Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a právní věda Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a právní věda Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Exekuční řízení ve světle novely č. 286/2009 Sb. Barbora Nováková 2010/2011 0

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Exekuční řízení ve světle novely č. 286/2009 Sb. zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Barbora Nováková 1

3 Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala všem těm, kteří mi poskytli dostatečné odborné znalosti i stabilní zázemí a podporu k tomu, abych vytvořila tuto diplomovou práci. Děkuji zejména JUDr. Ing. Radovanu Dávidovi za jeho odborné vedení i podnětné rady. Poděkování patří i celému exekutorskému úřadu JUDr. Milana Vlhy, díky kterému jsem měla moţnost poznat, jak exekuční řízení probíhá v praxi. 2

4 OBSAH 1. ÚVOD POSTAVENÍ SOUDNÍHO EXEKUTORA V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU PRŮBĚH EXEKUČNÍHO ŘÍZENÍ NEJVÝRAZNĚJŠÍ ROZDÍLY MEZI ŘÍZENÍMI DLE EXEKUČNÍHO ŘÁDU A OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZMĚNY, KTERÉ PŘINESLA NOVELA Č. 286/2009 SB Zahájení exekučního řízení Generální inhibitorium Vyjímky z generálního inhibitoria Provozování běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má povinný vyživovací povinnost, a udržování a správa majetku Složení vymáhané částky u exekutora Doložení dostačujícího majetku Prodej věcí povinným Dobrovolná úhrada po výzvě Složení jistoty v řízení o odkladu a zastavení exekuce Majetek státu Zásada přiměřenosti Posílení rozhodovacích pravomocí exekutora Rozhodování o pořádkové pokutě Rozhodování o odkladu exekuce Rozhodování o zastavení exekuce Rozhodování o vyškrtnutí věci ze soupisu Rozhodování o ustanovení opatrovníka Rozhodování při jednotlivých způsobech provedení exekuce Exekutorské zástavní právo Vyškrtnutí věci ze soupisu Náklady exekuce Samospráva exekutorů Změny v jednotlivých způsobech provádění exekuce Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů Exekuce přikázáním pohledávky Exekuce prodejem movitých věcí Exekuce prodejem nemovitosti ZÁVĚR ENGLISH SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA

5 1. Úvod Předkládaná diplomová práce je věnována stále aktuálnímu tématu exekucí, které v poměrně nedávné době prošly několika novelizacemi, a další změny je čekají v blízké budoucnosti. V současné době narůstá procento populace lidí, kteří jiţ měli s exekucí co do činění. Prezentace bankovních produktů, a to zejména půjček a hypoték, se nese v duchu snadno a rychle, coţ mnohdy bohuţel vede právě k ţivotu na dluh a v krajním případě k exekuci. Jak uvádí Šonka 1, je třeba si uvědomit, ţe příčiny obrovského kvanta nařizovaných exekucí je třeba spatřovat nikoli v osobě exekutora, ale v osobě samotného dluţníka. Dluţník se dostane do situace, kdy jiţ nezvládá své závazky plnit. Věřitel se pak obrátí na státní orgán, aby svou pohledávku vymohl. Stejně jako je právní norma bez sankce imperfektní, stejně tak by bylo moţno označit za imperfektní soudní řízení bez moţnosti státního donucení ke splnění uloţené povinnosti. Věřitel se mohl obrátit na soud s návrhem, aby byl jeho přiznaný nárok vymáhán s pomocí státního moci. Počínaje vstoupil v platnost exekuční řád a tím byl zaveden zcela nová forma státního donucení k vymoţení povinnosti uloţené exekučním titulem. Věřitelům, kteří v pomalé a neefektivní vymáhání pohledávek soudy jiţ mnohdy přestali důvěřovat, svitla nová naděje. Dle statistik dostupných na webu Exekutorské komory ČR kaţdým rokem počet nařízených exekucí stoupá, coţ svědčí o tom, ţe se soudní exekutoři v praxi osvědčili. Vymahatelnost pohledávek zejména v prvních letech oproti soudnímu výkonu rozhodnutí neuvěřitelně narostla. V loňském roce se nárůst sice zastavil, přesto je počet nařízených exekucí obrovský. 2 Praxe však postupem let poukázala na nedostatky právní úpravy, které je potřeba odstranit. Proto byl jiţ exekuční řád mnohokrát novelizován, a to zejména v posledních třech letech. Tato práce se má zaměřit na jednu z novel, konkrétně na novelu č. 286/2009 Sb. a její dopad na stav exekučního řízení. Cílem této práce je zjistit, popsat a analyzovat změny, kterými exekuční řízení prošlo po přijetí novely č. 286/2009, zejména s pomocí metody analýzy a komparace. 1 ŠONKA, Petr. Práva a povinnosti účastníků exekučního řízení podle exekučního řádu. Právo a rodina. 2010, roč.12, č.10. ISSN X., s ČTK. Exekutorská komora: Nárůst počtu exekucí se po letech zastavuje. Sportovninoviny.cz [online] , [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN

6 Dále si kladu za cíl zhodnotit současný právní stav exekučního řízení podle exekučního řádu se zaměřením zejména jeho na nedostatky a úskalí. Současná právní úprava exekucí prováděných soudními exekutory byla přijata bez dostatečného zpracování celé této problematiky. Ačkoli soudní exekutoři v České republice fungují jiţ deset let, neexistuje ţádná publikace, která by se výhradně a dopodrobna věnovala výhradně tomuto tématu. Rovněţ judikatura vzhledem k relativně krátké době od účinnosti novely, není zatím nijak bohatá. Proto se domnívám, ţe mnou provedené zpracování tohoto tématu bude přínosné. V této práci bych se ráda nejprve stručně věnovala obecnějšímu vymezení exekučního řízení, postavení soudního exekutora v českém právním řádu a také, v souladu se zadáním diplomové práce, srovnání s výkonem rozhodnutí dle občanského soudního řádu. Hlavní částí práce pak bude samotné vymezení konkrétních změn, které novela 286/2009 Sb. do exekučního řádu přinesla. Kaţdou změnu analyzuji a v závěru zhodnotím její přínos a vhodnost. V případě, ţe nastalou změnu zhodnotím jako nevyhovující, pokusím se také navrhnout vhodnější řešení. Poté se, opět spíše krátce a popisně, zmíním o vybraných způsobech provedení exekuce a změnách, které také je postihly. Ačkoli popis způsobů exekuce není přímo náplní mé diplomové práce, povaţuji za vhodné z hlediska koncepční celistvosti práce jej do ní zahrnout také. 5

7 2. Postavení soudního exekutora v českém právním řádu Jedním z rozdílů mezi výkonem soudního rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. a exekučním řízením dle exekučního řádu je subjekt, který výkon rozhodnutí provádí. S exekučním řádem vstoupila téměř před deseti lety do českého právního řádu nová právnická profese soudního exekutora. Vzhledem k tomu, ţe postavení soudního exekutora je poměrně specifické, rozhodla jsem se mu věnovat samostatnou kapitolu. Část veřejné soudní moci byla přenesena na zvlášť pověřené fyzické osoby, které mají povinnost vykonávat tuto přenesenou soudní moc nezávisle, přičemţ mohou činit všechny úkony, s výjimkou úkonů taxativně vymezených, potřebné k provedení exekuce a tyto úkony jsou povaţovány za úkony soudu. 3 Exekutor je tedy vybaven státní mocí, ovšem je také soukromou osobou v postavení podnikatele, který vykonává svou činnost za úplatu. Takováto smíšená povaha má své opodstatnění na jedné straně je nemyslitelné, aby výkon soudních rozhodnutí vykonávala čistě soukromá osoba, na druhé straně je i pro efektivitu a rychlost celé exekuce prospěšné, ţe na výsledku je soudní exekutor finančně zainteresován. Poslední věta ustanovení 28 e.ř. významně určuje veřejnoprávní postavení soudního exekutora, kdyţ uvádí, ţe se úkony exekutora povaţují za úkony soudu. Výše jsem zmínila, ţe exekutor má postavení podnikatele. Podnikání je definováno obchodním zákoníkem jako činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. 4 Zákonnou definici činnost soudního exekutora tedy splňuje. Oproti klasickému podnikateli, jak jej známe, se soudní exekutor liší především tím, ţe má velmi omezené moţnosti co se týče výběru, s kým bude podnikat. Soudní exekutor totiţ nemůţe odmítnout provést exekuci, takţe ačkoliv je mu jiţ před nařízením exekuce zřejmé, ţe šance na vymoţení pohledávky jsou nízké (například z důvodu, ţe povinný má hlášen trvalý pobyt na městském úřadě), zůstává úvaha o efektivnosti případné exekuce pouze na oprávněném. Kromě toho je také soudní exekutor nadán statutem úřední osoby podle 127 trestního zákoníku, coţ mu zaručuje vzhledem k povaze exekučního řízení, kdy se zejména jednání s povinnými můţe stát nebezpečnou situací, ochranu jednak před 3 GROSSOVÁ, Marie. Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi : podle stavu k aktualiz. a dopl. vyd.. Praha : Linde, ISBN s zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku 6

8 násilím ( 325 trestního zákoníku) a jednak také před vyhroţováním ( 326 trestního zákoníku). Trestní zákoník však s úřední osobou a potaţmo tedy se soudním exekutorem nespojuje jen vyšší míru ochrany, ale také moţnost, ţe by on sám mohl spáchat při výkonu své činnosti trestný čin trestné činy spáchané úředními osobami jsou vypočítány v díle II hlavy X. zvláštní části trestního zákoníku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne sp.zn. 5 TDO 478/2004 však za úřední osoby nelze povaţovat zaměstnance exekutora. Domnívám se, ţe alespoň exekutorští vykonavatelé by měli poţívat stejně jako soudní exekutor poţívat vyššího stupně ochrany, neboť on sám se mnohdy neúčastní samotného provádění exekuce a mnohdy nebývá s povinnými tak často v přímém osobním kontaktu jako sami vykonavatelé. Vykonavatel navíc musí sloţit kvalifikační zkoušku, která má zaručovat jeho znalost zákonné úpravy a dodrţování předepsaného postupu v souladu s právem. Soudním exekutorem můţe být dle ust. 9 exekučního řádu jmenován občan České republiky, který 1. má plnou způsobilost k právním úkonům, 2. získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice nebo získal vzdělání v oblasti práva na vysoké škole v zahraničí, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, anebo je toto vzdělání uznáno podle zvláštních právních předpisů. 3. je bezúhonný, 4. vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi exekutora, exekutorského kandidáta a exekutorského koncipienta podle tohoto zákona. Ministerstvo započítá zcela do exekuční praxe praxi soudce, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce, prokurátora, advokáta, notáře, komerčního právníka, státního zástupce, asistenta státního zástupce, justičního čekatele, právního čekatele prokuratury, advokátního koncipienta, notářského koncipienta, notářského kandidáta, právního čekatele státního zastupitelství a právního čekatele u komerčního právníka; z jiné právní praxe můţe započítat nejvýše 2 roky. 5. sloţil exekutorskou zkoušku. Ministerstvo uzná odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, advokátní zkoušku, notářskou zkoušku, profesní 7

9 zkoušku na komerčního právníka a závěrečnou zkoušku právního čekatele za exekutorskou zkoušku podle tohoto zákona. Předpokladem zahájení činnosti exekutora je 1. jmenování ministrem spravedlnosti po absolvování výběrového řízení, 2. sloţení slibu do rukou ministra, pokud jiţ dříve slib neskládal, 3. uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s touto činností. Exekutor provádí kromě exekuční činnosti také další činnost, kterou je příkladmo poskytování právní pomoci, sepisování exekutorských zápisů či úschova peněz. Nejdůleţitější z těchto činností je právě sepisování exekutorských zápisů, které jsou veřejnou listinou. Exekutor osvědčuje na ţádost skutkové děje a stav věci, například splnění dluhu, stav nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jestliţe jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a jestliţe se skutkový děj udál v přítomnosti exekutora nebo jestliţe se exekutor přesvědčil o stavu věci. 5 Právní pomoc můţe exekutor poskytovat pouze oprávněnému a povinnému a musí ji poskytovat tak, aby se nestal podjatým. 6 Hlavní činností však bude exekuční činnost, a proto se není třeba obávat překrývání se činností exekutora a notářů a advokátů. 7 Exekutor jako osoba určená a zplnomocněná státem k nucenému výkonu rozhodnutí je vázán pouze ústavou, zákony, mezinárodními smlouvami a jinými všeobecně závaznými právními předpisy. 8 Stejně jako osoba soudce musí být soudní exekutor nezávislý, nepodjatý a také vázán mlčenlivostí. Tato nezávislost je však uţší neţ nezávislost soudce, neboť jde o institucionální nezávislost, kdy je exekutor vázán právními předpisy a rozhodnutími soudu, vydanými v řízení o výkon rozhodnutí a 5 LAMKA, Roman; SCHELLEOVÁ, Ilona. Exekuce v zrcadle právních předpisů. 3, Soudní exekutoři a jejich exekuční činnost. Vyd. 1.. Ostrava : Key Publishing, ISBN s RADKOVA, Martina. Exekuce jiné pohledávky : praktická příručka pro soudy, soudní exekutory, finanční úřady, advokáty, daňové poradce... : příručka je zpracována k datu a znění citovaných zákonů k s přihlédnutím k novele občanského soudního řádu účinné od Praha : Linde, ISBN s HOLEŠÍNSKÝ, Petr; RAKOVSKÝ, Adam; VESELÝ, Jan. Soudní exekutoři - efektivní způsob vymáhání pohledávek. Bulletin advokacie. 2001, č. 9. ISSN s. 9 8 SCHELLEOVÁ, Ilona. Jak vymáhat dluhy právní cestou. Vyd. 1. Praha : Computer Press, ISBN s. 75 8

10 v exekučním řízení. 9 Exekuční řád však nezmiňuje nestrannost, ačkoliv judikatura o nestrannosti, zejména pak v souvislosti s náklady exekuce, hovoří. Osobně mám pochybnost, zda-li se zákonodárce úpravě této otázky nevyhnul záměrně. Ačkoliv mezi exekutorem a oprávněným nevzniká ţádný soukromoprávní vztah, z povahy exekučního řízení plyne, ţe exekutor vykonává řízení za účelem vymoţení pohledávky oprávněného. Samozřejmě se při tom nesmí dopustit nezákonného či šikanózního postupu vůči povinnému, přesto nabývám dojmu, ţe o absolutní nestrannosti se v tomto případě nedá mluvit. Finanční zainteresovanost na výsledku exekuce naznačuje, ţe nestrannost exekutora je třeba vykládat v docela odlišném světle neţ nestrannost soudce. Co se týče nepodjatosti, zde zákon hovoří jiţ zcela jasně. Pro vyloučení exekutora z provedení exekuce postačuje jiţ pochybnost o jeho nepodjatosti. Poučení o moţnosti vznést námitku k osobě exekutora je přiloţeno k usnesení o nařízení exekuce. V případě, ţe se poučení povinnému nedostane, můţe se k osobě exekutora vyjádřit i později neţ ve lhůtě 5 dní poté, kdy exekuční soud pověřil exekutora provedením exekuce nebo kdy se dozvěděl o důvodu vyloučení soudního exekutora. Poučení o moţnosti podat námitku podjatosti je účastníkům řízení rozesíláno společně s usnesením o nařízení exekuce. Zajímavý podnět k zamyšlení nabídla Winterová, kdyţ si poloţila otázku, zda není dán důvod pro vyloučení exekutora, jestliţe prováděl sepsání exekutorského zápisu, na základě kterého má vymáhat exekuci. 10 Postavení exekutora taktéţ významně ovlivňuje fakt, ţe jejich počet je v České republice omezen principem nummerus clausus. Jejich počet je tedy předem stanoven a to vyhláškou Ministerstva spravedlnosti. V současné době jich je celkem , coţ je dle mého názoru vzhledem k počtu nařizovaných exekucí zcela nedostatečný počet. Exekutoři jsou povinně organizováni v Exekutorské komoře, o které budu podrobněji psát v dalších částech práce. Stát pověřil soudního exekutora exekutorským úřadem. Vzhledem k náročnosti exekuční činnosti soudní exekutor zaměstnává také vykonavatele, případně koncipienty, kandidáty a jiné zaměstnance. V organizaci zaměstnanců soudního exekutora došlo také 9 KASÍKOVÁ, Martina, et al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) : komentář. 2. vyd.. Praha : C.H. Beck, ISBN s WINTEROVÁ, Alena. První úvahy nad novým exekučním řádem. Právní praxe. 2001, roč. 49, č. 7. ISSN s Exekutorská komora České republiky [online]. c2009 [cit ]. Seznam soudních exekutorů. Dostupné z WWW: < 9

11 po nabytí účinnosti novely č. 286/2009 Sb. k drobnější změně. Exekutor uděluje zaměstnancům pověření k vykonávání úkonů exekuční činnosti, přičemţ úprava před novelou uváděla zmocnění k vykonávání úkonů exekuční činnosti. Rozdíl mezi plnou mocí a pověřením demonstrují Řihošková, Čech a Tučková na příkladu právnické osoby: Je třeba si uvědomit, ţe jedná-li za právnickou osobu jí pověřený zaměstnanec, povaţuje se takové jednání za jednání samotné právnické osoby. Oproti tomu jedná-li za právnickou osobu někdo na základě plné moci, nejde o jednání právnické osoby, ale odlišného subjektu - zástupce. 12 Další drobné změny se dočkala úprava činnosti vykonavatelů soudního exekutora v ustanovení 27 e.ř. nyní se výslovně uvádí, ţe pověření musí být písemné. Pozorný čtenář exekučního řádu si také všimne jemné nuance zatímco před novelou se jednalo o pověření provedením úkonů, v platné právní úpravě jde o pověření prováděním úkonů. Počítá se tak s opakovanou činností vykonavatele v rámci jednoho pověření. Novela č. 286/2009 Sb. soudního exekutora učinila na soudu nezávislejším, a to zejména tím, ţe posílila jeho rozhodovací pravomoci. Nově můţe rozhodovat hned o několika záleţitostech, které dříve patřily do rozhodovacích pravomocí soudu, namátkou například o odkladu exekuce, o zastavení exekuce, nebo o rozvrhu při draţbě. Postavení soudního exekutora bylo nově definováno dle ustanovení 33 e.ř. také tím, ţe získal postavení organizační sloţky státu pro účely získání dálkového přístupu k počítačovým souborům, v nichţ jsou vedeny údaje katastru nemovitostí. Domnívám se, ţe i pravomoc ke zřízení exekutorského zástavního práva je moţno chápat jako posílení postavení exekutora. Do budoucna lze očekávat ještě další přibývání pravomocí a není se čemu divit - soudní exekutor se v českém právním řádu osvědčil a jeho jiţ téměř desetiletá existence se ukázala být dobrým krokem. Vzhledem k těmto novým pravomocem však bylo třeba posílit dohled nad jejich výkonem, proto byl posílen dohled Ministerstva spravedlnosti. 12 ČECH, Ondřej; ŘIHOŠKOVÁ, Tereza; TUČKOVÁ, Zuzana. Zaměstnanec jednající v občanském soudním řízení. Právní rádce [online] , 100, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN

12 3. Průběh exekučního řízení Exekuční řízení nespočívá bezprostředně na materiálním subjektivním právu, resp. nároku oprávněného (vymáhajícího věřitele), ale na vykonatelném rozhodnutí státního orgánu, zpravidla soudu, jímţ je tento nárok oprávněnému přiznán. 13 To znamená, ţe k tomu, aby vůbec mohla být zahájena exekuce, je třeba mít vykonatelný exekuční titul. Exekuční tituly mohou být členěny podle různých hledisek. Můţeme je členit jednak dle ukládaného plnění na peněţité a nepeněţité, dle místa vydání na tuzemské a zahraniční, podle toho, kdo je vydal, na vydané soudem a jiným orgánem, a také dle svého charakteru na občanskoprávní, trestněprávní, rozhodčí, notářské, správněprávní a další. Pokud ten, komu je rozhodnutím uloţena nějaká povinnost, ji ve stanovené (tzv. pariční) lhůtě nesplní, můţe se ten, komu právo svědčí, obrátit na soudního exekutora, aby k vymáhání jeho pohledávky pouţil státní donucení. Neobsahuje-li exekuční titul určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, ţe povinnosti uloţené exekučním titulem je třeba splnit do 3 dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. 14 Ve chvíli, kdy oprávněný disponuje exekučním titulem s doloţkou vykonatelnosti, zbývá mu k započetí exekuce jiţ jen sepsat návrh na nařízení exekuce a doručit jej soudnímu exekutorovi. Osobně soudím, ţe sepsání návrhu v drtivé většině případů nebývá nijak náročné a zvládne jej i laik, zvláště pak kdyţ většina exekutorů mívá na svých webových stránkách vzory návrhů ke staţení. V případě, ţe si oprávněný přesto sám na sepsání návrhu na nařízení exekuce netroufá a není zastoupen advokátem, je moţno po domluvě nechat sepsat návrh přímo soudním exekutorem. Návrh na nařízení exekuce musí obsahovat označení oprávněné osoby, povinné osoby, exekutora, který má být pověřen k provedení exekuce, vymáhané povinnosti, exekučního titulu, který povinnost ukládá, a také musí být datován a podepsán. V případě, ţe návrh obsahuje vady, vyzve soudní exekutor oprávněného do 15 dní k opravě či doplnění návrhu a poučí jej, jak by měla oprava či doplnění znít a v jaké lhůtě musí opravu provést. Pokud je návrh bezvadný, sepíše soudní exekutor ţádost o 13 MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního : exekuční právo. Praha : C.H. Beck, ISBN s odst. 2 e.ř. 11

13 pověření a do 15 dní od doručení návrhu na nařízení exekuce ji zašle společně se samotným návrhem a všemi jeho přílohami exekučnímu soudu. Věcně příslušný je ten okresní soud, v jehoţ obvodu má povinný bydliště či sídlo. Pokud nemá bydliště, pak je to soud, v jehoţ obvodu se zdrţuje. Má-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichţ obvodu bydlí s úmyslem zdrţovat se tam trvale. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště v České republice, ani se v ní nezdrţuje, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehoţ obvodu má povinný majetek; má-li majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena ţádost exekutora o udělení pověření. 15 Nově je v exekučním řádu formulováno pravidlo o příslušnosti pro povinné právnické osoby, které nemají sídlo v České republice - místně příslušným je soud, v jehoţ obvodu má právnická osoba majetek. 16 V případě, ţe je návrh skutečně bezvadný a není tedy třeba vyzývat oprávněného k opravě či doplnění, vydá exekuční soud do 15 dní od doručení ţádosti o pověření usnesení o nařízení exekuce. Neobsahuje-li návrh oprávněného všechny stanovené náleţitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běţí tato lhůta aţ ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. 17 Usnesení o nařízení exekuce soud zašle pouze exekutorovi a je pak na něm, aby jej rozeslal oprávněnému, povinnému a dalším osobám či institucím. Povinnému soudní exekutor zasílá usnesení společně s návrhem na nařízení exekuce, poučením o moţnosti podat námitku o podjatosti a vyčíslením pohledávky. Povinný má tak poslední šanci, aby dluh uhradil a vyhnul se tak všem tvrdostem, které exekuční řízení můţe obnášet. Další výhodou jeho dobrovolného plnění jsou sníţené náklady exekuce, konkrétně odměna exekutora sníţená na polovinu. Na to mu však exekuční řád ukládá pouze 15 dní od doručení usnesení o nařízení exekuce. Stejnou lhůtu má pak podle 52 odst. 1 e.ř. ve spojení s ust. 204 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby podal odvolání. To je moţné podat buď přímo u exekučního soudu, nebo u soudního exekutora, který jej exekučnímu soudu neprodleně postoupí e.ř odst. 2 e.ř. 17 ŠONKA, Petr. Práva a povinnosti účastníků exekučního řízení podle exekučního řádu. Právo a rodina. 2010, roč. 12, č. 10. ISSN X. s

14 Usnesení o nařízení exekuce má závaţné důsledky povinný nesmí od chvíle, kdy je mu usnesení doručeno, nakládat se svým majetkem s výjimkou běţné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních ţivotních potřeb svých a osob, ke kterým má vyţivovací povinnost, a udrţování a správy majetku. 18 Protoţe se jedná o důleţitou část novely exekučního řádu, budu se generálním inhibitoriem zabývat ještě později. Jakmile má soudní exekutor usnesení o nařízení exekuce (a nemusí jej zatím ještě ani rozeslat povinnému), začne lustrovat dluţníkův majetek. Novelizované ustanovení 46 odst. 1 e.ř. výslovně uvádí, ţe pověřený exekutor postupuje při provádění exekuce rychle a účelně; při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem. Exekuční soud exekutorovi neurčí způsob, kterým má být exekuce provedena, ten volí exekutor sám. Ve výběru však je omezen jednak podle ust. 58 e.ř. je moţné exekuci provést jen způsoby uvedenými v zákoně a jednak je omezen také pravidlem přiměřenosti, o kterém bude pojednáno dále. Základním nástrojem k dopátrání se majetku povinného jsou součinnosti. Osoby a instituce povinné poskytnout exekutorovi potřebnou součinnost jsou vypočítány v 33. Okruh subjektů a poskytovaných informací je stanoven široce a je pouze demonstrativní, takţe je moţné se dotazovat na součinnost i jiných subjektů, neţ v zákoně uvedených. Součinnost můţe exekutorovi poskytnout i oprávněný, má-li potřebné údaje o exekuovatelném majetku povinného. Exekutor má také moţnost předvolat povinného k prohlášení o majetku. To se nově jiţ nesepisuje s pomocí soudu, ale můţe jej předvolat a prohlášení sepsat sám exekutor. Ale v případě, ţe bylo prohlášení o majetku sepsáno jiţ u soudu, má dle nového ustanovení 50 odst. 3 právo nahlédnout do soudního spisu. Ve chvíli, kdy exekutor zjistí majetek povinného, vydá exekuční příkaz, coţ je příkaz k samotnému provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v exekučním řádu. Exekuční příkaz míří cíleně na zcela konkrétní majetkovou hodnotu na konkrétní účet vedený u peněţního ústavu, na mzdu u konkrétního zaměstnavatele, na konkrétní nemovitost apod. Samotné doručení exekučního příkazu však pro vymoţení pohledávky není dostačující, neboť exekuční příkaz jako forma rozhodnutí také nabývá právní moci a aţ doručením vyrozumění o nabytí právní moci je moţno exekutorovi poukázat finanční prostředky a e.ř. 13

15 Exekutorovi přijde buď celá dluţná částka, nebo částečné plnění. Aby nedocházelo k zadrţování a hromadění finančních prostředků u exekutora, je nově v exekučním řádu stanoveno pravidlo, ţe jakmile částečné plnění přesáhne 1.000,- Kč, vyplatí exekutor finanční prostředky do 30 dnů oprávněnému. 19 Aby se předešlo nesrovnalostem, jakou částku vlastně povinný zaplatil a komu, je v novelizovaném exekučním řádu zakotveno ještě další pravidlo peněţitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. 20 Exekutor má tak absolutní přehled o všech platbách, kterými povinný částečně splácí svůj dluh. Poté, co je vymoţena celá dluţná částka, tedy jistina i s příslušenstvím, vydá exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce. To je zvláštní rozhodnutí, ve kterém se vyčíslí jak náklady exekuce, tak náklady oprávněného. Tento však spíše doplňuje a zpřesňuje jiţ dříve vydaný exekuční příkaz, protoţe sám příkaz k úhradě nákladů exekuce nestanovuje způsob, jakým mají být náklady vymoţeny. V případě, ţe se náklady exekutora zvýší, můţe vydat další příkaz k úhradě nákladů. Po uhrazení nákladů exekuce i nákladů oprávněného vydá exekutor oznámení o provedení exekuce, které zašle oprávněnému, povinnému, exekučnímu soudu a také všem, kterým zaslal exekuční příkaz (plátci mzdy, bankovnímu ústavu, katastrálnímu úřadu, odboru dopravy na městském úřadě apod.) Z centrální evidence se vymaţe poznámka o exekuci. Nové ustanovení 47 odst. 5 stanoví, ţe provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. To pro exekutora znamená jisté ulehčení ukončování exekuce, neboť napříště jiţ nebude nutné od kaţdého exekučního příkazu upouštět. Nakonec se zápis o exekuci vymaţe z centrální evidence exekucí a celý spis se zarchivuje odst. 4 e.ř odst. 4 e.ř. 14

16 4. Nejvýraznější rozdíly mezi řízeními dle exekučního řádu a občanského soudního řádu Úkolem obou řízení je s pomocí státní moci donutit dluţníka, aby splnil to, co mu jiţ vykonatelný exekuční titul uloţil. Ačkoliv mají mnoho společného, existuje několik rozdílů, které je od sebe odlišují. Které to jsou a je-li potřeba mít tento dualistický systém výkonu rozhodnutí, na to se pokusím odpovědět v této kapitole. Pro přehlednost bych ráda začala od samotného počátku obou řízení. Obě řízení se zahajují na návrh věřitele, shodně nazývaného oprávněným. Jak je z povahy řízení zřejmé, návrh na výkon rozhodnutí je adresován soudu, návrh na nařízení exekuce exekutorovi. Vzhledem k tomu, ţe v českém právním řádu neexistuje pro soudní exekutory tzv. princip teritoriality, který by jednoznačně omezil věřitele ve výběru exekutora dle místa trvalého pobytu dluţníka, můţe si věřitel volit dle svého uváţení neomezeně. Tak tomu není u výkonu rozhodnutí, kde k nařízení a výkonu rozhodnutí je příslušný obecný soud povinného. Toto však není nejvýraznější rozdíl v návrhu na nařízení ten spočívá v tom, ţe v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí musí věřitel přímo uvést, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden, zatímco v exekučním řízení je volba způsobu exekuce čistě na soudním exekutorovi a v usnesení o nařízení exekuce o něm není zmínka. Vypátrat dluţníkův majetek a ještě navíc takový, který je výkonem rozhodnutí postiţitelný, bývá někdy na celém řízení to nejobtíţnější, proto v tomto bodě vidím zcela zásadní výhodu v řízení exekučním, neboť oprávněný sám nemá k zjištění dluţníkova majetku prostředky soudního exekutora. Chybí mu zejména právo ţádat o součinnosti, tudíţ jeho moţnosti, jak se dopátrat, z čeho vlastně můţe být jeho pohledávka uspokojena, jsou více neţ omezené. Občanský soudní řád poskytuje věřiteli pomoc soudu v ustanovení 260 odst. 1 a 2. a také v moţnosti vyzvat dluţníka k prohlášení o majetku, které je zakotveno v ust. 260a a násl. O.s.ř. Pro obě řízení je shodné, ţe je nařízeno usnesením okresního soudu, proti kterému je přípustné odvolání. V odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nelze namítat jiné skutečnosti neţ ty, jeţ jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. 21 Stejně tak i v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí musí být uvedeny pouze skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu e.ř. 15

17 rozhodnutí, jinak by soud takové odvolání odmítl. Důvod, proč nelze namítat jiné skutečnosti, je zřejmý. Exekuční řízení je nutno přísně vázat na výsledky dosaţené v nalézacím řízení, aniţ by se orgány výkonu rozhodnutí znovu vracely k tomu, co jiţ bylo v nalézacím řízení projednáno a pravomocně rozhodnuto, popřípadě bylo stanoveno alespoň vykonatelným, byť ještě nikoliv pravomocným rozhodnutím. 22 Odvolání v exekučním řízení nemá směřovat ke zrušení či změně rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, neboť by to odporovalo zásadě ne bis in idem. 23 V odvolání do usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. 24 Odvolání v exekučním řízení se podává k rukám soudního exekutora. Zajímavým rozdílem je jakési poslední varování dluţníka, aby splnil svou povinnost, uloţenou mu vykonatelným rozhodnutím či jiným exekučním titulem. Dle ust. 259 o.s.ř. má oprávněný moţnost před či při podání návrhu na výkon rozhodnutí nechat povinného soudem vyzvat ke splnění povinnosti. Paralelu vidíme v ust. 46 odst. 5 e.ř., kde ovšem soudní exekutor výzvu dluţníkovi, aby dobrovolně splnil vymáhanou povinnost posílá povinně, ale to aţ s usnesením o nařízení exekuce, tedy aţ tehdy, kdy se nelze vyhnout hrazení nákladů exekuce, byť v tomto případě ve sníţené výši. Doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému je spojeno s počátkem účinku generálního inhibitoria. K doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se takové účinky logicky neváţí, neboť výkon rozhodnutí nepostihuje veškerý majetek povinného, ale pouze ten dle zvoleného způsobu výkonu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, ţe je tedy způsob exekuce určený jiţ od podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, není třeba uţívat ke zjištění majetku povinného součinnosti. Usnesení o nařízení exekuce je procesní úkon, kterému v o.s.ř. nekoresponduje ţádný z procesních úkonů soudu. Usnesení o nařízení exekuce je úkon, kterým soud oznamuje povinnému a osobám pověřeným vedením nejrůznějších evidencí a rejstříků, uvedených v exekučním řádu, ţe byla zahájena exekuce a zároveň pověřuje exekutora jejím provedením MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního : exekuční právo. Praha : C.H. Beck, ISBN , s HLADKÝ, Jan; HOLEŠÍNSKÝ, Petr. Druhy exekuce ve vzájemném srovnání. Časopis pro právní vědu a praxi. 2000, roč. 8, č. 3. ISSN , s /4 o.s.ř. 25 HLADKÝ, Jan; HOLEŠÍNSKÝ, Petr. Druhy exekuce ve vzájemném srovnání. Časopis pro právní vědu a praxi. 2000, roč. 8, č. 3. ISSN , s

18 Co se týče způsobů provedení exekuce, jsou v obou typech řízení v podstatě totoţné. Exekuční řád však v rámci jednotlivých způsobů provádění exekuce přináší řadu výjimek a odlišných postupů při provádění exekucí soudním exekutorem, které by měly pomoci zefektivnit a urychlit vymáhání pohledávek, a zná také některé "nové" způsoby provádění exekuce. 26 Shodně je moţné v obou řízeních exekuci provést i několika způsoby, pokud nepostačí k plnému uspokojení pohledávky jen jeden způsob. Je ale třeba upozornit na to, ţe obě řízení ovládá zásada přiměřenosti v občanském soudním řádu zakotvena v ustanovení 264 odst. 1, v exekučním řádu v ustanovení 47 odst. 1 a ustanovení 58 e.ř. V případě výkonu rozhodnutí soudem je však oprávněný v nevýhodě, neboť sice můţe v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí navrhnout několik způsobů provedení výkonu, avšak v případě, ţe soud při vymáhání pohledávky nebude s pomocí těchto způsobů úspěšný, musí navrhnout jiný způsob a řízení musí začít celé od začátku. Kolektiv autorů Veselý, Rakovský a Šimková uvádějí tři principy, na kterých stojí provádění exekuce a potaţmo také vztah exekučního a občanského soudního řádu. 27 Jsou jimi: Přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu, není-li v exekučním řádu stanovena výjimka (pravidlo zakotveno v ustanovení 52 odst. 1 e.ř.) O právech a povinnostech třetích osob rozhoduje soud Úkony exekutora se povaţují za úkony soudu Co se týče prvního a posledního bodu, s těmi lze zcela souhlasit, v nich se vztah obou zákoníků nezměnil. Je třeba si však vyjasnit tezi uvedenou v bodu dvě, tedy rozhodování soudního exekutora a exekučního soudu. Novela 286/2009 Sb. zasáhla do rozhodovacích pravomocí exekutora a to tím způsobem, ţe můţe rozhodnout o otázkách, které dříve příslušely k rozhodnutí soudu. Soudní exekutor dle ustanovení 55 b e.ř. při rozhodování činí úkony, které v řízení o výkon rozhodnutí přísluší soudu prvého stupně. Proti jeho rozhodnutí, které má formu usnesení, je přípustné odvolání ve smyslu ustanovení 55c e.ř. A aţ v případě, ţe vznikne spor, rozhoduje soud. O 26 Exekutorská komora České republiky [online]. [cit ]. Exekutorské sluţby. Dostupné z WWW: < 27 RAKOVSKÝ, Adam; ŠIMKOVÁ, Radka; VESELÝ, Jan. Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č 10. ISSN s

19 právech a povinnostech třetích osob můţe soudní exekutor rozhodovat například v souvislosti s aplikací ustanovení 33 e.ř., jak uvedla také Macková. 28 Další rozdíly mezi exekucí a výkonem rozhodnutí jsou jiţ méně významného charakteru, přesto některé z nich ještě uvedu. Můţe to být například rozdíl v hrazení nákladů exekuce či výkonu rozhodnutí v případě soudního výkonu rozhodnutí musí povinný zaplatit ještě před zahájením řízení soudní poplatek ve výši 300,- Kč a při částce nad ,- Kč navíc 2% z vymáhané částky, avšak maximálně ,- Kč. Dle ustanovení 270 odst. 2 občanského soudního řádu má oprávněný nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonů rozhodnutí. Tyto náklady pak soud vyčíslí přímo v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. V exekučním řízení musí exekutor vydat zvláštní příkaz k úhradě nákladů exekuce, neboť v usnesení o nařízení exekuce náklady vyčísleny nejsou. V případě exekuce je oprávněný zdánlivě ve výhodě, protoţe ačkoli jsou náklady exekuce vyšší, exekutor nepoţaduje jejich úhradu předem, ale vymáhá je v průběhu řízení po povinném. Navíc čím dál více exekutorů upouští od vybírání zálohy na náklady exekuce po oprávněném, neboť i to je rozhodujícím faktorem při výběru exekutora, kterým oprávněný nechá vymáhat svou pohledávku. Problém nastává ve chvíli, kdy je exekuce neúspěšná a soudní exekutor uloţí náhradu nákladů oprávněnému a to minimálně ve výši paušálně určených hotových výdajů stanovených dle 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. částkou 3.500,- Kč. Dalším rozdílem, kterým by se dle mého názoru budoucí novelizace exekučního řádu mohla nechat inspirovat, je moţnost zamítnutí návrhu. Dle ustanovení 264 odst. 2 o.s.ř. soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliţe je jiţ z návrhu zřejmé, ţe by výtěţek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí. Oproti tomu soudní exekutor takovou moţnost nemá a ani exekuční soud při nařízení exekuce nezkoumá, jaká je pravděpodobnost vymoţení pohledávky a tudíţ i efektivita celého exekučního řízení. Co se týče vztahu obou právních úprav před a po novele č. 286/2009 Sb., není zcela jednoduché jej definovat. Dávid uvádí, ţe se obě řízení od sebe stále více vzdalují. 29 Tak jednoznačný závěr podle mého nelze vznést. V některých bodech novela 28 MACKOVÁ, Alena. Consecution temporum notáři a exekutoři. Ad notam. 2005, roč. 11, č. 1. ISSN s DÁVID, Radovan. Prostředky ochrany proti zneuţití pravomocí soudního exekutora. In COFOLA 2010: the Conference Proceedings. Brno : Masaryk University, ISBN s.1 18

20 obě řízení přiblíţila, například zřízením pravomoci zřídit exekutorské zástavní právo, v jiných se rozdíly prohloubily, například zavedením moţnosti třetí osoby podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Obecně by se však dalo říci, ţe se dostává exekuční řízení vedené soudním exekutorem do podobně samostatného postavení jako výkon rozhodnutí u soudu a formuje se jako stabilní a účinný nástroj vymáhání pohledávek. Tendence odštěpit se od výkonu rozhodnutí je nepřehlédnutelná. 19

21 5. Nejdůležitější změny, které přinesla novela č. 286/2009 Sb. V této části práce se budu věnovat konkrétním změnám, které novela č. 286/2009 Sb. do exekučního řízení vnesla a jaký měly dopad na právní stav. Postupovat budu od počátku řízení k jeho konci a na závěr zařadím kapitolu o samosprávě exekutorů Zahájení exekučního řízení Několika změnami prošla po novelizaci i právní úprava samého počátku exekučního řízení. První výraznou změnou je fakt, ţe napříště se návrh na nařízení exekuce podává výhradně soudnímu exekutorovi a s jeho doručením se pojí zahájení exekučního řízení. Aţ doposud mohl oprávněný zvolit, zda podá návrh k exekučnímu soudu či k samotnému exekutorovi, proto zákonodárce zřejmě počítal s tím, ţe alespoň v prvních několika měsících, neţ se oprávnění s novou právní úpravou seznámí, by mohlo docházet v adresování návrhů (a jiných podání) k chybám. Pro případ podání u soudu proto zakotvil v ustanovení 55b odst. 4 pravidlo, ţe pokud má být úkon učiněn u exekutora, lhůta zůstává zachována, je-li úkon učiněn u exekučního soudu, který podání neprodleně zašle exekutorovi. Toto ustanovení však nehovoří o dalším postupu, kterým soud návrh exekutorovi postoupí. Postoupit jej v kaţdém případě musí, neboť bez doručení návrhu na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi nemůţe exekuční řízení vůbec začít. Novela však nepamatuje ještě na několik jiných moţných situací. Jednak je to podání u jiného neţ u exekučního soudu. Dle mého názoru by bylo třeba, aby soud vyslovil nepříslušnost dle občanského soudního řádu a postoupil návrh exekučnímu soudu. Ten by jej pak neformálním přípisem odeslal exekutorovi. Podobný postup se totiţ v exekučním řízení uplatnil dle právní úpravy platné do Dále není upravena situace, kdy oprávněný podá návrh u jiného exekutora, neţ kterého si zvolil k provedení exekuce. Ačkoli předpokládám, ţe tyto případy budou pouze ojedinělé, bylo by vhodnější v zákoně uvést, ţe se návrh na nařízení exekuce podává u exekutora, který má exekuci provést. Domnívám se, ţe ţádost o pověření provedení exekuce musí odeslat jen ten exekutor, který má exekuci provádět, proto bude nezbytné, aby exekutor postoupil návrh na nařízení exekuce správnému exekutorovi. V případě, ţe bude doručen jinému exekutorovi, není jasné, zda bude 20

22 exekuční řízení zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce byl doručen prvnímu exekutorovi či správnému exekutorovi. Jak jsem ale jiţ uvedla, tyto případy by měly být pouze vzácné. Exekutor provede kontrolu návrhu na nařízení exekuce a v případě chyb vyzve do 15 dní oprávněného k opravě. Exekuční řád neukládá formu, kterou má výzva mít. Vzhledem k tomu, ţe tato výzva je rozhodnutím, bude mít dle ustanovení 55b odst. 2 e.ř. formu usnesení. Stejný závěr vyplývá z analogického pouţití ustanovení 43 o.s.ř. Dále exekuční řád neřeší situaci, kdy exekučnímu soudu přijde návrh, který má vady. Běţnou praxí je, ţe soud zašle přípis či usnesení o nutnosti opravy či doplnění exekutorovi. Je na místě si klást otázku, zda by v zájmu rychlosti řízení nebylo vhodnější zaslat jej přímo oprávněnému. Domnívám se, ţe vhodnější je řešení přes soudního exekutora a to z několika důvodů. Vzhledem k tomu, ţe jak soudy, tak exekutoři mají obligátně datové schránky, je komunikace mezi nimi velmi snadná a rychlá. Navíc v případě, ţe by se výzva k opravě doručovala přímo oprávněnému, neměl by exekutor o opravě návrhu vlastně ani tušení, natoţ zmínku ve spisovém materiálu. Další novinkou je povinnost podat ţádost o pověření na elektronickém formuláři, je-li to technicky moţné. Soudy a exekutoři mají harmonizované informační systémy, takţe pokud je návrh opravdu odeslán na elektronickém formuláři, informace z něj se pak přímo exportují do systému na soudě a není třeba dalších zdlouhavých administrativních úkonů (zejména opisování identifikace účastníků, popisu vymáhané povinnosti, exekučních titulů apod.) Formulář se odešle společně s přílohami datovou schránkou, kterou mají soudní exekutoři i soudy povinně. To by mělo soudům opět pomoci od zahlcení nejen rozhodovací agendou, ale i administrativními úkony. S elektronizací souvisí nová moţnost exekutora vést spis v elektronické podobě, ale také poměrně nedávno spuštěný Portál draţeb. V době, kdy jsou počítače a internet vyuţívány k tak obrovskému spektru různých účelů, by bylo zkostnatělé setrvávat na papírovém doručování, jakoţ i papírovém vedení spisu, kdyţ elektronická obdoba je rychlejší, levnější a také jednodušší. V tomto případě však zavedení jednoduššího znamená v konečném důsledku komplikovanější postupy zejména větší mnoţství úkonů spojených se zpracováním dokumentů, které byly původně papírové. K tomu se uţívá autorizované konverze, coţ je úplné převedení dokumentu v listinné podobě do 21

23 dokumentu obsaţeného v datové zprávě, ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doloţky, nebo úplné převedení dokumentu obsaţeného v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doloţky. 30 Soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliţe jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. 31 V praxi se bohuţel velmi často stává, ţe soudy tuto lhůtu sice dodrţí, ale k odeslání usnesení o nařízení exekuce soudnímu exekutorovi dojde se zpoţděním mnohdy i několika měsíců. Ačkoliv soudům ubylo agendy s nařizováním exekucí, bohuţel nemohu říct, ţe by došlo ke zrychlení řízení. Nová je také obligatorní výzva ke splnění vymáhané povinnosti, která je povinnému zasílána společně s usnesením o nařízení exekuce. Jak jsem jiţ uvedla dříve, podobná moţnost je zakotvena v občanském soudním řádu s určitými odlišnostmi. Jednak je tato výzva v reţimu o.s.ř. dobrovolná a jednak je zasílána ještě před podáním návrhu na výkon rozhodnutí. Dluţník má tedy reálně moţnost se vyhnout celému exekučnímu řízení, ačkoli je zřejmé, ţe tuto moţnost měl jiţ tehdy, kdyţ měl řádně a včas splnit svou povinnost. S takovou výzvou ještě před nařízením exekuce či výkonu rozhodnutí je jistě spojeno nebezpečí, ţe povinný nejenţe pohledávku neuhradí, ale také svůj majetek převede na jiného. Exekuční řízení tak můţe přijít o mnohdy velmi cenný moment překvapení povinného. Mé hodnocení platné právní úpravy zahájení exekučního řízení bohuţel provází rozpaky. Pokus o ulehčení soudům s exekuční agendou je dobrým krokem. Avšak bohuţel soudy jsou natolik zahlceny, ţe do rychlosti projednávání exekučních záleţitostí změna zavedená novelou č. 286/2009 Sb. v podstatě nepromítla. Mám za to, ţe řešení této přetíţenosti nelze od novely exekučního řádu reálně očekávat a ţe by jej mohla přinést aţ celková reforma soudnictví. Elektronizaci dokumentů a ţádostí o pověření pak hodnotím kladně, ale ke skutečnému zrychlení povede aţ ve chvíli, kdy budou všechny vydávané dokumenty v elektronické podobě a nebude je jiţ třeba zdlouhavě převádět z listinné podoby s pomocí autorizované konverze. 30 Autorizovaná konverze, datové schránky [online]. c2009 [cit ]. Autorizovaná konverze. Dostupné z WWW: < odst. 3 e.ř. 22

24 5.2. Generální inhibitorium Velmi výraznou změnou, kterou přinesla novela exekučního řádu č.286/2009 Sb. je právě změna v účinku generálního inhibitoria. K tomu, aby mohl být vůbec naplněn smysl a účel exekučního řízení, tedy uspokojit pohledávku oprávněného z majetku povinného, je třeba zajistit, aby povinný nezcizil svůj exekuovatelný majetek hned poté, co se dozví, ţe je proti němu vedena exekuce. K takovému zmrazení majetku povinného slouţí právě výše uvedený institut. Inhibitorium znamená zákaz, aby povinný nakládal se svým majetkem, přívlastek generální potom napovídá, ţe zákaz postihuje celý dluţníkův majetek. Účinnost generálního inhibitoria nastává okamţikem doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému. Doposud bylo generální inhibitorium upraveno v exekučním řádu jako zákaz povinnému nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manţelů, vyjma běţné obchodní činnosti, uspokojování základních ţivotních potřeb, udrţování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, byl neplatný. 32 Takový právní úkon byl tedy neplatný absolutně, tedy jiţ od samého počátku a nebylo třeba se neplatnosti dovolávat, neboť k ní soud při sporu přihlédl ex offo. Absolutně neplatné právní úkony se povaţují za existující, ale nejsou platné a nevznikají z nich právní následky pro účastníky ani pro třetí osoby. Od však nastala zásadní změna generální inhibitorium je nově upraveno v samostatném paragrafu 44a e.ř., kam byla za výše uvedenou definici doplněna věta určujícího významu - Právní úkon se však povaţuje za platný, pokud se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. 33 Z absolutní neplatnosti právního úkonu, kterým povinný poruší zákaz nakládání s majetkem, se stala neplatnost relativní. Relativně neplatný právní úkon existuje, je povaţován za platný a vyvolává právní následky aţ do doby, neţ se dotčený subjekt neplatnosti dovolá. 34 Oprávněný, ale také exekutor a přihlášený věřitel si tedy musí majetek povinného hlídat, neboť v případě relativní neplatnosti platí klasická římská zásada vigilantibus iura scripta sunt, tedy právo přeje bdělým. Byla tak zmírněna tvrdost exekuce a bohuţel opět upřednostněna práva dluţníka před právy věřitele odst. 7e.ř. ve znění do a odst. 1 e.ř a odst. 1 e.ř. 23

25 Generální inhibitorium nezasahuje pouze do výlučného majetku povinného, ale dle ustanovení 44a také do společného jmění manţelů. Sám manţel povinného se ale nově stává účastníkem řízení aţ v momentě, kdy exekutor postihne exekučním příkazem věc, právo či jinou majetkovou hodnotu patřící do společného jmění manţelů. Generální inhibitorium je později v průběhu exekuce ještě doplňováno speciálními inhibitorii dle ustanovení 47 odst. 4. Speciální inhibitorium oproti generálnímu inhibitoriu činí právní úkon, kterým by povinný nakládal s majetkem postiţeným exekučním příkazem, absolutně neplatným. Je tak chráněna přímo konkrétní majetková hodnota, kterou soudní exekutor zvolil za účelem provedení exekuce. Pokud tedy povinný učiní právní úkon, kterým nakládá s majetkem, na který byl vydán exekuční příkaz, není třeba se neplatnosti dovolávat. Takový úkon je neplatný od počátku ze zákona. Vznik speciálního inhibitoria je v exekučním řádu také upraven velmi nejasnou formulací je vázán na postiţení exekučním příkazem, coţ můţe být předmětem sporu. Jednou moţností je, ţe postiţení nastává ze zákona od okamţiku doručení exekučního příkazu povinnému. To by však znamenalo, ţe do doby, neţ je exekuční příkaz doručen povinnému, můţe s majetkem volně nakládat. Pak by například poznámka v katastru nemovitostí o vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitosti neměla ţádný smysl. Osobně se spíše přikláním k názoru a argumentaci dovolatele ve věci 30 Cdo 2640/2009 u Nejvyššího soudu. Ten uvádí, ţe k postiţení konkrétního majetku dochází jiţ samotným vydáním exekučního příkazu a odkazuje na názor Kasíkové, ţe k postiţení konkrétního majetku dochází jiţ samotným vydáním exekučního příkazu. 35 Dalším účinkem, který sebou přináší exekuční příkaz, je tzv. arrestatorium. Adresátem tohoto účinku je však pouze dluţník povinného. V praxi tento účinek doprovází exekuční příkaz k provedení exekuce sráţkami ze mzdy či exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky. Obsahem arrestatoria je povinnost dluţníka povinného od okamţiku, kdy je mu doručen exekuční příkaz, provádět ze mzdy nebo jiného příjmu povinného stanovené sráţky a nevyplácet mu sraţené částky (to, jde-li o prve uvedený druh exekučního příkazu) anebo povinnost nevyplácet peněţní prostředky z účtu povinného a neprovádět na ně započtení a ani s nimi jinak 35 KASÍKOVÁ, Martina, et al. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) : komentář. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, ISBN s