SIMULAČNÍ CVIČENÍ. Projekt je spolufinancován Evropskou unií Smlouva č. VS/2011/0309

Transkript

1 SIMULAČNÍ CVIČENÍ Poznatky získané v průběhu projektu byly použity na konkrétní příklady, aby bylo ověřeno, zda by mohla nastat diskriminace pro pracovníky migrující z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie, vzhledem ke odlišnostem národních systémů sociálního zabezpečení a pravidel pro výpočet důchodů pro mobilní pracovníky podle předpisů EU. Tohoto cíle bylo dosaženo popsáním asi padesáti reprezentativních životopisů (typologie pracovníků) pracovníků migrujících do Itálie ze své země původu a poté se buď vracejících zpět, nebo usazujících se tam. Životopisy se liší podle doby strávené v různých zemích a charakteristik doby práce v Itálii. Pro tyto reprezentativní případy byly simulovány a studovány nároky na důchodové dávky, aby bylo srovnáním ověřeno, jaké rozdíly se mezi jednotlivými zeměmi objeví. Dále byly pro tyto reprezentativní případy simulovány výhody/nevýhody vyplývající z rozhodnutí nestěhovat se. Tak byly nalezeny hranice externí přenositelnosti sociálních dávek (tj. mezi různými zeměmi). Hlavní výsledky jsou tyto: Několik reprezentativních životopisů migrujících pracovníků Podrobné výsledky simulace (např. tabulka v Excelu) Souhrnné zprávy Další informace naleznete zde: > INFORMAZIONI> SOCIAL SECURITY ON THE MOVE > ENG > SIMULATIONS GŘ Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování SSE-MOVE: SOCIAL SECURITY ON THE MOVE. Sociální zabezpečení v pohybu, podpora koordinace přenositelnosti sociálních dávek v rámci klastru institucí sociálního zabezpečení v EU Istituto Nazionale Previdenza Sociale Projekt je spolufinancován Evropskou unií Smlouva č. VS/2011/0309 Istituto Nazionale Previdenza Sociale delgalloeditori.com Hlavní žadatel: INPS - Istituto Nazionale della Previdenza Sociale, Itálie Partneři: FGB - Fondazione Giacomo Brodolini - Itálie CSSA - Česká správa sociálního zabezpečení Česká republika ONYF - Országos Nyugdíjbiztosítási Főigazgatóság - Maďarsko ZUS - Zakład ubezpieczeń spoīecsnych - Polsko Universitatea de Vest din Timişoara Rumunsko Nadační fond ERUDICIO Česká republika Kontaktní údaje: Koordinátor projektu: INPS, Antonietta Mundo, hlavní koordinátor, oddělení vědecké koordinace aktuárských statistik: Fondazione G. Brodolini, Alberto Merolla, merolla@fondazionebrodolini.it

2 Istituto Nazionale Previdenza Sociale GŘ Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování Smlouva č:. VS/2011/0309 Projekt spolufinancovaný Evropskou unií SSE MOVE: Social SEcurity on the MOVE Sociální zabezpečení v pohybu podpora koordinace převoditelnosti sociální ochrany v rámci řetězce institucí sociálního zabezpečení v EU PROJEKTOVÁ PŘÍRUČKA Leden

3 2

4 Obsah: 1. Shrnutí a představení projektu Country reports - zprávy o situaci v zemi Zpráva o zemi - Itálie Zpráva o zemi Maďarsko Zpráva o zemi - Česká republika Zpráva o zemi - Polsko Zpráva o zemi - Rumunsko Proces vzájemného učení Maďarsko Česká republika Polsko Rumunsko Přehled Mikro-simulace pro hlavní profily osob Úvod a cíle Hlavní pravidla koordinace sociálního zabezpečení v EU s ohledem na důchody Hlavní pravidla národních důchodových systémů zohledněná při provádění simulací Východiska mikrosimulací Scénáře definované pro italskou část kariéry Postup výpočtu výše důchodů Výsledky mikrosimulací...69 Statistická příloha kapitoly Tato publikace vznikla s podporou Evropské unie. Informace obsažené v této publikaci nemusí nutně odrážet stanovisko nebo názor Evropské komise, výhradní odpovědnost nese autor a Komise není zodpovědná za jakékoli použití informací v publikaci obsažených. 3

5 4

6 1. Shrnutí a představení projektu Cílem projektu SSE-MOVE spolufinancovaného Evropskou komisí, Generálním ředitelstvím pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování, je zlepšovat kvalitu znalostí o převoditelnosti sociálního zabezpečení pracujících (a jejich rodinných příslušníků), kteří uplatňují svoje právo na volný pohyb v pěti členských zemích EU (Itálie, Česká republika, Maďarsko, Polsko a Rumunsko). Iniciativa se týkala zejména pracovníků pohybujících se z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie a následně případně se vracejících do země původu nebo trvalého pobytu. Projekt byl realizován od listopadu 2011 do ledna 2013 díky partnerství mezi institucemi z pěti zemí EU: INPS, Národní úřad sociálního zabezpečení, hlavní partner projektu, a Fondazione Giacomo Brodolini, odborný koordinátor z Itálie ČSSZ, Česká správa sociálního zabezpečení a ERUDICIO nadační fond z České republiky ONYF, Ústřední správa důchodového pojištění z Maďarska ZUS, Polský úřad sociálního pojištění z Polska a Fakulta sociologie a psychologie Západní university v Temešváru z Rumunska. Konkrétní cíle projektu byly: identifikace hlavních překážek realizace nařízení (CE) 883/2004 a 987/2009, které by ve skutečnosti mohly vést k omezování volného pohybu pracovníků (a jejich rodinných příslušníků) mezi partnerskými zeměmi; identifikace faktorů omezujících volný pohyb pracovníků (a jejich rodinných příslušníků) v důsledku rozdílností národních systémů sociálního zabezpečení (tzn. motivující a demotivující prvky s ohledem na mobilitu pracovníků v důsledku různé úrovně nároků a velkorysosti podpory v jednotlivých zemích); posilování procesu vzájemného učení mezi partnery projektu, který povede k identifikaci osvědčených postupů a formulaci konkrétních strategií intervence na základě zjištěných potřeb a poznatků; podpora koordinace mezi institucemi sociálního zabezpečení, které se na projektu podílejí, s cílem zlepšit kvalitu a zjednodušit výkon úředních postupů; zvýšení obecného povědomí, vyvolání debaty a šíření informací o převádění sociální ochrany pracovníků (a jejich rodinných příslušníků), kteří uplatní svoje právo na volný pohyb v rámci partnerských členských zemí. Výsledkem projektu bylo to, že partneři a další angažované strany rozšířili svoje znalosti a povědomí o reálných možnostech převádění sociálních dávek mezi zeměmi, a identifikovali hlavní překážky, které omezují volný pohyb pracovníků v důsledku charakteristik národních systémů sociálního zabezpečení a socio-ekonomických rozdílů mezi Itálií a zeměmi původu. Navíc zvýšili svoji kapacitu v oblasti přípravy intervenčních strategií zaměřených na odstraňování těchto překážek. Toho bylo dosaženo prostřednictvím analýz a průzkumů, vzájemného učení a výměny znalostí o převoditelnosti dávek mezi jednotlivými zeměmi. 5

7 Projekt byl realizován ve třech fázích : 1. Příprava podkladů, tedy identifikace hlavních bariér koordinace sociálního zabezpečení pracovníků uplatňujících svoje právo na volný pohyb v partnerských zemích. Toto bylo realizováno hlavně na základě průzkumů a analýz provedených v každé partnerské zemi, a dále simulace vycházející z připravených profilů (typologie) pracovníků přicházejících do Itálie z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska. Nárok těchto profilových pracovníků na sociální zabezpečení byl simulován a studován s cílem ověřit srovnáním, čím se liší jednotlivé země. 2. Zlepšování vzájemného učení, sdílení osvědčených postupů a koordinace mezi institucemi sociálního zabezpečení. Klíčovým prvkem tohoto projektu byla podpora procesu vzájemného učení mezi partnery prostřednictvím čtyř uspořádaných hodnotících schůzek (peer review), konaných v Budapešti, Praze, Varšavě a Temešváru. Tyto schůzky byly motivovány snahou zajistit aktivní zapojení partnerů a - jejich prostřednictvím - dalších relevantních osob do procesu vzájemného učení, zaměřeného na porozumění omezení v jednotlivých zemích v oblasti koordinace sociálního zabezpečení, na identifikaci osvědčených postupů a na formulaci akcí a politik sloužících k odstraňování těchto překážek a rozvoj volného pohybu pracovníků. 3. Rozvíjení obecného povědomí, podněcování diskusí, šíření informací o koordinaci sociálního zabezpečení. Tato fáze zahrnovala tvorbu internetových stránek projektu, uspořádání závěrečné konference v Římě za účelem šíření výsledků projektu mezi širší odbornou veřejnost a dotčené strany (včetně subjektů přepravujících veřejné politiky, sociálních partnerů, akademiků atd.) a přípravu této projektové příručky, která shromažďuje a shrnuje hlavní výstupy a poznatky vyplývající z realizace projektu. Tato příručka tedy obsahuje souhrn hlavních výsledků projektu. Po dobu trvání projektu bylo dokončeno několik výstupů. Zaprvé: s použitím jednotného dohodnutého formátu partneři zpracovali podrobné Aktuální zprávy popisující základní charakteristiky jejich národních systémů sociálního zabezpečení, a Tabulky sebehodnocení ohledně provádění nařízení 883/2004 a 987/2009 ve svých zemích, v rámci čehož probíhaly živé debaty na téma kladů a záporů realizace těchto nařízení. Aktuální zprávy a tabulky sebehodnocení byly následně shrnuty do pěti zpráv o situaci v jednotlivých zemích (viz kapitola 2 této příručky). Tyto zprávy zejména obsahují - po krátkém přehledu hlavních rysů národních systémů sociálního zabezpečení - hodnocení provádění nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009, následované několika obecnými komentáři k reálným omezením volného pohybu pracujících vyplývajících z různých důvodů, např. procedurálních limitů převoditelnosti sociálních dávek, ekonomických potíží, interakcí mezi soukromými a veřejnými systémy sociálního zabezpečení a nedostatečné kvality dostupných údajů. Zadruhé: v období listopad - prosinec 2012 byla uspořádána čtyři jednání, kde odborníci hodnotili průběh projektu, a to v Budapešti, Praze, Varšavě a Temešváru. Tyto schůzky byly zaměřeny na aktivní zapojení partnerů a dalších relevantních národních subjektů do procesu vzájemného učení v oblasti aktuálních problémů mobilních pracovníků a formulace možných aktivit a politik za účelem zlepšení koordinace mezi institucemi sociálního zabezpečení. Proces vzájemného učení zaměřený na identifikaci příčin, které mohou vést k diskriminaci mezi mobilními pracovníky v zemích zapojených do projektu, s cílem zlepšit povědomí o rozsahu a určujících faktorech této diskriminace. 6

8 Během každé hodnotící schůzky partner-hostitel prezentoval ostatním partnerům a místním subjektům hlavní zjištění vyplývající z analýzy provedené na národní úrovni a průzkumu zaměřeného především na převoditelnost sociálního zabezpečení mezi zeměmi EU a s ní související překážky. Následovala diskuse, během které se projednávala možná řešení zjištěných překážek ve světle zkušeností partnerů z jednotlivých zemí a osvědčených postupů Takto byly identifikovány hlavní problémy v oblasti koordinace sociálního zabezpečení, které byly diskutovány při zohlednění konkrétní situace v každé zúčastněné zemi a potřeb mobilních pracovníků uvedených ve výstupech projektu a v jednotlivých zprávách. V kapitole 3 je uvedena syntéza hlavních zjištění vyplývajících z uvedených čtyř hodnotících schůzek. Ve světle klíčových problémů zmíněných během diskusí a s cílem lépe řešit omezení a navrhnout možná opatření na jejich překonání partneři definovali tři hlavní kategorie problémů v oblasti převoditelnosti sociální ochrany, a podle jejich rozdílné povahy je klasifikovali následovně: A. Právní hlediska: týkající se (i) národní legislativy nebo (ii) EU legislativy. B. Úřední hlediska: tzn. problémy související s úředními postupy uplatňovanými v jednotlivých zemích při evidenci mobilních pracovníků, např. komunikační potíže (většinou jazykové), nebo existence konkrétních dohod mezi institucemi. V tomto ohledu bylo účastníky formulováno několik návrhů, např. na vytvoření seznamu kontaktních osob, které odpovídají za konkrétní agendy na institucích sociálního zabezpečení a mohou být kontaktovány za účelem poskytnutí dalších údajů. C. Ekonomická/finanční hlediska: motivující a demotivující prvky související s různými pravidly (hlavně v oblasti důchodů, tzn. věkové hranice ochodu do starobního důchodu a kalkulační vzorečky); soukromé systémy pojištění; problémy s rozdělováním. Pokud se jedná o hlediska v předcházejícím bodě, byla pečlivě analyzována možnost, že ekonomické motivační a demotivující prvky vyplývající z rozdílností národních penzijních systémů by mohla omezovat volný pohyb pracovníků (a jejich rodinných příslušníků) z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie, a to provedením podrobných simulací čekávaných důchodů mobilních pracovníků podle jednotlivých formulovaných profilů (typologií). Nárok těchto profilů na sociální zabezpečení byl simulován a studován s cílem ověřit srovnáním: (i) jaké jsou vyhlídky na důchod u osob cestujících za prací (ve srovnání s necestujícími pracovníky) ze čtyř do projektu zapojených zemí; (ii) jaké rozdíly jsou mezi jednotlivými zeměmi. Profily byly formulovány na základě dvou hlavních kritérií: (i) období odpracovaná v Itálii a v zemi původu; (ii) znaky pracovní kariéry v Itálii (např. úroveň mzdy, frekvence nezaměstnanosti, období v režimu samostatně výdělečné osoby). Když byly takto formulovány profily pracovníků, následoval výpočet nároků - při zohlednění účinků ustanovení nařízení (ES) 883/2004 a 987/2009 a charakteristik národních systémů sociálního zabezpečení a výše důchodů vyplácených ze státních rozpočtů. Metodika a výsledky této mikro-simulace jsou uvedeny v kapitole 4 této příručky. V uvedené simulaci jsou mobilní pracovníci klasifikováni podle střední hodnoty příjmů dosažených během pracovní kariéry v zemi původu. Profesionální život v Itálii pak lze charakterizovat velmi odlišnými znaky. Mzdy v Itálii jsou obecně vyšší než v ostatních partnerských zemích, a tak přesun do Itálie za prací znamená vyšší očekávaný důchod (vyjádřený paritou kupní síly), pokud tedy hovoříme o úspěšné pracovní kariéře v Itálii. Ovšem odchod do Itálie předtím, než dotyčná osoba splní 7

9 zákonné podmínky v zemích, kde je stanovena minimální doba pro přiznání nároku na starobní důchod, se nikdy nevyplácí. Zejména v případech Maďarska a České republiky stanovená rozhodná období velmi ovlivňují výši důchodů vyplácených mobilním pracovníkům, kdy jsou výrazně znevýhodněny osoby, které toto minimální rozhodné období nesplňují. Například: v důsledku vzorečků stanovených pro výpočet výše důchodu mobilních pracovníků odchod za prací do Itálie jeden rok před dosažením minimálního rozhodného období povede k výrazně nižšímu důchodu, navzdory skutečnosti, že mzdy v Itálii jsou mnohem vyšší. Tento problém, když je odpovídajícím způsobem vysvětlen pracovníkům prostřednictvím informací o výpočtu důchodu v případě cestování za prací v rámci EU, může být silně demotivujícím ekonomickým prvkem, omezujícím volný pohyb občanů EU. Významným momentem při rozhodování o odchodu do zahraničí za prací jsou individuální představy o úspěšné profesionální kariéře. Ekonomické důvody rozhodnutí o migraci za prací se odvíjejí od výše očekávané mzdy, která má mít dopad i na výši důchodu dotyčného mobilního pracovníka. Pro účely analýzy ekonomické výhodnosti pracovní migrace je v kapitole 4 uvedeno srovnání očekávané výše důchodů podle jednotlivých profilů osob v italské fázi pracovního života. Simulace ukazují, že ve srovnání se situací, kdy dotyčná osoba neodejde ze své země původu, navzdory vyšším průměrným výdělkům v Itálii, ze kterých simulace vychází, výhodnost odchodu za prací do Itálie velmi souvisí s úspěšností konkrétní pracovní kariéry. 8

10 2. Country reports - zprávy o situaci v zemi 2.1. Zpráva o zemi - Itálie Charakteristika vnitrostátního systému sociálního zabezpečení Italský sociální systém pokrývá tyto oblasti sociálního zabezpečení: dávky ve stáří, předčasný důchod, invalidní důchod, pozůstalostní dávky, nemocenská, dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky, peněžitá pomoc v mateřství, podpory v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání a také podpory odvozené z majetkových poměrů určené pro jednotlivce i domácnosti v nouzi. Italský systém sociální ochrany není s výjimkou zdravotnického systému organizován podle univerzálního kritéria, protože k oprávnění nároků na dávky je nutno splnit některé požadavky (např. dosažení určitého věku, doložená doba odvádění příspěvků a v některých případech se doplňuje zjištění majetkových poměrů). Všichni pracující vykonávající práci na území Itálie se povinně účastní pojištění v oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnané i samostatně výdělečně činné osoby jsou povinny se registrovat v systému všeobecného povinného pojištění. Výjimkou jsou příslušníci odborných profesí (např. právníci, lékaři, inženýři, architekti), kterým je uložena povinnost registrace ve zvláštním fondu řízeném jejich profesním sdružením (cechem). Italský systém sociálního zabezpečení je financován jak z příspěvků na sociální zabezpečení odváděných zaměstnavateli a zaměstnanci, tak z obecných daňových příjmů. Obzvláště Zdravotní pojišťovnu (Servizio Sanitario Nazionale), řízenou na regionální úrovni, financují všichni obyvatelé s bydlištěm na území Itálie prostřednictvím obecného zdanění. Zaměstnancům se povinné odvody (např. důchodové či nemocenské dávky, dávky v nezaměstnanosti) počítají jako procentní podíl výdělků a sazby jsou stanoveny právními předpisy. Sazba uplatňovaná v každém případě závisí na odvětví, smluvních dohodách, odborné kvalifikaci pracovníka, na počtu zaměstnanců a místě podnikání. Zaměstnavatel je povinen odvádět příslušné správě sociálního zabezpečení jak vlastní příspěvky, tak příspěvky za své zaměstnance. Příspěvky se odvádějí zpravidla jednou měsíčně. Osobám samostatně výdělečně činným (vyjma odborných profesí zařazených do zvláštního soukromého fondu, který může stanovit svá pravidla v rámci daném vnitrostátními zákony) jsou odváděné příspěvky vypočteny z přiznání k dani z příjmu za příslušný rok z prohlášeného celkového příjmu z pracovní činnosti. Zvláštní úlevy z odváděných sazeb se přiznávají u rodinných příslušníků osoby samostatně výdělečně činné, kteří se podílejí na výdělečné činnosti, zemědělců, zemědělských dělníků a rolníků. U veřejného důchodového systému je nutno zdůraznit, že v současné době jsou pracující podle svého věku, na základě reforem provedených v letech 1992, 1995 a 2011, zařazeni do tří různých typů programů - program závisející na příjmu (retributivo), smíšený (pro rata) a založený na příspěvku (contributivo) což značně různí vzorec pro výpočet dávek. Všechny tři veřejné důchodové programy jsou financovány průběžným způsobem. Důchodová reforma z roku 1995 zavedla pro výpočet starobního důchodu nový systém: tento systém závisející na příspěvku (tzv. contributivo nebo pojmově vymezený příspěvek - NDC) se plně vztahuje pouze na pracující, kteří se poprvé pojistili po 1. lednu

11 Podle tohoto systému jsou příspěvky odváděny na účet pojištění každého pracovníka a vypočteny na základě stanovené sazby: což představuje 33 % hrubé mzdy zaměstnanců; 20 % u osob samostatně výdělečně činných (tato sazba se však bude postupně zvyšovat až na 24 % v roce 2018); 27,72 % u pseudozávislých pracovníků evidovaných v Gestione separata (s postupným zvyšováním až na 33 % v roce 2018). Příspěvky jsou shromažďovány na hypotetických individuálních účtech a roční výnosnost kumulovaných příspěvků je stanovena jako rovnající se průměrné míře růstu nominálního HDP za předchozích pět let. Při odchodu do důchodu se kumulovaná částka násobí transformačním koeficientem odvozeným od věku pracovníka v okamžiku zažádání o důchod, aby mohla být vypočtena výše doživotní renty. Transformační koeficienty se odvíjejí od průměrného předpokládaného dožití mužů i žen ve věku odchodu do důchodu (při zohlednění pravděpodobnosti zanechání pozůstalostního důchodu) a jsou každé dva roky aktualizovány podle oficiálních demografických projekcí ISTAT. Důchody vyplácené v tomto systému nelze omezit minimálním důchodem. Nemajetné starší osoby pobírají přídavky odvozené ze sociálních poměrů (assegno sociale) po dosažení stanoveného věku (v současnosti 66 let), bez ohledu na jejich dřívější odváděné či neodváděné příspěvky. Systém závisející na příjmu (tzv. retributivo) se vztahuje na pojištěné pracovníky, kteří k 31. prosinci 1995 dosáhli nejméně 18 let odvádění příspěvků na pojištění. Pro výpočet důchodu se použijí 2 % průměrné mzdy za každý rok odvádění příspěvků. U výdělků nad stanovený limit se použijí nižší sazby. Maximální důchod lze přiznat po čtyřiceti letech odvodů do systému. V každém případě však po reformě v roce 2011 budou pracovníci přispívající do systému retributivo pobírat dávku vypočtenou podle pravidel NDC za roky stáří od roku Podobně funguje i smíšený systém (tzv. pro rata). U pojištěných osob, které nezískaly k 31. prosinci 1995 dobu pojištění v délce 18 let, se důchod vypočítá podle systému závisejícího na příjmu za dobu do tohoto data a podle systému NDC za dobu odpovídající příspěvkům na pojištění splatným od 1. ledna Lidé zařazení do systémů retributivo a pro rata jsou oprávněni k minimálnímu důchodu, jestliže jejich důchodová nepřekročí stanovený limit. Nárok na minimální důchod podléhá posouzení majetkových poměrů. Důchodové dávky jsou navyšovány podle míry inflace. Důchodové dávky lze v plné výši pobírat souběžně s příjmem z pracovního poměru i samostatné výdělečné činnosti. Důchody podléhají zdanění podle všeobecných předpisů o zdaňování osobních příjmů. Pro důchody se neposkytují žádné zvláštní úlevy. Italský důchodový systém byl tudíž od roku 1992 podroben radikální proměně po sérii nekonečných reforem (1992, 1993, 1995, 1997, 2004, 2005, 2007,2009, 2010, 2011), které změnily řadu základních parametrů veřejného systému - vzorec pro výpočet, pravidlo navýšení, požadavky pro způsobilost k dávkám starobního či předčasného důchodu - a snažily se o posílení vývoje soukromého pracovního a osobního plánu. V důsledku reformačního procesu změnil veřejný program, který je stále průběžně financován, koncepci stanovení výpočtu dávek z příjmů (tzv. retributivo) na koncepci pojmově vymezeného příspěvku (NDC, tzv. contributivo); věk pro odchod do důchodu se významně zvýšil a v budoucnu se očekává jeho další zvyšování vzhledem k automatické souvislosti s předpokládaným dožitím; architektura instituce se začala přetvářet z jednoho pilíře na konfiguraci několika pilířů, přestože veřejný pilíř má dosud největší převahu. 10

12 Nová komplexní důchodová reforma, představená Montiho vládou na konci roku 2001, zavedla několik zásadních změn s hlavním cílem dosáhnout ve vyplácení důchodů okamžitých úspor značným zvýšením věku odchodu do důchodu. Reforma obzvláště na jedné straně stanovila, že u žen se věk pro odchod do důchodu v soukromém sektoru zvýší z 60 na 62 let v roce 2012 s postupným růstem až na 66 let v roce 2018, kdežto u mužů se věk pro odchod do důchodu zvýší na 66 let již v roce Na druhé straně byly zavedeny mnohem přísnější limity pro předčasný odchod do důchodu. Od roku 2012 je předčasný odchod do důchodu (se sníženými mi, jestliže osoba odejde do důchodu před dosažením věku 62 let) možný pouze tehdy, jestliže je splněna podmínka odvádění sociálních příspěvků po dobu 41 let (u žen) nebo 42 let (u mužů). Reforma v souladu s předchozími opatřeními potvrdila, že věkové hranice pro odchod do důchodu a zápočet doby zaměstnání pro předčasný odchod do důchodu budou zvýšeny podle průměrné délky života. Tudíž kolem roku 2040 (kdy odejdou do důchodu první skupiny ročníků, které plně přispívají do systému NDC) dosáhne platný věk odchodu do důchodu 69 let a zápočet doby zaměstnání pro předčasný odchod do důchodu bude stanoven na 44 let u žen a 45 let u mužů. Ohledně soukromých důchodů je nutno zdůraznit, že italští tvůrci politik podporovali od roku 1993 vývoj financovaných doplňkových pilířů, aby vykompenzovali omezující zásahy do veřejného důchodového systému. Doplňkové pilíře byly zavedeny jako dobrovolné, jsou plně financovány z fondů a zajišťují pouze důchody se stanovenými příspěvky (DC). Doplňkové pilíře spravují tři různé typy institucí důchodového zabezpečení: uzavřené (kolektivní, pracovní) fondy (CPF), otevřené fondy (OPF) a osobní důchodové programy (pianipensionistici individuali, PIP). Uzavřené fondy jsou založeny v rámci kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavatelem a odbory a jedná se o neziskové instituce. Otevřené fondy podporují a řídí banky, pojišťovny a investiční společnosti. Mohou nabízet jak osobní, tak pracovní (tj. na základě kolektivní registrace) programy. Osobní důchodové plány lze nabízet od roku 2000 také prostřednictvím smluv na životní pojištění (PIP). Reforma z roku 2005 (dotažená v roce 2007), jejímž cílem byl rozvoj doplňkových pilířů v dobrovolném převedení TFR, zavedla pravidlo tichého souhlasu pro převod posledně uvedeného do doplňkových fondů: tj. pokud pracovník do šesti měsíců nevyjádří výslovně svůj nesouhlas, budou jeho odvody TFR (nikoli prostředky, které již firmy získaly) převedeny z firem do penzijních fondů. Avšak volba postoupení těchto prostředků fondu bude nevratná pouze tehdy, jestliže se pracovníci ani po uvedených šesti měsících nerozhodnou postoupit odvody TFR do soukromých penzijních programů. Dále vyplývá, že TFR lze převést do fondu jakéhokoli typu (uzavřeného, otevřeného a PIP), ale další příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců stanovených v kolektivních smlouvách lze odvádět pouze do kolektivních fondů, což je pro uzavřené fondy velkou výhodou. Tudíž po reformách představuje nová struktura důchodů veřejný pilíř NDC a komplexní systém soukromých penzijních programů, ačkoli posledně uvedené jsou stále nedostatečně vyvinuté po stránce věku skutečného krytí a míry využití. Podle nejnovějších údajů je míra využití v soukromých doplňkových programech stále omezena: uzavřené i otevřené penzijní fondy měly zhruba členů a další růst členské základny byl do roku 2008 v obou fondech téměř nulový. Osobní plány založené na smlouvách o životním pojištění (PIP) jsou zřejmě lákavější, protože tento plán uzavřelo již 1,9 milionů osob s ročním nárůstem členů o 10 %. Celkový počet osob zapojených do doplňkových 11

13 programů, včetně dříve existujících fondů, činí tedy až 5,4 miliony z celkového počtu téměř 23 milionů zaměstnaných. Pozůstalostní důchody jsou v Itálii vypláceny určitým příslušníkům rodiny zesnulého. Podle povolání zemřelého v okamžiku jeho smrti se rozlišují dva typy pozůstalostních důchodů: pozůstalostní důchod (pensione di reversibilità) se přiznává v případě, že zemřelý důchodce pobíral přímý důchod a druhým typem je nepřímý důchod (pensione indiretta), jestliže zemřelý pracovník v době své smrti dosud nepobíral přímý důchod, ale vzhledem k požadavkům ohledně pojištění a příspěvků měl plný nárok pobírat běžné dávky v invaliditě či invalidní důchod nebo také starobní důchod. Dávky pozůstalostního důchodu se vztahují na všechny zaměstnance v soukromém sektoru, přičemž existují zvláštní programy pro zemědělce, nájemce pozemků, samostatně výdělečně činné řemeslníky a obchodníky/maloobchodníky. Z povinného pojištění nejsou povoleny žádné výjimky. Všechny zaměstnané osoby a určité kategorie samostatně výdělečně činných pracujících (zemědělci, zemědělští dělníci a rolníci, obchodníci a kupci) mají uzavřené pojištění pro případ invalidity a rovněž mají nárok na invalidní důchod. Pravidla pro osoby samostatně výdělečně činné se značně různí v závislosti na jejich profesním sdružení (cechu). Existují dva typy podpory v invaliditě: i) dávky v invaliditě (assegnoordinario d invalidità); ii) invalidní důchod (nebo důchod z důvodu pracovní neschopnosti, pensione di inabilità). K získání nároku na tyto dva druhy podpory je nutno splnit 5 let odvodů, z toho 3 roky musí spadat do posledních pěti let. Avšak v případě pracovní invalidity (stav, který byl způsoben okolnostmi pracovního poměru kromě pracovního úrazu) se nepožadují žádné doby odvádění příspěvků. Pojištěná osoba, se považuje za invalidní pro účely dávek v invaliditě, jestliže je její pracovní schopnost v zaměstnáních vhodných pro její možnosti trvale snížena nejméně na dvě třetiny v důsledku nemoci nebo slabosti (fyzické či duševní). Oproti tomu invalidní důchod je přiznán pojištěné osobě nebo poživateli dávek v invaliditě, pokud je absolutně a trvale neschopen/ neschopna jakékoli pracovní činnosti v důsledku nemoci nebo slabosti (fyzické či duševní). Dávky v invaliditě jsou financovány z povinných programů sociálního pojištění, které financují svými příspěvky zaměstnanci, s důchody vázanými na výdělek v závislosti na příspěvcích a délce účasti. Zvláštní programy jsou přiznávány osobám samostatně výdělečně činným. Z povinného pojištění nejsou povoleny žádné výjimky. V případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání může INPS přiznat assegno ordinario d invalidità. Tyto dávky však nelze vyplácet současně jako doživotní rentu z titulu téhož úrazu až do výše samotné renty poskytované Státní pojišťovnou pro pojištění proti pracovním úrazům (INAIL), která zajišťuje vyplácení dávek v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání. Všechny zaměstnané osoby zapojené do určitých typů práce či obchodní činnosti, které podle italského zákona mohou být z hlediska pracovních úrazů či nemocí riskantní, jsou pojištěné proti těmto rizikům a mají nárok na dávky v případě pracovního úrazu a nemocí z povolání. Tyto programy jsou pak organizovány prostřednictvím povinného programu sociálního pojištění pro zaměstnance a určité kategorie osob samostatně výdělečně činných a jsou financovány z příspěvků zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných, kterým vyplácí věcné i peněžité dávky. Z povinného pojištění mohou být osvobozeny určité kategorie osob samostatně výdělečně činných, jako např. právníci a další svobodná povolání; hasiči, vojenské a policejní složky. Nemocenské dávky se v Itálii přiznávají na základě dávek závisejících na příjmu podle schématu sociálního pojištění povinného pro všechny zaměstnance. Nejedná se o konkrétní peněžité dávky, 12

14 ale tyto dávky jsou vypláceny formou pokračování náhrady poskytované zaměstnavatelem. Nárok na nemocenské dávky nevyžaduje splnění žádné odpracované doby ani kvalifikační doby. Podporu v mateřství/otcovské dávky vyplácí povinné schéma sociálního pojištění určené pro zaměstnance s mi závislými na příjmu. Zaměstnané ženy - nebo v některých případech otcové - mají ze zákona povinnost/oprávnění k placené mateřské (otcovské) pětiměsíční dovolené před porodem a po porodu. V rámci rodičovské dovolené jsou oba rodiče (kteří jsou v placeném pracovním poměru) dle svého uvážení současně oprávněni k celkové době až jedenácti měsíců placené dovolené až do 8 let dítěte. Programy podpory v nezaměstnanosti jsou financovány příspěvky odváděnými zaměstnavateli a poskytují dávky závislé na příjmech. Není zavedeno žádné zvláštní schéma pomoci v nezaměstnanosti ani dávky odvozené z majetkových poměrů. Neexistuje možnost dobrovolného pojištění. Osoby samostatně výdělečně činné a pseudozávislí pracovníci nejsou zařazeni do systému podpory v nezaměstnanosti (kromě dávek odvozených z majetkových poměrů vyplácených podobným, velmi malým kategoriím pseudozávislých pracovníků). Reforma, schválená parlamentem v létě 2012, výrazně změnila systém podpory v nezaměstnanosti. Zrušila příspěvky na podporu mobility a změnila délku a štědrost podpor v nezaměstnanosti. Běžná podpora v nezaměstnanosti byla nahrazena novou, nazývanou ASPI (assicurazione sociale per l impiego), která se přiznává osobám pojištěným nejméně dva roky u Národní správy sociálního zabezpečení (INPS), pokud odváděly příspěvky nejméně 52 týdnů v období dvou let před ukončením pracovního poměru. ASPI budou vypláceny nejdéle 12 měsíců (18 měsíců osobám nad 55 let) a sazby náhrady budou činit přibližně 75 % (od sedmého měsíce již 60 %). V porovnání se současnou úrovní se rovněž zvýší maximální hrubá měsíční výše ASPI. Dále byla rovněž zrušena podpora v nezaměstnanosti se sníženými požadavky, která bude nahrazena tzv. Mini ASPI, k níž budou oprávněni všichni zaměstnanci, kteří před svým propuštěním odpracují nejméně 13 týdnů. Výše Mini ASPI bude stejná jako ASPI, ale tato podpora bude vyplácena měsíčně po dobu nejdéle 6 měsíců (tj. po dobu rovnající se polovině týdnů odpracovaných v daném roce před propuštěním). Kromě toho v Itálii rovněž existují dva programy vyplácení odstupného (řádný a mimořádný). Řádná náhrada, vyplácená fondem doplňků příjmu (Cassa Integrazione Guadagni), je určena všeobecně zaměstnancům a vedoucím pracovníkům průmyslových podniků a dále průmyslovým a řemeslným podnikům v odvětví stavebnictví a kamenolomům, jestliže jsou postiženy snížením nebo zastavením činnosti pro dočasné potíže v důsledku dočasně nepříznivých tržních podmínek. Mimořádné odstupné - schválené výnosem ministerstva práce - je určeno k zachování příjmu zaměstnanců průmyslových podniků, které přerušily provoz z důvodu přestavby, reorganizace nebo rekonstrukce. To se vztahuje také na komerční podniky, zasílatelské a přepravní společnosti a cestovní kanceláře s více než padesáti. Podmínkou nároku je skutečnost, že tyto podniky musí mít průměrně 15 zaměstnanců po dobu šesti měsíců před žádostí o podporu. Tyto přídavky nelze vyplácet déle než 18 měsíců v případě konkurzního řízení, 12 měsíců při obchodních krizích a 24 měsíců při přestavbě, pokud zákon nestanoví jinak. Výše řádného i mimořádného odstupného činí 80 % z celkové mzdy, k níž by byl pracovník oprávněn za hodiny, které nemohl odpracovat. Vzhledem k ochraně proti rizikům chudoby je nutno zdůraznit, že zaměstnanci, důchodci a poživatelé dávek sociálního zabezpečení závislých na placeném pracovním poměru mají nárok na rodinné přídavky. Výše těchto přídavků závisí na velikosti rodiny a na celkovém příjmu domácnosti. 13