Pradějiny české. Pavel Vachtl

Transkript

1 Pradějiny české kosmonautiky Pavel Vachtl

2 Češi a rodáci z Čech jako průkopníci a vizionáři kosmického výzkumu Z celoplanetárního hlediska je celkem jedno, kde mají své kořeny osobnosti, které se podílely na úspěších lidstva v kosmickém věku. Z hlediska genia loci to však zase tak úplně jedno není. Čechy nebo Československo jsou malá země a už proto se nikdy nemůžeme stát kosmickou velmocí, která by vlastními silami posílala kosmonauty na Měsíc či stavěla orbitální stanice. Přesto se řada našich odborníků podílí či několik dekád podílela na kosmických projektech. Přístroje z českých dílen a laboratoří fungují v kosmu na družicích, na meziplanetárních sondách.

3 Máme v historii dokonce i několik vlastních umělých družic Země (Magion) a jednoho nativního kosmonauta (sice patrně hlavně jako morálně-politickou kompenzaci za sovětskou invazi v r. 1968, ale co už). Řada Čechů a lidí s českým rodokmenem se však také podílela na formulování některých základních myšlenek, principů a koncepcí z oblasti kosmonautiky.

4 Středověk a dále - rakety První rukopis - Bellifortis (Konrad Kyeser, rádce krále Václava IV.) Husitské války (nepotvrzeno) 16. století (ohňostroje, Vavřinec Křička z Bitýšky) 1. polovina 19. stol - raketový regiment v rakouskouherské armádě 30. léta 20. století - letecký inženýr Alois Šmolík navrhl protiletadlovou střelu (TRUL).

5

6 Ludvík Očenášek ( ) V roce 1928 se proslavil raketovými pokusy, 2. března 1930 vypustil osm raket do výšky 2000 m. Prováděl se svými raketami několikakilometrové přelety mezi bývalými lomy poblíž řeky Sázavy na Benešovsku. Zkonstruoval člun s reaktivním pohonem a prováděl s ním pokusné plavby na řece Berounce. Poslední jeho konstrukcí byla série pokusů s padákovým systémem, ale dokumentace se nedochovala, v závěru svého života byl pronásledován komunistickým režimem, s nímž odmítl spolupracovat. V obou světových válkách se zapojil do odboje.

7 ČSR léta Reálný zájem o kosmické lety a o konkrétní technické problémy s nimi spojené se v Evropě a Americe poprvé výrazněji objevil v druhé polovině dvacátých let. Zprávy o prvních raketových pokusech a dalších kosmických vizích začaly tehdy do Československa přicházet z Německa, Ruska, Francie i USA. U nás se tato vlna projevila cca v r Český raketový průkopník Ludvík Očenášek v r začal na Bílé hoře i jinde odpalovat své malé rakety, poháněné střelným prachem. V tomtéž roce radiolog (dnes bychom řekli jaderný fyzik) Vilém Santholzer vydal velmi realistickou populární knížku o budoucích kosmických letech - Raketové lety do vesmíru - Jak na ně pohlíží střízlivá věda a co bude z dnešních vědeckých fantasií jednou pravděpodobně uskutečněno.

8 V této knize poměrně dobře a přesně odhadl taktický postup, posloupnost a řadu technologických aspektů během první dekády pilotovaných letů do kosmu, která nastala zhruba o let později. S jedinou výjimkou - nepředvídal angažmá laboratorních zvířat na palubách družic před lety samotného člověka. Před druhou světovou válkou vyšly přitom o kosmonautice v Československu, jak se zdá, česky jen dvě knihy (o raketách jako takových jich vyšlo mnohem víc). Tou druhou byla ve světovém měřítku úplně první knížka na světě, která se věnovala pronikání do kosmického prostoru z právnického hlediska. V r ji vydal (v nakladatelství Šolc a Šimáček v Praze) JUDr. Vladimír Mandl, právník a diplomovaný letec z Plzně, který pracoval i jako soukromý docent na pražské ČVUT.

9 Vladimír Mandl - právnický vizionář ( ). Nazval ji Problémy mezihvězdné dopravy. Obsahuje 100 stran textu s ilustracemi (zmínka o startu rakety ze vzduchu). Mandl vydal k tomuto tématu i dvě německé publikace: Das Weltraumrecht (Kosmické právo, (48 str.), 1932). Jsou to první publikace o této právní disciplíně na světě proto je Mandl pokládán za jejího zakladatele. Rovněž v němčině byla vydána i miniknížečka (16 str.) Die Rakete zur Höhenforschung (Výšková výzkumná raketa), čímž se Mandl stal i průkopníkem výzkumu vysokých vrstev atmosféry pomocí raket s přístroji. Na koncepci výškové rakety Mandl dokonce získal československý patent. V realitě tento výzkum však začal až po 2. světové válce - v USA a SSSR. Toho se již Vladimír Mandl nedožil, zemřel roku 1941 ve věku jen 42 let.

10

11

12

13 V knize o mezihvězdné dopravě hovoří na str. 20 až 26 o životě a díle K.E. Ciolkovského (čerpal výhradně z německých pramenů, takže všude psal Ziolkowsky). Vedle dalších osobností (Goddard, Franz von Heft) věnuje v této knize nejvíce místa H. Oberthovi a jeho tehdy poměrně nové publikaci z roku Wege zur Raumschiffahrt (Cesty ke kosmickým letům). Vladimír Mandl byl všestranně zaměřeným člověkem, který se zajímal o technický pokrok a vědu a také soustavně psal o právních aspektech automobilové a letecké dopravy, jakož i jiných technologických a průmyslových aplikací. Bylo tedy pro něj logické, že začal už před válkou řešit i potenciální právní problémy cestování v kosmu a otázky kolem vlastnictví kosmických těles.

14 Uvědomil si pravděpodobně jako první člověk na světě, že kosmický prostor není z různých důvodů prodloužením vzdušného prostoru nad jednotlivými státy a že tedy jednak: 1. Družice, obíhající Zemi na oběžné dráze se nemůže prostoru nad jednotlivými zeměmi vyhnout, takže nelze mluvit o svévolném narušení suverénní pásma nějaké dané země. Dráha družice je dána zákony nebeské mechaniky a nelze ji změnit. 2. Bude rozumné, když státy a ani snad nikdo jiný nebudou moci tento prostor ani kosmická tělesa v něm se nacházející (výhradně či soukromě) vlastnit.

15 Základní myšlenky Vladimíra Mandla přešly později v 60. letech do mezinárodní legislativy o kosmickém prostoru, kterou pomohly vytvořit. V tomto smyslu byl tedy zakladatel kosmického práva Vladimír Mandl liberálnější a progresivnější než dokonce např. některé pozdější koncepce kosmického práva, které přicházely ze Sovětského Ruska a které považovaly přelet po orbitální dráze za narušení suverenity země, která se rozkládá pod ní. Byly by mu asi také k smíchu dnešní údajné prodeje pozemků na Měsíci a Marsu, k jejichž vlastnictví neexistuje žádný pořádný právní podklad, jen hezký papír, který si můžeme zarámovat a pověsit na zeď.

16

17 Další Mandl, Einstein a kauza gravitačních čoček Vedle právníka Vladimíra Mandla zasáhl do moderního výzkumu kosmu před válkou ještě druhý Čech - také příjmením Mandl. Jsou o něm poměrně nejasné a kusé zprávy, pokud jde o Einsteinovu práci v oblasti tzv. gravitačních čoček. Záhadný český inženýr se údajně dostal přes své známé přímo do Einsteinovy pracovny v americkém Princetonu a naléhal na něj, aby podrobně vypočítal mechanismus toho, jakým způsobem gravitace jedné hvězdy ohýbá a mění (zesiluje) světlo jiné hvězdy, která z hlediska pozorovatele na Zemi leží za ní, podobně jako skleněná čočka. Tento jev plyne celkem přímo z Einsteinovy obecné teorie relativity, kdy gravitace zakřivuje celý časoprostor, takže působí silově i na světlo a ohýbá jeho dráhu, dráhy světelných paprsků.

18

19

20

21

22 Einstein se jako první na světě tímto jevem zabýval už v r. 1912, ale jelikož usoudil, že možnost zjištění takového působení bude v praxi velmi malá, jev bude velmi řídký (implikuje to nutnost umístění dvou hvězd a Země přesně na jedné přímce), přestal se tím posléze nadlouho zabývat. Mezitím se problémem zabývali i jiní vědci, ale problém nedotáhli do konce. Dotyčný Einsteinův článek, vyprovokovaný Mandlem, pak vyšel v prosincovém čísle Science ( ) z roku 1936 pod názvem Čočce podobné působení hvězdy v důsledku ohybu světla v ( jejím ) gravitačním poli. Einsteinův text začíná slovy : Nedávno mne navštívil R. W. Mandl a požádal mne, abych publikoval výsledky drobného výpočtu, který jsem provedl na jeho žádost. Touto poznámkou vyhovuji jeho přání. Dále je propočten případ, kdy k pozorovateli dospějí dva ohnuté paprsky ze vzdálené hvězdy, každý po jedné straně mezilehlé hvězdy, a odvozen je vztah pro poměr zesílení světla paprsků. Einstein svůj článek končí slovy, že není velká šance tento jev pozorovat.

23 O historii koncepce gravitačních čoček existuje obsáhlá literatura (samotný efekt začal být pozorován v extragalaktických rozměrech až v r. 1979, kdy bylo takto vysvětleno zmnohonásobení, zjasnění resp. deformování obrazů řady vzdálených galaxií a kvazarů), ale nás bude v tomto článku zajímat spíše osoba samotného Mandla, který prý rozhodně nebyl fyzikem ani astronomem. Byl v podstatě poučeným laikem, amatérským zájemcem o výsledky moderní vědy a možná ani nebyl inženýrem. Jeho celé jméno znělo údajně Rudi W. Mandl a některé zdroje o něm mluví jako o Robertovi Mandlovi. Nicméně přesto řada autorů (např. český astrofyzik Petr Hadrava a historik astronomie Zdeněk Horský) zkoumala, zda se náhodou nejedná o Vladimíra Mandla, který založil tradici kosmického práva a pro své technické zájmy a blízkost k ČVUT mohl být někým považován za inženýra.

24 Definitivní jistotu asi nemáme, protože Vladimír Mandl také hodně cestoval po světě, v letech byl v USA, měl i podobný zájmový profil. Ale na rozdíl od R. Mandla prý neměl příliš v lásce Einsteina ani jeho teorii relativity, což lze doložit jeho publikacemi. Byl např. nalezen jeho spis o teorii relativity v plzeňském městském archivu. Tento spis svědčí o jeho naprostém nepochopení a neuznání relativity. Jeho autor považoval slovo relativní v názvu teorie za synonymum subjektivnosti a Einsteina obvinil z rezignace na morální povinost každého přírodovědce snažit se o objektivní popis skutečnosti. Za těchto okolností se zdá nepravděpodobné, že by se zabýval hlubokými úvahami o dílčích důsledcích teorie relativity a snažil se o nich s Einsteinem diskutovat. Pokud by to i udělal, např. ve snaze nalézt rozpory mezi teorií relativity a skutečností, pak by bylo zvláštní, že by se o tom ve své studii o relativitě nezmínil.

25 tento moment zřejmě ukazuje na to, že Mandl nebyl jen jeden, ale že to byli spíše dva různí lidé. Jinak samostatně se do historie gravitačních čoček zapsal jiný český vědec. Astrofyzik František Link totiž nezávisle na Einsteinovi dříve ve stejném roce (březen 1936) provedl ohledně gravitačních čoček analogické výpočty a publikoval je ve francouzských časopisech, čímž se navždy zapsal do historie světové vědy (avšak kvůli francouzštině jeho články neměly tak velký impakt). Švýcarský astronom Fritz Zwicky si navíc uvědomil, že v případě galaxií je čočkový jev nejen pozorovatelný, ale docela pravděpodobný a že tedy bude moci být objeven pozorováním. V práci Mlhoviny jako gravitační čočky z roku 1937 píše : Minulé léto se mi zmínil Dr. V. K. Zworykin ( kterému tuto myšlenku navrhl také pan Mandl (!!!)), že působením gravitačního pole vzniká možnost (deformovaného) zobrazení. V důsledku toho jsem provedl určité výpočty ukazující, že pro extragalaktické mlhoviny se nabízí mnohem lepší možnost pozorování jevu gravitační čočky než pro hvězdy.

26

27 Frank J. Malina - umělec raketového věku ( ) (Boston - Paris) Existuje snad jen základních světových osobností, které můžeme označit za skutečné zakladatele moderní raketové techniky a kosmonautiky. Kromě jednotlivců jako byli Ciolkovskij, Goddard nebo Oberth se už před 2. světovou válkou zejména v USA a Sovětském Rusku formovaly první týmy, které se později staly zárodky budoucích kosmických středisek a laboratoří. Spoluzakladatelem jednoho takového týmu, který dal později vzniknout slavné Jet Propulsion Laboratory (Laboratoři tryskového pohonu), jež dodnes posílá kosmické sondy k Marsu i jinam, je i syn českých rodičů Frank Malina. Během postgraduálního studia na Kalifornské technice kolem r se skupina progresivních nadšenců kolem Maliny začala věnovat vývoji výškových raket a raketových motorů. Malinovi se podařilo pro tuto spolupráci také získat vynikajícího teoretického aerodynamika maďarského původu - Theodora von Kármána.

28 Během krátkém doby se skupině kolem Maliny začalo říkat Sebevražedné komando a byli proto i se svými pokusy vykázáni do hluboké pustiny. Později na tomto jejich detašovaném pracovišti (u Pasadeny - Big Bang Theory) vznikl zárodek dnešní Jet propulsion laboratory (JPL). Frank Malina se stal jejím prvním ředitelem (1936) a spolupracoval zde mj. s pozdějším zakladatelem národního čínského kosmického programu Tsien Čchie- Šenem a odborníkem na raketová paliva a okultistou Jackem Parsonsem. Spolu s von Kármánem a jinými také Malina založil v r firmu Aerojet, která se zabývala přímo vývojem konkrétních raket (také se lidem kolem něj často říkalo Raketoví hoši - jejich raketa jako první na světě dosáhla výšky 50 mil ). Na tomto poli byl Malina aktivní zhruba do r. 1947, kdy začal být znechucen převahou vojenských a politických motivů v této oblasti nad vědeckými.

29 studium leteckého inženýrství na Caltechu skupina postavila motor podle Americké meziplanetární společnosti a sepsala znalosti a zkušenosti do spisu, jemuž říkali "bible". Zkoušky motoru v srpnu se nedařily, při pokusu o jeho zapálení zahalil štiplavý kouř celou laboratoř. Ostatní studenti je nazývali "klubem sebevrahů". Museli odejít na detašované pracoviště pod Sierra Madre doktorská dizertace z aeronautiky. Praktické používání raket při startu letadel, kooperace s leteckou továrnou, s Goddardem i s Národní akademií věd (JATO - jet assisted take off).

30 Malina uprostřed, Parsons vpravo vepředu Start pomocí raket

31 Poprvé úspěšně startovalo letadlo s pomocnými raketami 12. srpna O dvanáct dnů později vynesly rakety stroj do vzduchu úplně samy, bez vrtulového pohonu. Raketu Private-A vystřelili 1. prosince na vojenském cvičišti Camp Irwin v Mojavské poušti založili Aerojet Engineering Corp. - první firmu na výrobu raket ve světě. Každý do ní vložil po 250 dolarech (Parsons, Zwicky, von Kármán, Malina etc.). V létě 1943 předali zpravodajští důstojníci von Kármánovi tři fotografie francouzského pobřeží. Profesorův štáb na nich identifikoval startovací rampy pro rakety takové velikosti, jaké dosud neznali. Na základě toho požádalo letectvo Malinu, aby navrhl projekt řízené rakety dalekého doletu.

32 První plány poslal do Pentagonu 20. listopadu Von Kármán uvedl: "Je to první americký projekt dálkové rakety". Také první dokument, který nese v záhlaví název Laboratoře proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory - JPL). Dva měsíce nato objednala armáda u JPL výrobu rakety. Projekt ORDCIT, jak tento úkol nazvali, předpokládal vytvoření reaktivní střely, která na vzdálenost kilometrů dopraví nálož těžkou 450 kilogramů. Private A, dlouhou 2,4 metru a poháněnou motorem na tuhé pohonné hmoty, vypustili na vzdálenost 17,7 kilometru v prosinci 1944.

33 V létě 1944 začaly dopadat na britská města německé rakety V-1 a V-2. Výzvědné služby dostaly první přesnější zprávy o těchto nových zbraních. Pentagon vyslal do Evropy ředitele JPL Malinu, aby opatřil podrobnější informace. Během zpáteční cesty si FM uvědomil, že už existují technické předpoklady pro zkonstruování výškové sondážní rakety. Rychle načrtl její charakteristiky: měla by vynést 11,5 kilogramu meteorologických aparatur do výšky 30 kilometrů. Pentagon tento návrh, pojmenovaný WAC-Corporal, schválil.

34 WAC Corporal

35 V létě 1945 navrhli pracovníci JPL konstrukční prvky rakety. Měla být 5 metrů dlouhá a 300 kilogramů těžká. Od 29. září ji začali zkoušet na nově vybudované raketové střelnici White Sands v Novém Mexiku. 11. října dosáhla Malinova raketa rekordní výšky metrů. Na základě těchto zkušeností vyvinuli větší sondážní raketu Aerobee. Používá se dodnes. Malina vzpomínal: "Po zkouškách rakety WAC-Corporal a s detailními informacemi o výkonech německé V-2 se začaly naše úvahy obracet ke konkrétním možnostem kosmického letu. Spolu se Summerfieldem jsme začali studovat problém,úniku' ze Země pomocí rakety. Naše závěry jsem předal 3. ledna 1946 americkému ministerstvu obrany."

36 Na sklonku roku 1946 Malina svou raketovou kariéru ukončil - vzdal se funkce ředitele JPL. Od podzimu minulého roku začala tajná policie FBI rozkrývat sítě sovětské špionáže v USA, jejíž členové se rekrutovali z místních komunistů. A on se obával, že by mohl být rovněž nařčen z vyzvědačství. Byl v 30. letech komunistou a byl později vyhlášen FBI za uprchlíka. Malina je jediný člověk, který dobrovolně odešel od raket v okamžiku, kdy se začínají rýsovat nové perspektivy jejich využití. Měl velké obavy z FBI. Pracovníci UNESCO v Paříži mu nabídli, abych začal pracovat u nich. Přestěhoval se tedy do Francie. Tantiémy od Aerojetu, který se stal jednou z vedoucích amerických raketových firem, zajišťovaly přesto rodině vysoký životní standard.

37 Aerojet designed and built a total of 1,182 engines for all four incarnations of the Titan rockets used for civilian projects ranging from Gemini's manned flights to solar system explorations including Viking, Voyager, and Cassini.[2] The newly-formed US Air Force used Aerojet as the primary supplier on a number of their ICBM projects, including the Titan and Minuteman missiles. They also delivered propulsion systems for theus Navy's submarine-launched Polaris missile. A new plant was set up in Sacramento that took over most rocket construction, while the original Azusa offices returned primarily to research. One of Azusa's major projects was the development of the infra-red detectors for thedefense Support Program satellites, used to detect ICBM launches from space.

38 The new research arm was formed as Aerojet Electronics, and after purchasing a number of ordnance companies, Aerojet Ordnance was created as well. A new umbrella organization oversaw the three major divisions, Aerojet General. President Kennedy's challenge to place man on the Moon by the end of the 1960s led to increased civilian work at Aerojet. In the past they had repeatedly lost contracts for large engines for the Saturn and Nova boosters, being designed in the late 1950s, typically to their rivalrocketdyne, but in the end were selected to develop and build the main engine for the Apollo Command/Service Module.

39 Similar work continued in the 1970s, delivering the 2nd stage motor for the MX missile, the Orbital Maneuvering System (OMS) for the Space Shuttle, and the first USdesigned cluster bombs. Aerojet is currently owned by GenCorp. GenCorp was until 1984 known as the General Tire & Rubber Company. GenCorp is headquartered inrancho Cordova, California. In November 2010, Aerojet was selected by NASA for consideration for potential contract awards for heavy lift launch vehicle system concepts, and propulsion technologies.[11] In July 2012, Gencorp announced that it was buying Aerojet's competitor, Pratt & Whitney Rocketdyne, which should close in 2013.

40

41

42

43 Jack Parsons - raketová paliva, okultismus, sexuální magie. Zemřel po válce na následky výbuchu při vlastním experimentu (1952).

44

45 V UNESCO, organizaci OSN pro vědu a umění, vedl Malina řadu projektů. Týkaly se jak výzkumu suchých oblastí planety, tak využívání moderní výpočetní techniky. Přesto Malina svět kosmických letů neopustil. Koncem padesátých let patřil mezi zakladatele Mezinárodní astronautické akademie, výběrové organizace odborníků. Pravidelně se účastnil každoročních kongresů Mezinárodní astronautické unie. Od roku 1960 tam organizoval sympozia věnovaná laboratořím na Měsíci a na Marsu. A profesoru Rudolfu Peškovi z Prahy pomohl založit sekci SETI (Search of Extraterrestrial Intelligence), na jejíž zasedáních se vedly diskuse o možnosti zachytit signály mimozemských inteligencí.

46 Odešel pak do mezinárodních kulturních služeb v rámci OSN a UNESCO (Paris), kde od r vedl sekci pro vědecký výzkum. V r však odešel ze všech politických řídících a administrativních funkcí a začal se jako člověk na volné noze zajímat o moderní umění. Jakožto originální umělec se nechal ovlivnit jak po formální tak i po obsahové stránce úspěchy moderní technologie a výzkumem kosmu. Stal se jednou z vůdčích osobností tzv. kinetického umění a op-artu. Zde hlavní roli nehrají klasické obrazy, ale v podstatě třírozměrné objekty, jejichž některé vlastnosti se s časem mění. Buď se nějakým způsobem objekty pohybují, mění nebo se mění způsob jejich nasvícení či obecně vizuální prezentace. Díky svým kinetickým objektům, které tvořil zejména do konce 60. let a které měly často abstraktní kosmické náměty, se stal světově proslulým.

47 První výstavu těchto pohyblivých, neobyčejně kouzelných obrazů, které využívaly žárovky nejrůznějších velikostí a barev, uspořádal v Paříži v roce Měla obrovský úspěch, a proto s ní jezdil po celém světě. V Praze ji v roce 1966 zahajoval Jan Werich. Další výstava u nás (Kampa) Frank Malina zemřel v Paříži 1. ledna 1981 ve věku devětašedesáti let.

48

49

50 Lumidyne system

51

52

53

54

55 V r založil mezidisciplinární výzkumný časopis Leonardo, jehož posláním bylo sbližovat oblasti vědy a umění a zkoumat jejich vzájemné vztahy. The Leonardo Journal vychází dodnes, už za řízení Malinova syna Rogera. V Čechách bohužel dílo Franka Maliny není až na drobné výjimky ( Kampa) dodnes moc známo nebo sledováno. Dokonce Národní galerie, i když některé Malinovy objekty vlastní, přechovává je spíše ve skladišti, než aby je pravidelně vystavovala.

56

57 Peter Glaser - autor myšlenky družicových elektráren (1923) Tento průkopník se dokonce narodil na našem území - v r v Žatci. Do historie se zapsal hlavně tím, že si v r nechal patentovat princip a komponenty kosmické sluneční elektrárny (zejména bezdrátový mikrovlnný přenos takto získané energie z kosmu do pozemních přijímacích stanic). Její základní koncept představil už v r a od konce 60. let také spolupracoval na konkrétních řešeních pro NASA, zejména v rámci pilotovaného měsíčního programu a později v rámci letů amerického raketoplánu. Kromě toho se věnoval i obecným koncepčním řešením v oblasti rozvoje kosmického průmyslu a osidlování blízkého kosmického okolí Země, společně s veličinami jako byli Eugen O Neill (projekty jako byly orbitální kosmické ostrovy a lunární průmyslové základny) a Krafft Arnold Ehricke, propagátor kosmické kolonizace a industrializace.

58

59 Space Solar Power Projektům družicových elektráren (powersatů) se věnoval až do svého důchodu v r. 2005, spolupracoval na tomto poli např. jak se soukromými firmami PowerSat Corp., Arthur D. Little, tak i s NASA. V poslední době se možná jejich projekty slunečních družicových elektráren trochu přiblížily realitě.

60

61

62

63

64

65

66 Bárta, Bárta a Tříska - kosmičtí metalurgové (1991) U nás máme v současnosti řadu špičkových odborníků, kteří jsou schopni do kosmu posílat speciální přístroje, které tam vykonávají náročné činnosti. Známým případem je např. soukromá firma BBT (space materials processing), která posílala a dále posílá na kosmické stanice automatické pece a krystalizátory pro přípravu různých exotických a extrémně čistých nebo dokonalých materiálů v beztížném stavu (Saljut6, Mir, ESA, ISS). Krystalizátor ČSK-1, TITUS, Advanced TITUS. Materiály podobných vlastností, důležitých např. pro elektroniku i optiku, by často nebylo možno na Zemi v podmínkách zemské gravitace připravit. Za zmínku také stojí mezinárodní analyzátor kosmického prachu, který letěl na palubě sondy Cassini k daleké planetě Saturn. Jeho spoluautorem je dr. Jiří Švestka z pražské observatoře.

67

68 Luděk Pešek - strohý malíř mimozemských světů ( ) malíř zajímavých kosmických scenérií resp. mimozemských krajinek, jehož v Čechách neprávem už dnes skoro neznáme. Důvodem je fakt, že po r jako řada jiných pracovníků, kteří se živili hlavou, odešel kvůli normalizačnímu režimu do zahraničí. Většinu doby pak žil ve Švýcarsku a spolupracoval mj. s NASA, National Geographicem nebo se zmíněným časopisem Leonardo Franka Maliny. Jeho krajinky jsou sice na první pohled stroze realistické, vždy s citem i pro fotorealistické a fyzikálně i geologicky věrné detaily (přitom jde o jiné planety, ze kterých často neměl dostatek fotografických podkladů), avšak přesto obsahují zvláštní imaginaci, tvůrčí licenci a občas i fantastické až surrealistické prvky. Psal i sci-fi.

69

70

71 Na rozdíl od oblíbeného Zdeňka Buriana, jehož větší popularitu lze z velké části přičíst i tomu, že maloval pro děti přitažlivé dinosaury a jiná zvířátka, Pešek byl neokázalým místrem syrových kamenitých světů, které prokresloval do neuvěřitelného stupně realismu (Mars, Saturn, planety jiných sluncí apod.) a obešel se bez chytlavých zvířátek. Proto studoval řadu kosmických věd, fyziku i geologii.

72

73 1965

74

75

76

77

78

79

80

81

82

83

84

85

86 RUDOLF PEŠEK ( ) Mezinárodně činný astrofyzik, který se mj. podílel na vzniku projektů CETI a SETI (komunikace s mimozemšťany a hledání mimozemských civilizací) a projektu CETI dal dokonce i jeho jméno. Byl dlouhodobě činný i v oblasti mezinárodní spolupráce na poli astrofyziky a kosmického výzkumu (IAF, IAA).