CZ.1.07/1.5.00/ VY_32_INOVACE_OAD_3.AZA_20_SNIZOVANI EMISI. Opravárenství a diagnostika

Transkript

1 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu VY_32_INOVACE_OAD_3.AZA_20_SNIZOVANI EMISI Název školy Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Autor Ing. Pavel Štanc Tematická oblast Opravárenství a diagnostika Ročník 3. Datum tvorby Anotace Popis možností, které vedou ke snižování škodlivých látek ve výfukových plynech Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

2 Škodliviny ve výfukových plynech lze snížit použitím vhodného paliva (bezolovnaté), technickými opatřeními v motoru nebo úpravou výfukových plynů. Opatření v motoru tam musí docházet k dokonalejšímu spalování směsi paliva a vzduchu a snížením spotřeby paliva je třeba zajistit, aby vznikalo méně škodlivin. Kvalitu výfukových plynů lze zlepšit těmito zásahy do motoru: - vhodná konstrukce motoru, tzn. optimalizace spalovacího prostoru a kompresního poměru, sací potrubí s variabilní délkou a průřezem, variabilní časování ventilů atd. - druh a kvalita tvorby směsi, homogenní směs, pln+ní ve vrstvách - recirkulace výfukových plynů - systém řízení motoru, řízení zapalování, regulace plnícího tlaku atd. - turbodmychadlo s chlazením stlačeného vzduchu, zvýšení objemového výkonu při současném snížení maximální teploty v motoru, tím se sníží tvorba oxidů dusíku Úprava výfukových plynů: Tato úprava se prování proto. Aby se škodliviny, které vznikají při spalování paliva, v co největší míře přeměnily na neškodné látky. V současné době je nejvýhodnější systém katalyzátor. Katalyzátor: Ten umožňuje chemickou přeměnu škodlivých látek na jiné látky, aniž by se přitom opotřebovával, protože se vlastních chemických reakcí přímo neúčastní. Katalyzátor se skládá z kovové nebo keramické vložky, mezivrstvy a katalyticky aktivní vrstvy. Oxidačně redukční katalyzátor má aktivní vrstvu z platiny (Pt), rhodia (Rd) a palladia (Pd). Protože se tento katalyzátor nazývá třícestný, tak probíhají současně vedle sebe tři chemické reakce, přeměňuje tedy oxid uhelnatý, nespálené

3 uhlovodíky a oxidy dusíku. Oxid uhelnatý oxiduje na oxid uhličitý, nespálené uhlovodíky oxidují na oxid uhličitý a vodu a oxidy dusíku se redukují na dusík. Optimální teplota katalyzátoru je 400 až 800 stupňů Celsia. Nověji se používají katalyzátory s řízeným systémem přípravy směsi (řízený katalyzátor) Lambda sonda zde kontroluje složení směsi podle obsahu zbytkového kyslíku ve výfukových plynech. Někdy se jí říká kyslíková sonda, což je podle mého názoru přesnější výraz (sensor oxygen). Existují různé druhy lambda sond, např. sonda se skokovou charakteristikou, odporová lambda sonda. Dále se používají např. systémy sekundárního vzduchu, princip je takový, že se dodatečným vefukováním vzduchu do spalování snižují hodnoty škodlivin. Měření emisí: Provádí se podle zákonných předpisů v určitých časových intervalech. Součástí měření emisí je prohlídka částí podstatných pro tvorbu škodlivin, kontrola funkce. Jde o vizuální kontrolu výfukového systému, její těsnosti a funkce, kontrolu zpětného vedení výfukových plynů, čističe vzduchu, katalyzátoru, kyslíkové sondy, odvětrávání palivové nádrže. Emise se měří při volnoběžných i zvýšených otáčkách, viz. Protokol o měření emisí. Jestliže vozidlo vyhovuje normám, vylepí se na zadní RZ nálepka zelené barvy. Nálepka barvy červené je STK (Stanice technické kontroly). Měření provádí stanice měření emisí. Tato stanice nemusí být součástí STK, ale před samotnou kontrolou STK musí vozidlo absolvovat měření emisí. Vývoj nových vozidel nejde jenom cestou zvyšování výkonu motoru, ale jde především cestou snižování škodlivin ve výfukových plynech výše popsanými cestami. Tento vývoj v nejenom v palivových soustavách jde velmi rychle kupředu. Jeden z velkých problému, se kterými se konstruktéři setkávají, je snížit škodliviny hlavně u studeného startování. Aby teplota katalyzátoru byla co nejrychleji dosažena, katalyzátory se zkoušely umístit velmi blízko k výfukovým svodům, nastaly však jiné problémy např. přehřívání motoru atd.

4 Obrázek č. 1 Obrázek č. 2

5 Použitá literatura: GSCHEIDLE, Rolf a kol. Příručka pro automechanika. Praha: Europa-Sobotáles cz. s.r.o., s. ISBN