Začlenění reálií rusky mluvících zemí do současné výuky ruského jazyka na různých typech středních škol v Pardubicích a okolí

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Učitelství ruského jazyka a literatury pro střední školy Bc. Radka Voltrová Začlenění reálií rusky mluvících zemí do současné výuky ruského jazyka na různých typech středních škol v Pardubicích a okolí Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Josef Dohnal, CSc. 2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce

3 . Poděkování Děkuji panu doc. PhDr. Josefu Dohnalovi, CSc., za vedení mé diplomové práce, zvláště za jeho odborné připomínky a cenné podněty.

4 ÚVOD... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST Vymezení základních pojmů Vzdělávací programy Národní program rozvoje vzdělávání Rámcový vzdělávací program Školní vzdělávací program Klíčové kompetence Klíčové kompetence ve výuce ruského jazyka Mezipředmětové vztahy Mezipředmětové vztahy ve výuce ruského jazyka Didaktika ruského jazyka Pojem reálie Výuka reálií Cíle výuky cizího jazyka a reálií Zapojení reálií do výuky Výhody a nevýhody zapojení reálií do výuky Výhody Nevýhody Didaktické prostředky pro výuku reálií Metody výuky reálií Materiální didaktické prostředky Příprava výuky Teorie výzkumu Výzkumné oblasti, otázky a hypotézy... 26

5 2.2. Výzkumné metody a práce s daty Výběr výzkumného vzorku II. PRAKTICKÁ ČÁST Výsledky šetření 1. Výzkumná oblast Analýza obsahu vzdělávání Analýza výstupů vzdělávání Shrnutí první výzkumné oblasti Výsledky šetření 2. Výzkumná oblast Shrnutí druhé výzkumné oblasti Výsledky šetření 3. výzkumná oblast Výsledky prvního ročníku Výsledky čtvrtého ročníku Shrnutí třetí výzkumné oblasti ZÁVĚR РЕЗЮМЕ PŘÍLOHY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 96

6 ÚVOD Jako studentka magisterského navazujícího studia Učitelství ruského jazyka a literatury pro střední školy jsem spolu s vedoucím práce jako téma své diplomové práce vybrala Začlenění reálií rusky mluvících zemí do výuky ruského jazyka. Ruský jazyk se v dnešní době stává atraktivní volbou druhého cizího jazyka na středních školách. Lze však vyučovat pouze jazyk bez znalostí reálií oblasti, jejíž jazyk studujeme? Podle našeho názoru nelze oddělovat výuku samotného jazyka od kultury dané země, a proto je důležité, aby do výuky ruského jazyka byly zařazovány i fakta a informace o zemi. Ruský jazyk není používán k dorozumívání pouze v Ruské federaci, ale i v dalších zemích, jako je například Ukrajina a Bělorusko. Z tohoto důvodu jsme práci zaměřili na začlenění reálií rusky mluvících zemí do výuky ruského jazyka. Znalost reálií pomáhá se lépe vžít do situace v dané zemi a také může napomoci lepšímu pochopení jazyka jako takového. Výuka reálií by tedy měla být neodmyslitelnou součástí hodin ruského jazyka. Tato diplomová práce je rozdělena na dvě základní části, část teoretickou a praktickou. V rámci teoretické části se zaměříme na vymezení základních pojmů. Pokud se zamyslíme nad přípravou výuky, vše začíná od nejzákladnějších dokumentů, tedy od vzdělávacích programů. Vzdělávací programy slouží k teoretickému nastínění obsahu výuky a výsledků, které z výuky vycházejí. V kapitolách o školním vzdělávacím programu se budeme zabývat právě charakteristikou kompetencí, které studenti získávají z výuky, a také popisem mezipředmětových vztahů. V dalších kapitolách teoretické části přiblížíme téma didaktiky ruského jazyka, vymezíme pojem reálie a v neposlední řadě také samotnou výuku reálií. Tento teoretický rámec nám poslouží k lepšímu proniknutí do školského systému a jeho pochopení. Popíšeme také, co si pod pojmem reálie můžeme představit a jaké jsou možnosti jejich začlenění do hodin ruského jazyka, jaké jsou výhody a nevýhody jejich zařazení a dále jaké didaktické nemateriální a materiální pomůcky lze využít. V závěru teoretické části věnujeme některé kapitoly teorii výzkumu. Výzkum zaměříme na tři výzkumné oblasti a určíme výzkumné otázky a hypotézy. Dále popíšeme 6

7 výzkumné metody, které budeme uplatňovat, a objasníme práci s daty. Poslední kapitola této části se bude týkat výběru vzorku, se kterým budeme pracovat v praktické části. Na teoretickou část navážeme částí praktickou, která je stěžejním bodem této diplomové práce. Nejprve bude nutné zjistit, jaké školy v Pardubicích a okolí vyučují ruský jazyk jako druhý cizí jazyk. Tyto školy budeme kontaktovat a požádáme o spolupráci. Školy v Pardubicích a okolí jsme zvolili jako výzkumný vzorek z důvodu snadné dostupnosti, neboť předpokládáme, že je bude nutné navštívit vícekrát. Město Pardubice je středně velké město a je jedním z krajských měst. Doufáme ve spolupráci s dostatečně velkým vzorkem, aby měl vypovídající hodnotu. První výzkumná oblast se bude týkat analýzy dokumentů. Konkrétně budeme analyzovat část školních vzdělávacích programů, která určuje výuku ruského jazyka na středních školách v Pardubicích a okolí, ve kterých následně provedeme šetření formou dotazníků pro učitele i studenty. Zaměříme se především na rozpis učiva. Budeme zkoumat, jak je výuka reálií stanovena v rozpise učiva, jaké reálie jsou v rozpise pojmenovány a jaké jsou požadované kompetence týkající se reálií, které mají studenti mít. V další výzkumné oblasti položíme dotazníky učitelům ruského jazyka. Bude nás zajímat jejich pohled na výuku, jaké používají didaktické pomůcky, jak zapojují studenty, jaký mají názor na výuku reálií a zda poté i znalosti reálií vyžadují u studentů. Poslední část výzkumu bude věnována studentům, především znalostem studentů ruského jazyka na středních školách v Pardubicích a okolí. Tyto znalosti si ověříme v testu, ve kterém budou otázky z různých oblastí reálií rusky mluvících zemí. Získané výsledky šetření přehledně zpracujeme a zhodnotíme. Celý výzkum bude koncipován tak, abychom postupovali od vymezení výuky reálií ve školních vzdělávacích programech, přes zprostředkovatele informací, tedy přes učitele až po konečné výstupy, což jsou znalosti studentů. Díky celému výzkumu se dozvíme, jak je výuka reálií rusky mluvících zemí předem stanovena, vyučována a jaké mají studenti výsledné znalosti reálií rusky mluvících zemí. 7

8 I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Vymezení základních pojmů 1.1. Vzdělávací programy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy schválilo v roce 2001 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, všeobecně nazývaný Bílá kniha. Úlohou státu je především definovat pravidla hry (stanovit strategické cíle a celkový směr vývoje, vymezit kompetence jednotlivých účastníků), vytvářet odpovídající podmínky (především v oblasti ekonomické a v činnosti podpůrných systémů), založit hlavní mechanismy nepřímého řízení (kurikulární politiky, evaluace, financování, podpory práce školy a učitele) a vyvíjet stálý tlak na dosažení společných cílů (s využitím nepřímých nástrojů jako je inovační financování či kariérový a platový systém). 1 V Bílé knize jsou definovány důležité oblasti školství: 1. cíle a obsah vzdělávání (kurikulární politika) 2. hodnocení a monitorování vzdělávacích institucí 3. procesy probíhající uvnitř škol 4. postavení pedagogických pracovníků (Bílá kniha, 2001) Ve výchovně-vzdělávacím procesu se v současné době používá slovo kurikulum. Pochází z latinského curriculum a znamená běh. V pedagogické praxi se používá tento termín pro obsah znalostí a zkušeností, které mají žáci získat během činností ve škole a při dalším vzdělávání. V běžném životě se užívá také spojení curriculum vitae, což znamená běh života neboli životopis. (Maňák, Janík, Švec, 2008) Pro naplnění kurikulární politiky byl zaveden víceúrovňový systém vzdělávacích programů. Nejobecnější je národní program vzdělávání (národní kurikulum), v němž jsou vyjádřeny základní hodnoty, cíle a obsah vzdělávání. Pro jednotlivé stupně a obory vzdělávání jsou celorepublikově vypracovány rámcové vzdělávací programy (dále jako RVP) zajišťující jednotnost cílů a obsahů vzdělávání pro určité typy škol. 1 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2001, s. 37. Dostupné z: [cit ] 8

9 První RVP byly v České republice schváleny pro mateřské školy a základní školy v roce 2005, pro střední odborné školy a gymnázia v roce V rámci této kurikulární reformy byly přibližně po 2 letech po schválení RVP vypracovány školní vzdělávací programy (dále jako ŠVP), podle kterých se na některých školách začalo učit v prvních ročnících. (Harmonogram školské reformy) 2 Od té doby je každá konkrétní škola povinna v souladu s rámcovým vzdělávacím programem zpracovat školní vzdělávací program. Tento školní vzdělávací program zohledňuje podmínky, které má škola k dispozici, a záměr, kterého chce škola docílit. (Bílá kniha, 2001) Struktura vzdělávacích programů a jejich vzájemné vazby: Národní program rozvoje vzdělávání Základním dokumentem, kterým se řídí celá česká vzdělávací soustava zahrnující mateřské, základní, střední, vyšší a vysoké školy, je školský zákon č. 561 z roku 2004 v platném znění. Do tohoto zákona se promítly principy Národního programu rozvoje 2 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Harmonogram školské reformy. Dostupné z [cit ] 3 Metodický portál RVP Dostupné z [cit ] 9

10 vzdělávání v ČR (dále jako NP) z roku Nejdůležitější myšlenkou NP je rozvíjet při vzdělávání nejen znalosti, ale také rozumové schopnosti a sociální dovednosti. Impulsem k této myšlence byl požadavek na zvyšování konkurenceschopnosti společnosti a zvyšování zaměstnanosti. Ve vzdělávání by neměl být kladen důraz pouze na obsah učiva, ale je důležité zaměřit se také na formu výuky, na klima ve škole a na rozvoj osobnosti jedince. (Bílá kniha, 2001) Nové pojetí kurikula zvyšuje nároky na školy i učitele, důraz se zejména klade na klíčové kompetence, na osvojení hodnot a postojů, ve větší míře se zavádí integrace výuky, posilují se mezipředmětové vztahy aj. 4 Souhrn znalostí, vědomostí, vlastností, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důležité pro rozvoj jedince a jeho zapojení do společnosti, se ve výchovněvzdělávacím procesu označuje pojmem kompetence Rámcový vzdělávací program Rámcové vzdělávací programy konkretizují NP a aplikují ho na jednotlivé úrovně výchovně-vzdělávací soustavy. RVP jsou celostátně platné a jsou vypracovány pro: předškolní vzdělávání základní vzdělávání základní školy, základní školy speciální střední vzdělávání gymnázia, gymnázia se sportovní přípravou a střední odborné školy ostatní vzdělávání jazykové školy, základní umělecké školy Každý RVP charakterizuje danou úroveň vzdělávání a definuje cíle, kompetence a oblasti vzdělávání. RVP bere v úvahu i vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nadaných žáků. Hlavní cíle definované ve všech RVP jsou rozvoj osobnosti jedince a rozvoj člověka ve společnosti. Tyto cíle budou naplněny tak, že jedinci budou po absolvování výchovně-vzdělávacího procesu vybaveni klíčovými kompetencemi. Mezi klíčové kompetence patří kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, pracovní a občanské. 4 MAŇÁK, J., JANÍK, T., ŠVEC, V. Kurikulum v současné škole. Brno: Paido, 2008, s

11 Vzdělávací oblasti jsou velmi specifické a vyplývají z konkrétního stupně vzdělávací soustavy. Takovými vzdělávacími oblastmi jsou například jazyková komunikace, člověk a svět práce, dítě a společnost, matematika a její aplikace apod. RVP je závazný pro danou úroveň a zajišťuje jednotnost ve vzdělávání, ale školní vzdělávací program umožňuje jednotlivým vzdělávacím institucím zohlednit konkrétní podmínky Školní vzdělávací program Školní vzdělávací program je důležitým dokumentem školy. ŠVP konkretizuje výchovně-vzdělávací cíle dané školy. Při jeho tvorbě se vychází hlavně ze záměru školy. Důležité je, zda studenti ukončí vzdělání výučním listem nebo maturitní zkouškou. U gymnázií je záměr školy nejen to, aby studenti získali maturitní zkoušku, ale také aby byli připraveni na vysokou školu. ŠVP každé školy vychází z profilu absolventa a jeho budoucího pracovního uplatnění a zaměřuje se i na rozvoj absolventa v občanském a osobním životě. Vyučovací předměty a týdenní časové dotace v jednotlivých ročnících jsou uvedeny v učebním plánu, což je další povinný dokument školy. Každá škola si musí stanovit obsah a rozsah látky vyučovacích předmětů, které se na škole učí. Tvůrce ŠVP musí respektovat časové možnosti, které konkrétnímu předmětu určuje učební plán. U každého předmětu je v rámci ŠVP popsána charakteristika předmětu, jsou stanoveny jeho obecné cíle, metody a formy výuky, způsoby hodnocení studentů a přínos k rozvoji klíčových kompetencí Klíčové kompetence Od původního významu termínu ve francouzštině compétence, kdy tento pojem označoval způsobilost vykonávat určitý úkon v kontextu odborné přípravy, se význam termínu rozšířil v posledních desetiletích průnikem do všeobecného vzdělávání na určitou schopnost účinně jednat v daném kontextu, situaci. 5 5 UHL SKŘIVANOVÁ, V. Pojetí vzdělávacích cílů v ČR a Německu aneb umělecko-pedagogická interpretace kurikulárních dokumentů českých a bavorských gymnázií. Brno: Padio, 2011, s

12 Klíčové kompetence v ŠVP popisují, k čemu jsou žáci v daném předmětu vedeni. Nejčastěji jsou klíčové kompetence definovány pomocí slovních spojení, jako jsou například: žáci umí vysvětlit, popsat, charakterizovat a dokážou rozeznat, komunikovat, využívat. Základní klíčovou kompetencí je kompetence k učení, která vede studenty k rozvoji schopností učit se. Zaměřuje se na motivaci žáků k učení, psaní poznámek a práci s textem a informačními zdroji, správnou organizaci a plánovaní učení se, rozvíjení paměti, písemnou a ústní prezentaci naučené látky. Další kompetencí je kompetence k řešení problémů, která směřuje k tomu, aby studenti uměli definovat problém, hledat možnosti řešení, využívat různé metody, vybrat správné řešení, pomocí něhož problém vyřeší a nakonec ověřit správnost svého řešení. Při rozvoji komunikativní kompetence se studenti naučí formulovat své myšlenky a postoje v písemném a ústním projevu, obhajovat a prosazovat své názory, naslouchat názorům ostatních a účastnit se diskuzí. Personální a sociální kompetence si klade za cíl naučit studenty stanovovat si své osobní a pracovní cíle, navazovat a vytvářet mezilidské vztahy, optimálně hodnotit své chování a jednání ve společnosti a vhodně reagovat na hodnocení od ostatních. Studenti by měli pečovat o svůj fyzický i duševní rozvoj, měli by získat schopnost řešit ekonomické a sociální situace a mít základní znalosti finanční gramotnosti. Rozvoj občanských kompetencí přispívá k tomu, aby studenti respektovali názory druhých, uznávali principy demokracie a napomáhali udržovat a rozvíjet kulturu a tradice a chránili životní prostředí. Osvojení pracovních kompetencí znamená, že student uplatní dosažené vědomosti a dovednosti v budoucím povolání, bude zodpovědně přistupovat k plnění pracovních úkolů a bude dbát na celoživotní vzdělávání. Klíčové kompetence se stávají prospěšnými až zasazením do specifické oblasti jednání, nelze na ně pohlížet jako na obecné, obsahově neutrální, univerzálně užitečné schopnosti. 6 6 BELZ, H., SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001, s

13 Klíčové kompetence ve výuce ruského jazyka Znalost jazyka zahrnuje dvě oblasti. Jedná se o pasivní znalost jazyka, do které patří slovní zásoba, díky níž je student schopen porozumět psanému, nebo mluvenému textu, ale tuto slovní zásobu sám při komunikaci na dané úrovni kompetencí aktivně nevyužívá. Pasivní znalost jazyka lze prověřit při poslechu a čtení. Druhou oblastí je aktivní znalost jazyka. Aktivní slovní zásobu student používá při psaní a mluvení, kde formuluje a vyjadřuje své myšlenky. Obě tyto oblasti je nutné rozvíjet a zdokonalovat. Při výuce jakéhokoliv cizího jazyka je základem výuky rozvoj komunikativní kompetence. Komunikativní jazyková kompetence se dá chápat jako propojení několika komponent: lingvistické, sociolingvistické a pragmatické. 7 Lingvistické kompetence jsou znalosti lexiky, fonologie a syntaxe jazyka. Sociolingvistické kompetence představují užívání jazyka v určitém sociokulturním prostředí. Pragmatické kompetence znamenají správné využití jazykových prostředků v kontextu. (Společný evropský referenční rámec pro jazyky, 2001) Podle Radomíra Choděry (Didaktika cizích jazyků 2013) existují 4 druhy kompetencí z hlediska znalosti cizího jazyka. Kompetence lingvistická je vědomost o jazyce. Druhá je kompetence lingvální neboli jazyková, kterou Radomír Choděra označuje jako vědomost z jazyka, což znamená automatické užívání jazyka. Dále popisuje kompetenci řečovou jako používání jazyka ve shodě s ustálenými jazykovými prostředky. Kompetence komunikativní je dovednost vyšší úrovně, v níž se prolínají verbální i neverbální způsoby komunikace a sociokulturní faktory typické pro dané jazykové společenství. (Choděra, 2013) Při výuce ruského jazyka mohou být podle školních vzdělávacích programů rozvíjeny všechny klíčové kompetence. V rámci komunikativní kompetence získává student pasivní znalosti jazyka, tj. porozumí psanému textu i poslechu, a dále nabývá aktivní znalosti jazyka, čili schopnost se verbálně i písemně vyjadřovat a dokáže komunikovat v ruském jazyce v různých životních situacích. 7 Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, s

14 Kompetence k učení zahrnuje motivaci žáka k výuce ruského jazyka a jeho následného využití v praxi. Zapamatování ruského jazyka v mluvené podobě usnadňuje jeho podobnost s českým jazykem. Blízkost jazyků je příznivou okolností zejména při řečové recepci (příjmu informace), zatímco při produkci (výdeji informace) je zanedbatelná. 8 Kompetence k učení jsou nezbytné k tomu, aby student uměl zorganizovat, naplánovat a řídit vlastní učení, aby dokázal vybrat a využívat efektivní způsob učení. I v hodinách ruského jazyka by se student měl naučit získávat, zpracovávat a hodnotit informace a tyto informace aplikovat ve vhodné situaci. Student by měl získat pozitivní vztah k učení, zhodnotit své výsledky učení a měl by být motivován k celoživotnímu vzdělávání. Kompetence k řešení problémů usnadňuje studentům pochopit současné poměry v rusky mluvících zemích a také řešit různé situace, se kterými se mohou setkat a při nichž využijí znalosti ruštiny a ruských reálií. Student se učí přemýšlet o problémové situaci a užívat ruská slovíčka, fráze a vědomosti o kultuře rusky mluvících zemí při řešení této situace. V rámci kompetence k řešení problémů se student učí vyhledávat například správné tvary a správné ekvivalenty ve slovnících a jiných zdrojích. Student by měl umět vybrané řešení zdůvodnit. Sociální a personální kompetence rozvíjejí schopnosti studenta vyjadřovat své názory a postoje v ruském jazyce, zapojovat se do dialogu a diskuzí, naslouchat ostatním a respektovat národnostní rozdíly. V hodinách ruského jazyka může být uplatňována práce ve dvojicích, ve skupinách i týmech, při nichž se student učí sociálním dovednostem, podílí se na tvorbě mezilidských vztahů mezi spolužáky navzájem i mezi žáky a učitelem. Spolupráce vede k efektivnímu učení, zvyšuje kvalitu hodiny ruského jazyka a pozitivně působí na osobnost studenta. V rámci občanské a pracovní kompetence student získává znalosti o minulosti i současnosti Ruska, o jeho kulturním dědictví a tradicích, je motivován k zájmu o Rusko a jeho případnou budoucí návštěvu a je informován o významu znalosti ruského jazyka pro budoucí uplatnění na trhu práce. 8 CHODĚRA, R. Didaktika cizích jazyků: úvod do vědního oboru. Praha: Academia, 2013, s

15 Kompetence se týkají celé osobnosti člověka (jeho schopností, vlastností i motivů) a jsou získávány v průběhu celého života, stejně tak jsou rozvíjeny a ztráceny. Jsou závislé na věku nositele a na kultuře sociálního prostředí. Zároveň s tím mají kompetence významný vliv na odstraňování sociálních rozdílů mezi lidmi Mezipředmětové vztahy Mezipředmětové vztahy zahrnují nejen obsah, ale i pracovní postupy a výchovné působení, tedy i pěstování obecných pracovních dovedností a návyků i charakterových vlastností včetně pracovní disciplíny a ukázněnosti chování, vytrvalosti, důslednosti, smyslu pro odpovědnost, soutěživost, spolupráci, spoluodpovědnost, čestné jednání aj. 10 Vztahy mezi předměty se rozvíjejí po stránce metodické, obsahové a výchovné tak, aby vznikla komplexní struktura výchovy a vzdělání. Mezipředmětové vztahy jsou souvislosti zejména mezi obsahovou stránkou jednotlivých předmětů vyučovaných na daném stupni na daném typu školy. Každý předmět má specifický úhel pohledu na obsah vzdělání, doplňuje látku probíranou v ostatních předmětech a zároveň může využívat znalosti a vědomosti získané v jiných předmětech. Respektování mezipředmětových vztahů přispívá k celkovému rozhledu a růstu osobnosti studenta. (Hendrich, 1988) Mezipředmětové vztahy ve výuce ruského jazyka Výuka ruského jazyka má nejvíce společného s výukou jiných jazyků. Nejdůležitější je vztah k mateřskému jazyku, češtině. Jazyky lze porovnávat po stránce fonetické, gramatické, lexikální, stylistické a frazeologické. Výuka jazyků by měla být zaměřena kromě jazykové stránky i na znalosti o kultuře. Díky tomu student chápe souvislosti a získává celkový přehled o jazycích a literaturách. Výuka cizího jazyka souvisí také s humanitními předměty, jako je například dějepis, občanská nauka a další odborné společenskovědní předměty. Mezi společenskovědní předměty patří sociologie, psychologie, ekonomie, filozofie a politologie. Prostřednictvím těchto předmětů studenti mohou vnímat jazyk v souvislosti s vývojem národa, společenskými a občansko-právními poměry, ekonomickou situací dané země apod. 9 VETEŠKA, J., TURECKIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. Praha: Grada Publishing, 2008, s HENDRICH, J. A kol. Didaktika cizích jazyků. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, s

16 Využití poznatků a dalších hodnot vyplývajících z mezipředmětových vztahů vede k poznání celé kultury národa, jehož jazyk se studenti učí. Další předměty, které se prolínají s výukou ruského jazyka, jsou přírodovědné a technické předměty. K výuce jazyka jsou významné také znalosti ze zeměpisu. Mezipředmětové vztahy mezi ruským jazykem a přírodovědnými a technickými předměty napomáhají rozšířit si vědomosti o současném dění ve světě, o vývoji vědy a techniky. Znalosti z ostatních předmětů mohou studenty motivovat k tomu, aby se začali učit ruský jazyk a později v praxi jej užívali při mezinárodní spolupráci. Efektivní mezipředmětové vztahy nejsou zaměřeny pouze na obsah probírané látky, ale učitel by měl působit celkově na osobnost studenta, rozvíjet a kladně ovlivňovat jeho postoje, hodnoty, názory a vlastnosti. (Hendrich, 1988) 1.2. Didaktika ruského jazyka Základem termínu obecná didaktika je sloveso řeckého původu didáskein které může znamenat jak vyučovat, poučovat, učit, tak být vyučován, poučován, učen. 11 Obecná didaktika je věda, která se zabývá vyučovacími postupy, metodami, zásadami, organizací vyučování a dalšími činnostmi směřujícími k naplnění výchovněvzdělávacích cílů. Teorii vyučování jednotlivých předmětů specifikují oborové didaktiky. Jednou z takových vědních disciplín je didaktika ruského jazyka. (Choděra, 2013) Vyučující ruského jazyka se musí zaměřit na čtyři základní oblasti. Jedná se o rozvoj čtení, psaní, mluvení a poslechu. Didaktika ruského jazyka zkoumá jak učit ruskou fonetiku, gramatiku a lexiku. Při výuce ruského jazyka je například vhodné využívat také práci se slovníkem. Teorie učení zahrnuje jak průběh vyučování ruského jazyka, tak i kontrolu a hodnocení. (Purm, Jelínek, Veselý, 2003) 11 JANÍK, T. Didaktika obecná a oborová: Pokus o vymezení a systemizaci pojmů. Brno: Centrum pedagogického výzkumu PdF MU, s. 1. Dostupné z [cit ] 16

17 1.3. Pojem reálie Reálie zahrnují poznatky týkající se zeměpisu dané jazykové oblasti, jejího historického vývoje (dějin), jejích hospodářských, politických, sociálních podmínek, její literatury, umění, vědy a techniky i dalších okruhů tvořících kulturu příslušné cizí země a jejího národa či národů. Obsahují tedy fakta (skutečnosti, reálie), charakterizující příslušnou jazykovou oblast v naší současnosti s přihlédnutím k její minulosti i k jejím aktuálním vývojovým tendencím. 12 Znalost reálií přispívá k tomu, že student poznává život a kulturu v cizích zemích a rozvíjí se tak jeho multikulturní cítění. Poznávání reálií podněcuje zájem o kulturu oblasti, kde se daným jazykem mluví. Od reálií jsou odlišovány lingvoreálie. Lingvoreálie jsou spojovány s lingvistikou. Každé slovo může mít různý význam, může mít různé stylistické zabarvení a může reflektovat další mimojazykové skutečnosti. Poznání lingvoreálie vede ke správné ústní a písemné komunikaci. (Hendrich, 1988) Radomír Choděra vysvětluje, že základní rozdíl mezi reáliemi a lingvoreáliemi je ten, z jakých odborných věd vycházejí. Reálie nejsou tak úzce spojeny s jazykem, opírají se o poznatky speciálních věd, jako jsou například historie nebo geografie a směřují k vzdělávacímu, resp. výchovnému cíli. Mezi reálie patří znalosti z geografie, historie, znalosti o politickém systému a ekonomice, o kultuře a umění a celkově o životě určitého národa. Lingvoreálie jsou předmětem jazykovědy, lingvistiky. Zahrnutím lingvoreálií do výuky studenti poznávají různorodost jazyků, zejména tím, že se porovnává cizí jazyk s mateřským. Lingvoreálie rozvíjejí jazykové kompetence. (Choděra, 2013) Znalosti o tom, jak se nazývá hlavní město Ruska, kdy bylo povstání děkabristů, jak se jmenuje současný ruský prezident, jaké měny se používají v rusky mluvících zemí, odkud pochází spisovatel A. P. Čechov, nebo kdo namaloval obraz Burlaci na Volze, jsou příklady znalostí reálií. 12 HENDRICH, J. A kol. Didaktika cizích jazyků. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, s

18 Jako příklady lingvoreálií bychom mohli uvést ruské slovo отчество (jméno po otci), názvy ruských jídel борщ, уха, щи nebo typická ruská oslovení девушка a молодой человек v sociálním kontaktu. K lingvoreáliím bychom mohli zařadit také přísloví, rčení a ustálená spojení. Například přísloví У нашей пряхи ни одежи, ни рубахи. nebo idiom Это для меня китайская грамота Výuka reálií Cíle výuky cizího jazyka a reálií Výuka cizího jazyka by měla zahrnovat tři základní cíle: jazykový, vzdělávací a výchovný. Hlavní z nich je cíl jazykový. Vyučující při realizaci tohoto cíle vede žáky nejen k porozumění mluvenému nebo psanému textu, ale i k rozvíjení řečových dovedností a jejich využití v praxi. Vzdělávacího cíle dosahuje vyučující předáváním teoretických poznatků o jazyce a gramatickém systému. Kromě toho do výuky ruského jazyka by měl učitel zahrnout i mimojazykové poznatky o reáliích národa, který daným jazykem hovoří. Využívá při tom také vědomosti a dovednosti vyplývající z mezipředmětových vztahů. Rozvoj osobnosti, morálních a volních vlastností studenta a formování jeho charakteru patří do výchovného cíle. Ve výuce cizího jazyka je to zejména výchova multikulturní. (Choděra, 2013) Také výuka reálií zahrnuje cíl jazykový, vzdělávací i výchovný. V rámci naplňování jazykového cíle by výuka reálií rusky mluvících zemí měla rozšiřovat slovní zásobu týkající se reálií a lingvoreálií. Respektování vzdělávacího cíle při výuce reálií rusky mluvících zemí znamená, že studenti získávají znalosti reálií, rozšiřují si vědomosti o historii, geografii, kultuře, hospodářství, politice a běžném životě lidí z rusky mluvících zení. Chce-li učitel při výuce reálií rusky mluvících zemí dosahovat výchovného cíle, měl by vést studenty k pochopení života v rusky mluvících zemí, chování a charakteru rusky mluvících lidí a měl by vychovávat k toleranci a empatii ve vztahu k rusky mluvícím národům. Spojuje formální i obsahovou stránku učiva. Při výuce ruského jazyka studenti získávají nejen poznatky reálií, ale učí se s nimi dále pracovat a správně je používat. Výuka reálií rozvíjí komunikativní dovednosti a rozšiřuje informovanost studenta o dané zemi. 18

19 Usnadňuje komunikaci s lidmi z rusky mluvících zemí. Výuka reálií má tedy polyfunkční charakter. Cílem výuky lingvoreálií je obohacování jazykových vědomostí studenta. Při výuce lingvoreálií je žák veden k tomu, aby rozlišoval význam slov s ohledem na situaci. Tím, že učitel zahrne do výuky lingvoreálie, jako jsou jednotlivá slova, ustálená spojení, přísloví a rčení, usnadní studentům práci s ruskými texty nebo mluveným projevem. Pro lepší pochopení je důležité hledání ekvivalentů v mateřském jazyce a celkové srovnávání obou jazyků. Lingvoreálie propojují obsah a formu jazykových prostředků a mají proto také polyfunkční charakter. (Hendrich, 1988) Zapojení reálií do výuky Výuka reálií je důležitou a neoddělitelnou součástí cizojazyčné výuky a přispívá k multikulturnímu vzdělání a výchově. Multikulturní vzdělání a výchovu si podle našeho názoru žádá globalizace a integrace. Například používání moderních komunikačních prostředků sbližuje různé státy a národy světa. Ze všech výše uvedených důvodů je potřeba učit se nejen jazyk, ale poznávat i reálie. Reálie propojují lingvistické a sociokulturní poznatky. Evropská unie a zejména Schengenská dohoda a jiné faktory umožňují snazší cestování za poznáním, za studiem a za prací. Lidé se díky tomu dostávají do přímého kontaktu s cizím národem a poznávají místní přírodu a kulturu. Kulturu chápeme jako výsledek lidské činnosti. Jsou to například architektonické a umělecké památky, zvyky, tradice, politika a morálka. Cestování a výuka reálií se vzájemně ovlivňují. Výuka cizího jazyka zahrnující výuku reálií motivuje k přímému poznání dané kultury a národa a může být podnětem k návštěvě cizí země. A naopak protože lidé cestují, mají zájem získávat informace o místě, které chtějí navštívit. Multikulturní výchova v Čechách je nutná i proto, že příslušníci různých národů migrují do České republiky. Při setkání s cizinci místní lidé lépe pochopí jejich chování a jednání a dokážou být tolerantní. Znalost historie, politické situace, náboženství a dalších reálií napomáhá pochopení toho, proč se národ chová určitým způsobem. Výuka reálií podporuje odstraňování předsudků a komunikačních bariér. 19

20 Při výuce cizího jazyka jsou probírána témata týkající se různých společenských situací a stereotypů jednání typických pro kulturu spojenou se studovaným jazykem. Díky takto získaným teoretickým znalostem studenti vědí, jak se zachovat při běžném sociálním kontaktu a komunikaci s lidmi odlišných kultur. Reálie rusky mluvících zemí jsou především reálie Ruské federace, kde je ruština úředním jazykem. Mezi reálie rusky mluvících zemí patří dále reálie Běloruska, kde jsou od roku 1995 legislativně zakotveny dva úřední jazyky, a to běloruština a ruština. Další rusky mluvící zemí je Ukrajina, ve které je úředním jazykem ukrajinština, ale pro obyvatele východní části Ukrajiny je mateřským jazykem ruština. V Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu se ruštinou také domluvíme. Pobaltské republiky měly tendenci ruštinu vytlačit a nahradit ji vlastními úředními jazyky, ale přesto je pro třetinu obyvatel ruština jejich mateřštinou (Průcha, 2010) Ruština a ruské reálie jsou vyučovány na univerzitách různých zemí Evropy, ale také v USA. Například jedno z největších center studia ruštiny a ruských reálií je na univerzitě v Helsinkách, neboť Finové považují nutnost studia tohoto jazyka za potřebnou vzhledem k intenzivním obchodním, vědeckým a turistickým kontaktům Finska s Ruskem. 13 V Čechách v době socialistického Československa byla ruština povinně vyučována ve školách. Po roce 1989 byla zatracována a v současné době se výuka ruštiny opět vrací do škol. Přibývá oblastí, kde lze v současné době uplatnit znalost ruštiny, neboť se obnovují vztahy orientované na východ od České republiky. Rozšiřují se obchodní kontakty s rusky mluvícími zeměmi a rozvíjí se cestovní ruch do těchto zemí. Jazyk a kultura jsou neoddělitelně propojeny, a proto je nezbytné, aby současně s ruským jazykem byly vyučovány i reálie rusky mluvících zemí. Studenti by měli poznat kulturu ruského národa a dokázat správně reagovat v konkrétních situacích při komunikaci s lidmi z těchto zemí. (Průcha, 2010) 13 PRŮCHA, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing, 2010, s

21 Výhody a nevýhody zapojení reálií do výuky Výhody Zapojením reálií do výuky se stávají hodiny ruského jazyka zajímavějšími a pestřejšími. Podle našeho názoru je výuka obohacena o nové informace, se kterými se studenti učí pracovat a do budoucna je mohou využít. Blíže se seznamují s kulturou rusky mluvících zemí a toto poznání vede k empatii, toleranci a úctě k ruskému národu. Nelze zvládnout jazyk bez znalostí jistých reálií a lingvoreálií. Myslíme si, že při výuce ruských reálií si studenti rozšiřují slovní zásobu a rozvíjejí řečové dovednosti, čímž se připravují nejen na jazykové zkoušky, ale i na případné budoucí reakce v kontaktu s člověkem pocházejícím z rusky mluvící země. Další výhodou je propojování znalostí z různých předmětů vzdělání se tak stává komplexnějším. Seznamování studentů s reáliemi napomáhá formování osobnosti jedince a jeho pohledu na svět. Má-li student širší obecný přehled z dějin, vědy a kultury je schopen hlubší komunikace s cizincem. Výuka reálií má i výchovnou funkci, neboť může ovlivnit i názory, hodnoty, postoje a některé vlastnosti studentů. Hodiny ruského jazyka zahrnující výuku reálií mohou být pro studenty poutavější a mohou mít pozitivní přínos pro celkový rozhled Nevýhody Je zřejmé, že reálie by měly být začleňovány do výuky ruského jazyka, ale problémovou oblastí může být to, jak reálie zařadit do výuky. Nevýhodou zapojení reálií do výuky ruského jazyka je podle nás zejména náročná příprava vyučujícího a časový limit, který nutí k těžké volbě toho, co bude na hodinách probráno. Nejprve musí vyučující zvážit, jaké reálie do výuky zahrne, v jakém rozsahu a proč. Zařazení reálií do výuky nesmí být samoúčelné, ale musí korespondovat s úrovní studentů, cíli výuky a potřebami studentů. Učitel by měl brát v úvahu nejen jazykovou znalost studentů, ale i jejich rozumovou vyspělost a předpokládané znalosti z jiných oborů. Při výběru musí respektovat RVP a ŠVP. Dále je nutné, aby si učitel zajistil dostatek materiálů a hlavně materiálů kvalitních. Myslíme si, že je to pro učitele časově náročné. Znamená to pro něj i nesnadný výběr 21

22 vhodného materiálu. Materiály je nutno aktualizovat. V některých oblastech, jako například v politice, ekonomice a módě, probíhají neustálé změny. Nevýhody na straně studenta vidíme v tom, že reálie, o kterých slyší v hodinách, pro něho mohou být cizí, a proto může být obtížné si je představit. Může se stát, že se některý student nedokáže vžít do určitých situací Rusů a nedokáže pochopit myšlení a pocity lidí z rusky mluvících zemí. Proto je důležitá názornost. Další nevýhodou může být to, že si studenti nedokážou propojit znalosti reálií získané z různých zdrojů a vytvořit si komplexní pohled na danou situaci. Někteří studenti se mohou domnívat, že výuka reálií při hodinách ruštiny je zbytečná, neboť je reálie rusky mluvících zemí nezajímají. Studenti mohou být toho názoru, že do výuky ruštiny patří pouze výuka jazyka. Nedostatečná motivace na straně studentů může bránit přijímání znalostí o reáliích a vést k odmítání výuky reálií Didaktické prostředky pro výuku reálií V didaktice rozumíme prostředkem vše, čeho učitel a žáci mohou využít k dosažení výukových cílů k nemateriálním didaktickým prostředkům řadíme například metody výuky. Materiální didaktické prostředky jsou učební pomůcky a technické výukové prostředky. 14 Výběr didaktických prostředků pro výuku reálií je závislý na tom, jaké reálie bude učitel vyučovat. Reálie můžeme rozdělit do několika oblastí. V této práci budeme používat klasifikaci reálií z oblastí: geografie historie literatura kultura a umění (hudba, malířství, sochařství, film ) sport věda a technika hospodářství politika náboženství běžný život lidí (tradice, svátky a aktuální dění) 14 KALHOUS, Z., OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, s

23 Tato klasifikace může napomoci učiteli ruského jazyka při rozhodování, jakou výukovou metodu nebo jaké didaktické prostředky zvolit pro výuku reálií. Zároveň může snadněji sledovat, u kterých reálií lze využít mezipředmětové vztahy a na kterou oblast se musí zaměřit právě v hodinách ruského jazyka Metody výuky reálií Používané metody výuky by měly rozvíjet multikulturní cítění studentů a budovat jejich hodnoty a postoje podporující vzájemné porozumění mezi národy. Základní metodou je hromadná frontální výuka, při níž učitel prezentuje fakta a předává znalosti reálií rusky mluvících zemí studentům. Studenti pouze poslouchají výklad učitele a zapisují si poznámky. Tuto metodu může učitel použít pro všechny oblasti reálií. Dále může učitel použít skupinovou metodu výuky. Studenti pracují ve skupinách nebo ve dvojicích a konverzují na různá témata. Znalosti reálií si studenti upřesňují a dávají do kontextu při vzájemné komunikaci. Diskutovat mohou na témata z běžného života rusky mluvících lidí týkající se všech oblastí reálií. Tato metoda slouží pro upevnění získaných informací nejen z hodin ruského jazyka, ale i z jiných předmětů a dalších zdrojů. Učitel dohlíží na správnost používání ruského jazyka a reálií a měl by vést studenty k uvědomění podobností a rozdílností vlastní a cizí kultury. Nejen diskuzí ve dvojicích nebo ve skupinách, ale i vlastní činností si studenti osvojují reálie rusky mluvících zemí. Praktická metoda výuky umožňuje studentům vžít se do určité situace a získávat také dovednosti. Pro lepší seznámení s reáliemi může sloužit názorná metoda. Učitel by měl mít k dispozici různé předměty, obrázky, modely a jiné materiální didaktické prostředky Materiální didaktické prostředky Mezi materiální didaktické prostředky řadíme veškeré předměty materiální povahy, které jsou využívány ve výuce a slouží jako podpůrný prostředek k dosažení stanovených výukových cílů KALHOUS, Z., OBST, O. Didaktika sekundární školy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, s

24 Materiální didaktické prostředky jsou například: reálné předměty znázornění skutečných předmětů (zmenšený model nebo mapa) textové pomůcky (učebnice a doplňková literatura) auditivní a vizuální výukové prostředky (magnetofony, diaprojektory, DVD, počítače, interaktivní tabule) vybavení učeben (nástěnky) vybavení učitele a žáka Používání materiálních didaktických prostředků zvyšuje názornost výuky, modernizuje výuku a zkvalitňuje komunikaci. Čím více smyslů studenti při hodinách využijí, tím více si látku zapamatují. (Kalhous a Obst, 2002) Podle našeho názoru se v hodinách ruského jazyka nejvíce používají učebnice a pracovní sešity. Poslech se může procvičovat s využitím magnetofonů nebo CD přehrávačů. Výuku mohou ozvláštňovat prezentace promítané dataprojektorem nebo záznamy získané z internetu. Je-li ruský jazyk vyučován v odborné jazykové učebně, je vhodné tuto učebnu upravit tak, aby výzdoba podněcovala studenty k zájmu o ruský jazyk a rusky mluvící země. K výuce reálií lze využívat všechny materiální výukové prostředky jako k výuce jazyka obecně. Předpokládáme, že učebnice je základním materiálem k výuce reálií, ale mohly by být využívány i další texty z časopisů a novin, z rusky psaných knih nebo z internetu. Nejvíce informací získává člověk zrakem, a proto promítání obrázků, předkládání fotografií, letáků a pohlednic ve značné míře přispívá k zapamatování dané reálie. Kromě textů a obrázků je vhodné do výuky reálií zařadit zvukové záznamy. Z CD přehrávačů, magnetofonů, televize nebo internetu mohou studenti poslouchat různé rozhovory rodilých mluvčích, hudbu nebo filmy. Důležité je kombinovat různé materiální didaktické prostředky a tím působit na více smyslů studenta Příprava výuky Národní program rozvoje vzdělání a rámcové vzdělávací programy obsahují informace, které určují směr výchovně-vzdělávacího procesu v obecné rovině. RVP jsou pouze východiskem k vypracování podstatně konkrétnějších školních vzdělávacích programů. 24

25 Domníváme se, že vytvoření RVP je užitečné a schvalujeme dodržování těchto programů. Hlavní význam podle nás spočívá v tom, že u absolventa určitého oboru vycházejícího z kterékoliv školy lze předpokládat, že u něho byly rozvíjeny stejné schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty, tj. nabývané klíčové kompetence. Konkrétnějším návodem používaným k přípravě vyučovacích hodin je školní vzdělávací program. Kvalita ŠVP je závislá na osobním přístupu pedagogů, kteří se na jeho přípravě podílejí. Na zpracování ŠVP má vliv například přístup vedení školy k ŠVP a také pracovní nasazení, zodpovědnost a schopnosti jednotlivých učitelů, kteří zpracovávají části ŠVP týkající se jejich předmětů. Příprava jednotlivé hodiny záleží již na konkrétním učiteli, který volí vhodné metody výuky a materiální didaktické prostředky. Dále rozhoduje o tom, zda reálie zařadí do hodiny ruského jazyka, v jakém rozsahu, jakým způsobem a do jaké míry bude znalost reálií vyžadovat. 25

26 2. Teorie výzkumu Z formulace (vymezení) výzkumného problému se odvíjejí všechny přípravné ale i realizační etapy pedagogického výzkumu. 16 Výzkumným problémem této práce je začlenění reálií rusky mluvících zemí do procesu výuky ruského jazyka na různých typech středních škol v Pardubicích a okolí. Budeme zkoumat, zda je výuka reálií programově zahrnuta v ŠVP, jak učitelé vyučují reálie v hodinách ruského jazyka a jaké mají studenti skutečné znalosti o reáliích rusky mluvících zemí Výzkumné oblasti, otázky a hypotézy Výzkum jsme zaměřili na 3 výzkumné oblasti teoretické zpracování výuky v ŠVP, postoj učitelů ruského jazyka k začlenění reálií do výuky a znalosti studentů reálií rusky mluvících zemí. V rámci těchto oblastí jsme definovali výzkumné otázky. Výzkumnou otázku jsme vymezili jednoznačně a jasně a formulovali jako tázací věta. Předpokládáme, že námi realizovaný výzkum odpoví na výzkumné otázky, které jsme definovali v rámci výzkumných oblastí. A) Teoretické začlenění reálií rusky mluvících zemí do výuky ruského jazyka na středních školách. Výzkumná otázka: Jak jsou reálie rusky mluvících zemí uvedeny v ŠVP předmětu ruský jazyk na různých typech středních škol v Pardubicích a okolí? Cílem analýzy bude zjistit, zda jsou reálie v ŠVP předmětu ruský jazyk uvedeny a jak jsou cíle v oblasti znalosti reálií formulovány. Zaměříme se na to, jaký podíl v ŠVP předmětu ruský jazyk zaujímají reálie rusky mluvících zemí. Hypotéza: ŠVP předmětu ruský jazyk zahrnuje reálie rusky mluvících zemí v malém rozsahu. Nejčastěji jsou v ŠVP zahrnuty pouze ruské reálie, a to z oblasti geografie. Tyto ruské reálie jsou uvedeny v ŠVP až ve vyšších ročnících. 16 MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004, s

27 B) Přístup učitelů k začlenění reálií rusky mluvících zemí do výuky ruského jazyka na střední škole. Výzkumné otázky: Jaké reálie jsou zahrnovány do výuky ruského jazyka? Jaký je pohled učitelů na výuku reálií (výhody, nevýhody, náročnost, oblíbenost)? Vyžadují učitelé znalosti reálií rusky mluvících zemí od studentů? Jakým způsobem učitelé naplňují mezipředmětové vztahy? Výzkum zaměříme na to, jaké reálie zahrnují učitelé do výuky, jaké používají materiální didaktické pomůcky a v čem vidí výhody a nevýhody výuky reálií v hodinách ruského jazyka. Dále nás bude zajímat, zda učitelé zjišťují souvislosti s výukou reálií rusky mluvících zemí v rámci mezipředmětových vztahů jak s ostatními učiteli, tak v ŠVP nebo od studentů. Výzkum by měl také ukázat, zda učitelé vyžadují znalosti reálií v testech a u maturitních zkoušek. Nakonec zjistíme, jak dlouhou mají učitelé pedagogickou praxi a zda mají aprobaci pro výuku ruského jazyka. Hypotéza: Učitelé nejčastěji začleňují reálie z oblasti geografie a také literatury. Učitelé používají především učebnice, v nichž jednotlivá témata obsahují reálie z běžného života Rusů. Učitelé hodnotí výuku reálií kladně, ale přípravu považují za časově náročnou. Znalosti reálií rusky mluvících zemí učitelé v testech a u maturitní zkoušky téměř nevyžadují. Souvislosti s ostatními předměty učitelé nezjišťují, vycházejí z ŠVP a většinou nekonzultují výuku s ostatními učiteli. C) Znalosti studentů reálií rusky mluvících zemí na středních školách. Výzkumné otázky: Z jakých oblastí mají studenti znalosti reálií rusky mluvících zemí? Odkud mají studenti znalosti reálií rusky mluvících zemí? Kde by podle jejich názoru měli dané znalosti získat? Jsou reálie rusky mluvících zemí začleňovány do výuky ruského jazyka v dostatečném množství? Budeme zjišťovat, zda mají studenti znalosti reálií rusky mluvících zemí z oblastí geografie, historie, literatury, politiky, ekonomiky, běžného života apod. Dále se zaměříme na to, odkud studenti tyto znalosti získali, zda při výuce ruského jazyka nebo z jiných zdrojů 27

28 (z jiných předmětů, z mimoškolních zdrojů). Pokud tyto znalosti nemají, pokusíme se vyzkoumat, odkud si studenti myslí, že by je měli získat. Hypotéza: Studenti mají znalosti nejvíce z oblasti geografie a literatury. Tyto znalosti studenti nezískali při výuce ruského jazyka, nýbrž z jiných předmětů či ze zdrojů mimo školní výuku. Studenti znají reálie pouze Ruské federace, reálie dalších rusky mluvících zemí jim nebudou příliš známé. Studenti doporučí začlenění reálií z běžného života Rusů, případně také literatury a kultury do výuky ruského jazyka. Studenti budou toho názoru, že reálie z ostatních oblastí by měly být zahrnuty do výuky jiných předmětů Výzkumné metody a práce s daty Podle toho, jak jsme si definovali výzkumné otázky a hypotézy, určíme, jaké výzkumné metody použijeme. Výzkumnou metodou pro zjištění odpovědi na první výzkumnou oblast bude analýza ŠVP různých typů středních škol v Pardubicích a okolí. Analýza dokumentů patří mezi metody kvantitativního výzkumu. Školní vzdělávací programy získáme na internetových stánkách jednotlivých škol, nebo ve školách osobně. V ŠVP vyhledáme v rozpisu učiva reálie rusky mluvících zemí. Poté zpracujeme tabulku podávající přehled o tom, zda jsou či nejsou reálie uvedeny v pojetí vyučovacího předmětu, a dále jaké reálie ŠVP obsahuje v rozpisu učiva, v jakých tématech a v jakých ročnících. V případě druhé výzkumné oblasti použijeme dotazník. Podstatou dotazníku je zjištění dat a informací o respondentovi, ale i jeho názorů a postojů k problémům, které dotazujícího zajímají. 17 Otázky v dotazníku vytvoříme na základě výzkumných otázek. Návratnost a správné pochopení otázek v dotazníku si zajistíme osobní schůzkou s učiteli. Zjištěná data zpracujeme do tabulek a grafů. Třetí výzkumná oblast se týká znalostí studentů ruského jazyka. Pro výzkum použijeme také dotazník. Testové otázky vytvoříme po prostudování učebnic Радуга по-новому. Některé otázky na reálie rusky mluvících zemí budou vycházet z této učebnice a některé budou nad její rámec, abychom zjistili, zda mají studenti znalosti reálií v širším rozsahu. 17 PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 2011, s

29 Každá otázka v dotazníku bude mít dvě části. První část bude testová otázka, kde si ověříme znalosti reálií rusky mluvících zemí. V druhé části otázky budeme zjišťovat, odkud studenti znají odpověď na otázku (z hodin ruského jazyka, z jiných školních předmětů nebo z mimoškolních zdrojů). Pokud nebudou znát správnou odpověď, budou mít studenti možnost navrhnout, odkud by měli dané informace získat. Zjistíme také, zda se znalosti studentů liší v závislosti na ročníku. Na závěr vypracujeme přehled výsledků jednotlivých škol do tabulky a také vytvoříme tabulku pro celkové vyhodnocení znalostí studentů ruského jazyka středních škol v Pardubicích a okolí. Strategie získávání dat způsob, jak jsou data shromažďována může silně ovlivnit kvalitu dat. Kvalita dat je naopak hlavní determinantou důvěryhodnosti výsledků Výběr výzkumného vzorku Problém výběru neboli vzorkování hraje významnou roli jak v kvantitativním, tak v kvalitativním výzkumu. Výběr zkoumaných jednotek ve statistickém šetření nebo experimentu má zajistit možnost zobecnění výsledků na populaci, z níž jednotky pocházejí. 19 Rozhodli jsme se, že si pro svůj výzkum vybereme respondenty z různých typů středních škol v Pardubicích a okolí. Základem pro vyhledávání kontaktů je přehled středních škol z internetových stránek Jedním z kritérií pro výběr výzkumného vzorku je, že střední škola (dále jako SŠ) se nachází v Pardubicích nebo v okolí Pardubic. Sběr dat na těchto školách pro nás bude snazší, neboť budeme jednotlivé školy navštěvovat osobně. Zjistili jsme, že na výše uvedených stránkách prvnímu kritériu vyhovuje 23 středních škol. Další podstatné kritérium pro výběr výzkumného vzorku je výuka ruského jazyka na SŠ. Bylo nutné provést analýzu internetových stránek jednotlivých SŠ. Zjistit, zda se na dané SŠ vyučuje ruský jazyk, nebylo snadné, protože veřejnost nemá vždy přístup k rozvrhům, seznamu učitelů a ŠVP. Všech 23 středních škol jsme tedy oslovili em a žádali o informaci, zda se u nich vyučuje ruský jazyk a zda jsou ochotni s námi spolupracovat v rámci výzkumu pro 18 PUNCH, K. F.: Základy kvantitativního šetření. Praha: Portál, 2008, s HENDL, J. Kvalitativní výzkum základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2012, s

30 diplomovou práci. Odpověď jsme dostali pouze z pěti škol, z toho 4 kladné a jednu zápornou. Rozhodli jsme se školy navštívit osobně. Po osobní návštěvě jsme dostali příslib spolupráce na 8 školách, z toho na 3 gymnáziích a 5 odborných školách. Na některých školách se ruský jazyk bohužel nevyučuje a na některých s námi odmítli spolupracovat. Jelikož na některých školách je více učitelů ruského jazyka, domluvili jsme se s 13 učiteli, kteří jsou ochotni spolupracovat. I přístup učitelů byl různý. Někteří nám taktéž odmítli spolupráci. Dotazník vyplňovali pouze ti učitelé, v jejichž hodinách jsme poté realizovali výzkum. Po dohodě s učiteli jsme získali možnost navštívit 15 tříd, ve kterých probíhá výuka ruského jazyka. Z těchto tříd je 9 z prvního ročníku SŠ a 6 ze čtvrtého ročníku. V rámci našeho výzkumu jsme se rozhodli pro 1. a 4. ročník, abychom viděli posun ve znalostech žáků. Výuky jsme se opět zúčastnili osobně, abychom dohlédli na správnost vyplnění dotazníků a případně objasnili vzniklé nejasnosti. Výzkumu se účastnilo celkem 169 studentů. 30

31 II. PRAKTICKÁ ČÁST 3. Výsledky šetření 1. Výzkumná oblast V první výzkumné části jsme se zaměřili na analýzu dokumentů. Základním dokumentem, který si učitelé tvoří sami, a který slouží jako osnova pro výuku, je školní vzdělávací program. Našeho výzkumu se účastní celkem 8 různých typů středních škol z Pardubic a okolí. Nejprve bylo nutné příslušné ŠVP shromáždit. Některé školy mají ŠVP veřejný na svých internetových stránkách. Školy, které vzdělávací program nemají zveřejněný na stránkách, jsme osobně navštívili a učitelé nám část ŠVP týkající se výuky ruského jazyka předali osobně. Všechny školy mají ŠVP v elektronické podobě. Analýze jsme podrobili tu část ŠVP, která se týká rozpisu učiva ruského jazyka. Po prvním zhlédnutí materiálů se nám jednotlivé ŠVP jevily odlišně. Každý ŠVP má osobitý vzhled, jiné uspořádání a jinou formu. Na druhou stranu se ale rozpis dělil vždy minimálně na dvě základní části: obsah vzdělávání (učivo, tematické celky) výstupy vzdělávání (výsledky, kompetence) Analýza obsahu vzdělávání V části obsahu vzdělávání se často objevovalo ještě další členění. Na čtyřech středních školách, které se účastnily našeho výzkumu, se část obsahu vzdělávání dělí na řečové dovednosti, jazykové prostředky, tematické okruhy a komunikační situace a na poznatky o zemích studovaného jazyka. Dvě gymnázia nemají v obsahu vzdělávání části řečové dovednosti a poznatky o zemích. Naopak mají jazykové prostředky rozdělené na fonetiku, pravopis a gramatiku. Dvě střední odborné školy mají část obsahu vzdělávání pojmenovanou tematické celky. Jedna z nich dělí tyto celky na témata, gramatiku a výslovnost a grafiku a druhá toto podrobné členění nemá. My jsme v rámci teoretické části této diplomové práce roztřídili reálie do jednotlivých oblastí (geografie, historie, literatura, kultura a umění, sport, věda a technika, 31

32 hospodářství, politika, náboženství, běžný život, tradice a aktuální dění). Naším úkolem bylo tedy v části obsahu vzdělávání najít právě ty oblasti, do kterých jsme si reálie rozdělili. Nejprve bychom vyzdvihli ŠVP jedné školy, která v prvním ročníku jako první téma hodin ruského jazyka uvádí téma Rusko a ruština jako slovanský jazyk. Je chvályhodné, že nejdříve se studenti dozvědí základní fakta o zemi, jejíž jazyk se učí a také něco o samotném jazyce. Na jiných školách, které se výzkumu účastní, jsme podobné první téma nenašli. Většinou se začíná tématem seznamování a rodina. Geografie: Reálie z oblasti geografie spadají do tématu cestování, turistika a doprava. Téma dopravy a cestování se na většině škol objevuje již ve druhém ročníku. Konkrétně definovaná jsou témata Petrohrad a Moskva, která jsou uvedena na třech školách ve druhém ročníku. Zbylých 5 škol do druhého ročníku zařadilo téma doprava ve městě, nebo cestování obecně. U třech z těchto škol se téma Moskvy a Petrohradu objevuje až v ročníku čtvrtém. Další téma, které spadá do geografie je samozřejmě Česká republika a Praha, které jsou obsaženy v ŠVP na pěti středních školách našeho výzkumu, nejčastěji ve třetím ročníku. Dvě školy definují také téma Sibiř, které je vyučováno ve čtvrtém ročníku v rámci širšího tématu ekologie a počasí. Chvályhodné je také zařazení tématu Evropská Unie, které uvádějí ve svém ŠVP tři školy ve čtvrtém ročníku. Čtyři školy, které mají v rámci učiva zařazeny také poznatky o zemích, většinou při popisu používají definice, které dále konkretizují: Vybrané poznatky všeobecného charakteru k poznání příslušné jazykové oblasti a informace ze sociokulturního prostředí rusky mluvících zemí v kontextu znalostí o České republice. Historie: Dále jsme se zaměřili na oblast historie. V tomto případě je těžké odhadnout, jaké téma bychom přiřadili k historii. Pokud je v ŠVP zmíněno všeobecně Rusko či Ruská federace, může učitel začlenit i poznatky z oblasti historie. Avšak v žádném ŠVP nebyly přesně uvedeny dějiny Ruské federace, nebo historické osobnosti rusky mluvících zemí. Literatura: Neméně důležité je začlenění reálií z oblasti literatury. Odkaz v ŠVP na autory a literární díla se objevuje pouze u čtyř škol, které mají v rámci obsahu vzdělávání definovány poznatky o zemích. Na dvou školách je literatura v ŠVP uvedena již od druhých ročníků a na 32

33 třetí škole až ve čtvrtém ročníku. V ŠVP čtvrté školy jsme našli uvedené pouze ty definice, které uvádíme výše, avšak tato škola má osobnosti ruské literatury zařazené jako téma výuky čtvrtého ročníku. Kultura a umění: Podobné výsledky ukazuje i začlenění tématu kultury a umění, které je v ŠVP středních škol spojováno právě s literaturou. Kultura je také především uváděna v poznatcích o zemi, ne v tematických celcích. V tematických celcích se pojem kultura objevil v ŠVP na třech školách, dvakrát ve druhých ročnících a jednou ve čtvrtém ročníku. Téma hudba je v ŠVP uvedeno pouze u jedné školy ve třetím ročníku. Tato škola nemá zvláštní celek o reáliích. Sport: Dalším okruhem reálií, které by měly být začleňovány do výuky ruského jazyka je sport. Téma sport se objevuje na všech osmi školách. V prvních nebo druhých ročnících je spojováno téma sport s tématem volný čas a ve vyšších ročnících je sport spojován se zdravým životním stylem. Nevíme však, do jaké míry jsou v rámci tohoto tématu začleňovány reálie rusky mluvících zemí z oblasti sportu. Pouze jedna škola uvádí v tematických celcích téma Olympiády v Moskvě. Myslíme si, že by učitelé měli zahrnovat do výuky ruského jazyka aktuální události ze sportu, pokud se koná mistrovství či olympiáda v rusky mluvících zemích nebo pokud rusky mluvící sportovec uspěje v některém ze sportovních odvětví. Věda a technika: Překvapivé pro nás bylo zjištění, že čtyři školy z osmi mají v ŠVP uvedeno téma týkající se vědy a techniky. Dvě z těchto škol mají ve čtvrtém ročníku v tematickém celku zahrnuto přímo téma věda a technika. Další škola ve třetím ročníku vyučuje téma elektrické přístroje a spotřebiče. Poslední škola již ve druhém ročníku zmiňuje téma informační technologie. V dnešní době, kdy se informační technologie a věda rozvíjí velice rychle, je dobré, aby studenti i v ruském jazyce získávali slovní zásobu také z této oblasti. Mimo jiné je také důležité, aby znali významné ruské osobnosti z oblasti vědy a techniky. Opět podle ŠVP nezjistíme, do jaké míry učitelé takovéto reálie do výuky začleňují. 33

34 Hospodářství a politika: Dalšími oblastmi reálií, které je nutné zahrnovat do výuky ruského jazyka, jsou oblasti hospodářství a politiky rusky mluvících zemí. Opět se toto téma může skrývat pod obecnými tématy Ruská Federace, Česká republika nebo Evropská Unie. Reálie z oblasti hospodářství rusky mluvících zemí mohou být zahrnuty ve výuce tématu obchod, obchodní korespondence, obchodní jednání, která jsou definována v ŠVP čtyřech škol ve čtvrtých ročnících studia. Jedná se o dvě gymnázia a dvě odborné střední školy ekonomicky zaměřené. Právě tyto dvě odborné střední školy vyučují ve čtvrtém ročníku témata Evropská Unie a Rusko ve světě, v nichž mohou být vyučovány reálie z oblastí hospodářství a politiky rusky mluvících zemí. Náboženství: Žádná škola nemá v ŠVP uvedeno jako téma náboženství. Opět lze informace o náboženství rusky mluvících zemí zmínit v tématech o Rusku. Běžný život, tradice, aktuální dění: Jako poslední oblast jsme určili běžný život obyvatel rusky mluvících zemí. Do této oblasti jsme zařadili též tradice a aktuální dění, čili minulý a současný život rusky mluvících lidí. Jediná témata, která jsou v ŠVP popsána s přídavným jménem ruský jsou právě tradice, svátky a kuchyně. Tato témata jsou na všech středních školách probírána většinou ve druhých nebo třetích ročnících. Reálie běžného života rusky mluvících zemí mohou být součástí snad každého tématu v ŠVP v každém ročníku. Témata, která jsou zahrnuta do obsahu vzdělávání ruského jazyka, jsou například rodina, setkávání a návštěvy, vzdělání, zaměstnání, domov, nakupování a mnohá další. Předpokládáme, že do těchto témat budou spíše zahrnovány lingvoreálie než reálie. Ale záleží na učiteli, jak si s výukou poradí a jak přizpůsobí popsaný obsah v ŠVP právě svým konkrétním hodinám Analýza výstupů vzdělávání Dále jsme podrobili analýze část ŠVP nazývanou výsledky vzdělávání, školní výstupy nebo kompetence. V této část školy definují, co by žák měl umět nebo znát na základě probírané látky. 34

35 Čtyři školy rozdělují výstupní kompetence žáka na řečové dovednosti, jazykové prostředky, tematické okruhy a komunikační situace a reálie neboli poznatky o zemích studovaného jazyka. Jedná se o školy, které mají takto rozdělený i obsah vzdělávání. Dvě gymnázia, která se účastnila našeho výzkumu, mají školní výstupy rozvrhnuty do oblastí porozumění a poslech, čtení, mluvení a psaní. Poslední dvě střední školy nemají kompetence žáků rozdělené do oblastí, ale pouze souhrnně vypsané podle ročníků. V rámci vzdělávacích výstupů se ve většině případů objevuje věta: Žák prokazuje faktické znalosti především o geografických, demografických, kulturních hospodářských a politických faktorech zemí dané jazykové oblasti nebo rusky mluvících zemí. Někdy je tato věta doplněna ještě o poznatky z cestovního ruchu a turismu, z literatury nebo o znalosti svátků a tradic. Poté je poukázáno na to, že žák tyto znalosti uplatňuje v porovnání s reáliemi mateřské země. Pouze u dvou škol jsme našli konkrétnější definice kompetencí žáka, týkající se reálií. Jedna škola uvádí: Ve druhém ročníku žák mluví o Moskvě a Sankt-Petěrburgu, popíše města a podá základní informace o historii měst. Ve třetím ročníku žák mluví o Sibiři, její historii a přírodě. Ve čtvrtém ročníku žák mluví o tradicích a svátcích rusky mluvících zemí a nakonec žák vypráví o Rusku ze všech hledisek geografie, kultura, historie, politika, život. Druhá škola má kompetence o reáliích definovány takto: ve druhém ročníku žák se orientuje v ruském vzdělávacím systému a zajímá se o ruskou kulturu a tradice, ve třetím ročníku žák vypráví o hlavních městech Ruské federace, Moskvě a St. Peterburgu, a žák zná osobnosti ruské literatury. V ŠVP středních škol v Pardubicích a okolí, které se účastnily našeho výzkumu, nejsou v rámci výstupů popsány kompetence zaměřené na reálie rusky mluvících zemí. Definice jsou pouze obecné a nic neříkající. (Školní vzdělávací programy jednotlivých škol, 2014) 3.3. Shrnutí první výzkumné oblasti Témata učiva jsou různorodá a obsáhlá. Do mnoha témat lze zařadit výuku reálií z různých oblastí. Ovšem v ŠVP není výuka reálií přesně definována. Taktéž výstupy a kompetence zaměřené na reálie rusky mluvících zemí nejsou dostatečně popsané. 35

36 Záleží na jednotlivých učitelích, jaké reálie začlení do hodin ruského jazyka, v jakém množství, jakým způsobem. Chápeme, že učitelé dají přednost spíše výuce jazyka a gramatiky před výukou reálií, avšak můžeme doporučit například vhodné zařazení článků o určitých reáliích rusky mluvících zemí, které mohou žáci číst, překládat a dále s nimi pracovat. Tím si budou rozvíjet jak jazykové dovednosti a zároveň budou získávat nové informace. Důležité je také nezaměřovat se pouze na Ruskou federaci, ale i na ostatní rusky mluvící země. Bylo by dobré, aby studenti věděli, v jakých zemích a kde se ruštinou domluví a tím by se mohl zvýšit i jejich zájem o ruský jazyk. Jednou z možností, jak zařadit reálie do výuky je samostatná práce studentů. Je dobré, když učitel zapojí do přípravy i studenty. Například si můžou jednotlivci připravit na hodiny ruského jazyka nějaké aktuální informace z rusky mluvících zemí nebo zpracovat informace o nějaké reálii rusky mluvící země, která je spojována s probíraným tématem. V rámci ŠVP asi můžeme jen navrhnout, aby u každého tématu byla definována i daná reálie, která se k tématu hodí. Pokud má škola v ŠVP i část poznatky o zemi nebo přímo část reálie, bylo by vhodné konkrétněji definovat, jaké reálie mají studenti znát a jaké informace mají ve škole získat. Výzkum ukázal, že začlenění reálií je v ŠVP pouze obecné, bez hlubšího zpracování. Stejně tak i výstupy studentů jsou popsány pouze povrchně. Dále nás napadá otázka, proč nejsou hodiny cizích jazyků rozděleny stejně jako hodiny jazyka českého na gramatiku a literaturu. Na některých školách jsme se setkali s rozdělením hodin ruského jazyka na běžné hodiny ruštiny a hodiny obchodní korespondence. Domníváme se, že by bylo přínosné, kdyby do běžných hodin ruského jazyka byla zařazena alespoň jedna hodina měsíčně, nebo jedna hodina v daném tématu zaměřená na výuku reálií rusky mluvících zemí. i při těchto hodinách zaměřených na reálie by mohl student rozvíjet své jazykové znalosti a všechny oblasti výuky, tedy čtení, psaní, mluvení i poslech. Myslíme si, že je nezbytné, aby učitel ruského jazyka studentům vysvětlil důležitost znalostí reálií a určité reálie by měl vyžadovat u zkoušení. Studenti díky začlenění reálií do hodin ruského jazyka mohou lépe pochopit jazyk, mohou se začít zajímat o východní země a mohou vidět hodiny ruského jazyka jako zajímavé a přínosné nejen z hlediska zvýšení znalostí ruského jazyka, ale také získání všeobecného přehledu. 36

37 4. Výsledky šetření 2. Výzkumná oblast V rámci druhé výzkumné části jsme se obrátili na učitele středních škol v Pardubicích a okolí. Navštívili jsme 3 gymnázia a 5 odborných škol. Našeho výzkumu se účastnilo celkem 13 učitelů ruského jazyka. Naším úkolem bylo zjistit, jaký mají učitelé názor na začlenění reálií rusky mluvících zemí do výuky ruského jazyka. Námi zpracovaný dotazník pro učitele uvádíme v příloze č. 1. Otázky se týkaly přípravy výuky, mezipředmětových vztahů, vlastní výuky a také toho, zda učitelé znalosti reálií od studentů vyžadují. Vypracovali jsme dotazník obsahující 17 otázek. Odpovědi jsme zpracovali do následujících grafů. V otázkách 1 až 5 mohli učitelé zvolit jednu nebo více možností a výsledky výzkumu jsou znázorněny sloupcovými grafy. V otázce číslo 6 (výhody a nevýhody začlenění reálií do výuky) vyjadřovali učitelé názory vlastními slovy. Odpovědi na následující otázky (7-15), ve kterých mohli učitelé v dotazníku označit pouze jednu z možností (ne, spíše ne, spíše ano, ano), jsme zpracovali do výsečových grafů. V otázkách číslo 16 a 17 jsme se ptali na dálku praxe a aprobaci. ruského jazyka? Otázka č. 1: Z jakých oblastí zahrnujete reálie rusky mluvících zemí do výuky Učitelé v této otázce odpovídali, z jakých oblastí zahrnují reálie do svých hodin ruského jazyka. Mohli označit více odpovědí. Všichni učitelé začleňují reálie z oblasti 37

38 geografie a běžného života. Zeměpisné reálie jsou určitě důležitou součástí výuky jazyka. Pokud se studenti učí cizí jazyk, měli by znát, kde se tímto jazykem mluví a kde dané země leží. Pod názvem oblasti běžný život, si můžeme představit ledacos. My jsme v rámci diplomové práce do této oblasti zahrnuli také zvyky a tradice, svátky a aktuální dění. Při výuce ruského jazyka reálie z běžného života znamenají například, jak tráví obyvatelé rusky mluvících zemí volný čas, jaké vykonávají profese, jak se chovají na poště nebo u lékaře, jak se stravují apod. Dále 11 učitelů uvedlo, že do výuky zahrnuje reálie z historie a literatury. Právě historie utváří daný národ, a proto je důležité takové reálie do výuky jazyka začlenit. Literární reálie se hodně objevují i v učebnicích, kde jsou uvedeny životopisy ruských autorů a názvy některých děl a někdy i úryvky děl. Také reálie z oblasti kultury zahrnují učitelé (8) do svých hodin. Podobně jako u literárních reálií důvodem může být to, že jsou zmiňovány v učebnicích ruského jazyka. V rámci jiných oblastí uváděli učitelé například sport, aktuální dění, svátky a tradice nebo reálie z ruské kuchyně, které my v teorii této diplomové práce chápeme jako reálie z běžného života lidí. Učitelům bychom doporučili více začleňovat i reálie z oblasti politiky a ekonomiky. Je nezbytné, aby studenti ruského jazyka tyto reálie znali, jelikož je možné, že v budoucí praxi mohou tyto znalosti využít, například ve firmách spolupracujících s východními zeměmi. 38

39 Otázka č. 2: Informace o reáliích rusky mluvících zemí čerpáte z: Další otázka směřovala ke zdrojům informací o reáliích rusky mluvících zemí. Nejvíce učitelé uváděli internet (10) a také učebnici Радуга по-новому (9). Překvapivá byla odpověď sedmi učitelů, kteří čerpají z vlastních zkušeností, jak z návštěvy Ruské federace, tak i z kontaktu s rusky mluvícími lidmi. Jako další zdroj informací uváděli učitelé učebnice (5) Класс!, Времена a Эхо nebo knížky (4) Reálie ruského jazyka, Přehled ruské literatury, Ruština otázky a odpovědi nebo Brožury města Pardubice. Ze seminářů čerpají čtyři učitelky, z toho dvě uvedly Celostátní rusistický seminář. Jiné zdroje uvedly pouze dvě učitelky, konkrétně napsali DUMy (Digitální učební materiál) a informace od rodilé mluvčí, která na jedné z odborných škol vyučuje. Pouze dvě učitelky uvedly, že čerpají informace od jiných učitelů, a to od učitelů zeměpisu. Tato otázka se týká pouze čerpání informací, ale obecně bychom doporučili větší spolupráci učitelů mezi sebou, v rámci naplňování mezipředmětových vztahů. 39

40 Otázka č. 3: Zjišťujete souvislosti s výukou reálií rusky mluvících zemí v rámci mezipředmětových vztahů? Tuto otázku jsme zaměřili na mezipředmětové vztahy. Zajímalo nás, zda učitelé nahlížejí do ŠVP, třídních knih a konzultují výuku s jinými učiteli nebo studenty samotnými a tím realizují mezipředmětové vztahy. Nejvíce respondentů odpovědělo, že zjišťují souvislosti s jinými předměty v ŠVP (8). Dalších 6 učitelů uvedlo, že zjišťují informace přímo od studentů, 6 od jiných učitelů a 5 se inspiruje i vlastní výukou jiných předmětů. Jen dvě učitelky nezjišťují souvislosti s jinými předměty vůbec. 40

41 předmětů? Otázka č. 4: Promýšlíte výuku reálií rusky mluvících zemí spolu s vyučujícími jiných Tato otázka měla opět ukázat na to, jak spolu učitelé spolupracují při výuce reálií rusky mluvících zemí. V otázce číslo 3 uvedlo 6 vyučujících ruského jazyka, že zjišťují souvislosti s jinými učiteli. Nejvíce ruštináři konzultují výuku s učiteli zeměpisu (5) a jiných cizích jazyků (6). Žádní učitelé nepromýšlejí výuku s učiteli přírodních věd a 4 učitelé vůbec nepromýšlejí výuku reálií rusky mluvících zemí s ostatními učiteli. Jako učitele dalších předmětů, se kterými by měli učitelé ruského jazyka spolupracovat, můžeme uvést například vyučující výtvarné a hudební výchovy. Estetické výchovy se bohužel na některých středních školách nevyučují. 41

42 didaktické pomůcky Otázka č. 5: Při začlenění reálií ruského jazyka do výuky ruského jazyka používáte V této otázce jsme se ptali na užívání materiálních didaktických prostředků při výuce ruského jazyka. Učitelé uvedli, že používají CD nebo DVD (12). Dále do výuky přinášejí mapy (12) a obrázky (11). V dnešní době je dostupný internet téměř všude a oceňujeme, že záznamy z internetu používá 11 učitelů ze 13. Dalším zdrojem reálií jsou také učebnice a knihy (10) a někteří učitelé pro lepší představivost používají i reálné předměty, například matrjošky. Používání materiálních didaktických prostředků při výuce reálií rusky mluvících zemí je nezbytné, jelikož tyto materiály působí na více smyslů studentů a studenti si lépe dokážou reálii představit, poznat ji a také zapamatovat si ji. Tyto pomůcky ozvláštňují výuku, která se poté stává pro studenty zajímavější. Otázka č. 6: V čem vidíte výhody a nevýhody zapojení reálií do výuky: V této otázce jsme dali prostor učitelům vyjádřit názory vlastními slovy. Učitelé se měli zamyslet nad tím, v čem vidí výhody a nevýhody nebo význam začlenění reálií rusky mluvících zemí do výuky ruského jazyka. V následujícím přehledu poskytujeme odpovědi všech 13 učitelů, kteří se účastnili výzkumu. 42

43 Výhody 1. výuka konkrétní, zajímavá, lepší pohled na život Rusů 2. zajímavější, propojení se životem, projeví se zájmy a znalosti studentů 3. všeobecný přehled, konkretizace abstraktních znalostí 4. zvýšení zájmu o jazyk a zemi samotnou 5. motivace, zvýšení zájmu, aktivity 6. vidí vše v souvislostech, návaznosti, využití mezipředmětových vztahů 7. pochopení ruské mentality, zvyky, kultury, přehled o geografii, politiky, kultury, sportu 8. konkrétní představy o zemi 9. význam rozšíření obzoru, souvislostí, dějinách, politiky, pro jazyk pochopení některých výrazů, sémantiky jazyka 10. všeobecný přehled, doplnění výuky jazyka, zvyšuje zájem o jazyk, rozvoj mezipředmětových vztahů 11. lepší představa studentů o zemi, pochopení kultury, rozšiřování slovní zásoby, motivace 12. žáci se dozvědí více faktů o východní Evropě 13. žádná odpověď. Nejvíce odpovědí se týkalo propojování teoretické výuky s praktickým životem, výhody vidí učitelé například v tom, že studenti získají lepší pohled na život Rusů a pochopí ruskou mentalitu. Studenti se dozvědí více faktů o východní Evropě, což přispívá k všeobecnému přehledu a rozšíření obzoru. Učitelé dále uvádějí, že díky začlenění reálií rusky mluvících zemí do výuky rozvíjejí mezipředmětové vztahy. Výuka za pomoci reálií se stává konkrétnější, zajímavější a napomáhá motivaci a aktivitě studentů při hodině. Výuka reálií rozšiřuje slovní zásobu studentů, napomáhá pochopit některé významy slov a doplňuje výuku jazyka. Nevýhody 1. časová a materiální náročnost 2. žádné 3. časová náročnost 4. zdržení výuky, nedostatek prostoru 5. nedostatek času 43

44 6. časová náročnost přípravy, která však přináší kladný výsledek (obohacení vědomostí) 7. časová náročnost 8. časová náročnost 9. žádné 10. žádné 11. časová dotace nedostatečná, potíže skloubení se slovní zásobou, studenty to nebaví 12. nezájem žáků 13. žádná odpověď. Učitelé se shodují, že největší nevýhodou začlenění reálií do výuky ruského jazyka je časová náročnost. Při rozhovorech s učiteli jsme zjistili, že se jedná především o časovou náročnost přípravy. Někteří učitelé nám také sdělili, že bohužel na výuku reálií nezbývá v hodinách dostatek času. Dvě učitelky uvedly, že studenty výuka reálií nebaví a nemají o ně zájem. Otázka č. 7: Jaký podíl ve výuce ruského jazyka vzaté jako celek zaujímá výuka reálií rusky mluvících zemí? V této otázce učitelé uváděli, jaký podíl průměrně zaujímá výuka reálií v hodinách ruského jazyka. Většina učitelů odpověděla (8), že výuka reálií je asi % z hodin ruského jazyka. Dvě učitelky začleňují reálie do hodin ruského jazyka více (41 60 %). Jedná se o učitelky maturitních ročníků. 44

45 Otázka č. 8: Vnímáte výuku reálií jako Vámi oblíbenou část hodin ruského jazyka? Učitelé považují výuku reálií za oblíbenou (6) nebo spíše oblíbenou (6) část hodin ruského jazyka. Pouze jedna učitelka uvedla, že výuku reálií spíše nevnímá jako oblíbenou část hodin ruského jazyka. Otázka č. 9: Myslíte si, že příprava na výuku reálií rusky mluvících zemí (jejich vyhledávání, přípravu do formy vhodné pro výuku ) je časově náročná? V této otázce převládají odpovědi spíše ano (7), učitelé považují přípravu reálií za časově náročnou. Myslíme si, že časová náročnost spočívá v promýšlení, jaké reálie jsou podstatné, a učitel by je měl zařadit do výuky. Je potřeba zvolit správný způsob začlenění reálií do výuky a vybrat vhodné didaktické prostředky, jelikož v některých učebnicích nejsou zahrnuty reálie rusky mluvících zemí v dostatečném množství. 45

46 Naopak 4 učitelé spíše nepovažují přípravu výuky reálií za časově náročnou. Může to být tím, že učitelé mají vlastní zkušenosti z návštěv rusky mluvících zemí, eventuálně mají informace od rodilých mluvčích, nebo mají již přípravy z minulých let. Pro ulehčení přípravy bychom navrhli i to, aby učitelé zapojili studenty do výuky reálií, zadali jim témata, která by studenti poté přednášeli před třídou. Pokud si student sám téma připraví, lépe si dané reálie zapamatuje. Otázka č. 10: Zapojujete studenty do přípravy výuky reálií (vlastních prezentace, vlastní pomůcky)? Na otázku číslo 9 navazuje další otázka týkající se zapojení studentů do přípravy. Je chvályhodné, že 4 učitelé uvedli odpověď ano a 4 spíše ano. Jak je již zmíněno výše, pokud student sám dostane za úkol připravit si nějaké téma, lépe si danou reálii zapamatuje a pochopí. Hodina se díky těmto prezentacím může stát zajímavější. Je ale nutné zapojit i ostatní studenty, aby pouze neposlouchali. Například je vhodné, aby v prezentaci byly otázky, na které mají studenti odpovídat. Další 4 učitelé odpověděli spíše ne a jedna učitelka odpověděla ne. Může to být z toho důvodu, že reálie do hodin tolik nezačleňují z důvodu nedostatku časové dotace, nebo jednoduše nepovažují zapojení studentů za důležité. V každém případě bychom však doporučili studenty do přípravy výuky zapojit, aby sami pochopili, jak je to náročné a snad si více vážili práce učitelů. 46

47 Otázka číslo 11: Myslíte si, že studenti mají o reálie rusky mluvících zemí zájem? Osm učitelů si myslí, že studenti spíše mají zájem o reálie rusky mluvících zemí. Jak jsme již uvedli výše, začlenění reálií slouží ke zpestření výuky. Pro studenty mohou být hodiny zajímavější, když neprobírají pouze gramatiku nebo slovní zásobu ruského jazyka. Další 3 učitelé odpověděli, že si myslí, že studenti spíše nemají zájem. V tomto případě je úkolem učitele motivovat studenty k zájmu o reálie, protože student ruského jazyka by se měl zajímat o reálie rusky mluvících zemí. Domníváme se, že pochopit jazyk bez znalostí kultury, historie nebo geografie země nelze. Otázka číslo 12: Vyžadujete znalosti reálií rusky mluvících zemí v testech a při zkoušení studentů během studia? Odpovědi učitelů v této otázce se hodině lišily. Záleželo na tom, jaký ročník učitelé vyučují a také na jaké škole. V maturitních ročnících jsou reálie vyžadovány u ústního zkoušení při přípravě na maturitu z ruštiny. Pokud studenti z ruského jazyka maturují, je 47

48 výuka reálií součástí hodin ruského jazyka ve větším množství a je tedy i vyžadována znalost reálií v testech a při ústním zkoušení. Na některých odborných školách zaměřených na obchod je do výuky zařazena také ruská obchodní korespondence. Určitě i poznatky v obchodní korespondenci poukazují na některé reálie z oblasti hospodářství rusky mluvících zemí a proto lze i tuto část výuky považovat za výuku reálií. Otázka č. 13: Vyžadujete znalosti reálií rusky mluvících zemí u maturitní zkoušky z ruského jazyka? Další otázkou jsme navázali právě na maturitu z ruského jazyka. Na školách se liší maturitní otázky a požadavky na znalosti reálií rusky mluvících zemí jsou různé. Ovšem 10 učitelů uvedlo, že vyžaduje znalost reálií u maturitní zkoušky. Pouze jedna učitelka odpověděla, že znalost reálií nevyžaduje. 48

49 Otázka číslo 14: Předpokládáte, že studenti ruského jazyka mají nebo budou mít znalosti reálií rusky mluvících zemí z ostatních předmětů? Touto otázkou se opět dotýkáme mezipředmětových vztahů. Osm učitelů spíše nepředpokládá znalost ruských reálií z jiných předmětů. Nemusí to být tím, že by se reálie rusky mluvících zemí nevyučovaly v rámci jiných předmětů, ale učitelé si možná praxí ověřili, že studenti tyto znalosti nemají. Domníváme se, že učitelé by měli upozornit studenty na to, že danou reálii mohou znát již z jiných předmětů, například z českého jazyka, zeměpisu nebo dějepisu. Studenti si poté uvědomí souvislosti a návaznosti jednotlivých předmětů a učitel tím rozvíjí mezipředmětové vztahy. Zbývajících pět učitelů předpokládá, že studenti znalosti reálií rusky mluvících zemí z jiných předmětů spíše mají. Otázka č. 15: Myslíte si, že znalosti reálií rusky mluvících zemí jsou pro studenty ruského jazyka významné? Nakonec jsme se učitelů ptali, zda si myslí, že znalosti reálií rusky mluvících zemí jsou pro studenty významné. Pět učitelů uvedlo odpověď ano, sedm učitelů spíše ano a pouze 49