Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin ANTIOXIDANTY, POTRAVINY A DOPLŇKY STRAVY S ANTIOXIDANTY Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Radka Burdychová, Ph. D. Vypracoval: Vladimír Sýkora Brno 2009

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Antioxidační stres a antioxidanty vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne:.. podpis bakaláře

4 PODĚKOVÁNÍ Rád bych tímto poděkoval paní Ing. Radce Burdychové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, které mi poskytla během zpracování mé bakalářské práce a také za čas věnovaný konzultacím.

5 ABSTRAKT Cílem této práce bylo vypracovat literární rešerši na téma antioxidanty, shrnout nejnovější poznatky, rozdělit významné antioxidanty do skupin, pojednat o rizicích jejich nedostatku v běžné stravě a shrnout co jsou doplňky stravy. V první části bakalářské práce je nastíněna historie a definice antioxidantů, dále vysvětlení pojmů jako je oxidační stres a volné radikály. Další a to stěžejní části je věnována hlavně rozdělení antioxidantů z hlediska jejich vlastností do pěti skupin na hydrofilní, lipofilní, amfofilní, umělé antioxidanty a stopové prvky, popřípadě další dělení v rámci těchto skupin. Další část je věnována efektům na lidské zdraví, kde se dozvíme proč jsou antioxidanty tak významnou skupinou látek, které člověk přijímá stravou. Závěr práce je věnovaný doplňkům stravy, které jsou definovány legislativou České republiky potažmo Evropské Unie a preparátům s antioxidanty na českém trhu. V přílohách se dozvíme jaký je obsah některých minerálních látek, nebo vitaminů v některých potravinách. Klíčová slova oxidační stres. antioxidanty, volné radikály, doplňky stravy

6 ABSTRACT The aim of this thesis is to elaborate an exploration of facts about antioxidants, to resume upto-date information, to classify significant antioxidnats, to inform on hazard of absence of antioxidants in every day nourishment and to give a summary of food supplements. The opening part of the bachelor thesis provides the basics of antioxidants at former times and the actual definition of antioxidant, explanation of terms as free radicals and oxidative stress. Subject of the main part of thesis is classifying antioxidnats acording their charachter into five groups: hydrophilic, lipophilic, amfiphilic, artificial antioxidants and trace minerals, and intrasystem clasification of these main groups. The effects of antioxidants on human healt is the subject of other part of this thesis, that explains essentiallity of these matters recieved with food.at the end of thesis you may find the list of food supplements defined by legislative of Czech republic or Europian Union and preparatives containing antioxidants availible at czech market. In enclosures you may find amounts of minerals or vitamins in various nutritives. Key words: oxidative stress, antioxidants, free radicals, food supplements

7 OBSAH 1. ÚVOD ANTIOXIDANTY Historie Oxidační stres a volné radikály Oxidační stres Volné radikály Rozdělení antioxidantů a jejich definice PŘEDSTAVITELÉ ANTIOXIDANTŮ Hydrofilní antioxidanty Intracelulární Enzymové Neenzymové Extracelulární Vysokomolekulární Nízkomolekulární Lipofilní antioxidanty Vitamin E (Tokoferol) Beta-karoten Lykopren (Ubichinon) Koenzym Q Estrogeny Vitamin A (Retinol) Amfofilní antioxidanty Kyselina lipoová Melatonin Fenolické sloučeniny Umělé antioxidanty Stopovmé prvky Měď (Cu) Selen (Se)... 24

8 3.5.3 Zinek (Zn) EFEKTY NA LIDSKÉ ZDRAVÍ Volné radikály a kardiovaskulární onemocnění Volné radikály a oči ANTIOXIDANTY A DOPLŇKY STRAVY Doplňky stravy Doplňky stravy na našem trhu ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY SEZNAM SYMBOLŮ A ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK PŘÍLOHY SEZNAM... 39

9 1 ÚVOD Výživa zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu živých organismů. Studium vlivu složení potravy na lidské zdraví, ale i na zdraví hospodářských zvířat, je v současné době jedním z hlavních témat soudobého světa. V dnešní době vznikají nové typy potravin, u kterých se vědecká společnost zabývá efekty na lidské zdraví. Prvními organismy na této planetě byly organismy anaerobní. Během evoluce se přizpůsobovaly novému prostředí, kterému dominoval kyslík. S přechodem získávání energie z kyslíku musela vzniknout i schopnost chránit se před tímto plynem (antioxidační systém). Antioxidační systém organismů pomocí endogenních a exogenních antioxidantům chrání živé organismy (Bronzetti, 1994). Sledování souvislostí mezi složením přijímané potravy a metabolickými parametry je základem pro cílené ovlivnění denního složení stravy naší populace za účelem prevence před negativními účinky i za účelem zkvalitnění života a zpomalení procesů stárnutí. Cílem primární prevence je v první řadě racionální dietní režim doprovázený obohacením stravy o potraviny obsahující množství přirozených antioxidantů a flavonoidů, schopných do určité míry zabránit progresi oxidačního poškozování organismu (Vitaglione, 2004). V průběhu života je lidský organismus vystaven neustálému působení řady negativních enviromentálních faktorů mezi ně patří i oxidační stres. Lidský organismus má vytvořený vlastní antioxidační ochranu, která je podporována příjmem exogenních antioxidantů (vitaminy C, E, karotenoidy, flavonoidy,...). Přirozené antioxidanty obsažené v některých potravinách často slouží jako přírodní stabilizátory potravin. Nejlepším komplexním přírodním zdrojem celé škály hydrofilních či lipofilních antioxidantů jsou ovoce a zelenina, které obsahují nejenom antimutagenní látky, vitaminy, vlákninu a další látky. Oxidační stres je jev souvisí s přechodem organismů od anaerobních k aerobním podmínkám. Přímo či nepřímo má oxidační stres vliv na různé onemocnění, nemoci, nebo má souvislost se stárnutím. Reaktivní kyslíkové intermediáty, které primárně vznikají v průběhu normálního metabolismu, postupně generují další aktivní deriváty, je významně poškozují buněčné sturktury a funkce. Hlavními cílovými molekulami jsou DNA, proteiny a lipidy. Oxidační poškození DNA může vést k tvorbě metabolitů, které mohou vést k mutacím. Proti tomuto poškozování je zaveden antioxidační systém. 9

10 2. ANTIOXIDANTY 2.1 Historie Termín antioxidant se začal užívat v chemii, antioxidant odolával oxidaci kyslíku. Na konci 19. století a začátkem 20. století byly představeny rozsáhlé studie, které se věnovaly užití antioxidantů v průmyslových odvětvích, jako je prevence koroze kovů, vulkanizace gumy a polymeraci paliv pro spalovací motory. Dřívější výzkumy o antioxidantech v biologii se užívaly pouze pro prevenci oxidace nenasycených tuků, které jsou příčinnou žluknutí těchto tuků. Antioxidanty v dnešním slova smyslu jsou různorodé látky, které se nachází jak v potravinách tak i v živých organizmech. Poznatky o antioxidantech nejsou ještě zcela prozkoumány, proto můžeme doufat, že díky dalším analytickým metodám se dozvíme více o fungování těchto látek v živých organizmech. 2.2 Oxidační stres a volné radikály Oxidační stres Mluvíme-li o oxidačním stresu, musíme si uvědomit, že intenzita oxidační zátěže záleží na antioxidačních systémech organismu a také dostupnosti redukčních ekvivalentů, které definují redoxní stav buňky. Redoxní rovnováha je považována za další parametr homeostázy, neboť redoxní stav ovlivňuje celou řadu signálních molekul. Porušení rovnováhy mezi odstraňováním a vznikem reaktivních forem kyslíku nazýváme oxidační stres, který je vyvolán zvýšenou tvorbou volných radikálů a snížením hladiny antioxidační ochrany v organismu Volné radikály V roce 1832 němečtí chemici Justus von Liebig a Friedrich Wöhler objevili, že se určité chemické skupiny v průběhu chemické reakce oproti původním předpokladům nerozpadají na jednotlivé atomy, z nichž jsou složeny, ale mají tendenci se chovat jako samostatné molekuly, 10

11 které si zachovávají svou skupinovou identitu a vážou se na jiné molekuly. Zjistili, že v tomto stavu nezůstávají neomezeně dlouhou dobu, ale vždy se snaží vytvořit novou vazbu co nejrychleji. Tyto chemické skupiny dostaly název radikály. Pochází z latinského slova radix, které znamená kořen a bylo vybráno z toho důvodu, že tyto skupiny atomů připomínají skutečné kořeny, které vyrůstají z původní molekuly a které mohou zakořenit na molekule jiné. Volný radikál vzniká z molekul třemi způsoby: homolytickým štěpením kovalentní chemické vazby, přičemž každý fragment získá jeden nepárový elektron, přidáním jednoho elektronu k normální molekule (redukce) nebo ztrátou jednoho elektronu (oxidací). Každý vzorec radikálu se označuje tečkou, indikující nepárový elektron, a jsou-li popisované částice zároveň ionty, vzorec se doplňuje podle počtu a typu náboje symboly plus (+) nebo minus (-). Mezi reaktivní formy kyslíku se řadí například superoxid (O 2 ), vznikající přijetím jednoho elektronu molekuly kyslíku : O 2 + e - O 2. Pokud superoxid přijme další elektron, dojde k redukci na peroxid vodíku : O 2 + e - + 2H + H 2 O 2. Vzniklý peroxid vodíku se může vlivem dalšího elektronu rozpadnout na vodu a hydroxylový radikál (HO ) a ten opět reaguje s jedním elektronem za vzniku hydroxidového anionu (OH - ). Tato čtyřelektronová redukce molekulového kyslíku na dvě molekuly vody je nezbytnou reakcí pro aerobní způsob života a probíhá v dýchacím řetězci mitochondrií v aktivním centru enzymu cytochromoxidázy. Vzniklý hydroxylový radikál není ve vazbě s enzymem škodlivý. Za jiné situace, v tzv. Fentonově reakci, vzniká z peroxidu vodíku v reakci s dvojmocným železem Fe 2+ vysoce toxický hydroxylový radikál HO, který v živé hmotě okamžitě reaguje s okolními molekulami. Fentonova reakce: H 2 O 2 + Fe 2+ HO + OH - + Fe Rozdělení antioxidantů Antioxidanty jsou široká skupina látek různé chemické struktury, přičemž charakter účinku v lidském organismu je podobný. Z biochemického hlediska vyplývá, že antioxidanty jsou takzvaní ničitelé volných radikálů a díky těmto reakcím nedochází k degenerativním účinkům v organismu, jako je poškození tkání nebo jejich zničení. Díky postupu vědy se začaly 11

12 antioxidanty mimo chemické odvětví užívat i v jiných odvětvích, například v potravinářství a dalších průmyslech. Antioxidační sloučeniny se přidávají do mazacích olejů, aby zůstaly kompaktní a tekuté a aby nevysychaly, jako tomu dochází u barev, například jsou to fenol nebo aminoderiváty. V potravinářství hlavním problémem bylo, jak již bylo uvedeno v úvodní části, žluknutí tuků, kdy vzniká zápach a odporná chuť. Dnes se například užívají sloučeniny jako je BHA (butylovaný hydroxyanisol), BHT ( butylovaný hydroxytoluen), propylgallát a tokoferol (vitamin E). Tyto látky poskytují hydroxylovému radikálu volné atomy vodíku a tím vzniká voda, tedy běžné rozpouštědlo v lidském organismu. 3 PŘEDSTAVITELÉ ANTIOXIDANTŮ 3.1 Hydrofilní antioxidanty Intracelulární Enzymové Při vzniku a vzájemných přeměnách reaktivních forem kyslíku se významně uplatňují enzymy. Některé jsou právě tvorbou volných radikálů nezbytné pro správnou funkci organismu, např. tvorba volných radikálů v neutrofilních fagocytech a jiných fagocytujících buňkách. Jiné enzymy dávají vzniknout volným radikálům, které se mohou uplatnit při poškození buněk a tkání, a v neposlední řadě velkou skupinu tvoří enzymy představující základ intracelulární antioxidační ochrany. Nesmírně důležitá je souhra všech antioxidačních enzymů navzájem i s ostatními nitrobuněčnými neenzymovými antioxidanty. Superoxiddismutáza (SOD) Jedná se o základní antioxidační enzym. Superoxid (0-2 ) vzniká jednoelektronovou redukcí kyslíku při autooxidaci flavinů, hydrochinonů, katecholaminů, thiolů, tetrahydropterinů a hemoproteinů. Je to nejčastěji se objevující radikál v živých organismech, tvoří se při četných enzymových reakcích, např. katalytickým účinkem xantinoxidázy a řady jiných oxidáz, 12

13 lipoxygenázy, cyklooxygenázy, při přenosu v dýchacím řetězci a při fotosyntéze v chloroplastech. Superoxid sám není příliš reaktivní, a tedy ani škodlivý. Spontánně se tzv. dismutací přeměňuje na peroxid vodíku. Mohou však vznikat i mnohem škodlivější reaktivní formy kyslíku, např. hydroxylový radikál, peroxylový radikál či kyselina chlorná. Nejnebezpečnější z těchto produktů je hydroxylový radikál. Má tak krátký biologický poločas (řádově 10-9 s), že nemůže existovat účinný mechanismus k jeho odstranění. Enzym superoxiddismutáza urychluje dismutaci superoxidu o čtyři řády (Burdychová, 2009). 2O H + H 2 O 2 + O 2 SOD je obsažena ve všech aerobních organismech a rozeznáváme tři druhy SOD, lišící se kofaktorem, tím je vždy atom kovu, hrající roli v katalytickém účinku enzymu. 1) Mn 2+ SOD a Fe 2+ SOD 2) Cu 2+ /Zn 2+ SOD 3) CU/Zn SOD Glutathioperoxidáza (GSHPx) Jedná se o enzym katalyzující redukci peroxidu vodíku a současnou oxidaci glutathionu (GSH), obsahující cystein : H 2 O 2 + 2GSH H 2 O + GSSG Aby tento enzym mohl plynule zajišťovat likvidaci peroxidu vodíku, je třeba regenerovat glutathion v redukované formě. K tomu slouží enzym glutathionperoxidáza, který využívá k redukci GSH pyridinový koenzym NADPH: GSSG + NADPH + H + 2GSH + NADP + GSHPx se vyskytuje ve třech různých formách, které se nacházejí v různých oddílech buňky. První dvě formy se nacházejí v cytoplazmě buněk a v krevní plazmě. Jedná se o bílkoviny 13

14 obsahující v aktivním centru speciální aminokyselinu selenocystein. Nedostatek selenu se projeví poklesem aktivity GSHPx. Třetí typ glutathionperoxidázy se od předchozích liší, je vázaný v buněčné membráně a odtud pochází i název fosfolipidová glutathionperoxidáza (pgshpx). Tento enzym redukuje nejen H 2 O 2, ale na rozdíl od předchozích dvou typů redukuje i lipidové hydroperoxidy, čímž chrání buněčnou membránu. Kataláza Tento enzym zajišťuje štěpení peroxidu vodíku na vodu a kyslík: 2H 2 O 2 2H 2 O + O 2 Působí na peroxid vodíku ve vysokých koncentracích, tím s liší od peroxidáz, které působí jen na nízké koncentrace. Nachází se v mitochondriích a peroxisomech hepatocytů a v cytoplazmě enterocytů. Význam pro organismus je jasný, chrání uvedené buňky před toxickým vlivem vyšší koncentrace peroxidu vodíku, navazuje tak na činnost superoxiddismutázy Neenzymové Glutathion (GSH) Řadí se mezi nejvýznamnější intracelulární neenzymový antioxidant. Jeho koncentrace v buňkách je vysoká, řádově mmol/l. Chemicky se jedná o tripeptid γ glutamylcysteinylglycin. Vyskytuje se převážně ve formě redukované jako thiol (GSH) nebo ve formě oxidované jako disulfid (GSSG). Organismus se snaží udržet takový poměr GSH/GSSG, aby nedošlo k narušení antioxidační kapacity buňky. Hlavní úlohou glutathionu je ochrana bílkovin obsahujících sulfhydrilové skupiny (-SH), které jsou pro jejich funkci nezbytné. Glutathion se uplatňuje nejen v cytoplazmě, ale chrání i DNA v buněčném jádře před oxidačním poškozením, podílí se také na regeneraci vitaminu E a C, a tedy i na ochraně buněčných membrán částic LDL před oxidační modifikací volnými radikály. 14

15 γ glutamylcysteinylglycin; obsahuje glutamovou kyselinu vázanou γ peptidovou vazbou. Je přítomen ve většině buněk, prvně byl izolován z droždí (1921). Tvoří významný buněčný oxidačně redukční systém, oxidací thiolové skupiny přehází na oxidovanou formu G-S-S-G. Funkce glutathionu jsou pestré. Je kofaktorem enzymů různých tříd (oxidoreduktáz a izomeráz). Důležitou roli dále hraje v početných redoxních pochodech v buňce, při nichž chrání volné tiolové skupiny bílkovin, podílí se na detoxikaci volných radikálů a peroxidů, působí v metabolismu a transportu a tvoří rezervu thiolových skupin Extracelulární Vysokomolekulární Albumin Albuminy jsou neutrální bílkoviny, mají relativně malou molekulu, často jsou přítomny s globuliny. Jsou rozpustné ve vodě, koagulují teplem, vysrážejí se až při úplném vysolení. Mají schopnost tvorby roztoků o vysoké hmotnostní koncentraci při relativně nízké molalitě, což albuminům umožňuje plnit funkci mobilních rezerv aminokyselin (Vodrážka 1996). Tyto bílkoviny jsou kvantitativně nejvýznamnější součást krevní plazmy (sérumalbumin), mléka (laktátalbumin), vaječného bílku (ovalbumin) a další albuminy. K základním funkcím albuminu v lidském organismu patří například transport volných mastných kyselin, zinku, bilirubinu nebo funkce antioxidantu krevní plazmy a další funkce. Albumin v organismu představuje asi polovinu bílkovin, proto se označuje jako bílkovinná rezerva (Karlson, 1981) Nízkomolekulární Kyselina askorbová (vitamin C) Vitamin C se chemickým názvem nazývá kyselina askorbová, která je esenciální, ve vodě rozpustný mikronutriet, který je velmi významný pro biochemické funkce organismu. Během vývoje lidé, primáti a morčata ztratili schopnost syntetizovat tento vitamin z vlastních produktů intermediálního metabolismu, a to díky mutaci v genetickém kódu 15

16 L-gulonolaktonocidázy, což je enzym, kterým organismy biosyntetizují vitamin C (Hlúbik, 2004). Již od starověku můžeme nalézt v literatuře příznaky nedostatku tohoto prvku, nicméně hlavní sledování a výzkum antiskorbutového faktoru začal až po 1. světové válce, kdy byla stanovena jeho chemická stavba a byl mu dán název vitamin C a později kyselina askorbová. Požadavky organismu jsou na přísun vitaminu C poměrně vysoké, ale zásoba je minimální. Vitamin C se ničí již během kulinární úpravy, použitím kovu, nebo vařením. Ztráty v procentech lze vyjádřit následovně: vařením se ztrácí asi 15 %, pečením kolem 30 %, skladováním dochází ke ztrátám v rozmezí %, nejšetrnější kulinární úprava je vaření v páře, kdy dochází ke ztrátám v průměru kolem sedmi procent. Pokud započítáme jednotlivé kroky v kulinární úpravě, můžeme počítat ze ztrátami až do 90 %. Vitamin C je obsažen v každé rostlinné i živočišné buňce. Při poklesu pod fyziologickou hladinu se zpomalí vylučování tohoto mikronutrientu. Pokud člověk konzumuje potravu bez vitaminu C, tak se kurděje projeví nejpozději do 4 měsíců. Pokud je fyziologická koncentrace vyšší tak nastává jev opačný, a vitamin C se z organismu vylučuje velmi rychle a to v řádu několika hodin. Z tohoto důvodu není možné předávkování vitaminem C. Déle trvající nedostatek vitaminu C může mít kromě těžké formy kurdějí i jiné projevy v organismu člověka, jako je ztráta zubů, krvácivost dásní, špatná hojivost ran a další projevy. Česká vyhláška stanoví denní doporučenou dávku asi 60 mg, některé literatury doporučují tuto dávku mezi mg za den. Přehled obsahu vitaminu C v potravinách viz příloha č. 3, tab. 7. Vitamin C je potřebný především pro tvorbu a správnou funkci pojivové tkáně, kostí a chrupavek, především pak složky kolagenu, který tvoří strukturu svalů, cévních tkání a chrupavek a dodává jim pevnost a pružnost. Vitamin C napomáhá k rychlejšímu hojení ran, posiluje odolnost organismu proti infekcím, účastní se intermediálního metabolismu, je součástí jaterních mikrozomálních enzymů, jejichž úkolem je hydroxylace (oxidace) léčiv a toxických látek., redukuje peroxidy, kofaktor dalších enzymů, atd. Tyto schopnosti vycházejí z jeho antioxidační schopnosti. Zdrojem tohoto vitaminu je zelenina a ovoce, ze zeleniny to je především zelí, špenát, paprika, rajská jablíčka a z ovoce jsou to citrusy, šípky, černý rybíz. Živočišným zdrojem jsou především vnitřnosti (hlavně játra). 16

17 Bilirubin Bilirubin je žlučové barvivo, které vzniká štěpením hemoglobinu z rozpadlých červených krvinek. Shromažďování bilirubinu probíhá v játrech, poté přechází do rezervoáru žluče. Bilirubin je vlastně odpadovým produktem metabolismu červených krvinek, které prochází játry do žluče. Po uvolnění žluče ze žlučníku přechází žluč do tenkého střeva a je vylučován stolicí. Při zvýšené tvorbě bilirubinu neboli hyperbilirubinémie jsou klinické projevy různé, zejména žluté zbarvení kůže a sliznic, což je známkou onemocnění jater, žlučových cest, popřípadě také můžeme brát v úvahu onemocnění krve. 3.2 Lipofilní antioxidanty Vitamin E (tokoferol) Vitamin E má charakter lipofilní. Vitamin E se vstřebává v tenkém střevě společně s nasycenými mastnými kyselinami se středním řetězcem, které trávení napomáhají, nicméně polynenasycené mastné kyseliny řady n-3 a n-6 mohou vstřebávání inhibovat. Největší podíl vitaminu E v organismu je v tukové tkání, plazmě, játrech, ledvinách a plicích (Hlúbik, 2004). Vitamin E v lidském těle funguje jako velmi účinný antioxidant resp. nejvýznamnější exogenní antioxidant lipofilního charakteru. Vstupuje do řetězových reakcí a ukončuje je a chrání lipoproteiny proti oxidativním změnám, tím i snižuje rizika kardiovaskulárních nemocí. Obsah vitaminu E v membránách určuje citlivost na jejich poškození hydroxylovými, alkoxylovými a proxylovými radikály i kyslíkovým radikálem. Nejúčinnější forma tokoferolů je alfa-tokoferol. Nejvýznamnější vlastnosti jsou antioxidační, tím vitamin E zabraňuje rozpadu jiných důležitých látek (některé hormony, enzymy, vitamin A, a pod.). Hlavní je ochrana buněk před poškozením nebo dokonce zničením. Chrání lipidy a lipoproiny biomembrán nervů, svalů a kardiovaskulárního systému před oxidací. Správnou funkci vitaminu E ovlivňuje přítomnost vitaminu C, selenu a někdy i beta-karotenu. Celkově pozitivně ovlivňuje imunitní systém, napomáhá hojení ran, určuje správný vývoj reprodukčních orgánů, chrání pokožku před volnými radikály, které vznikly ze slunečního záření. 17

18 Vitamin E se přidává jako antioxidant do olejů, margarinů, dalších potravin a do kosmetických výrobků. Doporučená denní dávka českou vyhláškou stanovuje denní příjem vitaminu E na 10 mg. Litaratura doporučuje tuto dávku pouze u žen, ale pro muže a těhotné ženy je dávka doporučena na 15 mg za den. Vitamin E se nachází ve většině potravy, hlavním zdrojem jsou rostlinné oleje, obilné klíčky, sója a ze živočišných produktů je to vejce, mléko a vnitřnosti. Přehled obsahu vitaminu E viz příloha č. 3, tab Beta-karoten Beta-karoten je provitamin vitaminu A a je v přírodě nejrozšířenějším provitaminem A. Byl izolován v 19. století a jeho chemická stavba byla stanovena na počátku 20. století. Zjistilo se, že v přírodních organismech (především rostlinách) je beta-karoten doprovázen malým množstvím alfa-karotenu a gama-karotenu, tento důkaz byl zjištěn ve 40. letech 20. století. Dále bylo zjištěno, že beta-karoten má velmi významné antioxidační účinky a chrání tak organismus před poškozením. Denní příjem tohoto provitaminu nebyl stanoven ani v České republice ani v Evropské Unii, či USA. Některé literatury obecně doporučují denní dávku ve výši 2-4 mg za den. Obsah karotenů viz příloha č. 2, tab. 4. Tato dávka je nezbytná pro dosažení sérové koncentrace beta-karotenu ve výši 0,4 µmol/l, tedy hodnoty snižující riziko ischemické srdeční choroby (ISCH). V lidském organismu je pouze část beta-karotenu syntetizována na vitamin A, většina přijatého beta-karotenu se skladuje v tukových tkáních kůže nebo jater. Konverze beta-karotenu v organismu se řídí stavem vitaminu A. Pokud má organismus dostatek vitaminu A, konverze se snižuje. Fyziologické a metabolické aspekty jsou stejně jako u ostatních karotenů. β-karoten je z intestinální mukózy přenášen prostřednictvím chylomikronů do krve, kde je transportován pomocí lipoproteinů, žádný jiný specifický nosič nebyl identifikován. Většina alfa- i betakarotenů je přenášena v LDL frakci. 18

19 3.2.3 Lykopen Lykopen je acyklický karotenoid, který je tvořen osmi isoprenovými jednotkami. Nepůsobí jako provitamin A, protože jeho molekula nemá β-iononový kruh. Lykopen je významným antioxidantem, kterému je v odborné literatuře věnována značná pozornost v souvislosti s prevencí civilizačních chorob. Lykopen se nachází pouze v nemnoha potravinách. Jako všechny karotenoidy bohaté na konjugované dvojné vazby, může lykopen teoreticky vytvořit nesčíselné množství izomerů, ale ve většině potravin se vyskytuje v trans konfiguraci, což je jeho termodynamicky nejstabilnější forma. Z celkového příjmu karotenoidů běžnou stravou má lykopen největší zastoupení, a to v podobě 80 % především z rajských jablíček resp. produktů z nich vyrobených. Lykopen je během zpracování a kulinární úpravy poměrně stabilní. Obsah lykopenu v potravinách viz příloha č. 2, tab. 5. Lykopen je vázán v makromolekulách a jeho uvolnění z potravinových matric ovlivňuje více činitelů, dříve než se lykopen rozpustí do lipidových globulí v duodenu či žaludku. Je prozkoumána cesta mechanické homogenizace tepelného zpracování, která říká, že díky homogenizaci a uvaření potravy před požitím zlepšuje mnohonásobně vstřebatelnost a využitelnost všech karotenoidů vč. lykopenu. Zajímavé je, že ke zvýšení vstřebatelnosti napomáhá homogenizace a tepelná úprava s lipidy (oleji, tuky), které ještě vstřebatelnost zvyšují. Lykopen je tedy výhodné získávat z tomatových výrobků povařených s tukem, jako je například rajčatová polévka nebo omáčka, dále pak kečup a další výrobky z rajčat. Metabolismus lykopenu není zcela objasněn ve všech částech resp. v oblasti přenašečůspecifických nosičů, kde je znám pouze lipoproteinový přenašeč a žádný jiný nosič nebyl nalezen resp. identifikován. Známá cesta metabolismu lykopenu probíhá jako u ostatních karotenoidů, lykopen je esterifikován v enterocytu a dále se přenáší cestou ductus thoracicus v chilomikronech do krevního řečiště Ubichinon (koenzym Q 10 ) Ubichinony byly objeveny teprve v padesátých letech 20. století v játrech A-avitaminózních krys. Tyto látky podílející se na transportu elektronů v mitochondriích se označují buď jako 19

20 koenzym Q s číselným indexem vyjadřujícím počet izoprenoidních skupin v bočním řetězci nebo jako ubichinon, u kterého je v závorce uveden počet těchto skupin (Jelínek, 2003). Koenzym Q 10 je antioxidant a látka nutná pro tvorbu a využití energie v organismu. Chemicky se jedná o derivát benzochinonu, který obsahuje deset izoprenoidních jednotek (odtud název Q 10 ). Protože biosyntéza ubichinolu je zpočátku shodná s biosyntézou cholesterolu, blokují látky, které se podávají na snížení biosyntézy cholesterolu i biosyntézu koenzymu Q 10 (např. inhibitory 3 hydroxy 3methylglutarylCoA). Ubichinon chrání LDL před oxidací silněji než α tokoferol a snižuje jeho ztráty při oxidačním stresu. Podílí se také na regeneraci kyseliny askorbové v extracelulární tekutině (Burdychová, 2009). Ubichinony se účastní transportu elektronů v dýchací řetězci mitochondrií a některých dalších metabolických procesů. Dalšími funkcemi v organismu jsou oxoredukční reakce a funguje jako reaktivátor buněčné energie, stabilizátor buněčných membrán a kofaktor mnoha metabolických procesů. Ve znatelných koncentracích se nachází především v orgánech, ve kterých probíhá intenzívní metabolismu a výměna energie (především srdce a játra). Ubichinony jsou obsaženy ve všech tkáních rostlinných i živočišných těl, proto se do lidského organismu dostává z masa a mořských produktů Estrogeny Estrogeny patří mezi steroidní hormony, syntetizují se z cholesterolu granulózní a thekální buňky vaječníku, dále placenta, kůra nadledvin a u samců vmezeřené buňky varlat (Jelínek, 2003). Estrogeny se chemicky vyznačují aromatickým jádrem a fenolickému hydroxylovou skupinou na C-3. Fyziologicky nejdůležitějším estrogenem je estradiol-3,17 β; kromě něho se ve folikulech nachází estron a estriol (Karlson, 1981). Mechanismus účinku estradiolu byl podobně studován. Působí jen na buňky, které obsahují receptor pro estradiol. K časově nejranějším efektům patří stimulace syntézy RNA a bílkovin. Fyziologické účinky folikulární hormon odpovídá především za normální průběh genitálních cyklů, které se projevují jako cykly. 20

21 3.2.6 Vitamin A (Retinol) Vitamin A může být přijímán potravou buď ve své konečné podobě jako retinol, nebo jako provitamin A, tedy beta-karoten. Nedostatek vitaminu A byl pozorován již ve starověku a klinicky se projevoval šeroslepostí. Ve starověku již literatura doporučovala například konzumaci jater živočichů jako prevenci před šeroslepostí. Ve dvacátém století díky pokroku analytické chemii resp. technického vybavení bylo možné izolovat čistou formu tohoto vitaminu. V padesátých letech dvacátého století doporučila IUPAC pro vitamin A název retinol, který se užívá dodnes. Vitamin A nalezneme pouze v živočišných produktech, ale jeho provitaminy se nacházejí zejména v rostlinných materiálech (viz Karotenoidy, beta-karoten, lykopen). Vitamin A se ukládá především v játrech a jeho zásoba je poměrně velká, proto není každodenní příjem nutný. Hlavním biochemickými funkcemi vitaminu A je správná funkce oka, tvorba a správná funkce krycích buněk kůže a sliznic a významná role při syntéze některých hormonů a bílkovin. Z hlediska antioxidace nemá vitamin A tak velký antioxidační účinek jako mají jeho provitaminy. Hlavními zdroji vitaminu A jsou především živočišné produkty jako jsou rybí tuk, maso, mléko, vejce a vnitřnosti, především játra. Z rostlinných produktů je to mrkev, zelená zelenina, pomeranče a další potraviny a jejich obsah viz příloha č. 2, tab Amfofilní antioxidanty Kyselina lipoová V poslední době bylo prokázáno, že kyselina lipoová je významný antioxidant a další její biochemické vlastnosti jsou, že napomáhá buňkám dýchat, tím se účastní produkce energie pro organismus. Jednou z dalších významných vlastností je to, že funguje jako detoxikační činidlo pro některé škodlivé sloučeniny vnikající do těla a také má podobné vlastnosti jako thiamin pro správnou funkci nervové soustavy. Kyselina lipoová regeneruje ostatní antioxidanty a je důležitým faktorem pro správnou funkci srdce, mozku, jater nebo očí, významná je také pro krvetvorbu a ukládání genetické informace. U osob trpících diabetes melitus je užívání této kyseliny vhodné z důvodu většího účinku inzulínu a tím se zlepšuje příjem glukózy do buňky. Kyselina lipoová byla poprvé extrahována z hovězích jater, dnes ji 21

22 získáme především konzumací ovoce a konzumních brambor. Při nedostatku může být poškozena nervová soustava, srdce, mozek, ale projevuje se i slabostí, únavou, celkovým zhoršením zdravotního stavu. Předávkování tímto prvkem zatím nebylo popsáno v odborné literatuře Melatonin Melatonin je hormonem šišinky (corpus pineale, glandula pinealis). Melatonin (5-methoxy-N- -acetyltryptamin) a jeho sekrece má významnou biologickou rytmicitu. Naopak za tmy se syntéza melatoninu zvyšuje. Předpokládá se, že vysoké koncentrace melatoninu optimalizují fyziologický průběh spánku. Rozednívání a ranní osvětlení koncentrace melatoninu snižují a obecně připravují organismus k vyšší aktivitě. Syntézu a sekreci melatoninu tlumí denní světlo a rovněž působení beta-adrenergních blokátorů. V krevní plazmě se melatonin přepravuje ve vazbě na albuminy a je dychtivě vychytáván v mozku a pohlavních žlázách. Melatonin v mozku vybavuje pocity ospalosti. Melatonin podporuje hojení ran a jejich zajizvení. Melatonin se metabolizuje v mozku, do kterého volně přestupuje a dále rovněž v játrech (hydroxylace). Z těla se vylučuje po biotransformacích močí jako esterifikovaný sulfát (Jelínek, 2003) Fenolické sloučeniny Mezi fenolické sloučeniny se řadí flavonoidy a fenolické kyseliny. Flavonoidy tvoří pestrou a rozsáhlou skupinu látek vyskytujících se v potravinách rostlinného původu, např. v citrusových plodech, jablkách, rajčatech, cibuli, houbách a dalších druzích zeleniny. Kromě toho jsou flavonoidy obsaženy v nápojích jako např. v čaji, pivě, bílém a červeném víně a v ovocných šťávách. Flavonoidy jsou schopné vázat přechodné kovy, inaktivovat a ovlivňovat některé enzymy (např.proteinázu C, lipooxygenázu a lipoperoxidázu. Projevují se protizánětlivým, protisklerotickým a protinádorovým účinkem. Flavonoidy obsahující v molekule 2 benzenové kruhy spojené tříuhlíkovým řetězcem. Podle stupně oxidace C 3 řetězce se rozeznávají následující základní struktury flavonoidů (Burdychová, 2009). 22

23 Katechiny (3-flavanoly) Leukoanthokyanidiny (3,4-flavandioly) Flavanony Flavony Flavonoly Anthokyanidiny 3.4. Umělé antioxidanty Celá řada léků má antioxidační účinek, který se může uplatnit i při jejich působení na organismus. Do této skupiny lze zařadit i přirozené látky, které jsou chemicky či jinak modifikovány, čímž získávají jiné požadované vlastnosti. 3.5 Stopové prvky Měď (Cu) Měď nalezneme ve všech tkáních organismu. Její obsah je asi 0,002 až 0,0025 % hmotnosti těla. Největší koncentraci nalezneme v měkkých tkáních jako je srdce, mozek, ale především v játrech, ledvinách a slezině. Nejnižší koncentrace mědi jsou v hypofýze, štítné žláze a u mužů v prostatě. Ve svalové tkáni je průměrný obsah mědi, proto konzumací masa si organismus dělá zásobu tohoto prvku. V přírodě se nachází ve sloučeninách (chalkopyrit, malachit a azurit) i jako ryzí prvek. V organismu se nachází jako součást některých proteinů s enzymatickou aktivitou. Měď se vstřebává v žaludku a tenkém střevě. Potraviny, které obsahují měď nalezneme v příloze č. 4, tab. 8. Tento biogenní prvek má všestranné využití v organismu. Měď je nezbytná pro tvorbu pigmentů, elastinu, kolagenu, ovlivňuje metabolismu kostí, reprodukční funkce, krvetvorbu, keratinizaci chlupů a také ovlivňuje nervovou soustavu. Je součástí a aktivátorem mnoha enzymů a metaloproteinů. Prostřednictvím některých enzymů měď zasahuje do řady biochemických reakcí na celulární a subcelulární úrovni a ovlivňuje tak metabolismus. 23

24 Účastní se buněčného dýchání, syntézy neurotransmiterů a neuropeptidů. Je obsažena v enzymu ceruloplazminu, katalyzátoru oxidace dvojmocného železa na trojmocné. Tím umožňuje přechod feritinu na transferin. Měď se též podílí na inkorporaci železa do molekuly hemu. V dalších enzymech stimuluje glykogenezi a lipogenezi. V krvi je měď rozdělena mezi plazmu a erytrocyty. Leukocyty a trombocyty také obsahují nepatrné množství mědi. Nedostatek mědi vyvolává poruchy pigmentace, poruchy plodnosti, může také dojít k osteoporóze, defektech na stěnách aorty a cév i kardiomyopatie Selen (Se) Selen je biogenní prvek, který je díky svým biochemickým a antioxidačním schopnostem velmi důležitý pro správnou funkci organismu, protože se nachází ve všech buňkách, tkáních i tekutinách živočichů. Z hlediska biochemických funkcí je nezbytný na úrovních celulární i subcelulární a nelze ho nahradit jiným prvkem. I přes své pozitivní vlastnosti se může stát selen toxickým při několikanásobném překročení doporučených denních dávek. Nejvyšší obsah selenu je v ledvinách, játrech a pankreatu a dalších tkáních, naproti tomu je velmi nízká koncentrace v nervové tkáni. Množství selenu v jednotlivých orgánech a tkáních je závislá na příjmu selenu potravou a chemické formě, kterou je selen přijímán. Potraviny, které obsahují selen viz příloha č. 5, tab. 10. Základní funkcí selenu spolu s vitaminem E je ochrana buněk před působením volných kyslíkových radikálů. Zatímco vitamin E chrání buněčnou membránu, selen prostřednictvím enzymu glutationperoxidázy se společně s dalšími selenoproteiny podílí na ochraně cytoplazmy buněk. Volné kyslíkové radikály jsou velmi reaktivní sloučeniny, které vznikají v průběhu metabolických procesů v organismu. Zvláště ve velkém množství vznikají za různých patologických procesech v organismu. Jejich toxické působení spočívá v reakci s dvojnými vazbami nenasycených mastných kyselin a přeměněn této vazby na peroxidickou. Zvýšená tvorba lipoperoxidů je doprovázena poruchami buněčných membrán i cytoplazmy. Selenoorganocystein chrání buněčné struktury před peroxinitráty a tím i před nitrací, čímž chráni mimo jiné i DNA před poškozením. Selen a jeho bioaktviní sloučeniny významně omezují toxické účinky kadmia, arsenu, rtuti, olova i některých organických sloučenin. Selen ovlivňuje metabolismus prostanglandinů a esenciálních mastných kyselin. Významné funkce má selen v imunitním systému organismu, zvyšuje produkci protilátek. Dostatečné množství selenu je nezbytné pro optimální buněčnou imunitu, především pro funkci T-lymfocytů. Také 24

25 selen ovlivňuje plodnost samic i samců. Ovlivňuje morfologickou strukturu a metabolismus spermií i tvorbu testosteronu. Přirozeným zdrojem selenu jsou především mořské ryby, z rostlinných produktů jsou obsahy selenu velmi rozdílné. Hlavním zdrojem selenu jsou v rostlinné produkci houby Zinek (Zn) Zinek jako některé jiné biogenní prvky má v organismu všestranné využití. Podobně jako měď se vyskytuje zinek ve všech buňkách organismu. Jeho obsah v těle je asi desetkrát až patnáctkrát vyšší než je tomu u mědi. Největší podíl zinku v organismu se koncentruje do svalové tkáně, kostní tkáně a prostaty. Poměrně vysoká koncentrace je také v kůži a kožních derivátech, játrech, pankreatu, varlatech a ledvinách. Nejnižší koncentrace nalezneme v plicích a nervové tkáni. Resorpce zinku je aktivní proces. Ve střevě se váže na bílkovinu a za spotřeby ATP je přenesen přes bazální membránu. Vstřebaný zinek se váže na albumin a je přes játra redistribuován do dalších tkání. V jaterních buňkách je zinek přítomen v mitochondriích, cytoplazmě, buněčném jádru. Velký podíl zinku v hepatocytech je ve formě metaloenzymů, část je poměrně pevně vázána na nukleové kyseliny (NK). Ve skeletu je zinek obsažen především v oblastech aktivní osteogeneze, a to jako součást alkalické fosfatázy a karboanhydrázy. V pankreatu je zinek koncetrován v beta buňkách Langerhansových ostrůvků, kde hraje důležitou roli při tvorbě inzulinu. Zinek má funkci aktivátoru některých enzymů a díky těmto vazbám s enzymy zasahuje do řady biochemických reakcí na úrovních celulární i subcelulární. Jedním z těchto enzymů je například superoxiddismutáza, která katalyzuje superoxidový radikál. Ovlivňuje pozitivně činnost a funkce pohlavních orgánů a jeho přítomnost je také důležitá u syntézy proteinů a nukleových kyselin (NK). Je nezbytný pro tvorbu leukocytů a jejich funkce. ovlivňuje fagocytózu a tvorbu protilátek (Jelínek, 2003). Nedostatek zinku snižuje syntézu bílkovin a vyvolává zpomalení růstu. Projevuje se šeroslepostí, poruchami imunity, záněty kůže, špatným hojením ran a narušenou osteogenezí. Běžná strava dodává dostatečné množství zinku, není však vhodné konzumovat jednorázové dávky tohoto prvku. Dávka by měla být rozdělena rovnoměrně do celého dne. Potaviny obshující zinek viz příloha č. 4, tab 9. 25

26 4 EFEKTY NA LIDSKÉ ZDRAVÍ Volné radikály se podílejí na vzniku a rozvoji četných onemocnění a chorobných stavů. Choroby, v jejichž patogenezi hrají volné radikály rozhodující úlohu, se nazývají jako tzv. nemoci z volných radikálů. Příkladem by mohla být ateroskleróza, hypertenze, diabetes mellitus, metabolické komplikace, katarakta, tvorba zhoubných novotvarů či proces stárnutí. Konzumací dostatečného množství ovoce a zeleniny lze zabránit škodlivým vlivům volných radikálů a ochránit tak lidský organismus před mnoha onemocněními. Pestrá strava obsahující nejméně pět bohatých porcí zeleniny a ovoce denně je základem výživy bohaté na antioxidanty. V nezpracovaných, nerafinovaných potravinách je velké množství antioxidačních živin, které nejsou dostupné v nutričních doplňcích. Mnohé z těchto antioxidačních živin se při zpracování potravin bohužel ztrácejí. Strava bohatá na ovoce a zeleninu je základem k získání potřebných antioxidantů a udržení jejich optimální hladiny. 4.1 Volné radikály a kardiovaskulární onemocnění Nejčastější nemoc tepen spojená s volnými radikály se nazývá ateroskleróza. Ateroskleróza postihuje hlavně populaci, která žije ve vyspělých průmyslových státech. Nemoc se začíná vyvíjet v dětství a její vývoj postupuje ve většině případů velice pomalu po celý život. Ateroskleróza postihuje některé tepny častěji než jiné. Ačkoliv je již řadu let známo, že existuje souvislost mezi stravou a aterosklerózou, teprve nedávno bylo prokázáno, že skutečné poškození tepen, jež vede k jejich nebezpečnému zúžení, je způsobeno volnými radikály (Youngson, 1995 ). Cholesterol a jiné tuky jsou transportovány po celém těle krví, a to ve formě drobných částeček, které se nazývají lipoproteiny. Ty se vyskytují ve dvou hlavních formách: lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) a o vysoké hustotě (HDL). Lipoproteiny samy o sobě špatně pronikají neporušenou tkání. Pokud jsou LDL napadeny volnými radikály, oxidují se a stávají se nebezpečné v tom smyslu, že vstoupí do vnitřní vrstvy tepenné stěny a zde se stávají zhoubnými a tvoří se aterosklerotické pláty Moderní výzkumy zjistily, že přísunem dostatečného množství vitaminů (s antioxidačním účinkem) lze snížit riziko anginy pectoris a infarktu myokardu. U vitaminů A a C nejsou tyto schopnosti přesně známy, ale dobře je prostudovaný vitamin E, který výrazně snižuje riziko 26

27 těchto nemocí. Dále pak je všeobecně rozšířený názor, že velký díl poškození, ke kterému dochází v průběhu srdečního infarktu, je způsobeno volnými radikály. Ty jsou uvolňovány ve fázi zotavování, ať už díky přirozené reakci organismu rozšiřování kolaterálních krevních cév nebo v důsledku lékařského zásahu. Odborníci jsou v současné době přesvědčeni, že zahájení tvorby většího počtu volných radikálů je zapříčiněno přítomností zvýšeného množství kyslíku (Youngson, 1995). 4.2 Volné radikály a oči Z výzkumů bylo zjištěno, že vznik šedého zákalu má souvislost s volnými radikály, respektive antioxidanty. Někteří lidé trpící šedým zákalem tuto nemoc získali díky silné cukrovce, Downovým syndromem a nejrůznějšími jinými příčinami, velké procento případů však vzniká přirozeným procesem. Šedý zákal je nemoc, která nezpůsobuje bolest, ale snižuje kvalitu vnímání světla respektive jeho spekter. Šedý zákal je způsoben denaturací bílkovin a poškození vláken. Během výzkumu určitých skupin lidí postižených touto nemocí a zdravých lidí, kteří byli podobní těm, kteří měli šedý zákal (například výška, váha, zaměstnání, hladina cholesterolu a další faktory) se zjistilo, že existuje souvislost mezi množstvím vitaminu E a beta-karotenu v organismu a pravděpodobností, že je dotyčný postižen šedým zákalem. Jiné výzkumy prokázaly i antioxidační schopnost vitaminu C. 5 ANTIOXIDANTY A DOPLŇKY STRAVY 5.1 Doplňky stravy Základní informace o doplňcích stravy jsou uvedeny v zákoně o potravinách Zákon č. 110 ze dne 24. dubna 1997, o potravinových a tabákových výrobcích. Dále jsou informace od doplňcích stravy uvedeny ve vyhláškách. Krátký výtah z provádějících vyhlášek: Obohacení potravin antioxidanty definuje Vyhláška 4 ze dne 3. ledna 2008, kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin definuje antioxidant jako látku, která prodlužuje trvanlivost potraviny a chrání ji proti zkáze 27

28 způsobené oxidací, která se může projevit zejména žluknutím tuků nebo barevnými změnami potravin. Antioxidanty, které se mohou přidávat při výrobě potravin jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. O doplňcích stravy nás informuje Vyhláška 225 ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin. Požadavky na složení doplňků stravy jsou následující: vitaminy a minerální látky, které lze užít pro výrobu a v jakém množství, další látky, které lze použít pro výrobu doplňků stravy jsou uvedeny v přílohách této vyhlášky. Přidání psychotropních látek, látek s toxickým, genotoxickým, teratogenním, halucinogenním, omamným či jiným nepříznivým účinkem na lidský organismus je zakázáno. Doplněk stravy musí být označen jako doplněk stravy, dále pak název vitaminů, minerálních látek a dalších látek, jejich obsah a denní doporučenou dávku. Upozornění v jakém množství konzumovat a informace pro koho je doplněk stravy nevhodný (těhotné ženy, při nemocech jater, atd.) Doplňky stravy se používají upravené do formy kapslí či tobolek, pastilek, tablet, dražé, sáčků s práškem, ampulek s tekutinou, kapek nebo jiných jednoduchých forem tekutin a prášků určených pro příjem v malých odměřených množstvích, a takto se uvádějí do oběhu. Doplňky stravy se do oběhu uvádějí pouze balené Doplňky stravy s antioxidanty na našem trhu BETA KAROTEN PLUS vit. C, E & selen Pomáhá minimalizovat negativní působení volných radikálů ze znečištěného ovzduší, záření, chemicky upravených potravin, léků apod.; napomáhá posilovat obranyschopnost. Je doporučován při zvýšeném stresu, fyzické zátěži a pobytu ve znečištěném životním prostředí - např. kuřákům, při užívání hormonálních léků (včet. antikoncepce), v postmenopauze, při cukrovce nebo rekonvalescenci po operacích; beta karoten chrání pokožku před působením UV záření (slunce, solária) a podporuje rovnoměrné zdravé opálení. Obr. 1 Swiss - BETA KAROTEN PLUS vit. C, E & selen Cena: 500 Kč ( dávkování: dospělí 1 kapsle za 3 dny 28

29 Lykopen Doplněk stravy Lykopen je specifický antioxidant posilující imunitu. Objevení lykopenu a jeho vlivu na lidské biochemické procesy patří k nejčerstvějším objevům vůbec. Klíčové studie s touto látkou byly provedeny teprve v letech Američtí onkologové během výzkumů účinků lykopenu na širokém vzorku populace zjistili, že užívání lykopenu jako doplňku stravy může významně snížit rizika onkogeneze. Vysoká hladina lykopenu v krvi je zdravotní pojistkou i proti chronickým nemocem srdce a tepen, plic, prostaty a kůže. Karotenoid z rajčete je přímým nástrojem imunitního systému. Blokuje procesy vedoucí ke vzniku rakoviny srdce, plic, prostaty, kůže a některých dalších orgánů. Obr. 2 Brainway - Lykopen Cena: 468 Kč ( dávkování: 1 tobolka denně Lecitin Lecitin patří k látkám, které jsou pro člověka naprosto nepostradatelné. Je hlavním představitelem širší skupiny nazývané fosfolipidy. Lecithin rozpouští cholesterol na tak malé částečky, že mohou procházet bez ucpávání i nejjemějšími cévami. Obsažené mastné kyseliny, především linolová, podstatně snižují hladinu cholesterolu v krvi. Lecitin je přirozená látka, která je ochranným faktorem jaterních buněk při jejich detoxikačních funkcích. Snižuje toxický účinek alkoholu na játra. Svým emulgačním účinkem na tuky snižuje riziko tukové degenerace jater a zabraňuje ukládání tuků v játrech. Pomáhá při léčbě zánětu jater. Obr. 3 Pharma Lecitin Cena: 159 Kč (lekarna.vltava.cz) 29

30 Lykopen, Vitamin E + Selen Tato speciálně vyvinutá směs přírodních látek a rostlinných extraktů má za cíl ochránit organismus před škodlivými vlivy prostředí a udržet dobrý zdravotní stav. Aktivně působí proti procesu stárnutí, omlazuje pleť a vlasy. Přispívá k posílení imunity organismu. Vysoký obsah vitaminu E a selenu má velmi pozitivní vliv na zlepšení sexuálních funkcí a výkonnosti a na zvýšení libida. Přípravek má příznivý vliv na snížení rizika vzniku nádorových onemocnění (zejména prsou, prostaty, trávicího ústrojí a plic). Napomáhá také omezovat možnost vzniku civilizačních onemocnění srdce a cév. Přípravek je vhodný pro sportovce v tréninku a v období odpočinku, pro rekonvalescenty a jedince dlouhodobě fyzicky i psychicky oslabené. Dodává životní energii a vitalitu, zlepšuje regeneraci. Obr. 4 Survival Lykopen, vitamin E + selen Cena: 495 Kč ( dávkování: 2krát denně 1 tabletu Beta karoten Z beta-karotenu vzniká v těle vitamin A, nehrozí u něj předávkování jako u vitaminu A. Působí antioxidačně, chrání tělní buňky, nejvíce sliznice a kůži, kde se podílí na ochraně před UV zářením. Beta-karoten je důležitý v obraně organismu proti nádorům, infekčním chorobám, dně a překyselení organismu. Je nezbytný pro správnou funkci zraku. Obr. 5 Unios Pharma Beta karoten Cena: 74 Kč ( dávkování: 1 kapsle denně 30

31 KOENZYM Q 10 + RUTIN Koenzym Q 10 je jedním z nejdůležitějších objevů v oblasti vědy o výživě v posledních desetiletích. Vrací srdci jeho přirozenou vitalitu. Koenzym Q 10 se tvoří přirozeně v těle, vrchol jeho produkce je okolo 20. roku věku a pak pomalu celý život klesá. Snižuje se také při různých onemocněních a vlivem podávání některých léků. Svojí strukturou je podobný vitamínům. Koenzym Q 10 je jedním z nejúčinnějších antioxidantů. Přípravek se doporučuje užívat v situacích, kdy se očekává nadměrné zatížení, např. zvýšená tělesná aktivita, jarní únava, dovolená a letní období (snižuje škodlivé působení UV záření na pokožku a oči). Přípravek podporuje imunitní systém a potlačuje projevy alergických reakcí. Dále má příznivý vliv na rekonvalescenci po operacích a napomáhá hojení ran. Obr. 6 Unios Pharma Koenzym Q10 + rutin Cena: 279 Kč ( dávkování: 1-2 kapsle za den V následující tabulce je srovnání DDD dle normy, adekvátní příjem dle literatury a srovnání příjmu antioxidantu v jedné doporučené dávce. Obsah antioxidantu v jedné kapsli. Dávka v doplňku stravy dle dávkování (DVDSDD) je přepočtena na peněžní ekvivalent a zároveň je zbarvena (červeně, zeleně) podle toho jestli je v normě DDD, červená znamená překročení adekvátního příjmu, zelená značí, že dávka je v normě. U některých látek nejsou stanoveny denní limity, proto jsou bez barevného označení. Tab. 1. Přehled antioxidantů v některý doplňcích stravy dle dávkování antioxidant dávka stanovená vyhláškou v mg dávka adekvátní příjem v mg název doplňku stravy obsah v 1 kapsli v mg dávkování DVDSDD* v mg Kč za DVDSDD* beta-karoten 2-4** 20*** Beta karoten plus vit. C, E ,78 beta-karoten 2-4** 20*** Unios Pharma - beta karoten ,74 vitamin C Beta karoten plus vit. C, E ,34 2,78 alfa-tokoferol Beta karoten plus vit. C, E ,34 2,78 alfa-tokoferol Survival Lykopen ,5 lykopen Brainway - Lykopen ,8 lykopen Survival Lykopen ,5 koenzym Q Unios Pharma - Koenzym ,65 * DVDSDD dávka v doplňku stravy dle dávkování, ** doporučený příjem dle Hlúbik, 2004, *** nejvyšší přípustné množství 31

32 6 ZÁVĚR Závěrem bych chtěl uvést, že potřeba anitoxidantů je u každého člověka individuální. Závisí na konkrétním organismu (věk, pohlaví, životní styl, zdravotní stav,...). U některých exogenních antioxidantů (vitaminy, minerální látky) jsou dány denní doporučené dávky českou legislativou, avšak je dobré si uvědomit, že optimální dávka je trochu vyšší než DDD. Je však nutné si vzít v potaz, zda je antioxidant lipofilní nebo hydrofilní, aby nedošlo k předávkování organismu. Přesto je potřeba antioxidantů nutná. Zdravá, pestrá, správně připravená strava by měla pokrýt většinu potřeb lidského organismu, nevhodným skladováním a nevhodnou kulinární úpravou V této práci je část věnována doplňkům stravy, u kterých bych chtěl zmínit, že nejsou hlavním zdrojem antioxidantů, ale jak z názvu vyplývá, jsou pouze doplňky stravy. Proto je nutné si uvědomit, než budu konzumovat doplněk stravy, jaký mám příjem jednotlivých antioxidantů v přirozené stravě. Před pořízením doplňků stravy je dobré si nastudovat jaký je obsah jednotlivých vitaminů, prvků v potravinách (viz tabulky v přílohách) porovnat s tím kolik organismus je schopen vstřebat, jaké jsou ztráty během kulinární úpravy nebo skladování. Po tomto hodnocení se rozhodnout pro nativní nebo syntetický antioxidant. Při dlouhodobém každodenním špatném nadužívání syntetických antioxidantů mohlo by dojít ke zvýšenému vylučovaní antioxidačních látek, nebo zatížení některých orgánů a v neposlední řadě k plýtvání finančními prostředky. Z hlediska ochrany lidského zdraví na všech úrovních je vhodné změnit životní styl. Se životním stylem souvisí nejenom zbavení se zlozvyků (nadměrná konzumace alkoholu, kouření), ale také stravovací návyky, např. pravidelný příjem jídla v pravidelných časových intervalech, protože konzumace jedné velké porce ovoce a zeleniny nenahradí pět malých porcí během celého dne. Ovoce a zelenina jsou velmi bohatým zdrojem antioxidantů, vitaminů, minerálních látek, vlákniny a dalších biologicky aktivních látek. Z tohoto hlediska vydala WHO doporučení konzumace pěti porcí ovoce a zeleniny během dne. 32