OPEVNĚNÍ A PŘEKÁŽKY 1. až 3. STAVEBNÍHO PODÚSEKU OPAVA

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra geografie Šárka NEDBÁLKOVÁ OPEVNĚNÍ A PŘEKÁŽKY 1. až 3. STAVEBNÍHO PODÚSEKU OPAVA Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Peter MACKOVČIN, Ph.D. Olomouc 2016

2 Bibliografický záznam Autor (osobní číslo): Šárka NEDBÁLKOVÁ (R141018) Studijní obor: Regionální geografie (RG) Název práce: Opevnění a překážky 1. až 3. stavebního podúseku Opava Title of thesis: Fortifications and barriers building sublinie Opava Vedoucí práce: Mgr. Peter Mackovčin, Ph.D. Rozsah práce: 72 stran, 1 vázaná příloha Abstrakt: Klíčová slova: Abstract: Keywords: Obecná část diplomové práce je zaměřena na popis intervalových a obvodových překážek, které doplňovaly linii Československého stálého opevnění z let ve stavebním úseku Opava. Hlavní část se zaměřuje na zjištění polohy intervalových překážek, především polohy protitankových stěn. Dále jsou doplněny charakteristiky betonových prahů, které byly osazeny ocelovými sloupky (jehlami). opevnění, intervalové a obvodové překážky, stavební úsek Opava The general part of this thesis focuses on the characterization of the interval and perimeter barriers, which completed landforms of the Czechoslovakian permanent fortification in the building section Opava from the years The main part of the thesis focuses on the finding position of the interval barriers, especially positions antitank walls. Further are complemented characteristics concrete sills, which were fitted steel posts (needles). fortification, interval and perimeter barriers, building section Opava

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci magisterského studia oboru Regionální geografie vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petera MACKOVČINA, Ph.D. Všechny použité materiály a zdroje jsou citovány s ohledem na vědeckou etiku, autorská práva a zákony na ochranu duševního vlastnictví. Všechna poskytnutá i vytvořená digitální data nebudu bez souhlasu školy poskytovat. V Olomouci 25. dubna podpis

4 Ráda bych na tomto místě vřele poděkovala mému vedoucímu diplomové práce Mgr. Peterovi Mackovčinovi Ph.D. za cenné rady, odpornou pomoc, ochotu, laskavý přístup a vůbec za celou spolupráci v průběhu tvorby celé práce.

5

6

7 OBSAH 1 ÚVOD CÍLE PRÁCE METODIKA PRÁCE GEOGRAFICKÁ POLOHA ÚZEMÍ, STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ ANTROPOGENNÍ TVARY MILITÁRNÍ POHRANIČNÍHO OPEVNĚNÍ STAVEBNÍ ÚSEK OPAVA SYSTÉM OPEVNĚNÍ STÁLÉ PŘEKÁŽKY ORGANIZACE OPEVŇOVACÍCH PRACÍ ŘEDITELSTVÍ OPEVŇOVACÍCH PRACÍ (ŘOP) ŽENIJNÍ SKUPINOVÉ VELITELSTVÍ (ŽSV IV) STAVEBNÍ ÚSEK OPAVA A JEDNOTLIVÉ PODÚSEKY stavební podúsek Malé Hoštice stavební podúsek Jaktař stavební podúsek Milostovice Stavební podúsek tvrz Šibenice STÁLÉ PŘEKÁŽKY 1. AŽ 3. STAVEBNÍH PODÚSEKU OPAVA POPIS STÁLÝCH PŘEKÁŽEK U JEDNOTLIVÝCH OBJEKTŮ TĚŽKÉHO OPEVNĚNÍ V ČÁSTI SLEDOVANÉHO STAVEBNÍHO ÚSEKU OPAVA DÉLKY ŽELEZOBETONOVÝCH PROTITANKOVÝCH PŘEKÁŽEK ZJIŠTĚNÝCH V SLEDOVANÉ ČÁSTI STAVEBNÍHO ÚSEKU OPAVA HISTORICKÝ VÝVOJ ÚZEMÍ MĚSTA OPAVY A AKTUÁLNÍ STAV ÚZEMÍ OBRANNÉ LINIE SLEDOVANÉ ČÁSTI STAVEBNÍHO ÚSEKU OPAVA DISKUZE ZÁVĚR SUMMARY LITERATURA TIŠTĚNÁ LITERATURA INTERNETOVÉ ZDROJE...72 PŘÍLOHY...73

8 1 ÚVOD V období třicátých let 20. století, kdy vzrůstalo nebezpečí útoku ze strany tehdejšího fašistického Německa, se začal budovat systém stálého opevnění v pohraničí Československa s tehdejším Německem, Rakouskem i Maďarskem. Tento systém byl budován dle vzoru Maginetovi linie, nejznámějším opevněním budovaným v meziválečném období ve Francii na hranicích s Německem, Belgií a Itálií. Na obranu Československa se nabízely dvě možnosti. Buď vybudovat moderní armádu schopnou vést válku mobilními prvky (především se jednalo o tanky a letadla), nebo se přiklonit k francouzskému způsobu obrany státu, a to postavením systému stálého pohraničního opevnění. Nakonec byla vybrána druhá varianta, protože Československo tehdy nemělo dostatek lidských ani materiálních zdrojů, pro postavení plně motorizované armády. Systém opevnění tvořila linie objektů těžkého opevnění a objektů lehkého opevnění doplněná celou řadou překážek a dalších obranných prvků. Tento systém se měl stát důležitou složkou při obraně státu před nepřátelskými vojsky a zároveň významnou složkou kulturní krajiny. Tato diplomová práce je zaměřena na evidenci protitankových překážek, ženijních zátarasů a jiných prvků doplňujících československý fortifikační systém 1. až 3. podúseku stavebního úseku Opava. Kvantitativně je vyhodnocena délka a také typ zjištěných tvarů vzniklých lidskou činností převážně v letech 1937 a Stavební úsek Opava se nachází v těsné blízkosti severně od města Opavy v Moravskoslezském kraji v pohraničním pásu s nynějším Polskem. Doposud se tématikou československého pohraničního opevnění z třicátých let 20. století z hlediska antropogenních tvarů nezabývalo mnoho autorů. Proto věřím, že by tato práce, která úzce navazuje na moji již vypracovanou bakalářskou práci, mohla být přínosem všem, kteří se o danou tématiku zajímají. 8

9 2 CÍLE PRÁCE Cílem diplomové práce je evidence protitankových překážek, ženijních zátarasů a jiných prvků, které doplňovaly československý fortifikační systém 1. až 3. stavebního podúseku Opava ve Slezku. Kvantitativně bude vyhodnocena délka protitankových překážek, typy zjištěných tvarů mezi jednotlivými objekty těžkého opevnění vzniklých lidskou činností především v letech 1937 a Dílčí část práce je zaměřena na historický vývoj a změny využití území Opavy. Předmětem diskuze bude srovnání a doplnění zjištěných informací publikace Josefa Durčáka a Oldřicha Gregara: Pohraniční opevnění na Opavsku a Bruntálsku. Při práci bude využita dobová dokumentace, letecké snímky a terénní šetření. 9

10 3 METODIKA PRÁCE Zdrojem informací byla z větší části odborná literatura zabývající se Českoslovenkým stálým opevněním z let Bohatým doplňkovým zdrojem byly také internetové zdroje, zabýající se tématikou československého pohraničního opevnění. Většina těchto zdrojů jsou vytvářeny a spravovány nadšenci, kteří se o danou tématiku zajímají. K stručné charakteristice přírodních poměrů bylo využito několik knižních publikací. Pro zařazení sledovaného území v rámci hierarchického geomorfologického členění České republiky byla nejprve použita knižní publikace od BÍNY J. a DEMKA J.: Z nížin do hor: Geomorfologické jednotky (2012), kde jsou podrobně popsány jednotlivé geomorfologické jednotky. Jako druhá knižní publikace pro popis v rámci zařazení do geomorfologických podcelků Poopavská a Osoblažská nížina byla použita publikace od DEMKA J. a MACKOVČINA P.: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR (2006). Stručná hydrologická charakteristika území byla popsána na základě mnou již vypracované bakalářské práce: Militární území a objekty krajině (2014). K charakteristice klimatu byl použit Atlas podnebí Česka od Tolasze R z roku V rámci půdních poměrů byly stručně popsány jednotlivé půdní typy z publikace od TOMÁŠKA M.: Atlas půd České republiky (1995), která obsahuje navíc jako přílohu půdní mapu České republiky. K zařazení území v rámci biogeografického členění a pro popis bioty byly použity dvě knižní publikace od stejného autora CULKA M. a kol.: Biogeografické regiony ČR z roku 1995 a Základním popisem antropogenních tvarů a některých militárních tvarů (např. systém opevnění, protitankový příkop či vojenský zákop) se zabývá knižní publikace od KIRCHNERA K. a SMOLOVÉ I.: Základy antropogenní geomorfologie (2010). Základem pro popis stálých překážek však byly především tři knižní publikace zabývající se podrobně tématikou českoslovenkého pohraničního opevnění. První z nich byla publikace od ARONA L. a kol.: Československé opevnění (1998), která se zabývá celkově československým opevněním, obsahuje informace hlavně o konstrukci objektů, technické vybavenosti, popisu typů objektů a stálých překážek. Druhá byla publikace od DURČÁKA J. a GREGARA O.: Pohraniční opevnění na Opasku a Bruntálsku (1998) zabývající se podrobně úsekem, kterým bylo pověřeno Ženijní skupinové velitelství IV. Třetí byla publikace od STEHLÍKA E.: Pamětní spis o česko-slovenském stálém opevnění (2000),která obsahuje podrobné informace například o vedení boje, technické vybavenosti objektů a pro naši práci důležitých stálých překážek. 10

11 K vypracování teoretické části bylo kromě knižních publikací využito několik internetových zdrojů. Informace o některých militárních objektech, základním rozdělení stálých překážek nebo informace o Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) byly získány z internetové stránky ( Bohatým zdrojem se stala internetová stránka ( Kromě toho, že z ní byly převzaty informace o Ženijním skupinovém velitelství (ŽSV), byly zde také nalezeny archivní fotografie, na základě kterých jsme mohli popsat část stálých překážek vybudované u jednotlivých objektů těžkého opevnění v části stavebního úseku Opava. Zbylé informace byly doplněny z internetových stránek ( ( a ( Praktická část byla rozdělena na tři části. První část, tedy evidence a detailní popis stálých překážek u jednotlivých objektů těžkého opevnění ve vybrané části stavebního úseku Opava byla vytvořena především na základě černobílé historické ortofotomapy z 50. let 20. století, která je součástí mapové aplikace CENIA (Česká informační agentura životního prostředí), jako součást projektu Národní inventarizace kontaminovaných míst (dostupná na K popisu jednotlivých stálých překážek sloužily dobové fotografie, část z internetové stránky ( část ze soukromé sbírky vedoucího diplomové práce a jiných soukromých sběratelů, kteří zapůjčili náhledy dobových fotografií a nepřáli si být uvedeni v této práci. Jednalo se o letecké snímky a pozemní snímky pořízené v roce 1938 a letech následujících. Součástí bylo také vytvoření několika úsekových map, kde je zobrazena linie objektů těžkého opevnění společně s protitankovými intervalovými a obvodovými překážkami. Pro tvorbu map byl použit program ArcMAP 10, který je součástí softwaru Arc GIS 10 od firmy ESRI. Zde vznikla základní i finální podoba map. Jako podklad pro tvorbu map sloužila ortofotomapa stažená z internetového portálu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (dostupná na Druhou část, ve které jsou v tabulce zjištěné délky všech identifikovaných protitankových železobetonových zdí a železobetonových prahů (součást obvodové a intervalové překážky), za využití aplikace Geografického informačního systému - programu ArcMAP 10. Po tvorbě map jsme délky vygenerovaly v atributové tabulce programu. Poslední třetí část jsme vypracovali na základě taktéž aplikace CENIA ( kde jsme porovnali stav obranné linie ve vybrané části stavebního úseku Opava ( stav historický a současný). K porovnání sloužila historická mapa a aktuální letecká mapa, které jsou obě v aplikaci dostupné. Data pro zpracování dílčí části změn využití území nám poskytla Databáze LUCC Czechia: Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka v období let (dostupná na 11

12 Historický vývoj města Opavy jsme čerpali z internetových stránek města Opavy ( dále ( Nedílnou součástí celé praktické části bylo vlastní terénní mapování v linii těžkého opevnění vybrané části stavebního úseku Opava. K zaznamenávání souřadnic jednotlivých objektů těžkého opevnění a průběhu nalezených protitankových překážek sloužila terénní GPS. Dále byl použit přístroj CMG a detektor kovů. Měření pomocí těchto dvou přístrojů nám podalo důkaz o existenci železobetonového prahu v terénu ležícím pod vrstvou zeminy. Kromě vlastního terénního mapování byl navštíven Vojenský ústřední archiv v Praze. Tento archiv působí na úseku všestranné péče o archiválie a dokumenty, vzniklé z činnosti předchůdců a současných součástí Ministerstva obrany ČR, Armády České republiky i jiných orgánů a organizací státní správy. Návštěva byla provedena za účelem zjištění, zda jsou dostupné informace k překážkám, nebo jsou k dispozici pouze materiály včetně dokumentace a plánů k jednotlivým objektům (bunkrům). Text a jeho kompozice byly vypracovány v textovém editoru Microsoft Office Word

13 4 GEOGRAFICKÁ POLOHA ÚZEMÍ, STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ Linie stavebního úseku Opava, ležící v Moravskoslezském kraji, táhne se obloukem severovýchodně až severozápadně v těsné blízkosti od města Opavy v příhraničním pásu s nynějším Polskem a dále pokračuje směrem přes hornatější území Nízkého Jeseníku až po začínající masiv Orlíku. Sledované opevnění v úseku Opava se z geomorfologického hlediska nachází v provincii Středoevropská nížina. Na území České republiky zasahuje pouze soustava Středopolských nížin. Dále se člení na o řád nižší jednotky (podsoustavy) Slezská nížina; soustava s podsoustavou se v ČR kryjí. V rámci Slezské nížiny je na území České republiky vymezen jediný geomorfologický celek: Plošné vymezení soustavy je totožné s podsoustavou, ale i s celkem. Vymezeny byly tři podcelky: Osoblažská nížina, Hlučínská pahorkatina a Poopavská nížina (Bína, Demek 2012). Pohraniční opevnění probíhající severně od města Opavy se řadí do podcelků Poopavská a Osoblažská nížina. Poopavská nížina se nachází ve střední až jižní části Opavské pahorkatiny a rozprostírá se na kvartérních převážně pleistocenních sedimentech. Tvoří ji plochý periglaciální povrch s širokými údolími, širokou údolní nivou řeky Opavy a výraznou říční (zábřežskou) terasou. Převládají zde pole a louky, podél řeky Opavy břehové porosty (Demek, Mackovčin 2006). Podcelek Osoblažská nížina se nachází v severozápadní části Opavské pahorkatiny. Rozprostírá se na kvartérních sedimentech převážně uloženinách kontinentálního zalednění překryté sprašovými hlínami. Tvoří ji rovinný periglaciální povrch s širokou nivou Osoblahy a Prudníku. Krajina je nepatrně zalesněna smrkovými porosty (Demek, Mackovčin 2006). Z hydrologického hlediska celé území náleží do úmoří Baltského moře. Je odvodňováno řekou Odrou, která odvádí vody jak z Jesenické, tak Beskydské oblasti, a je říční osou celého území (Nedbálková 2014). Námi sledovaný stavební úsek je odvodňován řekou Opavou, která pramení v Hrubém Jeseníku a vlévá se v Ostravě do Odry. Klimatické poměry jsou v území ovlivňovány hlavně polohou a vertikální členitostí reliéfu. V Moravskoslezskéhm kraji tvoří pohoří Hrubého Jeseníku na západě hradbu vůči 13

14 oceánskému proudění vzduchových hmot. Reliéf Nízkého Jeseníku složen z pahorkatin, jen místy s hlubšími údolími řek, se v diferenciaci podnebí řadí do mírně teplé oblasti. Podnebí v této oblasti má kontinentální rysy s dlouhým, teplým a mírně vlhkým létem, s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, zima je mírná až mírně chladná, suchá a s krátkým trváním sněhové pokrývky. Oblast Opavské pahorkatiny je charakteristická nižšími srážkami a město Opava leží zcela v srážkovém stínu Hrubého Jeseníku (Tolasz a kol. 2007). Půdní poměry jsou v Opavě a blízkém okolí z hlediska půdních typů rozmanité. Velkou část území města Opavy, dále na jihovýchod zaujímají nivní půdy, zejména kolem ústí řek Opavy a Moravice. V severní části území, kde se nachází většina objektů opevnění v úseku Malé Hoštice se rozprostírají hnědozemě, které jsou nyní zemědělsky využívané. Pěstují se zde převážně náročné obiloviny (pšenice, ječmen), nebo například cukrovka. Severozápadně od Opavy zabírají menší část půdy málo úrodné rendziny. Jihozápadním směrem, kde je situován převážně podúsek Milostovice, se nacházejí ilimerizované půdy (ilimerizované půdy ogjelené). Tyto půdy se vyznačují malou úrodností, melioračními úpravami se může však úrodnost zvýšit. Vhodnými plodinami jsou zejména obiloviny, dále jetel nebo cukrovka (Tomášek 1995). V rámci biogeografického členění náleží Opavsko do Polonské podprovincie, dále do Opavského bioregionu. Polonská podprovincie představuje území přechodné bioty mezi subatlansky laděným Hercynikem či Karpaty na jihozápadě až jihu a kontinentálně laděnými boreálními lesy na severovýchodě. Biotu podprovincie ovlivňují poměrně jednotvárné horniny i reliéf a malé nadmořské výšky. Na naše území zasahuje od severu jen okrajovými, víceméně přechodnými částmi. Charakteristickou část tvoří nížiny a nižší pahorkatiny (Culek a kol. 2013). Opavský bioregion představuje nejtypičtější část Polonika ČR, nachází se ve střední části Slezka náležejícího do České republiky, kde zabírá plochu 454 km 2, i když převážná část leží v Polsku. Převládá zde biota 3.dubo-bukového stupně, vyskytující se na 95 % plochy, ojediněle se zde vyskytuje 4. bukový stupeň, který zabírá 5 % území. Na tento region mají vliv sousední bioregiony Hercynika a Karpatský. Vegetace je zde zastoupena dubohabrovými háji, velmi výrazně však také bezkolencovými březovými doubravami a rašelinnými březinami, které zde zabírají největší plochy v ČR. Na sušších místech jsou ostrůvkovitě zastoupeny acidofilní doubravy, podél řek se nacházejí široké luhy. Biodiverzita je zde poměrně nízká, jsou však zastoupeny velmi rozmanité elementy. V současnosti dominuje orná půda, v lesích bukové kultury, zachovány jsou fragmenty dubohabřin. Bioregion zaujímá část mezofytika v suprakolinním vegetačním stupni. 14

15 Potenciálně se vyskytují acidofilní doubravy. Na eutrofních hlinitých hnědozemích jsou charakteristické dubohabrové háje. Na oglejených až rašelinných půdách se lokálně vyskytuje zvláštní typ podmáčených březin a bažinných olšin. Podél údolních toků se nalézají maloplošně vyvinuté údolní luhy. Náhradní přirozenou vegetaci tvoří luční společenstva, vyjímečně přechodná rašeliniště. Vyskytují se zde suché louky, které jsou na nejsušších místech doplněny travinobylinnou vegetací. Flóra je relativně chudá a jednotvárná, tvořena především druhy obecně rozšířenými. Daná oblast je do značné míry ovlivněna přítomností subtermofytů. Rovněž druhové spektrum oreofytů vázaných na submontánní polohy je zřetelné. Relativně silné je zastoupení druhů subatlanských a submediteránních, ale kontinuální druhy mají charakteristické zastoupení. Silně ochuzená fauna i ve zkulturněné krajině vykazuje některé vlivy fauny polských nížin. Výrazně se tyto vlivy projevují zejména v půdní fauně nebo ve společenstvech měkkýšů (Culek a kol. 1995). 15

16 5 ANTROPOGENNÍ TVARY MILITÁRNÍ POHRANIČNÍHO OPEVNĚNÍ STAVEBNÍ ÚSEK OPAVA Antropogenní tvary vznikají antropogenními geomorfologickými procesy v důsledku lidské činnosti a v menší míře jsou pak ovlivněny přírodními pochody. V této práci je pozornost věnována vojenským (militární) antropogenním tvarům, které vznikají činností vojsk. Obecně je rozdělujeme na historické a současné, podle polohy na povrchové a podzemní a dále na konvexní a konkávní (Nedbálková 2014). Pro účely této práce budou popsány militární tvary československého opevnění ve sledované části stavebním úseku Opava: 5.1 SYSTÉM OPEVNĚNÍ Z hlediska antropogenních tvarů je systém opevnění souhrnné označení systému obranných prvků v podobě valů, pevností, pevnůstek (fortů), ochranných krytů apod., které jsou postaveny za účelem obrany území. Systém opevnění může mít charakter sítě samostatných pevností nebo může mít charakter navzájem propojených objektů, jejichž cílem je zpomalení nebo zastavení postupu útočníka. U velkých objektů jsou i rozsáhlé podzemní prostory, jejíchž součástí jsou štoly, šachty a kaverny. S výstavbou systému opevnění souvisely rozsáhlé terénní úpravy. Ve válečném období měl systém opevnění strategický význam při bojových operacích (Kirchner, Smolová 2010). Československé opevnění z let je příkladem klasického stálého opevnění. Celý systém byl založen na bočním systému paleb. Hlavní linie těžkého opevnění byla na území dnešní ČR postavena v okolí Hlučína, Opavy, Starého Města pod Sněžníkem, Králík, Žamberka, Rokytnice v Orlických horách, Náchoda, Trutnova, a Hrušovan nad Jevišovkou. K jeho výstavbě došlo nejen v pohraničí, ale i na dvou vnitrozemských liniích (tzv. Pražská a Plzeňská čára). (Kirchner, Smolová 2010). Opevňovací práce v Československu spadaly v rámci organizace armády a rozhodnutí ministerstva národní obrany do Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) jehož hlavním velitelem byl divizní generál Husárek. Pohraničí tehdejšího Československa bylo v letech 16

17 rozděleno do stavebních úseků, které měly tvořit ucelenou linii srubů těžkého opevnění, navazující tvrze a linie lehkého opevnění ( Jejich počet se měnil v čase podle vývoje mezinárodní situace (Aron 1998). Pro řízení výstavby v jednotlivých oblastech byla zřízena ženijní skupinová velitelství (ŽSV), kterým byly svěřeny jednotlivé stavební úseky. Úsek se dále členil na stavební podúseky. Tvrze většinou tvořily samostatný podúsek. Výstavba lehkého opevnění byla organizována zvlášť. Do podúseku většinou patřilo i vybudování intervalových překážek mezi sruby těžkého opevnění. Rozdělení československého pohraničí do jednotlivých úseků je znázorněno v tabulce 1. pod textem. 17

18 Tab. 1.: Stavební úseky tvořící linii českoslevenského opevnění z let ŽSV VELITELSTVÍ KÓD TĚŽKÉHO OPEVNĚNÍ ÚSEK I Staré Město pod Sněžníkem StM Do Staré Město pod Sněžníkem Domašov II Bohumín, později Hlučín MO Moravská Ostrava III Králíky (původně přidělen ŽSV I) K Králíky IV Opava OP Opava V Náchod N Náchod VI Trutnov T Krk Trutnov uzávěr Luční bouda VII Liberec Li LK LA LB LG LH Liberec (uzávěr Polubný) uzávěr Kotel uzávěr Harrachov uzávěr Kořenov uzávěr Mníšek uzávěr Chrastava VIII Most, Deštné v Orlických horách trasa východní části úseku Náchod IX Domažlice, Maršov Západ úseku Trutnov X Rokytnice v Orlických horách R Rokytnice v Orlických horách XI Hrušovany nad Jevišovkou MJ DM HD Morava jih Dolní Morava Horní Dyje Zdroj: úseky čs. opevnění [online]. [Citace: 10. květen 2014]. Dostupné z: 18

19 Československé opevnění lze rozdělit na tři základní druhy objektů: a) LEHKÉ OBJEKTY Tento typ objektů je tvořen z menších železobetonových pevnostních staveb. Z důvodu opožďování výstavby objektů těžkého opevnění tvořily v roce 1938 lehké objekty za řekou Opavou (pravobřežní obranný pás) hlavní obrannou linii a v systému opevnění hrály tehdy významnou roli. První lehké opevnění se v československém pohraničí objevilo již v roce Jednalo se o jednoduché, nepříliž odolné stavby většinou se dvěmi až třemi čelními střílnami, ze kterých se nedala vytvořit souvislá obranná linie. Návrh nového lehkého obejktu byl schválen ke stavbě 5. ledna V oblasti Slezka a Severní Moravy tak vznikly stovky daleko modernějších a technicky vyspělejších lehkých objektů, v běžné mluvě jednoduše nazývané řopíky (Durčák, Gregar, 1998). Název vznikl jak je všeobecně známo podle zkratky ŘOP (ředitelství opevňovacích prací). Objekty lehkého opevnění byly od sebe vzdáleny zhruba 600 až 800 metrů, na běžný kilometr fronty tedy připadaly necelé dva objekty. Tím vznikla velmi řídká, místy i nesouvislá přehrada čelných a kosých kulometných paleb (Aron a kol. 1998). V úsecích kde nebyly stavěny těžké objekty byl první sled doplňován druhým sledem, jenž byl ve svažitějších terénech zahušťován na první stovky metrů. Tam kde se předpokládal útok nepřítele byl budován nebo se uvažovalo ještě o třetím sledu (Durčák, Gregar 1998). Lehké objekty, jejichž stavební práce vykonávala Zemská vojenská velitelství se rozlišovaly na dvě verze podle roku výstavby, vz. 36 (budovány v roce 1936) a vz. 37 (budovány v roce 1937): Objekty lehkého opevnění vz. 36 Lehké objekty vz. 36 byly nepříliž odolné stavby většinou se dvěmi nebo třemi čelními střílnami a měly poměrně jednoduchou konstrukci. Sloužily spíše jako pozorovatelny pro jednotky stráže než jako hodnotné bojové stavby (Durčák, Gregar 1998). Střílny těchto objektů směřovaly přímo k nepříteli a vnitřní prostor tvořila jediná místnost. V terénu byly objekty většinou umísťovány na svazích přivrácených k nepříteli, což jim zajišťovalo dobrý výhled a vedení dalekých paleb do předpolí, současně to však zvyšovalo možnost nepřátelského zaměření a následné zničení objektů dělostřelectvem ( Zpočátku sloužily jako stanoviště stráží obrany státu (SOS). 19

20 Existovaly tři typy těchto objektů: typy A a B byly dvoustřílnové a lišily se pouze odolností (typ B měl čelní stěnu o 10 cm silnější než typ A ). Typ C byl třístřílnový, odolností byl shodný s typem B. Další později vyprojektované typy D, E a F již nebyly v terénu realizovány (Aron a kol. 1998). Těchto objektů bylo vybudováno v tehdejším Československu celkem 864. Program opevňovacích prací pro rok 1936 se však podařilo splnit jen částečně. V některých úsecích nebyla do zimy dokončena betonáž všech objektů a v roce 1937 se již stavěly objekty nového modernějšího typu (vz. 37), Aron a kol Ve stavebním úseku Opava nebyly budovány žádné objekty lehkého opevnění vz. 36, realizovaná výstavba vycházela z již modernějších objektů vz. 37. Objekty lehkého opevnění vz. 37 řopíky Při konstrukci objektů lehkého opevnění vz. 37, která vycházela z úspěšně vyřešeného tvaru pěchotního srubu těžkého opevnění, byl kladen důraz na boční palby a dokonalejší vnitřní vybavení. Opevněné pásmo tak mohlo tvořit souvislý řetěz kulometných stanovišť v jednom či dvou sledech. První sled kladl nepříteli hlavní odpor, boční palby zasahovaly asi 500 až 600 m před linii. Druhý sled byl posilový a tvořil také souvislou palebnou přehradu. Protože zároveň podporoval a doplňoval palby prvního sledu, byly v něm často využity palby kosé i čelní. Oba sledy byly od sebe vzdáleny 100 až 600 m (Aron a kol. 1998). Objekty lehkého opevnění vz. 37 se stavěly ve dvou variantách, normální či zesílené. Řopíky byly původně navrženy do třech základních typů (A,B,C). Krátce po zahájení vytyčování v terénu se projevila potřeba navržení dalších typů, proto byly v dubnu 1937 vyprojektovány typy D a E. Základní typy měly zpravidla několik variant. Postupně tak vznikl soubor asi 140 modifikací základních typů, který umožňoval projektovat opevněné linie v jakémkoliv terénu. Objekt lehkého opevnění typu A se vyskytoval nejčastěji tvořil asi 85 % z celkového počtu vybetonovaných objektů lehkého opevnění (Aron a kol. 1998). Byl budován jako oboustranný se dvěma střeleckými místnostmi. Podle tvaru linie se stavěl v několika podvariantách podle úhlu svíraného osami střílen ( Objekt lehkého opevnění typu B tvořil asi 5 % z celkového počtu vybetonovaných objektů lehkého opevnění (Aron a kol. 1998). Objekt měl dvě střílny, boční chráněnou protažením přední stěny a střílnu pro čelní palbu, kvůli které musel být proveden zářez v záhozu. Umisťoval se proto v bezpečnějším zadním postavení (Durčák, Gregar 1998). Byl určen například pro uzavření roklí a údolí (Aron a kol. 1998). I tento typ objektu byl budován 20

21 v několika podvariantách. Rozlišujeme u těchto objektů pravé a levé provedení podle umístění bočních střílen. Objekt lehkého opevnění typu C bylo jednoduché kulometné hnízdo s čelní střílnou, určené pro krytí méně důležitých hluchých prostorů v členitém terénu (Aron a kol. 1998). Byl ze všech typů nejmenší a nejméně odolný. Neměl téměř žádné vnitřní vybavení. Strop byl z vlnitého plechu, případně z 50 cm silného železobetonu (Aron a kol. 1998). Tento typ objektu byl budován velmi zřídka (necelé 1 % z celkového počtu vybetonovaných objektů lehkého opevnění), ve sledovaném stavebním úseku Opava se nenacházel. Objekt lehkého opevnění typu D tvořil asi 8 % z celkového počtu vybetonovaných objektů lehkého opevnění. Byl jednou polovinou typu A tvořila ho jedna střelecká místnost s jednou kulometnou střílnou ( Byl určen pro jednostrannou boční či kosou palbu (Aron a kol. 1998) a budoval se na příklad v prudkých svazích, kde dva tyto objekty zastupovaly typ A ( Tento typ stejně jako u typu B rozlišujeme pravý a levý podle umístění bočních střílen. Objekt lehkého opevnění typu E představoval asi 2 % z celkového počtu vybetonovaných objektů lehkého opevnění. Měl střílnu pro čelní palbu a byl zpravidla stavěn místo málo odolného typu C (Aron a kol. 1998). Byl budován především pro ochranu úzkých údolí a zářezů čelní palbou ze zadní pozice (Durčák, Gregar 1998). Vyprojektovány byly i další typy lehkých objektů ( F, G, H a K ), žádný z nich však nebyl v terénu zrealizován. Ve sledované části stavebního úseku Opava byly budovány úseky lehkého opevnění Jaktař a Milostovice, které se podařilo vybudovat do konce roku V úseku lehkého opevnění Jaktař bylo vybudováno celkem 32 objektů typu A (z toho 14 zesílených), 12 objektů typu B (z toho 1 zesílený) a jeden objekt typu D. V úseku lehkého opevnění Milostovice bylo vybudováno celkem 40 objektů typu A (z toho 18 zesílených), 7 objektů typu B a jeden objekt typu D. Úseky lehkého opevnění Jaktař a Milostovice tvořily začátek levého křídla opavské obrany, byly proto od počátku projektovány ve třech sledech, takže obranné postavení zde bylo široké 1,5 km. Počítalo se přitom s plánovanou výstavbou těžkých objektů, na které řopíky palebně navazovaly. Zajímavě byla řešena obrana významné křižovatky severně od Jaktaře, kde se sbíhají silnice od Krnova, Bruntálu a Litultovic spolu se železnicí Krnov Opava. Dva sledy lehkého opevnění byly položeny v oblouku před objekt OP_S22, aby se úvozem mezi 21

22 OP_S22 a OP_S23 opět vrátili za linii těžkých objektů. Třetí sled zde byl veden s odstupem asi 750 m za druhým sledem za terénním hřbetem kolem potoka Jaktarka a palebně na něj nenavazoval. Úsek lehkého opevnění Jaktař začíná osamělým řopíkem těsně na levém břehu řeky Opavy pod prudkým svahem, na kterém se tyčí objekt OP_S20 a končí kousek za Milostovicemi (Durčák, Gregar 1998). Lehké objekty v prostoru mezi objekty těžkého opevnění OP_S10 až OP_S19 byly zmapovány v již vypracované bakalářské práci Militární objekty a území v krajině (Nedbálková 2014). Znázorněny jsou také vzdálenosti mezi jednotlivými nalezenými objekty těžkého i lehkého opevnění. b) TĚŽKÉ OBJEKTY Objekty těžkého opevnění, označovány souhrnným názvem také sruby, se rozlišovaly podle několika hledisek. Dle výzbroje a účelu to byly sruby pěchotní, dělostřelecké, vchodové a minometné, dle směru paleb hlavních zbraní se objekty dělily na jednostranné a oboustranné. Pro tyto objekty se také užíval název izolovaný srub, též samostatný, intervalový či mezilehlý (Aron a kol. 1998). Každý objekt těžkého opevnění byl konstruován individuálně podle terénů a úkolů, které měl plnit (Aron a kol. 1998). Vždy však byly tvořeny dvěma patry a obsahovaly mimo kulometů protitankové kanóny a minomety (Kirchner, Smolová 2010). Výjimku tvořily bunkry v místech s vysokou hladinou podzemní vody, kdy dvoupodlažné objekty nebyly v celém půdorysu. Tyto sruby se pak vyznačovaly větším půdorysem, protože do jednoho patra bylo nutno uložit to, co jinde bylo ve dvou a byly tím pádem snadnějším cílem nepřátelského dělostřelectva i bombardovacího letectva ( Každý izolovaný těžký objekt je originál, každý měl vlastní projekt, který se upřesňoval i během výstavby např. podle umístění studny. Po záboru Rakouska, když vyvstala nutnost rychle opevnit jižní hranici, byly pro rychlou výstavbu opevnění úseků na jižní Moravě vybírány projekty již dříve postavených srubů z různých úseků severního opevnění. Ovšem i ty se upravovaly co se týče odolnosti a vybavení pancéřovými prvky. Narozdíl od objektů lehkého opevnění byly srubům kromě jejich kódového značení přidělovány navíc krycí názvy ( Těžké opevnění bylo stavěno v šesti stupních odolnosti (tab. 2). Dva první označované arabskými číslicemi 1 a 2 (odtud označení arab ), měly méně početnou výzbroj, nejslabší stěny a některá konstrukční zjednodušení neměly schodiště do dolního patra, chyběly 22

23 protiplynové dveře, byly obvykle osazeny jen jedním zvonem a měly jen jeden záchod. Objekty dalších stupňů odolnosti, označené římskými číslicemi I až IV (odtud označení říman ), byly shodné konstrukce, ale se zvyšujícím se stupněm odolnosti rostla síla vnějších stěn a stropu. Určitou vyjímkou byla odolnost IV, použitá u tvrzí, lišící se vnitřním uspořádáním, tloušťkou stěn a pancířů (Aron a kol. 1998). Tab. 2.: Odolnost těžkých objektů československého pohraničního opevnění z let stupeň odolnosti strop (cm) čelní stěna (cm) stěny se střílnami hlavních zbraní (cm) týlová stěna (cm) stěna zvonu nebo kopule (cm) arab říman I II III IV Zdroj: Těžké objekty [online]. [Citace: 25. duben 2016]. Dostupné z: Nejrozšířenější stavbou v rámci těžkého opevnění byly izolované pěchotní sruby. Ty se stavěly v liniích s rozestupem asi metrů. Vzdálenost mezi sruby byla dána zejména konfigurací terénu, ale i přítomností důležitých silnic od hranic do vnitrozemí. Mezi jednotlivými sruby bylo vybudováno pásmo protitankových a protipěchotních překážek postřelované hlavními zbraněmi srubu. c) DĚLOSTŘELECKÉ TVRZE Dle oficiální definice Ředitelství opevňovacích prací je tvrz uzavřená soustava pěchotních a dělostřeleckých srubů postavená v nejvyšší třídě odolnosti, dělostřeleckých a minometných věží, podzemních ubikací pro osádku tvrze, skladišť střeliva a různého materiálu. Všechny tyto složky jsou spolu spojeny podzemními chodbami, na povrchu terénu jsou obklopeny souvislým pásmem překážek a tvoří tak samostatný celek ( Dělostřelecké tvrze byly kvůli finanční náročnosti budovány na strategicky významných nebo ohrožených místech československé hranice. Jednotlivé tvrze navazovaly na linii izolovaných pěchotních srubů ( Na nejohroženější severní hranici Československa bylo stavebně dokončeno celkem pět dělostřeleckých tvrzí (Smolkov, 23

24 Adam, Hůrka, Bouda, Adam, Hanička). Ve stavebním úseku Opava byla rozestavěna tvrz Šibenice, která měla chránit palbou západní okraj Opavy a její severní předpolí. Nesla označení OP_S30. Po zastavení prací bylo staveniště opuštěno a hloubená šachta uzavřena. Dělostřeleckou podporu východně od Opavy měla zajišťovat postavená tvrz Smolkov. 5.2 STÁLÉ PŘEKÁŽKY Linie těžkých objektů by samy o sobě nezabránily průchodu nepřátelských vojsk. Objekty těžkého opevnění byly budovány v 50 až 800 metrových rozestupech, kudy by mohla nepřátelská vojska projít. Proto mezi objekty byly plánovány překážky. Linie překážek měly zabránit průchodu mezi objekty a napadení objektů z týlu ( Souběžná výstavba překážek zaručovala vysokou bojeschopnost hotových úseků a zároveň šetřila finanční prostředky armády (Aron a kol. 1998). Překážky dělíme na dva základní druhy: a) obvodová překážka: byla budována kolem jednotlivých objektů těžkého opevnění ve vzdálenosti asi 50 m (Durčák, Gregar 1998) s uzavíratelnými průchody pro mužstvo a vojenská vozidla. Průchody zajišťovaly zásobování objektů. Tato překážka byla postřelována zbraněmi objektu ( V rozsahu palebných vějířů hlavních zbraní srubu byla zapuštěna pod úroveň terénu do příkopu (tzv. perimetr), aby nebránila výhledu z objektu, nevadila vlastním zbraním ve výstřelu a nebyla ničena palbou (Aron a kol. 1998). b) intervalová překážka: byla budována v souvislých pásmech mezi jednotlivými objekty těžkého opevnění. Překážky nebyly mezi objekty stavěny v přímce, ale byly budovány ve většině případech jako lomené. Překážka byla natočena do předpolí objektu, aby umožňovala dobrý výhled a postřelování palebných průseků ze střílen objektu ( Překážky dále dělíme na dva základní typy: a) lehké překážky (protipěchotní): budovány na základě zkušeností z 1. světové války proti útočící pěchotě. b) těžké překážky (protitankové, v této době označované proti útočné vozbě): tehdy nově vytvořený systém překážek proti útočné vozbě ( 24

25 V terénu umožňujícím útok útočné vozby byly intervalové překážky a navazující část obvodové překážky směrem k nepříteli zesíleny těžkou překážkou. Celá překážka potom tvořila kombinaci, kdy protitankové prvky bránily vytvoření průchodu v protipěchotní překážce průjezdem tanku a drátěné překážky chránily protitankovou překážku před rozebíráním pronikáním pěchoty (Aron a kol. 1998) Základní charakteristika stálých překážek je uvedena v tabulce 3. Tab 3.: Základní charakteristika typů uspořádání stálých těžkých a lehkých překážek pro Československé opevnění z let Šíře Typ Uspořádání Použití (m) Těžké A B1 B2 C Lehké dvouřadá jedna řada sloupů + jedna řada základní typ těžké překážky 8,25 rozsocháčů+dvouřadá lehká překážka pro těžké opevnění dvě řady sloupů + dvě řady lehkých uzavření krátkých rozsocháčů 7,50 tankových prostorů v lesích pouze výjmečně dvě řady sloupů + dvě řady lehkých uzavření průchodů přes rozsocháčů těžké překážky, uzavření 5,75 komunikací přes lehké překážky dvě řady rozsocháčů + jednořadá základní typ těžké překážky 4,60 lehká překážka uprostřed pro lehké opevnění lehká překážka s oboustranným pro lehké opevnění v lesích 5,00 kotvením dvouřadá lehká překážka bez kotvení 2,00 pro lehké opevnění v lesích třířadá lehká překážka s oboustranným pro lehké opevnění 7,00 kotvením v otevřeném terénu třířadá lehká překážka bez kotvení pro lehké opevnění 4,00 v otevřeném terénu čtyřřadá lehká překážka bez kotvení 6,00 pro těžké opevnění v lesích šestiřadá lehká překážka s oboustranným základní typ lehké překážky 13,00 kotvením Zdroj: ARON, L. a kol. (1998) 25

26 Protitankový příkop Jde o speciální typ obranného příkopu, stavěný jako první část intervalové překážky (Aron a kol. 1998) často navazující na obvodovou překážku kolem objektu těžkého opevnění. Tento typ překážky má podobu protaženého terénního zářezu, který je zakončený 2,3 2,5 m vysokou železobetonovou zdí, která slouží pro pozemní techniku, zejména tehdejší tanky, nepřekonatelnou překážku. Příkopy byly budovány v blízkosti objektů těžkého opevnění. Jsou dlouhé několik desítek metrů, obvykle do 100 m a navazují na betonové linie, opatřené železnými sloupky (jehlami), které jsou součástí protitankových překážek. V terénu tvoří nepřehlédnutelné stupně, nicméně u celé řady objektů jsou zavezeny sutí a různým odpadem a nejsou tolik patrné (Kirchner, Smolová 2010). Zákop Vojenský zákop je zemní těleso vzniklé odstraněním zeminy pod úroveň okolní krajiny. Hloubka zákopů a způsob jejich budování (ručním nářadím nebo mechanickými prostředky) vždy závisela na bojové situaci, časových možnostech, technickém vybavení vojenských jednotek a na terénu, zejména na složení a mocnosti jeho pokryvné vrstvy. Zákopy poskytují ochranu před účinky zbraní, umožňují krytý pohyb, a tím výrazně zlepšují podmínky pro vedení bojové činnosti. Dále zákopy podstatně usnadňují činnost uvnitř jednotek, zabezpečují lépe velení, spojení, zásobování a odsun raněných. Svým umístěním, tvarem a maskováním musí umožňovat výhodné vedení palby, pozorování a pohyb živé síly (Kirchner, Smolová 2010). Železné sloupy v průběžných železobetonových prazích Často také nazývané protitankové jehly, používané v roce 1938 ve velkém rozsahu, sestávaly vždy ze dvou 2,2 m dlouhých ocelových U-profilů, které byly otevřenými stranami obráceny k sobě a navzájem spojeny bodovými svary. Vzniklý dutý prostor mezi U-profily měl být vyplněn betonem. Podle dobové dokumentace byly tento typ uplatňován více ve Východních Čechách než-li ve Slezsku. V okolí Opavy sloupky nebyly vyplněny betonem. Sloupy stály ve vzdálenosti 1,15 m, zapuštěny 0,9 m hluboko v průběžném betonovém prahu s ocelovým armováním (Stehlík 2000). Aby vznikla těžko překonatelná protitanková a protipěchotní překážka, byla překážka z železobetonových sloupů spojena s kolíkovou drátěnou překážkou a na straně přivrácené 26

27 k nepříteli ji zesílila ještě jedna řada železných ježků. U obvodových překážek kolem objektů se mnohdy stavěla druhá řada železobetonových sloupů. Kolíková drátěná překážka na straně protitankového příkopu odvrácené od nepřítele měla zabránit průniku pěchoty (Stehlík 2000). Železobetonový ježek Tato překážka byla původně určena jako protitanková překážka v liniích lehkého opevnění. Tanky se měly zastavit na ježcích, které, i kdyby se převrátily, zůstávaly překážkou (Stehlík 2000). Ježek byl poměrně levný, ale nevýhodou byla malá odolnost proti vlastní i nepřátelské palbě a silně ho poškozovaly také střely z těžkého kulometu. Pod dělostřeleckou palbou by došlo poměrně krátce k jeho destrukci. Další nevýhodou byla jeho doprava na místo a přesuny pouze technikou vzhledem k jeho váze. Dále dělostřelectvem mohly být totiž systematiky zničeny celé dlouhé úseky těchto překážek. Velké plochy ramen ježků omezovaly výhled a výstřel z objektů, poskytovaly útočníkovi kryt a svou světlou barvou prozrazovaly průběh překážek. Propletením ostnatým drátem, který byl upevněn na ježky a na zakopané železné kolíky s betonovými kvádry, se ježky současně staly protipěchotní překážkou (Stehlík 2000). Tento typ překážky nebyl v okolí Opavy uplatněn. Celé úseky se nacházely na východněji položeném ostravském úseku po Bohumín nebo ve Východních Čechách. Ocelový rozsocháč Tuto překážku tvořily tři do kříže spojené válcované úhelníky o velikosti 140x140x13 mm, dlouhé 2100 mm a celá sestava vážila 200 kg. Jako protitanková překážka se velmi osvědčila. Ve všech polohách spolehlivě bránila v jízdě tanku a štíhlé profily úhelníků nevytvářely hluché prostory. Rozsocháč byl téměř necitlivý vůči palbě, výbuchem v blízkosti mohl být převrácen nebo odhozen, ale dál plnil svoji funkci. Z dopravních důvodů byly dva úhelníky spojeny nýtováním a třetí byl na místě montáže připevněn šrouby. Překážka byla postupně vylepšována; konce úhelníků byly vyztuženy navařením patek, byla zmenšena hloubka zářezů pro ostnatý drát, ramena rozsocháče byla prodloužena. Tyto úpravy odstranily možnost deformací rozsocháče a vyloučily jeho zabořování do půdy při nájezdu tanku (Aron a kol. 1998). V okolí Opavy byl hojně využíván v úsecích mezi těžkými objekty, kde nebyla vybudována intervalová překážka (např. OPS_13). 27

28 Kolíková drátěná překážka Tato protipěchotní překážka byla tvořena železnými kolíky, kterým byly v blízkosti staveniště překážek opatřovány betonovými podstavci. Ty pak byly zakopávány v řadách s rozestupy v trase překážky do hloubky pod úroveň terénu, aby nevyčnívaly a nebyly vidět. Kolíky pro tyto překážky sestávaly z železné kulatiny, která byla za horka ohnuta tak, že podle délky kolíku vznikla jedno až tři oka, na něž se mohl připevnit ostnatý drát. Betonové podstavce byly 0,40 m vysoké. Železné kolíky vyčnívaly 0,22 (jedno oké) až 1,15 m nad terénem (tří oké), Stehlík Uzávěr komunikací (silniční uzávěr) Specifickým příkladem překážek byly uzávěry komunikací, které se v druhé polovině 30. let 20. století budovaly na důležitých silnicích, ovládány palbou z malých přístavků. Tyto překážky mohly odolávat pouze přechodně, což by ale stačilo k vyhlášení poplachu osádkám za nimi ležícího opevněného pásma. Skrze pohraniční obranné pásmo pronikající nepřítelské tanky by tedy již mohly být ničeny dělostřeleckou palbou. V případě OPS_18 z jihovýchodně položené tvrze Smolkov. Ta byly vybudována na okrajovém svahu Nízkého Jeseníku jjv Smolkova. Typy uzávěrů komunikací: - Závory mezi betonovými pilíři - Železobetonové zdi - Uzávěry z kolejnic - Barikády - Stromové překážky (záseky) - Minové uzávěry - Protitankové příkopy - Tankové pasti (jámy) Silniční uzávěry byly budovány ve formě železné závory a železobetonových zdí. Zdi se budovaly cca 1 m široké a 1,5 m vysoké. Schéma klasického silničního uzávěru je znázorněn na obr. 1. Tyto uzávěry byly ve velkém počtu zřizovány již před obdobím napětí. Měly tu přednost, že na silnicích umožnovaly mírový provoz, avšak při ohrožení nepřítelem mohly být rychle uzavřeny. Při mírovém provozu musela vozidla prokličkovat mezi betonovými zdmi. Když hrozil nepřátelský vpád, byla závora spuštěna a pevně uzavřena. Železobetonové zdi 28

29 se tak měly prodloužit přes celou šíři silnice pomocí barikád z připraveného překážkového materiálu (Stehlík 2000). V námi sledovaném stavebním úseku Opava se nacházel uzávěr silnice v blízkosti objektu OP_S_18 Sádrovna. Byla tvořena ocelovou závorou a pěti železobetonovými zdmi. Obr. 1 Schéma silničního uzávěru Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016) Obr.2 Silniční uzávěr u objektu těžkého opevnění OP_S18 Sádrovna. Na fotografii lze vidět zdvižená ocelová závora před přijíždějícím vojenským vozidlem u strážní budky. Zdroj: MACKOVČIN (2016) 29

30 V řešeném území byly přes vybrané silnice postaveny železobetonové prahy, na nichž došlo k osazení jehel.byla to silnice spojující Kravaře se Štítinou, Malé Hoštice s Velkými Hošticemi, Kateřinky s Pustými Jakartovicemi, Opavou s Pilstchí (obr. 3), Jaktař s Vlaštovičkami a Jaktař s Držkovicemi. Obr.3 Částečně demontovaná těžká protitanková překážka přes silnici spojující Opavu s Pilstchí, v pozadí je vidět objekt těžkého opevnění OP_S17 Nad silnicí. Zdroj: MACKOVČIN (2016) 30

31 6 ORGANIZACE OPEVŇOVACÍCH PRACÍ 6.1 ŘEDITELSTVÍ OPEVŇOVACÍCH PRACÍ (ŘOP) Ředitelství opeňovacích prací (ŘOP) bylo zřízeno 20. března 1935 jako výkonný orgán Rady pro opevňování. V čele tohoto orgánu, jako I. zástupce náčelníka hlavního štábu, stál divizní generál Karel Husárek. Ve své funkci působil od vzniku ŘOP až do podzimu Během téměř čtyř let své existence se ŘOP stal jednou z nejpočetnějších složek Hlavního štábu, přičemž v jeho službách působilo přes 300 vojáků a civilních zaměstnanců ( Z publikací Straka, 2009 a Stehlík 2001 je zřejmé, že počet zaměstnanců byl násobný. V roce 1938 je uváděno 393 důstojníků, 67 rotmistrů a 756 civilních zaměstnanců. ŘOP zajišťovalo veškerou činnost, tedy od přípravy až po řízení výstavby stálého opevnění ( Stanovovalo detailní podobu linie opevnění, vypracovávalo podrobné řešení, projekty včetně technických směrnic a následně řídilo realizaci vyprojektovaných a schválených opevnění v terénu ( Přebíralo stavby a v průběhu výstavby řešilo změny, nebo připravovalo podklady k vyplácení sjednaných částek vzniklých z nabídkových řízení, jenž mohly být měněny podle příslušných úprav projektu. 6.2 ŽENIJNÍ SKUPINOVÉ VELITELSTVÍ (ŽSV IV) Pro řízení výstavby v jednotlivých oblastech byla zřízena ženijní skupinová velitelství (ŽSV), jako výkonný orgán Ředitelství opevňovacích prací, kterým byly svěřeny jednotlivé stavební úseky. ŽSV se úsekem zabývala od samého počátku výstavby, tj. prováděla zaměřování zamýšlených objektů v terénu, stavební dozor na zadaných stavbách, koordinovala výstavbu podle taktických požadavků a zajišťovala zásobování speciálním materiálem např. cementem nebo střílnami. Dále zadávala provedení vnitřních instalací, které neprováděly stavební firmy budující úsek a koordinovala objednávání, dopravu a osazování pancéřových zvonů ( Stavební úsek tvořil ucelenou linii srubů těžkého opevnění, které doplňovaly svým dosahem dělostřelectva navazující tvrze. Za linii těžkého opevnění byla v okolí Opavy vybudována také linie lehkého opevnění. Kromě jedné části kde linie lehkého opevnění je předsunuta před těžké objekty (okolí objektu OP_22). Úsek se dále členil na stavební podúseky, které 31

32 byly jako celek zadávány k výstavbě civilním stavbebním firmám na základě výběrového řízení. Tvrze většinou tvořily samostatný podúsek. Výstavba lehkého opevnění byla organizována zvlášť. Do podúseku většinou patřilo i vybudování intervalových překážek mezi sruby těžkého opevnění. Sruby v úseku se číslovaly vždy od jedničky, proto bylo součástí kódového označení srubu i označení úseku. Sruby se na severní hranici číslovaly z východu na západ. Je to dáno tím, že naprosto první sruby těžkého opevnění se stavěly v okolí Bohumína, kde sídlilo ŽSV II. To začalo s rekognoskací terénu a zaměřováním právě od Bohumína a postupovalo směrem k západu. Číslování pak zůstalo zachováno i u ostatních stavebních úseků. Výjimku tvoří úseky Staré Město pod Sněžníkem a Domašov, které mají číslovaní od západu na východ. Určitou anomálií je i společné číslování úseků Králíky a Rokytnice, které je dáno tím, že objekty byly zaměřovány ještě ŽSV I, ale budování bylo řízeno později zřízeným ŽSV X ( Výstavbu těžkého opevnění v prostoru mezi Smolkovem na východě a horským masívem Orlíku na západě zabezpečovalo Ženijní skupinové velitelství IV se sídlem v Opavě. Činnost byla zahájena v Opavě 27. května 1936 pod vedením mjr. žen. Jaroslava Sirotka. Opavské ŽSV bezprostředně navazovalo na opevnění Moravská Ostrava, kde byly projekční práce ukončeny v roce 1936 a kde již probíhala betonáž jednotlivých objektů (Durčák, Gregar, 1998). 6.3 STAVEBNÍ ÚSEK OPAVA A JEDNOTLIVÉ PODÚSEKY Opavský úsek je jeden z nejdelších a nejsložitějších úseků v československém předválečném opevnění (Durčák, Geregar, 1998). V opavském úseku byla původně plánována stavba devíti podúseků, které mělo tvořit celkem 104 objektů těžkého opevnění, z toho 85 izolovaných pěchotních srubů, pět tvrzových pěchotních srubů, dva vchodové objekty, dvě dělostřelecké otočné věže, dva tvrzové dělostřelecké sruby, dva izolované dělestřelecké sruby, dva minometné sruby a čtyři minometné bloky. Z původně plánovaných objektů bylo vyprojektováno a stavebně zadáno celkem 41 objektů ( Výstavba byla realizována pouze v prvních čtyřech stavebních podúsecích, i zde však nebyly vybudovány všechny objekty. Výstavba zbylých podúseků měla být zahájena až během let 1939 a 1940, ale zůstala pouze u plánů a nebyl zde postaven žádný objekt těžkého opevnění ( V pátém a šestém podúseku Horní Benešov bylo plánováno celkem 22 objektů, v sedmém podúseku Štítina bylo plánováno celkem 7 objektů a v osmém a devátém podúseku Vrbno byla plánována výstavba celkem šestnácti objektů. Do září roku 32

33 1938 byla stavebně dokončena a vyzbrojena pouhá polovina ze všech zadaných objektů těžkého opevnění ve stavebním úseku Opava ( Práce měly probíhat řadu let a s jejich úplným dokončením se počítalo až koncem čtyřicátých let 20. století, hlavně pokud jde o úseky těžkého opevnění (Straka 2008). Postup výstaby opevnění u ŽSV IV byl poněkud zvláštní. Jestliže ostatní ženijní skupinová velitelství současně zadávala všechny stavební podúseky, nebo alespoň ty, které přehrazovaly nejdůležitější možné směry nepřátelského útoku, u opavského ŽSV tomu bylo jinak. Po zahájení stavebních prací na prvních dvou podúsecích byly další části zadávány postupně (Duršák, Gregar 1998) Většina objektů těžkého opevnění 1. až 3. podúseku stavebního úseku Opava byly oboustranné pěchotní sruby II. a III. stupně odolnosti (vyjímku tvoří jednostranné objekty OP_S20 a OP_S23) vzdorující palbě děl ráže 210, resp. 305 mm. Vybaveny byly převážně dvěma pancéřovými zvony pro pozorování a obranu bezprostředního okolí ze tří až čtyř střílen lehkým kulometem vz stavební podúsek Malé Hoštice V prvním podúseku Malé Hoštice byly z osmi zadaných objektů postaveny všechny objekty těžkého opevnění (OP_S 6 a OP_ S 9 15). K výstavbě stavebního podúseku Milostovice byly nejprve zadány objekty OP_S9 až OP_S15 tvořící severovýchodní půloblouk kolem města Opavy. Začíná v místech prudkého zlomu obranné linie v nivě řeky Opavy, aby v oblouku přešla do přehledné a mírně zvlněné pahorkatiny asi 1 km severně od města, ke kterému se terén svažoval. Bylo to dáno rozhodnutím bránit Opavu jako důležitou dopravní křižovatku a strategický bod pro další posup nepřátelské armády na československém území. Pevnostní linie zde protíná významné dopravní komunikace včetně po válce zrušené železniční trati z Ratiboře do Opavy. V těchto klíčových místech byly stavěny objekty III. stupně odolnosti. Dodatečně bylo rozhodnuto o rozšíření 1. podúseku o srub OP_S6, který měl chránit důležitý most a silnici z Kravař do Štítiny (Durčák, Gregar 1998). 33

34 Tab. 4.: Přehled objektů těžkého opevnění 1. podúseku stavebního úseku Opava Malé Hoštice s datumy a objemy betonáže. objekt název betonáž objem (m 3 ) OP_S6 Na Zbytkovém X OP_S9 Na loukách IX OP_S10 Křižovatka VI OP_S11 U Cihelny VII OP_S12 Na rytířském VII OP_S13 Na pískovně 2-7.VIII OP_S14 U obrázku VIII OP_S15 U Kruhovky VIII Zdroj: DURČÁK, J., GREGAR, O. (1998) stavební podúsek Jaktař Opevnění 2. podúseku plynule navazovalo na podúsek Malé Hoštice. Ve stavebním podúseku Jaktař bylo z devíti zadaných objektů postaveno devět objektů těžkého opevnění (OP_S 16 24). Tento podúsek tvořily převážně objekty II. stupně odolnosti. Opevnění 2. podúseku tvořilo severní a severozápadní půloblouk kolem Opavy. Podle původního zadání měly být postaveny objekty OP_S16 až OP_S22. U objektu OP_S19 se obranná linie prudce lomila k jihu, přešla zajímavým způsobem nivou a řekou Opavou v místech prudkého srázu, aby se za OP_S22 opět obrátila k západu. Prostor kolem objektu OP_S22, kde obrannou linii protínala důležitá silnice a železnice od Krnova, byl zesílen málo vídaným způsobem. Před těžké pěchotní sruby zde byly vysunuty dva sledy většinou zesílených lehkých objektů, které vyplňovaly nebezpečnou kapsu v málo přehledném místě zlomu linie opevnění (Durčák, Gregar,1998) Již v průběhu roku 1936 bylo zřejmé, že samotná linie pěchotních srubů byla příliš řídká na to, aby spolehlivě zabránila pronikání menších skupin nepřítele do týlu opevněné linie. Proto bylo rozhodnuto doplnit dříve projektované úseky lehkými objekty vsunutými do mezer mezi pěchotními sruby. Stavba lehkých objektů byla prováděna na základě zásad. Objekty byly umístěny zásadně za spojnicí těžkých objektů tak, aby nepřekážely v prostřelování překážek sousedního srubu se střílnami ve výši 0,8 m nad terénem. Počet rozmístění vložených lehkých objektů byl stanoven s ohledem na usnadnění střežení mezery v noci a za mlhy 34

35 i s důrazem na zhuštění a prohloubení palebné přehrady těžkých objektů. Mimojiné se předpokládalo také vykrytí hluchých a nepostřelovaných prostorů. Pokud mezera mezi pěchotními sruby nepřekročila 500 m, byl umístěn pouze jeden objekt lehkého opevnění. Při větší vzálenosti bylo nutné umístit objekty dva. Obranu podúseku Jaktař doplnilo celkem 12 objektů lehkého opevnění, z toho 11 objektů typu A-140, A-160, A-180 a A-200. Jediný původně navrhovaný řopík typu A-120 byl nahrazen železobetonovým krytem typu G. Tento objekt je jediným exemplářem postaveným v rámci československého předválečného opevnění (Durčák, Gregar,1998). Tab.5.: Přehled objektů těžkého opevnění 2. podúseku stavebního úseku Opava Jaktař s datumy a objemy betonáže. objekt název betonáž objem (m 3 ) OP_S16 Střední pole VII OP_S17 Nad silnicí VII OP_S18 Sádrovna VIII OP_S19 Finanční budka IX OP_S20 Na střelnici VIII OP_S21 Malý cvičák 27.IX-2.X OP_S22 Úvoz X OP_S23 Potok XI OP_S24 Gelovo pole XII Zdroj: DURČÁK, J., GREGAR, O. (1998) stavební podúsek Milostovice V třetím stavebním podúseku Milostovice bylo z patnácti zadaných objektů postaveno celkem sedm objektů těžkého opevnění (OP_S25 29, OP_S37 a OP_S38).Tento stavební podúsek začínal objektem OPS25 východně od Milostovic (Trigonometr) a pokračoval v přehledném mírně stoupajícím terénu až ke srubu OP_S29, který byl posledním objektem před rozsáhlou tvrzí Šibenice. Pak pokračoval po zhruba 2,5 km vyplněných pěchotními sruby zmíněné tvrze objektem OP_S38 jižně od koty Pařížský vrch, podle které také dostal objekt svůj název. Opevnění pak pokračovalo severně od osady Sádek přes Židovský vrch, aby po překonání srázu a Heraltického potoka pod OP_S40 vystoupalo po rozlehlých 35

36 zemědělsky využívaných plochách až na kótu 507 Gudrich, kde objektem OP_S45b podúsek konči Tab.6.: Přehled objektů těžkého opevnění 3. podúseku stavebního úseku Opava Milostovice s datumy a objemy betonáže objekt název betonáž objem (m 3 ) OP_S25 Trigonometr V OP_S26 Milostovice V OP_S27 Paletovo pole 30.V.-4.VI OP_S28 Mezicestí VI OP_S29 Rozcestí VII OP_S37 Pařížský vrch IX OP_S38 U Sádku VIII Zdroj: DURČÁK, J., GREGAR, O. (1998) Stavební podúsek tvrz Šibenice V posledním stavebním podúseku bylo postaveno z devíti objektů pouze dva objekty těžkého opevnění (OP_S36a a OP_S36b). V tomto úseku měla být vybudována dělostřelecká tvrz Šibenice, složená ze sedmi bojových srubů a mimo ní dva samostatné pěchotní sruby. Úkolem tvrze měla být podpora dělostřeleckou palbou pevnostní linie západně od Opavy a zabránit tak nepříteli v postupu od státní hranice nejkratším směrem k Olomouci. Šibenice patřila mezi nejvýznamnější rozestavěné československé tvrze (Durčák, Gregar 1998). Pro sledovaný úsek byl významný objekt OP_S35 U vrby, který mohl podporovat řetěz pěchotních srubů až po OP_S13, nacházející se v 1. podúseku stavebního úseku Opava severovýchodně od Opavy (Durčák,Gregar 1998). 36

37 Tab.7.: Přehled objektů těžkého opevnění 4. Podúseku stavebního úseku Opava tvrz Šibenice s datumy a objemy betonáže. objekt název účel betonáž objem (m 3 ) OP_S30 Šibenice pěchotní srub asi do 10.XII OP_S31 U cesty pěchotní srub asi do 10.XII OP_S32 Kopaniny Pěchotní srub asi do 15.X OP_S33 Katastr dělová věž OP_S33a minometná věž OP_S34 Březová kasemata západ do 30.IV OP_S35 U Vrby kasemata východ do 30.IV OP_S35a Divá Hůra vchodový objekt do 30.IV OP_S36a Horní dvoják pěchotní srub VIII OP_S36b Dolní dvoják pěchotní srub VII Zdroj: DURČÁK, J., GREGAR, O. (1998). 37

38 7 STÁLÉ PŘEKÁŽKY 1. AŽ 3. STAVEBNÍH PODÚSEKU OPAVA 7.1 POPIS STÁLÝCH PŘEKÁŽEK U JEDNOTLIVÝCH OBJEKTŮ TĚŽKÉHO OPEVNĚNÍ V ČÁSTI SLEDOVANÉHO STAVEBNÍHO ÚSEKU OPAVA Stále překážky a ani objekty nebyly československou armádou fotodokumentovány. Existovala pouze stavební dokumentace, stavební deníky, technická řešení a korespondence. V probíhajícím roce 1938 byly ve Slezsku uskutečněny rovněž kartografické práce za účelem vytvoření československých map v měřítku 1: v Křovákově zobrazení. Na dochovaném tiskovém archu z prosince 1938 nebyly v pěticentimetrové mapě zaneseny překážky a a ni objekt samotný OPS_6 jižně Kravař a osady Dvořisko směrem na Štítinu (Na Zbytkovém). Letecké snímkování československé armády probíhající ve 30 letech 20. století bylo uskutečněno západně Opavy. Zachytilo pouze období počátku budování objektu OPS_25 až OPS_29. Na snímcích nejsou znatelné překážky, protože byly budovány později. Z německých špionážních map byl otištěn na přebalu publikace Durčák, Gregar 1998 letecký snímek z roku Mnohdy označován jako špionážní. Tento snímek patřil do kolekce, která pokrývala průběh opevnění od OPS_9 po OPS_22. Na základě ústního sdělení p. Durčáka nejsou tyto snímky naskenovány v podobě, která by umožňovala jejich využití pro přesné lokalizace průběhu překážek. Nelze tedy u nich s ohledem na malé rozlišení uplatnit fotogrametrické metody. Jedinou dochovanou fotografií je snímek zachycující OPS_13 pořízený z nízko letícího letadla v době, kdy kolem objektu nebyly demontovány překážky. Z pozemních fotografií jsou k dispozici snímky dochované v soukromých sbírkách sběratelů. Část tohoto fondu je dostupná na v části fotogalerie. Po záboru Sudet byly především pořizovány vojáky postupující německé armády. Později se staly místem návštěv i civilistů nebo dětí během letních prázdnin. Skutečně lze využít až letecké měřické snímky československé armády pořízené v poválečném období. Na základě černobílých historických ortofotomap z let 1954 (východně Opavy) a 1955 západně Opavy spojených do jedná vrstvy, která je součástí mapové aplikace CENIA, jako 38

39 součást projektu Národní inventarizace kontaminovaných míst, dále na základě dobových fotografií byly vytvořeny úsekové mapy linie Československého opevnění z let v části sledovaného stavebního úseku Opava. Na leteckých měřických snímcích je zobrazena linie objektů těžkého opevnění společně s intervalovými a obvodovými překážkami, které tak vytvořily téměř neproniknutelnou souvislou obrannou linii. Především na základě dobových fotografií lze charakterizovat zjištěné jednotlivé typy intervalových i obvodových překážek v linii u objektů težkého opevnění OP_S9 až OP_S29 ve sledované části stavebního úseku Opava. Sledovaná část úseku začíná objektem OP_S9 Na loukách. Narozdíl od ostatních sledovaných objektů těžkého opevnění v linii se svým obranným prvkem lišil. Namísto klasického protitankového příkopu a protitankové železobetonové zdi, jako součást intervalové překážky, byl vybudován po obou bocích objektu v místě s vysokou hladinou spodní vody protitankový příkop, který vyplnila samovolně voda. Obvodový prvek objektu OP_S9 s největší pravděpodobností tvořily ocelové rozsocháče. Nedaleko od vodního příkopu začínala další část interalové překážky, a to lomená linie železných sloupů v průběžných železobetonových prazích. Existence tohoto prvku byla prokázána především na základě terénního zkoumání, které probíhalo za pomocí detektoru kovů. Železobetonový práh od objektu těžkého opevnění OP_S9 se táhl až k objektu OP_S10 Křižovatka, kde plynule přecházel železniční trať a zároveň se stával součástí obvodové překážky. Obvodovou překážku tvořila těžká stálá překážka typu A, základní typ těžké překážky pro těžké objekty. Překážka byla uspořádána do jedné řady železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, jedné řady ocelových rozsocháčů a dvouřadé kolíkové drátěné lehké pěchotní překážky. Ta se skládala z jedné řady dlouhých kolíků s dvěma oky a jedné řady krátkých kolíků s jedním okem navzájem propletených ostnatým drátem. Na obvodovou překážku navazovala první část intervalové překážky v podobě protitankového příkopu s železobetonovou zdí, kterou lemovalo stejné uspořádání překážek jak tomu bylo u překážky obvodové. Od protitankového příkopu směrem k objektu OP_S11 pokračoval práh se sloupy doplněný o ocelové rozsocháče. Přesné složení intervalové překážky nebylo na základě nedostatku fotografií rozpoznáno. Existence železobetonového prahu kolem objektu OP_S10 byla opět prokázána na základě terénního zkoumání. Linie protitankových intervalových a obvodových překážek u objektů OP_S9 a OP_S10 je znázorněna na mapě na obr

40 Obr. 4 Mapa linie intervalových a obvodových protitankových i protipěchotních překážek československého opevnění z let u objektů OP_S9 a OP_S10. Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. Objekt těžkého opevnění OP_S11 U cihelny byl chráněn po obou bocích protitankovými příkopy jako součást intervalové překážky zakončených železobetonovou zdí s krátkými železnými oky doplněnou o lehkou protipěchotní překážku. Tyto zdi jsou dodnes zachovány v terénu. Obvodovou překážku zde tvořila jedna řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu a jedna řada ocelových rozsocháčů. Přesné uspořádání a obsah obvodové překážky nebyl na základě nedostatku fotografií prokázán. Objekt těžkého opevnění OP_S12 Na rytířském nebyl zaznamenaný na žádné fotografii. Nelze tak s jistotou popsat obsah a uspořádání intervalové a obvodové překážky. S historické ortofotomapy v aplikaci CENIE bylo možné alespoň vysledovat průběh protitankového příkopu s protitankovou železobetonovou zdí jako část intervalové překážky, vybudovaného po obou stranách objektu. Zbylé úseky překážek můžeme alespoň předpokládat. Obvodovou překážku tvořila s největší pravděpodobností alespoň řada 40

41 ocelových rozsocháčů doplněná o lehkou protipěchotní překážku. Ocelové rozsocháče zároveň s železnými sloupy v průběžném železobetonovém prahu nejspíše vyplňovala mezeru mezi objekty OP_S11 a OP_S12, dále mezi OP_S12 a OP_S13 jako součást intervalové překážky navazující na protitankové příkopy vybudované v těsné blízkosti těchto objektů těžkého opevnění. Na předpokládaný železobetonový práh, vyplňující mezeru mezi objektem OPS_12 a OP_S13 navazoval první protitankový příkop zakončený protitankovou železobetonovou zdí s krátkými železnými oky doplněnou o lehkou protipěchotní drátěnou kolíkovou překážku. Na protitankový příkop plynule navazovala obvodová překážka kolem objektu. Ta byla uspořádána do jedné řady železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, jedné řady ocelových rozsocháčů a dvou řad lehké kolíkové drátěné překážky. Jednu řadu tvořily kolíky s dvěma oky a druhou krátké s jedním okem. Všechny obranné prvky obvodové překážky byly propleteny drátem, vytvořila se tak účinná obranná protitanková i protipěchotní obvodová linie. Na západní straně objektu navazoval na obvodovou překážku další protitankový příkop zakončený železobetonovou zdí s železnými oky, která byla taktéž doplněnna o čtyřřadou lehkou kolíkovou drátěnou překážku. Překážka se skládala ze čtyř řad železných dlouhých kolíků se třemi oky. Mezi vždy dvěma řadami dlouhých kolíků byla řada krátkých železných kolíků s jedním okem. Tato lehká kolíková překážka byla vybudována také v týlu objektu lemující mělký příkop kopaný v oblouku jako obrácenná obvodová překážka kolem jižní strany objektu. Od vchodu od objektu vedl směrem na jih hlubší výkop, kterým byl vedený telefonní kabel, výkop měl sloužit také k zásobování objektu. Tento výkop byl velmi dobře rozpoznatelný i s leteckých snímků. K objektu těžkého opevnění OP_S14 U obrázku nemáme dostatek fotografií, které by nám umožnili přesný popis jednotlivých prvků intervalové a obvodové překážky. Můžeme tedy pouze předpokládat, že intervalovou překážku mezi OP_S13 a OP_S14 od protitankového příkopu jako součást intervalové překážky u objektu OP_S13 tvořil železobetonový práh se sloupy, nebo alespoň řada ocelových rozsocháčů. Obvodovou překážku tentokrát netvořil železobetonový práh se sloupy, ale pouze řada ocelových rozsocháčů. Objekt ani nebyl chráněn protitankovými příkopy jako ostatní objekty. Na obvodovou překážku navazovala intervalová překážka až do těsné blízkosti objektu OP_S15. Intervalová překážka byla uspořádána do dvou řad ocelových rozsocháčů navzájem propletených ostnatám drátem. K objektu OP_S15 U kruhovky nemáme k dispozici ani jednu dobovou fotografii, na základě které bychom mohli určit typy překážek. Pouze na základě černobílé ortofotomapy z aplikace CENIE byl určen průběh protitankového příkopu s železobetonovou zdí, která tvořila první 41

42 část intervalové překážky od objektu OP_S15 směrem k objektu OP_S16. Můžeme však předpokládat, že obvodová překážka plynule navazovala na intervalovou a tvořila jí alespoň řada ocelových rozsocháčů. Linie protitankových intervalových a obvodových překážek u objektů OP_S11 až OP_S15 je znázorněna na mapě na obr. 5. Obr. 5 Mapa linie intervalových a obvodových protitankových i protipěchotních překážek československého opevnění z let u objektů OP_S11 až OP_S15. Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. Objektem těžkého opevnění OP_S16 Střední pole začíná druhý podúsek stavebního úseku Opava Jaktař. Intervalovou překážku mezi objektem OP_S15 a OP_S16 tvořila těžká překážka typu A, základní typ těžké překážky pro zdejší těžké opevnění. Tu tvořila jedna řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, jedna řada ocelových rozsocháčů a dvouřadá lehká kolíková drátěná překážka. Do jedné řady byly umístěny krátké železné kolíky s jedním okem a do druhé delší železné kolíky se dvěma oky. Všechny překážky byly navzájem propleteny ostnatým drátem. Další dílčí částí intervalové překážky 42

43 u objektu OP_S16 tvořil protitankový příkop s železobetonovou zdí. Vedle ní se nacházela čtyřřadá kolíková drátěná protipěchotní překážka složená z různě vysokých železných kolíků s jedním nebo dvěma oky. Obvodová překážka kolem objektu OP_S16 byla složena směrem z vnitřní strany od objektu z jedné řady ocelových rozsocháčů, tří řad železných kolíků (dvě řady železných kolíků s jedním okem a jedna řada kolíků se dvěma oky), dále jedné řady železných sloupů v železobetonovém prahu. Na vnější stranu obvodové překážky byla umístěna ještě další třířadá kolíková drátěná překážka tvořená ze dvou řad krátkých kolíků s jedním okem a jedné řady delších kolíků se třemi oky. Všechny prvky překážky byly opět navzájem propleteny ostnatým drátem. Tohle uspořádání více typů překážek se tak stalo těžko průchodný pro útočící pěchotu i útočnou vozbu. Obvodová překážka plynule navazovala na další protitankový příkop s železobetonovou zdí, který byl tentokrát vybudován po celé délce intervalové překážky až po objekt OP_S17. Na zeď byla upevněna krátká železná oka, která pak byla spojena ostnatým drátem s několikařadou kolíkovou protipěchotní překážku složenou řadami kolíků s jedním až třemi oky. Na týl objektu byla umístěna několikařadá lehká kolíková drátěná překážka a od vchodu objektu směrem na jih vedl stejně jako u objektu OP_S13 výkop s telefonním kabelem. Tento výkop byl taktéž dobře viditelný na leteckém snímku. Na protitankový příkop táhnoucí se až k objektu těžkého opevnění OP_S17 Nad silnicí navazovala obvodová překážka objektu. Tu tvořilo uspořádání typu A, tedy jedna řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, jedna řada ocelových rozsocháčů, dvě řady kolíkové drátěné překážky se dvěma oky a třemi oky a několika řad krátkých kolíků s jedním okem (obr.6). Týl objektu chránila čtyřřadá lehká kolíková drátěná překážka, tvořily ji železné kolíky se třemi oky. Ty byly dále ukotveny pomocí řad z krátkých železných kolíků s jedním okem. Západním směrem od objektu po silnici byl vykopán výkop pro telefonní kabel. Objekt OP_S17 byl navíc spojen s objektem OP_S16 vojenským zákopem, vykopaným pár metrů jižně od intervalové překážky mezi objekty. Na obvodovou překážku objektu OP_S17 navazovala lomená intervalová překážka, která byla ve stejném uspořádání jako překážka obvodová. V místě, kde linie přetínala silnici z Opavy ke státní hranici do nejbližší polské obce Pilszcz (předtím německy (Piltsch) byla překážka zesílena o druhou řadu železobetonového prahu se sloupy nahrazující řadu ocelových rozsocháčů. 43

44 Obr.6 Obvodová překážka objektu těžkého opevnění OP_S17 Nad silnicí Zdroj: MACKOVČIN (2016) Objekt těžkého opevnění OP_S18 Sádrovna byl z obou stran chráněn protitankovým příkopem zakončeným železobetonovou zdí a zesílený o několik řad lehké kolíkové drátěnné překážky. Obvodovou překážku kolem objektu tvořila řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, řada ocelových rozsocháčů a řada kolíkové drátěné překážky. Týl objektu chránila několikařadá kolíková drátěná překážka. Přesný počet řad kolíků nebyl na žádné z fotografií rozpoznán. Od objektu dále vedl směrem k dalšímu objektu těžkého opevnění OP_S19 vojenský zákop, kterým byly oba sruby spojeny. Intervalovou překážku mezi objekty OP_S18 a OP_S19 tvořila řada železných sloupů v železobetonovém prahu, 44

45 řada ocelových rozsocháčů doplněná o lehkou kolíkovou drátěnou překážku. Přesné uspořádání však není známo. Obranná linie překážek objektu těžkého opevnění OP_S19 Finanční budka (obr. 7) začíná východním protitankovým příkopem s železobetonovou zdí navazující na obvodovou překážku. Ta byla uspořádána do jedné řady železných sloupů v železobetonovém prahu, jedné řady ocelových rozsocháčů a jedné řady kolíkové drátěné překážky. Ta byla složena z kolíků se třemi oky ukotvená z jedné strany na železné sloupy a z druhé strany na řadu krátkých kolíků s jedním okem. Obvodová překážka navazovala na další protitankový příkop a železobetonovou zeď. V čele protitankového příkopu byla překážka zesílena o další řadu železných sloupů. V týlu objektu byla vybudována několikařadá lehká kolíková drátěná překážka a nechyběl zde také výkop pro telefonní kabel. Mimojiné se po obou stranách objektu nacházely militární valy. Západní železobetonová zeď je téměř celá dodnes zachována v terénu. Lokalita kolem objektu je dnes již pokryta hustým porostem, byly zde také nalezeny přibližovací zákopy a vojenské okopy. Obr. 7 Objekt těžkého opevnění OP_S19 Finanční budka již bez překážek Zdroj: MACKOVČIN (2016) 45

46 Hned nedaleko objektu OP_S19 v nynější zahrádkářské kolonii se nachází objekt těžkého opevnění OP_S20 Na střelnici. Objekt se nachází na úpatí svahu, nebyl chráněn obvodovou překážkou a interalovou překážku mezi objektem OP_S20 a objekty OP_S19 a OP_S21 tvořila zřejmě pouze jedna řada ocelových rozsocháčů. V týlu objektu byla patrná pouze jedna řada lehké kolíkové drátěné překážky. Linie protitankových intervalových a obvodových překážek u objektů OP_S16 až OP_S20 je znázorněna na mapě na obr. 8. Obr. 8 Mapa linie intervalových a obvodových protitankových i protipěchotních překážek československého opevnění z let u objektů OP_S16 až OP_S20. Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. K dalšímu objektu těžkého opevnění OP_S21 Na cvičišti překročila obranná linie řeku Opavu a pokračovala jihozápadním, dále západním směrem od města Opavy. Obvodovou překážku objektu OP_S21 tvořila s největší pravděpodobností řada ocelových rozsocháčů. Mimojiné byl k objektu po obou jeho bocích navršen militární val jako u objektu OP_S19. Na obvodovou překážku navazovala intervalová překážka uspořádána do jedné řady železných 46

47 sloupů v průběžném železobetonovém prahu a jedné řady ocelových rozsocháčů. Mezi tyto dvě řady byla umístěna jedna řada lehké kolíkové drátěné překážky. Řadu tvořily delší kolíky se dvěma oky. Řada byla navíc ukotvena pomocí řady krátkých kolíků s jedním okem. Všechny řady obranných prvků byly navzájem propleteny ostnatým drátem. Úsek intervalové překážky od objektu OP_S21 směrem k objektu OP_S22 tvořila intervalová překážka základního uspořádání pro těžké opevnění typu A, tedy řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, řada ocelových rozsocháčů a celkem dvě řady lehké kolíkové drátěné překážky s delšími kolíky se dvěma nebo třemi oky. Lehká kolíková překážka byla dále ukotvena pomocí celkem čtyř řad krátkých kolíků s jedním okem (obr. 9). V místě, kde obranná linie překračovala silnici z Opavy směrem na Bruntál, byla řada ocelových rozsocháčů nahrazena zesílením překážky o druhou řadu železných sloupů. Obr. 9 Intervalová překážka mezi objekty těžkého opevnění OP_S21 a OP_S22 Zdroj: MACKOVČIN (2016) 47

48 Objekt těžkého opevnění OP_S22 Úvoz byl chráněn dvěma protitankovými příkopy s železobetonovou zdí. První z nich jako součást intervalové překážky mezi objekty OP_S21 a OP_S22 byl doplněn o třířadou lehkou kolíkovou překážku s oboustranným kotvením. Překážka se skládala s tří řad dlouhých kolíků se třemi oky a čtyř řad krátkých kolíků s jedním okem. Protitanková zeď byla rozdělena napříč na dvě části korytem potoka. Obvodovou překážku objektu tvořila řada ocelových rozsocháčů doplněnou o třířadou lehkou kolíkovou překážku z jedné strany a jednořadou lehkou kolíkovou překážku s oboustranným kotvením ze strany druhé (obr.10). V týlu objektu byla vybudována třířadá lehká kolíková překážka. Tvořily ji delší kolíky se třemi oky. Od vchodu objektu jižním směrem také vedl hlubší výkop pro telefonní kabel. Objekt mimojiné chránily z obou stran dva militární valy. Na obvodovou překážku objektu navazoval druhý protitankový příkop zakončený železobetonovou zdí doplněný o lehkou kolíkovou drátěnou překážku (obr.11). Přesný počet řad kolíků není znám. Uspořádání a obsah intervalové překážky mezi objekty OP_S22 a OP_S23 taktéž není znám. Území nemáme znázorněno na žádné z fotografií. Můžeme se však domnívat, že s největší pravděpodobností intervalovou překážku tvořilo základní uspořádání pro těžké opevnění typu A. Obr. 10 Obvodová překážka objektu těžkého opevnění OP_S22 Zdroj: MACKOVČIN (2016) 48

49 Obr. 11 Protitanková železobetonová stěna k objektu těžkého opevnění OP_S22 s lehkou protipěchotní překžkou Na východní straně objektu těžkého opevnění OP_S23 Potok se nacházel jako součást intervalové překážky mezi objekty OP_S22 a OP_S23 protitankový příkop zakončený železobetonovou zdí. Obvodovou překážku tvořila řada ocelových rozsocháčů. V týlu objektu byla vybudována čtyřřadá lehká kolíková drátěná překážka bez kotvení složená z delších kolíků se dvěma oky. K objektům těžkého opevnění OP_S24 Gelovo pole a OP_S25 Trigonometr se nepodařilo dohledat žádné dobové fotografie. Nebylo tak možné popsat obsah a uspořádání jednotlivých intervalových i obvodových překážek. Pouze na základě ortofotomapy z aplikace CENIE můžeme alespoň částečně popsat některé překážky. První část intervalové překážky mezi objekty OP_S23 a OP_S24 tvořila řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu a část druhou tvořil protitankový příkop zakončený železobetonovou zdí. Obvodovou překážku objektu OP_S24 tvořly pravděpodobně ocelové rozsocháče. Mezi objekty OP_S24 a OP_S25 přechází obranná linie do třetího podúseku stavebního úseku Opava Milostovice. Intervalovou překážku mezi objekty OP_24 a OP_25 tvořil první část protitankový příkop s železobetonovou zdí u objektu OP_S24, druhá část řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu a poslední část další protitankový příkop 49

50 s železobetonovou zdí u objektu OP_S25. Ten měl protitankový příkop i na straně druhé jako část intervalové překážky dále směrem k objektu těžkého opevnění OP_S26 Milostovice. Obvodovou překážku objektu OP_S25 tvořily železné sloupy v průběžném železobetonovém prahu. Od protitankového příkopu u objektu OP_S25 pokračovala jako další část intervalové překážky řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu navazující rovnou na obvodovou překážku objektu OP_S26. Protitankový příkop měl objekt pouze ze západní strany jako část intervalové překážky k objektu těžkého opevnění OP_S27 Paletovo pole". Protitankový příkop byl také doplněn o několikařadou lehkou kolíkovou drátěnou překážku. Obvodovou překážku objektu OP_S26 tvořila řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu a řada ocelových rozsocháčů. Linie protitankových intervalových a obvodových překážek u objektů OP_S21 až OP_S25 je znázorněna na mapě na obr. 12. Obr. 12 Mapa linie intervalových a obvodových protitankových i protipěchotních překážek československého opevnění z let u objektů OP_S21 až OP_S25. Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. 50

51 K dalším objektům se nedochovalo rovně mnoho fotografií, byl proveden pokus o popis části překážek. Zbylou část intervalové překážky mezi objekty OP_S26 a OP_S27 tvořila řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu a protitankový příkop s železobetonovou zdí u objektu OP_S27. Obvodovou překážku objektu OP_S27 tvořila řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu a řada ocelových rozsocháčů. Z obou stran objektu byly opět navršeny militární valy. Další intervalová překážka začínala u objektu OP_S27 protitankovým příkopem zakončeným železobetonovou zdí. Dále pokračovala překážkovou linií, která byla byla uspořádána do řady železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, řadou ocelových rozsocháčů a několikařadou lehkou kolíkovou drátěnou překážkou. Tato linie končila u objektu těžkého opevnění OP_S28 Mezicestí, kde navazovala na protitankový příkop s železobetonovou zdí a byla tvořena řadou ocelových sloupů v průběžném železobetonovém prahu a řadou ocelových rozsocháčů. Obvodovou překážku kolem objektu OP_S28 tvořila řada železných sloupů a řada ocelových rozsocháčů. Na západní straně byl na objekt objektu navršen militární val. U objektu nebyl vybudován ani jeden protitankový příkop. Posledním sledovaným objektem je objekt těžkého openění OP_S29 Rozcestí, ke kterému vedla intervalová překážka od objektu OP_S28 uspořádána do jedné řady železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu, jedné řady ocelových rozsocháčů a jedné řady lehké kolíkové drátěné překážky. Tu tvořily delší železné kolíky se dvěma kolíky ukotvené pomocí řady krátkých kolíků s jedním okem. Na západní straně objektu byl vybudován krátký protitankový příkop s železobetonovou zdí. Obvodovou překážku tvořila jedna řada železných sloupů v průběžném železobetonovém prahu a jedna řada ocelových rozsocháčů. Na obou stranách byly na objekt také navršeny militární valy. Linie protitankových intervalových a obvodových překážek u objektů OP_S26 až OP_S29 je znázorněna na mapě na obr

52 Obr. 13 Mapa linie intervalových a obvodových protitankových i protipěchotních překážek československého opevnění z let u objektů OP_S26 až OP_S29. Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. 7.2 DÉLKY ŽELEZOBETONOVÝCH PROTITANKOVÝCH PŘEKÁŽEK ZJIŠTĚNÝCH V SLEDOVANÉ ČÁSTI STAVEBNÍHO ÚSEKU OPAVA Na základě inventarizace linie protitankových překážek mezi objekty OP_S9 až OP_S29 v 1. až 3. podúseku stavebního úseku Opava byly kvantitativně vypočítány délky všech zjištěných železobetonových prahů jako část intervalové i obvodové překážky a délky železobetonových zdí jako součást protitankového příkopu a část intervalové překážky. Délky byly zjištěny v aplikaci ArcMap a jsou vyjádřeny v metrech a zařazeny v následujících tabulkách 8 až

53 Tab. 8.: Délka zjištěnných betonových prahů kolem objektů těžkého opevnění, jako součást obvodové překážky Objekt Délka (m) OP_S10 201,0 OP_S11 197,2 OP_S13 200,4 OP_S16 265,9 OP_S17 159,3 OP_S18 197,7 OP_S19 268,7 OP_S25 162,9 OP_S26 183,0 OP_S27 225,0 OP_S28 189,2 OP_S29 185,1 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v atributové tabulce v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. Tab. 9.: Délka zjištěných betonových prahů doplňujících linii těžkého opevnění, jako součást intervalové protitankové překážky Lokalizace Délka (m) mezi OP_S9 a OP_S10 707,0 mezi OP_S10 a OP_S11 381,9 mezi OP_S15 a OP_S16 428,0 mezi OP_S17 a OP_S18 527,9 mezi OP_S18 a OP_S19 372,5 Mezi OP_S21 a OP_S22 763,1 Mezi OP_S23 a OP_S24 248,8 Mezi OP_S24 a OP_S25 466,4 Mezi OP_S25 a OP_S26 512,5 Mezi OP_S26 a OP_S27 207,5 Mezi OP_S27 a OP_S28 826,3 Mezi OP_S28 a OP_S29 944,7 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v atributové tabulce v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. 53

54 Tab. 10.: Délka zjištěných železobetonových zdí v těsné blízkosti objektů těžkého opevnění, jako součást intervalové protitankové překážky Umístění Délka (m) severně od OP_S10 30,9 jižně od OP_S11 96,3 severozápadně od OP_S11 41,9 východně od OP_S12 91,0 Severozápadně od OP_S12 69,4 východně od OP_S13 94,3 západně od OP_S13 100,2 severozápadně od OP_S15 108,4 východně od OP_S16 46,1 mezi OP_S16 a OP_S17 205,0 východně od OP_S18 91,0 severozápadně od OP_S18 103,7 východně od OP_S19 106,1 západně od OP_S19 117,2 vychodně od OP_S22 98,1 jihozápadně od OP_S22 27,3 východně od OP_S23 98,3 východně od OP_S24 97,9 západně od OP_S24 103,6 východně od OP_S25 102,4 severozápadně od OP_S25 104,8 severozápadně od OP_S26 100,7 východně od OP_S27 104,1 západně od OP_S27 106,0 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016), vytvořeno v atributové tabulce v programu ArcMAP za pomocí dat z ČÚZK. 54

55 7.3 HISTORICKÝ VÝVOJ ÚZEMÍ MĚSTA OPAVY A AKTUÁLNÍ STAV ÚZEMÍ OBRANNÉ LINIE SLEDOVANÉ ČÁSTI STAVEBNÍHO ÚSEKU OPAVA Historie města do 19. století Příhodné přírodní poměry předurčily území kolem řeky Opavy k osídlování od nejstarších dob (starší doba kamenná). Doklady již umně opracované kamenné industrie jsou známy z Kylešovic u Opavy (mladší doba kamenná). Četné archeologické výzkumy probíhají v současnosti západně Komárova nebo byl proveden záchranný archeologický výzkum v trase plánovaného severního obchvatu města Opavy. V Kylešovicích se v minulosti nacházelo také slovanské hradiště. Počátkem středověku (ve 12. století) se začalo formovat osídlení Opavy a jejího okolí. V blízkosti brodu přes řeku Opavu se postupně vyvinula kupecká osada. I když nebyla přímo na jantarové stezce spojující baltské pobřeží se středomořím měla určitě význam regionální z pohledu Slezska. Vůbec první písemná zmínka o existenci Opavy pochází z roku Významné postavení Opavy v tomto regionu dokládá také to, že český král Přemysl Otakar I. udělil Opavě městská práva. Právě z období jeho panování pochází nejstarší dochovaná listina přiznávající Opavě městská privilegia. Tato listina pocházející z roku 1224 však nemá zakládající charakter, pouze potvrzuje Opavě městská práva, která získala dříve (patrně někdy kolem roku 1215, ovšem pro tento letopočet nejsou k dispozici pádné důkazy), Centrem vzniklé sídelní jednotky se stalo dnešní Horní náměstí a jeho nejbližší okolí, zejména pak ulice Mezi trhy a Dolní náměstí. Původně Opavu podle nálezů chránila dřevěná palisáda. Až později došlo k vybudování hradeb kamene a linie opevnění byla přerušena třemi městskými branami Jaktařskou, Ratibořskou a Hradeckou. Už v roce 1327 v místech dnešní Hlásky vznikl první kupecký dům. Ten představoval nejstarší obchodní centrum města. Od konce 13. století ve městě fungovala mincovna ( V průběhu 14. století se začalo utvářet Opavské knížectví, které spravovali opavští Přemyslovci. Důležitou roli ve vývoji města a jeho zázemí hrálo období reformace. Obyvatelé města byli v 16. století ovlivnění pokrokovými názory. Proto Opava se v období před Bílou horou hlásila spíše k protestantským centrům. Dostávala se do konfliktů především se silně katolickou Olomoucí resp. církevními hodnostáři. 55

56 Za třicetileté války byla Opava bez boje přenechána vojskům dánského krále a několikrát ji obsadili také Švédové. Největší pohromu však představoval až požár v roce 1689, který pohltil velkou část města s katastrofálními důsledky. Od 17. století také docházelo k proměně skladby obyvatelstva ve prospěch Němců. Vše kulminovalo ve 20. letech 18. století, kdy Češi představovali přibližně asi jen jednu sedminu obyvatel Opavy ( K rozvoji vzdělanosti v Opavě přispěl Jezuitský řád, kteří se zde usídlil v roce O pět let později pak vzniklo první jezuitské gymnázium. Jezuitská kolej pak ve Sněmovní ulici vydržela až do počátku 18. století. Při gymnáziu pak bylo v roce 1814 založeno muzeum, na něž později navázalo dnešní Slezské zemské muzeum, které je tak vůbec nejstarším muzeem na území České republiky. Po prohrané válce Rakouského císařství s Pruskem (1742) větší část tehdejšího Slezska připadla Prusku. Opava se v důsledku této události stala hlavním městem rakouského Slezska. Sídlila zde tak vedle úřadů i celá řada příslušníků slezské šlechty. Po Napoleonských válkách podtrhoval význam Opavy také druhý kongres vítězných mocností konající se v roce 1820, na němž se sešli zástupci Svaté aliance (ruský car, pruský král, rakouský císař a zástupci Anglie a Francie), aby jednali o společném postupu proti revolučnímu hnutí v Itálii ( Vývoj města a okolí v 19. a 20. století V první polovině 19. století ( ) docházelo postupně k demolici hradební linie. Jako součást těchto činností byly rušeny městské brány Jaktařská v roce 1821, Hradecká v roce 1827 a poslední Ratibořská včetně staré fortny v roce 1836 ( V průběhu 19. století v Opavě bylo provozováno několik převážně textilních podniků. V roce 1825 byl založen zdejší pivovar a ještě do poloviny 19. století dva cukrovary. Pro oživením průmyslové výroby se v roce 1855 stalo otevření nádraží Opava-východ spojující úsek z Opavy do Svinova (součást Ostravy), která navazovala na Severní dráhy Ferdinandovy směřující přes Bohumín do Krakova. Sedmnáct let později došlo k otevření nádraží Opava západ a vlaky již mohly jezdit směr Krnov. V roce 1892 dána do provozu trať Opava pruská hranice, která měla poračovat směřem na Ratiboř. Trať Opava-Hradec nad Moravicí se podařilo zprovoznit v roce 1905 ( 56

57 Opava měla v roce 1869 při sčítání obyvatel. V Opavě v období průmyslové revoluce vedle sebe žily početná německá, česká a židovská komunita. V roce 1877 vznikla na území města Matice opavská (česká národní jednota) a o šest let později také první české gymnasium ( V roce 1889 byla postavena kasárna nesoucí označení Rudolfova, po roce 1918 Masarykova a nyní Dukelská jež neslouží svému původnímu poslání. Rok poté na okraji města byl založen hřbitov s částí katolickou, evangelickou a židovskou. V druhém roce 20. Století byla přestavěna městská hláska (původně dřevěná věž vystupující nad obchodním centrem a váhou). V roce 1905 byl zahájen provoz tramvají. ( Politické a národnostní neshody eskalovaly po skončení 1. světové války, kdy byla zdejšími Němci Opava prohlášena za hlavní město provincie Sudetenland. Po rozpadu Rakousko- Uherska se nechtěli smířit se začleněním do nově formujícího se Československého státu. Do Opavy byly na potlačení odporu vyslány československé vojenské oddíly, které do města vstoupily bez boje 18. prosince Od té doby byla Opava hlavním městem československého Slezska. Většinu obyvatelstva i nadále tvořili Němci ( Při sčítání lidi v roce 1921 žilo v Opavě obyvatel, z nichž bylo pouze 25,5 % české národnosti, 65,8 % německé a zbylých necelých 8,7% tvořily další národnosti. Ve stejném roce registry uváděly 377 spolků, z tohoto počtu 224 německých a 153 českých. ( V prostorách bývalé Lundwalovy pískovny a cohelny byl na kopci u Kylešovic v letech vybudován první sportovní stadion. Opava za jinými městy nezaostávala ani po architektonické stránce pro firmu Breda_Weinstein byla postavena v letech největší obchodní budova (architect L. Bauer z Vídně), Zásadně se do okolní krajiny promítly roky 1936 a 1938, kdy v okolí Opavy byly přes odpor místních němců budovány objekty těžkého i lehkého opevnění, doplňované překážkami. Tento důležitý dopravní uzel byl velmi dobře opevněným bodem v pohraničí Československé republiky. Ne všichni Němci uvítali připojení k Německu na základě mnichovské dohody a vstup německé armády 8. října V roce 1938 bylo ve vnitřním městě, tzn, v obvodu bývalé hradební linie 451 domů, na předměstí Opavy domů, v Kateřinkách 855 domů, v Kylešovicích 714 domů, v Jaktaři 302 domů a na Karlovci 28 domů celkem domů. ( 57

58 Německá armáda vyhlásila Opavu jako pevnost. Do značné míry se toto vyhlášení stalo předzvěstí zkázy řady budov. Při osvobozování města ve dnech 22. a 23. dubna 1945 na sebe narazila německá armáda polního maršála Ferdinanda Schörnera a sovětská 60. Armáda. Podle dobových záznamů bylo zničeno 800 objektů, 150 značně poškozeno, 450 poškozeno a 3140 jen lehce. Zničena byla třetina města a v rámci Československa to byla největší míra poškození odhadována v tehdejší měně na 2 mld. Kč. Až do kapitulace se frontová linie držela z. a sz. města Opavy ( Podle dohody spojenců a československých zákonů došlo k odsunu německého obyvatelstva. Rovněž byla přenesena hranice mezi Polskem a Německem. V důsledku toho opavsko sousedilo jako hraniční region s Polskem. Poté se Opava stala městem s ryze českým obyvatelstvem většinou slezanů. Rychlá poválečná obnova města se promítla do vzniku stálé profesionální české scény Slezského národního divadla již v říjnu 1945, dále zřízení Slezského studijního ústavu v roce 1948 (dne 1.5.) nebo Vyšší škola pedagogické, která ve městě působila mezi lety (následně byla škola již jako Pedagogický institute, po reformě administrativního členění, přemístěna do východněji položené Ostravy, centra Severomoravského kraje). Opava se mohla od 7. dubna 1947 pyšnit provozem linek tramvajové pouliční dráhy ve všech zřízených linkách. Následujícího roku 1948 (1.5.) byl položen základní kámen Ostroje Opava největšího strojírenského podniku ( V roce 1956 byl otevřen Památník Petra Bezruče, patrně nejznámějšího opavského rodáka. Na jeho počet se také ve městě od roku 1958 koná každoročně kulturní festival s názvem Bezručova Opava. V objektu bývalého dominikánského kláštera a kostela sv. Václava pak od roku 1974 sídlí Dům umění, jenž poskytuje prostory pro výstavy, koncerty i další kulturní akce. Krátce po Sametové revoluci, konkrétně v roce 1991, byla zřízena Slezská univerzita. V roce 2009 pak došlo k rozsáhlé přestavbě budovy Komerční banky na konci Ostrožné ulice na Obecní domů. V jeho prvním patře je dnes zřízena stálá expozice Cesta města, v níž se na 500 m 2 dozvíte o historii Opavy spoustu dalších zajímavostí. V letech byl v části přírodního kluziště vybudován zimní stadion (plocha 30x60 m, jenž se postupně od roku 1956 zastřešoval. Zdejšímu rodákovi Petru Bezručovi byla v jeho rodném domě dne otevřena expozice dokládající jeho život a dílo. Ze sportovišť v roce 1968 byl předán do provozu 25 m bazén jako součást městských lázní ( 58

59 Po změně politického uspořádání v roce 1990 zahájila v září svůj školní rok opavská pobočka Masarykovy univerzity v Brně (Filozofická fakulta). Následně 9. července 1991 Česká národní rada schválila zákon o zřízení samostatné Slezské univerzity, která dva měsíce poté zahájila výuku. V roce 1994 byla po reorganizaci Armády České republiky dislokována v Dukelských kasárnách výcviková základna logistiky. Téhož roku v 26. září došlo k přejmenování Úřadu města Opava na Magistrát města Opavy. V roce 1997 byla zahájena výstavba, jež měla na Ostrožnou ulici proměnit v pěší zónu. V létě stejného roku postihly město velké povodně, které napáchaly značné materiální škody. Dva roky poté město zahájilo další etapu proměny Horního náměstí rovněž na pěší zónu. Ta byla dokončena v říjnu roku 2000 ( Nástrojem pro omezení nadměrné zástavby zemědělské půdy jsou odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Celkové odňatá plocha na území města Opavy v letech 2008 představovala 16 ha na základě uděleného souhlasu Magistrátu města Opavy. Součástí dynamické rozvoje Opavy na přelomu 20. a 21. století byly zábory zemědělské půdy. V roce 2008 bylo ze zemědělského půdního fondu vyňato 75,06 ha. V důsledku hospodářské krize nastal významný pokles, až do roku 2011 kdy bylo vynětí ze ZPF u 5, 14 ha. V následujícím roce 2012 byl tento snížený trend potvrzen když bylo trvale odňato 6,24 ha ( V roce 2012 tři čtvrtiny (70,8 %) administrativního území města Opavy jsou tvořeny zemědělskou půdou, což představuje ha. Mezi ty patří orná půda (63,1 % z celkového území města), zahrady (4,2 %) a trvalé travní porosty (3,4 %). Lesy tvoří 5,3 % katastrálního území (506 ha) a vodní plochy jen 1,6 % (156 ha). Plocha zastavěného území má rozlohu 486 ha, což činí 5,1 %. Zbytek představují ostatní plochy (sklady, území pro těžbu, komunikace a další plochy, které nelze zařadit jinam), které však představují celých 17,1 % území (1 616 ha), Skladba využití jednotlivých ploch a jejich funkcí se v průběhu několika let výrazně nemění. Významnější je proto pohled na území z perspektivy několika desetiletí. Perspektivně se počítá se zastavitelnou plochou 795 ha. 59

60 Vývoj využívání ploch v okolí Opavy za období Z hlediska využití ploch je možné studované území v okolí Opavy charakterizovat pouze za plošné jednotky. Databáze LUCC byla zpracována na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Východiskem byly sčítání provedené v minulosti podle katastrálních území. Aby bylo možné zjištěné hodnoty mezi sebou porovnávat bylo nutné vytvořit za sledované období neměnné jednotky. Pro tento účel, byly zvoleny základní územní jednotky tzv. ZÚJ, k nimž jsou vztažena data za období let 1845, 1948, 1990 a Postupně je doplňováno období 1896 a V databázi jsou zaznamenány rozlohy sedmi kategorií využití ploch (orná půda, trvalé travní porosty, trvalé kultury, lesní plochy, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy) v téměř tzv. Srovnatelných územních jednotkách (SÚJ) pokrývajících celé území státu (Databáze LUCC Czechia). V rámci sledovaného území není vymezena, jako samostatná ZUJ Opava město. Jako příklad lze uvést Jaktař, jehož výměra v roce 1845 činila 582,5 ha. Z této plochy představovala zemědělská 95,55 % tedy 556, 6 ha. Je to dáno výhodnou polohou v rámci Zlatnické pahorkatiny. V následujících letech 1948 byl zaznamenán pokles výměry zemědělské půdy pouze o 3,56 %. Již v roce 1990 za poměrně kratší období než to přechozí je pokles o 22,66% s ohledem výchozí stav roku Za následujících 10 let byl pokles necelé jedno procento. Zcela opačný trend lze vysledovat u zastavěných ploch. Zastavěná plocha v roce 1845 zaujímala plochu 4,7 ha (0,81% z celkové rozlohy 582,5 ha). V roce 1948 hodnota zastavěných ploch dosáhla 14,1 ha a v roce 1990 již 35,4 ha (6,08%) Za deset let do roku 2000 byl zaznamenán nárůst pouze o 0,48% oproti roku Obdobné trendy jak u Jaktaře lze vysledovat i v jiných sledovaných částech. Pokles zemědělských ploch na úkor zastavěných ploch. Odlišná situace je u ZÚJ více vzdálených od města Opavy. Neprojevuje se efekt regionálního centra kvůli nutnosti zástavby bytové popř. výrobní, prodejní, skladové a jiné. Pokles výměry zemědělské půdy je mezi lety , tedy za 155 let pouze 3,54% vyjádřeno v absolutních číslech 30,7 ha. Zastavěná plocha rostla pouze o 0,73% tedy 10,2 ha. Ztráta zemědělské půdy tedy nebyla pouze v prospěch zástavby, ale byla převedena do kategorie jiná plocha a lesní plocha. Na základě studia starých topografických map prováděli v první dekádě 21. století Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i. na odborech krajinné ekologie a aplikací GIS kvantitativní vyhodnocení změn využívání krajiny České republiky, které bylo pak publikováno v řadě článků a souboru map (Mackovčin a kol. 2011). V této práci je sledováno 9 základních kategorií (1. orná půda, 2. trvalé trávní porosty, 60

61 3. sady a zahrady, 4. vinice a chmelnice, 5. lesy, 6. vodní plochy, 7. zastavěné plochy, 8. rekreační plochy, 0. ostatní plochy. Období, z kterých byly zpracovávány staré topografické a civilní mapy jsou následující: , , , a V roce 1836 vykazuje Poopavská nížina, Stěbořická pahorkatina i Hlučínská pahorkatina prostorové rozmístění luk v nivě Opavy a nivách její přítoků, ornou půdy v drobné držbě a zastavěnou plochu města sevřenou hradbami. V období 1876 nastává změna z důvodu zboření hradeb a uvolněn prostor pro výstavbu nejen pro bydlení ale i pro výrobu. D města již vedla dobudována železniční trať ze Svinova (nyní součást Ostravy). V poválečném období roku 1953 je podle rozvoj zastavěných ploch na úkor zemědělské půdy a podíl luk v nivách klesá pozvolně, především v sz. sektoru města. Dokončenou pozemkovou reformou, vznikem kolektivního hospodaření na velkých blocích polí a výstavbou obytných souborů i řady průmyslových podniků dochází k velkému poklesu výměr ploch orné půdy (stav k roku 1993). V opuštěném sádrovcovém lomu se rozvíjí rekreakční plochy a také v severozápadním sektoru u bývalé Střelnice v nivě řeky Opavy (Opavsko-moravická niva). Louky v nivách zmizely a byly přeměněny na pole. Období je bez zjevného trendu. Vysledovat lze zástavbu v intravilánu města Opavy. Za celé období dochází k úbytku luk v nivách řek a zcela k přeměně zázemí města za zbořenými městskými hradbami. V současnosti se připravuje k realizaci výstavba silničního obchvatu Opavy s propojením příjezdu od Ostravy od východu. Obchvat má být realizován severním půlobloukem a v blízkosti pevnostního systému, který patrně překročí u objektů OPS 17 a OPS 18, s tím, že bude. dále navazovat na západě na silnice směřující do Krnova a Bruntálu. Tento zásah bude mít vliv na další rozvoj výstavby a další zábory zemědělské půdy. Aktuální stav území obranné linie sledované části stavebního úseku Opava Tato část je zaměřena na popis zjištěného aktuálního stavu území, kde se nacházela sledovaná část stavebního úseku Opava ve Slezku. Popis byl proveden na základě porovnání historické ortofotomapy a aktuální letecké mapy aplikace CENIA. Využito bylo také poznatků z vlastního terénního mapování a výsledků z již vypracované bakalářské práce. Krajina v místě linie stálého opevnění ve vybrané části stavebního úseku Opava se od období výstavby v předválečném období v některých místech znatelně změnila. Objekty těžkého i lehkého opevnění zůstaly na území dodnes zachovány, většina z nich je však 61

62 hodně poničena při demontážích pancéřových zvonů, zchátralá a pouze opuštěně leží v krajině už jen jako důkaz existence tehdejšího unikátního stálého opevnění. U objektů těžkého opevnění zůstala většinou zachována pouze železobetonová konstrukce, vybrány byly například zvony, čímž se poškodily střílny, chybí železné háky na přichycení maskovací sítě, nebo byly odstraněny pancéřované vstupní dveře do objektů, které byly nahrazeny železnou mříží, popř. vchod do objektu byl zabetonován. Část objektů je ponecháno volnému přístupu. Většina objektů leží v zěmědělsky využívané krajině. Mimo objektů těžkého a lehkého opevnění byly v některých místech nalezeny pozůstatky železobetonových prahů, avšak bez sloupů, železobetonových zdí či polního opevnění. V místech, kde byly budované protitankové zátarasy vedou většinou polní cesty. Ty vznikly v pozdější době v rámci zcelování pozemků v rámci kolektivizace zemědělství. Většina protitankových překážek už není v původním stavu, některé prahy nebo příkopy byly zasypány nebo překryty rozdílnou vrstvou zeminy. Linie sledované části stavebního úseku Opava začínala u objektu těžkého opevnění OP_S9. Přístup k objektu je v současnosti špatně dostupný, těsné okolí objektu je zarostlé hustým porostem. Poblíž objektu je nyní zemědělsky využíváno jako louka. Vodní protitankový příkop, vybudovaný severně od objektu je nyní součástí remízku s náletovým porostem dřevin. V současnosti je znatelný podmáčený příkop zarostlý hustým porostem. Nedaleko od remízku byl zjištěn na základě detektoru kovů železobetonový práh, který nyní leží pod vrstvou zeminy. Existence prahu byla vysledována až po železnici Opava Ostrava, kde se nachází objekt těžkého opevnění OP_S10. V době terénního šetření se v místě průběhu prahu nacházelo pole s kukuřicí, kde se průběh prahu projevoval biologickými příznaky na vzrůstu kukuřice. Protože půda v blízkosti prahu rychleji vysychala, kukuřice tak dosáhla nižšího vzrůstu. Tento jev byl znatelný i u průběhu prahu po obvodu OP_S10, kde se vysychání projevovalo na růstu obilí. Zde bylo také obilí v místě průběhu prahu oproti okolí znatelně nižší. Bunkr OP_S10 byl zčásti opraven a nyní slouží jako muzeum pro nadšence československého opevnění. Polovina objektu je ponechána původnímu stavu s poškozenou střílnou z roku Druhá polovina je opravena, obnovena je také kopule se střílnou a umožňuje pohled ve stavu z konce dubna Je nutné zmínit, že zvon není původní z tohoto objekty. V roce 2015 bylo provedeno jeho vyzvednutí a nové osazení kvůli průsakům dešťových srážek. Násep k objektu je zachován. Železobetonový práh obvodový i intervalový směrem k dalšímu objektu je také zachován. Existence prahu byla naměřena přístrojem CMG, nyní leží pod vrstvou zemědělské půdy a je navíc viditelný na aktuální letecké mapě. Pouze část prahu byla u objektu OP_S10 u železniční tratě Opava Ostrava 62

63 opravena, přidány byly ocelové sloupy a nyní slouží jako názorná ukázka původního vzhledu protitankových překážek. Následující objekty těžkého opevnění až po objekt OP_S19 se nachází v zemědělské krajině, přímo v poli, nebo na jeho okraji. U bunkru OP_S11 jsou dodnes zachovány obě protitankové zdi, které byly součástí protitankových příkopů. Příkop byl částečně zasypán, jižní stěna je na jednom konci vysoká 0,5 m, na druhém konci je výška srovnána s okolním terénem a v jednom místě dosahuje výšky 1,5 m. Západní stěna je po celé délce 1,1 m vysoká. Původní výška stěn dostahovala výšky 2,3 2,5 m. Na západní stěnu také navazuje částečně zachovaný militární val. Bunkr OP_S12 se nachází v poli, po levé straně nedaleko objektu vede polní cesta, která zde byla i v 50. letech 20. století. Protitankové železobetonové zdi byly vytrhány a příkopy zasypány. Zachován je také násep k objektu. Kolem bunkru OP_S13 vede polní cesta, která zde byla již v 50. letech 20. století. Dle náhledu do aktuální letecké mapy se lze domnívat, že severozápadní protitanková stěna a obvodový prán nebyly vytrhány, pouze zasypány větší vrstvou zeminy. U bunkru OP_S14 nebyly zjištěny žádné stálé překážky (protitankové zdi, prahy), okolí bunkru tedy zůstalo téměř nepozměněno. Tento objekt je v současnosti nepovoleně obýván. Nicméně v jeho okolí nevzniklo smetiště jak je tomu u objektu OP_S17. K bunkru OP_S15 v současnosti vede polní cesta od objektu OP_S14. Obvodový práh objektu OP_S15 nebyl na základě studia leteckého měřičského snímku prokázán. Na aktuální letecké mapě je však patrné, že se zde železobetonový práh nacházel a nyní je pravděpodobně zasypán. V místě, kde vedla obranná linie směrem k objektu OP_S16 nyní vede polní cesta, kde byl nalezen viditelný pás železobetonového prahu a protitankový příkop byl zasypán. Bunkry OP_S16 a OP_S17 leží na okraji pole u později vzniklé polní cesty. U obou objektů je na aktuální letecké mapě patrný obvodový práh, který byl pravděpodobně zasypán. Protitankové příkopy a prahy jako součást intervalové překážky mezi objekty byly zasypány, nebo leží pod polní cestou. U objektu OP_S16 jsou zachovány náspy po obou stranách objektu. U objektu OP_S17 se nachází 20 m dlouhá, 2 m široká a 1,5 m vysoká terénní vyvýšenina, která vznikla pravděpodobně záhozem místních zemědělců, pod kterou by se pravděpodobně mohla nacházet zasypaná železobetonová stěna jako součást protitankového příkopu k objektu OP_S16. 63

64 Ráz krajiny u bunkru OP_S18 je v současnosti značně přeměněn. Objekt je zanechán i s militárním valem. Obvodový práh nebyl vytrhán a nachází se pod vrstvou zeminy. Kolem objektu vede polní cesta z pozdější doby rozšířena na 4,5 m. Jižně od objektu byla antropogenní činností vlivem těžby sádrovce vytvořena několik metrů vysoká terénní vyvýšenina. Jižně těžební haldy složené z rozmanitého materiálu se nachází Stříbrné jezero, jedná se o zatopený sádrovcový důl. Lokalita objektu těžkého opevnění v místě bývalé střelnice je detailně popsána v již vypracované bakalářské práci Militární území a objekty v krajině. Mezi objektem OP_S18 a OP_S19 byla objevena zachovalá protitanková zeď (povrchový projev), která byla z větší části zasypána a byly také objeveny pozůstatky železobetonového prahu pro jehly. Lokalita bývalé střelnice je nyní zalesněna. U objektu jsou zachovány oba militární valy (jeden 9 m, druhý 12,6 m dlouhý). K objektu jsou přistaveny cihlové zdi, které byly dostavěny až v padesátých letech 20. století, kdy objekt sloužil potřebám složek civilní obrany. K objektu vede od Stříbrného jezera zachovalá vojenská cesta. V lokalitě střelnice byla také nalezena celá řada militárních tvarů (vojenské okopy pro lehký kulomet, přiližovací a vojenský zákop). Obvodový práh nebyl v terénu nalezen, buď je tedy zasypán, nebo vytrhán. Jako část intervalové překážky směrem k objektu těžkého opevnění OP_S20 byla nalezena téměř zcela zachovalá železobetonová zeď. V okolí objektu OP_S20 nebyly budovány protitankové příkopy ani prahy, objekt se nachází na úpatí příkrého svahu. V současnosti je objekt špatně přístupný, je součástí zahrádkářské kolonie. Okolí objektu těžkého opevnění OP_S21 se také podstatně změnilo. U objektu se dříve nacházela železnice, ta je však již zrušena. Nyní se objekt nachází v zastavěné oblasti u silnice č u vjezdu do průmyslové zóny, kde sídlí několik firem. Všechny další objekty těžkého opevnění (OP_S22 až OP_S29) zůstaly v téměř nepozměněné zemědělsky využívané krajině. Většina objektů leží v poli a nejsou přístupná ani polní cestou, pouze objekt OP_S25 a OP_S29. U objektu OP_S25 vedla cesta již dříve, pouze část byla odkloněna dále kolem objektu. Podle sdělení správců objektu OP_S25 byly v okolí prováděny patrně detonační práce. Práh není průběžný, ale má vertikální diference. Ty jsou způsobeny dílčím odstraněním vrchní části železobetonového prahu. Mezi objekty OP_S21 a OP_S22 vznikla průmyslově zastavěná plocha. U objektu OP_S23 je vidět na aktuální letecké mapě průběch protitankových zdí, které jsou však zasypány. Také na východní straně od objektu OP_S25 je patrný průběh protitankové překážky (část 64

65 železobetonové zdi a prahu) a mezi objekty OP_S28 a OP_S29 je na aktuální letecké mapě dobře rozpoznatelný průběh železobetonového prahu. Zbylé protitankové překážky byly zasypány, většina však byla úplně odstraněna. Objekt OP_S29 je zvenčí částečně opraven a uvnitř funguje jako historické muzeum. Kolem bunkru je rozmístěno několik železných rozsocháčů, pár betonových ježků a lehká protipěchotní překážka s ostnatým drátem. 65

66 8 DISKUZE V poválečném období vznikala řada článků a publikací o československém opevnění z 30. let 20. století. Tyto práce nevycházely z poměrně podrobných rozborů archivních dokumentů uložených ve vojenských archivech. Spíše byly regionálního charakteru a zabývaly se více objekty, strategii, tehdejší vojenskopolitickou situací a jen okrajově překážkami. V České republice se až po roce 1989 uvolnilo velmi svázané publikační prostředí. Hned v počátku byly na základě studia složek Ředitelství opevňovacích prací ve vojenských archivech vloženy do velmi důležité publikace Aron (1995). S ohledem na rozsah práce jsou uváděny přehledy objektu za opavský stavební úsek. V rámci vydávané řady Fortsborníků vznikly další výstupy doplňující základní publikaci o československém stálém opevnění z roku V roce 2000 vydal Stehlík komentovaný překlad německého spisu k československému opevnění, jak jej hodnotili němečtí specialisté. Obdobné spisy vznikaly i z jiných dobytých území německou armádou. Pro stavební úsek Opava byla zásadní kniha autorů Durčák, Gregar 1998 detailně popisující výstavbu, technické parametry těžkých objektů, stavy dokončených lehkých objektů včetně typu, problémy při výstavbě, hodnocení zakládání hraničářských pluků, místa stanovišť vojsk a velitelů v případě obrany okolí Opavy atd. Tato publikace má i druhé vydání, ale na rozdíl od prvního má pouze drobné úpravy a nejedná se o přepracované vydání. Proto i v předkládané práci není uváděna. Velmi důležitá je rovněž publikace pojednávající o překážkách v pohraničí, které byly budovány v celém úseku státní hranice Beneš, Lakosil, Nič, Škoda, Tato publikace se věnuje především typologii a názorným příkladům. Doposud nebyla nalezena publikace týkající se protitankových a protipěchotních překážek z řešeného území. Protože se při návštěvě Vojenského ústředního archivu nepodařilo dohledat příslušnou dokumentaci, k výstavbě překážek mezi těžkými objekty opavského úseku, bylo nutné zvolit jiné metody zjištění polohy překážek. Těmi byla metoda interpretace leteckých měřičských snímků a metoda pozemního výzkumu doplněná o dobovou fotodokumentaci. Na základě této metody jsme identifikovali stálé překážky (obvodové a intervalové) 1. až 3. poúseku stavebního úseku Opava v obranné linii mezi objekty těžkého opevnění OP_S9 až OP_S29. Celkem bylo zjištěno 2,44 km železobetonového prahu jako součást obvodové překážky objektů těžkého opevnění a 6,39 km železobetonového prahu jako součást interalové překážky vyplňující mezery mezi objekty těžkého opevnění. Dále bylo 66

67 zjištěno celkem 2,25 km železobetonových protitankových zdí, které byly součástí protitankových příkopů jako součást intervalové překážky. Práce je v tomto ohledu jedinečná protože předkládá výsledky získané ověřenými metodami interpretací dobové dokumentace a přístrojovým měřením přímo v terénu. Tyto metody bude možné uplatňovat i v dalších úsecích, kde bude potřebné identifikovat zanechané militární tvary z období jejich budování v pohraničním úseku tehdejšího Československa. 67

68 9 ZÁVĚR Hlavním tématem této diplomové práce je evidence a popis stálých překážek (intervalových a obvodových), konkrétně těžkých protitankových a lehkých protipěchotních překážek, ženijních zátarasů a jiných prvků, které doplňovaly československý fortifikační systém 1. až 3. podúseku stavebního úseku Opava ve Slezku. Práce byla rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se věnuje zpočátku chrakteristice přírodních poměrů Opavska, dále seznámení s antropogenními militárními tvary. Podrobně se zabývá popisem objektů lehkého opevnění a hlavně popisem stálých překážek. Popsány jsou podrobně jednotlivé typy stálých překážek, které se nacházely ve sledované části stavebního úseku Opava. Další dílčí teoretická část podává informace o organizaci opevňovacích prací. Přesněji o Ředitelství opevňovacích prací zajišťující veškerou činnost od přípravy až po řízení výstavby stálého opevnění, dále o Ženijním skupinovém velitelství (ŽSV) zřízeném v jednotlivých oblastech pro řízení stavby, v našem sledovaném území se jednalo o ŽSV IV se sídlem v Opavě. V závěru teoretické části je popsán stavební úsek Opava, dále rozdělený na čtyři stavební podúseky Malé Hoštice, Jaktař, Milostovice a tvrz Šibenice. Pozornost je věnována prvním třem stavebním podúsekům. Praktická část vychází z vlastního výzkumu a terénního mapování, která byla doplněna informacemi z dostupných zdrojů. V první části byly podrobně popsány stálé překážky (intervalové a obvodové), které tvořily obrannou linii mezi jednotlivými objekty těžkého opevnění pohraničního opevnění. Sledovaná linie začínala objektem těžkého opevnění OP_S9 v 1. stavebním podúseku Malé Hoštice a končila objektem těžkého opevnění OP_S29 v 3. stavebním podúseku Milostovice. Zjištěný průběh stálých protitankových překážek ve vybrané části stavebního úseku Opava byl zakreslen do pěti map. V další části byly kvantitativně vypočítány délky jednotlivých protitankových překážek (železobetonové zdi a železobetonové prahy) jako součást intervalových a obvodových překážek ve vybrané části stavebního úseku Opava v obranné linii mezi objekty těžkého opevnění OP_S9 až OP_S29. Bylo zjištěno celkem 2,44 km železobetonového prahu tvořícího obvodovou překážku objektů těžkého opevnění a 6,39 km železobetonového prahu tvořícího intervalovou překážku mezi objekty těžkého opevnění. Dále bylo zjištěno celkem 2,25 km železobetonových protitankových zdí, které byly součástí protitankových příkopů. 68

69 Za účelem získání více informací jsme navštívili vojenský ústřední archiv, kde jsme se pokusili najít informace o stálých překážkách. Byly však nalezené pouze složky s informacemi o jednotlivých objektech těžkého opevnění. Obsahovaly nákresy půdorysů pater jednotlivých objektů, jejich boční řezy, tachymetrické plány situací, dále údaje o vnitřním technickém vybavení (např. rozvod ventilace) nebo profil malé sondy. 69

70 10 SUMMARY In the border line of the Czechoslovakia was built up a system of fortification in the years which should ensured a comprehensive defense of Czechoslovakia against enemies during the second world war. The thesis was divided into theoretical and practical part. The main goal of the theoretical part was the characterization of the interval and perimeter barriers, which completed landforms of the Czechoslovakian permanent fortification in the building subline Opava from the years Based on a method of interpretation of aerial photographs and a method of field research completed by historical photographic documentation was developed the practical part of the thesis. This part focuses on the finding position heavy antitank barrier (antitank walls and concrete sills), which completed landforms of the Czechoslovakian permanent fortification in the selected part of the building section Opava. Identified antitank reinforced concrete walls and sills were drawn into the maps. In the selected part of the building section Opava was found in sum 2,44 kilometers reinforced concrete sills (perimetr barrier), 6,39 kilometers reinforced concrete sills (interval barrier) and 2,25 kilometers reinforced concrete antitank walls (constituent part of the antitank trench). Subpart of the thesis focuses on the long term in land use. So far the theme of the Czechoslovakian fortification didn t deal many authors. In detail deal with the building section Opava publication of the authors Durčák, Gregar None of the publications found didn t deal with characteristic of the permanent barriers in detail at Opava. Therefore we made the evidence of the permanent barriers and the already mentioned method will be aplied in the indentification of the permanent barriers in the other building section. 70

71 11 LITERATURA 11.1 TIŠTĚNÁ LITERATURA ARON, L. a kol. (1998): Československé opevnění vyd., FORTprint, Dvůr Králové nad Labem. ISBN BENEŠ, J., LAKOSIL, J., NIČ, M., ŠKODA, J. (2009): Zvláštní zařízení na komunikacích Pevnosti 31, Fortprint, 232 s. ISBN BÍNA, J., DEMEK, J. (2012): Z nížin do hor: Geomorfologické jednotky České republiky. 1. Vyd., Academia, Praha. ISBN: CULEK, M. a kol. (2013): Biogeografické regiony České republiky. 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno. ISBN CULEK, M. A kol. (1995) Biogeografické regiony ČR. Enigma, Praha. 348 s. DEMEK, J., MACKOVČIN, P. a kol (2006).: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. 2. Upravené vyd., Brno: MŽP ČR. ISBN: DURČÁK, J., GREGAR, O. (1998): Pohraniční opevnění na Opavsku a Bruntálsku; jeho výstavba a osudy. 1. vyd.ave Informační centrum Opavska, Opava. 113 s. ISBN KIRCHNER, K., SMOLOVÁ, I. (2010): Základy antropogenní geomorfologie. Univerzita Palackého Olomouc, 287s. MACKOVČIN, P. a kol. (2011): Změny využívání krajiny České Republiky. Soubor map v měřítku 1: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i., 68 s. ISBN NEDBÁLKOVÁ, Š. (2014): Militární území a objekty v krajině. Univerzita Palackého Olomouc, 38 s. STEHLÍK, E. a kol. (2001): Lexikon těžkých objektů čs. opevnění z let vyd., FORTprint, Dvůr Králové nad Labem. 302 s. ISBN STEHLÍK, E. (2000): Pamětní list o česko-slovenském stálém opevnění. 1. vyd., FORTprint, Dvůr Králové nad Labem. ISBN s. 71

72 STRAKA, K. (2007): Československá armáda, pilíř obrany státu z let vyd., Ministerstvo obrany ČR, Praha. 158 s. ISBN STRAKA, K. (2008): Vojáci, politici a diplomaté: československá vojenská delegace na jednáních mezinárodního výboru v Berlíně a odstoupení českého pohraničí v říjnu Ministerstvo obrany ČR AVIS, Praha. ISBN TOLASZ, R. (2007): Atlas podnebí Česka. 1. vyd., Český hydrometeorologický ústav, Praha. ISBN TOMÁŠEK, M. (1995): Atlas půd České republiky. 1. vyd., Český geologický ústav, Praha, 36 s. ISBN INTERNETOVÉ ZDROJE BUNKRY.CZ: Internetové stránky o československém opevnění z let [online]. [cit ]. Dostupné z: Československé opevnění [online]. [cit ]. Dostupné z: Československé opevnění: Úseky čs. opevnění [online]. [cit ]. Dostupné z: Databáze LUCC Czechia: Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka ( ). Ivan Bičík a kolektiv, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Dostupné z: MINIMUZEUM československého opevnění : Překážky [online]. [cit ]. Dostupné z: Opava: Historie města [online]. [cit ]. Dostupné z: Stará Opava [online]. [cit ]. Dostupné z: Ženijní skupinové velitelství IV [ ] [online]. [cit ]. Dostupné z: 72

73 PŘÍLOHY

74 SEZNAM PŘÍLOH Vázané přílohy: PŘÍLOHA 1 Objekt těžkého opevnění OP_S10 s ukázkou ocelového rozsocháče PŘÍLOHA 2 Pozůstatky železobetonového prahu s přidanými ocelovými kolíky a protitankové železobetonové zdi u objektu těžkého opevnění OP_S10 PŘÍLOHA 3 Pozůstatek železobetonového prahu u objektu těžkého opevnění OP_S10 směrem k OP_S11 PŘÍLOHA 4 Pozůstatek jižní protitankové železobetonové zdi objektu těžkého opevnění OP_S11 PŘÍLOHA 5 Pozůstatek severozápadní protitankové železobetonové zdi objektu těžkého opevnění OP_S11 PŘÍLOHA 6 Objekt lehkého opevnění mezi objekty těžkého openění OP_S10 a OP_S11 PŘÍLOHA 7 Pozůstatky železobetonového prahu mezi objekty těžkého opevnění OP_S15 a OP_S16 PŘÍLOHA 8 Pozůstatky železobetonového prahu mezi objekty těžkého opevnění OP_S18 a OP_S19 PŘÍLOHA 9 Téměř zachovalá protitanková železobetonová zeď v areálu bývalé střelnice u objektu OP_S19 PŘÍLOHA 10 Pozůstatek želzobetonového prahu mezi objekty těžkého opevnění OP_S9 a OP_S10 PŘÍLOHA 11 Dřevěnými kolíky označený průběh zjištěného železobetonového prahu směrem k objektu těžkého opevnění OP_S10

75 Příloha 1 Objekt těžkého opevnění OP_S10 s ukázkou ocelového rozsocháče Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016) Příloha 2 Pozůstatky železobetonového prahu s přidanými ocelovými kolíky a protitankové železobetonové zdi u objektu těžkého opevnění OP_S10 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016)

76 Příloha 3 Pozůstatek železobetonového prahu u objektu těžkého opevnění OP_S10 směrem k OP_S11 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016) Příloha 4: Pozůstatek jižní protitankové železobetonové zdi objektu těžkého opevnění OP_S11 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016)

77 Příloha 5: Pozůstatek severozápadní protitankové železobetonové zdi objektu těžkého opevnění OP_11 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016) Příloha 6 Objekt lehkého opevnění mezi objekty těžkého openění OP_S10 a OP_S11 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016)

78 Příloha 7 Pozůstatky železobetonového prahu mezi objekty těžkého opevnění OP_S15 a OP_S16 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016) Příloha 8 Pozůstatky železobetonového prahu mezi objekty těžkého opevnění OP_S18 a OP_S19 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016)

79 Příloha 9 Téměř zachovalá protitanková železobetonová zeď v areálu bývalé střelnice u objektu OP_S19 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016) Příloha 10 Pozůstatek železobetonového prahu mezi objekty těžkého opevnění OP_S9 a OP_S10 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016)

80 Příloha 11 Dřevěnými kolíky označený průběh zjištěného železobetonového prahu směrem k objektu těžkého opevnění OP_S10 Zdroj: NEDBÁLKOVÁ (2016)