C E R T I F I K O V A N Á M E T O D I K A P R O P R A X I

Transkript

1 C E R T I F I K O V A N Á M E T O D I K A P R O P R A X I Pravidla použití mořeného a nemořeného osiva při pěstování obilnin Křen, J., Smutná, P., Matušinský, P.

2

3 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pravidla použití mořeného a nemořeného osiva při pěstování obilnin CERTIFIKOVANÁ METODIKA PRO PRAXI JAN KŘEN, PAVLÍNA SMUTNÁ, PAVEL MATUŠINSKÝ 2018

4

5 Pravidla použití mořeného a nemořeného osiva při pěstování obilnin Abstrakt: Cílem metodiky je usnadnit uživatelům volbu správného, ekonomicky a ekologicky efektivního postupu produkce kvalitního a zdravého osiva obilnin, a tak podpořit realizaci výnosového potenciálu moderních odrůd. Součástí metodiky je popis legislativy vztahující se k certifikaci osiva a obchodování s osivem, včetně informace o produkci a obměně osiva obilnin v ČR. Jsou uvedena pravidla důležitá pro produkci kvalitního osiva drobnozrnných obilnin a dále je zde přehled závažných patogenů přenosných osivem a způsoby regulace těchto patogenů. Moření osiva je posuzováno ze tří hledisek: Jaké osivo je třeba mořit? Čím mořit? Kdy používat mořené a kdy nemořené osivo? V přílohách je uveden přehled chemických mořidel a přídavných látek používaných k chemickému ošetření osiva, včetně jejich selektivní účinnosti k patogenům, ceny a ohrožení devíti složek prostředí podle Semaforu pesticidů v Rostlinolékařském portálu. Dále jsou popsány alternativní metody ošetření osiva a uvedeny výsledky porovnání výnosu ozimé pšenice a jarního ječmene v pokusu s osivem ošetřeným chemickou a fyzikální metodou. V závěru metodiky jsou uvedeny možnosti racionálního provádění chemického moření osiva umožňující snížení zátěže životního prostředí a rovněž pravidla a rizika použití nemořeného osiva. Klíčová slova: certifikované osivo, farmářské osivo, hodnocení zdravotního stavu osiva, moření osiva The rules for the use of chemically treated and non-treated seeds in cereal growing Abstract: The aim of this methodology is to help users choosing economically and ecologically effective procedures for production of high-quality healthy seeds in cereals and thus support utilisation of biological potential of advanced cultivars. The methodology incorporates legislation related to seed certification and trading, including information about production and replacement of cereal seeds in the Czech Republic. Rules for the production of high-quality seeds in small grain cereals have also been incorporated in the methodology. Further, this includes the overview of crucial pathogens which can be transmitted by seeds, and control of these pathogens. Chemical treatment of seeds has been considered from the following three viewpoints: Which seeds have to be chemically treated? Which chemicals should be used for the treatment? When to use treated and untreated seeds? The supplement contains survey of chemical disinfectants and additional substances used in the chemical treatment of seeds including their selective efficiency in the treatment of pathogens, costs demands and their threat level to nine environmental components according to the Pesticide classification in the Phytosanitary portal. Further, alternative methods of chemical seed treatment are described. The results of comparisons made between chemical and physical methods of treatment in winter wheat and spring barley seeds have also been considered. The conclusions present a way for the rationalization of chemical seed treatment which would lead to a decrease in the environmental burden. It also outlines the rules and risks in the use of non-treated seeds. Keywords: certified seed, farm-saved seed, seed health testing, chemical treatment of seed

6 Metodika je výsledkem řešení výzkumného projektu NAZV č. QJ s názvem Integrovaná ochrana obilnin proti patogenům, plevelům a škůdcům pro udržitelné produkce potravin, krmiva surovin. Vedoucí autorského kolektivu: prof. Ing. Jan Křen, CSc. Autorský kolektiv: prof. Ing. Jan Křen, CSc. Mendelova univerzita v Brně Mgr. Pavel Matušinský, Ph.D. Agrotest fyto s.r.o., Kroměříž doc. Dr. Ing. Pavlína Smutná Mendelova univerzita v Brně Oponenti: Ing. Kateřina Pazderů, Ph.D. Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU Praha Ing. Jaroslav Schenk Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno Metodiku schválil Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský na základě osvědčení UKZUZ /2018. Mendelova univerzita v Brně, 2018 ISBN

7 OBSAH I. Cíl metodiky... 6 II. Vlastní popis metodiky Úvod Legislativa vztahující se k produkci a úpravě osiva a obchodování Produkce a obměna mořeného osiva obilnin v ČR Certifikované nebo farmářské osivo? Přehled významných škodlivých organismů osiva obilnin Faktory a podmínky ovlivňující kvalitu osiva Původ osiva (provenience) Pozemek a předplodina Vliv průběhu počasí Pěstební technologie Osivo Laboratorní metody testování osiva Výběr mořidla Kvalita moření Alternativní metody k chemickému moření osiva obilnin Výsledky porovnávání chemických a fyzikálních variant ošetření osiva Mořit nebo nemořit osivo? III. Srovnání novosti postupů IV. Popis uplatnění certifikované metodiky V. Ekonomické aspekty VI. Seznam použité literatury VII. Seznam publikací, které předcházely metodice VIII. Příloha

8 I. CÍL METODIKY Aktuálním trendem v pěstování polních plodin je snižování množství pesticidů a podpora technik a postupů šetrných k životnímu prostředí. Omezení nepříznivého vlivu přípravků na ochranu rostlin na zdraví lidí a na životní prostředí je legislativně ukotveno ve směrnici 2009/128/EC a je cílem Národního akčního plánu ke snížení používání pesticidů v ČR (MZe ČR 2012) a systémů integrované ochrany rostlin (IOR). V rámci osmi obecných zásad IOR (vyhláška 205/2012 Sb.) jsou uvedeny také biologické, fyzikální a další nechemické metody ochrany rostlin, které musí být upřednostňovány před chemickými metodami v případě, že poskytují dostatečnou úroveň ochrany před škodlivými činiteli. Tyto zásady se rovněž týkají semenářství a produkce osiv. V rámci úpravy osiva se běžně provádí zásahy s cílem zneškodnit zárodky patogenů houbového a bakteriálního původu přenášené osivem. Pro ošetření osiva se nejčastěji používají chemické látky s fungicidním, baktericidním nebo insekticidním účinkem, méně rozšířené jsou metody biologické a fyzikální. Moření komerčními chemickými přípravky je cenově dostupné a relativně snadno proveditelné. Většina přípravků vykazuje dobrou účinnost vůči běžně rozšířeným patogenům. V současnosti se standardně moří většina certifikovaného osiva a běžně se ošetřuje také osivo vyráběné pěstiteli pro vlastní použití, tzn. farmářské osivo. Moření pesticidy však samo o sobě biologickou kvalitu osiva nezvýší a používá se i v případě, kdy to z důvodu dobrého zdravotního stavu množitelského porostu a následně osiva není nezbytné. Cílem metodiky je usnadnit pěstitelům obilnin: orientaci v legislativě a v dynamicky se vyvíjející problematice metod ošetřování osiva, využití nových poznatků s ekonomickými i environmentálními přínosy, rozhodování o způsobu vedení množitelských porostů a ošetření osiva především při výrobě farmářského osiva. 6

9 II. VLASTNÍ POPIS METODIKY 1. Úvod Ošetření osiva chemickými přípravky je považováno za relativně snadno proveditelný způsob, jak snížit riziko výskytu patogenů přenosných osivem u rostlin, a tak omezit vlivy redukující výnos. Na druhé straně pesticidní látky obsažené v mořidlech představují určitou zátěž pro životní prostředí, proto se členské státy EU zavazují k omezení jejich spotřeby v rámci Akčního plánu na setrvalé používání pesticidů. Ekonomické hledisko zaměřené na zajištění vysokého výnosu a kvality produkce se tedy střetává s ekologickými požadavky na ochranu životního prostředí. Kvalita certifikovaného osiva je zajištěna kontrolním procesem, který probíhá podle vyhlášky č. 129/2012 Sb. Určitá část ploch významných obilnin (pšenice, ječmen, tritikale, žito a oves) je v ČR oseta tzv. farmářským osivem (cca %), které je produkováno zemědělskými podniky pro vlastní potřebu. Odpověď na otázku, zda osivo mořit nebo nemořit, není jednoznačná z několika důvodů. V případě kvalitního, zdravého osiva vysévaného po vhodné předplodině na dobře připravený pozemek, který není kontaminován patogeny, je možné od fungicidního moření upustit. Tato strategie však předpokládá, že je známý jak zdravotní stav množitelského porostu, tak také úroveň výskytu závažných patogenů v osivu. Producenti konvenčního osiva a pěstitelé bez legislativních omezení pro používání pesticidů proto ve většině případů volí moření, které je v praxi považováno za neopominutelný úkon a jakousi pojistku garantující dobré vzcházení a kvalitní porost. Konvenční pěstitelé obvykle využívají pouze moření chemickými přípravky. Nové poznatky a technologie však nabízí i další postupy použitelné pro ošetřování osiva a zvýšení jeho kvality. Mezi tyto postupy patří např. využití nízkoteplotní plazmy jako způsobu fyzikálního ošetření nebo aplikace přípravků s biologickými účinky. V posledních letech jsou zemědělcům nabízeny také nejrůznější stimulátory používané jako přídavné látky v mořidlech. I když se zpravidla nejedná o toxické látky, tak by jejich účinky na rostliny měly být vždy prokázány na základě odpovídajících laboratorních a polních experimentů, včetně možných interakcí s pesticidními látkami. Předkládaná metodika poskytuje informace o možnostech racionálního zefektivnění používání moření osiva obilnin umožňujících snížení zátěže prostředí, podmínkách a rizikách využívání chemicky nemořeného osiva a o možnostech uplatnění alternativních metod ošetřování osiva. 7

10 2. Legislativa vztahující se k produkci a úpravě osiva a obchodování Přehled stávající legislativy vymezující postupy pro uznávání rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho uvádění na trh: Zákon č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám rostlin (zákon o ochraně práv k odrůdám). Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin (zákon o osivu a sadbě). Vyhláška č. 129/2012 Sb., o podrobnostech uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu. Vyhláška č. 61/2011 Sb., o požadavcích na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby. Vyhláška č. 378/2010 Sb., o stanovení druhového seznamu pěstovaných rostlin. Postupy používané pro zjišťování semenářské hodnoty osiva jsou uvedeny v Metodice zkoušení osiva a sadby (ÚKZÚZ, 2016). Pro mezinárodní obchodování a osivem se uplatňují také: Pravidla ISTA pro zkoušení vlastností osiva. Schémata OECD pro kontrolu odrůdové pravosti a odrůdové čistoty osiva (požadavky na vlastnosti druhů zařazených ve schématech jsou součástí vyhlášky č. 129/2012 Sb.). Pravidla pro uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu jsou uvedena ve vyhlášce č. 129/2012 Sb. a v jejích rozsáhlých přílohách vztahujících se k jednotlivým skupinám plodin. Tato pravidla se vztahují na všechny druhy obilnin vyjmenované ve vyhlášce č. 378/2010 Sb. U obilnin se jedná o následující kategorie osiva (příloha vyhlášky č. 129/2012, Část II, Oddíl 1, Tabulka 2.1): rozmnožovací materiál předstupňů (super elita podle generace) SE 1, SE 2 a SE 3, základní rozmnožovací materiál (elita) E, certifikovaný rozmnožovací materiál C nebo C 1 a C 2 (C se používá u hybridních odrůd a u druhů, u kterých je povolena pouze jedna generace v této kategorii). Uznávání rozmnožovacího materiálu rostlin, které podle správního řádu provádí ÚKZÚZ nebo pověřená osoba, má dvě části: uznávání množitelských ploch, které se provádí na základě přehlídek porostů podle pravidel a kritérií uvedených v příloze vyhlášky č. 129/2012, Část III, Oddíl 1, Tabulky 3.1a, 3.2a, 3.3a, 3.4a, a Část IV, Oddíl 1, uznávání osiva na základě vzorků vyčištěného osiva odebraného k laboratorním analýzám, při nichž se provádí zkoušky všech vlastností, které jsou podmínkou pro uznání podle kritérií uvedených v příloze vyhlášky č. 129/2012, Část V, Oddíl 1, Tabulka 5.1, Oddíl 2, Tabulka 5.2, Oddíl 3, Tabulka

11 Žádost o uznání množitelského porostu podává registrovaná osoba (s přiděleným registračním číslem) na k tomu určeném formuláři. Uznávacímu řízení množitelských porostů podléhají odrůdy druhů uvedených v druhovém seznamu a zapsané podle zákona č. 219/2003 Sb. (o osivu a sadbě): ve Státní odrůdové knize ( 32 a 33 zákona), ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin, což je seznam všech odrůd registrovaných v jednotlivých členských státech Evropského společenství (ES), Dále lze uznávat porosty odrůd zařazených do zkoušek pro registraci ( 30), odrůd, jejichž registrace skončila, ale vztahuje se na ně 37 odst. 4., (tzv. doběh) a odrůd, jejichž osivo bylo dovezeno na základě 18 odst. 4 a celá produkce bude vyvezena mimo území ES. Z uznaných množitelských porostů se připravuje osivo pro konečnou certifikaci (uznání ve vzorku). Podobně jako u uznávání množitelských porostů podává registrovaná osoba žádost o uznání osiva na k tomu určeném formuláři. Vyčištěné osivo, které je připravené ke vzorkování, musí být označeno (případně uloženo v konečných obalech). Každý obal musí být přístupný pro odběr dílčího vzorku. Při opakovaném vzorkování musí být vzorek zaslán do stejné laboratoře, s uvedením data odběru, aby nedošlo k přepisu nebo poškození předchozích údajů. Pověřená osoba může vydávat pouze Uznávací list na porost a na osivo. ÚKZÚZ jako úřední autorita je oprávněn vydat Rozhodnutí o neuznání porostu nebo partie osiva při prokázání vad, a to i pověřenou osobou. Neuznané osivo nelze v rámci ČR a ES žádným způsobem uvádět do oběhu. Certifikace osiva pro ekologické zemědělství probíhá stejně jako u konvenčních osiv, přičemž platí, že osivo by mělo pocházet z ekologicky pěstovaného množitelského porostu. Musí být dodrženy všechny legislativní požadavky na kvalitu osiva. V případě nedostatku ekologicky vyprodukovaného osiva mají pěstitelé možnost zažádat o výjimku pro použití konvenčního osiva. Žádost o výjimky lze podávat elektronicky prostřednictvím Portálu farmáře a datové schránky. Formulář je také dostupný na webových stránkách ÚKZÚZ a lze ho zaslat poštou. Na základě Metodického pokynu MZe (č. 5/2016) však došlo ke zpřísnění pravidel pro udělování výjimek, což by mělo vést ke snížení podílu konvenčních osiv v ekologickém zemědělství. Tato pravidla se týkají také směsí osiv pro zemědělskou produkci, u kterých by alespoň část složek měla pocházet z porostů pěstovaných podle ekologických zásad. Z přehledu legislativy vyplývá nutnost chemického moření certifikovaného osiva obilnin uváděného do oběhu pouze v případě, že jsou překročeny limitní hodnoty výskytu škodlivých organismů uvedené ve vyhlášce č. 129/2012 Sb., Příloha III, Část V, Oddíl 3, Pododdíl 1, Tabulka 5.3. Způsob moření a výběr mořidla by měl být proveden podle druhového složení a stupně výskytu škodlivých organismů. Farmářské osivo, tj. osivo vyprodukované pro vlastní potřebu ve smyslu zákona č. 408/2000 Sb., není určeno k uvádění do oběhu a jeho kvalita nepodléhá žádné úřední kontrole. Pěstitel je však povinen přiznat použití právně chráněných odrůd a zaplatit odpovídající poplatek Družstvu vlastníků odrůd ( Od této povinnosti jsou osvobozeni tzv. malí pěstitelé, jejichž výměra orné půdy nepřesahuje 22 ha. 9

12 3. Produkce a obměna mořeného osiva obilnin v ČR Obměna certifikovaného osiva obilnin v zemědělské praxi se snížila z dřívějších prakticky 100 % (v období socialismu) na cca 75 až 85 % podle druhu. Rozsah výroby certifikovaného osiva jednotlivých odrůd uvádí ve výročních zprávách Odbor osiv a sadby ÚKZÚZ. Tab. 1: Přehled o výrobě certifikovaného osiva a využití farmářského osiva jednotlivých druhů obilnin v posledních pěti letech (2013/ /2018) Plodina Osetá plocha (ha) Množství certifikovaného osiva (t) Rozpětí Průměr Rozpětí Průměr Rozpětí Průměr Pšenice , ozimá ,42 Pšenice , jarní ,56 Ječmen , jarní ,66 Ječmen , ozimý ,87 27,63 13,61 18,26 23, Oves , ,92 23, Tritikale , (oz.+jar.) ,58 26, Žito , ,06 7, Celkem Zdroj: ČSÚ; Družstvo vlastníků odrůd; ÚKZÚZ Podíl přiznané plochy farmářského osiva (%) Odhad celkové produkce osiva (t) Běžný výsevek (kg/ha) Odhad spotřeby osiva podle oseté plochy (t) Použití farmářského osiva eviduje Družstvo vlastníků odrůd, které zastupuje vlastníky odrůd v České republice. Z tab. 1, ve které je uveden podíl farmářského osiva na celkové ploše jednotlivých druhů obilnin, je zřejmý nejnižší podíl u žita, jarní pšenice a jarního ječmene. U ozimých obilnin jsou tyto podíly vyšší a u ozimé pšenice pěstované na největších plochách je tento podíl cca 27,5 %. Při zápočtu všech druhů lze odhadnout, že farmářské osivo je používáno na cca 25 % plochy výše uvedených obilnin. Celkovou roční produkci osiva v posledních pěti letech je pak možné odhadnout na úrovni tun. Odhad spotřeby osiva na osetí ploch jednotlivých obilnin je spočítaný pro výsevek 180 kg/ha, u ovsa pouze 160 kg/ha. Z porovnání množství vyprodukovaného osiva a jeho potřeby je patrné, že u ozimé pšenice, ozimého ječmene a žita je potřeba osiva vyšší než jeho produkce, což může být vysvětleno dovozem osiv a také používáním hybridních odrůd (snížený výsevek) u těchto plodin. 10

13 Chemickými mořidly je ošetřováno prakticky 100 % certifikovaného osiva uváděného do oběhu a také cca 90 % farmářského osiva, které produkují zemědělské podniky pro vlastní potřebu. V celkové evidenci pesticidů jsou mořidla evidována společně se zoocidy a fungicidy. V přehledu spotřeby účinných látek pesticidů k obilninám (tab. 2) je označeno, jaké účinné látky mohou být součástí chemických mořidel. V praxi jsou převážně používaná fungicidní mořidla pro omezení škodlivosti houbových patogenů. Použití insekticidně ošetřeného osiva se odhaduje na ploše do 10 % z celkové výměry obilnin. Tab. 2: Spotřeba účinných látek k obilninám v ČR v roce 2017 ( Kategorie účinných látek kg; l Používané jako součásti mořidel Aditiva 2 740,8 ano Adjuvanty ,9 ano Antitranspiranty 8 414,5 - Biopreparáty 60,2 ano Desikanty 656,7 - Fungicidy ,4 ano Herbicidy ,6 - Insekticidy ,0 ano Moluskocidy 222,4 - Pasivní pomocné prostředky ,3 ano Podpora zdravotního stavu 837,0 - Regulátory růstu a vývoje ,4 ano Rodenticidy 1 494,0 - Celkem ,2 Celkovou roční spotřebu mořidel k obilninám lze orientačně odvodit z následujících podkladů: celková průměrná roční produkce prakticky 100% mořeného certifikovaného osiva byla v posledních pěti letech v ČR t (tab. 1) celková roční produkce farmářského osiva byla = t (tab. 1) a je mořena s cca 90 %, dodatkové insekticidní moření je prováděno u cca 10 % vyprodukovaného osiva ozimé pšenice a ozimého ječmene, průměrná dávka mořidla na tunu osiva obilnin je 2 l (kg). Roční spotřebu chemických mořidel k obilninám v ČR lze tedy odhadnout na úrovni l (kg). 11

14 4. Certifikované nebo farmářské osivo? Uznané certifikované osivo je drahé. Toto je častý důvod pro použití vlastního osiva pro založení porostu. Cena certifikovaného a mořeného osiva je ve srovnání s osivem z vlastní výroby o cca 50 % vyšší, pokud se započtou náklady na úpravu a moření farmářského osiva, činí rozdíl přibližně 25 %. Cena za osivo však tvoří pouze část nákladů a je nutné vždy zvážit, jestli úspora nebude ve výsledku ztrátová. Výroba certifikovaného osiva podléhá úřední kontrole a kvalitu garantuje výrobce. Současně však nelze jednoznačně tvrdit, že 100 % partií uznaného osiva na trhu má zaručeně vysokou kvalitu. Zde hrají roli nejen objektivní podmínky (provenience, povětrnostní podmínky během vegetačního období), ale i znalosti, spolehlivost a zodpovědnost pracovníků na všech stupních výrobního procesu. U osiva vyprodukovaného pro vlastní potřebu neprobíhá žádná kontrola kvality, jedinou zárukou jsou znalosti a zkušenosti farmáře jaké osivo si na svých polích vyrobil, takové seje. Na druhou stranu je třeba uvést, že při dodržení semenářských postupů lze získat farmářské osivo s vysokou kvalitou a dobrým zdravotním stavem. Důležitá je průběžná kontrola zdravotního stavu semenářských porostů během vegetace, správně provedená sklizeň při optimální vlhkosti zrna a šetrná manipulace po sklizni. Pokud podnik nedisponuje vlastní čističkou a mořičkou, je možné si nechat upravit osivo ve službě u firmy uvedené na seznamu zpracovatelů, který vydává ÚKZÚZ. 5. Přehled významných škodlivých organismů osiva obilnin U obilnin se vyskytuje řada houbových patogenů přenosných osivem. Ty nejzávažnější jsou pro jednotlivé plodiny uvedeny v příloze vyhlášky č. 129/2012 Sb. (tab. 3). U uvedených plodin platí, že obchodování s nemořeným certifikovaným osivem je přípustné pouze v případě, že vyjmenované škodlivé organismy nepřesáhnou nejvyšší povolený výskyt. Pokud je výskyt nadlimitní nebo osivo neprošlo zkoušením, je výrobce povinen semena ošetřit registrovanými přípravky s prokázanými účinky vůči těmto patogenům. V praxi se obvykle zjišťování přítomnosti škodlivých organismů v osivu neprovádí a je nahrazeno mořením chemickými mořidly, u ekologického osiva se používají přípravky povolené pro ekologický způsob pěstování. 12

15 Tab. 3: Kritéria nejvyššího povoleného výskytu škodlivých organismů v osivu obilnin podle vyhlášky č. 129/2012 Sb. Příloha III, Část V, Oddíl 3, Pododdíl 1, Tabulka 5.3, bez kukuřice. (U druhů a škodlivých organismů vytištěných tučně se jedná o limitní výskyt vztahující se k povinnému moření) Plodina Škodlivý organismus Kategorie osiva Nejvyšší povolený výskyt Ječmen Pyrenophora graminea (Ito et Kuribay) SE, E, C 2 % Pšenice setá Pšenice tvrdá Pšenice špalda Cochliobolus sativus (Ito et Kuribay) Drechs. ex Dast. SE, E, C 10 % Fusarium spp. SE, E, C 10 % Ustilago nuda (Jens.) Rostr., Ustilago hordei (Pers.) Lagerh. Phaeosphaeria nodorum (E. Müller) Hedjaroude SE, E 0,8 % C 2,0 % SE, E, C 20 % Fusarium spp. SE, E, C 10 % Ustilago tritici (Pers.) Rostrub SE, E 0,8 % C 2,0 % Tilletia spp.** SE, E, C 10 ks spor / 1 semeno* Tritikale Fusarium spp. SE, E, C 10 % Tilletia spp.** SE, E, C 10 ks spor / 1 semeno* Urocystis occulta (Wallr.) Rabenh. SE, E, C 10 ks spor / 1 semeno* Žito Fusarium spp. SE, E, C 10 % Tilletia spp.** SE, E, C 10 ks spor / 1 semeno* Urocystis occulta (Wallr.) Rabenh. SE, E, C 10 ks spor / 1 semeno* * Pracovní vzorek 300 semen. ** Vyskytuje-li se ve zkušebním vzorku hálka sněti Tilletia spp., partie se neuzná. Výskyt těchto patogenů je nutné sledovat už na množitelských porostech, proto zde uvádíme stručnou charakteristiku jednotlivých chorob, včetně symptomů a způsobů ochrany. Informace byly převzaty z českých odborných publikací Kazda a kol. (2001), Bittner (2008 a 2009) a z Rostlinolékařského portálu, dále z materiálu Obilniny Limitované škodlivé organismy a jejich laboratorní stanovení. 13

16 Pruhovitost ječmene [Pyrenophora graminea (teleom.)]; [Drechslera graminea (anam.)]. Jedná se o důležitou chorobu množitelských porostů. Přežívá na pozemku, je přenosná osivem. Bez moření účinným mořidlem mohou být ztráty na provozních plochách velmi vysoké, 60 až 80 %. Hostitelskou rostlinou je ječmen, může se však vyskytnout také na ovsu, pšenici a žitě. Příznaky se objevují na listech, na nichž se mezi listovými nervy vytvoří dlouhé světlé pruhy. Ty posléze hnědnou a list se může v pruzích podélně třepit. Napadené rostliny bývají často kratší. Klasy metají jen částečně a většinou bývají hluché. Na rostlině se tvoří konidie, které jsou roznášeny větrem na zelené klasy zdravých rostlin. Při klíčení infikuje mycelium klíčící rostlinu a prorůstá celou rostlinou až do klasu. Patogen přežívá ve formě mycelia v nejsvrchnějších vrstvách obilky. Ochrana: Setí zdravého mořeného osiva, dodržování zásad střídání plodin (nezařazovat obilniny po sobě), likvidace posklizňových zbytků, vyrovnaná výživa. U množitelských porostů kontrola během přehlídky. Výskyt choroby lze v jarním období omezit použitím fungicidů proti původcům listových skvrnitostí. Pruhovitost ječmene (Foto Matušinský) Vřetenovitá hnědá skvrnitost ječmene [Cochliobolus sativus (teleom.)]; [Bipolaris sorokiana (anam.)] je celosvětově rozšířený patogen z třídy Ascomycetes, který napadá obilniny. Hostitelskými rostlinami jsou především jarní i ozimá pšenice a ječmen. Choroba je přenosná osivem, přežívá rovněž na pozemku. C. sativus napadá nadzemní i podzemní části rostlin, osidluje i klasy. První příznaky ve formě hnědých skvrn jsou patrné již na koleoptile. Na listech se tvoří okrouhlé tmavě hnědé až černohnědé skvrny a listy žloutnou. Špičky semen napadených rostlin černají. Typickým příznakem je také vznik tmavě hnědých až černých nekrotických lézí na kořenech. Choroba snižuje kvalitu zrna. Ekonomické ztráty jsou většinou připisovány setí do nezorané půdy. 14

17 C. sativus je patogen přenosný osivem a ve formě mycelia nebo konidií přežívá na posklizňových zbytcích i v půdě. Ochrana: Používání zdravého mořeného osiva, dodržování zásad střídání plodin (nezařazovat obilniny po sobě), likvidace posklizňových zbytků, vyrovnaná výživa. Vřetenovitá hnědá skvrnitost ječmene (Foto Matušinský) Houby rodu Fusarium (Fusarium spp.) patří mezi tzv. fakultativní (příležitostné) patogeny. Častěji napadají oslabené rostliny, ale mohou být primárními původci onemocnění i neoslabených rostlin. V současné době je popsáno přibližně 1000 druhů těchto mikroskopických hub. Šíří se sporami roznášenými větrem, vodou, ale také nářadím (kontaminované výsevní ústrojí, bubny kombajnů, radlice pluhů apod.) U obilnin je nejčastěji detekováno 8 10 druhů rodu Fusarium, většina z nich jsou producenti mykotoxinů. Obilniny mohou být fuzárii napadeny v průběhu celého vývojového cyklu. Infikovaná zrna buď vůbec neklíčí, nebo jsou klíčky oslabené, případně zcela odumírají. Dalším projevem napadení obilnin fuzárii je odumírání kořenů a hniloby bází stébel. Napadení klasů (růžovění klasů) může vést ke kontaminaci zrn mykotoxiny. První příznaky bývají zřetelně viditelné ve fázi zelené zralosti, kdy jednotlivé klásky zasychají (pšenice, žito, tritikale, oves) nebo hnědnou (ječmen). Teplé a suché jaro podporuje tvorbu a zrání spor fuzárií, které přežívají na rostlinných zbytcích na pozemku. Vhodné podmínky pro infekci a rozvoj klasových fuzarióz nastávají v případě, že od počátku kvetení jsou klasy ovlhčeny déle než 61 hodin a teplota se pohybuje v rozmezí C. Deštivé počasí po odkvětu pak podporuje šíření choroby. K napadení klasů a následně ke kontaminaci zrn toxiny může docházet až do fáze mléčné zralosti. 15

18 Růžovění klasů pšenice (vlevo) a ječmene (vpravo) (Foto Matušinský) Ochrana: Musí být komplexní s uplatněním všech zásad integrované ochrany rostlin. Dodržování zásad střídání plodin, nepěstování obilnin po sobě, především po kukuřici. Zaorávka posklizňových zbytků a podpora jejich rozkladu přihnojením dusíkem. Podpora růstu vyváženou výživou a ochrana proti poléhání. Šíření patogenu infikovaným osivem lze omezit mořením. Ochrana rostlin je možná ošetřením klasů fungicidy (účinné látky tebukonazol, metkonazol, prothiokonazol). Rychlý a velmi silný nástup infekce, který nastává v podmínkách příznivých pro rozvoj choroby, vede k tomu, že vhodná doba pro aplikaci je poměrně krátká. Pozdní ošetření klasů po odkvětu není možné kvůli dodržení ochranné lhůty u běžně používaných fungicidních přípravků. Prašná snětivost ječmene (Ustilago nuda) hostitelskými rostlinami jsou jarní i ozimý ječmen a další druhy rodu Hordeum. Patogen je přenosný osivem, přežívá v infikovaných zrnech. Při použití infikovaného nemořeného osiva může za vhodných podmínek dojít k významným hospodářským ztrátám. U množitelských porostů hrozí riziko neuznání porostu. Viditelné příznaky se objevují ve fázi tvorby klasů. Zpočátku si klas zachová původní tvar, černohnědé spory jsou kryty pokožkou rostliny. Později se pokožka protrhává a uvolňuje se černohnědý prach. Tento příznak je nejnápadnější ve fázi kvetení. Napadené klasy metají dříve, jsou výrazně černé a nejsou v nich obilky, jen prášivá masa spor. Konečným příznakem je holé klasové vřeteno. K infekci zdravých rostlin dochází při kvetení, kdy spory šířící se vzduchem infikují blizny. Dochází k prorůstání mycelia do semeníku, ale vývoj semene a jeho dozrávání ovlivněno není (nastává klidové stadium). Patogenní houba se aktivuje až při klíčení zrna a systémově prorůstá rostlinou 16

19 až do základů klásků. Při metání napadených klásků se objeví černá masa spor pokrytá zprvu stříbřitou blankou, která ovšem záhy praská a spory se větrem a deštěm uvolňují. Vysoké teploty při klíčení zrn podporují růst houby v rostlině a delší kvetení má za následek vyšší napadení. Teplotní optimum pro růst houby se pohybuje v rozmezí C a pro infekci je potřeba vysoká vzdušná vlhkost. Častější výskyt choroby lze pozorovat u odrůd s otevřeným kvetením, zatímco odrůdy s uzavřeným kvetením jsou napadány výrazně méně. Ochrana: Výsev zdravého, mořeného osiva, využívání odolnějších odrůd, izolační vzdálenost porostů ječmene, napadení omezí také časnější výsev jarního ječmene a pozdější výsev ječmene ozimého. Prašná snětivost ječmene (Foto Matušinský) Krytá snětivost ječmene (Ustilago hordei) napadené rostliny metají oproti zdravým rostlinám o 1 2 týdny později a jejich klasy jsou přeměněny v masu černých spor. Snětivé hálky zůstávají obaleny stříbřitou blankou až do sklizně, spory se uvolňují při výmlatu nebo posklizňové manipulaci se zrnem a infikují zdravé obilky. Spory sněti zůstávají na povrchu osiva a k vlastní infekci dochází až v době klíčení, podobně jako u mazlavé sněti na pšenici. Při sušším počasí může také dojít k infekci klíčních rostlin sporami z půdy. Ochrana: Používání zdravého nebo mořeného osiva, pozdní setí na podzim a brzy na jaře, výběr odolné odrůdy. 17

20 Feosferiová skvrnitost pšenice [Phaeosphaeria nodorum (teleom.)] [Stagonospora nodorum (anam.)] (braničnatka plevová) Hostitelskými rostlinami jsou pšenice, tritikale, další obilniny a trávy. Příznaky se na rostlinách mohou objevovat ve všech vývojových fázích. Na klíčních rostlinách jsou patrné hnědé nekrotické skvrny a deformace klíčků. Později se na listových pochvách a čepelích tvoří nespecifické, nepravidelné, béžové nebo světle rezavě hnědé skvrny, které zasychají. Při silném napadení odumírají listy. Napadení klasů se projevuje hnědofialovými skvrnami, které se šíří od špiček směrem k bázi plev. Na napadeném pletivu se mohou tvořit plodničky houby, viditelné jako drobné hnědočerné tečky. Plodničky jsou častější až na napadených klasech, na listech se vytvoří jen zřídka. Napadené obilky jsou drobnější, s hnědými skvrnami. Nejsilnější riziko masové infekce rostlin je na přelomu května a června. Patogen se vyskytuje na celém území ČR, častější je v letech s chladnějším průběhem jara a vlhkým a teplým počasím v období tvorby zrna. Napadení listů způsobuje významné ztráty na výnosu. Při časném napadení klasů může být značně ovlivněna hmotnost obilek, snížení výnosu se uvádí kolem 30 %. Pokud zůstane výskyt omezen jen na spodní listové patro, je škodlivost choroby malá. Patogen přežívá na rostlinných zbytcích a může tak být přenosný na další rostliny nebo se přenáší osivem. Ochrana: Správné střídání plodin, obilniny by neměly být pěstovány po sobě. Výběr odolných odrůd. Využívání zdravého nebo mořeného osiva. Vyrovnaná výživa, zapravení a urychlení rozkladu posklizňových zbytků. Výskyt lze výrazně omezit fungicidním postřikem v jarním období. Kritériem pro aplikaci fungicidů je výskyt skvrn na posledních třech listech. Při méně příznivém počasí pro rozvoj choroby lze považovat za prahovou hodnotu % napadených listů a při vydatných srážkách 5 15 % napadených listů. Prašná snětivost pšenice (Ustilago tritici) hostiteli jsou pšenice, tritikale a trávy rodu pýr (Elytrigia). Patogen přežívá v embryích infikovaných zrn a je přenosný osivem. Viditelné příznaky se objevují ve fázi tvorby klasů. Napadené klasy jsou výrazně černé, nejsou v nich obilky, jen masa spor, které jsou kryty pokožkou rostliny. Později se pokožka protrhává a uvolňuje se černohnědá prášivá masa spor. Tento příznak je nejnápadnější ve fázi kvetení. Konečným příznakem je holé klasové vřeteno. Prašná snětivost pšenice je nebezpečná zejména tím, že infekce zrna není na první pohled patrná. Častější výskyt lze pozorovat u odrůd s otevřeným kvetením. Odrůdy s uzavřeným kvetením jsou napadány méně. Ochrana: Výsev zdravého nebo mořeného osiva. Důsledná kontrola množitelských porostů. Houby rodu Ustilago v současné době nepatří mezi hospodářsky významné choroby z toho důvodu, že v našich podmínkách je významná část osiv ošetřována systémovými fungicidními mořidly s dobrým účinkem vůči těmto patogenům. 18

21 Prašná snětivost pšenice (Foto Matušinský) Houby rodu Tilletia (Tilletia spp.) patří do skupiny stopkovýtrusných hub, které nejsou schopné se vyvíjet a rozmnožovat mimo hostitelskou rostlinu. Všichni zástupci tohoto rodu parazitují na hostitelích čeledi Poaceae (lipnicovité). V ČR se vyskytují nejčastěji tři druhy: původce zakrslé snětivosti pšenice (Tilletia controversa), mazlavé snětivosti pšenice (Tilletia caries) a hladké snětivosti pšenice (Tilletia foetida). Příznaky v klasech jsou u všech tří snětí rodu Tilletia podobné, rozlišení je možné pouze mikroskopicky na základě morfologie spor. Zakrslá snětivost pšenice (Tilletia controversa) se vyskytuje především ve vyšších chladnějších oblastech. Zdrojem napadení jsou spory sněti v půdě, kde přežívají až 10 let, a také obilky, na nichž ulpěly spory při mlácení. Ke klíčení potřebuje sněť světlo a nižší teplotu kolem 1 5 C, proto klíčí spory na obilkách, které jsou mělce zaseté nebo na povrchu půdy. Pšenice je citlivá k napadení zvláště počátkem odnožování. Škodlivost spočívá ve snížení výnosu a v problematické využitelnosti napadených porostů pro osivářské, potravinářské a krmné účely. Příznaky napadení jsou patrné až na vytvořených klasech, které vypadají stejně jako u mazlavé sněti. Místo zrn se v klasech vyvíjejí brzy po vymetání kulovité snětivé hálky, ve kterých je nejprve mazlavá, později prášivá masa spor. Napaden bývá různý počet obilek v klasu. Napadené zrno má výrazný rybí zápach. Rostliny infikované snětí zakrslou více odnožují než rostliny zdravé a stébla bývají zkrácena o třetinu až polovinu. Vyšší výskyt napadených klasů bývá na souvratích a na okrajích pozemků, hlavně tam, kde se plnilo osivo do secího stroje a kde zůstalo více osiva na povrchu půdy (Dumalasová a kol., 2007). 19

22 Ochrana: Sledování a evidence výskytu choroby na pozemcích, používání mořidel, které jsou registrované do pšenice proti sněti zakrslé (přípravky s účinnými látkami difenokonazol a fuberidazol). Optimální hloubka setí a střídání plodin. Prokypřování půdy na souvratích. Zabránění kontaminace sklizňové techniky sporami houby. Mezi další ochranná opatření proti snětím patří výběr odrůd s vyšší odolností. Zakrslá snětivost pšenice (Foto Matušinský) Mazlavá snětivost pšenice (Tilletia caries) Mazlavá sněť pšeničná u nás převládá. Napadené rostliny bývají většinou temněji zelené, klasy jsou modrozelené, pluchy rozevřenější, jednotlivé klásky navzájem oddálenější a více odstávají od klasového vřetene. Stébla napadených rostlin bývají kratší, ale tento znak je ovlivněný habitem odrůdy. Brzy po vymetání se v kláscích místo obilek vyvíjejí kulovité snětivé hálky, které jsou buclatější než zdravá zrna a vyčnívají více z plev. Při rozmáčknutí vyhřezne z hálky masa černých páchnoucích spor. Ve zralých klasech mají hálky vyvinutou relativně tvrdou slupku. Ochrana: Výsev zdravého nebo mořeného osiva. Většina mořidel doporučovaných k moření pšenice vykazuje proti sněti mazlavé dobrou účinnost. Z hlediska agrotechniky využívat časnější mělčí setí a zabezpečit rychlý start a růst po zasetí na podzim (Dumalasová a kol., 2007). 20

23 Mazlavá snětivost pšenice (Foto Matušinský) Hladká snětivost pšenice (Tilletia foetida) Napadení je zřetelně viditelné až na vytvořených klasech. Hladká sněť pšeničná se u nás vyskytuje zatím ojediněle. Ochrana: Výsev zdravého nebo mořeného osiva. Prakticky většina mořidel doporučovaných k moření pšenice má proti hladké sněti pšeničné dobrou účinnost. Z hlediska agrotechniky využívat důsledné střídání plodin a časnější mělčí setí zabezpečující rychlý start a růst po zasetí na podzim. Stébelná pásová snětivost žita (Urocystis occulta) hostitelskou rostlinou je žito. Patogen se vyskytuje v různých oblastech Evropy, Asie, Ameriky a Austrálie, zejména v mírném podnebí. Teliospory potřebují pro klíčení teplotu 5 až 25 C, při teplotě pod 10 C se infekční proces zpomaluje. Patogen je potenciálně nebezpečný. Škody jsou způsobeny jak přímými ztrátami, tak i ztrátami spojenými s poklesem počtu rostlin. Na napadených rostlinách vznikají olivově zelené dlouhé, čárkovité snětivé pruhy. Zpočátku jsou pokryté bělavou blankou, později se blanka trhá. Listy i stéblo se stáčejí, čepele se trhají. Klas je hluchý, zčásti přeměněný v masu spor sněti, láme se. Velmi silně napadený porost vypadá jako po krupobití. Ochrana: Mělké setí oproti hlubšímu a využívání minerálních hnojiv s cílem snížení infekce. Výsev zdravého, nejlépe mořeného osiva a dodržování pravidel střídání plodin. 21

24 6. Faktory a podmínky ovlivňující kvalitu osiva Kvalita osiva je dána třemi základními prvky: stavem odrůdy, fyziologickým stavem osiva (souhrnem fyzikálních a biologických vlastností), zdravotním stavem. Stavem odrůdy se rozumí záruka pravosti a čistoty deklarované odrůdy a stupeň (generace) množení, tj. postavením v reprodukčním procesu. Fyziologický stav je dán kritérii používanými pro hodnocení vlastností osiva (např. čistota, klíčivost, vlhkost, hmotnost 1000 semen). Zdravotním stavem se rozumí vše, co souvisí s výskytem škodlivých organismů u osiva, včetně množitelských porostů. Zvláštní pozornost je kladena na škodlivé organismy přenosné osivem. Dodržováním uvedených ukazatelů se zabývá semenářská kontrola. Z hlediska ochrany proti houbám přenosným osivem je důležitá prevence. Významnou roli hraje provenience, předplodina, způsob a kvalita zpracování půdy, hloubka setí, výše výsevku. Tyto faktory ovlivňují vitalitu vzcházejících rostlin, které při fyziologickém oslabení snadněji podléhají houbovým infekcím Původ osiva (provenience) Vliv provenience (původu) na kvalitu sklízeného produktu, byl mnohokrát experimentálně prokázán u kulturních rostlin, včetně obilnin. Osivo obilnin z řepařské výrobní oblasti bývá většinou produktivnější, avšak existují i vynikající semenářské lokality v méně příznivých oblastech. Oblasti s dlouhodobě vysokými srážkami v době kvetení a tvorby zrna jsou pro produkci osiva obilnin zcela nevhodné. Kromě klasových fuzarióz a feosferiové skvrnitosti se ve vyšší míře vyskytují i černě klasů. Jejich původci, houby rodu Alternaria, rovněž mohou být příčinou zhoršené klíčivosti a především vzcházivosti. Původ osiva má vliv nejen na zdravotní stav, klíčivost a polní vzcházivost, ale především mnohem výrazněji ovlivňuje celkovou vitalitu další generace rostlin. Bylo by velmi užitečné, kdyby v rámci různorodých podmínek v ČR byly vytipovány oblasti vhodné k produkci osiva obilnin jako hlavních plodin. Tyto oblasti by se měly vyznačovat meziroční stabilitou teplotních a vláhových podmínek, dobrými půdními vlastnostmi, vhodným průběhem počasí při sklizni a nízkým infekčním tlakem chorob na dané lokalitě Pozemek a předplodina V praxi existují velké rozdíly jak ročníkové, tak prostorové ve výskytu patogenů ovlivňujících zdravotní stav porostů. V důsledku úzké skladby plodin (řepka, pšenice, kukuřice a ječmen) jsou většinou pozemky poměrně silně zásobeny půdními patogeny. Fungicidní mořidla do určité míry 22

25 chrání klíční rostliny i proti napadení těmito houbami. Méně ohroženy jsou jarní obilniny, které nejsou vystaveny dlouhodobě nízkým teplotám a rychle přecházejí do vyšších růstových fází, ve kterých jsou rostliny vůči napadení méně citlivé. Vhodnými předplodinami pro semenářské porosty obilnin jsou luskoviny. Nezbytná je i detailní znalost lokality, stejně jako informace o chorobách a škůdcích vyskytujících se na daném pozemku v předešlých letech. Požadavky na předplodiny a izolační vzdálenosti u semenářských porostů obilnin jsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 129/2012 Sb. v Části II, Oddíl 1, Tabulka 3.1a, Oddíl 2 Tabulka 3.2a Vliv průběhu počasí Počasí v průběhu růstu a vývoje množitelských porostů má velký vliv na kvalitu osiv. Obecně platí, že čím častěji prší v době kvetení až zralosti, tím vyšší je podíl zrn napadených řadou houbových patogenů, kteří zhoršují nebo zcela omezují klíčivost a vzcházivost. Podstatné není ani tak celkové množství srážek za dané období, jako jejich rozložení, a tedy doba ovlhčení rostlin a klasů. Závažným faktorem je výskyt extrémních teplot, respektive tropických dnů s maximem denní teploty nad 30 C, anebo naopak dnů s nízkou denní teplotou. Při nedostatku vláhy se semena hůře vyvíjejí a předčasně zasychají, a to má vliv jak na jejich velikost, tak na obsah jednotlivých látek, a tím i na vitalitu osiva. Plně vyvinutá, velká semena mají i lepší semenářskou hodnotu. Spilde (1989) uvádí, že ve stejných pěstebních podmínkách byl konečný výnos rostlin vypěstovaných z výchozích malých semen v průměru o 4, resp. 5 % nižší než ve variantě ze středně velkých semen a o 6, resp. 8 % nižší než ve variantě z největších semen Pěstební technologie Pěstební technologie představuje soubor všech pěstebních opatření prováděných k porostům obilnin během vegetace. Měla by zajistit dobrý zdravotní stav množitelského porostu. Ochrana proti chorobám, resp. proti původcům chorob přenosným osivem, začíná už při setí. Obecně dosahují rozdíly ve výnosech porostů obilnin založených různě kvalitními partiemi osiva 4 12 %. V extrémních případech může při nízké kvalitě osiva docházet k redukci výnosů o % (Houba a Hosnedl, 2002). Množitelské porosty ozimů i jařin se zakládají včasným výsevem a s výsevkem na spodní hranici doporučeného množství pro odrůdu a pěstitelské podmínky. Včasné setí u ozimů umožní dobré a vyrovnané odnožení a zejména zakořenění. Dobře vyvinutý kořenový systém se příznivě projevuje na přezimování a může pomoci rostlině lépe překonat období přísušku, zejména po vymetání a v období tvorby obilek. Se včasným setím souvisí i nižší výsevek, který je předpokladem dosažení výhodnějších podmínek pro formování množitelského porostu a dobrou jakost osiva. Může k tomu přispět i širší meziřádková vzdálenost, např. 150 mm. Dosáhneme tak vyrovnanějšího odnožování a vyšší 23

26 produktivity klasu, menší náchylnosti k poléhání a omezení výskytu listových a klasových chorob. U ozimů tento způsob založení porostu však někdy vyžaduje již podzimní ošetření proti plevelům, a v případě vyšších teplot též ošetření proti přenašečům virových patogenů (plošná aplikace insekticidů nebo insekticidní moření osiva). U všech množitelských porostů je výhodné založit kolejové meziřádky pro šetrný vstup aplikační techniky do porostu. Při vedení porostů je základem regulace zaplevelení, začínající již výběrem předplodiny. Dále je nutné sledovat vlastní plevelné spektrum a použít vhodný herbicid. Kontrola výskytu a spektra plevelů u množitelských porostů je podmínkou jejich uznání. Vedení množitelského porostu a kombinace dostupných metod ochrany by měly být založeny na znalostech biologie patogenů a nároků dané plodiny. V případě chorob přenosných osivem jsou klíčové poznatky o způsobu a pronikání patogenu do semen a o tzv. kritické době, kdy nejčastěji a v největší míře dochází k infikování semen. Výskyt chorob v porostu je ovlivněn také předplodinou, úrovní a vyrovnaností výživy, průběhem počasí a řadou dalších faktorů. Proto jsou množitelské porosty zakládány a vedeny podle určitých zásad a v průběhu vegetace podléhají kontrole, kterou zabezpečuje ÚKZÚZ podle závazných metodik. Rizikové mohou být i podlimitní výskyty patogenů. Klíční rostlinky oslabené infekcí jsou s větší pravděpodobností napadány dalšími patogeny přežívajícími na rostlinných zbytcích v půdě, ke kterým patří i ty přenosné osivem, včetně rodů Fusarium, Cochliobolus a Tilletia. Důležité je dodržování zásad integrované ochrany rostlin, což v praxi často naráží na značné potíže. K faktorům podporujícím výskyt patogenů přenosných osivem patří: výsev neošetřeného nebo nekvalitně ošetřeného osiva, nekvalitní založení porostu (termín a výše výsevku, hloubka setí atd.), velká část patogenů přenosných osivem je schopná přežívat i na infikovaných rostlinných zbytcích (včetně zakrslé snětivosti pšenice) a jejich výskyt tak zvyšuje i časté pěstování stejné plodiny na jednom pozemku a nedostatečné zapravování posklizňových zbytků, což bylo prokázáno např. pro patogeny rodu Fusarium, nedostatečná ochrana porostu vůči houbovým patogenům během vegetace. Je třeba regulovat i patogeny nepřenosné osivem, které rovněž mohou v semenářských porostech způsobit značné ztráty. V širším pojetí sem můžeme zařadit všechny fytopatogeny včetně plevelů, protože mají za následek přinejmenším oslabení rostlin, které vede až k předčasnému zasychání nevyzrálých semen. Plevele kromě odběru živin také způsobují zahuštění porostu a tím změnu jeho mikroklimatu. Mohou být i hostitelskými rostlinami některých patogenů. Zdravotní stav rostlin ale nemusí být a často ani není jedinou příčinou výnosových ztrát. V polních podmínkách se uplatňují vlivy celkové biologické hodnoty osiva, ošetření osiva, dalších zásahů v porostu, průběhu počasí a řada dalších faktorů. Pro semenářské porosty nelze doporučit minimalizační technologie zpracování půdy, při nichž dochází k hromadění rostlinných zbytků na povrchu půdy, což podporuje výskyt půdních a saprofytických patogenů. 24

27 Prohlídky zdravotního stavu semenných porostů během vegetace jsou součástí uznávacího řízení semenářských porostů, ale měly by být prováděny také při produkci farmářského osiva. Je třeba uvést, že ani uznané osivo z kontrolovaného prostu neposkytuje absolutní záruku nepřítomnosti patogenních organismů v partii. Dovedení množitelského porostu ke zdárné produkci osiva záleží i na termínu sklizně a jejím šetrném provedení. Předčasná nebo opožděná sklizeň se negativně projevuje na jakosti osiva (nevyzrálost, přezrálost, ztráty výdrolem, sklon k porůstání zrna, výskyt druhotných patogenů, např. plísní rodu Alternaria). Šetrnost výmlatu se zajišťuje seřízením sklízecí mlátičky (otáčky, vstupní a výstupní mezera, seřízení čistidel). Stejnou šetrnost musíme uplatnit při posklizňové manipulaci, transportu a úpravě osiva, což je často podceňováno. Vždy je nutno dbát na čistotu, aby nedošlo ke kontaminaci zrna nečistotami nebo semeny jiných druhů či odrůd. Při skladování je důležitá důkladná kontrola skladovacích prostor a dodržení všech pravidel. Především při vyšší vzdušné vlhkosti a teplotě se mohou na osivu množit fakultativně patogenní houby, jejichž sekundární metabolity mohou snížit klíčivost obilek. Nezbytná je také průběžná kontrola výskytu skladištních škůdců. 7. Osivo Osivo je velmi cenný vstup do produkce následujícího sklizňového roku, jak pro cenu samotnou, tak pro svou schopnost dát základ kvalitnímu, silnému a zdravému porostu. Kvalitní osivo vytváří základ pro úspěšné pěstování plodin a snižuje riziko neúspěchu. Certifikované i farmářské osivo by mělo splňovat základní požadavky na kvalitu, tj. vlhkost, klíčivost, čistotu včetně mechanického poškození a dobrý zdravotní stav. Původci chorob přenosní osivem ve většině případů nevyvolávají na semeni žádné okem viditelné příznaky, nezpůsobují přímo onemocnění semen. Vizuální posouzení proto není dostatečné. V některých případech mají infikovaná semena lepší laboratorní klíčivost než semena zdravá, z tohoto důvodu vysokou klíčivost nelze považovat za důkaz dobrého zdravotního stavu osiva. První symptomy napadení patogeny se mohou objevit až během růstu rostlin, u některých patogenů je nákaza patrná až po vytvoření klasu (například sněť prašná a mazlavá). Proto je nezbytné provádět zkoušení zdravotního stavu osiva, respektive zjišťování přítomnosti patogenů přenosných osivem předepsanými metodami (Houba, 2007) Laboratorní metody testování osiva Uznávání certifikovaného osiva je prováděno na základě hodnocení vzorků vyčištěného osiva odebraného k laboratorním analýzám, při nichž se provádí zkoušky těch vlastností, které jsou podmínkou pro uznání podle kritérií uvedených v příloze vyhlášky č. 129/2012, Část V, Oddíl 1, Tabulka 5.1, Oddíl 2, Tabulka 5.2, Oddíl 3, Tabulka

28 Pro stanovení výskytu škodlivých organismů v osivu jsou používány metody uvedené v Metodice zkoušení osiva a sadby (ÚKZÚZ, 2016). Semena se mohou zkoušet bez inkubace nebo po inkubaci, v některých případech se semena vysejí a zkoušejí se klíční rostliny. Zkoušení bez inkubace: přímá zkouška spočívá v prohlédnutí vzorku osiv pod mikroskopem. Sleduje se výskyt námele nebo jiných sklerocií a snětivých hálek v osivu a příznaky chorob na semenech, zkoušení zbobtnalých semen semena se namočí a po zbobtnání prohlíží pod mikroskopem, zkoušení vyplavených mikroorganismů zkušební vzorek semen se ponoří do vody nebo do alkoholu, protřepe a zfiltruje nebo odstředí. Získaný sediment se vyšetří pod mikroskopem. Zkoušení po inkubaci semena se inkubují v podmínkách příznivých pro růst a vývoj patogenů, jako substrát se obvykle používá filtrační papír nebo sterilní agarové plotny. Zkoušení vzrostlých rostlin semena se nechají vzejít a na rostlinách se sledují příznaky přítomnosti bakterií, hub a virů přenosných osivem. Pro zjišťování výskytu snětí v obilkách se používá embryometoda, při které se oddělí zárodky, ty se obarví a vyšetřují pod mikroskopem na přítomnost hyf. V současnosti se testy zdravotního stavu provádí pouze u omezeného počtu vzorků. Akreditované laboratoře ÚKZÚZ nedisponují dostatečnými provozními a personálními kapacitami, které by umožnily významné navýšení počtu analýz, a semenářské laboratoře privátních firem tyto zkoušky vůbec neprovádí. To je jeden z důvodů, proč semenářská praxe preferuje chemický způsob ochrany Výběr mořidla V současné době je na trhu řada mořidel a zvolit to správné není někdy jednoduché. Většina moderních mořidel obsahuje i další látky, které stimulují růst rostliny nebo zlepšují její polní odolnost. Pro volbu mořidla je potřeba vědět, které patogeny se v konkrétní oblasti nejvíce vyskytují. To se týká hlavně zakrslé sněti pšeničné, na kterou má většina mořidel poměrně malou účinnost. Optimální by bylo, kdyby dodavatel osiv sám doporučil mořidlo i ve vztahu k jeho provenienci (tuto informaci pěstitel obvykle nemá). Např. osivo, které splnilo požadované parametry, pochází ze sušší oblasti a má menší zrna, by bylo vhodné ošetřit mořidlem, které obsahuje stimulační složku, a tím snížit riziko horší vzcházivosti. Vysoká laboratorní klíčivost je základním předpokladem dobré vzcházivosti, ale i osivo s dobrou klíčivostí může hůře vzcházet. Pro osivo z vlhčích oblastí nebo osivo, u kterého dokonce z vyhlášky vyplývá povinnost mořit díky vyššímu výskytu fuzariózních zrn, by mělo být zvoleno mořidlo s vysokou účinností na houby rodu Fusarium apod. Praxe však má k dispozici především informace z propagačních materiálů výrobců mořidel a objektivní srovnání účinnosti komerčních přípravků na jednotlivé patogeny v polních podmínkách není k dispozici. 26