3. NEZAMĚSTNANOST A VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA

Transkript

1 3. NEZAMĚSTNANOST A VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA V České republice je nezaměstnanost definována dvojím způsobem: Národní metodika, používaná Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV), vychází z administrativních zdrojů, tj. z evidence úřadů práce o uchazečích o zaměstnání. Tato metodika slouží zejména jako podklad pro rozhodovací a legislativní kroky v oblasti domácího trhu práce. Naproti tomu mezinárodní metodika, která vychází z definic Mezinárodního úřadu práce (International Labour Organisation ILO) a která se používá ve výběrovém šetření pracovních sil (VŠPS), je vhodná především k mezinárodní komparaci. Základním ukazatelem týkajícím se nezaměstnanosti je míra nezaměstnanosti, která vyjadřuje podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle. Tento ukazatel je v národní metodice označován jako míra registrované nezaměstnanosti a v mezinárodní metodice jako obecná míra nezaměstnanosti. Rozdíl mezi těmito dvěma měrami spočívá zejména v použité metodice stanovení čitatele a jmenovatele, ale i v rozdílných zdrojích dat a časových charakteristikách. Ve vývoji obou měr nezaměstnanosti (obecné a registrované) bylo v uplynulých letech možno zaznamenat specifické rozdíly. Trendy vývoje obou měr byly sice shodné, ale dosahované hodnoty byly výrazně rozdílné - rozdíly se pohybovaly kolem 2 procentních bodů (p.b.). V roce 2004 přistoupilo proto Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) k opatření, jež přineslo změnu metodiky výpočtu míry registrované nezaměstnanosti a mělo za cíl zlepšit mezinárodní komparabilitu daného ukazatele. Na straně čitatele šlo nově o využití institutu tzv. dosažitelných nezaměstnaných uchazečů (jsou schopni nastoupit do zaměstnání do dvou týdnů). Na straně jmenovatele se do pracovní síly začali kromě zaměstnaných a nezaměstnaných osob započítávat i pracující cizinci. Tato změna přinesla, kromě již zmíněné lepší mezinárodní srovnatelnosti daných ukazatelů, rovněž sblížení míry registrované nezaměstnanosti s obecnou mírou nezaměstnanosti. V letech 2003 až 2008 vykazovala míra registrované nezaměstnanosti v České republice setrvalý pokles. Tempo snižování míry nezaměstnanosti se však mezi lety 2007 a 2008 výrazně přiblížilo nule: V prosinci 2008 činila nezaměstnanost 5,96 %, tj neumístěných uchazečů o zaměstnání, a oproti stejnému období předchozího roku se tak snížila o pouhé 0,02 p.b. Tento fakt předznamenal následné výrazné zvyšování míry nezaměstnanosti v roce 2009, kdy se již na trhu práce plně projevily důsledky ekonomické krize. V březnu 2009 dosahovala míra registrované nezaměstnanosti v ČR 7,74 % ( uchazečů), v červnu to bylo 7,99 % ( uchazečů) a v prosinci 2009 potom již 9,24 % ( neumístěných uchazečů o zaměstnání), což představovalo zvýšení o 3,28 procentního bodu oproti konci roku Kulminačního bodu bylo dosaženo v únoru 2010, kdy míra registrované nezaměstnanosti dosáhla v ČR hodnoty 9,94 % ( uchazečů). Míra nezaměstnanosti žen přitom činila k tomuto datu dokonce 10,56 % a míra nezaměstnanosti mužů potom 9,48 %.

2 Graf 3.1 Počet neumístěných uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst v ČR v letech 2002 až Počet uchazečů o zaměstnání Počet volných pracovních míst Zdroj: MPSV Ve srovnání jednotlivých krajů ČR, dosáhl v závěru roku 2009 nejvyšší míry nezaměstnanosti Ústecký kraj (13,61 %, což představuje uchazečů), dále potom kraj Olomoucký (12,19 %, uchazečů), Moravskoslezský (12,14 %, uchazečů), Liberecký (11,24 %, uchazečů) a Karlovarský (11,07 %, uchazečů). Mezi kraji s naopak nejnižší mírou nezaměstnanosti zaujalo čelní místo Hlavní město Praha (3,66 %, uchazečů) a dále potom Středočeský kraj (7,01 %, uchazečů), Jihočeský kraj (7,78 %, uchazečů) a Královéhradecký kraj (7,97 %, uchazečů). Graf 3.2 Počet neumístěných uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst v krajích k Počet uchazečů o zaměstnání Počet volných pracovních míst Zdroj: MPSV

3 Graf 3.3 Míra registrované nezaměstnanosti v krajích ČR % Mezi okresy s největší nezaměstnaností patří podle údajů z okres Jeseník (16,91 %, uchazečů), okres Most (16,41 %, uchazečů), okres Hodonín (15,93 %, uchazečů), okres Bruntál (15,40 %, uchazečů) a okres Znojmo (15,38 %, uchazečů). Co se týká velikosti změn hodnot ukazatelů zaznamenaných mezi a , největšího nárůstu míry registrované nezaměstnanosti dosáhl Olomoucký kraj (nárůst o 5,32 p.b) a dále potom kraj Zlínský (nárůst o 4,70 p.b.). Největší nárůst absolutního počtu uchazečů o zaměstnání zaznamenal Moravskoslezský kraj (nárůst o uchazečů) a Jihomoravský kraj (nárůst o uchazečů). Významným ukazatelem týkajícím se nezaměstnanosti je celková doba evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. Doba trvání nezaměstnanosti je přitom u každého uchazeče výslednicí vlivu řady faktorů a závisí na mnoha objektivních i subjektivních příčinách a okolnostech. Důležitá je zejména kvalifikace uchazeče, dále pak délka praxe, věk, zdravotní stav a rodinná situace. Zásadní vliv na dobu trvání nezaměstnanosti má rovněž aktuální situace na trhu práce v daném regionu a snaha uchazeče vzdělávat se, přejít na jinou práci nebo přijmout dočasně i práci hůře placenou. Významný vliv mají rovněž legislativní opatření, spojená zejména se stanovením délky podpůrčí doby a s časovým rozfázováním vyplácení výše podpory v nezaměstnanosti. Lze říci, že mezi skupiny obyvatel nejvíce ohrožené nezaměstnaností patří absolventi škol, zdravotně postižené osoby, matky po návratu z rodičovské dovolené (chybí společenská podpora zkrácených úvazků) a uchazeči o zaměstnání ve vyšších věkových kategoriích. V rozdělení uchazečů podle celkové délky jejich evidence na úřadech práce dochází v posledních letech k zajímavým změnám. Nejvíce uchazečů o zaměstnání patří do skupiny s délkou evidence do 3 měsíců. Ke konci roku 2009 bylo evidováno celkem uchazečů o zaměstnání a z tohoto počtu bylo uchazečů evidováno právě dobu kratší 3 měsíců (31,7 %). V porovnání s rokem 2002, kdy tento podíl činil 24,0 %, došlo k nárůstu o 7,8 p.b. Počet uchazečů o zaměstnání s dobou trvání evidence mezi 3 a 6 měsíci se zvýšil ze (19,7 %) v roce 2002 na (22,2 %) v roce 2009, což představuje nárůst o 2,6 p.b. Svou roli zde ovšem sehrálo výrazné navyšování celkového počtu uchazečů o zaměstnání v posledním období, jež se logicky promítá právě do nárůstu krátkodobých kategorií. Naopak výrazný pokles byl zaznamenán u skupiny uchazečů s délkou evidence mezi 12 až 24 měsíci a u skupiny nad 24 měsíců. V prvním případě se v prosinci 2002 jednalo o osob (15,9 %) a

4 v prosinci 2009 potom o osob (11,4 %), což představuje pokles o 4,5 p.b. Ve druhém případě bylo v roce 2002 zaznamenáno v dané kategorii celkem uchazečů (21,3 %) a v roce 2009 potom (11,6 %). Zde se jedná o pokles o 9,7 p b. Graf 3.4 Struktura neumístěných uchazečů o zaměstnání podle doby evidence v letech 2002 až do 3 měsíců 3-6 měsíců 6-9 měsíců 9-12 měsíců měsíců nad 24 měsíců Průměrná délka evidence uchazečů o zaměstnání vykazovala mezi lety 2002 a 2007 setrvalý růst. V roce 2002 činila 484 dnů (cca 15,9 měsíce) a v roce 2007 to bylo již 659 dnů (cca 21,6 měsíce). V následujícím období byl zaznamenán pokles: v roce 2008 činila průměrná délka evidence 539 dnů (cca 17,7 měsíce) a v roce 2009 potom 413 dní (cca 13,5 měsíce). Tento pokles je právě důsledkem změny poměru mezi krátkodobě a dlouhodobě nezaměstnanými: S nárůstem podílu krátkodobě nezaměstnaných a poklesem podílu dlouhodobě nezaměstnaných logicky klesá průměrná doba evidence. Z roztřídění neumístěných uchazečů o zaměstnání podle věku vyplývá, že ve sledovaném období došlo k výrazné redukci podílu uchazečů ve věku mezi 20 a 24 lety. V roce 2002 bylo evidováno celkem uchazečů dané věkové kategorie (18,0 %) a v roce 2009 potom (13,3 %), což představuje pokles o 4,6 p.b. Jedná se mimo jiné o důsledek prodlužování doby přípravy na budoucí povolání u mladé generace a rovněž tak omezení nároku na vyplácení podpor v nezaměstnanosti absolventům škol. Výraznější pokles zaznamenaly také dvě další nejnižší věkové kategorie: do 19 let a rovněž od 25 do 29 let. U první z těchto kategorií došlo k poklesu z uchazečů (7,4 %) v roce 2002 na uchazečů (4,8 %) v roce U druhé kategorie se počet uchazečů obdobně snížil ze (tj. 13,6 %) v roce 2002 na (tj. 11,3 %) v roce Znatelný nárůst počtu uchazečů o zaměstnání byl naopak zaznamenán u nejvyšších věkových kategorií: mezi 55 a 59 lety a nad 60 let. Jedná se bezesporu o důsledek postupného zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu a zároveň toho, že pracovníci vyšších věkových kategorií, kteří se ocitají nedobrovolně na trhu práce v důsledku probíhajících restrukturalizací podniků, mají při hledání nového zaměstnání nižší úspěšnost než uchazeči mladší. Zatímco v roce 2002 tak bylo ve věkové skupině 55 až 59 let evidováno uchazečů (tj. 6,5 %), v roce 2009 to bylo již uchazečů (tj. 11,9 %). Obdobně ve věkové kategorii nad 60 let došlo k nárůstu z hodnoty uchazečů (0,5 %) v roce 2002 na (2,4 %) v roce 2009.

5 Graf 3.5 Struktura neumístěných uchazečů o zaměstnání podle věku k k Zdroj: MPSV Podpora v nezaměstnanosti a rozdělení uchazečů o zaměstnání do skupin podle její výše je dalším ze sledovaných ukazatelů. Mezi roky 2002 až 2009 došlo v této oblasti k výrazným změnám. Ve skupinách uchazečů pobírajících nižší podporu (do Kč) nastal pokles a naopak skupiny s vyšší podporou v nezaměstnanosti zaznamenaly nárůst. Nejvýraznější pokles byl zaznamenán ve druhé nejnižší skupině (1 501 až Kč), kde počet uchazečů poklesl o osob. Nejvýraznější nárůst naopak nastal ve skupině s podporou nad Kč, kde počet osob vzrostl o Na konci roku 2002 pobíralo z celkového počtu uchazečů o zaměstnání podporu v nezaměstnanosti celkem osob, což představovalo podíl 37,4 %. V roce 2009 pak tento podíl poklesl na 35,1 % ( osob pobírajících podporu ze všech uchazečů o zaměstnání). Graf 3.6 Struktura neumístěných uchazečů o zaměstnání podle výše podpory v nezaměstnanosti k k Roztřídění uchazečů o zaměstnání podle toho, zda se jedná o muže či o ženy vykazuje určitá specifika. Celkově se počet nezaměstnaných mezi lety 2003 až 2008 snižoval. V případě žen však došlo k nižšímu proporcionálnímu snížení, než v případě mužů. Na konci roku 2002 bylo evidováno celkem uchazečů o zaměstnání a z toho bylo žen a mužů (obě pohlaví cca 50 %). Na konci roku 2008 již byla situace odlišná: Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání bylo žen (52,1 %) a mužů (47,9 %), rozdíl tedy činil 4,2 p. b. Mezi lety 2008 a 2009 došlo k celkovému nárůstu počtu uchazečů a byla rovněž zaznamenána změna sledovaného poměru. Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání bylo mužů (52,1 %) a žen (47,9 %) opačný rozdíl ve výši 4,2 p. b.

6 Ke konci roku 2008 činila míra registrované nezaměstnanosti (celkem) 5,96 %, míra registrované nezaměstnanosti mužů byla přitom 5,02 % a míra registrované nezaměstnanosti žen 7,21 % (rozdíl 2,2 p.b.). V roce 2009 byla, bez ohledu na to, že nezaměstnaných mužů bylo více než žen, situace obdobná: míra registrované nezaměstnanosti (celkem) činila 9,24 %, míra registrované nezaměstnanosti mužů byla přitom 8,44 % a míra registrované nezaměstnanosti žen 10,33 % (rozdíl 1,89 p.b.). Důvodem je fakt, že při výpočtu míry nezaměstnanosti hraje významnou úlohu (na straně jmenovatele) rovněž počet zaměstnaných osob a pracujících cizinců. Jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěchu na trhu práce je dosažené vzdělání a kvalifikace uchazeče. Obecně lze říci, že největší problémy s uplatněním mají osoby s nejnižšími stupni dosaženého vzdělání. Mezi roky 2002 až 2008 se struktura neumístěných uchazečů o zaměstnání z hlediska dosaženého vzdělání výrazněji nezměnila. Nejpočetnější skupinou jsou vyučení uchazeči bez maturity, kterých bylo k 31. prosinci 2009 evidováno celkem , což představovalo 41,7 % ze všech uchazečů. Druhou největší skupinou byli uchazeči se základním vzděláním (včetně uchazečů s nedokončeným základním vzděláním), kterých bylo , tj. 26,6 %. Mezi skupinami s výrazně nižším procentuelním podílem dominují uchazeči s úplným středním vzděláním s maturitou (82 110, 15,2 %). Ostatní vzdělanostní kategorie dosahují nižších procentuelních podílů. V mezinárodním srovnání měr nezaměstnanosti se v rámci EU pracuje s tzv. harmonizovanou obecnou mírou nezaměstnanosti, která je konstruována podle definic Mezinárodního úřadu práce (ILO). Z tohoto srovnání vyplývá, že Česká republika se mezi roky 2002 až 2009 držela pod průměrem zemí EU 27, EU 25 a, s jedinou výjimkou roku 2004, i pod průměrem zemí EU 15. V roce 2009 dosahovala harmonizovaná obecná míra nezaměstnanosti v ČR výše 6,7 %, což ji ve srovnání s ostatními zeměmi EU zařadilo na sedmé místo. Nejnižší míry dosáhlo již tradičně Nizozemí (3,7 %), dále potom Rakousko (4,8 %), Lucembursko (5,1 %) a Kypr (5,3 %). Nejvyšší nezaměstnanost byla naopak zaznamenána ve Španělsku (18,0 %) a v Lotyšsku (17,1 %). Graf 3. 7 Obecná míra nezaměstnanosti v zemích EU v letech 2002 až 2009 Zdroj: Eurostat

7 Graf 3. 8 Obecná míra nezaměstnanosti v ČR a v zemích s ní sousedících v letech 2002 až 2009 Zdroj: Eurostat Obecná míra nezaměstnanosti osob ve věku do 25 let vykazuje v jednotlivých zemích EU veliké rozdíly dosahující až desítek procent. V roce 2009 činila tato míra v ČR 16,6 % a držela se tak pod průměrem EU 27 (19,7 %). Nejnižší míry dosáhlo Nizozemí (7,7 %) a nejvyšší potom Španělsko (37,8 %) a Lotyšsko (33,6 %). Volná pracovní místa Volná pracovní místa na trhu práce jsou poptávaná jednotlivými zaměstnavateli, případně agenturami práce. Podle zákona o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.), zaměstnavatel získává zaměstnance v potřebném počtu a struktuře sám nebo za pomoci úřadu práce. Zároveň je povinen do 10 kalendářních dnů oznámit příslušnému úřadu práce volná pracovní místa a ve stejné lhůtě oznámit i obsazení těchto míst. Volnými pracovními místy se rozumí nově vytvořená nebo uvolněná pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance nebo je hodlá obsadit dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. Úřad práce volná pracovní místa nabízí uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání. V analyzovaném období dosáhla nabídka volných pracovních míst vrcholu v první polovině roku 2008, ale již v závěru téhož roku se začal projevovat pokles jejich počtu. Během roku 2009 v důsledku hospodářské krize pak došlo k zřetelnému poklesu nabídky volných pracovních míst. Z dat Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že na konci roku 2009 připadalo na jedno volné pracovní místo 17,4 uchazeče, zatímco v předchozích letech to bylo výrazně méně (v roce ,8, v následujícím roce 4,8, v roce 2007 dokonce jen 2,5, o rok později 3,9). Nejméně nabídek ve vztahu k počtu nezaměstnaných měly k dispozici úřady práce v krajích Ústeckém (34,8 uchazečů na 1 volné pracovní místo), na Vysočině (37,5) a především v kraji Olomouckém (50,1). Dokonce i

8 v Praze, kde nabídka pracovních příležitostí dlouhodobě převyšovala poptávku, připadlo koncem roku 2009 na 1 volné pracovní místo 3,5 uchazečů o zaměstnání. Z pohledu okresů byla situace nejhorší v Prostějově (87,9), Jihlavě (75,6), Teplicích (74,0) a Děčíně (71,9). ČSÚ od roku 2005 využívá informace ze statistik MPSV k propočtu ukazatele míra volných pracovních míst. Tato míra představuje podíl volných míst na celkovém počtu pracovních míst, tj. obsazených i volných, a uvádí se v procentech. Zpracovává se čtvrtletně, průměry jsou vypočteny ze stavu k 15. kalendářnímu dni příslušných měsíců a podle mezinárodní metodiky nejsou zahrnuta volná místa nabízená subjekty, které dosud žádné zaměstnance neměly. Data o obsazených pracovních místech jsou čerpána z výběrového šetření pracovních sil (v podmínkách ČR definována jako součet počtu zaměstnanců a členů produkčních družstev s jediným a dalším zaměstnáním). Toto výběrové šetření provádí Český statistický úřad ve čtvrtletní periodicitě. ČSÚ má možnost data získaná z MPSV propojit s charakteristikami zaměstnavatele z Registru ekonomických subjektů. A tak je možno data členit nejen podle charakteristik volných míst, např. klasifikace zaměstnání (KZAM), vzdělání, ale i atributů podniků, které volná místa nabízejí, např. dle místa pracoviště, velikosti zpravodajské jednotky a odvětví ekonomické činnosti. Míra volných pracovních míst v ČR v letech dle metodiky ČSÚ Ukazatel v % Míra volných míst ČSÚ 1,4 2,0 2,8 3,2 1,2 Zdroj: MPSV Míra volných pracovních míst podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností je čtvrtletně zveřejňována Českým statistickým úřadem v publikaci Ukazatele sociálního a hospodářského vývoje ČR. Určitá část nabízených VPM je tzv. dočasných - tato volná pracovní místa jsou nabízena na dobu určitou (sezónní práce, zástup za mateřskou dovolenou, termínovaná práce apod.). Jejich podíl se meziročně stále zvyšuje, v roce 2009 činil v průměru 22,5 % z celkového počtu míst, zatímco v předchozím roce to bylo 13,5 %. Nejčastěji se vyskytuje nabídka práce na dobu určitou na období měsíců. V mezinárodním srovnání se Česká republika v rámci evropské sedmadvacítky pohybuje lehce pod průměrem. Porovnání s vybranými státy nabízí přiložený graf, kompletní přehled je v tab. č v příloze.

9 Míra volných pracovních míst ve vybraných zemích EU - srovnání let 2005, 2007 a 2009 Zdroj: Eurostat