2. Přírodní pozadí lidské existence. 2.3 Vznik člověka. 2.1 Země a život 2.2 Otázky biologické evoluce, přirozeného výběru a dědičnosti

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "2. Přírodní pozadí lidské existence. 2.3 Vznik člověka. 2.1 Země a život 2.2 Otázky biologické evoluce, přirozeného výběru a dědičnosti"

Denis Beran
před 6 lety
Počet zobrazení:

1 2. Přírodní pozadí lidské existence 2.1 Země a život 2.2 Otázky biologické evoluce, přirozeného výběru a dědičnosti 2.3 Vznik člověka 2.1 Země a život Říká se, že nejzákladnější otázka po lidské existenci má trojdílnou podobu: Kdo jsme odkud přicházíme kam jdeme? Chceme-li také my hledat na ni odpověď, musíme alespoň krátce pohlédnout do velmi vzdálené minulosti. V rámci dějepisu nám nepůjde o podrobné zkoumání nejstarších podob života na světě, ale přesto bychom měli aspoň rámcově pochopit: a) do jaké míry člověk souvisí s okolní přírodou a zejména s ostatními živými tvory; b) jaký časový rozměr má dosavadní vývoj člověka jako rodu; c) nakolik je vývoj člověka určován obecnými zákonitostmi a nakolik je nahodilý nebo ovlivněný osobními rozhodnutími jednotlivců. Vesmír vznikl před asi 14 miliardami let explozivní událostí označovanou jako Velký třesk (Big Bang). Po uplynutí několika stamilionů let od Velkého třesku začaly vznikat galaxie: soustavy velkého počtu (stamilionů až bilionů) hvězd a mezihvězdné hmoty. Z galaxie, v níž se nacházíme, můžeme na noční obloze vidět (vlastně zevnitř) její nejnápadnější část: vyhlíží jako třpytivý hustý pás hvězd (Mléčná dráha). Před zhruba 9 miliardami let naše Galaxie začala získávat v podstatě dnešní podobu, nicméně její vývoj pokračoval. Asi v polovině galaktického poloměru se nachází naše Sluneční soustava. Utvořila se před asi 4,6 miliardami let z rotujícího oblaku mezihvězdné hmoty (z prachu a plynů): z jeho zhuštěného a rozžhaveného středu vznikla nová hvězda Slunce. Kromě Slunce tvoří Sluneční soustavu 8 planet (obíhajících kolem Slunce), jejich měsíce (oběžnice), dále pak planetky, komety aj. Země z kosmické lodi Jak je možné, že na planetě Zemi existuje život a navíc v rozmanitých formách? Patrně za to vděčíme výjimečné souhře mnoha příznivých okolností, mezi nimiž vynikají zejména tyto: a) Příhodná vzdálenost od Slunce přináší žádoucí množství světelné a tepelné energie; b) Parametry oběhu Země kolem Slunce i rotace Země kolem vlastní osy znamenají snesitelné teplotní rozdíly; c) Kombinace tepla přicházejícího ze Slunce a tepla z nitra i povrchu Země umožňuje, aby se drtivá většina vody na Zemi vyskytovala v kapalném stavu; d) Atmosféra (plynný obal) Země chrání zemský povrch před škodlivými složkami slunečního záření, obsahuje dostatek kyslíku a vzdušným prouděním přispívá k vyrovnávání teplot; e) Na povrchu Země se vyskytují v dostatečném množství uhlíkaté sloučeniny, jejichž jednotlivé druhy obsahují velký počet dalších prvků. Živá hmota vzniká teprve vhodným uspořádáním hmoty neživé. Základem vzniku živé hmoty je řetězení aminokyselin: jejich hlavní součástí je uhlík, v jejich molekulách ovšem současně existují funkční skupiny NH 2 a COOH. Aminokyseliny se za vhodných podmínek řetězí v peptidy. Peptidy vytvářejí polypeptidové řetězce a jejich dalším řetězením vznikají proteiny (bílkoviny), které jsou podstatou živé hmoty.

A jak tedy konkrétně odlišit hmotu živou od neživé? Živá hmota vytváří samostatně existující jedince organismy.

Z těchto prvků vznikají stavební látky organismů: proteiny, sacharidy, tuky a nukleové kyseliny. Základními strukturními a funkčními jednotkami organismů rostlinných i živočišných jsou buňky.

rozmnožováním, s nímž souvisí dědičnost podoby a vlastností.

2 A jak tedy konkrétně odlišit hmotu živou od neživé? Živá hmota vytváří samostatně existující jedince organismy. Ty mají jako základní chemickou složku biogenní prvky, jimiž jsou organický uhlík (C) a dále H, O, N, P a S. Z těchto prvků vznikají stavební látky organismů: proteiny, sacharidy, tuky a nukleové kyseliny. Základními strukturními a funkčními jednotkami organismů rostlinných i živočišných jsou buňky. Organismy se vyznačují samostatnou, ovšem časově limitovanou existencí (vznik růst/vývoj zánik), látkovou výměnou (metabolismem), sebeřízením (autoregulací), reakcemi na vnější podněty a rozmnožováním, s nímž souvisí dědičnost podoby a vlastností. Geologické doby (eony): Přibližná datace Název Stručná charakteristika (miliony let před dneškem) Hadaikum Vznik žhavé Země, vznik Měsíce, chladnutí Země, vznik atmosféry, zemské kůry a oceánů Archaikum / Prahory Jádra kontinentů, první mikroorganismy Proterozoikum / Starohory V moři první mnohobuněčné organismy Paleozoikum / Prvohory Kambrická exploze: prudký nárůst atmosférického kyslíku a rozvoj života; Věk mořských členovců trilobitů ,5 Mezozoikum / Druhohory Věk veleještěrů dinosaurů 65,5-2,6 Terciér / Třetihory Věk rozvoje savců 2,6 - přítomnost Kvartér / Čtvrtohory Věk člověka Trilobiti na dně prvohorního moře / Druhohorní dinosauři / Třetihorní šavlozubá šelma 2.2 Otázky biologické evoluce, přirozeného výběru a dědičnosti Ještě nám zbývá objasnit si, podle jakých zásad se v průběhu věků organismy vyvíjejí. Tento vývoj se označuje jako biologická evoluce. Je založena na postupných změnách, jimiž se jedinci i jejich populace přizpůsobují proměnám okolního prostředí. Evoluce směřuje od nejjednodušších forem života ke složitějším a dokonalejším. Z hlediska evoluce je základní skupinou organismů druh; zahrnuje jedince, kteří si jsou navzájem podobní a mohou se spolu plodně křížit (mají spolu plodné potomstvo). Druhy navzájem úzce příbuzné tvoří vyšší taxonomickou jednotku rod.

Mechanismus biologické evoluce se označuje jako přirozený výběr. Spočívá v tom, že největší šanci na přežití mají ti jedinci, kteří se svými vlastnostmi nejlépe přizpůsobují okolnímu prostředí.

Hromadění změn ovšem směřuje ke vzniku nového druhu jen v relativně izolovaných populacích, kde se žádoucí změny nemohou zpětně geneticky rozředit.

Tři z badatelů, kteří zásadně přispěli k našim dnešním znalostem o biologické evoluci (zleva): Carl Linné (Švédsko, 1707 1778): zakladatel systematického třídění rostlinných a živočišných druhů;

3 Mechanismus biologické evoluce se označuje jako přirozený výběr. Spočívá v tom, že největší šanci na přežití mají ti jedinci, kteří se svými vlastnostmi nejlépe přizpůsobují okolnímu prostředí. Působí zde (a) vztah jedinců a prostředí, (b) vnitrodruhová i mezidruhová konkurence mezi jedinci a (c) pohlavní výběr vedoucí ke genetickému přenosu nejúspěšnějších vlastností. Hromadění změn ovšem směřuje ke vzniku nového druhu jen v relativně izolovaných populacích, kde se žádoucí změny nemohou zpětně geneticky rozředit. Vznik nových druhů tedy probíhá ve skocích na poměrně malém prostoru a evoluce jako celek má podobu procesu s mnoha slepými vývojovými větvemi. Tři z badatelů, kteří zásadně přispěli k našim dnešním znalostem o biologické evoluci (zleva): Carl Linné (Švédsko, ): zakladatel systematického třídění rostlinných a živočišných druhů; Charles Robert Darwin (Velká Británie, ): objevitel přirozeného výběru; Johann Gregor Mendel (České země, ): zakladatel genetiky, objevitel zákonů dědičnosti. 2.3 Vznik člověka O tom, jak se v přírodě vyvinul člověk jako lidský rod, dodnes neexistuje úplná odborná shoda. Máme-li ovšem shrnout to, co je v procesu hominizace (polidštění) přesto považováno za nepochybné, dospějeme alespoň k následujícím poznatkům: 1. Člověk je živočich z podkmene obratlovců, třídy savců a řádu primátů, sám vytváří živočišný rod (lat. Homo = člověk); 2. Člověk náleží do čeledi Hominidae, kam spolu s ním dnes patří lidoopi šimpanz, gorila, orangutan; hominidé vznikli před asi 20 miliony let ve velmi teplém období třetihor; 3. K třetihorním hominidům však náležely také rody dnes již neexistující; nejvýznamnějším z nich je africký Australopithecus, který se objevil před asi 4 miliony let a je posledním, tedy nejmladším zvířecím předchůdcem člověka; australopitékové dosahovali v dospělosti tělesné výšky cm, hmotnosti kg a dožívali se asi 40 let; 4. Australopitékové žili v mozaikovité krajině na rozhraní pralesa a savany, kde byla nejmenší potravní konkurence; toto prostředí v nich podněcovalo všestrannost (univerzálnost), pokud jde o tělesnou stavbu i způsob života; 5. Australopitékové se živili téměř výhradně rostlinnou stravou, kterou si jen příležitostně obohacovali hmyzem, drobnými obratlovci nebo vejci; 6. Střídání lesního prostředí s otevřenou krajinou vedlo k bipednímu pohybu (chůzi po zadních končetinách); soustavný sběr i konzumace rostlin včetně jejich podzemních částí, zadržujících vodu a živiny, přinesla obratnost i lidský tvar ruky, rozšíření ústní dutiny a velmi pohyblivý jazyk; 7. Nutnost skupinové spolupráce podnítila komunikaci artikulovanou (článkovanou) řečí a vznik myšlení, jehož projevem je záměrná výroba nástrojů i zbraní (člověk si musel nejprve představit hotový výrobek i způsob, jakým bude použit např. k lovu); dochází tedy také k rozvoji mozku.

Pro nás nejznámějším australopitékem se stala samička, jejíž kostra se dochovala z asi 40 % (tedy ve výjimečné úplnosti) a jež byla nazvána Lucy (podle písně od britské hudební skupiny Beatles Lucy

Australopiték Lucy Skupina australopitéků Myšlení můžeme zjednodušeně charakterizovat jako poznávací proces, který prostřednictvím představivosti a jiných duševních schopností směřuje k chápání

4 Pro nás nejznámějším australopitékem se stala samička, jejíž kostra se dochovala z asi 40 % (tedy ve výjimečné úplnosti) a jež byla nazvána Lucy (podle písně od britské hudební skupiny Beatles Lucy in the Sky with Diamonds). Lucy žila před více než 3 miliony let v kraji Afar v Etiopii (východní Afrika); stále to však nebyl člověk. Australopiték Lucy Skupina australopitéků Myšlení můžeme zjednodušeně charakterizovat jako poznávací proces, který prostřednictvím představivosti a jiných duševních schopností směřuje k chápání vztahů ve světě. Vznikem myšlení byla dovršena přeměna zvířete v člověka (před téměř let). Taxonomie člověka: Taxon Česky Latinsky Nadříše Jaderní Eukaryota Ŕíše Živočichové Animalia Kmen Strunatci Chordata Podkmen Obratlovci Vertebrata Třída Savci Mammalia Podtřída Placentálové Placentalia Ŕád Primáti Primates Čeleď Hominidé Hominidae Rod Člověk Homo Druhy Člověk zručný Homo habilis (vyhynulý) Člověk vzpřímený Homo erectus (vyhynulý) Člověk moudrý Homo sapiens Poddruh Člověk dnešního typu Homo sapiens sapiens

5 Země z kosmické lodi Trilobiti na dně prvohorního moře / Druhohorní dinosauři / Třetihorní šavlozubá šelma Tři z badatelů, kteří zásadně přispěli k našim dnešním znalostem o biologické evoluci Australopithecus Lucy ms&tbm=isch&sa=x&ved=0ahukewjlxo_ur8pgahxol1akhffzd0gq_auidigb&biw=1024& bih=486#imgrc=6p1qn65afz1ohm:

Podobné dokumenty

II. Přírodní pozadí lidské existence A. Počátky světa a pozemského života

II. Přírodní pozadí lidské existence A. Počátky světa a pozemského života Říká se, že nejzákladnější otázka po lidské existenci má trojdílnou podobu: Kdo jsme odkud přicházíme kam jdeme? Chceme-li také