KRONIKA OBCE VYSOKÁ HISTORIE SOUČASNOST DO ROKU 2006

Transkript

1 KRONIKA OBCE VYSOKÁ HISTORIE SOUČASNOST DO ROKU 2006

2 PŘEDMLUVA Pravěký člověk žil primitivním a kočovným způsobem, pomalu se soustřeďoval do větších celků. Jakmile začal vnímat budoucnost, pozvolna si uvědomoval, že je nutno zachovat i minulost. Bylo vynalezeno písmo a generace přenášely svoje vědění na další generace. Tak se člověk více a více přibližoval k tomu, že se stal pánem všeho tvorstva. Lidí bylo stále víc a bylo nutno zachytit jejich život. Proto se mezi nimi vždy našel někdo, kdo začal psát dějiny, aby příští lidé věděli, jak se žilo. Doba pokračovala rychlým tempem a přiblížila se i k naší současnosti. Všichni ti, kteří zapsali minulost, nám zachovali nesmírný odkaz, abychom my, jejich potomci, si mohli dnes přečíst, co se stalo před staletími. Dějepisci zachytili běh doby ve velkém rozsahu. Bylo však nutné ohlédnout se i na místní poměry a popsat dobu i v okolních městech a obcích. Této drobnější práce se chopili městští i vesničtí kronikáři. Kronika je pokračováním života. Kroniku nepíšeme pro sebe, ale pro ty, co přijdou po nás. Jak velká škoda pro příští generaci je, že v mnoha obcích se kronika nepíše nebo se ztratila. A proto, s nástupem nového starosty Ing. Pavla Kučery, zvoleného , byl uskutečněn návrh a později realizace obnovy a psaní obecní kroniky. Komise pro obnovu kroniky obce byla ustanovena a odsouhlasena novým zastupitelstvem Pan starosta navrhl jako předsedu paní Věru Roučkovou a její členy Mgr.Černou a slečnu Marii Smutnou. 2

3 OBSAH 1) CHARAKTERISTIKA OBCE a) Poloha obce 9 b) Základní údaje 9 c) Geomorfologie 10 d) Biogeografie 10 e) Horopisné poměry 10 f) Nerostné suroviny 10 g) Vodopisné poměry 10 h) Geologické poměry 11 i) Půdy 11 j) Podnebí 11 k) Rostlinstvo 11 l) Houby 11 2) BYTOVÁ A DOMOVNÍ VYBAVENOST 12 a) Druhy pozemků 12 3) POPIS OBCE A HISTORIE a) Historický popis sídla 12 b) Třicetiletá válka, vojevůdce Banér a další historické události v 17.století 14 c) Sídla popsaná učitelem Böhmem v roce Vysoká 16 Bosyně 24 Strážnice 26 Střednice 53 Chodeč 54 d) Významné budovy a jejich popis Harasov z roku 1915, Homuta z Harasova 60 Sokolovna 63 Kampelička 64 e) Jména míst - zastaralé i současné názvy 64 4) VYBAVENOST OBCE a) Veřejná obsluha, spád za prací a školou 65 b) Pošta Současnost 65 Historie 65 Poštmistři 66 c) Dopravní vazby 66 d) Doprava 66 e) Místní komunikace 66 f) Hromadná doprava 66 Spojení obce s Mělníkem 67 Místní dráha Lhotka u Mělníka Střednice 67 g) Pěší a cyklistická doprava 68 3

4 h) Vodní toky a studánky 68 i) Vodovod Současnost 69 Historie 69 j) Kanalizace a čištění odpadních vod 69 k) Telekomunikace Současnost 70 Historie 70 l) Rádiové spojení Současnost 70 Historie 70 m) Elektrifikace 70 5) OBČANSKÁ VYBAVENOST a) Vysoká 71 b) Bosyně 71 c) Strážnice 71 d) Střednice 71 6) PAMÁTKY a) Farní kostel sv.václava 71 Základní popis 71 Kostnice 72 Zvony 72 Katoličtí faráři 74 b) Evangelický toleranční kostel Stavba kostela 75 Obtíže při stavbě kostela 75 Evangeličtí faráři 75 Soukromá evangelická škola 76 Učitelé evangelické školy 76 Význam evangelické školy 76 c) Památník toleranční doby 77 d) Počátky evangelické reformované církve ve Vysoké 77 e) Období evangelické církve ve Vysoké po roce 1990 Vzpomínky administrátora Opočenského 84 Obsazení fary nájemníky 85 Opravy a renovace 85 Anna Jansová, Pavel Kučera (požehnání pro evangelický kostel ve Vysoké) a nová fasáda kostela 85 Vybudování památníku toleranční doby 86 Uzavření samostatného sboru evangelického na Vysoké 86 f) Židovský hřbitov 87 g) Malé sakrální památky 88 4

5 7) ARCHEOLOGIE, STARÉ ZÁZNAMY a) Výpis z kroniky obce Vysoká z roku 1935 podle tehdejšího starosty Jaroslava Šestáka 88 b) Přehled evidovaných nemovitých kulturních památek 89 Bosyně Chodeč Strážnice Vysoká c) Hrádky v okolí Hrádek u Bosyně 89 Druhý hrádek 90 Třetí hrádek 91 Bosyně od Sedláčka 92 8) HŘBITOVY 92 9) OCHRANA PŘÍRODY a) Popis CHKO Kokořínsko na Vysocku 93 b) Přírodní památky Na oboře 93 Mrzínov 93 c) Památné stromy 94 d) Významné krajinné prvky 95 e) Životní prostředí 95 f) Ovzduší 95 10) OBYVATELSTVO a) Počet obyvatel 96 b) Věková skladba obyvatel 97 11) HOSPODÁŘSKÉ POMĚRY a) Hospodářské poměry 97 b) Výroba 98 c) Zaměstnanost 98 12) VÝSTAVBA A OPRAVY V SÍDLE a) Vysoká 99 b) Střednice 101 c) Strážnice 103 d) Chodeč 104 e) Bosyně ) VEŘEJNÁ SPRÁVA A SPRÁVA OBCE a) Správa obce 105 Rychtáři obce Vysoká 105 Rychtáři obce Chodeč 106 Rychtáři obce Střednice a Strážnice 106 Rychtáři obce Bosyně 106 5

6 Starostové obce Chodeč 106 Starostové obce Střednice a Strážnice 106 Starostové obce Bosyně 106 Starostové obce Vysoká 106 b) Sbor dobrovolných hasičů Strážnice 107 c) Sbor dobrovolných hasičů Bosyně 113 d) Sbor dobrovolných hasičů Vysoká 113 Založení sboru, členové 113 Přivezení výzbroje 114 Název 115 Činnost sboru za 1.světové války 115 Sbor a 2.světová válka 115 e) Sbor pro občanské záležitosti 117 Činnost spolku od r f) Spolky v historii Spolek Lumír 118 Veteráni 118 Okrašlovací spolek 119 Včelařský spolek 119 g) Osvětová komise 119 h) Odbor Národní jednoty Severočeské 119 i) Společenství živnostníků ) ŠKOLSTVÍ a) Veřejná obecná škola (historie) 120 Řídící učitelé školy 120 Pomocníci, podučitelé a učitelé 121 Měšťanská škola ve Vysoké 123 Jednání o stavbu nové měšťanské školy 123 Pozemek 123 Plány 123 Přestěhování měšťanské školy 124 Opravy 124 Školní rádio 124 Ředitelé měšťanské školy 124 Učitelé měšťanské školy 125 Školní a obecní paměti pana Lubomíra Pláčka 126 Vynikající učitelé našich škol 126 b) Období po roce 1950 Ředitelé školy 128 Učitelé školy od roku Stav žactva od roku Školní jídelna 131 Oslavy, akce 131 Výlety 132 Soutěže dětí 133 6

7 Veřejně prospěšné práce žáků 133 Kroužky a oddíly 133 Kulturní akce 134 Pořízení majetku 134 Opravy a renovace 134 c) Školka ve Vysoké od roku 1951 do roku d) Základní a mateřská škola (charakteristika ze šk.roku 2005/2006) ) KULTURA a) Knihovna 142 Základní informace 142 Internet 142 b) Divadelní ruch Přehled ochotnických divadel 142 Divadelní představení 143 Loutkové divadlo ) SPORT a) Charakteristika území 143 b) Sokol 143 c) Sporty v historii 144 d) FK Vysoká 144 Začátky kopané ve vsi 144 Období ve svobodné republice 145 Činnost po roce Souhrnné údaje Největší úspěchy ) ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ a) Přehled lékařů 153 Historie 153 Současnost 153 b) Informace z historie 154 c) Poradna matek a dětí 154 Založení poradny 154 Členky poradny 154 Význam poradny 154 d) Očkování v letech třicátých Proti neštovicím 155 Proti záškrtu 155 Péče o děti 155 e) Jak lékař navštěvoval nemocné 155 f) Nemoci v kraji a úmrtnost 155 7

8 18) ČESTNÍ OBČANÉ, VÝZNAMNÍ RODÁCI A HISTORICKÉ UDÁLOSTI V OBCI a) Domácí odboj a tragická událost 156 b) Umístění desky T.G.Masaryka 157 c) Padlí ve světové válce v letech d) Čestní občané v sídle ) POVĚSTI a) O Krvomlýnu 161 b) O Chodečských umrlcích 162 c) Poklad na hřbitově 163 d) Banda lupičů 164 e) Pověst z Vysoké ) POČASÍ a) Charakteristika podnebí 165 b) Živelné katastrofy Podle L.Böhma 165 Podle řídícího učitele Fürsta 165 Podle starosty J.Šestáka (1936) 166 8

9 1) CHARAKTERISTIKA OBCE a) Poloha obce Obec Vysoká se nachází v okrese Mělník, kraj Středočeský. Části obce: Vysoká Bosyně Chodeč Strážnice Střednice Zástavba obce Vysoká sestává z několika částí, kterou vytvářejí dvě dvojice na sebe navazujících sídelních útvarů Vysoká - Bosyně a dále pak Strážnice - Střednice. Samostatnou částí menšího rozsahu od předchozích odloučenou představuje lokalita Chodeč. b) Základní údaje VYSOKÁ statut ZÁKLADNÍ ÚDAJE obec NUTS 5 ( obec) CZ kraj (NUTS 4) obec s rozšířenou působností : pověřená obec : historie země: katastrální výměra : Mělník Mělník Mělník Čechy 28,4 km2 obyvatel : 798( ) zeměpisná šířka : zeměpisná délka : nadmořská výška : 50 24' 20'' 14 32' 8'' 315 m PSČ : základní sídelní jednotka : 6 místní části : 5 katastrální území : 5 adresa obecního úřadu Vysoká Vysoká u Mělníka starosta : místostarosta : Oficiální web ová adresa: Ing. Pavel Kučera Ing. Elena Maryšková obec.vysoka@tiskali.cz telefon fax

10 c) Geomorfologie Oblast se nachází dle Regionálního členění reliéfu ČR v provincii Česká Vysočina, v soustavě Česká tabule, na rozhraní dvou oblastí Středočeská tabule a Severočeská tabule. Oblast Vysoké se nachází na území Polomených hor. Jedná se o členitou pahorkatinu až plochou vrchovinu složenou ze středoturonských, silně rozpukaných kvádrových kaolinických pískovců, méně z písčitých slínovců, vápnitých pískovců, svrchnoturonských slínovců a třetihorních vulkanitů. Zastoupeny jsou stupňovité pliocenní a pleistocénní strukturní plošiny a hustá síť kaňonovitých údolí založených na zlomech a puklinách různých směrů, místy s výraznými vulkanickými suky. Košátecká tabule je členitá pahorkatina na středoturonských, méně svrchnoturonských písčitých slínovcích, kaolinových a vápnitých pískovcích v povodí Pšovky. Představuje sedimentární strukturní stupňovinu pliocenních a staropleistocenních plošin, často krytých sprašemi. Vyskytují se zde kaňonovitá, neckovitá, úvalovitá, místy nesouměrná údolí, většinou bez stálých vodních toků, sledujících převážně sudetský a méně krušnohorský směr. d) Biogeografie Celé území patří do kokořínského bioregionu, který je tvořen rozřezanou pískovcovou tabulí. Biota je pískovcová, teplomilná, bukovo-dubového až bukového vegetačního stupně. Vegetace je tvořená acidofilními doubravami a bučinami. Značnou plochu dnes pokrývá orná půda a kulturní bory. Podnebí ovlivňuje teplá území na jihu, západě i jihovýchodě. Průměrné roční teploty nedosahují 8,5C a srážky 550mm. e) Horopisné poměry Toto území patří do orografického celku Ralská pahorkatina. Nejznámější částí je její okrsek zvaný Polomené hory, do něhož celou rozlohou patří i CHKO Kokořínsko. Většinu území tvoří pahorkatina s často rozčleněným reliéfem údolních tvarů. Nejvyšším bodem je Vlhošť (614 m), nejnižším v oblasti je dno potoka Liběchovka u Želíz (175m). f) Nerostné suroviny Prakticky celé území obce, až na jeho severní okraj, leží v Chráněném ložiskovém území Bezno stanoveném pro ochranu výhradního ložiska černého uhlí č Mělnická pánev. Pro ložisko nebyl stanoven dobývací prostor, s těžbou v řešeném území územní plán v návrhovém období ani ve výhledu nepočítá. g) Vodopisné poměry Celé území převážně patří k přímému povodí Labe, prostřednictvím jeho menších přítoků Liběchovky, Pšovky, Obrtky. 10

11 Podzemní vody CHKO je vydatným zdrojem podzemní vody. Tuto skutečnost způsobují mocná pískovcová souvrství s dobrou propustností a velmi vhodným infiltračním prostředím. Nejvýznamnější je pramen Stříbrník u Vojtěchova, který zásobuje vodou obec Vysoká a přilehlé obce. h) Geologické poměry Celá CHKO, do které spadá obec Vysoká a okolí, patří geologicky k České křídové pánvi. Je to převážně hrubozrnný kvádrový pískovec, v menší míře pak jemnozrnné slinice a vápnité pískovce a písčité slínovce (opuky). Ze čtvrtohorních usazenin se uplatňují především pokryvy i návěje spraší a sprašových hlín, jež souvisle kryjí denudační plošiny a mírně nakloněné svahy. i) Půdy V oblasti se jako matečná hornina zemědělských a lesnických půd uplatňují jednak horniny zpevněné (pískovce, opuky), jednak nezpevněné (spraše, váté písky, nivní usazeniny). Nejvíce zastoupeným půdním typem je hnědozem, která tvoří kolem 42% všech půd v oblasti. j) Podnebí Celé území je charakterizováno z hlediska vláhových a teplotních poměrů jako oblast mírně teplá a mírně vlhká. Průměrná roční teplota: červencová - 16 až 18 C, lednová -4 až -2 C Srážkové poměry jsou ovlivněny charakterem terénu. Průměrné srážky se pohybují v rozmezí 560 až 650 mm ročně. Sněhová pokrývka v zimě bývá nízká, do maximální průměrné vrstvy 22 cm, s průměrným trváním 60 dnů, při počtu 30 dnů se sněžením. Průměrný počet jasných dnů za rok je 50, zamračených 130. k) Rostlinstvo Lesy jsou pěstovány jako kulturní, přesto se zachovaly přirozené lesní porosty (původní bučina, doubravy a bory). Nečastěji pěstovanou dřevinou je borovice lesní, dub zimní, buk, modřín, topol, jasan, smrk, bříza, lípa a javor. Ve vyšších slunných polohách suchých plošin se vyskytují zase teplomilné rostliny: sasanky, koniklec luční, kosatec bezlistý, lýkovec vonný, bělozářka větevnatá a liliová, třemdava bílá, střevíčník pantoflíček, kavyl Ivanův, záraza obecná, divizna fialová. l) Houby Jedlé druhy jsou hojně sbírány. Hřiby, lišky, strakoše, klouzky, kozáky, křemenáče. Na podzim se v některých lokalitách vyskytuje václavka obecná. V polích a na loukách se objevuje žampion a špička obecná. Zjara se pak pod stromy, na okrajích venkovských sadů, vyskytuje závojenka jarní - podtrnka. 11

12 2) BYTOVÁ A DOMOVNÍ VYBAVENOST V obci je celkem 328 domů, z toho trvale obydlených 195. Bytů celkem bylo 413, z toho trvale obydlených 265. Neobydlených bytů bylo 34%. Počet obyvatel na 1 byt byl 2,76 obyvatel. Vysoký podíl neobydlených bytů je v Bosyni (40%) a Chodči(31%), ve Strážnicich (38%). Nejméně neobydlených bytů je ve Střednicích (11,6%). Díky intenzivní bytové výstavbě v poválečném období se ve Střednicích výrazně odlišuje stáří bytového fondu. Zatímco v ostatních sídlech obce bylo zhruba 70% obydlených bytů postaveno před první světovou válkou, ve Střednicích bylo naopak 60% bytů postaveno po druhé světové válce. Vzhledem k tomu, že vesnice (obce) byly historicky bohaté, nelze ze stáří bytů dělat negativní závěry o jejich hodnotě. a) Druhy pozemků (údaje z roku 2004) celková výměra pozemků (ha) 2840,9976 orná půda 1895,8900 zahrady 32,5567 ovocné sady 52,1238 trvalé trávní porosty 140,0549 zemědělská půda 2120,6254 lesní půda 451,4796 vodní plochy 1,3841 zastavěné plochy 32,2576 ostatní plochy 235,2509 3) POPIS OBCE A HISTORIE První písemná zmínka o obci je z roku a) Historický popis sídla Vysoká je obec ležící severně od středočeského města Mělník, v jehož kulturním vlivu se odvíjela historie obce. Místním centrem bylo sídlo Vysoká odnepaměti, a to spíše církevním a obslužným, než správním. Ve Vysoké byl od středověku farní kostel sv.václava, ale také jeden z prvních českých protestantských pastorát, které sloužily podstatně širšímu okolí. K pastorátu také patřila soukromá škola, na kterou navázala později škola základní (obecná). První data, zprávy, první doklady, a člověk stojí na začátku, na úplném začátku svého poznání, na zdánlivém počátku dlouhé, ale přec tak krátké historie při porovnání s dálkou a hloubkou dějin, pro které by snad tato historie měla mít svůj význam. 12

13 Začátkem jsou jen pouhé zlomkové zprávy a první doklad o Vysoké z roku 1354, kdy údajně jistý vysocký farář uvedl na faru v Liběchově nového faráře Radoslava. Teprve v r.1384 je oficiálně zaznamenán dřevěný kostel ve Vysoké. V roce 1444 byl vysocký dvůr odkázán Václavem Zrnem do správy města Mělníka. V souvislosti s prvními doklady o Vysoké stojí za zmínku i první zpráva o Bosyni, neboť odedávna tyto obce sousedily. Dříve zřejmě nebyly tyto vesnice spojeny jako v dnešní době, kdy se obě vcelku táhnou do více než 2 km délky. První zpráva o Bosyni je zaznamenána krátce po zprávě o dřevěném kostelu ve Vysoké. Již k r.1386 je uváděna v Bosyni tvrz zemana Bohuňka Harase. V Chodči, vísce asi 1 km vzdálené od Vysoké směrem severním, stál v té době (14.století) již od doby předhusické farní kostel s hřbitovem zasvěcený biskupu svatému Martinu. Kostel existoval až do 18. staletí a později se stal filiálním kostelem Vysoké. Ještě dnes se na místě bývalého hřbitova objevují zbytky starých lebek a kostí. Z r.1542 je zaznamenán prodej, vztahující se k obci Chodči, Vysoké i Bosyni. V této době přebírá své dědictví po zemřelé manželce Magdaléně Beřkovské ze Šebířova Zdislav Zvířetický z Wartemberka. Magdaléna Beřkovská, bohatá dědička a držitelka panství Kokořín, jedna z pěti dcer majitele Kokořína, Hynka Beřkovského ze Šebířova, svou náhlou smrtí se svými malými dětmi r odkazuje jmenované statky svému manželovi. Zdislav Zvířetický z Wartemberka, nový majitel Skuhrovského poplužního dvora se 2 mlýny, s celou vsí Chodčí a kmetcími dvory, s platy v Bosyni a ve Vysoké - tam ovšem bez panství, ale s dědinami, lukami, lesy a poli, se vším, co lidé pěstovali a chovali tj. s drůbeží, vejci, pracemi, s kostelníkem v Chodči, s lidmi usedlými i neusedlými, nebo z gruntů zběhnoucími i s veškerým právem, co k tomu náleželo, to vše, co zde bylo dědičné, prodal Zdislav Zvířetický purkmistrovi a konšelům města Mělníka a současně ustoupil od svých dědických práv. K prodeji jeho statků ráčil dát své povolení sám Ferdinand I., král český. Však ihned nato Zdislava žalovaly čtyři pozůstalé sestry Magdalény Beřkovské ze Šebířova (Dorota, Anna, Barbora a Markéta), ale nic nepořídily. Tyto statky koupené r.1542 pro obec města Mělníka, byly již po 5 letech v r královskou konfiskací zabrány ve prospěch královské komory za odpor a vzpouru proti králi Ferdinandovi I. Řada pánů, rytířů i svobodných královských měst ztratila konfiskacemi mnoho výnosných a bohatých statků. Také vysocký dvůr tohoto roku propadl za účast ve vzpouře proti Ferdinandu I. Královské komoře. Do té doby byly dvory Vysoká, Bosyně a Chodeč ve vlastnictví mělnického dvora. V době vlády Ferdinanda I. byly zajímavé poměry katolické strany k víře kališní (utrakvistům). Strana katolická oficiálně nic neměla proti příjímání podobojí způsobou, ale ve skutečnosti se proti tomu ostře stavěla, především jesuité. V roce 1564 byl vydán dekret tridentský. Tento dekret dovoluje Čechům a Moravanům podávání svátosti oltářní podobojí způsobou. Císař Ferdinand I. doufal, že tímto opatřením dovede katolíky a utrakvisty k náboženské jednotě se společným arcibiskupem. Po vytvoření této jednoty by mohl ostřeji nakládat s luterány a českými bratry. Ale v roce 1567 se na zemském sněmu ukázalo, jak málo měla církev utrakvistická stoupenců, většina pánů a rytířů se v Čechách hlásila k luteránům a k českým bratřím. Ferdinandův syn a nástupce císař Maxmilián II. nebyl tak radikální jako jeho otec. Za jeho vlády se protestantská šlechta vymkla z pravomoci konsistoře podobojí. 13

14 Páni a rytíři si na císaři vyprosili, aby se mohli řídit jen písmem svatým a nebyli nuceni se řídit basilejskými kompaktáty. Představitel strany podobojí, kněz Mystopol na podzim roku 1567 adresoval prosbu arcibiskupu Brusovi, aby bylo potvrzeno spojení utrakvistů s katolíky ve Vídni samotným císařem. Toto však zůstává jen soukromým ujednáním mezi arcibiskupem a konsistoří. Od té doby byli v Čechách dvojí katolíci. Arcibiskup Brus nařídil obnovit speciální zpověď, zakázal potupné písně na kněží a mnichy, ale zrušení svátků Jana Husa odložil. Také nebylo nic ujednáno o sňatcích kněží. Lid v Praze se proti spolku stavěl, lál a vyhrožoval svým kněžím. Všechna nenávist směřovala na administrátora Mystopola, kterého označovali jako papežence. O odporu a nenávisti lidu vůči kněžím svědčí i doklad, vztahující se k obci Vysoká a Bosyni. Zde se dočteme, že konsistoř napomíná urozeného pana Zdislava Berku z Dubé, aby zjednal pořádek a potrestal pana Jiřího Homutu z Bosyně. Jiřík Homut z Bosyně zle lál a vyhrožoval knězi Janu, faráři ve Vysoké, také hanobil všechen kněžský stav slovy: Že vy, kněží, ducha Božího nemáte, jste všecko lotři a jste horší než my světští. Knězi Janovi dále hrozil:,,jestliže se tobě co od kterého mého poddaného přitrefí, buď v lese neb na cestě, kdekoli, ouraz nebo zamordování, já tebechránit nebudu. Kněz si stěžoval, že prý mu dvakrát služebníka ztloukli, až mu krev z úst tekla. Konzistoř píše panu Zdislavou Berkovi:,,A poněvadž Vaše Milost je kolátorem toho záduší na Vysoké, Vás milosti prosíme, jakožto pána křesťanského a pokoj i vše jiné dobré milujícího, že to nám i přejmenovanému knězi plundrování a hanění, též také pohrůžky od pána Jiřího učiněné k slušné nápravě přivést i to spravedlivě opatřiti ráčíte. Jestliže by se tak nestalo, museli bychom tohoto kněze odtud vyzdvihnouti, poněvadž by se zde svým zdravím a životem nemohl cítit bezpečen i nadále. Kněží však byli stále podřízeni unii a jejich úkolem bylo řídit se arcibiskupovým nařízením, např. provádět speciální zpovědi, ostře se stavět proti písním vůči kněžstvu. Zůstala nevyřešená otázka celibátu. Docházelo k mnoha rozbrojům mezi kněžstvem a konzistoří a mnoho kněží nedodrželo povinnost celibátu. Do našich krajů se dostává a stále více rozšiřuje učení protestantské. Víra kališní (utrakvisté) prodělává úpadek. I její kněžstvo se od ní odvrací a přidává se do proudu víry protestantské. Kněží přestávají zachovávat povinnost bezženství podle příkladu duchovních luteránů. Po roce 1609 po vydání majestátu, povinnost celibátu už není ukládána. Tehdy byl administrátorem konzistoře utrakvistické v Praze Eliáš Šuda ze Semanína a po něm nastupuje 16. června 1614 Jiří Zikmund Crinitus, který podle zprávy napsal panu Martinu Pruškovi, hejtmanu panství mělnického, aby se kněz Adam Královedvorský, toho času farář vysocký, dostavil k němu do Prahy (napsáno ). To už je v období českého stavovského povstání a doba stále stupňovaného protihabsburského odporu českého měšťanstva, šlechty a lidu. b) Třicetiletá válka, vojevůdce Banér a další historické události v 17.století Přichází české stavovské povstání po stále stupňovaném protihabsburském odporu měšťanstva, šlechty a lidu. Byl zvolen nový český král Ferdinand II., původem štýrský, arcikníže, známý jako bezohledný odpůrce reformace. Po pražské defenestraci byl zahájen přímý boj proti habsburské vládě. Čeští stavové se však neopřeli o sílu lidu, ale vyhledali pomoc v zahraničí. Společně s protivníky habsburské vlády chtěli bojovat proti Habsburkům, ale pomoc ze zahraničí nepřicházela. Jediným spojencem českých stavů byl Gabriel Netulen, sedmihradský vévoda. Rozpoutala se česká válka, která končí porážkou stavů 8.listopadu 1620 na Bílé hoře. Třicetiletá válka pokračuje válkou dánskou do r.1629 a v r.1630 začíná švédská válka. Tuto válku zahájila švédská vojska v čele s švédským 14

15 králem Gustavem Adolfem za peněžní podpory Francie, Nizozemí a Moskevské Rusi. Dokonalé, vycvičené a mohutné švédské vojsko rychle postupovalo. Proniklo r.1631 do středního Německa, úspěšně poráželo císařské armády. Ferdinant II. se obrací na Valdštejna, který má odvrátit hrozící katastrofu. Valdštejn je však nerozhodný a ztratí důvěru krále. V Chebu je Valdštejn 1634 zavražděn. Do války vstupuje Francie a tím přichází poslední etapa války. Téměř celá Evropa se změnila v bojiště. Ani Vysoká nezůstala nedotčená válkou, ba právě naopak. Tehdy přichází kritické období pro tuto obec a okolí. V roce 1630 vtrhla do vesnice švédská vojska a celou ves zpustošila. Byl zajat tehdejší vysocký farář Gasparus, který se ze zajetí nikdy nevrátil. Vesnice zůstala poničena, vydrancována a největší škody byly spáchány na místním kostele. Od tohoto okamžiku nastala pro celou obec a okolí těžká doba. Válka se odrážela hlavně na bedrech prostých lidí, zklamaných, sužovaných stálými nepokoji a vpády vojenských jednotek. Po smrti švédského krále Gustava Adolfa r.1632 převzal velení nad švédskou armádou v té době již proslulý švédský maršál Jan Gustavson Banér. Byl to hrdinný muž, ale krutý, prudký a nestřídmý. Narodil se r.1596 a již r.1621 se stal plukovníkem. Provázel krále Gustava Adolfa v boji s Poláky a účastnil se s nimi i bojů v Německu. V mnoha bitvách se také vyznamenal, hlavně to byla bitva u Breistenfeldu r Krátce potom byl těžce zraněn u Norinberka. Když se ujal velení po králi, vtrhl v červenci r.1634 do Čech. Dorazil až k Bílé hoře. Chtěl zaútočit na Prahu, ale setkal se silným opevněním, které proti němu připravil velitel Prahy polní maršál Colloredo. Nakonec se švédské vojsko muselo vrátit již v září toho roku z Čech do Durinska. 30. května 1635 po uzavření pražského míru Sasko vypovědělo Švédům válku. Banér zahájil přímý a tvrdý boj. Začal vítězit u Wittstoku r.1636 nad císařskými vojsky i Sasy. U Torova šťastně vyvázl z obklíčení císařských generálů Hatzfelda a Gotze, ale zároveň byl přinucen ustoupit do Pomořan pronásledován lstivým císařským generálem. Když potom obdržel konečně posilu ze Švédska, zatlačil opět Gallase zpět do Čech. Do Čech vtrhl se 40 tis. muži, přiblížil se ku Praze a začal ji odstřelovat. Vyzval Prahu, aby se vzdala. Praha odmítla. Náhle Banér obdržel zprávu, že se ku Praze blíží císařská vojska generála Hältzfelda. Švédové byli opět nuceni odtáhnout k Brandýsu a odtud začali tvrdě a nelítostně plenit celou zemi na všechny strany. V této době se jeho vojska dostala i do obce Vysoká, kde si postavil na určitou dobu své ležení v polích směrem ke Střednicím. O tom místě se říkalo, že potom zůstalo ležet ladem až do r Po celou dobu pustošili obce Švédové, ale i vojska saská, drancovali, kde se dalo, kradli, co mohli, násilně oloupili i vysocký kostel, tehdejšího správce kostela zajali. Švédům nikdo nebyl schopen odporovat, ani císařská vojska v odporu neuspěla a tak začal Banér po načerpání nových sil znovu dobývat Prahu. Zpočátku útočil pouze na Staré a Nové Město, ale později dorážel vší silou i na Vyšehrad. Střetl se však se statečnou obranou města v čele s pražským měšťanstvem a musel se opět vzdát dobytí Prahy. Odtáhl do jižních Čech, kde drancoval a plenil. Konečně se císařská vojska r.1640 vzchopila a podařilo se jim vyhnat Švédy ze země. c) Sídla popsaná učitelem Böhmem v roce 1890 Člověk kosmického věku by řekl, že tu dávají lišky dobrou noc, ale pan ředitel školy v Mělníku Bőhm věnoval ve svém,,mělnicku plno stran právě Vysoké. Vedle toho, že vypočítával všechny faráře a starosty, uváděl také hospodářské poměry té doby. 15

16 Dále zde je zmínka pátera Antonína Titze, roku 1773 do Vysoké,,povýšený, musel záhy konstatovat, že vysočtí občané jsou sebranka nevěřící, kacířská, kterážto do kostela nechodí, ale ani desátky neplatí, duchovnímu dříví nepřiváží, pole kostelní špatně obdělává. Kacířské knihy byly zabaveny princeznou Lobkovicovou, jiné knihy jim dány byly, leč od nevěry odvráceni lepšími se nestali. VYSOKÁ (zapsáno v původním znění) Vysoká ves, leží na vysočině, táhnoucí se směrem od západu k východu a klesající zde v důl, jest vzdálená 9,5km severovýchodně od Mělníka, odkudž vede okresní silnice spojující města Mělník a Dubou. Z Vysoké jest daleká vyhlídka na východ, na jih a na západ. Vysoká náležela k panství Mělnickému a měla před r.1785 čísel 39. Výstavnosť obce z pevného kamene a z cihel je celkem velmi dobrá. Kámen dávají hlavně okolní pískovcové skaliny, cihly pak četné v okolí cihelny. K výrobě cihel poskytuje naplavenina všude u Vysoké hojnost dobré jílovité hlíny. Z budov vyniká katolický chrám Páně, zasvěcený sv.václavu. O svátek téhož českého patrona bývá zde slavena dosti hlučná pouť. Chrám jest uprostřed vsi na místě nejvyšším a jsa velmi vysoký i rozsáhlý, již ze vzdálí poskytuje pohledu velebného. V nynějším pěkném renesančním slohu vystavěn byl r.1754 od Marie Isabelly Černínové hraběnky z Chudenic roz. hrab. z Vesterlo jako poručnice syna svého Františka Antonína a pomocích mnohých osadníkův. Dříve na tomtéž návrší uprostřed vsi stával kostel mnohem menší, dřevěný, jenž připomíná se již r.1384 od Švédů vydrancován. Veliký oltář z čistého mramoru pochází ze zrušeného r.1785 kostela sv.michala blíže náměstí Staroměstského v Praze. Na obou menších oltářích jsou krásné sochy P.Marie a sv.jana Nepomuka. Varhany s 9 rejstříky dal r.1781 zhotovit patron kostela. Téhož roku přispěli osadníci na zakoupení hudebních nástrojů k větší slávě Boží celkem 61 zl.7 kr. Vysoká věž vystavěna a báň s křížem na ni zasazena byla r Nejstarší zvon jest z r Věžní hodiny, na čtyři strany ciferníkem opatřeny, bijí čtvrti a celé hodiny na cimbál daleko slyšitelný, jenž má tento nápis: Do Wysoky- tento Cymbál udielan nakladem te obeze skrze praczy Brykezy-Zwonarze z Czymberku v Nowem miestie pražském Leta Ve věži jsou tři zvony, z nichž nejstarší připomíná se r Tento zvon má nápis: Léta božího Nejmenší zvon má nápis,,léta páně 1663 k větší cti a chvále Pána Boha a blahoslavené Pany Marie rodičky jeho nákladem chudého záduší sv.václava a s pomocí některých nábožných křesťanů obce Vysoká, Střednice a Stráženského tento zvon obnoven jest za faráře Václava Galva (Kalounsa) a urozeného Pana Jiřího Erazima z Valtířova, toho času hejtmana panství Mělnického. Při spravování věže v r.1868 nalezena v báni v žesťové skříni listina, při níž uložena byla část svíce, jak se zdá, velikonoční (pascalu). Z obsahu listiny následující vyjímáme: Pozdravení čtenářům v Pánu. Léta Páně 1752 dne 4.juni začalo se stavěti zdejší chrám Páně svatého Václava dědice a patrona českého z důchodu téhož chrámu Páně, roku ale 1753 dne 6.oktobru vyzdvižena jest tato báně toho času slavného a šťastného panování její excelence vysoce urozené paní Isabelly, svaté římské říše hraběnky Černínky z Chudenic, rozené hraběnky de Vesterlo, poručnice téhož panství pupilárního Mělnického. V ten čas P.T. vysoce urozená a dědičná paní téhož panství slečna Marie Lidmila Černínka dne 16.septembru s knížetem Lobkovicem Augustem oddána jest byla. Toho času kostelníkem byl Jan Novák, Pavel Jansa, Tomáš Kožňar, Václav Jansa, kantor téhož chrámu Páně Václav Kučera. Paumistr (stavitel) toho chrámu Páně byl jest Lorago, Vlach, polír Mathes Šmolík, jenž pod sebou měl 30 zedníků. Vyzdvihnutá věž a tesařským dílem zhotovena skrze Vencla Stropacha, mistra pražského 16

17 políra Petra Loraga. Plechem obtahoval flašnír roudnický Philips Kolb. Za modlitbu Páně a pozdravení andělské laskavého čtenáře a lehkého odpočinutí nám spolu přejíce, šťastného se shledání v nebeském ráji vynšujem a žádám. Petr Bauml, administrator parochie (fary). Kteří z lásky k tomu chrámu Páně při stavbě nápomocni byli, jmenovitě povozy darovali, na dlouhou paměť zaznamenáni jsou a to jmenovitě: Z Vysoké Jan Novák, Jakub Novej, Vencl Čížek, Šťastný (Felix) Čížek, Dorota Kučera, Alžběta Šulcová, Jan Pekař, Venc Rous, Jakub Jansa, Jiří Svoboda, Jakub Hokeš, Jan Šulc, Tho. Homola, Jan Šulc, Pavel Rous, V.Jansa, Vencl Homut, Karel Čížek. Ze Strážnice Th.Kožňar, Jiří Eger, B.Eberhardt, V.Černý, Jan Horčice, Jan Tacheci, Karel Šulc, V.Vojtěchovský, Šťastný (Felix) Černý, Jan Eger, Vencl Eger, Vencl Baloun, Jan Vocásek, Jiří Malý. Ze Střednic Ant.Tacheci, Jiří Martinovský, Pavel Jansa, Antonín Jansa, Susana Kučerová, Jiří Tacheci. Z Bosyně Tho. Řezníček, Maťej Kintzl, Jiří Šesták, Tuček, Th. Novej. K této listině a části paschelu přidána jest (r.1868) nová listina sepsána tehdejším farářem Ant.Mouchou a vložena do jablka báně pod křížem. Dle nové listiny počata oprava věže dne 18.května 1868 a pronajata dražbou za 1893 zl.41 kr.rak.čís. Patronem kostela byl Jiří Kristián František kníže z Lobkovic, biskupem diecéze litoměřické Augustin Pavel Vahala, rodilý Moravan, vikářem mělnickým Vojtěch Zuman, farářem A.Moucha, učitelem a chorregentem Konstantin Boušek, kostelníkem (sluhou kostelníkem) Jan Viktorin. Potom zapsáno jest: Práci tesařskou provedl Jan Veselí z Rousovic a jeho tovaryši Antonín Pelc z Vinic Zábořských, Jan Vojtěchovský z Borku, Josef Řehák z Rousovic a učedník Josef Pokorný z Chlomku, práci klempířskou pak velmi nábožní bratří Ferdinand (mistr), Josef (tovaryš) a Antonín (učedník) Ramešové z Citova, pracovavše s velkým nebezpečenstvím života. K tomu poznamenáno: Tento rok bylo pozoruhodno, že po celé léto, v květnu, červnu, červenci téměř nepršelo, počasí k stavbě velmi pohodlné, úroda polní však nicméně dosti uspokojivá byla. Též poznamenáno v listině, že byla v osadě Vysocké r.1857, 1862 a 1864 silná krupobití. Také dne 22.května 1890 byla krajina u Vysoké a Bosyně krupobitím a průtrží mračen postižena. Není pamětníka podobné živelné pohromy. Zejména severní část katastru vysockého byla krupobitím zničena, co pak nebylo zmařeno kusy ledu, odneseno bylo mohutnými proudy ledu. V zadu kostela jest malá štíhlá vížka s malým zvonkem, kterým zvoní se v obyčejné dny do kostela a na klekání. Hřbitovy jsou na Vysoké tři, a to evangelický hned u téhož kostela, starý katolický taktéž kolem kostela svého uprostřed obce, na který ale od r.1884 se pochovává, nýbrž na nově zřízený hřbitov severovýchodně od obce asi vedle toho místa, kde jindy v letech sedmdesátých našeho století byl po několika roků dřevěný větrný mlýn, jenž bleskem zapálen, úplně shořel. Nový tento hřbitov dostavěn a posvěcen byl slavně o velikonoční pondělí dne 14.dubna 1884 místným čestným děkanem Ant.Mouchou. K církvi evangelické na Vysoké hned po vydání tolerančního patentu přihlásili se členové ze všech okolních obcí a obdrželi dne 27.prosince 1783 prvního duchovního Petra Šikoru z Uher. Církev postavila nynější slušný a prostranný kostel, do něhož vejde se k 900 osob. Při stavbě kostela bylo evangelíkům vysockým snášeti mnohé příkroří, mezi jiným bylo jim vyčítáno, že staví příliš nádherně a okázale. To týkalo se hlavně pěkných dveří a oken, která 17

18 byla velká a obloukovitá v slohu románském, jak dosud spatřiti lze. I byli vojenskou exekucí přinuceni oblouky v oknech zarovnati a teprve po 60 letech v době konstituční byla oknům původní podoba vrácena. Kostel postaven r.1786, fara r.1788 a škola r Pováží-li se, že před tím teprve roku 1757 zbudován byl monumentální kostel katolický na Vysoké, při čemž zajisté všichni obyvatelé na nákladu podíl měli, byla to v tak málo letech za sebou práce a obětavost veliká, jakou evangelíci na jevo dali. Jeden zvon na věži katolického kostela daroval soused Jiří Kučera z Vysoké č.8, potom horlivý evangelík. Později koupeny do kostela evangelického dubové, krásně ozdobené lavice a kazatelna z jistého pražského kláštera a byly na ověnčených vozech s velikou slávou z Prahy na Vysokou přiveženy. Roku 1856 postavena nová škola na místo staré. V této škole, v níž nebylo ani podlahy, vyučováno bylo 66 let. Roku 1882 postavena jednopatrová fara a tohotéž roku rozšířen a ohražen hřbitov. Druhým farářem evan. byl Samuel Szucs, pak následovali: Matouš Bača od r , Šťepán Rimány od r , Josef Kubeš od ,odtud Jan Šolín do r.1881 a Václav Čech od r Na Vysoké jsou mimo dvě fary, katolická a evangelická, taktéž dvě školy veřejná obecná a konfesionální evangelická soukromá s právem veřejnosti. Škola obecná veřejná, dříve katolická, založena jest od nepamětných dob a byla do r.1864 jednotřídní, ač mívali učitelé k ruce své ve třídě pomocníka. Škola byvši nově vystavěna, byla téhož roku 1864 dne 6.července od mělnického vikáře Vojt. Zumana, děkana z Chorušic, slavně posvěcena. Dvoutřídní byla škola do r.1887, od té doby pak je trojtřídní s průměrným počtem žáků 270 školu navštěvujících. Vyučování ženským ručním pracím počato školním rokem Na škole působili tito učitelé: do r František Knoch, do r.1856 Antonín Gregor, do 1869 Konstantin Boušek. Všichni tito učitelé zde umřeli a na starém hřbitově pochováni jsou. Od r je zde nynější řídící učitel Josef Fűrst rodem z Milovic, povolaný sem z Týna na Vltavě. Evangelická soukromá škola s právem veřejnosti, dříve jednotřídní s průměrným počtem žáků 125 jest od počátku roku 1890 dvoutřídní. Škola evangelická, kostel a hřbitov u něho, nalézají se na západním konci obce. Na evangelické škole působili tito učitelé: Fr. Kladivo od r asi 1,2 roku, Josef Tichý 3 roky, po něm opět Fr. Kladivo, 1815 byl učitelem Josef Nedoma, jenž byl též spisovatelem, byl to muž velmi učený a moudrý a učitel vzorný. Mimo jiné přeložil z angličtiny Jana Bunyana spis,,cesta křesťana a,,cesta křesťanky a jejich dítek. J. Nedoma byl děd člena nynější c.k. okresní školní rady Ant.Nedomy z Vesňan. V r.1820 a 1821 byl učitelem na evangelické škole Jos. Bruža, odtud do r Václav Kubeš, pak nynější učitel Mat. Rambousek. Živnost obyvatelů jest hlavně hospodářská. Rozsáhlé pozemky podle rozličné polohy jsou rozdílné, ale celkem velmi dobré, ač valná část z nich jest po stráních rozložená. Mimo obilí jsou hlavními plodinami chmel, řepka, řepa, třešně, ořechy a hojnost jiného ovoce. Výborné třešně zdejší jsou vyhlášeny a ovoce, zvláště sušeného, každoročně odtud množství do obchodu přichází. Též víno jindy pěstováno bylo, čemuž nasvědčují jména některých pozemků na stráních, na viničkách dosud nazývaných. Chmel zdejší již před 100 roky dovážen býval do Uher, do Rakous (do Vídně) a jako výtečný žatecký prodáván. Obec má mimo orné pozemky, jmenovitě na straně severní, také lesy. Jiní živnostníci na Vysoké jsou tito: 4 výčepníci piva, 2 truhláři, 3 řezníci, 4 obuvníci, 1 sedlář, 2 kováři, 3 kupci zbožím smíšeným, 2 prodeje tabáku, 1 bednář, 1 stavitel, 2 krejčí, 2 obchodníci chmelem a dva obilím, 2 výčepy kořalky, 1 zámečník a strojník, 1 hokynář, 1 sklenář, 1 pekař, 1 kolář. Tito živnostníci spojili se r.1888 na základě zákona ve spolek 18

19 živnostenský, jenž má s příslušnými živnostníky z obcí sem přidělených na 120 členů. Zdejší odbor jednoty Severočeské, založen r.1885 má 32 členů: předsedou je V.Slavík, jednatelem A.Nepomucký, pokladníkem J.Novotný. Zpěvácký spolek Lumír, založený r.1888 má 18 činných členů. Akademickým studentským spolkem,,říp v Praze věnována na Vysokou ku vzdělání lidu knihovna o 94 svazcích. Severně od Vysoké na pruhoně u zádušního pozemku říká se na,,vraždovce byl prý zde před mnoha lety ze msty zavražděn kostelník od jistého občana. Asi 1 km cesty dále na dole pod Truskavnou je skála, v níž jsou vytesány letopočty ze 17. století a koňské podkovy. Místu tomu říká lid,,klemperka, an prý se zde zdržoval pověstný lupič Klemper. Okolí Vysoké bylo často navštíveno bouří, loni (r.1890) dne 22.května po velikém vedru snesla se po jedné hodině odpolední nad Vysokou strašlivá bouře, jaké nebylo pamětníka. Kroupy a spousty vody učinily veliké škody na polích a v zahradách, a již za málo dní opakovala se bouře v době noční, při čemž bleskem ve škole katolické dvé osob omráčeno bylo. Okolí vysocké ohledal několikráte a jmenovitě r.1856 známý archeolog P.Václav Krolmus, nalez zde v údolí,,bundol zvaném a za humny v polích ku straně mnoho popelnic a jiných starodávných památek, z nichž mnohé uloženy jsou v českém musei v Praze. V blízkých polích při přehazování hlíny nalezeny roku 1864 velké zuby (tesáky) a kosti předpotopního zvířete, mamuta. Některé části z něho uloženy jsou též v českém musei v Praze. Taktéž kopáním neb hlubším oráním přišlo se porůznu na veliké lidské kostry, kupř. na poli nazvaném,,kantorův kopec. U hřbitova evangelického nalezena kostra, na níž ještě část oděvu z hrubého sukna nasvědčovala tomu, že zde zakopán vojín nepochybně ve válce švédské nebo později. Zároveň byla nalezena ozdoba v podobě čočky s drahým kamenem, kterýž kamének sobě tehdáž studující Václav Kubeš, syn evang. učitele zasaditi dal do prstenu. Od 1.řijna 1887 jest na Vysoké c.k. poštovní expedice, jenž má spojení s poštou na Mělníce pěším poslem. Taktéž jest ministerstvem obchodu ze dne 12.prosince 1889 zde zřízena stanice telegrafická ve spojení s poštovním úřadem. Rychtáři na Vysoké byli: Jiří Hokeš od r do r.1824, Václav Šulc od r.1825 do r.1831, jenž byl tohoto roku od vrchnosti sesazen, že hájil pozemky své, mezující s lesy zádušními, Václav Slavík od r do r Roku 1849 volili sedláci i domkáři prvního konstitučního představeného na Mělníce, domkáři majíce z volebního práva svého radosť, vrátili se na Vysokou se vztyčenými holemi, okrášlenými pestrobarevnými šátky. Představeni pak byli: Antonín Martinovský od r.1849 do r.1851, Josef Slavík od r do r.1854, Antonín Horyna od r.1855 do r.1856, poděkovat se, nebo přesvědčení jeho příčilo se absolutistické době za ministra Bacha. Starostové obce potom byli: Josef Slavík od r.1857 do r.1864, Jan Novotný od r.1865 do r.1867, Jiří Kučera od r.1868 do r.1870, Josef Kučera od r.1871 do r.1879, Jan Dvořák od r.1880 do r.1882, Antonín Čížek v r.1883, Václav Rynda r.1884 a 1885, Václav Slavík od r Z kroniky farní. Jako správce duchovní při katolickém chrámu Páně na Vysoké připomíná se teprve r.1614 Jiří Vedrán rabín t. kněz který zapsán jest jako správce toliko pro Vysokou, taktéž jeho nástupcové: r.1620 Adam Kralodvorský, r.1626 Casparus. Ve válce švédské po zapuzení z Litoměřic vojska císařského pustošili r.1630 Švédové se svými spojenci Sasy dědiny před Labem a velikou část Čech obsadili.toho času byl kostel 19

20 opět jako ve válkách husitských oloupen a správce duchovní z Vysoké od nepřátel těchto zajat v zástavu, a více se nenavrátil, buďto zemřel aneb byl usmrcen. Dle všeho byl tímto nešťastníkem kněz Casparus. Ve krajině zdejší ležel r.1639 se svým vojskem táborem pověstný švédský velitel Báner. Pole po táboru nepřátelském nikdo nevzdělával, rodila trní a bodláčí po 14 let, kdežto před bitvou na Bílé Hoře výborně vzdělávaná užitek dávala. Teprve když bouře utichla, r některé pozemky osety byly. Od r.1646 obstarával duchovní správu na Vysoké farář vtelenský a ve filiálním kostele v Chodči farář z Liblic. Později byl dán kostel vysocký pod správou děkana v Chorušicích. R uvádí se Basilius jako správce vtelenský a vysocký, r Stanislav Pasanský, též jako správce vtelenský a vysocký, r.1661 Augustín Vojtěch Hájek, r Václav Kalous, r.1675 Václav Stanislav Kratochvíle, r.1683 Václav Černovický, 1694 Václav Vojtěch Stuchlík, ještě jako správce vysocký a vtelenský, potom Kašpar Studnička správce na Vysoké a ve Vtelně, který u vyšších míst domohl se toho, že ze Vtelna do Chorušic přesídliti se mohl, a že tam též farní dům ze základůvystavěn (r.1716) a úřad děkanský zřízen byl (r.1720). Kašpar Studnička byl v Chorušicích prvním děkanem. Po jeho smrti (r.1721) dosazen byl do Chorušic za děkana Matěj Fischer, za jejížto správy vysocká filiálka od beneficia chorušického oddělena a r.1725 na Vysoké zřízena administratura od Antonie Josefy hraběnky Černínové rozené z Kuenburka. Opatření to stalo se proto, by pro vzdálenost a zvláště v době zimní o osadníky lépe postaráno bylo a pak hlavně též, aby v okrsku zdejším, kde nebylo na blízku katolického duchovního, náboženská nevšímavost k církvi katolické a vznikající litherismus. R vystavěna byla nynější pěkná fara, a zároveň dosazen do Vysoké Václav Vojtěch Pazder, kaplan chorušický jako administrátor, první kněz zde pochovaný. Za něho jsou ustanoveny příjmi faráře vysockého, potvrzené J.Adamem biskupem litoměřickým a Antonií Josefou Černínovou, rodilou hraběnkou z Kuenburka, jak následuje: Desátek 60 korců žita po 1 zl. 10 kr.= 70 zl., 60 korců ovsa po 35 kr.=35 zl., 30 korců pole k užívání 105 zl. Item 12 korců ovsa po 35 kr.= 7 zl., chmelnice 11 zl., koleda 10 zl., letník (poplatek z dojných krav obyčejně po 3 kr.) 5zl., fundace 3zl., zahrada 15 zl. Od vrchnosti, hraběnky Černínové: 8 sudů dobrého piva 56 zl., 30 sáhů dříví a 30 kr.=15 zl., na hotovosti 40 zl. Za to měl farář ročně 40 mší sv. sloužiti za Františka Antonína Černína neb jeho rodinu a každoročně o pouti u bolestné rodičky Boží v Chorušicích pobožnost poutní a modlitby vykonati. Roku 1736 dosazen za faráře Jan Nep.Zoubek, zde pochovaný, 1742 Josef Ignác Gotz, taktéž zde pochovaný, r.1745 František Josef Šepl, jenž povýšen byl do Liblic, r.1750 Jan Adam Bauml ze zámku mělnického povýšen do Vysoké, odtud pak do Chorušic, r.1755 Maxmilian Grobmayer, též ze zámku mělnického sem povýšen, r.1768 Jiří Jandoušek z Čečelic sem povýšen, jenž zde zemřel,r.1773 Antonín Titz, z Čečelic sem povýšený, jenž okrsek zdejší, ač vždy jinak z nevšímavosti náboženské podezřelý, shledal z větší části od církve katolické již odpadlý, jak z vyšetřování najevo jde. Po odnětí kacířských knih jsou sice mnozí od nevěry odvráceni, lepšími však se nestali. Všem těmto od Marie Ludmily princezny Lobkovicové jiné knihy dány a tak velmi krušný tento rok skončen, želí tehdejší duchovní.,,než, ó běda! Daleko krušnější a od čtyř století neslýchaný přišel rok Bylyť hned po vydání patentův císařem Ferdinandem II. V obci stále třenice náboženské mezi stranou katolickou a protestantskou, jedni od druhé církve odpadali nebo opět k ní se vraceli, až konečně v roce, na který správce duchovní naříká, téměř všichni od církve katolické odpadli, majíce za to, že i potom jim zůstane chrám Páně, v kterém pak konány budou služby Boží evangelické, lid sám že voliti sobě bude duchovního správce a p. Ale dozvěděvše se, že nákladem svým kostel evangelický sobě postaviti nuceni budou a kostel svůj že ztratí, 20

21 jmenovitě pak, když evangelický duchovní žádal od nich za vyplacení mzdy (solárium), což platiti v katolické církvi nebývali zvyklí, vraceli se zpět k církvi katolické, někteří však setrvali v odpadnutí, kterým pak říkali,,zapsaní a jenž staří občané dosud tak nazývají. Faráře Antonína Titze pro jeho dobrou a chvalitebnou horlivost mnozí Vysočtí nenáviděli, ničeho nepomíjejíce, čím by jemu zármutek a bolest způsobili. Příliš málo bylo osadníků, kteří by dne svátečního byli vešli do krásného, prostranného chrámu páně, aby slyšeli učení víry katolické. Osadníci po celé dva roky odpírali duchovnímu dříví přivážeti, desátky a jiné závazky skládati, pole kostelní byla od nich špatně vzdělávána, a nebylo nikoho, kdo by tomu všemu odpomohl. Konečně horlivost zbožného Augusta knížete z Lobkovic a Marie Ludmily hraběnky Černínové z Chudenic, kteří do chrámu Páně vysockého s povolaným k tomu soudcem Pavlem Martinovským a některými rabíny (kněžími), jakož i jinými bratrského smýšlení občany vstoupivše, napomenuli obyvatelů zdejších k závazkům, a k povinné úctě k pastýři duchovnímu nabádali. Pronásledování kněze bylo skončeno, když byl k své žádosti na uprázdněnou téhož patrona v Jiníně v jižních Čechách (v Prácheňsku) dosazen. Po něm r.1779 z kaplanství zámku mělnického pro administraturu vysockou potvrzen byl Antonín Empf, Pražan. Toho času, zvláště roku 1782 nepřestávalo přestupování a pronásledování katolíků. Tehda sem dosazen byl z Čečelic, obce to nejpokojnější a nanejvýš horlivě katolické, k žádosti Marie Ludmily kněžny z Lobkovic za faráře Jiří Nechyba, taktéž Pražan, magister theologie, sv. theologie bakalář, který byl dříve (r.1786) taktéž zámeckým kaplanem na Mělníce. Za něho zrušen kostel filiální v Chodči. Při připojení k farnosti vysocké Zimoře Dolní i Hoření, Chodče, Truskavny a Březinky, jež dříve náležely k farnosti Liblické, ale od vysocké fary opatřovány byly, taktéž Kokořína a Dolu, jenž dříve k Řepínu, později k Vidimi farností náležely, zřízeno jest na Vysoké kaplanství. Na jeho vydržování jest faráři vysockému r.1789 přikřnuto ročních 70 zl. z fondu náboženského. Farář Jiří Nechyba byl na Vysoké 5 roků a 2 měsíce, a po něm následoval r.1794 Jakub Benedik Stránský, jenž zde r.1820 zemřel. Roku 1821 nastoupil na faru vysockou Vojtěch Zuman, který po 6 let církve chvalně spravoval a v dubnu r.1827 pak do Chorušic po smrti děkana Antonína z Furtenburka za děkana a spolu vikáře mělnického povýšen byl. Roku 1827 ustanoven na Vysoké za faráře od Augusta Longina knížete z Lobkovic z kaplanství povýšený František Pelouch, rodilý z Rovné, jenž tohoto beneficia po 23 roky užíval, dne 16. prosince 1850 zemřel a u vchodu kaple hřbitovní čili kostnice pochován jest. R následoval Jos.Volf., rod. z Mělníka, ustanoven jsa Annou Bertou kněžnou z Lobkovic ze Záboře, kde byl lokálistou. Po úmrtí jeho r.1856 vedl zatímní správu František Hauser jako administrátor (později první lokalista v Šemánovicích), načež toho roku za faráře na Vysokou ustanoven Antonín Moucha, později čestný děkan, jenž vedl správu duchovní po 30 let a povýšen byl r.1886 na děkanství v Chorušicích. Nynější farář od r.1886 je Jan Staněk, dříve farář v Záboří. O obci Vysoká: Roku 1354 dne 16.března farář na Vysoké uvedl Radoslava za faráře na faru v Liběchově. Jan Černín na Vysoké připomíná se jako svědek na listině prodací ze dne 30.listopadu 1432, dle které koupil Jan Smiřický hrad Housku od Hynka Berky z Dubé. Dvůr na Vysoké drželo město Mělník, kterému jej odkázal r.1444 Václav Zrno chudým na oděv. Tento dvůr, plat, s lesy a příslušným, prodala obec Mělnická pro účastenství ve vzpouře r.1547 proti králi Ferdinandu I. Po válce třicetileté, dle konskripce v polovici 17. stol., bylo na Vysoké statků II., z nich jeden pustý (od vlastníků opuštěný): Jan Homut s 28 str.orn.rolí, 32 str. porostlého, ½ str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Adam Novotný s 24 str.orn.rolí, 24 str. porostl., 1/4 str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Jiří Rous s 44 str. orn. rolí, 52 str. porost., ½ str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Anna 21

22 Nováková s 52 str. or. r.76 str.por.,1 ½ str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Jiří Holoubek s 48 str. orn. rolí, 72 str. porostl., 1 str. zahrad a str. chmelnic, Václav Postava s 48 str. orn. rolí, 100 str. porost., 13/4 str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Bohuslav Kubík s 42 str. orn. rolí, 56 str. porostl.,1/4 str. zahrad a ¼ str. chmelnic. Václav Mrázek s 52 str. orn.rolí, 68 str. porostl., 1 str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Stanislav Brkal s 40 str.orn. rolí, 56 str. porostl., 1 str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Jan Beneš s 24 str.orn. rolí, 36 str. porostl., ¾ str. zahrad a ¼ str. chmelnic, suma 420 str.orn. rolí, 600 str. porostl., 8 ¼ str. zahrad a 3 str. chmelnic. Chalupníků usedlých 8: Baltazar Kraus s 8 str. orn. rolí, 16 str. porostl., 1/2 str. zahrad a ¼ str. vinic krčma, Martin Viták s 6 str. orn. r.,26 str. porost.,1/4 str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Martin Krčmář s 3 str.orn.rolí, ¼ str. zahrad, Jiří Šlamicht s 4 str.orn. rolí, 1/3 str. zahrad, Havel Šulc s 20 str. orn.r.,1 str. zahrad a ¼ str. chmelnic, Jakub Janda s 10 str. orn. r., 14 str. porostl., ¼ str. zahrad, Šťasný (Felix) Švec s 8 str. orn. rolí, ¼ str. chmelnic, Jan Švanda s 10 str. orn. rolí, 14 str. por., ½ str. zahrad, suma 79 str.orn rolí, 70 str. porostl., 3 str. zahrad,3/4 str. chmelnic a ¼ str. vinic. Zahradník usedlý Adam Kroupa s ¼ str. zahrad. K tomu poznamenáno: Tato ves na stavení dobrá jest, role při ní pšeničná, luk na mále, ale pěkné štěpnice a chmelnice se vynacházejí. Další informace, vyňaté z knihy Bőhm - Mělnicko a okolí Vysoká, patřila do spolku obcí, které vlastnily hospodářskou záložnu, která byla založena r.1866 z kontribučenského obilního fondu. Člen Václav Kučera ze Střednic z r První silnice z roku 1888 Chloumecko-kokořínská vedla z okresní silnice mělnickomšenské k,,hůle na Chlomku přes Střednice, Vysokou, Bosyni, Janoves, Malý a Velký Kokořín a na hranice jestřebické. Délka silnice m. Šířka 6,7 silnice bez příkopu. Štěp 4,7. C.k. poštovní úřad a telegrafní úřad v té době 1890 byl i na Vysoké. Hodina úřední c.k. poštovního úřadu v obyčejný den a ve svátky dopoledne od 8 do 12 hodiny, odpoledne od 2 do 6 hodiny, v neděli od 81/2 hodiny do 11 ½ hodiny dopoledne, od 3-4 hodiny odpolední. K obvodu dodávajícímu vysockému náležejí tato místa: Bosyně, Březinka, Chodeč, Janoves (Zavadilka), Kokořín, Nový mlýn, Podhrad, Strážnice, Střednice, Šemánovice, Truskavna, Vysoká, Zimoř Dolení, Zimoř Hoření, Poštovní spojení poslem na Mělník v 7 h. 30 m. dopoledne a v 1 h. 30 m. odpoledne. C.k poštovní výpravčí Františka Kolářová. Škola obecná Vysoká přiškolené osady Bosyně,Střednice, Strážnice. Školní dozorce Václav Tichota. Počet žáků 279. Jména osob učitelských: A.Nepomucký, J.Joachymstál, A.Kučerová Kostel ve Vysoké zasvěcen sv.václavu, patron kostela Jiří kníže z Lobkovic,vikář Mělnický, farář Jan Staněk. Evangelický obvod evangelický na Vysoké kostel založen 1786, farář Václav Čech. Počet duší v obvodu

23 Počet duší : katolíci protestanti israelitů Vysoká Bosyně Chodeč Strážnice Střednice Konstitující sněm zemský: za Vysokou Antonín Šulc, za Chodeč Jiří Šesták Do okresního zastupitelstva od r.1873 do června 1874 byl zvolen starostou Václav Kučera ze Střednic. Četnická stanice v Mělníce byla zřízena r.1850 patřili sem vesnice z obvodu Chodeč, Střednice, Strážnice. Vysoká a Bosyně patřily k četnické stanici na Řepíně, zřízena v r Na Vysoké byla přednáška v roce 1890 od K. Fořt Pěstování révy vinné na odrech a hubení škůdců stromů ovocných. Roku 1888 vyslala zemědělská rada do Vysoké Bertu Polákovou, aby konala přednášky a praktické kursy mlékařské, jak se dělají jemné sýry francouzské a máslo. Hudba chrámová ve Vysoké Katolický kostel v letech p.lang strojník Českobratrský evangelický kostel p.rous domkář K.H.Mácha putoval se svým přítelem Hindlem přes Vysokou v roce 1832 na své cestě do Krkonoš. Sokol ve Vysoké byl založen v roce V roce 1928 byla ve Vysoké založena poradna pro ochranu matek a dětí. Cechy Společnost smíšených živností ve Vysoké u Mělníka 1888 rok založení. Počet členů 1933 bylo 29. Starosta v té době F.Lang. Kampeličky založena členů prů. vklad prů.zápujč Vysoká Strážnice

24 Další informace sebrané z různých materiálů: V roce 1902 bylo ve Vysoké 508 obyvatel, 70 domů. Starosta: Jaroslav Rous, radní: Josef Novotný, Josef Rynda Počet v obvodu katolíků 1681, evangelíků 834, židů 10 Cihelna: Václav Rynda, několik lomů Živnostníci Hostinští: Kupectví: Kolář: Krejčí: Obuvníci: Řezníci: Truhláři: Pekař: Sedlář: Zámečník: Antonín Malý, Tacheci Antonín, Václav Krutský Václav Vraný, Marie Kulichová, Václav Krutský Josef Neckář Kašťák Rudolf, Rous Václav Fišer Josef, Dvořák Václav, Finkous Antonín Antonín Tacheci, Josef Tomášek, Bedřich Tichota Václav Šulc, Jan Šulc, V. Kettner Jan Myška Flígl Matěj Líha Josef BOSYNĚ Bosyně leží 10 km severovýchodně od Mělníka a několik set kroků na východ od Vysoké, má stavení z větší části malá, z kamene a cihel vystavěná, která činí jednu dlouhou ulici, směrem od západu k východu se táhnoucí. Bosyně, ves, která náležela k panství Liblickému, činí s přidělenou k ní Janovsí a Novým Mlýnem (č.31) místní a katastrální obec. Výživu mají hlavně obyvatelé z hospodářství polního, v dolinách a na stráních daří se chmel, zeleňák. Mimo to je zde kolář, kovář, zámečník, truhlář, 2 krejčí, 3 obuvníci, strojník, krupař, hokynář, obchodník s obilím a zbožím smíšeným, tři hostinští, mlynář a dva prodejce tabáku, jest zde u jednoho statku cihelna. Bývalý zámek, kde původně stávala tvrz, proměněna nyní v hospodářský dvůr, náležející k velkostatku Liblickému. Ve sklepích bývalého zámku jest dosud mnohá památka, upomínající na mučení uvězněných. Až do r byl v Bosyni filiální kostel. Bosynští zavázali se 28.února 1797 faráři ve Vysoké jménem desátků odváděti jemu každoročně při sv. Havla 1 str. žita a 1 ½ strýcha ovsa, jako letník pak při sv. Duše z každé krávy 21/2 kr., z čehož ale již vykoupeni jsou. Ode vsi k východu nad dolem Kokořínským (Kroužeckým) pozorovati lze dosud základy a valy starodávného hradu Krvovmlýna ve výměře 7 ha, náležející velkostatku Liblickému, při kterém jest mlýn, zvaný,,nový mlýn. Před sto padesáti lety stál na hořením konci tůně starý mlýn, jehož zbytky posud při nízké vodě v olšoví spatřiti lze. V tůni chovají se štiky a kapři značné velikosti a bývají ob čas vyloveni. Rybník jest kolkol bujným lesním křovím a stromovím malebně vrouben a činí okolí Krvomlýna přívětivým. Bosyně měla před r.1736 čísel 36. Představení obce Bosyňské byli rychtáři: Ant. Řezníček od r do r.1834, Jan Mokrý do r.1846, Václav Mokrý do r.1856, představený Václ. Neuman do r. 1860, starostové Ant. Řezníček do r. 1867, Ant. Kleinrt do r.1876, Václav Brázda od r

25 V Bosyni byly dvě cihelny. Na tvrzi v Bosyni seděli zemani, kteří odtud své jméno měli. Roku 1386 zeman Bohuněk z Bosyně odkázal klášteru poustevníků sv. Tomáše na Malé straně v Praze jednu kupu platu v Bosyni a v Želízích. Roku 1389 připomíná se Bušek (Bohuněk) z Bosyně, že toho roku zemřel. Roku 1465 připomíná se Jan Homuta z Bosyně, jehož manželkou postoupeny jsou Radoslavu ze Šebířova dědiny v Počáplech s dvorem poplužním a se vším příslušenstvím. Dvůr kmetcí v Bosyni náležel později obci Mělnické, která jej pro účastenství ve vzpouře r.1547 Ferdinantu I. ztratila. Potom připomíná se držitelem Bosyně Jiřík Kaplíř ze Sulevic, od něj pak Albrecht Pětipeský r.1587 koupil statek Bosyni, tvrz a ves Bosyni s dvorem poplužním, vinici v Přívorech Hořejších a chmelnici, vsi Truskavnu, Šemanovice, Březinku, Sedlec, Kaninu a Chodeč s příslušenstvím za 9000 kop gr.č. Roku 1610 prodal Bosyni a Sedlec Adam Tobiáš Hřán z Hánova císaři Rudolfovi II. Roku 1619 uvádí se jako pán Bosyně, Byšic a Obříství Václav Šťastný rytíř Pětipeský z Chýš a Egerberka, jemuž v tomto roce stavové čeští zastavili zámek a statek Mělnický za kop míš. A v dluhu kop na tak dlouho, pokudby mu nebyla vyplacena plná suma kop. Jako přívrženec Fridricha Falckého ztratil Václav Pětipeský po bitvě bělohorské všecky statky své a stěží ušed popravišti, poslán byl do věčného vězení na Zámek Zbiroh. Přestoupení jeho ku katolictví otevřelo mu sice bránu žalářní, ale k navrácení jeho statků a zástav mu nepomohlo. Od komory české pak koupila r.1623 statky tyto a tudíž také Bosyni za zl. Ryns. Polyxena, kněžna z Lobkovic. Díl Bosyně, náležící k statku Kokořínskému propadl taktéž r.1620 v pokutě všeho jmění Václava star. Svob. Pána Berky z Dubé a Lipé a připadl r téměř se všemi ostatními jeho statky hofmistru království Českého Adamovi, hraběti z Valdštejna, po jehož smrti, r. 1634, připadl opět komoře české. Roku 1654 prodán statek Bosyně, k němuž náležely vsi Bosyně, Chodeč, Sedlec, Kanina, Šemánovice, Truskavna. Od Václava Fr. Eusebia knížete z Lobkovic k panství Liblickému. Bosyni držel pak Václav Silvestr Smrčka z Mnichu, který jej taktéž r.1670 prodal. Za Daniela hraběte Pachty z Rájova připojena jest Bosyně k panství Liblickému. A další informace: V roce 1902 bylo obyvatel 455, domů 68 Starosta: Václav Brázda Cihelny: jedna náležela Václavu Brázdovi, druhá hraběnce Valdsteinové Živnostníci Hostinský: Josef Tuček Kupec: Karel Pick Kovář: Václav Mokrý Kolář: Al. Přibyl Krejčí: J. Kettner Obuvník: A.Říha A ještě jeden bednář 25

26 STRÁŽNICE (Osada, jejíž obyvatelé na stráži byli proti sousedům nespokojeným). Strážnice, od Mělníka 7,5 km na sever, od Vysoké 2km na západ v údolí, leží na půdě jílovité. Strážnice, ves, katastrální obce činí se Střednicemi místní obec a náleží k farám a k poštovnímu úřadu na Vysoké, jindy náležela k panství Mělnickému a z části k Liběchovskému. Strážnice měla před r čísel 35. K Strážnici náleží v Dolení Zimoři č.3.,13.,14.,16.,17.,20. Obyvatelé jediné v polním hospodářství svou živnost mají. Půda od obce na jih je písčitá, dále pak hlinitá, v obci samé mastná, jílovitá, ale z větší části na straně druhé je převahou ornice černá, i daří se zde podle povahy půdy všecky plodiny polní a jmenovitě pěstuje se také chmel. Z jiných jsou zde 2 hostinští, 3 obchodníci zbožím smíšeným a 4 ovocem, 2 prodeje tabáku, 2 koláři, 2 obuvníci a 1 cihelna. Po jižní straně obce táhne se směrem od západu k východu podélný hřbet, na Kamínku zvaný, který u Střednic se ztrácí. Zde za války sedmileté tábořil s vojskem svým pruský král Bedřich Veliký. V suchém roce 1842 vyhořela větší polovice celé obce. Otec Ferdinanda Vališe (+ r.1887), purkmistra královského hlavního města Prahy, pocházel ze Strážnice (nar. zde 16.února 1808), odebrav se v r.1830 jako chudý dělník do Prahy, přičinlivostí svou stal se tam váženým a zámožným měšťanem a byl r.1866 vyznamenán zlatým záslužným křížem pro zásluhy o raněné vojíny. Pochován jest na hřbitově evangelickém u invalidovny v Praze. V Strážnicích a Střednicích byl rychtář do r.1849 Václav Hokeš, představení byli Václav Horčic od r.1849 do 1851, odtud Antonín Kučera ze Střednic do r.1854, Jan Kožňar do r.1859, Václav Maudr do r.1876, Ambrož Chvojka v r.1876, Václav Horčic od r.1877 do r. 1883, odtud Václav Maudr do r.1886 a nynější starosta Václav Tichota od r Po válce třicetileté, dle konsprikce v polovici 17.stol., měla Strážnice sedláků usedlých 7: Jan Hync s 44 str. orn.rolí,60 str.porostlin, ¼ str.zahrad, Šimon Petrle s 14 str.orn.rolí, 22 str. porostlin, Jan Holec s 67 str.orn.rolí, 52 str.porostlin, 3 str.zahrad, 1 str.vinic, Tomáš Horčica s 80 str.orn. rolí, 40 str. porostlin, ¾ str.zahrad, Jiří Cikán s 48 str.orn.rolí, 60 str.porost., ¼ str. vinic, Jiří Kleberger s 38 str.orn.rolí, 82 str. porostlin, 1/2 vinic, Matěj Čech s 76 str.orn.rolí, 68 str.porostlin, ½ str. vinic,suma 368 str.orn.rolí, 384 str.porostlin, 3 ¼ str. zahrad a 2 ¼ str. vinic. Statky pusté (od majitelů opuštěné): Adam Hlavatý (na čas opuštěný) s 20 str. orn. rolí, 76 str. porostlin, Vackův s 20 str. lad, 76 str. porostlin. Chalupníci usedlí 4: Duchoslav (Spiridion) Holec se 6 str.orn. rolí, 6 str. porostlin, ¾ str. zahrad, Václav Stupka s 38 str.orn.rolí, 4 str. porostlin, Václav Havlas s 4 str.orn. rolí, 4 str. porostlin, 1 str. vinic, Václav Troska s 4 str.orn. rolí,28 str. porostlin, šenkujeme, suma 26 str.orn. rolí, 42 str. porostlin, 3/4 zahrad, 1 str.vinic. Zahradníci: Michal Dlouhý s ½ str. zahrad, Malýho s ¼ str. zahrad, Stupkovský s ¼ str. zahrad, Tkalcovský s ¼ str. zahrad, Hlavatého s ¼ str. zahrad, suma 1 ½ str. zahrad. K tomu poznamenáno: Tato ves na stavení, v němž lidé obývají, může býti, role při ní pšeničná, luk na mále. 26

27 Přepis kroniky politické obce Strážnic roku 1919 Napsáno v původním znění, slova a znění jsem záměrně neměnila, aby čtenář mohl posoudit slovo psané před sto lety a dnešní slovosled. Usnesením ob. zastupitelstva ze dne založena tato obecní kronika a vedením jejím pověřen ř.uč. Jos.Slávek. Poněvadž není dostatečných pramenů k zaměření starších dat, nutno je omeziti hlavně na zaměření významných událostí ať nejslavnějšího dne v historii naší 28. října Kdy,,vrácena byla správa věcí národního do rukou národa jak předpokládal Jan Amos Komenský. Obec naše tvoří dvě osad: Strážnice a Střednice, ležící těsně vedle sebe. Mají společnou školu dvojtřídní. Škola r Historii školy této viz v pamětní knize školní. V obci Strážnicích jest sbor dobrovolných hasičů a sbor,,n.j.s.č. Světová válka jež trvala až do října byla pro nás definitivně ukončena 28.října Kdy prohlášena byla v Praze republika československá s prezidentem tatíčkem Masarykem v čele. První naše ministerstvo bylo složeno: předsednictví: Dr. K. Kramář finance: Dr. Rašínvěř. práce: Staněk vnitro: Švehla vyučování: Haberman národní obrana: Klofáč vojenství: Štefánek zahraničí: Dr. Beneš Slovensko: Šťobár orba: Prášek železnice: Zahradník sociální péče: Dr. Winter Zásluhy Masarykovy, Benešovy, Štefánkovy a jejich jsou povahy historické a naleznou místa v dějinách, proto by bylo bezúčelné líčiti je v této kronice. Ve Strážnicích se nacházela také cihelna. U cesty k Vysoké nalezen 1852 kamenný mlat. Strážnice měla před rokem 1785 čísel 35. Po jižní straně obce táhne se směrem od západu k východu podélný hřbet, na Kamínku zvaný, který u Střednic se ztrácí. Zde za války sedmileté tábořil s vojskem svým pruský král Bedřich Veliký. V suchém roce 1842 vyhořela větší polovina obce. V roce 1902 bylo: 435 obyvatel, 52 domů Starosta: Antonín Kleirnet Lom: J.Kučera- vlastník 27

28 Živnostníci Hostinští: Janda Josef, Chochola L Kupectví: Kleirnet Ant. Kovář: Malina Antonín Kolář: Pazner Krejčí: Rous A. Obuvník: Pauzer Jos. Řezník: Hokeš Josef Samostatnost školy: Ke konci roku 1918 uznána zdejší škola za samostatnou dvojtřídku, a zvolena první místní obecní rada. Její členové jsou: Předseda Antonín Kleirnet a obecní starosta Členové ob. zast.: Jindřich Štěpán Václav Štráchal Václav Vébr Za civilistku p.kučerovou: Antonín Malina Za školu: Josef Slávek, zastupující ř.uč. Za církev : Antonín Tomáš, kat. farář z Vysoké Čech, evan. farář Náhradníci: Fr. Řanda K. Janda Příjezd prezidenta: Dne 12. prosince 1918 přijel náš první prezident Tomáš G. Masarik po čtyřletém dobrovolném vyhnanství do Prahy. Jeho narozeniny: Dne 6. března 1919 oslaveny byly celým národem 69. narozeniny prezidentovy. Jeho dcera Dr. Alice, jako prezidentka Č.S.Č. Kříže dala podmět k uspořádání sbírek ve prospěch téhož. Správa školy uspořádala mezi žactvem a občanstvem tuto sbírku, jenž vynesla 215,70 K. Byli jsme prvními z celé republiky, kteří jsme k účelu tomu přispěli. Kolkování peněz V týdnu od III. byly všechny staré peněžní zastaralé bankovky od 10 K počínaje okolkovány, a tím byli jsme oddluženi od rak.-uher. Banky, již nás stále svými tisíckami stroji zásobovala takovým množstvím bankovek, že cena jejich klesala. Pohřby 1.7. byl pohřeb váženého rolníka zdejšího pana Jos. Novotného byl pohřben zasloužilé ind. uč. sl. Marie Koníčkové, jež přes 20 let působila ve Vysoké a od počátku zdejší školy i zde. Školní dívky sebraly mezi sebou na krásný věnec. Volby V celé republice konaly se na základě nového řádu volebního obecní volby dne na podkladě vázaných kandidátních listin. Ve zdejší obci byly 4 kandidátky a více: Agrární strany rep. čes. venkova (sociálně demokratická) 28

29 Ag. Zemědělců a živnostníků (strana členů bývalého ob. zastupitelstva, která pro válku neměla vlivu na správu obce v předešlém období). Na základě konečného zastoupení byli zvoleni do obecního zastupitelstva za strany: Republikánská strana československého venkova: 1. August Jírů, Václav Novotný, Josef Rameš (rolníci ze Strážnic) Československá sociální demokracie 2. Oldřich Janků, učitel ve Vysoké, bytem zde Vratislav Vomáčka, kolář Jan Dušek, kovář, Střednice Josef Velník, dělník Josef Veselí, rolník František Hrstka, Strážnice August Kojot Malorolníků a živnostníků 3. Ladislav Tichota Karel Janda Václav Šesták Antonín Malina, hospodářský správce, Střednice Lidová 4. Vojtěch Vojtěch, rolník Strážnice Starostou zvolen p. Ladislav Tichota, jeho náměstkem Josef veselý, pokladník Vojtěch Vojtěch. Za vedení nového starosty dalo se toto zastupitelstvo dále do práce. Mimo to zvoleny dle nového zákona různé občanské komise. Po občanských volbách v republice, v nichž dosáhli noví sociál.-demokraté největšího počtu hlasů, bylo ministerst. dle poměrů hlasů ustanoveno nové ministerstvo. Takto: Sociál. demokraté Vlastimil Tusár, předseda Gustav Habrman, vyučování Dr. Lev Winter, sociál. Péče Aug. Hampl, ven. Práce Čeští demokraté Jiří Stříbrný, železnice Dr. František Heidler, obchodu Dr. František Veselí, spravedlnosti Mimo strany Dr. Edvard Beneš, zahraničí Agrárníci Karel Prášek, obce (ministr zemědělství) František Staněk, pošty Dr. Cyril Hlaváček, finance 29

30 Slováci Fedor Houdek, výživa Dr. Vávro Šrobár, zdravotnictví Sbor učitelský Od jmenován Josef Slávek správa školy a Josef Soběslav učitelem na škole zdejší. Následkem pozdních žní v tomto roce byl počátek školního roku posunut na Výměna peněz Na základě zákona ze dne snížena cena rakouských bankovek ặ 1 a 2K na 90 a 180 h, v kteréžto ceně budou do vyměněny za papíry naše. Tím zmizely konečně poslední papírové peníze rakouské, ošklivé, špinavé, roztrhané, jejíž lid posměšně překřtil úplavicemi a jinak. Příjezd Dr. Beneše 24.září vrátil se po pětileté práci pro naší samostatnost v cizině náš první ministr zahraničí do vlasti. Oslava Dne pořádal,,sokol lampiónový průvod s hudbou z Vysoké přes Strážnice zpět do Vysoké. Ze zahrady školní promluvil k čestnému shromáždění lidu správce školy Josef Slávek o významu našeho osvobození. Po zahrání a popění našich hymen byla tato večerní oslava ukončena. Druhého dne jenž jest den první prázdninový, opakovala se povolená slavnost v ozdobené II. tř., kde ke shromáždění dětem a občanům promlouval p.uč. Soběslav. Při tom rozdána brožura,,28.říjen. Sníh začal padati sníh, padal celý týden a celou noc a napadlo ho na ¼ m. Mnoho řepy i brambor zapadalo. Oboje plodiny dobyty z menší části v prosinci, většinou však až z jara Místní školní rada Místní školní rada ve sdělení zvolila za svého člena též p.uč. Soběslava, učinivši ho zároveň svým pokladníkem. Zároveň usneseno zakoupiti všem dětem všechny učební pomůcky zdarma, načež dána do rozpočtu částka 2 200K. Fond Masarykův Narozeniny prezidentovy (70.) dne uctěny domácí Školní slavností, pro níž děti v obci vybrali obnos 234K, jenž poslán,,národnímu fondu Masarykovu v Praze. Divadlo sehrály děti krásnou hru Průchovu,,Pro tatíčka prezidenta. K všeobecnému uspokojení četně shromážděného obecenstva. Volby do národního shromáždění Dne o 8h. ranní konaly se psané volby do poslanecké sněmovny,,národního shromáždění. Volebním komisařem jmenován Josef Slávek. 30

31 Kandidátních listin bylo 14. a sice: 1. Národní demokrati (bývalí mladočeši) 2. Československá strana sociální (bývalí národní soc.) 3. Sociálně-demokratická 4. Sociální strana československé lidové práce 5. Deutsche social-demokrat 6. Strana živnostensko obchodnická 7. Československá strana lidová 8. Sdružení strany židovské 9. Bund der Lanchwiste 10. Dontsche Wahlgemenschaft 11. II- socialiste 12. Strana maloobchodníků, domkářů a živnostníků 13. Deutsch- demokratische 14. Republikánská strana venkova (Agrární) Volební komise byla složena: Ladislav Tichota (n. demokrat) předseda, K. Záruba (s. demokrat) místopředseda, členové: Fr. Němec (lid.) a V.Pokorný (n. soc.) Oprávněných voličů bylo 424, volilo 356. V neděli se konaly volby do senátu. Kandidátních listin bylo 12. Schůze národní strany sešlo se Národní shromáždění. K prvé schůzi na niž se představila nová provizorní vláda zvolen tímto shromážděním opětně T.G.Masaryk. Dětský výlet 2.6. konán dětský výlet na Říp. Ve dnech konán v Praze VII. slet všesokolský, zúčastnili se mnozí členové i ostatní občané z obce. Průvodu zúčastnilo se 350 bratří v kroji, cvičilo se každý den. Vylíčiti krásu sletu a význam jeho pro celý národ vymyká se účelu této knihy. Těšínsko Rozhodnutím mezinárodní komise rozděleno Těšínsko mezi naší republiku a Polsko. Sokolské cvičení ve Vysoké pořádal I okrsek sok. župy Barákovy veřejné cvičení ve Vysoké, jehož se zúčastnilo veliké množství občanstva zdejšího. Všeobecně se cvičení líbilo. Po seznání poměrů a ceny našich peněz uvádím, že vybralo se (hrubý příjem) celkem všechno přes Kč., z nichž asi ½ spotřebovala režie. Připomínám, že 14 dní předtím skoro denně pršelo, tuto neděli od půlnoci do 10h. dopoledne. Odpoledne byla zima jako v listopadu. Nové ministerstvo Ve straně sociálně-demokratické nastalo konečně zdravé vyjádření. Levice, její bolševické komunistické křídlo, vystoupilo otevřeně proti umírněné pravici, hlasujíc připojení ke III. internacionále. A toužíc po násilném převratu a připojení republiky rad jako v nešťastném Prusku. Tím se úplně postavila tato levice pod vedením soudruha Lenina a Tráckého 31

32 v Moskvě. Plány jejich, kdyby se měly uskutečnit, měly by za následek záhubu republiky, konec vydobyté samostatnosti a veliké poškození národa. Proto ministři soc.-demokratičtí vystoupili z vlády a koalice poslanců vzala za své. Následkem toho odstoupila celá vláda. Levice strany soc. demokratické se násilím zmocnila,,práva lidu a všech podniků v Lidovém domě v Hybernské ulici. Počala,,Právo lidu vydávati pod titulem,,staré Právo lidu. Pravice vydává,,právo lidu dále u Beanfosta. Zdá se, že levici jde více o miliony než o idee památný den Památný den oslaven byl ve škole a v obci. Osvětová komise obecní pořádala org. ve 2h. v sále p.voborníka. Veřejnou schůzi lidu, na níž promluvil legionář učitel p. Fr.Matějka z Mlazic,,O Sibiři a legiích. Složení obcí Usnesením ob. zastupitelstva dne sloučeny Strážnice a Střednice v jednu obec. Nutno ovšem vyčkati potvrzení nadřízených samosprávných úřadů. Nová obec jmenovati se má,,strážnice. Jméno,,Střednice zajisté však nezahyne a udrží se v paměti lidu. Oslava J.A.Komenského připadá 250. památka smrti Jana A. Komenského. K tomuto účelu pořádala osvětová komise schůzi občanstva v neděli o 2.h. v sále p. Voborníka. Na schůzi o Komenském promluvil p. Jos.Slávka, třídní učitel. Sníh V noci na první poprašek sněhu. Jaký rozdíl proti roku minulému. Pokus o převrat Dne 13. a 14.prosince pokusili se o násilný převrat v republice. Ohromná část národa postavila se však proti, i rozumné dělnictvo, vláda rázně zakročila, vyslala na ohrožená místa vojsko, a pokus ten skončil fiaskem. Vůdcové (asi 300 byli pozatýkáni). I v naší osadě Střednicích byli podobní lidé svedeni svými svůdci. Dva hlavní z nich Karel Záruba, bývalý čeledín, který seznal, že politickou stravou se člověk snadněji vyživí než prací a jenž nechav opratí, stal se tzv.,,zástupcem dělnictva. A svedený, neuvědomělý osadní starosta kovář, (jméno kováře bylo 1927 zaškrtáno z důvodu zatajení jmen) byli zatčeni a čekají svého odsouzení. I ve Střednicích bylo 5 vojáků. U kováře byly nalezeny 3 vojenské pušky a mnoho ostrých nábojů. Na koho? Našel se též seznam osob na okrese mělnickém, které měli býti popraveny (asi 60-70) ano měli i svého kata, jemuž slíbili královský plat 5000K denně. Na okrese zatčeno asi 70 osob. Nová školní rada Ve schůzi ob. zastupitelstva dne byli zvoleni dle nového zákona členové nové místní školní rady. František Vomáčka Václav Svoboda za stranu soc.demokrati František Kettner za stranu republikánskou Ladislav Tichota za stranu živnostenskou Náhradníci: Václav Novotný, V.Procházka a Antonín Malina Za školu jsou v místní okresní radě oba učitelé Josef Slávek a Josef Soběslav. 32

33 Projev proti pomníkům V téže schůzi přijalo zastupitelstvo tento projev: Obecní zastupitelstvo ve Strážnicích lituje, že i mezi občanstvem zdejším nalézají se svedeni živlové, kteří se zúčastnili prosincového pokusu o komunistický převrat, ba že i jeden člen našeho sboru jest jedním z těch, kteří lid k podobným velezrádným pokusům svádějí. Prohlašujeme, že jsme přesvědčeni, že jedině úctou k zákonům a násilnou prací můžeme se přiblížiti lepším dobám k republice. Prohlašujeme dále, je vždy a všude postavíme se jako jeden muž proti všem pokusům, směřujícím k zlehčení zákonů a proti naší republice, která nás vždy najde připraveny ke své ochraně. Usneseno, projev tento uveřejniti v,,mělnických listech. První schůze v roce 1921 V první schůzi nové místní školní rady zvolen za předsedu p. Ladislav Tichota, starosta obce, za jeho náměstka p. Fr.Kettner a za pokladníka p.uč. Soběslav. Počítání lidu První počítání lidu v republice provedeno bylo dne Sčítácím komisařem pro Střednice a Strážnice jmenován byl Josef Hlávek, třídní učitel, revizorem Josef Soběslav, učitel. Sčítání lidu: Strážnice: 193 mužů, 233 žen, celkem 416 Střednice: 120 mužů, 150 žen, celkem 270 Celá obec: 313 mužů, 373 žen, celkem 686 Dále vyznání náboženského: Strážnice Střednice celkem Římsko-katolického Českoslov.-kat Českobratrské Pravoslavné 1-1 Bez vyznání Dle národností: Češi Srbové Němci Celkem Strážnice Střednice Celkem

34 Srb je p. Jasanovin, jenž dostal se k nám jako zajatec z Černé Hory, zde se oženil a usadil. Němci jsou: Ve Strážnicích žákyně Gerlanda Schűrzan z Litoměřic na návštěvě v č.8. Ve Střednicích žák Josef Hern na vyjměně za Boženu Podrápskou u p.pokorného byl Grosman Alfred z Liběchova. Nehledě k těmto 3 Němcům, jež jsou tu hosty jen na 1 rok, jsou Strážnice obcí naprostou českou. Rok 1921 Toho roku panovalo z jara a v létě od abnormální teplo (až 52 C na slunci). Pršelo až 3.srpna, pak až ke konci srpna. Téhož 3. srpna, kdy u nás namoklo, postihlo veliké krupobití obec Střednice, kde veškerá polní úroda byla úplně zničena úroda toho roku byla vzdor suchu na zrní velmi drobná, prvotřídní na slámu, špatná na zrna. Včely se skoro vůbec nerojily. Úroda medná slabá. František Kučera Počátkem července zemřel ve svém rodném mlýně p. František Kučera, mlynář ze Štampachu. Výborný člověk, jeden z těch málo lidí, kteří za války viděli bídu lidu a hleděli mu pomoci. Štampach zůstal i přes válku mlýnem malým a jeho majitel tak chudým jako před válkou. Po převratu byl náměstkem předsedy nár. výboru na Mělníku. Člověk v každém ohledu vzorný. Čest jeho památce. Pohřeb jeho byl imposantní počtem účastníků ze řad chudiny, jímž byl zesnulý za války dobrodincem a Štampach útulkem, odkud nikdo potřebný nešel s prázdnou Oslava Husova Osvětná komise pořádala 5/7 průvod za ves, kde pálena hranice a kde konána přednáška p. řed. gymnázia Viktora Nejedla o Mistru Janu Husovi. 22/10 Toho dne nařízena částečná mobilizace z důvodu přeletu Karla Habsburského ze aeroplánem ze Švýcar do Uher, kde chtěl obnovit monarchii. Pokus ztroskotal a mobilizace ukončena Na oslavu národního svátku sehrálo žactvo školy zdejší pod vedením učitelů hru:,,české srdce od Plumlovské. Před tím přednášel p.učitel Soběslav o,,karlu Havlíčkovi Toho roku panovalo z jara neobyčejné sucho. Namoklo na 4 prsty země, o pouti na 4 prsty opět. Ač hojně občanů bylo na pouti na Chloumku, vraceli se s radostí domů, že zmokli. Teprve namoklo dostatečně. Úroda dobrá. Sníh Zvláštní úkaz přírodní byl 22.4.t.r. Ráno slabý mráz, dopoledne nejkrásnější vánice jako o vánocích a napadlo hojně sněhu. Ramešů Dne o půlnoci vyhořela část stavení p.rameše č

35 Vinobraní na Mělníku Dne pořádaná veliká slavnost,,vinobraní na Mělníku. Slavnosti se zúčastnil i pan prezident útok na Dr.Rašína Dne 5.1. spáchán zločinný atentát na ministra financí Dr.Aloise Rašína. Útočník Šoupal postřelil nebezpečně ministra. Této ráně podlehl po velikém utrpení ministr Dr. Al.Rašín dne K veliké škodě národa. Požáry Dne vyhořelo stavení p. Josefa Šestáka a Josefa Kožňara. Výlet Dne 1.6. konán školní výlet parníkem z Liběchova dolitoměřic. Vydařil se v každém ohledu. Zúčastnilo se ho též mnoho rodičů šk. dítek volby Dne konaly se volby do ob.zastupitelstva. Byly 3 kandidátky: 1.,,Svorného a nepolitického sdružení občanů. 2.,,Skupina domkářů a drobných zemědělců. 3.,,Československé strany lidové. Obdrželi hlasů a mandátů: 1. Kandidátka 193 hlasů 9mandátů hlasů 4 -// hlasů 2 //- Povoláni byli z první kandidátky: 1. Ladislav Tichota, rolník Strážnice 2. Josef Soběslav, učitel -//- 3. Václav Šesták, rolník -//- 4. František Vomáčka, rolník -//- 5. Václav Svoboda, dělník -//- 6. Antonín Podřipský, strojník -//- 7. Josef Novotný, rolník Střednice 8. Václav Kavina, dělník -//- 9. Václav Studecký, strojník -//- Kandidátka druhá: 10. Václav Horčic, rolník Strážnice 11. Jan Dušek, kovář Střednice 12. Karel Veselý, rolník Střednice 13. František Veselý Strážnice 35

36 Ze třetí kandidátky: 14. František Veselý, rolník Strážnice 15. Jaroslav Novák, rolník Strážnice Náhradníci jsou: 1. Václav Rameš, rolník Střednice Antonín Hodek, rolník Strážnice Antonín Kožňar, švec Strážnice 2. Josef Němec, rolník Střednice Josef Urban, truhlář -//- Josef Kotek, cestář -//- Václav Pecháček, krejčí -//- 3. Vojtěch Vojtěch, rolník Střednice František Konvalina, rolník -//- Václav Franc, rolník -//- Antonín Slánský, tesař -//- Jaroslav Horčic, rolník Strážnice Antonín Pauzr, výměnkář -//- Josef Ulrich, domkář -//- Antonín Šejnoha, dělník Strážnice Proti těmto provedeným volbám podán byl protest panem Antonínem Jírou, Karlem Jandou, J. Duchačem a Václavem Novotným z důvodu, že není zastoupena republikánská strana a větší poplatníci, a že p.tichota nedal tisknout kandidátku sestavenou na schůzi voličů před volbami. Oheň Dne (ve čtvrtek) vypukl oheň ve statku p.karla Jandy č.24 v 9 hodin večer. Shořela stodola a hořejšek od chléva. Osadní volby Při volbě osadního zastupitelstva ve Strážnicích podána jediná kandidátka. Navržení zvoleni tudíž bez volby. Jsou to: Vojtěch Vojtěch Jaroslav Horčic František Konvalina Adolf Vála Václav Vébr Antonín Procházka Václav Franc Josef Rameš 36

37 Václav Hokeš Václav Egr Antonín Saun Josef Procházka Antonín Kožňar Josef Šesták Josef Zajpt Osadní starostou povolán ve Střednicích pan Václav Kučera a ve Strážnicích pan Václav Vébr. Oheň V noci na 2.4.vyhořel domek p.pokornýho ve Střednicích. Zima byla neobyčejně tuhá a dlouhá. Lépe se počalo ke konci března a zaseto bylo počátkem května. Poněvadž dobře se platilo za řepu (2Kč) bylo jí zaseto neobyčejně mnoho. Osadní starosta ve Strážnicích Osadní zastupitelstvo zvolilo za starostu pana Václava Vébra, rolníka ve Strážnicích č.17. Volba starosty obce Protože protest podaný proti volbám obecním byl vyššími institucemi zamítnut a tím složení nového ob. zastupitelstva schváleno, sešlost se k prvé schůzi dne o 9. hod. dopolední. Zástupce obcí politické správy p.judr.rudolf Miller vyzval přítomné členy ob. zastupitelstva do slibu věrnosti republice. Načež provedeny volby. Starostou zvolen p. L.Tichota Do obecní rady zvoleni: Za 1.náměstka: Jan Dušek (5hl.), Dále za 1.radního: František Vomáčka (5hl.) 2.radního: Josef Soběslav (8hl.) 3.radního: Jaroslav Novák (4hl.) Dále usneseno navrhnutí komise: Finanční (7 členů), osvětová (6 členů), sociálně zdravotní (6 členů) Volby členů komisí těchto budou provedeny po schválení volby starosty, náměstka a obecní rady Dne 1.6. ve schůzi postupně zvolen Václav Hořčic č.1. Za Jana Duška vstoupil do zastupitelstva Josef Němec. Do osvětové komise zvoleni: Josef Soběslav, učitel Josef Slávek, řídící učitel Josef Novotný, rolník Josef Němec, rolník Vojtěch Vojtěch, rolník 37

38 František Veselý, rolník Do finanční komise zvoleni: Josef Soběslav, učitel Václav Kučera, rolník Oldřich Maudr, rolník František Kettner, rolník František Němeček, rolník Karel Veselý, rolník Úroda Úroda letošní byla velmi uspokojivá. I ceny zemědělských produktů byly značné. Obilí 250Kč za 1ʠ, řepa 23Kč za 1ʠ. Letošní zima Zima v roce 1924 byla opravdu zvláštní. Nejvyšší občasné mrazy byly do 6 C. Sníh padal celkem čtyřikrát a nikdy nezůstal ležet buď téhož dne nebo druhého zmizel. V únoru bylo jarní počasí, takže rolníci počali se setím. Leč přišla změna. 12.března mráz 7,5 C, 13.3.mráz - 10 C sněhová bouře při -5 C, C, C,-5 C. Toho dne a byl ještě odvožen led ze Strážnic do Liběchova, sněhová vánice, ještě -1 C, 29.3.sněhová vánice, 30.3.ještě sníh. Teprve v dubnu se počasí trochu jarní zase ustálilo. Změny v hospodářství Hospodářství po Vojtěchu Vojtěchu č.19 koupil po žních 1924 pan Krátkonecký z Hořovic. V zimě je rozparceloval a stavení koupil pan Antonín Makeš. Týž prodal svůj domek s kouskem pole panu Horákovi ze Zaháje. Pan Václav Kučera koupil z jara 1925 velkostatek ve Střednicích od své matky Marie Kučerové. Vodovod 1925 duben Obec pomýšlí na zřízení vodovodu připojením se k vodovodu mšenskému. Poněvadž rolníci ve Střednicích mají své vlastní vodovody zavedené a né dosti porozumění pro potřeby strážnických svých spoluobčanů, podali pan Kučera a společníci protest proti zřízení vodovodu podepsaný jimi a na nich závislými dělníky jejich. Nová místní školní rada Dosud není protokol vyřízen. Dne 4.dubna vykonalo obecní zastupitelství volbu nové místní rady školní. Zvoleni pan Ladislav Tichota, Josef Novotný, Jaroslav Novák a Václav Hořčic č.1 za členy, pan Václav Svoboda, František Vomáčka a Jana Konvalina za náhradníky. Mimoto jako členové zastupující učitelstvo zasedají v ní pan Josef Slávek, ř.uč.josef Soběslav, učitel. Ustavení místní rady konala se ustavující schůze nové místní školní rady. Členové vzali do slibu pana předsedu, zvolen pan Ladislav Tichota, starosta obce, za místopředsedu pan Josef Soběslav, učitel. 38

39 Počasí Po dosti studeném čase jarním, následovalo počasí deštivé počátkem žní. 17. července snesla se nad Strážnicemi veliká bouře spojená s průtrží mračen. Blesk uhodil do domu pana Podřipského, kde poškodil hodiny, do stáje rolníka Josefa Hokše č.45, kde pobořil zeď v délce asi 80cm. Blesk zapálil č.16, jemuž shořely i hospodářské budovy. Od té doby pršelo téměř denně, takže rolníci stěží dostali obilí do stodol, a to mnozí ještě vlhké a trochu vzrostlé. Předání půdy Dne konala se v obci slavnost předání půdy do dvora Rymáně. Několik let usilovali zdejší drobní zemědělci a bezzemci, aby na základě pozemkové reformy byla jim předána část půdy od dvora Rymáně. Dvůr tento patřící dříve německému baronu z Liběchova zakoupil před více než 50 roky značnou část poloos statku ve Strážnicích. Po převratu bylo celé panství zabráno a majitelem jeho stal se pan František Homolka z Liběchova. Zdejší drobní domkáři, sdružení ve spolek,,domovina, snažili se, aby tento pozemek ležící v našem katastru, byl vrácen a mezi ně rozprodán. Snaha jejich byla korunována výsledkem a 50ha rozděleno mezi ně pak konala se zimní slavnost předání půdy. Průvod, školní děti i dospělí se veselili s hudbou, odebral se průvod od školní budovy na ona pole za vsí. Tam promluvil důvěrník Domoviny pan Novotný a představitel pan Antonín Homolka. 3 školní dívky (Milada Novotná, Marie Sadílková, Milada Sadílková) přednesly připravené básně. Na to byla za proslovu zasazená na mezi památná lípa. Po slavnosti konala se voličská schůze republikánské strany, na níž mimo jiné přednesl a promluvil pan senátor Gyps svou kandidátní řeč. Slavnost byla ukončena přátelským večírkem na sále pana Voborníka. Volby do Národní sněmovny a senátu Dne 15. listopadu konaly se volby do poslanecké sněmovny i senátu. V celé republice podáno celkem 31 stran a kandidátních listin. Z nich 2 byly odvolány. Celkem volilo 161 mužů, 171 žen, celkem 332. Nevolilo 12 mužů, 19 žen. Volebním komisařem byl Josef Slávek, řídící učitel. Volební komise byla takto složena: Předseda: Ladislav Tichota (republikán) Místopředseda: Rudolf Gros (sociální-demokrat) Členové: Václav Závora (komunista) Václav Novák (lidová) Karel Horčic ( sociál.) Václav Novotný (republikán) Důvěrníky byli: Josef Kolek (sociální-demokrat) Jan Dušek (lidová) Václav Marvánek (republikán) František Svoboda, Josef Dolníček (komunisté) Znevolivších 31 voličů jest 28 buď zemřelých neb přes 70 let starých nebo nemocných, takže se vlastně neúčastnily volby jen 3 osoby tj. 0,74% do poslanecké sněmovny a 0,8% do senátu. Zajisté účast veliká, téměř úplná. 39

40 Elektrifikace V neděli konala se četně navštívená schůze občanů jakožto ustavující volná hromada družstva pro zužitkování elektrické energie. Přihlásilo se přes 40 členů a zvoleni do výboru: František Kettner, Karel Janda, Josef Soběslav, Václav Novotný, Václav Marvánek, Václav Horčic. Náhradníky: Ladislav Tichota, a Václav Rouček. Snad se tedy dočkáme již v Brzku elektrifikace obce. Požáry Na velký pátek 2.4. o 5hod. shořel domek č.13 patřící p. Václavu Kožňarovi, tesaři. V noci na to vyhořel protější domek č.30 náležící p.st. Makešovi.. Elektrifikace Obecní zastupitelstvo se usneslo v březnu 1926 na tom, že povede elektrifikaci obce na náklad obecní, čím družstvo zaniklo. Změna družstva V červenci r.1926 zakoupil p. Karel Janda, rolník č.24 celé hospodářství p.františka Němečka, rolníka č.4. Zakoupil tím své rodné hospodářství. Pan František Němeček přesídlil do Ledčic, kde si pronajal větší hospodářství. První osvětlení obce Dne (v sobotu) poprvé byla obec osvětlená elektřinou. Toho dne začalo fungovat veřejné osvětlení. V domácnostech dojde k tomu během týdne. Chřipka V lednu 1927 rozšířila se v obci nakažlivá nemoc chřipka, na níž stonalo mnoho lidí dospělých i dítek. Má mírný průběh, takže úmrtí dosud nenastalo následkem ní žádné. Počasí Do vánoc nemrzlo, o vánocích 2-3 menší mrazy a trochu sněhu, po vánocích teploměr stojí stále nad nulou (3-8) a prší a prší, den ze dne. Následkem rozšířená chřipka. Také byla uzavřena škola zdejší z rozkazu pana obvodního lékaře Dr. Rady na týden od I. Josef Joachymstál Dne odešel do výslužby ředitel městské školy chlapecké na Mělníku. Narodil se v obci zdejší jako syn chudého ševce. Chodil do obecné školy ve Vysoké, měšťanské školy na Mělníku, učil ústavu v Čáslavi. Jako učitel působil na Vysoké, Kanině, Mšeně a Mělníku. Kde byl jmenován def. ředitelem měšťanské školy chlapecké, aby po 5 měsících odešel na odpočinek. Člověk vzácný, jeden z lidí, kteří jsou ctí a chloubou obci, v níž se zrodili. Kéž ještě dlouhá léta působí jako celý svůj život ku povznesením kulturnímu našeho lidu a rozmnovši tak čest své rodné obce. Stavba silnic 1927 Dle usnesení obecního zastupitelstva započalo toho jara s výstavbou důležitých silnic. Strážnice-Vehlovice a spojovací silnice od nádraží k nové silnici k Mělníku. Silnice obě jsou dlouhé ca 3km a náklad na ně činiti bude přes Kč. Ač náklad jest i po odečtení subvence okresní veliký, přece věc je dobrá, protože oprava těchto cest stála 40

41 každoročně veliké obnovy a cesty byly za děštivého počasí téměř nesjízdné. Stavbu provádí p. B.Krušina, stavitel z Hleďsebe. Volba prezidenta Dne sešlo se nám shromáždění k volbě nového prezidenta republiky. Zvolen opětně T.G.Masyryk. Jeho volba, o niž jsme se dozvěděli rozhlasem o 1.2., byla občanstvem zdejším (až na mizivé výjimky) přijatá s nadšením. Večer svolal pan starosta Tichota obecní zastupitelstvo, místní školní radu a osvětovou komisi k slavnostní schůzi za příčinu znovu zvolení T.G.Masaryka prezidentem. Schůze se zúčastnili p. Tichota, Soběslav, Slávek, Novotný, Studecký, Kotek, Marvánek, Vomáčka, vrchní strážmistr Ulč a děti ze 2 odd. II třídy. Po popění nár. hymen, promluvil p. starosta o významu zvolení T.G.M. znovu prezidentem, načež přijato bylo, aby byl poslán pozdravný telegram kabinetní kanceláři. Na to děti zapěly Masarykovu:,,Teče voda, byla mu provolána sláva, čímž intimní tato oslava byla skončena. Dle došlých správ novinářských zvolen byl T.G.Masaryk prezidentem 297 hlasy. Celkem přítomnost 434, platné hlasy 432, neplatné 2, 104 lístky prázdné, 54 hl. získal komunista Šturz z Kladna, němečtí nacionalisté, němečtí nár. socialisté a Maďaři. Úroda Letošní rok (1927) byl nad míru příznivý. Po vlhkém jaru přišlo krásné, teplé léto, takže úroda obilní byla nadprůměrná. Žně odbyly se za nejkrásnější, slunné pohody. Ceny byly slušné, mák za 7,50 Kč. do 8,25Kč za 1kg. Ceny obilí pohybovaly se kolem 200Kč. Ve druhé polovině září přišly opět deště. Které umožňují pohodlné práce podzimní a zasetí. Pouze krmiva není dosti. Počasí a úroda 1927 Počasí v tomto roce bylo pro zemědělce velice příznivé. Z jara pršelo, takže se dobře zaselo, žně odbyly se bez deště za krásného počasí, pak přišly deště, takže se zase dobře zasily ozimy a v řepách bylo počasí opět suché a krásné. Úroda všech plodin byla dobrá až velmi dobrá. 1. ledna 1928 vzdal nedosavadní pisatel kroniky vážený učitel J.Stárek své funkce. Za něho zvolen obecním zastupitelstvem učitel Oldřich Janků. Dnešní a budoucí generace děkuje panu učiteli Stárkovi, že tuto funkci vykonával a tím předával budoucím generacím poklad minulosti. Bímová, kronikářka rok

42 Rok 1928 Předvánoční mrazy vyvrcholily 20. prosince -19 až -20C. V noci z pátku na sobotu (6.-7. ledna 1928) prošla přes celý kraj hluboká níže tlaková (-20mm pod normálem) s prudkou vichřicí, jež trvala ještě druhý den. Na mnoha místech poškozeny střechy. Teplota v tom týdnu 0 až+3c. V neděli 8. Ledna Hasičský ples v hospodě pana Oldřicha Maudra. Hudba pan Václav Jakubů. Umrzlo. V neděli 22 ledna Rolnický ples, pořádán Dorostem republikánským, u Voborníků, hudba pan L.Zeman z Mělníka Blat. Celý leden počasí mírné. Teplota kolem O C. Sněhu málo, nejvýše 3cm, neb bez něho. 11. února 1928 ráno v 5 hod. sněhová bouřka. 12.února. Ples N.J.Severočeský. U Voborníků. Hudba pana Zemana z Mělníka. Bez sněhu. Bláto. Sníh padá. 17. února Zájezd Červeného Kříže, přednáška a film o tuberkulóze. U Voborníků. Veliký vítr. 18.února Den jak na jaře. V polích pěšiny. Lidé poprvé v poli. Orají. 21.únor Na konci masopustu u Heroltů maškarní taneční zábava. Pořádal Sbor dobrovolných hasičů. O půlnoci scéna,,odsouzení a poprava lupiče Leciána. Celý únor téměř bez sněhu, ale sucho většinou, mírné mrazy. Po řadě dnů teplých 10.března umrzlo, nastaly sněhové vánice. Asi 5dnů zimních. Závěje. Po sejetí sněhu začaly jarní práce až23. března. Několik dní kolem u Heroltů,,Divadlo ilusí, kouzelné divadlo. 1.dubna 1928 Divadlo N.J.Severočeské,,Slečinka s mikádem. Hudba p.zeman. Po divadle tanec. Asi 4. dubna vlaštovky. 6.dubna O Velký pátek, první bouřka. Déšť však slabý. 4.dubna Odstěhoval se p. Václav Novotný (ze Stádla) do Daminěvsi, kde pronajal zbytkový statek. 13. dubna U Heroltů schůze,,domoviny a představitelů soc. demok.,,o obecních volbách, p. Sulák z Mladé Boleslavi. 42

43 17.dubna Napadl sníh a zůstal celý týden ležet. Ten den letěli čápi. 1.května Divadlo N.Z.S.,,Dva, kteří se hledají, od Fraňka. Od 28.dubna třešně v květu. Odkvět pěkný, za slunných dnů. 6. května,,máje, pořádá místní sdružení dorostu republikového. U Voborníků. Počasí krásné. Od středy 9. května do neděle 13. května 1928,,ledoví muži. V neděli 13.května volební chůze (obecní), lidové strany u pana Voborníka. Volby osadních zastupitelství Ve Strážnicích jediná společenská kandidátka. Zvoleni. 1. Egr Václav 2. Procházka Josef 3. Kožňar Josef 4. Rameš Josef (radní) 5. Vála Antonín 6. Maudr Oldřich (starosta osady) 7. Horčic Karel (radní) 8. Veselý František 9. Šibrava Josef 10. Řezníček Jaroslav 11. Novák Jaroslav (náměstek starosty) 12. Fibikar Václav Ve Střednicích zvoleni také jenom kandidáti: 1. Škuba Václav 2. Veselý Josef 3. Pokorný Jaroslav (radní) 4. Chládek Václav 5. Studecký Václav (náhradník) 6. Volák Josef (starosta osady) 7. Chvála Josef 8. Martinec Jaroslav 9. Filek Vojtěch 10. Podrápský Antonín (radní) 11. Zaypt Antonín 12. Němec Josef 43

44 Volba obecního zastupitelství V neděli 20 května volba obecního zastupitelství. Kandidáti: č.1 Domkářů a dělníků 115hl.=5mandátů č. 2 Strany republikánské 121hl.= 5mandátů č.3 Strany lidové 51hl.=2mandátů č.4 Voličů osady Střednic 73hl.=3 mandátů Zvoleni tedy z čísla 1. Novotný Josef, domkář, Střednice Kožňar Antonín, strojník, Střednice Tichota Ladislav, domkář, Strážnice Kotek Josef, domkář, Střednice Novák Karel, domkář, Střednice Kandidátka číslo 2. Štráchal Václav, rolník, Strážnice Pokorný Karel, rolník, Střednice Soběslav Josef, učitel, Janda Karel, rolník, Strážnice Šesták Václav, rolník, Strážnice Kandidátka číslo 3. Novák Václav, rolník, Strážnice Konvalina František, rolník, Strážnice Kandidátka číslo 4. Veselý Karel, rolník, Střednice Kučera Václav, statkář, Střednice Brouček Václav, statkář, Střednice 3.června Pouť. Taneční zábava U Voborníků. Chladno. 10.června Přednáška.,,Norskem na Severní mys a Špicberky. Pořádána N:Z:S: u Voborníků. 17. června Výlet autem na Karlštejn a Křivoklát. Chladno. Řepa zpožděna o 14 dnů. 23. června 1928 Volba starosty obce. Za přítomnosti úředníků od politické správy provedena volba. Dostali hlasů: K.Janda 7, V.Novák 7, L.Tichota 1, Na to tažen los a zvolen starostou pan V.Novák, z kandidátky za stranu lidovou. 24. června v neděli Školní děti na,,dětském dnu na Mělníku. Na dvou vozech. Krásně. 44

45 28. června Nastaly školní prázdny. 30. června Usušené obroky již doma. 5. července Průvod na oslavu Mistra Jana Husa. S hudbou pana Jakubů. U hranice proslov pisatel, písně a recitace. 6. července Přednáška se světel. obrazy Letem českými dějinami, doba , s proslovem pana Vladimíra Nového. Týden července česání třešní. Ceny za kg nejprve 2,50Kč, později až 1,50kč. Ovoce většinou nakládaly auty na Litoměřice a český sever. 15. července Ten den na 2 nákl. autech jeli účastníci na slavnost do Obříství, pořádanou Okresním sdružením republikánů (dorostu) na oslavu 10 let výročí republiky a 80 let výročí zrušení roboty. Někteří byli součástí alegorické skupiny,,pravda vítězí, znázorňující husitský vojsko. Týden 15.až 22. červenec byl týden žní žitných, za počasí krásného. V týdnu dalším sekaly se také ječmeny. Úroda dobrá. Trvajícím suchem počíná bytí nedostatek zeleného krmiva. Za vsí směrem k Chodči dostavuje se nový domek pana L.Řezníčka. Od konce července do 24. srpna byla u Herotů divadelní společnost, jež sehrála řadu představení. 19. srpna Pořádal Okrsek sdružení dorostu republikánů společně se Sokolem ve Vysoké Dožinky ve Vysoké, s průvodem přes Střednice a Strážnice. 23. srpna Odstěhoval se pan řídící učitel J.Stárek na nové místo do Vesňan. 22.srpna práce s česáním chmele. 26. srpna po rekursu nová volba starosty. Druhá volba starosty V nové provedené užší volbě mezi pp. K.Jandou a V.Novákem zvolen p.karel Janda, člen kandidátky republikánské. Ani tato nová volba ještě neminula bez odvolání. Nově počatým školním rokem přistěhovala se nová učitelka sl. Libuše Kyndrová. 45

46 Počasí v září suché a dosti teplé. Sklizeň bramborů, jež se děla v posledním týdnu měsíce byla nad očekávání (sucho) dobrá. Sklizeň řepy, jež zhruba začala počátkem října, jde celkem dobře. Po několika mživích dnech hlína změkla. Řepa menší následkem sucha. Dává průměrně 80ʠ-90ʠ po korci. 14. října Toho dne večer v rámci oslav 10letí naší republiky před se světelnými obrazy,,masaryk a jeho dílo. 27.října Ohlášená přednáška p. řed. V.Nejedla z Mělníka na oslavu 10 letí republiky byla odřeknuta, poněvadž na ten den ohlášeno též předvádění filmu,,pro československý stát v Sokolovně ve Vysoké a nebyla naděje na četnou účast. 28.října Za krásného teplého počasí, konán průvod z Bosyně, přes Vysokou, Střednice, Strážnice, Chodče, do Vysoké na počest 10 letí republiky. V průvodě školní děti ze Strážnic a Vysoké, s praporečky červenobílími, v čele průvodu legionáři a selská jízda, potom alegorický vůz, potom školní děti s učiteli, pak hasiči z Bosyně a Vysoké a Sokol. Po návratu (zmazáni blátem v Chodči) účastníci průvodu sestavili se kolem řečniště před domem p.havlíčka ve Vysoké, kde slavnostní řeč pronesl p.řed. měšť. šk. na Mělníce A.Sakař. Večer na to v Sokolovně slavnostní tělocvičná akademie. 21.listopad Hon ve Strážnicích. Zastřeleno asi 40 zajíců. 25.listopadu posvícení. Bez mrazu a sněhu. Volby do okresního a zemského zastupitelstva 2.prosince volby do zemských a okresních zastupitelstev. Při volbě do okresních zastupitelství měli být účastni. Výsledek volby: 163 muži a 206 žen. Z nich skutečně volilo 147 muži a 167 žen, odevzdáno 315, z nich 2 neplatné. Obdržela strana: č.1 Lidová 59 hlasů, č.2 Národně demokratická 3hlasy č.3 Československá socialistická 20 hlasů č.4 Sociálně demokratická 71hlasů č.5 Republikánská 139 hlasů č.6 Živnostenská 15 hlasů č.7 komunistická 6 hlasů Při volbě do zemského zastupitelství, mělo volit 163 mužů a 206 žen, volilo 167 žen a 147 mužů. Odevzdáno 315 obálek, z nich 4 neplatné. 46

47 Obdržela strana: č.1 Československých- socialistů 13 hlasů č.2 Německá pracovní sdružení 1 hlas č.3 Republikánská 138 hlasů č.4 Německo sociálně demokratická 2hlasy č.5 Lidová 60 hlasů č.6 Živnostenská 19 hlasů č.7 Národně demokratická 2 hlasy č.8 Komunistická 5 hlasů č.9 Sociálně demokratická 70 hlasů č.10 Německý zemědělci 2 hlasy Schválení obecního starosty Po zamítnutí protestu proti volbě nového starosty pana Karla Jandy, nastoupil tento svůj úřad 1. prosince. 8. prosince Mikulášská zábava u pana Voborníka. 22.prosince Pořádán hon v Strážnicích. Zastřeleno 40 zajíců. K závěru roku 1928 připisuji výpis z účetní závěrky Spořitelního a záložního spolku pro Strážnice a Střednice. Členů bylo 115, obrat za rok činil 3, Kč. Vklady činily Kč, úroková míra byla 5% ze vkladu, 62 1/2ze půjček. Rok ledna Ples Místního sdružení republikánského dorostu v Strážnicích u p. Voborníka. Mrzne a sních. 20.ledna Ples Sboru dobrovolných hasičů a to p. V.Herouta. Ples navštíven dobře. 3.února Ples Národní jednoty Severočeské u p.voborníka. Návštěva dobrá. Ustavičné mrazy, mráz zde neobvyklý. Několika lidem omrzly uši. Nouze o vodu. Přes závěje se jezdí pro vodu do Žerky. Pumpa ve škole týden zamrzlá, studna u kovárny bývá úplně vyčerpaná, na konev vody musí čekat. Po omezený počet vlaků nákladních nouze o uhlí. Vodovody zamrzají, pumpy musí se pracně rozehřívat. Nařízení ministerstva školství školy zavřeny do konce února. 47

48 Březen Nastaly oblevy. Voda ze sněhu jako mocné potoky valila se všude. Několik dní nebylo možno chodit do Vysoké pro spousty vody na přechodech. O polních pracech není ještě ani řeč. V neděli 17.března veřejná schůze u Heroltů ustavující schůze místní organizace Republikánské strany. O významu zemědělského hnutí, o dnešní politice a hospodářské situaci promluvil p.v.rydla, republikán z Ml.Boleslavi a p.kamínek, správce pojišťovny rolnické z Ml.Boleslavi. První skřivani a špačci se ukázali 18.března. Polní práce začaly v druhé polovině týdne. 14.dubna Přednáška se světel. obrazy Od Šumavy k Tatrám pořádaný N.J.S. u Voborníků. Ve vsi jsou dvě stavby v práci. Ve Střednicích staví hospodářské stavení pan Václav Marvánek, a nahoře k Chodči mezi stavením p.j.novotného a pana Zaypla připravuje se ke stavbě na poli pana V.Chládka. Pan Vébr zřizuje elektrifikaci k cihelně, aby mohl použít elektromotoru k pohonu strojů. Obecní zvonek v Strážnicích nezvoní, vyměňuje se zvonička (dřevěná). Vlaštovky přiletěly 16.dubna. V roce 1930 zčítání lidu. Strážnice 396 lidí, Střednice 291 lidí = 687 obyvatel Dané údaje = 322 muži, 265 žen. Dle náboženství: 412 katolíků, 242 evangelíků, 7 českomor., 22 bez vyznání, V roce mobilizace. Rok 1939: posvícení. V pátek přišlo do vsi německé vojsko, dělostřelci, asi přes 200 koní a 300 mužů, kteří táhli z Brandýsa k severu do říše. Byli zde přes noc, lidé slušní, kteří za vše platili. Vánoce byly bílé, asi 5 cm sněhu, při -8 C. Rok 1940 : Plesy byly 2. Hasičský u Herotů a Společný u Voborníků se konal slib věrnosti vůdci Ad. Hitlerovi a říši. Všichni členové obecních a osadních zastupitelstev, výborů a radnic. V týdnu do přiletěly vlaštovky. Pouť bez taneční zábavy. Na oslavu vítězství němec. obrany v sev. Francii a Belgii. Vyvěšeny prapory od 13. do Opět dále zase na počest vstupu německých vojsk do Paříže se buduje nad Žerkou věžička, měřící trigometrický bod. 48

49 vyvěšený prápor na oslavu mezi Francií a Německem spolu s Itálií. Vyvěšený bude po 10 dní, současně s vyzváněním po 7 dní. Ten den odvezeny akumulátory osobních aut na Mělník. Husův svátek odložený na neděli odbyt bez slov při zatažené obloze + 28 C. V týdnu zavádí se do zadního hostince p.maudra telefon pro místní Kampeličku odváží p.kučera v Střednicích poslední pšenici a p.nový s Hůle oves. Od přijímá se na nádraží řepa. Dělníci jsou tam z již.čech. Jsou ubytováni v Střednicích v hostinci u p.hrůši. V prosinci jsou,,zaplombovány vlastně úředně obecním razítkem uzavřeny všechny odstředivky a máselnice, aby se máslo nemohlo doma dělat. Proti jiným letům nedostatek kaprů na vánoční stůl. O svátcích povoleny zase taneční zábavy. Rok 1941: se koná společný ples Národní Matice. Výtěžek dán na obecní knihovnu, 275 K. 2. a 3. března přiletěli skřivánci a špačci. 1.dubna odešel do důchodu vysloužilý řídící učitel Josef Soběslav, jako 55letý, správce školy. Po něm psal kroniku pisatel O.Janků. Učitelkou se stala sl.plavcová, dosud učitelka ve Vysoké německá vojska vstupují do Jugoslávie a Řecka. Zákaz všech tanečních zábav. O velikonoční neděli zastavení činnosti Sokola. Ve středu byla v Strážnicích před hostincem p.voborníka přehlídka koní a to pro koně také z Chodče, Vysoké a Bosyně. Ve čtvrtek svátek byl přeložen na neděli a den byl den pracovní. Toho dne večer přistál nouzově u Střednic za nádražím na Hůli vojenský letoun, stíhačka a byl na poli do druhého dne bylo na Vysoké biřmování, na něž šlo od nás mnoho dětí vstoupila Říše v nepřátelský poměr s Ruskem. Prázdniny ve škole začaly V červenci zemřel p.antonín Kleinert, bývalý obchodník a dlouholetý starosta, zakládající člen Sboru dobrovolných hasičů, ve stáří 86 let. Pohřeb byl v sobotu na evang. hřb. ve Vysoké. Obecní třešně prodány dle odhadu za nízkou cenu. Získalo se za ně 700 K. Cena za 1kg. Koupených (musí být do obchodu dány prostřednictvím družstva zeměděls.), je na krámě kolem 12K. Obilí je ještě zelené. 49

50 V neděli je den písmene V. Tím označeny plakáty upevněné na nádraží a vratech i z papírem nalepené v oknech školy. Značí Vítězství začaly žňové hlídky. Konají ji povinně hasiči v hasič. kulně, mimo to polní hlídky, jež dozírají mimo ves a obecní hlídky tvořené z velitele a 6 členů, již se střídají po ½ dne a ½ noci a ve třech částech obce mají pochůzku. Účel jich je ochrana úrody od nátlaku, případně od úmyslného zapálení. Poněvadž rolníci někteří nejsou přímo hlídkou povinni, přichází služba na občany vždy znovu za 5 dní. Ku konci týdnu ( ) začínají žně. Úroda je dobrá. Ten čas je také hlavně sklízečů rybízu. Platí se (družstvem, jež má jediné právo kupovat) 2,80K, potom i přes 3K za 1kg. Od česání placeno 50 a potom 60 haléřů za 1kg. V tom čase, v týdnu (14.9.) se ještě mlátí, na poli je jen u Střednic ojedinělá,,míchanice. Ovoce se již hodně sčesalo, pospíchá se s tím, protože se ovoce hodně krade. Hlídky žňové požární již přestaly. Jako novinka, již druhý týden se prodávají cigarety (kuřivo vůbec) na průkaz mýdlového lístku a to za týden 30 cigaret. Z největšího statku se odvedlo 11 koní. Kteří byli dříve uznáni schopnými pro vojenskou potřebu. Opět začaly požární hlídky. Týden od je týden velkého sběru starého papíru. U nás byl sběr proveden pomocí školních dětí. Sebráno celkem 38 kg papíru. Na Štědrý den byla vichřice. Ve Střednicích shodila půl štítu u stodoly. Na honu zastřeleno 107 zajíců. Ke konci roku 1941 počet obyvatel: 675 celkem z toho 643 Čechů. Rok 1942: Počátkem ledna zemřel p.jaroslav Novák, poslední,,osadní starosta Strážnic. V týdnu do byla provedena sbírka zimních potřeb pro vojáky na východní frontě. Věci složeny v obecní úřadovně a potom odvezeny na Mělník. Ve škole se neučí. Veliké mrazy a o uhlí je nouze pro nedostatek vagonů. Končí masopust, který prošel bez zábav a plesů. Ve vsi, v zadním hostinci je již týden loutkové divadlo (Kelnerovo), představení jsou velice oblíbená a hodně navštěvována. V neděli konec kapely p.nováka (o 16 hudebníků). V zadním hostinci, pod titulem Mladého národního společenství zasedání. Při pohřbu konaném nemohlo být zvoněno na obecních zvonech ve Strážnicích a Střednicích, protože před měsícem byly odvezeny jako slitiny barevných kovů. Pro nákazu slintavkou přísná opatření. Onemocnění je omezeno asi na 4-5 míst. Rok 1943 : Volba nového starosty p.nováka, poněvadž dosavadní p.bl.jírů se vzdal úřadu v důsledku vyšetřování a prohlídky zásob na základě udání. 50

51 Pouť odbyta bez taneční zábavy. Lidé chodili na Chloumek, kde podniky zábavní byly, ale cukroví ne byla rozpuštěna Národní Matice a jmění zajištěno. Škola toho roku končí Začínají žně. V pondělí začíná prázdninový žňový útulek pro děti matek, jež pracují na poli. V říjnu zabírání statků pro Němce z Besarábie (Rumunska). Léto suché, mnoho studní vyschlo, lidé k dobrým studním chodili z daleka. Důsledkem toho se odhodlala obec zahájit kroky k přistoupení k vodovodu okrskovému do Vysoké. Rok 1944 : Od zřízeno Kuratorium tělesné výchovy, vedoucí je Vladislav Makeš a O.Maudrová, a cvičí ve škole v prázdné třídě promítán v hostinci p.maudra nízký film,,drůbežnictví pořádaný Svazem zemědělců. Promítal p.uč. Krupička. Ke konci února pořádána sbírka ve prospěch Sociální pomoci, jež vynesla 3 602K počal činný býti zase dětský útulek ve škole. Ošetřovatelkou je sl. Marvánková z Vysoké N.S. pořádalo divadlo,,já mám koně, za veliké účasti obecenstva. 28. a o svátcích svobodně hrálo divadlo druhou družinou ochotnickou,,statek našeho Franty. Pouť Trojická byla s všelijakými atrakcemi, ale bez perníku a cukroví odevzdány a uloženy součástky odstředivek a máselnic sneslo se na Střednických polích na Hůli- letadlo. Druhý týden zase odletělo divadlo,,jehla v kupce sena divadlo,,bártova pomsta. Rok 1945: V týdnu od jde ze Strážnic několik mladíků na kopání zákopů. V pátek na rozkaz okresního úřadu vyprázdněny třídy ve škole, nábytek odnesen k p.němcovi a Maudrovi, do tříd dána sláma. Připraveno pro případ vystěhovalců. Na počátku b ezna podobně připraveny ještě sály hostinců. Ku konci března bylo přijato asi 15 rodin z Maďarska. Ubytovány po vsi. V úterý stěhují se uprchlíci z Rumunska ze vsi na vozech se zásobami přes Mělník. 51

52 Dodělávají se poslední práce na protitankových překážkách (hlavní hotovy už dříve) v Praze Národní výbor jedná s K.H.Frankem boj v Praze. Frank nechá střílet z děl. Nová jednání. Od Plzně se blíží ku Praze Vlasovci a Americké vojsko německá armáda kapituluje úterý. Kapituluje i u nás v Praze. Odzbrojování Němců postupujících od Liběchova. Vyvěšení praporů republiky. V. Voborník, jako partyzán středa. Němci i s tanky jedou skrz Mělník. Bombardování Mělníka Němci. Odpoledne ruská letadla odstraní německá a odstraňují silnice zaplněné německými vozy. Místní ozbrojená stráž zajme 2 důstojníky SS. U Čertovy rokle nalezení K.Šesták a Fr. Švadlenka. Příjezd Rusů s tanky. Vítání jich pátek. Postup dalšího ruského vojska, pěchoty, tanků, děl. Vyhlášená mobilizace 3 ročníků (býv. vojáků) sobota. Pohřeb p.fr.švadlenky. Do Strážnic přijelo polské vojsko neděle. Pohřeb p.k.šestáka, rolníka, stáří 45 let, z č.45, na katol.hřbit. Polské vojsko odjíždí Příjezd do Prahy p.pres. dr. E.Beneše s chotí Příjezd do Prahy Českoslovens. vojska s generálem Svobodou Na polích u Chloumku se pase 80 vojenských koní. Pouť u Chloumku nebyla. Je tam ruské vojsko. Začátek června je velice teplý stěhování českých rodin ze vsi do Liběchova a Želíz (Frundl krejčí do Želíz, Vilda zemědělský dělník do Želíz, V.Procházka do Liběchova.) Odpoledne Místní sdružení mladých pořádá koncert, proslov p.v.nováka, a potom taneční zábava. Na statcích mnoho Němců z Prahy i z okolí (Želíz, a pod) na povinné práce po sedmi letech zase oslavena památka J.Husa průvodem ku hranici, kde proslov a recitace, vypalování raket. Oheň zapálen na znamení s Řípu, kde zapálení hranice bylo počátkem všech ohňů celého Podřípska. 52

53 29.7. taneční zábava (již druhá) odvod několika ročníků branců, celkem 24 mužů. Šli s hudbou a p.jos.hokeš předsedou národního výboru do Střednic, odtud autobusem na Mělník. Škola od 3.9. začala jako jednotřídní, protože s odstěhováním lidí do pohraničí, odešlo také mnoho dětí. Zůstala v obci asi 1/ se mnoho občanů účastnilo vítání p.pres. Ed.Beneše při jeho návštěvě na výstavě na Mělníce. Na nádraží zaměstnáni Němci. Odvoz řepy vázne pro nedostatek vozů železničních. Od učí zase již 4 roky učitel J.Soběslav. Tímto zápis kroniky končí. Děkujeme kronikáři, který důsledně za války psal události, které autenticky přibližují dobu. Bohužel jméno kronikáře nebylo zaznamenáno. Děkujeme. STŘEDNICE (Strad = med, střednici = včelaři, Střednice osada, kde bydleli včelaři.) Střednice, ves od Mělníka 8 km na severovýchod, 1 km západně od Vysoké, leží v mělké dolině mezi Strážnicí a Vysokou na okresní silnici. Střednice, katastrální obec, náležejí k místní obci Strážnice, k farám a k poštovnímu úřadu na Vysoké, jindy náležely k panství Mělnickému. Výživu mají obyvatelé hlavně z polního hospodářství, statky mají rozsáhlé pozemky s půdou dobrou. Zvláštností jest, že jsou zdejší pozemky, které ku každému číslu náležejí, od dávných dob pohromadě. Výměra všech pozemků činí 821 jiter. V dolinách a úpadech výborně se daří chmel. V Střednicích je hostinec, prodej tabáku, pak kovář a kolář. V úpadě, nazvaném Bundol, táhnoucí se odtud směrem jihovýchodním, jsou hojné chmelnice. Jižněji a téměř s Bundolem rovnoběžný, jest vrch podskalský a pod ním rokle ústící do dolu Kroužeckého. Poslední větší požár ve Střednicích byl r A také vykopány byly zde dva krásné a ohromné zuby předpotopního zvířete (mamuta) a r dva parohy na 1m dlouhé. Velmi vzácné náramky, bronzové, u Střednic vykopané, byly darovány r musei krajinského na Mělníce. Archeolog Václav Krolmus v r.1850 a pak opět v r.1853 objevil zde a v okolí až k Bosyni v pohřebišti pohanské, z nichž mnohé v českém musei v Praze uloženy jsou. Týž archeolog odvozuje jméno,,bun dol od indického jména bun t. zlého ducha, čerta, raraše, tedy,, čertův důl, kde prý snad za pohanství Černoboh se vzýval a jemu zde obětováno bývalo. Po válce třicetileté, dle konskripce v polovici 17. stol., byli ve Střednicích tito sedláci: Jan Jansa s 55 str.orn. rolí, 10 str. lad, 40 str. porostlého, ¼ str. zahrad, 3 str. vinic, Item Brkalovský s 60 str.orn.rolí,90 str. porost.,1 ½ str. zahrad,1/4 str. chmelnic, Havel Kučera 53

54 s 80 str. orn.rolí, 85 str. porost.,2 str. zahrad,2 ½ str. vinic, Kateřina Kundrátka s 77 str. orn. rolí, 72 ½ str. porost. ½ str. zahrad, ¼ str. chmelnic, Jan Šlomich s 100 orn. rolí, 40 str. porost.,1/2 str. zahrad, ½ str. chmelnic, Anna Vejcková s 115 str.orn.rolí, 50 str. porostl., 1 ½ str. zahrad, suma 487 ½ str.orn.rolí, 10 str. lad, 377 str. porost.,61/4 str.zahrad,1 str. chmelnic,51/2 str. vinic. Usedlý zahradník Václav Haramule. K tomu poznamenáno: Tato ves na stavení mírná, role pšeničná, luk na mále, od ovoce a chmele užitek vynáší. A další informace: V knize SOUPIS PAMÁTEK HISTORICKÝCH POLITICKÉHO OKRESU MĚLNÍK je zmínka o tom, že se má také ve Střednicích nacházet STŘÍBRNÝ PÁS, skládající se ze stříbrných článků. Okraj jejich jest vroubkován, a středem jejich jde mezi rovnoběžnými pruhy v malé tečky rozdělenými vkusný ornament. K jednomu z článků přiletována okřídlená hlava andílčí, jiné dva končí se dvěma menšími podobnými hlavinkami, prohnutou sponou na vzájemném spojenými. Na zadní straně jednoho z článků punc staroměstský a značka zlatníka A L. Druhá pol. XVII. Stol. CHODEČ (Chodec, chodcové, chodové, muži, jenž s osadníky sousedních Strážnic na stráž chodili, chodec též člověk chudý, Choteč také z osobního jména Chotek). Historie obce Chodeč (Chodě, Choteč), ves, leží 11 km severně od Mělníka a 1 km severozápadně od Vysoké. Ves založena jest na půdě, kde vytryskuje ze země hojně praménků, takže zde bývá velmi mokro. Ze zdejších skal pískovcových teše se dosti tvrdý čtvercový kámen na stavby, na schody, apod. Jindy náležela tato katastrální i politická obec k panství Liblickému. Chodeč, katastrální obec, činí se Zimoří Hoření a Dolení, obec místní. Výstavné domy, větším dílem kamenné a z cihel, jsou hlavně hospodářské. Obyvatelé zaměstnávají se na rozsáhlých pozemcích hospodářstvím. Také daří se zde chmel. V Chodči jest hostinec, obchodník se smíšeným zbožím, kovář a obuvník, pak prodej tabáku. Od 14. století, již v době předhusitské až do sklonku 18. století byl zde farní kostel, zasvěcený sv.martinu biskupu, od něhož odváděny kapitole mělnické 3 kopy č.grošů. Původ kostela není znám, zdá se toliko, že byl později filiálním kostelem na Vysoké. Když ve švédských válkách farář vysocký do zajetí v zástavu odveden byl a více se nevrátil, ano také v krajině této mnoho kněží se nedostávalo, byla farnost vysocká mnoho let bez faráře, i přiděleny jsou obec Vysoká, Střednice, Strážnice a Bosyně ku patronátní beneficii ve Vtelně a později (r.1720), když farnost ze Vtelna do Chorušic přeložena byla, obstarával zde služby Boží duchovní dříve ze Vtelna a potom z Chorušic.Tehdá filiální kostel v Chodči připadl k beneficii patronátní v Liblicích, odkudž duchovní zde ob čas přisluhoval. Roku 1755 byla opět fara na Vysoké vlastním, od Chorušic neodvislým, farářem (nejprve Václ.Vojt.Paudrem, na Vysoké pochovaným) obsazená, ale Chodeč zůstala s vrchnopansky přináležejícími vesnicemi Truskavnou a Březinkou posud ještě při beneficii liblické, až pak na faru vysockou dosazen byl v r.1784 Jiří Nechyba, Pražan, theologie magister, sv.theologie bakalář, který zde 5 r. a 2 měs. Se zdržev, později jako vikář v Písecku, diecéze Budějovické, zemřel. Ten hleděl upravit poměry posavadní, antˇ bylo mu opatřovati za nepatrnou odměnu funkce duchovní v dotčených obcích za faráře liblického, jemuž bylo jeti v nejlepší cestě přes Vysokou 54

55 do Truskavny a Březinky nejméně 3 1/2 hodiny. K plné opravě došlo konečně r. 1786, kdy zrušen byl filiální kostel sv. Martina v Chodči, a obce Chodeč, Zimoř, Truskavna a Březinka k farnosti vysocké přivtěleny jsou proti roční náhradě. Jiří Nechyba způsobil také, že toho času i Kokořín s Dolem Kokořínským pro velkou vzdálenostˇ od farnosti vidimské odloučen byl a k faře na Vysoké přidělen za náhradu paušálu štolového ročních 1 zl. 49 kr. konv. m. z fary vysocké faráři na Vidimi. Za příčinou toho rozšíření kolatury vysocké byla dvorním dekretem ze dne 14.srpna 1789 udělena faráři na Vysoké dotace 70 zl.kon.m. z náboženského fondu k možnému vydržování jednoho kaplana.v r.1805 dne 18.listopadu stala se jiná úmluva mezi Aloisem Bublou, farářem v Liblicích a vysockým administrátorem Jak. B.Stránským, že za tyto odpadlé vesnice, za Chodeč a Zimoř, každoročně 2 zl.37 kr.a za Truskavnu a Březinku 2 zl.5 kr. jako doplněk náhrady za štolu faráři liblickému duchovní na Vysoké dávati bude. Před dosazením faráře J.Nechyby do Vysoké r.1784 měl zde (v Chodči) kostel vlastního duchovního, což ale jen asi dva roky trvalo, anť kostel tento r.1786 zrušen byl, sochy jeho, šat (ornát z 15.stol.neb 16.stol.), missale aj. do nového,r.1803 hrab. Janem Pachtou vystavěného a r.1810 posvěceného kostela v Šemánovicích přeneseny byly, takže kostel sv.martina v Chodči zpustl, až konečně v hospodu proměněn byl. Dřevěná, nevysoká věž, která vedle kostela stávala, zničená již dávno. Kolem kostela byl také hřbitov, proto přicházívá zde často majetník hospody při kopání na lidské kosti. Ještě na konci 19. století, bylo znát na hospodě č.p.26, zazděná, polokruhová okna kostelní, sakristie, také se ukazovala bývalá zvonice, nyní stodola před. č.8 v Chodči. Na faře v Nebuželích byla viděna starožitná židle, dle udání pocházející z kostela v Chodči. Ve Vysoké čís. 25, sloužili kostelní dveře z Chodče, hojně pobité hřeby s velikými hlavicemi za dvířka vedle vrat do dvora. Od r do r byl rychtářem v Chodči Jiří Šesták. potom byli představení v místní obci Chodči a Zimoři Václav Kleinrt od r.1851 do r.1854, a odtud Jiří Šesták do r.1864 do r.1867, odtud Václav Nejedlý ze Zimoře do r.1870, pak Josef Šimonek ze Zimoře do r.1873, a odtud je starostou obce Václav Šesták. V Chodči stávala jindy také tvrz. O prvních držitelích Chodče zachovaly se zprávy toliko kusé. Kapitola mělnická, která trvala až po válce husitské, dostávala ze vsi Chodče odkazem zabezpečený plat 3 kop.č.gr.roku 1547 náležela Chodeč s dvorem kmetcím a s podacím kostelem obci Mělnické, ale propadla pro účastenství ve zpouře proti Ferdinandu I. R pak náležela Chodeč s příslušenstvím k statku v Bosyni, který držel rytíř Jiřík Kaplíř ze Sulevic, jenž prodal Albrechtu rytíři Pětipeskému. Roku 1620 bylo Václavu rytíři Pětipeskému ujato v pokutě všecko jmění a i s Chodčí od komory české prodáno r.1623 Polyxeně kněžně z Lobkovic. Díl vsi Chodče s podacím kostelním, náležející k statku Brocnu, koupil s tímto r.1604 Alexandr Kyj od Vojtěcha Vladislava Vosterského Kaplíře za kop gr.č., a po jeho smrti bratr jeho Václav Kyj (Kej) z Kyjova a Hiršfeldu a na Brocně od Kaplíře za kop míš. jej převzal. Václav Kyj odsouzen při komisi konfiscatinis. Výpovědí ze dne 28. ledna 1623 polovice jmění propadla. Statek ten (Brocno) od komory české téhož roku za sumu odhadní kop míš. kněžně Polyxeně z Lobkovic byl prodán, avšak byl již zpustošený, že jej řečená kněžna převzeti nechtěla. Pročež ponechán byl od komory k užívání vdově Dorotě Kyjové roz. Kaplířové, a potom její dceři Esteře Juditě, provdané za Kašpara Ratzenbergera z Ratzenbergu, jemuž po smrti jeho manželky k rukám dětí po ní pozůstalých 55

56 dne 4. února 1668 za sumu odhadní kop 17 gr.prodán jest. Ves Chodeč se statkem Bosyní dostala se koupí k panství Liblickému. Další informace : Vedle čísla 34 stálo číslo 33, které vyhořelo a nebylo znovu stavěno. Stálo blízko silnice a vedla k němu pěšina od č.6 nad č.4, 3, a 29. Na místě, kde stojí č.24, stávala obecní pastouška. Nad ní u silnice váha. Mezi čísly 10 a 21 stávala došková chaloupka č.22, poslední majitel Pavel Švanda. Popis událostí v obci po rocích V roce 1902 bylo ve vsi 230 obyvatelů. Domů 36. Starosta: Václav Šesták. Lom vlastnil V.Šesták Živnostníci: Hostinský a kupec: Kovář: Krejčí: Obuvník: Václav Němec Vetešník Josef J.Žižka A.Škuba V roce 1914 vypovědělo bývalé Rakousko- Uhersko Srbsku válku, a tím byl dán podnět k válce světové, která se ukončila až v roce Válka zasáhla i na takové malé obce jako je Chodeč. Ve válce padli, nezvěstnými se stali neb následkem útrapu zemřeli občané obce Chodeč: Jan Červený Josef Kűhnel Václav Kleinert Václav Knot František Mikeš Matěj Rambousek Václav Slavík Josef Švanda V roce 1919 Josef Kleinert, domkář z č.p.2 byl zvolen starostou obce a nastoupil dne 17.července 1919, když se dlouholetý starosta obce Václav Šesták vzdal svého postu. Rozdělení obce: Místní obec Chodeč rozdělena výnosem ministerstva vnitra ze dne čís. 55/ O9 ai 1919 na dvě samostatné obce Chodeč a Dolní Zimoř. Elektrifikace obce rok 1925: Roku 1925 připojena je obec zdejší usnesením obecním výborem se souhlasem všeho občanstva na elektrikářskou síť svazu,,středočeského. 56

57 V roce 1932 dne 17. listopadu, bylo zvoleno obecní zastupitelstvo. Starostou obce zvolen V.Šesták. Zastupitelstvo mělo 9 členů. Počet obyvatel Vyhlášená všeobecná mobilizace. Sousední Německo se bouřilo. Narukovalo 15 mužů. V měsíci září přišli do obce příslušníci finanční stráže s jejich inspektorem Františkem Marvanem, a sice z pohraničního okresu Rumburského. Byli zde usídleni a po určení hranice mezi naší republikou a,,německem konali zde dále službu. Hranice táhla údolím od Zimoře pod obec jižním směrem směr pod Sitnou. Současně tou dobou byl do obce přidělen oddíl stráže bezpečnosti, které velel vrchní strážmistr Fr. Mottl. Také se do obce přistěhovalo několik rodin z německého území, které byly vysídleny. Příšerný byl den 15.března Sníh se sypal, když Chodčí projížděly motorizované jednotky německé branné moci a vylepovaly plakáty po osadách, informovaly o tom, že byl zřízen,,protektorát Čechy a Morava Německá říše obsadila 14.března naše země. Koncem roku utvořeny pracovní tábory, které postavily silnici Chodeč Zimoř Válka se stává světovou Němci převzali 4. prosince hospodářství č.6. Vlastníci Josef a Vlasta Šestákovi. Dosadili na tento objekt Němce K. Meiniga Němci zatkli a odvezli z Chodče 19 lidí. Některé popravili. Nejprve je odvezli do Mladé Boleslavi 6. června. Posléze do různých táborů. Dodatečně odvezli další obyvatele. Prázdné hospodářské objekty obsadili rovněž Němci. Obsazená místa č.p. 6, 5, 15, 31, 12, Německo bylo nuceno kapitulovat. Znovu Československá republika. Jsou povoleny pouze 4 politické strany. Vedoucí jest Komunistická strana československá. Zrušeny obecní úřady a následují národní výbory. Místní národní výbor ve zkratce (MNV). První předseda J. Kűhnel V červnu odhalen pomník umučených občanům. Postaven mezi čísly 4-6. S heslem,,nikdy nezapomeneme března pracovali všichni muži z obce na národní směně v rámci,,den vítězství, byla upravena cesta k panskému lesu. Jinak nežli šla stará cesta. 57

58 1955 Zemědělské objekty se scelují v jeden celek a tak vzniká Jednotné zemědělské družstvo (JZD). Do JZD jsou sdružovány usedlosti do 20 hektarů. Větší majetky jsou bez náhrady odevzdány státu. Postupně stavěny družstevní budovy. JZD demoluje č.18. Na jeho místě postavena váha. Číslo 19 rovněž zaniklo, zbyla stodola. Místní národní výbory se v obcích ruší a sdružují se z několika obcí v jeden MNV Vysoká. Stavěn obecní rozhlas Zahájena pravidelná autobusová linka Postaven kravín na 96 kusů dobytka Zasypán, zrušen obecní kal. Byl na nevhodném místě pod silnicí. Postavena autobusová čekárna Silnice z obou stran asfaltová Postavená nová nádrž na vodu poblíž zrušeného kálku Katastr obce se mění. Pole se scelují ve velké celky, rozorávají se meze a cesty a tvoří se cesty nové. Rok 1968 je rokem bouřlivým. Hned v lednu na zasedání ústředního výboru komunistické strany československé vyslovena nedůvěra prvnímu tajemníkovi strany, který je současně prezidentem republiky Antoníni Novotnému a dalším členům. Tajemníkem strany zvolen Alexandr Dubček. Za odstoupeného prezidenta zvolen Ludvík Svoboda. Zvolena i nová vláda s progresivním myšlením, konzervativci byli odstraněni. Nová politika se ovšem nelíbila socialistickým státům, kteří tvrdili, že to směřuje návratu ke kapitalismu. Stalo se, že během noci z 20. na 21. srpna vtrhlo vojsko do naší republiky, rozhlas, televize, vše přerušeno. Noviny netisknou. Okupanti dříve spřátelené státy jsou: Sovětský svaz, Německá demokratická republika, lidová republika Maďarská, Polsko a Bulharsko. Dva spřátelené státy nevyslaly vojsko do republiky a to Jugoslávie a Rumunsko Vojska německá, maďarská, polská, bulharská odešla z naší republiky již koncem roku minulého a vojsko Sovětského svazu (Ruska) zůstává nadále u nás, museli jsme jim postoupit kasárna, cvičiště, ubytování pro důstojníky apod. Vojáci a důstojníci zde mají i své rodiny, obchody, zkrátka jsou u nás jako doma. Prvý rok vstupu cizích vojsk na naše území jsou ve velkých městech demonstrace, proti KSČ a Sovětskému svazu. 58

59 V těchto letech v obci Chodči je klid, každý má zaměstnání, žije v dostatku. V obci jest několik aut v osobním vlastnictví. Organizace, spolky, závody, které v písemnostech a zápisech, záporně označovaly vstup vojsk do vlasti jako okupaci, musely svá tvrzení vzít zpět. Dne 22.října na pozemku zvaném Za zvoničkou, blízko kostela, postavil se rodinný dům pro mladé družstevníky. Druhý dům se postavil o rok později Ke konci roku vybudováno výbojkové osvětlení v obci Tak jako národní výbory se s několika obcí sloučily v jeden národní výbor, většinou ve střediskové obci, tak se slučují JZD ve větší celky, aby si mohly pomáhat, doplňovat strojový park apod. Proto se stalo, že JZD Chodeč se spojilo 5.března s JZD Bosyní a Kokořínem. Všechna tato družstva o výměře 805 ha orné půdy tvoří Jednotné zemědělské družstvo Kokořín. Jméno JZD Chodeč zaniklo v novém sloučeném JZD Kokořín. 26. a 27 listopadu byly volby do všech zastupitelských sborů všech stupňů. Volila se jen jedna kandidátka pod titulem,,národní fronta, na které kandidovali kandidáti všech tří politických stran i kandidáti bezpartijní. Dne 28 listopadu bylo k JZD Kokořín přičleněno ještě JZD Březinka. JZD Kokořín obhospodařuje na ha a jsou v něm sloučeny obce: Kokořín, Janova Ves, Březinka, Truskavna, Šemánovice, Bosyň a Chodeč května projel spojenými obcemi tj. Kokořínem, Janovou Vsí, Bosyní, Vysokou, Střednicemi, Strážnicemi a Rymání závod míru na kolech Varšava, Berlín, Praha V měsíci březnu bylo vysázeno 11kusů bříz u kapličky v rámci zvelebení obce. Na hranici Chodečského a Stráženeckého katastru, byly provedeny dva hloubkové vrty. Jeden,,U kamene, druhý u pěšiny,,u kopek Pěšina z Vysoké do Chodče byla rozšířená a celá vyasfaltovaná. Před č.12 a před zaniklým č.19 stály tři vzrostlé kaštany, které byly odstraněny pro nepřehlednost silnice. Terén byl mírně upraven. U č.26 hostinec, dříve kostel, byl postaven betonový sloup na elektrické vedení a při kopání jámy těsně podél zdi vykopány lidské kosti. Kolem kostela býval hřbitov. Dne 10.října vypukl při večerním dojení v kravíně oheň na půdě kravína, kde byla sláma a jetel. Celý vrch kravína shořel. Přijelo 8 požárních zásahových vozů, z Mělníka, Kralup, Neratovic, Mšena a vojáci. Byla neděle. Bylo bezvětří. Po odklízení všeho, co zbylo po požáru, začalo se s opravou. Střecha je nyní nízká. Přistavěna koupelna. Tento rok byla Chodeč zařazena do rekreační oblasti. 59

60 1977 Začátkem roku bylo v Chodči 76 osob. V obci je 11vdov, 3 důchodkyně, dvě svobodné a jedna rozvedená, celkem 14 žen bez mužů. Naproti tomu ani jeden vdovec. Ke konci roku se ruší Jednotné zemědělské družstvo Mělník a slučuje se s naším JZD Kokořín. Název Jednotné zemědělské družstvo československo-sovětského přátelství se sídlem na Kokoříně. JZD Mělník zahrnovalo obce: Chloumek, Mlazice, Vehlovice. Nově sloučené družstvo má výměr 1 881ha. Do obce jezdí pojízdná prodejna. Na horní části obce jsou studně v hloubce až 17 metrů, čímž níže jsou mělčí a to 2-3 metry. Poslední studna v č.20 a v č.11. Z čísla 11. zásobováno vodou č.12, č.31 a hlavně kravín. Čísla 13, 14, 15, 17 se majitele položili před mnoha lety vodovodní potrubí ze studně z č.25 a pomocí pump přitahují vodu. V čísle 31 se pokoušeli vybudovat studnu, ale bez úspěchu. Po desetimetrovém výkopu použili artézský vrt a v hloubce přes 40m nenarazili na vodu Staví se velkokapacitní odchov mladého skotu pro 512 kusů. Místo při dolní části obce, kde dříve stálo č.18, po úpravách vybudována autobusová zastávka a otočka. 30. dubna u č.20 poražen stoletý kaštan, ozdoba obce. Tímto děkuji panu Šestákovi z Chodče, čp.64 d) Významné budovy a jejich popis HARASOV (z roku 1915 turistický hotel JUDr. Bedřicha, knížete z Lobkowicz) (zapsáno v původním znění) Krása údolí Kokořínského známa byla turistům od jak živa. Od pradávna putovaly sem proudy návštěvníků, aby shlédly požehnaný tento pruh naší vlasti. Od roku , kdy otevřena byla lokálka Mělník Mšeno - Ml. Boleslav, rozhojnil se počet návštěvníků neobyčejně. Mnoho turistův, shlednuvších krásu romantického tohoto zákoutí, zamilovalo si údolí tak, že zatoužilo po pobytu delším v malebném tomto kraji. I usazovali se ve skrovných chatrčích,,doláků nebo v četných vískách na periferiích údolí roztroušených. Mnohdy zakoušeli mnohé a mnohé svízele nepohodlí, jimiž je skrovné chýše a světničky jejich častovaly, ale přece rádi zapomínali všech těch nedostatkův a s příchodem jara opět spěchali v Důl. Od roku 1911 není potřebí více zakoušeti nedostatkův a nevýhod takových. Kavalír český, kníže JUDr. Bedřich z Lobkovic, postavil tu v místě v pravdě ideálním na březích rozlehlého jezera nákladem korun převyšujícím moderní hotel, jemuž dle prastarého, na protější skále dnes v skulinách již ležícího hradu, dáno jméno,,harasov. Vnitřek hotelu zdobí 26 prostranných, slunných pokojů, moderně zařízených, vším možným pohodlím pro jednotlivce i rodiny vypravených, z nichž 9 má velké balkony k tůni čelící. Ve středu hotelu prostírá se rozsáhlý sál,,máchův s orchestrální apsidou. Je zdoben kopií Myslbekova Máchy a úvodní aklamací,,cikánů, jichž děj se v údolí kokořínském odehrává. Velká autogaráž umožňuje přenocování i automobilistům. Auta od Prahy k Mělníku jedoucí, odbočte za cukrovarem vpravo (Pozor na návěstní tabuli!) a spějte kol nádraží mělnického 60

61 ke Lhotce, odkud až k hotelu vede pohodlná silnice. Unaveni a zemdleni ruchem velkoměsta najdete na Harasově osvěžení a posilnění nejpříjemnější. Kuchyně hotelu je výborná, ceny mírné. Povozy, telefon k dispozici. Stanicí poštovní a telegrafickou pro Harasov je vesnice Vysoká u Mělníka, čtvrt hodiny od Harasova vzdálená. Pro hromadné výlety školní je tu veškeré zařízení. Za takových okolností stal se Harasov s překrásným jezírkem u jeho paty perlou to údolí Kokořínského, jež nemá soupeře sobě rovného v takové blízkosti naší zlaté Prahy, půvabnou pražskou villegiaturou a hotel Harasov letním dostaveníčkem Pražanům. Jeden z letních hostí Harasova napsal 1.července 1913 ve feunletonu Listů Národních: Obrovská tůň, zajímající plochu 7 hektarů, připomíná půvabem svým poněkud Černé jezero, ten drahokam v lesy Šumavské vsazený a nesmírně je zdobící. Jezero Harasovské nemá sice tak mohutné stěny, jaká se nad Černým jezerem vypíná, za to však stěna jeho není tak pustá, jsouc plná šťávy, plná zeleně stromů jehličnatých, plná skvoucího šálu, kterým se zde v tůni shlíží. Jezero Harasovské vábí a poutá nás k sobě nevýslovně, vždyť je tak krásné za každého počasí i času. Krásné je, když klidná jeho hladina pije žárné paprsky sluneční i tenkráte, kdy vítr jej vzdouvá, rozčeřuje a břehy jeho pěnou postřikuje. Je krásné za tichého večera, kdy vše kolem dřímá a ono tiše usíná. Překrásné za slunce východu po noci chladné, kdy pokryto jest závojem z tenounkých nitek páry utkaným, čekající na příchod slunce, jež mlžinu tu přemůže, rozptýlí a mnohdy pozvedne cele jako oponu. České Pobráno české Kalendo český Bled! Tak znějí slova údivu turistů, když požehnaný tento kout a čilý, dovádivý život koupajících se hostí pánů i dam společně v laškovných vlnkách jezera ponejprv spatřují. Zvláště tehdy, když za letních paren vprostřed koupajících se vjedou hejna jolek a lodic obyčejných, jež tak malebně povrch jezera Harasovského zpestřují, a ta roztomilá dětská drobotina oddá se na březích skotačivému reji, naplní se písečné lázně nahými, osmahlými těly na slunci se vyhřívajících a pavlány hotelu ožijí je život kol Harasova podoben ruchu na pláži přímořském. Dušan Jurkovič, architekt, vyslovil se o místě tomto takto: Udolí Kokořínské v místě, kde leží jezero Harasovské, má neobyčejně výhodnou polohu sluneční a nedovedu si představit nádhernějšího letního pobytu nad místo toto. Koupání v ideálně čisté pramenité vodě a slunění na nádherném droubonkém písku tamějším zůstanou jistě pro vždy jedním z největších požitků a nejúčinnějších osvěžení, kterých si u nás letní doby popřáti můžeme. Toto údolí, pouze k jihu otevřené, jinak se všech stran kryté, bude jistě vždy hledaným útulkem těm, kdož potřebují osvěžení nejpřirozenější v horské krajině, na čistém vzduchu a v čisté pramenité vodě. Před odchodem svým z údolí dodal: Jsou tu čtyři nejznamenitější lékaři světa: Slunce, voda, vzduch a kuchyně, kteří léčí 80% všech nemocí a útrap a ulehčují i těm, kdož mnoho již vytrpěli. Dnes nestačí více místností Harasova přílivu hostí i pasantů. Proto rozhodla se správa hotelu prastaré skalní byty v protější skále, jejíž paty jezero Harasovské myje, změniti v originální vinárnu zvanou. Nynější vnější ráz skalních bytů těchto dle dobrozdání Dušana Jurkoviče ponechán netknut. Uvnitř jsou skalní byty rozšířeny ve dvě prostorné komnaty a rázovitým zařízením 61

62 vydekorovány. K místnostem těmto připínají se tři koje (chamry) čtyřhranného a kruhového půdorysu s okénky bezprostředně nad tůň jako tajemné vis a vis frontě hotelní. Pohádkové ovzduší jezera Harasovského, originelní výzdoba Petrovského skrýše (otevřené krby, samovary, banditské trofeje, fantast, zbraně). A světoznámé Mělnické udržují hosty v bujném veselí až do pozdních hodin nočních. Každé neděle scházejí se v Harasově mládenci a panny z celého širokého vůkolí a kol jezera bývá živo jako o pouti. Dovádivá mládež tato trpce nesla, že nemohla dosud pod střechou Harasova holdovati Terpsychoře, a proto rozhodla se správa hotelu postaviti jí vkusný sál,,černilo o kryté ploše 600 m2 nedaleko vinárny podél cesty k Vysoké a Bosyni se samotným výčepem. Sál odsud v ústraní proto, aby tančící nerušili hlučným veselím svým ty, jež kouzlo tance více nevábí. Neobyčejně šťastná poloha tak rozměrného, rozsáhlé jeho vůkolí, jezero hemžící se houfy lodic k volné disposici, to jsou momenty, jež s vděkem jistě uvítají veškeré korporace, jež by v Harasově slavnosti své, veř. produkce atd. uspořádati chtěly. Sousedství dvou měst a 22 obcí, jež s údolím úzce souvisí, bude dojista při účelné reklamě zárukou zdaru a prosperity finanční při každé zábavě. Harasov dovede kouzelným zjevem svým nalákati hojně obecenstva do nitra svého, půvabné vůkolí jeho dovede je pak trvale udržeti. Homut z Harasova (přesměrováno z hesla Chomut z Harasova) Jméno staročeské rodiny vladycké, která se nazývala po hrádku Harasovu pod Bosyní a jsouc stejného původu s Hrzany sedávala v Bosyni Přijmí [Homut z Harasova] první měl Jan Homut z Bosyně r. 1408, jehož syn Jindřich r tu a v Kanině statek držel. Z téhož rodu připomíná se pak r Radslav, Homut, 1453 Dorota (manž. Jaroš z Bosyně) a Jan [Homut z Harasova] z B. (manž. Anna z Počapl). V 1. polovici XVI. stol. držel Bosyni Jindřich [Homut z Harasova] [Homut z Harasova] [Homut z Harasova], jenž měl manž. Marjánu z Kokořova a kromě dcery Elišky (r manž. Matěj Vodička v Mělníce) syny Jiříka, Radslava, Adama, Albrechta, Petra, Václava a Jindřicha, kteří r Bosyni společně drželi. Později ujal ji Jiřík, jenž před r zemřel a syna Jana zůstavil. Tento prodal r Bosyni a po r také Chodeč (manž. Lidmila z Kostelce). Adam seděl do r v Bosyni a r koupil Petrovice (manž Voršila ze Štampachu). Tyto držel pak 62

63 Václav starší, jenž měl v l také Psáry (manž. 1. Eva z Malovic 1587, 2. Anna z Hrušova ). Syn jeho Vilém ( ok. 1638) prodal r Petrovice a zemřel ok. r Ke sklonku XVI. stol. žili bratří Jindřich a Jiřík, jichž sestra Kateřina byla vdána za Jindřicha Smolíka ze Slavic. Jindřich koupil Radonice a z dvojího manželství (1. Anička Žehartka 1587, 2. N. Nepolisská 1601) měl syny Václava ml. a Oldřicha ( 1637), kteří r Radonice prodali. Jiří vyženil r Bělou, koupil r Dlouhou Lhotu, r Choustník a r Radenín. Byl c. k. radou a hejtmanem kraje bechyňského ( Jul.). Manželkou jeho byla Eliška z Cimburka, poslední tohoto vzácného rodu ( Máj). Listy její vydal r Fr. Dvorský. Dcery jeho Zuzana a Johanka Eusebie, panny všemi ctnostmi dařené, rozdělily se r. 1619, při čemž onano dostala Choustník, tato Radenín. Johanka zemřela r a manžel její Jan Vlk z Kvítkova, nemoha se dívati týrání poddaných, vystěhoval se ze země. Zuzana, zdědivší Radenín, bydlela jako vzorná žena a vychovatelka svých dětí s manž. Janem Černínem z Chuděnic ( 1642) na Radeníně a zemřela r ún. (Životopis a listy vydal r Fr. Dvorský.) Sčk. SOKOLOVNA VE VYSOKÉ Sokolovna je stará 86 let. Starostou Sokola byl učitel Stárek ze Strážnic, jednatelem rolník Marvánek ze Střednic a Mudr. Brejcha z Vysoké. Dlouholetým pokladníkem byl učitel Soběslav ze Strážnic, náčelník Josef Rambousek z Chodče a náčelnice Jaroslava Rambousková z Chodče a Jaroslava Hazlbachová z Bosyně. Sokolovna se stavěla z příspěvků ať peněžních nebo materiálních. Na místě, kde byla postavena, bylo dříve dětské oplocené hřiště, kde školáci měli hodiny tělocviku. Na jejím rohu byl rybníček, vyzděný pískovcovými hranoly asi 20m. Za koncem dnešní Sokolovny byla velká školní zahrada, kterou opatroval řídící učitel Trejbal, který žákům, kteří vycházeli ze školy a nešli do střední školy, daroval na památku jabloňový štěp. Pamětníci stavby většinou již nežijí, vše je zaznamenáno z vyprávění dětí těch, co zažili stavbu. Pokusím se přiblížit, co jsem slyšela. Před stavbou bylo sokolské nadšení veliké, cvičilo se pravidelně na sále v hostinci u Rousů. Stavba začala roku Žáci, dorostenci a dospělí pomohli, kde mohli. Pod dnešním jevištěm se kopala hlína, vyhazovali jí na povrch, nakládali a koňským potahem odváželi. Mechanizace nebyla žádná, ani volné soboty, práce se dělala většinou v neděli nebo večer. 4.června 1922 byl položen základní pamětní kámen, který je vidět po pravé straně hlavního vchodu do Sokolovny. Kámen zahalen státním praporem byl přivezen na malé bryčce tažené dvěma malými koníky rolníka Kabriela z Vysoké čp.26. Po slavnostním usazení a projevu sokolští funkcionáři poklepali na kámen zvláštním ozdobným jako stříbrným kladívkem a pronesli několik slov. Kulturní život v Sokolovně byl pestrý - hrávalo se divadlo dětské i pro dospělé, pořádala se cvičení akademie, při které koncertoval orchestr složený ze žáků školy i těch kteří školu před nedávnem opustili, vedoucím orchestru byl učitel Mydlil. Při tanečních zábavách nebyly stoly ze dvou stran se židlemi, ale byly z každé strany lavice a tam seděly starší ženy, kterým se říkalo gardedámy. Děvčata stála ve skupině, hoši na druhé straně. Po tanci se chodilo v kole sálu a také zpívalo. Dříve byl kulturní život na vesnici daleko pestřejší, nebylo rádio ani televize. 63

64 KAMPELIČKA 27.listopadu 1904 byla založena,,kampelička, spořitelní a záložní spolek pro Vysokou a okolí. Původně byla umístěna v budově obecní školy ve Vysoké, r.1924 zakoupila dům od pana Kurcvaila ve Vysoké. V roce 1935 měla Kampelička 187 členů a vklady činily K. Starostové spolku: Josef Mokrý ( ), Vladimír Slavík ( ), od roku 1936 byl starostou Ing.Pavel Řezníček z Bosyně. Pokladníky byli: Václav Rous, učitel Alois Treybal, řídící učitel František Vacek, úředník zemědělské nemocenské pojišťovny v Mělníku Josef Kulpricht. Kampelička zasahovala hluboce do hospodářského života v obci. Poskytla obci Vysoké potřebného úvěru na zaplacení hasičské výzbroje a stříkačky, na postavení obecní váhy, silnic a k provedení elektrifikace. V roce 1922 vedle daru K povolila místnímu Sokolu potřebný úvěr na postavení tělocvičny. V roce 1928, na oslavu desetiletého trvání naší republiky, věnovala 2.třídě zdejší obecné školy nový moderní nábytek v ceně K. V témže roce k uctění památky zemřelého náměstka starosty p.ant. Čížka darovala Kampelička po 100 K. místnímu Sokolu, chudému žactvu zdejší školy a pokračovací škole. V roce 1934 daroval spolek ředitelství obecné a měšťanské školy K. a v roce K na zakoupení šicího stroje, 200 K v r na školní pomůcky. V r darovala Kampelička 600 K na očkovací akci proti záškrtu a 500 K na obranou akci vodovodního svazu proti zařízení vodovodu ze zdejšího kraje obcí pražskou. e) Jména míst zastaralé i současné názvy Na Komorsku Proti cihelně p. Chaloupky - tedy před sto lety, počínají skály a lesy obce Vysoká, jež spějí pod výšinou na Komorsku jmenovanou a táhnou se kol Štampachu ke Kroužku. Cesta Mlčenská Cesta od mlýna Mlčení a spojuje se stezkou Cymbál zvanou. Cikánská rokel - nachází se na Harasově, je pohádkově krásná, mírně ponurá. Tůň Novomlýnská Dnešní Harasovské jezero. Vila Valina Tato vila se nachází hned u paty obrovských skal na Harasově. Vila patřila kolem roku 1890 Dr.Valinovi, který byl starostou města Mělníka. Turnová Strážnice 64

65 4) VYBAVENOST OBCE a) Veřejná obsluha, spád za prací a školou Vlastní Vysoká si zachovala význam místního centra, omezený však blízkosti Mělníka. Ten poskytuje území obce především komerční služby, které jsou ve Vysoké nepočetné, samozřejmě všechny vyšší služby a zejména pracovní příležitosti. Ve Vysoké je základní škola, lékař, pošta. b) Pošta Současnost Název: Vysoká u Mělníka PSČ: Počet roznášek v jednotlivých obcích Vysoká 88 Bosyně 62 Chodeč 24 Střednice 84 Strážnice 56 Otevírací doba Po Út-Pá Vedoucí pošty p.tylová Doručovatelka Štamfestová Lucie (od září 2004) Historie Před otevřením pošty ve Vysoké náležela obec do dodacího okrsku pošty Mělník. 1.října 1887 zahájila činnost poštovní expedice ve Vysoké a správcem byla jmenována poštovní expedientka Františka Kolářová. Poštovní úřad na Vysoké u Mělníka obstarával pěší posel. Rozhodnutím ministerstva obchodu z 12.prosince 1889 byla vysocká pošta vybavena telegrafem. Tento však vešel v činnost až v srpnu r července 1895 započalo se u zdejšího poštovního úřadu přespolní doručování. Kromě Vysoké byla pošta doručována ještě těmto obcím: Strážnice, Střednice, Chodeč, Zimoř, Bosyně a Harasov. 16. května 1905 byl otevřen poštovní úřad v Kokoříně a r.1906 byl spojen telegrafem se stanicí ve Vysoké. Od 6. června 1936 dovážel poštu z Mělníka do Vysoké a zpět nájemce autobusové linky Karel Veselý. V roce 1973 po zavedení poštovních směrovacích čísel k 1.lednu má pošta Vysoká u Mělníka PSČ Poštovní přepážky vysocké pošty byly automatizovány systémem APOST 4.prosince

66 Poštmistři ve Vysoké Prodej poštovních známek měl povoleno 1899 kupec Josef Kulich, J.Maixner ( ), Františka Kolářová prov. Havránková ( ), Turková dva měsíce, Antonín Chavfreitag ( ), V. Pižl (1905-?),? Kosobud, Hana Křížová (1934) Administrátor: Karel Vaněček ( ), od 5.října 1935 Josef Falc Poštovní úřad zaměstnával dva listonoše: Václava Brabce z Vysoké a Václava Hance z Bosyně. c) Dopravní vazby Toto území je dopravně obslouženo sítí silnic III.třídy, z nichž nejvýznamnější je silnice III/2733 spojující obec s městem Mělníkem po odpojení ze silnice II/273. Na jihovýchodním okraji tanguje území obce železniční trať č.076 Mělník - Mladá Boleslav, která však pro obsluhu má minimální význam. d) Doprava Z hlediska širších dopravních vazeb zůstává území obce Vysoká mimo jakékoliv významnější dopravní trasy a leží tak v prostoru mezi stávajícím vedením silnic II/273 a I/9 severně od Mělníka. Z těchto silnic se pouze okrajově dotýká silnice II/273 jižního okraje tohoto území. Intenzita dopravy pro stanovení intenzit dopravy na stávajícím komunikačním systému lze považovat výsledky celostátního sčítání dopravy z roku 1995 a Z porovnání těchto výsledků lze usuzovat, že v současné době se intenzity dopravy na základě celostátního sčítání na silnici II/273 pohybují v rozmezí vozidel za průměrný den roku. Na silnici III.třídy jsou intenzity dopravy řádově nižší a pohybují se maximálně na hranici 500 vozidel za průměrný den roku. S ohledem na jejich dopravní význam se ani ve výhledu nepředpokládá jejich výraznější nárůst. e) Místní komunikace Stávající místní obslužné komunikace jsou dopravně většinou přímo napojeny na stávající vedení silnic III.tříd a umožňují především přístup k jednotlivým objektům a z toho vyplývají i jejich parametry a zároveň jejich dopravní závady. f) Hromadná doprava Hromadná doprava je zajišťována výhradně autobusovými linkami. Dopravu zajišťuje: firma ČSAD střední Čechy s.r.o. (ČSAD Mělník) a Kokořínský SOK 66

67 Spojení obce s Mělníkem v minulosti Spojení obce s Mělníkem obstarávala železniční trať Mělník Mšeno - Mladá Boleslav - Stará Paka. Tato místní dráha byla vystavěna a otevřena r Provoz na odbočce Lhotka Střednice byl zahájen 15.listopadu 1896, ale po řepné kampani byla jízda zase ukončena. 21.června 1897 byly zahájeny na této trati osobní jízdy. Toho dne byla na stanici ve Střednicích slavnost, jíž se účastnil kromě jiných hostí i tehdejší ministr železnic rytíř Guttenberg. Tímto dnem počínaje jezdil jednou denně vlak ze Střednic do Mělníka a zpět. Ze stanice Lhotka bylo spojení častější. Později bylo i spojení do Střednic zlepšeno a byl dokonce plán prodloužit odbočku ze Střednic až do Vysoké. Leč automobilová doprava vytlačila vlak z vůdčího postavení. Proto byly postupně vlakové spoje rušeny. Protokol obecního zastupitelstva z 22. ledna 1923 zaznamenává protest proti zrušení večerního vlaku do Střednic. V květnu r.1927 začal jezdit přes Vysokou autobus linky Mělník - Kokořín. Majitelem je Josef Ostruha z Kokořína. Proto bylo vlakové spojení do Střednic r.1928 úplně zrušeno. Autobus jezdil do Mělníka třikrát denně (v 6,30, v 13,10, v 17,50) a z Mělníka rovněž třikrát denně (v 10,20, v 16,15, v 19,10). Linku měl propachtovanou p.k.veselý z Mělníka Pšovky. Od 15. května 1934 do konce r.1934 jezdil přes Vysokou státní autobus na trati Mělník - Dubá. Místní dráha Lhotka u Mělníka Střednice Středničtí občané spolu s občany Vysoké, Bosyně a Mlazic, usilovali od května 1872 o zřízení zastávky s nákladištěm na trati Rakouské severozápadní dráhy u Mlazic. Jejich žádost nebyla vyslyšena, ale hned v prvním projektu na výstavbu místní dráhy z Mělníka do Mšena (1895) se objevila také odbočka ze Lhotky u Mělníka do Střednice. Roku 1897 byla na popud obyvatel a průmyslníků mezi Mělníkem a obcí Mšeno vybudována místní dráha Mělník - Mšeno o délce 27 km. K této trati byla vybudována i krátká tříkilometrová odbočná trať z Lhotky u Mělníka do Střednice. Základní kapitál potřebný k výstavbě tratí byl stanoven na Korun. Z této částky činil příspěvek místních zájemců Korun a zbytek tvořila garance České země o výši 72,10% ze základního kapitálu. Za stavbou krátké odbočné trati do Střednice stál tamější cukrovar, který potřeboval kvalitní spojení pro návoz cukrové řepy. Provoz na této trati byl zahájen dne 22. června Provozem pověřili koncesionáři společnost Rakouské severozápadní dráhy a až v roce 1907 převzaly provoz C.k. Státní dráhy (spolu s provozem na tratích Mšeno-Dolní Cetno a Skalsko-Stará Paka). Po zahájení provozu byli ale občané zklamáni. Do Střednice zajížděl jen jeden smíšený vlak v ranních hodinách. To bylo příčinou častých stížností, ale z důvodu slabé frekvence cestujících byly stížnosti zamítány. Zcela opačná byla situace v řepných kampaních, kdy byla zdejší stanice zaplavena vozy s cukrovou řepou a řepnými řízky. Již v roce 1905 musela být postavena další kusá kolej a v roce 1910 rozšířeno nákladiště u této koleje. Středničtí se nevzdávali myšlenek na rozšíření osobní dopravy, dokonce žádali C.k. Státní dráhy o přípoj ke každému vlaku ve Lhotce u Mělníka, což představovalo na tehdejší dobu neuvěřitelných sedm párů vlaků denně. To bylo v tehdejší době nemožné jak z provozních, tak i z finančních důvodů. Nakonec byl zaveden alespoň večerní spoj a v roce 1910 také nedělní odpolední zvláštní vlak z Mělníka přímo do Střednice, jehož zavedení podporoval také Klub turistů pro Mělník a okolí. Nejvíce vlaků čtyři páry zajíždělo do Střednice v roce Na začátku třicátých let zde zůstal opět pouhý jeden pár. Provoz na trati dirigoval výpravčí ze Lhotky u Mělníka. Později, při zavedení D3 na hlavní trati, pak ze Mšena. 67

68 Na trati byly pouze dvě stanice, přípojná Lhotka u Mělníka, vybudovaná ve výšce 206 m.n.m., a koncová stanice Střednice s nadmořskou výškou 265 m.n.m.. Trať ze Lhotky do Střednice vedla za stálého stoupání, které dosahovalo hodnoty až 25 promile. Ve Střednici se počítalo s výstavbou stanice se dvěmi dopravními, dvěmi kusými a jednou kolejí s výtopnou. Nakonec zde výtopna postavena nebyla a lokomotivy byly remizovány ve výtopnách v Mělníce a ve Mšeně. Již v roce 1914 spatřil světlo světa projekt místní dráhy vedoucí ze Střednice přes Kokořín do Dubé. Konkrétnější obrysy však získal až v roce 1920, kdy byla trasa nové dráhy upřesněna měla vést ze Střednice přes Vysokou, Bosyni a Janovu Ves do Kokořína. Iniciátoři projektu si od nové dráhy slibovali zlepšení dopravy řepy do Mělníka a zkvalitnění dopravy vůbec, neboť okolní silnice byly ve velmi špatném stavu. Doba však již nebyla nakloněna výstavbě místních drah. Hospodářská krize v letech se stala pro trať osudnou - 1. července 1933 byla zastavena osobní doprava. Od roku 1937 byly nákladní vlaky vedeny jako přestavovací podle potřeby. Zaváděny byly jen při řepné kampani, či když si někdo umanul poslat do Střednice kusovou zásilku. Přeprava kusových zásilek však byla až do roku 1947 velmi silná. Po převedení dopravy cukrové řepy na silnici v padesátých a zejména v šedesátých letech doprava značně poklesla, až v roce 1970 byla nákladní doprava zastavena. K úřednímu zrušení trati došlo až o 4 roky později, 1. února 1974 (někdy uváděn i 1. leden 1975). Svršek byl snesen v roce Dodnes můžeme v terénu najít mnoho stop po této lokálce - pražce, podkladnice, hraniční kameny, vyvrácené telegrafní sloupy. Z asi 70 % vede po traťovém tělese lesní cesta. Na původních železničních přejezdech se dvěma místními komunikacemi jsou dodnes zachované koleje. Staniční budova ve Střednici je dnes vzorně opravena (až na ta plastová okna) a využívána jako rodinný domek, zůstalo zachováno i středenské skladiště. Snad jediné, co chybí, je nápis s názvem stanice. Vlaky zatím stále potkáme na nádražíčku Lhotka u Mělníka, které je jedním z mnoha na trati 076 Mělník - Mladá Boleslav. g) Pěší a cyklistická doprava Vedení pěších turistických tras je ovlivněno blízkostí turisticky atraktivního území, které se rozkládá především po hranici tohoto území (Liběchovský, Sitenský, Truskavenský a Kokořínský důl). Značené pěší i cyklistické turistické trasy v tomto území využívají především minimálně dopravně zatížených silnic III.třídy. h) Vodní toky a studánky Celé území se nachází v povodí řeky Labe. Protéká zde potok Pšovka, podél kterého jsou níže po toku umístěny podzemní zdroje pitné vody. 68

69 i) Vodovod Současnost Sídla jsou napojena na veřejný vodárenský systém,,skupinový vodovod Mšeno. Z vodojemu Vysoká jsou zásobována také sídla v okolí (Kokořín, Kokořín Důl a Janova Ves). Zdroj místního významu z pramenišť Záskalí a Zimoř. Sídla Vysoká, Bosyně, Chodeč, Strážnice (včetně osady Rymáň), Střednice a Harasov, nacházející se ve správním území obce Vysoká, jsou kromě Harasova zásobována pitnou vodou z nedávno dokončeného veřejného vodovodu, který je součástí,,skupinového vodovodu Mšeno". Tento systém zásobuje více obcí v okrese Mělník a je provozován akciovou společností,,vodárny Kladno-Mělník" (VKM a.s.) se sídlem v Kladně. Z čerpací stanice Stříbrník, umístěné v prameništi Stříbrník, je voda čerpána výtlačným řádem DN 200 do vodojemu Žluč 2x200m2 (405,85/401,85m n.m.), z něhož je veden přívodní řád DN 150 do věžového vodojemu Vysoká 300m3 (359,4/353m n.m.). Na tento přívodní řád jsou po jeho trase sídla Kokořín, Kokořínský důl a Janova Ves (odbočkou je plněn vodojem Janova Ves 250m3 (337,75/333,4 m n.). Z vodojemu Vysoká jsou sídla zásobena gravitačními řády DN100. Vodovodní řady z PVC byly budovány postupně v osmdesátých a devadesátých letech. V současné době mají možnost napojení (kromě Harasova) na veřejný vodovodní systém všichni obyvatelé. Historie Není možné přejít bez poznámky, že ve Vysoké byl první jednoduchý vodovod postaven již r Tehdy učitel M.Rambousek, farář A.Čech a rolník V.Rynda společně si zakoupili vodní trkač a nákladem asi 800 zl. si postavili pro sebe vodovod. Ostatní obce však vodovod neměly. O vodovodu se jednalo v roce 1925, ale teprve r.1928 a 1929 byla tato myšlenka realizována. Celkový náklad pro Vysokou byl rozpočten na K. Subvence činila 58% tj K. a k úhradě zbylo K. Úrok a úmor byl rozpočten na dobu 20 let roční částky K. Ale poměry věc zhoršily. Do čtyřicátých let minulého století nebylo možné vybírat vodné podle hlav a tím, že se vody málo odebíralo, vzrostl náklad na vodovod a příjem za odebranou vodu tou měrou, že nešlo ani úroky platit, ani dluh umořovat. Po stránce zdravotní koná vodovod dobré poslání nejen ve Vysoké, ale i v ostatních obcích, které se v ní roce 1929 připojily. j) Kanalizace a čištění odpadních vod V oblasti není vybudována kanalizace pro odvádění splaškových odpadních vod ani není zajištěno jejich čištění v čistírnách odpadních vod. Splaškové vody z jednotlivých objektů jsou odváděny do žump, případně do septiků a jsou vyváženy na zemědělsky využívané pozemky. Dešťové vody jsou odváděny většinou povrchově, systémem příkopů, struh a propustků do místních vodotečí. 69

70 k) Telekomunikace Současnost V sídle Vysoká, Bosyně a Chodeč je provedena plošná kabelizace o dostatečné rezervní kapacitě. V sídle Vysoká je umístěn síťový rozvaděč SR - 5. V obci Střednice a Strážnice je starší kabelizace, kde hlavní trasa je uložena v zemi a ostatní rozvody jsou řešeny nadzemním vedením. Historie O zavedení telefonní linky do obce bylo jednáno již v dubnu r Tehdy bylo propočteno, že výlohy obce, spojené se zavedením telefonu, by činily po odečtení 50% subvence okresního výboru K. Návrh na zřízení telefonu byl přijat v obecním zastupitelstvu osmi hlasy. R usneslo se obecní zastupitelstvo 6 hlasy přispět na zřízení telefonu částkou K. s podmínkou, že bude v budoucnu ke stanici připojeno okolí. 5. ledna 1925 jednalo znovu obecní zastupitelstvo o zřízení telefonu na podkladě došlého rozpočtu ředitelství pošt a telegrafů v Praze. Náklad pro obec činil (po odečtení 60% subvence) K. Návrh na zřízení byl proto všemi hlasy zamítnut. l) Rádiové spojení Současnost Za jižním okrajem území je situován vysílač Chloumek, jehož O.P. Tímto územím prochází trasa RR páteřní sítě v úseku RKS Chloumek - RS Buková hora. Spodní okraj ochranného pásma prochází ve výšce 289 m.n.m. Na vodojemu ve Vysoké je umístěna základová stanice společnosti Radiomobil a.s. s trasami mikrovlnných spojů. V území je v současné době ve funkční Eurotel nedaleko silnice III/2733 v jižní části obce. Historie U zdejšího poštovního úřadu bylo přihlášeno do roku 1935 devadesát posluchačů rozhlasu. Poslouchalo se většinou na lampové stanice, krystalových přijímačů bylo málo. m) Elektrifikace Elektřina do obce byla zavedena v roce 1925 a V obci nastal nový život. Neúsporné stroje parní a benzínové byly v hospodářstvích nahrazovány výkonnými a úspornými stroji elektrickými. Elektřina umožnila také vzrůst rozhlasových posluchačů, otevření biografu apod. Transformátor byl umístěn za obcí při pěšině k Chodči. Elektrické osvětlení bylo zavedeno i na ulici. 70

71 5) OBČANSKÁ VYBAVENOST VYSOKÁ - Základní škola (1. a 2.stupeň) - Školní jídelna v samostatné budově - Obecní úřad - Pošta - Ordinace praktického lékaře pro dospělé, ordinace dětského lékaře - Obchod - Hostinec - Kadeřnictví - Čerpací stanice - Sokolovna se sálem pro cca 250 lidí BOSYNĚ - Hostinec STRÁŽNICE - 1.třída ZŠ - Mateřská škola STŘEDNICE - Obchod - Hostinec 6) PAMÁTKY a) Farní kostel sv.václava Základní popis (architektura) Pozdně barokní kostel, postavený v letech podle návrhu A.Luraga, jednolodní, obdélníkový, s lodí o dvou klenebních polích a s obdélníkovým segmentem ukončeným presbytářem s obdélníkovými prostory sakristie a oratoře po stranách. Západní průčelí konvexně vypnuté, se středním rizalitem, ukončeným trojúhelníkovým štítem a hranolovou věží s cibulovou bání. V rizalitu obdélníkový portál a polokruhem ukončené okno se zdobnou suprafenestrou, v bočních osách niky se stříškovou římsou. Boční fasády členěny čabrakvovými, oživenými pilastry, římsovím a obdélníkovými okny s odsazeným polokruhovým záklenkem, s lomenou římsou nahoře. Presbytář i loď sklen. plackou, závěr presbytáře konchou, stěny presbytáře a lodi člení pilastry, kruchta konvexně vypnutá, podklenutá lunetovou klenbou. Do sakristie a oratoře vedou obdélníkové portály a okna se zdobnou suprafenestrou. Přechod od atiky k průčelní straně věže zprostředkováván volutovým zdivem. Bohatě článkovaná, uprostřed polokruhově prohnutá římsa korunuje zdivo věžní. Kryt věže báňovitý, nahoře v lucernu prohnutým hrotem krytou vybíhající. 71

72 Lodˇ (18m dl., 12,3 m šiř. A 16,8 m vys.) rozdělena jest uvnitř dvojitým pásem, ze dvou sdružených pilířů, ze kterých vyrůstá, ve dvě stejné části. V půdorysu jsou tyto části v rozích šikmo sříznuty. V četných rozích jsou rohové polopilíře. Tyto polopilíře, jakož i pilíře střední jsou korintské hlavice a nejsou mohutné, bohatě členěné římsoví. Vítězný oblouk - skládá se ze dvou plochých pásů spočívajících na dvou pilířích s týmž hlavicemi a římsovím jako v lodi. Hlavní oltář z červeného leštěného mramoru s prostou, ale vkusnou architekturou. Uprostřed výklenek s máslovitou výplní nahoře, v němž stojí socha sv. Václava. Níže umístěny dvě sochy andělův světci se kořící. Z každé strany výklenku po jednom pilíři a oblém sloupku vesměs s korintskými hlavicemi, jež nesou nízkou atiku římsu nad středem ve špici mírně prohnutou. Nad tuto římsu zvedá se uprostřed masivní plochy nástavec s plochou rámcovou obrubou a s prohnutou bohatší římsou, na níž stojí podstavec s křížem, jehož patu dva andílkové objímají. V ploše tohoto nástavce je umístěn reliéf Madony Staroboleslavské na obláčcích spočívající a dlouhými paprsky ozářený. Po všech stranách středního tohoto nástavce kusé segmentovitě prohnuté římsy, postavami andílčími oživené. Oltář tento pochází prý ze zrušeného kostela sv. Michala v Praze. Kazatelna vyniká jednoduchou vkusností své doby. Řečniště ozdobeno jest pěkně řezaným figurálním reliéfem (sv. Jan Kř. káže na poušti), reliéf na dvířkách kazatelny (Kristus v chrámě s farizeu a zákoníky rozmlouvající). Dolejší obruba kuželovité stříšky tvoří pěkně článkovaná, uprostřed prohnutá římsa. Na vrcholu stříšky umístěná sedící postava anděla s deskami zákona, níže nad římsou po pravé straně andílek držící váhy a otevřenou knihu po boku mající, po straně levé had kolem pně se vinoucí a strom života (palma). Pod stříškou po obou stranách vchodu na kazatelnu pěkně řezané drapérie dvěma vznášejícími se andílky držené. Kostnice Kostnice opodál v ose kostela stojící, zajímavého půdorysu, mansardovou střechou krytá. V apsidě freska: Krev z rukou Ukřižovaného se řinoucí zachycují dva andělé do kalichu, dva jiní andělé přinášejí odtud duším v očistci útěchu a vysvobození. Po stěnách i na stropě menší freska a nápisy, vesměs nevelké ceny. Zvony 1. ZVON prům. 1,10 m, výš. 0,82m, nápis dvouřádkový: 1 ř. LETA BOZZHO M CCCCC XXXVII KE CZTY A K CHWATE PANV BOHV TENTO ZWON DYELAN A 2 ř. K SWATEMV WACSLAWV DO WYSOKEHO OD MYSTRA TOMASKA W LYTOMYERZICYCH AME Nápisové řádky jsou oddělené prostými linkami, pod druhou řádkou 2 proužky. Na plášti malá postava sv. Václava. 72

73 2. ZVON prům. 0,88 m, 0,65 m vys. Při hořejším okraji mezi vkusnými ornamentálními vinutinami páska s nápisem: GOSS MICH NICOLAVS LŐW IN PRAG 1663.ZYALM 160. CHWALTEZ PANA NA CYMBALACH ZWVCZNEGCH. Na plášti: K WIECZI CZTI A CHWALE PANA BOHA A BLAHOSLAWENY PANNY MARYE RODYCZKY GEHO NAKLADEM CHVDYHO ZADVSSY S. WACZLAWA A S POMOCZY NIEKTEREGCH POBOZNEGCH KRZESTIANV OBCZE WYSOZKY TRZEDNICKY A STRAZVSKYHO TENTO ZWON OBNOWEN GEST ZA RARARZE K. WACZLAWA CALVK A VROZENEKO P. GIRZIHO KARLA EYMERA Z WALTYRZOWA TOHO CZASV HEYTTMANA PANSTWI MIELNICZKEHO. 3. ZVON prům. 1,02, 0,84 m výs. Nahoře hrubý ornament rozvilinový. Pod tím nápis: SANCTA LIBERALITATE AC PIA VERONICAE A LOBKOWITZ INTENTIONE COMPARATA MDLXVII. Na plášti dva znaky, nad jedním z nich slova : WSSECKO W MOZY BOZY a písmena PZD, nad druhým nápis WERONIKA Z LOBKOWITZ a po stranách písmena ZC. Mimo to jsou tu reliéfy sv. Ludmily a sv.václava. Nejníže nápis: GOSS MICH IOHANN CRISTIAN SCHVNKE IN PRAG 1781 Na druhé straně zvonu nejvýše nápis: PARI PIETATIS AVGVSTI ET LVDMILLAE A LOBKOWITZ ZELO REFVSA MDCCLXXXI. Na plášti dvojitý znak knížecí korunou, a pod tím nápis: WYSOCE OSWYCENI PAN PAN AVGVST SWATE RZIMSKE RZISSE KNIZE Z LOBKOWITZ WLASNI SIN WYSOCE OSWICENEHO PANA PANA CHRISTIANA GIRZYHO S.R.R. KNIZETE Z LOBKOWITZ A WISOCE OSWICENI PANY PANY KAROLINI GINDRZYSSKY KNEZNI Z LOBKOWITZ ROZENE S. R. R. HRABGENKY Z WALDSTEINV A MANZELKA GEHO WYSOCE OSWICENA PANY PANY MARIE LIDMILLA KNEZNA Z LOBKOWITZ WLASNI CERA WYSOCE VROZENEHO PANA PANA FRANTISKA ANTONINA SRR HRABGETE CZERNINA Z CHVDENITZ A WISOCE VROZENI PANY PANY MARIE ISABELLY HRABGENKY CZERNINKY Z CHVDENITZ ROZENI MARGESKY Z WESTERLOO HRABGENKY Z MERODEN PANI PANSTWY MELNICKYHO TENTO ZWON PRWE PVKLY KE CZTI A CHVALE BOZY A S: WACLAWA PATRONA CZESKEHO PRELITI DALI LETA PANE 1781 V sanktusové vížce visí malý zvonek s nápisem: Slyt od PETRA MLADEBOLETA PANE MDLXXX 73

74 Katoličtí faráři Jména katolických farářů jsou známa teprve od r Tehdy byl na Vysoké farářem (rabínem) Jiří Cedrýn. Adam Kralodvorský( r.1620) Casparus (r.1626) Basilius (r.1654) Stanislav Pasánský (r.1657) Augustin Vojtěch Hájek (r.1661) Václav Kalous ( r.1663) Václav Stanislav Kratochvíle (r.1675) Václav Černovický (r.1683) Václav Vojtěch Stuchlík (r.1694) Kašpar Studnička (r.1716) Matěj Fischer (r.1725) Václav Vojtěch Pauder (r. 1725) Jan Nepomuk Zoubek (r.1736) Josef Ignác Gotz (r. 1742) František Josef Šepl (r.1745) Jan Adam Bauml (r.1750) Maxmilián Grobmayer (r.1755) Jiří Jandoušek (r.1768) Antonín Titz (r.1773) Antonín Empf (r.1779) Jiří Nechyba (r.1789) Jakub Benedikt Stránský (r ) Vojtěch Zuman (r.1821) František Pelouch (r.1850) Josef Volf (r ) Administrátor - František Hauser Antonín Moucha (r ) Jan Staněk (r ) Administrátor Jan Šmíd (r ) František Šimůnek (r ) Administrátor Jindřich Gert Antonín Tomáš ( ) Administrátor Rudolf Sitte ( ) Děkan - Jan Černovický ( ) Pater Drahoslav Bernard Říský OFM Probošt J.Jucha 2004 Farář Richard Kurašev 74

75 b) Evangelický toleranční kostel Stavba kostela Vystavěn r.1786, s empírovou farou, obdélníkový, se zaoblenými nárožími a s polokruhovým závěrem. Průčelí vyvrcholené štítem člení soustava lizénovým rámců se zdvojenými lizénami, obdélníkový portál, na bočních fasádách lizénové rámce a obdélníková okna s polokruhovým záklenkem. Vnitřek plochostropý. Kazatelna barokních tvarů a rokoková lavice z 2.pol. 18.stol. Toleranční kostel ve Vysoké je velice dobrým příkladem omezení evangelických církví v době toleranční. Protestantské sakrální budovy byly v této době postupně nazývány,,modlitebny" na místo kostelů. Modlitebna musela vypadat jako stodola - nesměla mít věž se zvony, okna musela vypadat jako u stodoly, tedy být malá a bez ozdob, musela stát na okraji obce a mít vchod ze zadní strany (z polí, ne z hlavní ulice), atd. V roce 1782 se celá vesnice Vysoká, až na tři rodiny, přihlásila k reformovanému vyznání. Uspořádání lavic je původní a obvyklé pro reformovanou konfesi - tvoří půlkruh se stolem Páně uprostřed, pastor nebyl někým významnějším než laici (jako je to v římskokatolické církvi), byl na jejich úrovni. Toto uspořádání bylo také velmi praktické pro svatou večeři páně. Obtíže při stavbě kostela Při stavbě kostela zakusili evangelíci mnohá příkoří. Zvláště bylo poukazováno na to, že staví příliš nádherně a okázale. To se týkalo hlavně pěkných dveří a oken, která byla veliká a obloukovitá. Tato okna byli vojenskou exekucí přinuceni zarovnat a teprve po šedesáti letech byla okna upravená podle původní podoby. Fara pochází z r Uvážíme li, že krátce předtím (r.1754) byl vybudován v obci nákladný chrám katolický, na který museli přispívat všichni občané, pochopíme, že obětavost evangelíků byla příkladná. Později byly koupeny do kostela pěkné dubové lavice a kazatelny z jednoho pražského kláštera a byly na Vysokou slavnostně přivezeny na vyzdobených vozech. Evangeličtí faráři K církvi evangelické na Vysoké se přihlásilo hned po vydání tolerančního patentu mnoho občanů místních i z okolí a obdrželi dne 27.prosince 1783 prvního duchovního Petra Šikoru z Uher (do r.1789). Po něm následovali: Samuel Szűcz Matouš Bača Jan Szetsenji Štěpán Rimány Jan Šolín Josef Kubeš Jan Šolín Ledecký Václav Čech Od roku 1925 působí na Vysoké českobratrsko evang.farář Hugo Samek. Hugo Samek Alois Svrčina Václav Otta Emil Pospíšil

76 Od roku sbor administrován Adm. Kejř Farář Vladimír Šimáně ThMgr. Jan Opočenský Farářka Mgr. Hana Pfannová Kurátor Tomáš Pospíšil Soukromá evangelická škola Dne 2.října 1789 byl položen základ ku stavbě evang. školy ve Vysoké. Stalo se tak za faráře Petra Šikory. Zemřelý evangelický učitel Matěj Rambousek uvádí, že se snad vyučovalo již r Nová důkladná školní budova byla vystavěna r.1850 za faráře Jana Šolína. R byla rozšířena škola na dvoutřídní a bylo přistavěno první poschodí. Stavitelem byl Jan Šesták ze Střem, plány zhotovil Josef Líbal ze Stránky. Evangelická škola byla zrušena r.1903 a byla pronajata místní školní radě pro obecnou školu, neboť v budově veřejné školy byly jen dvě třídy. Od r umístěna byla v této budově měšťanská škola. Od r.1933 je opět v této budově obecná škola. Učitelé evangelické školy ve Vysoké Prvním učitelem evang. školy byl František Kladivo z Rovného pod Řípem. Ve Vysoké se mu asi nedařilo dobře. M. Rambousek píše:,,znamenaje však v církvi zdejší neupřímnost k sobě a nelásku odešel zpět do Rovného. Jej vystřídal Josef Tichý z Ouvala na Chrudimsku a po jeho odchodu vrátil se opět do Vysoké František Kladivo. Jak dlouho zde působil a kam odešel, není známo. Možná, že zde zemřel, nebo že opět odešel jinam. 1.září r.1815 nastoupil na zdejší evangel. škole vynikající učitel Josef Nedoma. Jež působil na Vysoké do r Po Nedomovi působil na evang. škole Josef Brůža z Krábčic. Který zde zemřel r.1821 na tuberkulosu. V říjnu téhož roku stal se zde učitelem Václav Kubeš (nar. 15.listopadu ve Vestci). Za něho byla stará školní budova, která měla jen jednu třídu a jednu světnici pro učitele, přestavena. Učitel Kubeš patřil ještě k staré gardě učitelů, u nichž nedostatek a bída bývaly častými hosty. Hlavním jeho příjmem byla hudba a zpěv. Ve Vysoké působil 54 r. a 6 měs. (zemřel 8.dubna 1876) přišel Matěj Rambousek a r.1889 ve druhé třídě vyučoval Václav Petráček. Ten odešel r do Krakovan a na jeho místo nastoupil Josef Satran (nar v Lečicích na Roudnicku). Matěj Rambousek a Josef Satran dočkali se r.1903 zrušení soukromé evangelické školy ve Vysoké. Význam evangelické školy Soukromá evang. škola na Vysoké zanechala v dějinách obce veliký kus poctivě vykonané práce. Vychovala několik generací a kromě stránky církevní a výchovné věnovala velmi často pozornost i věcem národním. A to bylo v dobách, kdy podobné činy byly rakouskou vládou stíhány. Roku 1881 oslavila škola staleté výročí vydání tolerančního patentu. 28. března 1892 bylo okázale vzpomenuto 300. narozenin Jana Amose Komenského, přes zákaz tehdejšího ministra vyučování Gautsche. Večer 27.března 1892 byl průvod s lampiony po obci. Škola byla ozdobena transparentním obrazem Komenského. V hostinci p. Malého přednášel o Komenském učitel Matěj Rambousek. Při oslavě účinkoval i zpěvácký spolek Lumír. Školním dětem promluvil o Komenském farář Václav Čech a děti byly poděleny knížkami o Komenském. 76

77 c) Památník toleranční doby Památník toleranční doby ve Vysoké tvoří po Středisku české reformace ve Velké Lhotě v jižních Čechách, jakýsi druhý,,uzlový bod" sítě protestantských muzeí v České republice navazujících na českou reformaci. Památník se skládá z komplexu nemovitostí náležejících k dříve samostatnému evangelickému sboru (původně reformovanému helvetského vyznání) se sídlem ve Vysoké (dnes je sloučen s mělnickým sborem Českobratrské církve evangelické). Jde o toleranční evangelický kostel z roku 1786, k němu přilehlý hřbitov (nyní obecní) a fara. Jde o významnou památku toleranční doby. V říjnu 2003 byla v bývalé márnici z roku 1891 otevřena malá expozice:,,toleranční doba v srdci české země", která svým rozsahem pokrývá toleranční podřípsko, mělnicko, mladoboleslavsko a zástupně i Prahu. První dva z celkem dvanácti výstavních panelů přibližují stručně toleranční dobu jako celek, další panely se věnují evangelickým sborům vzniklým v popisovaném území v toleranční době. Každý popisovaný sbor je doplněn historickou a současnou fotografií sborových budov. Co byla toleranční doba? Termín,,toleranční doba" znamená důležitou epochu v historii českého protestantismu. Začínala v roce 1871, když císař Josef II. vydal toleranční patent. Po prohrané bitvě na Bílé hoře (1620) museli protestanti emigrovat nebo zůstat v ilegalitě jako,,skrytá církev české reformace", často trestaná pro její vyznání. Když byl vydán patent (jí ani veřejné ovšem vyhlášen nebyl), ti, kteří přežili, mohli být zapsáni jako protestanti - buď luterské konfese, nebo reformované (kalvinské), ne ale jako čeští bratři nebo husité (jak si přáli). Nebyla to,,náboženská svoboda", jen,,náboženská tolerance" těchto dvou vyznání. Nicméně pro ně to bylo lepší než hrozby tresty v době ilegality. Toleranční doba skončila roku 1861, kdy rakouský císař prohlásil rovnost vyznání. A v roce 1918, po skončení první světové války, se obě protestantské církve opět spojily do Českobratrské církve evangelické - jediné církve v Česku s nepřerušenou kontinuitou české reformace - od Husovy smrti k dnešku. d) Počátky evangelické reformované církve ve Vysoké První zmínka o dřevěném, gotickém kostelíku ve Vysoké u Mělníka pochází z r Byl obklopen hřbitovem a byl menších rozměrů než kostel dnešní, barokní. Terén, na němž stál, byl proti dnešnímu o něco zvýšen. Dřevěný kostel, z něhož jako jediná památka zbyly dva obrazy nevalné umělecké hodnoty, byl vydrancován Švédy, jejichž ležení bylo v nedalekém Bundole. Podle berní ruly z r.1654 bylo ve Vysoké jedenáct selských gruntů, osm chalupníků a jeden zahradník, domkář, s celkovou výměrou 499 strychů orných polí, 670 strychů porostlin, 11,5 strychů zahrad a 3,75 strychů chmelnic. Obec měla tedy dvacet usedlíků s jejich rodinami a čeledí. Tehdy se tu vyskytovala jména Homut, Novotný, Rous, Holoubek, Novák, Postava, Kubík, Mrázek, Brkal, Beneš, Kraus, Viták, Krčmář, Šlomich, Šulc, Janda, Švec, Švanda, Kroupa. V nejbližším okolí Vysoké setkáváme se, přibližně v téže době se jmény Hokeš, Jansa, Kučera, Horčic, Malý, Mokrý, Fingaust, Čížek, aj. Většina těchto jmen se objevuje po sto 77

78 třiceti letech v po tolerančních seznamech evangelíků a vnáší tak poněkud světlo do náboženského rozvrstvení tehdejšího obyvatelstva. Nemáme proto měřítka, neboť,,rejstřík k soupisu poddaných podle víry z roku 1651, z kraje litoměřického, kamž tato oblast patřila, se ztratila. Tyto rejstříky, pořízeny ve všech krajích byly k účelům protireformačním. Protireformační snahy narážely jako všude, i zde na odpor tajný i zjevný. Tlak byl jistě nemalý a obyvatelstvo se mu bránilo podle své povahy i možností, jak svědčí případ Jana Straky ze Střednic. Jan Straka převzal 13.února 1702,,Hořejší krčmu ve Vysoké, (č.p.35), po Bartoloměji Jelínkovi. Byla u ní kovárna, kterou Straka vlastním nákladem nově vyzdvihl, což samo o sobě naznačuje úmysl trvalého osídlení. Vlivem neblahých poměrů náboženských však po šesti letech, 24. března 1708, náhle zmizel z obce i se svou rodinou. Je poznamenáno, že uprchl nepochybně do Žitavy, s manželkou Marii a třemi nezletilými dětmi Janem, Václavem, Kateřinou, protože byl,,luterán, pomáhal exulantům a jiným podezřelým lidem. (Pozemková kniha vysoká 208 ¾, Státní ústřední archív). Emigrace pro víru nebyla řídkým jevem. Vrchnost uprchlíky pronásledovala a dopadla-li je, také je trestala. Proto se tyto útěky děly tajně, exulant míval však pomocníky přímo ve vsi, v níž bydlil a cestou nacházel útočiště u souvěrců, takže případy dopadeni byly ojedinělé. Obec Vysoká neměla do roku 1725 vlastní farnost. Duchovní správu obstarávala katolická fara v Chorušicích. Teprve zmíněného roku, 17.března byla zřízena Antonii hraběnkou Černínovou roz. Kienburgovou, nynější farnost. Byla postavena přízemní fara a stanoveny příjmy faráře: desátek 60 korců, po 1 zl 10 kr, obnáší 70 zlatých, 60 korců ovsa, po 35 kr tj. 35 zlatých, 30 korců pole k užívání ve výnosu ze 105 jiter 12 korců ovsa, po 35 kr činí 7 zlatých, chmelnice vynáší 11 zlatých, koleda 10 zlatých, letník (poplatek z dojných krav po 3 kr), 5 zlatých, fundace 3 zlaté, zahrada 15 zlatých. Od vrchnosti hraběnky Černínové 8 sudů piva 56 zlatých, 30 sáhů dříví po 30 kr, činí 15 zlatých a na hotovosti 40 zlatých. Suma, celkem slušná, 372 zlatých ročně. Prvním katolickým farářem byl Chorušický kaplan Vojtěch Pazder, který ve Vysoké zemřel a zde byl též pochován. Katolický farář zůstává pro usedlíky v té době součástí vrchnosti. Je to jemnostpán, který obyčejně nesplývá se svými farníky a udržuje svým nadřazeným postavením mezi sebou a jimi odstup. V prvé polovině 18. století je počet usedlých ve Vysoké i okolí přibližně týž, jen výměra pozemků se poněkud zvětšuje. Objevuje se již osm jmen pozdějších zjevných evangelíků nejen ve Vysoké ale i v okolí. Jsou to již známá jména Homut, Čížek, Novák, Kučera, Šulc, Jansa, dále pak Svoboda, Martinovský a Pauser. Nelze šmahem předpokládat, že katolicky orientovaný člověk by přestoupil po vyhlášení tolerančního patentu na nekatolickou víru, naopak je jisté, že přestupovali lidé, kteří byli tajnými evangelíky již po otcích. Můžeme tedy usoudit, že evangelický živel v tomto kraji byl silně zastoupen již dávno před vyhlášením tolerančního patentu. Za války sedmileté r.1757 tábořil pruský král Fridrich II. na návrší Kamínku v nedalekých Strážnicích. Jeho přítomnost v Čechách vzbuzovala v lidu naději, že přinese náboženskou svobodu. Leč Fridrichovy záměry byly jiné. Lid, zdeptaný válkami, nedostatkem, nemocemi a útlakem se utěšoval způsobem sobě vlastním, což přispívalo k náboženskému prohloubení. Jezuitům se nepodařilo za 150 let vymítit z jeho srdcí husitskou tradici. I ve Vysoké naslouchali proroctvím, písním a pověstem, doufali a čekali přes to, že vrchnost zde s poddanými dosti slušně bude zacházeti. 78

79 V té době císař Josef II., spoluvládce Marie Terezie, chystal razantní kroky. Neúroda a hlad v letech 1771 a 1772 dolehly těžce i na tuto farnost. Úmrtnost se nepoměrně zvýšila, jak z následujícího vidno. V normálních letech 1770 zemřelo v celé farnosti vysocké 30 osob, r.1773 zemřelo 32 osob, r.1774 dokonce jen 14 a r.1775 zemřelo 23 osob, průměrně tady asi 25 osob ročně. Naproti tomu v letech hladu roku 1771 zemřelo 64 osob a roku 1772 docela 95 osob, což dává přibližně průměr 80 osob ročně. I Vysoká tady zaplatila hladu těžkou daň. (Matrika zemřelých, Vysoká katolická). Na jedné straně zbídačelý lid, na druhé vládnoucí, bohatá třída, to byly okolnosti příznivé vzniku revolučních nadějí. Selské povstání r Nerozšířilo se na mělnické panství. To ovšem není důkaz, že zde nebyla živná půda pro revoluční myšlenky. Potvrzuje to jen skutečnost, že zde byly poddanské poměry o něco snesitelnější než jinde. Za vyhlášení tolerančního patentu, 13.října 1781, jemuž hned 1.listopadu následovalo zrušení nevolnictví, byl ve Vysoké katolickým farářem Ant. Emss. Patent byl vydán jen v německé řeči a jako takový nebyl v českých zemích vůbec publikován. Jeho uveřejnění v české řeči bylo provedeno teprve v prosinci ve formě cirkuláře podle vzoru, jenž byl zveřejněn na Moravě. Je proto jasné, že v prvních týdnech nikdo nevěděl, v čem vlastně tolerance spočívá. Proto první přihlášky k církvi evangelické se objevují až v únoru 1782, zato však hromadně.,,pamětní kniha svatá, evangelicko reformované církve vysocké z pera prvého evangelického faráře Petra Šukoty o tom říká: V jednu hodinu k zápisu, jednu vůli majíce obce Vysoká, Střednice, Strážnice, Horní a Dolní Zimoř, Vehlovice, Mlazice, Brozánky, Hořín, Borek, k nimž se brzo přidaly obce z okolního panství. Dne 21.února r.1782 podalo přihlášku 9 občanů ze Strážnic, kteří čítali se svými rodinami 57 osob, ze vsi Střednic 7 občanů, s rodinami 36 osob. Přihlašovací lístky z Vysoké se nezachovaly. Vysoká se zúčastnila hromadně. Přihláška neměla předtisku, byla psána na kousku papíru jako potvrzení, povětšině samotným ředitelem. Zněla: Dnes, níže psaného dne a roku k evangelické víře vyznání učinil ze vsi vysocký Anton Rous, žena Mařena, děti Antonín, Alžběta, Jiří. Svědek toho Kern, vrchní ve dvorci 21.Feb.1782 Od roku 1782 byla přihláška vázaná na předchozí šestinedělní cvičení v katolické víře. Teprve když občan nebyl cvičením přesvědčen o pravosti víry katolické, bylo mu vydáno potvrzení o přestupu. Tato cvičení v katechismu, pokud jde o mělnické panství, dělo se na farách, též ve Vysoké, v kapucínském klášteře na Mělníku, nebo v klášteře na Šopce. První pastor ve Vysoké Petr Šikora, po svém usídlení v obci ihned přistoupil ke konsolidaci církve. První starostí bylo nalézt místo, kde by se mohly konat pobožnosti. Ochotný sedlák, Václav Čížek z Vysoké, nabídl k tomu svou prostornou stodolu, zdělanou ze dřeva a došky krytou, nalézající se v pozadí velkého dvora v jižní části obce. První evangelické služby boží byly konány v této stodole v neděli, 18. ledna 1784, při nichž Šikora kázal. Účast byla veliká a vzbudila zájem širokého okolí. Za týden na to, 25. ledna, bylo první přisluhování Večeře Páně. K této příležitosti, podle zápisu Petra Šukoty v Pamětní knize, k ozdobě a čistotě Páně darovala Veronika, manželka Antonína Kučery z Vysoké, první šátek žlutočervený hedvábný, druhý pak, rovněž hedvábný darovala Alžběta, manželka 79

80 Karla Tachecícho ze Střednic, třetí, také hedvábný Marie, manželka Jiřího, staršího Jansy ze Střednic. Bílý ubrus darovala Alžběta, manželka Václava Šestáka z Chodče. Po těchto šátcích nezůstalo ani památky. Je zachován však krásný, zlatem vyšívaný, bohoslužebný šátek z modrého moiré, nacházející se dosud na evang. faře ve Vysoké, s nápisem:,,hospodin gelf ojl kalicha mého. Uprostřed je kalich s několika hvězdami kolem a pod ním opět nápis:,,ke cti Nego : Trog : Obno: Kř: Cyr: Vysocka : V času lho Kaz: P:S. (Ke cti nejsvětější Trojice obnovena křesťanská církev vysocká v čase prvního kazatele Petra Šikory). V každém rohu šátku je pak jedna z číslic letopočtu Dne 30. června 1784 byla uskutečněna komise za přítomnosti Daniela Rastima, která definitivně přijala za místo pro modlitebnu, faru, školu a hřbitova, pole podléhající dani, které vlastnil Jiří Kučera. Ten obci přenechal toto místo, za výměnu příhodného místa, obecního pole, které však zdarma užíval katolický školmistr. 13. ledna 1786 byla krajským úřadem povolena stavba modlitebny ve Vysoké. Pastorovi Šikorovi nastala nejdůležitější práce, opatřit peníze, potřebné ke stavbě budovy. František Kladivo vepsal do velkých sešitů, olůvkem vylinkovaných, jména příslušníků helvetské obce, podle jednotlivých vesnic. Do rubriky se mělo psát: co kdo slíbil dáti, co kdo dal poprvé, podruhé atd. Sbírka mezi členy postupovala dobře, ač někde i s průtahy, ježto peněz bylo málo. Dali všichni, co slíbili, až na nepatrné výjimky. Podle Šikorových zápisů z 8. října 1787 v Pořadnosti na chrám Páně, byla provedena sbírka ve 24 obcích a sice ve Vysoké (333zl. 3kr), ve Střednicích (324zl. 3kr.), ve Strážnicích (129zl.34kr.), v Chodči (102zl.25kr.), v Březince (41zl.30kr.), v Truskavně (34zl.10kr.), Vehlovice (15zl.20kr.), Šemánovice (62zl.28kr.), v Bosyni (35zl.53kr.), v Kokoříně (45zl.43kr.), v Zimoři Dol.i Hor. (74zl.3kr.), v Borku (5zl.), v Brozánkách (9zl.), v Hoříně (4zl.), v Mlazicích (9zl.45kr.), v Liběchově (2zl.20 kr.), v Mělníku (1zl.), v Šopce (7zl.21kr.), v Rousovicích (1zl.15kr.), v Záduší(1zl.50kr.), v Podole (30kr.), v Újezdě a Jestřábicích? Výnos sbírek se nemůže posuzovat podle velikosti obce, ale nýbrž podle počtů evangelických rodin a podle jejich možností. Tak poměrně malá obec Střednice se 17 evangelickými rodinami, z nichž je 6 sedláků velkých, 3 domkáři a ostatní podruzi, vyrovná se výše příspěvku obce Vysoká, kde sociální rozvrstvení obyvatelstva bylo nejpříznivější, t.j. 68 evangelických rodin, z nichž 10 selských, 7 chalupníků, 12 domkářů a ostatní podruzi, výměnkáři, voják a kovář. Sbírky se zúčastnili v různých vesnicích i čeládka, děvčata a synkové. Aby bylo zajištěno stavební místo, byla učiněna s Jiřím Kučerou na vrchním úřadě písemná dohoda, podle níž přepouští Kučera na věčné časy toto místo helvetské obci za náhradu 7 zlatých ročně. Kdyby však obec získala nazpět jeden kus kantorova pole, příjme je výměnou a plat 7 zlatých přestane. Když byly opatřeny a schváleny stavební plány, bylo dne 3.dubna 1786 započato se stavbou modlitebny, kterou prováděl zednický mistr Jan Mrázek a tesařský mistr Václav Zita, v obecní režii, čímž pastoru Šikorovi bylo přidáno mnoho práce s vedením záznamů a opatřování materiálu. Zhostil se jí však velice dobře. 80

81 Kámen, potřebný na stavbu se lámal ve skále Václava Polívky ze Strážnic, nebo u stráženského Šejnohy. Lámou chodečtí, březinští, truskavenští, jestřebičtí, mlazičtí, vehlovičtí občané, jímž se za to platí. Dříví se vozí z Valdštejna, z Chodče, Březinky. Železo je od bosyňského žida a později z Prahy. Na práci se podíleli místní řemeslníci, chodecký hrnčíř, zimořský tesař Hendrych, vehlovický tesař, vysocký, chodečský, bosyňský kovář, zedníci, podruzi a nádeníci. Práce spěla dopředu. Stavělo se podle plánu, bez námitek vrchnostenských dozorčích orgánů. Však háček se našel. Projevil se v udání, že helvetská obec staví proti nejvyšším předpisům nádherně a nákladně, čímž poplatný lid je utištěn. Udání šlo z vrchnostenského úřadu na krajský úřad do Mladé Boleslavi, který nařídil komisionální řízení, k němž vyslal 7. června r.1786 prvního komisaře Fran.Ferd.von Eborlo, který stavbu prohlédl a shledal v některých částech pravdivé udání, stavbu zastavil. Golgotského lidu se zmocnila malomyslnost. Stíhá jej rána za ránou, neúspěch, nepřízeň na všech stranách. Radí se a výsledkem je německá žádost zemskému guberniu o povolení k pokračování ve stavbě. Helvetská církev v ní uvádí, že se stavbou chrámu bylo započato 27. března (ve skutečnosti 3.dubna) a bylo v ní šťastně pokračováno tak, že je ve stavu brzkého dokončení. Gubernium ji přijalo příznivě, ale krajský úřad, ovlivněn vrchností, byl však jiného mínění. Nádhera a nákladnost stavby ustoupila do pozadí, protože vrchnost projevila obavy o poplatný lid. Stavba byla dohotovená až pod střechu, takže bylo jasně vidět její tvar, způsob zdiva a umístění oken a dveří. Jako doklad byl na místě pořízen pro zemské gubernium ve skice situační plán stavby, zaznamenávající všech šest oken, okno v průčelí i obojí dveře. Na plánu je vyznačena i okna, zadní okrouhlost, půlkruhový presbytář. O stavu budovy byl pořízen obsáhlý protokol. Dnes jsou průčelní dveře do modlitebny přímo na hřbitově. Dříve však byl hřbitov mnohem menší a byl položen opodál chrámu, jak vidno z plánu. Před vchodem bylo tehdy jakési nádvoříčko, široké jako průčelí a rovněž tak hluboké a udrželo se tam do šedesátých let devatenáctého století. Místo budoucího pastorova příbytku, uvedené v plánu, je místem, kde později byla postavena kůlna. Pastorův dům je poněkud severněji za postraním vchodem do modlitebny. Chrám je postaven z kamenných kvádrů a je 43 českých loket dlouhý (25,54m), 18 loket široký (10,69m), a ke střeše 11,5 lokte vysoký (6,93m). Dále je v protokolu uvedena vzdálenost budovy od silnice, a sice v místě 17 sáhů (38,13m), a v místě 21 sáhů (39,7m). Hřbitov je od modlitebny vzdálen 13 sáhů (24,57m) a od silnice 20 sáhů, (37,8m). Komise zjistila, že průčelní okna jsou proti předpisům a dveře, že jsou zbytečně velké. Proto zakázala pokračovat ve stavbě těchto částí, neboť, kdyby gubernium přikázalo tyto části zazdít, byl by náklad na ně vynaložen zbytečně. Ale helvetská obec nadále pokračovala ve výstavbě a neuposlechla příkazů vrchnosti, takže tato stavba dokonale podobná katolickému kostelu vchodem, velkými okny, ozdobami a zvenčí i presbyteriem podobnou okrouhlinou. Podle gubernálního rozkazu z 25. září byla této obci udělena důtka, proto ale, podrží-li modlitebna dosavadní podobu, nezmění se tato skutečnost, že je postavena proti znění patentu a představuje vlastně kostel! Proto se tudíž pro přítomnost a budoucnost zříká zodpovědnosti, že tomu jako vrchnost dopustila, a předkládá zemskému guberniu tuto náležitost k uvážení. 81

82 Roku 1786 (25.října) byla modlitebna dokončená, vzdor překážkám a nepříjemnostem. Stavba trvala necelých 7 měsíců. První služby boží se tam konaly 29.října Do té doby sloužila k tomuto účelu, od 18.ledna 1784 již zmíněna stodola Václava Čížka. Modlitebna byla prázdná, vybílená, strop s jednoduchým štukem, okna zasklená. Zimořský tesař Jan Hondrych pracoval na kruchtě. Chrám se světil 19.listopadu 1786, za veliké účasti lidu všech vyznání z celého okolí. Tomuto slavnostnímu aktu bylo přítomno třináct pastorů a dva důstojníci. Kázal superintendent František Kovácz z Volimi u Kolína, Jiří Fazokasz, pastor z Lečic a Petr Šikora, který kázal na text 1.Sam. 7,12,,,až potud pomáhal nám Hospodin. Slavnost byla ukončena hostinou, není však udáno, kde se pohoštění odbývalo. Jistě to bylo někde v soukromí, nikoliv v hostinci, neboť byly zakoupeny všechny k tomu potřebné naturálie, včetně piva i vína. Pro zajímavost a srovnání tehdejší den s dnešním, uvádím zápis pastora Šukoty, podle něhož bylo na hostinu spotřebováno 21 liber hovězího masa po 6ti krejcarech, 7 liber skopového masa po 4 ½ krejcarech, 2 vědra pražského piva za 5 zlatých, (vědro mělo 56,58 litrů, tj. 40 mázu), dále 12 chlebů po 12 krejcarech, 16 žejdlíků červeného vína po ½ krejcarech a 24 žejdlíků bílého vína po 51/2 krejcarech, (žejdlík 0,35 l). Byla také postavená 8 ½ loket vysoká máj (5,5 m). Ostatní výdaje na hostinu, jako odměna pro kuchařku, rýže, pepř, reselky (likéry, kořalky), káva, vydání poslům, svačina apod. Pastor Šikora zapsal celou útratu obnosem 17 zlatých 23 ½ krejcarů. Tyto výdaje jsou pečlivě zapsány spolu s výdaji na stavbu, ve zvláštním sešitu. Jsou to vlastnoruční zápisy Petra Šikory, zajímavé po mnoha stránkách. V nich se dozvídáme, že i dělníci během stavby, podle zvyků, byli pohoštěni. 5.prosince bylo sděleno vysockému pastorovi, aby byla okna a dveře urychleně předělány. Věc spěchala. Pražská intervence neměla úspěchu. Úřady trvaly na splnění vysokých nařízení. Součastně byl vyslán k Šikorovi voják, který měl zůstat tak dlouho, dokud nebudou provedeny na modlitebně nařízené změny. Tomuto vojenskému exekutorovi měla obec platit po tu celou dobu 6 krejcarů denně! Pastor se neúnavně několikrát snažil písemně, s prosbou a argumentama věc zachránit, ale byl nadále odmítán. Dokonce v zoufalství se chtěl obrátit i na Jeho veličenstvo. Motiv, proč vysočtí otáleli vyplnit rozkaz se změnou oken, netkví jen v obavách ze zvýšeného peněžitého nákladu, ale hlavně ve vědomí, že tím bude poškozen důstojný vzhled chrámu. Situace byla vážná, úřady nechtěly ustoupit, vrchnost byla proti obci. Pastor zaplatil vojákovi 54 krejcarů. Jak známo, odešel voják z Vysoké 23.prosince, jelikož byly kruté mrazy. Pobyt trval devět dnů. Výsledkem exekuce bylo, že se přikročilo alespoň k provedení úprav oken a dveří, aby se ukázala dobrá vůle bez ztráty možnosti návratu k původnímu stavu. Pastor Šikora neměl na růžích ustláno. Nejen že bojoval neustále s úřady, měl mnoho práce s vlastními členy církve, aby je udržoval v aktivitě. Pomoc se mohl nadát jen od několika mužů. Neustále přes svůj zápal dal církvi vše potřebné. Pastor, který se nedávno oženil (v té době mu bylo 26 let), žena jeho Marie Anna 15 let. Tak tedy Šikora v roce 1787 zažádal o povolení k stavbě fary, příbytku pro faráře. Shromáždění mu vyhovělo a podalo žádost vrchnosti. 82

83 Marie Ludmila Lobkovicová jim 10. dubna 1787 odpověděla, že tak často po opakovaných rozkazech, především očekávala provedení nařízených změn na modlitebně. Dokud se tak nestane, nemůže vrchnostenský conses dát povolení k vystavení pastorova obydlí. Vyhoví-li však žadatelé nařízení, bude jim toto povolení ihned dáno! Mezi tím se již 20.dubna dostavila nová vojenská exekuce přímo do pastorova bytu. Bylo to šest vojáků, kteří k němu byli vysláni na základě exekučního patentu ze dne 20.dubna 1787, vydaného krajským úřadem v Mladé Boleslavi. Vojáci u něho měli zůstat tak dlouho, dokud nebude učiněno zadost nařízení se změnou oken a dveří na modlitebně. Vedle celého zaopatření měli vojáci dostávat 3 groše denně. Tento rozkaz byl doprovázen českým vysvětlujícím dopisem Josefa Kerna, upozorňujícího, že 6 exekutorů zůstane u něho tak dlouho, dokud nebudou provedeny nařízené změny a vše, co by zvenčí nějakou zkázu způsobiti mohlo. Pastor dlouho otálel s vyplněním rozkazu, bylo mu líto krásné stavby. Ke konci měsíce se rýsovala beznadějná situace, že i členové církve byli pro vyplnění rozkazu. Šikora tedy kapituluje. Zazdění oken a dveří proběhlo v máji roku Tím končí kapitola o opatření na modlitebně. Zadní okrouhlenu, presbytář, nestrhli, ani je neučinili čtverhranným. Modlitebna přes to zůstala chrámem a nepodobala se obyčejnému domu. Stavba evangelické fary byla povolena přípisem krajského úřadu, podepsaného Stránským, dne 29. dubna Jediné omezení je takové, že obydlí pastora nesmí být pod jednou střechou se školou, stavení musí být oddělené a bez zbytečných ozdob. Tím se otevřela nová perspektiva k dobudování církve a znehodnocení modlitebny zazdění barokních oken nezdálo se tak zlé. Řekli jsme, že byla prázdná, bez zařízení. Dnes nás zaujme řada krásně řezaných, nákladně stavěných lavic, jejichž původ byl zapomenut. Böhm, v obsáhlé knize o mělnickém kraji, ví jen tolik, že pochází z nějakého pražského kláštera, Josefem II. zrušeného. V,,Pořádnosti Petra Šikory však nacházíme zajímavý zápis, který se k této věci vyjadřuje. Dokonale vysvětluje zde citovaná slova:,,1787 DNE 13.JUNY KOUPILI V PRAZE Z KOSTELA STÝ ANYSSKY Y Z KAPLY STÝ BARBORY STOLJEE Y KAZATEDLNICE, Z KAPLY SV.BARBORY, Nasledugicý Obec : 1. Obec Wysecká 15 Stolje 2. Stržedenská 6 3. Strassenská 6 4. Bessinska 4 5. Chodecká 2 V Summě Kusú 33 Y s Kazatodlniceg dáno za něg Rfl 36 gr

84 Koupilo tedy pět obcí z pražského kláštera sv. Anežky 33 lavic a z kaple sv. Barbory kazatelnu, jež odvezli do vysocké modlitebny, kde je spatřujeme do dneška. O původu varhan a obřadního stolu v modlitebně dosud není nic známo. Varhany jsou empírové a dostaly se sem někdy počátkem 19.stol. Obřadní stůl je neforemná barokní napodobenina. Je umístěn pod kazatelnou, přímo proti postrannímu vchodu, takže presbytář je vpravo, zaplněný lavicemi a ztrácí tak svůj původní účel. Toto seskupení pochází z časů Petra Šikory a zůstalo tak dlouho do dneška. Od prvopočátku se používal postraní vchod. Je bližší k užívané cestě. Zatímco vchod průčelní vedl z jakéhosi nádvoříčka. V polovině minulého století byl narušen postoupením hřbitova. S evangelickým pastorem přišla do obce kultura, vzdělání a pokrok. Byl první, kdo na vsi odebírá české i maďarské noviny, má knihy a sotva se dá předpokládat, že by je měl sám pro sebe. Evangelická církev vysocká čítala 268 rodin. Tento stav se zachoval po dlouhá desetiletí, o čemž svědčí zápis z administrátora J.Šolína z r.1840, v němž udává počet evang. duší k roku 1839 na a sice: Vysoká 68, Střednice 26, Chodeč 26, Zimoř 19, Bosyň 12, Kokořín 18, Šemánovice 21, Březinka 10, Vehlovice 13, ostatní 28 rodin. e) Období evangelické církve ve Vysoké po roce 1990 Vzpomínky administrátora Opočenského První návštěva na Vysoké pana adm. Opočenského, byla v roce Funkci přebíral od faráře Vladimíra Šimáně, administrátora Vysoké. Protokol se psal velice obecný, kartotéku nenašel, což vzbudilo na synodní radě rozruch: sbor, který nemá kartotéku, nemůže existovat! Udělali provizorní (salárníci a známí) asi o 60 lidech. Mnohem později když sbor byl včleňován k mělnickému, nalezli asi 20 let neudržovanou kartotéku ve skříni na faře. Pan farář vzpomíná,,člověk, který vstupuje do sboru Vysoká u Mělníka, cítí určitou vážnost a zadostiučinění: tyto prostory, zvláště kostel a hřbitov, pamatují toleranční dobu. Vstupuji do areálu. Mezi kostelem a farou, přes dvorek, vede jediná přístupová cesta na hřbitov. Budovy jsou zavřené. Nikde živáčka. Zahrádka u fary zarostlá neproniknutelným houštím. Všechno na použití jednou za 14dní, na bohoslužby. Potkávám první lidi, s nimi vstupuji do fary: je vidět, že se zde několik let nebydlí. Bohoslužebná místnost (jako presbyterna funguje od dob Svrčinových) vpravo v přízemí fary, harmonium, Foerster, lavice a židle, stůl s pultíkem, veliká hřejivá kamna na uhlí. Kostel, vstup ze dvora, prošlapaná dlažba, zařízení toleranční. Markantní je roh proti vstupu u apsidy: vlhký až do výše poloviny oken voda zatéká a vzlíná, zřejmě ze silnice. Lavice působením ptáků, kteří se sem dostávají rozbitými okny, silně znečištěny prachem a trusem. Strop: na několika místech opadaná omítka. Krásné veliké,,zrcadlo. Část lavic: krásná řezbářská práce hrály i ve filmu,,život Jana Amose. Na půdě veliké množství holubů, kteří tu mají hnízda. To bude stálý problém. Červotoč na několika místech v chrámu. Oko se těší a chvílemi i pláče. Velmi osamělá márnice v koutě hřbitova, odklánějící se štíty na faře, nahnutá zeď u kostela, viklající se rozbitá okna kostelní. Duchovní situace sboru zlá jen několik věrných, navštěvujících čtrnáctidenně shromáždění, asi 40 salárníků s výkonem kolem 5 000Kč za rok + sbírky as 2 500Kč. Výdaje jsou sice minimální, leč opravy se hrnou a z výpůjček od církve to stále není možno hradit. 84

85 Obsazení fary nájemníky Prázdná fara je vždy problém. Když odešli Pospíšilovi, někdy v roce 1981, sbor jednal o nájemnících. Ti zde ale nebyli dlouho - Molnárovi z Prahy (dcera profesora Molnára) a soudě podle vzpomínek, byli viděni s despektem. V roce 1991 přišel dotaz na Vysokou přes SR - bydlení pro rodinu, která přišla o střechu nad hlavou. Původní záměr byl zkusit zde z fary nějakou práci sociální např. azylový dům pro matky s dětmi. Od toho se opustilo. Na Vysokou se v roce 1991 přistěhovali Vančurovi, kteří doposud na faře bydlí. Objevily se mnohé věci, které se musely zařídit: nový kotel na topení, oprava radiátorů, nový bojler v koupelně. Malování provedli nájemníci už sami, i v bohoslužebné místnosti na faře. Pochopitelný byl jejich požadavek mít uzavírací hodinu na návštěvu hřbitova, 17 a 19 hod. podle roční doby. Zahradu, kterou užívají, vyčistili obětavě Jaromír Vebr a Václav Brynych. Byli i takoví, kteří se tázali, proč noví nájemníci jsou odjinud. Vždyť fara mohla být nabídnuta zdejším. Jenže nikdo se nehlásil na bydlení, které bylo potřeba teprve dodělat. Opravy a renovace Dalších oprav přibývalo: 1993 střecha na faře a na hospodářské budově (firma Andres, Kč), 1995 fasáda na faře s opravou štítu a postavením středového sloupu pro vrata, poraženo a zničeno při nehodě traktoru s vlekem koncem roku Ve sloupku u patky byl po nárazu nalezen pamětní list. Po opravě byl vložen zpět. V roce 2002 se o hřbitově jednalo s obecním úřadem, který ho má ve správě a užívání. Byla možnost, daná novým zákonem, provozovat hřbitov nadále jako vlastníci. Církev evan. konstatovala, že v stavu, v jakém se v té chvíli hřbitov nacházel, by jej nepřevzala. Jelikož provozní záležitosti hřbitova jsou ztrátové. Dohoda tedy zněla: obecní úřad dál provozuje toto veřejné pohřebiště a zlepší jeho vzhled. Což se dělo. Zdi jsou dostavěny, tráva se seká. Obnovil se plán hřbitova. Další opravy později už cílené začaly v roce Pojišťovna slušně ohodnotila škody po,,traktor nehodě, asi na Kč a to se použilo na opravu sloupku. Toho se ujal pan Jaroslav Novotný z Prahy, který v r vedl opravy kostela na Mělníku, a s dalšími pak opravil i fasádu na faře, dvě strany. Lešení bylo seniorátní a postavil je Vláďa Doubek z Liběchova. Třetí strana (ke škole) ještě stále čekala na opravu. Co se týče štítu, byl už nejvyšší čas jej zachránit. Vrata a dvířka získal zakázkou p. Podrápský, truhlář na Vysoké. Udělal je se speciálním závěsem, který pak zamotal hlavu zedníkům, když je zavěšovali. Dodnes je to znát. Pro to, aby mohli část opravy zaplatit, bylo třeba vypsat sbírku mezi lidem sboru na Vysoké a přáteli vynesla přes Kč, což stačilo spojit ji s půjčkou z JTD. Tak začalo,,vstávání z popela. Anna Jansová, Pavel Kučera (požehnání pro evangelický kostel ve Vysoké) a nová fasáda kostela V roce 1996 se pan Vébr, pokladní, setkal s paní Annou Jansovou, a dostal nabídku, aby zařídil opravu fasády kostela. Do sborové korespondence byl zařazen tento dopis paní Jansové: Vážený pane Opočenský, poslala jsem vám na konto AB banky částku Kč, jak jsem slíbila. Prosila bych, kdyby se fasáda mohla začíti. Já myslím, že pan Vébr má nějaké známé, 85

86 ale hlavně, aby to bylo kvalitní. Ráda se podívám na rozpočet. Budu v létě na Vysoké, tak se snad častěji uvidíme. Chtěla bych tam hezký kostelíček. Mám tam pochované moje a manželovi rodiče a manžela. Moc pozdravů Vám a Vaší paní A.Jansová To byl první krok k opravě kostelní fasády. Jelikož je kostel chráněná kulturní památka, bylo nutné konzultace a povolení od památkové péče. Pani Leitnarová z okresu přivedla experta Ing. Španera. Ten potvrdil, že nejvíce u kostela je poškozena apsida, jediné promočené místo, zato pořádně. Vlivem zvyšujícího se povrchu vozovky v těsné blízkosti modlitebny voda stéká k základům, které podmáčí uvnitř je to patrné do výšky 3 metry, zvenčí nejvíce poškozena omítka. Tak tedy bylo provedeno odvodnění do pole pod budovou. Cena za provedení práce Kč. Udělala jí firma Klbik-Krejza v termínu Platba byla ze sdružených prostředků okres památkáři Jansová: tisíc. Na budově nebylo vidět mnoho práce, jen se objevil u základů lem z plochých kamenů a uvnitř se zacelily pukliny ve zdi. Překulil se nový rok 1998 a v jeho polovině se objevila reálná možnost zahájení opravy fasády kostela. Firma Pepíček s.r.o. ji novou slíbila za necelých Kč. To už paní Jansová poslala nový dar: Kč! Zbytek si museli farníci opatřit sami. Byla vypsána nová sbírka mezi přáteli a členy sboru, výnos opět Kč. Poslední splátku daroval sboru pan Pavel Kučera, a tak nebyl na opravě žádný nedoplatek. V r.1999 byl kostel vymalován a natřen z peněz obce Vysoká, celkem Kč. Na obnovu oken ale již síla ani finance nebyly. V roce 13. května 2000 na Den matek otevřeli po všech opravách kostel za přítomnosti synodního seniora Pavla Smetany. Obec v roce 2002 opravila dvě spadlé hřbitovní zdi. Márnici posléze velice vkusně také opravila. Vybudování Památníku toleranční doby Od května 2003 se pracovalo na vybudování pamětní síně tolerančního sboru v bývalé márnici na hřbitově a na vybudování místa orientace v krajině v rohu hřbitova. Datum odpoledne, což je neděle toleranční, je chvíle pro prohlášení,,památníku toleranční doby na Vysoké. Uzavření samostatného sboru evangelického ve Vysoké To je ovšem už doba, kdy se dějiny samostatného sboru evangelického na Vysoké uzavřely, a to k Je to od r. 1783, kdy přišel do sboru první kazatel, po 218 letech. Připojen je k Mělníku, kde r.1897 vybudoval,,sbor Vysocký chrám z odkazu Rosalie Titěrové, a o 4 roky později s rozpaky svolil k vytvoření nového,,mělnického reformovaného sboru evangelické církve. 86

87 f) Židovský hřbitov (něm. Bossi) Nepočetné židovské osídlení od počátku 17. století, nejsilnější asi v první polovině 19. století, v letech tu bydlelo 3-5 Židů. Oběti šoa z Bosyně dva, jeden přežil, druhý zahynul. Ze židovského hřbitova je zachován pouhý zbytek, chybí zde ohradní zeď, nedochovaly se ani zbytky hrobnického domku. Z márnice dochovány jen nepatrné zbytky zdí. Nachází se 500 m severovýchodně od obce, na okraji lesa, 100 m od silnice Bosyně - Janova Ves, přístupný polní cestou. Hranice protáhlého hřbitova o velikosti m2 ohraničuje pouze terénní nerovnost na místě původní zdi. Založen nejpozději v 18. století. Dochovány čtyři desítky náhrobků nebo jejich zbytků, umístěných převážně v severozápadní části areálu, nejstarší z druhé poloviny 18. stol., nejmladší z r.1886 patří Alžbětě Fischerové z Nebužel. Nejstarší náhrobky, většinou pískovcové nebo mramorové stély, jsou opatřeny hebrejskými nápisy a jimi orientovány k severovýchodu. Některé náhrobky jsou vrostlé do kmenů stromů. Hřbitov dnes přirozeně splývá s okolním porostem, v roce 1998 byl alespoň částečně upraven (zbaven přerostlé vegetace) Klubem českých turistů Mělník. Židovský hřbitov v Bosyni 87