UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra asijských studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Nové náboženství Tenrikjó New religious movement Tenrikyo OLOMOUC 2016 Zuzana Štěpánová Vedoucí diplomové práce: Mgr. Dita Nymburská, Ph.D.

2 Kopie zadání bakalářské práce

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla veškeré použité prameny a literaturu. V Olomouci dne: Podpis:

4 Anotace Jméno autora: Jméno fakulty katedry: Název práce: Zuzana Štěpánová Filozofická fakulta Katedra asijských studií Nové náboženství Tenrikjó New religious movement Tenrikyo Vedoucí bakalářské diplomové práce: Mgr. Dita Nymburská, Ph.D. Počet stran: 51 Počet znaků s mezerami: Počet titulů použitých pramenů a literatury: 30 Klíčová slova: Tenrikjó, nová náboženská hnutí, Japonsko Tato bakalářská práce se zabývá japonským novým náboženstvím Tenrikjó. Úvodní kapitola seznamuje čtenáře s důležitými historickými událostmi či prvky náboženství nacházejících se v Japonsku, konkrétně se šintó, buddhismem a křesťanstvím, které určitým způsobem ovlivnily samotný vznik či existenci Tenrikjó. Další část práce pojednává o samotném hnutí a jeho vzniku. Zvláštní pozornost je věnována zakladatelce Nakajamě Miki. Dále práce čtenáře stručně seznamuje s prvky, které se nachází v učení Tenrikjó a snaží se je připodobnit k prvkům náboženství, již praktikujících se na japonských ostrovech (šintó, buddhismu a křesťanství). Závěr se věnuje tomuto hnutí v současné době a způsobu, jak získává nové členy.

5 Poděkování Ráda bych touto cestou vyjádřila poděkování vedoucí mé bakalářské práce paní doktorce Nymburské za její trpělivost a cenné připomínky. Především bych chtěla poděkovat mým rodičům, bez kterých by mé studium na vysoké škole nebylo vůbec možné.

6 Ediční poznámka V práci je použita česká transkripce japonských výrazů s výjimkou bibliografických údajů cizojazyčných zdrojů, kde je ponechána původní transkripce. Termíny japonského původu jsou uvedeny v kurzívě a jejich znakový zápis je při prvním výskytu uveden v závorce za nimi. Výjimkou jsou názvy období vymezující japonské dějiny, japonská vlastní jména a termíny, které jsou pouze doplňující či informativní. Konkrétními výjimkami jsou slova šintó a Tenrikjó z důvodu jejich velmi častého výskytu v práci. Japonská jména jsou uvedena v původním japonském řazení příjmení následované křestním jménem. Znaková podoba vlastních jmen bude uvedena jen v případech, kdy jsou jejich nositeli významné osobnosti pojící se s tématem. Příjmení žen cizího původu nejsou přechylována. Při přepisu korejských slov je použita česká transkripce a celé slovo je pak napsáno v kurzívě. Přímé citace jsou v uvozovkách a není-li uvedeno jinak, parafráze a citace z cizích zdrojů jsou přeloženy autorkou.

7 Obsah Kopie zadání bakalářské práce... 2 Anotace... 4 Poděkování... 5 Ediční poznámka... 6 Obsah... 7 Úvod Náboženství v Japonsku Japonské náboženství šintó a božstva kami Státní šintó Buddhismus v Japonsku Buddhismus Čisté země Křesťanství v Japonsku Nové náboženství Tenrikjó Zakladatelka Tenrikjó Nakajama Miki Spisy Tenrikjó Společné prvky se šintó Stvoření lidstva podle Tenrikjó Izanagi no Mikoto, Izanami no Mikoto Obřad Kagura Společné prvky s buddhismem Společné prvky s křesťanstvím Hinokišin denní příspěvek Hokori - prach Hnutí v současném Japonsku a misijní činnost Internetové stránky hnutí a způsob šíření nauky hnutí Závěr Abstract in English Seznam použité literatury Internetové zdroje... 50

8 Úvod Tato práce se věnuje jednomu z nejstarších nových náboženských hnutí, Tenrikjó. To bylo založeno Nakajamou Miki před více než sto padesáti lety a řadí se tak mezi nejstarší nová náboženská hnutí, která v Japonsku vznikla. Cílem práce je seznámit čtenáře s tímto náboženským směrem. Důraz je kladen na základní prvky nauky, které jsou současně srovnávány s prvky jiných náboženství. Dalším cílem je poukázat na fakt, že se v Tenrikjó objevuje mnoho konceptů převzatých z jiných dobových učení. Pro správné pochopení japonských nových náboženství, tedy i samotného Tenrikjó, je nejdříve potřeba obecně se seznámit s náboženstvími, která se v Japonsku praktikují. Ta totiž do jisté míry mohla ovlivnit vznik a vývoj již zmíněných nových náboženství. Proto jim je věnována úvodní kapitola, kde autorka práce rovněž považuje za důležité představit čtenáři relevantní události a pojmy související s tématem. Část této práce se totiž zabývá i srovnáním prvků Tenrikjó s prvky jiných vír, především šintó, buddhismu a křesťanství. Z vysvětlených pojmů vyskytujících se v této kapitole je asi nejzásadnější osvětlení pojmu státní šintó. Po několik desítek let byla existence Tenrikjó a i jeho samotná nauka tzv. státním šintó ovlivněna. Druhá kapitola se zabývá vznikem tohoto hnutí. Ten je neodmyslitelně spojován se samotnou zakladatelkou Nakajamou Miki, ktéré je věnována kapitola třetí. Většina nových náboženství v Japonsku je založena charismatickou osobností, která se nějakým způsobem dostala do kontaktu s božstvem. V případě Nakajami Miki se jednalo o posednutím božstvem Tenri Ó no Mikoto, o čemž tyto kapitoly rovněž hovoří. Navíc se zabývají pojmenováním podob tohoto božstva, jelikož se v učení Tenrikjó setkáváme hned s několika. Další součást třetí kapitoly poté popisuje spisy, které jsou spojovány s tímto hnutím. Následující část práce se zaobírá již zmiňovaným porovnáním náboženských prvků Tenrikjó s jinými náboženstvími (šintó, buddhismem a křesťanstvím) a současně tyto pojmy vysvětluje. Velká část je věnována stvoření lidstva, která je pro doktrínu učení poměrně důležitá. Toto stvoření lidstva se totiž promítá do postupů při obřadech, kterým se tato část práce také věnuje. Dále se bude hovořit o konceptech karmy či reinkarnace, 8

9 které v tomto náboženství také můžeme nalézt. V neposlední řadě poukazuje na prach usazující se na duši podle Tenrikjó jako paralelu páchání hříchu v křesťanství. Závěrečná kapitola seznamuje čtenáře s fungováním hnutí v současnosti. Na to, že je to poměrně mladé náboženství, hlásí se k němu mnoho následovníků. Převážná většina z nich žije v Japonsku, a to i přes to, že toto hnutí klade velký důraz na misijní činnost. Kostely Tenrikjó však můžeme nalézt po celém světě. Dále se stejná kapitola věnuje způsobu šíření nauky v současné době. Zaměřuje se především na internetové stránky tohoto hnutí a vyjadřuje se k jejich vzhledu a účinnosti. 9

10 1. Náboženství v Japonsku Japonsko je zemí se širokou škálou náboženských vyznání. Earhart 1 tato náboženství rozděluje na sedm částí šintó, buddhismus, křesťanství, nová náboženství, konfucianismus, taoismus a lidové náboženství. 2 Tato bakalářská práce se přitom podrobněji věnuje pouze třem zmíněným (šintó, buddhismus a křesťanství), a to výhradně v souvislosti s historickými událostmi či prvky, které je přímo i nepřímo spojují s novým náboženstvím Tenrikjó. Je třeba zdůraznit, že i když tato práce rozlišuje jednotlivé prvky těchto tří vybraných vyznání, tak Žádnou z japonských tradic nelze poznávat izolovaně učení ( ) jsou jen zřídkakdy chápána jako samostatné elementy nebo oddělené konfese, mezi nimiž by bylo třeba volit. 3 jak poukazuje Earhart. Vymezení uváděná v této práci proto slouží výhradně pro účely snadnější orientace v problematice. Earhart dále dodává, že Pro většinu Japonců je proto samozřejmostí, že sami provádějí úkony charakteristické pro rozličná učení, a to nejen při různých příležitostech, ale i v rámci jedné náboženské aktivity. Pro mnoho lidí na Západě je tento přístup stěží pochopitelný, neboť jsou zvyklí chápat vyznání jako výhradní ztotožnění člověka s konkrétním učením ten, kdo se cítí být křesťanem, židem či muslimem, se zřídkakdy účastní aktivity dvou, tří či více náboženských směrů. 1.1 Japonské náboženství šintó a božstva kami Šintó je v některých publikacích definován jako původní japonské náboženství 4 či jako původní japonské polyteistické náboženství 5. Důležité je ovšem uvědomit si, jak uvádí 1 H. Byron Earhart vystudoval na Chicago University, kde získal doktorandský titul z Historie religionistiky. Nyní působí jako emeritní profesor na katedře srovnávací religionistiky na Západní michiganské univerzitě (Western Michigan University). Napsal hned několik prací zabývajících se náboženstvími a tradicemi Japonska. 2 Viz EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě. V čes. jazyce vyd. 2. Praha: Prostor, 1999, 189 s. ISBN , s Tamtéž, s ANDĚLOVÁ, Petra. Základy asijských náboženství. 1. vyd. Editor KNOTKOVÁ, Blanka. Praha: Karlova, 2005, 156 s. ISBN , s WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta; LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje. 1. vyd. Praha: Libri, 2006, 175 s. ISBN , s

11 Werner 6 v publikaci Náboženství východní Asie, že před příchodem buddhismu nebylo náboženství v Japonsku předmětem uvědomělého přemýšlení a tedy teologických spekulací, takže není možno mluvit o jasně definovaném systému původního japonského náboženství. 7 Označení šintó vzniklo až v 6. století, aby se tyto náboženské praktiky a zvyky nacházející se na japonských ostrovech odlišily od nově přijatého buddhismu. Pokud se zaměříme na užité čínské znaky ve slově šintó ( 神道 ), dobereme se k překladu cesta bohů či cesta duchů. Tuto složeninu můžeme také číst jako kami no miči ( 神の道 ), jehož význam je stejný jako předchozí překlad, avšak důležité je zde slovo kami ( 神 ). Jednoslovný překlad tohoto pojmu je poměrně komplikovaný a tak české překlady bůh i duch jsou významu slova kami opravdu nejblíže. Můžeme tak označovat božstva, která se nachází v šintoistické mytologii, ale i kosmické a přírodní síly a inteligence, duchové a obyvatelé neviditelných oblastí jsoucna všeho druhu, někteří zemřelí předkové, ale někdy i žijící osoby a vše, co vzbuzuje podiv, pocit tajemna, posvátné hrůzy, nadšení a extáze nebo i nevysvětlitelného sklíčení a nejistoty, zejména v kontextu přírodního dění.. Werner tuto definici doplňuje o tzv. zkušenost kami, což mohou být i pocity, které jsou v člověku vyvolané nějakým přírodním úkazem či uměním. Může jít i o výjimečnou zručnost člověka vyvolanou působením kami. 8 Výčet významů slova kami by mohl naznačovat, že šintó je náboženství polyteistické, s čímž ovšem Werner nesouhlasí i přes existenci mnoha podob kami. 9 Zde se nachází podobnost s Tenrikjó přesto, že božstvo v Tenrikjó nabírá mnoha podob a dokonce má i vícero pojmenování, o náboženství polyteistické se rovněž nejedná. 10 V souvislosti s Tenrikjó je třeba zdůraznit zvláště jedno podobenství kami, a to ikigami 11 ( 生き神 ), žijící božstvo. Sama zakladatelka Tenrikjó Nakajama Miki se stala příkladem živoucího božstva, tedy bytosti, která je zároveň naplněna božstvím a zároveň se stává 6 Karel Werner je český orientalista a indolog, který získal doktorandský titul z filosofie a indické filologie. Jeho práce se věnuje především studiu indických náboženství. Zabývá se rovněž metodologií studia náboženství. [cit ]. 7 WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 215 s. ISBN x, s Tamtéž, s Tamtéž, s Více o pojmenování božstva v Tenrikjó viz kapitolu 2. Nové náboženství Tenrikjó. 11 Asi nejznámějšími ikigami byli japonští císaři, avšak pouze do roku 1946, kdy se musel císař éry Šówa tohoto titulu vzdát. (WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s ). 11

12 božstvem. 12 Ikigami bývaly často ženy se silnou osobností, které dokázaly nabídnout lidem psychickou a duchovní pomoc, avšak ne nutně musely být vzdělané. 13 Earhart uvádí, že pro své stoupence se obvykle staly objekty zbožné úcty a zprostředkovateli požehnání. 14 Tuto vlastnost zdědili i pokračovatelé těchto náboženství, kteří byli většinou muži. 15 Tak tomu bylo i v případě Tenrikjó, kdy zakladatelkou sice byla žena, ovšem všichni její pokračovatelé již byli muži Státní šintó Šintó v průběhu japonských dějin zastávalo roli upevňovatele národního cítění a uvědomění. Toto významné postavení v japonské společnosti bylo ještě posíleno s příchodem nového období Edo ( ), kdy byl dáván důraz na výlučnost Japonska od božského původu nepřerušené linie císařského rodu a s tím spojené studium šintoistického panteonu. Propagátorem těchto myšlenek je především Škola národní nauky, Kokugaku ( 国学 ). 16 Toto vrcholí v období Meidži ( ), kdy padá šógunátní vláda 17 a za účelem upevnění pozice císaře vzniká tzv. státní šintó, kokka šintó ( 国家神道 ). V této práci budu pracovat se souslovím státní šintó, jelikož se často objevuje i v odborné literatuře. Přesto je velmi důležité si uvědomit, že samotný tento termín byl užit až po druhé světové válce v dokumentu Směrnice (o) šintó, šintó širei ( 神道指令 ). 18 Havlíček 19 definuje nastolení státního šintó jako období, kdy byl dáván důraz na nedílnou jednotu japonského národa, na jeho výsadní postavení dané založením 12 EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s CLARKE, Peter B. Encyclopedia of New Religious Movements. Taylor & Francis, 2004, 688 s. ISBN , s EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s Tamtéž, s REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, 476 s. ISBN , s Japonsky se nazývá bakufu ( 幕府 ) a jedná se o vojenskou vládu. (Více o šógunátní vládě viz REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s ). 18 Anglický název tohoto dokumentu zní Shinto Directive. Tento dokument byl sepsán okupační správou a byl předán japonské vládě, která tímto měla oficiálně přestat podporovat šintó. (CLARKE, Peter B., Encyclopedia of New Religious Movements, s ). 19 Jakub Havlíček je filozof a religionista, který nyní pracuje jako odborný asistent na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jeho kniha Cesty božstev: Otázky interpretace náboženství a nacionalismu v moderním Japonsku, z které tato práce také čerpá, je založena na jeho stejnojmenné disertační práci. 12

13 v mýtickém věku bohů popsaném ve starojaponských kronikách, a v neposlední řadě důraz na ústřední místo císaře odvozené od nepřerušené linie císařského rodu, jenž pochází od sluneční bohyně Amaterasu no Ómikami ( 天照大御神 ). Dále dodává, že veškeré toto jednání bylo prosazováno jako nenáboženský světonázor, a kterým by se měl řídit každý občan. 20 I přes nesporné tendence se však šintó nikdy nestalo státním náboženstvím. Díky ústavě Meidži 21 se do jisté míry prosadila náboženská svoboda a na popularitě získávají i náboženství nová. 22 A proto: aby bylo možné zajistit pro šintó trvale dominantní postavení na nepřehledné duchovní scéně, bylo státní šintó oficiálně prohlášeno za etické učení, které nemá náboženský charakter. 23 V praxi to fungovalo tak, že se prokazovala úcta svatyním a šintoistické tradici jako důkaz vlastenectví. Earhart také popisuje pronikání těchto myšlenek do oblasti školství, kde byla výuka náboženství zakázaná a kde vznikl předmět národní etika, který byl směsí šintoistického učení a konfuciánské morálky pojednávající o vyvolenosti japonského národa díky dědičné milosti kami a o mravní odpovědnosti národa vůči vladaři a státu. 24 V období Medži tedy bylo možné praktikovat i buddhismus, křesťanství a 13 šintoistických sekt, které se hromadně označovaly jako kjóha šintó ( 教派神道 ) a které byly uznané státem. Ostatní nová náboženství včetně sekt byla ze strany státu buď utiskována, nebo byla zakázána úplně. 25 Kjóha šintó, tzv. sektářské šintó, bylo 13 šintoistických sekt, které Na rozdíl od tzv. veřejného šintó neměly (tyto sekty) právo vlastní svatyně nebo je stavět v tradičním stylu. 26 Tyto sekty se dále rozdělovaly do pěti skupin na čisté šintó, 20 HAVLÍČEK, Jakub. Cesty božstev: Otázky interpretace náboženství a nacionalismu v moderním Japonsku, s V ústavě Meidži se dává velký důraz na pozici a moc císaře. Byla vydána 11. února 1889 a platila až do roku 1947, kdy byla vydána nová Ústava platící dodnes. (Více viz EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s a s ). 22 CLARKE, Peter B., Encyclopedia of New Religious Movements, s EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s Tamtéž, s CLARKE, Peter B., Encyclopedia of New Religious Movements, s ANDĚLOVÁ, Petra. Základy asijských náboženství, s

14 konfuciánské šintó, očištěné šintó, horské šintó a léčitelské šintó. 27 Tenrikjó spadalo do poslední zmíněné skupiny. K oddělení státní moci a náboženství došlo až po konci druhé světové války, kdy k tomu bylo Japonsko donuceno vítěznými zeměmi. Nebyl to však tak jednoduchý úkol, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jedním z hlavních důvodu byl fakt, že byl císař považován za potomka bohyně slunce Amaterasu, která se vyskytuje v šintoistickém panteonu (jak již bylo zmíněno dříve), a tudíž má božskou podstatu. Oddělení šintó od státní moci tedy znamenalo, že byl císař obrán o svou božskou podstatu a stal se pouhým světským symbolem státu Buddhismus v Japonsku Buddhismus, v japonštině nazývaný bukkjó ( 仏教 ), se do Japonska dostal z korejského království Päkče 29 v polovině 6. století. 30 Zpočátku se proti tomuto novému a cizímu náboženství postavila řada odpůrců. 31 Ti však neměli dostatečně silné postavení u císařského dvora, a tak byl buddhismus koncem 6. století i přes jejich námitky přijat. Největší zásluhu na tom měl princ Šótoku, Šótoku Taiši ( 聖徳太子 ) 32, který roku 604 n. l. vydal Ústavu o sedmnácti článcích, Džúšičidžó kenpó ( 十七条憲法 ). Důvodem, proč je zde tento spis zmíněn je zejména fakt, že se jedná o první dokument, který mimo nabádání k praktikování buddhismu také popisuje nové vedení země podle konfuciánských pravidel. 33 Současně ale nezavrhuje ani nezakazuje šintó, čímž se opět projevuje přístup 27 ANDĚLOVÁ, Petra. Základy asijských náboženství, s REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s 백제 - Werner použil ve své knize Náboženství jižní a východní Asie transkripci Pajkčé. Jelikož jím použitá transkripce neodpovídá korejské výslovnosti tohoto slova, rozhodla se autorka práce použít více odpovídající výraz Päkče. Zde je použita česká transkripce, která je užita např. i v českém překladu Kodžiki. 30 Království Päkče roku 522 požádalo Japonsko o pomoc, protože bylo ohrožováno sousedním královstvím Silla ( 신라 ). Výměnou nabídli Japonsku novou nauku, tedy buddhismus. Darovali Japonsku sošky Buddhy ze vzácných kovů a buddhistické texty, tzv. sútry. (WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s. 173). 31 Na japonském císařském dvoře byl buddhismus zprvu přijat pouze rodem Soga. Ostatní rody, především Nakatomi a Imibe, byly naprosto proti, jelikož věřily, že postupné přijímání nového náboženství vedlo k rozzlobení místního božstva, což vedlo k epidemiím a přírodním katastrofám. (KNOTKOVÁ, Blanka. Základy asijských náboženství. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, ISBN , s. 223). 32 Šótoku ( ) je známý především díky jeho reformám. (Více o princi Šótoku a jeho reformách viz REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s ). 33 WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s

15 Japonců k víře přijetí nového náboženského směru neznamená nutně zatracení starého. Buddhismus byl zaveden do japonské společnosti velmi pozvolna tak, že se jeho prvky postupně propojovaly s prvky šintó. Buddhističtí mniši se také domnívali, že se šintó může dále rozvíjet pod jejich dohledem. Proto byly brzy buddhistické chrámy stavěny v blízkosti šintoistických svatyní a převážná většina kami byla prohlášena za vtělení postav z buddhistického panteonu Obdobím největšího rozmachu buddhismu bylo století, kdy se toto učení stává přístupné i obyčejným lidem. Důraz na prostou, samospasitelnou víru a jednoduchá praxe, oproštěná od většiny ezoterických prvků, je svědectvím o tom, že právě v tomto období japonský buddhismus poprvé opustil uzavřené chrámové okrsky a nádvoří císařského paláce a začal se lavinovitě šířit mezi lid. 36 Tak se děje především s ustanovením první šógunátní vlády Kamakura ( ), kdy se stává velmi populárním buddhismus Čisté země. 37 A právě k buddhismu Čisté země se hlásila samotná Nakajama Miki 38 před tím, než založila Tenrikjó. Proto je této formě budhismu věnována celá, i když relativně stručná následující podkapitola. V období Edo ( ) se buddhismus stává nástrojem k potlačení křesťanství - buddhistické chrámy evidovaly obyvatelstvo ve svém okolí. Každá rodina měla povinnost nahlásit se nejbližšímu buddhistickému chrámu, aby měla vláda přehled nejen o veškerých změnách obyvatelstva (úmrtí, sňatek, případné stěhování, ), ale měla také jistotu, že rodina či jedinec nevyznávají křesťanskou víru. 39 Křesťanství je 34 WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta; LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje, s Toto propojení bylo umožněno díky praxi mahájánového buddhismu, kde se objevují bódhisattvové a buddhové, kteří sice nejsou bohy, ale mají božskou existenci. Příkladem může být sluneční buddha Vairóčana, který se stal manifestací samotné bohyně slunce Amaterasu. (Tamtéž, s ) Tato praxe se nazývá hondži suidžaku ( 本字垂迹 ). (EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s. 58). 36 Tamtéž, s I v předchozím období nazývaném Heian ( ) vzniklo několik buddhistických škol. Velmi známé z tohoto období jsou dvě buddhistické školy ezoterického typu. První z nich je škola Tendai, založena buddhistickým mnichem Saičóem a jejíž nauka byla založena na mahájánové Lotosové sútře. Druhou z nich je škola, která byla zřízena buddhistickým mnichem Kúkaiem, Šingon. Ta umožňuje následovníkům uznávat všechna božstva šintoismu jako ochránce Buddhovy nauky. (WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s ). 38 Více se o Nakajamě Miki bude hovořit v kapitole 3. Zakladatelka Tenrikjó Nakajama Miki. 39 Viz EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s

16 náboženství, které nepřipouští praktikování vícera náboženství současně. Fakt, že se někteří občané do chrámů nenahlásili, byl pro vládu jasným ukazatelem toho, že se jedná o křesťany, což usnadňovalo jejich následné stíhání. Vzhledem k tomu, že byl buddhismus tímto způsobem zneužíván, na počátku následujícího období Meidži ( ) jím často opovrhováno, a to především ze strany privilegované vrstvy. Období Edo je neodmyslitelně spojováno se slovem izolace, kdy se japonské ostrovy snažily vymanit z vlivů ostatních kultur. Přístup do Japonska měli jen obchodníci z některých zemí a pouze z určitých přístavů. 40 Také jsou vytvořeny první protikřesťanské edikty a klade se velký důraz na vedení země podle konfuciánských myšlenek. A právě ke konci tohoto období vzniká i nové náboženství Tenrikjó. Tedy v době, kdy se Japonsko soustředilo na uvědomování si vlastní historie a národních hodnot. Zdůrazňuje se důležitost Kodžiki ( 古事記 ) 41 a božská podstata císaře. I proto byl možný vznik náboženství Tenrikjó, které bylo původně mylně označováno za šintoistickou sektu. 42 Na počátku období Meidži vznikla snaha o odsunutí buddhismu mimo politickou scénu, a to pomocí nastolení tzv. státního šintó. Přesto tyto snahy byl buddhismus součástí každodenního života Japonců, a proto se jej nepodařilo zadržet na dlouho a po nastolení ústavy Meidži se ještě více rozmohl Buddhismus Čisté země Škola čisté země, Džódošú ( 浄土宗 ), se do Japonska dostala z Číny přes Koreu již v 9. století. Jako buddhistická škola byla založena v Japonsku až roku 1175 n. l. mnichem Hónenem ( ). 44 Na popularitě získává v období Kamakura ( ), kdy byla realizace cíle buddhovství v tehdejší úpadkové době prakticky nemožná, 40 Styky především s Nizozemím a s Čínou přes přístav u Nagasaki. (Více viz REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s ). 41 Doslovným překladem Zápisky o starých věcech. Je to nejstarší japonská kronika, která byla vydána roku 720 n.l. a líčí dějiny Japonska od nejstarších mýtů až po vládu císařovny Suiko (zesnula roku 628). 42 REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s KNOTKOVÁ, Blanka. Základy asijských náboženství, s

17 jediná naděje byla dosáhnout zrození v tzv. čisté zemi, tj. v ráji Amitábhově. 45 V japonské škole Čisté země se o tomto buddhovi mluví jako o Amidovi. Proto se v některých pramenech můžeme setkat s označením Amidismus. 46 Zrození v Čisté zemi lze dosáhnout opakovaným vzýváním jména Buddhy Amidy formulí Namu Amida bucu ( 何無阿弥陀仏 ). Je možné se setkat s překlady této formule jako Buddha Amida buď veleben 47 či Utíkám se k buddhovi Amidovi 48 či snad Budiž pozdraven buddha Amida. 49. Tato praktika se nazývá nembucu ( 念仏 ) a objevuje se i v učení Tenrikjó. Zrození v Čisté zmi lze v této sektě tedy dosáhnout pouhým opakováním nembucu. Jelikož nevyžaduje náročná studia buddhistických textů, stala se velmi oblíbenou mezi obyčejnými Japonci. Navíc šanci na spásu mají všichni, kdo mají upřímný zájem. Stačí jen upřímně evokovat nembucu kdykoliv člověk může. Werner ovšem zdůrazňuje potřebu provádět nembucu s pevnou vírou a toužebným srdcem. Kromě nembucu tedy jedinec nemusí vynakládat jiné úsilí. Aby byl spasen, stačí se naprosto svěřit do rukou buddhy Amidy Křesťanství v Japonsku Přestože na Tenrikjó křesťanství nemělo a dodnes nemá velký vliv, je důležité se alespoň zběžně seznámit s podmínkami, které tato víra na japonských ostrovech měla. V Japonsku jej začal šířit František Xaverský od roku 1549, což bylo v době bojů a sjednocování země. 51 Zpočátku tomuto vyznání nebylo věnováno mnoho pozornosti, jelikož bylo mylně pochopeno jako nová buddhistická sekta. Někteří japonští obchodníci a některá knížata chtěli navázat kontakty s Evropany, a proto konvertovali ke křesťanství. 45 WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s LESNÝ, Vincenc. Buddhismus. 2. vyd., ve Votobii 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996, 450 s. ISBN , s REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s JANOŠ, Jiří. Japonsko a Korea: dramatické sousedství. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007, 318 s. ISBN , s WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s Více o tomto období viz REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s

18 Byli mezi nimi dokonce tací, kteří donutili konvertovat i své poddané. Ke konci 16. století, kdy bylo Japonsko sjednoceno, se objevují první kroky vedené proti křesťanství japonskou vládou. Nejprve bylo roku 1587 nařízeno, aby všichni misionáři opustili Japonsko. Od tohoto okamžiku až do první poloviny 17. století, kdy můžeme mluvit o ukončení křesťanství, vláda vydává příkazy, které mají úplně zrušit praktikování této víry na japonských ostrovech. Mezi lety bylo mnoho křesťanů popraveno či mučeno. 52 Ve stejnou dobu, kdy bylo křesťanství zakázáno, se Japonsko izoluje od vnějších vlivů až do počátku období Meidži (1868). Po nastolení nové éry Meidži Japonsko ukončilo proces aktivní izolace země a začalo navazovat styky se zeměmi Západu, které stíhání křesťanů kritizovalo. Pro zlepšení vztahů se Západem se japonská vláda rozhodla křesťanství roku 1873 opět povolit. To však netrvalo dlouho a i přes to, že ústava Meidži roku 1889 doslovně náboženství nezakazovala a oficiálně umožňovala svobodu vyznání, křesťanství bylo spíše jen trpěno. Ústava Meidži se vyjadřuje k náboženstvím tak, že občané Japonska mají právo vyznávat náboženství v mezích, neohrožujících mír a pořádek a neprotivících se povinnostem občanů jako poddaných jeho císařského veličenstva. Earhart dodává, že toto znění více podporuje šintó, který bylo později během 2. světové války zneužíváno pro podporu militarismu případů mučednictví. (REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s. 91). 53 Více viz EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s

19 2. Nové náboženství Tenrikjó Tenrikjó ( 天理教 ) můžeme podle užitých čínských znaků přeložit jako Učení nebeské moudrosti. 54 V této práci se však nebude pracovat s českým překladem, nýbrž čistě s termínem Tenrikjó jako oficiálním názvem víry. Tenrikjó vzniklo na počátku 19. století, a tak je jedním z nejstarších nových náboženství, která se v japonštině označují jako šinšúkjó ( 新宗教 ). Vznik nových náboženských hnutí, stejně tak jako případné uzpůsobení náboženství stávajících, je většinou podmíněn změnami ve společnosti. Ve spojitosti s Japonskem můžeme mluvit o dvou meznících v moderních dějinách, kde můžeme tuto tendenci pozorovat. První z nich je rok 1868, kdy byla ukončena téměř dvě stě let trvající izolace země a feudální Japonsko začalo přijímat západní modely politického i ekonomického uspořádání. Tím druhým je konec druhé světové války, kdy Japonci získali náboženskou svobodu. 55 Vznik Tenrikjó se datuje k , kdy do zakladatelky tohoto hnutí, Nakajamy Miki vstoupilo božstvo Tenri Ó no Mikoto ( 天理王命 ) s cílem spasit lidstvo. Základní myšlenkou tohoto náboženského směru je očistit duši od všeho negativního a žít radostný život. Zpočátku o tomto hnutí můžeme stěží mluvit jako o náboženské organizaci. První následovníci byli pouze rodinní příslušníci a trvalo několik let, než okolí uvěřilo tomu, co Nakajama prohlašovala. Noví následovníci přibývali především díky tomu, že se jedním z hlavních úkonů Tenrikjó stala léčba. Nejdříve se jednalo o pomoc při průběhu těhotenství a porodu, následovalo však mnoho jiných druhů náboženské pomoci např. v podobě amuletu EARHART, H. Byron. Náboženství Japonska: mnoho tradic na jedné svaté cestě, s Tamtéž, s K získání tohoto amuletu musí následovníci sepsat písemnou žádost a sami si pro něj dojít do místa vzniku světa, které se označuje Džiba (více viz podkapitolu 5.2. Obřad Kagura). V anglických zdrojích je označován jako Proof Amulet následovník vlastnící tento amulet tak tedy dokázal, že se navrátil na místo vzniku světa Džiba. Z toho také vyplývá, že amulety jsou nepřenosné. Jedinou výjimku tvoří děti pod 15 let, kterým může amulet vyzvednout jejich rodič. [cit ]. V Tenrikjó jsou tyto amulety v podobě kusu červené látky, což má symbolizovat šat, který Nakajama nosila a tak tedy přenést i tuto božskou ochranu na nositele talismanu. Přítomnost talismanu ovšem neznamená, že se nositeli nic zlého nestane. Důležité je i nadále praktikovat učení Tenrikjó. (KONTANI, Hisanori. Moje přednáška o učení Tenrikjó: pro váš šťastný a zdravý manželský život. Hyogoken: [b. n.], [b. r.], 388 s., s

20 Nástup nového období Meidži značila pro japonské občany mnoho nových svobod. Mezi nimi byla i ta náboženská, která ovšem v Japonsku v té době nefungovala takovým způsobem, jakým tento pojem chápeme v dnešní době. Nová ústava byla formulována tak, že silně podporovala učení šintó, což vedlo ke vzniku tzv. státního šintó. Tenrikjó bylo zaregistrováno jako jedna z forem šintó, konkrétně spadalo pod Kjóha šintó. Díky tomu mohlo toto hnutí přetrvat a nadále šířit své učení. Tenrikjó však muselo splňovat určité podmínky, aby tímto způsobem mohlo být klasifikováno. Při jejich porušení bylo hnutí stíháno a činnost, která byla v rozporu se zákonem, jim byla zakázána. To se tomuto hnutí přihodilo hned několikrát v 70. letech 19. století, kdy jim byl např. zakázán prodej již zmíněných amuletů (viz výše), či tance spasení Kagura zutome ( 神楽務め ). Sama Nakajama byla roku 1882 zatčena za propojování buddhismu a šintó, tedy za synkretismus, který byl na japonských ostrovech provozován po staletí. Začátkem období Meidži se japonská vláda snažila tyto nauky násilně oddělit, a proto se v tehdejší době tento synkretismus stal trestným činem. 57 Tenrikjó se osamostatnilo až roku 1970 a dnes má hnutí po celém světě na dva miliony následovníků. 58 V Tenrikjó nalezneme mnoho pojmenování pro místní božstvo. Přesto všechny následující termíny označují pouze jedno konkrétní božstvo, z čehož vyplývá, že Tenrikjó je monoteistickým náboženstvím. Již výše zmíněné Tenri Ó no Mikoto je formální a uctivé označení. Následovníci tak prokazují poslušnost a respekt božstvu Tenrikjó. S první podobou, se kterou se při studiu nauky Tenrikjó setkáme je kami, který je v Tenrikjó definován jinak než v šintó. V tomto případě neoznačuje pouze božstvo, ke kterému se modlíme, ale především tvůrce všeho celého vesmíru, země i lidstva. 59 Dalším z nich je Cukihi ( 月日 ), které je psáno znaky pro Měsíc a Slunce, protože podle učení Tenrikjó jsou Měsíc a Slunce manifestací božstva Tenri Ó no Mikoto. 60 To bylo právě skrz Nakajamu, kdy se božstvo vyjevilo, Nakajama bývá nazývána svatyní Cukihi ( 月日の社 ), Cukihi no jaroši. 57 PICKEN, Stuart D. B. Essentials of Shinto: an analytical guide to principal teachings. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1994, 400 s. ISBN , s BAILEY, William. The Theological Universe. Lulu.com, 2012, 198 s. ISBN , s KONTANI, Hisanori. Moje přednáška o učení Tenrikjó: pro váš šťastný a zdravý manželský život, s Tamtéž, s

21 Dále se setkáváme s pojmenováním Bůh Rodič, Ojagamisama ( 親神様 ), zdůrazňujícím rodičovskou lásku, kterou Tenri Ó no Mikoto chová k lidstvu. Tak jako ve vztahu mezi rodičem a dítětem směřuje veškerá pozornost k potřebám a dostatku dítěte, i zde se klade větší důraz na lidský život, než na uctívání samotného božstva. 61 Toto pojmenování se opět promítá do toho, jak byla označována Nakajama Ojasama ( 親様 ). Podle znaků lze tuto složeninu překládat jako Ctihodný rodič, což má asociovat rodinné prostředí a zkrátit tak vzdálenost mezi božstvem a věřícími Tenrikjó. 61 PICKEN, Stuart D. B. Essentials of Shinto: an analytical guide to principal teachings, s

22 3. Zakladatelka Tenrikjó Nakajama Miki Pokud chceme pochopit učení daného náboženského hnutí, je třeba se nejdříve seznámit se životem jeho zakladatele, jehož životní události se později odráží právě v nauce. Většina těchto osobností nalezla novou pravdu v náboženský textech, či byla údajně oslovena samotným božstvem, jako se tomu stalo i v případě Nakajami Miki ( 中山みき ). Nakajama Miki se narodila roku 1798 v dnešní prefektuře Nara pod jménem Maegawa Miki. Její rodina byla dobře zaopatřena, jelikož její otec byl musokunin ( 無足人 ), tedy samuraj nižší hodnosti vlastnící půdu. 62 Přestože její rodina díky tomu ve vesnici zaujímala vysoké postavení, nikdy toho nezneužívala a nad nikým se nepovyšovala. Už jako dítě smýšlela a chovala se spíše jako dospělá žena. Starala se o mladší děti v okolí a sousedům pomáhala při práci. Také byla stoupenkyní buddhismu Čisté země. Chtěla se dokonce stát buddhistickou mniškou, avšak rodina jí v tom oponovala a nakonec ji roku 1810 provdala za staršího rolníka Zenbeie. 63 Přestože se jim několik prvních let nepodařilo zplodit potomky, nakonec jich spolu měli šest. Jako první se jí ve věku 24 let narodil syn Šudži, který se pro ni později stal velkou oporou. Z pěti dcer se dospělosti dožily pouze tři. Jeden z příběhů 64 popisuje událost, kdy se Nakajamě zželelo rodiny z vedlejší vesnice. Všechny jejich děti totiž zemřely ve velmi mladém věku a jejich šesté bylo ohroženo na životě podvýživou. Proto jej vzala do svého domu a sama jej kojila. Chlapec však krátce poté dostal neštovice. Nakajama hledala pomoc v chrámech a svatyních v okolí a modlila se za jeho přežití. Výměnou za to nabídla život svůj a životy svých dvou dcer. Dítě se zázračně uzdravilo, ale dvě její dcery zemřely pár let na to. Zvláštní však je, že jedna z nich v té době ještě nebyla ani na světě. 65 Nakajama je často vykreslována stejně jako v tomto příběhu jako velmi obětavá žena, 62 GREEN, Thomas A.; SVINTH Joseph R. Martial Arts of the World: An Encyclopedia of History and Innovation: Volume I. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2010, 663 s. ISBN , s MORISHITA, Saburo Shawn. Teodori: cosmological building and social consolidation in a ritual dance. Roma: Gregorian Biblical BookShop, 2001, 238 s. ISBN , s Tamtéž, s Tamtéž, s

23 která kladla štěstí druhých před své vlastní. Tento přístup k životu byl zakomponován do učení Tenrikjó prostřednictvím mnoha charit, které toto hnutí provozuje. 66 Dalším důkazem o jejím charakteru jsou činy, které konala během hladomoru v období Tempó 67 ( 天保 ). V podstatě každý, kdo přišel do jejich domu pro pomoc, zde nalezl útočiště, jídlo i ostatní věci potřebné k životu. Konala tak i na úkor vlastní rodiny a pohodlí, ve kterém až do té doby žili. 68 Ve stejném období se u jejího jediného syna poprvé projevily bolesti v noze. Žádné léky nepomáhaly, a proto přivolali buddhistického mnicha Ičibeie, aby se za něj modlil. To mu mělo na nějaký čas skutečně ulevit, ale tento stav bohužel nikdy nepřetrval dlouho a bolest se opět vrátila. Takto se to opakovalo asi rok, až se pak bolest znovu projevila a to tak silně, že Šudžiho upoutala na lůžko. Ve stejný den onemocněli i Nakajama a Zenbei. Ičibei přispěchal na pomoc se svými modlitbami. Naneštěstí nemohli sehnat médium, které se vždy rituálů účastnilo, a proto nakonec Nakajama svolila, že jej zastoupí. Uprostřed obřadu ji ovšem posedlo božstvo Tenri Ó no Mikoto a skrze její rty pravilo, že chce vstoupit do Nakajamy a spasit svět. Zprvu jeho prosbu rodina odmítala, jelikož o tomto božstvu nikdo z nich neslyšel. Po třech dnech mu nakonec ustoupili a Nakajamu mu obětovali ve věku 41 let. Proto se považuje za den vzniku nového náboženství Tenrikjó. Po zbytek svého života Nakajama kázala, jak si božstvo Tenri Ó no Mikoto přálo. Materialismus rozhodně není v těchto kruzích podporován. Podle Tenrikjó člověk nemůže být šťastný v přepychu, pokud má kolem sebe lidi, kteří trpí. Proto také během prvních měsíců po vzniku hnutí její rodina rozdala skoro vše, co měla. Kvůli tomu také její okolí došlo k podezření, že ji snad posedl nějaký zlý duch. Nakonec se jí a celé její rodiny začali stranit i vesničané. Avšak Nakajama po čase dokázala vyvrátit veškeré pochyby činy, jako uzdravení nemocného, konání rituálů zaručujících nejen bezproblémový porod, ale také ochranu rodičky před problémy s ním spojené Viz podkapitolu 7.1. Hinokišin denní příspěvek. 67 Bylo to období hladomorů a neúrody. Trvalo v letech (REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG Albert M. Dějiny Japonska, s. 116). 68 MORISHITA, Saburo Shawn. Teodori: cosmological building and social consolidation in a ritual dance, s Tamtéž, s

24 Obřad Obijajuruši ( をびや許し ) 70 byl jeden z prvních, který Nakajama prováděla. Byl to rituál, kdy nastávající rodička došla do místa stvoření Džiba ( 磁場 ). Tam jí Nakajama třikrát pohladila břicho, třikrát na něj dýchla a následně se přimluvila u božstva Tenri Ó no Mikoto za bezpečný průběh těhotenství a porodu. 71 Nakajama Miki zesnula 26. ledna 1887 během obřadu Kagura. 72 Toto datum se, současně s datem vzniku Tenrikjó stalo velmi podstatným pro praktiky Tenrikjó Spisy Tenrikjó Nakajama po sobě také zanechala několik spisů, které se staly základními texty Tenrikjó. Dva z nich jí byly údajně nadiktovány božstvem. Co všechny tyto spisy spojuje je fakt, že byly psány velmi jednoduchou japonštinou 74, aby učení dokázali pochopit i méně vzdělaní. Asi nejdůležitějším je Ofudesaki ( おふでさき / お筆先 ) 75, které podle užitých čínských znaků můžeme přeložit jakožto Špička božího psacího štětce. Nachází se zde na 1711 básní tanka Ofudesaki je stěžejní dílo tohoto hnutí, ve kterém jsou vysvětleny veškeré principy vyskytující se v Tenrikjó. Nakajama začala tento spis psát ve věku 72 let 70 Slovo juruši ( 許し ) má význam osvobodit se. V anglických pramenech se užívá překlad The Grant of Safe Childbirth. (MORISHITA, Saburo Shawn. Teodori: cosmological building and social consolidation in a ritual dance, s. 208). 71 Tamtéž, s SMART, Ninian. The World's Religions. New York: Cambridge University Press, 1998, 608 s. ISBN , s Viz podkapitolu 5.2. Obřad Kagura. 74 Systém grafického zápisu je kombinací čínských znaků (v japonštině se označují kandži - 漢字 ), dvou slabičných abeced hiragany a katakany a současná japonština používá i latinku. Především čínské znaky jsou velmi složité a v době, kdy vznikala díla Tenrikjó, se ne všem obyčejným obyvatelům dostalo tak vysokého vzdělání, aby dokázali přečíst složitější čínské znaky. Proto je převážná část všech děl psána právě v jedné ze slabičných abeced - hiraganě, a to s použitím minima čínských znaků. 75 V novém náboženství Ómotokjó ( 大本教 ) také existuje spis se stejným názvem. Tvůrkyní (diktoval jí to bůh) tohoto spisu byla také prý negramotná žena, spoluzakladatelka tohoto nového náboženství Omoto Deguči Mao. Psala jej mezi lety ). Celý spis má na deseti tisíce stran. (Více viz CLARKE, Peter B., Encyclopedia of New Religious Movements, s. 366). 76 Tradiční forma japonské básně. (Více viz WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Slovník japonské literatury. 1. vyd. Praha: Libri, 2008, 335 s. ISBN , s. 305). 77 CLARKE, Peter B., Encyclopedia of New Religious Movements, s

25 a psala jej po 13 let. 78 Podle nauky Tenrikjó jej však nepsala Nakajama sama za sebe, ale pouze psala to, co jí božstvo Tenri Ó no Mikoto diktovalo. 79 Velmi důležitou součástí obřadu Kagura je jak hudba, tak i tanec či gesta. Proto Nakajama vytvořila spis Mikagura uta ( 身神楽歌 ) 80, který je rozdělen na dvě části. První se nazývá Písně pro obřad Kagura neboli Kagura no uta ( かぐらのうた ), která má další tři oddíly obsahující texty k písním zpívaným během obřadu Kagura. Druhá část, Písně pro Teodori, Teodori no uta ( てをどりのうた ), se věnuje instrukcím k tancům Teodori ( てをどり ), které se při obřadu prováděly. Tento termín bychom mohli doslovně překládat jako tanec rukou. Jako poslední je důležité zmínit Osašizu ( おさしづ ), Boží pokyny. Toto dílo se liší od dvou předchozích, jelikož se zde již nevyskytují básně a jsou to spíše rady, které dávala sama Nakajama a její následovníci. Již se tedy nejedná o boží slova sepsaná přímo Nakajamou, jako tomu je u děl předchozích, nýbrž je to soupis hovorů, které byly s Nakajamou vedeny (OFFNER, Clark B; STRAELEN, Henri van. Modern Japanese Religions: With Special Emphasis Upon Their Doctrines of Healing. New York: Twayne Publ., 1963, 296 s., s. 58). 79 KONTANI, Hisanori. Moje přednáška o učení Tenrikjó: pro váš šťastný a zdravý manželský život, s Psala jej Více viz CLARKE, Peter B., Encyclopedia of New Religious Movements, s MORISHITA, Saburo Shawn. Teodori: cosmological building and social consolidation in a ritual dance, s

26 4. Společné prvky se šintó Přestože učení šintó a Tenrikjó, potažmo i jejich panteony, jsou rozdílná, určité prvky tato náboženství spojují. Nejenže bylo jednu dobu Tenrikjó kvalifikováno jako jedna z šintoistických sekt, v panteonu dokonce vystupují dvě postavy nesoucí jména šintoistických božstev Izanagi no Mikoto a Izanami no Mikoto. Přesto, že nesou v obou panteonech stejnou funkci, můžeme mezi nimi nalézt určité rozdíly, které budou popsány v této kapitole. Jedním ze zájmů Tenrikjó jsou nemoci. Ty také stály u vzniku tohoto hnutí, kdy celá rodina Nakajamy trpěla nějakou nemocí či zraněním. Nemoc je v Tenrikjó vysvětlována jako upozornění na špatné činy, jichž se jednotlivec dopouští. Jinými slovy můžeme říct, že psychická proměna je stejně důležitá, ne-li dokonce důležitější než lékařská pomoc. 82 V šintó je kladen velký důraz na čistotu, ať už vnitřní nebo vnější. Werner dodává, že Také nemoc je druhem nečistoty a vyžaduje rituální očistu. 83 V učení Tenrikjó je nemoc projevem špatného přístupu k životu. Je známkou toho, že se člověku usadilo mnoho prachu na duši. Rituální čistota v Tenrikjó tedy spočívá ve vymetání prachu z duše. I v šintó se řeší otázka nemocí a jaký mají vliv na duši. Ačkoliv je šintoismus zaměřen především na tento život a svět, představy o neviditelných oblastech a o posmrtném životě v něm mají své místo a často se odrážejí v tom, jaký poměr mají pozůstalí k zemřelým předkům a členům rodiny, a zda a jak si představují posmrtnou existenci. Všeobecně je přijatý názor, že určitá část lidské osobnosti, zvaná tama, není závislá na existenci těla, dlí v něm jen dočasně a může jej opustit i během života, např. v nemoci PARTRIDGE, Christopher H. (ed.). Encyklopedie nových náboženství: nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spiritualita. 1. vyd. Překlad Zdeněk Vojtíšek. Praha: Knižní klub, 2006, 446 s. ISBN , s WERNER, Karel. Náboženství jižní a východní Asie, s Tamtéž, s

27 4.1 Stvoření lidstva podle Tenrikjó Následující úryvek je součástí Moto no ri ( 元の理 ), což můžeme překládat jako Pravda o původu. Je to příběh v Tenrikjó, kde je popsáno, jak božstvo Tenri Ó no Mikoto stvořilo svět a lidstvo. 85 Bůh pohlížel pozorně na temný oceán a mezi mnoha sekavci 86 uzřel rybu a hada, které použil ke stvoření prvního lidského páru. Povolal je k sobě a shledal, že jsou upřímní. Slíbil jim, že jestliže vyhoví jeho žádosti, vezme je do Původního sídla, kde budou uctíváni potomky. Potom Bůh povolal velrybu ze severozápadu a želvu z jihovýchodu. S jejich svolením je snědl, aby ochutnal jejich podstatu a chuť jejich duší. Pak se Bůh rozhodl, že z velryby učiní nástroj mužského orgánu a kosti a z želvy nástroj ženského orgánu a kůže. Potom Bůh vložil velrybí podstatu do těla ryby a želví podstatu do těla hada, a tak stvořil prototyp muže a ženy. Potom jim udělil svatá jména: Izanagi-no-Mikoto prototypu muže a jeho semeni a Izanami-no-Mikoto prototypu ženy a jejímu lůnu. Božským principům těchto orgánů dal Bůh jména Cukijomi-no-Mikoto a Kunisazuči-no-Mikoto. Potom Bůh povolal jednoho po druhém úhoře z východu, platýze z jihozápadu, černého hada ze západu a rybu fugu ze severovýchodu. S jejich svolením je snědl a poznal jejich podstatu. Bůh se rozhodl použít úhoře jako nástroje jídla, pití a vylučování, platýze pro dýchání a mluvení, černého hada pro orgány sloužící k vytahování a rybu fugu pro orgány sloužící k oddělování. Pojmenoval je postupně jako Kumojomi-no- Mikoto, Kašikone-no-Mikoto, Ótonobe-no-Mikoto a Taišokuten-no-Mikoto. Když bylo o modelech orgánů rozhodnuto, Bůh přistoupil ke stvoření lidských bytostí. Nejprve snědl všechny živočichy v temném oceáně, zjistil chuť jejich povahy a vytvořil z nich semena pro lidské bytosti. Potom Bůh Rodič vstoupil 85 MORISHITA, Saburo Shawn. Teodori: cosmological building and social consolidation in a ritual dance, s Čeleď sladkovodních ryb, dosahujících maximálních rozměrů 30 cm. (BENEŠOVÁ, Jitka (ed.). Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 7 ř/š. Praha: Diderot, ISBN , s. 82). 27

28 jakožto Cuki-sama (Měsíc) do těla Izanagi-no-Mikoto a jakožto Hi-sama (Slunce) do těla Izanami-no-Mikoto a poučil je o božské prozřetelnosti tvoření lidských bytostí. Potom bylo během tří dnů a tří nocí vloženo do těla Izanami-no-Mikoto semen. Izanami-no-Mikoto tam zůstala tři roky a tři měsíce a dala během 75 dní život tolika dětem, kolik bylo semen. První narozené děti byly velké půl palce (5 bu) 87. Postupně rostly a dosáhly během 99 let velikosti tří palců (3 sun) 88. Potom odešly ke znovuzrození a jejich otec, Izanagi-no-Mikoto, skryl svou fyzickou podobu. Potom Izanami-no-Mikoto počala stejný počet dětí jako předtím a zrodila je za deset měsíců. Děti byly opět půl palce velké a když během 99 let vyrostly na tři a půl palce (3 sun, 5 bu), všechny opět odešly ke znovuzrození. Potom byly děti počaty potřetí. Opět byly při narození půl palce velké, ale během 99 let vyrostly na 4 palce (4 sun). V té době jejich matka Izanami-no-Mikoto řekla: Nyní, když dosáhly této velikosti, dorostou do velikosti lidských bytostí 5 stop, a s úsměvem skryla svou fyzickou podobu. Potom všechny děti odešly ke znovuzrození za svou matkou Izanagi no Mikoto, Izanami no Mikoto Po přečtení předchozího úryvku je nutné zdůraznit dvě jména Izanami no Mikoto ( 伊弉 ) a Izanagi no Mikoto 90 ( 伊弉諾 ). Jak již bylo řečeno v úvodu kapitoly, tyto postavy se totiž s několika rozdíly vyskytují i v šintoistickém panteonu. Nejdříve bychom si měli vysvětlit, kdo to Izanami no Mikoto a Izanagi no Mikoto byli. V úryvku výše se dozvídáme, že v Tenrikjó byly tyto postavy vytvořeny Bohem a staly se prvním prototypem muže a ženy. Nejsou tedy bohy a jejich hlavní funkcí, kterou jim 87 Přibližně 1,3 cm. [cit ]. 88 Přibližně 7,6 cm. [cit ]. 89 Ve zbytky 5. kapitoly se bude na jednotlivé části této poměrně dlouhé citace odkazovat. Proto ji autorka práce ponechala celou a zařadila ji na začátek této kapitoly. (KONTANI, Hisanori. Moje přednáška o učení Tenrikjó: pro váš šťastný a zdravý manželský život, s ). 90 Možný přepis i jako Izanaki no Mikoto. 28

29 vložilo božstvo Tenri Ó no Mikoto, je vytvořit život. I v Kodžiki tyto postavy tvoří pár Izanagi no Mikoto zastává roli muže a Izanami no Mikoto roli ženy. Přesto tento pár, jak jej známe z Kodžiki, má božskou podstatu a jejich hlavním úkolem je především dotvořit zemi z husté látky, ze které byl svět do té doby tvořen. 91 Plození potomků tedy v šintoistickém panteonu vzešlo z jejich iniciativy, nebyl to jejich primární účel. 92 Jedna role tyto postavy spojuje v obou panteonech vystupují jako pár a počnou několik generací potomků. Jedním z rozdílů ovšem je, že v pojetí Tenrikjó tato dvojice počne lidské potomky, v tom šintoistickém ostrovy a božstva. 93 Přesto i v tomto případě nalézáme paralelu. Jak je uvedeno v textu výše, první dva pokusy o stvoření lidských potomků v panteonu Tenrikjó nebyly úspěšné. Až při třetím početí se jim podařilo zplodit potomstvo, z kterého vznikla lidská rasa. V pasáži o stvoření potomků tímto párem v šintoistickém panteonu nacházíme stejný vzor, kdy až od třetího pokusu byli jejich potomci bezchybní. V Kodžiki se k této skutečnosti tato dvojice vyjádří následovně: Obě děti, které jsme zplodili, se nám nevydařily. Musíme o tom podat zprávu nebeským bohům. 94 Řešení problému s početím potomků se v každé ideologii liší. Pokud se podíváme na citaci výše povšimneme si odkazu na nebeské bohy. Izanagi no Mikoto a Izanami no Mikoto po dvou neúspěšných početích šli požádat o radu právě tyto nebeské bohy, což bylo několik generací nadřazených bohů. 95 Jejich funkce však byla pouze poradní, sami nikterak nezasahovali do samotného vzniku lidské rasy. Podle věštby, kterou božstva udělala, byl problémem fakt, že těsně před početím první promluví Izanami no Mikoto na Izanagi no Mikoto. Jejich rada tedy byla jednoduchá první by měl promluvit Izanagi no Mikoto. 96 V Tenrikjó však neexistoval žádný zásah zvenku. Na začátku je božstvo Tenri Ó no Mikoto poučilo o tvoření potomků, tím však jeho úloha skončila a do procesu později již nikterak nezasahovalo. 91 Dotvoření světa jim bylo přikázáno vyšší generací božstev a bylo provedeno pomocí kopí, kdy míchali hustou látku, která v té době tvořila svět, a po pozdvihnutí kopí vznikl ostrov. (Viz FIALA, Karel; VOSTRÁ Denisa. Kodžiki: Kronika dávného Japonska. Praha: ExOriente, 2012, 371 s. ISBN , s. 44). 92 Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

30 Nyní se podíváme, jak tyto dvě postavy skonaly. V článku o stvoření lidstva podle Tenrikjó se dozvídáme, že nejdříve zesne Izanagi no Mikoto, prototyp muže. Pokud ovšem nahlédneme do Kodžiki, zjistíme, že podle šintoistického panteonu se tak stalo přesně opačně. Berme v úvahu i již dříve zmíněnou událost v šintoistickém panteonu, kdy důvodem neúspěšných početí byl fakt, že Izanami no Mikoto promluvila jako první na Izanagi no Mikoto. Můžeme se tak domnívat, že v Tenrikjó se dává větší důraz na důležitost role ženy, jakožto nositelky života. 4.2 Obřad Kagura Nedílnou součástí téměř všech náboženství jsou obřady. Nejvýznamější obřad v Tenrikjó se nazývá Kagura zutome ( 神楽づとめ ) Ten se koná 26. den každého měsíce jako připomínka dne, kdy bylo Tenrikjó založeno ( ) a současně dne, kdy zesnula zakladatelka tohoto náboženství Nakajama Miki ( ). 99 Pro Tenrikjó je typické, že se obřad Kagura koná za doprovodu hudebních nástrojů, při kterých tanečníci konají určité pohyby rukou symbolizující například vymetání prachu z duše. 100 Tyto tance se nazývají Teodori. Kagura ( 神楽 ) se objevuje i v šintó, kde se jedná o označení pro rituální tanec, který má potěšit kami. První zmínka se objevuje již v Kodžiki, kdy jej vytvořila Uzume no Mikoto, když chtěla vylákat Amaterasu no Ómikami ven z jeskyně, kam se schovala. 101 Tyto tance kagura se předvádí s určitými záměry jako poděkování kami za jejich přízeň 97 V anglické literatuře se používá označení Kagura Service. Service, potažmo i japonské označení cutome ( つとめ ) bychom mohli překládat i jako bohoslužba. Autorka této práce se ovšem rozhodla používat výraz obřad, a to ze dvou důvodů. Termín bohoslužba asociuje křesťanský rituál. Navíc slovo obřad se používá i v šintoistické tradici, která je tradici Tenrikjó mnohem bližší než ta křesťanská. Proto se v práci bude slovo cutome překládat jako obřad. Zároveň se již v práci nebude používat označení Kagura zutome, nýbrž obřad Kagura. Samotný výraz zutome totiž znamená obřad, proto bude po zbytek práce používán český překlad tohoto slova. 98 MORISHITA, Saburo Shawn. Teodori: cosmological building and social consolidation in a ritual dance, s Právě v těchto dvou měsících se tyto obřady nazývají Taisai ( 大祭 ), neboli Velké obřady. Obřad připomínající vznik Tenrikjó se nazývá Šúki Taisai ( 秋季大祭 ), neboli podzimní velký obřad a úmrtí Nakajamy Miki zase Šunki Taisai ( 春季大祭 ), neboli Jarní velký obřad. (MORISHITA, Saburo Shawn. Teodori: cosmological building and social consolidation in a ritual dance, s. 209). 100 Více viz podkapitolu 7.2. Hokori prach. 101 FIALA, Karel; VOSTRÁ Denisa. Kodžiki: Kronika dávného Japonska, s

31 či jako žádost např. o zdraví. Při některých se dokonce používají masky, tak jako při konání obřadu Kagura v Tenrikjó. 102 Než si vysvětlíme, co přesně má tento obřad Kagura připomínat, musíme se nejdříve seznámit s dvěma pojmy Džiba ( 磁場 / ぢば ) a Kanrodai ( 甘露台 / かんろだい ). Pro Tenrikjó je velmi důležité stvoření světa, potažmo lidstva. Místo, kde se tato událost odehrála, se nazývá Džiba. A na tomto pro Tenrikjó velmi důležitém místě, je na jeho připomínku postaven stolec 103 Kanrodai. Obr. 1 Stolec Kanrodai FRÉDÉRIC, Louis. Transl. by ROTH Käthe. Japan encyclopedia. Cambridge, Mass: Belknap Press, 2002, 1102 s. ISBN , s Nejprve si rozdělme termín Kanrodai podle užitých znaků na dvě slova kanro ( 甘露 ) a dai ( 台 ). Kanro můžeme překládat jako sladkou rosu. V Tenrikjó se totiž věří, že až budou všichni lidé na světě šťastní a ctnostní, božská sladká rosa bude padat z nebes na místě vzniku světa. (OFFNER, Clark B; STRAELEN, Henri van. Modern Japanese Religions, s ). Znak 台 nese význam podstavec či stojan. V českém překladu (KONTANI, Hisanori. Moje přednáška o učení Tenrikjó: pro váš šťastný a zdravý manželský život) se však objevuje stolec, a jelikož ani tento překlad není nikterak vzdálený významu použitého znaku, autorka jej bude v práci užívat také. Nebude se tedy ohlížet na tvar tohoto objektu (podle Obr.1, kde připomíná sloup), ale na sémantický význam tohoto termínu. 104 Míry stolce Kanrodai jsou dány v japonských tradičních délkových jednotkách šaku ( 尺 ) a sun ( 寸 ), kdy 1 šaku je rovno 30,3 cm a 1 sun se rovná 3,03 cm. Autorka práce při překladu obrázku napsala míry přímo v cm, pro snadnější orientaci čtenáře. [cit ]. 31