R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y

Transkript

1 13 Co 347/ ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavly Lamichové a soudců JUDr. Dagmar Vondálové a Mgr. Petra Mišianika ve věci žalobce Českomoravské investiční a.s., IČ: , se sídlem v Brně, Bartošova 1833/6, zastoupené Mg. Davidem Jüngerem, advokátem v Ostravě - Mariánských Horách, 28.října 219/438, proti žalovaným l.toba TRADE s.r.o., IČ: , se sídlem Ostrava-Radvanice, Ludvíkova1351/8, zastoupenému JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou v Ostravě, Musorgského 14 a 2. Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, IČ: , se sídlem Praha 8, Prvního pluku 367/5, pro určení neplatnosti kupní smlouvy a pro určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne č.j. 8C 10/ , t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému náklady odvolacího řízení v částce ,30 Kč,do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Světlany Vargové. III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

2 -2- O d ů v o d n ě n í Výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně byl zamítnut návrh žalobce jímž se domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne , uzavřené mezi l.žalovaným jako kupujícím a druhým žalovaným jako prodávajícím, jejímž předmětem byl převod nemovitostí budovy čp.x na pozemku parc.č. x - zast.pl. a nádvoří a tohoto pozemku, zapsaných v té době na LV č.x pro obec a kat. území Zastávka u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov. Výrokem II. tohoto rozsudku byl zamítnut také jeho návrh na určení, že vlastníkem těchto nemovitostí je Česká republika s právem hospodaření 2. žalovaného. Výrokem III. byla žalobci uložena povinnost nahradit 1. žalovanému náklady řízení v částce Kč, k rukám jeho zástupkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV. byla žalobci uložena povinnost nahradit v téže lhůtě náklady řízení také 2. žalovanému a to v částce 60 Kč. Soud takto rozhodl, když posuzoval obě určovací žaloby především z hlediska naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení a dospěl k závěru, že u žádné z nich tento naléhavý právní zájem není dán. Ve vztahu k žalobě na určení neplatnosti zmíněné kupní smlouvy tento závěr dovodil z toho, že vyhovující rozhodnutí by nebylo sto odstranit stav právní nejistoty žalobce či ohrožení jeho práva a nemohlo by jím být dosaženo změny zápisu v údaji o vlastnictví v katastru nemovitostí, jestliže již bylo skončeno řízení o povolení vkladu. Vyhovující rozhodnutí by nezpůsobilo ani nutnost opakování procesu prodeje, jehož by se mohl žalobce zúčastnit. Výsledku, o který žalobce usiluje, tedy obnovení právního stavu jaký zde byl před uzavřením kupní smlouvy, by mohlo být dosaženo toliko na základě rozhodnutí soudu, které by bylo způsobilým podkladem pro provedení změny v zápisu vlastnického práva. Takovým rozhodnutím, by bylo kladné rozhodnutí o žalobě na určení vlastnictví, v němž by soud řešil jako předběžnou otázku platnost kupní smlouvy. Při tomto výsledku by musel být proces prodeje opakován a žalobce by v něm mohl uspět, ovšem pouze tehdy, byli-li by účastníky řízení všechny subjekty vedené jako vlastníci dotčených nemovitostí v katastru nemovitostí. Tomu neodpovídá při požadavku žalobce na určení, že vlastníkem nemovitostí je Česká republika jím uvedené vymezení okruhu účastníků na straně žalované, mezi nimiž tento subjekt chybí. Jestliže je dle ust. 159a o.s.ř. rozsudek závazný pouze pro účastníky řízení a ve stejném rozsahu pro všechny orgány, nebyl by v takovém případě závazný pro Českou republiku a nebylo by možno na základě takového rozsudku provést přísl. změnu zápisu v katastru nemovitostí. Na základě těchto úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že není dán žalobcův naléhavý právní zájem ani na žalobě na určení vlastnictví. O nákladech řízení rozhodl podle jeho výsledku. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, který se s tímto právním posouzením soudu prvního stupně neztotožnil. Měl zato, že rozhodnutí o určení vlastnictví nevylučuje rozhodnutí o určení neplatnosti kupní smlouvy a skutečnost, že nežaloval Českou republiku není podstatná, je-li žalován subjekt, jemuž svědčí právo hospodaření a tudíž plná dispozice s předmětným majetkem státu. O tom svědčí skutečnost, že byl 2.žalovaný oprávněn tento majetek prodat. Byl-li oprávněn nemovitosti prodat, může za stát vystupovat i v tomto řízení. Závěrem odvolání se žalobce domáhal buď změny napadeného rozsudku ve smyslu vyhovění žalobě nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3 -3-1.žalovaný navrhl v písemném vyjádření k odvolání potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že žalobce může podat žalobu, jakou podal, jestliže je ohroženo nějaké jeho právo. Vyhovující rozhodnutí ve věci neplatnosti smlouvy by však pro něj neznamenalo žádnou změnu v jeho právním postavení. Takové rozhodnutí by pro něj mohlo mít pouze ten význam, že by se mohl zúčastnit nového výběrového řízení, ovšem mezi řadou dalších zájemců. 2. žalovaný však nikdy nebude mít povinnost na základě určovací žaloby s ním kupní smlouvu uzavřít. K tomu není určovací žaloba, jak byla v této věci koncipována, určena. Poukázal na nález Ústavního soudu publikovaný pod č.35 ve sv.3 nálezů Ústavního soudu. dle něhož může jít o naléhavý právní zájem jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo se jeho postavení stalo nejistým. Musí tedy jít o právní vztah nebo právo existující alespoň v době vydání rozhodnutí nebo o takovou procesní či hmotněprávní situaci, v níž by v objektivně již existujícím právním vztahu mohl být žalobce ohrožen, příp. pro své nejisté postavení vystaven konkrétní újmě. 2. žalovaný nad rámec argumentů ve vyjádření 1. žalovaného dodal, že žalobci nebylo znemožněno zúčastnit se nabídkového řízení. O tom, že se žalobce důkladně a včas seznámil s podmínkami prodeje z data roomu svědčí jeho nabídka na odkoupení nemovitostí z Nebyl však úspěšný proto, že nesplnil podmínky stanovené pro prodej, když navrhl jiný způsob prodeje, jiný způsob úhrady i termín realizace prodeje a podmínky pro prodej stanovené 2. žalovanou nesplnil. Nemůže akceptovat názor žalobce, že na prodej nemovitostí se vztahuje zák.č. 219/2000 Sb. a že měl prodej probíhat podle zák.č. 92/91 Sb., když sporné nemovitostí byly majetkem určeným k úhradě závazků stát. organizace České dráhy, vymezeným v příloze k zák.č. 77/2002 Sb., o a.s. České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zák. č. 266/94 o drahách ve znění pozdějších předpisů a zák.č. 77/97 Sb. o státním podniku ve znění pozdějších předpisů. Podle 38a odst.l uvedeného zákona, příslušnost k hospodaření s majetkem určeným k úhradě závazků státní organizace České dráhy vymezeným v příloze k tomuto zákonu přechází k z Ministerstva dopravy na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty. Podle 4 zák.č. 92/91 Sb. nemůže být podle tohoto zákona převáděn majetek ani tehdy, jestliže byl navržen nebo zařazen k převodu vlastnictví na jiné právnické nebo fyz. osoby podle zvláštních právních předpisů dokud není rozhodnuto, že se podle těchto předpisů do seznamu provozních jednotek určených k převodu nezařazuje nebo byl z tohoto seznamu vyloučen. Poukázal na usnesení vlády ČR č. 870 z , jímž byly sporné nemovitosti vyňaty z privatizace podle tohoto zákona, z čehož dovozoval, že prodej nemovitostí nemohl být v rozporu se zákonem. K důvodnosti žaloby na určení vlastnictví dodal, že nemůže být úspěšná, jestliže vlastnictví označených nemovitostí svědčí nadále ČR. Pokud žalobce dovozoval rozpor kupní smlouvy s právem Evropského společenství, neboť jejím uzavřením došlo k porušení předpisů upravujících veřejnou podporu, jejíž poskytnutí dovozoval z uzavření celého konvolutu kupních smluv jimiž prodal 2. žalovaný státní majetek jím spravovaný a navrhoval aby soud zahájil obligatorně, postupem podle čl. 234 SES u Evropského soudního dvora řízení o předběžné otázce, dovozoval z judikatury tohoto soudu, že důvodem pro zahájení takového řízení je takové zjištění skutkového stavu věci, který soudu dává dostatečně spolehlivý základ pro aplikaci práva. Které skutečnosti jsou významné pak určuje hmotné právo, jež má být ve věci aplikováno a vyloženo. V dané věci je však podstatou vyřešení otázky procesní povahy, t.j zda žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Tvrzení žalobce shledával 2. žalovaný nepodloženými, uvedenými jako další v řadě poté, co jeho dosavadní tvrzení nebyla shledána soudy za relevantní, jak o tom svědčí výsledek celé řady dalších soudních řízení, v nichž již byly žaloby žalobce zamítnuty.

4 -4- Odvolací soud po zjištění, že žalobce podal odvolání včas, že je osobou k podání odvolání, jako účastník řízení, oprávněnou, že jeho odvolání směřuje proti rozsudku proti němuž je odvolání přípustné a podal je z přípustného odvolacího důvodu dle 205 odst.2 písm.g) OSŘ, jehož prostřednictvím soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení otázky jeho naléhavého právního zájmu na určovací žalobě, přezkoumal z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu - jeho závěry skutkové a právní u jednání a neshledal důvodu rozhodnout jinak. V odvolacím řízení postupoval podle občanského soudního řádu (OSŘ) v jeho znění do (čl. II. bod 10 přechodných ustanovení zák.č. 7/2009 Sb.). Se závěrem soudu prvního stupně, že u žalobce není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými ohledně sporných nemovitostí se mohl ztotožnit beze zbytku, když mu musel přisvědčit, že vyhověním této žalobě by nedošlo k žádné změně v právním postavení žalobce ve vztahu k těmto nemovitostem, jakož k odstranění stavu nejistoty v jeho právním postavení, jestliže mu žádné právo, které by bylo ohroženo k nemovitostem nesvědčilo a u katastrálního úřadu již bylo ukončeno řízení o povolení vkladu práv z této smlouvy do katastru nemovitostí. Jestliže má plnit určovací žaloba především funkci preventivní, je opodstatněna zásadně tam, kde porušení práva dosud nedošlo, což není tento případ. Pokud jde o žalobu, jíž se žalobce domáhal určení vlastnictví ČR ke sporným nemovitostem, zkoumal odvolací soud především, zda okruh účastníků na straně žalované, vymezený žalobou, by umožňoval vydat rozhodnutí z něhož by vznikla práva a povinnosti ČR. Vyšel z ust. 91 odst.2 OSŘ a dovodil, že aby mohl nastat následek požadovaný žalobou, muselo by se rozhodnutí vztahovat i na tento subjekt, což by bylo možné pouze za předpokladu, že by byla ČR účastníkem řízení. Neztotožnil se se žalobcem pokud dovozoval, že postačí účastenství druhého žalovaného, jelikož je subjektem oprávněným k hospodaření s majetkem státu. Tento subjekt zřízený zák.č. 77/2002 Sb. je právnickou osobou odlišnou od státu s vlastní právní subjektivitou a byť z tohoto zákona vyplývá jeho právo hospodařit s majetkem státu s nímž ke dni jeho vzniku hospodařila státní organizace České dráhy, z ničeho nevyplývá, že by byl oprávněn, jednat vlastním jménem za stát ve sporech týkajících se určení vlastnictví státu k takovému majetku. Vydané rozhodnutí by se v takovém případě nevztahovalo na žalované straně na všechny, jímž by z rozhodnutí měla vzniknout práva a povinnosti. Odvolací soud proto shledal ve vztahu k tomuto petitu s ohledem na okruh účastník na žalované straně nedostatek pasivní legitimace. K naléhavému právnímu zájmu žalobce na této určovací žalobě lze pak dodat, že jej lze ztěží dovodit, jestliže mu nesvědčilo ve vztahu k předmětným nemovitostem žádné vynutitelné právo, které by bylo doloženo výsledky řízení. Odvolací soud proto, za použití 219 OSŘ, rozsudek soudu prvního stupně, včetně věcně správných výroků o nákladech řízení potvrdil. Podle výsledku odvolacího řízení přísluší náhrada nákladů tohoto řízení žalovaným ( 142 odst.l ve spojení s 224 odst.l OSŘ). l. žalovaný požadoval na nákladech odvolacího řízení paušální odměnu advokáta, která činí při spojení žaloby na určení neplatnosti smlouvy a určení vlastnictví k nemovitostem celkem Kč ( dle 5 písm.b) a d) vyhl.č.484/2000 Sb.) 2x rež. paušál po

5 Kč dle 13 odst.3 vyhl.č. 177/96 Sb. v platném znění za písemné vyjádření k odvolání a účast advokáta na jednání odvolacího soudu dne a náklady cestovného v souvislosti s účastí jeho zástupce na tomto jednání, které požadoval za cestu Olomouc-Brno a zpět 2x90 km při použití os. automobilu Škoda Fabia SPZ 1M13983 jehož průměrná spotřeba benzinu Natural na 100 km činí dle předloženého velkého TP 7,366 l, což při ceně této poh. hmoty 26,80 Kč dle 4 písm.b) vyhl.č.451/2008 Sb., činí 355,40 Kč. K této částce dále přísluší paušální náhrada dle 1 písm.b) této vyhl. 3,90 Kč/km tedy částka 702 Kč. Výslednou částku nákladů řízení ,40 Kč bylo třeba navýšit o 19% DPH dle 137 odst.3 OSŘ tj. o částku 6.014,90 Kč. Náklady odvolacího řízení v částce celkem ,30 Kč uhradí žalobce tomuto žalovanému k rukám jeho advokátky ( 149 odst.l OSŘ). 2. žalovaný se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal. Poučení : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé je zásadního právního významu ( 237 odst.l, 240 odst.l OSŘ). Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá tento rozsudek, může se první žalovaný domáhat jeho soudního výkonu. V Brně dne 24. září 2009 Za správnost vyhotovení: Dagmar Lapčíková JUDr. Pavla Lamichová,v.r. předsedkyně senátu