Otázka 73 1 Suma teologie III O svátosti eucharistie Benedikt Mohelník OP, Pracovní překlad určený výlučně pro účastníky semináře 2010/11 na KTF UK

Transkript

1 Otázka 73 1 Suma teologie III O svátosti eucharistie Benedikt Mohelník OP, Pracovní překlad určený výlučně pro účastníky semináře 2010/11 na KTF UK Otázka 73 Quaestio 73: De sacramento eucharistiae. Prooemium Consequenter considerandum est de sacramento Eucharistiae. Et primo, de ipso sacramento; secundo, de materia; tertio, de forma; quarto, de effectu; quinto, de recipientibus hoc sacramentum; sexto, de ministro; septimo, de ritu. Circa primum quaeruntur sex. Primo, utrum Eucharistia sit sacramentum. Secundo, utrum sit unum vel plura. Tertio, utrum sit de necessitate salutis. Quarto, de nominibus eius. Quinto, de institutione ipsius. Sexto, de figuris eius. Otázka 73: Svátost eucharistie Úvod Dále se budeme zabývat svátostí Eucharistie. A to nejprve svátostí samou; za druhé materií; za třetí formou; za čtvrté účinky; za páté těmi, kdo tuto svátost přijímají; za šesté vysluhovatelem; za sedmé obřadem. Pokud jde o první bod, zkoumá se šest otázek: 1. Zda je eucharistie svátostí. 2. Zda je jednou nebo více svátostmi. 3. Zda je nutná ke spáse. 4. Její jména. 5. Její ustanovení. 6. Její předobrazy. Articulus 1: Utrum eucharistia sit sacramentum. Ad primum sic proceditur. Videtur quod Eucharistia non sit sacramentum. Ad idem enim non debent ordinari duo sacramenta, quia unumquodque sacramentum efficax est ad suum effectum producendum. Cum ergo ad perfectionem ordinetur confirmatio et Eucharistia, ut Dionysius dicit, IV cap. Eccl. Hier., videtur Eucharistia non esse sacramentum, cum confirmatio sit sacramentum, ut prius habitum est. Praeterea, in quolibet sacramento novae legis id quod visibiliter subiicitur sensui, efficit invisibilem effectum sacramenti, sicut ablutio aquae causat et characterem baptismalem et ablutionem spiritualem, ut supra dictum est. Sed species panis et vini, quae subiiciuntur sensui in hoc sacramento, non efficiunt neque ipsum corpus Christi verum, quod est res et sacramentum, neque corpus mysticum, quod est res tantum in Eucharistia. Ergo videtur quod Eucharistia non sit sacramentum novae legis. Článek první: Zda je eucharistie svátostí. Zdá se, že eucharistie není svátostí. 1. Dvě svátosti totiž nemají být zaměřeny k témuž, neboť každá svátost má účinnost vedoucí k dosažení svého účinku. Když jsou tedy biřmování i eucharistie zaměřeny na dokonalost, jak říká Dionysius 1 ve IV. kap. spisu De Ecclesiastica Hierarchia, zdá se, že Eucharistie není svátostí. Už dříve jsme totiž ukázali, že biřmování je svátostí To, co se v každé svátosti Nového zákona viditelně předkládá smyslu, působí neviditelný účinek svatosti. Například obmytí vodou je příčinou jak křestního charakteru, tak duchovního obmytí, jak bylo řečeno výše. 3 Ale způsoby chleba a vína, které jsou v této svátosti předloženy smyslu, nejsou příčinou ani samotného pravého Kristova těla, které je realitou i svátostí, ani mystického těla, které je v eucharistii pouze realitou. 4 Zdá se tedy, že eucharistie není svátostí Nového zákona. Praeterea, sacramenta novae legis habentia 3. Svátosti Nového zákona, které mají materii, se 1 DIONYSIUS AREOPAGITA (PS.), De Ecclesiast. Hier., cap. 4, P. I (PG 3, 472). 2 Q. 65, a. 1; q. 72, a Q. 63, a. 6; q. 66, a. 1, 3 a 7. 4 PETRUS LOMBARDUS, Sent., Lib. IV, dist. VIII, cap. 6 (QR II, 791).

2 materiam in usu materiae perficiuntur, sicut Baptismus in ablutione, et confirmatio in chrismatis consignatione. Si ergo Eucharistia sit sacramentum, perficeretur in usu materiae, non in consecratione ipsius materiae. Quod patet esse falsum, quia forma huius sacramenti sunt verba quae in consecratione materiae dicuntur, ut infra patebit. Ergo Eucharistia non est sacramentum. Sed contra est quod in collecta dicitur, Hoc tuum sacramentum non sit nobis reatus ad poenam. Respondeo dicendum quod sacramenta Ecclesiae ordinantur ad subveniendum homini in vita spirituali. Vita autem spiritualis vitae corporali conformatur, eo quod corporalia spiritualium similitudinem gerunt. Manifestum est autem quod, sicut ad vitam corporalem requiritur generatio, per quam homo vitam accipit, et augmentum, quo homo perducitur ad perfectionem vitae; ita etiam requiritur alimentum, quo homo conservatur in vita. Et ideo, sicut ad vitam spiritualem oportuit esse Baptismum, qui est spiritualis generatio, et confirmationem, quae est spirituale augmentum; ita oportuit esse sacramentum Eucharistiae, quod est spirituale alimentum. Ad primum ergo dicendum quod duplex est perfectio. Una quae est in ipso homine, ad quam perducitur per augmentum. Et talis perfectio competit confirmationi. Alia autem est perfectio quam homo consequitur ex adiunctione cibi vel indumenti, vel alicuius huiusmodi. Et talis perfectio competit Eucharistiae, quae est spiritualis refectio. Ad secundum dicendum quod aqua Baptismi non causat aliquem spiritualem effectum propter ipsam aquam, sed propter virtutem spiritus sancti in aqua existentem, unde Chrysostomus dicit, super illud Ioan. V, Angelus domini secundum tempus etc., In baptizatis non simpliciter aqua operatur, sed, cum spiritus sancti susceperit gratiam, tunc omnia solvit peccata. Sicut autem Otázka 73 2 uskutečňují tak, že se materie používá. Například při křtu se obmývá a při biřmování se označuje křižmem. Je-li tedy eucharistie svátostí, uskutečňovala by se použitím materie a nikoli její konsekrací. To je zjevně mylné tvrzení, protože formou této svátosti jsou slova, která se říkají při konsekraci materie, jak bude patrné níže. 5 Eucharistie tedy není svátostí. Na druhé straně: V kolektě se říká: Ať se nám tato tvá svátost nestane důvodem k odsouzení. 6 Odpovídám: Svátosti církve jsou zaměřeny k tomu, aby prospívaly člověku v duchovním životě. Duchovní život se pak podobá tělesnému životu, protože tělesné věci v sobě nesou podobnost s duchovními. Je však zjevné, že když se k tělesnému životu vyžaduje zrození, jímž člověk dostává život, a růst, jímž je člověk přiváděn k dokonalosti života, tak se také vyžaduje pokrm, jímž se člověk udržuje při životě. A proto, jako bylo třeba k duchovnímu životu křtu, který je duchovním zrozením, a biřmování, které je duchovním růstem, tak bylo třeba svátosti eucharistie, která je duchovním pokrmem. K námitkám: 1. Dokonalost je dvojí. Jedna, která je v člověku samém. K té je člověk přiváděn růstem. A taková dokonalost přísluší biřmování. Jiná je pak dokonalost, které člověk dosahuje tím, že se mu něco přidává zvnějšku, jako pokrm nebo šat, apod. A taková dokonalost přísluší eucharistii, která je duchovním občerstvením. 2. Křestní voda nepůsobí nějaký duchovní účinek sama o sobě, ale silou Ducha Svatého, která se ve vodě nachází. Proto Zlatoústý 7 k verši Jan 5, 4 Anděl Páně občas říká: V pokřtěných nepůsobí voda jednoduše, ale když přijala milost Ducha Svatého, tehdy rozvazuje všechny hříchy. Jako se pak má síla Ducha Svatého ke křestní vodě, tak se má pravé Kristovo tělo ke 5 Q. 78, a Postcommunio in Missa pro Vivis et Defunctis: Purificent nos, quaesumus, Omnipotens et misericors Deus, sacramenta quae sumpsimus: et, intercedentibus omnibus Sanctis tuis, praesta; ut hoc tuum sacramentum non sit nois reatus ad poenam, sed intercession salutaris ad veniam: sit ablution scelerum, sit fortitude fragilium sit contra omnia mundi pericula firmamentum; sit vivorum atque mortuorum fidelium remissio omnium delictorum. Per Dominum nostrum Jesum Christum Viz HUGO MENARDUS, In S. Gregorii Librum Sacramentorum Notae, nota 680 (PL 78, 475). Srov. Missale S.O.P., Orationes ad diversa, n. 38 (s. 88*). 7 IOANNES CHRYSOSTOMUS, In Ioann., hom. XXXVI (PG 59, 204).

3 se habet virtus spiritus sancti ad aquam Baptismi, ita se habet corpus Christi verum ad species panis et vini. Unde species panis et vini non efficiunt aliquid nisi virtute corporis Christi veri. Ad tertium dicendum quod sacramentum dicitur ex eo quod continet aliquid sacrum. Potest autem aliquid esse sacrum dupliciter, scilicet absolute, et in ordine ad aliud. Haec est autem differentia inter Eucharistiam et alia sacramenta habentia materiam sensibilem, quod Eucharistia continet aliquid sacrum absolute, scilicet ipsum Christum, aqua vero Baptismi continet aliquid sacrum in ordine ad aliud, scilicet virtutem ad sanctificandum, et eadem ratio est de chrismate et similibus. Et ideo sacramentum Eucharistiae perficitur in ipsa consecratione materiae, alia vero sacramenta perficiuntur in applicatione materiae ad hominem sanctificandum. Et ex hoc etiam consequitur alia differentia. Nam in sacramento Eucharistiae id quod est res et sacramentum, est in ipsa materia; id autem quod est res tantum, est in suscipiente, scilicet gratia quae confertur. In Baptismo autem utrumque est in suscipiente, et character, qui est res et sacramentum; et gratia remissionis peccatorum, quae est res tantum. Et eadem ratio est de aliis sacramentis. Otázka 73 3 způsobám chleba a vína. Proto způsoby chleba a vína nepůsobí nic, než silou pravého Kristova těla. 3. To, co obsahuje něco posvátného, se nazývá svátostí. Něco však může být posvátné dvojím způsobem: buď absolutně anebo ve vztahu k něčemu jinému. Rozdíl mezi eucharistií a jinými svátostmi, které mají smyslovou materii, spočívá v tom, že eucharistie obsahuje něco posvátného absolutně, totiž samého Krista, kdežto křestní voda obsahuje něco posvátného ve vztahu k něčemu jinému, totiž sílu sloužící k posvěcení. Totéž platí o křižmu a podobných věcech. A proto se svátost eucharistie uskutečňuje konsekrací materie, zatímco jiné svátosti se uskutečňují použitím materie na člověku, který má být posvěcen. A z toho plyne také další rozdíl. Ve svátosti eucharistie je totiž realita i svátost v samotné materii; pouze realita je v přijímajícím, totiž milost, která se uděluje. Ve křtu je však obojí v přijímajícím: jak charakter, který je realitou i svátostí, tak milost odpuštění hříchů, která je pouze realitou. A totéž platí o jiných svátostech. Articulus 2: Utrum sit unum vel plura. Ad secundum sic proceditur. Videtur quod Eucharistia non sit unum sacramentum, sed plura. Dicitur enim in collecta, Purificent nos, quaesumus, domine, sacramenta quae sumpsimus, quod quidem dicitur propter Eucharistiae sumptionem. Ergo Eucharistia non est unum sacramentum, sed plura. Praeterea, impossibile est, multiplicato genere, non multiplicari speciem, sicut quod unus homo sit plura animalia. Sed signum est genus sacramenti, ut supra dictum est. Cum igitur in Eucharistia sint plura signa, scilicet panis et vini, videtur consequens esse quod sint plura sacramenta. Článek druhý: Zda je jednou nebo více svátostmi. Zdá se, že eucharistie není jednou svátostí, ale více. 1. V kolektě se totiž říká: Ať nás, Pane, očistí svátosti, které jsme přijali. 8 a říká se to v souvislosti s přijetím eucharistie. Eucharistie tedy není jednou svátostí, ale více. 2. Když se zmnoží rod, je nemožné, aby se nezmnožil druh; jako by jeden člověk byl více živočichů. Svátost však spadá pod druh znamení, jak bylo řečeno výše. 9 Jestliže je v eucharistii více znamení, totiž chleba a víno, zdá se, že v důsledku toho je více svátostmi. 8 Postcommunio in Missa pro Vivis et Defunctis (celá citovaná v pozn. 6); Viz HUGO MENARDUS, In S. Gregorii Librum Sacramentorum Notae, nota 680 (PL 78, 475). Srov. Missale S.O.P., Orationes ad diversa, č. 38 (s. 88*). 9 Q. 60, a. 1.

4 Praeterea, hoc sacramentum perficitur in consecratione materiae, sicut dictum est. Sed in hoc sacramento est duplex materiae consecratio. Ergo est duplex sacramentum. Sed contra est quod apostolus dicit, I Cor. X, Unus panis et unum corpus multi sumus, omnes qui de uno pane et uno calice participamus. Ex quo patet quod Eucharistia sit sacramentum ecclesiasticae unitatis. Sed sacramentum similitudinem gerit rei cuius est sacramentum. Ergo Eucharistia est unum sacramentum. Respondeo dicendum quod, sicut dicitur V Metaphys., unum dicitur non solum quod est indivisibile vel quod est continuum, sed etiam quod est perfectum, sicut cum dicitur una domus, et unus homo. Est autem unum perfectione ad cuius integritatem concurrunt omnia quae requiruntur ad finem eiusdem, sicut homo integratur ex omnibus membris necessariis operationi animae, et domus ex partibus quae sunt necessariae ad inhabitandum. Et sic hoc sacramentum dicitur unum. Ordinatur enim ad spiritualem refectionem, quae corporali conformatur. Ad corporalem autem refectionem duo requiruntur, scilicet cibus, qui est alimentum siccum; et potus, qui est alimentum humidum. Et ideo etiam ad integritatem huius sacramenti duo concurrunt, scilicet spiritualis cibus et spiritualis potus, secundum illud Ioan. VI, Caro mea vere est cibus, et sanguis meus vere est potus. Ergo hoc sacramentum multa quidem materialiter est, sed unum formaliter et perfective. Ad primum ergo dicendum quod in collecta eadem et pluraliter dicitur primo, Purificent nos sacramenta quae sumpsimus; et postea singulariter subditur, Hoc tuum sacramentum non sit nobis reatus ad poenam, ad ostendendum quod hoc sacramentum quodammodo est multa, simpliciter autem unum. Ad secundum dicendum quod panis et vinum materialiter quidem sunt plura signa, formaliter vero et perfective unum, inquantum ex eis perficitur una refectio. Otázka Svátost se uskutečňuje posvěcením materie, jak bylo řečeno. 10 Ale v této svátosti je dvojí konsekrace materie. Je tedy dvojitou svátostí. Na druhé straně: Apoštol v 1 Kor 10, 17 říká: Protože je jenom jeden chléb, jsme my mnozí jedním tělem, vždyť máme všichni účast na tom jediném chlebě [a jediném kalichu]. 11 Z toho je patrné, že eucharistie je svátostí jednoty církve. Svátost však v sobě nese podobnost s věcí, jíž je znamením. Eucharistie je tedy jednou svátostí. Odpovídám: Podle V. knihy Metafyziky 12 se nazývá jedno nejen co je nedílné nebo co je souvislé, ale také co je dokonalé, jako se např. říká jeden dům a jeden člověk. Jednota dokonalosti přísluší jsoucnu, jehož úplnost zaručuje souběh všeho, co je nezbytné k dosažení jeho cíle. Např. člověk je úplný, když má všechny údy nutné k činnosti duše, nebo dům je úplný, když má všechny součásti nutné k bydlení. V tomto smyslu se o této svátosti říká, že je jedna. Je totiž zaměřena k duchovnímu občerstvení, které se podobá tělesnému. K tělesnému občerstvení se potom vyžaduje dvojí: totiž pokrm, který je tuhou výživou, a nápoj, který je tekutou výživou. A proto se také u této svátosti schází k úplnosti dvojí, totiž duchovní pokrm a duchovní nápoj: jak čteme v Jan 6, 55: Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev opravdu nápoj. A tak tato svátost ze strany materie sice zahrnuje mnohost, ale ze strany formy a dokonalosti je jedna. K námitkám: 1. V téže kolektě se říká nejprve v množném čísle: ať nás očistí svátosti, které jsme přijali a potom se v jednotném čísle dodává: ať se nám tato tvá svátost nestane důvodem k odsouzení, aby se ukázalo, že tato svátost nějak zahrnuje mnohost, ale absolutně vzato je jedna. 2. Chléb a víno jsou sice materiálně více znameními, ale formálně a z hlediska dokonalosti jsou jedním znamením, nakolik se z nich skládá jedno občerstvení. Ad tertium dicendum quod ex hoc quod est 3. Z faktu, že je dvojí konsekrace této svátosti, 10 A. 1, ad Sv. Tomáš zde necituje doslovně, protože ve v. 17 není o kalichu řeč. Citát však není proti smyslu Pavlova textu, protože v předchozím verši o kalichu v tomto významu mluví. 12 ARISTOTELES, Metaphysica, V, VI 4, 6, 10 (1015b36; 1016a17; b9).

5 duplex consecratio huius sacramenti, non potest plus haberi nisi quod hoc sacramentum materialiter est multa, ut dictum est. Otázka 73 5 nelze vyvodit víc než to, že tato svátost zahrnuje materiální mnohost, jak bylo řečeno. 13 Articulus 3: Utrum sit de necessitate salutis. Ad tertium sic proceditur. Videtur quod hoc sacramentum sit de necessitate salutis. Dicit enim dominus, Ioan. VI, Nisi manducaveritis carnem filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis. Sed in hoc sacramento manducatur caro Christi et bibitur sanguis eius. Ergo sine hoc sacramento non potest homo habere salutem spiritualis vitae. Praeterea, hoc sacramentum est quoddam spirituale alimentum. Sed alimentum corporale est de necessitate corporalis salutis. Ergo etiam hoc sacramentum est de necessitate salutis spiritualis. Praeterea, sicut Baptismus est sacramentum dominicae passionis, sine qua non est salus, ita et Eucharistia, dicit enim apostolus, I Cor. XI, Quotiescumque manducaveritis panem hunc et calicem biberitis, mortem domini annuntiabitis, donec veniat. Ergo, sicut Baptismus est de necessitate salutis, ita hoc sacramentum. Sed contra est quod scribit Augustinus Bonifacio, contra Pelagianos, Nec id cogitetis, parvulos vitam habere non posse, qui sunt expertes corporis et sanguinis Christi. Respondeo dicendum quod in hoc sacramento duo est considerare, scilicet ipsum sacramentum, et rem sacramenti. Dictum est autem quod res sacramenti est unitas corporis mystici, sine qua non potest esse salus, nulli enim patet aditus salutis extra Ecclesiam, sicut nec in diluvio absque arca Noe, quae significat Ecclesiam, ut habetur I Petr. III. Dictum est autem supra quod res alicuius sacramenti haberi potest ante perceptionem sacramenti, ex ipso voto sacramenti percipiendi. Unde ante perceptionem huius sacramenti, potest homo habere salutem ex voto percipiendi hoc sacramentum, sicut et ante Článek třetí: Zda je nutná ke spáse. Zdá se, že tato svátost je nutná ke spáse. 1. Neboť Pán v Jan 6, 53 praví: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. V této svátosti se však požívá tělo Kristovo a pije se jeho krev. Bez této svátosti tedy člověk nemůže mít spásu duchovního života. 2. Tato svátost je jaksi duchovní výživa. Ale tělesná výživa je nutná k tělesnému zdraví. Také tato svátost je tedy nutná k duchovnímu zdraví. 3. Jako je křest svátostí utrpení Páně, bez něhož není spásy, tak je jí i eucharistie. U Apoštola v 1 Kor 11, 26 totiž čteme: Pokaždé totiž, když jíte tento chléb a když pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Jako je tedy křest nutný ke spáse, tak také tato svátost. Na druhé straně: Augustin 14 píše Bonifaciovi ve spisu proti Pelagiánům: Ani to nepomyslete, že děti, které neokusily tělo a krev Krista, nemohou mít život. Odpovídám: U této svátosti musíme uvážit dvojí: totiž samu svátost a realitu svátosti. Bylo pak řečeno, 15 že realitou svátosti je jednota mystického těla, bez níž nikdo nemůže být spasen, neboť pro nikoho cesta ke spáse nevede mimo Církev, jako ani při potopě nebylo záchrany mimo Noemovu archu, která znamená církev, jak máme v 1 Petr 3, Výše však bylo řečeno, 16 že lze mít realitu nějaké svátosti před jejím přijetím jen díky touze svátost přijmout. Z toho plyne, že před přijetím této svátosti člověk může mít spásu na základě touhy tuto svátost přijmout. Např. i 13 V odpovědi. 14 AUGUSTINUS, Contra duas Epist. Pelag., Lib. 1, cap. 22 (PL 44, 570). 15 A. 1, arg. 2; a. 2, sed contra. 16 Q. 68, a. 2.

6 Baptismum ex voto Baptismi, ut supra dictum est. Tamen est differentia quantum ad duo. Primo quidem, quia Baptismus est principium spiritualis vitae, et ianua sacramentorum. Eucharistia vero est quasi consummatio spiritualis vitae, et omnium sacramentorum finis, ut supra dictum est, per sanctificationes enim omnium sacramentorum fit praeparatio ad suscipiendam vel consecrandam Eucharistiam. Et ideo perceptio Baptismi est necessaria ad inchoandam spiritualem vitam, perceptio autem Eucharistiae est necessaria ad consummandam ipsam, non ad hoc quod simpliciter habeatur, sed sufficit eam habere in voto, sicut et finis habetur in desiderio et intentione. Alia differentia est, quia per Baptismum ordinatur homo ad Eucharistiam. Et ideo ex hoc ipso quod pueri baptizantur, ordinantur per Ecclesiam ad Eucharistiam. Et sic, sicut ex fide Ecclesiae credunt, sic ex intentione Ecclesiae desiderant Eucharistiam, et per consequens recipiunt rem ipsius. Sed ad Baptismum non ordinantur per aliud praecedens sacramentum. Et ideo, ante susceptionem Baptismi, non habent pueri aliquo modo Baptismum in voto, sed soli adulti. Unde rem sacramenti percipere non possunt sine perceptione sacramenti. Et ideo hoc sacramentum non hoc modo est de necessitate salutis sicut Baptismus. Ad primum ergo dicendum quod, sicut Augustinus dicit, exponens illud verbum Ioannis, Hunc cibum et potum, scilicet carnis suae et sanguinis, societatem vult intelligi corporis et membrorum suorum, quod est Ecclesia, in praedestinatis et vocatis et iustificatis et glorificatis sanctis et fidelibus eius. Unde, sicut ipse dicit, in epistola ad Bonifacium, nulli est aliquatenus ambigendum tunc unumquemque fidelium corporis sanguinisque domini participem fieri, quando in Baptismate membrum corporis Christi efficitur, nec alienari ab illius panis calicisque consortio, etiam si, antequam panem illum comedat et calicem bibat, de hoc Otázka 73 6 před křtem z touhy přijmout křest, jak bylo řečeno výše. 17 Ve dvou věcech tu však je rozdíl. A to nejprve v tom, že křest je počátkem duchovního života a bránou svátostí, zatímco eucharistie je jakoby završením duchovního života a cílem všech svátostí, jak bylo řečeno výše. 18 Posvěcování prostřednictvím všech svátostí je totiž buď příprava na přijetí eucharistie, nebo na její konsekraci. A proto přijetí křtu je nutné k započetí duchovního života. Přijetí eucharistie je potom nutné k jeho završení, ale ne tak, že aby se jednoduše přijímala, ale stačí přijmout ji v touze. Podobně máme v touze a v úmyslu cíl. Druhý rozdíl je v tom, že křest člověka zaměřuje k eucharistii. A proto již tím, že jsou děti pokřtěny, jsou církví zaměřeny k eucharistii. A tak jako skrze víru církve věří, tak skrze úmysl církve touží po eucharistii a v důsledku přijímají její realitu. Ale ke křtu nejsou zaměřeny žádnou jinou předchozí svátostí. A proto děti nemají před přijetím křtu křest žádným způsobem v touze, ale jen dospělí. Proto nemohou přijmout realitu svátosti [křtu] bez jejího přijetí. A proto není tato svátost nutná ke spáse stejným způsobem jako křest. K námitkám: 1. Když Augustin 19 vykládá slovo Janovo Tento pokrm a nápoj, totiž jeho Těla a Krve, říká: [Náš Pán] chce, aby se tím rozumělo společenství jeho těla a údů, což je církev v předurčených a povolaných a ospravedlněných svatých a v jeho věrných. Proto, jak sám říká v listu Bonifaciovi, 20 nikdo nesmí nijak pochybovat, že každý věřící získává podíl na tělu a krvi Páně tehdy, když se křtem stává údem Kristova těla, a že není zbaven společenství onoho těla a kalicha, i když před požitím onoho chleba a pitím kalicha odejde z tohoto světa začleněn do jednoty Kristova těla. 17 Q. 68, a Q. 63, a. 6; q. 65, a AUGUSTINUS, In Ioann., tract. XXVI, super VI 55 (PL 35, 1614). 20 Viz GRATIANUS, Decretum, P. III De cons., dist. II, can. 36 Qui passus est (RF I, 1404), dist. IV, can. 131 Nulli est (RF I, 1404), PETRUS LOMBARDUS, Sent., Lib. IV, dist. IX, cap. I (QR II, 794), PS. HUGO DE S. VICTORE, Summa Sent., tr. VI, cap. 3 (PL 176, 140), kde je text předkládán pod jménem Augustinovým. Srov. PS. BEDA, In I Cor., super X 17 (III. 480). Srov. AUGUSTINUS, epist. XCVIII Ad Bonifacium (PL 33, 364), Contra duas Epist. Pelag., Lib. I, cap. 22 (PL 44, 570), Serm. ad Popul., serm. CCXIX (PL 38, 1103).

7 saeculo in unitate corporis Christi constitutus abscedat. Ad secundum dicendum quod haec est differentia inter alimentum corporale et spirituale, quod alimentum corporale convertitur in substantiam eius qui nutritur, et ideo non potest homini valere ad vitae conservationem alimentum corporale nisi realiter sumatur. Sed alimentum spirituale convertit hominem in seipsum, secundum illud quod Augustinus dicit, in libro Confess., quod quasi audivit vocem Christi dicentis, Nec tu me mutabis in te, sicut cibum carnis tuae, sed tu mutaberis in me. Potest autem aliquis in Christum mutari et ei incorporari voto mentis, etiam sine huius sacramenti perceptione. Et ideo non est simile. Ad tertium dicendum quod Baptismus est sacramentum mortis et passionis Christi prout homo regeneratur in Christo virtute passionis eius. Sed Eucharistia est sacramentum passionis Christi prout homo perficitur in unione ad Christum passum. Unde, sicut Baptismus dicitur sacramentum fidei, quae est fundamentum spiritualis vitae; ita Eucharistia dicitur sacramentum caritatis, quae est vinculum perfectionis, ut dicitur Coloss. III. Otázka Rozdíl mezi tělesným a duchovním pokrmem spočívá v tom, že tělesný pokrm se proměňuje v substanci toho, kdo se jím živí, a proto člověku může prospět k udržení života tělesný pokrm jedině, je-li reálně přijatý. Ale duchovní pokrm proměňuje člověka v sebe, podle toho, co praví Augustin 21 v knize Vyznání, že jakoby slyšel hlas Krista říkat: A ty neproměníš mne v sebe, jako pokrm svého těla, ale ty se proměníš ve mne. Někdo se pak může změnit v Krista a k němu se přivtělit touhou mysli, a to i bez přijetí této svátosti. A proto zde nelze mluvit o podobnosti. 3. Křest je svátostí Kristovy smrti a jeho utrpení, nakolik se člověk silou jeho utrpení v Kristu znovu rodí. Ale eucharistie je svátostí Kristova utrpení, nakolik se člověk zdokonaluje ve spojení s Kristem umučeným. Proto jako se křest nazývá svátostí víry, 22 která je základem duchovního života, tak se eucharistie nazývá svátostí lásky, která je poutem dokonalosti, jak se praví v Kol 3, 14. Articulus 4: De nominibus eius. Ad quartum sic proceditur. Videtur quod inconvenienter hoc sacramentum pluribus nominibus nominetur. Nomina enim debent respondere rebus. Sed hoc sacramentum est unum, ut dictum est. Ergo non debet pluribus nominibus nominari. Praeterea, species non notificatur convenienter per id quod est commune toti generi. Sed Eucharistia est sacramentum novae legis. Omnibus autem sacramentis commune est quod in eis confertur gratia, quod significat nomen Eucharistiae, quod est idem quod bona gratia. Omnia etiam sacramenta remedium nobis afferunt in via praesentis vitae, quod pertinet ad rationem viatici. In omnibus etiam sacramentis fit aliquid sacrum, quod pertinet ad rationem sacrificii. Et per omnia sacramenta sibi invicem fideles communicant, quod significat hoc nomen Článek čtvrtý: Jména eucharistie Zdá se, že není vhodné označovat tuto svátost více jmény. 1. Jména totiž mají odpovídat věcem. Ale tato svátost je jedna, jak bylo řečeno. 23 Nemá se tedy označovat více jmény. 2. Není vhodné označovat druh tím, co je společné celému rodu. Eucharistie je však svátostí Nového zákona. Všem svátostem je pak společné, že se v nich uděluje milost, což je význam jména eucharistie, které znamená dobrá milost. Také všechny svátosti nám přinášejí lék na cestě přítomného života, což odpovídá pojmu viaticum. Také ve všech svátostech se děje něco posvátného, což odpovídá pojmu oběti. A skrze všechny svátosti se věřící vzájemně spojují, což je význam řeckého slova synaxis, nebo v latině communio. Není tedy vhodné používat tato 21 AUGUSTINUS, Confess., Lib. VII, cap. 10 (PL 32, 742). 22 Srov. výše, q. 66, a. 1, ad A. 2.

8 synaxis in graeco, vel communio in latino. Ergo haec nomina non convenienter adaptantur huic sacramento. Praeterea, hostia videtur idem esse quod sacrificium. Sicut ergo non proprie dicitur sacrificium, ita nec proprie dicitur hostia. Sed contra est quod usus fidelium habet. Respondeo dicendum quod hoc sacramentum habet triplicem significationem. Unam quidem respectu praeteriti, inquantum scilicet est commemorativum dominicae passionis, quae fuit verum sacrificium, ut supra dictum est. Et secundum hoc nominatur sacrificium. Aliam autem significationem habet respectu rei praesentis, scilicet ecclesiasticae unitatis, cui homines congregantur per hoc sacramentum. Et se hoc nominatur communio vel synaxis, dicit enim Damascenus, IV libro, quod dicitur communio, quia communicamus per ipsam Christo; et quia participamus eius carne et deitate; et quia communicamus et unimur ad invicem per ipsam. Tertiam significationem habet respectu futuri, inquantum scilicet hoc sacramentum est praefigurativum fruitionis Dei, quae erit in patria. Et secundum hoc dicitur viaticum, quia hoc praebet nobis viam illuc perveniendi. Et secundum hoc etiam dicitur Eucharistia, idest bona gratia, quia gratia Dei est vita aeterna, ut dicitur Rom. VI; vel quia realiter continet Christum, qui est plenus gratia. Dicitur etiam in graeco metalepsis, idest assumptio, quia, ut Damascenus dicit, per hoc Filii deitatem assumimus. Ad primum ergo dicendum quod nihil prohibet idem pluribus nominibus nominari secundum diversas proprietates vel effectus. Ad secundum dicendum quod id quod est commune omnibus sacramentis, attribuitur antonomastice ei, propter eius excellentiam. Ad tertium dicendum quod hoc sacramentum dicitur sacrificium, inquantum repraesentat ipsam passionem Christi. Dicitur autem hostia, inquantum continet ipsum Christum, qui est hostia suavitatis, ut dicitur Ephes. V. Otázka 73 8 jména pro tuto svátost. 3. Dar se zdá být totéž, co oběť. Jako se tedy ve vlastním smyslu nenazývá obětí, tak také ve vlastním smyslu nenazývá darem. Proti tomu však je zvyk věřících. Odpovídám: Tato svátost má trojí význam. Jeden se vztahuje k minulosti, nakolik je totiž připomínkou utrpení Páně, jež bylo pravou obětí, jak bylo řečeno výše. 24 A v tomto ohledu se nazývá obětí. Druhý se pak vztahuje k přítomné věci, totiž k církevní jednotě, v níž jsou lidé shromažďováni touto svátostí. A v tomto ohledu se nazývá communio nebo synaxis. Damašský 25 totiž ve IV. knize říká, že se nazývá communio, protože jí se spojujeme s Kristem; a protože máme podíl na jeho tělu a božství; a protože skrze ni se spojujeme a sjednocujeme navzájem. Třetí význam se vztahuje k budoucnosti, nakolik totiž je tato svátost předobrazem zakoušení Boha, které bude ve vlasti. A v tomto ohledu se nazývá viaticum, protože je pro nás cestou, po které bychom tam došli. A v tomto ohledu se také nazývá eucharistie, tzn. dobrá milost, protože, jak se praví v Řím 6, 23 Boží milost je věčný život, nebo protože reálně obsahuje Krista, který je plný milosti. V řečtině se také nazývá metalepsis, tzn. přijetí, protože, jak říká Damašský: 26 v ní přijímáme Synovo božství. K námitkám: 1. Nic nebrání označovat tutéž věc více jmény podle různých vlastností nebo účinků. 2. To, co je společné všem svátostem, přiděluje se antonomasticky této svátosti pro její vznešenost. 3. Tato svátost se nazývá obětí, pokud znázorňuje samo Kristovo utrpení; nazývá se pak dar, pokud obsahuje samého Krista, který je darem líbezným, jak se praví v Ef 5, Q. 48, a IOANNES DAMASCENUS, De Fide Orth., Lib. IV, cap. 13 (PG 94, 1153). 26 IOANNES DAMASCENUS, De Fide Orth., Lib. IV, cap. 13 (PG 94, 1153).

9 Otázka 73 9 Articulus 5: De institutione ipsius. Ad quintum sic proceditur. Videtur quod non fuerit conveniens institutio istius sacramenti. Ut enim philosophus dicit, in II de Generat., ex eisdem nutrimur ex quibus sumus. Sed per Baptismum, qui est spiritualis regeneratio, accipimus esse spirituale, ut Dionysius dicit, II cap. Eccles. Hier. Ergo per Baptismum etiam nutrimur. Non ergo fuit necessarium instituere hoc sacramentum quasi spirituale nutrimentum. Praeterea, per hoc sacramentum homines Christo uniuntur sicut membra capiti. Sed Christus est caput omnium hominum, etiam qui fuerunt ab initio mundi, ut supra dictum est. Ergo non debuit institutio huius sacramenti differri usque ad Cenam Domini. Praeterea, hoc sacramentum dicitur esse memoriale Dominicae passionis, secundum illud Matth. XXVI, Hoc facite in meam commemorationem. Sed memoria est praeteritorum. Ergo hoc sacramentum non debuit institui ante Christi passionem. Praeterea, per Baptismum aliquis ordinatur ad Eucharistiam, quae non nisi baptizatis dari debet. Sed Baptismus institutus fuit post Christi passionem et resurrectionem, ut patet Matth. ult. Ergo inconvenienter hoc sacramentum fuit ante passionem Christi institutum. Sed contra est quod hoc sacramentum institutum est a Christo, de quo dicitur Marc. VII, Bene omnia fecit. Respondeo dicendum quod convenienter hoc sacramentum institutum fuit in Cena, in qua scilicet Christus ultimo cum discipulis suis fuit conversatus. Primo quidem, ratione continentiae huius sacramenti. Continetur enim ipse Christus in Eucharistia sicut in sacramento. Et ideo, quando ipse Christus in propria specie a discipulis discessurus erat, in sacramentali specie seipsum eis reliquit, sicut in absentia imperatoris exhibetur veneranda eius imago. Unde Eusebius Článek pátý: Ustanovení eucharistie. Zdá se, že ustanovení této svátosti nebylo vhodné. 1. Filosof 27 totiž ve II. knize spisu De Generatione říká: jsme živeni tímtéž, z čeho jsme. Křtem, který je duchovním znovuzrozením, však dostáváme duchovní bytí, jak říká Dionysius 28 v II. kapitole spisu De Caelesti Hierarchia. Tedy ze křtu jsme také živeni. Nebylo tedy nutné ustanovovat tuto svátost jako duchovní pokrm. 2. Touto svátostí jsou lidé sjednoceni s Kristem jako údy s hlavou. Ale Kristus je hlavou všech lidí, také těch, kteří byli od počátku světa, jak bylo řečeno výše. 29 Ustanovení této svátosti se tedy nemělo odkládat až do Večeře Páně. 3. Podle Mt 26 [Lk 22, 19]: To čiňte na mou památku, se tato svátost nazývá připomínkou utrpení Páně. Ale památka se týká minulých událostí. Tato svátost tedy neměla být ustanovena před Kristovým utrpením. 4. Křtem je každý zaměřen k eucharistii, kterou lze dávat pouze pokřtěným. Křest však byl ustanoven po utrpení a zmrtvýchvstání Kristově, jak je patrné z Mt 28, 19. Tato svátost tedy byla nevhodně ustanovena před utrpením Kristovým. Na druhé straně: Tato svátost byla ustanovena Kristem, o němž se říká v Mk 7, 37: Všechno dobře udělal. Odpovídám: Tato svátost byla vhodně ustanovena při Večeři, při níž Kristus naposled sdílel společenství se svými učedníky. A to nejprve pro obsah této svátosti. Sám Kristus je totiž obsažen v eucharistii jakožto ve svátosti. A proto, když měl Kristus ve vlastní podobě odejít od učedníků, zanechal jim sebe ve svátostné podobě. Podobně jako v císařově nepřítomnosti se dává uctívat jeho obraz. Eusebius 30 proto říká: Protože 27 ARISTOTELES, De Gener., II, VIII 4 (335a10). 28 DIONYSIUS AREOPAGITA (PS.), De Cael. Hier., cap. 2, I (PG 3, 392) Viz Dionysios Areopagita, O nebeské hierarchii, s Q. 8, a. 3 a Srov. GRATIANUS, Decretum, P. III De cons., dist. II, can. 35 Quia corpus (RF I, 1325). Viz PS. HIERONYMUS, epist. XXXVIII Hom. De Corp. et Sanguine Christi (PL 30, 281); PS. ISIDORUS, Sermones, serm. IV De Corpore et

10 dicit, Quia corpus assumptum ablaturus erat ab oculis et illaturus sideribus, necesse erat ut die cenae sacramentum corporis et sanguinis sui consecraret nobis, ut coleretur iugiter per mysterium quod semel offerebatur in pretium. Secundo, quia sine fide passionis Christi nunquam potuit esse salus, secundum illud Rom. III, Quem proposuit Deus propitiatorem per fidem in sanguine ipsius. Et ideo oportuit omni tempore apud homines esse aliquod repraesentativum dominicae passionis. Cuius in veteri quidem testamento praecipuum sacramentum erat agnus paschalis, unde et apostolus dicit, I Cor. V, Pascha nostrum immolatus est Christus. Successit autem ei in novo testamento Eucharistiae sacramentum, quod est rememorativum praeteritae passionis, sicut et illud fuit praefigurativum futurae. Et ideo conveniens fuit, imminente passione, celebrato priori sacramento, novum sacramentum instituere, ut Leo Papa dicit. Tertio, quia ea quae ultimo dicuntur, maxime ab amicis recedentibus, magis memoriae commendantur, praesertim quia tunc magis inflammatur affectus ad amicos, ea vero ad quae magis afficimur, profundius animo imprimuntur. Quia igitur, ut beatus Alexander Papa dicit, nihil in sacrificiis maius esse potest quam corpus et sanguis Christi, nec ulla oblatio hac potior est, ideo, ut in maiori veneratione haberetur, dominus in ultimo discessu suo a discipulis hoc sacramentum instituit. Et hoc est quod Augustinus dicit, in libro responsionum ad Ianuarium, Salvator, quo vehementius commendaret mysterii illius altitudinem, ultimum hoc voluit infigere cordibus et memoriae discipulorum, a quibus ad passionem discessurus erat. Ad primum ergo dicendum quod ex eisdem nutrimur ex quibus sumus, non tamen eodem modo nobis advenientibus. Nam ea ex quibus sumus, nobis adveniunt per generationem, eadem autem, inquantum ex eis nutrimur, nobis adveniunt per manducationem. Unde et, sicut per Baptismum regeneramur in Christo, ita per Otázka přijaté tělo mělo být odňato jejich očím a vzato do nebe, bylo nutné, aby v den Večeře pro nás konsekroval svátost svého těla a své krve, aby skrze tajemství bylo stále ctěno to, co jednou bylo obětováno jako výkupné. Za druhé, protože bez víry v Kristovo utrpení nikdy nemohlo být spásy, jak čteme v Řím 3, 25: Bůh ho vydal, aby se svou vlastní krví stal nástrojem usmíření skrze víru. A proto lidé po celou dobu potřebovali nějaké znázorňování utrpení Páně. Ve Starém zákoně byl pak jeho svátostí především velikonoční beránek. A proto také Apoštol v 1 Kor 5, 7 říká: Vždyť náš velikonoční beránek, Kristus, byl už obětován. Toho pak v Novém zákoně vystřídala svátost eucharistie, která je připomínkou minulého utrpení, zatímco on byl předobrazem budoucího. A proto bylo vhodné, když se konala ona první svátost, ustanovit před utrpením svátost novou, jak praví papež Lev. 31 Za třetí, protože to, co je posledními slovy, zvláště odcházejících přátel, více utkví v paměti, hlavně proto, že tehdy více plane cit k přátelům. To pak, při čem více vzplaneme, hlouběji pronikne do duše. Blažený papež Alexandr 32 říká: protože nemůže být větší oběť než tělo a krev Krista, není nad ni větší oběti. Proto tedy, aby byla tato svátost ve větší úctě, Pán ji ustanovil při posledním odchodu od svých učedníků. A to je, co říká Augustin 33 v knize Ad Inquisitiones Ianuarii: Aby silněji zdůraznil vznešenost tohoto tajemství, chtěl je Spasitel jako poslední vtisknout do srdcí a pamětí učedníků, od nichž měl odejít na utrpení. K námitkám: 1. Jsme sice živeni tímtéž, z čeho jsme, ale nedostává se nám toho tímtéž způsobem. Neboť to, z čeho jsme, se nám dostává zrozením; totéž pak, pokud se tím živíme, se nám dostává jedením. Proto jako jsme křtem znovuzrozeni v Kristu, tak v eucharistii Krista požíváme. sanguine Domini in Pascha (PL 83, 1225). 31 LEO MAGNUS, Sermones, serm. LVIII (VII De Passione Domini), cap. I (PL 54, 332): Aby stíny zmizely před tělem, starý zvyk je odstraněn novou svátostí; oběť přechází do oběti; krev je odstraněna krví; a svátek podle Zákona je naplněn tím, že je změněn. 32 PS. ALEXANDER I, epist. I Ad Omnes Orth., cap. 4 (MA I, 639). Srov. GRATIANUS, Decretum, P. III De cons., dist. II, can. 8 Nihil in sacrificiis (RF I, 1317). 33 Augustinus, Epist. LXIV Ad Inquisitiones Ianuarii, cap. 6 (PL 33, 203).

11 Eucharistiam manducamus Christum. Ad secundum dicendum quod Eucharistia est sacramentum perfectum dominicae passionis, tanquam continens ipsum Christum passum. Et ideo non potuit institui ante incarnationem, sed tunc habebant locum sacramenta quae erant tantum praefigurativa dominicae passionis. Ad tertium dicendum quod sacramentum illud fuit institutum in Cena ut in futurum esset memoriale dominicae passionis, ea perfecta. Unde signanter dicit, Haec quotiescumque feceritis, de futuro loquens. Ad quartum dicendum quod institutio respondet ordini intentionis. Sacramentum autem Eucharistiae, quamvis sit posterius Baptismo in perceptione, est tamen prius in intentione. Et ideo debuit prius institui. Vel potest dici quod Baptismus iam erat institutus in ipso Christi Baptismo. Unde et iam aliqui ipso Christi Baptismo erant baptizati, ut legitur Ioan. III. Otázka Eucharistie je dokonalou svátostí utrpení Páně kvůli tomu, že obsahuje samého trpícího Krista. A proto nemohla být ustanovena před vtělením, protože tehdy měly místo svátosti, které byly pouze předobrazy utrpení Páně. 3. Tato svátost byla ustanovena při Večeři, aby v budoucnu byla připomínkou Pánova utrpení, až bude dokonáno. Proto když mluví o budoucnosti, říká výslovně: Kdykoli to budete činit Ustanovení odpovídá uspořádání úmyslu. Ačkoliv se svátost eucharistie přijímá později než křest, přece však je dříve v úmyslu. A proto musela být ustanovena dříve. Nebo se může říci, že křest byl ustanoven již v samém křtu Kristově. Proto také někteří byli pokřtěni křtem od samého Krista, jak čteme v Jan 3, 22. Articulus 6: De figuris eius. Ad sextum sic proceditur. Videtur quod agnus paschalis non fuerit praecipua figura huius sacramenti. Christus enim dicitur sacerdos secundum ordinem Melchisedech, propter hoc quod Melchisedech gessit figuram sacrificii Christi, offerens panem et vinum. Sed expressio similitudinis facit quod unum ab alio denominetur. Ergo videtur quod oblatio Melchisedech fuerit potissima figura huius sacramenti. Praeterea, transitus maris rubri fuit figura Baptismi, secundum illud I Cor. X, Omnes baptizati sunt in nube et in mari. Sed immolatio agni paschalis praecessit transitum maris rubri, quem subsecutum est manna, sicut Eucharistia sequitur Baptismum. Ergo manna est expressior figura huius sacramenti quam agnus paschalis. Praeterea, potissima virtus huius sacramenti est quod introducit nos in regnum caelorum, sicut quoddam viaticum. Sed hoc maxime figuratum fuit in sacramento expiationis, quando pontifex Šestý článek: Předobrazy eucharistie Zdá se, že velikonoční beránek nebyl hlavním předobrazem této svátosti. 1. Kristus se totiž nazývá knězem podle Melchisedechova řádu, 35 poněvadž Melchisedech byl předobrazem Kristovy oběti tím, že obětoval chléb a víno. 36 Když má jedna věc jméno od druhé, je to vyjádřením podobnosti. Zdá se tedy, že Melchisedechova oběť byla hlavním předobrazem této svátosti. 2. Přechod Rudým mořem byl předobrazem křtu, podle toho, co čteme v 1 Kor 10, 2: všichni byli pokřtěni v oblaku a v moři. Ale obětování velikonočního beránka předcházelo přechodu Rudým mořem, po něm následovala mana, jako eucharistie následuje po křtu. Mana je tedy výraznějším obrazem této svátosti než velikonoční beránek. 3. Největší silou této svátosti je, že nás uvádí do nebeského království, jako nějaká pomoc na cestu (tj. viatikum). Ale to bylo nejvíce předobrazeno ve svátosti očišťování, když 34 Podle Římského kánonu. Srov. 1 Kor 11, Ž 109, Gn 19, 18.

12 intrabat semel in anno cum sanguine in sancta sanctorum, sicut apostolus probat, Heb. IX. Ergo videtur quod illud sacrificium fuerit expressior figura huius sacramenti quam agnus paschalis. Sed contra est quod apostolus dicit, I Cor. V, Pascha nostrum immolatus est Christus. Itaque epulemur in azymis sinceritatis et veritatis. Respondeo dicendum quod in hoc sacramento tria considerare possumus, scilicet id quod est sacramentum tantum, scilicet panis et vinum; et id quod est res et sacramentum, scilicet corpus Christi verum; et id quod est res tantum, scilicet effectus huius sacramenti. Quantum igitur ad id quod est sacramentum tantum potissima figura fuit huius sacramenti oblatio Melchisedech, qui obtulit panem et vinum. Quantum autem ad ipsum Christum passum, qui continetur in hoc sacramento, figurae eius fuerunt omnia sacrificia veteris testamenti; et praecipue sacrificium expiationis, quod erat solemnissimum. Quantum autem ad effectum, fuit praecipua eius figura manna, quod habebat in se omnis saporis suavitatem, ut dicitur Sap. XVI, sicut et gratia huius sacramenti quantum ad omnia reficit mentem. Sed agnus paschalis quantum ad haec tria praefigurabat hoc sacramentum. Quantum enim ad primum, quia manducabatur cum panibus azymis, secundum illud Exod. XII, Edent carnes et azymos panes. Quantum vero ad secundum, quia immolabatur ab omni multitudine filiorum Israel quartadecima luna, quod fuit figura passionis Christi, qui propter innocentiam dicitur agnus. Quantum vero ad effectum, quia per sanguinem agni paschalis protecti sunt filii Israel a devastante Angelo, et educti de Aegyptiaca servitute. Et quantum ad hoc, ponitur figura huius sacramenti praecipua agnus paschalis, quia secundum omnia eam repraesentat. Et per hoc patet responsio ad obiecta. Otázka velekněz jednou za rok vcházel do velesvatyně s krví, jak dokazuje Apoštol v Žid 9, 7. Zdá se tedy, že ona oběť byla výraznějším obrazem této svátosti než velikonoční beránek. Na druhé straně: Apoštol v 1 Kor 5, 7-8 říká: Vždyť náš velikonoční beránek, Kristus, byl už obětován; proto tedy oslavujme svátky s nekvašenými chleby čistoty a pravdy. Odpovídám: V této svátosti můžeme uvažovat trojí: totiž to, co je pouze svátostí, totiž chléb a víno; a to, co je realitou i svátostí, totiž pravé Kristovo tělo; a to, co je pouze realitou, totiž účinek této svátosti. Tudíž pokud jde o pouhou svátost, hlavním předobrazem této svátosti bylo obětování Melchisedechovo, který obětoval chléb a víno. Když však jde o samého trpícího Krista, který je obsažen v této svátosti, jejími předobrazy byly všechny oběti Starého zákona a především oběť očišťování, která byla nejslavnostnější. Co do účinku byla pak jejím hlavním předobrazem mana, která v sobě měla líbeznost veškeré chuti, jak se praví v Mdr 16, 20, vždyť právě milost této svátosti občerstvuje mysl ve všem. Velikonoční beránek však předobrazoval tuto svátost ve všech třech aspektech. Co do prvního, protože se totiž jedl s nekvašenými chleby; podle toho, co čteme v Ex 12, 8: Té noci se bude jíst maso upečené na ohni; bude se jíst s nekvašenými chleby. Co do druhého pak proto, že byl čtrnáctého dne obětován od veškerého množství synů Izraele, což bylo předobrazem Kristova utrpení, který se pro svou nevinnost nazývá beránkem. Co do účinku pak proto, že krví velikonočního beránka byli chráněni synové Izraele před pustošícím andělem a vyvedeni z egyptského otroctví. A kvůli tomu je hlavním předobrazem této svátosti velikonoční beránek, protože ji znázorňuje ve všem. A z toho je patrná odpověď na námitky.

13 Otázka 74 Otázka Quaestio 74: De materia eucharistiae secundum Otázka 74: Materie eucharistie podle druhu. speciem. Prooemium Úvod Deinde considerandum est de materia huius Dále se budeme zabývat materií této svátosti. A sacramenti. Et primo, de specie materiae; nejprve druhem materie; za druhé proměnou secundo, de conversione panis et vini in corpus chleba a vína v Kristovo tělo; za třetí způsobem, Christi; tertio, de modo existendi corporis Christi jak je Kristovo tělo v této svátosti; za čtvrté in hoc sacramento; quarto, de accidentibus panis akcidenty chleba a vína, které zůstávají v této et vini quae in hoc sacramento remanent. svátosti. Circa primum quaeruntur octo. Pokud jde o první bod, zkoumá se osm otázek: Primo, utrum panis et vinum sint materia huius 1. Zda materií této svátosti je chléb a víno. sacramenti. 2. Zda se požaduje u materie této svátosti určité Secundo, utrum ad materiam huius sacramenti množství. requiratur determinata quantitas. 3. Zda je materií této svátosti pšeničný chléb. Tertio, utrum materia huius sacramenti sit panis 4. Zda je to chléb nekvašený nebo kvašený. triticeus. 5. Zda je materií této svátosti víno z révy. Quarto, utrum sit panis azymus, vel fermentatus. 6. Zda má být přimísena voda. Quinto, utrum materia huius sacramenti sit 7. Zda je voda nutná ke svátosti. vinum de vite. 8. O množství vody, která se přidává. Sexto, utrum sit admiscenda aqua. Septimo, utrum aqua sit de necessitate huius sacramenti. Octavo, de quantitate aquae quae apponitur. Articulus 1: Utrum panis et vinum sint materia Článek první: Zda materií této svátosti je chléb a huius sacramenti. víno. Ad primum sic proceditur. Videtur quod materia Zdá se, že chléb a víno nejsou materií této huius sacramenti non sit panis et vinum. Hoc svátosti. enim sacramentum perfectius debet repraesentare 1. Tato svátost má totiž znázorňovat Kristovo passionem Christi quam sacramenta veteris legis. utrpení dokonaleji než svátosti Starého zákona. Sed carnes animalium, quae erant materia Ale maso živočichů, které bylo materií svátostí sacramentorum veteris legis, expressius Starého zákona, znázorňuje Kristovo utrpení repraesentant passionem Christi quam panis et výrazněji než chléb a víno. Tedy materií této vinum. Ergo materia huius sacramenti magis svátosti má být spíše maso živočichů než chléb a debent esse carnes animalium quam panis et víno. vinum. Praeterea, hoc sacramentum est ubique celebrandum. Sed in multis terris non invenitur panis, et in multis non invenitur vinum. Ergo panis et vinum non est conveniens materia huius sacramenti. Praeterea, hoc sacramentum competit sanis et infirmis. Sed vinum nocet quibusdam infirmis. Ergo videtur quod vinum non debeat esse materia huius sacramenti. Sed contra est quod Alexander Papa dicit, In sacramentorum oblationibus panis tantum et 2. Tato svátost se má slavit všude. Ale v mnohých zemích se nenachází chléb a v mnohých se nenachází víno. Tedy chléb a víno nejsou vhodnou materií této svátosti. 3. Tato svátost je určena zdravým i nemocným. Ale víno škodí některým nemocným. Zdá se tedy, že víno nemá být materií této svátosti. Na druhé straně: Papež Alexandr 1 říká: Při podávání svátostí ať 1 PS. ALEXANDER I, epist. I Ad Omnes Orth., cap. 4 (MA I, 638), ISIDORUS MERCATOR, Decretal. Collectio (PL 130, 93). Srov. GRATIANUS, Decretum, P. III De cons., dist. II, can. 1 In sacramentorum (RF I, 1314).

14 Otázka vinum aqua permixtum in sacrificium offerantur. se přináší jako oběť pouze chléb a víno smíšené s vodou. Respondeo dicendum quod circa materiam huius Odpovídám: sacramenti aliqui multipliciter erraverunt. O materii této svátosti se někteří autoři mnoha Quidam enim, qui dicuntur Artotyritae, ut způsoby mýlili. Někteří totiž, kteří nazývají Augustinus dicit, in libro de Haeresibus, offerunt Artotyrité, jak říká Augustin 2 v knize De panem et caseum in hoc sacramento, dicentes a Haeresibus: v této svátosti obětují chléb a sýr, primis hominibus oblationes de fructibus terrae protože oběti slavené prvními lidmi byly z plodin et ovium fuisse celebratas. Alii vero, scilicet země a ovcí. Jiní pak, totiž Katafrygové a Cataphrygae et Pepuziani, de infantis sanguine, Pepuziáni 3 prý konají jakousi svou eucharistii z quem de toto eius corpore minutis punctionum krve nemluvněte, kterou z celého jeho těla vulneribus extorquent, quasi Eucharistiam suam vytlačují drobnými bodnými ranami, conficere perhibentur, miscendo eum farinae, přimíchávají ji do mouky a dělají z toho chléb. panem inde facientes. Quidam vero, qui dicuntur Někteří pak, kteří se nazývají Aquariáni, obětují aquarii, aquam solam, sub specie sobrietatis, in v této svátosti pouze vodu pod záminkou hoc sacramento offerunt. střídmosti. 4 Omnes autem hi errores, et similes, excluduntur Všechny tyto bludy a jim podobné jsou však per hoc quod Christus hoc sacramentum sub vyloučeny tím, že Kristus ustanovil tuto svátost specie panis et vini instituit, sicut patet Matth. pod způsobou chleba a vína, jak je patrné z Mt XXVI. Unde panis et vinum sunt materia 26, 26 násl. Chléb a víno jsou tudíž vhodnou conveniens huius sacramenti. Et hoc materií této svátosti. A je to odůvodněné. rationabiliter. Primo quidem, quantum ad usum Nejprve tedy, pokud jde o užívání této svátosti, huius sacramenti, qui est manducatio. Sicut enim jímž je požívání. Jako se totiž ve křtu bere voda, aqua assumitur in sacramento Baptismi ad usum aby byla použita k duchovnímu obmytí, protože spiritualis ablutionis quia corporalis ablutio tělesné obmytí se obecně dělá vodou, tak se communiter fit in aqua, ita panis et vinum, chléb a víno, jimiž se lidé obecně občerstvují, quibus communius homines reficiuntur, bere v této svátosti, aby bylo použito k assumuntur in hoc sacramento ad usum duchovnímu požívání. spiritualis manducationis. Za druhé, pokud jde o Kristovo utrpení, při němž Secundo, quantum ad passionem Christi, in qua byla krev oddělena od těla. A proto v této sanguis a corpore est separatus. Et ideo in hoc svátosti, která je připomínkou Pánova utrpení, se sacramento, quod est memoriale dominicae chléb bere odděleně jako svátost těla a víno jako passionis, seorsum sumitur panis ut sacramentum svátost krve. corporis, et vinum ut sacramentum sanguinis. Za třetí, pokud jde o účinek uvažovaný v každém Tertio, quantum ad effectum consideratum in přijímajícím. Protože, jak praví Ambrož 5 unoquoque sumentium. Quia, ut Ambrosius dicit, v komentáři k listu Korintským: Tato svátost super epistolam ad Corinthios, hoc sacramentum dovede chránit tělo i duši. Proto se obětuje pod valet ad tuitionem corporis et animae, et ideo způsobou chleba Kristovo tělo pro spásu těla, caro Christi sub specie panis pro salute corporis, krev pak pod způsobou vína pro spásu duše, sanguis vero sub specie vini pro salute animae neboť v Lev 17, 14 se praví: neboť v krvi je 2 AUGUSTINUS, De Haeres., 28 (PL 42, 31). Srov. EPIPHANUS, Adv. Haereses, Lib. II, t. I, haeres. 49 (PG 41, 881); PHILASTRIUS, De Haeres., cap. 74 (PL 12, 1186); ARNOBIUS JUNIOR (?), Praedestinatus, Lib. I, cap. 28 (PL 53, 597). Viz DTC, a. Artotyrites (I, 2035). 3 AUGUSTINUS, De Haeres., 26 (PL 42, 30). Srov. EPIPHANUS, Adv. Haereses, Lib. II, t. I, haeres. 48, n. 14 (PG 41, 877); PHILASTRIUS, De Haeres., cap. 74 (PL 12, 1186); ARNOBIUS JUNIOR (?), Praedestinatus, Lib. I, cap. 26 (PL 53, 596), cap. 27 (PL 53, 596); IOANNES DAMASCENUS, De Haeres., 49 (PG 94, 708). 4 O Ebionitech: viz IRENAEUS, Contra Haeres., Lib. V, cap. 1 (PG 7, 1123); EPIPHANUS, Adv. Haereses, Lib. I, t. II, haeres. 30 (PG 41, 432). O Tatianovi: viz EPIPHANUS, Adv. Haereses, Lib. I, t. III, haeres. 46 (PG 41, 840); THEODORETUS, Haeret. Fabul. Compend., Lib. I, cap. 20 (PG 83, 369). O Enkratitech: viz EPIPHANUS, Adv. Haereses, Lib. II, t. I, haeres. 47 (PG 41, 852). O Akvariánech: viz CYPRIANUS, Epist. LXIII Ad Caecilium (PL 4, 395); také v AUGUSTINUS, De Doctr. Christ., Lib. IV, cap. 21 (PL 34, 111); PHILASTRIUS, De Haeres., cap. 77 (PL 12, 1188); AUGUSTINUS, De Haeres., 64 (PL 42, 42). Srov. CLEMENS ALEXANDRINUS, Stromata, Lib. I, cap. 19 (PG 8, 813). Viz DTC, a. Aquariens (I, 1724). 5 AMBROSIASTER, In I Cor., super XI 20 (PL 17, 256).