností potřebných pro trvalou participaci na znalostní společnosti 2. myšlenka: Více investic do lidských zdrojů Cíl: Znatelně zvýšit míru investování do lidských zdrojů a vyjádřit tak prioritu nejvýznamnějšímu bohatství Evropy jejím lidem 3. myšlenka: Inovace ve vzdělávání Cíl: Vyvinout účinné vyučovací a učební metody pro učení v průběhu celého života a učení dotýkající se všech oblastí života 18

19 4. myšlenka: Oceňování učení Cíl: Významně zlepšit způsoby pojímání a hodnocení účasti na učení a jeho výsledků, zejména u neformálního a informálního učení. 5. myšlenka: Nová koncepce poradenství Cíl: Zajistit, aby se každý mohl v průběhu celého svého života snadno dostat k dobrým kvalitním informacím a radám týkajícím se vzdělávacích možností v celé Evropě. 6. myšlenka: Přiblížit učení domovu Cíl: Poskytovat příležitosti k celoživotnímu učení co nejblíže ke studujícím, v jejich vlastních obcích a využívat přitom metod založených na IKT. (Online) V evoluci dalšího odborného vzdělávání dochází k nemalému obratu. Specializované vzdělání na odborné úrovni získané v odborných a vysokých školách je státem regulováno. Zde jsou především myšleny učební plány, časová dotace na jednotlivých stupních škol, kvalifikace učitelů a struktura dosaženého vzdělání. Odborného vzdělávání je jednou z možností získat zaměstnání a dává účastníkům šanci profesně růst. Není však zárukou, že jednou zvýšená kvalifikace bude dostačující k doživotnímu uplatnění a stálé jistotě. Další odborné vzdělávání je chápáno jako předpoklad osobní a společenské prosperity. Jeho význam roste stejně jako počet účastníků a vynaložených prostředků. Zároveň se mění jeho formy a obsah. (Beneš, M., 2008, 119 s.). Pro pochopení vzdělávacího procesu při vzdělávání dospělých musíme charakterizovat tzv. činitele vzdělávacího procesu: Vzdělavatelé dospělých jsou ti pracovníci, kteří v rámci vzdělávání vstupují do bezprostřední interakce s účastníky a řídí jejich učební procesy (učitelé, lektoři, instruktoři, přednášející aj.) Lektor se podílí na procesu plánování, organizování, řízení a na kontrole výuky. V procesu plánování analyzuje dostupné informace, vytyčuje cíle, analyzuje informace o účastnících, volí didaktické pomůcky. V procesu organizování vybírá formy, metody, připravuje didaktické pomůcky, studijní materiály, písemnou přípravu, rozvrhuje si čas a prostor. Řízení a kontrola výuky v řízení řídí činnosti účastníků, prezentuje učivo, upevňuje a procvičuje znalosti, u kontroly zpětně vyhodnocuje osvojení poznatků. 19

20 Než se začne lektor připravovat na výuku, měl by mít i určité informace o vzdělávající se skupině. Především by měl vědět: - jaká je velikost skupiny, sociální struktura skupiny (věk, pohlaví, vzdělání), poměr mužů a žen, motivaci účasti na výukovém procesu, potřeby a zájmy vzhledem k obsahu, tématu, stupeň profesionality, dosavadní školení v dané oblasti, studijní podmínky.(beneš, M., 2008) Vzdělávaný - jestliže mluvíme o vzdělávacím procesu dospělých, je jeho postavení odlišné od vzdělávacího procesu žáka ve škole. Tady má povahu spíše partnera v rovnocenné interakci vzdělavatel vzdělávaný. Důležité je, že se vyznačuje řadou osobitých rysů, jimiž se odlišuje od žáka dítěte a které podstatně ovlivňují efektivitu vzdělávacího procesu dospělého. K těmto zvláštnostem patří především životní, pracovní a dosavadní studijní zkušenosti. Možnosti vzdělávání dospělých 1) Formální vzdělávání se realizuje ve vzdělávacích institucích. Absolvování tohoto druhu vzdělávání je obvykle potvrzeno oficiálním dokladem o vzdělání, jeho výsledkem je daný výstup vzdělání. 2) Neformální vzdělávání se realizuje mimo formální vzdělávací systém. Jde o zájmové, kulturní vzdělávání, firemní vzdělávání např. různé přednášky, kursy, slouží k řešení a poznání potřeb frekventantů nikoliv formální kvalifikace prostřednictvím neformálních institucí např. vzdělávacích agentur, nadací, klubů. Informální vzdělávání je učení neorganizované, nesystematické a nekoordinované přes instituce. Jedná se o získávání poznatků, dovedností a zkušeností z každodenního života z komunikace v rodině, v kolektivu v zaměstnání, z rozhlasu, televize. (Mužík, J., 2004) Profesní vzdělávání v organizacích je obvykle zaměřeno na zlepšování pracovního výkonu, uplatňování zákonů, předpisů a postupů, na rozvoj osobního potenciálu, který může být přínosem při kariérním rozvoji nebo při zvládání budoucích problémů. Při profesním vzdělávání můžeme získat i znalosti jak iniciovat a zvládat změny v pracovním procesu i osobním životě, jak řídit firmu a zavést správnou týmovou práci a jak pečovat o zákazníky. Profesní vzdělávání může být i přínosem při získávání odborných dovedností a směřuje k získání či prohlubování příslušné kvalifikace. 20

21 Zájmového vzdělávání se zaměřuje na zájem, volný čas, dobrovolnost, samostatnost volby, místní příslušnost, uspokojování potřeb, pestrost obsahu, otevřenost, aktivitu. Smyslem zájmového vzdělávání je hlavně možnost seberealizace a schopnost dle uvážení čerpat vlastní potenciál volného času. 21

22 1.2.1 Specifika vzdělávání dospělých Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu dvacet nebo osmdesát. Každý, kdo se učí, zůstává stále mladý. A to nejlepší v životě je zůstat mladý. (Henry Ford) Vliv na úspěšnost učení dospělých mají především schopnosti vzdělávaného, osobní motivace, vůle, umění učit se, racionální využívání času, vhodná životospráva, zdravotní stav, věk a osobnost vzdělavatele. Dospělý člověk by měl být sociálně zralý, ekonomicky nezávislý, měl by mít ukončené formální vzdělávání. Rozdíly mezi dítětem a dospělým jsou dány věkem, životními i pracovním zkušenostmi. Od mládeže se dále odlišuje svou úrovní vzdělání, dovednostmi, životními postoji a mnoha dalšími aspekty. Dospělý člověk je především zaměřen na prospěšnost, upřednostňuje užitek svého vzdělání. Teoretická vysvětlení nejsou pro dospělého takovým přínosem jako informace, které může co nejdříve využít i v praxi a řešit tak i praktické životní otázky. Dospělý cítí větší odpovědnost za průběh vzdělávání, protože se obává ztráty prestiže. Za rozhodující faktor efektivního a úspěšného vzdělávání dospělých je nutno považovat motivaci na straně vzdělávaného klienta. Dospělý se na rozdíl od dětí učit nemusí, ale učí se, protože chce a vede ho k tomu vnitřní a vnější motivace. Největší motiv je spojen s prospěchem člověka a získáním odměny. Za důležitou motivaci lze považovat zlepšení pracovní pozice a vyšší mzdu. Velmi silnou motivaci u vzdělávání dospělých představuje reálná hrozba ztráty zaměstnání. Vzdělávání dospělých mohou negativně ovlivnit bariéry ve vzdělávání, které mohou být povahy psychologické, pedagogické i organizační. Jedná se o rozpor mezi požadavky prostředí a schopnostmi jedince se s nimi vyrovnat. Za psychologické bariéry se považuje nedostatek motivace, neefektivní styl učení, nedostatek vytrvalosti a intelektu, strach ze selhání a labilita osobnosti. Mezi pedagogické bariéry patří velký interval od posledního vzdělávání, nízká kvalita výuky, špatná prezentace učiva, nedostatky v osobnosti vzdělavatele lektora, nedostatky v hodnocení, ve zkoušení. Mezi organizační bariéry se řadí nedostatek informací, nesprávné informace, nedostatek financí. 22

23 1.2.2 Rekvalifikace Problematika nezaměstnanosti je v současné době velice aktuální téma. Je všeobecně známé, že nárůst nezaměstnanosti je značný a stává se celospolečenskou hrozbou nepříznivě působící na psychiku zaměstnavatelů, zaměstnanců a jejich rodin. Riegel a kol. na str. 170 říkají, že nezaměstnanost nezasahuje pouze člověka samotného, ale rovněž i jeho rodinu. Naopak Práce je cílevědomá činnost člověka vytvářející užitné hodnoty k uspokojování vlastních potřeb pracujícího, případně potřeb jemu blízkých lidí. (O. Matoušek; 2003 str. 159). K zlepšení nezaměstnanosti pomáhá stát tím, že podporuje zřizování nových pracovních míst a poskytuje příspěvky zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání, i uchazečům samotným. Současně má několik funkčních nástrojů aktivní politiky, které pomáhají zařadit nezaměstnané do běžného života. Mezi nástroje aktivní politiky patří mimo jiné i rekvalifikace, které pomáhají k získání zaměstnání. Rekvalifikace upravuje Zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů), vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání, rovněž určí, jakými formami vzdělávání se rekvalifikace uskuteční a jaké náklady spojené s rekvalifikací a v jakém rozsahu může úřad práce uhradit uchazeči o zaměstnání, kterému byla rekvalifikace doporučena. V pedagogickém slovníku na s. 199 je uvedeno, že rekvalifikace je: Změna dosavadní kvalifikace uchazeče o zaměstnání, kterou je potřebné zajistit předáním nových znalostí a dovedností teoretickou a/nebo praktickou přípravou. Zabezpečují ji příslušná ministerstva a úřady práce na základě programu rekvalifikačního vzdělávání. Jestliže je rekvalifikace zprostředkovaná úřadem práce, může vzniknout mezi uchazečem rekvalifikace a úřadem práce písemná dohoda, ve které se ÚP za určitých podmínek zavazuje, že uhradí náklady spojené s touto rekvalifikací. Zájemce o rekvalifikační vzdělávání má ale i možnost si rekvalifikaci zabezpečit a uhradit sám a to především, když se vzdělává z vlastního zájmu. Rekvalifikace může být i na doporučení zaměstnavatele, který si přeje, aby si jeho zaměstnanci rozšiřovali kvalifikaci. 23

24 Rekvalifikační vzdělávání je druh dalšího vzděláváním jehož cílem je změnit dosavadní kvalifikaci účastníka tak, aby získal nové znalosti a dovednosti a mohl nalézt vhodné zaměstnání... (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s. 199) Například majitel kadeřnického a kosmetického salonu, který usiluje o co nejlepší služby zákazníkům, může chtít svoje služby rozšiřovat např. o modeláž nehtů, manikúru pedikúru, masáže atd., a proto doporučí svým zaměstnancům rozšíření nebo zvýšení kvalifikace. Pokud se jedná o kadeřnici již vyučenou, která se věnuje výhradně kadeřnické práci, je doporučováno účastnit se spíše rozšiřovacích kurzů dle aktuálnosti trendů a to jak v České republice, tak v zahraničí. Všechny značky vlasové kosmetiky přímo pro svoje kadeřníky pořádají právě tyto kurzy. Už jen proto, že je seznámí se svými novými výrobky, technologickými postupy při aplikacích, novými nástroji a také s novými účesovými trendy. V Zákoně o zaměstnanosti je rekvalifikační kurz definován takto: (1) Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. (2) Rekvalifikaci může provádět pouze a) zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle tohoto zákona b) zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu c) škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu, nebo d) zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu, (dále jen rekvalifikační zařízení ) (Zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb. 108) 24

25 1.2.3 Národní kvalifikace V roce 2007 nabyl v plném rozsahu zákon č.179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznání výsledků dalšího vzdělávání). Tímto zákonem se mění pravidla pro ověřování uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Na financování projektu se podílel Evropský sociální fond a rozpočet ČR. Reguluje jej Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a jeho partnerem je Národní ústav odborného vzdělávání. Národní soustava kvalifikací se snaží pomoct lidem, kteří získali profesní dovednosti nad rámec svého původního vzdělání, ale nemají k tomu žádné osvědčení, žádný doklad o vzdělání. Kvalifikace jsou uváděny v Národní soustavě kvalifikací a jsou rozděleny na úplné a dílčí kvalifikace. Rozdělení kvalifikací: Úplná kvalifikace: je definována, jako odborná způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně vykonávat všechny pracovní činnosti v určitém povolání. (online) Úplnou kvalifikací se rozumí například ekonom, kuchař, zedník, zahradník, strojírenský technik. Obor kadeřník nebyl dosud zařazen do seznamu oborů vedených v přehledu úplných kvalifikací celostátně uznávaných v České republice. Dílčí kvalifikace: je definována jako způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně určitou pracovní činnost nebo soubor činností v určitém povolání. (online) Tyto soubory činností jsou užší než povolání a podstatné pro ně je, že ve svém celku umožňují určité profesní uplatnění. Pro obor kadeřník je dílčí kvalifikací například mytí vlasů, barvení vlasů, vodová ondulace atd. Jestliže má občan zájem o složení některé z dílčích kvalifikací, musí oslovit autorizovanou osobu, které byla udělena autorizace pro vybranou dílčí kvalifikaci a přihlásit se u ní podle 17 odst. 3 zákona o uznání výsledků dalšího vzdělávaní ke zkoušce. Prostřednictvím kvalifikačních a hodnotících standardů je možné zájemce přezkoušet. Zkouška u dílčí kvalifikace je zejména praktická, doplněná slovně tím, co a proč děláte tak, jak děláte a v případě úspěšného složení zkoušky zájemce získá celostátně platné osvědčení o dílčí a úplné odborné způsobilosti k výkonu povolání platné v celé ČR. 25

26 Kvalifikačním standardem se rozumí soubor kompetencí, které má zkoušený u určité kvalifikace umět. Dílčí kvalifikace může být také dosaženo formou rekvalifikace. Každý má možnost složit zkoušku z více dílčích kvalifikací, a jestliže tyto zkoušky splní kompletní obsah profilu absolventa daného oboru, může jedinec získat výuční list v daném oboru vzdělání. Výlučná pozice při uznávání úplných kvalifikací zůstává škole, čímž zůstane zajištěna rovnocennost kvalifikací nabytých různými způsoby. 26

27 1.2.3 Rekvalifikace v oboru kadeřník Rekvalifikaci v oboru kadeřník můžete absolvovat v soukromých organizacích nebo ve státních institucích. V současné době je mnoho vzdělávacích agentur, které právě rekvalifikační kurz pro kadeřníky nabízí. Je však dobré zvážit, kde jej chcete absolvovat. Důležité je si přinejmenším zjistit, jaké jsou základní kvalifikační předpoklady potřebné pro zařazení do rekvalifikace. Kvalifikace je způsobilost vykonávání určitého povolání nebo pro sjednaný druh pracovní činnosti, a to s předepsaným stupněm složitosti, přesnosti a namáhavosti práce a ve vyžadované kvalitě. Získání kvalifikace, její prohloubení a zvýšení vymezují právní předpisy. (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s. 110) Dobré je vědět, jaký je rozsah praktické a teoretické části, co je obsahem vzdělávání, jaké jsou další možnosti u stejné agentury či školy rozšiřovat kvalifikaci, jak je rekvalifikace ukončena (osvědčení o rekvalifikaci s celostátní působností, výuční list), kde a jak se bude konat teoretická a praktická část, kdy bude vzdělávání začínat a kdy končit, jakým způsobem budou ověřovány získané znalosti a dovednosti, jaké jsou náklady rekvalifikace včetně nutnosti zakoupení potřebných nástrojů, pomůcek a literatury nutné k absolvování vzdělávání a hlavně zda zařízení pracuje dle vzdělávacího programu akreditovaného MŠMT. Standardy pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník nejsou doposud schváleny, a proto si je jak odborné školy, tak soukromé vzdělávací agentury stanovují dle vlastních schopností a možností samy. Standard Středoškolského odborného vzdělání je dokument schválený MŠMT ČR (s platností od ) vypracovaný ve Výzkumném ústavu odborného školství. Je pojat jako základní kurikulum středoškolského odborného vzdělávání, stanovuje požadavky státu na vzdělávací programy navrhované v dané oblasti. (J. Průcha; E. Walterová; J. Mareš., 2001 s. 226) 27

28 1.2.4 Dílčí kvalifikace v oboru kadeřník U vzdělávacího oboru kadeřník je na základě učebních osnov teoreticky možnost vymezit hned několik dílčích kvalifikací, které mohou být z pohledu Národního ústavu odborného vzdělávání certifikovány, doposud standardy pro obor kadeřník nejsou schváleny. Student by tak měl možnost uplatnit se na trhu práce pro určitou pracovní činnost nebo pro více pracovních činností. Mělo by být pro zaměstnavatele zcela pochopitelné, co uchazeč o zaměstnání po splnění a ověření všech kvalifikačních standardů pro určitou dílčí kvalifikaci zná, umí a jaké má odborné kompetence. Dílčí kvalifikace by neměly působit odděleně, ale měly by být propojeny se soustavou úplných kvalifikací, aby měl student možnost vykonat předepsanou zkoušku s výučním listem, aniž by musel absolvovat denní školní vzdělávání. Z hlediska pracovníka je dílčí kvalifikace způsobilostí vykonávat určitou práci, s níž se může živit, tedy s níž je zaměstnatelný. Příklady dílčích kvalifikací a jejich náplň: Samozřejmostí každé dílčí kvalifikace je téma bezpečnost práce, ochrana zdraví při práci a hygiena práce. 1. Mytí vlasů - příprava pomůcek k mytí vlasů - technologický postup mytí vlasů - příprava šampónů a regenerace - rozčesávání vlasů po umytí - kyselá lázeň, ruční masáž hlavy 2. Vodová ondulace - techniky vodové ondulace - pomůcky k vodové ondulaci - držení a ovládání fénu, kartáče, tvarování horkým vzduchem - rozdělování pěšinek, volby velikosti natáčky, nácvik natáčení vlasů - rozkártáčování vlasů, konečná úprava po vodové ondulaci - použití fixačních přípravků 28

29 3. Ondulace železem, narovnávání vlasů - ovládání ondulačního železa, určení teploty - druhy natáčení, způsoby žehlení vlasů - konečná úprava po ondulaci železem a žehlení vlasů 4. Stříhání vlasů - volit vhodný účes podle tvaru obličeje a kvality vlasů - rozdělování vlasů při stříhání - techniky stříhání vlasů nůžkami a elektrickým strojkem - základní stříhání, druhy dámských, pánských a dětských střihů - ovládání hřebene, nůžek, břitvy a elektrického strojku - zaholování zástřihu, konečná úprava vlasů 5. Preparace vlasů - pomůcky k preparaci, druhy preparačních vod, - použití preparační vody podle kvality vlasů - pracovní postup při provedení preparace - správná volba natáček, natáčení vlasů a způsoby natáčení - neúspěch při preparaci, regenerace po preparaci 6. Odbarvování, barvení a melírování vlasů - příprava na odbarvování, barvení a melírování vlasů- diagnóza vlasů - druhy barev na vlasy, pomůcky při odbarvování, barvení a melírování vlasů - zkouška citlivosti pokožky před chemickou úpravou vlasů - technologický postup při chemické úpravě již barvených a poškozených vlasů - odbarvování, barvení a melírování vlasů - konečná úprava vlasů po barvení, odbarvování a melírování V pánském kadeřnictví a holičství může najít uplatnění student s ukončenou dílčí kvalifikací: 7. Holení, úprava vousů a knírů - části břitvy - držení břitvy a technologický postup při holení, nácvik mydlení a holení - holení s napářkou a bez napářky - ošetření pleti po holení, úprava vousů a knírů 29

30 2 Praktická část Předmětem zájmu praktické části je realizace výzkumného šetření v oblasti vzdělávání rekvalifikačních kurzů oboru kadeřník. Na základě zjištěných dat, na základě analýzy informačních zdrojů a vlastních zkušeností v této oblasti je navržena obsahová náplň pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník. Je stručně představena škola, se kterou při tvorbě výzkumné části bylo nejvíce spolupracováno a která současně organizuje rekvalifikační kurzy pro obor kadeřník. Charakteristika výzkumného šetření Každé povolání s sebou nese klady i zápory. Pro obor kadeřník to platí také. Mezi klady patří zejména to, že kadeřník má možnost celoživotního vzdělávání se v účesové tvorbě poznávat a učit se nové módní trendy tak aby, držel krok s dobou, rozšiřoval tím svoje služby a plnil individuální přání každého zákazníka. Na to navazuje spokojený zákazník, který nechce vypadat mnoho let stále stejně a zpětnou vazbou je spokojený kadeřník, který svoji klientelu stále rozšiřuje. Je zde zajisté mimo jiné důležitá kreativita a vrozené či získané nadání kadeřníka. Jak jsem již uvedla, v kadeřnickém oboru jsem deset let podnikala, následně jsem pracovala jako učitelka odborného výcviku a učila studenty denního i dálkovéhorekvalifikačního studia oboru kadeřník. Proto jsem se také rozhodla zaměřit svoji diplomovou práci na obor kadeřník. Nově postupující trendy vyžadují inovaci obsahu a postupu vzdělávání v oboru. Stejně tak, jako se všechno kolem vyvíjí, obor kadeřník není výjimkou. Náplň mé práce jako učitelky spočívala v odborné přípravě studentů denního i dálkového studia, podpoře při získávání odborných vědomostí a praktických dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání kadeřnické činnosti a kadeřnických služeb. 30

31 2.1 Cíle výzkumu Cílem výzkumu, který jsem prováděla v rámci této diplomové práce, bylo zjistit, jaký je nejčastější obsah vzdělávání dospělých oboru kadeřník, co vede dospělé k dalšímu vzdělávání a jak jsou při vzdělávání spokojeni. Hlavním cílem výzkumu je získat údaje, které vysvětlují určitý výsek reality, tedy vytvořit teorii o určitém jevu. Teorie jsou základními cílovými komponenty vědy. (P. Gavora;2000 s. 14) Pro uskutečnění cílů byl stanoven následující postup: 1. Vytvořit dotazník a zjistit počáteční informace od uchazečů rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník 2. Vytvořit dotazník a zjistit od žáků denního studia a již profesionálních kadeřnic, co se domnívají, že je znalostně a dovednostně důležité v oboru kadeřníkovi umět a znát. 3. Vyhodnotit výsledky dotazníků, zapsat je do grafů a na základě zjištění inovovat náplň rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník Výzkumné problémy Jaký je současný profil absolventa rekvalifikačního kurzu? Co se skutečně účastník rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník učí? Jaké jsou představy a očekávání studentů v souvislosti s rekvalifikačním kurzem? Předpoklady výzkumu: Předpoklad č. 1 -V soukromých organizacích je rekvalifikační kurz méně žádán než ve státních institucích Předpoklad č. 2 - Při absolvování rekvalifikačního kurzu se absolvent naučí dle mého názoru pouze základy kadeřnického oboru, které jsou nedostačující pro kvalitní práci kadeřnice - kadeřníka Předpoklad č. 3 - Většina kadeřnic se celoživotně vzdělává a absolvuje další specializované kurzy v oboru kadeřník. 31

32 2.2 Metodologie výzkumného šetření a výzkumný soubor V rámci kvantitativního šetření byla využita metoda dotazníku vlastní konstrukce. První dotazník (příloha č. 1) byl vytvořen pro uchazeče rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník a byl jim předán v průběhu rekvalifikačního kurzu. Obsahuje 17 otázek. Otázka č. 16 má 21 částí, týkajících se toho, jaká témata obsahuje rekvalifikační kurz, jehož se studenti přímo účastní. Otázka číslo 17 je otevřená a zajímalo mě, jaké další tematické celky neuvedené v dotazníku byly obsahem jejich rekvalifikačního kurzu. Druhý dotazník (příloha č. 2) byl sestaven pro žáky denního studia oboru kadeřník, jejich pedagogy a profesionální kadeřnice. Obsahuje 8 otázek. Otázka č. 7 má rovněž 21 částí a zde jsem zjišťovala především to, co se dotazovaní domnívají, že by mělo být obsahem rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník. Otázka č. 8 je otevřená a zde jsem zjišťovala, jaký tematický celek by dotazovaní doplnili, jako vhodný a neuvedený již v dotazníku pro rekvalifikační kurz oboru kadeřník. Kvalitativní výzkum ve většině případů prověřuje existující pedagogické teoriepoznatky, které jsou známy o pedagogickém jevu. (P. Gavora; 2000 s. 36) Výzkumný vzorek: Podklady nutné k výzkumnému šetření jsem získala za pomoci pracovníků Úřadu práce v Ústí nad Orlicí a dále jsem spolupracovala s odbornými školami v Hradci Králové, Pardubicích, Lanškrouně a vzdělávací agenturou Start. Celkem jsem rozdala první dotazník (příloha č. 1) určený pro studenty rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník 80 studentům, z toho se mi vrátilo plně vyplněných 60 dotazníků. Druhý dotazník (příloha č. 2) určený pro žáky denního studia oboru kadeřník, jejich pedagogy a profesionální kadeřnice jsem rozdala 200 potencionálním účastníkům výzkumu. Z toho se mi vrátilo kompletně vyplněných 160 dotazníků. Rozborem dotazníků jsem získala základní informace pro inovaci obsahové náplně rekvalifikačního kurzu při obor kadeřník. 32

33 Úkolem dotazníkové šetření bylo zjistit spokojenost uchazečů rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník a to v tom smyslu, jaká byla náplň vzdělávání. Je důležité mít co nejširší a nejbohatší znalosti a dovednosti již při absolvování rekvalifikačního kurzu, abychom mohli od samého začátku uspokojit co nejširší počet zákazníků. Výsledky šetření V rámci diplomové práce jsem prostřednictvím dotazníků zjišťovala od účastníků rekvalifikačního kurzu v oboru kadeřník to, co je obsahem jejich rekvalifikačního kurzu a zajímal mě jejich názor na to, jak jsou spokojeni jednak s teoretickou a praktickou částí kurzu, s didaktickým zařízením a celkovým průběhem rekvalifikačního kurzu. Dotazníky byly sestaveny tak, aby dotazované osoby nepoškodily a neponížily, abych od nich získala všechny potřebné informace. (M. Foret; 2008) Při sestavování dotazníků jsem vycházela zejména z podkladů na základě studia odborné literatury. Fáze výzkumu: Březen - Duben vypracování projektu diplomové práce, shromáždění literatury Květen - Červen kvalitativní analýza pramenů a jiných informačních zdrojů Červenec - Říjen zpracování teoretické části, zkontaktování škol a agentur, sestavení dotazníku Říjen - Listopad dokončení teoretické části, zahájení výzkumné části-předání dotazníků Listopad - Prosinec výzkumná část, rozeslání dotazníků dotazovaným, rozhovor s pracovníky úřadu práce a pedagogy učící kadeřnický obor Leden - Únor dokončení výzkumu, zpracování získaných údajů Duben konečné úpravy diplomové práce 33

34 2.3 Analýza a interpretace dotazníkového šetření účastníků rekvalifikačního kurzu Údaje v grafech jsou uvedeny v procentech, ale pro dokreslení také v jejich číselných hodnotách. Dotazníkového šetření se účastnilo celkem 60 účastníků. Odpovědi u jednotlivých otázek budou pro přehlednost doplněny vlastní interpretací. Graf č. 1: Jste žena- muž: Jste: Žena Muž 3% 97% Lze konstatovat, že rekvalifikačního kurzu oboru kadeřník se účastní především ženy, kterých bylo 58 a muži byli 2. Graf č. 2: Jaký je Váš věk: Jaký je Váš věk: let let 10% 90% Z výsledků dotazníku vyplývá, že o rekvalifikační kurz v oboru kadeřník mají zájem hlavně účastníci do 40 let, kterých bylo 54, účastníků nad 41 let bylo 6 účastníků a do 20 let se kurzu nikdo neúčastnil. 34

35 Graf č. 3: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: Základní Vyučen, střední bez maturity Střední s maturitou 13% 25% 62% Tuto otázku jsem zvolila proto, abych věděla, jaké je rozvrstvení respondentů z hlediska vzdělání. Největší zastoupení je v oblasti osob, které jsou vyučení nebo se středním vzděláním bez maturity. Celkem jich bylo 37. Respondentů se základním vzděláním bylo 15 a se středním vzděláním s maturitou bylo 8 účastníků kurzu. Graf č. 4: Napište Vaše předchozí zaměstnání /profesi: Napište Vaše předchozí zaměstnání/profesi: Průmysl Jiné Žádné 8% 17% 75% Je evidentní, že se rekvalifikačního kurzu účastí hlavně nezaměstnaní, těch bylo celkem 45. Z tohoto výsledku můžeme usuzovat, že mají skutečně snahu o uplatnění se na trhu práce v profesi, kterou si sami zvolili. Současně nelze opomenout to, že o rekvalifikační kurz v oboru kadeřník mají zájem i ti, kteří momentálně pracují v jiném zaměření. Těchto respondentů bylo celkem

36 Graf. 5: Ke zvýšení motivace Vás vedla: Ke zvýšení motivace Vás vedla: Osobní motivace Doporučení ÚP 33% 67% Z tohoto grafu je patrné, že snahu o další vzdělávání v oboru kadeřník vede hlavně osobní motivace, což je vždy efektivnější už při samotném průběhu vzdělávání, ale i následném zapojení se do pracovního procesu. Osobně motivováno bylo celkem 40 uchazečů a jen 20 se jich vzdělávalo na základě doporučení UP. Graf č. 6: Zvolil (a) jste raději: Zvolil(a) jste raději: Státem zřízenou odbornou školu: Soukromou organizaci: 25% 75% Graf č. 6 nám ukazuje, že 45 uchazečů rekvalifikačního kurzu dává přednost státem zřízené organizaci a jen 15 uchazečů preferuje soukromou organizaci. Tento graf potvrzuje současně i můj první předpoklad, kde je uvedeno, že v soukromých organizacích je rekvalifikační kurz méně žádán než ve státních institucích. 36

37 Graf č. 7: Myslíte si, že rozsah a kvalita kurzu má vliv na uplatnění se na trhu práce: Myslíte si, že rozsah a kvalita kurzu má vliv na uplatnění se na trhu práce: Ano Ne Nevím 8% 10% 82% 50 respondentů se domnívá, že rozsah a kvalita kurzu má vliv na uplatnění se na trhu práce, 5 respondentů odpovědělo, že to dle jejich názoru vliv nemá. Překvapilo mě, že 5 respondentů odpovědělo nevím. Graf č. 8: Po ukončení rekvalifikačního kurzu nejpravděpodobněji: Po ukončení rekvalifikačního kurzu nejpravděpodobněji: Začnu podnikat: Nevím: 8% 92% Tento graf nám ukazuje, že 55 respondentů po ukončení kurzu začne nejpravděpodobněji podnikat, nikdo z dotazovaných nemá možnost v tomto oboru nastoupit do zaměstnání a 5 respondentů neví, co bude po ukončení kurzu dělat, jinými slovy nevědí, co jim kurz přinese. 37

38 Graf č. 9: Uveďte, jak dlouho jste byl (a) v evidenci ÚP před nástupem na rekvalifikaci: Uveďte, jak dlouho jste byl(a) v evidenci ÚP před nástupem na rekvalifikaci: 6-12 měsíců Víc jak 12 měsíců Nebyl (a) jsem v evidenci ÚP 25% 33% 42% Z grafu je patrné, že víc jak polovina účastníků rekvalifikačního kurzu byla v evidenci ÚP. Pokud tuto skutečnost vyjádřím v číslech, tak jich bylo 45 a jen 15 účastníků kurzu nebylo v evidenci ÚP. Ze 45 vedených lidí jich bylo v evidenci UP víc jak 25 měsíců a 20 v rozmezí 6-12 měsíců. Graf č. 10: Jste spokojen (a) s vysvětlením cílů a záměrů rekvalifikačního kurzu: Jste spokojen (a) s vysvětlením cílů a záměrů před zahájením rekvalifikačního kurzu Ano Ne 17% 83% 50 účastníků kurzu bylo spokojeno s vysvětlením cílů a záměrů před zahájením rekvalifikačním kurzu. 10 účastníků spokojeno nebylo. 38

39 Graf č. 11: Jak hodnotíte po odborné stránce teoretickou část kurzu: Jak hodnotíte po odborné stránce teoretickou část kurzu: Dostatečná Nedostatečná Nevím 9% 8% 83% Z odpovědí na otázku znázorněnou v grafu č. 11 vyplývá, že 50 účastníků kurzu ji hodnotí jako dostatečnou, 5 účastníků hodnotí jako nedostatečnou a 5 účastníků odpovědělo, že neví. Graf č. 12: Jak hodnotíte po odborné stránce praktickou část kurzu: Jak hodnotíte po odborné stránce praktickou část kurzu: Dostatečná Nespokojená Nevím 9% 8% 83% Graf č. 12 má shodné výsledky jako graf č. 11. Překvapuje mě, že 5 účastníků kurzu odpovědělo na obě otázky, že nevědí. Což je dle mého názoru zvláštní. 39

40 Graf č. 13: Jste spokojen (a) s místem konání a s použitým didaktickým materiálem: Jste spokojen(a) s místem konání a s použitým didaktickým materiálem: Spokojen(a) Nespokojen(a) 17% 83% Na tuto otázku odpovědělo 50 uchazečů, že je spokojeno a jen 10, že je nespokojeno. Což je pozitivní poznání. Graf č. 14: Ohodnoťte zajištění a organizaci rekvalifikačního kurzu: Ohodnoťte zajištění a organizaci rekvalifikačního kurzu: Spokojen(a) Nespokojen(a) 17% 83% Z grafu je evidentní, že jak státní školy, tak soukromé organizace se snaží zabezpečit pro své uchazeče o rekvalifikační kurz to nejlepší. Shodně odpověděli na otázku č. 13 a č. 14. Jsou shodně spokojeni s konáním a s použitím didaktických pomůcek. 50 uchazečů odpovědělo, že je spokojeno a jen 10 uchazečů odpovědělo, že spokojeno není. 40

41 Graf č. 15: Váš celkový dojem z rekvalifikačního kurzu: Váš celkový dojem z rekvalifikačního kurzu: Spokojen(a) Nespokojen(a) 33% 67% Na otázku celkové spokojenosti z rekvalifikačního kurzu vyplývá, že 40 respondentů je spokojeno a 20 jich je nespokojeno. Úplně se tyto odpovědi neshodují s grafem č. 13 a č. 14. Další otázka se týkala obsahu rekvalifikačního kurzu. Tematický celek: Bezpečnost práce, ochrana zdraví při práci a hygiena práce, Mytí vlasů, Vodová ondulace, Ondulace železem, narovnávání vlasů, Stříhání vlasů, Preparace vlasů, Odbarvování, barvení a melírování vlasů, Vlasové ústrojí, Desinfekční prostředky, hodnota Ph a peroxid vodíku, amoniak, byl obsahem všech dotazovaných účastníků rekvalifikačního kurzu. 41

42 Graf č. 16: Večerní, svatební a společenské účesy; Prostředky k fixaci účesu; Holení, úprava vousů a kníru: Večerní, svatební a společenské účesy, Prostředky k fixaci účesu, Holení, úprava vousů a kníru: Ano Ne 25% 75% Z grafu č. 16 vyplývá, že 45 účastníků kurzu mělo zařazené v obsahu rekvalifikačního kurzu tematické celky: Večerní, svatební účesy; prostředky k fixaci účesu; Holení, úprava vousů a knírů. 15 účastníků odpovědělo, že tyto tematické celky jejich rekvalifikační kurz neobsahoval. Myslím si, že pro práci kadeřnice je velmi důležité zvládat právě tyto tematické celky. Graf č. 17: Choroby, poškození vlasů a pokožky: Choroby, poškození vlasů a pokožky Ano Ne 25% 75% Graf č. 17 ukazuje, že s tématem Choroby, poškození vlasů a pokožky bylo seznámeno pouze 15 účastníků kurzu 45 účastníků toto téma v obsahu kurzu nemělo. Přičemž znalost tohoto tématu je také důležitá, protože před úpravou vlasů je vždy nutné provést diagnózu vlasů a pokožky a pokud kadeřník nemá znalosti v této oblasti, může zákazníci ač nechtěně ublížit. Například tím, že použije špatné přípravky při chemické úpravě vlasů nebo při péči o vlasy. 42

43 Graf č. 18: Ekonomický základ; Psychologie, společenské vědy; Mycí přípravky, voda; Prodlužování vlasů: Ekonomický základ, Psychologie, společenské vědy, Mycí přípravky, voda, Prodlužování vlasů: Ano Ne 17% 83% Ekonomický základ; Psychologii, společenské vědy; Mycí přípravky; Voda; Prodlužování vlasů bylo obsahem vzdělávání pouze u 10 účastníků kurzu a 50 účastníků kurzu nebylo s těmito tématy seznámeno. Přičemž lze konstatovat, že i tato témata by dle mého názoru měl rekvalifikační kurz obsahovat. Každý kadeřník by měl mít minimálně základy v těchto oblastech. Tematické celky: Životospráva a kosmetické přípravky, Rasta a dredy, Brazilský keratin, Barevná typologie ve vztahu k vlasům nebyl obsahem v žádném rekvalifikačním kurzu. Tuto skutečnost mi potvrdili při ústním pohovoru i učitelé, kteří vedou a učí rekvalifikační kurzy. Otevřenou otázku nikdo nevyplnil. Závěrem toho dotazníku lze říci, že se potvrdilo můj druhý předpoklad, že při absolvování rekvalifikačního kurzu se absolvent naučí dle mého názoru pouze základy kadeřnického oboru, které jsou nedostačující pro kvalitní práci kadeřnice - kadeřníka. 43

44 Graf č. 19: Účastníkům rekvalifikačního kurzu bylo rozdáno: Účastníkům rekvalifikačního kurzu bylo rozdáno: Rozdáno : Vrátilo se mi: 43% 57% Rozdala jsme celkem 80 dotazníků účastníkům rekvalifikačního kurzu. Vrátilo se mi plně vyplněných 60 dotazníků, což si myslím, že je dostačující k tomu, aby mohla být objektivně potvrzena moje tvrzení. 44

45 2.4 Analýza a interpretace dotazníkového šetření žáků oboru kadeřník, pedagogů a profesionálních kadeřnic Graf č. 20: Jste: Jste: Žena Muž 3% 97% Druhý dotazník vyplnilo celkem 160 respondentů. Z toho bylo 156 žen a 4 muži. Je tedy patrné, že o obor kadeřník má zájem více žen. Graf č. 21: Jaký je Váš věk: Jaký je Váš věk: Do 20 let let let 51 let a více 1% 19% 8% 72% Z grafu lze vyčíst, že dotazník vyplnilo 115 respondentů ve věku do 20 let, 30 respondentů ve věku let, 13 respondentů ve věku let a 2 respondenti ve věku 51 a více let. 45

46 Graf č. 22: Jste student oboru kadeřník, pedagog, profesionální kadeřnice - kadeřník: Jste student oboru kadeřník, pedagog, profesionální kadeřnice- kadeřník: Student Pedagog Kadeřnice 16% 12% 72% Nejvíce dotazníků vyplnili studenti denního studia v oboru kadeřník, celkem jich bylo 115. Pedagogů nebo lektorů vzdělávání v oboru kadeřník bylo 25 a profesionálních kadeřnic 20. Graf č. 23: Kolik let kadeřnické praxe máte: Kolik let kadeřnické praxe máte: 0 let 1-10 let 11-20let 21 a více let 1% 27% 22% 50% Dotazníkového šetření se účastnilo 80 respondentů, kteří mají 1-10 let kadeřnické praxe. Někteří z nich jsou studenti, kteří jsou již ve druhém nebo třetím ročníku. 43 kadeřníků, má let kadeřnické praxe a lze je považovat za skutečné profesionály ve svém oboru. Téměř žádnou praxi má 35 respondentů, jsou to studenti prvních ročníků. 2 kadeřníci mají 21 a více let kadeřnické praxe. 46

47 Graf č. 24: Vyučil (a) jste se nebo se učíte: Vyučil (a) jste se nebo se učité: V soukromé škole, agentuře: Ve státní škole: 4% 96% I tento graf potvrdil můj předpoklad a to, že o vzdělávání v kadeřnickém oboru je větší zájem ve státních institucích nežli v soukromých organizacích. Celkově se vyučilo ve státní škole 53 respondentů a 7 v soukromé instituci. 47

48 Graf č. 25: Účastníte se dalších kurzů ke zdokonalování Vaší osobní a profesní kariéry: Účastníte se dalších kurzů ke zdokonalování Vaší osobní a profesní kariéry: Ano Ne 23% 77% Graf č. 25 jednoznačně potvrdil můj třetí předpoklad a to, že: Většina kadeřnic se celoživotně vzdělává a absolvuje další specializované kurzy v oboru kadeřník. Jak jsem již zmiňovala, pro kvalitní kadeřnickou práci je nutné se celoživotně vzdělávat, jít s dobou a uspokojovat širokou klientelu. Těch, co se aktivně zajímají i po vyučení o to, co v kadeřnické práci aktuální a módní, je celkem 123 a jen 37 kadeřníků se neúčastní dalších školení. Z 37 respondentů, kteří se nezdokonalují je 35 studentů prvních ročníků, takže jejich profesionální postavení na trhu není aktuální a věřím tomu, že v budoucnu se alespoň někteří zdokonalovat budou. Další dva kadeřníci, kteří neobohacují svoji kadeřnickou praxi, jsou kadeřnice ve věku 51 a více let a mají 21 a více let kadeřnické praxe. Tyto kadeřnice nemají chuť učit se novým trendům, protože to jejich klientela, která je přibližně v jejich věku, nevyžaduje. I tak si myslím, že bylo dobré vědět, co je v kadeřnické branži aktuální a módní. Další otázka se týkala toho, co se dotazovaní domnívají, že je velmi důležité, a nedůležité znát a umět pro profesionální kadeřnici. Tematický celek: Bezpečnost práce, ochrana zdraví při práci, hygiena práce, Mytí vlasů, Ondulace železem, narovnávání vlasů, Stříhání vlasů, Preparace vlasů, Odbarvování, barvení a melírování vlasů je pro všechny kdož vyplňovali dotazník velmi důležitý tematický celek. 48

49 Graf č. 26: Vodová ondulace: Vodová ondulace: Velmi důležitý Důležitý 19% 81% Tematický celek Vodová ondulace je velmi důležitý pro 130 respondentů, pro 30 respondentů je důležitý a nikdo se nemyslí, že se je toto nedůležité. Graf č. 27: Večerní, svatební a společenské účesy; Prodlužování vlasů: Večerní, svatební a společenské účesy,prodlužování vlasů: Velmi důležité: Důležité: 6% 94% Z grafu č. 27 vyplývá, že pro 150 respondentů jsou tato témata velmi důležitá, pro 10 respondentů důležitá a nikdo se nedomnívá, že jsou nedůležitá. Přitom srovnáme-li dotazník č. 1 s dotazníkem č. 2 tak zjistíme, že tematický celek Večerní, svatební a společenské účesy se zdaleka neučí všichni účastníci rekvalifikačních kurzů, ale jen 75% a tematický celek prodlužování vlasů pouze 17%. 49

50 Graf č. 28: Životospráva a kosmetické přípravky; Choroby, poškození vlasů a pokožky: Životospráva a kosmetické přípravky, Choroby, poškození vlasů a pokožky: Velmi důležité: Důležité: Nedůležité: 3% 3% 94% Graf č. 28 ukazuje, že většina tedy 150 respondentů se domnívá, že témata: Životospráva a kosmetické přípravky; Choroby, poškození vlasů a pokožky je velmi důležité. 5 respondentů se domnívá, že je to téma důležité a pouze 5 respondentů se domnívá, že jsou to témata nedůležitá. Při porovnání s dotazníkem č. 1 můžeme konstatovat, že jestliže tato témata mělo při absolvování rekvalifikačního kurzu pouze 0-17%, je to velmi špatné. Graf č. 29: Ekonomický základ; Základy psychologie a společenských věd: Ekonomický základ, Základy psychologie a společenských věd: Velmi důležité: Důležité: Nedůležité 9% 1% 90% Z grafu č. 29 je patrné, že tematický celek Ekonomický základ; Základy psychologie a společenských věd je pro 143 respondentů velmi důležitý, pro 15 důležitý a 2 respondenti jej považují za nedůležitý. Jestliže opět porovnáme výsledky obou dotazníků zjistíme, že tato dvě témata mělo ve svém rekvalifikačním kurzu pouze 17 % účastníků kurzu. Což je s porovnáním důležitosti tématu velmi málo. 50

51 Graf č. 30: Vlasové ústrojí: Vlasové ústrojí: Velmi důležité: Důležité: 9% 91% Tematický celek Vlasové ústrojí považuje 145 respondentů za důležité, 15 respondentů za velmi důležité a nikdo se nedomnívá, že toto téma je nedůležité. Přičemž je nutno podotknout, že téma Vlasové ústrojí měli všichni účastníci kurzu. Graf č. 31: Voda a mycí přípravky; Dezinfekční přípravky, hodnota Ph a peroxid vodíku; Amoniak: Voda a mycí přípravky, Dezinfekční přípravky, hodnota Ph a peroxid vodíku, amoniak: Velmi důležité: Důležité: Nedůležité: 3% 3% 94% Graf č. 31 ukazuje, že témata Voda a mycí prostředky; Desinfekční přípravky, hodnota Ph a peroxidu vodíku, amoniak jsou považována většinou za důležité a to u 150 respondentů. 5 respondentů se domnívá, že jsou velmi důležitá a 5 respondentů je považuje za nedůležitá. 51

52 Graf č. 32: Holení, úprava vousů a knírů: Holení, úprava vousů a kníru: Důležité: Nedůležité: 38% 62% Tematický celek Holení, úprava vousů a knírů je důležité pro 100 respondentů, 60 respondentů si myslí, že je to téma nedůležité a nikdo se nedomnívá, že je to téma velmi důležité. Graf č. 33: Rasta a dredy; Brazilský keratin: Rasta a dredy, Brazilský keratin: Velmi důležité: Důležité: Nedůležité: 6% 38% 56% Graf č. 33 ukazuje, že pro 90 respondentů jsou témata Rasta a dredy; Brazilský keratin Velmi důležité. Pro 60 respondentů jsou témata důležitá a nikdo z dotazovaných jej nepovažuje za nedůležitá. Přičemž opět při porovnání s dotazníkem č. 1 zjistíme, že tato témata neměl nikdo v obsahu vzdělávání při rekvalifikačním kurzu. 52