Souhrn abstrakt z 22. celostátního gerontologického kongresu

Transkript

1 Souhrn abstrakt z 22. celostátního gerontologického kongresu Musí být bohatá farmakoterapie pro seniory vždy prospěšná? Weber P., Meluzínová H., Prudius D., Bieláková K. Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství FN a LF MU Brno Většina kliniků považuje polymorbiditu za nepříjemný jev spojený s poklesem funkčních kapacit, kognitivní poruchou a navíc rizikem interakcí mezi nemocemi samotnými a jejich případnou medikamentózní léčbou. V séniu (zejména pozdním) je multimorbidita spíše pravidlem než výjimkou. Klinická guidelines obvykle málo berou v úvahu multimorbiditu, která je typická právě pro pozdní stáří. Polyfarmakoterapie je fenomen často provázející medikamentózní terapii starších jedinců (zejména 75 r.) s multimorbiditou často s dalšími geriatrickými syndromy. Je obvykle definována jako užívání 5 léků nebo dokonce extrémní polyfarmakoterapie, t.j. 10 různých léků současně (zejména ve skupině osob 85 r.). Starší jsou celkově více vulnerabilní, zužuje se terapeutické rozmezí, klesá compliance, stoupá interindividuální variabilita účinku a zvyšuje se riziko lékových interakcí. Ve stáří dochází k vzestupu žaludečního ph, poklesu žaludeční i střevní motility a poklesu průtoku krve GIT. I přes tyto změny není ve stáří absorpce většiny léků významněji ovlivněna. Polyfarmakoterapie bývá ve stáří často odůvodněná a účelná podmíněna zejména současně přítomnou polymorbiditou. I když jednotlivá onemocnění jsou zcela správně a indikovaně léčena podle EBM (medicína založená na důkazech), nejednou z toho hrozící možné farmakologické interakce ustupují poněkud do pozadí. Díky tomu mohou být i závažné obtížně odhalitelné. Principy geriatrické preskripce při povrchním pohledu mohou zdánlivě působit dojmem, že je podobná preskripci u mladších jedinců. U seniorů se vyžaduje pochopení: jasné indikace léku; znalost dávkování; potenciálních vedlejších reakcí (NÚL) a lékových interakcí. Při geriatrické preskripci je třeba vzít v úvahu změny kognitivních funkcí, pokles manuální zručnosti a naopak vzestup potřeby sociální podpory. Mezi zásady preskripce ve stáří bude patřit vedle odbornosti při technické preskripci užitého léku zejména znalost biopsychosociálních faktorů umožňující vyhovět všem individuálním potřebám seniorské populace. Ve stáří se uvádí, že ½ pacientů ve věku r. má 5 léků. Se stoupajícím věkem se zvyšuje počet léků. Přitom ½ z nich tvoří nevhodnou preskripční kombinaci (lék-lék) a 1 z 20 má kombinaci léků s velkým rizikem. Počet potenciálních lékových interakcí roste exponenciálně s počtem podávaných léků. K interakci léků může docházet i s některými potravinami (absorpce, biotransformace). NÚL jsou zodpovědné za 1/5 všech hospitalizací. Lze předvídat téměř 1/3 a pouhou redukcí dávky léku lze eliminovat až 2/3 z nich. Nevhodná medikace dle kritérií Beerse se podílí jen na 7% hospitalizací. Redukce nadměrné polypragmazie znamená benefit pro pacientovo zdraví, zlepšení adherence k léčbě a snížení nákladů na léky. Scott přímo uvádí, že žádná studie neprokázala, že by změny (redukce) v polyfarmakoterapii snížily morbiditu nebo mortalitu seniorů, ale vedly k poklesu NÚL (o 35%), poklesu nákladů a zlepšení compliance zbylé medikace. Nepředepsání některého léku by mělo patřit k rutině. Ideální situaci v geriatrické preskripci představuje 1 preskriptor a 1 lékárna. Každý nový preskriptor navyšuje pravděpodobnost NÚL o 29%. E-preskripce podle velkých studií může snížit nevhodnou preskripci o 1-24%. Její případný vliv na polymedikaci zůstává nejasný Compliance dramaticky klesá po 6 měsících užívání léku. Lepší adherence k užívání farmak

2 je, pokud je nemoc symptomatická. Pravidelný kontakt mezi pacientem a lékařem je přitom zcela zásadní pro zlepšení a udržení adherence k zavedené terapii. Návštěvy face to face v ordinaci lékaře nemůže nic nahradit. Studium vybraných patogenetických mechanismů stárnutí analýzou genové exprese Záboj Z. 1, Bretšnajdrová M. 1, Danielová L. 1, Buláková K. 1, Hakobjan A. 2, Kučera P. 2, Zdráhal A. 2, Poljaková I. 2, Petřek M. 1 1 Oddělení geriatrie Fakultní nemocnice v Olomouci, 2 Ústav patologické fyziologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Úvod: Bezpočet studií se snažilo vysvětlit, jak lidé stárnou a co se při stárnutí v buňce děje. Naše práce posuzovala expresi markerů apoptózy. Cíle: Cílem této studie bylo porovnat expresi 10 molekul reflektujících aktivaci imunitního systému a míru apoptozy imunocytů u seniorů a mladých lidí. Metodika: Vyhodnotili jsme soubor 40 geriatrických pacientů ve věku od 70 do 95 let (průměr 83,5 let) a porovnávali jej s kontrolní skupinou 40 studentů VŠ UPOL ve věku od 21 do 26 let (průměr 23,2 let). Pohlaví byla rovnoměrně zastoupena v počtu 20. Odběr vzorků krve byl prováděn na geriatrickém oddělení FN Olomouc. Zpracování vzorků probíhalo v laboratoři metodou Real time PCR za pomocí kitu Transcriptor First Strand cdna Synthesis Kit - Roche. Výsledné hodnoty jsme porovnávali v programu Statistica pomocí Mann-Whitneyho U testu. Výsledky: Hodnoty normalizované exprese mrna GATA 3, TBX21, IL2, IL2RG, ANXA11, BCL2, BCL2L11 a BBC3 proteinu nevykazovaly u mladých a starých probandů signifikantní rozdíly. Rozdíly byly prokázány v expresi apoptických markerů annexinu 5 a dynamin-1-like proteinu. První z nich je protein s antikoagulačními účinky, který moduluje proces zánětu i buněčné apoptózy, druhou je GTPasa regulující mitochondriální dělení. Hodnoty exprese ANXA5 u skupiny mladých byly v rozmezí 1,16-6,9 (průměr 3,15). Ve skupině seniorů se tyto hodnoty pohybovaly v rozmezí 0,96-10,0 (průměr 4,07), byly tedy významně vyšší (p=0,008). Hodnoty normalizované exprese mrna DNM1L u skupiny mladých probandů byly v rozmezí 0,06-0,37 (průměr 0,16), ve skupině seniorů v rozmezí 0,01-0,25 (průměr 0,12), tedy významně nižší (p=0,007). Závěr: Dokázali jsme rozdíl v expresi ANXA5 a DNM1L apoptotických markerů u mladých a starých lidí. Podpořeno grantem IGA UP: LF 2016_09. Umírají století stářím? Morbidita a mortalita nejstarší populace Berková M. (1), Berka Z. (2) 1 Geriatrická klinika 1. LFUK a VFN Praha a FNKV Praha 2 II.interní klinika FN Olomouc I když se o seniorech, kteří mají to štěstí a dožijí se vysokého věku, říká, že jsou to ti nejzdravější z nejzdravějších, projevuje se i mezi nimi heterogenita zdravotního stavu, typická pro seniorskou populaci. Na dlouhověkost má vliv jak genetika, tak zdravý životní styl jedince (nature and nurture). Na základě Friesovy hypotézy potlačení nemocnosti lze rozdělit osoby vysokého věku podle výskytu na věku závislých chorob do 3 skupin: survivors, delayers, and escapers, tj. na ty, u kterých se na věku závislá choroba (mezi ně patří např. kardiovaskulární choroby, hypertenze, cévní mozkové příhody, chronická obstrukční choroba

3 plicní, malignity, osteoporóza, diabetes mellitus) objevila před 80. rokem života, ale i s touto chorobou dále žijí; delayers, u nichž se choroba objevila až po osmdesátém roce života a escapers, u nichž se na věku závislá choroba nevyskytla vůbec. V Evertově studii se do skupiny centenarianů, kteří nejčastějším, na věku závislým chorobám unikli, zařadilo 32% mužů a 15% žen. Zásadním nedostatkem bylo, že se jednalo o retrospektivní dotazníkovou studii. Exaktní podrobná deskripce zdravotního stavu na základě autopsie bývá jen ojediněle dostupná vzhledem k omezeným možnostem provádění sekcí, a proto se tomuto tématu věnuje jen málo studií a jejich soubory jsou nepočetné i vzhledem k malému zastoupení stoletých osob v populaci. Většina pacientů pokročilého věku umírá ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení dlouhodobé péče. Století zmírají častěji na pneumonii rozvíjející se v terénu křehkého organismu a méně často na maligní tumory a kardiovaskulární choroby než osoby ve věku let (4). U osob nejvyššího věku, zejména žijících v domácím prostředí, u nichž není na první pohled zjevná závažná patologie, vnímá jejích okolí pozitivně jejich dosažený věk (genetická predispozice), ale ne vždy je objektivně vnímán zdravotní stav dlouhověkých seniorů. Studie, provedená v Institutu forenzní medicíny ve Vídni zkoumala sekční nálezy osob nejvyššího věku, které zemřely neočekávaně náhlou smrtí v domácím prostředí mimo zdravotnické zařízení. Z více než 24 tisíc provedených pitev bylo 40 osob ve věku 100 a více let(r = let). Přestože se o téměř 60% z nich tvrdilo, že byli dlouhodobě zdraví, byly pitevně zjištěny známky již dříve prodělaných kardiovaskulárních příhod (prodělaný infarkt myokardu, chronické srdeční selhání, ischemie myokardu, implantovaný pacemaker), neurologické nemoci (dříve prodělaná CMP, M. Alzheimer) a další. Zjištěna byla i generalizovaná malignita, která nebyla odhalena za života pacienta. Jako příčina smrti byla zjištěna v 68% kardiovaskulární příhoda, v 25% respirační selhání, v 5% příčina gastrointestinální (perforace žaludečního vředu s difusní peritonitidou) a cerebrovaskulární příčina ve 2% případů. Velkou zátěž pro organismus centenarianů představují akutní operace nebo závažné úrazy po pádech. Přestože některé studie ukazují výborné chirurgické výsledky a i pacienti ve věku kolem 100 let se vracejí po ortopedických operacích do předoperačního stavu, představuje vysoký věk riziko častějších pooperačních komplikací a zvýšenou mortalitu. Samostatnou otázkou je pak přístup k léčbě stoletých pacientů stran jejich perspektivy quod vitam. Up to date gastroenterologie: divertikulóza a divertikulitida Berka Z. (1), Berková M. (2) 1 II.interní klinika FN Olomouc 2 Geriatrická klinika 1.LFUK a VFN Praha a FNKV Praha Prevalence divertikulózy v rozvinutých zemích narůstá zejména u osob vyššího věku. V USA je to třetí nejčastější gastroenterologická diagnóza u hospitalizovaných pacientů. S věkem narůstající výskyt divertikulózy je dáván do souvislosti se sníženou mechanickou rezistencí střevní stěny, zhoršenou motilitou střeva, nesprávnou dietou a účastí zánětu. Divertikulóza může postihovat celé tlusté střevo, nejčastější je však v aborálních částech s postižením sigmoidea, zatímco jen u 15% osob se vyskytuje pouze v pravostranných částí tlustého střeva % osob s divertikulózou zůstává asymptomatických a ke klinické manifestaci dochází jen u zbylých 15-20%. Pouze u 5% osob s divertikulózou se rozvine divertikulitida. Průběh divertikulitidy u starších osob je závažnější a komplikovanější, zejména u diabetiků a osob s renální insuficiencí. Léčbě divertikulitidy musí předcházet správná diagnostika a při bolestech břicha zejména v levém mezo- a hypogastriu na ni musíme pomýšlet. V diferenciální diagnostice divertikulitidy je nutno odlišit především stařeckou apendicitis, ischemickou a pseudomembranosní kolitidu, akutní komplikace

4 vředové choroby gastroduodenální, infekci močových cest a gynekologické záněty u žen. Správnou konzervativní léčbou lze předejít závažným komplikacím divertikulitidy, přesto se část pacientů dostává do nemocnice s komplikacemi, které vyžadují chirurgickou intervenci. Konzervativní terapie divertikulitidy je sledována jen v nečetných studiích s menším počtem pacientů. Lehčí případy divertikulitidy lze léčit ambulantně, v těžších případech je nutná terapie za hospitalizace. V akutních stadiích divertikulitidy je doporučena tekutá bezezbytková strava (v těžších případech pouze parenterální) a antibiotická terapie. Je diskutováno podávání probiotik a mesalazinu pacientům po prodělané akutní divertikulitidě a preventivní podávání diety s vysokým obsahem nerozpustné vlákniny. Efekt jejího podávání sice není dostatečně zpracován ve vědeckých studiích, ale její příjem se stále doporučuje. Vláknina může podporovat zvýšenou flatulenci, proto bereme v potaz také preference pacienta. Po zvládnutí divertikulitidy se doporučuje dostatek fyzické aktivity. Koloskopii provádíme u vybraných pacientů zhruba za 6-8 týdnů po prodělaném divertikulitidě k vyloučení jiné patologie tlustého střeva. Provedení koloskopie v akutním stadiu by mohlo ohrozit pacienta perforací zánětem oslabené stěny divertikulu. Závažné komplikace ve smyslu purulentní peritonitidy se sepsí, či vznik píštělí si vyžádají chirurgickou intervenci. Prezentujeme zkušenosti našeho pracoviště s léčbou divertikulitidy a jejích komplikací. Kognitivní rehabilitace u pacientů s normotenzním hydrocefalem Krulová P. Neurologická klinika, FN Ostrava Normotenzní hydrocefalus je specifická forma komunikujícího hydrocefalu, kterou doprovází typická klinická triáda porucha chůze, demence a močová inkontinence. U pacientů s hydrocefalem v rámci demence se setkáváme především s poruchami kognitivních funkcí typu snížení schopností koncentrace pozornosti, zpomalené psychomotorické tempo, s apatií, oslabenou pamětí. Tíže kognitivního deficitu ovlivňuje i míru soběstačnosti a jeho zařazení a uplatnění ve společnosti a proto je třeba se i na tento deficit zaměřit v rámci komplexního přístupu k terapii. Na našem pracovišti nabízíme program kognitivní rehabilitace, který je kombinovaný, počítačově asistované metody a standardní klasické metody. V rámci programu kognitivní rehabilitace pracujeme s pacienty ve skupinách. Využíváme počítačového rehabilitačního programu NEUROP 3, dále zapojujeme do programu psychomotorické aktivity, verbální aktivity využívající techniky k podpoře procvičování jednotlivých kognitivních funkcí, které jsou zachovány. Vhodně nastaveným programem můžeme přispět k posílení kognitivních funkcí pacientů, jejich aktivizaci a v neposlední řadě k podpoře pečujících. V příspěvku budou prezentovány kazuistiky vybraných pacientů absolvujících program kognitivní rehabilitace. Farmakoterapie pacientů s Alzheimerovou nemocí aneb "Já nikdy nepletu léky" Matějková A. Geriatrické centrum, Pardubická nemocnice Farmakoterapie patří z medicínského hlediska k nedílným součástem péče o pacienta s Alzheimerovou nemocí a revidování medikace by mělo být jednou z priorit lékaře, který se o pacienty s kognitivním deficitem stará. Vlastní léčbu můžeme rozdělit na dvě základní skupiny. První skupinou je farmakoterapie, která je indikována pro léčbu Alzheimerovy nemoci, a druhou je léčba, kterou jsou intervenovány přidružené diagnózy. V rámci péče o pacienta s demencí nelze pominout ani jednu skupinu. Je nutné nediskriminovat pacienty

5 neindikací specifické léčby jejich základní diagnózy, ale je třeba také zvážit, zda ostatní medikace je indikována adekvátně. Důležitou součástí léčby je revize polyfarmakoterapie, která je u pacientů v seniorském věku častá a u pacienta s kognitivním deficitem potencovaná tím, že příznaky, které patří k diagnóze Alzheimerovy nemoci, jsou často zpočátku nemocným i jeho rodinou vnímány jako čistě somatické obtíže, pro které je pacient nejen vyšetřován, ale i rozsáhle léčen. A to velmi často bez znalosti specifik pacientů v seniorském věku, kdy právě vyšší věk je spojen s řadou změn ve farmakokinetice i farmakodynamice a nevhodně zvolená léčba může přispívat ke zhoršení nejen kognitivního stavu pacienta. Je třeba si uvědomit, že i pro farmakoterapii platí, že geriatrický pacient a ten s demencí obzvláště bude profitovat z komplexního přístupu. Ani u těchto pacientů nesmíme opominout aspekty somatické, psychické i sociální. Nevědomá nespolupráce pacientů s demencí je velmi častá a věta: Já nikdy nespletu léky! by měla být považována za jeden z typických příznaků demence. Je nutné, aby si okolí pacienta uvědomilo, že neschopnost užívat léky je daná chorobou pacienta a to, že nemocný tvrdí, že jeho compliance je bezchybná, může souviset s maskováním a konfabulacemi, které jsou typické pro Alzheimerovu nemoc. Nejen kolapsové stavy vyšetřované na interních oddělení po opakovaných užitích antihypertenzív jsou toho jednoznačným důkazem. Role sestry v polypragmazii Pánková J. III. interní gerontometabolická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové O polypragmazii mluvíme, pokud pacient užívá léčivých přípravků mnoho, příliš dlouhou dobu nebo v nadměrných dávkách. Lze o ní hovořit i v případě, že pacient užívá jen jeden lék, který není nezbytně nutný. Velmi často je problematika polypragmazie chybně zaměňována za polyfarmakoterapii. Jedná se však o účelné a odůvodněné naordinování většího množství léků, které je podmíněno polymorbiditou pacienta. A ačkoli jsou jednotlivá onemocnění léčena zcela správně, může docházet k lékovým interakcím a nežádoucím účinkům léčby, které se mohou projevit i významnou klinickou symptomatologií. Sestra pečuje o uskladnění léků, objednává je, připravuje a aplikuje je pacientovi. Sleduje účinky léků a vede záznam týkající se efektu léčby. Míra sesterské odpovědnosti při podávání léčiv je vysoká. Nikdo nestráví s pacientem tolik času jako zdravotní sestry. Aktivizační péče, pečlivé sledování duševního stavu, omezení a zdrojů seniora jsou jedním ze základních pilířů jeho léčby. Už pouze rozpoznání problémů není u seniorů vzhledem k jejich častým kognitivním a komunikativním omezením snadné, vyžaduje čas, trpělivost a pozornost. Je tedy proto zřejmé, že důkladná anamnéza musí zahrnovat interdisciplinární postup a spolupráci se všemi pečovateli, kteří se podíleli na péči. Všeobecné sestry na geriatriích by měly být seznámeny s používanými skupinami léků u seniorů a jejich vedlejšími účinky. Jedním ze způsobů, jak se vyhnout nadměrnému užívání léků seniory nebo jejich nežádoucím účinkům, je využití nefarmakologických postupů léčby. Například využití metod fyzioterapie, různých druhů cvičení, termoterapie apod. při muskuloskeletálních obtížích může zamezit užívání nesteroidních antirevmatik a analgetik. Zajistíme-li pro seniora návštěvní službu či komunitní centrum, můžeme snížit nutnost užívání antidepresiv. Anxiolytika je možné snížit v případě, že snížíme úzkost pacienta metodami relaxačních technik. Samostatnou kapitolou v roli sestry je léčba chronických bolestí seniorů, kde se jako nejvýhodnější osvědčuje multimodální terapie. Důležitá je již samotná anamnéza bolesti, komunikace s pacientem, jehož stav se samotným zájmem o jeho obtíže může zlepšit.

6 Role všeobecných sester spočívá jak ve správném provádění všech úkonů souvisejících s podáváním léčiv, tak také ve správné a kvalifikované edukaci pacientů a jejich příbuzných. Senioři bez domova Tesařová E. III. interní gerontometabolická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové Legislativní kontext zdravotní péče pro bezdomovce v České republice (právo na ochranu zdraví zaručeno Listinou základních práv a svobod) Povinnost poskytovatele zdravotních služeb. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) 47, odst. 2: Pokud není pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z jednodenní nebo lůžkové péče až po předchozím včasném vyrozumění osoby, která tuto péči zajistí. Má-li být propuštěn pacient, u něhož není zajištěna další péče, poskytovatel o tom v čas informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle adresy místa trvalého pobytu pacienta, a má-li pacient trvalý pobyt na území hlavního města Prahy, informuje Magistrát hlavního města Prahy; obdobně postupuje u nezletilých pacientů se závažnou sociální problematikou v rodině. Zajištění zdravotní péče o lidi bez domova v ČR z pohledu neziskových organizací (s uvedením příkladu NADĚJE, pobočka Praha ordinace praktického lékaře, ordinace gynekologa, zubní ordinace, psychiatrická ordinace pro lidi bez domova, jež jsou součástí nízkoprahového denního centra) Problematika zdravotní péče o lidi bez domova ve zdravotnických zařízeních Nejčastější choroby lidí bez domova (kožní onemocnění hlavně bércové vředy, respirační onemocnění, amputace končetin atd.) Problematika odchodu pacientů bez domova ze zdravotnických zařízeních. Chybějící zdravotnické služby: o dostupné psychiatrické vyšetření (diagnózy, medikace, doporučení k hospitalizaci) o trvale dostupná akutní sociálně ošetřovatelská lůžka pro lidi žijící na ulici (doléčení, stabilizace zdravotního stavu) o zařízení pro lidi bez domova závislé na alkoholu, kteří nejsou schopni či nechtějí svou závislost řešit Kazuistika (uvedení příkladu z praxe) Řešení konfliktů mezi uživateli péče Křížková H, Hrubešová M. Řešení konfliktů mezi uživateli péče v sociálních zařízení je nutné. Zjistit zda ke konfliktům dochází, nemusí být snadnou záležitostí. Pokud se konflikt rozhoří na veřejnosti je někdy řešen samotnými klienty, ale někdy je řešen i personálem domova. Těžší situace nastává pokud konflikt probíhá zcela skrytě na pokojích klientů a klient, který trpí konfliktem se snaží situaci si vyřešit sám nebo na jeho řešení, již síly nemá. Je důležité, aby personál se snažil konflikty řešit. Byl vnímavý na náznaky možné skrytého manipulování až tyranie ze strany dominantního klienta. Je důležité edukovat personál o možnosti prevence týrání klientů

7 ,ale i o možnostech řešení konfliktů. Je důležité situace mapovat a sledovat zda nové řešení je optimální. Závěr života klientů by měl být co nejkvalitnější a toho chceme dosáhnout. Sledování nutričního stavu seniorů v Domově U Biřičky Hradec Králové Kmínková K. Sledování nutričního stavu klientů je dlouhodobý a náročný proces pro personál domovů pro seniory. Je důležité, aby mezi sebou spolupracovaly jednotlivé složky. Stravovací oddělení, obslužná péče, zdravotníci a nutriční terapeut. Důležité je, aby proces sledování byl vůbec nastaven. Je nutné edukovat nejen personál, ale i rodiny či blízké klientů. Na jednu stranu je tu boj s malnutricí, ale na druhou stranu začíná boj s obezitou a morbidně obézními. Máme vůbec podmínky pro sledování nutričního stavu klientů? Jsme personálně a materiálně vybaveni? Máme kontakty na nutriční poradny? Dokážeme spolupracovat i jiným způsobem než doposud? Zhodnocení roční práce v této oblasti bude odpovědí na tyto otázky. Domácí hemodialýza - první zkušenosti, nové možnosti Malánová L., Schlachtová E. HDS B.Braun Avitum, s.r.o., Plzeň Od byly legislativně upraveny podmínky pro provádění domácí hemodialýzy (HD), resp. hemodialýzy prováděné mimo dialyzační středisko ( DS), tak jak je to běžné v zemích západní Evropy a v zámoří. Na našem středisku jsme domácí HD zahájili v březnu 2016 u mladší nemocné. Jde o pacientku aktivní, pracující, i když s řadou komorbidit, pro které nemůže být zařazena do čekací listiny na transplantaci ledviny. Indikací bylo především přání nemocné dialyzovat se doma, možnost vlastního timemanagementu, ze zdravotních příčin potřeba častějších HD ošetření při anurii. Za 6 měsíců domácí léčby nedošlo k zásadním ani závažným komplikacím domácích ošetření. Provádění HD mimo DS lze ale použít i pro starší, omezeně mobilní nemocné např. v rehabilitačních ústavech, domovech důchodců či ústavech sociální péče. Po vybavení potřebnou technikou a edukaci např. i tamní zdravotní sestry, může být HD prováděna v místě pobytu pacienta, aniž by musel být nemocný 3x týdně transportován do DS. Samozřejmostí je pečlivá indikace samotného hemodialyzačního léčení. Vybraným skupinám nemocných, nejen mladším a aktivním, ale starším a imobilním, umožňuje domácí HD šetrnější ošetření a zkvalitnění života bez zatěžujících transportů a doprovodných stresů. Aktuální novelizace právních předpisů v posuzování příspěvku na péči a jejich dopady do praxe Čeledová,L. Ústav sociálního a posudkového lékařství LF UK v Plzni Systém poskytování sociálních služeb je legislativně upraven od roku Od tohoto roku byly předloženy a schváleny dílčí novely, které reagovaly na aktuální stav segmentu sociálních služeb. Příspěvek přináší přehled aktuálních novelizací právních předpisů roku 2016 a roku 2017, které se týkají procesu řízení o příspěvku na péči a posuzování stupně

8 závislosti. Příspěvek je doplněn o aktuální dopady do praxe, které jsou aplikovány formou metodických pokynů lékařské posudkové služby. Posuzování stupně závislosti u seniorů s diabetem, kasuistika Čevela,R. Ústav sociálního a posudkového lékařství LF UK v Plzni Příspěvek seznamuje s posudkově medicínskými kritérii posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči u seniorů s diabetem. Lékařské posouzení vychází z hodnocení funkčního postižení. Nedílnou součástí posudkově medicínského zhodnocení jsou závěry sociálního šetření zjišťující kvalitu života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Z výsledků vyplývá významné zvýšení počtu uznaných stupňů závislosti u osob nad 65 let z důvodu onemocnění diabetem. V roce 2010 byl uznán stupeň závislosti pro Dg. E11 u 891 žadatelů. A v roce 2015 to bylo již 1235 žadatelů. Příspěvek je obohacen živou kazuistikou. Využití e-learningu v zařízeních sociláních služeb Schafferová N. V přednášce se budeme zabývat využitím e-learningu v sociálních službách, především v Domově U Biřičky, kde byla navázána spolupráce s firmou, která se e- learningovými kurzy zabývá.bude zmapována možnost využití e-learningu v obecné rovině i přímo model zaškolování a proces vzdělávání v Domově U Biřičky. Součástí prezentace bude i zpetná vazba od zaměstnanců, s jakou jsme se setkali v Domově U Biřičky. Mezirezortní spolupráce v péči o seniora Holanová Z. Mezirezortní spolupráce v péči o seniora je důležitá pro přínos, který pomáhá seniorovi v jeho životě. Mezioborová péče je již nastavená, ale mezirezortní spolupráce bohužel ne. Počet seniorů v populaci stoupá a je důležité propojit vědu, průmysl, výrobu, ale i pomocv běžném životě seniorům. Tato spolupráce napomůže zkvalitnit život seniorům a umožní pobyt v jejich prostředí co nejdéle. Důležité je,aby toto prostředí pro ně bylo bezpečné a oni byli aktivně zapojeni do života. Rekonvalescence pacienta po zánětu madiastina na následné péči. Benešová K., Vacková V. III. interní gerontometabolická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové Pacient S.J. přeložen na oddělení následné péče jako polymorbidní pacient. Prvotní diagnóza byla hluboký krční absces s plánovanou chirurgickou léčbou a tonsilektomií vpravo Stav pacienta se komplikoval reoperací s drenáží, septickým šokem (srdce, plíce,ledviny), přední a zadní mediastinitidou. Provedena chirurgická tracheostomie, zaveden PEG pro poruchy polykání. Stav po hrudní drenáži vlevo a redrenáží vpravo, intrapleurální fibrinolýze vpravo. Stavy deliria. Pacient je diabetik 2. typu na dietě, během hospitalizace kompenzován Humulinem R, hypertonik,stav po operaci prostaty, tříselná kýla. Předchozí hospitalizace na ORL klinice, KARIM a Geriatrické JIP. Cílem pobytu byla RHB, ošetřovatelská RHB, nácvik polykacího aktu ve spolupráci s Mgr. D. Stránskou, zrušení

9 tracheostomie.dohojení píštěle na krku nastavení enterální výživy a přechodu na přijímání stravy per os ve spolupráci s nutriční terapeutkou J. Pavlíčkovou. Při přijetí byl psychický i fyzický stav špatný. Během hospitalizace dochází ke zlepšení celkového stavu i příjmu potravy a tekutin. Pacient propuštěn do domácí péče schopen samostatné chůze o fr. holích a normálním příjmem per. os s prozatímním ponecháním PEGu. Kazuistika seniora s generalizovaným tumorem sigmatu Brzáková P. II. Interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové Pacient ve věku 81 let přišel na s koloskopické vyšetření.v tomto věku poprvé,což je velmi pozdě.víceméně byl donucen bolestmi břicha a narůstající a stále se zvětšující,,boulí,, v levém mezogastriu.nejprve byl vyšetřen per rektum,kde byl normální nález,ale koloskopem jsme se dostali pouze do 30 cm,dále bylo sigma neprůchodné pro polypoidní tumor,makroskopicky vzhledu malignity,téměř obtulující lumen střeva.odebrali jsme vzorky biopsií.pacientovi bylo doporučeno užívání lactulosy a další postup byl řešen na chirurgickoonkologickém semináři.kde bylo rozhodnuto o operačním výkonu. Pacientovi bylo odebráno 110mm délky střeva,na řezu byl nádor o velikosti 5 cm,v okolí tukové sliznice bylo nalezeno 23 lymfatických uzlin,z toho ve čtyřech prokázána satelitní ložiska malignity.pacientovi našita descendentosigmoideoanastomoza end-to-end,k obnovení gastrointestinálního traktu. Vzhledem k metastatickému poštižení jater mu byla nastavena paliativní léčba. Pan M. je nyní v domácím ošetřování,dochází na kontroly.sice zhubl 10 kg,ale jinak je jeho stav zatím uspokojivý. Jaký by ale mohl být jeho život v pokročilém věku,pokud by nezanedbal preventivní koloskopické vyšetření.kdo ví.. Dopad těžkého svalového postiženípři myositidě na životní hodnoty a kvalitu života pacienta Bláhová A.(1),Soukup T.(2) II.Interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové Polymyositida a dermatomyositida jsou vzácné systémové zánětlivé nemoci patřící do skupiny idiopatických zánětlivých myopatií. Jejich příčinou je patologická autoimunita. Incidence představuje 2-10 nových případů na milion obyvatel a rok, asi 2,5x častěji jsou postiženy ženy. Klinickými projevy je svalová slabost zejména proximálních svalových skupin manifestující se potížemi při vzpažení, vstávání ze sedu. Chůze je kolébavá. V těžkých případech se objevují potíže se zvedáním hlavy nad podložku, poruchy polykání s rizikem aspirace, váznutí sousta a nosní hlas. Popisujeme případ 57-letého pacienta s dg. polymyositida (od r.2004). Intenzivní imunosupresivní léčba nevedla k plnému uzdravení, naopak stav si vyžadoval opakované hospitalizace z různých příčin (váhový úbytek, polykací obtíže, svalová slabost, respirační infekce). Polykací potíže byly řešeny nasojejunální sondou, z těchto důvodů byl poté zaveden PEG (2005). Od r udává pacient bolesti zad, byly zjištěny první fraktury obratlů v důsledku kortikoterapie, podkladem je osteoporóza. Následovala léčba bolesti (opiátové náplasti). Postupně docházelo ke zhoršování hybnosti, i přes intenzivní rehabilitaci došlo k

10 imobilitě pacienta. Průběh nemoci ovlivnil pacientův rodinný život, měl dopad na psychický stav a obrátil naruby jeho společenský život. Do komplexního léčebného přístupu k nemocným s idiopatickými zánětlivými myopatiemi patří psychologická, sociální a právní podpora. Multiošetřovateslký tým u seniorů v paliativní péči Horáková I., Pešková S. Multiošetřovatelský tým u seniorů v paliativní péči je v našem zařízení sestavený zhruba jeden rok. Velkým přínosem se ukázala spolupráce mezi jednotlivými členy směrem ke klientovi, který je v preterminální a posléze terminální fázi. Důležitá je i spolupráce s rodinou, která vnímá tuto spolupráci a snaží se lépe spolupracovat. Hledání potřeb nemocného, vnímání přání klienta a poskytování péče, kterou vyžaduje klient nikoliv rodina je velmi důležité. Předem vyslovené přání a vážně míněný nesouhlas je třeba mít při poskytování péče na vědomí. Výskyt a péče o rány v DUB Medová K., Dejmková V. Výskyt a léčba ran v domově pro seniory je jednou z priorit v našem domově. Klienti s chronickými ranami přicházejí z různých zařízení a z domácího prostředí. Ne vždy se setkáváme s ranami, které jsou optimálně léčeny, velmi často je výskyt MRSA. Komplexní léčbou ran se daří defekty léčit. Důležitou součástí je vzdělávání sester v oblasti léčby ran. Velkým významem je i edukace pracovníků přímé obslužné péče, v oblasti polohování klientů, zajištění klinické výživy a mobilizace klientů. Důležitou oblastí je dokumentace defektů, ta se ukazuje jako významný prvek v oblasti kvality péče. Úloha nutričního terapeuta při zabezpečení výživy seniorů v zařízeních sociální péče Krajíčková K. MEDICON Hospitals, s.r.o., Praha 4 Nutriční terapeut (či nutriční terapeutka) je odborný výraz pro profesi, která vznikla v roce 2004 z původních dietních sester. Nejedná se pouze o formální změnu názvu, ale o celkové rozšíření kompetencí nelékařského zdravotnického pracovníka. Veřejnost nutriční terapeuty často zaměňuje s nutričními či výživovými poradci. Rozdíl ve vzdělání, odbornosti i kompetencích je zásadním faktorem, který odlišuje nutriční terapeuty od nutričních/výživových poradců. Poradce vlastně žádné odborné vzdělání mít nemusí, stačí mu odhodlání a živnostenský list. Poradenství je totiž živnost volná, takže k jejímu provozování stačí mít živnostenské oprávnění. Nutriční terapeut svou profesi může vykonávat buď jako závislou činnost (zaměstnání) nebo samostatně, pokud založí vlastní zdravotnické zařízení. V obou případech musí mít příslušné vzdělání a kvalifikaci. Je vzdělán v medicínských předmětech, biochemii, technologii přípravy pokrmů, potravinářského zbožíznalství a má mnoho dalších dovedností potřebných k výkonu svého povolání. Dle platné legislativy se za výkon povolání nutričního terapeuta považuje činnost v rámci preventivní péče na úseku klinické výživy a specifické ošetřovatelské péče zaměřené na uspokojování nutričních potřeb. Dále se nutriční terapeut ve spolupráci s lékařem podílí na léčebné a diagnostické péči v oboru klinické výživy, poskytuje specifickou ošetřovatelskou

11 péči při zabezpečování nutričních potřeb pacientů v oblasti preventivní a léčebné výživy, zpracovává a vyhodnocuje nutriční anamnézu, provádí vyšetření nutná ke zjištění stavu výživy pacientů, provádí poradenství a edukaci jedinců, rodin a skupin v oblasti zdravé a léčebné výživy, včetně doporučení vhodných výživových doplňků. Nutriční terapeut dále může sestavovat bez odborného dohledu individuální jídelní plány, včetně propočtů biologické a energetické hodnoty diet. Nutriční terapeuti se uplatňují hlavně v resortu zdravotnictví, lázních, pobytových zařízeních sociální péče, školství a v poradenských službách. Je zarážející, že některá zařízení nutričního terapeuta vůbec nezaměstnávají, ačkoliv jejich potřeba vyplývá z platné legislativy. Nozokomiální infekce v zařízeních zdravotní a sociální péče Dejmková V. Přednáška se zabývá problematikou svrabového onemocnění v domovech pro seniory, které autorka sama opakovaně v domově pro seniory zažila. Dle dostupných informací hlavního hygienika České republiky počet svrabového onemocnění za rok 2016 stoupl. Celosvětový výskyt svrabového onemocnění je trvale na předních místech v infekčních onemocněních, nejvíce hlášených onemocnění je z oblastí východních států. Největším problémem svrabového onemocnění v zařízeních Domovů pro seniory je včasná diagnostika, správná a včasná hygienicko-epidemiologická opatření dojde k včasnému omezení nákazy onemocnění po celém zařízení a zamezení přenosu nákazy na pracovníky. Postgraduální kurz Univerzity 3. věku Hiátová hernie jako příčina vzniku kaskády geriatrických syndromů Petrová R. Geriatrická ambulance, Medicentrum Praha a.s. Kasuistika se týká pacienta léčeného na Alzheimerovu chorobu s opakovanými pády při ortostatických kolapsech způsobených hypotenzí a tachykardií při sníženém srdečním objemu způsobeném útlakem levé síně objemnou hiátovou hernií. Stav komplikován dyspepsiemi s následkem těžké malnutrice a dehydratace a anémií z nedostatku vitamínu B12. Workshop sekce mladých geriatrů ČGGS ČLS JEP Pochopení měnících se potřeb pacienta v superspecializované multidisciplinární péči Šnajdrová Z. Interní odd a geriatrická amb. NMSKB Praha Kazusitika 72 leté nemocné léčené precizně na různých superkonziliárních pracovištích (diebetologem, kardiologem a neurologem) včetně diagnostiky Alzheimerovy choroby prostřednictvím SPECT a liqurologie. Pacientka nepůsobí ale natolik "dementním dojmem", aby alarmovala své lékaře k úpravě přístupu. Proto byl problém jednak nespolehlivé užívání medikace, jednak neúspěšná snaha praktického lékaře medikaci zjednodušit. Současně paranoidní symptomatologie u pacientky a pracovní vytíženost jejího syna dlouhodobě problematizovaly komunikaci v rodině a tím i smysluplnou péči. Až sjednocují geriatrické vyšetřen a následná krátká hospitalisace vedly k dosažení racionalizace

12 medikace i koordinace odborné a rodinné péče. Dispensární péče geriatra v dalším průběhu umožňuje operativně reagovat na měnící se potřeby pacientky i její rodiny. Závažná příčina deliria u pacientky s elder abuse Šnajdrová Z. Interní odd a geriatrická amb. NMSKB Praha Případ pacientky žijící se synem schisofrenikem, kde důvodem přijetí na interní odd. byl pád s nemožností vstát a mírná zmatenost. Během několika hodin došlo k rozvoji akutního deliria, jehož příčinou byl rozsáhlý infarkt myokardu. Současně bylo řešeno podezření na elder abuse. Kožní lymfomové onemocnění u geriatrického pacienta Gregorová T., Bielaková K. Klinika interní, geriatrie, ošetřovatelství a praktického lékařství FN Brno Kazuistika pojednává o 80-letém geriatrickém pacientovi, který byl původně hospitalizován na naší klinice pro bronchopneumonii a průjmovité stolice s pozitivitou testu na okultní krvácení. Jako vedlejší potíže udával náš pacient pruritus, který seniora obtěžoval již zhruba 2 měsíce. V klinickém obraze byl přítomen celotělový drobnomakulozní enantém s maximem v oblasti břicha. Infekční etiologie průjmu byla opakovaně vyloučena. Dle zobrazovacích vyšetření se jevilo postižení terminálního ilea, kde bylo dle sonografie i CT vyšetření patrné ztluštění střevní stěny. Provedené kolonoskopické vyšetření bylo pro neoptimální přípravu pacienta a zhoršenou toleranci výkonu nevýtěžné. Z laboratorních vyšetření byla přítomna mikrocytární anémie lehkého stupně, pro zvýšenou hladinu beta-2 mikroglobulinu a výše uvedené skutečnosti byla vyšetřena flowcytometrie periferní krve s nálezem významné populace CD4 + T-buněk a lymfopenie. Celotělový exantém byl léčen dermatology jako mikrobiální ekzém lokálně podávanými kortikoidy a pro svědivost perorálními antihistaminiky (diferenciálně diagnosticky byla dermatology zvažována i parapsoriáza). Pro trvající podezření na systémové lymfomové onemocnění byla indikována excize z kožní léze a histologicky byl prokázán především s ohledem na klonalitu kožní T- lymfom mycosis fungoides. Zda se u našeho seniora jednalo o primární T-lymfom střeva se sekundárním postižením kůže nebo o systémovou generalizaci mycosis fungoides do gastrointestinálního traktu anebo zda šlo o koincidenci čistě kožní formy mycosis fungoides s jinou, nemaligní, ileitidou, to se dozvíte v této přednášce na 22.Gerontologickém kongresu.