Ilegální máma otázky a odpovědi

Transkript

1 Moldavsko Hlavní město: Kišiněv Rozloha: km 2 Počet obyvatel: (červenec 2012, odhad) Pod hranicí chudoby: 26,3% (2009) Nezaměstnanost: 6,7 % (2011, odhad) Míra celkové migrace: -10,02 migrantů/1 000 obyvatel (2012, odhad) Zdroj: CIA Factbook Podobně jako Aurica, Raia nebo Nataša vykonává v dnešní době placenou práci v domácnostech minimálně 53 milionů, možná až 100 milionů osob. Valná většina z nich, asi 92 %, jsou ženy. Jejich práce je však často přehlížena a podceňována, protože ji provádějí v soukromí cizích domovů, a také proto, že byla dlouhodobě spojována s neplacenou činností žen. Teprve v posledních desítkách let získávají tyto pracovnice vzrůstající pozornost ze strany mezinárodních i státních institucí, akademiků a dokumentaristů. Jak souvisí placená domácí práce s globalizací? Služky, uklízečky nebo kuchaři tyto práce v domácnostech si spojujeme spíše s dobami minulými. S technologickým rozvojem se rozšířila představa, že většinu domácích prací převezmou stroje myčky, samoobslužné vysavače apod. Postupně se však ukazuje, že to byla představa mylná a že zaměstnání v cizích domácnostech je dnes velmi expandujícím sektorem trhu na celém světě. Dnešní svět se stále více propojuje a navzájem ovlivňuje. Jednotlivé státy či regiony však mají různou politickou a ekonomickou sílu. Tyto rozdíly se pak promítají do řady společenských procesů, včetně zajišťování domácích prací. Zejména významná centra světové ekonomiky, které socioložka Saskia Sassen nazývá globální města, jsou prostorem, kde se koncentrují nejen vysoce odborné práce, ale která zároveň lákají i práce nízkokvalifikované a bezvýchodné. Roste v nich poptávka po nejrůznějších službách, včetně pečovatelských, a tyto práce jsou stále častěji vykonávány tzv. levnou pracovní silou migrantek. Tato poptávka je dána kombinací řady faktorů: Stále více žen odchází do zaměstnání, ale k dispozici nemají dostatek státních zařízení pro děti. Prarodiče, kteří dříve vypomáhali s výchovou, pracují, nebo vedou vlastní, oddělený život. Větší je také počet matek samoživitelek. Všeobecně se stupňují tlaky na pracovní výkony a přesčasy v mnoha oborech. Mění se také představy o aktivním volném čase: mnohé rodiny preferují trávit čas jinak než starostí o domácnost. Odtud pramení potřeba nebo zájem rodin zajistit si hospodyni či chůvu. Na druhou stranu dochází ke stárnutí obyvatel a péče o seniory je nedostatečná, nebo v případě státních zařízení vnímána jako nekvalitní. Odtud zájem o osobní ošetřovatelky. Vzhledem k nedostatečnému pokrytí těchto služeb se tedy hovoří o krizi péče ve společnosti. K nedostatku péče ale dochází i v zemích, které zažívají odliv pracovních sil. Mnohé ženy z Jihu/Východu směřují na Sever/Západ, aby pokryly tamní pracovní nabídky. I za nízkokvalifikované práce si za hranicemi často vydělají více, než kdyby zůstaly doma a uplatnily své vzdělání. Některé tedy jdou za lepším, aby mohly uživit širokou rodinu a zajistit dětem vzdělání, jiné chtějí získat zkušenosti ze zahraničí podobně jako mnohé Češky pracující jako au-pair. Ve světě se rozvíjejí globální řetězce péče, kdy ženy odjíždějí starat se o jiné (děti, nemocné, seniory atd.) a opouštějí přitom ty vlastní (děti, rodiče), aby se o ně staral někdo další. Jaká je situace v Moldavsku? Moldavsko je nejchudší zemí Evropy. Souvisí to s dlouhodobě špatným ekonomickým vývojem a s nestabilní politickou situací. Po osmi letech vlády komunistů převzala v roce 2009 nová proevropská vláda zemi v katastrofálním stavu a politická krize zde trvala až do roku 2012, kdy byl nakonec zvolen i nový prezident. Zároveň je však i nový politický systém poznamenán vysokou korupcí a nedůvěrou občanů. Podle indexu lidského rozvoje, kterým OSN poměřuje ekonomickou situaci spolu s přístupem ke vzdělání a zdravotní péči, je tato východoevropská země až na 111. místě z celého světa. Globální finanční a ekonomická krize zasáhla také zde, nezaměstnanost v jejich důsledku dvojnásobně vzrostla. Průměrný plat Zdroj: Autor: David Liuzzo Str. 1

2 se v přepočtu pohybuje kolem Kč (od doby natáčení filmu ve kterém se uvádí cca 100 euro alespoň vzrostl), ale ceny jsou přitom srovnatelné s Českou republikou. Vzhledem k této situaci odchází mnoho Moldavanů a Moldavanek za prací do zahraničí. Podle oficiálních statistik se emigrace týká asi 350 tisíc lidí z celkového počtu přibližně čtyř milionů obyvatel, což je 25 % obyvatelstva v produktivním věku. Pravděpodobně je však toto číslo ještě vyšší díky krátkodobé, avšak opakované migraci a také díky nelegálním migrantům. Cesty Moldavanů vedou nejčastěji do Ruska, na Ukrajinu, do Itálie a dalších zemí především na jihu a západě Evropy. V době ekonomického boomu směřovali často i do ČR, dnes tu žije podle statistik necelých Moldavanů. Všeobecně se muži obvykle uplatňují ve stavebnictví a v nekvalifikovaných pracích, ženy jejichž podíl je poměrně vysoký se věnují často pomocným pracím v domácnostech. Na tuto situaci výmluvně poukazují filmové záběry na nově postavené, leč opuštěné domy na venkově i scéna z moldavské školy, v níž většina dětí má jednoho nebo oba rodiče za hranicemi. Za možnost oficiálně vycestovat ze země a získat potřebné dokumenty pro práci v zahraničí (ale i pro cestu zpět) jsou na nelegálním trhu vydávány obrovské částky často několik tisíc euro. Zároveň se mnozí snaží překročit blízkou hranici s Evropskou unií nelegálně, schovaní ve vlacích nebo v přepravních kontejnerech. Hrozí jim při tom, že se stanou oběťmi obchodu s lidmi nebo pracovního vykořisťování. Podobně jako Aurica při své druhé cestě do Vídně ale věří, že zrovna ta jejich proběhne bez potíží. Emigrace s sebou nese řadu negativních, ale i potenciálně pozitivních rysů, a to jak pro rodiny, tak pro celou zemi. Migranti získávají pracovní zkušenosti ze zahraničí, které by mohli později uplatnit ve své zemi. Zásadní jsou také peníze, které posílají domů rodině a které v důsledku podporují i celkovou ekonomiku. Tyto tzv. remitence překonávají svým objemem peníze, jež Moldavsko získává v rámci rozvojové spolupráce. Tvoří asi 40 % celkového HDP země. Jaký dopad má migrace na rodiny? Muži i ženy odjíždějí ze země, aby si vydělali peníze na živobytí a aby uplatnili své vzdělání. Protože je však život za hranicemi mnohem nákladnější a získání pobytu těžké, zůstávají obvykle jejich děti i prarodiče doma. V Moldavsku žije až 60 % osob z peněz, které jim příbuzní posílají ze zahraničí. Nejen v Moldavsku se hovoří o tzv. sociálních sirotcích, kteří mají rodiče v zahraničí a jejichž péči přebírají v lepším případě prarodiče, v horším končí na ulici či v dětských domovech. Dlouhodobá odloučenost a narušené citové vazby je provází v době jejich vyrůstání. Na veřejnosti jsou za to obviňovány nejvíce ženy. Zatímco emigrace mužů je vnímána převážně pozitivně, protože tak zajišťují obživu rodině, migrantky jsou viděny jako krkavčí matky, které neplní svou roli. Tyto tzv. transnacionální matky se tak musí vypořádávat nejen s vlastními pocity samoty a odloučení, ale právě i se společenskou kritikou doma. Stejně jako Aurica i Raia protiargumentují, že svým dětem chtějí zajistit lepší budoucnost. Těžko se hodnotí, zda život v dlouhodobém odloučení je více traumatizující než život v chudobě s rodiči, kteří nemají uplatnění na pracovním trhu. Dokument Ilegální matka každopádně podává barvitý obraz s mnoha odstíny tohoto dilematu. Jak souvisí film s Českou republikou? S tím, jak česká společnost bohatne, vzrůstá i u nás zájem o chůvy, hospodyně či uklízečky. Jejich služby nabízejí desítky specializovaných agentur. Narůstá také počet učebních oborů a rekvalifikačních kurzů v oboru hospodyně, chůva, nebo dokonce guvernantka. Pečovatelské práce vykonává stále mnoho Češek, ale přibývá i migrantek ať již ze zemí bývalého Sovětského svazu, nebo třeba z Filipín. Stejně jako se Česká republika za posledních dvacet let zařadila mezi převážně imigrační státy, tak se také stala součástí globálního řetězce péče a destinací pro mnohé pracovnice v domácnostech. V České republice většinou migrantky do domácností docházejí, nepřespávají tam. Většina rodin využívá jejich Str. 2

3 pomoc nárazově, na úklid nebo hlídání. Nejnověji si také majetnější lidé a známé osobnosti přivážejí chůvy z Filipín, které u nich žijí, uklízejí, zajistí jim výchovu dětí v angličtině a hlavně díky jazykové bariéře nevynášejí soukromé informace na veřejnost. Minimálně jedna specializovaná agentura již výslovně nabízí zahraniční ošetřovatelky pro seniory, ale prozatím zřejmě není jejich počet v domácnostech vysoký. Nedochází (zatím) ani k zaměstnávání mužů, tak jako se tomu děje v zahraničí (zejména v USA a na Novém Zélandu), kde migranti pracují v pozicích zahradníků, elektrikářů či myčů aut ale to je také zřejmě otázka času. Přítomnost pracovnic v domácnostech je však stále přehlížena mimo jiné i českou vládou, politiky a odbory. Zatímco v mnoha zemích světa je téma domácí práce a ochrany těchto pracovnic velmi aktuální, v Česku jim je věnována minimální pozornost. V poslední době, v souvislosti s rozhodováním o osudu mezinárodní Úmluvy o pracovnicích v cizích domácnostech (viz dále), vláda prohlásila, že téma domácí práce se týká rozvojových zemí a pro Českou republiku je nerelevantní. Své stanovisko založila na neúplných statistikách, které uváděly celkový počet 49 osob. Jenže statistiky nedokáží zachytit všechny odstíny skutečné situace. Je to dáno i tím, že mnohé ženy (případně zprostředkující agentury) žádají o víza za jiným účelem než domácí práce například jako učitelky nebo vychovatelky. Zatím nejsou k dispozici žádná souhrnná data o tom, kolik cizinek a z jakých zemí pracuje v českých domácnostech (i když první ucelenější výzkum nyní vzniká v rámci projektu Rovné šance na prahu českých domácností). Ale téměř každá žena cizinka prošla především na počátku svého života v České republice nějakou formou práce v cizí domácnosti, zaměstnání v cizí domácnosti proto není marginálním tématem. Lze navíc očekávat, že se stárnutím společnosti budou podobně jako na západ od našich hranic jejich počty narůstat. Jakým rizikům čelí ženy zaměstnané v domácnostech? Práce v domácnosti je specifická tím, že je na jednu stranu veřejnou aktivitou, tedy prací, na druhou stranu se ale odehrává v soukromém prostředí. Pracovní podmínky jsou sice určeny zákonem, jejich kontrola a vymahatelnost práv v praxi je ale dost obtížná. Neplacené přesčasy a nedodržování dalších pracovních podmínek je poměrně běžné. Pokud ženy bydlí přímo v rodině, u které pracují, je složité oddělit osobní život od pracovního. Donedávna například některé agentury prezentovaly filipínské chůvy jako ochotné být 24 hodin denně k dispozici. Situace chův je ještě komplikovanější v tom, že se starají o cizí děti: jednak proto, že jejich vlastní jsou přitom stovky či tisíce kilometrů daleko, a dále z toho důvodu, že se mohou potýkat s žárlivostí a neshodami s matkou dítěte, o které se starají. Tím, že jde o neproduktivní práci, nebývá vnímána jako práce a bývá často podceňována i podcenována. Nevyžaduje se často jiná kvalifikace než ženské pohlaví. Mocenské nerovnosti se ze světa přenášejí přímo do rodinného prostředí. Nedodržování pracovních podmínek, ponižování, společenská izolace, ale i fyzické a psychické násilí jsou rizika, které pak ženám zaměstnaným v domácnostech hrozí. Kamenem úrazu není tolik samotná možnost hrozeb, ale právě omezené šance se jim bránit. V zahraničí se jako nejhůře kontrolovatelná ukazuje situace neregulérních migrantek (bez povolení k pobytu) a dále personálu diplomatů a jejich rodin, a to kvůli jejich diplomatické imunitě. Aurica mluví o rozdílu mezi nelegalitou a legalitou jako o pekle a ráji. Raia ironizuje znalost práva své zaměstnavatelky tato soudkyně ji i její neteř sice nelegálně zaměstnává, ale zároveň zná všechny zákony a práva v momentě, kdy Raia potřebuje lékařskou nebo jinou pomoc. Od pobytového statutu a vztahu se zaměstnavateli se do velké míry odvíjejí životy migrantek. Pokud žena nemá žádné dokumenty a žije a pracuje v jedné rodině, jen těžko si vyjednává lepší podmínky. Ale i migrantky, které mají pracovní smlouvu i povolení k pobytu, mají mnohdy strach se ozvat. Nejen v Česku mají pobyt vázaný na svého zaměstnavate- Str. 3

4 le, a když se ten rozhodne zaměstnání ukončit, mají v lepším případě dva měsíce na to, aby si našly práci novou a vyřídily všechny potřebné papíry. Jinak musí zpět nehledě na to, kolik zprostředkovatelům zaplatily. Pokud svou prací v Česku živí celou rodinu a závisí na ní vzdělání a budoucnost dětí, bývají ochotny k různým ústupkům. Jakou mají pracovnice v domácnostech právní ochranu? Pokud mají pracovnice v českých domácnostech zaměstnaneckou smlouvu, vztahuje se na ně zákoník práce a mají stejné podmínky jako jakýkoliv jiný zaměstnanec. Ve skutečnosti se ale projevují některá omezení plynoucí právě ze specifik práce v cizí domácnosti primárně možnost kontroly v místě pracoviště, tedy v soukromé rodině. Výrazným mezníkem v přístupu k placené práci v cizí domácnosti se stala Úmluva o pracovnicích v cizích domácnostech, kterou přijala Mezinárodní organizace práce (ILO) na své 100. konferenci v červnu Státy, které úmluvu ratifikují, budou muset zajistit dodržování základních pracovních standardů i v této oblasti neformální ekonomiky. Mezi tyto standardy patří například rozumná délka pracovní doby, minimální doba nepřerušeného odpočinku alespoň 24 hodin za týden nebo omezení tzv. nepeněžních forem odměny (stává se, že rodina pořídí hospodyni oblečení, kurz vaření české kuchyně nebo dokonce kurz lyžování a jeho cenu jí automaticky strhne z platu). Pro pracovnice žijící přímo v rodinách stanovuje například požadavky ohledně jejich soukromí a kontroly pracovních podmínek. Úmluva také zdůrazňuje nutnost podpořit právo pracovníků v domácnosti na svobodné sdružování a kolektivní vyjednávání. Východiskem Úmluvy jsou poznatky ILO z řady výzkumů o počtech a zkušenostech pracovnic v domácnostech a také o právní ochraně, které se jim v různých zemích dostává. Vstupuje v platnost poté, co ji ratifikovaly dvě země Uruguay a Filipíny. Česká vláda ji sice vzala formálně na vědomí, ale odmítla ji navrhnout k ratifikaci. Uvedla přitom, že pracovnice v domácnostech představují pouze marginální skupinu na trhu práce v ČR a že se toto téma týká spíše rozvojových zemí. Není proto důvod upravovat existující pracovní právo. Z hlediska české legislativy je v tomto směru problematické zejména zajištění důstojných životních podmínek respektujících soukromí zaměstnankyň, problematika pracovní doby a kontroly dodržování práv. Zvláště poslední bod představuje klíčovou otázku, kterou by bylo třeba vyřešit. Aktuálně má totiž před inspekcí pracoviště a ochranou práv zaměstnance přednost nedotknutelnost obydlí kontrola dodržování práv zaměstnankyň je tedy zvláště v případě bydlení v rodině v podstatě nemožná. Ovšem i samotná úmluva má několik omezení. Tím nejzásadnějším je, že se vztahuje pouze na osoby, které pracují na zaměstnanecký poměr. Netýká se těch, kdo pracují na živnostenský list nebo bez dokumentů. Co obnáší život bez dokumentů? Migranti v neregulérním postavení jsou osoby, které z nějakého důvodu nezískaly nebo přišly o povolení k pobytu. Mohly se stejně jako filmové ilegální matky k tomu rozhodnout vědomě, s ohledem na podmínky, ve kterých žily. Nebo přijely na turistické vízum a nedokázaly si ho prodloužit. Mohly udělat formální chyby při žádosti o prodloužení pobytu, nebo je podvedl zaměstnavatel a namísto slíbeného pobytu jim zabavil pas a nic nevyřídil. Raiina neteř žije poslední čtyři roky v bytě, kde se stará o pár seniorů. Ven se zřejmě dostane málokdy, což zároveň znamená menší šanci jejího odhalení policií. Raia samotná vypráví, že si nemůže vzít den volna ani když je nemocná, nemůže jít k doktorovi a nemá ani sociální pojištění. Stačí si představit, kde všude musíte ukazovat občanku, abyste pochopili, co znamená žít bez dokumentů. Kromě neustálého strachu a obavy před policií taková situace s sebou nese například i omezený přístup k bydlení, ke zdravotní péči a k řadě jiných společenských služeb. Nemůžete uzavřít sňatek, vaše děti také nebudou Str. 4

5 mít nárok na pobyt a některá základní práva. Pokud máte v jiné zemi rodinu a děti, o které se starají příbuzní, nemůžete je ani navštívit. Jak mohou migrantky své nelegální postavení změnit? Cest ven z tohoto postavení je v Česku málo. Většinou musí migrantka odjet z republiky zpět do země původu a to tak, aby nebyla přistižena a nedostala zákaz vstupu na několik dalších let. Doma si pak musí pobyt vyřídit. Například tak, jak to ve filmu udělala Aurica s falešným nouzovým pasem, když se vracela po svých prvních dvou letech pobytu ve Vídni. Některé země ale přistupují i k tzv. regularizaci, tedy k tomu, že umožní neregulérním migrantům za určitých podmínek získat opět oprávnění k pobytu. Vláda Baracka Obamy například zahájila v srpnu 2012 rozsáhlý program, který má přinést amnestii pro zhruba 1,7 milionu migrantů zejména mladých, kteří žijí v USA od dětství. Jiným příkladem je Itálie, jež vyhlásila regularizaci pro pracovnice v domácnostech v roce Jednalo se o v pořadí již čtvrtou regularizaci a týkala se migrantek, které na italském území pobývaly alespoň tři měsíce. Získání legálního pobytu záviselo i na vůli zaměstnávajících rodin, které musely žádost své chůvy či hospodyně podpořit. Musely přitom prokázat, že mají dostatečné příjmy k úhradě jejího platu. Regularizace se nevztahovala na cizince a cizinky, kteří se dopustili trestného činu, a každý zájemce musel zaplatit určitý poplatek. O pobyt tehdy zažádalo chův a pomocnic v italských domácnostech. K takové amnestii zatím v České republice nedošlo a ministerstvo vnitra dlouhodobě odmítá vůbec o tomto prostředku uvažovat. Autorka: Pavla Redlová s přispěním Petry Ezzeddine a Marie Heřmanové. Partner programu: INFORMAČNÍ ZDROJE: LITERATURA: Szaló, C.: Transnacionální migrace. Proměny identit, hranic a vědění o nich. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno Ezzeddine, P.: Ztráty a nálezy transnacionálního mateřství (reflexe genderu v migraci). UK (disertační práce), Praha Drbohlav, D. (ed.): Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu). Karolinum, Praha Neregulérní pobyt cizinců v ČR: problémy a jejich řešení. Praha Dostupný na webu (Publikace). Ehrenreich, B., Hochschild, A.R.: Global Woman: Nannies, Maids, and Sex Workers in the New Economy. Metropolitan Books, New York Lutz, H. (ed): Migration and Domestic Work. A European Perspective on a Global Theme. Ashgate, Aldershot MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY: Úmluva o pracovnicích v cizích domácnostech / Convention Concerning Decent Work for Domestic Workers en/f?p=1000:12100:0::no::p12100_ilo_ CODE:C189 Doporučení o pracovnících v cizí domácnosti / Recommendation Concerning Decent Work for Domestic Workers en/f?p=1000:12100:0::no::p12100_ilo_ CODE:R201 INTERNETOVÉ ODKAZY: International Labour Organization Centre on Migration Policy and Society International Domestic Workers NetWork Research Network for Domestic Workers Rights Rovné šance na prahu českých domácností Program migrace, Člověk v tísni Člověk v tísni Str. 5