Matouš 1:1 1 Matouš 2:11. Matouš

Transkript

1

2 ii Bible Kralická 1613 The Holy Bible in the Czech language from the last Kralická edition of Public Domain Language: český (Czech) Translation by: Jan Blahoslav et al Bible Kralická: Bible svatá aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku První český překlad z originálních jazyků kladoucí důraz na liturgické užití a vroucí zbožnost. NZ přeložil Jan Blahoslav Pro překlad SZ byla vytvořena zvláštní rada nejvzdělanějších odborníků, vzdělaných na předních evropských evangelických universitách, které tehdy Jednota bratrská měla. Jejich překlad vyšel v pěti dílech v letech (6. díl byl Blahoslavův překlad NZ). V r vyšlo souhrnné vydání v jednom. Bratři vytvořili mistrné dílo, vrchol překladatelského úsilí slovanských národů. Bible Kralická měla navíc nemalý podíl na zachování českého jazyka v době pobělohorské a po staletí též tvořila most mezi Čechy a Slováky. This PUBLIC DOMAIN (not copyrighted) Bible translation is brought to you courtesy of ebible.org PDF generated using Haiola and XeLaTeX on 19 Jul 2019 from source files dated 26 Jun 2019 d45ad03c-27cb-54be-b c0dae0900

3 Contents Matouš Marek Lukáš Jan Skutky apoštolské Římanům Korintským Korintským Galatským Efezským Filipským Koloským Tesalonickým Tesalonickým Timoteovi Timoteovi Titovi Filemonovi Židům Jakubův Petrův Petrův Janův Janův Janův Judův Zjevení Janovo

4 Matouš 1:1 1 Matouš 2:11 Matouš 1 Kniha (o) rodu Ježíše Krista syna Davidova, syna Abrahamova. 2 Abraham zplodil Izáka. Izák pak zplodil Jákoba. Jákob zplodil Judu a bratøí jeho. 3 Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támar. Fáres pak zplodil Ezroma. Ezrom zplodil Arama. 4 Aram pak zplodil Aminadaba. Aminadab pak zplodil Názona. Názon zplodil Salmona. 5 Salmon zplodil Bóza z Raab. A Bóz zplodil Obéda z Rut. Obéd pak zplodil Jesse. 6 Jesse zplodil Davida krále. David pak král zplodil Šalomouna, z té, kteráž nìkdy byla žena Uriášova. 7 Šalomoun zplodil Roboáma. Roboám zplodil Abiáše. Abiáš zplodil Azu. 8 Aza zplodil Jozafata. Jozafat zplodil Joráma. Jorám zplodil Oziáše. 9 Oziáš pak zplodil Joátama. Joátam pak zplodil Achasa. Achas zplodil Ezechiáše. 10 Ezechiáš pak zplodil Manasesa. A Manases zplodil Amona. Amon pak zplodil Joziáše. 11 Joziáš pak zplodil Jekoniáše a bratøí jeho v zajetí Babylonském. 12 A po zajetí Babylonském Jekoniáš zplodil Salatiele. Salatiel pak zplodil Zorobábele. 13 A Zorobábel zplodil Abiuda. Abiud pak zplodil Eliachima. Eliachim zplodil Azora. 14 Azor potom zplodil Sádocha. Sádoch zplodil Achima. Achim pak zplodil Eliuda. 15Eliud zplodil Eleazara. Eleazar zplodil Mátana. Mátan zplodil Jákoba. 16 Jákob pak zplodil Jozefa, muže Marie, z nížto narodil se JEŽÍŠ, jenž slove Kristus. 17 A tak všech rodù od Abrahama až do Davida bylo rodù ètrnácte. A od Davida až do zajetí Babylonského rodù ètrnácte. A od zajetí Babylonského až do Krista rodù ètrnácte. 18 Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria snoubena byla Jozefovi, prve než se sešli, nalezena jest tìhotná z Ducha svatého. 19 Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtìv jí v lehkost uvésti, chtìl ji tajnì propustiti. 20 Když pak on o tom pøemyšloval, aj, andìl Pánì ve snách ukázal se jemu, øka: Jozefe synu Davidùv, neboj se pøijíti Marie manželky své; nebo což v ní jest poèato, z Ducha svatého jest. 21 Porodíꜜ pak syna, a nazùveš jméno jeho Ježíš; onꜜ zajisté vysvobodí lid svùj od høíchù jejich. 22 Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo, což povìdíno bylo ode Pána skrze proroka, økoucího: 23 Aj, panna tìhotná bude, a porodí syna, a nazùveš jméno jeho Emmanuel, jenž se vykládá: S námi Bùh. 24 Procítiv pak Jozef ze sna, uèinil, jakož mu pøikázal andìl Pánì, a pøijal manželku svou. 25 Ale nepoznal jí, až i porodila Syna svého prvorozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš. 2 1 Když se pak narodil Ježíš v Betlémì Judovì, za dnù Herodesa krále, aj, mudrci od východu slunce pøijeli do Jeruzaléma, 2 Økouce: Kde jest ten, kterýž se narodil Král Židovský? Nebo vidìli jsme hvìzdu jeho na východu slunce, a pøijeli jsme klanìti se jemu. 3 To uslyšev Herodes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním. 4 A svolav všecky pøední knìží a uèitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus mìl naroditi. 5 Oni pak øekli jemu: V Betlémì Judovì. Nebo tak jest psáno skrze proroka: 6 A ty Betléme, zemì Judská, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými; neboꜜ z tebe vyjde Vývoda, kterýž pásti bude lid mùj Izraelský. 7 Tedy Herodes tajnì povolav mudrcù, pilnì se jich ptal, kterého by se jim èasu hvìzda ukázala. 8 A když je propouštìl do Betléma, øekl: Jdouce, ptejte se pilnì na to dítì, a když naleznete, zvìstujtež mi, aꜜ i já pøijda, pokloním se jemu. 9 Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvìzda, kterouž byli vidìli na východu slunce, pøedcházela je, až i pøišedši, stála nad domem, kdež bylo dítì. 10 A uzøevše hvìzdu, zradovali se radostí velmi velikou. 11 I všedše do domu, nalezli dítì s Marijí matkou jeho, a padše, klanìli se jemu; a otevøevše poklady

5 Matouš 2:12 2 Matouš 4:2 své, obìtovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru. 12 A od Boha napomenuti jsouce ve snách, aby se nenavraceli k Herodesovi, jinou cestou navrátili se do krajiny své. 13 Když pak oni odjeli, aj, andìl Pánì ukázal se Jozefovi ve snách, øka: Vstana, vezmi dítì i matku jeho, a utec do Egypta, a buï tam, dokavadž nepovím tobì; neboꜜ bude Herodes hledati dítì, aby je zahubil. 14 Kterýžto vstav hned v noci, vzal dítì i matku jeho, a odšel do Egypta. 15 A byl tam až do smrti Herodesovy, aby se naplnilo povìdìní Pánì skrze proroka, økoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého. 16 Tehdy Herodes uzøev, že by oklamán byl od mudrcù, rozhnìval se náramnì, a poslav služebníky své, zmordoval všecky dítky, kteréž byly v Betlémì i ve všech konèinách jeho, od dvouletých a níže, podle èasu, na kterýž se byl pilnì vyptal od mudrcù. 17 Tehdy naplnìno jest to povìdìní Jeremiáše proroka, økoucího: 18 Hlas v Ráma slyšán jest, naøíkání a pláè a kvílení mnohé; Ráchel plaèící synù svých, a nedala se potìšiti, protože jich není. 19 Když pak umøel Herodes, aj, andìl Pánì ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptì, 20 Øka: Vstana, vezmi dítì i matku jeho, a jdiž do zemì Izraelské; neboꜜ jsou zemøeli ti, jenž hledali bezživotí dítìte. 21 Kterýžto vstav, vzal dítì i matku jeho, a pøišel do zemì Izraelské. 22 A uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Herodesa otce svého, obával se tam jíti; a napomenut jsa od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských. 23 A pøišed, bydlil v mìstì, jenž slove Nazarét, aby se naplnilo, což povìdíno bylo skrze proroky, že Nazaretský slouti bude. 3 1 V tìch pak dnech pøišel Jan Køtitel, káže na poušti Judské, 2 A øka: Pokání èiòte, nebo pøiblížilo se království nebeské. 3 Totoꜜ jest zajisté ten Pøedchùdce pøedpovìdìný od Izaiáše proroka, økoucího: Hlas volajícího na poušti: Pøipravujte cestu Pánì, pøímé èiòte stezky jeho. 4 Mìl pak Jan roucho z srstí velbloudových a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní. 5 Tedy vycházeli k nìmu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva, i ze vší krajiny ležící pøi Jordánu, 6 A køtìni byli od nìho v Jordánì, vyznávajíce høíchy své. 7 Uzøev pak mnohé z farizeù a z saduceù, že jdou k jeho køtu, øekl jim: Pokolení ještìrèí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci mìli budoucího hnìvu? 8 Protož èiòte ovoce hodné pokání. 9 A nedomnívejte se, že mùžete øíkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboꜜ pravím vám, že by mohl Bùh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. 10 A jižꜜ jest i sekera k koøenu stromù pøiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyꜜat a na oheò uvržen bývá. 11 Já køtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mnì pøichází, jestiꜜ mocnìjší nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onꜜ vás køtíti bude Duchem svatým a ohnìm. 12 Jehožto vìjeèka v ruce jeho, a vyèistíꜜ humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohnìm neuhasitelným. 13 Tehdy pøišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také pokøtìn byl od nìho. 14 Ale Jan zbraòoval mu, øka: Mnì jest potøebí, abych od tebe pokøtìn byl, a ty pak jdeš ke mnì? 15 A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopusꜜ tak; neboꜜ tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu. 16 A pokøtìn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevøína jsou mu nebesa, a vidìl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici a pøicházejícího na nìj. 17 A aj, zavznìl hlas s nebe økoucí: Tentoꜜ jest ten mùj milý Syn, v nìmž mi se dobøe zalíbilo. 4 1 Tehdy Ježíš veden jest na poušꜜ od Ducha, aby pokoušín byl od ïábla. 2 A

6 Matouš 4:3 3 Matouš 5:18 postiv se ètyøidceti dnù a ètyøidceti nocí, potom zlaènìl. 3 A pøistoupiv k nìmu pokušitel, øekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, aꜜ kamení toto chlebové jsou. 4 On pak odpovídaje, øekl: Psánoꜜ jest: Ne samým chlebem živ bude èlovìk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží. 5 Tedy pojal jej ïábel do svatého mìsta a postavil ho na vrchu chrámu. 6 A øekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolù; nebo psánoꜜ jest, že andìlùm svým pøikázal o tobì, a na ruce uchopí tebe, abys nìkde o kámen nohy své neurazil. 7 I øekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. 8 Opìt pojal ho ïábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království svìta i slávu jejich, a øekl jemu: 9 Toto všecko tobì dám, jestliže padna, budeš mi se klanìti. 10 Tedy dí mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboꜜ jest psáno: Pánu Bohu svému klanìti se budeš a jemu samému sloužiti budeš. 11 Tedy opustil ho ïábel, a aj, andìlé pøistoupili a sloužili jemu. 12 A když uslyšel Ježíš, že by Jan vsazen byl do žaláøe, odšel do Galilee. 13 A opustiv Nazarét, pøišed, bydlil v Kafarnaum za moøem, v krajinách Zabulon a Neftalím, 14 Aby se naplnilo povìdìní skrze Izaiáše proroka, økoucího: 15 Zemì Zabulon a Neftalím pøi moøi za Jordánem, Galilea pohanská, 16 Lid, kterýž bydlil v temnostech, vidìl svìtlo veliké, a sedícím v krajinì a stínu smrti, svìtlo vzešlo jim. 17 Od toho èasu poèal Ježíš kázati a praviti: Pokání èiòte; neboꜜ se pøiblížilo království nebeské. 18 A chodì Ježíš podle moøe Galilejského, uzøel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondøeje bratra jeho, ani pouštìjí sít do moøe, (nebo byli rybáøi.) 19 I dí jim: Pojïte za mnou, a uèiním vás rybáøe lidí. 20 A oni hned opustivše síti, šli za ním. 21 A poodšed odtud, uzøel jiné dva bratry, Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, na lodí s Zebedeem otcem jejich, ani tvrdí síti své. I povolal jich. 22 A oni hned opustivše lodí a otce svého, šli za ním. 23 I procházel Ježíš všecku Galilei, uèe v shromáždìních jejich a káže evangelium království a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. 24 A rozešla se o nìm povìst po vší Syrii. I pøivedli k nìmu všecky nemocné, rozliènými neduhy a trápeními poražené, i ïábelníky, i námìsièníky, i šlakem poražené; a uzdravoval je. 25 I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z krajiny Desíti mìst, i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání. 5 1 Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, pøistoupili k nìmu uèedlníci jeho. 2 I otevøev ústa svá, uèil je, øka: 3 Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. 4 Blahoslavení lkající, nebo oni potìšeni budou. 5 Blahoslavení tiší, nebo oni dìdictví obdrží na zemi. 6 Blahoslavení, kteøíž laènìjí a žíznìjí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. 7 Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dùjdou. 8 Blahoslavení èistého srdce, nebo oni Boha vidìti budou. 9 Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. 10 Blahoslavení, kteøíž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. 11 Blahoslavení jste, když vám zloøeèiti budou lidé a protivenství èiniti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. 12 Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takꜜ zajisté protivili se prorokùm, kteøíž byli pøed vámi. 13 Vy jste sùl zemì. Jestliže sùl zmaøena bude, èím bude osolena? K nièemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlaèena. 14 Vy jste svìtlo svìta. Nemùžeꜜ mìsto na hoøe ležící skryto býti. 15 Aniž rozsvìcují svíce a stavìjí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechnìm, kteøíž v domu jsou. 16 Tak svìꜜ svìtlo vaše pøed lidmi, aꜜ vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. 17 Nedomnívejte se, že bych pøišel rušiti Zákon anebo Proroky. Nepøišelꜜ jsem rušiti, ale naplniti. 18 Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i

7 Matouš 5:19 4 Matouš 6:1 zemì, jediná literka aneb jediný puòktík nepomine z Zákona, až se všecky vìci stanou. 19 Protož zrušil-li by kdo jedno z pøikázání tìchto nejmenších a uèil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli èinil i jiné uèil, ten veliký slouti bude v království nebeském. 20 Nebo pravím vám: Nebude-liꜜ hojnìjší spravedlivost vaše nežli zákoníkù a farizeù, nikoli nevejdete do království nebeského. 21 Slyšeli jste, že øeèeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu. 22 Ale jáꜜ pravím vám: Že každý, kdož se hnìvá na bratra svého bez pøíèiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak øekl bratru svému: Rácha, povinen bude pøed radou státi; a kdož by øekl: Blázne, povinen bude pekelný oheò trpìti. 23 Protož obìtoval-li bys dar svùj na oltáø, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvùj má nìco proti tobì, 24 Nechejž tu daru svého pøed oltáøem a jdi, prve smiø se s bratrem svým, a potom pøijda, obìtuj dar svùj. 25 Vejdi v dobrou vùli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestì, aꜜ by snad nedal tebe protivník tvùj soudci, a soudce dal by tì služebníku, a byl bys uvržen do žaláøe. 26 Amen pravím tobì: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléøe nenavrátíš. 27 Slyšeli jste, že øeèeno jest od starých: Nezcizoložíš. 28 Ale jáꜜ pravím vám: Že každý, kdož by pohledìl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém. 29 Jestliže pak oko tvé pravé horší tì, vylupiž je a vrz od sebe; nebꜜ jest užiteènìji tobì, aby radìji zahynul jeden úd tvùj, nežli by celé tìlo tvé uvrženo bylo do ohnì pekelného. 30 A pakli ruka tvá pravá horší tì, utniž ji a vrz od sebe; nebo užiteènìji jest tobì, aby zahynul radìji jeden úd tvùj, nežli by všecko tìlo tvé uvrženo bylo do pekelného ohnì. 31 Též øeèeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozlouèení. 32 Jáꜜ pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromì pøíèiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštìnou pojme, cizoloží. 33 Opìt slyšeli jste, že øeèeno jest od starých: Nebudeš køivì pøisahati, ale splníš Pánu pøísahy své. 34 Ale jáꜜ pravím vám: Abyste nepøisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo stolice Boží jest, 35 Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo mìsto velikého Krále jest. 36 Ani skrze hlavu svou budeš pøisahati, nebo nemùžeš jednoho vlasu uèiniti bílého aneb èerného. 37 Ale buï øeè vaše: Jistì, jistì; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest. 38 Slyšeli jste, že øeèeno jest: Oko za oko, a zub za zub. 39 Jáꜜ pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeøíli tì kdo v pravé líce tvé, nasaï jemu i druhého. 40 A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláštì. 41 A nutil-li by tì kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvì. 42 A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtìl vypùjèiti od tebe, neodvracuj se. 43 Slyšeli jste, že øeèeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenávidìti budeš nepøítele svého. 44 Ale jáꜜ vám pravím: Milujte nepøátely vaše, dobroøeète tìm, kteøíž vás proklínají, a dobøe èiòte nenávidícím vás, a modlte se za nepøátely a protivníky vaše, 45 Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšꜜ dává na spravedlivé i na nespravedlivé. 46 Nebo milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož neèiní? 47 A budete-li pozdravovati toliko bratøí svých, což více nad jiné èiníte? Však i publikáni to èiní. 48 Buïtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest. 6 1 Pilnì se varujte, abyste almužny vaší nedávali pøed lidmi, proto abyste byli vidíni od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce vašeho, jenž jest v nebesích.

8 Matouš 6:2 5 Matouš 7:2 2 Protož když dáváš almužnu, netrub pøed sebou, jako pokrytci èiní v školách a na ulicech, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíꜜ odplatu svou. 3 Ale ty když dáváš almužnu, tak èiò, aꜜ neví levice tvá, co èiní pravice tvá, 4 Aby almužna tvá byla v skrytì, a Otec tvùj, kterýž vidí v skrytì, odplatí tobì zjevnì. 5 A když bys se chtìl modliti, nebývejž jako pokrytci, kteøíž obyèej mají, v školách a na úhlech rynku stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeꜜ mají odplatu svou. 6 Ale ty když bys se modliti chtìl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveøe své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytì, a Otec tvùj, kterýž vidí v skrytì, odplatí tobì zjevnì. 7 Modléce se pak, nebuïtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že mnohomluvností svou to zpùsobí, aby byli uslyšáni. 8 Nepøirovnávejtež se tedy jim, neboꜜ ví Otec váš, èeho jest vám potøebí, prve nežli byste vy ho prosili. 9 A protož vy takto se modlte: Otèe náš, jenž jsi v nebesích, posvìꜜ se jméno tvé. 10 Pøijï království tvé. Buï vùle tvá jako v nebi tak i na zemi. 11 Chléb náš vezdejší dej nám dnes. 12 A odpusꜜ nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkùm našim. 13 I neuvoï nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na vìky, Amen. 14 Nebo budete-li odpouštìti lidem viny jejich, odpustíꜜ i vám nebeský Otec váš. 15 Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich, aniž Otec váš odpustí vám høíchù vašich. 16 Když byste se pak postili, nebývejtež jako pokrytci zasmušilí; neboꜜ pošmuøují tváøí svých, aby vìdomé bylo lidem, že se postí. Amen pravím vám, vzaliꜜ jsou odplatu svou. 17 Ty pak, když se postíš, pomaž hlavy své a tváø svou umej, 18 Aby nebylo zjevné lidem, že se postíš, ale Otci tvému, kterýž jest v skrytì. A Otec tvùj, kterýž vidí v skrytosti, odplatí tobì zjevnì. 19 Neskládejte sobì pokladù na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zlodìji vykopávají a kradou. 20 Ale skládejte sobì poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez kazí, a kdežto zlodìji nevykopávají ani kradou. 21 Nebo kdežꜜ jest poklad váš, tuꜜ jest i srdce vaše. 22 Svíce tìla jestiꜜ oko; jestliže oko tvé sprostné bylo by, všecko tìlo tvé svìtlé bude. 23 Pakliꜜ by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tìlo tvé tmavé bude. Protož jestliže svìtlo, kteréž jest v tobì, jest tma, co pak sama tma, jaká bude? 24 Žádný nemùže dvìma pánùm sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenávidìti bude, a druhého milovati, aneb jednoho pøídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemùžte Bohu sloužiti i mamonì. 25 Protož pravím vám: Nepeèujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tìlo vaše, èím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tìlo více nežli odìv? 26 Hleïte na ptactvo nebeské, žeꜜ nesejí ani žnou, ani shromažïují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepøevyšujete? 27 A kdo z vás peèlivì mysle, mùže pøidati ku postavì své loket jeden? 28 A o odìv proè peèujete? Pouète se na kvítí polním, kterak roste, nepracuje ani pøede. 29 A aj, pravím vám, že ani Šalomoun ve vší slávì své tak odín nebyl, jako jedno z nich. 30 Ponìvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bùh tak odívá, i zdaliž mnohem více vám toho neèiní, ó malé víry? 31 Nepeèujtež tedy, øíkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Èím se budeme odívati? 32 Nebo toho všeho pohané hledají. Víꜜ zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potøebujete. 33 Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám pøidáno. 34 Protož nepeèujte o zítøejší den, nebo zítøejší den peèovati bude o své vìci. Dostiꜜ má den na svém trápení. 7 1 Nesuïtež, abyste nebyli souzeni. 2 Nebo jakým soudem soudíte, takovýmž budete souzeni, a jakouž mìrou mìøíte, takovouž bude vám zase odmìøeno.

9 Matouš 7:3 6 Matouš 8:12 3 Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém bøevna necítíš? 4 Aneb kterak díš bratru svému: Nech, aꜜ vyvrhu mrvu z oka tvého, a aj, bøevno jest v oku tvém? 5 Pokrytèe, vyvrz nejprv bøevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyòal mrvu z oka bratra tvého. 6 Nedávejte svatého psùm, aniž mecte perel svých pøed svinì, aꜜ by snad nepotlaèily jich nohama svýma, a psi obrátíce se, aby neroztrhaly vás. 7 Proste, a dánoꜜ bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevøíno. 8 Nebo každý, kdož prosí, béøe; a kdož hledá, nalézá; a tomu, jenž tluèe, bude otevøíno. 9 Nebo který z vás jest èlovìk, kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb, zdali kamene podá jemu? 10 A prosil-li by za rybu, zdali hada podá jemu? 11 Ponìvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati synùm vašim, èím více Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré vìci tìm, kteøíž ho prosí? 12 A protož všecko, což byste chtìli, aby vám lidé èinili, to i vy èiòte jim; toꜜ zajisté jest Zákon i Proroci. 13 Vcházejte tìsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest tìch, kteøíž vcházejí skrze ni. 14 Nebo tìsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji. 15 Pilnì se pak varujte falešných prorokù, kteøíž pøicházejí k vám v rouše ovèím, ale vnitø jsou vlci hltaví. 16 Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláèí fíky? 17 Takꜜ každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. 18 Nemùžeꜜ dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. 19 Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyꜜat a na oheò uvržen bývá. 20 A tak tedy po ovocích jejich poznáte je. 21 Ne každý, kdož mi øíká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož èiní vùli Otce mého, kterýž v nebesích jest. 22 Mnozíꜜ mi dìjí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ïáblù nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme divù mnohých neèinili? 23 A tehdyꜜ jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejdìte ode mne, èinitelé nepravosti. 24 A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, pøipodobním muži moudrému, kterýž ustavìl dùm svùj na skále. 25 I spadl pøíval, a pøišly øeky, a váli vìtrové, a oboøili se na ten dùm, a nepadl; nebo založen byl na skále. 26 A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, pøipodobnìn bude muži bláznu, kterýž ustavìl dùm svùj na písku. 27 I spadl pøíval, a pøišly øeky, a váli vìtrové, a oboøili se na ten dùm, i padl, a byl pád jeho veliký. 28 I stalo se, když dokonal Ježíš øeèi tyto, že se pøevelmi divili zástupové uèení jeho. 29 Nebo uèil je jako moc maje, a ne jako zákoníci. 8 1 A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí. 2 A aj, malomocný pøišed, klanìl se jemu, øka: Pane, kdybys jen chtìl, mùžeš mne oèistiti. 3 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, øka: Chci, buï èist. A hned oèištìno jest malomocenství jeho. 4 I dí mu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, a ukaž se knìzi, a obìtuj dar, kterýž pøikázal Mojžíš, na svìdectví jim. 5 A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, pøistoupil k nìmu setník, prose ho, 6 A øka: Pane, služebník mùj leží doma šlakem poražený, velmi se trápì. 7 I dí mu Ježíš: Já pøijdu a uzdravím ho. 8 A odpovídaje setník, øekl: Pane, nejsemꜜ hoden, abys všel pod støechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník mùj. 9 Nebo i já jsem èlovìk moci poddaný, maje pod sebou žoldnéøe, avšak dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Pøijï, a pøijde, a služebníku svému: Uèiò toto, a uèiní. 10 Tedy uslyšev to Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou øekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. 11 Pravím pak vám, žeꜜ pøijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském, 12 Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitøních.

10 Matouš 8:13 7 Matouš 9:16 Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 13 I øekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvìøil, staò se tobì. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu. 14 A pøišed Ježíš do domu Petrova, uzøel svegruši jeho, ana leží a má zimnici. 15 I dotekl se ruky její, a hned pøestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim. 16 A když byl veèer, pøivedli k nìmu mnohé, kteøíž ïábelství mìli, a on vymítal duchy zlé slovem, a všecky, kteøíž se zle mìli, uzdravil, 17 Aby se naplnilo povìdìní skrze Izaiáše proroka, økoucího: Onꜜ jest vzal na se mdloby naše, a neduhy naše nesl. 18 Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal pøeplaviti se na druhou stranu. 19 A pøistoupiv jeden zákoník, øekl jemu: Mistøe, pùjdu za tebou, kamžkoli pùjdeš. 20 I dí mu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn èlovìka nemá, kde by hlavu sklonil. 21 Jiný pak z uèedlníkù jeho øekl jemu: Pane, dopusꜜ mi prve odjíti a pochovati otce mého. 22 Ale Ježíš øekl jemu: Pojï za mnou, a nech, aꜜ tam mrtví pochovávají mrtvé své. 23 A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i uèedlníci jeho. 24 A aj, bouøe veliká stala se jest na moøi, takže vlny pøikrývaly lodí. On pak spal. 25 A pøistoupivše uèedlníci jeho, zbudili jej, økouce: Pane, zachovej nás, hynemeꜜ. 26 I dí jim: Proè se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, pøimluvil vìtrùm a moøi, i stalo se utišení veliké. 27 Lidé pak divili se, økouce: Kteraký jest tento, že ho i vìtrové i moøe poslouchají? 28 A když se pøeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ïábelníci z hrobu vyšlí, ukrutní náramnì, takže pro nì žádný nemohl tou cestou choditi. 29 A aj, zkøikli, økouce: Co je nám po tobì, Ježíši, Synu Boží? Pøišel jsi sem pøed èasem trápiti nás. 30 A bylo opodál od nich stádo veliké vepøù, pasoucích se. 31 Ïáblové pak prosili ho, økouce: Ponìvadž nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepøù. 32 I øekl jim: Jdìte. A oni vyšedše, vešli do stáda tìch vepøù. A aj, hnalo se všecko stádo tìch vepøù s vrchu dolù do moøe, i ztonuli v vodách. 33 Pastýøi pak utekli. A pøišedše do mìsta, vypravovali to všecko, i o tìch ïábelnících. 34 A aj, všecko mìsto vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzøevše ho, prosili, aby šel z konèin jejich. 9 1 A vstoupiv na lodí, pøeplavil se, a pøišel do mìsta svého. 2 A aj, pøinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A vidìv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštìniꜜ jsou tobì høíchové tvoji. 3 A aj, nìkteøí z zákoníkù øekli sami v sobì: Tento se rouhá. 4 A vidìv Ježíš myšlení jejich, øekl: Proè vy myslíte zlé vìci v srdcích vašich? 5 Nebo co jest snáze øíci, to-li: Odpouštìjí se tobì høíchové? èili øíci: Vstaò a choï? 6 Ale abyste vìdìli, žeꜜ má moc Syn èlovìka na zemi odpouštìti høíchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstaò, vezmi lože své, a jdi do domu svého. 7 Tedy vstal a odšel do domu svého. 8 A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem. 9 A jda odtud Ježíš, uzøel èlovìka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Pojï za mnou. A on vstav, šel za ním. 10 I stalo se, když sedìl za stolem v domu jeho, a aj, mnozí celní a høíšníci pøišedše, stolili s Ježíšem a s uèedlníky jeho. 11 A vidouce to farizeové, øekli uèedlníkùm jeho: Proè s celnými a høíšníky jí Mistr váš? 12 Ježíš pak uslyšev to, øekl jim: Nepotøebujíꜜ zdraví lékaøe, ale nemocní. 13Jdìte vy radìji a uète se, co jest to: Milosrdenství chci a ne obìti. Nebo nepøišel jsem volati spravedlivých, ale høíšných ku pokání. 14 Tehdy pøistoupili k nìmu uèedlníci Janovi, økouce: Proè my a farizeové postíme se èasto, uèedlníci pak tvoji se nepostí? 15 I øekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest Ženich? Ale pøijdou dnové, když bude od nich odjat Ženich, a tehdyꜜ se budou postiti. 16 Žádný zajisté nepøišívá záplaty sukna nového k

11 Matouš 9:17 8 Matouš 10:16 rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by ještì nìjaký díl od roucha, a tak vìtší by díra byla. 17 Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno. 18 A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno pøistoupilo a klanìlo se jemu, øka: Pane dcera má nyní umøela. Ale pojï, vlož na ni ruku svou, a budeꜜ živa. 19 A vstav Ježíš, šel za ním, i uèedlníci jeho. 20 (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, pøistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho. 21 Nebo øekla sama v sobì: Dotknuli se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu. 22 Ježíš pak obrátiv se a uzøev ji, øekl: Doufej, dcero, víra tvá tì uzdravila. A zdráva uèinìna jest žena od té chvíle.) 23 Pøišed pak Ježíš do domu knížete, a uzøev tu trubaèe a zástup hluèící, 24 Øekl jim: Odejdìtež; nebꜜ neumøela dìveèka, ale spí. I posmívali se jemu. 25 A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest dìveèka. 26 A roznesla se povìst ta po vší té zemi. 27 A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a økouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidùv. 28 A když všel do domu, pøistoupili k nìmu ti slepí. I dí jim Ježíš: Vìøíte-li, že to mohu uèiniti? Øekli jemu: Ovšem, Pane. 29 Tedy dotekl se oèí jejich, øka: Podle víry vaší staniž se vám. 30 I otevøíny jsou oèi jejich. Zapovìdìl jim pak tuze Ježíš, øka: Viztež, aꜜ nižádný o tom nezví. 31 Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi. 32 A když oni vycházeli, aj, pøivedli mu èlovìka nìmého, majícího ïábelství. 33 A když vyvrhl ïábelství, mluvil jest nìmý. I divili se zástupové, økouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském. 34 Farizeové pak pravili: Mocí knížete ïábelského vymítá ïábly. 35 I obcházel Ježíš všecka mìsta i mìsteèka, uèe v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. 36 A když hledìl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštìni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýøe. 37 Tedy dí uèedlníkùm svým: Žeò zajisté jest mnohá, ale dìlníkù málo. 38 Protož proste Pána žni, aꜜ vypudí dìlníky na žeò svou A svolav k sobì dvanácte uèedlníkù svých, dal jim moc nad duchy neèistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh. 2 Dvanácti pak apoštolù jména jsou tato: První Šimon, jenž slove Petr, a Ondøej bratr jeho, Jakub Zebedeùv a Jan bratr jeho, 3 Filip a Bartolomìj, Tomáš a Matouš, jenž byl celný, Jakub Alfeùv a Lebbeus, pøijmím Thaddeus, 4 Šimon Kananitský a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil ho. 5 Tìch dvanácte poslal Ježíš, pøikazuje jim, øka: Na cestu pohanù nechoïte, a do mìst Samaritánských nevcházejte. 6 Ale radìji jdìte k ovcem zahynulým z domu Izraelského. 7 Jdouce pak, kažte, økouce: Že se pøiblížilo království nebeské. 8 Nemocné uzdravujte, malomocné èisꜜte, mrtvé køeste, ïábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte. 9 Neshromažïujte zlata ani støíbra, ani penìz v opascích vašich mívejte, 10 Ani mošny na cestì, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hùlky; hodenꜜ jest zajisté dìlník pokrmu svého. 11 A do kteréhožkoli mìsta neb mìsteèka vešli byste, vzeptejte se, kdo by v nìm hodný byl, a tu pobuïte, až byste i vyšli odtud. 12 A vcházejíce do domu, pozdravtež ho. 13 A jestližeꜜ bude dùm ten hodný, pokoj váš pøijdiž naò; pakliꜜ by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám. 14 A kdožkoli nepøijal by vás, a neuposlechl by øeèí vašich, vyjdouce ven z domu neb z mìsta toho, vyraztež prach z noh vašich. 15 Amen pravím vám: Lehèeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli mìstu tomu. 16 Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buïte opatrní jako hadové, a

12 Matouš 10:17 9 Matouš 11:12 sprostní jako holubice. 17 Vystøíhejtež se pak lidí; nebꜜ vás vydávati budou do snìmù, a v školách svých budou vás bièovati. 18 Ano i pøed vladaøe i pøed krále vedeni budete pro mne, na svìdectví jim, i tìm národùm. 19 Kdyžꜜ pak vás vydadí, nebuïtež peèliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoꜜ bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti. 20 Nebo ne vy jste, jenž mluvíte, ale duch Otce vašeho, jenž mluví v vás. 21 Vydáꜜ pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouꜜ dítky proti rodièùm, a zmordují je. 22 A budete v nenávisti všechnìm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenꜜ spasen bude. 23 Když se pak vám budou protiviti v tom mìstì, utecte do jiného. Amen zajisté pravím vám, nezchodíte mìst Izraelských, ažꜜ pøijde Syn èlovìka. 24 Neníꜜ uèedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého. 25 Dostiꜜ jest uèedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Ponìvadž jsou hospodáøe Belzebubem nazývali, èím pak více domácí jeho? 26 Protož nebojte se jich; nebꜜ není nic skrytého, což by nemìlo býti zjeveno, ani co tajného, ješto by nemìlo zvìdíno býti. 27 Což vám pravím ve tmách, pravte na svìtle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích. 28 A nebojte se tìch, kteøíž zabíjejí tìlo, ale duše nemohou zabíti; než bojte se radìji toho, kterýž mùže i duši i tìlo zatratiti v pekelném ohni. 29 Zdaliž neprodávají dvou vrabcù za malý peníz? a jeden z nich nepadá na zem bez vùle Otce vašeho. 30 Vaši pak i vlasové na hlavì všickni seèteni jsou. 31 Protož nebojte se, mnohých vrabcù dražší jste vy. 32 Kdožkoli tedy vyzná mne pøed lidmi, vyznámꜜ i já jej pøed Otcem svým, jenž jest v nebesích. 33 Ale kdož by mne zapøel pøed lidmi, zapøímꜜ ho i já pøed Otcem svým, kterýž jest v nebesích. 34 Nedomnívejte se, že bych pøišel pokoj dáti na zemi. Nepøišelꜜ jsem, abych pokoj uvedl, ale meè. 35 Pøišelꜜ jsem zajisté, abych rozdìlil èlovìka proti otci jeho, a dceru proti mateøi její, a nevìstu proti svegruši její. 36 A nepøátelé èlovìka budou domácí jeho. 37 Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníꜜ mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníꜜ mne hoden. 38 A kdož nebéøe køíže svého a nenásleduje mne, neníꜜ mne hoden. 39 Kdož nalezne duši svou, ztratíꜜ ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneꜜ ji. 40 Kdož vás pøijímá, mneꜜ pøijímá; a kdo mne pøijímá, pøijímáꜜ toho, kterýž mne poslal. 41 Kdo pøijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož pøijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme. 42 A kdož by koli dal jednomu z tìchto nejmenších èíši vody studené k nápoji, toliko ve jménu uèedlníka, zajisté pravím vám, neztratíꜜ odplaty své I stalo se, když dokonal Ježíš øeèi své, kteréž mluvil, pøikázání dávaje dvanácti uèedlníkùm svým, bral se odtud, aby uèil a kázal v mìstech jejich. 2 Jan pak v vìzení uslyšev o skutcích Kristových, poslal dva z uèedlníkù svých, 3 A øekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž pøijíti má, èili jiného èekati máme? 4 I odpovídaje Ježíš, øekl jim: Jdouce, zvìstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte: 5 Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se èistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým pak evangelium se zvìstuje. 6 A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mnì. 7 A když oni odešli, poèal Ježíš praviti zástupùm o Janovi: Co jste vyšli na poušꜜ vidìti? Zdali tøtinu vìtrem se klátící? 8 Aneb co jste vyšli vidìti? Zda èlovìka mìkkým rouchem odìného? Aj, kteøíž se mìkkým rouchem odívají, v domích královských jsou. 9 Aneb co jste vyšli vidìti? Proroka-li? Jistì pravím vám, i více nežli proroka. 10 Tentoꜜ jest zajisté, o nìmž psáno: Aj, já posílám andìla svého pøed tváøí tvou, kterýžto pøipraví cestu tvou pøed tebou. 11 Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal vìtší nad Jana Køtitele; ale kdo jest menší v království nebeském, jestiꜜ vìtší nežli on. 12 Ode dnù pak Jana Køtitele

13 Matouš 11:13 10 Matouš 12:23 až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteøíž násilí èiní, uchvacujíꜜ je. 13 Nebo všickni Proroci i Zákon až do Jana prorokovali. 14 A chcete-li pøijmouti: Onꜜ jest Eliáš, kterýž pøijíti mìl. 15 Kdo má uši k slyšení, slyš. 16 Ale k komu pøipodobním pokolení toto? Podobno jest dìtem, sedícím na ryncích, a kteøíž na tovaryše své volají, 17 A øíkají: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostnì jsme naøíkali, a neplakali jste. 18 Pøišel zajisté Jan, nejeda ani pije, a oni økou: Ïábelství má. 19 Pøišel Syn èlovìka, jeda a pije, a oni økou: Aj, èlovìk žráè a pijan vína, pøítel publikánù a høíšníkù. Ale ospravedlnìna jest moudrost od synù svých. 20 Tehdy poèal pøimlouvati mìstùm, v nichžto èinìni jsou jeho mnozí divové, že pokání neèinili. 21 Bìda tobì Korozaim, bìda tobì Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli èinìni divové ti, kteøíž jsou èinìni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání èinili. 22 Nýbrž pravím vám, že Týru a Sidonu lehèeji bude v den soudný nežli vám. 23 A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrèeno budeš. Nebo kdyby v Sodomì èinìni byli divové ti, kteøíž jsou èinìni v tobì, byliꜜ by zùstali až do dnešního dne. 24 Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehèeji bude v den soudný nežli tobì. 25 V ten èas odpovìdìv Ježíš, øekl: Chválím tì, Otèe, Pane nebe i zemì, že jsi skryl tyto vìci pøed moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je malièkým. 26 Jistì, Otèe, že se tak líbilo pøed tebou. 27 Všecky vìci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýꜜ nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtìl Syn zjeviti. 28 Pojdtež ke mnì všickni, kteøíž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpoèinutí dám. 29 Vezmìte jho mé na se, a uète se ode mne, neboꜜ jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpoèinutí dušem vašim. 30 Jho mé zajisté jestiꜜ rozkošné, a bøímì mé lehké V ten èas šel Ježíš v den sváteèní skrze obilí, a uèedlníci jeho laèni jsouce, poèali vymínati klasy a jísti. 2 Farizeové pak vidouce to, øekli jemu: Hle, uèedlníci tvoji èiní to, èehož nesluší èiniti v den sváteèní. 3 On pak øekl jim: Co jste neètli, co jest uèinil David, když laènìl, on i ti, kteøíž s ním byli? 4 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani tìm, kteøíž s ním byli, než toliko samým knìžím? 5 Anebo zdali jste neètli v Zákonì, že knìží ve dny sváteèní v chrámì svátek ruší, a jsou bez høíchu? 6 Ale pravímꜜ vám, žeꜜ vìtší jest tuto nežli chrám. 7 Než kdybyste vìdìli, co je to: Milosrdenství chci a ne obìti, neodsuzovali byste nevinných. 8 Syn zajisté èlovìka jestiꜜ pánem i dne sváteèního. 9 A poodšed odtud Ježíš, pøišel do školy jejich. 10 A aj, byl tu èlovìk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, økouce: Sluší-li v den sváteèní uzdravovati? aby jej obžalovali. 11 On pak dí jim: Který bude z vás èlovìk, ješto by mìl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteèní, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí? 12 A èím lepší jest èlovìk nežli ovce? A protož slušíꜜ v den sváteèní dobøe èiniti. 13 Tedy øekl èlovìku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a uèinìna jest zdravá jako i druhá. 14 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti nìmu, kterak by jej zahladili. 15 A vìda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky. 16 A s pohrùžkou pøikázal jim, aby ho nezjevovali, 17 Aby se naplnilo povìdìní skrze Izaiáše proroka, økoucího: 18 Aj, služebník mùj, kteréhož jsem vyvolil, milý mùj, v nìmž se dobøe zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na nìj, a soud národùm zvìstovati bude. 19 Nebude se vaditi, ani køièeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho. 20 Tøtiny nalomené nedolomí, a lnu kouøícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítìzství. 21 A ve jménu jeho národové doufati budou. 22 Tedy podán jemu ïábelstvím posedlý, slepý a nìmý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a nìmý, i mluvil i vidìl. 23 I divili se

14 Matouš 12:24 11 Matouš 13:10 všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidùv? 24 Ale farizeové to uslyševše, øekli: Tento nevymítá ïáblù než Belzebubem, knížetem ïábelským. 25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdìlené samo v sobì zpustne, a každé mìsto neb dùm proti sobì rozdìlený nestane. 26 A jestližeꜜ satan satana vymítá, proti sobì rozdìlen jest. Kterak tedy stane království jeho? 27 A vymítám-liꜜ já ïábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. 28 Pakliꜜ já Duchem Božím ïábly vymítám, jistì pøišlo jest mezi vás království Boží. 29 Aneb kterak kdo mùže do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leè by prve svázal toho silného, a teprvꜜ by dùm jeho obloupiti mohl? 30 Kdož není se mnou, proti mnì jest; a kdo neshromažïuje se mnou, rozptylujeꜜ. 31 Protož pravím vám: Všeliký høích i rouhání bude lidem odpuštìno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštìno lidem. 32 A kdyby kdo øekl slovo proti Synu èlovìka, bude jemu odpuštìno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštìno, ani na tomto svìtì, ani na budoucím. 33 A protož nebo èiòte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo èiòte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Neboꜜ po ovoci strom bývá poznán. 34 Pokolení ještìrèí, kterakž mùžete dobré vìci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví. 35 Dobrý èlovìk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý èlovìk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí poèet v den soudný. 37 Nebo z slov svých spravedliv budeš uèinìn, a z øeèí tvých budeš odsouzen. 38 Tehdy odpovìdìli nìkteøí z zákoníkù a farizeù, økouce: Mistøe, chceme od tebe znamení vidìti. 39 On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka. 40 Nebo jakož byl Jonáš v bøiše velryba tøi dni a tøi noci, takꜜ bude Syn èlovìka v srdci zemì tøi dni a tøi noci. 41 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání èinili k Jonášovu kázání, a aj, víceꜜ jest nežli Jonáš tuto. 42 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo pøijela od konèin zemì, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceꜜ jest tuto nežli Šalomoun. 43 Když pak neèistý duch vyjde od èlovìka, chodí po místech suchých, hledaje odpoèinutí, ale nenalézaje, dí: 44 Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A pøijda, nalezne prázdný, vyèištìný a ozdobený. 45 Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchù horších, a vejdouce, pøebývají tam, i bývají poslední vìci èlovìka toho horší nežli první. Takꜜ bude i tomuto zlému pokolení. 46 A když on ještì mluvil k zástupùm, aj, matka a bratøí jeho stáli vnì, žádajíce s ním promluviti. 47 I øekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratøí tvoji stojí vnì, chtíce s tebou mluviti. 48 On pak odpovídaje, øekl tomu, kterýž k nìmu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratøí moji? 49 A vztáhna ruku svou na uèedlníky své, i øekl: Aj, matka má i bratøí moji. 50 Nebo kdož by èinil vùli Otce mého nebeského, tenꜜ jest bratr mùj, i sestra má, i matka má A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moøe. 2 I sešli se k nìmu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, sedìl, všecken pak zástup stál na bøehu. 3 I mluvil jim mnoho v podobenstvích, øka: Aj, vyšel rozsevaè, aby rozsíval. 4 A když on rozsíval, nìkterá seménka padla podle cesty, a pøiletìli ptáci, i szobali je. 5 Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto nemìla mnoho zemì; a rychle vzešla, protože nemìla hlubokosti zemì. 6 Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že nemìla koøene, uschla. 7 Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je. 8 A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, nìkteré stý, jiné šedesátý a jiné tøidcátý. 9 Kdo má uši k slyšení, slyš. 10 Tedy pøistoupivše

15 Matouš 13:11 12 Matouš 13:44 uèedlníci, øekli jemu: Proè jim v podobenstvích mluvíš? 11 On pak odpovìdìv, øekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. 12 (Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníꜜ se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od nìho odjato.) 13 Protoꜜ v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumìjí. 14 A plní se na nich proroctví Izaiáše, økoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hledìti budete, ale neuzøíte. 15 Nebo ztuènìlo jest srdce lidu tohoto, a ušima tìžce slyšeli a oèi své zamhouøili, aby snad nìkdy neuzøeli oèima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozumìli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil. 16 Ale oèi vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší. 17 Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali vidìti to, což vy vidíte, a nevidìli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli. 18 Vy tedy slyšte podobenství rozsevaèe. 19 Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, pøichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest. 20 Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí pøijímá. 21 Než nemá v sobì koøene, ale jest èasný, a když pøichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší. 22 Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale peèování tohoto svìta a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá uèinìno bez užitku. 23 V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, nìkteré zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak tøidcátý. 24 Jiné podobenství pøedložil jim, øka: Podobno jest království nebeské èlovìku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. 25 Když pak lidé zesnuli, pøišel nepøítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel. 26 A když vzrostla bylina a užitek pøinesla, tedy ukázal se i koukol. 27 I pøistoupivše služebníci hospodáøe toho, øekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol? 28 A on øekl jim: Nepøítel èlovìk to uèinil. Služebníci pak øekli mu: Chceš-liž, tedy pùjdeme a vytrháme jej? 29 On pak odpovìdìl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. 30 Nechte, aꜜ obé spolu roste až do žni. A v èas žni dím žencùm: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažïte do stodoly mé. 31 Jiné podobenství pøedložil jim, øka: Podobno jest království nebeské zrnu horèiènému, kteréž vzav èlovìk, vsál na poli svém. 32 Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, vìtší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské pøiletíce, hnízda sobì dìlají na ratolestech jeho. 33 Jiné podobenství mluvil jim, øka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadìlala ve tøech mìøicích mouky, až by zkysalo všecko. 34 Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupùm, a bez podobenství nemluvil jim, 35 Aby se naplnilo povìdìní skrze proroka, økoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté vìci od založení svìta. 36 Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I pøistoupili k nìmu uèedlníci jeho, økouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. 37 On pak odpovídaje, øekl jim: Rozsevaè dobrého semene jestiꜜ Syn èlovìka. 38 A pole jest tento svìt, dobré pak símì jsouꜜ synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. 39 A nepøítel, kterýž jej rozsívá, jestiꜜ ïábel, ale žeò jest skonání svìta, a ženci jsou andìlé. 40 Protož jakož vytrhávají koukol a ohnìm spalují, takꜜ bude pøi skonání svìta tohoto. 41 Pošle Syn èlovìka andìly své, i vyberouꜜ z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteøíž èiní nepravost, 42 A uvrhouꜜ je do peci ohnivé. Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 43 A tehdážꜜ spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš. 44 Opìt podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna èlovìk, skrývá,

16 Matouš 13:45 13 Matouš 14:29 a radostí pro nìj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to. 45 Opìt podobno jest království nebeské èlovìku kupci, hledajícímu dobrých perel. 46 Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což mìl, a koupil ji. 47 Opìt podobno jest království nebeské vrši puštìné do moøe a ze všelikého plodu shromažïující; 48 Kteroužto, když naplnìna byla, vytáhše na bøeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preè zamítali. 49 Takꜜ bude pøi skonání svìta. Vyjdou andìlé a oddìlí zlé z prostøedku spravedlivých, 50 A uvrhou je do peci ohnivé. Tamꜜ bude pláè a škøipení zubù. 51 Potom dí jim Ježíš: Srozumìli-li jste tomuto všemu? Øekli jemu: I ovšem, Pane. 52 On pak øekl jim: Protož každý uèitel umìlý v království nebeském podoben jest èlovìku hospodáøi, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré vìci. 53 I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud. 54 A pøišed do vlasti své, uèil je v školách jejich, takže se velmi divili, økouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto? 55 Zdaliž tento není syn tesaøùv? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratøí jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas? 56 A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky vìci? 57 I zhoršili se na nìm. A Ježíš øekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém. 58 I neuèinil tu mnoho divù, pro nevìru jejich V tom èase uslyšel Herodes ètvrták povìst o Ježíšovi. 2 I øekl služebníkùm svým: To jest Jan Køtitel. Onꜜ jest vstal z mrtvých, a protož se divové dìjí skrze nìho. 3 Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláøe pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. 4 Nebo byl øekl jemu Jan: Nesluší tobì míti jí. 5 A chtìv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej mìli. 6 Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostøed hodovníkù, i líbilo se to Herodesovi, 7 Tak že s pøísahou zaslíbil jí dáti, zaè by ho prosila. 8 A ona jsuci prve navedena od mateøe své, øekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Køtitele. 9 I zarmoutil se král, ale pro pøísahu a pro ty, kteøíž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti. 10 A poslav kata, sꜜal Jana v žaláøi. 11 I pøinesena jest hlava jeho na míse, a dána dìveèce. A ona nesla ji mateøi své. 12 A pøišedše uèedlníci jeho, vzali tìlo jeho a pochovali je; a šedše, povìdìli to Ježíšovi. 13 A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodièce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pìšky z mìst. 14 A vyšed Ježíš, uzøel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. 15 A když bylo k veèerou, pøistoupili k nìmu uèedlníci jeho, økouce: Pusté jest místo toto, a èas již pominul. Rozpusꜜ zástupy, aꜜ jdouce do mìsteèek, nakoupí sobì pokrmù. 16 Ježíš pak øekl jim: Není potøebí odcházeti, dejte vy jim jísti. 17 A oni økou jemu: Nemáme zde, než pìt chlebù a dvì rybì. 18 Kterýžto dí jim: Pøinestež mi je sem. 19 A rozkázav zástupu posaditi se na trávì a vzav pìt chlebù a dvì rybì, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal uèedlníkùm chleby, a uèedlníci zástupùm. 20 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozùstalých drobtù, dvanácte košù plných. 21 Tìch pak, kteøíž jedli, bylo okolo pìti tisícù mužù, kromì žen a dìtí. 22 A ihned pøinutil uèedlníky své, aby vstoupili na lodí a pøedešli jej za moøe, dokudž by nerozpustil zástupù. 23 A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl veèer, sám byl tam. 24 Lodí pak již byla uprostøed moøe, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim. 25 Pøi ètvrtém pak bdìní noèním bral se k nim Ježíš, jda po moøi. 26 A vidouce jej uèedlníci po moøi jdoucího, zarmoutili se, økouce: Obluda jest. A strachem køièeli. 27 Ale ihned Ježíš promluvil k nim, øka: Doufejtež, jáꜜ jsem, nebojte se. 28 I odpovìdìv Petr, øekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobì pøijíti po vodì. 29 A on øekl: Pojï. A