Univerzita Karlova v Právnická. Be. Pavlína Raszková. Diplomová práce

Transkript

1 Univerzita Karlova v Právnická Be. Pavlína Raszková V Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. Katedra občanského práva Datum vypracování: > /,-,!J;?!.. ;- f '.:'f.,.,., r.

2 Prof. JUDr. Jiřímu Švestkoví, DrSc. děkuji za cenné rady a připomínky, které mi během konzultací poskytl. Všem svým blízkým děkuji za podporu a trpělivost, kterou se mnou během psaní této práce měli.

3 Obsah Úvod l L Všeobecné osobnostní právo Historické ohlédnutí za vývojem všeobecného osobnostního práva 7 3. Současná úprava ochrany osobnosti fyzické osoby v českém právním řádu Ústavní a mezinárodní právo Občanské právo Doplňky občanskoprávní ochrany osobnosti Trestní a správní právo Shrnutí Subjekty všeobecného osobnostního práva Oprávněné subjekty všeobecného osobnostního práva (subjekty ochrany) Postmortální ochrana Osoby veřejného zájmu Povinné subjekty všeobecného osobnostního práva (subjekty zásahu) Neoprávněný zásah do všeobecného osobnostního práva Obecně o neoprávněném zásahu do všeobecného osobnostního práva Okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu do všeobecného osobnostního práva Svolení fyzické osoby k zásahu do všeobecného osobnostního práva Zákonné dovolení k zásahu do všeobecného osobnostního práva Výkon subjektivního práva či plnění povinnosti uložené zákonem Důkaz pravdy Právní prostředky ochrany osobnosti fyzické osoby v občanském právu Obecné občanskoprávní prostředky ochrany osobnosti fyzické osoby Svémoc včetně nutné obrany Ochrana poskytována příslušným orgánem státní správy Mimosoudní dohoda Soudní ochrana před zahájením řízení Soudní ochrana prostřednictvím předběžného opatření Soudní ochrana prostřednictvím jiných žalob: žaloba na určení nepravdivosti výroku; žaloba na určení neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, žaloba na vydání bezdůvodného obohacení Soudní ochrana prostřednictvím žaloby na náhradu škody Právo na náhradu škody při neoprávněném zásahu do všeobecného osobnostního práva Obecná odpovědnost za škodu a odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností l.7.3. Exkurz k náhradě škody na zdraví podle 444 ObčZ a přiměřeného zadostiučinění podle 13 ObčZ 39

4 6.2. Zvláštní občanskoprávní prostředky ochrany osobnosti fyzické osoby l. Předpoklady vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu podle 130bčZ Žaloba zdržovací Žaloba odstraňovači Žaloba^na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění Žaloba na poskytnutí přiměřeného morálního zadostiučinění Žaloba na poskytnutí přiměřeného peněžitého zadostiučinění Výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění Peněžité zadostiučinění a smrt fyzické osoby dotčené neoprávněným zásahem Promlčení Náležitosti žalob 56 Závěr 57 Seznam zkratek 63 Seznam použitých pramenů a literatury 64 Zusammeeřassiing 70

5 Úvod Právo na ochranu osobnosti je subjektivním přirozeným právem každé fyzické osoby. Každá lidská bytost má právo svobodně, nerušené a zodpovědně vyvíjet svou osobnost. Osobnost fyzické osoby je předpokladem jejího společenského života, ale především základem existence fyzické osoby samé. Právo na ochranu osobnosti se ve svém jednotném celku skládá z dílčích osobnostních práv. Podle občanského zákoníku mezi ně patří zejména právo na ochranu života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, právo na soukromí, právo na jméno a projevy osobní povahy. Výčet dílčích osobnostních práv v občanském zákoníku je neuzavřený, proto je možno poskytnout ochranu i dalším osobnostním právům, jenž jsou. obecně uznávána nebo se s vývojem společnosti teprve objeví. Oprávněným subjektem práva na ochranu osobnosti je každá fyzická osoba. Pouze fyzickým osobám poskytuje právní řád prostředky k ochraně osobnosti před neoprávněným zásahem. Formy neoprávněných zásahů bývají různé. Jednotlivé zásahy se od sebe mohou lišit jednotlivým osobnostním právem, jenž bylo zasaženo, intenzitou zásahu či způsobem provedení zásahu. Neoprávněného zásahu se mohou dopustit osoby fyzické i právnické. Každá fyzická osoba dotčená neoprávněným zásahem má k dispozici řadu právních prostředků ke své ochraně a za splnění zákonných podmínek se této ochrany může skutečně domoci. Poskytnutí účinné a komplexní ochrany osobnosti je nejen v zájmu fyzické osoby, ale i v zájmu celé společnosti a státu. Právo na ochranu osobnosti je upraveno v řadě právních norem. Základní právní úprava je obsažena v Listině základních práv a svobod 1 a v řadě mezinárodních úmluv. Právo na ochranu osobnosti je nejsiřeji upraveno v oblasti soukromého práva a to v občanském zákoníku, kde je jedním z pilířů občanskoprávní úpravy. Prostředky na ochranu osobnosti jsou vedle práva soukromého poskytovány i řadou veřejnoprávních norem. Česká právní úprava ochrany osobnosti fyzické osoby je podrobná, ucelená a prostupuje celým právním řádem. 1 Ústavní zákon č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů.

6 Cílem této práce je komplexní pohled na právní prostředky ochrany osobnosti fyzické osoby v občanském právu. Těžištěm mého zájmu jsou především zvláštní občanskoprávní prostředky, jenž jsou určeny výhradně k ochraně osobnosti fyzické osoby, avšak tato práce se zabývá i obecnými občanskoprávními prostředky, jenž lze k ochraně osobnosti použít. Kapitola první se vymezuje pojem všeobecného osobnostního práva a zásady, jenž by měly být při aplikaci zákonné úpravy dodržovány. Stručné historické ohlednutí za vývojem všeobecného osobnostního práva přináší kapitola druhá. Kapitola třetí nahlíží na současnou právní úpravou ochrany osobnosti v českém právním řádu. Kromě občanskoprávní ochrany osobnosti je zmíněna také úprava jiných právních odvětvích a to jak práva soukromého, tak veřejného. Ve snaze o ucelený pohled je v kapitole čtvrté vymezeno, kdo může být oprávněným a povinným subjektem ochrany osobnosti. V podkapitolách je zmíněna také posmrtná ochrana osobnosti fyzické osoby a problematika osob veřejného zájmu. Důležitým pojmem je pojem neoprávněný zásah", neboť na jeho základě a proti němu lze uplatnit právní prostředky ochrany osobnosti. Kapitola pátá uvádí, v čem spočívá neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti a jaké jsou okolnosti, jenž vylučují neoprávněnost zásahu. Hlavní částí mé práce je kapitola šestá, jenž se zabývá komplexním pohledem na právní prostředky ochrany osobnosti v občanském právu. V této kapitole uvádím jak obecné prostředky občanského práva, tak především zvláštní občanskoprávní prostředky, jenž jsou určeny výhradně k ochraně osobnostního statusu. Mezi obecné prostředky občanskoprávní ochrany osobnosti patří svémoc včetně nutné obrany, ochrana poskytována příslušným orgánem státní správy či mimosoudní dohoda. V rámci ochrany poskytované soudem lze užít soudní ochranu před zahájením řízení nebo prostřednictvím předběžného opatření. U obecně použitelných žalob připadá v úvahu žaloba na určení nepravdivosti výroku, žaloba na určení neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, žaloba na vydání bezdůvodného obohacení či žaloba na náhradu škody. Nejdůležitějšími a nejčastěji využívanými právními prostředky ochrany osobnosti jsou zvláštní prostředky ochrany osobnosti podle 13 občanského zákoníku, jenž jsou těžištěm nejen kapitoly šesté, ale i celé mé práce. Mezi ně patří návrh na

7 upuštění od neoprávněného zásahu, návrh na odstranění následků neoprávněného zásahu a návrh na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, ať už morálního nebo peněžitého. Pohled právní teorie na tyto právní prostředky a jejich uplatnění v soudní praxi není vždy jednotný. V právní literatuře se objevuje kritika některých ustanovení týkajících se ochrany osobnosti a jsou nabízeny úvahy de lege ferenda. V některých případech není při rozhodování o ochraně osobnosti jednotná ani soudní praxe. Proto se má práce snaží nahlédnout na tyto diskutované a často sporné otázky a případně uvést vlastní návrh řešení. Právní diskuze se týkají zejména výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění, vztahu peněžitého zadostiučinění a smrti fyzické osoby dotčené neoprávněným zásahem či promlčení peněžité satisfakce. Podkapitoly věnované těmto právním otázkám a úvahám o nich lze nalézt také v kapitole šesté. V rámci uceleného pohledu na následky neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti uvádím v kapitole šesté také exkurz ke vzájemnému vztahu náhrady škody na zdraví a přiměřeného zadostiučinění. V kapitole Závěr" shrnuji v základních bodech celou práci. Podrobněji se zabývám otázkami, na něž existuje v právní literatuře více názorů či jsou svým způsobem sporné a k nim uvádím své úvahy de lege ferenda. Co se právní literatury týče, pro účely rné práce byla nejpřínosnější publikace Ochrana osobnosti podle občanského práva" vydaná roku 2004 v nakladatelství Lindě, a. s., jejímiž autory jsou Knap K., Švestka J. a kol. Tato publikace přináší ucelený a obsáhlý pohled na ochranu osobnosti fyzické osoby v českém právním řádu. Z komentářové literatury mě svou obsáhlostí a komplexností oslovil především komentář k občanskému zákoníku vydaný roku 2009 v nakladatelství C. H. Beck pod názvem Občanský zákoník L l až 459. Komentář". Jeho autory jsou Švestka J., Spáčil J., Škárová M., Humlák M. a kol. Poznatky jsem získala také z řady odborných článků, mezi nimiž bych zmínila zejména články autorů M. Ryšky a I. Telce. K tématu ochrany osobnosti existuje rozsáhlá soudní judikatura. Pro mou práci jsem proto využila více než čtyři desítky judikátů. Získání poznatků z právní literatury a současně ze soudní praxe by mělo přinést ucelený pohled na občanskoprávní prostředky ochrany osobnosti a jejich uplatnění.

8 L Všeobecné osobnostní právo je subjektivním přirozeným právem. Náleží každé fyzické osobě bez ohledu na její státní příslušnost, sociální či ekonomický status nebo jiné charakteristiky. Nabytí a existence tohoto právaje na státu nezávislé. Stát pouze upravuje jeho výkon a přiznává mu ochranu. 2 Toto osobnostní právo patří mezi základní lidská práva a svobody, jenž jsou zaručeny Listinou základních práv a svobod a řadou mezinárodních úmluv. Ochrana lidské osobnosti jedním z pilířů občanskoprávní úpravy. Na zásadní význam osobnostního práva v právu soukromém upozorňuje I. Telec: Civilnístatus člověka svým významem zaujímá prvořadé místo v právu soukromém. Úzce je propojen s přirozeným právem osobnostním, svědčícím každé bytosti bez ohledu na stát či jiné společenství. Osobnostněprávní otázky lidského života jsou přitom záležitostmi soukromoprávními, ryze osobními. " 4 Všeobecné osobnostní právo neboli právo na ochranu osobnosti je definováno jako právo, které náleží,,... nerozlučně každé fyzické osobě jako individualitě a suverénu (rys všeobecnosti) a... jeho předmětem jsou nehmotné hodnoty (statky, stránky) lidské osobnosti v jejím celku, neboli v její fyzické a morální jednotě (rys osobnostní) ". 5 Toto právo je považováno za jednotné. Ve svém celku obsahuje neuzavřený katalog dílčích všeobecných osobnostních práv, jejichž souhrn tvoří osobnost fyzické osoby v její celkové jednotě. Mezi dílčí osobnostní práva patří například právo na tělesnou integritu, právo na osobní svobodu, právo na jméno a podobu, právo na čest a důstojnost, právo na osobní soukromí a právo na projevy osobní povahy. Výčet dílčích osobnostních práv je neuzavřený, protože s vývojem společnosti se mohou objevovat nové právní nároky fyzických osob týkající se jejich osobnosti a právo by na tyto situace mělo být schopno pružně zareagovat. Předmětem všeobecného osobnostního právaje tedy osobnost fyzické osoby ve svém celku a zahrnující její jednotlivé nehmotné hodnoty. 2 Srov. TELEC, L Přirozené právo osobnostní a jeho státní ochrana. Právní rozhledy, 15. ročník, č. 1/2007, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 4 TELEC, L Chráněné statky osobnostní. Právní rozhledy, 15. ročník, č. 8/2007, s KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., 2004, s

9 Literatura rozlišuje mezi všeobecným osobnostním právem v objektivním smyslu a ve smyslu subjektivním. V objektivním smyslu se jedná o souhrn stejnorodých právních norem, které upravují právo, jehož předmětem je osobnost fyzické osoby jako celek. Subjekty těchto právních norem mají vůči ostatním subjektům (fyzickým a právnickým osobám) rovné právní postavení a autonomii vůle. 6 Subjektivní všeobecné osobnostní právo lze chápat jako právo každé fyzické osoby nakládat se svou osobností podle své vůle a v mezích právního řádu, přičemž účelem je seberealizace a působení fyzické osoby ve společnosti. Jeho obsah tvoří dvě složky: a)pozitivní složka, kdy každá fyzická osoba vykonává své osobnostní právo podle sebe a pro sebe, anebo svolí k dispozici s tímto právem, pokud to povaha chráněného statku připouští. b}negativní složka, jejímž obsahem je oprávnění vůči každému, aby se zdržel neoprávněného zásahu do osobnostního práva jiných fyzických osob. Dojde-li k neoprávněnému zásahu do osobnostního práva, poskytuje občanské právo dotčené fyzické osobě možnost ochrany její osobnosti - jedná se o její subjektivní právo a je na ní, zda ho ke své ochraně využije. Dotčená fyzická osoba se může domáhat upuštění od neoprávněného zásahu, odstranění následků tohoto zásahu či přiměřeného zadostiučinění a vedle toho i náhrady škody, pokud byla způsobena. Všeobecné osobnostní právo je absolutní povahy, čili působí proti všem ostatním subjektům s rovným postavením a musí být jimi respektováno. Toto právo je nepřevoditelné. Na tom nic nemění ani případné dispozice s určitými osobnostními statky tam, kde to jejich povaha umožňuje. Mezi jeho další znaky patří nemajetkový charakter, nemožnost postihnout toto právo exekucí, nepromlčitelnost, neprekludovatelnost a časová neomezenost, neboť náleží každé fyzické osobě po celou dobu jejího života. 7 6 Srov. KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., 2004, s Srov. KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., Kapitola V, Všeobecné osobnostní právo v subjektivním smyslu, s

10 Literatura uvádí, že při aplikaci zákonné úpravy ochrany osobnosti je třeba dbát těchto ustálených zásad: 8 a)zásada v pochybnostech ve prospěch života; b)zásada přednosti lidské bytosti před zájmy společnosti či vědy; c)zásada nedotknutelnosti osobnosti; tuto zásadu lze překonat svolením dotčeného, pokud to povaha osobnostní hodnoty umožňuje, nebo zákonnou licencí z důvodu upřednostnění ochrany jiného zájmu anebo také oprávněným výkonem jiného kolidujícího práva; d)zásada odvolatelnosti svolení; e)zásada zákazu těžení finančního prospěchu z lidského těla a jeho částí; f)zásada pietní ochrany při ochraně památky zesnulých a vzpomínky na ně. Je nutno zmínit, že do soustavy osobnostních práv náleží také zvláštní osobnostní práva jako např. právo autorské, právo k průmyslovému vzoru, právo k vynálezu a jiné. Tato práva je nutno odlišovat od všeobecného osobnostního práva, protože se jedná se o práva, která vznikají na základě tvůrčí činnosti určité osoby a náleží pouze této osobě, nejsou tedy všeobecná. Jejich předmětem jsou nehmotné statky stejně jako u práva na ochranu osobnosti, ale u těchto práv je více zdůrazněn jejich majetkový aspekt. Tato práce se zabývá ochranou všeobecného osobnostního práva a dále se proto bude zaměřovat pouze na něj. 8 Srov. TELEC, I. Přirozené právo osobnostní a jeho státní ochrana. Právní rozhledy, 15. ročník, č. l/2007,s.9.

11 2* za Prvopočátky všeobecného osobnostního práva lze vysledovat již v antické filozofii v podobě myšlenky rovnosti. Pokud jde o římské právo, Zákoník dvanácti desek poskytoval možnost ochrany před neúctou (iniurií) skutkovou. Pozdější prétorský edikt připouštěl také stíhání slovní urážky. Již v té době se vyskytovaly peněžité tresty, které se mohly uplatnit i v případě, že u poškozeného nedošlo k majetkové újmě. V období renesance byly hlavními prostředky k ochraně osobnosti trestní právo a svémoc. Vedle náhrady škody se uplatňovala pokuta jako náprava imateriální újmy. Východiskem moderního pojetí všeobecného osobnostního práva se staly přirozenoprávní teorie, které vznikly v 17. a 18. století jako součást osvícenství a racionalismu. Za přirozená práva byla vedle soukromého vlastnictví považována také svoboda a rovnost člověka. V Evropě byla vyhlášena francouzská Deklarace práv člověka a občana (1789). V USA byla vydána Charta práv neboli Bili of Rights (1791). Ochrana osobnosti byla stále zajišťována převážně právem trestním. Ideje přirozenoprávních teorií začaly postupně pronikat do občanských kodifikací. Rakouský Všeobecný občanský zákoník (ABGB) z roku 1811 vycházel z myšlenky, že člověk je subjektem přirozených práv, která mu jsou vrozena. 9 Po vzniku ČSR v roce 1918 se ABGB stal součástí československého práva. 10 Tento zákoník obsahoval úpravu jen některých dílčích osobnostních práv (právo na jméno a pseudonym) a všeobecné osobnostní právo jako jednotné neupravoval vůbec. Autorský zákon chránil právo k vlastní podobizně a právo k dopisů, deníkům a jiným osobním písemnostem. V oblasti práva veřejného se uplatňoval zákon o ochraně cti z roku Ani unifikovaný československý zákoník z roku 1950 neobsahoval celkovou ochranu osobnostního statusu a ochrana dílčích osobnostních práv zůstávala nadále roztříštěna. 9 Srov. KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., Kapitola II, Stručná charakteristika a vývoj úpravy všeobecného osobnostního práva, s Československý stát recipoval po svém vzniku rakouskouherské právní předpisy. Stalo se tak recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. Na českém území zůstal v platnosti ABGB a na slovenském území se uplatňovalo uherské občanské právo, především ve formě obyčejů.

12 Až občanský zákoník z roku 1964 stanovil obecnou úpravu všeobecného osobnostního práva jako jednotného a přitom zahrnujícího dílčí osobnostní práva. Vzhledem k politickým poměrům se tato úprava ve větší míře neprosadila v soudní praxi, ale stala se budoucím základem občanskoprávní ochrany osobnosti. Nová etapa ochrany osobnosti začala po roce Byl přijat zákon č. 87/1990 Sb. 5 který zavedl do občanského zákoníku peněžitou satisfakci v případech, kdy se morální zadostiučinění ukázalo být neúčinným. Zákonem č. 509/1991 Sb. byl demonstrativní výčet dílčích osobnostních práv v 11 občanského zákoníku doplněn o ochranu soukromí. Dále byla přijata Ústava České republiky 11 a Listina základních práv a svobod 12 a došlo k vydání řady speciálních zákonů zejména v oblasti tisku, rozhlasového a televizního vysílání či zdravotnictví. Po roce 1989 nabyla většího významu a uznání rozhodovací činnost obecných soudů. Spolu s I.Telcem lze říct, že... právo osobnostní je výrazným právem soudcovským. Zákonná úprava tak oživne až v rukou soudce. Tím není řečeno, že není ničeho, co lze v zákonu zlepšit. I tak bude vždy rozhodné, jaká bude osobnost soudce." 13 V roce 1993 nově vznikl Ustavní soud České republiky, který navázal na předchozí krátkou činnost Ústavního soudu ČSFR (založen 1991). Také cestou ústavní stížnosti podané k Ústavnímu soudu se může fyzická osoba domáhat ochrany své osobnosti. A to tehdy, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda a již byly vyčerpány zákonné procesní prostředky ochrany. Ochrana osobnostních práv fyzické osoby může být poskytnuta také na základě stížnosti směřované k Evropskému soudu pro lidská práva, pokud došlo k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod 14 či Protokolů k ní některým smluvním státem Úmluvy. Podmínkou je vyčerpání vnitrostátních prostředků ochrany. Soud může konstatovat, že došlo k porušení Úmluvy a zároveň může Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. TELEC, L Chráněné statky osobnostní. Právní rozhledy, 15. ročník, č. 8/2007, s Sdělení FMZV č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

13 stěžovateli přiznat peněžité zadostiučinění za majetkovou i morální újmu a náhradu nákladů, které stěžovatel vynaložil k ochraně svých práv. Závěrem lze říct, že v současné době má každá fyzická osoba řadu možností, jak ochránit svou osobnost, a za splnění zákonných podmínek má reálnou šanci svá osobnostní práva úspěšně uhájit. 9

14 3. v Všeobecné osobnostní právo patří mezi základní lidská práva a svobody. Jeho základní úprava je zakotvena na ústavní i mezinárodní úrovni. Právo na ochranu osobnosti je nejsiřeji upraveno v oblasti soukromého práva a to v občanském zákoníku. Prostředky na ochranu osobnosti jsou vedle práva soukromého poskytovány i právem veřejným. 3.1 Ústavní a mezinárodní právo Ústavní základ ochrany osobnosti fyzické osoby je obsažen v Listině základních práv a svobod. 15 Z hlediska ochrany osobnosti patří k nejdůležitějším: právo na život (či. 6), nedotknutelnost fyzické osoby a jejího soukromí (či. 7), právo na osobní svobodu (či. 8), právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a právo na ochranu jména (či. 10), právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (či. 10), právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě (či. 10), nedotknutelnost obydlí (či. 12), ochrana listovního tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů (či. 13), svoboda pohybu a pobytu (či, 14), právo na ochranu zdraví (či. 31) či právo na příznivé životní prostředí (či. 35). Součástí českého právního řádu je řada mezinárodních smluv o lidských právech. 16 Mezi nejvýznamnější patří: Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, 17 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, 18 Úmluva o právech dítěte 19 a Úmluva o lidských právech a biomedicíně 20 a další. 15 Ústavní zákon č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, či. 3 a či. 112, odst. l. 16 Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, či. 10, 17 Sdělení FMZV č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. 18 Sdělení FMZV č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 19 Sdělení FMZV č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. 10

15 3.2 Všeobecného osobnostní právo je podrobně upraveno v občanském zákoníku. 21 Obecná občanskoprávní ochrana je obsažena v části první nazvané Obecná ustanovení", v hlavě druhé, která je označena jako Účastníci občanskoprávních vztahů", v oddílu prvním pod názvem Ochrana osobnosti", ve znění Generální klauzule v 11 ObčZ uvádí: Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. " Jedná se o demonstrativní výčet dílčích osobnostních práv, která ve svém celku tvoří všeobecné osobnostní právo. To potvrzuje i usnesení Nejvyššího soudu České republiky: Přes mnohost jednotlivých složek osobnosti je nutno osobnost fyzické osoby vždy vnímat v její ucelenosti a nedělitelnosti.... V tomto jednotném rámci práva na ochranu osobnosti existují jednotlivá dílčí práva, která zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot (stránek) osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a psychicko-morální integrity osobnosti. Výčet těchto jednotlivých práv tak, jak jsou uvedena v občanském zákoníku, je pak pouze demonstrativní."? 2 Tento příkladmý výčet v 11 ObčZ tedy obsahuje jen některá typická dílčí osobnostní práva. Vzhledem k neuzavřenosti generální klauzule je možno ochránit i v zákoně neuvedená dílčí osobnostní práva, která jsou obecně uznávána, anebo práva, která se s vývojem společnosti teprve objeví. Podle současné teorie lze mezi další, v občanském zákoníku výslovně nezmíněná dílčí práva, řadit např. právo na ochranu dobré pověsti, právo na osobní svobodu, rovnost, právo na svobodu pohybu a pobytu, právo na podobu a právo na příznivé životní prostředí. 2 Občanský zákoník obsahuje v 12 zvláštní úpravu a omezení pro taxativně vypočtené osobnostní hodnoty, jimiž jsou písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy, které se týkají fyzické osoby nebo Sdělení MZV č. 96/2001 Sb. m. s., o Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 5352/2008. Srov. ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, L; ŠKÁROVÁ, M.; HUMLÁK, M. a kol. Občanský zákoník L l až 459. Komentář, C.H. Beck, 2009, s

16 jejich projevů osobní povahy. 24 Zvláštní občanskoprávní sankce za nemajetkovou újmu vzniklou při neoprávněném zásahu do osobního statusu jsou zakotveny v 13 ObčZ. Vedle těchto právních prostředků se je možno domáhat se náhrady škody podle 16 ObčZ a 420n. ObčZ. Občanský zákoník v 15 ObčZ poskytuje možnost posmrtné ochrany osobnostního statusu. K ochraně osobnosti se vztahují i další ustanovení občanského zákoníku jako např. obecná ustanovení o způsobilosti k právům a povinnostem, o způsobilosti k právním úkonům či o právních úkonech. 33 Doplňky občanskoprávní ochrany osobnosti Významnou úpravu části ochrany osobního statusu obsahuje zákon č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, 25 podle nějž každý zákrok na tělesné integritě člověka vyžaduje svobodný a informovaný souhlas a to po poučení o všech aspektech léčebného výkonu. S lidským tělem je třeba zacházet s úctou a respektem a nesmí sloužit k získání finančního prospěchu. Tzv. tiskový zákon, č. 46/2000 Sb. 26 a zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání 27 umožňují jako právní prostředky ochrany uplatnit právo na odpověď a právo na uplatnění dodatečného sdělení. Právo na odpověď vůči vydavateli lze uplatnit tam, kde v periodickém tisku vydávaném na území České republiky bylo uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, který se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména či dobré pověsti určité právnické osoby. V odpovědi sama fyzická osoba sdělí 24 Nutno podotknout, že 12 ObčZ je ve vztahu k 11 ObčZ doplňujícím ustanovením, které stanoví zvláštní právní režim hmotných nosičů, na nichž jsou osobnostní hodnoty zachyceny. Srov. KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., 2004, s Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 26 Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku, ve znění pozdějších předpisů. 27 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. 12

17 své tvrzení, jímž uveřejněné skutkové tvrzení uvede na pravou míru, doplní nebo jinak zpřesní. 28 Dodatečné sdělení se uplatní, pokud v periodickém tisku či ve vysílání bylo uvedeno sdělení o trestním nebo přestupkovém řízení, přičemž to dosud nebylo ukončeno a stíhanou fyzickou či právnickou osobu lze ze sdělení identifikovat. Tato osoba může požadovat, aby vydavatel či provozovatel sdělil informaci o konečném výsledku řízení - dodatečné sdělení. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů 29 upravuje ochranu osobních údajů fyzické osoby a úpravu práv a povinností při jejich zpracování. Povinnými subjekty jsou zpracovatelé osobních údajů jako např. státní orgány, orgány územní samosprávy či jiné fyzické a právnické osoby. Zákon se nevztahuje na shromažďování osobních údajů, které je nahodilé či slouží pouze pro soukromou potřebu fyzické osoby. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce 30 poskytuje zaměstnanci ochranu před nerovným zacházením a diskriminací. Jako doplněk k ochraně osobnosti je nutno zmínit i zákon č. 82/1998 Sb., 31 o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jenž se upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci a odpovědnost územně samosprávných celků za škodu způsobenou při výkonu svěřené veřejné moci v rámci samostatné působnosti. Zákon počítá s odpovědností při porušení práva na osobní svobodu. Náhrady škody způsobené vykonanou vazbě se může fyzická osoba domáhat, pokud trestní stíhání proti ní bylo zastaveno, jestliže byla obžaloby zproštěna nebo byla věc postoupena jinému orgánu. Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo trestní stíhání bylo zastaveno. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se také přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 28 Podle komentářové literatury nelze odpověď uplatnit proti pravdivému skutkovému tvrzení, ale pouze proti tvrzení zkreslujícímu, nepravdivému nebo neúplnému. Pokud by pravdivé sdělení zasahovalo osobního soukromí, bylo by možno užít ochranu podle l In. ObčZ. Srov. ŠVESTKA, JL; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M; HUMLÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. l až 459. Komentář, C.H. Beck, 2009, s Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. 30 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 31 Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. 13

18 3«4 Trestní a správní Prostředky práva správního 32 a zejména trestního 33 doplňují soukromoprávní ochranu osobnosti. Jejich uplatnění by mělo být jen podpůrné a následovat po neúspěšném soukromoprávním postihu. Nový trestní zákoník 34 svou systematikou zvláštní části zdůrazňuje zejména ochranu před trestnými činy proti životu a zdraví (Hlava I), ochranu před trestnými činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (Hlava II) či ochranu před trestnými činy proti důstojnosti v sexuální oblasti (Hlava III). Předchozí trestní zákon 35 řadil na přední místa ve zvláštní části trestné činy proti republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci (Hlava I), trestné činy hospodářské (Hlava II) či proti pořádku ve věcech veřejných (Hlava III) a další. Trestným činům týkajících se osobnosti fyzické osoby byly z hlediska uspořádání zvláštní části určeny pozice méně významné (Hlava VII pro trestné činy proti životu a zdraví a Hlava VIII pro trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti). Z hlediska ochrany osobnosti je nutno zmínit zejména trestný čin pomluvy: Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až najeden rok íí36 Přísnější postih je spojen se spácháním toho trestného činu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. 3.5 Shrnutí Česká právní úprava ochrany osobnosti je podrobná, komplexní a odpovídá požadavkům moderního pojetí ochrany osobnostního statusu. Občanský zákoník zakotvuje obecnou ochranu osobnosti jak za života fyzické osoby, tak po její smrti. 32 Zákon č. 200/1992 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 33 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 34 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 35 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 36 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 184, odst. l. 14

19 Občanskoprávní prostředky ve spojitosti s prostředky dalších soukromoprávních předpisů vytváří ucelený systém ochrany osobnosti. Ve spojení s prostředky práva veřejného je zajištěna ochrana napříč celým právním řádem. 15

20 Oprávněné subjekty všeobecného osobnostního práva (subjekty ochrany) Oprávněnými subjekty všeobecného osobnostního práva neboli subjekty ochrany osobnosti mohou být pouze fyzické osoby bez ohledu na státní příslušnost či její neexistenci. 37 Lze tedy říct, že ochrana osobnosti podle lín. ObčZ je poskytována o o pouze fyzickým osobám jako lidským bytostem. Předpokladem práva na ochranu osobnosti je právní subjektivita. Fyzická osoba získává právní subjektivitu okamžikem narození. V českém právním řádu je přiznávána právní subjektivita i dítěti počatému, za předpokladu, že se narodí živé ( 7 odst. l ObčZ). Proto i nasciturus, narodí-li se živý, je nositelem všeobecného osobnostního práva. Toto právo mu náleží zpětně, už od početí. De lege ferenda je zajímavý názor J.Švaňhala, 39 podle nějž by všeobecný osobnostněprávní vztah měl vznikat okamžikem vzniku člověka, čili již před porodem, bez ohledu na to, zda se dítě narodí živé či mrtvé. K existenci práva na ochranu osobnosti není nutná způsobilost k právním úkonům. Ochrana osobnosti proto náleží i nezletilcům či fyzickým osobám, jenž byly způsobilosti k právním úkonům zbaveny nebo omezeny. 40 Neoprávněným zásahem může být porušeno právo na ochranu osobnosti více osob, obrátit se na soud mohou všichni současně nebo kdokoliv z nich, nezávisle na ostatních. Všeobecné osobnostní právo je... nemajetkové, ryze osobnostní povahy, zaniká smrtí občana ( 7, odst. 2 ObčZ); nepřechází tedy smrtí občana na dědice a nestává 37 Výše uvedené vyplývá z Listiny: Každý je způsobilý mít práva. " Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práva svobod, či Ochranu osobnosti podle l In. ObčZ nelze aplikovat na právnické osoby. K ochraně názvu a dobré pověsti právnické osoby slouží 19b ObčZ. Ochranu obchodní firmy podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku zajišťuje 8 až 12 ObchZ. 39 Srov. ŠVAŇHAL, R. Poznámky k ochraně osobnosti nezletilých osob. Právní praxe, ročník XLVIII, č. 10/2000, s Způsobilost k právním úkonům je nutná k podání žaloby na ochranu osobnosti nebo k případným dispozicím s všeobecným osobnostním právem (např. lékařský zákrok). V případě, zeje fyzická osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, musí být zastoupena. Má-li způsobilost k právní úkonům pouze omezenou, záleží na druhu omezení, zda může sama uplatnit svou ochranu před soudem či rozhodnout o dispozicích. 16

21 se předmětem dědění". 41 Osobnostní práva se nepromlčují ( 100, odst. 2 ObčZ). Jinak je tomu u práva na náhradu majetkové škody podle 16 ObčZ, u něhož je možné promlčení ( 106 ObčZ) i přechod na dědice Postmortální ochrana Český právní řád poskytuje fyzické osobě tzv. postmortální ochranu, čili chrání její památku i po smrti. Posmrtná ochrana je upravena v 15 ObčZ: Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu nebo partnerovi a dětem, a není-lijich, jejím rodičům. e< Posmrtná ochrana je zvláštním osobnostním právem. Mohou se jí domáhat taxativně určené osoby, jenž samy na svém osobnostním statusu dotčeny nebyly. Na prvním místě stojí manžel a děti, případně osvojenci. Každé z těchto osob vzniká samostatné právo, které může uplatňovat nezávisle na ostatních oprávněných nebo naopak společně s nimi. Rodiče či osvojitelé zemřelé osoby mohou toto právo uplatnit subsidiárně, není-li manžela či dětí. Toto právo na ochranu vzniká okamžikem smrti poškozené osoby, vychází přímo ze zákona a jeho nabytí je originární. 42 Právo na postmortální ochranu může být uplatněno pouze po smrti dotčené fyzické osoby bez ohledu na to, zda byl neoprávněný zásah učiněn ještě za jejího života nebo až po smrti. 43 Není-li osob uvedených v 15 ObčZ 5 právo postmortální ochrany zanikne, nestává se předmětem dědění dědiců těchto osob. V literatuře 44 se objevují úvahy de lege ferenda o možném rozšíření okruhu osob, které jsou oprávněny domáhat se posmrtné ochrany. Současný výčet oprávněných 41 Nejvyšší soud o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodinněprávních. Sborník stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu Praha: Nejvyšší soud, 1980, s Podle literatury nemohou osoby uvedené v 15 ObčZ po smrti fyzické osoby vést výkon rozhodnutí na ochranu osobnosti ( 15 ObčZ ve spojení s 256, odst. l OSŘ). Důvodem je, že u osob podle 15 ObčZ nejde o právní nástupnictví, ale o zvláštní originární právo. Srov. KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., 2004, s Srov. FIALA, J.; KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. I.díl ( l až 487), Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s Srov. ŠVESTKA, J.; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M.; HUMLÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. l až 459. Komentář, C.H. Beck, 2009, s

22 osob podle 15 ObčZ by tak mohl být rozšířen na osoby blízké. Dle mého názoru by toto řešení mohlo přinést žádoucí odstranění neopodstatněného omezení posmrtné ochrany osobnosti. Rozšíření okruhu oprávněných osob na osoby blízké podle 116 ObčZ 45 by se pak uplatnilo zejména v případech, kdy zemřelá osoba nemá manžela, děti a ani rodiče anebo tyto osoby nejeví o uplatnění posmrtné ochrany zájem. I v případě uplatnění postmortální ochrany je vždy nutno respektovat projevy vůle, které učinila zemřelá fyzická osoba za svého života. Tyto dispoziční projevy nemohou být po její smrti změněny a ani zrušeny osobami uvedenými v 15 ObčZ. Příkladem je zákaz dispozic s písemnostmi osobní povahy či zákaz nahlížení do zdravotnické dokumentace po smrti fyzické osoby nebo naopak výslovné svolení k dispozicím určitými hodnotami její osobnosti. Tyto její projevy vůle musí být respektovány. Jako příklad ze soudní praxe lze uvést rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, jenž se zabývá problematikou posmrtné ochrany a současně ochranou soukromí pozůstalých. V daném případě šlo o neopodstatněné zveřejnění fotografií v médiích, na nichž byly ohořelé tělesné pozůstatky tragicky zemřelého syna žalobců. Tímto neoprávněným zásahem došlo k porušení soukromí žalobců jako nejbližších pozůstalých v oblasti prožívání a realizace piety ve vztahu k zemřelému synovi:,,je zřejmé, že přes smrt fyzické osoby pravidelně dále u osob jí nejbližších přetrvávají vytvořená a prožívaná rodinná pouta ve formě piety, resp. kultu, přičemž jejich význam pro prakticky každou pozůstalou fyzickou osobu je nepopiratelný. Proto necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí, který podle okolností může odůvodnit potřebu ochrany pozůstalé fyzické osoby podle ustanovení 11 násl. o. z. " 46 Dále se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil, že tento neoprávněný zásah by byl jako závažný pociťován obecně, čili nešlo jen o subjektivní negativní vnímaní žalobců. Kromě této ochrany soukromí žalobců se v daném případě bylo možno domáhat postmortální ochrany zemřelého podle 15 ObčZ, což žalobci také učinili. 45 Dle 116 ObčZ je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osob v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. 46 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 3361/

23 4*1,2 Osoby veřejného Občanskoprávní ochrana osobnosti je poskytována všem fyzickým osobám. U tzv. osob veřejného zájmu je ochrana některých osobnostních práv omezenější. Důvodem je jejich působení na veřejnosti. Osoby veřejného zájmu jsou osoby, které jsou veřejně činné a to zejména v oblasti politické, kulturní, hospodářské, sportovní atd. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky mohou do oblasti veřejného zájmu spadat obchodní i jiné kontakty osob, které se nominálně neřadí mezi politiky, s osobami, které se v politice oficiálně angažuji ía1 V širším smyslu jde také o osoby, které přitahují zájem veřejnosti a hromadných sdělovacích prostředků i z jiných důvodů než je dobrovolný vstup na veřejnou scénu. V tomto širším pojetí hovoří literatura 48 o tzv. relativních osobách veřejného zájmu. Těmto osobám by měla být přiznávána vyšší míra ochrany soukromí ve srovnání s tzv. absolutními osobami veřejného zájmu, jejichž působení na veřejnosti je ryze dobrovolné. Osoby, které se na veřejném životě dobrovolně podílí, musí počítat s větším zájmem veřejnosti o svou osobu a akceptovat možnou vyšší míru kritiky. Meze přípustnosti uveřejnění informací o soukromí této osoby jsou širší než u jiných osob. Musí však souviset s veřejnou činností, jenž daná osoba vykonává a být pravdivé. To potvrzuje ve svém usnesení i Nejvyšší soud České republiky: U veřejně činné osoby se vyšší míra tolerance při posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů uplatněných při kritice související s veřejnou činností, kterou taková osoba vykonává, zpravidla nevztahuje na nepravdivé skutkové údaje o veřejně činné osobě." 49 Ve stejném duchu se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil k osobě politicky činné: Vstup do politiky znamená konkludentní souhlas s větší mírou zveřejňování informací o své osobě, a to nejen informací pozitivních. Avšak zveřejnění (ať vědomě či nevědomě) nepravdivých informací o fyzické osobě je třeba v zásadě vždy posuzovat jako neoprávněný zásah do jejích osobnostních práv, a to i v případě, že 47 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 2796/ Srov. DVOŘÁK, L; MACKOVÁ, A. K některým aktuálním otázkám ochrany osobnostních práv fyzické osoby. In Pocta Jiřímu Švestkoví k 75. narozeninám, ASPI, a. s., 2005, s Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 1174/

24 příslušná informace případně nebude mít vyslovené difamační charakter. u50 K problematice osob veřejně činných a jejich možného veřejného hodnocení a kritiky se vyjádřil také Ústavní soud:,,ve vztahu k osobám veřejně známým či politicky činným Ustavní soud vychází z přesvědčení, že právo kritiky, zakotvené v či 17 odst. 2 Listiny a či. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které je neoddělitelnou součástí svobody projevu a práva na informace, musí respektovat rovnováhu mezi tímto právem a osobnostními právy konkrétního subjektu a nemůže překračovat určité hranice spojené s atributy demokratické společnosti. Takto vymezené mantinely ve vztahu k fyzické osobě, která jedná Či vystupuje jako "veřejná osobnost", jsou širší, než ve vztahu k osobě soukromé. " 51 Podle Ústavního soudu nejde o degradaci ochrany osobnostních práv politika, ale jedná se o přirozený důsledek vstupu politika na veřejnou scénu, přičemž musí počítat s tím, že jeho jednání bude podrobeno pozorné a ne vždy zcela objektivní kontrole voličů, politické opozice novinářů i všech občanů. Podle Ústavního soudu je proto k výkonu veřejné funkce nutná... větši míra tolerance k negativním postojům či hodnocením, kterým se osoba veřejně činná vystavuje přijetím této funkce, a v neposlední řadě i srozumění takové osoby se snášením důsledků vyvozených z její společenské a politické odpovědnosti. Zda je skutečně ochotna konkrétní fyzická osoba tyto nepříjemné stránky svého postavení snášet či nikoli záleží na jejím vlastním uvážení. í4 ' 52 Na konci této podkapitoly mi nezbývá nic jiného než uvést výstižný výrok L Telce: Člověk nepřestává být člověkem nezadatelně vybaveným subjektivním přirozeným právem osobnostním tím, že na sebe přijal břemeno výkonu veřejného úřadu k veřejnému blahu. Vedle toho je nutno brát v úvahu legitimnost zájmu na řádném výkonu svěřeného úřadu. Nalézt úměru mezi obojím je věcí umu právnického. íí53 Lze tedy říct, že přesto, že je fyzická osoba při svém dobrovolném vstupu na veřejnou scénu podrobena přísnějšímu sledování a většímu zájmu 50 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 923/ Usnesení Ústavního soudu ze dne , sp. zn. III. US 11/ Usnesení Ústavního soudu ze dne , sp. zn. III. US 11/04. V dané věci se stěžovatelka domáhala žalobou na ochranu osobnosti zadostiučinění a omluvy za výroky, kritizující její činnost ve funkci starostky obce. Obecné soudy její žalobu zamítly, Ústavní soud její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. 5^ ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 1. svazek. l - 487, Lindě, a. s., 2008, s

25 veřejnosti, neznamená to, že by jí nenáležela možnost ochrany její osobnosti. Ochrana jejího všeobecného osobnostního práva musí být vždy respektována a omezena může být pouze v nezbytném rozsahu a v souvislosti s jejím veřejným životem. 42. Povinné subjekty všeobecného osobnostního práva (subjekty zásahu) Na místě povinných subjektů mohou být fyzické a právnické osoby. Je-li původcem zásahu fyzická osoba, lze na ni uplatnit sankce podle 13 ObčZ. Tyto sankce mohou postihnout jakoukoli fyzickou osobu, která se dopustila neoprávněného jednání, čili i nezletilce či osobu zbavenou nebo omezenou ve své způsobilosti k právním úkonům. Důvodem je, že zákon nevyžaduje zavinění jako subjektivní předpoklad neoprávněného zásahu. To potvrzuje Nejvyšší soud České republiky: Neoprávněnost zásahu do osobnosti fyzické osoby je objektivní kategorií, kterou je třeba odlišovat od zavinění... a. 54 Je-li neoprávněný zásah způsobem více osobami, vzniká každé z nich samostatná odpovědnost za porušení osobnosti podle 13 ObčZ. Byl-li porušen osobní status více osob, může se každá z nich domáhat své ochrany nezávisle na ostatních. Pokud fyzická osoba způsobí neoprávněným zásahem majetkovou újmu neboli škodu, odpovídá za ni podle ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu ( 16 ObčZ). K této odpovědnosti je občanským zákoníkem vyžadováno, aby původce zásahu byl způsobilý k zavinění ( 422 ObčZ a 420 odsí. l, 3 ObčZ). Jestliže se neoprávněného zásahu dopustí někdo, kdo byl použit k realizaci činnosti právnické osoby Či jiné fyzické osoby, bude sankcemi podle 13 ObčZ postihnuta sama právnická osoba či jiná fyzická osoba (analogie 420 odst. 2 ObčZ a 853 ObčZ). V těchto případech je nutno rozlišovat dvě skupiny původců zásahů. Způsobil-li neoprávněný zásah zaměstnanec (např. autor článku) při realizaci činnosti právnické osoby a k zásahu skutečně došlo, pak se může postižena fyzická osoba domáhat 54 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 179/

26 ochrany podle 13 ObčZ jen na zaměstnavateli (např. vydavatel novin). V případě, že je autorem článku jiná osoba než zaměstnanec (např. externista) a k zásahu došlo při realizaci činnosti vydavatele, pak postižená fyzická osoba může žádat ochranu podle 13 ObčZ samostatně jak proti autorovi článku, tak vydavateli novin nebo proti oběma společně. 55 Pouze tehdy, kdy by jednám použité osoby bylo excesem z realizace činnosti právnické osoby či jiné osoby, postihly by sankce podle 13 ObčZ přímo tuto použitou osobu. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky je nutno doplnit, že: Při posuzování, zda došlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti (na rozdíl např. od publikací odborných), který se v konkrétních případech musí (především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem) uchylovat k jistým zjednodušením. Nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení (či zkreslení) musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. V tomto případě nelze trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tím ve svých důsledcích na novináře nesplnitelné nároky. a56 Uvedený rozsudek tedy uznává možnost jistých zjednodušení v tisku, jenž ovšem nesmí vést ke zkreslení či uvádění nepravdivých informací. Zajímavým se jeví také jiný rozsudek téhož soudu, jenž se týká odpovědnosti vydavatele tisku za obsah publikovaného rozhovoru s ohledem na převzatá tvrzení jiné osoby. V daném případě šlo o výroky, které se dotýkaly cti žalobce. Těchto výroků se dopustil druhý žalovaný v interview, které bylo prvním žalovaným zveřejněno v tisku. Nejvyšší soud České republiky poukazoval na to, že interview se liší od běžného rozhovoru, protože jsou cíleně kladeny otázky vyplývající z tématu, záměru a z konkrétní situace a to v zájmu publicistického záměru vydavatele. Podle tohoto rozsudku nestačí k posouzení odpovědnosti vydavatele tisku přihlížet jen k tomu, zda byla přesně reprodukována tvrzení dotazované osoby, aleje nutno brát v potaz, že vydavatel má podíl na obsahu a vyznění rozhovoru a také vliv na to, zda bude rozhovor uveřejněn. Nejvyšší soud proto uvedl, že: V případě, že již publikovaný rozhovor ve formě interview je způsobilý zasáhnout do osobnostní sféry 55 Srov. KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., 2004, Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 2796/

27 fyzické osoby, nelze bez dalšího uzavřít, že jestliže vydavatel přesně reprodukoval výroky osoby, s níž byl rozhovor uskutečněn, plní tak jen svou povinnost informovat veřejnost a nemůže za ně nést odpovědnost. ťť57 Vydavatel tisku se tedy nezbavuje odpovědnosti za případný neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby, i když přesně reprodukoval převzaté tvrzení jiné osoby. 57 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 214/

28 5. do 5.1. Obecně o neoprávněném do všeobecného osobnostního práva Předpokladem uplatnění občanskoprávních prostředků ochrany osobnosti je, že došlo k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby. Neoprávněným zásahem se rozumí takový zásah, který je v rozporu s objektivním právem, tj. v rozporu s právním řádem. Neoprávněný zásah se projeví jako porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby. Podle právní literatury 58 může mít zásah formu aktivního nebo pasivního chování, čili i opomenutím určitých zákonných povinností může být neoprávněně zasažena osobnost fyzické osoby. K zásahu může dojít písemně (např. dopisem, v tisku), ústně (např. slovním výrokem) Či jiným chováním (např. znevažujícím gestem, karikaturou). V souladu s judikaturou je nutno uvést, že: Neoprávněnost zásahu do osobnosti fyzické osoby je objektivní kategorií, kterou je třeba odlišovat od zavinění. Takovýmto zásahem je např. rozšiřování nepravdivých, resp, pravdu zkreslujících skutečností. " 5 Neoprávněným zásahem je v zásadě každé nepravdivé tvrzení, jenž zasahuje do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Avšak pokud se jedná o její soukromí, není třeba, aby bylo tvrzení nepravdivé. V tomto případě k neoprávněnosti postačuje samotný zásah do soukromí této osoby jako objektivně existující fakt, k němuž došlo bez jejího svolení. K neoprávněnému zásahu vyjadřuje Nejvyšší soud České republiky také ve svém dalším rozsudku, podle nějž:,,není rozhodné, zda občanovi vznikla skutečná újma, protože postačí, že došlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti objektivně 58 Srov. ŠVESTKA, L; SPÁČIL, J.; ŠKÁROVÁ, M.; HUMLÁK, M. a kol. Občanský zákoník L l až 459. Komentář, C.H. Beck, 2009, s Příkladem pasivního chování je nečinnost provozovatele komunikace při překročení hygienických limitů hlukem či jiné nesplnění povinností uložených zákonem, v důsledku čehož došlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti, Srov. KNAP, K.; ŠVESTKA, J. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, Lindě, a. s., 2004, s Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 179/