Zdeněk Svěrák - herec

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér muzikálového herectví Studijní obor Muzikálové herectví Zdeněk Svěrák - herec Diplomová práce Autor práce: Pavel Reţný Vedoucí práce: MgA. Michal Zetel, Ph.D. Oponent práce: MgA. Lukáš Rieger, Ph.D.

2 Bibliografický záznam REŢNÝ, Pavel. Zdeněk Svěrák - herec. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta, Ateliér Muzikálového herectví, rok s.79, Vedoucí diplomové práce MgA. Michal Zetel, Ph.D. Anotace Diplomová práce Zdeněk Svěrák - herec pojednává o specifičnosti a zásadních změnách hereckého projevu Zdeňka Svěráka během jeho mnohaleté kariéry. Neoddělitelnou součástí Svěrákova hereckého projevu je Divadlo Járy Cimrmana, filmová zkušenost a spolupráce se skladatelem Jaroslavem Uhlířem. Cílem diplomové práce je pojmenovat vliv jeho jednotlivých rolí (herec, scénárista, pedagog, textař, spisovatel, dramaturg) v tvůrčím uměleckém procesu a změnu přístupu k herecké práci. Annotation The diploma thesis "Zdeněk Svěrák - The Actor" deals with the uniqueness of Zdeněk Svěrák s dramatic expression and major changes in his acting performances in the course of his longtime career. An integral part of Svěrák s dramatic expression is the Jara Cimrman Theatre, film experience and close cooperation with the composer Jaroslav Uhlíř. The thesis focuses on the influence of identification of his specific roles (actor, screenwriter, pedagogue, writer, author, playwright) in the creative art process and the flexible approach to his dramatic art. Klíčová slova Zdeněk Svěrák, herectví, Divadlo Járy Cimrmana, autorské herectví, autorské divadlo Keywords Zdeněk Svěrák, acting, Jára Cimrman theater, author acting, author theatre

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 2. června 2014

4 Poděkování Za vědomé i nevědomé konzultace bych na tomto místě rád poděkoval MgA. Michalu Zetelovi, Ph. D., MgA. Janu Šotkovskému, Ph. D., MgA. et MgA. Stanislavu Slovákovi, Mgr. Miroslavu Ondrovi, doc. PaedDr. Pavlu Reţnému, Ph. D. a Mgr. Zdeňku Svěrákovi.

5 Obsah I. ZDENĚK SVĚRÁK Ţivotopis Spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana NEALKOHOLICKÁ VINÁRNA U PAVOUKA ZALOŢENÍ DIVADLA JÁRA CIMRMAN DIVADLO JÁRY CIMRMANA Scénáristika SCÉNÁRISTICKÁ DVOJICE ZDENĚK SVĚRÁK A LADISLAV SMOLJAK SCÉNÁRISTA ZDENĚK SVĚRÁK II. HEREC ZDENĚK SVĚRÁK Herec divadelní Herec filmový III. ROZHOVOR IV. ZÁVĚR V. POUŢITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE VI. SEZNAM PŘÍLOH VII. PŘÍLOHY VIII. OBHAJOBA ABSOLVENTSKÉHO VÝKONU... 71

6 I. ZDENĚK SVĚRÁK Znám se ze všech stran, i z té odvrácené. Nemám například silnou vůli. Často se vyhýbám konfliktům, i kdyţ by bylo správné je řešit. Jsem nedovzdělaný. Anglicky bych potřeboval umět lépe. Jsem nesečtělý, nikdy jsem se nenaučil rychle číst. A kdybych se měl popsat několika slovy, řekl bych: není tak chytrej, jak vypadá. Zdeněk Svěrák První část této práce bude věnována Zdeňku Svěrákovi a oblastem, do kterých svým uměleckým působením zasáhl, a které ovlivnily jeho. 1. Ţivotopis Zdeněk Svěrák se narodil 28. března roku 1936 v Praze. V letech ţila rodina dočasně v Kopidlně, kam se musela přestěhovat pod nátlakem okupačních úřadů. Na roky strávené v Kopidlně nemůţe dodnes zapomenout. Ze začátku ho tu nechtěli místní kluci přijmout mezi sebe, protoţe si mysleli, ţe má směšné jméno Zdeněk. Navíc musel tehdy po cestě ze školy vţdycky chodit přes hřbitov, protoţe bydleli hned za zdí hřbitova. 1 Kdyţ ho rodiče poslali poprvé samotného na šest týdnů na sokolský tábor, psal domů, aby si pro něj přijeli. Tuto informaci však musel kvůli cenzuře, která na táboře fungovala, schovávat pod známku. Jinak ale bylo dětství Zdeňka Svěráka 2 šťastné. Svěrákovi rodiče se potom do Kopidlna vrátili na penzi. Nikdo aţ do roku 2004, kdy jeho syn Jan Svěrák natočil ţivotopisný dokument Tatínek, netušil, ţe měl bratra. Mou nevýhodou bylo, ţe jsem byl ten druhej Zdeněk po tom, co umřel, 3 řekl ZS v tomto dokumentu. Svěrákův starší bratr zemřel na otravu krve, kdyţ v pěti letech šlápl na rezavý hřebík. 1 Proto nechal pana Pávka ve filmu Vesničko má středisková bydlet tak, jako kdysi bydleli oni. 2 Dále také ZS. 3 Tatínek, r. Jan Svěrák, 2004, 01:30 6

7 Po válce se rodina vrátila zpátky do Prahy, a tak ţil ZS od svých devíti let na praţském Bohdalci. První kniha, kterou přečetl, byla Zvířátka a Petrovští, ale posléze si zamiloval a přečetl celé Jiráskovy Staré pověsti české a F. L. Věka. S Bořivojem Pencem (jedním z členů Divadla Járy Cimrmana) se zná od 1. třídy. My jsme nejstarší kamarádi ve střední Evropě, protoţe my se známe od 1. září 1942 od osmi hodin od rána, kdy jsme přišli poprvé do školy, 4 říká Bořivoj Penc. Ve škole spolu vyváděli stejné lumpárny, jako vyvádí Eda Souček se svým kamarádem Tondou v Obecné škole 5, která je inspirována Svěrákovým dětstvím a předobrazem Tondy je právě Bořivoj Penc. Do jedoucího vlaku ale ve skutečnosti nikdy neskočili. 6 Ve škole, oproti tomu jak by si mohli mnozí myslet, mezi premianty nepatřil. Bavil ho český jazyk a literatura, dějepis a mezi oblíbené předměty patřila také hudební výchova. Matematiku, fyziku a chemii však přímo nesnášel. Například chemii podle svých slov nikdy nepřišel na kloub. Bavilo ho, kdyţ se ve škole psaly slohové práce a poté předčítaly nahlas. Líbilo se mu, kdyţ bylo v té jeho něco legračního a třída se smála. Proto začal na gymnáziu psát humorné povídky. Jeho tatínek si ale chtěl splnit svůj sen, a protoţe byl jen vyučený elektrikář, chtěl, aby jeho syn byl inţenýr. Zdeněk Svěrák ale chtěl být jako jeho vzor Alois Jirásek spisovatelem, a tak se přihlásil na Vysokou školu pedagogickou v Praze na obor Český jazyk a literatura. Na vysoké škole se seznámil se svojí budoucí ţenou Boţenou a po absolutoriu v roce 1958 (název Svěrákovy diplomové práce byl Šrámkova tvorba povídková ve srovnání s tvorbou básnickou ), kdyţ si měli vybrat, kam půjdou, oba svorně napsali kamkoliv, jen spolu 7. Svou profesionální učitelskou kariéru zahájili nejdříve v Měcholupech na Ţatecku. Později začal Zdeněk Svěrák učit na základní škole a gymnáziu v Ţatci. 4 Tatínek, r. Jan Svěrák, 2004, 05:25 5 Obecná škola, r. Jan Svěrák, Ve filmu Obecná škola skočí postavy Edy Součka a jeho kamaráda Tondy z mostu do jedoucího vlaku. 7 Tatínek, r. Jan Svěrák, 2004, 30:20 7

8 Během svého učitelského období dostal přezdívku přítel, protoţe ţáky oslovoval přátelé, coţ tehdy nebylo běţné. Jako učitel však nebyl spokojený. Měl jsem pocit, jako bych nenašel to, co jsem hledal. Uţ tehdy ale spolupracoval s místním rozhlasem. Na to, aby se stal spisovatelem, neměl čas, protoţe musel neustále opravovat diktáty a slohové práce. Kdyţ se roku 1961 přes svého kamaráda Miloně Čepelku dozvěděl, ţe Československý rozhlas vypisuje konkurz, přihlásil se do něj a vyhrál ho. Ze Ţatce poté odešel do Prahy a stal se redaktorem. V Československém rozhlase také vznikla legendární Vinárna u pavouka, kterou vymyslel spolu s Jiřím Šebánkem a Karlem Velebným. Jejímu obsahu a hlavně postavě, která v ní vznikla, se budeme věnovat později. V roce 1961 vstoupil do KSČ. Dnes k tomu říká: Já jsem vstoupil, protoţe jsem slyšel 'Hele, kdyţ tam bude co nejvíc poctivejch lidí, tak se ta strana musí změnit.' Jsem si to promejšlel a uvěřil jsem tomu. Bláhově jsme si mysleli, ţe ten socialismus lze spojit s demokracií a s pocitem svobody nebo se svobodou. A to prudký vyléčení jsem dostal aţ v tom srpnu, kdy přijeli ty Rusové a jiný, a já mezi nima jako redaktůrek chodil s mikrofonem a ptal se 'počemu vy prijechali' a věděl jsem, ţe to je marnost, marnost, marnost. 8 Po úspěchu Nealkoholické vinárny U Pavouka 9 přišel Jiří Šebánek s myšlenkou na zaloţení divadla. Dne 29. října 1966 se v budově Československého rozhlasu konala zakládající schůze Divadla Járy Cimrmana, na které byli přítomni Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jiří Šebánek a Miloň Čepelka. Vzniku a jeho dopadům, fungování divadla a dalším souvislostem se budeme věnovat ve druhé podkapitole Spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana. Spolu s Ladislavem Smoljakem napsal ZS osm filmových scénářů a třináct divadelních her (první hry Divadla Járy Cimrmana Akt 10 a Vyšetřování ztráty třídní 8 Tatínek, r. Jan Svěrák, 2004, 33:05 9 Nealkoholická vinárna U Pavouka, Akt, r. Ladislav Smoljak, premiéra 4. října

9 knihy 11 napsali kaţdý zvlášť). A tak vznikla nerozlučná dvojice, která se rozpadla aţ smrtí Ladislava Smoljaka června Mezi jejich nezapomenutelné filmy patří například Jáchyme, hoď ho do stroje! 13, Marečku, podejte mi pero! 14, Na samotě u lesa 15 nebo Jára Cimrman leţící, spící 16. ZS však nepsal a nedělal filmy pouze s LS. K filmu Vrchní, prchni! 17 napsal sám scénář a poté začal samostatně spolupracovat s Oldřichem Lipským, Vítem Olmerem, Jiřím Menzelem a nakonec se svým synem Janem Svěrákem. U filmu Rozpuštěný a vypuštěný 18 se s LS rozkmotřil. Ten mu totiţ nevěřil, ţe to zvládne, neobsadil ho do role inspektora Trachty a místo něj obsadil Jiřího Zahajského. To bylo ZS dlouhou dobu líto a moţná se i trošku urazil. Shodou okolností se mu v té době ozval Vít Olmer s nabídkou natočit film. Aby dokázal LS, ţe umí hrát, nabídku přijal. Vznikly jeho nezapomenutelné role ve filmech Co je vám, doktore? 19 a Jako jed 20. Po těchto filmech nastala éra tvůrčí dvojice Jana a Zdeňka Svěrákových. Ta má na svém kontě aktuálně šest natočených filmů 21. Této spolupráci se budeme samostatně věnovat v druhé části této práce. Film Obecná škola byl nominován na cenu americké filmové akademie - Oscara a film Kolja 22 tuto cenu získal. Zdeněk Svěrák byl v letech a od roku 1991 do současnosti je ve svobodném povolání. Mezi léty byl zaměstnán jako scénárista na Barrandově. V roce 1977 podepsal Antichartu, za coţ se po revoluci omluvil. Paralelně s jeho scénáristickou a hereckou tvorbou jde však i tvorba textařská. V 70. letech psal pod pseudonymem Emil Synek texty pro Jiřího Schelingera 11 Vyšetřování ztráty třídní knihy, r. Ladislav Smoljak, premiéra 8. listopadu Dále také LS. 13 Jáchyme,hoď ho do stroje!, r. Oldřich Lipský, Marečku, podejte mi pero!, r.oldřich Lipský, Na samotě u lesa, r. Jiří Menzel, Jára Cimrman leţící, spící, r. Ladislav Smoljak, Vrchní, prchni!, r. Ladislav Smoljak, Rozpuštěný a vypuštěný, r. Ladislav Smoljak, Co je vám, doktore?, r. Vít Olmer, Jako jed, r. Vít Olmer, Zatím poslední film Tři bratři má plánovanou premiéru v srpnu Kolja, r. Jan Svěrák,

10 k takovým hitům, jako je Holubí dům 23, Šípková Růţenka 24 a Jabloňový list 25. Spolu s Jaroslavem Uhlířem pak napsal řadu písní do českých filmů, pohádek, ale hlavně pro děti. Písně pro děti jsou od roku 1988 pravidelně prezentovány v pořadu České televize Hodina zpěvu 26. V roce 1994 spoluzaloţil centrum Paraple, které pomáhá lidem s poškozením míchy, a kaţdý rok vysílá v přímém přenosu České televize pořad Dobročinná akademie 27, ve kterém vystupují osobnosti české kulturní scény. Výtěţek pořadu a paralelní dobročinné sbírky je věnován ve prospěch centra Paraple. Se svojí manţelkou Boţenou jsou spolu od roku 1958 a mají dvě děti, syna Jana a dceru Hanu. Zdeněk Svěrák by si přál, aby si o něm jeho ţena myslela, ţe je "veselej člověk, s kterým je radost pobejt". Jiří Menzel v dokumentu Tatínek o Svěrákovi říká: Ve všem, co on dělá, cejtíte tu didaktičnost. To, ţe on nedělá umění. On jako ten Jirásek chce dělat něco, co má uţitek. A tohle já na něm strašně cením. Ţe to nedělá pro sebe a pro svoji slávu, ale ţe to je řemeslník, kterej dělá, jako švec chce udělat dobrý boty, tak on chce udělat dobrej příběh Holubí dům, hudba Jaroslav Uhlíř, Šípková Růţenka, v originále hudba Deep Purple - Soldier of fortune, Jabloňový list, hudba Jaroslav Uhlíř, Hodina zpěvu, současná reţie V. Polesný, současnost 27 Dobročinná akademie, současná reţie P. Burian, současnost 28 Tatínek, r. Jan Svěrák, 2004, 1:18:35 10

11 2. Spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana 2.1. Nealkoholická Vinárna U Pavouka Kdyţ Zdeněk Svěrák v roce 1961 nastupoval do Československého rozhlasu, nemohl nikdo tušit, ţe zde vznikne mystifikace tak velkého rozsahu, který nemá ve světě obdoby. Svěrákovy spisovatelské ambice se zde mohly konečně pořádně projevit, spolu s Jiřím Šebánkem začali vysílat rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Šlo o fiktivní rozhlasový přímý přenos z neexistující vinárny, která hostila různá hudební uskupení z celého světa, ale i celebrity a další. Autorům se podařilo ve studiu vytvořit dojem, ţe ve vinárně skutečně vystupuje např. Louis Armstrong a různí světově známí swingaři. Více jak tři čtvrtiny pořadu vyplňuje právě hudba. Zbytek pořadu obsahuje různé rádoby vědecké rozbory a debaty. Velice důleţitým častým účastníkem pořadu se stal muzikolog Evţen Hedvábný 29, který říkal neuvěřitelné věci tak váţně, ţe mu zaoponoval i článek v jednom praţském deníku. Tato osobnost je potom velice důleţitá při vzniku divadla a objevení Cimrmanovy pozůstalosti. Třešničkou na dortu jsou komentované výstupy kouzelníka Joţky Merano Blaţejovského, kterého popisují jako známého iluzionistu, jehoţ vrcholným číslem se stane drastická demonstrace hesla Hlavou zeď neprorazíš. Právě zde můţeme najít počátky pseudovědeckosti a velkého mnoţství chytře pouţité mystifikace, později tak typických pro Divadlo Járy Cimrmana. Díky těmto faktorům se stávalo, ţe si lidé mysleli, ţe vinárna U Pavouka skutečně existuje, ptali se, kde se nachází a jestli by se mohli zúčastnit jejího programu. Poprvé bylo tedy jméno největšího českého vynálezce, spisovatele, světoběţníka, objevitele, filozofa, stavitele, kriminalisty, reformátora a hlavně génia pouţito právě v tomto pořadu. Jára Cimrman byl však úplně na počátku prezentován jako naivní sochař samouk, který se ţiví jako řidič parního válce. V nafukovacím pavilonu B ve vinárně vystavoval své naivní sochy, které byly inspirovány 29 Pseudonym jazzmana Karla Velebného. 11

12 povoláním tohoto lidového umělce. Výstavu však nakonec návštěvníci vinárny U Pavouka neviděli, protoţe nafukovacímu pavilonu ucházel vzduch, a ani Cimrmanova snaha jej zpátky nafouknout pumpičkou na kolo výstavu nezachránila. Jediné, co z toho posluchači měli, byl Svěrákův popis zplihlého pavilonu a Cimrmana, jak se jej snaţí nafouknout. Tehdy ještě nikdo netušil, ţe se z postavy Cimrmana stane taková osobnost, jakou je, minimálně pro české diváky, dnes Zaloţení divadla S nápadem na zaloţení divadla přišel spoluautor vinárny U Pavouka, Jiří Šebánek. Zaloţení divadla v polovině šedesátých let, kdy uţ plně fungoval Semafor, Divadlo Na zábradlí a Činoherní klub, chtělo určitě hodně odvahy a hlavně nápad. Vzniku divadla nejspíš pomohlo i politické tání ledu, které vyvrcholilo Praţským jarem a bylo rychle ukončeno vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Bylo potřeba, aby se divadlo odlišovalo od tehdejší produkce a aby v sobě mělo svoji určitou poetiku, kterou uţ nastavila vinárna U Pavouka. Přípravná schůze nového divadla se konala 29. října Byli přítomni Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jiří Šebánek a Miloň Čepelka. Ladislav Smoljak nevěřil, ţe by se nové divadlo mohlo uchytit, tuto schůzku nebral příliš váţně a odešel z ní do kina, coţ je později v různých rozhovorech připomínáno. 23. prosince 1966 tedy oznamuje muzikolog Evţen Hedvábný ve vinárně U Pavouka, ţe nalezl během budování krbu na své chalupě pozůstalost po českém velikánovi Járovi Cimrmanovi. Bohuţel v okamţiku objevu byla zároveň veškerá rukopisná pozůstalost zničena, protoţe si na otevření kované truhly pozval svého přítele, pyrotechnika Šťáhlavského. Zbytek historie divadla nese v duchu objevování střípků o tomto českém géniovi. Důleţitou osobností, která stála za zrodem nového divadla, avšak na schůzi ještě přítomna nebyla, byla reţisérka Helena Philippová. Ta reţírovala uţ vinárnu 12

13 U Pavouka a zaslouţila se i o zaloţení Semaforu a Divadla Na zábradlí. ZS s LS na ni v jednom rozhlasovém rozhovoru vzpomínají. Tenkrát jsme nevěděli, ţe nás to bude ţivit. To věděla jen ona, která vţdycky, kdyţ jsme zlobili, říkala: Pánové, vy to zlehčujete. Nezapomeňte, ţe se tím budete jednou ţivit, a my jsme to brali jako legraci. Dokonce říkala: Vy budete jednou slavní!, ona věděla, ţe to něco skrývá. Především do toho dala i peníze. Aby byl ten sálek útulnej, tak tam koupila petrolejové lampy. Ona byla organizátorka. Ona byla ten, kdo lítal po úřadech. Sháněla razítka. Vyjednala to s tím studiem. No a hlavně nás reţírovala. Brzo přišla na to, ţe bude nejlepší nás nechat se na tom jevišti projevit, a pak to nějak uzákonit. Taky nás seznámila s důleţitými lidmi, například s Josefem Škvoreckým 30 a často tam vodila Zdeňka Podskalskýho, tak jsme se s ním vlastně seznámili. 31 V počátcích divadla, které je proslulé čistě pánským souborem, tak stála ţena. Jiří Šebánek na zakládající schůzi donesl i manifest, ve kterém vycházel z předpokladu, ţe druh humoru, který nastavili ve vinárně U Pavouka, by mohl najít své publikum i na divadle. Dohodli se, ţe kaţdý napíše jednoaktovou hru. Pokusil se o to i Miloň Čepelka, který však s výsledkem nebyl spokojen a rozhodl se, ţe raději přenechá autorství ostatním. Zdeněk Svěrák napsal Akt, který má divadlo na repertoáru dodnes, Ladislav Smoljak Vyšetřování ztráty třídní knihy, které divadlo také dodnes hraje a Jiří Šebánek Domácí zabijačku. Tato hra se stylu, který si s divadlem dnes spojujeme, vymykala. Na repertoáru vydrţela pouhé dvě sezóny, po druhé sezóně společně s Jiřím Šebánkem a Helenou Philippovou opustila divadlo. Během prvních dvou sezón se názory Jiřího Šebánka a Heleny Philippové na postavu Cimrmana a celkový styl divadla začaly čím dál tím víc lišit od názoru ZS a LS aţ to vyvrcholilo odchodem prvních dvou z divadla. 32 Po odchodu Heleny 30 Který se stal prezidentem Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana. pozn. aut. 31 CD, stopa Později Jiří Šebánek zaloţil Salon Cimrman, s o dost černějším humorem zaměřeným na intelektuály, ale do Divadla Járy Cimrmana se uţ nikdy nevrátil. 13

14 Philippové kompletně převzal reţisérskou pozici Ladislav Smoljak a reţíroval všechny hry, které v divadle vznikly Oběma autorům kritika zpočátku vytýkala, ţe jsou na zaloţení divadla staří. Psala, ţe to jsou pánové v letech, protoţe uţ měli kaţdý svoji rodinu a bylo jim přes třicet. 33 V porovnání například s Osvobozeným divadlem měla určitě pravdu, protoţe Voskovec a Werich zaloţili divadlo uţ během svých studií na gymnáziu. Svěrák se Smoljakem začínají aţ po vysokých školách a po vystřídání několika zaměstnání. Na druhou stranu to určitě nebylo na škodu Jára Cimrman Jméno Jára Cimrman bylo tedy pouţito uţ ve vinárně U Pavouka. Kdyţ zakládali divadlo, vzpomněli si na něj a rozhodli se ho pouţít pro svého právě objeveného génia. Kdyţ potom Jiří Šebánek přišel s ţivotopisem Čechorakušana, jméno zafungovalo ještě lépe. Jára, jako milá zdrobnělina od jména Jaroslav 34 a Cimrman, psáno však česky, v čemţ můţeme cítit Cimrmanovo vlastenectví. Řekněme si pár základních věci, které o Cimrmanovi víme. Nedá se přesně určit datum géniova narození. Kvůli opileckému vídeňskému matrikáři Huschekovi nelze přesně říci, jestli se Cimrman narodil v únoru roku 1856, 1864, 1868, nebo Samotný Cimrman datum svého narození tajil, takţe ani od něj se tato informace nedala zjistit. Co je ovšem nejdůleţitější, je to, ţe on sám se povaţuje za českého rodáka vídeňského původu. Svou vlast však navštívil aţ někdy po roce Do jeho patnácti let před ním rodiče tajili, ţe je muţ 35 a proto chodil do dívčí školy. Jeho sebepoznání pomohla aţ nehoda, která se stala během tradičního pouštění věnečků. Cimrmanova učitelka spadla do vody a Cimrman, který jí pomáhal 33 Zdeňku Svěrákovi 31 a Ladislavu Smoljakovi Jméno Jára evokuje dobu, kdy si umělci dávali (a bývali tak uvedení i na plakátech) "líbivá" jména. Jako Jára Kohout, Jára Pospíšil, Jindra Plachta, atd. 35 Aby donosil šaty po své starší sestře Luise. 14

15 se převléct, si tak všimnul jistého rozdílu mezi ním a učitelkou. Dále se Cimrmanova ţivotní dráha odvíjí jako čistě muţská. S jistotou nedokáţeme ani říct, kdy Cimrman z Vídně odešel, aby putoval po světě. Znalci tvrdí, ţe se na cestu vydal jako sedmi aţ dvaačtyřicetiletý. Po odchodu z Vídně dokázal navštívit snad všech šest kontinentů a všude zanechal nějakou stopu. Víme, ţe v Africe zakoupil cirkusový stan, který po návratu postavil na Letné a udělal z něj slavné Cimrmanovo informační šapitó, kde emeritní profesoři odpovídali na různé dotazy. Vytvořil tak o téměř sto let dříve jakéhosi předchůdce internetu. V Americe plánoval výstavbu Panamského průplavu a k tomu sloţil i sedmihodinovou zahajovací operu s názvem Panama. O pouhých sedm metrů minul Severní pól. Po cestě do Indie napsal další operu Úspěch českého inţenýra v Indii. Cimrmanova podoba zůstává dodnes zahalena tajemstvím. Nikdy se nenechal fotografovat, a pokud se najde nějaká fotka, na které je Cimrman, tak je buď focena z velké dálky, výšky, nebo je to davová scéna, kde se Cimrman ztrácí, popřípadě je z něj vidět pouze část. Existuje jediná výjimka, kdy se nechal vyfotit, a to s paní nadlesní Schmoranzovou. Bohuţel fotografii našel její manţel a ve zlosti Cimrmana odstřihl. Jediná Cimrmanova busta se taktéţ nedochovala celá. Poněvadţ kloboučník Lešner, který na ní napařoval takzvané pojizerské hučky, jí strhal všechny rysy. Podle busty můţeme hádat, ţe byl Cimrman tlustší postavy, protoţe busta má dvě brady. A tak jediné, co víme o Cimrmanově postavě je, ţe měl na pravé tváři jizvu ve tvaru písmene T, pahrbek geniality a ţe jeho krok měl délku přesně devadesát centimetrů, coţ mu pomáhalo, kdyţ pracoval pro stavební firmu Zakoupil a Zbořil, kterým krokoval parcely. Cimrman zvládl za svůj ţivot také reformovat haličské školství, stát se kočovným dentistou, kriminalistou, filozofem, dramaturgem, básníkem, libretistou, kapelníkem, skladatelem, gynekologem-samoukem, psychologem, konstruktérem vzducholodí, fyzikem, chemikem a hlavně autorem divadelních her. Se svojí kočovnou společností Lipany jezdil po českém venkově a snaţil se vštípit 15

16 obyvatelům vesnic alespoň trošku kultury. Ne vţdy však měl se svými hrami úspěch, mnohdy musel z vesnic těsně po představení uprchnout. Významnou kapitolu v Cimrmanově ţivotě tvoří jeho působení na zámku Konopiště, kde učil děti následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d Este. Napadlo ho totiţ, ţe nejjednodušší a nejjistější způsob, jak destabilizovat monarchii, bude zevnitř. Dětem následníka trůnu proto vštěpoval české vlastenectví a učil je, ţe monarchie představuje špatné zřízení 36 a ţe nejlepším státním uskupením je republika. Jak uţ ale víme z historie, František Ferdinand d Este byl zavraţděn během své cesty v Sarajevu a vypukla I. světová válka. Původně jsme se domnívali, ţe s příchodem I. světové války ztrácíme o Cimrmanovi informace. Uchýlil se údajně do pojizerské vesničky Liptákov, kterou ale po určité době také opustil. Nález Cimrmanovy 15. hry České nebe však dokládá, ţe i během světové války ţil a tvořil Divadlo Járy Cimrmana Nebejt vás dvou, tak tenhle národ nezná Cimrmana Miroslav Horníček No jo. Ale nebejt Cimrmana, tak tenhle národ nezná nás dva Ladislav Smoljak Divadlo, zaloţené v roce 1966, nemělo své působení na české divadelní scéně lehké. S příchodem vojsk Varšavské smlouvy začala československá veřejnost vidět v jejich hrách skryté významy a parafráze na dobu, politiku a problémy socialismu, a tak se muselo divadlo několikrát stěhovat. Zdeněk Svěrák k tomu říká: Samozřejmě v hledišti byl přítomen i pocit spiklenectví a radost, ţe jsme to viděli, neţ to zakáţou. Divák vychovaný číst mezi řádky a slyšet i nevyslovené si určitě 36 prohnilá, pozn. aut. 16

17 politizoval i to, co tak myšleno nebylo. Ale skutečnost, ţe se komedie z té doby dají hrát beze změny i dnes a publikum je ţivě přijímá, je důkazem, ţe měly a mají především hodnotu estetickou 37 Z původní Malostranské besedy, kde divadlo působilo od roku 1967, se muselo přestěhovat do Reduty (1972), od října 1974 muselo divadlo hrát po různých alternativních scénách (Divadlo v Řeznické, Klub chemiků...). Od března 1975 v Branické ulici č. 41, od roku 1983 v Divadle Solidarita (dnešní Strašnické divadlo) a od roku 1992 můţeme o divadle konečně mluvit jako o Ţiţkovském divadle Járy Cimrmana, které sídlí dodnes na adrese Štítného 520/5, Praha 3 - Ţiţkov. Kvůli tomu, ţe Jiří Šebánek nestihl svoji hru Domácí zabíjačka dopsat včas a uţ se blíţilo datum premiéry, rozhodli se autoři, ţe první půlku vyplní seminářem o ţivotě a díle Járy Cimrmana. Tak se z nouze stala ctnost a vznikla tím ustálená forma představení, jak ji známe dodnes. V první části představení nám "vysokoškolští pedagogové nebo vědci" představí část ze ţivota Járy Cimrmana, která je spjata s následující hrou. Tudíţ se před Ztrátou třídní knihy rozebírá Cimrmanova školská reforma a jeho vyučovací metody, před Vraţdou v salonním coupé se dovídáme, ţe Cimrman zaloţil ve Vídni kriminalistickou školu a zjišťujeme, jaké vyšetřovací metody pouţíval atd. Ve druhé části představení můţeme vidět tyto cimrmanovské vědce jako herce v některé z jeho her. Ale vzhledem k tomu, ţe jde o restaurátory, výzkumníky, pedagogy, neherce, je toto představení silně amatérského charakteru. Jejich dikce je stejná jako v seminářové části, po jevišti se pohybují prkenně, jejich vyjadřování je buďto přehnané, nebo naopak velmi malé, aţ podehrané. Kostýmy jsou sice realistické, ale protoţe jde o čistě pánský soubor, jsou postavy ţen vyřešeny zkratkovitě. Tím, ţe si například Miloň Čepelka na sebe vezme sukni a halenku, vycpe si prsa a dá si přes hlavu šátek, končí veškerá ţenská stylizace. Má tak sice 37 ČERMÁKOVÁ, Dana, Fenomén Zdeněk Svěrák, 2. vyd. Praha : Imagination of people, 2012, str

18 ţenský kostým, ale mluví stále jako muţ a navíc mu jsou vidět vousy. Proto si například ve sféře legrácek na erotické téma můţe dovolit více a nepůsobí lascivně. Ţena by to buď odmítla říkat, anebo by text v jejím podání zněl vulgárně. 38 V divadlo se stále hraje patnáct původních her. Kaţdá se vztahuje k jinému tématu a kaţdá se zabývá jiným problémem. Od prvních her (Akt a Vyšetřování ztráty třídní knihy) si můţeme odvodit, co do divadla přinesl Zdeněk Svěrák a co Ladislav Smoljak. Zatímco Akt je lechtivá fraška o manţelském páru, který našel své ztracené syny, ve Ztrátě třídní knihy vidíme velké mnoţství velebnovštiny a touhy (vlastně obou autorů) o didaktičnost 39. Od představení Hospoda na mýtince uţ ale pracují pouze společně jako autorská dvojice. Jak uţ bylo zmíněno, kaţdá hra se vztahuje k něčemu jinému. Hospoda na mýtince se jeví jako jakási parodie na operetu, Vraţda v salonním coupé naplňuje kompoziční principy detektivky, hra Němý Bobeš aneb Český Tarzan 40 je zaloţena na retrospektivě, Cimrman v říši hudby se řadí k ţánru opery, Dlouhý, Široký a Krátkozraký je pohádka, která "u dětí propadla", Posel z Liptákova jsou dvě hry, z nichţ jedna se zabývá vědeckotechnickým pokrokem a druhá otázkou smrti, Lijavec řadíme mezi tzv. psychodramata 41, Dobytí severního pólu je hrou cestovatelskou, Blaník demytizuje starou pověst, Záskok 42 je divadlem na divadle, Švestka je hra o stáří, Afrika opět patří mezi hry cestovatelské, a poslední České nebe (Cimrmanův dramatický kšaft) zobrazuje české světce, významné osobnosti českých dějin a literární postavy, které v nebi jednají o tom, co bude s českým národem po I. světové válce. Zajímavé na Divadle Járy Cimrmana je to, ţe soubor tvoří pouze kamarádi, spolupracovníci a technici, kteří v divadle pracují. V jednom rozhovoru řekl Ladislav Smoljak, ţe se do divadla berou lidi podle toho, jestli spolu vydrţí. Divadlo je tak plné starých kamarádství. Uţ jsme zmínili Bořivoje Pence, se kterým se zná ZS 38 ČERMÁKOVÁ, Dana, Fenomén Zdeněk Svěrák, 2. vyd. Praha : Imagination of people, 2012, str Ladislav Smoljak byl také učitelem. 40 Tato hra není, jako jediná, členěna na část seminářovou a samotnou hru, ale seminář je protkán částmi hry. 41 V průběhu hry se dozvíme, ţe se jedná o hru, kterou hrají obyvatelé starobince, aby se vyrovnali se svými problémy. 42 V roce 1994 získal cenu Alfréda Radoka za hru roku. 18

19 od první třídy. S Miloněm Čepelkou chodili na Vysokou školu pedagogickou. LS na téţe škole vedl dramatický krouţek atd. Styl humoru, který je dnes pro divadlo uţ typický, je vlastně druh humoru, který byl vlastní Karlu Velebnému, který ve vinárně U Pavouka vystupoval jako muzikolog Evţen Hedvábný. Cimrmani tak tomuto druhu humoru říkají velebnovština. Příkladem můţe být fráze Vzhůru dolů, nebo nedoříkávání vět Ale teď uţ se opravdu ţerty stranou tohle to! Uţ mě to namouduši ţádná legrace! 43. Na tomto principu je tak vlastně postavena celá Ztráta třídní knihy a tyto vtípky se objevují i v dalších hrách. Další zajímavostí jsou "kulisácké" role. Kvůli tomu, ţe se cimrmani báli lidí odjinud, obsazovali, jak jsme výše uvedli, do inscenací techniky a kulisáky. Původně měli jen např. přinést pomůcky na jeviště v průběhu semináře. A najednou se z toho stal jakýsi mikropříběh. Například v představení Dobytí severního pólu se zasekne opona a jeden z techniků ji musí přijít opravit. Představení je tak zastaveno a nedůvtipný divák nepochopí, ţe to je stále součástí, coţ je v podstatě princip seminářů. Diváci v postavách techniků viděli odraz tehdejší pracující třídy, která byla špatně placená a tak to bylo znát na jejich přístupu k práci. Technikem, který se "vyšplhal" aţ na domnělý vrchol, je Petr Brukner. Ten v divadle začal jako oponář a nyní hraje plnohodnotné role. Např. v představení Vraţda v salonním coupé hraje policejního praktikanta Hlaváčka. Dalšími techniky, kteří dnes hrají velké role, jsou Petr Reidinger, Jan Hraběta nebo dnes jiţ zesnulý Jan Kašpar. Divadlo se snaţí si zachovat amatérský styl i dnes. Herci tak mají zakázáno hrát divadlo. Jejich hlavním úkolem je vzorně vyslovovat text, mluvit do lidí a neskákat si do řeči. Díky tomu, ţe poetika divadla přelomu 19. a 20. století (do jehoţ doby je většina her situovaná) umoţňuje stát hercům čelem k lidem a přehnaně vyslovovat, můţe i dnešní divák na toto schéma přistoupit. Ze začátku byly tyto věci kritikou vyčítány. Povaţovali to za chybu a reţijní nedostatek. Dnes však, po téměř padesáti letech fungování divadla, tomu tak uţ není. 43 Ztráta třídní knihy - pan ředitel (Ladislav Smoljak). 19

20 V posledních letech bohuţel divadlo přichází, vzhledem k pokročilému věku jeho protagonistů, o své členy. V roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb. Bohuţel v den jeho pohřbu měl Jan Kašpar úraz, po kterém zůstal aţ do smrti v roce 2013 na invalidním vozíku. V roce 2010 divadlo opustil jeden z autorů Ladislav Smoljak a v roce 2011 Pavel Vondruška, který během vedení prohlídky ve Stavovském divadle spadl nešťastnou náhodou do orchestřiště a dva měsíce na to zemřel. Cirmani si zatím ţádné následovníky nevychovávají. Domníváme se, ţe po případném odchodu Zdeňka Svěráka bude mít divadlo velký problém dále fungovat a bude hrozit ukončení jeho činnosti. 20

21 3. Scénáristika 3.1. Scénáristická dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak Po jednom z představení Vraţdy v salonním coupé přišel za Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem dramaturg z Barrandova Sergej Machonin a zeptal se jich, jestli by nechtěli napsat film. Protoţe LS chtěl vţdycky dělat filmy a uţ byli spolu se ZS zaběhlou autorskou dvojicí, rozhodli se, ţe se společně pustí do filmového scénáře. Tak vznikl film Jáchyme, hoď ho do stroje! 44. Cimrmanovská adaptace příběhu O hloupém Honzovi je známa české veřejnosti uţ 40 let. Do Chvojkovic dorazí počítač, kondiciogram, který umí určit šťastné a kritické dny osoby, jejíţ datum narození se do něj zadá. Tím, kdo také dá deset korun a "dozví se budoucnost", je i František Koudelka. František Koudelka je obyčejný člověk. V den, který má podle kondiciogramu označen hvězdičkou, podává neuvěřitelné výkony. Dokáţe vyhrát turnaj v judu, automobilový závod, ve kterém ani nebyl zapsán, zvládá nafukovat pneumatiky jen svým dechem a ještě se vyhýbat psychiatrovi Chocholouškovi, který se ho snaţí dostat do svého ústavu. Spousta slovních spojení z této cimrmanovské prvotiny zlidověla. Např. Kde je ten prďola, co tady čepuje to pivo?" nebo "Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!. V tomto filmu se poprvé projevil cimrmanovský humor na plátně a můţeme říct, ţe rozhodně uspěl. S odstupem času lze dnes konstatovat, ţe je tento film aţ "přegagován". Zdeněk Svěrák se dokonce domnívá, ţe by ta záplava humoru vystačila na dva filmy. Díky tomuto filmu se dostal do širšího diváckého povědomí Luděk Sobota. Před Jáchymem nebyl moc známý, ale po tom, co se Jáchym dostal do kin, se v českém filmu prosadil. 44 Jáchyme, hoď ho do stroje!, reţie Oldřich Lipský,

22 Na úspěch Jáchyma navázal film Na samotě u lesa 45. Reţisér Jiří Menzel vsadil na autorské duo Svěrák - Smoljak. Vznikl příběh o manţelech Lavičkových, kteří zatouţí po chalupě. Přes kamaráda, inţenýra Zvona (Ladislav Smoljak) se dozví, ţe pan Komárek (Josef Kemr) má v plánu na jaře uţ nezasít a prodat svoji chalupu. Manţelé se nastěhují do jedné z místností chalupy a rozhodnou se zde strávit dovolenou. Touto českou komedií Svěrák se Smoljakem potvrdili, ţe tento ţánr jsou schopni profesionálně zvládnout na patřičné úrovni. Oba dva si v tomto filmu opět zahráli, Zdeněk Svěrák dokonce jednu z hlavních rolí. Jeho výkonem v tomto i dalších filmech se budeme zabývat v kapitole Zdeněk Svěrák - herec. V tomto filmu si můţeme poprvé všimnout toho, ţe Svěráka se Smoljakem baví zachytit i trošku váţnější nebo sentimentálnější stránky ţivota. Důkazem můţe být např. závěrečná scéna tohoto filmu, kdy pan Komárek seje a děti k němu běţí přes pole v zářících slunečních paprscích. Opět zde můţeme najít spoustu replik a situací, které zná většina z nás dodnes. Např. Komárkovo slavné A chčije a chčije, postava pana Lorence, jenţ řídí stavbu domu ze svého křesílka, ve kterém spokojeně popíjí pivo. Patří sem i scéna, v níţ Ladislav Smoljak, jako inţenýr Zvon, vypráví manţelům Lavičkovým a jejich dětem pověst o vodníkovi a při tom spouští různé mlýnské mechanismy, které tak hlučí, ţe mu není vůbec nic rozumět. Dalším filmem, kterým se Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak nesmazatelně zapsali do historie české kinematografie, je film Marečku, podejte mi pero! 46. Film je o mistrovi v továrně na zemědělské stroje, Jiřím Kroupovi starším, kterého kolegové přemluví, aby začal chodit do večerní průmyslovky. Důvodem je splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon této funkce v modernizované výrobě. Do stejné školy však chodí i jeho syn, který dokonce sedá ve stejné lavici, do jaké 45 Na samotě u lesa, reţie Jiří Menzel 46 Marečku, podejte mi pero! - reţie Oldřich Lipský,

23 zasedá večer jeho otec. Po čase navíc vyjde najevo, ţe má otec daleko horší známky, zvláště v matematice, neţ jeho syn. Proč tvůrci zasadili svůj další film zrovna do školského prostředí? Odpověď je jednoduchá. Oba dva se nějakou dobu ţivili jako učitelé a LS dokonce rok učil ve večerní škole pro pracující - přesně takové, v jaké se film odehrává. Navíc postavy, které v příběhu vystupují, jsou variací na osoby, se kterými se autoři skutečně setkali. S ţákem Svátkem chodil ZS do třídy 47. Postavy, které ztvárnili samotní autoři, Šlajs a Tuček, mají svůj předobraz ve dvou pracovnících Brandýských strojíren, které LS učil. Nějakého Hujera jsme měli ve třídě všichni, a tak jediná postava, kterou nikdo nikdy neviděl, je Hliník. Větu Hliník se odstěhoval do Humpolce zná kaţdý a z Hliníka se stal fenomén, přestoţe nikdo toho jména v Humpolci, dokonce ani Praze, nikdy nebydlel. V roce 2002 byla v Humpolci odhalena pamětní deska, na které stojí Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané. Hliník má dokonce i své muzeum tzv. Hliníkárium, které bylo otevřeno v roce Hlavní roli Jiřího Kroupy staršího ztvárnil Jiří Sovák. Jeho syna hrál Jiří Schmitzer, který je i ve skutečnosti jeho synem. Jiří Sovák to netušil, ale pánové Svěrák se Smoljakem si vysnili, ţe by tuto roli měl hrát právě on. S tímto návrhem potom přišli za reţisérem Oldřichem Lipským, který s tím souhlasil a Jiřího Sováka do role Jiřího Kroupy staršího obsadil. V roce 2000 zavzpomínal Jiří Sovák na "Marečka" a řekl: Je to perfektně napsaná sranda. Kdyţ mi dali do ruky scénář, moc se mi líbil. Byl naprosto mimořádný. Všechny scénáře jsem si musel dotvářet, ale tohle bylo dílo takřka dokonalé, nemusel jsem měnit ani ťuk. 48 Poslední věta přesně vystihuje styl práce Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, s nímţ začali uţ v Divadle Járy Cimrmana. V první řadě jde o text. A tento text musí být tak dokonale vytvořen, aby jej bylo škoda měnit a aby pokud moţno nedával mnoho moţností 47 To je ten, který musí při výkladu ve fyzice chodit po třídě. pozn. aut. 48 ČERMÁKOVÁ, Dana, Fenomén Zdeněk Svěrák, 2. vyd. Praha : Imagination of people, 2012, str

24 k improvizaci. Autoři si řekli, ţe kdyţ uţ si dali s nějakým slovem dlouhou práci, tak přece někdo nemůţe vymyslet narychlo něco lepšího. Dalším společným počinem, poprvé v reţii Ladislava Smoljaka, kterou úředně a profesně zastřešil Zdeněk Podskalský starší, byla komedie Kulový blesk 49. Kulový blesk je o dvanáctinásobné výměně bytů v průběhu jednoho dne. V tomto filmu ztvárnil hlavní roli doktora Radosty Rudolf Hrušínský. Impulsem pro napsání filmu na toto téma bylo vyprávění jejich známého o tom, jak se zúčastnil čtyřnásobné výměny bytů. V roce 1980 byly natočeny hned 2 filmy z dílny ZS a LS. Byla to komedie Vrchní, prchni! 50 o knihkupci Daliboru Vránovi (Josef Abrhám), který zjistí, ţe si jej lidi v restauracích pletou s číšníkem a dostane nápad, jak si přivydělat. Druhým realizovaným počinem je dodnes příliš nedoceněný film Trhák 51 o natáčení filmové hudební show. Málokdo ví, ţe původně měl hrát hlavní roli Dalibora Vrány ve filmu Vrchní, prchni! Petr Nároţný. Podobně jako v případě Jiřího Sováka a Marečka si jej vysnil ZS. Zde však došlo k prvnímu ostrému střetu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, který s obsazením Petra Nároţného nesouhlasil s tím, ţe jej lidi znají jako "vzteklého blbce". V té době se totiţ Petr Nároţný zapsal do povědomí českého publika jako cholerická postava ve scénkách Miroslava Šimka a Luďka Soboty. ZS byl donucen ustoupit. Dnes si s postavou Dalibora Vrány nikoho jiného neţ Josefa Abrháma nespojujeme. S odstupem času se jeví jako neskutečné, ţe by měl elegantního sukničkáře a podvodníčka hrát někdo jiný. Filmu Trhák se bohuţel dodnes nedostalo dostatečného ocenění. Přitom se jedná o jedinečný parodický klenot, který přesně vystihuje dobu socialismu 80. let. Popisuje, jak můţe být sloţitá realizace jednoduchého scénáře, který měl původně být sondou do ţivota lidí na vesnici, ale nedůvtipný reţisér z něj nevědomky vytváří 49 Kulový blesk - reţie Ladislav Smoljak a Zdeněk Podskalský starší, Vrchní, prchni! - reţie Ladislav Smoljak, Trhák - reţie Zdeněk Podskalský starší,

25 jakousi pokřivenou muzikálovou parodii. Tento film je zajímavý i svým hereckým obsazením. Hrají tu jak známí herci (Josef Abrhám, Rudolf Hrušínský, Stella Zázvorková, Petr Čepek atd.), tak zpěváci (Waldemar Matuška, Hana Zagorová, Petr Spálený, Jiří Korn, Milan Drobný, Michal Tučný atd.) a samozřejmě nesmí chybět i samotní autoři. Zdeněk Svěrák jako scénárista Jíša a Ladislav Smoljak jako reţisér Sváťa Kohoutek. Film je plný písní, které napsali tehdejší hvězdní autoři - Jaroslav Uhlíř, Karel Vágner, Petr Skoumal a Vítězslav Hádl. Po těchto filmech následovaly filmy s cimrmanovskou tématikou. Byly to filmy Jára Cimrman leţící, spící 52, Rozpuštěný a vypuštěný 53 a Nejistá sezóna 54. První zmíněný Jára Cimrman leţící, spící je ţivotopisem největšího českého génia, jímţ se v té době uţ skoro dvacet let ZS a LS zabývali. Hlavní roli Járy Cimrmana ztvárnil Zdeněk Svěrák, který netušil, ţe ho LS do této role obsadí a dozvěděl se to aţ z rozhlasu. Mnoho lidí si s Cimrmanem spojuje spíše Ladislava Smoljaka (ZS by mohl být podle některých příliš velkého vzrůstu), ale vysvětlení, proč hraje Cimrmana Zdeněk Svěrák je prosté. Láďa reţíroval, proto jsem Cimrmana hrál já, říká k tomu ZS. Ve filmu je scéna, kdy Cimrmana napadne, ţe dá Čechům moře a tak namaluje obrovský obraz, který visí mezi dvěma domy v jedné praţské ulici. Shodou okolností měl v den, kdy se tato scéna točila, pohřeb Leonid Breţněv. Autoři se báli, ţe jim tuto scénu nepovolí natočit, protoţe bylo potřeba, aby šla Starým městem sokolská kutálka. Nakonec to úřady povolily. Zdeněk Svěrák vzpomíná: Já vím, ţe nějaký dva dědkové stáli na ulici a nevěděli, ţe se točí, a kdyţ přišla ta sokolská kapela, tak jeden druhýmu říká Vidíš, člověče, sotva Breţněv natáhne brka, tak uţ se sokolové rojej 55. Film Rozpuštěný a vypuštěný je zfilmovanou a šířeji rozvedenou cimrmanovskou hrou Vraţda v salonním coupé. Hlavní roli detektiva Trachty ztvárnil Jiří Zahajský. Obsazení této role se stalo jablkem sváru mezi Zdeňkem Svěrákem 52 Jára Cimrman leţící, spící - reţie Ladislav Smoljak, Rozpuštěný a vypuštěný - reţie Ladislav Smoljak, Nejistá sezóna - reţie Ladislav Smoljak, Tatínek - reţie Jan Svěrák, 2004, 1:01:49 25

26 a Ladislavem Smoljakem. Svěrák si totiţ přál hrát inspektora Trachtu, ale Smoljak trval na tom, ţe hlavní role filmu musí být obsazeny hlavně profesionálními herci. Svěrák se, jak sám říká, trošku urazil a v témţe roce to mělo za důsledek jeho účinkování ve filmu Co je vám, doktore? 56. Třetím a posledním z "velkých" filmů, které spolu ZS a LS natočili, byla Nejistá sezóna. Jde o příběh hereckého souboru, který sice má úspěch u publika, ale provází ho neustálé potíţe s nadřízenými orgány. Ani jednou nepadne zmínka o Cimrmanovi, ale všechny herce tohoto divadla hrají právě cimrmani. Navíc se skoro všechny situace, jimţ musí divadlo čelit, členům Divadla Járy Cimrmana skutečně staly. Před a po tomto filmu uţ Svěrák se Smoljakem natočili pouze pár televizních filmů a věnovali se hlavně svému divadlu. Posledním filmem, který Ladislav Smoljak natočil, je televizní film Dvě z policejní brašny 57, ke kterému napsal scénář Zdeněk Svěrák. Ţádné další společné filmy aţ do Smoljakovy smrti nevznikly Scénárista Zdeněk Svěrák "Jedině psaním se něco napíše." Zdeněk Svěrák Zdeněk Svěrák spolupracoval dlouhé roky na scénářích vţdy s nějakým jiným autorem. Byly to jak filmy s jiţ zmíněným Ladislavem Smoljakem, tak filmy s různými dalšími reţiséry a scénáristy. Za zmínku určitě stojí filmy Ať ţijí duchové! 58 (k nimţ napsal scénář spolu s reţisérem Oldřichem Lipským a otextoval všechny písně, které sloţil Jaroslav Uhlíř) a Tři veteráni 59 (původně pohádka Jana Wericha, kterou upravil opět s reţisérem Oldřichem Lipským). Po konfliktu s LS 56 Co je vám, doktore? - reţie Vít Olmer, Dvě z policejní brašny - reţie Ladislav Smoljak, Ať ţijí duchové! - reţie Oldřich Lipský, Tři veteráni - reţie Oldřich Lipský,

27 souvisejícím s natáčením filmu Rozpuštěný a vypuštěný uţ pracoval Zdeněk Svěrák většinou, s několika málo výjimkami, sám. Prvním samostatným scénářem ZS je scénář k filmu Co je vám, doktore?, který reţíroval Vít Olmer. Shodou okolností zrovna v době, kdy byli Svěrák se Smoljakem rozkmotřeni, se ZS ozval Vít Olmer s nabídkou na natočení filmu, s tím, ţe by si v něm zahrál i hlavní roli. Svěrák se tohoto úkolu chopil, protoţe v něm viděl příleţitost, jak ukázat kamarádovi "Láďovi", ţe umí hrát. Do té doby dával vţdy to, co napsal, Smoljakovi přečíst, ale u tohoto scénáře tomu tak nebylo. Teprve aţ scénář k filmu Vratné lahve 60 s Ladislavem Smoljakem opět konzultoval. Co je vám, doktore? je příběhem o stárnoucím zubaři Bohuslavu Burdovi, který chce opustit stereotypní styl ţivota a zamiluje se do spolupracovnice svojí ţeny. Jeho manţelka však myslí pouze na kariéru a názory jejího manţela ji nezajímají. Podobný příběh má i další film Jako jed 61, jenţ Svěrák spolu s reţisérem Vítem Olmerem natočil. V tomto filmu však uţ pouze hrál. Scénář napsal Vít Olmer spolu s Jiřím Joskem. Dalším filmem, ke kterému napsal scénář ZS, je film Vesničko má středisková 62. Tento film vznikl zvláštní náhodou a shodou okolností. Jednoho dne zavolal Zdeňku Svěrákovi vedoucí tvůrčí skupiny na Barrandově Karel Cop, ţe v archívu čekají revizi a ţe omylem vyplatili dvakrát dva tisíce korun za námět k nějakému filmu. Jestli by mohl napsat cokoliv v rozsahu dvou stran, co by se mohlo vydávat za nějaký jiný námět. Navíc to bylo potřeba stihnout do druhého dne. Naštěstí měl v této práci ZS naprosto volnou ruku, protoţe mu Karel Cop řekl, ţe to nikdy nikdo nebude číst. Tuto synopsi si náhodou přečetl Jiří Menzel, kterému se námět zalíbil a bylo mu líto jej nevyuţít. A tak poprosil Zdeňka Svěráka, aby téma rozvedl a napsal plnohodnotný scénář. Trvalo to osm let a na světě byl scénář k filmu Vesničko má středisková. 60 Vratné lahve - reţie Jan Svěrák, Jako jed - reţie Vít Olmer, Vesničko má středisková - reţie Jiří Menzel,

28 Ve filmu je sice ústředním motivem vztah řidiče Pávka (Marián Labuda) a jeho závozníka Otíka (János Bán), ale kolem nich se točí celá řada různých postav a jejich vztahů. Dramaturg Václav Šašek tvůrcům filmu poradil, aby z Otíka udělali jakýsi lakmusový papírek. Jak se obyvatelé vesnice chovají k němu, takoví jsou i ve skutečnosti. Máme zde ţárlivého Turka (Petr Čepek) s jeho krásnou ţenou Janou (Libuše Šafránková), svérázného a dobráckého doktora Skruţného, který má neustále problémy se svým autem (Rudolf Hrušínský). Dále například akademického malíře Rybu, kterého si zahrál samotný Svěrák. Film byl dokonce nominován v roce 1987 na Oscara. Z filmu je sice cítit jistá idyličnost a selankovitost, ale Jiří Menzel dokázal natočit film, který i po více jak 25 letech patří mezi nejúspěšnější a nejoblíbenější české filmy. S koncem komunistické éry přichází začátek spolupráce Zdeňka Svěráka s jeho synem Janem Svěrákem, která trvá dodnes. Ještě, kdyţ pracoval ZS s Vítem Olmerem, bavili se o moţnosti zfilmování svých vzpomínek na dětství. Vít Olmer poté ale dostal nabídku točit Tankový prapor 63, proto z této spolupráce sešlo. K otcově látce se však dostal syn. A tak do českých kin v roce 1991 přišla Obecná škola 64, která tvoří spolu s dalšími dvěma filmy Kolja 65 a Vratné lahve 66 jakousi volnou trilogii. Ve filmu Obecná škola si ZS zavzpomínal na své dětství a přenesl tak své vzpomínky na filmové plátno. Děj filmu se točí kolem malého Edy Součka a jeho ţivota na přelomu let 1945 a Poněvadţ čistě chlapecká třída dovedla svou učitelku do blázince, přichází do třídy nový učitel, který pouţívá poněkud neortodoxní metody. Chodí ve vojenské uniformě, za pasem pistoli, zná řadu vojenských historek a na kluky má stále připravenou rákosku. Získá si respekt celé třídy, ale kvůli svým milostným aférkám musí nakonec školu opustit. Eda pak časem 63 Tankový prapor - reţie Vít Olmer, Obecná škola - reţie Jan Svěrák, Kolja - reţie Jan Svěrák, Vratné lahve - reţie Jan Svěrák,

29 poznává, ţe historky třídního učitele asi nebudou úplně pravdivé a ţe mu můţe být dostatečným hrdinou i jeho vlastní otec. Jmenuji se Igor Hnízdo!. Tato památná věta jakoby popsala celou postavu třídního učitele, kterého skvěle ztvárnil z emigrace se navrátivší Jan Tříska. Pro postavu učitele potřebovali tvůrci někoho s prvky světáctví, coţ Jan Tříska díky emigraci měl. Dnes si uţ nedokáţeme představit v této roli někoho jiného. Mezi další postavičky patří ředitel školy v podání Rudolfa Hrušínského a jeho památné hlášení Haló, haló! Školní hlášení. Naše škola získala několik vstupenek na divadelní představení Idiot. Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť se dostaví do ředitelny. Zdeněk Svěrák si zahrál tatínka Edy Součka 67. Ke klasickým scénám tohoto filmu patří jeho příchod domů, celého špinavého a zabláceného (kluci upravovali jeho kolo, kterým jezdí do práce, na závodní), se slovy "Kde jsou moje blatníky?!". ZS pracoval ve všech svých scénářích s vlastními zkušenostmi, popřípadě vyprávěním jiných. Absolutní fabulaci v jeho dílech nenajdeme. ZS potřebuje napřed prvotní impuls, od kterého dále větví situace, aţ z toho vznikne nějaký ucelený tvar. Obecnou školou se například snaţil přiblíţit svému oblíbenému filmu Amarcord 68, jehoţ scénář povaţuje za takřka dokonalý a jemu velmi blízký. Film Obecná škola byl stejně jako Vesničko má středisková nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film. Přesně deset let po premiéře vyšla v Hospodářských novinách recenze, z níţ vyjímáme: Evergreen Obecná škola, kterým před deseti lety vstoupil do české kinematografie reţisér Jan Svěrák, naznačil zásadní rysy celé jeho tvorby. V tomto úsměvném leporelu z poválečné praţské periferie figurují postavy dvou protichůdných muţů zosobňujících kontrastní póly naší mentality. Prvním z nich je otec jednoho z dětských hrdinů, rozšafný pan Souček ztělesňující zápecnickou váhavost, ale také demokratickou solidnost. Druhým je učitel Hnízdo, který ţákům vštěpuje národní hrdost a reprezentuje přímočaré hrdinství a prášilovské 67 Vlastně hrál svého otce. pozn. aut. 68 Amarcord - reţie Federico Fellini,

30 fanfarónství. Reţisér Jan Svěrák se uţ v Obecné škole předvedl jako vynalézavý aranţér okouzlený nejrůznějšími mechanismy i moţnostmi zobrazovat svět jako unikátní skládanku přírodnin, organismů, lidských výtvorů a nejednoznačných povah. Jeho obdiv vůči americkým spektáklům prozrazuje magický záběr, v němţ se postupně rozzáří pouliční osvětlení. Fascinaci dopravními prostředky, kterou pak naplno rozehrál v Tmavomodrém světě, vyjadřuje slavná vlaková scéna podmalovaná Largem z Dvořákovy Novosvětské. Obecné škole jako jednomu ze skvostů naší polistopadové kinematografie, ozdobené Oscarovou nominací, nechybí sarkastický politický podtext. Film nabízí roztomilé ohlédnutí do časů, kdy ještě neexistoval třídní boj, Vítězný únor ani další komunistické výdobytky. V přeţívající prvorepublikové harmonii se však uţ tehdy začínaly ozývat zlověstné tóny. Hořce-groteskní paradox Svěrákova vyprávění spočívá v tom, ţe ani sebeprozíravější dospělí je v době poválečných iluzí nemohli slyšet. 69 Po Obecné škole přišel aktuálně nejvíce ceněný film tandemu Jana a Zdeňka Svěrákových Kolja, jeden z nejúspěšnějších českých filmů vůbec. Kolja znamenal po třiceti letech pomyslný návrat českého filmu na vrchol - získal amerického Oscara. Kolja měl úspěch na všech moţných frontách. Na svém kontě má hlavní cenu Grand Prix na 9. Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu, cenu za nejlepší scénář a cenu starosty města Tokia na témţe festivalu, na Benátském filmovém festivalu získal cenu Mezinárodní katolické organizace pro film a audiovizuální tvorbu, vyhrál cenu za nejlepší zahraniční film od Australských kritiků, Zlatý globus (jako vůbec první český film), sedm Českých lvů 70, kameraman Vladimír Smutný byl oceněn na MFF v Madridu a Zdeněk Svěrák na tomtéţ festivalu obdrţel cenu za nejfotogeničtější objekt. Kolja byl nominován na Evropskou filmovou cenu Felix, získal cenu za nejlepší herecký výkon v zahraničním filmu a nejlepší zahraniční rodinný film 69 ČERMÁKOVÁ, Dana, Fenomén Zdeněk Svěrák, 2. vyd. Praha : Imagination of people, 2012, str Český lev za rok 1996 v kategorii nejlepší film, nejlepší reţie - Jan Svěrák, nejlepší ţenský herecký výkon v hlavní roli - Libuše Šafránková, nejlepší muţský herecký výkon ve vedlejší roli - Andrej Chalimon, nejlepší scénář - Zdeněk Svěrák, nejlepší střih - Alois Fišárek, cena filmových kritiků a cena časopisu Cinema. 30