Dějiny Ždánic v letech

Transkript

1 Vážení čtenáři, po dohodě s Ing. Jitkou Čapatou, od níž vzešel impulz na prezentování mé diplomové práce z roku 1997 na webových stránkách Města Ždánice, jsem se rozhodla udělit souhlas i přesto, že práce je stará více než dvacet let. Navíc je třeba zdůraznit, že odborná úroveň textu odpovídá schopnostem studentky posledního ročníku studia historie na vysoké škole a práce nemůže být považována za vyčerpávající informační zdroj dějin městečka v letech 1914 až Nezanedbatelným důvodem je rovněž skutečnost, že autorka neměla v době, kdy sbírala materiály k dějinám Ždánic v tomto období, přístup k písemnostem, které jsou nyní uloženy ve Státním okresním archivu v Hodoníně, konkrétně ve fondu Archiv města Ždánice. Nemohla tedy čerpat informace ze základních pramenů té doby, jako jsou zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva a rady, či materiály týkající se obecního jmění. Poučenější čtenář jistě odhalí chybu v mém tvrzení, že po zrušení vrchnostenských úřadů roku 1850 byl v obci zřízen c. k. okresní úřad pro záležitosti politické a soudní. Tento, tak zvaný smíšený okresní úřad, byl ve Ždánicích zřízen až roku V letech 1850 až 1855 bylo městečko sídlem pouze okresního soudu, politická správa byla vykonávána okresním hejtmanstvím v Kyjově. K přechodnému spojení soudní a politické správy tedy došlo v letech 1855 až Přepis diplomové práce zajistila Mgr. Marie Wolfová Slavkov u Brna, 2019 Michaela Zemánková

2 Slezská universita v Opavě Přírodovědecko-filosofická fakulta Ústav historie a muzeologie Dějiny Ždánic v letech magisterská diplomová práce Michaela Klučková obor: historie s rozšířenou výukou jazyků vedoucí práce: Doc. PhDr. Dušan Uhlíř, CSc. určený oponent: PhDr. Marie Gawrecká, CSc.

3 Opava, duben 1997 Obsah Úvod...3 Stručný pohled do minulosti Ždánic...6 Správní vývoj obce ve dvacátých a třicátých letech...7 Ždánice za první světové války...9 Politický a hospodářský vývoj obce ve dvacátých letech...16 Politický a hospodářský vývoj obce ve třicátých letech...26 ZÁVĚR...32 POZNÁMKY...33

4 Úvod Moravské městečko Ždánice, nacházející se nyní v nejsevernější části hodonínského okresu, se jako jedno z mála může pochlubit vypsáním svých vlastních dějin od nejstarších dob až do počátku 20. století. Jejich autorem je řídící učitel Jakub Vrbas ( ), rodák z Klobouk u Brna, který ovšem většinu svého života strávil ve Ždánicích. Vrbasovy Dějiny městečka Ždánic, které vydal svým nákladem roku 1898, zachycují historii obce od jejích pověstmi opředených počátků až po konec 19. století, čímž autor dospěl do doby jejich vzniku. Vrbas tedy ukončil dějiny obce v období, kdy byly Ždánice součástí rozsáhlého majetku šlechtického rodu Liechensteinů, a zároveň střediskem ždánického soudního okresu. Jeho druhá kniha s názvem Ždánsko se zabývá historií všech obcí jmenovaného soudního okresu, přičemž stať věnovaná Ždánicím je výtahem z první knihy. I když bylo Ždánsko vydáno až roku 1930, autor zde záměrně nezachycuje situaci v obci během 1. světové války, což podle vlastních slov přenechává budoucím badatelům. Rovněž událostmi dvacátých let se zabývá pouze okrajově Cílem a smyslem této magisterské práce je navázat na Vrbasovy Dějiny městečka Ždánic a pokračovat tak v sepisování historie obce. Za počáteční mezník jsem si zvolila rok 1914, respektive vypuknutí 1. světové války. Ta ovlivnila životy obyvatel městečka do té míry, že jsem považovala za nutné zařadit do práce i toto téma, které dosud nebylo nikým zpracováno. Hlavní studií by měl být popis a zhodnocení politické a hospodářské situace ve Ždánicích v období první republiky. Líčení událostí tedy pokračuje do roku 1938, přesněji do podepsání Mnichovské dohody, včetně jejích bezprostředních následků pro obyvatele Ždánic. Ve své práci se snažím mimo zmíněné oblasti života tehdejších obyvatel zachytit a popsat také základní rysy sociálního vývoje obce od počátku 1. světové války do překonání hospodářské krize třicátých let. Jak jsem se již zmínila výše, při zpracování tématu jsem vycházela z prací Jakuba Vrbase. Jeho druhá kniha Ždánsko, i když se především zabývá staršími dějinami, obsahuje i takové informace, které mohou částečně přispět k poznání situace v obci na počátku 20. století. Získáme odtud základní údaje o duchovní správě, školství, zdravotnictví, hospodářství, průmyslu, obchodu, spolcích či spojovacích prostředcích v celém soudním okrese. Literatura, která by se systematicky zabývala obdobím 1. světové války v obci, neexistuje, snad jen s výjimkou drobného článku ždánického rodáka Františka Chalabaly Ždánice ve dny osvobození r. 1918, uveřejněného ve Ždánickém zpravodaji roku Informace obecného charakteru, například o vypisování státních válečných půjček či o tehdejších problémech v zásobování, jsem čerpala především z knihy Jaroslava Budínského Morava za světové války, vydané roku 1936 v Brně. Rovněž literatura pojednávající o období první republiky v obci, není příliš rozsáhlá. Přesto mi byla nemalým přínosem řada článků již zmiňovaného Františka Chalabaly, který byl v šedesátých a na počátku sedmdesátých let pravidelným přispěvatelem do zdejšího Ždánického zpravodaje. Ve svých statích přináší Chalabala zajímavé informace o minulosti Ždánic, z nichž mnohé nemůžeme nalézt v žádných pramenech, neboť byly získány přímo od

5 tehdejších pamětníků. Své články rovněž uveřejňoval ve sbornících Od hradské cesty a Vrbasův kraj. Prvně jmenovaný Vlastivědný sborník pro Žarošice a okolí, který redigoval Jaroslav Vlach, se z největší části věnuje dějinám i současnosti samotných Žarošic, ovšem příležitost k uveřejnění zde našly i příspěvky týkající se jiných obcí Ždánicka. Pod názvem Vrbasův kraj vyšel v letech 1967 a 1970 Vlastivědný a národopisný sborník Ždánska, který vznikl z iniciativy Vlastivědného kroužku ve Ždánicích. Autorem téměř všech článků, které pojednávají o Ždánicích, je opět František Chalabala. Z podnětu učitelů kyjovského politického okresu vznikl čtyřsvazkový Vlastivědný sborník Kyjovska a Ždánska pro školy a rodiny s názvem Na našem Slovácku. Třetí svazek tohoto sborníku s podtitulem Kyjovsko a Ždánsko v souborném popisu, který vyšel v Kyjově roku 1936, v jednotlivých statích stručně líčí historii kraje, jeho přírodní, kulturní a sociální poměry, správní vývoj apod. O tři roky později byl vydán čtvrtý svazek s podtitulem Kyjovsko a Ždánsko ve svých obcích, který se soustředil na popis jednotlivých obcí tohoto kraje. Roku 1940 vyšla v nakladatelství Národohospodářská propagace Čech a Moravy kniha Kyjov město a okres, v níž je jedna kapitola věnována Ždánicím. Text, který byl sestaven pod dohledem tehdejšího starosty městečka Eduarda Krulíčka, propaguje Ždánice jako letovisko. K pracím, které podávají pouze stručný přehled o obci, patří kniha Rudolfa Hurta Kyjovsko, vydaná na základě výsledků sčítání lidu v letech 1921 a Zjišťování informací týkajících se stávkové činnosti v obci mi usnadnila publikace Hnutí venkovského lidu v českých zemích v letech , kterou vydala ČSAV v Praze roku Veškerá hlášení, která kniha obsahuje a jejichž originály jsou uloženy v MZA v Brně, mi umožnila získat podrobné údaje především o stávce zemědělských dělníků ve Ždánicích v prosinci roku K objasnění otázky pozemkové reformy v obci mi přispěla rozsáhlá publikace Jana Voženílka Předběžné výsledky Československé pozemkové reformy, vydaná roku 1930 v Praze. Přehled o celkové situaci v Československu za první republiky jsem získala z několikasvazkové práce Ferdinanda Peroutky Budování státu. Z regionálního tisku, který vycházel v letech na jižní Moravě, je třeba uvést původně sociálně demokratické, posléze komunistické noviny Slovácko, které s menšími úpravami vycházely od ledna roku 1918 do září roku O rok později začal vycházet krajský orgán národně socialistické strany Naše Slovácko, který ukončil svou činnost rovněž v září Týdeník Kyjovsko, jehož počátky spadají do roku 1922 a který původně vznikl jako nezávislý pokrokový orgán pro Kyjovsko a Moravské Slovácko, se v letech stal týdeníkem Čsl. národní demokracie pro Kyjov a okolí. Obdobně jako předchozí dva politické tisky zaniklo i Kyjovsko roku Ovšem množství údajů týkajících se přímo Ždánic je v těchto novinách zanedbatelné. K vypracování magisterské práce jsem především využívala archivního materiálu ze Státního okresního archivu v Hodoníně, konkrétně z fondu Okresní úřad Kyjov. Po prohlédnutí přibližně čtyřiceti kartonů jsem získala informace o obecních volbách, spolcích,

6 hospodářství obce, průmyslových podnicích, živnostech, dopravních koncesích a dalších údajích, které jsou do této práce zahrnuty. V Moravském zemském archivu v Brně jsem prošla inventáře fondů Zemský úřad Brno, Policejní ředitelství v Brně a Spolky. Zatímco ve fondu Policejní ředitelství jsem nenašla žádnou zprávu týkající se Ždánic, ve fondu Zemského úřadu jsem narazila na hlášení o stávce zemědělských dělníků na dvoře Eduarda Seidla ve Ždánicích roku 1919 a v únoru roku 1920, hlášení o stávce a protestní schůzi obchodníků a živnostníků ve Ždánicích roku 1919 a na zprávu ze schůze živnostenské strany z dubna roku Nejzásadnějšími materiály pro mou práci byly tři kroniky uložené rovněž v SOkA Hodonín. Jedná se především o Pamětní knihu městečka Ždánic, založenou roku 1922 učitelem Karlem Schönsgiblem, který kroniku vedl až do své smrti roku Autor v knize zaznamenal i události, které proběhly před rokem 1922, včetně 1. světové války. V sepisování pokračoval Bohumil Voráč, který byl Schönsgiblovým nástupcem i ve funkci řídícího učitele obecné školy ve Ždánicích. Oba řídící učitelé byli rovněž autory Kroniky obecné školy, jejíž obsah je tudíž téměř shodný s obsahem Pamětní knihy, doplněný o podrobnější údaje týkající se školy. Vznik této kroniky spadá do roku Také první ředitel měšťanské školy ve Ždánicích Jaroslav Hlaváček začal sepisovat Kroniku měšťanské školy, která se ovšem situaci v obci věnuje jen nepatrně, neboť téměř celou pozornost věnuje událostem spojeným se školou. Celkový přehled literatury a pramenů je uveden v závěru této práce.

7 Stručný pohled do minulosti Ždánic Nejstarší historie Ždánic není známa a o počátcích obce se můžeme pouze dohadovat. První doloženou zmínku o Ždánicích přináší listina z roku 1286,1 která informuje o tom, že osada byla sídlem královského purkrabího, byla tudíž majetkem krále. Na počátku 14. století byly pak Ždánice, tehdy již povýšené na městečko, buď prodány, nebo zastaveny pánům ze Ždánic, čímž započalo období, kdy se obec postupně stala majetkem několika významných šlechtických rodů. V držení městečka se vystřídali pánové ze Zástřizl, z Boskovic a od roku 1566 patřily Ždánice pánům z Kounic. Tak tomu bylo až do roku 1621, kdy veškerý majetek tehdejšího pána Ždánického Karla z Kounic propadl, pro jeho účast ve stavovském povstání, císařské komoře. Ždánice se tak na krátkou dobu staly majetkem císaře Ferdinanda II., jenž je koncem roku 1622 spolu s některými dalšími zabavenými statky věnoval svému věrnému stoupenci Maxmiliánu z Liechtensteina.2 Městečko, již jako majetek Liechtensteinů, bylo v následujících letech několikrát vypleněno. Poprvé roku 1623, kdy do Ždánic vtrhli Uhři, kteří spolu s Turky směřovali na Vídeň. O několik let později za války třicetileté bylo městečko vypáleno Švédy, což prohloubilo jeho další úpadek. Ždánice se z těchto útrap postupně vzpamatovávaly až na konci 17. století. Jelikož došlo za švédského vpádu k poškození zdejšího farního chrámu sv. Bartoloměje, přistoupil kolem roku 1672 Maxmilián II. z Liechtensteina k přestavbě původně bratrského sboru na římskokatolický kostel. Roku 1750 byl nový kostel povýšen na farní. 3 V době napoleonských tažení na Moravu v letech 1805 a 1809 pobývali ve Ždánicích a okolí francouzští vojáci, roku 1866 za rakousko-pruské války Prusové. Liechtensteinové spravovali panství ždánické až do roku 1869, kdy bylo spolu se statkem bučovským pronajato Akciové společnosti pro zemědělství a průmysl se sídlem ve Ždánicích. Roku 1889 podíly všech akcionářů převzala rodina Seidlů a vznikla tak nová rodinná společnost Eduard Seidl a spol. Velkostatek se skládal z 11 dvorců, na které dohlíželi správcové ve Ždánicích, Strážovicích, Žarošicích, Želeticích, společný správce byl pro Uhřice a Dambořice, pro Násedlovice a Karlín a pro Bučovice, Černčín a Vicemilice. 4 Vůdčí osobností společnosti byl Eduard Seidl, který díky svému zemědělskému pokusnictví získal čestný doktorát a přídomek von Hohenveldern. Po zrušení vrchnostenských úřadů roku 1850 byl v obci zřízen c. k. okresní úřad pro záležitosti politické a soudní. Ovšem již po roce 1867, kdy bylo soudnictví odděleno od politické správy, byly Ždánice i se svým okresem přiděleny c. k. okresnímu hejtmanství v Kyjově jako nejnižší instanci politické správy a v obci zůstal pouze okresní soud. Soudní okres ždánický se svými 142,86 km2 patřil k nejmenším na Moravě.5 Vedle střediskové obce Ždánice náleželo k okresu dalších 13 obcí: Archlebov, Dambořice, Dražůvky, Karlín, Lovčice, Násedlovice, Nechvalín, Nenkovice, Ostrovánky, Uhřice, Věteřov, Žarošice a Želetice. Na severu hraničil se soudním okresem bučovským a slavkovským, na západě se soudním okresem klobouckým, na jihu se soudním okresem

8 hodonínským a na východě s kyjovským. Spolu s posledně jmenovaným soudním okresem tvořil soudní okres ždánický vyšší správní jednotku politický okres kyjovský. Správní vývoj obce ve dvacátých a třicátých letech Rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné republiky musel zákonitě přinést řadu změn také v oblasti státní správy. Postupně bylo přistoupeno k reorganizaci ústavních institucí, politické a finanční správy, soudnictví a v neposlední řadě i územní samosprávy. Ve Ždánicích byl doposud volen třicetičlenný obecní výbor, který pak ze svého středu zvolil obecní představenstvo, tvořené obecním starostou a šesti radními.1 Roku 1919 byl obecní výbor nahrazen obecním zastupitelstvem, které zde bylo rovněž třicetičlenné, a jeho členové opět ze svého středu volili nyní obecní radu, která se skládala ze starosty, dvou náměstků a sedmi radních. Jako nové instituce byly ve všech obcích, včetně Ždánic, zřizovány obecní finanční komise, které měly právo kontrolovat veškeré obecní hospodářství a zasahovat do usnesení obecního zastupitelstva, jež byla finanční povahy. Polovinu členů této komise volilo zastupitelstvo a druhou polovinu jmenoval okresní úřad. Zásadní krok byl proveden v oblasti volebního řádu. Dosavadní volební právo podmíněné majetkovým cenzem bylo změněno na všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasovací právo pro všechny muže a ženy, kteří měli v obci alespoň tři měsíce trvalé bydliště a dosáhli věku 21 let. V obci nadále fungovala četnická stanice, jež byla podřízena okresnímu četnickému velitelství v Kyjově. Ždánice náležející do obvodu politického okresu kyjovského zůstaly nadále pod správou okresního hejtmanství v Kyjově, po roce 1918 přejmenovaného na okresní správu politickou. Ta podléhala dále zemské správě politické se sídlem v Brně. Tato situace trvala do 1. prosince 1928, kdy vstoupil v platnost zákon o organizaci politické správy, který okresní správu politickou nahradil okresním úřadem se sídlem v Kyjově a zemskou správu politickou zemským úřadem pro zemi Moravskoslezskou se sídlem v Brně. Do roku 1921 byly Ždánice sídlem berního úřadu, který byl především pověřen exekučním vymáháním přímých daní a daně z obratu. Po zrušení zdejšího úřadu převzal jeho agendu berní úřad v Kyjově. Se vznikem republiky vznikly jako nové výkonné úřady finanční správy důchodkové kontrolní úřady, jelikož se jejich místní působnost vztahovala na obvod soudního okresu, byl takový úřad zřízen roku 1920 i ve Ždánicích. Hlavní povinností zdejšího úřadu byl dozor nad výrobky cukrovarů, lihovarů, pivovarů, nad domácí výrobou vína a především kontrola pravidelného odvádění poplatků z těchto činností státu. Úřad byl podřízen okresnímu finančnímu ředitelství v Uherském Hradišti. Od roku 1920 byly v každé obci, která měla školu, zřizovány místní školní rady. Ve Ždánicích působila rada dvanáctičlenná,2 přičemž 1/3 členstva byli zástupci školy, tedy učitelé, a 2/3 zástupci školní obce zvoleni obecním zastupitelstvem. Činnost rady, která fungovala vždy čtyři roky, kontrolovali okresní a zemští inspektoři. Ve své činnosti pokračoval okresní soud, který byl umístěn v budově zámku. Tento soud rozhodoval jednak o soukromých záležitostech sporné povahy, jako byly spory

9 o otcovství, o určení hranice nemovitosti, o odevzdání věci apod., ovšem řešil i věci povahy nesporné, především záležitosti pozůstalostí, poručenské a opatrovnické. K jeho povinnostem patřilo vedení pozemkové knihy. Odvolání proti rozhodnutí soudu ve Ždánicích bylo podáváno ke krajskému soudu v Uherském Hradišti, přičemž nejvyšší odvolací instancí byl Nejvyšší soud v Brně. Vedle soudu byly Ždánice i sídlem notářství. V obci působil obvodní lékař a obvodní zvěrolékař. Ti byli podřízeni okresnímu lékaři a zvěrolékaři, kteří byli společní pro politický okres kyjovský a hodonínský. Celý kyjovský okres podléhal stavebnímu úřadu v Uherském Hradišti a dohled nad lesy vykonával lesní odborník při okresním úřadu ve Vyškově. Jak již jsem zmínila, ždánický soudní okres patřil k nejmenším na Moravě a rovněž jeho středisková obec Ždánice se počtem svých obyvatel řadila k menším městečkům. Roku 1921 při sčítání lidu bylo ve Ždánicích zjištěno obyvatel, z toho mužů a žen.3 Srovnáme-li tyto údaje s výsledky obdobného sčítání lidu, ke kterému došlo roku 1930, zaznamenáme v obci zřetelný pokles počtu obyvatel.4 Příčiny odchodu nikoliv zanedbatelného množství celých rodin z městečka musíme především hledat ve zmenšení počtu pracovních příležitostí v obci i okolí, které bylo způsobeno zrušením cukrovaru, cihelny a rozparcelováním velkostatku. Z výsledků sčítání lidu rovněž vyplývá jasná převaha obyvatelstva československé národnosti v obci, což odpovídá i vnitrozemské poloze městečka. Je zajímavé, že do sčítání počtu obyvatel bylo zahrnuto veškeré přítomné obyvatelstvo v obci, tudíž i ti, kteří zde pobývali jen přechodně a neměli ve Ždánicích trvalé bydliště. Tím lze vysvětlit i poměrně vysoký počet cizozemců, tedy příslušníků jiné národnosti než československé, v obci. Převážná část obyvatel městečka byla římskokatolického vyznání. Ždánice byly sídlem farního úřadu této církve, který dále podléhal děkanátu bučovskému. Počet příslušníků další v obci zastoupené českobratrské církve evangelické byl vzhledem k množství katolíků nepatrný. Ždánice se nacházely v obvodu klobouckého sboru, který v soudním okrese ždánickém zřídil své kazatelské stanice v Násedlovicích a Dambořicích.5 V listopadu roku 1928 byla slavnostně otevřena modlitebna českobratrské církve evangelické v Kyjově.6 Příslušníci československé církve, která na Ždánicku fungovala od roku 1921, náleželi k náboženské obci kyjovské. I když počet obyvatel izraelského vyznání nebyl výrazný, je zajímavé ho srovnat s počtem lidí, kteří při sčítání lidu roku 1921 uvedli židovskou národnost. Zjistíme, že i když tuto národnost uvedli pouze dva lidé, k izraelskému vyznání se jich přihlásilo sedmnáct.7 Je tedy více než pravděpodobné, že většina ždánických židů uvedla národnost německou. Nejbližší židovská obec, která se nacházela v Dambořicích, podléhala rabinátu v Břeclavi.8

10 Ždánice za první světové války 28. červen roku 1914, osudný den, kdy výstřely sarajevského atentátníka ukončily životy rakouského následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d Este a jeho manželky Žofie, odstartoval události, které brzy přerostly v první světovou válku. Sarajevský atentát, který zdánlivě vedl k vypuknutí války, byl ovšem jen záminkou k rozpoutání celosvětového konfliktu dvou mocenských bloků. Tzv. centrální mocnosti, tedy Německo a Rakousko, posléze podporované Bulharskem a Tureckem, na jedné straně, stály proti státům tzv. Dohody, tj. Rusku, Francii, Velké Británii, které podpořily Srbsko. K Dohodě se během války připojila řada dalších států, mimo jiné Itálie v roce 1915 a USA v roce Události, které proběhly po atentátu v srbském Sarajevu, jasně ukazovaly snahu Rakouska-Uherska vyvolat ozbrojený konflikt. Ultimátum, předané 23. července Srbsku, bylo jen předem promyšlenou akcí rakouských radikálních politiků a ani přijetí téměř všech rakouských požadavků ze strany Srbska nemohlo oddálit nastávající situaci. Rakousko odvolalo svého vyslance v Srbsku, 26. července vyhlásilo částečnou mobilizaci a přesně měsíc po smrti bývalého rakouského následníka trůnu dne 28. července roku 1914 vyhlásilo Srbsku válku. V letech se Rakousko-Uhersko dostalo do válečného stavu celkem s deseti státy a rakouské vojsko, vytvořené z příslušníků jednotlivých zemí habsburské monarchie, bojovalo na dvou frontách. Ještě před vypovězením války byla uzavřena Říšská rada ve Vídni a všechny zemské sněmy. Navíc byla vydána různá vládní nařízení, která dočasně zrušila platnost některých občanských práv zakotvených v rakouské ústavě, jako svobodu tisku, shromažďování apod.1 Další válečné zákony se týkaly přerušení styků s cizinou, omezení soukromé dopravy na dráhách, zásobování obyvatelstva apod. Zprávy o sarajevském atentátu a následných jednáních vyvolaly ve Ždánicích všeobecný rozruch. Částečná mobilizace, která proběhla ještě před vyhlášením války Srbsku, se obce nedotkla, neboť Ždánice patřily k II. armádnímu krakovskému sboru, který mobilizován nebyl.2 Pouze vojíni aktivní vojenské služby, kteří v obci pomáhali při žních, byli povoláni zpět ke svým útvarům. Lidé netrpělivě očekávali sled dalších událostí a ti, kteří se nacházeli mimo svou obec, spěchali přeplněnými vlaky domů. Telegramy, které informovaly o nařízení všeobecné mobilizace, dorazily do obce v pátek 31. července v šest hodin večer. Občané znepokojeni těmito zprávami se sešli před domem tehdejšího starosty obce Antonína Nováka a společně očekávali příjezd posla z nedalekého Kyjova, jež by situaci potvrdil. Ten skutečně o půl desáté večer dorazil a přinesl s sebou tištěné nařízení o mobilizaci a vyzvání domobrany do 38 let. 3 Od tohoto okamžiku byly dráhy výlučně zabrány pro vojenské potřeby, což ovšem způsobilo nejen problémy s osobní přepravou, ale i vážné problémy v zásobování. V sobotu 1. srpna odpoledne a v neděli 2. srpna ráno odjely ze Ždánic první vlaky s celkem 250 záložníky a domobranci,4 kteří byli na své cestě k nádraží doprovázeni průvodem svých příbuzných a známých. Pokračovaly další odvody a následné nástupy do

11 vojenské služby v obci. S přibývajícími měsíci války klesal a zároveň rostl věk odvedenců tak, že již v lednu 1916 byla rozšířena povinnost k válečným úkonům od 16 do 55 let. Služeb těchto odvedenců nebylo využíváno přímo na bojištích, ale působili v týlu, za obvodem polního vojska. Zároveň byly nařizovány rekvizice koní, potahů a povozů pro vojenské účely, samozřejmě doplněné o krmivo a píci. Stejně jako na všech ostatních místech monarchie i ve Ždánicích lidé dychtivě sledovali průběh událostí na bojištích. Počet výtisků v obci tehdy nejčtenějších Lidových novin stoupl na počátku války z 36 na 50 kusů denně5 a stejně tak zvýšily svůj odbyt i ostatní noviny jako klerikální list Den a sociálně demokratický deník Rovnost. Činnost českých listů však byla silně omezena. Redaktorům nebylo povoleno svobodně posuzovat zahraniční a vojenskou situaci a byly jim prostřednictvím c. k. tiskové kanceláře, policejního ředitelství a jiných c. k. úřadů dodávány statě, které musely být otištěny na předepsaném místě v listu, a to bez udání pramene, což mělo vyvolat zdání, že jsou osobním projevem redakce. Ostatní zprávy procházely tvrdou cenzurou. Přesto se někdy podařilo propašovat do řad čtenářstva různé informativní poznámky a narážky, které byly většinou vsunovány do obšírných hospodářských zpráv. Redaktoři a vydavatelé, kteří se bránili omezování svobody tisku, byli posíláni na vojnu a jejich noviny či časopisy byly buď dočasně, nebo na celou dobu války zastavovány. Na Moravě byla postižena celá řada periodik, mezi nimi i brněnské Lidové noviny, jejichž činnost byla přerušena 14. března 1915 na dobu 14 dnů, později zkrácených na osm.6 Tyto represe se nedotkly denního tisku moravských klerikálů a sociálních demokratů, který psal v duchu vídeňské politiky. Cenzuře byla podrobována i pošta, která přicházela od vojáků z bojiště. Vojáci měli zakázáno psát cokoliv o poměrech na vojně, ovšem našli se i odvážlivci, kteří dokázali chytře sdělovat domů skutečný stav na frontě. Ze Srbska přišel například dopis, v němž mimo jiné vojín napsal známých tu není, jenom Janka Coufalíkového vidím každý den. 7 Cenzor, který zřejmě neznal dokonale českou řeč, se nad touto větou nepozastavil, ale příbuzní pochopili, že rakouská armáda denně ustupuje. Prvním neblahým následkem trvající války bylo skupování a hromadění veškerého zboží doma. Lidé si z obavy o budoucí nedostatek potravin a šatstva tvořili zásoby a tím vyvolali ohromné zvýšení cen všeho zboží. Ve Ždánicích se zdražování zpočátku vyhnulo pouze mléku a mléčným výrobkům, které dodávala mlékárna v Archlebově. Bylo to způsobeno tím, že nájemce velkostatku Eduard Seidl nemohl kvůli dopravním obtížím dodávat mléko do Vídně, a proto lacino poskytoval mléko archlebské mlékárně, která tak nemusela zvýšit ceny. Ale již v létě roku 1915 opět začaly transporty mléka do Vídně, což se ihned projevilo jeho zdražením z 20 haléřů na 30 haléřů za litr. 8 Vedle potravin se brzy projevil nedostatek drobných mincí, a to stříbrných dvoukorun a pětikorun, niklových deseti a dvaceti haléřů. Lidé se obávali, že cena papírových peněz klesne, a proto platili bankovkami, zatímco mince si schovávali. Způsobili tak enormní nedostatek drobných peněz v oběhu, což se projevilo například tím, že v obchodech nebylo čím vracet. Této situaci se úřady snažily čelit vydáváním papírových dvojkorun, jimž se na Moravě říkalo ondatry, 9 a posléze i papírových korun.

12 Do konce roku 1914 vzrostly ceny potravin do té míry, že musely zasáhnout úřady. Byly zavedeny maximální ceny některých potravin a ve Vídni byl zřízen Válečný obilní ústav s pobočkami v jednotlivých zemích monarchie. Činnost ústavu spočívala ve skupování veškerého obilí od výrobců a následném přidělování spotřebitelům za stanovené ceny. Stát se tímto opatřením stal výhradním výkupcem celé úrody a měl tak získat kontrolu nad distribucí a cenovým vývojem. Proto také měly být vypracovány soupisy veškerých zásob obilí v jednotlivých obcích. Bylo nařízeno, aby se tohoto nevděčného úkolu chopili učitelé, jejichž popularita v obcích nyní přirozeně poklesla. Ve Ždánicích byly soupisy zásob poprvé prováděny v březnu roku O měsíc později byl zaveden přídělový systém a s ním tzv. chlebové lístky neboli chlebenky. Tyto poukázky byly vydávány lidem, kteří neměli vlastní zásoby, tedy především učitelům, státním úředníkům a dělníkům. Platily vždy na jeden týden a jedna osoba na ně měla obdržet 1 kg 33dkg chleba nebo 95 dkg mouky. Přenechávání lístků jiným bylo trestáno pokutou 5000 korun nebo vězením do šesti měsíců. 10 Ovšem již v prvních dvou týdnech se předepsaného množství nedostávalo. Před výdejnami stávaly často fronty lidí po celé hodiny, jen aby dostali své zboží na poukázku. Jedinou nadějí pro chudé lidi byly brambory, kterých byl zatím dostatek. K chlebenkám postupně přibývaly další poukázky jako cukřenky, tučenky, moučenky, bramborenky, máslenky a dokonce i šatenky, když z trhu zmizely látky. Již v druhém roce války se začal projevovat nedostatek masa a řezníci proto v úterý a pátek nevysekávali. Lidé, kteří sami chovali na svých statcích domácí zvířata, museli často zabíjet vepře předčasně, neboť je kvůli nedostatku kukuřice neměli čím vykrmovat. Předčasné porážky však částečně zavinili velký nedostatek sádla, jehož cena prudce vzrostla. V roce 1917, kdy se sádlo prodávalo již jen na černém trhu, a to za dvacetinásobek ceny předválečné, úřady nařídily, aby se všechny zabíjačky ohlašovaly u starosty a lidé museli odvádět sádlo podle váhy vepře.11 Dalším opatřením bylo zavedení tzv. bezmasých dnů v pondělí, středu a pátek, kdy bylo zakázáno konzumovat maso v domácnostech, a tzv. nemasného dne v sobotu, který se vztahoval na hostinské. Ti neměli v tento den ve svých hostincích připravovat pokrmy s použitím tuků. Občas sledovala dodržování těchto předpisů tzv. hladová komise, která se skládala z četníka, úředníka a občana. Komise chodila po obci a sledovala, kde se co vaří. Jelikož nedostatek potravin byl stále zřetelnější, přistoupily úřady k dalšímu opatření. Učitelům ve všech obcích bylo nařízeno vypracovat soupisy osevních ploch, z jejichž výměr byl poté vypočítán přibližný výnos. Následně komise složená z učitelů, berních a soudních úředníků, zástupců občanů, doprovázená vojáky provedla prohlídky zásob v jednotlivých domácnostech. Tyto zásoby, které odhadce pečlivě zvážil, musely přibližně odpovídat výpočtům provedeným podle velikosti osevních ploch. Tímto opatřením mělo být zabráněno zatajováním a ukrýváním zásob. Pro každou domácnost byla vypočtena spotřeba a přebytky byly zabrány pro Obilní ústav. Ve Ždánicích proběhly tyto komisionelní prohlídky poprvé na počátku roku 1917, kdy bylo k tomuto účelu do soudního okresu ždánického vysláno 60 vojáků s 16 poddůstojníky.12 Po 14 dnů, během nichž v obci komise působila, se lidem dařilo vojáky všelijak uplácet a ani ostatní členové nebyli příliš přísní, neboť i oni rádi nakupovali pod rukou. Není divu, že se

13 lidé snažili všemožně vyhnout odevzdání všech zásob, vždyť většina zabaveného obilí směřovala za hranice, zatímco doma potraviny stále více scházely a zásobování vázlo. Vedle nedostatku a stálého zdražování mléka, cukru, mouky, masa, brambor, vajec a ostatních důležitých potravin se projevil i nedostatek poživatin, především kuřiva, kávy a piva. V září roku 1916 zastavil Obilní ústav dodávky ječmene do pivovarů, neboť byl nyní důležitý pro výživu. Místo ječmene se používalo různých náhražek, takže kvalita piva rapidně klesla a cena naopak vzrostla. Hostinští ve Ždánicích pivo během války nečepovali. 13 I tabák, který byl pouze na příděl, kuřáci nahrazovali náhražkami, jako bylo bukové a ořechové listí či ječmen, po kterém ovšem po čase vypadávaly zuby. 14 Káva se například vařila z praženého žita či pražené řepy. S přibývajícími měsíci války se začaly vzmáhat krádeže a lichva. Objevovaly se krádeže brambor, zelí, kukuřice a jiných produktů přímo na polích, ale ztrácely se i husy, kachny a slepice ze dvorků. Také lichva postupem času stále více vzkvétala. Někteří lidé to, co zatajili, draze prodávali na černém trhu. Hospodáři ve Ždánicích, kteří chtěli vydělat co nejvíce, neprodávali domácím, ale obchodovali s polskými židy, uprchlíky z Haliče, kteří zaplavili celou Moravu a usadili se i ve Ždánicích. Ti byli ochotni platit neuvěřitelné ceny. Pro názornost úřední maximální cena 1 q brambor byla ve Ždánicích 20 korun, přičemž židé kupovali takové množství až za 300 korun. Ždáničtí se proto obraceli do okolních vsí, kde cena nevystoupila tak vysoko a kupovali 1 q brambor za korun. 15 Postupem času zanikla celá řada dříve výnosných živností, které nyní kvůli obecnému nedostatku a omezení spotřeby nemohly prosperovat. Avšak obchody s potravinami a jinými pro život důležitými potřebami naopak vzkvétaly. Velkým ziskům se těšili mlynáři, váleční dodavatelé či zaměstnanci Obilního ústavu. K těmto negativním jevům se navíc připojilo žebrání mládeže, která v důsledku nepravidelné školní docházky pustla. Ke snižování životní úrovně obyvatelstva vedle naturálních dávek vydatně přispívaly i dávky peněžité. V průběhu války byly vypisovány tzv. válečné půjčky, jež měly doplňovat běžné státní příjmy, které samy nestačily krýt ohromné náklady spojené s vedením války na dvou frontách. Již v listopadu roku 1914 se ve výkladech bank, obchodů i v oknech soukromých bytů objevily letáky, které vyzývaly jednotlivé občany i celé spolky a peněžní ústavy k úpisům válečné půjčky. Vypsání každé takové půjčky, kterých bylo celkem osm a trvaly až do května roku 1918, bylo vždy doprovázeno řadou úředních článků v tisku, vlasteneckými výzvami, plakáty a v neposlední řadě i četnými agitacemi a přednáškami, kterých se opět museli chopit úředníci a učitelé. K pravidelným praktikám při těchto akcích patřilo vyhrožování například povoláním na vojnu, posláním na frontu či odejmutím vojenských dodávek. Přes veškerou snahu rakouských úřadů byly výtěžky z těchto půjček nepatrné. K daním, které obyvatelstvo platilo doposud, byly zavedeny válečné přirážky, přibyla nová daň ze zápalných prostředků, tzn. zápalek a zapalovačů, byly zvýšeny ceny kolků a poštovních známek. K těmto povinným odvodům se řadily i sbírky kovů, jako mědi, mosazi, bronzu, zinku apod. pro válečné účely. V říjnu toku 1915 bylo dokonce vydáno vládní nařízení o podpoře zlatého pokladu Rakousko-uherské banky dobrovolným odevzdáním zlatých a stříbrných mincí, šperků a nářadí. Zásoby zlata v Rakousku-Uhersku

14 totiž ubývaly značnou rychlostí a ke konci války nebyla v habsburské monarchii kryta zlatem ani jedna setina papírových peněz.16 Ve Ždánicích byla zřízena sběrna na berním úřadě.17 Těžkou ranou pro obyvatele Ždánic byla rekvizice zvonů. 24. dubna roku 1917 byly po půlhodinovém zvonění odmontovány hlavy tří zvonů, načež byly shozeny dolů, kde se hluboce zaryly do země. Toto počínání sledovala velká spousta lidí, kteří se jen těžce loučili se zvony, z nichž dva byly v obci již od roku Zabavené zvony včetně malého zvonku z radnice a školního zvonu putovaly do Vídně a posléze do Pešti jako materiál pro výrobu děl.19 V obci zůstal pouze zvon zvaný odškolňák, umíráček a zvon ze zvonice, který původně pocházel z tehdy již neexistujícího kostela sv. Bartoloměje. Válečné události a situace s nimi spojená měly neblahý vliv také na rozvoj školství v obci. Nedostatek pracovních sil byl často řešen tím, že děti místo vyučování pomáhaly při vedení hospodářství, přičemž zvlášť výrazný pokles žactva byl zaznamenán v době polních prací. Některé matky samy vysílaly své děti na práci do velkostatku namísto školy. Navíc časté odvody branců se nevyhnuly ani učitelům, za něž nebylo náhrady. K jejich časté absenci přispívala i povinná účast učitelů při soupisech zásob a komisionálních prohlídkách domácnosti. Postupem času se k těmto problémům přidalo i nedostatečné množství topiva. Tento nedostatek nejednou zapříčinil dočasné uzavření školy a tím přerušení vyučování. Ve Ždánicích navíc museli žáci i učitelé čelit nedostatku učebních místností. Výnosem c. k. zemské školní rady ze dne 22. září 1913 bylo v obci povoleno zřízení měšťanské školy chlapecké s místem ředitele a tří odborných učitelů. Vyučování v první třídě s počtem 21 žáků bylo zahájeno 3. listopadu roku a za vyučovací místnost sloužila jedna učebna v budově obecné školy.21 Učebna byla obecné škole nahrazena místností na radnici, která však nevyhovovala těmto účelům. Tato provizorní situace měla být v brzké době vyřešena stavbou nové budovy pro měšťanskou školu, bohužel vypuknutí války odsunulo stavbu školní budovy na neurčito. Zvyšující se počet tříd proto donutil správce obecné školy zavést ve školním roce 1914/1915 polodenní vyučování ve čtvrté a páté třídě, v následujícím školním roce se polodenní vyučování vyhnulo pouze třetí třídě.22 Ale i přes tyto nesnáze trvalo vyučování na zdejších školách po celou dobu války a mnohé činy ukazují, že i žáci si plně uvědomovali těžkost situace. Svědčí o tom například četné sbírky konané ve prospěch Červeného kříže či úsilí žákyň vyšších ročníků, které v hodinách ručních prací vyráběly ponožky, nátepníčky a kukly pro vojáky na frontě. V březnu roku 1918 přinesli někteří žáci obecné školy mouku, z níž bylo upečeno sedm velkých pecnů chleba, které byly zaslány do Brna spolku České srdce, organizaci, jež se starala o strádající mládež.23 Bída a nouze rostla. Na všechny potraviny čekaly na ulicích po celý den nekonečné fronty. Scházelo prádlo, oděv i obuv. I přes tísnivý nedostatek byly nařizovány stále nové rekvizice, přičemž zabavené obilí, moučné výrobky, dobytek a brambory z větší části putovaly za hranice, zatímco doma zásobování vázlo. 28. června roku 1918 bylo ve Ždánicích vybubnováno, že až do žní nebude do obce dovážena mouka.24 Tato zpráva vyvolala rozhořčení několika žen, které ze svého středu vybraly čtyřčlennou deputaci, a ta byla přijata v obci tehdy přebývajícím okresním komisařem z Kyjova. Stížnosti žen ohledně nedostatečných snah tehdejšího starosty o zajištění přídělů ovšem neměly patřičnou odezvu. Po celých šest neděl zůstaly Ždánice bez dodávek mouky. 25

15 Ke konci války se v okolních lesích začaly objevovat skupinky zběhlých vojáků, pro něž se vžilo označení zelené kádry. Částečně byli podporování svými příbuznými či lidmi z okolí, kteří jim tajně dováželi jídlo, ale často se uchylovali i ke krádežím. V noci z 11. na 12. srpna roku 1918 zadrželi zdejší četníci osm takových dezertérů. Byli uvězněni ve ždánické radnici, ovšem ještě té noci jim někdo pomohl k útěku října roku 1918 se ždáničtí občané dověděli z novin zprávu o tom, že RakouskoUhersko, Německo a Turecko podalo americkému prezidentovi Wilsonovi nótu s nabídkou příměří. 16. října rakouský císař Karel I. vydal manifest, v němž navrhoval přetvoření monarchie ve federaci čtyř států, ovšem toto kompromisní řešení již nemohlo zamezit neodvratitelnému rozpadu Rakouska-Uherska, neboť prezident Wilson i vůdčí představitelé jednotlivých národů monarchie odmítli tento návrh jako nedostatečný. 28. října nový rakouský ministr zahraničních věcí hrabě Andrássy vydal nótu, v níž byla vyjádřena ochota zahájit okamžitá jednání o příměří a jež byla českými politiky chápána jako souhlas k utvoření samostatného státu. Ještě téhož dne vydal pražský Národní výbor, který byl dne 13. července roku 1918 nově sestaven podle výsledků posledních voleb z roku 1911, zákon o zřízení samostatného státu československého. Neoficiální zpráva o Andrássyho nótě a situaci v Praze přišla do Ždánic 29. října a vyvolala zde pocity nejistoty a očekávání, které však již následujícího rána, kdy noviny tuto informaci potvrdily, vystřídaly pocity radosti. Spontánní nadšení občanů vedlo k odstraňování rakouských znaků z veřejných budov a vyvěšování praporů národních barev, tedy červené a bílé, na každém domě. Ve čtvrtek 31. října v šest hodin večer se téměř všichni občané Ždánic sešli na dolním konci městečka, odkud byl vypraven mohutný lampionový průvod za účasti dechové hudby z Archlebova.27 Průvod byl veden členy Sokola a prošel Hrubou stranou až ke zvonici a odtud se vydal zpět po Malé straně až před budovu obecné školy, kde promluvil učitel Bohumil Voráč. Jeho projev byl doprovázen nadšenými provoláními slávy Masarykovi, Wilsonovi a legionářům. 10. listopadu se v kostele konaly děkovné bohoslužby za zřízení československého státu, při nichž byla poprvé zpívána hymna Kde domov můj. Hned po vyhlášení samostatné republiky bylo třeba postarat se o další pravidelný chod úřadů a o zabezpečení výživy a zásobování obyvatelstva. Správu všech úředních úřadů i na Moravě převzal nyní Národní výbor. Otázkou zásobování se zabývala Zemská hospodářská rada pro Moravu, ustavena v polovině září roku Ta také ihned vyzvala všechny zemědělce a pěstitele plodin, aby obilí, brambory a jiné zemědělské produkty odváděli Obilnímu ústavu, jenž byl 28. října převzat Národním výborem a který měl nyní organizovat zásobování země. Samozřejmě se našli lidé, kteří se i v této době snažili obohatit. Takovými byli i někteří rolníci ze Ždánic, kteří se vyhýbali odvodům a raději obilí a mouku draze prodávali na černém trhu.28 Vedle zásobovacích obtíží bylo nutno věnovat se i problému zachování klidu a pořádku na všech místech nové republiky, zejména v pohraničních oblastech, kde dosud přebývali rakouští vojáci. K tomuto účelu byla v Hodoníně ustavena tzv. Slovácká brigáda, do níž vstupovali vlastenecky smýšlející vojáci, kteří se vrátili z fronty či ze zázemí domů, ovšem našli se i tací, pro něž byl mnohem důležitější žold a bezplatná strava. Ze Ždánic vstoupilo do brigády 38 mužů.29 Dobrovolníci byli v Hodoníně ubytováni v jezdeckých

16 kasárnách. Z posádky byly utvořeny čtyři polní prapory po 120 mužích, z nichž ve městě zůstal pouze jeden. Díky vzpomínkám příslušníka tohoto pluku školníka Františka Gavendy ze Ždánic30 můžeme další činnost jednoho z oddílů Slovácké brigády podrobně sledovat. Poté, co členové hodonínské posádky konali několik dní nádražní službu, spočívající v kontrole vlaků a podezřelých osob, byl vydán rozkaz k přesunu celého pluku přes Ivaň k Mušovu, kde doposud přebývalo asi 200 vojáků z Vídně a místní obyvatelstvo nebylo s převratem spokojené. K přepadu vesnice došlo v noci. Většina vojáků i obyvatelstva spala a odpor byl zlomen bez jediného výstřelu. Rakouští vojáci byli posláni do Vídně a na radnici vztyčen červenobílý prapor. Tak bylo i v Drnholci, odkud však rakouská posádka prchla ještě před příchodem Moraváků. Z jižní Moravy šli vojáci do Slezska, kde měli podle rozkazu střežit továrnu na sukno, nádraží a mlýn v Krnově a zamezit vyvážení potravin za hranice. Další osudy pluku František Gavenda nezaznamenal. Z Krnova byl odvelen do Brna a poté demobilizován. Hojná byla za války účast ždánických rodáků v legiích, jež byly z popudu České národní rady organizovány v Rusku a posléze ve Francii a Itálii. Jednalo se o sbory, vytvořené převážně z českých vojáků, kteří zde upadli do zajetí a kteří nyní dobrovolně pod politickým vedením Národní rady jako příslušníci československého vojska v zahraničí vstupovali do služeb států Dohody. Z občanů Ždánic se jako legionáři zúčastnili bojů ve Francii R. Doupovec, L. Bořecký, V. Říha, A. Říha a J. Volf, v Itálii bojovali A. Goldmann, J. Doupovec, K. Mendl, K. Chovanec, J. Strmiska, J. Sloučka, O. Vážanský, J. Vymazal a J. Mendl, ovšem nejvíce bylo legionářů ruských: mimo jiné J. Vincent, L. Luža, J. Odehnal, J. Štancl, K. Jarma, F. Sudický, K. Pospíšil, B. Bohuňovský, F. Láníček a další.31 Jako památku na všechny, kteří nepřežili hrůzy 1. světové války, bylo rozhodnuto postavit na městečku pomník padlým, jenž by na věčné časy připomínal hrdinství ždánických občanů. Za účasti všech školáků s učiteli, zástupců všech spolků a mnoha občanů došlo k jeho odhalení dne 21. května roku Do kamene, z něhož je pomník zhotoven, je vytesáno celkem 59 jmen padlých a zemřelých občanů Ždánic během 1. světové války.33

17 Politický a hospodářský vývoj obce ve dvacátých letech Neutěšená situace v oblasti výživy a zásobování obyvatelstva se v prvním roce existence samostatné republiky příliš nezlepšila. Rolníci se bránili odvádět předepsané množství obilí, neboť pro ně bylo mnohem výhodnější prodávat na černém trhu za ceny. Československo muselo v této době využít pomoci Ameriky, Anglie a Francie, které mu poskytly úvěr, ovšem pouze na nákup potravin, nikoli surovin, což bránilo obnově výroby a poklesu cen. Navíc tento způsob zásobování přinesl značné zadlužení státu. Rostoucí inflace podporovaná Rakouskou bankou, která stále pokračovala ve výdeji nekrytých bankovek, vedla hned na počátku roku 1919 k ráznému opatření s cílem oddělit českou a rakouskou měnu. Jelikož tisk nových bankovek vyžadoval více času, bylo zatím přistoupeno k okolkování dosavadních bankovek, jež v Čechách a na Moravě proběhlo v týdnu od 3. do 9. března.1 Již ke konci února byla provedena opatření, jež měla zabránit dovozu bankovek zvenčí, tzn. vojsko obsadilo hranice země, byla zastavena přeprava osob a zboží přes hranice a přerušen poštovní styk s cizinou. Následně byly na veřejných místech ve všech městech a obcích vyvěšeny vyhlášky o kolkování. Ve Ždánicích proběhlo kolkování pod dohledem okresní kolkovací komise, jejímž předsedou byl správce okresního soudu. K tomuto účelu byly využity tři třídy a pracovna obecné školy. 2 Bankovky kromě jedno a dvoukorunových byly okolkovány nepříliš kvalitním kolkem, za nějž musel každý zaplatit jednoprocentní poplatek. Navíc byl prosazen plán ministra financí Aloise Rašína, který znamenal vrácení pouze poloviny bankovek, zatímco zbytek byl zadržen jako nucená jednoprocentní státní půjčka. Tím měly být alespoň částečně staženy přebytečné peníze z oběhu a předpokládalo se, že dojde k poklesu cen. Ovšem obchodníci, kteří přišli o polovinu svých peněz, ceny naopak zvyšovali. Pod tlakem nespokojené veřejnosti byl Rašín donucen uvolnit velkou část zadržených peněz, přičemž k obecnému uvolnění vkladů došlo v listopadu roku Vedle zabavení poloviny bankovek mělo být přistoupeno k soupisům majetku za účelem uložení majetkové dávky. S tím souviselo i nařízení o přihlašování válečných půjček, peněžních vkladů, akcií a cenných papírů, ovšem z vkladů mohla být vybrána opět jen polovina. K dokončení soupisů, které prováděly berní úřady, však nikdy nedošlo. Zlepšit svou ekonomickou situaci se již v březnu prvního poválečného roku rozhodli deputátníci všech dvorů ždánického velkostatku, když pod hrozbou stávky požadovali zvýšení mezd. Když jednání mezi důvěrníkem deputátníků Antonínem Diváckým a zástupci velkostatku nevedlo k cíli, bylo skutečně přistoupeno ke stávce, která vypukla 23. března. Východiskem z této vážné situace bylo pouze znovuobnovení jednání se zástupci deputátníků, které nakonec stávkujícím přineslo splnění jejich mzdových požadavků.4 Většina obyvatel Ždánic mohla právě těmto deputátníkům, kteří svou mzdu dostávali v naturáliích, závidět. V nesnadné situaci byli především zaměstnanci, kteří byli odkázáni pouze na svůj plat, neboť hodnota koruny sice stoupala, ovšem v nepoměru k rychlosti vzestupu cen všeho zboží. Nespokojeni s vázaným hospodářstvím byli zemědělci, kteří museli i nadále odvádět

18 předepsané množství zemědělských produktů za velmi nízké ceny. Nedostatek výrobků, surovin a zásob všeho druhu znemožňoval uvolnit všechen obchod, což nejvíce postihovalo živnostníky a obchodníky. Ve Ždánicích trpěli tímto opatřením především členové Společenstva svobodných a koncesovaných živností, které sdružovalo i obchodníky, a Společenstva živností řemeslných. Ti také spolu s provozovateli těchto živností i v ostatních obcích soudního okresu vyjádřili svou nespokojenost formou rezoluce, v níž si stěžovali na nedostatečné příděly surovin a zboží a žádali především zrušení všech institucí, které omezovaly volný obchod. Tato rezoluce byla schválena na manifestační schůzi, která se konala ve Ždánicích dne 20. listopadu 1919 a během níž byly uzavřeny všechny živnostenské provozovny.5 Všichni, kteří byli nespokojeni se systémem vázaného hospodářství, se dočkali splnění svých požadavků až v červnu roku 1921, kdy byl vyhlášen nový vyživovací plán. Kromě povinnosti zemědělců odvést část zemědělských produktů došlo k úplnému uvolnění obchodu s obilím a obilními výrobky a byla nařízena likvidace Obilního ústavu.6 Jelikož roku 1919 došlo k reorganizaci orgánů územní samosprávy, což mimo jiné v praxi znamenalo nahrazení dosavadních obecních výborů novými obecními zastupitelstvy, bylo nutné přistoupit ve všech obcích k vypsání voleb to těchto zastupitelstev. Volby, které ve Ždánicích proběhly 15. června, znamenaly největší úspěch pro Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Ta z celkového počtu 1073 platných hlasů získala 450, což jí vyneslo celkem 13 členů v obecním zastupitelstvu. O dva členy méně zde měla Republikánská strana československého venkova, která ve volbách získala 388 platných hlasů. Zbylé mandáty získali čtyři příslušníci Československé národně demokratické strany a dva členové Československé strany socialistické.7 Proti volbám do obecního zastupitelstva, konkrétně proti zvolení Jana Bohuňovského, člena Čsl. strany socialistické, se postavil tehdejší lékárník František Ponc. Svou žádost o prohlášení volby Bohuňovského za neplatnou zdůvodňoval faktem, že se dotyčný nezdržoval v obci ani rok před konáním voleb a nemůže být tudíž volen do obecních orgánů. Okresní správa politická po prošetření případu odmítla tento protest jako neoprávněný. Bohuňovský, který pracoval v době války v Rusku, byl jako civilní zajatec internován a ke své rodině8 se mohl vrátit až v červenci roku Jeho trvalé bydliště v obci však nikdy nezaniklo. Z důvodu projednávání této stížnosti byly oddáleny volby do obecní rady, které proběhly až v říjnu.9 I přes snahy členů sociálně demokratické strany o prosazení jednoho ze svých členů do funkce starosty obce, jím byl zvolen příslušník agrárníků rolník Rudolf Tesař. Převaha sociálně demokratického voličstva v obci se projevila i v dubnu následujícího roku při volbách do poslanecké sněmovny Národního shromáždění. Ve Ždánicích jasně a s velkým náskokem zvítězila opět Čsl. sociálně demokratická strana dělnická. Budeme-li předpokládat, že drtivá většina všech dělníků, kteří pracovali přímo v obci nebo dojížděli za prací do větších měst, volila tuto jedinou dělnickou stranu, pak naopak musíme počítat s tím, že ostatní voličstvo dělilo své hlasy mezi několik stran. Z nich měla převahu Republikánská strana čsl. venkova spolu s Čsl. stranou lidovou a své voliče si získala i Čsl.živnostensko-obchodnická strana středostavovská.10 Jelikož počet dělníků, kteří volili ve Ždánicích, byl vzhledem k množství pracovních příležitostí v obci značný, přinesla koncentrace jejich hlasů volební úspěch právě sociální demokracii. Taková situace ovšem neplatila pro celý ždánický soudní

19 okres, o čemž jasně svědčí vítězství Čsl. strany lidové s nepatrným náskokem před agrárníky. Sociální demokraté se i přes drtivé vítězství ve Ždánicích ocitli s velkou ztrátou až na třetím místě.11 Ze srovnání obou výsledků vyplývá, že Ždánice se svým poměrně vysokým zastoupením dělnictva v obci, zaujímaly určité specifické postavení v rámci jinak zcela zemědělského okresu. V únoru roku 1920 se musel nájemce ždánického velkostatku Eduard Seidl potýkat s následky další stávky, která tentokrát vzešla z iniciativy zemědělských dělníků zaměstnaných na statku. Důvodem ke stávce bylo rozšíření zprávy o snížení spotřební dávky obilnin. Poté, co byli dělníci ujištěni o tom, že dávka nebyla snížena a dosud nebylo rozhodnuto o jejím snížení, byla práce opět obnovena.12 Rozpory pravicového a levicového křídla v rámci doposud jednotné Čsl. strany sociálně demokratické, které vyvrcholily v prosinci roku 1920 vyhlášením generální stávky ze strany levice, našly odezvu i ve Ždánicích. Zdejší skupina levicově zaměřených sociálních demokratů přijala výzvy pražského centra a po přísně důvěrném jednání, které se konalo 13. prosince v hostinci Ondřeje Paráka a jehož se zúčastnil i agitátor z Vyškova, vydala pokyn k vyhlášení všeobecné stávky. Skutečně následujícího dne zhruba 400 dělníků na 11 dvorech velkostatku zastavilo práci, přičemž tohoto a příštího dne bylo zajištěno pouze krmení dobytka. K stávkujícím se brzy přidali i dělníci pracující v cukrovaru a dílnách Eduarda Seidla. Zástupci stávkujících v čele s Donátem Láničkem přednesli zástupci firmy Ervínu Seidlovi své požadavky, které obsahovaly socializaci závodů, zřízení závodních rad, zvýšení mezd a deputátů a poskytnutí peněžního příspěvku před Vánocemi. V noci ze 14. na 15. prosince byly v obci rozmístěny hlídky, složené s četníků a členů místního Sokola, které ovšem nemusely během noci zasahovat, neboť všichni stávkující se pokojně rozešli domů a k žádným výtržnostem nedošlo prosince byla stávkujícími zvolena pro cukrovar sedmičlenná a pro každý dvůr pětičlenná závodní rada, které však správa cukrovaru i velkostatku jako nezákonné neuznala.14 Jelikož požadavky stávkujících nebyly akceptovány a také ostatní obyvatelé Ždánic se ke stávce stavěli negativně, byla již 16. prosince obnovena práce v plné míře, jak na všech dvorech velkostatku, tak i v cukrovaru a dílnách. Pouze dva z předních vůdců stávky zedník Petr Mikulovič a zámečník Donát Láníček byli zatčeni a odvezeni do Brna, kde byli obviněni z pobuřování. Vzápětí však byli propuštěni.15 Poměrně velký počet účastníků stávky může svědčit o značné podpoře levicového křídla ze strany dělnictva, i když musíme vzít v úvahu i ten fakt, že část stávkujících neznala přesné důvody stávky a lákala je pouze vidina zvýšení mzdy. Vyhlášení zdejší stávky zřejmě podnítily i nedaleké Bučovice, které spolu se Slavkovem u Brna byly ohniskem revolučních událostí v sousedním vyškovském okrese a odtud také vycházely pokyny k boji do okolních obcí.16 Ovšem na druhou stranu, již příštího roku se ukázalo, že levicové křídlo, které se utvořilo v rámci sociální demokracie ve Ždánicích, bylo skutečně dosti silné i na to, aby utvořilo vlastní místní organizaci nově vzniklé Komunistické strany Československa. O pozici, jakou zaujímala tato strana v obci, nás nejlépe informují výsledky obecních voleb z listopadu roku Vítězství KSČ jí přineslo celkem osm členů v zastupitelstvu, zatímco značně oslabená sociální demokracie, která skončila až na čtvrtém místě, zde měla pouze pět zástupců. Své pozice si udrželi agrárníci, zastoupeni Republikánskou stranou zemědělského

20 a malorolnického lidu, kteří získali rovněž osm mandátů, a navíc byl v prosinci téhož roku opětovně zvolen starostou agrárník Rudolf Tesař.17 Obdobné výsledky přinesly i obecní volby roku 1927, přičemž pouze sociální demokraté klesli až na páté místo. Přestože si komunisté i agrárníci udrželi své pozice, i jejich strany zaznamenaly úbytek hlasů. Ovšem vzhledem k faktu, že roku 1923 se účastnilo voleb pouze pět stran, zatímco roku 1927 devět, dalo se předpokládat, že dojde k částečnému přeskupení voličstva. Dva mandáty získala nová strana socialistických odborářů a dokonce tři mandáty znovu kandidují národní demokraté.18 O silné pozici komunistů ve Ždánicích svědčí také výsledky voleb do poslanecké sněmovny NS v listopadu roku 1925, v nichž KSČ se svými 30,1% přesvědčivě zvítězila.19 Obdobně jako při předcházejících volbách do poslanecké sněmovny nám výsledky pro celý okres nabízí zcela jiný pohled, který svědčí o téměř mizivé podpoře této strany v ostatních obcích okresu.20 Sympatie projevené komunistické straně v obci se odrazily i v sociálně demokratické Dělnické tělocvičně jednotě Lassalle, která ve Ždánicích fungovala od roku Zároveň s vyčleněním levicového křídla ze sociální demokracie a vznikem nové strany došlo i k přetvoření této organizace na ryze komunistickou Federovanou dělnickou tělocvičnou jednotu, přičemž původní DTJ zanikla. FDTJ, která měla svou spolkovou místnost v hospodě u Bičanů,21 zde vyvíjela činnost až do druhé světové války, kdy byla jako okrajová složka KSČ zrušena.22 Rozsáhlá dělnická základna v obci se projevila vznikem dalších organizací, z nichž přední místo zaujímalo družstvo Dělnický dům. To poskytovalo svým členům nápoje a pokrmy za levnější ceny a pořádalo ve svém domě různá divadelní představení, taneční zábavy, přednášky apod.23 Přechodně ve Ždánicích rovněž fungovalo Výrobní družstvo dělníků stavebních oborů24 a Skupina Mezinárodního všeodborového svazu v Československé republice, která měla své členy podporovat v nezaměstnanosti.25 Svou spolkovou základnu měli v obci i voliči v celém okrese velmi silných agrárníků, s nimiž sympatizovali především rolníci a malorolníci. Ti se ve Ždánicích mohli stát členy Rolnicko-hospodářského spolku, jehož kořeny sahaly až do minulého století. Spolek organizoval pro své členy besídky, přednášky, kurzy, objednával hospodářské časopisy, zabýval se pojišťováním dobytka a rovněž pořádal výstavy tohoto hovězího a vepřového dobytka. Po válce obnovil spolek svou činnost roku 1921, kdy byl jeho předsedou zvolen Rudolf Tesař. O šest let později převzal tuto funkci Dr. František Břoušek. 26 Vlastní organizaci si v obci vytvořili řepaři27 a své příznivce si získal i roku 1924 nově založený další agrárnický spolek, který sdružoval malorolníky a domkaře.28 Spolu s agrárníky měla ve Ždánicích tradičně silnou pozici Čsl. strana lidová, která zde roku 1922 založila Jednotu československého Orla, tedy tělocvičný spolek pro křesťansko-katolickou mládež.29 Nikoliv zanedbatelný vliv měli v obci početní živnostníci a obchodníci, jejichž strana se dokonce roku 1925 při volbách do poslanecké sněmovny NS vyhoupla na třetí místo a předstihla tak agrárníky i sociální demokraty. Z původních dvou živnostenských společenstev vyrostla nyní nová, která sdružovala provozovatele jednotlivých živností a mohla tak lépe chránit jejich zájmy. K již dříve osamostatněným hostinským30 se po válce připojili obuvníci, krejčí, kloboučníci, kožešníci,31 řezníci a uzenáři,32 holiči, kováři, pekaři, cukráři, stolaři a koláři,33 kteří rovněž utvořili samostatná společenstva. O tom, proč právě hostinští dali popud

21 k opouštění společných organizací, svědčí rozvoj jejich životnosti v obci. Byly zde dva obecní hostince, jeden na radnici, druhý v domě č. 18 na místě budoucí měšťanské školy. Jako hotel sloužil hostinec Antonína Nováka v domě č. 197, jehož součástí byl i divadelní sál s jevištěm, letní krytá kuželna a byl zde k dispozici kulečník a klavír. Tento dům, který byl na hostinec přebudován až roku 1897, byl dříve majetkem rodiny Schieszlovy a stal se rodištěm významného prvorepublikového politika Josefa Schieszla, který ve Ždánicích strávil 9 let svého života. Poté se jeho rodina přestěhovala do Bučovic. 34 Dr. Schieszl byl za války členem Národního výboru a po převratu pak členem revolučního Národního shromáždění. Od roku 1920 působil v kanceláři prezidenta republiky v čele legislativního a politického odboru a roku 1926 se stal členem úřednické vlády, kde vykonával funkci ministra sociální péče a správce ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy.35 Možnost ubytování cizinců poskytovaly i hostince Michala Bukovanského v domě č. 204 a Pavla Bičana v domě č.199. Majitel domu 217 Ondřej Parák nechal ve svém domě rovněž zbudovat hostinské místnosti spolu s divadelním sálem. Navíc byl roku 1923 zřízen hostinec v domě č. 482, který se nacházel v blízkosti vlakového nádraží a jehož majitelem byl stavitel Vladimír Doupovec.36 Nespokojeni s členstvím ve Společenství svobodných a koncesovaných živností byli rovněž obchodníci, kteří si roku 1926 vytvořili vlastní Obchodní grémium pro soudní okres ždánický. Není bez zajímavosti, že roku 1925 působilo ve Ždánicích devět obchodníků se smíšeným zbožím, pět s máslem, vejci a drůbeží, čtyři s ovocem a zeleninou, tři se dřevem, tři obchodníci provozovali krupařství, tři prodej cukrářských výrobků, z nichž jeden prodával i perník, byly zde dva ochody se střižným zbožím, jeden obchodník s kůží, jeden s vepřovým dobytkem, jeden s potřebami pro zahradnictví 37 a jeden s materiálním zbožím, který od roku 1929 vlastnil i koncesi na prodej jedů a preparátů pro léčebné účely. 38 Předčasně vypsané parlamentní volby v říjnu roku 1929 přinesly v obci největší ztrátu doposud suverénní Komunistické straně Československa. Stále silnější projevy bolševizace uvnitř strany vyvolaly rozkol mezi silně promoskevským Gottwaldovým křídlem a ostatními komunisty, který se projevil právě ztrátou hlasů ve volbách. Ve Ždánicích došlo k částečnému přeskupení voličů ve prospěch Čsl. sociálně demokratické strany dělnické, která se tak dostala na první místo. KSČ, která zaznamenala značný úbytek hlasů, si však nadále udržela v obci silnou pozici, neboť skončila jen s nepatrnou ztrátou za druhou Čsl. stranou lidovou. Zatímco živnostníci si zajistili tradiční počet hlasů, znamenaly volby ve Ždánicích velký neúspěch pro agrárníky, kteří nezískali ani 12% a ocitli se až na pátém místě. 39 Navíc byl v prosinci předchozího roku spolu se sociálním demokratem Antonínem Šromem zvolen do okresního zastupitelstva dosavadní starosta obce agrárník Rudolf Tesař, čímž se musel vzdát svého úřadu i členství v zastupitelstvu. Úřad starosty nyní zastávali náměstkové sociální demokrat Gabriel Lošťák a živnostník Jan Hynšt.40 Spolu s neutěšenou poválečnou hospodářskou situací, která byla doprovázena chudobou, nedostatkem zboží a rostoucí drahotou, museli občané Ždánic čelit i dalším nepříjemnostem. V srpnu roku 1920 byl do obce zavlečen střevní tyfus, kterým onemocnělo přes 30 lidí.41 Následující rok, který se vyznačoval velkým suchem, přinesl řadu požárů. Ve Ždánicích se musel Sbor dobrovolných hasičů za pomoci pojízdné ruční stříkačky vypořádat s požárem panského domu č. 43 na Kaštýlku a o den později zachraňovat hořící les nad

22 Starými horami. Akce byla úspěšná, neboť podlehlo pouze 6 arů lesa. 42 O dva roky později postihla obec jiná katastrofa. Prudká bouře, která se přihnala 1. června po poledni, způsobila rozvodnění potoka, jež protékal městečkem. Špinavé proudy vod, které se valily ze strání, proto zaplavily pozemky především na konci Ždánic. 43 Rok 1923 byl pro Ždánice zvlášť nepříznivý, neboť vedle zničení velké části úrody přišli obyvatelé obce o spoustu dobytka. Důvodem byla zhoubná nemoc, kterou tehdejší zvěrolékař nazval změknutí kostí a která postihla více než polovinu všech krav, koz a prasat. Maso z poraženého dobytka bylo sice poživatelné, ovšem jeho cena enormně poklesla. Zisky řezníků, kteří nyní kupovali nemocné kusy za neuvěřitelně nízké ceny, ovšem prodávali za téměř původní, byly v této době ohromné.44 Nehledě na tyto těžkosti, s kterými se jistě musely vypořádávat i mnohé další obce a jejichž dopad na rozvoj městečka byl zanedbatelný, procházely Ždánice ve 20. letech obdobím rozkvětu. Velkou zásluhu na tom měl zdejší starosta Rudolf Tesař, který po celou dobu svého úřadování podporoval všechny snahy vedoucí ke zvelebení a povznesení městečka. Hned první rok po válce byl otevřen vážný problém nedostatku učebních místností pro žáky obecné a měšťanské školy. Jelikož učebny obecné školy nebyly schopny pojmout žáky obou škol, bylo již za války zavedeno polodenní vyučování téměř ve všech třídách a k učebním účelům byla používána jedna místnost na radnici. Poválečné úvahy o využití fary pro školní vyučování byly zavrženy45 a bylo přistoupeno k opravě staré školy u kostela, která poskytla další tři školní místnosti.46 Bezesporu velmi významným krokem, který přispěl ke zvýšení životní úrovně obyvatel Ždánic, bylo provedení elektrifikace obce. Počátky zavádění elektrického proudu do Ždánic sahají do roku 1907, kdy byla v cukrovaru zřízena první elektrárna, která dodávala stejnosměrný proud několika Křížkovým lampám v hale cukrovaru. O rok později byly lampy nahrazeny žárovkami a elektrická síť byla rozšířena na celý cukrovar a zámek. Myšlenka na zavedení elektrického proudu i v městečku se objevila již před první světovou válkou, ta ovšem její realizaci znemožnila. Znovu se tato otázka stala předmětem projednávání roku 1921, kdy realizace projektu dostala konkrétnější podobu. Na zasedání obecního zastupitelstva dne 12. března bylo usneseno postavit elektrovodní síť v městečku za účelem osvětlování soukromých bytů, ulic a k pohonu hospodářských strojů, kterou provede obec ve vlastní režii.47 Následně byl ustaven osmičlenný elektrárenský výbor, který uzavřel smlouvu s majiteli mlýna manželi Kaškovými, kteří se zavázali, že budou vyrábět elektrickou energii ve svém mlýně a dodávat ji obyvatelům Ždánic. Elektrické zařízení i síť poskytla brněnská firma Charvát & Pirochta z Brna,48 přičemž prostředky na zařizování práce byly získány od Moravské hypoteční banky a od zdejší Hospodářské záložny. Během letních měsíců, tedy od června do srpna byla elektrárna v provozu půl hodiny před západem slunce do jedenácti hodin večer, po zbytek roku do deseti v plné síle a po desáté hodině do rána bylo elektrické energie využíváno také k mletí, což mohlo způsobovat poruchy v osvětlení.49 Roku 1924 prodal Václav Kaška mlýn i s elektrárnou Stanislavu Chládkovi, který pokračoval v provozu a dodávkách elektrického proudu obci. Téhož roku podaly Západomoravské elektrárny v Rosicích žádost o připojení obce k jejich vedení, což obecní zastupitelstvo zamítlo pro značnou vzdálenost obce od jejich

23 stávajícího vedení. Ovšem již za dva roky změnilo své stanovisko a poté, co zemský úřad schválil roku 1928 stavbu dálkového vedení Archlebov-Ždánice-Žarošice, byly Ždánice napojeny na síť Západomoravských elektráren.50 Toto opatření přineslo rekonstrukci dosavadní části sítě a její nepatrné rozšíření. Ve dvacátých letech došlo k dobudování většiny místních silnic. Nejdříve k Hrubé a Malé straně, které zde byly vystavěny již roku 1911, přibyla roku 1920 silnice vedoucí Žandrofem a o dva roky později Kostelní ulicí a Kaštýlkem. 51 V květnu roku 1927 byla dokončena silnice Suchým řádkem a započata nová stavba vedoucí od kostela ke kapličce Panny Marie, pro kterou se vžil název Servítky. Stavby dalších silnic, konkrétně Habrovské a Sokolské spadají až do roku Během budování silnice vedoucí Servítkami se pro velké finanční problémy zastřelil její stavitel Eduard Pospíšil. 52 Tentýž rok se stal osudným i pro další dva občany Ždánic. Prvním byl sluha Dr. Ervína Seidla Vavřinec Wognitsch, který si rovněž bez ohledu na ženu s dcerou sáhl na život. Po dvou sebevraždách přišla tragická událost v podobě smrti tříleté dcery kancelisty Františka Mendla, která se utopila ve škopku na dvoře.53 Dopravní možnosti obyvatel Ždánic byly v poválečné době mizivé. Železniční dráha Čejč Ždánice, která zde byla zřízena roku 1908 především pro potřeby cukrovaru, ovšem provozovala i osobní přepravu, neumožňovala spojení s dvěma blízkými centry Kyjovem a Bučovicemi. Jelikož vybudování železničního spojení s těmito městy nebylo v plánu, bylo jediným řešením zavedení autodopravy. Roku 1925 obdržel Gabriel Lošťák koncesi k provozování pravidelné dopravy poštovních zásilek a osob k vlaku do Bučovic a zpět a o dva roky později i koncesi na trať Ždánice Strážovice Kyjov. Stanoviště jeho vozů bylo v domě č Obdobnou koncesi vlastnil i autodopravce Matěj Duroň, který jezdil v úterý a pátek na trase Ždánice Lovčice Kyjov a zpět, každé pondělí ráno a sobotu odpoledne ze Ždánic do Bučovic a zpět. Garáže pro svá vozidla vybudoval v domě č S provozováním jeho autodopravy souvisí dvě nehody, které se mu přihodily při cestách z Bučovic do Ždánic. První se stala v létě roku 1928, kdy přepravoval sedm lidí, z nichž bylo při nehodě šest zraněno. Nehoda byla zřejmě způsobena jeho vinou, neboť s ním bylo zahájeno trestní řízení, byl ovšem odsouzen pouze k náhradě škody ve výši Kč.55 V červenci následujícího roku při cestě z bučovického kopce mu selhaly brzdy a jeho vůz se u školní zahrady převrátil. Nehoda si vyžádala pouze zranění osmi cestujících. 56 Postupem času získali oba autodopravci další koncese k nepravidelné přepravě výletníků i jednotlivých osob a Lošťák navíc i koncesi pro nákladní dopravu. Až do roku 1924 chyběla obci veřejná telefonní hovorna, přičemž zde pouze fungovala soukromá telefonní linka firmy Eduarda Seidla. První veřejná hovorna, která byla ve Ždánicích zřízena na poště v domě č. 191,57 zahájila svůj provoz zapojením na meziměstskou síť v Kyjově v listopadu roku O pět let později byly první telefony zavedeny i v šesti soukromých domech.58 Do druhé poloviny dvacátých let spadají stavby dvou moderních objektů. Na místě bývalé panské sýpky a stájí, které se staly po provedení pozemkové reformy majetkem zdejší Tělocvičné jednoty Sokol, vyrostla v letech nová budova, pro kterou se vžil název sokolovna. TJ Sokol, která v obci fungovala od roku 1907,59 se již od svého vzniku potýkala

24 s nedostatkem prostoru ke cvičení a pořádání veřejných vystoupení. Zpočátku se cvičilo v sálech hostinců a v létě v různých zahradách soukromých hospodářských usedlostí. Od roku 1922 do získání nového pozemku a zbudování sokolovny využívali členové jednoty jako letní cvičiště pozemek na dolním konci městečka, v prostorách dnešního domu č. 508 a jeho blízkého okolí.60 Součástí nově vzniklé sokolovny byla i moderně vybavená tělocvična, která byla využívána nejen členy Jednoty, ale i žáky zdejších škol při hodinách tělocviku. Roku 1927 navíc zástupce Sokola Cyril Blatný získal kinematografickou licenci na provozování kina v sokolovně. Představení se konala vždy jednou týdně, v neděli odpoledne nebo večer, posléze i ve dny svátků.61 Téhož roku byly v budově zřízeny všem přístupné vanové a sprchové lázně.62 Parcelací velkostatku hodlala obec rovněž vyřešit otázku nové školní budovy, konkrétně získáním zámku. Ovšem zámecké místnosti nebyly uznány za vhodné pro vyučování, a proto se ho obec vzdala ve prospěch dalšího zájemce, kterým byl E. Seidl, alespoň za příslib přispění určitého obnosu na stavbu nové školní budovy. 63 Situace se vyhrotila v lednu roku 1925, kdy obec obdržela úřední příkaz k vykonání stavebních příprav.64 V červnu téhož roku byl ze tří navržených parcel pro stavbu školy vybrán pozemek, na němž tehdy stál obecní hostinec U zlaté hvězdy. Jeho nájemce Osvald Poláček dostal výpověď do 31. ledna 1928 a v srpnu téhož roku se začal hostinec bourat. Vypracování plánů bylo svěřeno architektu Ing. Dr. Antonínu Mendlovi, přičemž stavbou nové budovy měla být vyřešena i otázka umístění obecního úřadu, poštovního úřadu, bytu ředitele měšťanské školy a v neposlední řadě i nově vzniklé Spořitelny městyse Ždánice. Spořitelna, která byla otevřena dne 15. listopadu 1926,65 doposud vykonávala svou činnost v jediné místnosti v domě č Náklady, které byly odhadnuty na Kč,67 měly být hrazeny jednak z prodeje starého stavebního materiálu z bouračky hostince, což vyneslo Kč,68 a z darů E. Seidla, tedy Kč a jednopatrového domu, který chtěla obec prodat za Kč, dále z daru hodonínského cukrovaru v hodnotě Kč, z prodeje cenných papírů, ovšem největší částku ve výši Kč poskytla jako půjčku Městská spořitelna v Kyjově října 1928 v rámci oslav desetileté existence samostatné republiky proběhlo i slavnostní položení základního kamene budovy měšťanské školy za účasti zástupců úřadů, obce, škol, spolků, žactva a obecenstva. Slavnost, kterou zahájil starosta obce Rudolf Tesař, pokračovala i ve večerních hodinách, kdy se konala sokolská akademie a lidová veselice. 70 S kopáním základů se započalo v září roku a stavba byla dokončena v červnu následujícího roku.72 Dnem 1. října 1930 započalo vyučování v novostavbě tehdy již měšťanské školy smíšené, která dle svolení prezidenta republiky nesla název Masarykova škola.73 Opět u příležitosti výroční vzniku samostatného státu dne 28. října 1930 se konala i slavnost odevzdání nové školní budovy. V rámci ní starosta zdejší organizace Sokola Bohumil Voráč věnoval žactvu státní vlajku, byly proneseny projevy starosty obce Jana Štěpánka, zástupce zemského a okresního úřadu vrchního komisaře Balcárka a okresního školního inspektora Emanuela Havelky, načež stavitel budovy Vladimír Doupovec předal řediteli školy Bedřichu Šostkovi klíče od vchodu do novostavby.74 Postavení nové budovy znamenalo velkou úlevu i pro žáky školy obecné, kteří se nyní mohli definitivně přestěhovat z radnice a ze staré školy do své vlastní budovy. Obecná škola

25 poskytovala rovněž učebny Odborné škole pokračovací pro živnosti, která byla otevřena roku 1908 za účelem podpory teoretického vzdělání učňů ve Ždánicích. Škola se skládala ze dvou postupných tříd a na její provozování přispívala vedle ministerstva školství, Okresní jednoty živnostenských společenstev v Kyjově a obce také Společenstva řemeslných živností a svobodných a koncesovaných živností ve Ždánicích.75 Velký počet uchazečů vedl roku 1927 k otevření samostatné Odborné školy pokračovací pro živnosti oděvní 76 a o dva roky později byla v obci zřízena Odborná škola pokračovací stavební.77 U zrodu pokračovací školy ve Ždánicích stál Jakub Vrbas, z jehož iniciativy rovněž vznikla roku 1909 Učňovská besídka. Vždy od října do března každou neděli a svátek se scházela mládež v jedné z tříd obecné školy, kde Jakub Vrbas přednášel na různá témata. Mládež zde mohla získat přehled o zásadách společenského chování, o starých zvycích a historii zdejšího kraje. 78 Dostatek místa v obecné škole poskytl rovněž prostor pro obecní knihovnu. V souvislosti s hospodářským vývojem obce ve dvacátých letech se musíme zmínit o výrazné změně v oblasti držby zemědělské půdy, která byla provedena ve smyslu pozemkové reformy. Již v dubnu roku 1919 byl vydán záborový zákon, který prohlásil pozemkový majetek nad 150 ha zemědělské půdy nebo nad 250 ha veškeré půdy za zabraný státem a ten rovněž převzal právo tento majetek přejímat a přidělovat drobným zemědělcům. Nad prováděním pozemkové reformy měl dohlížet nově ustanovený Státní pozemkový úřad, který zřizoval v jednotlivých oblastech nižší pomocné instituce, v jejichž čele stáli příděloví komisaři.79 Ždánický statek jako součást velkostatku Bučovice-Ždánice, jehož majitelem byl Jan z Liechtensteina, rovněž podléhal záborovému zákonu. Statek, který zahrnoval deset obcí80 a jehož výměra byla 349 ha půdy, z níž bylo 328 ha zemědělské, 81 podléhal působnosti přídělového komisaře v Břeclavi, který zahájil svou činnost v lednu roku Hned v létě bylo na tomto statku započato přídělové řízení, což znamenalo pořizování přesných soupisů přejímaných nemovitostí a soupisů zaměstnanců, kteří pracovali na statku, dále byl proveden výběr uchazečů o půdu a stanoven číselný příděl. 83 Do konce roku 1924 bylo na nové nabyvatele převedeno 296 ha půdy, z toho 287 ha zemědělské. V samotných Ždánicích bylo mezi 63 zájemce rozděleno celkem 61 ha půdy, tzn. že každý nový vlastník získal průměrně 0,97 ha půdy.84 Ze záboru byl vypuštěn zámek i s přilehlým parkem, který tak zůstal jeho majiteli E. Seidlovi, jenž ho již roku 1923 koupil od Jana z Liechtensteina.85 Rodinné společnosti Eduard Seidl a spol. zůstal i zdejší cukrovar, který vlastnila již od roku 1889 a který po válce splynul s cukrovarem v Kelčanech. Roku 1925 byl provoz ve ždánickém cukrovaru zastaven a o čtyři roky později se stal součástí Břeclavské rafinerie cukru a.s., která ihned nařídila jeho zbourání a rozprodej materiálu. Zrušení zdejšího cukrovaru znamenalo pro obyvatele Ždánic velkou ztrátu pracovních možností, neboť cukrovar zaměstnával celoročně 80 lidí a v době kampaně až Většina lidí doufala, že nedojde k bourání budov a že továrna bude využita jiným průmyslem, který by poskytl pracovní příležitosti.87 Rozprodáváním stavebního materiálu za levnější ceny rovněž trpěla místní cihelna, která nesla název Hospodářská kruhovka s. r. o. a jejíž majiteli byli stavitel Vladimír Doupovec, Rudolf Tesař a Jan Kopečný. Posledně dva jmenovaní byli i vlastníky Dřevoskladu, kterému rovněž neprospíval rozprodej levného materiálu.88

26 Provedením parcelace velkostatku roku 1926 končí i provoz zdejší knížecí cihelny, která se nacházela na pozemku naproti cukrovaru. Pozemek byl nyní přidělen poslednímu vedoucímu cihelny Janu Láníčkovi, který převážnou část přeměnil na orné pole.89 Velkou zvláštností Seidlova statku zůstávala i nadále šlechtitelská obilní stanice, kterou její majitel Eduard Seidl zřídil roku Vedle obilí zde byly šlechtěny i luštěniny, jako hrách a fazole a také travní semena. Pro uskladnění obilí sloužily dvě sýpky, jedna ve Ždánicích a druhá u Janova Dvora. Roku 1921 byla u zámeckého parku vystavěna jednopatrová budova, jejíž místnosti sloužily pro čištění a sušení obilí, jako laboratoř i sýpka.90 Vedle Hospodářské kruhovky se po provedení pozemkové reformy nacházel v obci již jen jediný větší podnik, jenž byl ve vlastnictví firmy bratrů Blatných, kteří provozovali živnost ohýbání dřeva s parní pilou.91 Ovšem tyto podniky, spolu s několika menšími, jako byl kloboučnický závod K. Kesslera, cukrářský závod J. Rybky, strojnický a kamnářský závod J. Hynšta či ruční tkalcovna J. Pintery, 92 nemohly poskytnout dostatek pracovních příležitostí pro dělníky, kteří ztratili práci po zastavení provozu v cukrovaru a knížecí cihelně. Dvacátá léta znamenala pro Ždánice důležitou epochu, která v mnohém přispěla k povznesení obce na úroveň sídla soudního okresu. Dobudování komunikací, zavedení elektrického proudu a telefonní sítě v obci, zřízení kina či umožnění celkem přístupného spojení s okolními městy výrazně zlepšilo životní úroveň zdejšího obyvatelstva. Na druhou stranu ztráta pracovních příležitostí způsobená ukončením provozu dvou místních podniků a zrušením velkostatku z velké části ovlivnila politický i hospodářský vývoj obce ve třicátých letech, který se vyznačoval značnou nezaměstnaností a poměrně silnou podporou fašistického hnutí.

27 Politický a hospodářský vývoj obce ve třicátých letech Na počátku třicátých let stavební ruch v obci pokračoval. V lednu roku 1930 z podnětu místostarosty Gabriela Lošťáka se poprvé začalo hovořit o zavedení vodovodu v obci. Doposud zde fungoval pouze zámecký vodovod, jehož potrubí bylo položeno roku To odvádělo vodu ze studen zřízených na pozemcích, kterým se říkalo Šraňky, přes pole podél Ždánického potoka až k zámku.1 Ovšem návrh na vybudování vodovodu v celém městečku se nesetkal s příliš velkým porozuměním, neboť obec byla dosud zatížena stavbou měšťanské školy a neměla tudíž dostatek financí na realizování tohoto záměru. Původní rozhodnutí obecního zastupitelstva z března roku 1930 přenechávalo krytí všech nákladů na případných zájemcích, což prakticky otázku zavedení vodovodu odsunulo na neurčito. 2 Plán však nebyl zcela pohřben a o dva roky později obecní zastupitelstvo přistoupilo na pokrytí většiny výloh na stavbu vodovodního potrubí pro obyvatele části obce zvané Suchý řádek. Jednalo se tehdy o nejvýše položenou část městečka, kde zdejší lidé neměli vlastní zdroje vody a museli si ji přinášet ze studní pod kopcem. Nyní bylo položeno potrubí, kterým byla elektrickým čerpadlem hnána voda z dolní studny nahoru na Suchý řádek.3 Během třicátých let prošel opravami místní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Očekávaná návštěva brněnského biskupa Josefa Kupky roku 1930 přiměla obec k menším úpravám fary i kostela, během nichž byl nalezen vchod do krypty, nacházející se pod kostelem. V kryptě o velikosti 5 5 m bylo po stranách v jednotlivých rakvích objeveno devět koster a uprostřed hromadný hrob. Přibližné stáří krypty bylo stanoveno na dvě stě let.4 O sedm let později se obecní zastupitelstvo usneslo na opravě kostelní věže, při níž byla dosavadní šindelová krytina nahrazena měděným plechem a celá věž nově omítnuta. Jednu třetinu všech nákladů poskytl patron kostela, jímž byl kníže Jan II. z Liechtensteina a jehož zastupoval Knížecí Liechtensteinský úřad v Bučovicích. Zbytek peněz byl uhrazen sbírkou a kostelní přirážkou.5 Při příležitosti opravy věže byla do báně vložena pamětní listina, kterou sepsal tehdejší řídící učitel Bohumil Voráč6 a jež zachycuje poměry v obci na podzim roku Vedle informací o složení obecního zastupitelstva, množství úřadů v obci, spolcích či zaměstnání obyvatel, je například v listině zaznamenáno, že tehdy ve Ždánicích jezdilo 20 aut a 17 motocyklů. Zajímavý byl i postřeh, že většina ždánických rodin měla v důsledku nižší porodnosti v průměru dvě děti, ovšem s výjimkou rodiny Antonína Hobži, který jich měl patnáct. Stavební činnost v obci pokračovala vybudováním dvou příjezdových mostů přes potok k Chládkovu mlýnu,7 opravou původně dřevěného mostu na městečku,8 úpravou silnice na městečku a vyvrcholila přestavbou jednoho dříve panského rybníku na koupaliště. Již při provádění pozemkové reformy měla obec možnost koupit některý z rybníků, které patřily k liechtensteinskému panství, ovšem neměla zájem, a proto rybníky připadly Seidlově rodině. Nový majitel sice povolil koupání v rybnících, ale nestaral se o údržbu. Tak docházelo k jejich zanášení blátem a znečišťování, čímž bylo koupání téměř znemožněno. Tato situace přinutila obecní zastupitelstvo zakoupit jeden z rybníků za částku 5000 Kč a poté provést

28 úpravu na moderní koupaliště.9 Během roku 1932 byl obecní rybník pod dohledem výboru vytvořeného pro opravu koupaliště, jehož předsedou byl Bohumil Voráč, vyčištěn. Břehy byly vyzděny a postaveny kabiny. Na počest stého výročí narození Dr. Miroslava Tyrše dostal areál název Tyršovo koupaliště. Během dalších let prošlo toto nové koupaliště o rozměrech m dalšími úpravami, kdy byla například vybetonována část dna a upravena tak pro neplavce.10 S postavením na tehdejší dobu výjimečného koupaliště získala obec na atraktivitě a spolu s krásnou přírodou a bohatými lesy se stala lákadlem pro řadu hostů, kteří přinášeli městečku nemalé zisky. Mezi ně patřily i prázdninové dětské kolonie sociálního odboru státních zaměstnanců v Brně, které zavítaly do Ždánic poprvé roku Děti byly ubytovány ve škole a dospělí v soukromých domácnostech zdejších obyvatel, kteří tak utržili peníze za byty, ovoce, vejce, mléko apod.11 O dva roky později byla v městečku zřízena kolonie pro české děti z Vídně.12 Vhodné podnebí Ždánicka, lesy a hojnost pastvin dávaly rovněž dobrou příležitost k rozvoji dobytkářství. Z iniciativy zdejšího zvěrolékaře MVDr. Františka Břouška, který jednal s rolníky o zřízení družstevní pastviny, a za podpory ministerstva zemědělství a zemědělské rady bylo ve Ždánicích roku 1929 založeno Pastevní družstvo, které si v Bezednici pronajalo 40 měr obecních pozemků.13 Družstvo, jehož předsedou byl František Břoušek, mělo v době svého založení 26 členů. S pastvou se započalo až roku 1932, kdy již byly připraveny kvalitní pastviny a stáje pro dobytek. Účast v prvním roce nebyla příliš veliká, k pastvě bylo poskytnuto pouze 22 kusů dobytka. Důvodem byla snad nedůvěra v nový podnik a zřejmě i poměrně veliký členský příspěvek ve výši 500 Kč a poplatek 4 Kč za každý jeden kilogram přibrané váhy, přičemž průměrně v prvním roce pastvy jeden kus přibral o 59 kg.14 S nedostatkem dobytka se Pastevní družstvo potýkalo i v následujících letech. Roku 1935 proto zdarma propůjčilo 64 m2 půdy na pastvině Včelařskému spolku ve Ždánicích, který zde zřídil včelařskou plemennou stanici.15 Téměř celá třicátá léta vykonával úřad starosty agrárník Jan Štěpánek, jež byl zvolen obecní radou roku Volbě starosty samozřejmě předcházely volby do obecního zastupitelstva, které přinesly zajímavé výsledky. První pozici si stále udrželi sociální demokraté, kteří maximálně vytěžili z krize v KSČ a získali na svou stranu značný počet dříve komunistických voličů. Výrazně se do výsledků obecních voleb ve Ždánicích zapsala místní organizace Národní obce fašistické, strany, jež vznikla roku 1926 sloučením několika českých fašistických skupin. Ještě před volbami navštívil obec přední představitel NOF poslanec Gajda, jehož vystoupení se zde setkalo s velmi příznivým ohlasem.16 Vrátíme-li se k výsledkům posledních voleb do poslanecké sněmovny NS roku 1929, kdy NOF kandidovala jako součást Stříbrného Ligy proti vázaným kandidátním listinám, zjistíme, že již tehdy měli fašisté ve Ždánicích své přívržence. Nyní jejich úspěšná agitace zapříčinila vzrůst počtu příslušníků a přívrženců v obci do té míry, že v obecních volbách roku 1931 obsadila NOF druhé místo a získala pět členů v obecním zastupitelstvu. Rovněž první náměstek starosty Jan Kopečný ml. byl členem této strany.17 V souvislosti s osobou náměstka Kopečného a jeho působením v NOF je třeba se zmínit o neúspěšném útoku fašistů na kasárna v Brně-Židenicích. V lednu roku 1933 skupina šedesáti příslušníků NOF z blízkých Bučovic pod vedením npor. Kobzinka využila

29 nepřítomnosti převážně části posádky Svatoplukových kasáren v Židenicích a zahájila útok s cílem zmocnit se střelných zbraní. Vojákům se však podařilo zabránit obsazení kasáren, čímž byl fašistický puč zmařen. Během příštích dnů byli zajištěni nejen přímí účastníci útoku, ale i všichni ti, kteří o přípravě akce věděli. 18 Mezi nimi i občan Ždánic Jan Kopečný, jenž byl krajským náčelníkem NOF. Až do vynesení rozsudku v červnu roku 1933 se musel Kopečný vzdát své funkce prvního náměstka starosty, ovšem vzhledem k tomu, že všichni muži, kteří se přímo neúčastnili útoku, byli osvobozeni, mohl se opět do své funkce vrátit. Voličská základna NOF19 v obci stále rostla. O tom nás jasně přesvědčí výsledky voleb do poslanecké sněmovny NS konané roku S převahou téměř pěti procent zvítězili fašisté nad druhými lidovci, přičemž sociální demokraté a agrárníci nezískali ani patnáct procent.20 V rámci celého ždánického soudního okresu byla pozice NOF tradičně slabší, ovšem téměř patnáct procent a celkově třetí místo za lidovci a agrárníky svědčí o nezanedbatelné podpoře této strany i v obcích s drtivou převahou rolníků.21 Příčiny takového vzrůstu voličské základny fašistů musíme vidět především v nespokojenosti obyvatel s nedostatkem pracovních míst a růstem nezaměstnanosti, způsobené vleklou hospodářskou krizí. Především dělníci, kteří ztratili práci po zrušení cukrovaru, knížecí cihelny a parcelací velkostatku, museli nyní vyhledat zaměstnání v okolních městech. Zde ovšem v důsledku hospodářské krize, která se vyznačovala poklesem průmyslové výroby, nebyl dostatek pracovních příležitostí. Lidé tehdy zůstávali bez práce a svou nesnadnou situaci řešili příklonem k fašismu, který jim svou demagogií sliboval práci. Ždánice, které se musely potýkat s nezaměstnaností již roku 1930, patřily k nejvíce postiženým obcím kyjovského okresu a byly tudíž pojaty do tzv. státní stravovací akce. Jejím smyslem byla podpora nezaměstnaných dělníků, kteří se ucházeli o práci a nedostali ji. Byli z ní vyloučení obecní chudí, osoby práce neschopné, dále ti, kteří se o práci neucházeli nebo ji nepřijali, a také osoby podporované podle gentského systému.22 Ministerstvo sociální péče dotovalo lístky, které byly jednou týdně rozdány zaregistrovaným nezaměstnaným, a ti si za ně mohli nakoupit potravinové zboží v hodnotě tohoto lístku.23 Za podpory ministerstva pro zásobování lidu vykupovaly obce brambory ve velkém u nejbližších pěstitelů a levně je odprodávaly nemajetným, popřípadě rozdávaly zdarma.24 Stejné ministerstvo provedlo i tzv. uhelnou akci v zimě 1931/1932, během níž přidělilo do jednotlivých okresů nejvíce postižených nezaměstnaností určité množství uhlí. Z dvaceti tun pro kyjovský okres připadly Ždánicím čtyři tuny.25 Nedostatek uhlí však nebyl největším problémem zdejších obyvatel, neboť okolní lesy poskytovaly potřebné množství topiva. Navíc byly všechny obce vyzvány, aby zajistily nezaměstnaným nouzové práce, jako byla úprava silnic, potoků apod. Mzdy měly být hrazeny z obecního rozpočtu a příspěvků od ministerstva sociální péče.26 V rámci těchto nouzových prací bylo ve Ždánicích provedeno hloubení příkopů podél cest, vyčištění potoka za oborou, úprava potoka před měšťanskou školou apod. Jelikož bylo nezaměstnaných mnoho a práce málo, pracovali vždy dva až tři dny a poté bylo vystřídáni jinými. Obvyklá mzda za jednu hodinu takové práce byla 1,60 Kč.27 K podpoře nezaměstnaných a jejich rodin rovněž přispívaly různé sbírky šatstva, obuvi i peněz či vánoční nadílky Okresní péče o mládež.28 Několik párů obuvi a vánočky rozdávala pravidelně před Vánocemi paní Seidlová, ovšem pouze dětem svých zaměstnanců. Pomocnou

30 akci uspořádali i učitelé obou zdejších škol, když získali potřebné finance například od obce, školní rady či spořitelny na zavedení mléčné akce na školách. Mléko, které dodávali zdejší rolníci, bylo o přestávkách po čtvrt litru podáváno více než polovině žactva. 29 Z iniciativy TJ Sokol byla dětem z nejchudších rodin načas poskytována strava v zajištěných domácnostech.30 V kyjovském okrese byla největší nezaměstnanost v únoru V témže roce se ve Ždánicích rozšířila zpráva o zrušení zdejšího okresního soudu. Iniciátorem této akce byly nedaleké Klobouky u Brna, které usilovaly o rozšíření svého okresu. Zrušení soudu by znamenalo zvýšení počtu nezaměstnaných v obci, neboť by přišli o práci všichni jeho úředníci. Rovněž by hrozil další úbytek obyvatel Ždánic, který se projevil již po zastavení provozu v cukrovaru, kdy nezaměstnaní i se svými rodinami odcházeli za prací. Obecní zastupitelstvo z obav před takovým opatřením vyslalo do Prahy deputaci, která se vrátila s ujištěním, že zrušení okresního soudu ve Ždánicích není plánováno.32 Od poloviny roku 1935 začala nezaměstnanost v obci klesat. Dělníci opět nacházeli zaměstnání v okolních městech, kde přes týden pracovali a na víkend se vraceli domů. Na konci téhož roku přišla do obce další poplašná zpráva, která se tentokrát týkala zastavení provozu na místní dráze Ždánice Čejč. Do obcí, kterými železniční trať vedla, dojížděla komise z ředitelství státních drah v Brně a žádala jejich starosty o podepsání souhlasu se zastavením provozu na dráze.33 Jako náhrada bylo přislíbeno prodloužení autobusové linky Bučovice Ždánice do Vyškova a Čejče, k čemuž ovšem nedošlo. V únoru roku 1936 byla vyslána deputace do Prahy. Zástupci ze Ždánic starosta Jan Štěpánek a učitel Bohumil Voráč spolu se starosty Uhřic a Dražůvek se 19. února sešli s ministrem železnic Rudolfem Bechyně a přednesli mu protest proti zrušení dráhy Ždánice Čejč. Jejich protesty však nebyly akceptovány a 16. května došlo k zastavení provozu místní dráhy s výjimkou dopravy celovozových zásilek. Místo přednosty bylo obsazeno zřízencem. 34 Nespokojenost s tímto opatřením vedla příštího roku k opětnému vyslání deputace na ředitelství drah do Brna i na ministerstvo železnic do Prahy. Jejich úsilí sice nevedlo k obnovení provozu na dráze, ale přineslo alespoň zavedení pravidelné autobusové dopravy na lince Ždánice Čejč, která byla v provozu od začátku července V červnu roku 1936 vzrušila obyvatele Ždánic i okolí zpráva o průjezdu prezidenta Beneše zdejším okresem. Kolem státní silnice vedoucí ze Žarošic se 14. června sešlo množství lidí, kteří měli možnost nového prezidenta zahlédnout a pozdravit.36 Roku 1937 zakoupila Okresní péče o mládež od obchodníka Bohuslava Navrátila dům v Kostelní ulici, do něhož byl umístěn dětský domov. Domov, který byl otevřen již před dvěma lety, doposud sídlil v Koryčanech.37 V létě roku 1936 se ve Ždánicích započalo s organizováním civilní protiletecké obrany. Kurzů, které byly v rámci cvičení pořádány, se účastnili všichni, kteří nepodléhali branné povinnosti, tedy ženy, mládež do 18 let, dospělí nad 60 let a ostatní, kteří byli nevojáky většinou z důvodů zdravotních. Následujícího roku bylo obecnímu zastupitelstvu uloženo vybudovat v obci veřejné sprchy pro případ zasažení obyvatelstva otravnými plyny. Takové sprchy byly vybudovány v areálu koupaliště. Lidé většinou tato cvičení, která jim dávala základní informace o poskytování první pomoci a o požární a protiplynové ochraně, nepodceňovali.

31 Zprávy o připojení Rakouska k Německu v březnu roku 1938 a o přesunech německých vojsk k československým hranicím jistě prohloubily v obci pocity nejistoty a napětí. Po vyhlášení částečné mobilizace dne 21. května narukovalo ze Ždánic přes 40 mužů.38 O týden později podobně jako v jiných městech a obcích proběhla i ve Ždánicích manifestační oslava narozenin prezidenta republiky. Byl uspořádán průvod celým městečkem, jehož účastníci se nakonec shromáždili u pomníku padlých na náměstí. Zde vyslechli projevy podplukovníka a velitele dělostřeleckého pluku z Hodonína Dimitrije Budíka a legionáře z Kyjova Josefa Fišera, kteří zdůrazňovali povinnost chránit nedotknutelnost hranic a celistvost republiky.39 V této napjaté situaci se v obci 12. června konaly obecní volby, v nichž s převahou zvítězila Čsl. strana lidová před sociálními demokraty, komunisty a agrárníky. Propad Národní obce fašistické ve volbách byl logický a očekávaný, neboť ždánický soudní okres a tedy i Ždánice, nebyly oblastí pohraniční a počet Němců v obci byl zanedbatelný. Na druhou stranu zisk 156 hlasů a čtyř míst v obecním zastupitelstvu40 v době, kdy se schylovalo k násilné agresi ze strany Německa a fašistů, je výsledek poměrně překvapivý. Jelikož se však jednalo o obecní volby a občané tudíž volili spíše osobnosti a ne strany, můžeme usuzovat, že sympatie voličů měli kandidáti NOF, nikoliv samotná strana. Lidé dychtivě sledovali nepříznivý vývoj událostí v novinách a rádiových vysíláních. Když byla 23. září vyhlášena všeobecná mobilizace, odjelo ze Ždánic zhruba 180 vojáků. 41 Za tímto účelem byl rovněž obnoven provoz na místní dráze Ždánice Čejč, která byla přímým spojením na Hodonín. Zbytek obyvatel se pustil do přípravy krytů a zatemňovacích zařízení. Lidé se snažili doplňovat zásoby a vybírat všechny vklady, což vedlo vládu k opatření omezit výběr jen na 500 Kč na osobu týdně. Přijetí mnichovské dohody československou vládou dne 30. září 1938 se ve Ždánicích projevilo příchodem mnoha obyvatel ze zabraných krajů. Obvodní lékař MUDr. F. Strohschneider z Vranova zde tak převzal praxi po náhle zemřelém MUDr. L. Fialovi. 42 Noví přistěhovalci, mimo jiné i ze Slovenska, obsadili každý volný byt ve Ždánicích. Do složení obecního zastupitelstva zasáhlo vyloučení čtyř jeho členů poté, co byla v prosinci 1938 rozpuštěna Komunistická strana Československa.43 Hospodářský rozvoj obce, jehož těžištěm byla stavební činnost, pokračoval i na počátku třicátých let. Atraktivita městečka vzrostla především vybudováním moderního koupaliště, což se projevilo značným přílivem financí do obecní pokladny. Tento příznivý vývoj byl přerušen vypuknutím hospodářské krize, která měla za následek ohromný vzrůst počtu nezaměstnaných. Ždánice se z tohoto hlediska řadily k nejvíce postiženým obcím kyjovského politického okresu, neboť lidé, kteří po zrušení cukrovaru, cihelny a velkostatku našli zaměstnání v okolních městech, v době hospodářské krize práci ztratili. Nedostatek pracovních míst a nespokojenost s dosavadními opatřeními vedlo množství obyvatel Ždánic k příklonu k fašismu. Toto těžké období způsobené hospodářskou krizí bylo krátce po jejím překonání vystřídáno ještě tragičtějšími událostmi v podobě mnichovské dohody, okupace Československa a vypuknutí druhé světové války.

32 ZÁVĚR Léta se vyznačovala proměnlivostí politického i hospodářského vývoje, což se samozřejmě projevovalo i ve Ždánicích. Po překonání všeobecné krize vyvolané první světovou válkou přišlo období rozkvětu obce spojené s její výstavbou a modernizací. Poměrně záhy provedená elektrifikace, stavba nových budov, komunikací a dalších prospěšných zařízení znamenala pro obyvatele Ždánic velký pokrok z hlediska zvýšení jejich životní úrovně. Na druhou stranu zrušení několika významných podniků v druhé polovině dvacátých let, spojené se ztrátou pracovních příležitostí přímo v obci, do jisté míry signalizovalo blížící se problém nezaměstnanosti, který vyvrcholil s vypuknutím hospodářské krize v první polovině třicátých let. V souvislosti s hospodářskou krizí a jejími následky nalezla ve Ždánicích živnou půdu fašistická ideologie reprezentovaná programem Národní obce fašistické. Pozice této strany v obci zůstávala poměrně silná i bezprostředně před schylující se agresí ze strany fašistického Německa. Až studium dalších materiálů zabývajících se obdobím okupace a druhé světové války ukáže, jaké stopy zanechala tato ideologie na obyvatelích Ždánic a do jaké míry ovlivňovala jejich jednání. Jelikož hlavním smyslem práce Dějiny Ždánic v letech je především vystihnout politický a s ním související hospodářský vývoj obce v daném období, byla ostatním oblastem dějin městečka věnována pouze okrajová pozornost. Z hlediska zpracování celkového pohledu na Ždánice v období první republiky bude tedy rovněž nutné přistoupit k podrobnému studiu materiálů týkajících se spolkového a kulturního života v obci.

33 POZNÁMKY Poznámky ke kapitole Stručný pohled do minulosti Ždánic 1 Vrbas, J.: Dějiny městečka Ždánic. Ždánice 1898, s Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Brno 1938, s Wolny, G.: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. II. Abtheilung Brünner Diöcese, IV, Brno 1861, s Vrbas, J.: c.d., s Hakenová, K., Zubalík, M.: Útvar povrchu. In: Na našem Slovácku Kyjovsko a Ždánsko v souborném popisu, III, Kyjov 1936, s. 41. Poznámky ke kapitole Správní vývoj obce ve dvacátých a třicátých letech 1 Pamětní kniha městečka Ždánic SOkA v Hodoníně, OÚ-Žd-29, s Kronika měšťanské školy SOkA Hodonín, SŠ-Žd, i. č. 1, s Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku. Praha 1924, s viz. Příloha č Cejp, E.: Přehled o církvích na Kyjovsku. In: Na našem Slovácku Kyjovsko a Ždánsko v souborném popisu, III, Kyjov 1936, s Otevření modlitebny v Kyjově. Kyjovsko , s. 6 7 Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku. Praha 1924, s viz. Příloha č. 1. Poznámky ke kapitole Ždánice za první světové války 1 Urban, O.: Česká společnost Praha 1982, s Kronika obecné školy ve Ždánicích SOkA Hodonín, NŠ Žd, i. č. 268/II, s. 69.

34 3 Pamětní kniha, s tamtéž, s Kronika obecné školy, s Český národ ve světové válce. Pardubice 1917, s Pamětní kniha, s tamtéž, s Budínský, J.: Morava za světové války. Brno 1936, s Pamětní kniha, s tamtéž, s Kronika obecné školy, s tamtéž, s Pamětní kniha, s tamtéž, s Urban, O.: c. d., s Pamětní kniha, s Vrbas, J.: Dějiny městečka Ždánic. Vyškov 1930, s Pamětní kniha, s Kronika měšťanské školy, s Jednopatrová budova obecné školy byla postavena roku Zpočátku se vyučovalo ve čtyřech třídách, od školního roku 1893/94 v pěti. Roku 1927 byla škola přejmenována na šestitřídní. 22 Kronika obecné školy, s. 93.

35 23 Pamětní kniha, s tamtéž, s tamtéž, s tamtéž, s Chalabala, F.: Ždánice ve dny osvobození r Ždánický zpravodaj, 1968, č. 3, s. 28 Kronika obecné školy, s Pamětní kniha, s tamtéž, s Chalabala, F.: c. d., s Pamětní kniha, s : V. Bořecký, V. Kaška, E. Krátký, V. Esendr, F. Moudrý, M. Pšenčík, F. Švábík, F. Žádník, P. Žižlavský. 1915: J. Elzner, Š. Chromý, F. Jarma, F. Kukulka, A. Kořínek, A. Lindenberk, T. Mrázek, J. Štěpánek, A. Pospíšil, J. Ther, L. Tesař, A. Valouch, J. Vytopil, I. Víteček, J, Zjevík, F. Jarma st. 1916: F. Krátký, J, Kořínek, E. Konečný, K. Lindenberk, J. Vozda, F. Zapletal, A. Žižlavský. 1917: M. Hausler, F. Kuchyňka, F. Konečný, G. Kroupa, J. Láníček, M. Novák, O. Prokeš, F. Procházka, P. Svoboda. 1918: B. Bohuňovský, L. Bohuňovský, A. Kobzinek, J. Kořínek, A. Kliment, J. Láníček st., A Polešovský, K. Santler. Zemřelí: F. Blatný, F. Čadil, L. Glaser, M. Goldman, J. Horák, Š. Novák, F. Opálka, E. Tyll, A. Cibulka. Poznámky ke kapitole Politický a hospodářský vývoj obce ve dvacátých letech 1 Peroutka, F.: Budování státu. II, Praha 1991, s. 455.

36 2 Pamětní kniha, s Peroutka, F.: c. d., s MZA v Brně, B40/ZÚ Brno, č. j. 5251/19, k MZA v Brně, B40/ZÚ Brno, č. j /19, k Peroutka, F.: Budování státu. IV, Praha 1991, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 862, k tamtéž 9 Kronika obecné školy, s Kotík, V.: Volby ve Ždánicích Ždánický zpravodaj, 31, 1992, mimoř. číslo, s. 4. Viz. Příloha č Volby do Národního shromáždění v dubnu Praha 1922, s MZA v Brně, B40/ZÚ Brno, č. j. 3488/20. Praha 1922, s Hnutí venkovského lidu v českých zemích v letech Praha 1958, s tamtéž, s Kronika obecné školy, s Peša, V.: Revoluční události v prosinci 1920 na území dnešního Jihomoravského kraje. SMM, 80, 1961, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 862, k tamtéž 19 Kotík, V.: c. d., s Volby do poslanecké sněmovny v listopadu Praha 1926, s Pamětní kniha, s. 24.

37 22 Chalabala, F.: Dělnická tělocvičná jednota Lassalle ve Ždánicích. Ždánický zpravodaj, 1963, č. 6-7, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k tamtéž 25 MZA v Brně, B40/II, i. č , k Břoušek, F.: Dějiny Rolnicko-hospodářského spolku ve Ždánicích od jeho založení roku 1896 do roku In: Katalog jubilejní hospodářské výstavy ve Ždánicích, Ždánice 1936, s. 4, SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k MZA v Brně, B40/II, i. č , k Pamětní kniha, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1293, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1295, k SOkA Hodonín, i. č. 1296, k Kyjov město a okres. Brno 1940, s Chalabala, F.: Ždánice v minulosti dům č ŽZ, 1970, č. 2, s Strouhal, F.: Dr. Josef Schieszl. In: Na našem Slovácku Kyjovsko a Ždánsko v souborném popisu, sv. III, Kyjov 1936, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1120, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1292, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1215, k Kotík, V.: c. d., s Kronika obecné školy, s. 256.

38 41 Pamětní kniha, s tamtéž, s tamtéž, s Pamětní kniha, s Dříve platil řezník za jednu krávu Kč, nyní dával za nemocné kusy jen kolem 300 Kč, přičemž jeden kilogram masa prodával za 14 16Kč. 45 Kronika měšťanské školy, s Pamětní kniha, s tamtéž, s Chalabala, F.: Zavádění elektrického proudu ve Ždánicích. ŽZ, 1962, č. 9, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, sig. Zvl/112, i. č. 1614, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, sig. Zvl/112, i. č. 1628, k Chalabala, F.: Budování silnic ve Ždánicích. ŽZ, 1963, č. 4, s Pamětní kniha, s tamtéž, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1130, k Dům původně tvořil část velkostatku, byla v něm kovárna. Nyní zde byly vybudovány garáže pro dvě auta a sklad benzinu a olejů. 55 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1124, k Pamětní kniha, s Chalabala, F.: První veřejná telefonní hovorna ve Ždánicích. ŽZ, 1962, č. 11, s Pamětní kniha, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k. 332.

39 60 Chalabala, F.: Ovocná školka ve Ždánicích. ŽZ, 1969, č. 4, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1019, k Pamětní kniha, s tamtéž, s tamtéž, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k Kyjov město a okres. Brno 1940, s Pamětní kniha, s Chalabala, F.: Ždánice v minulosti obecní hospoda U zlaté hvězdy. ŽZ, 1970, č. 3, s Pamětní kniha, s tamtéž, s tamtéž, s tamtéž, s Kronika měšťanské školy, s. 105a. 74 tamtéž, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1307, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1310, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1307, k Chalabala, F.: Učňovská besídka. In: Vrbasův kraj, 1967, č. 1, s Dvacet let československého zemědělství. Praha 1938, s. 27.

40 80 Archlebov, Bukovany, Dražůvky, Lovčice, Nechvalín, Ostrovánky, Sobůlky, Stavěšice, Věteřov a Ždánice. 81 Voženílek, J.: Předběžné výsledky československé pozemkové reformy. Praha 1930, s Pozemková reforma, 1923, č , s Pozemková reforma, 1924, č. 9-10, s Voženílek, J.: c. d., s Chalabala, F.: Několik informací o historii zámku. ŽZ, 1963, č. 6 7, s Chalabala, F.: Ve stručnosti o ždánickém cukrovaru. ŽZ, 1963, č. 6 7, s Pamětní kniha, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1296, k Roku 1886 byla povolena zednickému mistrovi Ondřeji Pospíšilovi a tesařskému mistrovi Karlu Doupovcovi stavba cihelny na polích zvaných Kameny. Roku 1924 se jejím vlastníkem stal syn bývalého majitele Karla Doupovce stavitel Vladimír Doupovec, který okamžitě podal žádost o udělení živnostenského oprávnění k výrobě a prodeji cihlářského materiálu. Téhož roku rozšířil svou žádost o udělení povolení na stavbu kruhové pece na pálení cihel, včetně stavby strojovny, komínu a sušících kůlen. Poté, co mu bylo uděleno, spojil se Doupovec s Tesařem a Kopečným a vytvořili podnik, od roku 1926 s názvem Hospodářská kruhovka ve Ždánicích s. r. o. Roku 1927 povolila Okresní správa politická v Kyjově zřízení úzkokolejné dráhy s ručním pohonem pro potřebu cihelny, jež vedla z kruhovky přes okresní silnici k dráze. 89 Chalabala, F.: Ždánice ve svém budování cihelny. ŽZ, 1973, č. 4, s Chalabala, F.: Šlechtitelská stanice ve Ždánicích. ŽZ, 1969, č. 3, s. 4. Již tři roky po vzniku šlechtitelské stanice dostal vyšlechtěný druh ždánického ječmene na světové výstavě v Londýně první cenu. 91 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1270, k Zkušenosti v kolářském řemeslu získali bratři Ludvík a Cyril Blatní u svého otce Jakuba Blatného, který již roku 1897 zavedl ve své dílně v domě č. 197 strojní pohon pásové pily parní lokomobilou, z níž také odebíral páru na ohýbání kleštin. Roku 1907 zřídil při Kaškově mlýnu pilu na řezání kulatiny, která zde fungovala do roku V tomto roce byla převezena do budovy postavené na pozemku u vlakového nádraží, mezi soutokem obou ždánických potoků, který byl ve vlastnictví bratrů Blatných. 92 Vrbas, J.: Ždánsko. Vyškov 1930, s. 625n.

41 Poznámky ke kapitole Politický a hospodářský vývoj obce ve třicátých letech 1 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 2014, sig. I/34, k Pamětní kniha, s tamtéž, s tamtéž, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1328, k Kopie je vložena do Pamětní knihy městečka Ždánic. 7 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 2162, k tamtéž 9 Pamětní kniha, s Kyjov město a okres. Brno 1940, s Pamětní kniha, s Kronika měšťanské školy, s Pamětní kniha, s tamtéž, s Břoušek, F.: Pastevní družstvo ve Ždánicích. In: Katalog jubilejní hospodářské výstavy ve Ždánicích, Ždánice 1936, s Kronika obecné školy, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 860, k Vykoupil, L.: Fašistický útok na Židenická kasárna v roce In: Forum Brunense, 1993, s Kronika obecné školy, s. 313.

42 20 Kotík, V.: c. d., s Volby do poslanecké sněmovny v květnu Praha 1936, s Gentský systém poskytování podpor v nezaměstnanosti prostřednictvím odborových organizací, kterým stát na tyto účely poskytuje příspěvek. V Československu existoval gentský systém v letech Pamětní kniha, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1380, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1379, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1382, k Pamětní kniha s, Po 1. světové válce přišlo ministerstvo vnitra s návrhem na zřízení jednotné organizace veškeré sociální péče v každém soudním okresu, přičemž vyzvalo okresní správy politické, aby oslovily především sirotčí spolky, které by se měly tohoto úkolu ujmout. Z tohoto důvodu byl roku 1921 ždánický sirotčí spolek reorganizován na Okresní péči o mládež ve Ždánicích. O rok později byl založen zvláštní odbor této organizace Ochrana matek a dětí. Jednalo se o jakousi poradnu pro matky s dětmi, jež byla odborně vedena lékařem Dr. Schulzem vždy prvního a třetího dne v měsíci. Roku 1935 byla při Okresní péči o mládež zřízena Poradna pro volbu povolání. 29 Kronika obecné školy, s tamtéž, s Poláček, J.: Nezaměstnanost na Moravském Slovácku a Valašsku v letech ZKMG, 1957, č. 7, s Pamětní kniha, s Zastavení provozu na dráze Ždánice Čejč. So, 1935, č. 18, s Pamětní kniha, s tamtéž, s tamtéž, s. 204.

43 37 tamtéž, s tamtéž, s Kronika obecné školy, s Pamětní kniha, s tamtéž, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1406, k Pamětní kniha, s Poznámky k Přílohám č Vypracováno podle: Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku. Praha 1924, s. 89. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha 1935, s Příslušníci židovské národnosti byli roku 1935 řazeni k cizozemcům. 3 Cizozemci nebyli českoslovenští státní příslušníci. 4 Vypracováno podle: Volby do Národního shromáždění v dubnu Praha Volby do poslanecké sněmovny v listopadu Praha Volby do poslanecké sněmovny v říjnu Praha Volby do poslanecké sněmovny v květnu Praha Kotík, V.: Volby ve Ždánicích ŽZ, 31, 1992, mimoř. číslo. 5 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 860, k. 214, i. č. 862, k Pamětní kniha městečka Ždánic, s Přehled spolků je řazen podle doby jejich vzniku. U spolků, které zanikly před druhou světovou válkou, je uvedena i doba jejich zániku (pokud je známa). 7 Chalabala, F.: 80 let Hasičského spolku ve Ždánicích. ŽZ, 1963, č. 8, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k. 330.

44 10 Chalabala, F.: Dělnická tělocvična jednota Lassalle ve Ždánicích. ŽZ, 1963, Č. 6 7, S SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, K tamtéž 13 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k tamtéž 15 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k tamtéž 18 Pamětní kniha městečka Ždánic, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k Pamětní kniha městečka Ždánic, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k MZA v Brně, B40/II, i. č , k MZA v Brně, B40/II, i. č , k MZA v Brně, B40/II, i. č , k MZA v Brně, B40/II, i. č , k MZA v Brně, B40/II, i. č , k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k MZA v Brně, B 40/II, i. č , k SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k Přesný vznik družstva Dělnický dům není znám, budova Dělnického domu byla dostavěna roku 1932.

45 30 SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k Kyjov město a okres. Brno 1940, s SOkA Hodonín, OÚ Kyjov, i. č. 1070, k tamtéž SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY prameny: Kronika měšťanské školy Státní okresní archiv Hodonín (dále jen SOkA Hodonín), NŠ Žd, i. č. 268/II. Kronika obecné školy ve Ždánicích SOkA Hodonín, SŠ Žd, i. č. 1. Pamětní kniha městečka Ždánic SOkA Hodonín, OÚ Žd 29. SOkA Hodonín, fond OÚ Kyjov, k. 214, 215, 301, , 356, 360, 361, 368, 387, 393, 394, 398, 403, 428, 475, 478, 480, 482, 544. Moravský zemský archiv v Brně (dále MZA v Brně), fond B 40/ZÚ, k. 3, 11, 15. MZA v Brně, fond B 40/II, k , 3 837, 3 895, 3 913, literatura: Břoušek, F.: Dějiny Rolnicko hospodářského spolku ve Ždánicích od jeho založení roku 1896 do roku In: Katalog jubilejní hospodářské výstavy ve Ždánicích, Ždánice 1936, s Břoušek, F.: Pastevní družstvo ve Ždánicích. In: Katalog jubilejní hospodářské výstavy ve Ždánicích, Ždánice 1936, s Budínský, J.: Morava za světové války. Brno Cejp, E.: Přehled o církvích na Kyjovsku. In: Na našem Slovácku Kyjovsko a Ždánsko v souborném popisu, III, Kyjov 1936, s Český národ ve světové válce. Pardubice 1917.

46 Dvacet let československého zemědělství. Praha Hakenová, K., Zubalík, M.: Útvar povrchu. In: Na našem Slovácku Kyjovsko a Ždánsko v souborném popisu, III, Kyjov 1936, s Hnutí venkovského lidu v českých zemích v letech Praha 1958, s , Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Brno Chalabala, F.: Zavádění elektrického proudu ve Ždánicích. Ždánický zpravodaj (ŽZ), 1962, č. 9, s. 7. týž: První veřejná telefonní hovorna ve Ždánicích, ŽZ, 1962, č. 11, s. 5. týž: Ždánice ve dny osvobození. ŽZ, 1963, č. 3, s týž: Budování silnic ve Ždánicích. ŽZ, 1963, č. 4, s. 2. týž: Několik informací o historii zámku. ŽZ, 1963, č. 6 7, s. 5. týž: Ve stručnosti o ždánickém cukrovaru. ŽZ, 1963, č. 6 7, s. 6. týž: Dělnická tělocvičná jednota Lassalle ve Ždánicích. ŽZ, 1963, č. 6 7, s. 8. týž: 80 let Hasičského spolku ve Ždánicích, ŽZ, 1963, Č. 8, S. 1. týž: Učňovská besídka. In: Vrbasův kraj, 1967, č. 1, s týž: Šlechtitelská stanice ve Ždánicích, ŽZ, 1969, č. 3, s. 4. týž: Ovocná školka ve Ždánicích, ŽZ, 1969, č. 4, s. 5. týž: Ždánice v minulosti dům č ŽZ, 1970, č. 2, s. 6. týž: Ždánice v minulosti - obecní hospoda U zlaté hvězdy. ŽZ, 1970, č. 3, s. 6. týž: Ždánice ve svém budování cihelny. ŽZ, 1973, č. 4, s. 12. Kotík, V.: Volby ve Ždánicích Ždánický zpravodaj, 1992, 31, mimořádné číslo. Kyjov město a okres. Brno 1940.

47 Otevření modlitebny v Kyjově. Kyjovsko, , s. 6. Peroutka, F.: Budování státu, IV, Praha Peša, V.: Revoluční události v prosinci 1920 na území dnešního Jihomoravského kraje. SMM, 80, 1961, s Poláček, J.: Nezaměstnanost na Moravském Slovácku a Valašsku v letech ZKGM, 1957, č. 7, s Pozemková reforma, 1923, č Pozemková reforma, 1924, č Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku. Praha Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha Strouhal, F.: Dr. Josef Schieszl. In: Na našem Slovácku Kyjovsko a Ždánsko v souborném popisu, III, Kyjov 1936, s Urban, O.: Česká společnost Praha Volby do Národního shromáždění v dubnu Praha Volby do poslanecké sněmovny v listopadu Praha Volby do poslanecké sněmovny v říjnu Praha Volby do poslanecké sněmovny v květnu Praha Voženílek, J.: Předběžné výsledky československé pozemkové reformy. Praha Vrbas, J.: Dějiny městečka Ždánic. Ždánice týž: Ždánsko. Vyškov Vykoupil, L.: Fašistický útok na židenická kasárna v roce In: Forum Brunense, 1993, s Volný, G.: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. II. Abtheilung Brünner Diöcese, IV, Brno 1861.

48 Zastavení provozu na dráze Ždánice Čejč. So, 1935, č. 18, s. 1.

49

50

51

52

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62 Obrazové přílohy 1.Zvony shozené z kostelní věže za účelem jejich rekvizice roku Původní umístění pomníku padlých na městečku před obecnou školou

63 3. Ždánická fara a kostel Nanebevzetí Panny Marie 4. Zleva: cukrovar, Hospodářská kruhovka, vlakové nádraží

64 5. Pohled na zámek a vilu z jihozápadní strany 6. Pohled na zámek z nádvoří

65 7. Pohled na zámek z parku 8. Seidlova vila

66 9. Obecní rybník přebudovaný na koupaliště 10. Pohled na Ždánice ze severovýchodní strany

67 11. Budova místní TJ Sokol zv. sokolovna 12. V popředí budova měšťanské školy, vpravo restaurace u Bičanů

68 13. Novostavba měšťanské školy