Hlucké noviny 1. noviny ČERVENEC - SRPEN - ZÁŘÍ Vydává Město Hluk Cena 15 Kč. Foto: Štěpán Mitáček.

Transkript

1 H Hlucké noviny 1 HLUCKÉ noviny číslo ČERVENEC - SRPEN - ZÁŘÍ /2013 Vydává Město Hluk Cena 15 Kč Foto: Štěpán Mitáček

2 Svatovavřinecké hody ve fotografiích Foto: Štěpán Mitáček

3 Hlucké noviny 3 Milí čtenáři Hluckých novin, ohlédneme-li se za uplynulými třemi měsíci v Hluku, mohli bychom je vyjádřit několika slovy: horké, sportovní, kulturní a především plné změn, takové jsme je zažili a snažili pro vás zaznamenat. Kdo se letošní léto rozhodl poznávat krásy naší vlasti, nemohl litovat, protože počasí bylo ukázkově letní, až tropické. Svědčí o tom i návštěvnost na městském koupališti, která byla oproti loňskému roku o více jak čtyři a půl tisíce návštěvníků vyšší. Dle počtu diváků lze konstatovat, že také letní kino se těšilo velké oblibě. Příjemná atmosféra a zajímavě zvolené filmy přilákaly celé rodiny, které v parku před hluckou tvrzí strávily pěkné chvíle. Největší kulturní akcí léta se opět staly svatovavřinecké hody. Jejich program byl tak bohatý, že si mohl vybrat opravdu každý mladí, staří, i ti nejmenší, ale také vyznavači folkloru, dechovky či bigbítu. V jinak poklidném životě našeho města se udály dvě velké změny: Davida Hájka vystřídala ve funkci místostarosty oblíbená kronikářka a knihovnice Marie Plačková. Hlucká farnost má po osmnácti letech nového duchovního správce Jaroslava Kapuše vystřídal Josef Janek, jenž přišel z Uničova. Popřejme proto oběma nováčkům hodně síly a trpělivosti v jejich funkcích, shovívavost a toleranci obyvatel Hluku. Iveta Mátlová Návštěvníci letního kina Pozvánka na připravované akce Burčákový turnaj ve čtyřhře tenisové kurty Hluk Extraliga žen ve stolním tenisu sportovní hala Výstava ovoce a zeleniny tvrz Dětské odpoledne s drakiádou na kopci svatého kopec sv. Antonínka Antonína (za deště se akce nekoná) Minulé životy (beseda se slečnou Evou Tomčalovou městská knihovna na téma minulé životy) Svatohuberstká mše kostel. sv. Vavřince Soutěž v dlabání dýní nádvoří tvrze Václav Hudeček a Moravská filharmonie sportovní hala Olomouc s dirigentem Stanislavem Vavřínkem a mexickým tenoristou Rafaelem Alvarézem Bazar krojů tvrz (malý sál) Dílničky tvrz Koncert The Sweet sportovní hala Poetická degustace sklep na tvrzi Vánoční jarmark park u tvrze Mikulášský varhanní koncert kostel sv. Vavřince Mikulášské domky památkové domky Vánoční koncert - Petr Kolář sportovní hala Adventní koncert DH Šohajka kostel. sv. Vavřince Více informací na.

4 4 Hlucké noviny Z jednání zastupitelstva Rezignace Davida Hájka na funkci místostarosty města. Volba nového místostarosty a volba nového člena Rady. Po rezignaci Davida Hájka na funkci místostarosty, kterou oznámil na zasedání zastupitelstva, byla na srpnovém zasedání zastupitelstva (28. 8.) do funkce místostarostky zvolena Marie Plačková. Hluckou knihovnici a kronikářku zvolilo aklamací (veřejným hlasováním) 13 z 16 přítomných členů zastupitelstva. Členové zastupitelstva potleskem poděkovali Davidovi Hájkovi za spolupráci, poté se krátkého slova ujala Marie Plačková. Poděkovala všem, kteří jí vyjádřili důvěru; řekla, že bude těžké nastoupit po Davidu Hájkovi, který nasadil laťku hodně vysoko, a sdělila, že svou novou funkci bere jako službu městu a jejím obyvatelům. Zvolením Marie Plačkové místostarostkou se snížil počet radních, bylo proto nutné zvolit nového člena Rady města. Zastupitelé navrhli a poté schválili Davida Hájka členem Rady města. Problematika pozemků p.č a p.č k.ú. Hluk, prodaných Ing. Šimonu Pachlovi Tímto bodem programu vyzvali zastupitelé, kteří dříve schválili prodej pozemků, Ing. Šimona Pachla k tomu, aby pozemky odprodal rodinám, které je doposud užívaly, nebo je zpět odprodal městu za stejných podmínek, za jakých je koupil. Rozpoutala se emotivní a místy velmi vypjatá debata. Zastupitelé zastávali stanovisko, že právně byly pozemky převedeny dobře, morálně nikoli. V diskuzi se k problému vyjádřily všechny zúčastněné strany, včetně zástupců rodiny Lagovy a Fantovy, které pozemky obdělávaly (sekly) do května letošního roku, aniž by jim nový vlastník oznámil, že je již nemají užívat. Ing. Šimon Pachl sdělil, že postupoval v souladu se zákonem a pozemky zpět neodprodá. Julie Šuránková proto vyzvala Ing. Pachla, aby své rozhodnutí přehodnotil, nestalo se tak. Proto Julie Šuránková, která je předsedkyní kontrolního výboru Města Hluk a jejímž členem je také Ing. Pachl, vyzvala Ing. Pachla, aby rezignoval na člena kontrolního výboru, neboť člen tohoto výboru by měl splňovat určité morální a etické zásady. Ing. Pachl rezignoval na člena tohoto výboru. Studie centrálního prostoru města Hluk Na zastupitelstvu byly představeny tři varianty přestavby centrálního prostoru na náměstí. Je plánován větší počet parkovacích míst. Zatím se jedná pouze o studii, do které lze nahlédnout na webu města. IMat Rekonstrukce sportovní haly V červenci byla zahájena plánovaná rekonstrukce sportovní haly. Rekonstrukce se týká: zateplení obvodových stěn, výměny otvorových výplní a zateplení vodorovných konstrukcí, výměny stávajícího zdroje za instalaci tepelného čerpadla, instalace TRV a vyregulování otopné soustavy. Velká část stavebních prací bude realizována v letošním roce, na jaře 2014 se bude pokračovat zateplením a fasádou. Veškeré stavební práce budou k 30. červnu 2014 ukončeny. Výběrové řízení na rekonstrukci sportovní haly vyhrála firma Pozemní stavitelství Zlín a.s., která zakázku rozdělila na subdodávky firmám CGM Czech, Sulko M, Sanizo a Pavelka-VTP. Během prázdninového provozu, kdy se na hale střídala týden co týden sportovní soustředění, byla provedena výměna oken v suterénu haly (velká část oken byla zazděna) a v celém 1. patře (kromě pokojů, které byly po celou dobu prázdnin obsazeny). Ubytovací část a hlavní sál sportovní haly, kde jsou v havarijním stavu skleněné kopility, se budou rekonstruovat od 2. září do 25. října. Po tuto dobu bude hlavní sál sportovní haly uzavřen. První akci v rekonstruovaném hlavním sále sportovní haly bude koncert Moravská filharmonie Olomouc s dirigentem Stanislavem Vavřínkem, houslovým virtuosem Václavem Hudečkem a mexickým tenoristou Rafaelem Alvarézem, který se uskuteční v sobotu 26. října. Karel Bojko Územní studie zástavby rodinných domů Pod Sádkama V ulici Pod Sádkama je plánováno 44 rodinných domů. V rámci studie musí být řešeno ujetí svahu geologický průzkum je nutný, neboť je plánován až čtyřmetrový rozdíl mezi patry. Studie je vystavena na webu města.

5 Svatovavřinecké hody Hlucké noviny 5 Divadlo, výstavy, košt vína, hudba všech žánrů a mnoho doprovodných akcí i atrakcí. Takové byly letošní svatovavřinecké hody. Rychlé šípy Děvčice, příště už vařit nebudeme, my jsme už staré. Necháme to mladším s těmito slovy se minulý rok rozcházely kuchařky a pomocnice, které připravily hodový oběd. Naštěstí se jejich slova nenaplnila a návštěvníci památkových domků mohli opět po roce prožít nový kulinářský zážitek. Marie Lekešová společně s dalšími kuchařkami (Marií Hejdovou, Ludmilou Hrdinovou, Zlatou Hejdovou, Evou Pokornou s dcerou, Janou Mahdalovou, Silvií Hájkovou, Josefou Hrubou, Janou Kotačkovou, Ivetou Remeňovou a Josefou Štefaníkovou) týdny plánovala, co dobrého uvaří na Hodový oběd našéj kmotřenky. Nakonec se rozhodla pro tříchodové hodové menu zahrnující kachnu se zelím a bramborovým knedlíkem, kuře na paprice s širokýma lokšama, vepřovou pečeni na bylinkách a k tomu lokšovou polévku, rybízový i povidlový vdolek a na zapití vodu s mátou a citronem. Od pátečního rána kuchařky navařily tři sta padesát porcí sto kachny, sto kuřete a sto padesát vepřové pečeně vše podle tradičních, starodávných receptů. Prázdné talíře se staly dostatečným důkazem, že jídlo bylo znamenité! Hodový košt vína Díky Marku Šuránkovi mohli Hlučané zhlédnout vynikající a nejdéle hrající představení Slováckého divadla Rychlé šípy. Nepříznivé počasí napomohlo rekordu v počtu diváků, neboť do sportovní haly přišlo více jak 900 lidí. Herci Slováckého divadla své publikum nezklamali a výborně jej pobavili. Hodový oběd našéj kmotřenky Každému koštu vína předchází jeho degustace a hodnocení. Ne jinak tomu bylo i na letošním hodovém koštu vína. Pět tříčlenných hodnotitelských komisí zasedlo 4. srpna do velkého sálu na hlucké tvrzi k degustaci a hodnocení vín. Garantem hodnocení byl pan Václav Hájek. Hodnoceno bylo celkem 161 vzorků, z toho 103 bílých vín, 45 červených, 11 rosé vín a 2 klaretní vína. Spokojení návštěvníci koštu vína děkují čtveřici organizátorů (Martinu Poláchovi, Martinu Křižanovi, Vítu Sovišovi a Marku Křápkovi) a jejich manželkám za pěknou akci.

6 6 Hlucké noviny Půda v našem životě se představili zpěváčci z Uherského Ostrohu, Horňácka a Hluku. Hodový program na památkových domcích spojovalo téma půdy. Po celý víkend zde probíhala výstava Neztrácejme půdu pod nohama, která poukazovala na důležitost půdy. Jako host byl k této výstavě přizván výtvarník Roman Muroň ze Žarošic, který předvedl tvorbu hliněných obrazů. V tvořivém programu nazvaném Malování půdou, si zájemci mohli zkusit malovat půdou (hlínou). Pestrý hodový program zakončilo komponované odpoledne Půda v našem životě, jež moderoval Ladislav Šácha. Průvodní slovo bylo zpestřováno tematickými vystoupeními souborů Košuláček a Žarúžek za doprovodu CM ZUŠ a vystoupením FS Dolňácko za doprovdu CM Šefranica. Lakomá Barka Festival dechovek Tradiční festival dechovek, který si v posledních ročnících našel místo před hluckou tvrzí, moderoval Karel Hegner. Hodová mše svatá Učitelka a režisérka Hanka Jackivová vsadila při výběru nové hry na klasiku a vybrala svým svěřencům pohádku Jana Wericha Lakomá Barka. A že to byla dobrá volba, není pochyb. Mladí herci pobavili nejen sebe, ale především publikum. Slovácký slavíček Slovácký slavíček pod tímto názvem se skrývala přehlídka vítězů dětských zpěváků lidových písní. V sobotním odpoledni, jež moderovali Petra Prajzová a Antonín Vrba, Ing. Vojtěch Kološ, hlavní ekonom Arcibiskupství olomouckého, přijal pozvání a celebroval nedělní sváteční mši svatou. Přítomni byli také čtyři kněží, které spojuje naše město: dva hlučtí rodáci Jan Dohnal a Antonín Bachan, odcházející kněz Jaroslav Kapuš a nový duchovní správce Josef Janek. Chrámový sbor pod taktovkou Davida Štefaníka připravil věřícím neobyčejný hudební zážitek. IMat Foto: Štěpán Mitáček

7 Hlucké noviny 7 Václav Nasvětil malíř nejen mysliveckých obrazů Součástí bohatého hodového programu byla také výstava obrazů akademického malíře Václava Nasvětila. Hlucké veřejnosti se tento žatecký myslivec a malíř představil již potřetí. Poprvé jsme se s tvorbou Václava Nasvětila mohli seznámit v roce 2011 na výstavě mysliveckého sdružení Hluk při Dolňáckých slavnostech v místní základní škole. Druhá výstava se uskutečnila letos na jaře, kdy Nasvětilovy obrazy doprovodily výstavu mysliveckých trofejí na sportovní hale. V obou případech Václav Nasvětil vystavoval myslivecké obrazy a zátiší, kterými zaujal nejen myslivce. Hodová výstava se od dvou předešlých lišila, neboť Václava Nasvětila kromě přírody oslovuje také krása krojů moravského Slovácka, které může blíže poznávat díky svým přátelům. Malíř si naše město oblíbil a rád se sem vrací za kamarádem a myslivcem Petrem Křiváčkem, jenž mu umožňuje blíže se seznámit se všedním i svátečním Hlukem. Václava Nasvětila velmi nadchla atmosféra poslední jízdy králů, kde si vyhlédl několik modelů pro portrétování. Právě tuto část tvorby jsme měli možnost zhlédnout na hodové výstavě. Při vstupu do malého sálu hlucké tvrze se mohl návštěvník zadívat do očí starosty Jana Šimčíka, místostarosty Davida Hájka a šohaje Pepíka Křiváčka. Právě tuto trojici mužů malíř zvěčnil s jejich typickými výrazy v jejich krásných hluckých krojích. Nejeden návštěvník poznamenal, že má pocit, jako by krojovaní muži stáli přímo v sále. Nasvětilova preciznost i smysl a cit pro detail tak na portrétech odhalili osobnost a charakter jednotlivých modelů. Kromě krojovaných portrétů byla výstava doplněna mysliveckými portréty a zátišími polních květin, nad kterými mnozí užasli. Pro tvorbu Václava Nasvětila je charakteristické nejen realistické ztvárnění, ale také hra se světlem. Každý obraz je prozářen světlem, kterého umělec dosahuje pečlivým mícháním barev: volba barev je velmi důležitá. Hodně záleží na žluté, která se chová jinak než všechny ostatní; černou barvu třeba nepoužívám vůbec. Černá se v přírodě nevyskytuje, tak ji nepoužívám. Většinou použiji paynovu šeď, nebo si černou namíchám prozradil Václav Nasvětil a nechal tak nahlédnout do zákulisí své tvorby. Rovněž prozradil, že by rád v příštím roce uspořádal výstavu zobrazující hluckou jízdu králů a krojované, které také s potěšením maluje. Když v neděli odjížděl domů, měl ve svém foťáku několik snímků nových krojovaných modelů, které mu jistě budou inspirací. Věřme, že se podaří výstavní plán Václava Nasvětila naplnit a my budeme moci zhlédnout krásu lidových krojů na malířském plátně. Václav Nasvětil oslavil v červenci půlkulatiny. K tomuto významnému výročí mu přejeme pevné zdraví a mnoho uměleckých inspirací. Iveta Mátlová Foto: Petr Křiváček

8 8 Hlucké noviny Cyril Míšek oceněn vysokým vojenským vyznamenáním in memoriam Nikdy bychom neměli zapomenout na ty, kteří položili život za naši svobodu. Když byl Marii Lenhartové doručen v dubnu dopis z Ministerstva obrany, cítila velké zadostiučinění. Byla vyzvána, aby převzala vojenské vyznamenání Kříž obrany státu ministra obrany České republiky, které ministr obrany Vladimír Picek udělil jejímu strýci Cyrilu Míškovi in memoriam. V květnu převzala Kříž obrany státu ministra obrany České republiky osobně a při udílení myslela především na svou maminku, která o svém bratru Cyrilovi často vyprávěla, mnohokrát zmiňovala jeho velké utrpení před smrtí, i jeho velkou touhu a vůli žít. Cyril Míšek se narodil 13. června 1915 v Hluku jako pátý syn z šesti dětí manželům Míškovým. Vyučil se malířem pokojů a 1. října 1937 nastoupil základní vojenskou službu k hraničářskému pluku 4 v Hlučíně. Od listopadu 1938 sloužil v Perečíně na Podkarpatské Rusi v rámci 10. roty III. praporu mukačevského pěšího pluku 36 (v sestavě 12. divize pod vedením brig. gen. Olega Svátka). Zde jako příslušník Stráže obrany státu (SOS) bránil spolu se svým bratrem Matoušem demarkační linii před útoky maďarských separatistů. Dne 16. března 1939 během bojů s maďarskou armádou v údolí řeky Uhu utrpěl průstřel míchy a byl převezen nejdříve do civilní nemocnice ve Velkém Berezném, poté do polského města Rzeszów. Smrtelně zraněný pobýval v nemocnici v Moravské Ostravě a v Uherském Hradišti, kde za ním každý den chodila (pěšky z Hluku) jeho matka. Kvůli beznadějnému stavu jej přivezli do Hluku, kde 23. srpna 1939 zemřel. O dva dny později byl pochován na hluckém hřbitově. Na žulový opracovaný kámen, který je součástí pomníku, byla v roce 1939 uspořádána veřejná sbírka. Dle brněnského historika dr. Jana Břečky je Cyril Míšek prvním padlým Hlučanem nacistické okupace; stal se zároveň i posledním padlým meziválečné československé armády. Válka o zemi Kříž obrany státu ministra obrany České republiky uděluje ministr obrany pouze mimořádně, a to zejména vojákům a dalším občanům České republiky a cizím státním příslušníkům. Udělován je za hrdinství v boji, za vynikající velitelskou činnost v boji nebo těm, kteří se s nasazením vlastního života nebo zdraví zcela výjimečným způsobem zasloužili o obranu České republiky a jejího ústavního pořádku, záchranu lidských životů nebo značných hodnot na majetku České republiky, a to na jejím území i mimo něj. Vyznamenání je jednostupňové s možností opakovaného udělování, maximálně ale třikrát. Kříž obrany státu uděluje ministr obrany od roku Iveta Mátlová Podkarpatská Rus byla v letech součástí demokratického Československa. Československý generální štáb označoval na konci 30. let ve svých mobilizačních plánech území Podkarpatské Rusi jako Hraniční oblast 42. Tuto oblast měla před maďarskými separatisty admirála Horthyho bránit 12. pěší divize. Právě pohraniční jednotky Stráže obrany státu (SOS), tvořené příslušníky pohraniční finanční stráže, četníky, policisty a vybranými záložními i aktivními vojáky, sváděly těžké boje a bránily hranice. Literatura: BŘEČKA, Jan...[et al.]. Hluk: dějiny města. Hluk: Město Hluk, 2011, s LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Díl třetí. Praha: Codyprint, 2008, s Internet

9 Hlucké noviny 9 Hluboček ve Francii Briatexte je menší město na jihu Francie, kde se každý rok koná Festival 4 ročních období a každý rok si pořadatelé zvou na tuto slavnost zahraniční dětský soubor. Tento rok si jako hosta vybrali hlucký folklorní soubor Hluboček. Po dlouhé a často i náročné přípravě jsme se konečně v pondělí 20. května loučili s Hlukem a vyráželi vstříc novým zážitkům do Francie. První zastávkou se pro nás stala Paříž, kde jsme nemohli opomenout návštěvu Eiffelovy věže. Počasí nám moc nepřálo, což nás ale neodradilo od krátké ukázky folklorních tanců přímo pod dominantou města. Do Briatexte jsme dorazili ve středu navečer, kde nás vítaly velmi milé rodiny, které nás po celou dobu hostily ve svých domovech. Čtvrteční den byl nejnáročnějším, neboť nás čekala čtyři vystoupení pro místní školu, zato pátek se nesl ve znamení odpočinku. Dopoledne jsme své čtyřicetiminutové pásmo předvedli zbývajícím žákům školy a vyrazili jsme na výlet do historického města Albi. Ve městě nás zaujala především katedrála, která se pyšní tím, že je největší z pálených cihel na světě. Mimo ni jsme se také prošli po kamenném mostě nebo obdivovali divokou řeku Tarm. Poslední den naší návštěvy bylo na programu nejočekávanější vystoupení. Ráno jsme absolvovali zkoušku zvuku a světel na podiu v místním kulturním domě, poté jsme navštívili místní tržnici, kterou jsme roztančili a rozezpívali ukázkami z našeho pásma, a rozdávali jsme nakupujícím letáčky s pozvánkami na naše večerní vystoupení. Před obědem nás na radnici uvítal starosta Briatexte a daroval všem trička s názvem města. Pak už jsme si jen užívali pohostinnost rodin a chystali se na večerní vystoupení, které vypuklo ve 21:00. Po náročném, více jak hodinovém vystoupení sklidil Hluboček i cimbálová muzika bouřlivý potlesk a následovalo dlouhé focení s návštěvníky. Následující den už nás čekala cesta domů, která vedla kolem krásného italského pobřeží, kde nechybělo ani koupání v moři a odpočinek na pláži. A konečně šťastný návrat domů. Na závěr je důležité poděkovat všem sponzorům, kteří velmi ochotně přispěli na naši cestu, jsou to: Město Hluk, Základní škola Hluk, pan Miroslav Šuránek, Čalounictví Bachanovi, Elekto Pavelkovi, Audit Müller Bystřice pod Hostýnem a Kovoobrábění Jan Mořický. Všem za jejich štědrost moc děkujeme. Iveta Remeňová a Kateřina Říhová

10 10 Hlucké noviny Výjimečný chovatelský úspěch Když jsem 28. června projížděla v tramvaji kolem brněnského výstaviště, všimla jsem si, že se koná nějaká výstava hospodářských zvířat. Hned jsem si pomyslela, že by se mohla výstava líbit dceři, ale vzápětí jsem si uvědomila, že hospodářská zvířata zná nejen z domu, ale také díky sousedovi, panu Minaříkovi, kterému se za domem prohánějí koně a u Zemtechu se pase stádo jeho krav. Při těchto myšlenkách by mne ani nenapadlo, že právě rodina Minaříkova získala na této výstavě to nevyšší ocenění. Národní výstava hospodářských zvířat a zemědělské techniky, která se v Brně konala ve dnech , je považována za nejvýznamnější soutěžní přehlídku výsledků práce českých chovatelů masného skotu. V letošním roce ji zahájila soutěž poměrně mladého plemene blonde d Aquitaine, které bylo do ČR přivezeno z jihozápadní Francie před 20 lety a je hodnoceno především pro vysokou jatečnou hodnotu. Tento světlý skot u nás není moc rozšířen, momentálně se mu věnuje 29 chovů s přibližně 660 kusy krav (mimochodem, toto plemeno začalo chovat také Dolňácko, a.s. a pan Minařík pomáhal se zakládáním chovu). I přes novost dosahují čeští chovatelé výborných výsledků. Minaříkovi se do soutěže přihlásili již počtvrté právě s tímto plemenem. Na výstavu se pečlivě připravovali, neboť jednou z podmínek je naučit skot vodit. Správnému vedení se tak musí naučit každá soutěžící jalovice či býk, což není vždy jednoduché! Do soutěže bylo přihlášeno 18 zvířat, která soutěžila ve třech kategoriích: mladé jalovice, jalovice ve věku 24 až 36 měsíců a plemenní býci vybraní v roce Hodnotitelská komise v čele s Jeanem Blancem, bonitérem a chovatelem z Francie, kterému asistovali dva nejvýznamnější francouzští chovatelé tohoto plemene Patrick Sazy a Fréderic Planté, nejvíce ocenila Minaříkovu jalovici Vanesu. Vanesa z Hluku byla nejmladší jalovičkou ze skupiny, narodila se 19. dubna 2012 a vyhrála v první kategorii (jalovice ve 12 až 24 měsíců). Kromě prvního místa ve své kategorii byla jalovice zvolena šampiónkou plemene blonde ďaquitaine Národní výstavy hospodářských zvířat. Byla tedy nejlépe oceněným skotem svého druhu na výstavě! Proč se právě Vanesa stala šampiónkou, prozrazují slova hlavního bonitéra: Volba to byla velmi těžká, protože všechna tři zvířata jsou opravdu vynikajícími reprezentanty plemene. Jalovice, kterou jsme vybrali za šampióna, je velmi vyvážená v kosti i osvalení a chci vyzdvihnout také širokou pánev, která ji předurčuje ke snadnému telení, zdůraznil Jean Blanc. Minaříkovi se soukromému zemědělství věnují již více jak dvacet let. Vítězné plemeno blonde d Aquitaine chovají od roku 2003 a v jeho chovu dosahují pozoruhodných výsledků. Vedle skotu chová manželka Hana koně rakouského plemene haflig a je také vyhlášenou chovatelkou dlouhosrstých kólií. Od útlého věku tátovi pomáhá syn Michal, který zastane velký kus práce a je velkou oporou. Blahopřejeme Minaříkovým k tomuto významnému ocenění a přejeme mnoho dalších chovatelských úspěchů. Zdroj: skych-zvirat-brno/nvhz-2013/aktuality/narodni-sampionat- -odstartovali-blondaci/ Iveta Mátlová Foto: archiv rodiny Minaříkovy

11 Hlucké noviny 11 Kováři, kováři, černý jsi ve tváři! Chtěla bych věnovat tento článek mému strýci, bratru mého tatínka, panu Janu Sovišovi, narozenému v roce 1908 v Hluku. Narodil se pomyslně v nejbohatší rodině, neboť starobylá hlucká tvrz byla na jejich dvoře, a co je na dvoře, se čítá. Hospodářské stavení se opíralo o boční zeď tvrze (dnešní dvůr manželů Křápkových, čp. 400). V malém rodinném domku se manželům Františku Sovišovi a Kateřině Uhlířové, vnučce posledního rychtáře Jana Pospíška, nar. 1749, který zrušil v Hluku robotu narodilo 6 synů (dcera Terezie a Jakub zemřeli v mladém věku). Tak jako je tomu dnes, i v době minulé vždy rodiče dbali, aby jejich děti dosáhly nějakého vyučení a řemesla. Po ukončení školní docházky nastoupil strýc do učení u kováře a podkováře pana Škrabala v Chylicích v části Ostrožské Nové Vsi, kde i po dobu učení bydlel, jen na neděli se vracel na kole domů. Na tehdejší dobu měl pan Škrabal dobře vybavenou dílnu stroji a nářadím. Po vyučení pracoval strýc u mistra ještě dva roky jako tovaryš. Pak nastoupil na základní vojenskou službu do Hodonína. Po přijetí byl zařazen do kovářských dílen, kde uplatnil své řemeslo. Vzhledem k tomu, že byl dobrý odborník i na kutí koní, po osmi měsících byl přeřazen do divizních kasáren v Kroměříži, kde byl jako hlavní podkovář. Před ukončením základní vojenské služby mu bylo nabídnuto zůstat jako déle sloužícímu, což odmítl a vrátil se do rodného Hluku. Po roce se znovu vrátil do Chylic k mistrovi, kde se vyučil. Mezi lety byla velká nezaměstnanost a nebylo práce. Brzy na to se strýc oženil, založil rodinu a se svou manželkou vychovali dvě dcery a syna. Koupil menší domek v Boršické ulici u potoka Okluky, kde si část upravil k bydlení a část na kovárnu. Tím si po předešlých mistrovských zkouškách založil svoji živnost kovář a podkovář. V Hluku bylo šest kovářů, velkým odborníkem byl pan Antonín Kremr (dědeček MUDr. Vítka Kremra), který pracoval pro statkáře Egona Penka a který strýcovi nabídl, aby mu vypomáhal. Na tak velkém statku bylo mnoho tažných koní a volů, zemědělských strojů. O údržbu tedy nebyla nouze a práce bylo vždy dost. Také obec v té době vlastnila plemenné býky, kterým se musely upravovat kopýtka, což byla práce velmi nebezpečná a to zajišťovala firma Soviš. Býk vážil q a bylo nutno ho dát do klece a kladkou n a z v e d n o u t, poté se mohla provést úprava. V roce 1946 pan Kremr předal práci mistru Sovišovi, který si otevřel provozovnu, přibral dva učně a tovaryše. V roce 1947 nastoupil do učení Franta Nemrava (guláš) a Antonín Ratajský st., který se jako poslední vyučil kovářem u soukromého mistra. Práce bylo hodně, a tak strýc od výhně a ručních nástrojů modernizoval svoji dílnu novými stroji. Jeho odborná práce byla vyhlášena po celém okolí. Nejen místní zemědělci, ale také lidé z okolních vesnic přiváděli koně, vozili různé zemědělské stroje a nářadí k opravě. V roce 1949 se začalo s výstavbou n. p. Autopal. Na stavbě bylo hodně práce s ocelovou armaturou, s překlady a jinými ocelovými dodatky. Současně začal Pod Drahy (Svedrup, dnešní Niob) pan Šimon Šimčík s výstavbou malé provozovny pro výrobu papučí a jiné obuvi. Tam firma Soviš připravovala veškeré ocelové komponenty jako překlady, traverze, různé nosníky a vše, co bylo z oceli. Kovářské práce se prováděly až do roku 1953, kdy bylo postupně ukončeno soukromé podnikání. Strýc pak přešel pracovat jako kovář na Státní statek Uherský Brod, který byl utvořen ze statku pana Egona Penka. Tam jako odborník pracoval až do roku 1964 a poté odešel na zasloužený odpočinek. Strýcovým každodenním neodmyslitelným společníkem byl Cyrilek Matůš, kterého měl strýc moc rád. Kamkoliv jel, bral Cyrilka všude se svým malým nákladním autem. Jednou při cestě do Hradiště řekl strýc Cyrilkovi: Cyrilku, hlédaj auto, a odešel k vyřízení své záležitosti. Po návratu bylo vše v pořádku. Až cestou domů zjistil, že je rozbité okno. Co sa stalo Cyrilku? Nemohl sem otevřít auto a chtělo sa mně vyjít, tak rači sem rozbil sklo v okně, než bych sa počurál. Strýc to vzal s úsměvem. Dokud strýci síla stačila, opravoval ve své malé dílně různé nářadí. Tím si přivydělával na pivo, u kterého si rád poseděl a povykládal. Moc ráda na svého strýce vzpomínám. Byl to čestný, svědomitý a pracovitý odborník. I přes jeho těžkou a namáhavou práci dokázal vždy potěšit svým humorem, kterým dovedl patřičně rozesmát. S velkou oblibou na něho vzpomínají i ti, kteří se u něho vyučili. Byl odborníkem po všech stránkách; jeho přístupem ke všem byl vždy s dobrou radou a úsměvem milým člověkem. Tímto vyjadřuji srdečné poděkování poslednímu kovářskému učni, panu Antonínu Ratajskému st., který mně s radostí ze svých vzpomínek a prožitků pomohl napsat tento článek. Na svého mistra vzpomíná jen v dobrém. Proto čest jeho památce. Napsala neteř: Emilie Morozová

12 12 Hlucké noviny Ze života skautského oddílu Skautský oddíl v Hluku funguje už neuvěřitelných deset let. A za tu dobu přijal do svých řad mnoho holek i kluků, kteří toužili po něčem, co je do něj lákalo a čím byl skauting pro ně v tu chvíli zajímavý. Někteří ovšem skautovat skončili brzy, jiní později a někteří vydrželi skautovat až doposud. Ti co vydrželi až doposud, už nejsou malé děti, ale dospívající lidé, kteří vedou své družiny či šestky (partu o šesti až osmi členech) a pomáhají i s vedením celého oddílu. Jako vůdkyně oddílu si tohoto rozhodnutí velmi vážím. Máme šikovné rádce a rádkyni, kteří fungují na plný plyn. Ví, co je dobrovolně se obětovat, dobrovolně věnovat svůj čas druhým, ví, co pro ně znamená skautský slib, bez něhož by nebyli skauti. Patří jim velké poděkování za to, co pro oddíl i mimo něj dělají. Ráda bych se zmínila o dvou velkých událostech z konce školního roku. Letos se uskutečnil opět Svojsíkův závod. Je to významný skautský závod, který se skládá ze tří kol. Základní kolo (na úrovni okresů), krajské kolo a ústřední kolo (celostátní úroveň). Oddíl Kon-Tiki vyslal do tohoto závodu družinu Svišťů. Družina nereprezentovala jen oddíl a středisko, ale i samotné město. Pod vedením svého rádce se intenzivně připravovala na tento závod několik měsíců. V základním kole, které se uskutečnilo v květnu na Modré, závodil Filip Borýsek, Barča Tomáštíková, Jan Kovář, Ondra Hanus, Kuba Kolomazník. Družina Svišťů se zmíněným osazenstvem, zvítězila a postoupila do krajského kola, které se uskutečnilo o dva týdny později v Suché Lozi. Byl to víkendový závod ve stylu umět přežít. I na krajské kolo se skauti z našeho oddílu museli dobře připravit, a o to více, jelikož obsazení družiny se změnilo. V krajském kole závodil Filip Borýsek, Jan Špaček, Jan Kovář a Marek Blaha. Zbývající tři z předchozího kola nezávodili, poněvadž odjeli do Francie, někteří s těžkým srdcem. I když závodili čtyři, což byl nejmenší možný počet, obsadili druhé místo. Bylo to neuvěřitelné a zároveň krásné. Cením si toho, že nehodili flintu do žita kvůli malému počtu členů, i přesto jeli závodit. Prokázali svou zodpovědnost, ke které skauting vede. Poslední velkou oddílovou akcí byl nedávno ukončený skautský tábor. Letos jsme opět zavítali do buchlovských lesů, kde každoročně staví tábor kyjovští skauti. Strávili jsme tam deset dnů. Celotáborová hra na motivy Cesty kolem světa podle Julese Verna umožnila účastníkům navštívit v co nejkratším čase několik zemí světa. Účastníci měli doslova nabitý program. Od rozcvičky přes rukodělné práce, manuální práce, výlety, koupání až k večerce... Skautský tábor to není leháro, ale umět se sám o sebe, naučit se fungovat v kolektivu, vědět, že mám zodpovědnost za sebe i kamarády, zvládnout pomoc v kuchyni, hlídat v noci tábor... Někomu se to může zdát velmi zvláštní, ale přesto je mnoho rodičů, kteří takové dovednosti oceňují a vědí, že je třeba své dítě do života naučit. Ve skautském oddíle se nejen dítě učí jak být zodpovědné, obětavé, jak umět vyrobit to či ono, jak žít v přírodě, jak pomoci sobě i druhým v nebezpečí, ale užije si i spoustu dobrodružství, které mu rodina nemůže nabídnout, a rovněž mu zpestří dětství, které se v dnešní době jakoby pomalu vytratilo... Máte-li zájem o skauting, podívejte se na oddílové stránky anebo na celostátní stránky Junáka ČR Těšíme se na další nové kamarády. Jitka Bartošová Mateřská škola - vítáme nový školní rok Prázdniny jsou u konce a spousta z vás určitě během prázdnin vyrazila k vodě, za sportem nebo za odpočinkem. A možná se vám některým také stýskalo po kamarádech z naší školky. Proto jsem pro vás připravila jen krátké poohlédnutí po našich akcích, které jsme na konci roku společně prožili. Je to současně také poděkování našim učitelům, všem přátelům, příznivcům a sponzorům naší mateřské školy. Protože jací jsme my, taková je naše škola V měsíci květnu každoročně pořádáme setkání s hasiči. Pro děti byl připraven hasičský poplach a ukázka hasičského zásahu. Děti si mohly prohlédnout hasičská auta, poté jsme se společně přesunuli do tříd, kde jsme měli možnost vidět ostatní hasičské pomůcky, např. vysílačku, přilbu a uniformu. Na závěr měli hasiči pro děti připravené dárkové balíčky, které děti velmi potěšily. Za tuto akci patří všem místním hasičům velký dík.

13 Hlucké noviny 13 Společně s našimi dětmi jsme také oslavili Den dětí. Tento den pro nás zorganizovala paní učitelka Michaela Mančíková s paní učitelkou Ludmilou Habartovou. Pro děti připravily pásmo her s názvem Písničková zahrada, ale kvůli nepříznivému počasí byla celá akce přesunuta do budovy školky. I přesto si děti odnesly z akce spoustu zážitků. Jako každý rok, tak i letos jsme pro děti uspořádali olympiádu. Děti soutěžily v hodu kriketovým míčkem, v běhu a skoku z místa. Všechny děti byly odměněny medailemi a diplomy. Ti nejzdatnější předškoláci se zúčastnili Sportovních her v Uherském Hradišti, kde naše děti získaly polovinu všech medailí a umístily se mezi nejlepšími ve všech disciplínách obou kategorií. Mezi ty nejúspěšnější patří Martin Nemrava, Sofie Laura Pavic, Adam Koníček, Julie Pospíšková, Natálie Žůrová a Michal Podškubka. Nesmí být opomenuta ani vycházka za myslivci. Děti vyšly až na Býčinu, tam už nás čekali myslivci s občerstvením. Měli pro nás připravenou ukázku chráněných ptáků, další povídání o lesních zvířatech a přírodě. Myslivcům patří rovněž poděkování. Naše školka se také zúčastnila výtvarné soutěže Mé toulky za zvěří, kde byl předán diplom a odměna od okresního mysliveckého spolku z Uherského Hradiště. Na závěr školního roku jsme tradičně připravili Rozloučení s předškoláky. Na tuto akci každoročně zveme rodiče, paní ředitelky, paní učitelky, zástupce města, zástupce Domu dětí a další hosty. Poté jsme prožili slavnostní pasování dětí na školáky. Našim dětem přejeme mnoho úspěchů do prvních tříd základní školy. Nakonec už jen zbývá popřát pedagogickým pracovníkům, rodičům a dětem úspěšný start do nového školního roku s přáním mnoha úspěchů a příjemných zážitků. Veronika Zimčíková Školní jídelna při Mateřské škole v Hluku nabízí MOŽNOST ODBĚRU OBĚDŮ ZE ŠKOLNÍ JÍDELNY. Cena obědu je Kč 47,-. Je možná i dovážka za poplatek Kč 10,- za jeden oběd. Další informace v MŠ nebo na tel paní Erika Zimčíková.

14 14 Hlucké noviny Školní rok byl zahájen Nový školní rok zahájila základní škola již tradičně na školním dvoře, kde byli kromě prvňáčků přivítání také pedagogové, žáci a správní zaměstnanci. Originálním a vtipným pásmem básniček přivítali žáci dramatického kroužku ZŠ všechny přítomné: Vítáme vás všechny žáčky, deváťáky i prvňáčky. Rádi vás tu vidíme! Vítáme a zdravíme pana učitele i paní učitelky, včetně paní ředitelky. Nezapomeňme na paní vychovatelky! Kuchařky i uklízečky, také pana školníka, ať pak moc nenaříká co tu nechtíc zkazíme, většinou se snažíme. Mrkni, kdo to tamhle stojí? Prvňáčci! Ti se asi školy bojí! No, tak to se uvidí, jak ve škole pořídí. Pan školník vás donutí, ať chodíte přezutí! A paní Mirka u dveří, od rána jen láteří: Umíš zdravit? Tak se snaž! Nahlas! Jen to nepokaž! Pak se táhneš nahoru, jako pytel bramborů. Táhneš s sebou učení, a pak začne mučení! Ale né, oni vás jen strašili, zastavte se na chvíli. Neutíkej, počkej tady, budeš tu mít kamarády. A ráno hezky s úsměvem, učitelé začnou den. Pan školník se nemračí, tak to máme nejradši. Do třídy jdem zvesela, ať si hlavu nedělá, ten co strach má ze školynás učení nebolí! Všem hluckým školákům přejeme jen pěkné známky, učitelkám hodné žáky. Paní ředitelce taky? Té všeho stonásobně, protože toho má hodně, co všechno musí uhlídat Já mám paní ředitelku rád! Do kuchyně popřejeme hlavně dobré jedlíky, ať nám vaří, co nám chutná! Nejradši mám knedlíky! A co paním uklízečkám? Co těm budem dneska přát? Ať se jim tu s náma líbí, že jim budem pomáhat! Pro všechny, co dnes jsou tady, přejem hodně sluníčka, ať pro letošní rok školní platí velká jednička! Foto: Blanka Malušová, Slovácký deník 1. A 1. B

15 Hlucké noviny 15 Dům dětí a mládeže Hluk informuje Po vydařených a bez úrazů proběhlých prázdninách dva příměstské tábory mažoretek v Hluku, výcvikový kemp mažoretek v Chorvatsku, cyklo-geocachingový tábor na Salaši, cyklistická Innská stezka, relaxačně turistický pobyt v rakouských Alpách a jiné drobnější akce zahajujeme další školní rok a s tím i spojený nábor do kroužků. Mimo tradiční máme i několik nových Střelecký, Záchranářský, pro dívky Jak být IN a Stolní a deskové hry. Přehled kroužků je samostatně v přehledné tabulce. Pro nadcházející období máme připraven i tyto akce: NAŠE MAŽORETKY MINIMAZLÍCI A MAZLÍCI JEDOU NA MISTROVSTVÍ EVROPY MAŽORETEK NBTA V NORSKÉM LILLENHAMMERU ŘÍJNA DRŽÍME PALCE A PŘEJEME HODNĚ ÚSPĚCHŮ!!! TROPICAL ISLANDS pá 18. so dvoudenní koupání s přenocováním v největším krytém aquaareálu v Evropě NOCOVÁNÍ VE VĚŽI z pá 1. na so pro děti které se nebojí nebo i rády bojí. DĚTSKÉ KARAOKE čt tradiční zpívání a show dětí za doprovodu reprodukované hudby v hlucké tvrzi. VÁNOČNÍ VÍDEŇ ne tradiční zájezd do Vídně - Ježíškovu dílnu. Odpoledne pěší prohlídka centra města. ZIMNÍ TÁBOR ne. 2. čt tradiční tábor o jarních prázdninách pro děti i jejich rodiče spojených s výukou lyžování na zasněžovaných sjezdovkách. Na setkání při některých z našich aktivit se těší pracovnici DDM Hluk. Josef Vaškových Bližší informace a podrobnosti získáte přímo v Domě dětí a mládeže Hluk, na telefonu nebo na našem webu: Kroužek určení a zaměření kroužku zápisné na rok Kč DOBRODRUŽNÉ A TECHNICKÉ KROUŽKY Hlucký Bil-Gates Postav si svůj funkční počítač a zahraj hry po síti od 6. tříd ZŠ. 400,- Lovci pokladů - Geocaching Kutiláček Merkur Hledání pokladů pomocí GPS spojené s aktivní turistikou a cykloturistikou. Od 11 let. Pro děti od 3. tříd, kteří chtějí projevit svou zručnost při stavbě modelů ze stavebnice MERKUR. Pomalé šípy Kroužek plný her a pohybových aktivit (1. 5. Třída) 300,- Rybáři Pro kluky i holky se zájmem o rybaření.od 3. tříd 200,- Střelecký Nový kroužek pro děti od osmi let, ve kterém si natrénují tu nejpřesnější mušku při střelbě ze vzduchovky 400,- 300,- 400,-

16 16 Hlucké noviny TVOŘIVÉ A NAUČNÉ KROUŽKY Angličtina děti Pro začátečníky od 2. tříd. 500,- Angličtina dosp.pok. od 17. lek Dle učebnice Angličtiny nejen pro samouky od 17. lekce 1.300,- Jak být IN Kroužek pro všechny dospívající slečny, které se chtějí dozvědět něco o módě, životním stylu, jak přežít dospívání, nahlédnout do světa celebrit a to všechno u dobrého čaje nebo kakaa Tvořínek Netradiční i klasické výtvarné techniky pro děti od 1. do 8. třídy ZŠ 500,- Keramika mladší Pro děti od 1. do 4. třídy základní školy. 650,- Mlsná vařečka Pro mlsné jazýčky od tříd, zdravá výživa, stolování, aj. (děti si navíc platí příspěvek na suroviny 20Kč/schůzka) Klub ZÁCHRANÁŘŮ Nový akční kroužek pro všechny děti ZŠ, ve kterém si hravou formou osvojí praktické dovednosti první pomoci. Hlucký klub maminek Pro maminky (i tatínky) s dětmi od 1 roku. 200,- PATCHWORK Pro všechny zájemce o tuto tradiční a oblíbenou techniku. 200,- KOSENKA Dechový orchestr pouze pro stávající členy. 200,- Zobcové flétny Kroužek pro všechny děti od šesti let. 500,- POHYBOVÉ A TANEČNÍ KROUŽKY Mažoretky Hlučanky Mažoretky Mazlíci Mažoretky Minimazlíci Pouze pro stávající členky třída (vč. ročního členského poplatku NBTA) Pouze pro stávající členky (ve věku let) (vč. ročního členského poplatku NBTA) Pouze pro stávající členky (ze tříd ZŠ) (vč. ročního členského poplatku NBTA) Mažoretky přípravka Pro děvčátka, která mají rády pohyb (ve věku 4 6 let). 500,- Mažoretky Včeličky Pro pohybově aktivní děti (2. až 3. třída) (vč. ročního členského poplatku NBTA) Pop Dance Kroužek pro všechny děti od 4 let, které mají rády pohyb a rády si hrají Twirling Rozšířená výuka twirlingové techniky pro sólisty. 300,- Zdravotní cvičení Tradiční zdravotní cvičení pro dospělé. Angličtina dosp.pokr. od 7. lek Dle učebnice Angličtiny nejen pro samouky od 7. lekce 1.300,- 350,- Keramika starší Pro děti od 5. do 9. třídy základní školy. 650,- 450,- Loutkářský EMIL dospělí Pro stávající členy 200,- 300,- 600,- 600,- 600,- 600,- Pompony show Doplňkové disciplíny mažoretek. Pouze pro aktivní členy. 200,- 300,-

17 Hlucké noviny 17 Matěj Štefaník vinař, ovocnář a včelař z Hluku ( ) Abych se něco dozvěděl o Matěji Štefaníkovi, prvním šéfovi vinařství v hluckém JZD, tak jsem musel navštívit jeho děti. Nakonec byl napsáním pověřen nejmladší syn rodičů Štefaníkových, Antonín (1951). Přestože je Tonda hodně zaměstnaný svojí prací, tak se vše podařilo a můžu říct, že Tonda si dal na svých vzpomínkách na otce hodně záležet. Matěj Štefaník se narodil rodičům Martinovi Štefaníkovi ( ) a Magdaléně Štefaníkové, rozené Píšťkové ( ) jako deváté dítě z jedenácti. Jeho sourozenci byli: František, Marie, Kateřina, Jakub, Anna, Antonín, Vavřín, Jan, (Matěj), Cyril, Františka. Jedenáct dětí, to už je pořádná rodina a pan Matěj na toto období vzpomínal moc rád. Od každého se něco naučil a s každým něco dobrého prožil. Proto bylo jeho dětství pestré a zajímavé. Rodina bydlela na Činčavě, později byla u jejich domu autobusová zastávka. K hornímu mlýnu to měli kousek a s Jašovými kamarádili, a navíc jim pomáhali. U Štefaníků měli dva páry koní a těch bylo ve mlýně často potřeba. Mlynář Jaša si často stěžoval, že je málo vody na mletí, často mluvil o tom, kde ji vzít až dostal nápad zkusit propojení z Boršického potoka. Nechal si vyměřit výšku, aby dostal spád, a vyšlo místo, kde bylo později koupaliště u rekreačního střediska Autopalu. Potok byl přehrazen a trubkami po vrstevnici byla voda dopravena do járku, co vede od Babí hory přes Kráčiny až do potoka Okluky. Jak se však ukázalo, tak vody bylo stále málo. Kousek pod mlýnem býval brod a lávka pro pěší. Tam se chodívali lidé koupat. Jednou přijel od Uherského Brodu cirkus. Bylo akorát léto a horko, proto cirkusáci zamířili k brodu napojit všechna zvířata. Kdo mohl, ten se přišel podívat. Byla tam exotická zvířata jako slon, který když se napil a pak znovu nasál vody, všechny okolo postříkal. Tonda si z vyprávění otce hodně pamatuje, proto se v tomto psaní hodně dovíme o tom, jaké to v Hluku bývalo. Jeho otec vzpomínal, jak si jednou s bratrem Janem šli natrhat třešní do Staré hory (v této době jim bylo 9 a 5 let). Přihnala se velká bouřka a oni se neměli kde schovat. Jejich maminka jim šla naproti, ale od Prašnic tekla hrůza vody a nedalo se nijak přejít. Proto museli čekat až do večera, až voda opadne. Doma na dvoře měli velkou sušárnu, do které se prý vlezlo ovoce z celého vozu. Po nějakém čase ji přestěhovali k sestře Anně, později Blahové, která bydlela naproti. Tam někdo pak do sušárny více přiložil a sušárna jim shořela. Později jim ve škole vyprávěl jeden učitel o houbách. Kluci si hned vzpomněli, že nad Prašnicemi rostou takové škaredé erteple a oni s nimi bojují při svých hrách. Učitel jim řekl, ať je přinesou ukázat, a hned vybral 3 žáky, které tam poslal i během vyučování. Kluci nasbírali polovinu pytle a přinesli je do školy, kde pan učitel v nich poznal nějaký druh lanýžů. Pan učitel z toho měl velkou radost! Kluci tam pak ještě nějakou dobu na ně chodili, ale po pár letech se houby ztratily a víc se už neobjevily. Bratr pana Matěje Jakub se vyučil obchodníkem, a tak mu rodiče první povolili obchod doma. Ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad, neboť sestry, když vařily, tak si braly z obchodu, co potřebovaly, samozřejmě bez placení. Když se Jakub bránil, tak mu řekly: Vždyť ty také přijdeš k obědu. Proto doma s obchodem skončil a přestěhoval se někam na Kopeček, kde mu bratr Matěj (ještě jako školák) chodil pomáhat. Občas ho také zastupoval, když musel někam odejít. S Jakubem spolu také včelařili. S bratrem Cyrilem zkoušel pan Matěj první pěstitelské pokusy - pěstovali růže, rybíz, ořechy. Protože se jim to dařilo, tak Matěj zkoušel všechno, k čemu se dostal. Jeden rok dochovali u Štefaníků dvě jalovičky. Bratři Tonda a Vávra je chtěli naučit v tahu. Zapřáhli je a Vávra sedl na vůz, Tonda držel jalovičky za ohlávky a Jan s Matějem otevřeli vrata. Vávra je trošku popohnal, ale ta nová role je trochu více vyděsila. Ještě štěstí, že vůz byl naproti průjezdu: proletěli návratím, škrtli o vrata, od kterých Jan odskočil, a byli na ulici. Vávra později vysvětloval, že takové jalovice se špatně řídí, když neví, co se po nich chce. Podařilo se jim zatočit do Kopečku, to bylo na Vlčnov. Letěly kus cesty a až se zadýchaly, tak zastavily. Tonda, který stačil naskočit, je vzal za ohlávky a otočil je a pomalu vedl k domovu. Už po cestě se zdálo, že ta jedna špatně dýchá a zpomaluje. Když přijeli domů,

18 18 Hlucké noviny tak si ta jedna ve chlévě lehla a bylo jasné, že je s ní zle. Museli zavolat řezníka. Jak se ukázalo, udělali dobře, protože ta jalovička spolkla velký hřebík, který jí při té jízdě propíchl žaludek a plíce. Koně kovali Štefaníkovi u pořádných kovářů, ale opravit řetízek nebo udělat podkovičku na krávu, chodili všichni za cikánským kovářem Petrem Danielem. Vávra s ním také trochu kamarádil. Jeden rok řádila nemoc červenka. Po ní pak hodně zdechala prasata. To se pak prase zakopalo, protože normální lidé měli strach ho jíst. To cikáni si s tím starost nedělali. Věděli, že stačí maso uvařit, aby se dalo jíst. Někteří jim takové prase po lacinu prodali, nebo také dali. Toho roku zdechlo prase jak Štefaníkům, tak i sousedům. Cikáni šli k sousedům, ale ti jim nechtěli prase dát. Říkali: Oni rozrýpů celé humno a kdo to potom bude dávat do pořádku. Ale náš Vávra jim to dovolil. Po nějaké době se Petr sešel s Vávrů a velice ho chválil a říkal mu: Vávro, vy jste dobří ludé, vy dycky dáte. Vávro, Vám može prasa dycky zdechnút, ale tým Vašim súsedom nikdy, protože oni sú lakomci a nic nedajú: Jednou měli doma nemocného, a protože se mu přitížilo, rozhodli, že zavolají doktora. Poslali Matěje, který přišel před dům doktora a zabouchal na okno. A už to začalo. Ozvalo se hromobití, nadávky: Kdo to zas otravuje a podobně. Potom se otevřelo okno a pan doktor Fiala posvítil lampičků, když poznal Matěje, spustil: No tehlencto, to seš ty? A proč si to neřekl, nemusel jsem se tak rozčilovat! A co chceš? Před 1. světovou válkou se nejstarší bratr František nechal zlákat na práci v Americe (bylo mu 14 let). Odjelo jich tenkrát z Hluku víc a dostali se k městu Chicago. Tam jim každému přidělili kus lesa, kde měli kácet dřevo, které si mohli prodat a ještě dostali nějaké peníze do začátku. Všechno to bylo podmíněno tím, že musí setrvat několik let, pak jim ty pozemky zůstanou. Mohli na nich hospodařit, postavit si dům, a také by mohli získat občanství USA. Jenže po pár letech začala válka a děda musel narukovat. Matka zůstala na všechno sama. Po roku trápení napsala Františkovi dopis o tom, jak to doma vypadá, a požádala ho, aby přijel domů a pomohl s hospodářstvím. A tak se i stalo. František přijel a pomohl, jenomže za pár měsíců dovršil vojenského věku a musel odjet na vojnu také. Po nějaké době seděli u večeře, zamlklí, a v tu chvíli se to stalo. Jako když se kuličky válejí po zemi. Běželi z jednoho rohu do druhého, všichni to slyšeli, ale nic neviděli, jen se dívali po sobě, co to znamená. Po čase přišel dopis z vojny. Kde se psalo: Váš syn zemřel v boji na italské frontě u řeky Sávy Děda utrpěl zranění také, dostal kulku mezi žebra, která se dala nahmatat, ale přežil. Když Matěj vyšel školu, tak pomáhal doma a někdy u bratra Jakuba v obchodě. Tomu se však moc nedařilo, proto odjel do Ameriky. V této době se v Hluku otevřela cihelna, která nabrala dělníky, mezi nimi byl i mladý Matěj. Potom přišla vojna: mladý Matěj narukoval do Malacek k radistům. Už při prvním nástupu ho čekalo překvapení - když byla v Hluku nebo ve Vlčnově jízda králů, tak se jedni nebo druzí snažili toho krále ukrást, nebo alespoň shodit. To byla vždycky pořádná mela. U toho Matěj s bratry málokdy chyběl. Často se v těchto potyčkách setkal s jedním Vlčnovjanem, stejně starým, se kterým si tak mezi sebou vyřizovali účty. A najednou mu při nástupu někdo poklepal na rameno, byl to právě ten Vlčnovjan, co se dříve spolu tak bili. Od této chvíle z nich byli velcí kamarádi. Spolu s Matějem narukoval také jeden Bratislavák. Ten se před vojnou zapsal do kurzu vinařů a absolvoval již několik školení a chtěl pokračovat dále. Proto si domlouval, jestli by 1x za týden po výcviku nemohl do Bratislavy na toto školení chodit. Matěj slyšel, jak mu to velitel dovolil, tak se šel také zeptat. Dostal rovněž povolení. Školení probíhalo po celý školní rok, bylo to první kvalitní školení, které se Matějovi o vinařství dostalo. Po vojně měl pan Matěj různá zaměstnání. Nejdříve dělal bedýnky, škopky a jiné dřevařské výrobky na pile u Bachana. Navážel také kamení na cestu přes Hluk, který těžil na jeho vlastní Kobylici. Potom si koupil kolo a jezdil do Uherského Ostrohu a odtud do cukrovaru v Moravském Písku. Někdy se vracel každý den, ale když pršelo nebo bylo více práce, tak tam přespával. V cukrovaru dělalo hodně Bzenečanů, kteří to měli do Písku pouze 2 km. Mnozí měli doma vinohrady - to bylo pro Matěje to pravé prostředí. S mnohými se skamarádil, ti jej pak provedli po vinohradech a po sklepích a seznámili jej s dalšími vinohradníky. Ve Bzenci byla i škola pro vinaře a sadaře. Občas tam také probíhalo nějaké školení, i když kratší než v Bra-

19 Hlucké noviny 19 tislavě. Většinou šlo o nové věci, které se objevily a začaly se uplatňovat. Pan Matěj si vždy dopředu zajistil účast tím, že mu kamarádi dali vždy vědět. A na takových setkáních se seznámil s vinaři z Vracova, Kyjova, Polešovic, Strážnice či Blatnice. Časem tyto své známé často navštěvoval. 19. srpna 1933 si pan Matěj vzal za ženu Annu Lekešovou ( ) a začali spolu bydlet u dědáčků Lekešů na Láně č Po čase si rodiče Lekešovi koupili dům v Klebetově a novomanželé zůstali sami. Když se brali, to už měl nejstarší Jaroslav 7 měsíců ( ) a František (1933) byl na cestě. Manželé na svatbu moc nespěchali. Už v roce 1932 dostal Matěj od rodičů pozemek ve Staré hoře vhodný pro vinohrad. Ten prohnojil a zrigoroval. Sazenice si chtěl vypěstovat sám, ale neměl vhodnou podnož ani tak velké zkušenosti, proto se moc nevydařily. Napadlo ho napsat kamarádovi z Bratislavy, jestli by mu nové sazenice nesehnal. Ten mu vyhověl a poslal sazenic dokonce více, než sám pan Matěj v této chvíli potřeboval. Kamarád z Bratislavy se po vojně dostal do Výzkumného ústavu vinohradnického, kde zrovna potřebovali sehnat pěstitele z různých vinařských oblastí, kteří by jim otestovali různé odrůdy a nové křížence. Výzkumný ústav po vybraných vinařích požadoval, aby sledovali různé vlastnosti odrůd. Poslali i návod, co všechno a kdy sledovat a jak to zapisovat. To pan Matěj opravdu všechno dělal - měl sešity plné tabulek a poznámek. Sazenice označoval čísly a někdy také písmenky a jenom některé měly přímé názvy odrůd. Když Matěj osadil svůj pozemek, sazenic bylo stále dost, tak je nasadil doma na dvoře, před dům, u sousedů a sourozenců. Protože to však byly svazečky po 2 nebo 3, měl každý něco jiného. Potom chodil a kontroloval, co kdo má. To bylo na jaře v roce Sazenice se vysazovaly do sponu 100x100 nebo 110x80 a podobně. Tak pan Matěj vysadil i svůj vinohrad. Každá sazenice dostala oporu - kůl, který se dole opálil, aby dlouho vydržel. V této době bylo ve Starých horách vinohradů hodně, ale bylo také hodně nezvaných hostů. Proto si vinohrady museli vinaři hlídat. Když začal vinohrad rodit, budil zájem i ostatních vinařů. Byly to pro ně odrůdy, které neznali. Když procházeli při hlídaní vinohrady, tak ochutnávali zrnko po zrnku, jak střapce postupně dozrávaly, až zůstaly jenom střapiny. To Matěje naštvalo, tak si sehnal drát a do krajních řádků natáhl po 3 drátech, aby se nedalo vinohradem příčně procházet. Poté zjistil, že se mu na ty dráty réva dobře uchycuje, a proto když sadil další sazenice, tak už počítal s podélnými řádky i s dráty. V polovině 30. let přišly zprávy o pěstování révy vinné na drátěnkách v Rakousku, Německu a jinde. Těch variant bylo hodně a každý si je upravoval podle svého úsudku a možností. Ze všech odrůd, které Matěj vysadil, vynikla Müller Thurgau. Na tom se shodli všichni starohorští vinaři. Když se hrozny podařily a byly pěkné a nepoškozené, daly se prodávat i na jídlo, ale muselo se s nimi na trh. Matějův bratr Vávra měl zrovna jet na trh do Uherského Brodu s ječmenem do pivovaru. Pan Matěj zašel za ním, zda by mu nevzal na vůz hrozny. Ten napřed souhlasil, ale potom si to rozmyslel, že on takový drek nepoveze. A tak si to Matěj zařídil po svém. Natrhal tolik hroznů, kolik jich dokázal odvést na kole a ještě si přidal na záda. Přijel do Brodu, obešel tržiště, aby získal přehled o cenách a konkurenci, a začal prodávat. Nabízel chrupky, červené a bílé, Portugalské modré, Košut, Čabaňskou perlu a další. Nechal zájemce ochutnat a v poledne měl prodáno. Měl hlad, tak si zašel do hospody ke Kolerům. Vávra měl už také prodané a seděl tam s koňařama. Jak ho Matěj uviděl, šel za ním. Vávra se ho ptá: Tož co, už to máš prodané? A kolik jsi vydělal? Tos myslím rozdal! A hned vytahoval peněženku, kolik vydělal on. Matěj ho pochválil, že dobře prodal, a také vytáhl peněženku na stůl a dali se počítat. Když to spočítali, tak se zjistilo, že Matěj vydělal víc než Vávra. Kvůli tomu s ním Vávra nemluvil po celý rok. Když se urodilo, bylo pak potřeba všeličeho ke zpracování a uskladnění, například škopek, káď, mlýnek. Pres si ze začátku půjčoval, ale bečky si musel nechat udělat. Většinou je objednával u bednáře Dostála (velikosti 5, 16, 20, 25, 57, 66, 80 a 130 litrů). V pozdějších letech potřeboval větší, protože je potřebovali i druzí vinaři, tak se dohodli a objednali je u bednáře v Nivnici. Přivezli jich pak plný dlouhý žebřiňák. Za protektorátu je však museli nechat všechny přecejchovat. Bečky už byly, ale kam je dát? Pár let putovaly po baráku z místa na místo, ale nikde to nepasovalo. Chtělo to sklep! A ten se podařilo vybudovat až za války. Počátkem války bylo cementu dost, ale o cihly se muselo požádat. Dostaly je pouze zemědělské stavby, ale na stavbu sklepa nebyly. Proto se to muselo udělat tak, že se cihly kou-

20 20 Hlucké noviny pily na stavbu hnojiště. Hnojiště se vykopalo, postavilo se betonové, ten se omítl cementovou maltou a cihly pak mohly zůstat na sklep. První rok války lidé všelicos zakopávali z obavy, aby jim nebylo vše sebráno a něco zůstalo. Pan Matěj proto zakopal i sud s vínem v síni. Válka však trvala dlouho a zájemci o víno byli, tak se víno vykopalo a prodalo. V roce 1936 se manželům Štefaníkovým narodila Marie (Škorpíková) a tři týdny před sv. Antonínem v roce 1937 se narodil syn, který měl dostat jméno Stanislav. Bratři Jaroslav a František (7 a 5 let) jeli v tuto dobu se známými na voze na pouť ke sv. Antoníčku. Na pouti se ale jeden druhému ztratili a domů se vrátil pouze Jaroslav. Kdo mohl, ten se vydal Františka hledat. Pan Matěj vzal kolo, projel Antoníček, Lhotu, Ostroh, Blatnici, dá se říci, kde se dalo, ale Františka nenašel. Až večer jel jeden Hlučan do Boršic a u cesty viděl uplakaného chlapečka. Když mu František pověděl, že je z Hluku a že se jmenuje Štefaník, tak ho přivezl domů. Pravděpodobně stres, který manželka pana Matěje prodělala, měl za následek, že nejmladší syn zemřel. V roce 1940 se narodil další syn, který dostal jméno Stanislav. Za války, kdy bylo všeho nedostatek, jezdili mlít mouku do Míkovic. Jeli v noci, po polních cestách, protože vše bylo zakázané. Bylo také málo práce, proto pan Matěj zkoušel i výrobu misek, tato se mu líbila a dalo se na ní i vydělat. Pomalu chystal výsadbu další části vinice, ale na Moravě nebyly sazenice. Proto jel na Slovensko, do Pezinku. Nakoupil dobře, ale když se vracel k vlaku, udělali Němci velký zátah a všechny, co nebyli z Pezinku, odvedli do velkého skladiště. Pravděpodobně někdo něco ukradl, tak ho hledali. Během hodiny viníka našli a všechny propustili. S kopáním sklepa začal pan Matěj v zimním období, protože jiné větší práce nebylo, tak toho využil. Kopal většinou sám, jenom občas mu někdo pomohl. Když se dostal přes 1 m hloubky, všiml si na stěně černých vodorovných čar. První ho napadlo, že by to mohlo být od vody. Zavolal si studnaře a ti mu potvrdili, že se v těchto místech zadržuje voda nepropustným podložím. Záleží jenom, kolik naprší, tak vysoko vystoupí. Vodu na postřiky nosil pan Matěj z Bařiny, z járku, to je 400 m daleko a 40 m vysoko. Pomáhali bratři, kteří nosili puténku na palici přes ramena. Nachodili se všichni a vody bylo potřeba čím dál více, jak vinohradu přibývalo. Sklep si pak dokončil sám, ale studnu, pro kterou se rozhodl, nechal pro studnaře. Při kopání narazili na pískovec, proto se nářadí hodně tupilo. Každý večer ho sebral ke kovářovi Sadílkovi a ráno si ho znova vyzvedl nakuté. Studna slouží dodnes i se sklepem, je 7 m hluboká. Další rok si postavil doma sklep na řepu a v roce 1946 i na víno. Ještě po válce koupil od sousedů nějaké pozemky, rozšířil vinohrad, ale vtom se objevil strašák znárodnění. Nastalo povinné odvádění kontigentů, vajíčka, mléko, brambory, obilí a jiné produkty. A také byly tresty za nesplnění povinných dávek. Přesto ve vinohradě nad schodištěm do sklepa postavil zděnou búdu a vedle včelín. Úly si dělal také sám. Když je po letech rodina rušila, našla tam vzkaz. Pan Matěj napsal na 2 mm tlustý papír, který dával jako izolaci mezi dvě desky, tento vzkaz: Kde vládnou komunisti, tam je konec života! Když se ve vyprávění vrátíme trochu nazpět, tak v roce 1943 se u Štefaníků narodila Ludmila (Kadlčková), v roce 1944 Anička (Ředinová, ) a v roce 1951 Antonín. Na padesátá léta pan Matěj s manželkou neradi vzpomínali. Říkali, že to bylo období, kdy člověk nevěděl, jestli se má o něco snažit, nebo se na všechno vykašlat. Až v roce 1959 vstoupili do družstva. Jalovici, les a ornou půdu dali manželé Štefaníkovi do družstva, krávu a vinohrad si mohli ponechat. Pan Matěj dostal v družstvu nabídku, aby se staral o stromy v celém katastru JZD a vysadil vinohrad - pro toto měl pan Matěj pochopení. Byl vybrán pozemek Husí hora. Ten se prohnojil, provedla se rigolace a mohlo se sadit. Sazenice se objednaly na okrese pro všechny zájemce najednou. Každý si řekl, co chtěl, pan Matěj si objednal mezi jinými Müller Thurgau. Do této chvíle si o tento druh nikdo neřekl. Chvíli se domlouvali, kde tento druh sehnat, žádná révová školka jej neměla, a tak ho okresní národní výbor objednal z Rakouska. Při výsadbě a po zastřižení sazenic se všechna očka odvezla do šlechtitelské stanice v Polešovicích na množení. Vinohrad se postupně rozrůstal až na 26 ha. V roce 1970 odešel pan Matěj do důchodu a potom se už staral, dokud mu jeho síly stačily, pouze jenom o včely a svůj vinohrad. Snad proto, že celý život poctivě pracoval, se dožil krásných 92 let. Dnes jeho vinohrad spravuje jeho nejmladší syn Antonín, spoluautor vzpomínek na svého otce. Neexistuje už ani družstevní vinohrad, který byl postupně rozprodán soukromníkům. Zakladatele hluckého vinohradu Matěje Štefaníka většina lidí v Hluku nezná, proto jsem potěšen, že jsem o jeho tvrdém, ale krásném životě mohl napsat pár řádků. Na základě vzpomínek Antonína Štefaníka zpracoval Antonín Zlínský

21 Hlucké noviny 21 Vavřinec po více jak padesáti letech O svatovavřineckých hodech, v den sv. Vavřince , oslavil místní kostel velký svátek. Kromě tradičních hodových oslav a sváteční mše svaté byly v hluckém kostele pokřtěny dvě děti dvojčátka Vavřinec a Zdislava Salanci narození 1. července. V dnešní moderní době jména neobvyklá, přesto krásná. Třebaže v dřívějších dobách bylo jméno Vavřinec a Vavřin časté, v hlucké matrice je naposled zapsáno v roce Na křest svého jmenovce přijal pozvání také Vavřin Dufka, který oslavil 80. narozeniny. Dvojčátkům, jejich rodičům i panu Dufkovi přejeme pevné zdraví! IMat Foto: Štěpán Mitáček V lednu 1981 měl křtiny malý Matěj Štefaník, syn Antonína Štefaníka a Vlasty Štefaníkové Mléčkové. Jako kmotři mu byli na obrázku zleva: Matěj Dohnal, Matěj Mitáček, Matěj Dufka, Matěj Kučera, Matěj Nemrava, Matěj Jelének a Matěj Štefaník. Sedící je Antonín Štefaník a Vlasta Štefaníková Mléčková s malým novorozenětem. Nejmladší z tehdejší generace hluckých Matějů byl v této době Matěj Jelének, kterému tehdy bylo 56 let. Malý Matěj dostal od kmotrů 500 Kč na vkladní knížce, 1 l slivovice s přáním a hračku medvěda. A. Zlínský Hlucká farnost má nového duchovního správce Ve čtvrtek 25. července byl oficiálně uveden do funkce nového duchovního správce farnosti Hluk P. Mgr. Josef Janek, který přišel z Uničova. Jak svým farníkům prozradil při mši svaté, Slovácko pro něj není neznámým krajem. Začínal jako kaplan ve Strážnici, poté deset let spravoval farnost ve Veselí nad Moravou. Svěřil se, že je mu blízký kraj kolem poutního místa sv. Antonínka. Josef Janek tak po osmnácti letech vystřídal Jaroslava Kapuše, kterého Arcibiskupství olomoucké povolalo do Prakšic. IMat

22 22 Hlucké noviny Vzpomínky NAROZENÍ: Společenská kronika květen - srpen ÚMRTÍ: SŇATKY: Květen Ester Žůrová Eliška Bartošová Laura Hájková Tadeáš Hlůšek Barbora Mikulášková Karin Konečná Veronika Mitáčková Červen Adam Říha Natálie Uhlířová Jiří Galda Nikola Bachánková Nikol Schmeisterová Tereza Mirošová Červenec Vavřinec Salanci Zdislava Salanci Sofie Hapalová Tobiáš Málek Daniel Zvozil Srpen Lucie Štipčáková Jan Křapa V měsíci březnu zemřel Roman Bachan omluváme se rodině za opomenutí uvedení v minulém čísle Květen Jaroslav Mitáček Karel Bartolšic Červen Ludmila Dičérová Marie Šumberová Červenec Miroslav Kůta Františka Šuránková Srpen Jana Mináříková Karolina Šuráňová Antonín Hruban Anna Mitáčková Jakub Štefaník Červen Tomáš Gál Iveta Suchánková Martin Mančík Michaela Řiháčková Petr Šácha Kristýna Filípková Červenec František Dečman Ingrid Mitáčková Srpen Bronislav Martykán Hana Šumberová František Anger Lenka Juřeníková Nicholas Michael How Florina-Mihaela Bacterová Jan Kadlček Monika Kubinová Petr Mikulec Anna Lorenz Sestavila Ludmila Horáková Foto: Petra Bánovská Vítání občánků

23 Hlucké noviny 23 Vzpomínka krásná a milá nám, tatínku, na Tebe jen zbyla. Léta s Tebou prožitá nás budou provázet do konce života. Dne 12. října 2013 vzpomeneme nedožité 95. narozeniny našeho tatínka, tchána, dědečka, pradědečka a prapradědečka, pana Františka Mitáčka. S láskou vzpomínají dcera a synové s rodinami. Neplačte pro mě, měl jsem vás rád, já do rajské zahrady odešel navždy spát. Dne 9. října 2013 vzpomeneme 3. výročí úmrtí, co nás nečekaně opustil můj manžel, dědeček, bratr a strýc pan Josef Švanda z Hluku. Stále vzpomíná manželka a děti s rodinami, sestra Drahoslava a ostatní příbuzní. Dne 19. srpna 2013 jsme vzpomněli nedožitých 80. let paní Ludmily Štefaníkové. Za tichou vzpomínku děkují dcera, syn a sestra s rodinami. Čas plyne, vzpomínka zůstává. Dne 6. srpna 2013 uplynulo 10 let, co nás navždy opustil manžel, tatínek, tchán, dědeček a pradědeček, pan Jan Dohnal. Za tichou vzpomínku děkují manželka Jiřina, syn s rodinou a dcera s rodinou. Kdo lásku a dobro rozdával, ten neodešel, ale žije v našich srdcích dál. Dne 25. srpna jsme vzpomněli 20. výročí úmrtí naší maminky, babičky a prababičky, paní Marie Konečné. S láskou vzpomínají dcera Marie a Ludmila s rodinami. Kdo lásku a radost rozdával, ten nezemřel a žije s námi dál. Dne uplynul 1 rok, kdy nás navždy opustil můj drahý manžel, tatínek, dědeček a pradědeček, pan Josef Tarnoczy. S láskou vzpomínají manželka, děti, vnoučata a pravnoučata. Je těžké uvěřit tomu, že už se nikdy nevrátí domů. Dne 11. září 2013 vzpomínáme 2. výročí úmrtí pana Antonína Minaříka. Kdo jste ho měli rádi, vzpomeňte s námi. Děkuje manželka Marie a celá rodina. Čas tiše plyne, jen vzpomínky zůstávají. Dne 9. srpna 2013 jsme vzpomněli nedožitých 75 let pana Jana Jelénka. 19. července uplynulo 9 let od jeho úmrtí. Za tichou vzpomínku děkuje manželka, synové s rodinami a ostatní příbuzní. Žádný čas není tak dlouhý, aby dal zapomenout. Dne 2. listopadu 2013 vzpomeneme 25. výročí úmrtí mého manžela, pana Jana Nemravy. Za tichou vzpomínku děkuje manželka s rodinou. Kdo Tě znal, vzpomene, kdo Tě měl rád, nezapomene. Dne 12. září 2013 vzpomeneme 1. výročí úmrtí paní Marie Dufkové. Za tichou vzpomínku děkuje manžel a synové s rodinami. Kdo v srdcích žije neumírá. Dne 28. srpna 2013 jsme vzpomněli nedožitých 90 let paní Růženy Směšné a zároveň 3. září 2013 tomu bude 19 let od jejího úmrtí. S láskou vzpomínají a za vzpomínku děkují dcera Anna a syn František s rodinami. Kdo v srdcích žije neumírá. Dne uplyne 25 let od úmrtí našeho tatínka, pana Antonína Hájka a dne uplyne 20 let od úmrtí naší maminky, paní Anny Hájkové. Děkujeme všem, kteří jste je znali a věnujete jim tichou vzpomínku. S láskou a úctou vzpomínají dcera Marie a dcera Anna s rodinami a zeť Jaroslav s rodinou. Žádný čas není tak dlouhý, aby dal zapomenout. Dne 28. října 2013 tomu budou 3 roky, co nás navždy opustil náš manžel, tatínek, dědeček a pradědeček, pan Antonín Nemrava. Za tichou vzpomínku děkují manželka, syn a dcery s rodinami. Čas tiše plyne, ale vzpomínka v našich srdcích stále žije. Dne 1. září 2013 jsme vzpomněli 15. výročí úmrtí našeho tatínka, syna a bratra, pana Jiřího Smaženky ml. Současně jsme 28. dubna 2013 vzpomněli 8. výročí úmrtí jeho otce pana Jiřího Smaženky. Vzpomíná celá rodina. Nic víc, než kytičku květů na hrob Ti můžeme dát a stále vzpomínat. Dne 29. září by se dožil 90. let můj manžel, náš tatínek, dědeček a pradědeček, pan František Bachánek. S láskou a úctou vzpomínají manželka, dcery, syn a snacha s rodinami. Dne 26. listopadu 2013 uplyne 10 let od úmrtí našeho otce, pana Josefa Křiváčka. S láskou vzpomínají synové Josef, Petr a Pavel s rodinami.

24 24 Hlucké noviny Odešel tiše, jako když hvězda padá, zůstala bolest, která neuvadá. Dne 26. října vzpomeneme smutné 17. výročí úmrtí našeho drahého manžela, tatínka, dědečka, bratra, švagra a strýce, pana Jana Šimčíka. Za vzpomínku děkují manželka, děti a celá rodina. Odešels, ale zůstal jsi v srdcích těch, kteří Tě měli rádi. Dne 15. září 2013 tomu budou 2 roky, co nás navždy opustil pan František Šimčík. Za tichou vzpomínku děkuje celá rodina. BLAHOPŘÁNÍ Dne 4. srpna 2013 oslavil 80. narozeniny náš otec, dědeček a pradědeček, pan Vavřin Dufka. Hodně zdraví a Božího požehnání do dalších let mu přejí synové s rodinami. Dne 13. srpna 2013 oslavila 85 let naše maminka, babička a prababička, paní Marie Pospíšková. Stálé zdraví a Boží požehnání jí ze srdce přejí děti s rodinami. Dne 10. srpna 2013 oslavil můj manžel, náš dědeček, pan Josef Huspenina životní jubileum - 80 let. Za všechno Tobě vřelý dík. Hodně zdraví, štěstí a pohody Ti ze srdce přeje manželka, dcera s rodinou a syn s rodinou. Dne 23. září 2013 oslaví své 90. narozeniny náš otec, dědeček a pradědeček, pan František Podlas a dne 16. září oslaví své 84. narozeniny naše maminka, babička a prababička, paní Ludmila Podlasová. Do dalších let všechno nejlepší, hodně zdraví a Božího požehnání ze srdce přejí dcery a syn s rodinami. Dne 2. října 2013 oslaví manželé Ludmila a František Podlasovi 65 let společného života. Za lásku a starostlivost jim děkují a do dalších let zdraví a Boží požehnání přejí dcery a syn s rodinami.

25 Hlucké noviny 25 Poutní cesta Tibetem s Lenkou V průběhu roku se v Hluku uspořádá několik zajímavých besed. Pokud je hostem rodilí Hlučan, bývají obzvláště příjemné a plné očekávání. Nejinak tomu bylo na sklonku června, kdy pozvání přijala Lenka Krobová, rozená Kupková. Lenka má ráda hory a ráda cestuje. Lákají ji místa, kam se člověk nedostane s komfortem, na který jsme zvyklí z našeho každodenního života. V roce 2012 se proto vydala se svým manželem do oblasti Himaláje. Ústředním tématem Lenčina povídání byla jejich pouť kolem Kailáse posvátné hory pro několik asijských náboženství a vůbec nejposvátnější hory pro budhisty. Působivé vyprávění plné zajímavých cestovatelských detailů doprovázely Lenčiny fotografie, které umožnily nahlédnout do každodenního života Tibeťanů. Věříme, že beseda s Lenkou nebyla poslední a zase někdy přijede a procestujeme s ní další zajímavý koutek světa. Imat, Foto: Michaela Beníčková Bazar krojů Máte doma kroje a krojové součásti, které už nepotřebujete? Nebo vám naopak k úplnému kroji něco schází? Ve dnech pořádají Město Hluk a hlucké informační centrum Bazar krojů , shromažďování krojů (malý sál na tvrzi) , prodej a nákup vyzvednutí neprodaných věcí Informace na tel. č , nebo osobně na informačním centru Města Hluk.

26 26 Hlucké noviny HLUCKÝ SPORT Hlucký armwrestling patří nadále mezi nejlepší v ČR Do další sezóny vstupují hlučtí pákaři s velkými ambicemi. O plánech nejúspěšnějšího hluckého sportu jsme si povídali s Dušanem Tesaříkem duší armwrestling klubu Hluk. Vraťme se ještě k loňské sezóně. Byl jsi s ní spokojen? Jsem rád, že znovu nejde říct nic nového, než že se sezóna opět vyvedla dle očekávání. I když si dali sportovní přestávku naše dlouholeté opory Adam Vrtal a Milan Miroš, tak i tak se povedlo získat desítky cenných kovů, jak na domácích, tak i na mezinárodních soutěžích. Vrcholem našeho snažení byl pak zisk 8 titulů mistrů ČR na šampionátu v Kosticích. Tam se ještě podařilo získat 4 tituly vicemistra ČR a šest třetích míst. Co se týče úspěchů na mezinárodním poli, tak vše podtrhuje senzační seniorský bronz Martina Vodáka z ME v Litvě a další bronz v kategorii grand masters na MS v Brazílii, o který se postaral Jarda Štůsek. Dalším vrcholem byla pak Senecká ruka, na které vybojoval Martin Vodák první a třetí pozici. Zisk pěti zlatých medailí na mezinárodní Golemově ruce v Dubňanech pak byl jen pomyslnou třešničkou na dortu. Jak se dařilo tobě osobně? Mně se povedlo zvítězit na pákařských soutěžích v rámci velkých kulturistických soutěží v ČR (Grand Prix Pepa Opava), nebo dokonce v rámci evropské mega akce EVLS Prague Open (největší kulturistická akce v Evropě). Na Senecké ruce jsem získal bronz a také se musím pochlubit jedním velkým skalpem porazil jsem totiž největší legendu páky Američana Johna Brzenka! Jak se připravuješ na novou sezonu? Změnil jsem léta zavedený způsob tréninku a doufám, že to přispěje k dalšímu zlepšení. Trénuju třikrát až čtyřikrát týdně partie důležité pro páku předloktí a zápěstí. Nácviku rychlosti se věnuju denně. Letos bych se chtěl hlavně prezentovat na akcích typu již zmiňovaného EVLS Prague Open, nebo na soutěžích s mezinárodní účastí. Jak se připravují přespolní členové klubu, kteří závodí za Hluk? Kromě společného tréninku nad stolem, který máme jednou týdně, se každý připravuje individuálně. Ono to ani jinak nejde, když je Martin Vodák v Brně, Lenka Vojtková v Troubkách a Jarda Štůsek s Alešem Studénkou ve Vsetíně. Jaké má klub letos cíle? Minimálně navázat na úspěchy z loňské sezóny. Jaký máte nejbližší turnaj? Světová asociace armwrestlingu již minulý rok změnila dlouholetou podobu svého kalendáře, takže se mistrovství světa koná již nyní v září a mistrovství Evropy v květnu. Takže začínáme paradoxně vrcholem, kterým je světový šampionát v Polsku. Dušan Tesařík a jeho cenný skalp Američan John Brzenk. Co ty osobně považuješ za vrchol letošní sezóny? Pokud zdraví a finance dovolí, tak bych se chtěl společně s Martinem Vodákem zúčastnit jedné ze třech největších profesionálních soutěží na světě, kterými jsou turnaj A1 v Moskvě, Nemiroff World Cup ve Varšavě nebo UAL Profesional, který se koná pravidelně ve městech po celých Spojených státech amerických. Dále je zde samozřejmě i mistrovství Evropy v Azerbajdžánu a další mistrovství světa, tentokrát v Litvě. Takže kalendář mezinárodních turnajů je opravdu letos nabitý a určitě se budu chtít na nějakém z nich výrazněji prezentovat. Karel Bojko

27 Hlucké noviny 27 Chtěla bych medaili z republikového šampionátu Jednadvacetiletá stolní tenistka Aneta Kučerová, dvojnásobná držitelka ocenění Sportovec města Hluk za rok 2011 a 2012, vstupuje do své patnácté sezóny v dresu hluckého Spartaku. Jak se připravuješ na novou sezónu? Nejdříve jsem v červenci absolvovala týdenní soustředění v Hluku s klukama ze Zlína. Poté jsem se připravovala v reprezentačním centru v Havířově a rovněž jsem se zúčastnila reprezentačního soustředění žen ve Frýdlantu nad Ostravicí. Tento rok jsme neměli žádnou společnou kondiční přípravu, takže jsem se, co se týče fyzičky, připravovala sama. Jak hodnotíš tréninky ve středisku v Havířově, kde i celoročně žiješ? Trénujeme dvakrát denně, přes prázdniny dokonce třikrát denně. V Havířově trénuje celá naše ženská špička, takže tréninky jsou tam nejlepší v republice. Jsi nejlepší hráčkou Spartaku Hluk. Jaký si letos dává družstvo cíl v extralize? S Monikou Jančovou (druhá hráčka Hluku) letos žádné přehnané ambice nemáme, protože na pozici naší třetí hráčky se budou střídat tři mladé holky, které sice letos byly členkami reprezentačního kádru kadetek, ale extraligu nikdy nehrály. Takže bych to tipla na umístění někde kolem šestého místa. A tvé individuální cíle? Chtěla bych přivést medaili z Mistrovství ČR. Hrozně ráda bych získala medaili z dvouhry, ale vím, že to bude nesmírně těžké. Spokojená proto budu s medailí ze čtyřhry nebo mixu. V extraligové úspěšnosti bych se chtěla oproti minulé sezóně zlepšit, neboť jsem prohrála docela dost zápasů, které bych prohrávat neměla. Karel Bojko Hospodský beach volejbal letní zábava hluckých hostinských Mnoho z vás si jistě někdy položilo otázku, kolik je vlastně v Hluku hostinců, restaurací a náleven. Myslím, že zejména v létě můžeme napočítat úctyhodné číslo. Každého ihned napadne, zda jsou hospodští rivalové, nebo spolu kamarádí. Jednou za rok jsou nejen přátelé, ale také soupeři, neboť proti sobě stojí ve volejbalovém souboji. Toto sportovní klání se stalo tradicí, která trvá již tři roky. S myšlenkou sportovně poměřit síly a utužit přátelské vztahy přišel hlavní pořadatel a zakladatel Pavel Dufka, který rád turnaj organizuje. Letos se jej zúčastnili: Zámecká kavárna, Restaurace na sportovní hale, Obecní restaurace, Pizzerie, Palermo, Euro. Již potřetí vyhrál personál ze Zámecké kavárny na tvrzi, takže putovní pohár zůstává stále na stejném čestném místě. V příštím roce se uskuteční další ročník, opět v pondělí (kdy mají restaurace zavírací den). Organizátoři srdečně zvou další hlucké hospody. IMat Foto: Michaela Beníčková

28 28 Hlucké noviny FREESTYLE Jak už tomu bývá zvykem, konec srpna patří v Hluku freestylovému dění. Ne jinak tomu bylo i letos. V tomto roce jsme se rozhodli jen pro menší exhibici bmx kol a malých motorek zvaných pitbike. Akce se konala v sobotu 24. srpna na městském stadionu. Při exhibici vystoupilo 9 jezdců z více koutů České republiky, kteří si za své triky vysloužili potlesk od hojného publika. Jako hlucké hvězdy se představili Štěpán Dohnal, Jakub Hrabal a Libor Jelének, kteří pobavili diváky na maximum. Po ukončení akce jsme se přesunuli do blízkého klubu Palermo, kde pokračovala afterparty. Všem, kteří přišli, děkujeme a těšíme se na další ročník. Z. Fusek Foto: Lukaš Baroň

29 Kemp Michala Kadlece 2013 Hlucké noviny 29 Obrovský zájem mladých fotbalistů provázel letošní Kemp Michala Kadlece Pro vysoký počet uchazečů, jej organizátor Aleš Zlínský rozdělil na dva turnusy - do prvního turnusu se přihlásilo 66 dětí, ve druhém trénovalo 48 dětí. Kromě tréninků, koupání v měst- ském koupališti a táboráku, si mohli chlapci pobesedovat s Ondrou Pavelcem, brankářem hokejového národního mužstva ČR a pozdravit se s brankářem 1. FC Slovácko Dušanem Melichárek. IMat Foto: Štěpán Mitáček

30 30 Hlucké noviny Hlucké noviny. Vydává Město Hluk, Hřbitovní 140, Hluk, IČ: Počet výtisků 850 ks. Grafické zpracování COMMART, reklamní a komunikační agentura, tisk ANP, Staré Město. Autor ornamentů Vladimír Šácha. Příspěvky zasílejte na MÚ Hluk Ing. Jitce Vackové, nebo Mgr. Ivetě Mátlové na kultura.hluk@seznam.cz. Noviny řídí redakční rada. Příspěvky čtenářů neprochází jazykovou úpravou. Redakce si vyhrazuje právo na krácení příspěvků. Uveřejněné názory a stanoviska nejsou vždy totožné s názory redakce. Vychází čtvrtletně. Povoleno Ministerstvem kultury ČR pod č. MK ČR E Toto číslo vychází k Uzávěrka příštího čísla je 20. listopadu 2013.