MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 216 PETR KINSKÝ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Stanovení termínu ochrany řepky ozimé proti krytonoscům rodu Ceutorhynchus Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracoval: Bc. Petr Kinský Brno 216

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Stanovení termínu ochrany řepky ozimé proti krytonoscům rodu Ceutorhynchus vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 6 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: podpis 3

4 Abstrakt Stanovení termínu ochrany řepky ozimé proti krytonoscům rodu Ceutorhynchus V letech 214 a 215 byl prováděn monitoring krytonosců rodu Ceutorhynchus v porostech řepky ozimé na osmi vybraných plochách v katastru obcí Horní Fořt, Vlčice, Bernartice u Javorníka a Velká Kraš. Na lokalitě Rapotín byl v letech 214 a 215 založen sedmi variantní přesný maloparcelkový pokus zaměřený na hodnocení účinnosti různých druhů pesticidů. Krytonosci byli monitorováni pomocí žlutých misek v měsících únor až květen. Mezi nejpočetnější druhy patřily krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus pallidactylus) a krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi). Klíčová slova: řepka ozimá, žlutá miska, krytonosec čtyřzubý, krytonosec řepkový Abstract Setting the date for weevils of genus Ceutorhynchus control on winter oilseed rape The occurrence of weevils species on winter oil-seed rape was observed in years 214 and 215 on eight selected fields near villages Horní Fořt, Vlčice, Bernartice u Javorníka, Velká Kraš. In the locality Rapotin in 214 and 215 was made seven variant accurate small-plot trial aimed at evaluating the effectiveness of different types of pesticides. Weevils were monitored by using yellow water traps from February to May each year. The most numerous species were Ceutorhynchus pallidactylus and Ceutorhynchus napi. Key words: winter oilseed rape, yellow water traps, Ceutorhynchus pallidactylus, Ceutorhynchus napi 4

5 Poděkování Děkuji doc. ing. Haně Šefrové, Ph.D. za cenné rady a odborné vedení při vypracování diplomové práce, dále ing. Marku Seidenglanzovi za poskytnutou literaturu, užitečné rady při určování krytonosců a poskytnutí pomůcek k provedení monitoringu a ing. Jiřímu Kinskému za poskytnutí ploch pro provedení pokusů a pomoc při monitoringu krytonosců. 5

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Druhy stonkových krytonosců škodících v řepce ozimé v České republice Hospodářský význam stonkových krytonosců Morfologie a bionomie druhů krytonosců poškozujících stonky Krytonosec řepkový Ceutorhynchus napi (Germar, 1837) Krytonosec čtyřzubý Ceutorhynchus pallidactylus (Marsham, 182) Způsoby ochrany porostů řepky proti stonkovým krytonoscům Preventivní opatření Chemická opatření MATERIÁL A METODIKA Monitoring letové aktivity stonkových krytonosců Porovnání účinnosti vybraných insekticidů na stonkové krytonosce VÝSLEDKY A DISKUZE Monitoring letové aktivity stonkových krytonosců Letová aktivita stonkových krytonosců na lokalitě Vlčice (JE) Letová aktivita stonkových krytonosců na lokalitě Horní Fořt (JE) Letová aktivita stonkových krytonosců na lokalitě Bernartice (JE) Letová aktivita stonkových krytonosců na lokalitě Velká Kraš (JE) Letová aktivita stonkových krytonosců na lokalitě Rapotín (SU) Porovnání účinnosti vybraných insekticidů na stonkové krytonosce ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

7 1 ÚVOD Při cestování po naší zemi si pozorovatel krajiny v úrodných a často i v méně úrodných oblastech může všimnout, že se na polích víceméně střídají jen čtyři plodiny: pšenice ozimá, ječmenem jarní, kukuřice a řepka olejka. Plocha, na které se v posledních letech řepka olejka pěstuje, se pohybuje kolem 4 tis. ha. Za posledních 25 let výměra ploch touto plodinou osévaná vzrostla přibližně o 3 tis. ha. To je dramatický nárůst. V období kvetení, tedy asi od konce dubna do konce června (je taková poučka, že řepka musí kvést alespoň tři týdny, aby byl nějaký výnos) podstatná část naší země zežloutne. A ne jen té naší. Česko je žlutá země ve žluté Evropě. Řepka je evropský fenomén a pro zemědělce velmi důležitá plodina, která přináší zisk. A protože k jejímu pěstování jsou evropští zemědělci více méně stejně motivovaní a též využívají více méně stejné technologie pěstování (zařazení v podobných nepravidelných osevních sledech, stejné způsoby zpracování půd, stejné druhy hnojiv, jejich dávek a rozložení během vegetace, stejné pesticidy na velmi podobná spektra plevelů, houbových chorob a hmyzích škůdců), tak také musí čelit více méně stejným problémům s jejím intenzivním pěstováním spojených. Téměř v celé Evropě jsou za důležité považovány stejné druhy hmyzích škůdců. Jsou to dřepčík olejkový (Psylidodes chrysocephalla), stonkoví krytonosci k. řepkový (Ceutorhynchus napi) a k. čtyřzubý (C. pallidactylus), blýskáček řepkový (Meligethes aeneus) a škůdci šešuloví bejlomorka kapustová (Dasineura napi) a krytonosec šešulový (C. obstrictus). V našich podmínkách jsou dva druhy z tohoto výčtu považovány za poněkud méně významné: P. chrysocephalla a C. obstrictus. Tyto druhy jsou nebezpečnými škůdci jen v některých částech Evropy. P. chrysocephalla zejména v oblastech s přímořským klimatem (některé oblasti Německa, zejména však Dánsko, Belgie, Holandsko, Francie). U nás na sebe tento druh ale významně upozornil na podzim roku 214 a též na některých lokalitách v roce 215. Je možné, že jeho význam v příštích letech vzroste v souvislosti s očekávaným trendem změn klimatu (teplejší a vlhčí zimy). C. obstrictus zůstává u nás na dále škůdcem málo nebezpečným, přestože i jeho význam pomalu, rok od roku, roste (těžko říci, co je toho příčinou: klimatické změny či prostý důsledek velkých ploch, na nichž je řepka každý rok pěstována?). 7

8 Problémů spojených s regulací škůdců v porostech v současné době je více. Mezi ty v současnosti nejpalčivější problémy patří také celoevropský fenomén rezistence blýskáčka řepkového (M. aeneus), významného škůdce této plodiny, proti insekticidům ze skupiny pyretroidů. Pyretroidní insekticidy jsou v Evropě na blýskáčky používány již 25 3 let. A to po celou dobu téměř výlučně. Teprve v posledních několika letech začaly být využívány i insekticidy s jiným mechanismem účinku, které jsou jako alternativa pro zemědělce přijatelné mnohdy právě ale jen s tím vědomím, že jinak mnohem výhodnější pyretroidy (levnější, relativně neškodné pro včely, téměř okamžitý účinek) v polních podmínkách jednoduše selhávají. Jedná se vlastně o stav nouze. Téměř všechny řepkové porosty v ČR i v dalších zemích Evropy bývají každý rok v jarních měsících insekticidně ošetřovány proti poškození stonkovými krytonosci (C. napi a C. pallidactylus). A téměř ve všech zemích jsou problémy spojené s těmito škůdci stejné. Odborníci na ochranu rostlin upozorňují, že velká část těchto aplikací je na mnoha lokalitách prováděna buď zcela zbytečně (bez jakéhokoliv monitoringu, profylakticky) nebo v nevhodnou dobu. Řada takových aplikací se nejen míjí účinkem na cílového škůdce (nízká účinnost, neadekvátně vynaložené náklady), ale též škodí životnímu prostředí (necílové organismy). Tato diplomová práce se zabývá právě tématem ochrany porostů řepky proti stonkovým krytonosců a jejím cílem je přinést některé nové informace, které by mohly úroveň stávající praxe zvýšit. 8

9 2 CÍL PRÁCE shromáždit literární údaje týkající se krytonosců rodu Ceutorhynchus, škodících na řepce ozimé (morfologie, bionomie, symptomy, ekologie, možnosti regulace) a konkrétní informace o jejich škodlivosti v České republice a na severní Moravě. Zpracovat metodiku sledování výskytu krytonosců rodu Ceutorhynchus na řepce ozimé. Ve vegetační sezóně v roce 214 a 215 provést sledování krytonosců na vymezených studijních plochách pomocí žlutých misek. Zjistit druhové spektrum krytonosců a jejich početnost na jednotlivých studijních plochách, graficky vyjádřit letovou aktivitu imag, určit poměr pohlaví a stanovit podíl samic připravených ke kladení. Vlastní zjištění porovnat s výsledky jiných autorů. Vyvodit závěry, které druhy krytonosců je nutné regulovat a v jakých termínech. 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Druhy stonkových krytonosců škodících v řepce ozimé v České republice Z výsledků monitoringu zaměřeného na stonkové krytonosce (druhy jejichž larvy poškozují stonky) prováděného v letech na území ČR vyplývá, že podíl významných druhů (C. pallidactylus, C. napi a na některých lokalitách i C. sulcicolis) může být v různých oblastech v jednotlivých ročnících odlišný. Dle (SEIDENGLANZ et al., 213) bylo možné v rámci ČR vytyčit regiony, kde dlouhodobě v jarních měsících predominuje buď C. pallidactylus nebo C. napi a regiony, kde se oba druhy vyskytují společně ve vyrovnaných podílech. Na většině lokalit nelze předem s jistotou předpokládat, který ze stonkových krytonosců bude v jarních měsících predominovat (obr. 1). Lokality, ke kterým se vztahuje tato práce, se nachází v části ČR, kde dlouhodobě v jarních měsících převládá C. pallidactylus. K oběma tak zvaným hlavním druhům je ovšem také nutné ještě přiřadit k. brukvového (C sulcicolis), jehož početnost v porostech řepky ozimé během jarních měsíců postupně (28 214) pravděpodobně stoupá. Na lokalitách s predominancí C. pallidactylus bývá často druhým nejpočetnějším druhem (početně zde převyšuje jedince druhu C. napi ve sběrech ze žlutých misek; SEIDENGLANZ et al., 215). Jen sporadicky lze na našem území v miskách nalézt dospělce C. picitarsis (druh, jehož larvy hojně poškozují stonky řepky v některých přímořských oblastech Evropy; VAITELYTĖ et al., 213). Z praktického hlediska je pro pěstitele dobré vědět, které druhy stonkových krytonosců se na jeho polích vyskytují, neboť optimální načasování insekticidní aplikace je pro každý druh z důvodu rozdílů v jejich bionomii odlišné. Ve sběrech ze žlutých misek získávaných v jarních měsících (březen-květen) lze nalézt i další druhy rodu Ceutorhynchus, jejichž larva však nepoškozují stonky řepky. Jde jednak o druhy, jejichž larvy napadají jiné orgány řepky než stonky, jednak o druhy, které nemají vůbec potravní resp. vývojový vztah k řepce. Ze škůdců, tedy z druhů řepku napadajících, jsou to C. pleurostigma (larvy indukují tvorbu hálek na kořenech či kořenových krčcích, v těchto hálkách se pak vyvíjí) a C. obstrictus (larvy poškozují semena). Výskyty C. pleurostigma byly v posledních letech (větší výskyty byly zaznamenávány mezi lety 2 24, 1

11 KAZDA et al., 211) na celém území ČR velmi nízké. Dospělci C. obstrictus se při monitoringu letové aktivity začínají v miskách objevovat asi od půlky dubna a v některých letech svou početností zcela zastíní počty C. pallidactylus a C. napi, kteří se v této době v porostech stále vyskytují a vykazují letovou aktivitu. Druhy, které nemají vůbec potravní resp. vývojový vztah k řepce (hojný je např. ve druhé polovině dubna C. typhae syn. floralis, jehož larvy napadají semena kokošky pastuší tobolky, dále C. sulcatus, C. erysimi) mohou za určitých okolností ovlivnit rozhodování pěstitele o nutnosti ochranného zásahu, neboť jsou často započítávány mezi škůdce (v praxi se obecně mezi druhy krytonosců nerozlišuje). Zvláště v porostech zaplevelených rostlinami z čeledi Brassicaceae se zvyšuje výskyt těchto doprovodných pro řepku neškodlivých druhů (SEIDENGLANZ et al., 29; SPITZER et al., 212; SPITZER et al.,214). Obr. 1: Významnost C. napi a C. pallidactylus v regionech ČR 11

12 3.2 Hospodářský význam stonkových krytonosců a) Krytonosec řepkový patří k nejvýznamnějším škůdcům řepky v Evropě (zejména střední Evropa, oblasti s převládajícím vlivem kontinentálního klimatu). Nevyskytuje se v severní Evropě a ve Velké Británii (WILLIAMS et al., 21). V ČR je považován za velmi významného škůdce řepky ozimé. V každém roce je proti němu na vysokém podílu komerčních ploch zasahováno insekticidy. Škodlivým stadiem je larva. Snížení výnosu muže dosáhnout až 5% (ALFORD et al., 23). Rovněž velké škody způsobují houbové patogeny, pro které je napadení krytonoscem vstupní branou. Intenzita poškození stonků houbou Phoma lingam se zvyšuje s narůstajícím počtem vpichů ve stoncích, které způsobily samičky při vykousávání komůrek pro kladení vajíček (KRAUSE et al., 26). I při poměrně slabém výskytu larev ve stoncích se snižuje kvalita semene v důsledku nouzového dozrávání. V jarní řepce krytonosec řepkový neškodí. b) Krytonosec čtyřzubý je významný škůdce řepky olejky (na rozdíl od C. napi napadá i jarní formy) po celé Evropě. Jeho oblast výskytu je větší v porovnání s C. napi. Vyskytuje se a škodí i na severu Evropy (Skandinávie) a ve Velké Británii. Potvrzené jsou jeho výskyty v Rusku, v severní Africe i v severní Americe (BROMAND, 199). 3.3 Morfologie a bionomie druhů krytonosců poškozujících stonky Krytonosec řepkový Ceutorhynchus napi (Germar, 1837) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Nosatcovití Curculionidae Imago: Krytonosec řepkový je šedě zbarvený brouk s tmavýma nohama o velikosti 3 až 4 mm (ROTREKL et al., 214). Tělo je zavalité, hlava je typická dlouhým noscem a lomenými tykadly (KAZDA et al., 211). Samičky mají oproti samcům prodloužený nosec, hlavně v části před tykadly. Povrch těla je kryt světlými šupinkami. Na těle jsou typické 4 druhy šupinek: na žebrech krovek, prothoraxu a hlavě, na nohou a roztroušeně na spodní části těla a na bočních stranách těla. Hlava je malá, pokud je brouk v klidu je 12

13 vysunuta ze štítu, který se na horní straně protíná a tvoří límec. Při ohrožení je brouk schopen hlavu zasunout do štítu až po oči. Tykadla jsou opatřená smyslovými brvami a hustým ochlupením. Krovky jsou silně rýhované. V místě, kde krovky nasedají ke štítu, jsou hodně roztažené do stran a vytvářejí v tomto místě dva zřetelně viditelné hrbolky. Na jednotlivých lištách krovek jsou u tohoto druhu tři řady výrazných bílých štětin. Na holeních 2. a 3. páru je u samců mohutný výběžek v podobě trnu, u samiček se však nenachází (MILLER, 1956). K rozlišení samců od samic lze také využít morfologických odlišností pozorovatelných v mediální rovině posledního zadečkového sternitu. U samců se zde nachází výrazná (nutno zvětšit) prohlubeň, u samic je poslední sternit zaoblený bez prohlubně ve středu. Obecně jsou samice větší než samci (SEIDENGLANZ et al., 213). Vajíčka: Jsou oválná, bílá a,6 mm až,8 dlouhá. Larva: Typ apodní, eucephalní, rohlíčkovitě prohnutá, válcovitá. Délka až 5 mm. Barva bílá a hlava je hnědožlutá (KAZDA a et al., 21). Larvy procházejí třemi vývojovými stupni, které se od sebe liší velikostí (MILLER, 1956; WILLIAMS et al., 21). Kukla: Je volná, měkká, bělošedá, v kokonech v půdě a asi 5 mm veliká (KAZDA et al., 21). Vnitřní stěny kokonu jsou pokryté sekretem, který jim dodává stříbřitý lesk (MILLER, 1956). Bionomie: Dospělci zimují v půdě. Při teplotách půdy kolem 5 C a teplotách vzduchu kolem 9 C začínají opouštět zimní úkryty a jsou-li vhodné podmínky pro let, začínají první jedinci létat. Samci jsou dříve aktivní a opouští zimoviště dříve než samice a také se dříve objevují v porostech řepky. Při monitoringu letové aktivity se početní poměr mezi samci a samicemi vyrovnává s určitým zpožděním. Za vyšších teplot (12 až 15 C) se podíly obou pohlaví ale poměrně rychle ve sběrech (žluté misky) vyrovnávají (rozdíl oproti C. pallidactylus, kde to trvá déle). Samice začínají klást vajíčka krátce po páření a úživném žíru. K páření dochází vždy až po náletu do porostů řepky. Z toho důvodu, že poměr mezi pohlavími se během teplých jar poměrně rychle vyrovnává, může docházet dříve i k páření a období kladení nastává u tohoto druhu obvykle dříve než u C. palidactylus. Samice kladou vajíčka jednotlivě do předem kusadly vykousaných dutinek nejčastěji v blízkosti růstového vrcholu. Jedna samička je schopna naklást do stonku 15 až 6 vajíček, ze kterých se nejdříve za 7 dní vylíhnou larvy (stadium vajíčka trvá 13

14 obvykle 7 14 dní, BÜCHI 1996), které po celý svůj vývoj, trvající asi 2 až 4 dní, vyžírají dřeň stonku. Dorostlé larvy si ze stonku vykusují otvory, kterými vylézají ven, padají k zemi. Na povrchu půdy se zdržují jen velmi krátce (max. 3 minut; FERGUSON 21; WILLIAMS et al., 21). Mají tendenci, dostat se co nejdříve pod povrch půdy, neboť se jedná o kritické období z hlediska jejich možné predace střevlíkovitými brouky. Kuklí se v zemní komůrce (kokon) v hloubce několika centimetrů (přibližně 1 cm). Stadium kukly trvá asi 1 měsíc (BÜCHS 1998; SEIDENGLANZ et al., 213; WILLIAMS et al., 21). Brouci se líhnou během léta, ale půdu (bývalé řepkoviště) již neopouští a zde také přezimují. Pozemek opouští až zjara (únor duben). V této době se na pozemcích většinou nachází porost pšenice ozimé. Během roku se vyvíjí pouze jedna generace (KAZDA et al., 211). Symptomy poškození rostlin: Dospělci při úživném žíru způsobují pravidelné kruhové výkusy v čepelích listů. Po čase se ve stonku objevují jednotlivé otvory po kladení vajíček (KAZDA et al., 213). Tyto otvory jsou pozorovatelné jako bělavě ohraničené asi 1 mm velké vpichy. Vlivem fytotoxického působení vaječných metabolitů a částečně i žíru larev se některé stonky esovitě prohýbají, za mrazu nebo nadbytku srážek praskají a praskliny se rozevírají. Poškozené rostliny jsou oslabené, někdy vytvářejí větší množství postranních větví s opožděně kvetoucími květy (SEIDENGLANZ et al., 213). Mechanické poškození představuje vstupní bránu pro patogeny, způsobené například Phoma lingam a Verticilium dahlidae (KAZDA et al., 28). Ve stoncích řepky množství rezavě hnědého trusu, který zde zanechaly larvy, které vyžíraly vnitřní pletiva stonku (KAZDA et al., 21). Poškození je zaměnitelné s poškozením larvami krytonosce čtyřzubého nebo larvami dřepčíka olejkového. Rozdíl je v tom, že larvy krytonosce řepkového poškozují stonky, larvy krytonosce čtyřzubého poškozují nejprve řapíky a část z nich přelézá i do stonků (v místech, kde řapíky listů dosedají ke stonkům). Larvy dřepčíka olejkového mají na rozdíl od beznohých larev nosatců 3 páry hrudních končetin a poškozují především řapíky listů případně vegetační vrcholy v časném jaru (KAZDA et al., 213). V době kdy se ve stoncích vyskytují již i larvy krytonosců, je možné larvy dřepčíka olejkového běžně nalézt i ve stoncích a to při jejich bázi. Ekologie: Krytonosec řepkový se vyskytuje převážně v severní polovině Čech a ve středních Čechách. Na jihu Čech a na většině území Moravy se vyskytuje společně s krytonoscem čtyřzubým (lze těžko předpokládat, který z obou druhů bude v dané 14

15 sezóně převládat). Na severu Moravy a ve Slezsku je méně významný, zde predominuje k. čtyřzubý (SEIDENGLANZ et al., 213). Hostitelské spektrum: Řepka (pouze ozimá forma) a další rostliny z čeledi brukvovitých (BÜCHS, 1998; KAZDA et al. 28; KAZDA et al., 213). Práh škodlivosti: Existuje několik různých přístupů k hodnocení výskytu a nebezpečnosti tohoto škůdce. Z toho důvodu se v odborné literatuře vyskytují i různé prahy škodlivosti k tomuto škůdci se vztahující. Samotnou otázkou konstrukce prahové hodnoty u jednotlivých druhů škůdců řepky se nyní zabývá výzkumný projekt podporovaný Mze ČR NAZV č. QJ V novější odborné literatuře je možné se setkat např. s těmito prahovými hodnotami pro k. řepkového. Např. POZDĚNA (211) uvádí prahové hodnoty 1 dospělec na 4 rostlin nebo 4 až 6 dospělců na 1 Mörickeho misku za 3 dny. Podle (TALICH et al., 213) je prahová hodnota 3 dospělci na 1 Mörickeho misku za 1 den Krytonosec čtyřzubý Ceutorhynchus pallidactylus (Marsham, 182) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Nosatcovití Curculionidae Imago: Velikost 2,5 až 3,2 mm. Zbarvení je světle šedé (Kazda a kol., 21). Na krovkách v krajině štítku se nachází pravoúhlá skvrna bílé barvy (na suchých jedincích viditelná pouhým okem). Krytonosec čtyřzubý je hustě pokryt bílými šupinkami zvláště ze spodu a po stranách těla. Po celém povrchu těla jsou mezi dolíčky roztroušeny odstálé, špičaté šupinky podobající se štětinkám. Krovky jsou po celé délce proužkované, žebra jsou poměrně široká a krytá vrstvou bílých šupinek a hnědavými vzpřímenými chloupky. Po stranách v zadní části krovek se nachází skupina výrazných ostrých zubů (od toho odvozen název druhu). Celkově je barevně variabilnější v porovnání s C. napi. Chodidla a holeně jsou rezavé barvy, tak jako tykadla, která jsou kyjovitá a lomená. Nosec samiček je delší než u samečků, ti ale na rozdíl od samiček mají na holeních 2. a 3. páru končetin trnové výběžky (MILLER, 1956). K rozlišení samců od samic lze stejně jako u k. řepkového využít morfologických odlišností pozorovatelných v mediální rovině posledního zadečkového sternitu. U samců se zde nachází výrazná (nutno zvětšit) prohlubeň někdy se jevící jako dva valy laterálně od mediální roviny. U samic je poslední sternit zaoblený bez prohlubně (resp. valů) ve 15

16 středu. U C. pallidactylus je rozlišování mezi oběma pohlavími vzhledem k menší tělesné velikosti poněkud obtížnější v porovnání s C. napi. Obecně jsou samice větší než samci (SEIDENGLANZ et al., 213). Vajíčko: Eliptického tvaru, ale mohou být i kulaté. Mají hladký lesklý povrch. Zpočátku jsou průhledné, později matní. Dlouhá,7 mm, široká,6 mm (JOURDHEUIL, 1963; ALFORD, 1999). Larva: Typ apodní, eucephalní, rohlíčkovitě zahnutá. Velikost larev před kuklením je 4 6 mm (JOURDHEUIL 1963, KIRK 1992). Barva je bílá, hlava žlutohnědá (KAZDA et al., 21). Na hlavě jsou v kruhu dlouhé chloupky. Čelní část je trojhranná. Poslední 2 články jsou pouze málo bradavičnaté, více prodloužené než předchozí. Larvy prochází třemi vývojovými stupni, které se od sebe liší velikostí (MILLER, 1956). Kukla: Volná, měkká, špinavě bílá, uložená v hliněném kokonu. Vnitřní stěny jsou pokryty sekretem, který jim dodává lesklý a hladký vzhled. Velikost 3 4,6 mm a šířka 2,15 3,35 mm (MILLER, 1956). Bionomie: C. pallidactylus má jednu generaci do roka (stejně jako ostatní krytonosci na řepce je to tedy druh univoltinní (KAZDA et al., 211). Dospělci migrují do řepkových porostů na jaře (únor červen; obvykle druhá polovina března až první polovina května). Zimoviště opouští, tedy začínají být aktivní, když povrchové teploty půdy (- 5 cm) vzrostou k 5 7 C. Letově aktivní začínají být při max. denních teplotách vzduchu (2 m) kolem 1 C. V porovnání s C. napi je průběh migrace C. pallidactylus do porostů rozvleklejší, roztažený do delšího časového období (MARCZALI, 27). Po nalezení porostů řepky vykonávají dospělci úživný žír na listech rostlin (poškozují pletiva čepelí, listových žilek i řapíků). Na rozdíl od C. napi zůstává u C. pallidactylus delší dobu výrazně nevyrovnaný početní poměr mezi samci a samicemi v okupovaných porostech (SEIDENGLANZ et al., 29). Samice migrují do porostů často výrazně později než samci a též jejich disperze v okupovaných porostech je odlišná (SEIDENGLANZ & POSLUŠNÁ, 21). K páření dochází v porovnání s C. napi též výrazně později (často až po 3 týdnech od zaznamenání prvního většího výskytu imag v miskách). V důsledku toho je často značně rozvleklé i období kladení vajíček (první dekáda dubna konec května, případně až počátek června (DECHERT & ULBER, 24; MARCZALI, 27; SEIDENGLANZ et al., 29; HAVEL 211). Vajíčka jsou kladena ve skupinkách po 16

17 dvou až osmi do kapsiček vykousaných samičkami v řapících listů. Jen zcela výjimečně samičky C. pallidactylus kladou vajíčka do stonků (WILLIAMS et al., 21). Ze skupinky vajíček jsou na povrchu rostliny pro pozorovatele patrná (pro zkušeného pozorovatele jsou viditelná i bez zvětšení) jen některá z nich, neboť ostatní jsou zcela ponořená do pletiv řapíku. Jedna samička naklade 1 15 (KAZDA et al., 28, dle DECHERT&ULBER 24 až 24) vajíček. C. pallidactylus je tedy výrazně plodnější v porovnání s C. napi. Stadium vajíčka v závislosti na teplotních podmínkách trvá 6 11 dní. Larvy procházejí třemi vývojovými stadii (instary), (ALFORD et al., 23). Vývoj larev trvá 3 6 týdnů. Určitý podíl larev se vyvíjí jen v řapících listů, část larev přelézá do stonků. Larvy líhnoucí se z později nakladených vajíček (ta samičky umísťují na rostoucích rostlinách výše) je možné často nalézt i uvnitř větví v květenstvích (KIRK, 1992; WILLIAMS et al., 21). Dorostlé larvy (červenec, někdy až srpen) opouští rostliny výlezovými otvory a padají na zem. Stejně jako v případě C. napi se larvy snaží co nejrychleji dostat pod povrch půdy (hrozí predace od střevlíků), kde se v hloubce několika centimetrů v půdní komůrce (kokon) kuklí (JOURDHEUIL, 1963; BONNEMAISON, 1965). Nová generace brouků se líhne a též opouští půdu (velký rozdíl od C. napi) asi po třech týdnech. To znamená, že první nová imaga (z nejdříve nakladených vajíček) se objevují již v polovině července. Období líhnutí a vylézání z půdy je opět značně rozvleklé (v podstatě po celé léto). Nově vylíhlí dospělci se v průběhu léta před nástupem hibernace živí listy (spodní strany listů preferují zejména pletiva řapíků a žilek) různých brukvovitých rostlin. Zimují (též rozdíl oproti C. napi) pod rostlinným opadem (v hrabance) na okraji polí, luk a pastvin (meze), (WINFIELD, 1961; JOURDHEUIL, 1963; WILLIAMS et al., 21; Rotrekl et al., 214). Zdrojem napadení pro příští sezonu tak nejsou v případě tohoto druhu bývalá řepkoviště. Symptomy: C. pallidactylus je v ČR považován za méně nebezpečného škůdce v porovnání s C. napi. Toto ovšem není tak jednoznačné. V porostech napadených výhradně k. čtyřzubým se nikdy neprojevují deformace rostlin spojované s přítomností k. řepkového (fytotoxický efekt vaječných metabolitů). Na druhou stranu je zde zřejmě pevnější vazba mezi mírou napadení porostů larvami k. čtyřzubého a rozvojem některých houbových patogenů (Phoma lingam, Alternaria spp. a Botrytis cinerea), (BROSCHEWITZ, et al., 1993; KRAUSE et al., 26; WALCZAK et al., 1997; KELM 17

18 & KLUKOWSKI, 2; SEIDENGLANZ et al., 216). Larvami napadené rostliny mají sníženou vitalitu (vigor), menší listovou plochu, dříve se zbavují listů (rostliny jsou často předčasně zcela bezlisté), v květenstvích se nachází větší množství šešulemi neobsazených výhonů a mohou mít také větší tendenci k poléhání (GRAHAM & GOULD, 198; WALCZAK et al., 1997; KELM & KLUKOWSKI, 2; SEIDENGLANZ et al., 216). Ekologie: V rámci České republiky je C. pallidactylus dlouhodobě dominantním druhem v řepkových porostech na severu Moravy a ve Slezsku. Významně se přidružuje k C. napi a některých sezónách jej i početně převyšuje v řadě dalších regionů: střední a jižní Morava, Českomoravská vrchovina, jižní Čechy (SEIDENGLANZ et al., 213). Hostitelské spektrum: Řepka (ozimá i jarní forma) a jiné rostliny z čeledi brukvovitých (BROMAND, 199; KAZDA et al., 28). Práh škodlivosti: Stejně jako v případě C. napi i v případě C. pallidactylus existuje několik různých přístupů k hodnocení výskytu a nebezpečnosti tohoto škůdce. Z toho důvodu se v odborné literatuře vyskytují i různé prahy škodlivosti k tomuto škůdci se vztahující. Samotnou otázkou konstrukce prahové hodnoty u jednotlivých druhů škůdců řepky se nyní zabývá výzkumný projekt podporovaný Mze ČR NAZV č. QJ V novější odborné literatuře je možné se setkat např. s těmito prahovými hodnotami pro k. řepkového. Např. (POZDĚNA, 211) uvádí prahové hodnoty 5 dospělců na 4 rostlin nebo 6 až 12 dospělců na 1 Mörickeho misku za 3 dny. Podle (TALICH et al. 213) je prahová hodnota 3 brouci na 1 Mörickeho misku za 1 den. Pro C. pallidactylus lze též využít prahovou hodnotu uvedenou v certifikované metodice Metodika ochrany porostů řepky ozimé (Brassica napus L.) proti krytonosci čtyřzubému (Ceutorhynchus pallidactylus, Marsham. 182) (SEIDENGLANZ et al., 213), která je založena na monitoringu letové aktivity samic tohoto druhu a na určování vývojové fáze vajíček v jejich ovariolách. Na základě toho je pak možné odhadnout podíl samic v porostech, které jsou připraveny ke kladení. Prahová hodnota podle této metodiky je 7 samic na 1 Mörickeho misku za 3 dny (kvantitativní hledisko slouží k rozhodnutí o nezbytnosti aplikace). Byla-li v průběhu monitoringu zaznamenána uvedená prahová hodnota, je další hodnocení zaměřeno na zjišťování připravenosti samic ke kladení. K signalizaci postřiku pak dochází až při zaznamenání 5 9 % (závisí na účinné látce plánované 18

19 k použití) samic připravených ke kladení (kvalitativní hledisko slouží k načasování aplikace). 3.4 Přirození nepřátelé stonkových krytonosců Podle (JOURDHEUIL, 1963; ALFORD et al., 23) a především pak podle (FERGUSSON, 21; WILLIAMS et al., 21) má každý z důležitých škůdců řepky několik parazitoidů a predátorů. Na rozdíl od parazitoidů, kteří jsou mnohdy druhově specifičtí (a to i u tak blízkých druhů jako jsou jednotlivé druhy krytonosců: k. řepkový a k. čtyřzubý) jsou predátoři často generalisté. V případě predátorů jde zejména o druhy střevlíkovitých druhů (resp. zejména tato skupiny byla v souvislosti s řepkovými škůdci studována). Seznam dle (WILLIAMS et al., 21) zásadních přirozených nepřátel pro C. napi a C. pallidactylus je uveden v tabulce 1. V tab. 1 jsou též v bodech uvedena rizika, která výskyt i efekt těchto druhů značně snižují. 19

20 Tab. 1 - Důležití přirození nepřátelé krytonosce čtyřzubého a k. řepkového schopní podstatně redukovat početnost jejich populací škůdce přirozený přirozený doba a způsob ničení škůdce; nepřítel: druh nepřítel citlivé stadium škůdce: (řád: čeleď) kritický moment jaro, BBCH 59 69: larvální parazitoid; samičky kladou Tersilochus jakýkoliv insekticidní vajíčka do larev krytonosců klíčový obscurator postřik v období těsně uvnitř pletiv, pomocí tykadel parazitoid (blanokřídlí: před nebo během vyhledají larvu uvnitř rostliny lumkovití) období kvetení a pomocí kladélka do ní vpraví vajíčko rizikem pro střevlíky jsou zejména časné jaro, BCCH 6 69: brouci k. jarní postřiky Amara mohou zkonzumovat velké čtyřzubý nezapojený porost; similata, množství larev škůdců (platí nízký výskyt v Anchonemus pro krytonosce, blýskáčky i porostech může být ale klíčový dorsalis, bejlomorky), které dokončily také způsoben predátor Nebria vývoj v květech a padají na nedobrou strukturou brevicollis zem, aby se zakuklily v zemi. zemědělské krajiny (brouci: Mají na to omezenou dobu musí pozemky střevlíkovití) než se larvy zavrtají do půdy. rekolonizovat z Dochází k tomu v noci. vhodných míst pro hibernaci Tersilochus klíčový fulvipes stejně jako u Tersilochus stejně jako u k. řepkový parazitoid (blanokřídlí: lumkovití) obscurator Tersilochus obscurator klíčový stejně jako u stejně jako u k. stejně jako u k. čtyřzubého predátor k. čtyřzubého čtyřzubého Poznámka: Volně převzato z (WILLIAMS et al., 21 a SEIDENGLANZ et al., 216) 2

21 3.5 Způsoby ochrany porostů řepky proti stonkovým krytonoscům Preventivní opatření Tato opatření jsou důležitá a do jisté míry v poslední době podceňovaná resp. zanedbávaná. Souvisí to zejména s úrovní současné zemědělské praxe, způsoby hospodaření na poli a s ekonomickými faktory (KAZDA et al., 28). Preventivní opatření spočívají v časové a prostorové izolaci porostů brukvovitých rostlin (právě toto se nedaří vždy plně dodržet). Dalším důležitým preventivním opatřením je odstranění posklizňových zbytků a v případě silnějšího napadení hluboká orba po sklizni řepky. Tímto opatřením se zničí podstatná část kukel a čerstvě vylíhlých dospělců (výrazně se tak zvyšuje mortalita jedinců). Orba jako mortalitu vyvolávající a zvyšující faktor je velmi důležitá zejména v případě C. napi. Tento druh se v půdě pod rostlinami řepky nejen kuklí ale po vylíhnutí dospělci i na stejném pozemku zimují (dospělci po vylíhnutí již neopouští kokon a přečkávají zde do jara). U C. pallidactylus vylíhlá imaga opouští půdu ještě v létě (rok sklizně řepky) a kuklí se mimo pole (meze kolem polí). V případě tohoto druhu tedy není orba (zejména pozdní prováděná v září) zřejmě zásadním mortalitu zvyšujícím faktorem. Podle SEIDENGLANZE (216; osobní sdělení) však zřejmě určitý podíl jedinců v populacích C. pallidactylus též zimuje na bývalých řepkovištích (výsledky sběrů z emergenčních pastí umístěných v bývalých řepkovištích po zimě). Orba tedy může přispět ke snížení početnosti populací i u tohoto v některých regionech ČR dominujícího druhu. Ke snížení početnosti jedinců tvořících populace obou důležitých druhů mohou výrazně přispět i jejich přirození nepřátelé. Jedná se jednak o parazitoidy, jednak o predátory (viz část věnovaná přirozeným nepřátelům + tab. 1). Vzhledem k bionomii těchto organismů (zejména doba výskytu parazitoidů v porostech; způsob kolonizace a disperze střevlíkovitých predátorů v porostech) je možné některými opatřeními prováděnými na polích s řepkou jejich význam (jako bioagens) zvýšit nebo také téměř vymazat. Dospělci parazitoidů se v porostech vyskytují prakticky od počátku kvetení (tab. 1) a jsou tedy ohrožení insekticidními aplikacemi, které se v této době běžně provádí (např. opakované aplikace na blýskáčky, aplikace na škůdce šešulí zejména bejlomorka kapustová). Kolonizace porostů dravými střevlíkovitými může být negativně ovlivněna jednak strukturou zemědělské krajiny (velikost polí, jejich tvar, 21

22 dostupnost vhodných míst pro tyto druhy v okolí obecně pestrost zemědělské krajiny), jednak též zásahy pěstiteli na poli prováděnými (zejména časné aplikace insekticidů cílené na stonkové krytonosce v ještě ne zcela zapojených porostech březen, počátek dubna). V současné době se má na základě publikované literatury za to, že potenciál přirozených nepřátel je obecně značný (mohou být příčinou až 8% mortality jedinců v populaci (WILLIAMS et al., 21), avšak existuje jen malé množství relevantních údajů, jak konkrétně změnit současnou praxi, aby se jejich vliv posílil. Při vědomí toho, že současné postupy uplatňované při pěstování řepky jsou velmi závislé na používání insekticidů (2 4 aplikace během vegetace, podstatná část v období kvetení), lze předpokládat, že velká část populací (zejména parazitoidů) zřejmě na polích hyne v důsledku působení insekticidů (SEIDENGLANZ, 215). Pro důležité druhy střevlíků je zřejmě problém včas kolonizovat (dispergovat se) velké hony (2 a více ha), zejména pokud jsou součásti málo diverzifikované krajiny (velké hony navazující na sebe bez přechodů bez přítomnosti ekotonů). V případě napadení a poškození rostlin krytonoscem řepkovým a při zjištění deformací stonku není vhodné pokračovat v hnojení dusíkem, protože toto vyvolává ještě výraznější deformace a praskání stonků Chemická opatření Mezi objevením se prvních jedinců v porostech a počátkem období kladení vajíček (či počátkem období intenzivního kladení), tedy nejvhodnějším termínem pro aplikaci insekticidů, může být v některých letech dlouhá doba (až 3 týdny u C. pallidactylus). Termín aplikace insekticidu ovlivní výslednou účinnost zásahu více než výběr insekticidu. Za prvé je výhodné ověřit si pomocí monitoringu letové aktivity (alespoň tři žluté misky na jednu lokalitu, vybírat nejlépe každé tři dny), jestli je výskyt brouků nadprahový (tab. 2) a jaké druhy se v miskách zachytily (jestli je tam jen jeden druh, či jsou tam jednotlivé druhy zastoupeny víceméně vyrovnaně). Je-li zaznamenán nadprahový výskyt, je třeba určit vhodný termín pro aplikaci insekticidu a vybrat vhodný insekticid. Při volbě termínu je možné se řídit poměrně jednoduchými pravidly uvedenými též v tabulce 2. V naší praxi dochází často k předčasným aplikacím, které zejména na lokalitách (nebo ročnících), kde (kdy) převládá krytonosec čtyřzubý, mají jen malou účinnost na 22

23 výsledné napadení porostů (ne vždy se to ale pozná, protože efekt přináší druhá aplikace v pořadí ta je primárně zamýšlená na blýskáčky). Právě z tohoto důvodu se v běžných podmínkách nejlépe osvědčují insekticidy s delší reziduální účinností (kombinace pyretroidů s organofosfáty či neonikotinoidy). V polních pokusech, kde je možné termín aplikace maximálně zpřesnit na základě podrobného monitoringu letové aktivity a rozboru úlovků a načasovat ho tak, aby nebyl ve velkém předstihu před počátkem období kladení vajíček, vykazují vysokou účinnost většinou všechny registrované insekticidy bez ohledu na rozdíly v mechanismu účinku (pyretroidy, neonikotinoidy, organofosfáty a jejich vzájemné kombinace). Jen v případě velké rozvleklosti období kladení, ke které dochází v některých sezónách u k. čtyřzubého (tab. 3), se začínají mezi účinností insekticidů projevovat významné rozdíly. Larvami krytonosců poškozené rostliny později trpí vyšší mírou poškození stonků fomovou hnilobou a černěmi. V tomto smyslu je nebezpečnější k. čtyřzubý než k. řepkový. Jak již bylo uvedeno výše, důležití přirození nepřátele krytonosce čtyřzubého a k. řepkového jsou uvedení v tabulce 1. Protože z řady výzkumných prací vyplývá, že přirození nepřátelé (parazitoidi lumkovití, predátoři střevlíci) mohou hrát ve snižování početnosti populací všech důležitých škůdců velkou roli, mělo by být snahou každého agronoma naplánovat případnou aplikaci tak, aby byla nejen účinná na cílového škůdce, ale pokud možno co nejméně nepříznivá pro přítomné přirozené nepřátele. To není vůbec jednoduché, neboť čas nejvyšší letové aktivity důležitých parazitoidů prakticky všech jarních škůdců (nejen krytonosců poškozujících stonky, ale též blýskáčků, krytonosce šešulového a bejlomorky kapustové) spadá do období před počátkem kvetení a pak zejména do celého období kvetení. Přesto lze nalézt při plánování jednotlivých aplikací (na jednotlivé škůdce) tak zvaná postřiková okna (období, kdy je dopad postřiku na škůdce velký a na přirozené nepřátele malý). Při současném vytížení agronomů ale nepřipadá v úvahu možnost hledání těchto termínů na základě vlastního polního monitoringu. Lze k tomu využít počítačový software proplant Decision Support System ( 23

24 Tab. 2 Prahy škodlivosti pro krytonosce řepkového a k. čtyřzubého druh prahový výskyt způsob ošetření k. řepkový 3 brouci / 1 k. čtyřzubý k. brukvový misku / 1 den 1 není stanoven ošetřit asi 7 1 dní po zaznamenání prahového výskytu 2 ; pokud se neprovádí monitoring tak 7 1 dní po té, co max. denní teploty začaly přesahovat hodnotu 1 12 C; ošetřit zejména porosty slabé a špatně přezimované 1 úlovky z jednotlivých misek přepočíst na průměrnou hodnotu a jeden den, ať už je počet misek uložených na lokalitě i časový interval mezi sběry jakýkoliv (= vydělit počtem dní mezi dvěma sběry) 2 v případě, že na lokalitě jasně převládá k. čtyřzubý, je možné časový interval posunout až na 14 dní popř. využít Metodiku ochrany porostů řepky proti krytonosci čtyřzubému (volně přístupná na: Poznámka: převzato ze (SEIDENGLANZ et al 216) Tab. 3 monitoring náletu krytonosců 24

25 datum, kdy byl(i, y,o) zaznamenán(i,y,o): obdob rok lokali ta první 1 první 1 první zralé 1,2 max. počet 1 max. počet 1 max. počet zralýc h 1,2 přibliž ně 1 % zralýc h 3 přibliž ně 5 % zralých 3 přibliž ně 9 % zralých 3 í kladen í vajíče k 4 28 SU (.53) (.3) 3.4. (.25) 3.4. (6.3) (3.22) (3.11) SU 2.4. (2.6) 2.4. (.5) 9.4. (.75) 6.4. (7.11) (27.3) (6.67) TR 3.3. (.16) 3.3. (.4) 6.4. (1.76) 6.4. (12.8) 6.4. (24.76) 9.4. (12.6) SU (4.14) (.69) (.8) (4.14) (2.14) (2.14) TR (2.4) (.32) (.12) (27.96) (2.32) 2.4. (.44) SU (2.25) (.78) 4.4. (.28) (19.97) 4.4. (8.83) (3.92) TR (9.48) (1.56) (.4) (9.48) (1.56) 4.4. (.52) SU (15.81 ) (1.5) (.17) (24.14) (2.83) (1.36) SU (.3) (.3) (.17) (96.94) (26.72) (8.28) v závorkách jsou průměrné úlovky vztažené na 1 misku a 3 dny zralé samičky = samičky připravené ke kladení vajíček 3 z celkového počtu zachycených samiček 4 je to období mezi prvním a posledním záchytem zralých samiček; monitoring byl v každé sezoně prováděn nejdéle do 1.6. Poznámka: Celá tabulka dle (SEIDENGLANZ et al., 216) 25

26 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Monitoring letové aktivity stonkových krytonosců Charakteristika lokalit, na kterých probíhal monitoring Pro diplomovou práci bylo zvoleno 8 studijních ploch (4 v roce 215 a 4 v roce 215) v katastru obcí Vlčice (JE), Horní Fořt (JE), Bernartice u Javorníka (JE), Velká Kraš (JE), na kterých byla v letech 214 a 215 pěstována ozimá řepka. Nadmořská výška studijních ploch je mezi 2 36 m. Roční průměrná teplota je 8 8,5 C, průměrná teplota během vegetace je 14 14,7 C. Roční úhrn srážek se pohybuje mezi 65 7 mm. Předplodinou na všech plochách byla ozimá pšenice. Řepka byla pěstována minimalizační technologii, která spočívala v podmítce po sklizní předplodiny a v podmítce před setím řepky, k zapravení výdrolu pšenice. Setí 4 5 kg/ha, HTS 7g, šířka řádku 15 cm, přihnojení pod patu 1 15 kg amofosu. Agrotechnický termín setí a dny po zasetí byly aplikovány preemergentní herbicidy s účinnou látkou METAZACHLOR (1,5 l) + CLOMATONE (,2 l), dále byl podle růstové fáze plevelů aplikován herbicid s účinnými látkami CLOPIRALIT + AMINOPIRALIT + PICLORAN (,3 l). Při fázi dvou listů výdrolu pšenice byl aplikován HALOXYFOP-METHYL (,5 l). Regulace růstu s fungicidním účinkem s účinnou látkou TEBUCONAZOL (1 l) v době, kdy měla řepka šest listů. 1 až 3 dny po zasetí plošná aplikace moluskocidů 4 6 kg/ha. Koncem října bylo aplikováno 1 kg močoviny na podpoření růstu kořenů. První dávka na jaře 7kg N dusičnan amonný, druhá dávka 8 kg N DASA, dále byl dusík aplikován rozpuštěním močoviny (6 1% koncentrace) a její aplikace společně s postřiky. Mikro hnojiva 2x bor 1 l/ha podzim, 1 l/ha jaro, dále měď na jaře 1 l/ha. Regulace proti poléhání s fungicidním účinkem METCONAZOL (1 l). Na ochranu řepky proti stonkovým krytonoscům byl použit insekticid s účinnou látkou ZETA CYPERMETRIN,15 l/ha, proti blýskáčku řepkovému byl použit insekticid s účinnými látkami CHLORPYRIFOS + CYPERMETRIN (,6 l). Proti původcům chorob především hlízence byl aplikován fungicid s účinnými látkami PROCHLORAZ + PROPICONAZOLE (1 l). Proti bejlomorkám, Krytonosci šešulovému byl použit insekticid s účinnou látkou THIACLOPRID (,3 l). Na omezení ztrát byl použit přípravek PINOLENE (1,25 l), který slouží k zalepení šešulí. Sklizeň probíhala začátkem srpna s průměrným výnosem v jednotlivých letech: 212 3,9 t/ha, 213 4,2 t/ha, 214 5,1 t/ha, 215 3,3 t/ha (vliv 26

27 sucha). Do každého porostu byly na počátku března v obou letech uloženy 4 misky. Monitoring letové aktivity pak probíhal do konce dubna resp. počátku května. Neboť se v tomto případě jednalo o komerční porosty, ve kterých byla prováděna výše popsaná chemická ochrana (včetně insekticidního zásahu proti krytonoscům), slouží sběry v těchto porostech získané jen k účelům porovnání výskytu důležitých druhů a změn podílů v zastoupení pohlaví v průběhu času: nebylo možné postihnout celou délku letové aktivity (vliv insekticidní aplikace). Lokality (sledovaná komerční pole ve Slezsku): 1. Vlčice (JE): 214: 1,5 ha, odrůda řepky Oksana. 215: 15,21 ha, odrůda řepky Oponent. 2. Horní Fořt (JE): 214: 14,42 ha, odrůda řepky Chagall. 215: 16,32 ha, odrůda řepky Oponent. 3. Bernartice u Javorníka (JE): 214: 13,5 ha, odrůda řepky Vectra. 215: 9,11 ha, odrůda řepky Aplaus. 4. Velká Kraš (JE): 214: 13,5 ha, odrůda řepky Wisby. 215: 9,11 ha, odrůda řepky Oksana. Jako pátá lokalita bylo v obou letech zvoleno monitorovací pole v obci Rapotín (SU). V obou letech se jednalo o 1,5 ha (1 x 15 m) blok zasetý za účelem monitoringu letové aktivity, výskytu a disperze škodlivých organismů v porostu řepky ozimé. Z pesticidních aplikací bylo v porostu provedeno pouze ošetření proti plevelům (preemergentně: METAZACHLOR + CLOMADINE) v roce zásevu. Monitoring letové aktivity byl v porostu prováděn pomocí žlutých misek vybíraných 2 x týdně, bylo použito 25 misek / porost uložených v pravidelné mřížce 5 x 5 (pravoúhlá síť), což umožnilo sledovat letovou aktivitu napříč v celém porostu. 27

28 Způsob sledování letové aktivity dospělců krytonosců Monitoring stonkových krytonosců byl na vybraných lokalitách prováděn v letech 214 a 215. Letová aktivita byla na všech lokalitách sledována v průběhu března, dubna (komerční plochy) a na lokalitě Rapotín (monitorovací pole) i v květnu a červnu. Monitoring spočíval v sledování letové aktivity dospělců krytonosců v řepce pomocí žlutých misek (Mörickeho misky), do kterých nalétává hmyz, jehož přitahuje žlutá barva. Misky byly v porostu umístěny 1 m od okraje porostu, tři misky na celou plochu porostu. Misky byly výrazně žluté, aby připomínaly květy řepky a měly průměr přibližně 25 cm. Do misek byla nalita čistá voda se smáčedlem (saponátem), které fungovalo jako detergent, který snižuje napětí vodní hladiny. Proto hmyz, který do nich naletí, nedokáže vylézt ven. Misky byly umístěny na stojanech umožňujících jejich posun tak, aby stále kopírovaly vrchní patro porostu (cílem bylo, aby nedošlo k zanoření misek pod úroveň vrchního patra porostu). Sběry byly prováděny dvakrát týdně (pondělí, čtvrtek). Z každé misky byl přes síto přelit obsah a poté ze síta vsypán do předem připravených lahviček. Tyto lahvičky byly označeny štítkem s udáním lokality, číslem misky a datem sběru. Při menším počtu krytonosců v miskách byli jedinci sledovaných druhů vybíráni pinzetou a přímo vkládáni do označených lahviček (nebyl přemísťován veškerý ulovený hmyz). Po přenesení hmyzu do lahviček byla provedena konzervace sběrů (octan ethylnatý). Před vlastní analýzou (druhová determinace, určení pohlaví imag, stav připravenosti samic ke kladení) byly sběry uloženy do ledničky. Čas mezi pořízením sběrů na poli a jejich laboratorním rozborem byl různý (1 4 týdny). 28

29 Determinace druhů Vlastní analýza sběrů probíhala v entomologické laboratoři na pracovišti AGRITEC Šumperk. Zakonzervovaný hmyz z označených lahviček byl vysypán na Petriho misky s dnem pokrytým buničitou vatou. U neroztříděných sběrů (ty lahvičky, do kterých byl z misek na poli přenesen veškerý hmyz) došlo k roztřídění byla vybrána imaga krytonosců rodu Ceutorhynchus k další determinaci. Toto bylo prováděno bez použití lupy (binokuláru). Pak bylo přistoupeno k vlastnímu rozboru krytonosců. K tomuto již bylo nutné použít zvětšení (12 4násobné zvětšení). Nejprve byla provedena druhová determinace. Byl zjištěn počet jedinců těchto druhů: C. napi, C. pallidactylus, C. sulcicolis, C. obstrictus, C. pleurostigma, C. sulcatus a C. typhae. Po té u dvou hlavních druhů stonkových krytonosců (C. napi a C. pallidactylus) byl určen počet samců a samic v každém sběru. Při rozlišování samců a samic u obou zmíněných druhů se postupovalo stejně. Určujícím morfologickým znakem umožňujícím rozlišení obou pohlaví byl v této práci zvolen charakter utváření posledního zadečkového sternitu a to z důvodu racionálnosti (časová efektivita často bylo nutné roztřídit velké množství jedinců). U samců se na posledním zadečkovém sternitu nachází výrazná prohlubeň v mediální rovině (nutno zvětšit), u samic je poslední sternit zaoblený bez prohlubně v tomto místě. U jedinců, u nichž nejsou tyto sekundární pohlavní znaky tak výrazné, je nutné provést preparaci vlastních pohlavních orgánů: za pomoci zakřivené preparační jehly se odklopí dva poslední zadečkové sternity a odhalí se primární pohlavní orgány. U samců se penis (aedeagus) jeví jako šípový (připomíná tvarem šipku), sklerotizovaný útvar, u samic se objeví sklerotizované kladélko vidličkovitého tvaru. Kladélko je v porovnání s penisem výrazně menší a snadno unikne pozornosti (obtížněji se preparuje). U většiny jedinců není nutné za účelem odlišení pohlaví preparaci pohlavních orgánů provádět (slouží spíše jako kontrola). U všech ulovených samic obou druhů byla dále prováděna pitva za účelem zjištění stádia vývoje vajíček ve vejcovodech. Na základě tohoto byl určen stav jejich připravenosti ke kladení. Dle použité metodiky (postupováno dle metodiky: SEIDENGLANZ et al., 213) je možné z tohoto hlediska rozlišovat tři stadia: 1: samice bez vajíček až s nezralými vajíčky (kategorie BV/NV): jedná se o samice, u nichž se po odstranění několika zadečkových sternitů (zahnutou jehlou se odstraní) otevře pohled do břišní dutiny, která se jeví buď jako prázdná (nejsou tam ani pod 2násobným zvětšením vidět vajíčka ve vejcovodech) nebo téměř prázdná (ve 29

30 vejcovodech jsou patrná již malá vajíčka). Tyto samice mají v závislosti na vývoji počasí (průběh teplot) 7 14 dní do zahájení kladení. 2: samice s nezralými až se zralými vajíčky (kategorie NV/ZV): jedná se o samice, u nichž se po odstranění několika zadečkových sternitů (zahnutou jehlou se odstraní) otevře pohled do břišní dutiny, která se jeví (při 2násobném zvětšení) jako částečně (ne zcela) vyplněná vajíčky, z nichž některá již mohou mít plnou pro druh typickou velikost i tvar. Tyto samice mají v závislosti na vývoji počasí (průběh teplot) 3 7 dní do zahájení kladení. 3: samice se zralými vajíčky = samice připravené na kladení (kategorie ZV): jedná se o samice, u nichž se po odstranění několika zadečkových sternitů (zahnutou jehlou se odstraní) otevře pohled do břišní dutiny, která se jeví (při 2násobném zvětšení) jako téměř či zcela vyplněná vajíčky, z nichž většina nebo všechna mají plnou pro druh typickou velikost i tvar. Tyto samice jsou připraveny klást prakticky okamžitě resp. do tří dnů. Výsledkem rozboru každé lahvičky (= sběr z jedné misky ke konkrétnímu datu) tedy je: 1) Zjištění počtu dospělců jednotlivých druhů rodu Ceutorhynchus 2) U druhů C. napi a C. pallidactylus zjištění počtu samců a samic 3) U samic C. napi a C. pallidactylus zjištění podílů samic v kategoriích BV/NV, NV/ZV a ZV. 4.2 Porovnání účinnosti vybraných insekticidů na stonkové krytonosce Na lokalitě Rapotín byl v letech 214 a 215 založen 7 variantní přesný maloparcelkový pokus. Design pokusu je uveden na obr. 2. V obou letech byl plán, skladba variant (tab. 4) i způsob hodnocení stejný. Datum postřiku zvoleným pesticidem (u var. 2 7) byl vybírán na základě výsledků monitoringu letové aktivity C. pallidactylus a C. napi (tento druh se ale na této lokalitě téměř nevyskytoval což je ve shodě s poznatky zaznamenanými již dříve, viz SEIDENGLANZ et al., 213) na přilehlém monitorovacím poli (vzdálenost mezi monitorovacím a umístěním pokusu: cca 1 m v roce 214, cca 2 v roce 215). Při hodnocení poškození rostlin bylo postupováno tak, že se v období po odkvetení z každé parcely náhodně odebralo 2 rostlin (8 rostlin 3