Kniha, která mění pohled na život. OVLIVŇOVÁNÍ REALITY. Díl X: Osvobozujeme vědomí: začínáme chápat, co se děje. Vadim Zeland.

Transkript

1 Kniha, která mění pohled na život. OVLIVŇOVÁNÍ REALITY Díl X: Osvobozujeme vědomí: začínáme chápat, co se děje. Vadim Zeland. Stavitelé matrixu. Svět snů a realita. Živá voda a živý vzduch. Mechanizmus stárnutí a paraziti těla. Přeložila Růžena Lankočí z ruského originálu Вадим Зеланд: АПОКРИФИЧЕСКИЙ ТРАНСЕРФИНГ 2011 První vydání

2 Autor odpovídá na otázky čtenářů a lidí, kteří praktikují transurfing. Zaměřuje se zejména na tato témata: jak zjistit co vlastně člověk chce a co ho naplňuje; jak dosahovat své cíle; sny, vědomé sny; jaký je rozdíl mezi sněním a rozhodnutím realizovat určitý cíl; sex a sexuální vztahy; zdraví, stárnutí, výživa; voda jako mocný nástroj a energetický transformátor. Ve spoustě otázek různých lidí a autorových odpovědí na nejisté najdete informace aplikovatelné i na vaše vlastni problémy nebo oblasti zájmu. Obsah. Probudili jsme se v jiné realitě. Cíl: cesta, nebo místo určení?... Krédo tvůrce. Svět snů. Vítejte, kyborgové! Paraziti vědomí. Promluvíme si o sexu. Sklenice vody. Druhá civilizace. Krok z řady. Mechanismus stárnutí. Skryté nebezpečí. Paraziti těla. Stavitelé matrixu. Živá voda. Křišťálová ladička. Živý vzduch. A znovu - vpřed do minulosti!... Proces stárnutí je možné zvrátit. Vědění není pro všechny. 2

3 Probudili jsme se v jiné realitě. Ze všech nesnází i ran osudu je vždy východisko. Řešení se nachází v nezvyklé rovině. Tam, kde se protínají metafyzika a každodennost. Systém Ovlivňování reality vám pomůže fyzicky očistit vědomí i vnímání a zbavit se myšlenkových stereotypů, jež nám vnucuje společnost. Tato kniha se vám může zdát neobvyklá, protože jsou v ní spojovány pojmy, jež běžně nemají nic společného, jako například ezoterika a kuchařské umění, sex a neviditelný jemnohmotný svět, Božské a technické nebo mystické a každodenní věci. Mohou se otázky, které představují čistě medicínský zájem, týkat problémů duchovního hledání a rozvoje? Realita, v níž žijeme, už není vůbec taková, jaká byla před několika desítkami let. Změny lavinovitě přibývají a probíhají stále rychleji. Všichni známe termín biosféra jako prostředí, v němž se vyskytují určité formy života. Avšak málokdo ví, že její součástí je také technosféra, jež představuje všechny vymoženosti technické civilizace od domácích elektrospotřebičů až po potraviny 1. Vše, co přichází do styku s technosférou, se podstatně mění včetně člověka, i když tato transformace nemusí vždy probíhat zjevně. Společně s technickým rozvojem naší civilizace začaly platit zákony, které se dříve vůbec neprojevovaly. Technosféra jejich působením neodvratně směřuje k matrixu. Tento pojem zde představuje určitý program, systém světa, v němž člověk zaujímá roli baterie, jež daný systém nabíjí energií. Filmy jako Matrix nebo Náhradníci nejsou vůbec fantazie, ale blízká budoucnost. Problém nespočívá jen v technice, kterou se obklopujeme. Jakmile se totiž ocitáme v informačním poli vytvořeném masmédii, začne nás systém ovládat a kontrolovat. Už jej neřídíme. Hustá informační síť umožňuje systému to snadno realizovat. Kdo má z toho užitek? Nikdo. Jen jsme si zvykli myslet, že za všechno, co se kolem nás děje, mohou jiní lidé. Ve skutečnosti se systém rozvíjí samostatně. Prales také nikdo neřídí, přesto v něm všechno roste a žije podle určitých pravidel. Rostliny 1 viz kniha Technika - součást duchovního vývoje: S. Vedro, Eugenika

4 i živočichové se přizpůsobili společnému životu. Aby systém mohl fungovat, potřebuje k tomu stabilní rovnováhu a musí si vytvořit optimální strukturu, v níž lidé podobně jako kyborgové 2 budou podporovat jeho existenci. Buňky systému musí naplňovat poddajní a poslušní lidé, jejichž energie a vědomé řízení vlastní vůle slouží jen ke správnému plnění funkčních povinností. Nevrtalo vám někdy hlavou, proč se mnohým po práci nechce nic dělat a jen si sednou na gauč před televizi? Tento druh únavy považujeme za běžnou situaci, protože jsme si na ni zvykli, ale to ještě neznamená, že je normální. Nenapadlo vás, proč v současné době nazýváme životem pouze období mezi dvaceti až čtyřiceti lety? Mladého odborníka, který nemá praktické zkušenosti, nikdo nepotřebuje a po čtyřicítce o nás také nikdo nestojí, protože jsme ze sebe už vydali všechno. Ze stejného důvodu nejsme v tomto věku zajímaví ani pro opačné pohlaví. To ale není v pořádku, vždyť tak to být nemá! Pro systém je rovněž výhodný pokles počtu obyvatelstva. Zdálo by se, že úbytek spotřebitelů musí nutně vést ke snížení zisků, jež systému přinášejí. Ve skutečnosti jakmile se systémová struktura změní v naprogramované prostředí reality, stanou se spotřebitelé plně řízenými dodavateli. Jejich práce bude kvalitnější a organizovanější než nyní, kdy lidé ještě nejsou dostatečně zotročeni. Zisky tak budou zcela pod kontrolou. Stojí někdo za tím vším? V současné době se často spekuluje o tom, že skutečnými vládci naší planety je skupina nejmocnějších lidí na Zemi zvaná Bilderbergský klub. Ale to je jen lest systému, aby odvedl pozornost. Mnozí se naivně domnívají, že stačí odstranit hrstku mocných tohoto světa, kteří si tajně usmysleli, že si podřídí všechny obyvatele Země, a problém bude vyřešen. Ovšem to je omyl. Jestliže se chceme na zahradě zbavit plevele, nestačí, abychom jej pouze otrhali, ale musíme jej vytrhnout i s kořenem. Systém tahá za nitky a řídí mocné lidi jako loutky ještě více než své řadové členy. Ti jsou ovlivňováni zprostředkovaně pomocí reklamy, klamavých cílů, dezinformací a ostatních výmyslů vládnoucích vrstev. V současné době se nestává, že by si někdo vymyslel něco globálního, například válku, a pak svůj nápad uskutečnil podle vlastního plánu. Bez vhodných podmínek a lidí u moci to není možné, 2 Kyborg - kybernetický organismus, kyberneticky řízený organismus - pozn. překl. 4

5 protože v systému je všechno vzájemně spojeno a propleteno. Avšak příčiny nemůžeme hledat dokonce ani v samotných podmínkách, ale mnohem hlouběji, kde tyto podmínky vznikají. Jakým způsobem se uskutečňují plány systému? To je velmi jednoduché: za prvé manipulací pozornosti převážné části lidí a za druhé, což je ještě snadnější, prostřednictvím potravin, jež konzumují. Ovládání pozornosti představuje nejefektivnější metodu řízení. Nemusíme šířit žádnou zvláštní ideologickou propagandu, úplně stačí, jestliže pověsíme oslovi před nos mrkev, a tak ho donutíme na ni myslet. Pak za ní poslušně půjde kamkoli. Princip spočívá v tom, že pozornost se fixuje na informaci, jež je prospěšná systému, a od životně důležitých otázek je všemožně odváděna k nepodstatným věcem. Můžeme uvést řadu příkladů. Vymýšlejí se nemoci, proti nimž se musíme neodkladně očkovat, ale problém s rakovinou, jenž se každým rokem prohlubuje, se odsouvá stranou od klíčového řešení. O tom, že biosféra se už změnila konkrétně v technosféru a co z toho vyplývá, se nikde přímo nemluví. Odvádí se pozornost k problémům, které dosud nenastaly, a není známo, jestli k nim vůbec dojde, například globální oteplování, ochlazení, povodně, mayská proroctví na rok 2012 atd. 3 Při hodnocení filmu Avatar se věnuje pozornost především vizuálním efektům, ale problém rozdělení společnosti na přívržence technosféry a biosféry, jenž nás čeká v blízké budoucnosti, se přehlíží. Právě proto nejvyšší oscarové ocenění nezískal Avatar, ale nečekaně zvítězil film, který má ovlivnit naše myšlení: nemusíme se bát systému, ale agresivních Arabů, jež pro nás představují reálnou hrozbu. 4 To však neznamená, že hromadné sdělovací prostředky někdo tajně řídí. Všechno probíhá spontánně jako v pralese. V dnešní době není jednoduché upoutat pozornost lidí, protože jsou informacemi přesyceni. Čím je tedy snadno zaujmeme? Tím, co je znepokojuje, rozčiluje, trápí nebo jim nahání strach. Masmédia pracují tak, jak 3 O roce 2012 jme vydali v Eugenice tyto knihy (v závorkách roky vydání): Grcgg Bradcn: Smysl změn 2012 a další vývoj Zemi (2010); Peter Ruppel: Jak přežít rok 2012 (2010); Peter Ruppel: DNA po roce 2012 (2011); Caroline Cory: Co bude po roce 2012 (2011) 4 Filmem roku 2010 se stalo válečné drama Smrt čeká všude (The Hurt Rocker) - pozn. překl. 5

6 pracují, ale jejich činnost není vědomá. Řídí se instinkty žurnalistů. Ovládání probíhá natolik nenápadně, pozvolna a přirozeně, že si toho nikdo ani nevšimne. Elementy systému se nestačí ani vzpamatovat a už je označí elektronickými čipy, aby podléhaly kontrole jako králíci v kleci. Čipy nebudou implantovány do hlavy, samozřejmě to je opět lest k odvedení pozornosti. Jen ať se plebs dostatečně vyzuří, když protestuje proti porušování lidských práv. Všechno se uskuteční mnohem kulturněji, například prostřednictvím řidičských průkazů nebo platebních karet, bez nichž králíci nebudou moci existovat. Srozumitelně se jim vysvětlí, že je to pro jejich dobro, komfort a bezpečí. Převážná většina jako vždy tomu uvěří a poslušně bude souhlasit. Na odpůrce pak společně nakydají špínu a označí je za odpadlíky. Zdá se, že manipulace s informacemi je víceméně jasná. Ale co s tím má společného potrava? Opravdu můžeme pomocí jídla ovládat lidi? Ano, a velmi snadno. To, co člověk bezprostředně přijímá, představuje past, do níž se chytí, a je pak poddajný jako hadrová panenka. Takovýto způsob ovládání je současně natolik přirozený a nenápadný, že nic nezpozoruje a myslí si, že všechno probíhá normálně, tak jak má. Bertrand Russell, významný anglický matematik, filozof, spisovatel a zapálený pacifista, už dávno psal o tom, že pomocí zvláštní stravy a léčením určitými preparáty je zcela reálné vytvořit typ lidí, kteří budou poslušní jako ovce ve stádu. Například americká vláda v roce 1974 prosazovala politiku populační kontroly, jež by byla založena na cílené redukci počtu obyvatelstva v zemích třetího světa, a prohlašovala ji za otázku národní bezpečnosti. Jakým způsobem hodlala tuto politiku uskutečňovat? Státní poradce pro bezpečnost a později ministr zahraničí Henry Kissinger v memorandu národní bezpečnosti USA doporučoval ke snižování počtu obyvatelstva kromě válek také využívání potravin. Geniálním vynálezem systému je transgenní technologie. Zabije dvě mouchy jednou ranou - současně představuje prostředek na snížení počtu obyvatelstva a zároveň podrývá bezpečnost jednotlivých států, protože semena modifikovaných rostlin už neklíčí a banka semen se vždy nachází v rukou korporací. To je ideální způsob manipulace. Není zapotřebí ani vyvolávat válku. Stačí, abychom těm, kdo jsou neposlušní, odmítli v potřebné době dodávky semen a můžeme si s nimi dělat, co chceme. 6

7 Použité postupy působí jako účelné, například že genetická modifikace rostlin je potřebná a prospěšná. protože zvyšuje výnosnost a není nutné používat. pesticidy. No, posuďte sami. Cožpak je na tom něco špatného? To je výmysl uměle vytvořený korporacemi. Fakta hovoří o tom, že výnosy transgenních rostlin jsou mnohem nižší a místo dřívějších škůdců a plevele se objevili jiní, kteří se ničeho nebojí. Na jejich hubení se musí vynalézat zase nové pesticidy. Na polích, kde se pěstuje geneticky modifikovaná sója, se rozprostírá mrtvé ticho. Není slyšet zpěv ptáků ani bzučení hmyzu, není vidět žádný pohyb ani projev života, jako by rostliny byly z plastu. Avšak tomu, kdo to neviděl, jídlo chutná. Netuší, že přísady z geneticky modifikovaných organismů se přidávají prakticky do všech druhů potravin: do polotovarů, masných, mléčných i cukrářských výrobků, do ovesných vloček, čokolád, majonézy, omáček nebo nápojů, vlastně do všech potravin, které můžeme najít v supermarketech. Nestydí se je přidávat dokonce do dětské stravy. Ale málokdo o tom ví, protože veškeré informace se pečlivě tají. Překvapuje vás to? Už je nejvyšší čas, abychom se přestali divit. Reálná situace je cynická a drzá ve srovnání s tím, co vysílá televize. Cožpak se žádné výzkumy nedělají? Ano, dělají, ale jen na objednávku korporací, jež geneticky modifikované organismy produkují. Jejich výsledky, jak je zřejmé, jsou pozitivní a nadšené - transgeny jsou absolutně neškodné. Najatí vědci se dnes určitě snaží dokázat, že jsou dokonce velmi užitečné. Jediný nezávislý výzkum provedla ruská bioložka Irina Jermakova, ale rychle byl ukončen, protože prokázal šokující výsledky. 5 V USA dokonce byly přijaty zákony, z nichž jeden zakazuje pěstování ovoce a zeleniny na vlastní zahrádce a druhý umožňuje to, že potraviny obsahující geneticky modifikované organismy nemusí 5 Je to první výzkum, jenž prokázal závislost mezi stravou z geneticky modifikované sóji a vitalitou zvířat. Laboratorní krysy krmené upravenou stravou ji měly výrazné oslabenou - pozn. překl. 5 Carlos Castaneda - americký antropolog a spisovatel, jehož tvorba obsahuje mnoho popisů paranormálnich a magických zážitků, rituálů, psychologické techniky a experimenty s psychotropními rostlinami. Ve svých knihách označil bodem spojeni bod jasnosti, jejž spatřovali nagualští čarodějové na zadní straně lidských bytosti vnímaných jako světelné koule. Podle toho. Jak vnímáme svět, se bod spojeni umísti v určité poloze, a tím si vytváříme svět, jak jej považujeme za správný pozn. překl. 7

8 být opatřeny speciálním označením. Lidé si tak nemají možnost vybrat. Máme jíst to, co dostaneme, a mlčet. Zní to šíleně, že? Státy Evropské unie za tímto postojem ještě zaostávají, ale Rusko Ameriku brzy dožene. To, co se nejí v Evropě, míří do Ruska jako na smetiště. V místních supermarketech nelze nijak určit, zda výrobek obsahuje geneticky upravené organismy, nebo ne, protože poslanci (nejposlušnější a nejoddanější elementy systému) nejenže rezolutně odmítli projednávat daný problém, ale dokonce zrušili i certifikaci výrobků. Je zajímavé, že politika vlády USA (nebo světové vlády - nazývejte si to, jak chcete), jež byla namířena proti rozvojovým zemím, se obrátila nečekanými následky proti samotným Spojeným státům. Třetina Ameriky je už neplodná. Co myslíte, z jakého důvodu jsou adopce ruských dětí do amerických rodin pozastaveny? Dalším problémem je obezita, kterou trpí třetina Američanů. Vždyť před třiceti lety to byl národ, který běhal pro zdraví a byl zblázněný do bio potravin. A jak ukazuje statistika, jedna třetina lidí je závislých na antidepresivech. Všichni kolem se naivně a lehkomyslně domnívají, že je to normální. Nikoho nepřekvapuje, že se syndrom chronické únavy a stres změnily v životní normu dnešního člověka. I to je normální. Nic se neděje, že? Jak došlo k tak zarážejícím změnám? Cožpak bio potraviny už nikoho nezajímají? Příčina je velmi prostá. Mrtvá syntetická strava, ale zejména fastfood, jenž se v Americe nejvíce rozšířil, jsou návykové podobně jako drogy. Všechno obyvatelstvo na Zemi už tvoří zatvrzelí žrouti. Pamatujete si na pohádku o kapitánu Sindibádovi? Jednou se svou posádkou připlul do země, kde je místní obyvatelé přivítali velmi srdečně a začali všechny krmit chutným jídlem. Cestovatelé jedli jejich pokrmy mnoho dnů, těla se jim postupně proměnila ve velikou horu masa, mysl se jim zatemnila a oni přestali objektivně posuzovat skutečnost. Jak se ukázalo, krmili je na porážku. Nepřestávám opakovat, že pohádky a fantastické příběhy neexistují - to všechno jsou aspekty naší reality, jež už byly nebo teprve budou uskutečněny. Ještě jeden statistický příklad. Za posledních několik let zahynula v USA třetina včel. Nikdo přesně neví proč. Pravděpodobnou příčinou je škodlivost elektromagnetického záření mobilních telefonů, transgenních rostlin a chemických prostředků anebo všeho dohromady. Znamená to, že nebude med? Ne, je to ještě horší. 8

9 Zaniknou rostliny, které včely opylují. Kolik myslíte, že jich je? Na jejich opylení závisí minimálně tři čtvrtiny všech rostlin. V některých čínských provinciích byly včely zničeny konkrétně pesticidy. Plodiny jsou tam teď opylovány ručně pomocí péřových štětečků. Ale tento problém nikoho neznepokojuje, protože všichni se obávají mýtu kolem roku 2012, který si kdysi dávno vymysleli Mayové. Je smutné, že člověk, který se považuje za pána tvorstva, začal domýšlivě a destruktivně přeměňovat biosféru vytvořenou během mnoha milionů let. Chápete, co se děje? Je to stejné, jako byste pustili do chemické laboratoře opici. Vždy to skončí katastrofou. Hlavní myšlenka, již chci sdělit, spočívá v tom, že nás neřídí konkrétní osoby; ale my sami svorně, aniž bychom si to uvědomovali, vstupujeme do reality, kde bude existovat totální kontrola systému. Všechno se děje pod záštitou demokratických a humanitárních přeměn, jež probíhají v rámci spolupráce, spasení lidstva a světa. Člověk zotročený systémem ztrácí nejen svobodu volby, ale začíná chtít konkrétně to, co prospívá systému. Tento proces nevzniká úmyslně, ale probíhá samovolně v souladu se zákony neřízené organizace parazitujícího systému, to znamená synergicky. Málokdo to však vidí a chápe. Členové Bilderbergského klubu se mohou domnívat, že jsou schopni něco kontrolovat, ale to je omyl Systém je pohltí mezi prvními, protože situaci už dávno nemají pod kontrolou. Možná, že to již pochopili, protože se v uvedené skupině sešli velmi chytří lidé. Nová realita už vůbec není taková jako dříve, ani pravidla na přežití v ní nejsou stejná. Civilizace se otočila zády k přírodě a přiklonila se k technokratické společnosti. Na lidech se to projevuje tím, že přestali být svobodnými jednotlivci a změnili se ve společenské elementy systému, jenž kontroluje značnou část jejich energie a vědomí. Řekněme otevřeně: transurfing jako způsob ovládání reality bez ohledu na všechny tyto změny zcela účinně nefunguje. Čtenáři mi píší, že dělají vše správně, ale stejně se jim nedaří realitu ovlivnit, protože něco chybí. Čeho se jim konkrétně nedostává? A o tom celá tato kniha je. Řešení se nachází v jiné, nezvyklé rovině, tam, kde se protínají metafyzika a každodennost. Abychom uviděli a pochopili to, co se stále vymyká logickému vysvětlení, musíme nejprve doslova fyzicky očistit vědomí i vnímání a zbavit se myšlenkových stereotypů, jež nám vnucuje společnost. Dříve mágové využívali ke změně vědomí 9

10 psychedelické prostředky. My naopak navrhujeme naprosté vystřízlivění. Pokud vím, v ezoterice ještě nikdo nezaujal k otázce vnímání okolní reality tak nečekané stanovisko. Jednoduchým a přirozeným způsobem můžeme dosáhnout stejného cíle jako mágové, i když se může zdát, že to nemůže být klíč, který nám k němu otevře dveře. Nicméně v praxi se už tento klíč osvědčil. Ve vědomí skutečné probíhají významné změny, ale pocity, které při tom zažíváme, jsou natolik neobyčejné, že je těžké je vyjádřit. Charakterizoval bych je jako jasné vědomí, při němž si uvědomujeme podstatu věcí a realitu vnímáme takovou, jaká opravdu je. Všechno je najednou jasné, jako bychom odstranili clonu. Mnozí mí čtenáři už vyzkoušeli nabízené metody a všichni svorně potvrzují, že se s nimi dějí stejné věci. Nepotřebujeme k tomu žádné meditace, cvičení ani jiné ovlivňování duševního nebo tělesného stavu. Sám jsem si donedávna nemohl ujasnit, proč je napsáno tolik knih, a přitom nám poznání leží na dosah ruky. Rozumem všechno chápeme, ale neuvědomujeme si to. Avšak pochopit a uvědomovat si jsou dva různé pojmy. Zdá se, že stačí, abychom přestali polykat tabletky, jimiž nás krmí systém, a tak se vytrhli ze strnulosti. Dějí se pak neuvěřitelné věci - jako bychom se probrali z omámení. Ze snu se probudíme do skutečnosti a začínáme si uvědomovat, kdo jsme, kde se nacházíme a co se kolem nás děje. Co jsou to za tabletky, se brzy dozvíte, ale zatím se pokusíme pohlédnout na známé otázky z jiného, neotřelého pohledu. Cíl: cesta, nebo místo určení? V posledních osmi až deseti letech hledám štěstí, úspěch a radost ze života. Když jsem začal číst vaše knihy, našel jsem to, co jsem hledal. První dva měsíce probíhalo všechno skvěle. Život se mi zdál nádherný a nabyl jsem přesvědčení, že si mohu vybrat jakoukoli variantu. Pocítil jsem jednotu duše a rozumu a moje energie dosáhla vrcholu. Díky vašim knihám jsem si našel novou práci. Avšak potom se něco stalo. Přestože se stále řídím vašimi radami, jež se u mne už změnily ve zvyk, radostný pocit zmizel. Vzrostl u mě pocit vlastní důležitosti, často mne přepadá smutek a stupňuje se u mě strach z budoucnosti. Nic se mi pořádně nedaří. Cítím se, jako bych upadl do hlubokého bezvědomí. 10

11 Bez ohledu na to, že se snažím načerpat energii tím, že se zdravě stravuji a pravidelně sportuji, netěší mne to a negativní pocit přetrvává. Možná, že existují nějaké metody, které dovedou naprogramovat podvědomí tak, abych se úzkosti zbavil. Jednou z hlavních příčin apatie je chybějící životní cíl. Jestliže o nic neusilujeme, cítíme se vyčerpaní a naše vědomí upadá do snění. Naopak pokud toužíme něčeho dosáhnout, energie záměru se aktivuje a zvyšuje se životní napětí. Jestliže se vám v životě nedaří, musíte si najít cíl. Bez něj je život zbytečný. Pro začátek si můžete stanovit, že se zaměříte sami na sebe. Co vám dodá sebeúctu a přinese uspokojení? Existuje mnoho způsobů, jak si můžete zdokonalit vzhled, intelekt, fyzickou kondici atd. Můžete se rozhodnout, že se zlepšíte v jednom nebo několika aspektech. Sami nejlépe víte, z čeho budete mít největší radost. S uspokojením se objeví i chuť do života a všechno ostatní se pak automaticky upraví. Přečetl jsem si vaši knihu a zaujala mne. Začal jsem podle ní šťastně žít. Podařilo se mi oprostit se od důležitosti, ale cíl své existence nevidím. Všechno, co chci, jsou jen malicherná věcná přání, jet nemají nic společného s tím, čemu se nyní věnuji. Bylo by ideální, kdybych mohl hodně cestovat, dlouho žít v plném zdraví, málo pracovat (v podstatě nerad pracuji), hodně vydělávat, žít s manželkou, ale mít přitom i jiné krásné ženy a být celkově úspěšný. Podobný život si umím představit. Avšak mohu mít takový cíl? Jestliže ano, pak bych se musel rozvést se svou ženou, odejít z práce, v níž jsem celkem úspěšný, získat někde hodně peněz a koupit si lístek na cestu kolem světa... Na druhé straně se ani teď nemám špatně... Zkrátka nevím, co chci, tudíž nemám nic, oč bych usiloval. Co mám dělat? Pro začátek stačí, abyste udělal to, co se vám už daří - snižovat důležitost samotného cíle. Proč si myslíte, že bez cíle nemůže život existovat, přestože se ani tak nemáte špatně? Vždyť můžete jen prosté žít a radovat se, aniž byste si zatěžoval hlavu všelijakými vysokými duchovními cíli. Jestliže přesto chcete najít svou cestu, obraťte se k principům transurfingu. Řiďte se definicí, že váš cíl představuje to, co vám změní život ve svátek. To, co jste popsal, se skutečně podobá svátku. Ale co vás k němu dovede? Lámat si hlavu a snažit se logickým způsobem dosáhnout svého 11

12 cíle je marné. Řešení přijde samo, až nastane jednota duše a rozumu, když duše zaplesá a rozum si začne spokojeně mnout ruce. Musíte si jen systematicky v myšlenkách promítat diapozitiv svého svátku a sledovat realitu. V určitém okamžiku zjistíte, že se najednou objevují nové možnosti a otevírají se dveře, jež vás vedou k cíli. Vejděte do nich, znovu si promítněte diapozitiv a opět pozorujte. Vžijte se do sváteční reality a budete mít vždy svátek. Musí existovat jen jeden komplexní cíl? Nebo mohu mít ještě i malé cíle? Jestliže se vám podaří vytvořit a systematicky promítat víceúčelový diapozitiv nebo několik jednotlivých diapozitivů, jste pánem své reality. Můžete mít cílů, kolik chcete, přesněji řečeno tolik, kolik trpělivosti budete mít, abyste s nimi pracoval. Dlouhodobé cíle vyžadují skutečné úsilí, ale o krátkodobých nebo momentálních cílech, například zaparkovat nebo stihnout autobus, nesmíte přemýšlet ani vteřinu a pochybovat, že jich nedosáhnete. Jestliže se vám vaše přání nesplní, nerozčilujte se a klidně nechte cíl plavat. Nezapomínejte na princip koordinace záměru. Kdo ví, jakým neznámým problémům jste se tím vyhnul? Bohužel nemám možnost tvůrčí seberealizace, nebo přesněji, nemohu najít činnost, jež mi změní život ve svátek. Zní to možná banálně, ale mým cílem je materiální blahobyt a finanční nezávislost. Vytvořil jsem si cílový diapozitiv a vím, co chci v životě získat. Například auta, luxusní byt typu penthaus, cestování, jachty... Aktivně hledám vše, co je spojeno s mou představou o blahobytu, ale současně se přistihuji, že myslím na svůj neustálý nedostatek peněz. Poté začínám. ještě usilovněji hledat způsoby, jak je vydělat. Problém spočívá v tom, že šťasten budu teprve tehdy, až budu mít v kapse dostatek peněz, abych se mohl stravovat v oblíbených restauracích, bavit se s přáteli v nejlepších nočních klubech ve městě, oblékat se v drahých buticích a mít se dobře. To vše si představuji, ale nevidím žádné výsledky. I když ne tak docela. Nemohu popřít, že se můj svět o mne stará, ale co se týká finanční situace, nic neprobíhá tak, jak bych si přál. Jak si mohu zvýšit životní úroveň? Hledáte činnost, která vám změní život ve svátek. Nesmíte ji hledat, ale musíte se soustředit na to, co tím chcete získat. Sváteční život je cíl hodný úcty. Na něj musíte zaměřit svůj rozum, potom vnější záměr sám navrhne vhodnou činnost. Musíte mít jen 12

13 otevřené oči, abyste nepřehlédl dveře, jež se vám otevírají. Váš problém spočívá v tom, že neustále přemýšlíte, jakým způsobem všechno získáte. To nikdo neví a vědět nemůže. Rozum si musí zvyknout, že řešení daného úkolu není jeho věc. Musí jen systematicky přehrávat cílový diapozitiv - přesně takový obrázek, jaký jste si nakreslil. Žijte svůj vysněný život virtuálně, ale s pevným přesvědčením, že se vám dříve nebo později změní ve skutečnost. Nestarejte se, kdy a jak se vaše představa uskuteční. Realita se nutně přizpůsobí vašim myšlenkám. Nic jiného jí nezbývá, protože pracujete se zrcadlem. Avšak dokud myslíte jen na hledání odpovědi na otázku:,jak? - pak se toto marné hledání odráží v zrcadle vašeho světa. Můj problém spočívá v tom, že nemám žádný cíl. Nemohu si jej nakreslit ani představit, i kdybych se sebevíce snažila. Nechci si vnutit žádný krásný (cizí) obrázek. Vždy jsem se bála pomyslet na komplexní přání. A víte proč? Protože jsem nikdy nebyla přesvědčena, že je budu potřebovat, až se splní. Proto jsem vždy pasivně plula životem. Varianta, že bych se přemohla a změnila, mi byla cizí. Vybrala jsem si pasivní cestu, avšak nevím, jak mám žít (podle vaší teorie), jestliže nejsem schopna udělat první krok a stanovit si cíl. S uvedeným životním postojem souhlasím, ale co mám dělat, když mám už třicet tři a nemohu se v životě pro nic rozhodnout? A nejen to, dostávám se do stavu, že reaguji na okolí otupěle a rozhoduji se podle toho, jestli je to pro mne pohodlné, nebo ne. Byla jsem teď dva měsíce bez práce (odešla jsem, protože mě přestala bavit). Nyní jsem si našla něco nového, a možná dokonce perspektivního (je to práce, o níž jsem snila, když jsem odcházela z předchozího zaměstnání). Jen mne zneklidňuje, že se stále necítím spokojená. Přitom si uvědomuji, že kdybych pohlédla na svou situaci jinak, pocit nespokojenosti by zmizel. Přestože se snažím, dopadá to nakonec tak, že svůj pohled nezměním. Jak mám potom poslouchat svou duši? Jsem z toho docela zmatená. První chyba: není nutné, abyste se snažila načrtnout nebo nějak zformulovat cíl. Rozumem toho nemůžete dosáhnout, dokud alespoň v hrubých rysech nepochopíte, co chcete od života. Druhé chyby se dopouštíte, když se nutíte pohlédnout na situaci jinak. Vzniká zmatek, protože vědomá změna vztahu k situaci představuje v podstatě koordinaci záměru. Vůlí tvůrce přetváříte negativní událost 13

14 na pozitivní a předstíráte, že vám to vyhovuje. Měníte vztah k události, protože víte, že v závislosti na své volbě se dostanete na dobrou, nebo špatnou životní dráhu. Měnit vztah k situaci je skutečně nesmyslné, proto to nechcete dělat. A proč taky? Stane se, že se musíte přinutit - například mít ráda práci, která se vám nelíbí. Co máte dělat s pocitem nespokojenosti v situaci, a tedy v realitě, jež přetrvává? Musíte se soustředit na to, jak byste chtěla danou realitu vidět, a toho, co ve vás vyvolává nespokojenost, si nevšímejte. Například v zaměstnání na vás leží povinnosti, jež vám nejsou příjemné, přestože vám práce vcelku vyhovuje. Jak máte v uvedené situaci postupovat? Vytvořte si v mysli virtuální realitu, kde budete plnit jen takové povinnosti, které chcete. Soustřeďte svou pozornost na činnost, jež se vám líbí, a ostatní přehlížejte s pocitem, že jste se k tomu propůjčila jen na určitou dobu. Dříve nebo později bude reálná skutečnost souhlasit s vaší představou - nežádoucí povinnosti vám samy odpadnou. Jakým způsobem, to uvidíte, a tím se přesvědčíte, že zrcadlo světa funguje. Jak dlouho nemusí člověk najít svůj cíl? Rok, dva nebo deset let? Daří se tni dobře, ale zatím mne žádný Životní cíl nenadchl tak, aby moje duše zajásala. Zdá se, že žádný pro mne není ten pravý. Vím, že si jej mohu najít jen já sám. A také vím, že si mohu dovolit určitou dobu bez něj žít. Ale jak dlouho? Dvacet, nebo padesát let? Chápu, že bídný rozum není schopen klidně čekat. To on vnáší neklid a strach zůstat bez cíle. Přestože je v mém životě teď všechno v pořádku, stále toužím znát svůj cíl. Chci, aby se má duše radovala. Možná, že existují ještě nějaké způsoby, jak najit vlastní cíl v životě? Opravdu můžete čekat dlouho, třeba i celý život, a přesto se nemusíte dočkat. Jestliže jste propadl do všední každodennosti a váš životní scénář se každý den opakuje beze změn, co se může přihodit? Nic. Tak žije většina lidí: nejprve školy; naděje, že v budoucnu přijde štěstí; potom rodina, práce bez zvláštních změn; opět naděje na úspěch, jenž se rýsuje někde v dáli; domácí povinnosti, jen občasná a nudná zábava, opět rodina a každodenní život. Nakonec skončí na pohovce před televizí. Život tak ubíhá v jakési čekáme. Jak se můžete dostat ze začarovaného kruhu každodennosti? Musíte mít záměr a chuť se z této každodennosti vytrhnout. 14

15 Mnoha lidem se zdá, že chtějí změny, ale vážně se pro ně nerozhodli. Raději si stěžují, že je život fádní a není kam z něj utéci. Všimněte si, že úspěšní lidé, které každý den sledujete v televizi, vedou velmi aktivní způsob života. Sám se musíte rozhodnout, jestli napnete síly a budete se snažit situaci změnit, nebo se spokojíte s jednotvárným životem (pro mnohé je to v podstatě také přijatelná varianta). Pak si ale nestěžujte, že nevidíte žádný cíl. Jak můžete mít záměr, jestliže nemáte sílu ani přání něco změnit, protože už nejste nejmladší nebo jste prostě lenivý? To je jiná otázka. Jestliže se vám nic nechce dělat a jen si po práci sednete na gauč, znamená to, že vám chybí volná energie, která podporuje záměr. Jestliže je energie v normě, nemůže nastat situace, že by se vám do ničeho nechtělo. Hlavní příčinou nízké energetické hladiny je kromě chybějícího cíle výskyt škodlivin a toxinů v organismu. Nemusíte si hned zadávat úkol, že pokoříte Mount Everest, nebo si vytyčit cíl jen proto, že se to doporučuje. Aby se vám hladina energie zvýšila, je lepší začínat od elementárních věcí, jež jsou skutečně zapotřebí. Jako například očista organismu, přechod na zdravou stravu nebo zlepšení fyzické kondice. Uvidíte, že se objeví nové potřeby a energie na jejich uskutečnění vám bude stačit. Jestliže jste však lenivý začít dělat alespoň něco, gaučový transurfing vám nepomůže. Přečetl jsem všechny vaše knihy a na všechny otázky jsem našel odpovědi - kromě jediné: CO JE MÝM CÍLEM? Moje žena je talentovaná výtvarnice. Od tří let věděla, co chce dělat. Jejím cílem je být známou malířkou. Závidím jí, protože já přesně nevím, po čem touží moje duše. Váš cíl se nemusí nacházet v oblasti tvůrčí činnosti. Je-li řeč o životní cestě, proč vás hned napadají myšlenky na nějaká závažná témata? Nemusíte si od počátku vytýčit vysoký cíl. Někdo si neumí představit život bez poezie, ale někomu jinému se líbí zametat ulice nebo být řezník. Neměli bychom se řídit stereotypy, že životní cíl je něco vznešeného. Například v době, kdy se začalo létat do vesmíru, odpovídalo dítě na dotaz, kým chce být: Kosmonautem, protože vědělo, že jej dospělí pochválí. Správnou odpověď znal jeho rozum přesně, ale co dítě nevědělo, byla skutečnost, jestli opravdu chce být kosmonautem. Chápete? Rozum je již od dětství usměrňován - bod spojení (podle Carlose Castanedy) je fixován ve správné pozici.* Vaším úkolem je teď uvolnit fixaci bodu spojení a znovu se restartovat. 15

16 Proto musíte přestat přemýšlet o cíli a začít pozorně vnímat pocity duše. Ta - až uvidí, co je jí blízké - hned ožije. Ale abyste měl co pozorovat, musíte si rozšířit obzor a vydat se tam, kde jste ještě nikdy nebyl, a spatřit věci, které jste dosud neviděl. Vaše knihy si čtu už potřetí a stejné myšlenky pokaždé chápu novým způsobem. Pokaždé nadšeně vykřiknu: Tak to opravdu je! Už jsem pomocí transurfingu mnoho dosáhla. Pracuji za podmínek, jaké jsem si vždy přála, s výbornými lidmi a velmi dobrým platem. Vytvářím si i jiné nejrůznější zázraky. Avšak mám jeden problém, jenž mne trápí už pět let. Mám cíl a přesně vím i cítím, že je můj, ale nemohu se zbavit myšlenky, že se mi nepodaří jej v životě zrealizovat. Mám z toho nepříjemný pocit. Proč na to myslím, jestliže vím, že tento cíl je můj?! Nebo to svědčí o tom, že se mýlím a všechno si špatně vykládám? Důležitost cíle jsem už snížila na minimum, ale přesto se této myšlenky nemohu zbavit. Možná proto, že mi v dětství vždy říkali: Ostatním se nic nestane, ale ty to schytáš. Je možné, abych z toho odvodila, že jiní budou šťastní a splní se jim přání, ale mně ne? Bez cíle nemohu být, ale něco mi brání uvěřit, že jej skutečně v životě zrealizuji. Nevím, jak se mám tohoto pocitu zbavit. Vyzkoušela jsem změnit cíl za jiný, podobný, ale velkou radost jsem z něj neměla, přestože jsem už nepochybovala, že s ním nebudu mít žádné problémy. Při představě, že bych svůj hlavní cíl skutečně ztratila, jsem velmi trpěla. Je mi příjemné se dovídat, že mé knihy lidé nečtou jen jedenkrát. Vytýkají mi, že s oblibou několikrát opakuji stejné myšlenky. Nenapadla vás otázka, proč to dělám? Upřímně řečeno, není v tom žádný záměr, ale ani to není moje opomenutí nebo chyba. To, co se snažím vysvětlit, není výsledek mých úvah, ale informace z prostoru variant. Snažím se je vyložit tak, jak je přijímám, bez zvláštních úprav. A tak je to správné. Rozdíl mezi mnou a vámi je jen v tom, že vy očekáváte odpovědi na své otázky ode mne a já čerpám z databáze, která je všem dostupná. I vy můžete mít přístup k informačnímu kanálu, pokud se rozhodnete získat informace sama. Už jsem se o tom nejednou zmiňoval. V podstatě všechny odpovědi můžete najít také v prvních dílech knih o Ovlivňování reality. 6 6 Eugenika vydala dílo Vadima Zelanda Ovlivňování reality v sérii (1-11): 16

17 Otázky čtenářů se však stále opakují, proto musím na všechny znovu odpovídat, byť z jiného pohledu. Ale to jsem trochu odbočil. Když jste si představila, že byste neměla cíl. úpěla jste. To svědčí o tom, že daný cíl je možná opravdu váš. V knihách Ovlivňování reality uvádím jedno z kritérií skutečného cíle. Zkuste si říct, že se svého snu vzdáváte. Jestliže se vaše duše proti tomu vzbouří, znamená to, že to nejspíše je váš cíl. Ale pokud pocítíte ulehčení, je rovněž jasné, že není. Nepříjemný pocit 7, který vzniká při pomyšlení na cíl a jeho obtížné dosažení, je normální projev. Ale trápení z jeho ztráty bylo větší, že? O cíli nesmíte uvažovat, jen si musíte přehrávat cílový diapozitiv. Když se začnou otvírat dveře, teprve tehdy můžete dělat závěry, zda je možné sen uskutečnit, nebo ne. Nyní se rozhodovat nemusíte. Potřebujete pracovat s diapozitivem, k tomu je však zapotřebí trpělivost i čas, abyste nepřehlédla, až se dveře otevřou. V současné době hledám, čím bych uspokojila svou duši, a kolísám mezi několika zájmy. Jednak ráda maluji a pěstuji květiny, ale také mám v oblibě šití a pletení. A to jsou jen základní záliby, ostatní ani neuvádím. Nemusí mít však duše jen jednu oblíbenou činnost, v níž se otevře a dosáhne výšin? Není důležité, kolik má duše cílů, ale který z nich považuje za hlavní. Je lepší, kdybyste se soustředila na jednu věc, abyste svůj záměr netříštila. Zálib můžeme mít hodně, ale může se koníček stát cílem? Samozřejmě že činnost, jež nás dovede k cíli, nám musí přinášet radost, ale samotná její hravost není dostatečnou podmínkou pro to, abychom ji považovali za cíl. Cíl je to, co nám život změní ve svátek. Určujeme jej v jednotě duše i rozumu. Položte si otázku: může vám změnit život ve svátek činnost, která by podle vás mohla být vaším cílem a dveřmi? Musí vám být zcela jasné, že vybraná činnost je právě to, co potřebujete, a to jednak z logických důvodů, ale i tak, jak vám velí srdce. Pokud je to váš cíl, žádné pochybnosti nevzniknou, protože jej poznáte. Nejsem přesvědčen, že cíl, který se snažím dosáhnout, je můj (to, co opravdu chce moje duše). Pokouším 1. kniha: Prostor variant, 2. kniha: Šum ranních hvězd, 3. kniha: Vpřed do minulosti, 4. kniha. Úprava skutečnosti, 5. kniha: Jablka padají do nebe, 6. kniha: Tvorba skutečnosti, 7. kniha: Galerie snů. 8. kniha: Přesvědčivý návod, jak žít naplno, 9. kniha: Fórum snů 2 - pozn. překl. 7 viz Pocity. Hicks, Eugenika

18 se naslouchat své duši a zaposlouchat se do šumu ranních hvězd" (2. kniha Ovlivňování reality), ale mám pochybnosti, zda to jsou skutečně pocity odtamtud, a ne přání chytrého rozumu, jenž se dovedně ukryl. Jestliže je cíl opravdu váš, pak o tom nebudete mít žádné pochybnosti. Zpočátku můžete pociťovat určitou rozpačitost (nesmělost) a v duchu se ptát: To všechno je pro mne? Skutečně jsem tím vyvoleným a zasloužím si to? Tohoto pocitu se zbavíte přehráváním cílového diapozitivu. Postupně si na nový obraz zvyknete. Nemusíte se ostýchat, samozřejmě že jste vyvolený, jestliže jste si vybral sebe. Duševní nepohodu na rozdíl od rozpačitosti nelze odstranit diapozitivy. Projevuje se pocitem stísněnosti, skleslosti, tíživého neklidu a strachu. Pokud se vždy cítíte stísněně, když si představíte, že se vám přání splnilo, nejspíše to nebude váš cíl, ale cizí, který vám vnutila kyvadla. 8 To znamená, že se nelíbí duši, ale rozumu. Příčina mého neštěstí spočívá v tom, že vždy dělám něco, co mne nebaví. Nemohu si pomoct, ale i to, co chci dělat, mne brzy přestane zajímat. Proto přecházím z jednoho zaměstnání do druhého, z jedné oblasti do jiné a práci vždy opouštím. Někteří lidé mi říkají, že jsem nedospělá a že se neumím vypořádat s těžkostmi. Jiní tvrdí, že jsem náročná a nesnášenlivá vůči svým nadřízeným. Pracovala jsem jako psycholožka s dětmi a narkomany, jako personalistka v menší firmě, byla jsem vedoucí obchodu i obchodní manažerka... Nyní jsem se rozhodla, že budu sama podnikat. Je to jen maličký podnik, protože si zatím moc nevěřím. V mém okolí se nikdo nevěnuje byznysu, protože si všichni zvykli pro někoho pracovat. Mám velké ambice a vždy jsem věřila, že jsem přišla na tento svět kvůli něčemu velmi důležitému. Jak se mám stát harmonickým člověkem a najít sama sebe? Chci v životě velmi mnoho, ale nic mi nevyhovuje. Proč? Jakmile se mi v něčem daří, hned se začnu nudit. Stále chci něco nového, ale výsledek je stejný - nuda! Nebaví mne 8 Pojmem kyvadla popsal autor v 1. knize Ovlivňováni reality - Prostor variant, kterou vydala Eugenika v roce Jsou to energetické a informační struktury, jet vytvářejí skupiny stejné smýšlejících lidi Tyto struktury se samostatné rozvíjejí a podřizují si jednotlivce svým zákonům - pozn. překl. 18

19 být pravou rukou ředitele, manželkou, matkou, krásnou, chytrou ani sexy... Nelíbí se mi nic z toho, o co obvykle lidé usilují. Nesnáším šablony a standardy. Není to nemoc? Stává se, Že potom lituji toho, co jsem neučinila nebo udělala špatně. Nyní jsem si troufla udělat důležitý krok - otevírám vlastní obchod. Kde mám však záruku, že mě to za měsíc neomrzí? Přijde všechno nazmar? Chovám se jako zběsilá. Nenapadlo vás, že vy už jste harmonický člověk? Nejste jako všichni, protože se vám nelíbí, o co ostatní usilují. Vždyť to je skvělé! Svědčí to o tom, že vás přinejmenším (a to už není málo) nesvazují stereotypy a že jste se zbavila kyvadel. Nejste zběsilá, řekl bych, že nejste ničí. A to už jste na polovině cesty, abyste se stala svou. Jestliže je člověk sám sebou, je zároveň tvůrcem reality. Cožpak můžeme element matrixu, který žije v buňce jako všichni, považovat za harmonického jedince? Naopak škodí zejména ti, kteří se podřizují pravidlu kyvadla: buď jako my všichni normální lidé, najdi si svou buňku a nepoletuj z místa na místo; staň se platným členem naší společnosti. Zbývá vám dořešit jen jednu maličkost - zbavit se posledních zbytků omezeného názoru na svět a dovolit si, abyste byla lehkomyslná a ztřeštěná (podle jejich mínění). Vyhraďte si právo na vlastní názor a pak vás ani nenapadne se obviňovat z toho, že jste snad k ničemu nebo nemocná, protože dlouho nevydržíte na jednom místě. Právě tato skutečnost, že jste se nezařadila do nastoleného systému, ale že hledáte své poslání, vypovídá o tom, že přesto správně (i když nejasně) chápete, že cesta je cíl, a ne místo určení. Hledejte vlastní cestu tak dlouho, jak bude zapotřebí, a neohlížejte se na veřejné mínění. Lidé si mohou o vás myslet, co budou chtít, ale vy víte, kdo je tu svobodný a kdo ne! V tom je vaše přednost a síla. Mimochodem tyto buřičské myšlenky vám říkám, vážení čtenáři, čistě důvěrně, jen mezi námi transurfaři. Ten, kdo žije ve snu, podobné knihy nečte, tudíž o sebe nemusím mít strach, ale vy nikomu nic neříkejte. Ještě si budou myslet, že jste (jsme) se zbláznili nebo něco podobného. Neukazujte, že jste jiní. Tvařte se, že jste stejní jako všichni ostatní. K tomu se můžete propůjčit, ale svých názorů se nevzdávejte. Ve dvanácti letech jsem vstoupila do sekty a do devatenácti jsem byla jejím členem (to bylo ještě v době bývalého Sovětského svazu). Nebyla to náboženská sekta a tehdy 19

20 ji nikdo za sektu ani nepovažoval, přestože se tak projevovala. Cílem této skupiny bylo léčení nemocí jako například schizofrenie, alkoholismus nebo narkomanie a její členové se ujímali převýchovy dětí z polepšoven a problematické mládeže. Účastnili jsme se těchto procesů a připravovali jsme se k práci psychologů. Po ukončení školy jsem dva roky pracovala v psychiatrické léčebně zaměřené na léčbu alkoholismu a schizofrenie. Přirozeně, že nám sekla deformovala osobnost. Museli jsme dodržovat určitá pravidla, stýkali jsme se jen se členy skupiny a ostatním lidem jsme se vyhýbali. Vlastní názor jsme projevit nemohli. Když mi bylo devatenáct, odešla jsem. Nyní je mi čtyřicet let, ale pobyt v dané komunitě mne poznamenal na celý život. Zvykla jsem si na to, že všechno musím dělat pro lidi a že mým nejvyšším cílem je pomoc trpícím, například opuštěným dětem. Teprve teď jsem pochopila, že to není správné a že musím začít myslet na sebe. Vždyť jsem sama sebe vždy stavěla na poslední místo, a to nemluvím o komplexu méněcennosti. Jak působí metoda ovlivňování reality na lidi, jako jsem já? Existují nějaké zvláštnosti? Ještě se bojím, že nerozeznám svůj cíl a přijmu za vlastní cizí, který mi vnutili v uvedené skupině. Dříve se mi zdálo, že mým cílem je pomoc lidem, ale především dětem. Nemohu si vzpomenout, co jsem si přála, než jsem vstoupila do sekty. Možná, že bych se měla zaměřit právě na dřívější přání, a ne na cíle, které mi byly vnuceny a mohou být klamné. V knize Ovlivňování reality je podrobně popsáno, jak můžete rozlišit svůj cíl od cizího. 9 Nejdůležitějším hlediskem při jejich srovnávání je, že cizí cíl bezprostředně slouží ke zlepšení cizího (ne vašeho) blahobytu. Je zapotřebí, abyste usilovala o takové postavení, při němž nebudete pracovat pro někoho jiného, ale pro sebe. Než se dostanete ke svému cíli, můžete být zaměstnána i v systému, ale zlepšení svého vlastního blahobytu musíte mít na prvním místě. Je velmi důležité, abyste se cítila svobodná a nedřela se pro blaho někoho nebo něčeho. 9 Eugenika vydala od Vadima Zelanda celou sérii knih Ovlivňování reality. V roce 2009 vydala 8. knihu Ovlivňování reality - Praktický kurz, jež shrnuje podstatu transurfingu - pozn. překl. 20

21 Stává se, že touha pečovat o druhé vychází z hloubi duše. Avšak existují nějaké meze, které nelze přesně určit. Nechcete posvětit svůj život spasením cizích duší, protože máte v duši prázdnotu? Často rozum zotročený kyvadly zavírá duši v těle a přestává jí naslouchat, což vede k vnitřnímu konfliktu a duševní prázdnotě. A čím ji můžeme zaplnit? Službou, tak je to správné! Kyvadla hned našeptávají: Obětuj se, na sebe úplně zapomeň a soustřeď všechny své myšlenky na službu." Komu nebo čemu? Můžeme si vybrat - od plačících dětí po bohaté, kteří také naříkají. Ať se podíváme kamkoli, všichni kolem strádají a něco potřebují. Lituji například žížaly, kterým chyběly síly, aby dolezly z jedné strany cesty na druhou. Dříve jsem je sbíral a přenášel tam, kam směřovaly. Ale jednou jsem si řekl: A dost! Vás je hodně a já jsem jen jeden. Proč bych se měl jako blázen ohýbat a dělat zbytečnou práci místo toho, abych se spokojeně procházel? Teď pomáhám jen některým, jen když mi srdce napoví, že tato žížala to skutečně potřebuje. Ostatní se beze mne obejdou, možná, že je to jejich osud. A ještě je mi líto opuštěných hladových koček. Chtěl bych je všechny nakrmit nebo jim poskytnout přístřeší, ale kdybych se měl starat o všechna nešťastná zvířata, musel bych všude nosit pytel žrádla nebo si doma zřídit farmu. Dá se tak zajít velmi daleko a dotěrné myšlenky mohou změnit i celou osobnost. Proto jsem si k sobě vzal jedno kotě, které by jinak bylo odsouzeno ke smrti. Nyní mám doma vděčnou, vykrmenou a spokojenou duši - svou čičinku. Pomáhat druhým je dobrá věc. Ale stojí za to ji učinit svým životním cílem? V tom se musí rozhodnout každý sám. Ať je odpověď jakákoli, bude se v různých situacích hodnotit pokaždé jinak: velkodušnost nebo hloupost, obětavost či nerozvážnost, cynismus nebo účelnost. Ani já vám v této věci nemohu dát jednoznačnou odpověď. Je důležité, aby rozhodnutí bylo učiněno uvědoměle v jednotě duše i rozumu, a ne pod vlivem mylných stereotypů kyvadel. Jedno však mohu říci zcela přesně. Pokud je vám péče o druhé vnucena vnějšími okolnostmi, znamená to cizí cíl. Můj sen je velmi drahý a leží daleko v prostoru variant. Stále si jej představuji, ale vy píšete, že na peníze nesmíme myslet. Celý život jsme s manželem pracovali pro někoho jiného, aniž jsme si to uvědomovali. Nyní se snažíme osamostatnit a začít sami podnikat. Naše představa se zatím rýsuje jen s obtížemi, protože žádný z nás nemá k řízení podniku vlohy. Jsme však pevně rozhodnuti, že přestaneme 21

22 pracovat jako zaměstnanci. Můžeme toto přání považovat za cestu k cíli? Nechceme být odkázáni na stát a pracovat pro peníze. Chceme, aby peníze pracovaly pro nás (mohou to být investice, cenné papíry, příjmy z pronájmu apod.). Ráda bych byla bohatá a nezávislá. Samotné peníze si v myšlenkách nepředstavuji, ale chci je mít, protože můj cíl je finančně náročný. Peníze nejsou cílem, a dokonce ani prostředkem k jeho dosažení, ale jen atribut, jenž se automaticky objevuje (připojuje) na cestě k cíli. Jestliže pro jeho realizaci potřebujete peníze, objeví se nebo se naskytne možnost, jak je vydělat. Musíte si cíl představit tak, jako byste jej už dosáhla, a v této virtuální realitě žít. To není létání v oblacích, ale konkrétní činnost, při níž si systematicky a cílevědomě promítáte diapozitiv. Můžete to také nazvat cílevědomým létáním v oblacích. Jen se nezapomeňte pozorně dívat z nebes dolů na zemi, abyste nepřehlédla, jak se vám otevírají dveře. Hlavní je, abyste nemyslela na peníze, ale na cíl. V opačném případě zrcadlo světa odrazí jen vaše marné hledání peněz. To však neznamená, že se nesmíte v myšlenkách zabývat finanční otázkou. Můžete si v duchu stále opakovat: peníze ke mně proudí ze všech síran, mám jich stále více a více; peníze stačí na všechno a mohu si koupil všechno, co chci. Není důležité, že to zatím neodpovídá vaší stávající situaci. Skutečnost se nejprve vytváří v mysli a teprve potom v realitě. Všimněte si, že daná myšlenka nevyjadřuje hledám peněz ani otázku, kde je mám vzít. Vytvořte si před zrcadlem takový obraz, jakého chcete dosáhnout v konečném výsledku (v odrazu). Uvedeným způsobem na peníze můžete nebo musíte myslet. Proč peníze nemohou být cílem? Řekněme, že chci vydělávat každý měsíc určitou částku peněz. Nemám však představu, jak toho mohu dosáhnout. S diapozitivem pracuji, tak proč se mi přání neplní? Podle všeho mne život sám vynese na dráhu, kde to bude možné. Ale jak jsem pochopil podle vašich knih, říkáte, že tímto způsobem nic nevyjde. Proč? Přání se vám může splnit, ale jen abyste neprodělal! Cíl vám dá mnohem více - to, o čem jste si nedovolil ani snít. Když se člověk blíží ke svému cíli, otvírají se před ním obrovské možnosti a dřívější požadavky se zdají až směšné. Neříkal jsem. že není možné získat peníze pomocí vizualizace. Menší částku ano, ale je málo pravděpodobné, že bychom hodně zbohatli. K tomu je totiž zapotřebí jednota duše i rozumu a pevná 22

23 víra, že peníze k nám přijdou. Ale rozum budou stále trápit pochybnosti: Odkud a jakým způsobem? A duše? Cožpak ta potřebuje peníze? Říkáte si, že až budete mít peníze, budete vědět, za co je utratit. Budete žít, jak chcete, ale potíž je v tom, jak chcete žít. Zeptám se jinak. Potřebujete peníze, nebo sváteční pocit, cítit radost ze života a uvědomit si jeho smysl? Předpokládejme, že se vám splnil sen - opalujete se na palubě své jachty, která rozráží vlny Karibského moře. Co myslíte, že při tom budete cítit? Pocit životního svátku? Ani trochu ne. Spíše jen prázdnotu a nudu. Vzpomeňte si, s jakým zápalem, nadšením a duševním povznesením jste kráčel k cíli, ale jakmile jste jej dosáhl, nepocítil jste nic kromě prázdnoty. Tento fenomén lze vysvětlit velmi snadno. Pocit štěstí, radosti a naplnění života vyvolává volná energie (energie záměru), která se aktivuje na cestě k cíli. I když je to paradoxní, uvedená vlastnost je spíše fyziologického původu než psychického. Právě proto nacházíme štěstí jen na cestě, a ne v místě určení. V budoucnosti žádné štěstí nečekejte. To je buď tady a teď, nebo na jiné životní dráze, kterou musíte hledat. Cíl nemusí vždy představovat nějaký konkrétní úspěch. Častěji to bývá nepřetržitý proces seberealizace a odhalování vlastních schopností v jakékoli činnosti. Pohybem vzniká energie, a proto až dorazíte do místa určení, půjdete dále. Teď si představte, že jste si vytyčil jako svůj cíl mít stabilní příjem. Dejme tomu, že jste toho dosáhl. Třeba nemusíte ani vydělávat, protože máte všechno. Ale co dál? Určitou dobu budete bezstarostně žít a užívat si všech vymožeností blahobytu, ale potom. velmi brzy nastoupí prázdnota. A právě tento pocit zažívají bohatí lidé, kteří nemají cíl. Dorazili do místa určení, tudíž nemají už o co usilovat ani co více chtít. Život se jim změnil v pouhou existenci, i když přepychovou, ale beze smyslu - únavné očekávání něčeho. Luxusní VIP čekárna je pořád jenom čekárna. Byl jste mnohem šťastnější, když jste žil v bídě, protože jste směřoval k cíli. Proudila vámi energie záměru, a proto jste skutečně žil, a ne jen existoval. Zamyslete se, kam nyní směřujete. Putujete za svým cílem, nebo zůstáváte v čekárně? Po přečtení vašich knih jsem začal prakticky zkoušet principy, které jsou v nich uvedené. Materializace představ mne nepřekvapila, ale velmi jsem ocenil hledání vlastní životní dráhy. Narazil jsem však na jeden problém. Nevím, čemu se chce věnovat moje duše a v jaké oblasti se mohu 23