Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vypracoval: Ondřej Kelbl Brno 2012

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne.. podpis diplomanta.

3 ABSTRAKT Kelbl, O.: Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově. Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, 2012, 74 s. Dotazníkovým šetřením jsme zjišťovali výživové zvyklosti dětí ve městě a na venkově. Následně jsme tyto zvyklosti u obou skupin dětí vzájemně porovnali. Pomocí výzkumného zkoumání informací získaných od dětí jsme posoudili některé stravovací návyky školáků, a to včetně jejich pitného režimu a fyzické aktivity. Nejvíce nás zaujalo, že 29 z 62 děti pije slazené nápoje a konzumují více ovoce než zeleninu. Dále pak u dětí ve městě jsme konstatovali nedostatek pohybové aktivity (14 dětí z 32 sportuje jen občas) a příliš časté stravování v rychlých občerstveních (16 dětí z 32 jí v rychlém občerstvení alespoň jednou měsíčně). Jako naše doporučení jsme navrhli oslovit školy k vytvoření instruktážního videa pro edukaci rodičů z hlediska výživy jejich dětí. Dále jsme zmínili možný prospěch neprofesionálních sportovních soutěží v rámci základních škol ve městě. Vhodné do budoucna také bude rozšířit náš výzkum o socioekonomický vliv rodin dětí na jejich stravování. Klíčová slova: Výživové zvyklosti, doporučení, obezita, pohybová aktivita, energie.

4 RESUME Kelbl, O.: Comparing of children s dietary habits in age of primary school in the city and in the countryside. Diploma Thesis, Mendel University in Brno, 2012, 74 p. By the questionnaire survey we find out dietary habits of children in the city and in the countryside. Then we compared these children s habits in both groups each other. Using research study of information, which we got from children, we judged some dietary habits of school children, including their drinks and physical activity. Most interesting for us was that 29 of 62 children are drinking mostly sweetened drinks and eats more fruits than vegetables. After this we submited, that children in the city have lack of physical activity (14 of 32 children practicing sport just sometimes) and eats too frequently in fast foods (16 of 32 children eat in fast food minimally once per month). As our recommendations we propose to the schools to create instructional video for parents education of their children nutritionally. We also mentioned the potential benefits of non-professional sporting events of the primary schools in the city. Good idea for the future is extension of our research to the socio-economic effect of families in relation to children s dietary habits. Keywords: Dietary habits, recommendations, obesity, physical activity, energy.

5 OBSAH Strana ÚVOD SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Všeobecná stravovací doporučení pro děti Potravinová pyramida Proteiny jako základ Ostatní základní nutriční komponenty Sacharidy Lipidy Pitný režim dětí Vitamíny Minerální látky Pohybová aktivita Obezita dětí Index tělesné hmotnosti BMI Shrnutí 35 2 CÍLE PRÁCE Cíle práce 37 3 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Popis zkoumaného souboru, způsob výběru Použité metody Organizace práce 39 4 VÝSLEDKY A DISKUSE Vyhodnocení dotazníkového šetření Shrnutí 64

6 ZÁVĚR..66 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 68 PŘÍLOHY.72

7 ÚVOD Dostatečná výživa člověka, spočívající v pokud možno pravidelném příjmu potravy, je nejzákladnější složkou vzniku a následném trvání lidské existence. Stejně jako každý jiný mechanismus či živá bytost potřebuje i člověk zdroj energie a tím je pro nás právě potrava. Ta při dostatečném příjmu neslouží jen k udržení základních životních funkcí, ale dokáže pokrýt i ztráty dané veškerými činnostmi a aktivitami, jimiž se jako lidské bytosti zabýváme. Tento fakt znali již před dlouhými věky naši předkové a také se podle něho řídili. Během plynoucího času se však prvotní náhled na potravu jako zdroj energie obohatil o jakýsi potenciální efekt blaha, který v sobě schovává. Díky tomu se stala jakýmsi celosvětovým fenoménem. Je to díky tomu, že dnes má vedle primárního získání jakéhosi pohonu pro organismus i jiné, neméně blahodárné účinky. Jeden řekne, že ho uklidňuje, jiný že mu napomohla ke šťastnému manželství a někdo si zase jen prostě rád užívá radost svých chuťových pohárků. Tak či onak je pozitivním důsledkem, těchto ne zcela vedlejších vlastností potravy, že je možné sehnat jakoukoli potravinu na všech alespoň trošku hospodářsky rozvinutých místech světa. Gastronomie navíc poslední dobou jde ruku v ruce také s masmédii, jako jsou televize či tiskoviny. I tuto skutečnost můžeme řadit k důvodům, proč problém nedostatku či nízké rozmanitosti potravy takřka vymizel. S dostatkem energie úzce souvisí také zdravotní stav daného člověka. Vhodná strava v adekvátní míře má schopnost pozitivně ovlivnit kvalitu života i lidskou vitalitu. Proto je velmi podstatné věnovat se tomu, co jíme, abychom dokázali nasměrovat svůj život a zdraví právě tímto správným směrem. Při zaměření se na děti je lákavé použít otřepanou, ale zcela výstižnou frázi, že výše zmíněné pro ně platí dvojnásob. V mládí dochází k celkovému vývoji. Organismus roste a rozvíjí se jak po fyzické, tak i psychické stránce. Výsledkem všech těchto kontinuálních dějů je tvorba osobnosti takovéhoto dítěte. Právě zde hraje správný a vyvážený příjem potravy zcela zásadní roli a napomáhá zdárnému dospívání. Diplomová práce pojednává o problematice správné výživy u dětí v mladším školním věku. V lidském vývoji je to věk nanejvýš speciální a pro jeho 7

8 bezproblémové zvládnutí je správně vyvážená strava hlavním předpokladem. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Hraje zde roli několik vlivů, které zdárný výsledek mohou ovlivnit a to jak kladně, tak i záporně. Nejvýznamnější jsou bezpochyby rodiče. Jsou to oni, kdo vytvářejí většinu pokrmů pro své potomky. Nezanedbatelná je i jejich role vzoru pro dítě, a proto se mnohdy nesprávné stravování rodiče rovná špatné stravě i jeho ratolesti. Dalším výrazně ovlivňujícím faktorem správné výživy zmíněných dětí je školní jídelna. Ta obstarává téměř všechna jídla mimo domov a i proto podléhá státem vytvořeným normám, které by měly zajistit vyvážený příjem živin. Pokud jsme zmínili stravu jako jistý zdroj potěšení je potřeba upozornit i na velice nepříjemný důsledek, jaký tato její vlastnost s sebou přináší. Jedná se o obezitu. Dětská obezita je v současnosti jedním z nejdiskutabilnějších témat vůbec. Je však důsledkem nejenom touhy po uspokojení chuti, ale i moderní počítačovou dobou. Hraní her na PC a sledování televize má u dětí za následek nedostatečný pohyb spojený často s nevyváženým a nadměrným příjmem potravy. U této věkové kategorie to má za následek nežádoucí změny a to jak fyzického tak i psychického charakteru. Patří sem především nežádoucí změny metabolismu, nadměrné ukládání tukových zásob a s ním související přetěžování pohybového aparátu a v neposlední řadě nesprávný vývoj orgánů a kostry. Pro takovéto jedince jsou také velmi časté problémy s integrací do kolektivů a pozdější sportovní nemohoucnost. Vše může vyústit nejen výše zmíněnými zdravotními problémy, ale také k posměšným reakcím okolí, jež lze vždy považovat za zárodek pozdější šikany. Práci zaměřím na výzkum vědomostí dětí o správném stravování, a zda-li ho dodržují. Zjistíme, jestli je výživa těchto dětí správná, popřípadě jak moc je špatná. Toto vše se pokusíme srovnat u dětí, které žijí ve městě s dětmi, jež žijí na venkově. Má práce je výzkumem toho, co děti o zdravé výživě ví a jak se stravují. Výzkum ukáže, zda se děti vyživují správně nebo jestli mají nedostatky ve své výživě. Výzkum je prováděn na základní škole v Ostravě Proskovicích. Tato škola se lehce liší od ostatních městských škol a má nádech spíše vesnické školy. 8

9 Ve škole se nachází pouze 5 tříd ( třída). Výzkum je prováděn pomocí ankety, která umožňuje zjistit, co děti o zdravé výživě ví a jak jí dodržují. Každý rodič chce mít své dítě co nejlepší, a proto chci věnovat svou práci právě tomuto tématu, abychom našli nedostatky ve stravování dětí a poukázali, na co by se měli zaměřit. 9

10 1 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Chceme si zde komplexně nastínit lidskou výživu s důrazem na děti. Popíšeme všeobecná doporučení týkající se lidské výživy, pitného režimu, požadavků na pohybovou aktivitu a na závěr objasníme problematiku dětské obezity. 1.1 Všeobecná stravovací doporučení pro děti Základ veškeré dětské výživy se nachází ve správném získávání energie, všech základních živin a jiných důležitých látek. Při dodržování těchto nejdůležitějších principů výživy lze u dětí dosáhnout ideálního fyzického vývoje a tělesného růstu. Tendencí poslední doby však je snížení fyzické aktivity a to zejména právě u dětí mladšího školního věku. Je tedy jasné, že pro zábranu energetických přebytků a následného nabývání na hmotnosti, jsme povinni přijímanou energii upravit v návaznosti právě na množství pohybu dítěte (PÁNEK a kol., 2003). Důsledkem vysokého přírůstku obézních lidí v populaci je v posledních letech možné zaslechnout slovní spojení pandemie obezity. Dle statistik vypracovaných WHO (světová zdravotnická organizace), se na Zemi nachází kolem 250 milionů lidí trpících obezitou. U některých států je označována za obézní až polovina obyvatel. Alarmující je zde zejména fakt, že je zaznamenáván závažný nárůst obezity dětí. Je nutné, aby se obezita přestala vnímat jako na kráse ubírající složku vzhledu. Její hlavní vlastností je totiž mimořádně negativní vliv na metabolismus a u osob mladšího věku- dětí především také na přetěžování kloubů a kostí. Nejčastějším důvodem vzniku nadváhy a následně i obezity u dětí mladšího školního věku je nadbytečný přísun energie spojený s minimální fyzickou aktivitou. Stále se však nesjednotil názor na míru ovlivnění genetickými předpoklady (PÁNEK a kol., 2003). 10

11 Globální tendence za snížení souhrnného příjmu energie, lipidů a živočišných bílkovin se do České republiky dostala až po revoluci v roce Velmi obvyklým původcem saturovaných lipidů v organismu jsou živočišné zdroje v potravě. Doporučeno je tedy ustoupit od časté konzumace živočišných tuků a naopak vyšší zastoupení tuků rostlinných v potravě. Na toto opatření mají navíc bezprostřední návaznost i nižší hodnoty cholesterolu v organizmu, kterých díky tomu dosáhneme. Také u sacharidů jsme zaznamenali aktualizované doporučení pro jejich příjem. Jedná se především o snahu omezit konzumaci jednoduchých sacharidů. Dále k všeobecným doporučením patří i omezení příjmu alkoholu a kuchyňské soli. Pokud uvádíme doporučení, týkající se zvýšení příjmu potravy, budeme mluvit převážně o ovoci a zelenině, při kterém je samozřejmostí i navýšení příjmu vlákniny a kyseliny L-askorbové (vitamínu C). Mezi další složky potravy, kde je doporučena vyšší konzumace, neodmyslitelně patří luštěniny, celozrnné výrobky, cereálie a ryby, včetně všech výrobků z nich vyrobených. Toto můžeme považovat za všeobecná doporučení, dle kterých se mají řídit dospělí a s minimálními rozdíly i dětská populace (NEVORAL a kol., 2003). Pro neomezený příjem základních živin je nejdůležitější pestrost přijímané stravy. Vysoké riziko s sebou přinášejí především radikální diety. Jejím vlivem může dojít k absenci nějaké významné složky potravy a to především u dětí (FRÜHAUF a kol., 2003). V momentě, kdy se zaměříme na příjem energie u dětí, tak najdeme značné odchylky od doporučených příjmů energie pro dospělé. Zde můžeme vycházet ze skutečnosti, že příjem energie se řídí několika faktory. Jedná se o pohlaví, věk, tělesnou hmotnost, tělesný povrch, výšku, pohybovou aktivitu a celkový zdravotní stav daného jedince. U dětí nároky na příjem energie stoupají spolu s jejich stářím, avšak v závislosti na hmotnosti se zmírňují. U dětí se s přibývajícím věkem nároky na zásobení energií zvyšují, avšak v závislosti na hmotnosti se mění. Nároky na energetický příjem tedy mohou být i u stejně starých jedinců různé a je tedy třeba na tuto problematiku pohlížet individuálně. Žáci prvního stupně základní školy (věková kategorie 6-12 let) procházejí obdobím pozvolného růstu. Jejich potřeba energetického příjmu je díky tomu zhruba 9200kj denně. 11

12 Oproti tomu děti v předškolním věku potřebují jen o zhruba 837kj méně (NEVORAL a kol., 2003). Tab. č. 1. Denní rozložení příjmu potravy a podíl přijaté energie na jednotlivé jídlo (LUHANOVÁ, 1974). Snídaně 25 % 7 hod. Svačina 5 % 9.30 hod. Oběd 30 % hod. Svačina 15 % hod. Večeře 25 % hod. První jídlo dětí po noci, tedy snídaně, by se měla skládat ze značného množství živočišných bílkovin. Důsledkem bude rychlejší nastartování nervové soustavy. Jak je patrné již z tabulky 1, tak by snídaně měla zajistit asi čtvrtinu denního energetického příjmu dítěte. Následující svačina je dostačující v menším rozsahu a to právě díky bohaté snídani. Navíc organismus nemusí zpracovávat tolik potravy během výuky, což kladně ovlivní i bdělost při školních hodinách. Svačina tedy tvoří jen 1/20 denního přísunu energie. U dětí školního věku by měla být základním jídlem oběd s energetickou hodnotou asi 1/3 celkového denního příjmu. Jeho základem mají být, podobně jako u snídaně, bílkoviny. Vydatnější svačinou je ta odpolední. Měla by organismu přivést asi 1/7 celkové denní energie. Jako poslední jídlo je u dětí doporučována večeře. Jejím základem by měly být složky, jež budou lehčeji stravitelné než v případě obědu. Podobně jako u snídaně i večeře by měla krýt zhruba čtvrtinu denního příjmu energie (LUHANOVÁ, 1974). Vysoký či naopak nízký příjem energie vyvolává poruchy v metabolismu. Následkem může být i nesprávné utváření tkání v organismu, jehož častým důsledkem je malnutrice či obezita. Jednu ze zásadních rolí zde ale hrají i dostatek fyzické aktivity a celkový stav organismu školáka (NEVORAL a kol., 2003). 12

13 1.1.1 Potravinová pyramida Tato podkapitola nás seznámí s potravinovou pyramidovou, která vznikla jako důsledek snahy přenést veškerá výživová doporučení do praxe. Jejím úkolem je přiblížit konzumentům co nejvhodnější složení stravy. Jednoduchým způsobem znázorňuje správné množstevní zastoupení všech potřebných živin v jídelníčku. Potravinová pyramida obsahuje pět hlavních potravinových skupin ve třech nejnižších částech pyramidy. Každá skupina zajišťuje některé důležité živiny a není tedy možné nahradit potraviny z jedné skupiny potravinami z jiné skupiny pyramidy. Důležité je si uvědomit, že žádná skupina potravinové pyramidy není důležitější než ta další. Pro dobré zdraví jsou potřebné všechny, jen množství jejich příjmu je odlišné (ANONYM, 2012). Obr. č. 1 Dětská potravinová pyramida ( ANONYM 2, 2012) 13

14 Podle dětské potravinové pyramidy by její základna měla být základem dětského jídelníčku. U dětí v mladším školním věku mají tedy jídelníček tvořit převážně obiloviny, těstoviny, pečivo a rýže. Tyto složky stravy jsou pro ně nejen zdrojem energie, ale získají z nich i vlákninu, vitamíny (převařují vitamíny skupiny B) a částečně i železo a vápník. Z této skupiny je doporučena konzumace šesti porcí denně. Nad touto základnou se nachází skupina obsahující zeleninu. Ta má sice poměrně nízkou energetickou hodnotu, ale je důležitá pro svůj obsah vlákniny, vitamínů (převážně vit. C a kys. listová) a minerálních látek (hlavně fosfor, hořčík a draslík). Denní doporučený příjem zeleniny jsou tři porce. Vedle zeleniny se na stejné úrovni nachází ovoce. I to je nezbytnou součástí správného jídelníčku. Doporučené dvě porce denně napomáhají především správnému příjmu vitaminu C, beta-karotenu, pektinu a draslíku. Další stupeň na pomyslné pyramidě nám zastupuje mléko a mléčné výrobky. Ty obsahují pro děti velmi důležitý lehce vstřebatelný vápník. Ten je pak základem pro správný růst a stavbu jejich kostí. Nezanedbatelnou funkci pro správnou střevní mikroflóru mají i probiotické bakterie, které získáme za zakysaných mléčných výrobků. Doporučení zde zní, podobně jako u ovoce, dvě porce denně. Vedle mléka a mléčných výrobků najdeme masovou skupinu. Sem řadíme kromě veškerého masa i luštěniny, vejce a ořechy. Skupina se vyznačuje vysokým obsahem živočišných bílkovin a tuků, vitamínu skupiny B (zejména vit. B12) a minerálních látek kde převažuje železo. Z této skupiny jsou opět doporučovány dvě porce denně. Vrchol potravinové pyramidy tvoří symbolicky tuky a cukr. Jedná se o potraviny s minimální výživnou hodnotou. Dodávají sice energii, ale neobsahují téměř žádné vitamíny ani minerální látky. Z těchto důvodů se tato skupina doporučuje konzumovat co nejméně (GREGORA, 2004; NEVORAL, 2003) Proteiny jako základ Bílkoviny jsou nejvýznamnější složkou tkání člověka. Jejich funkce spočívá především při utváření svalových vláken, ale také kostních trámců a všech buněk v těle. Z tohoto pohledu jsou pro lidský organismus zcela zásadní a pro děti, které 14

15 jsou ve vývinu, naprosto neodmyslitelné. U dospělých později slouží také pro obnovu buněčné hmoty. Mimo již zmíněné je lze najít i ve všech tělních tekutinách vyjímaje pouze moč a žluč. Jako výživový faktor působí na nervovou tkáň. Významně se také podílejí na výrobě hormonů, obranných látek, krevních elementů a nesmíme zapomenout i na jejich podíl při vytváření žaludečních šťáv (LUHANOVÁ, 1974; MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Proteiny považujeme za jednu z nejsložitějších součástí lidské potravy. Dělíme je na dvě skupiny. První jsou bílkoviny živočišného původu, kde jsou hlavními původci mléko, mléčné výrobky, krev, maso, vejce. Druhou skupinu tvoří rostlinné bílkoviny. Ty jsou obsaženy především v luštěninách (hlavně sója) a bramborách (LUHANOVÁ, 1974). Základní stavební jednotkou bílkovin jsou aminokyseliny. Dosud bylo objeveno 20 druhů. Jejich dělením se zabývá Tab č. 2. Tab. č. 2.: Rozdělení aminokyselin (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Esenciální aminokyselin Semiesenciální aminokyseliny Neesenciální aminokyseliny Musíme je přijímat ve stravě. Tělo je nedokáže syntetizovat Mezi esenciální se řadí pouze za specifických okolností (v mladém věku či při nemoci) Tělo je umí syntetizovat. Valin, Leucin, Izoleucin, Methionin, Fenylalanin, Lysin, Threonin, Tryptofan Histidin, Arginin Glycin, Glutamin, Asparagin, Cystein, Prolin, Serin, Alanin, Tyroxin, K přeměně bílkovin na aminokyseliny dojde trávením a tím se z nich stane živina, jež je využita pro: 15

16 1. Vytváření plazmatických bílkovin, jež jsou později uplatněny k tvorbě a regeneraci tkání. 2. Tvorbu bílkovin, které mají v organismu svůj konkrétní účel- jedná se především o enzymy. 3. Tvorbu jiných dusíkatých látek s konkrétní rolí v lidském organismu. Do této skupiny zařadíme třeba porfyriny- přeměňují hem na hemoglobin a tím zajišťují přenos kyslíku, dále třeba kreatin, který je zdrojem energie pro pracující sval aj. 4. Příjem energie (PÁNEK a kol., 2003) Obecně je dospělému člověku doporučen příjem asi 1 g bílkovin na 1 kg tělesné váhy denně. U dětí jsou tyto nároky díky růstu značně vyšší. Jejich doporučená dávka je nad 2 g na 1 kg tělesné váhy. Navíc klinické studie dokazují, že u dětí by měly být více přijímány bílkoviny živočišného původu. Doporučen je poměr asi 2/3 živočišných bílkovin oproti asi 1/3 rostlinných bílkovin. Pro děti mladšího školního věku, tedy věkovou kategorii kolem 7 až 10 roku věku, je považována za adekvátní dávku 24g bílkovin. Ta by ideálně měla být rozložitelná na 16g živočišných a 8g rostlinných bílkovin. Množství bílkovin v konkrétních potravinách nám znázorňuje Tab. č. 3. Při těchto doporučeních však nesmíme zapomínat zohlednit i další faktory, které mohou množství této dávky ovlivnit. Jedná se zejména o věk, fyzickou a psychickou aktivitu, zdravotní stav a stupeň vývoje daného dítěte a dalších. Navýšení příjmu bílkovin si vyžaduje i období puberty a dokončování růstu dítěte (BALIKOVÁ, 2011; LUHANOVÁ, 1973; PÁNEK a kol., 2003). 16

17 Tab. č. 3.: Množství bílkovin v konkrétních potravinách (MANDELOVÁ, L., HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Živočišné zdroje g bílkovin/100g Rostlinné zdroje g bílkovin/100g Vejce 12,5 Mandle sušené 21,1 Vepřové maso 21,1 Vlašské ořechy 14,7 Hovězí maso 22,4 Fazole 8,8 Kuřecí maso 24,8 Čočka 8,8 Tuňák 27,1 Tab. č. 2. ještě doplníme o mléko, které obsahuje v 1 litru 35g bílkovin. Spolu s mléčnými výrobky se tedy dokáže zcela vyrovnat masu a je zde tudíž možnost i jeho nahrazení. Toto je doporučováno především u mladších dětí, které jej snáz stráví (LUHANOVÁ, 1974). S ohledem na to, že lidský organismus nezná způsob jak ukládat bílkoviny do zásoby, tak je nutné, aby jejich přísun potravou byl neustálý. Zdrojem energie se stávají pouze za extrémních situací. U dětí je sledování nedostatku bílkovin složité. Příznaky, jako je únava či snížená výkonnost můžeme sledovat až po delší době. Pokud je nedostatek bílkovin v dětské stravě delšího charakteru může dojít i k nesprávné výživě kostí, kloubů a svalů. Důsledkem je pak snižování hmotnosti, zvyšování tendence onemocnět, zmenšuje se rychlost růstu a je narušeno utváření hemoglobinu. Někdy je následkem i mentální zaostalost (JELÍNEK, 2010; LUHANOVÁ, 1973). 17

18 1.1.3 Ostatní základní nutriční komponenty Zajímat nás bude především potřeba a výskytem ostatních důležitých nutričních komponent. Budeme tedy podrobněji rozebírat sacharidy a následně i lipidy Sacharidy Sacharidy jsou vedle proteinů další významnou složkou dětské stravy. Dětský organismus z nich získává energii, jež následně uplatňuje při fyzických aktivitách. Sacharidy však děti nevyužívají jen při všelijakých hrátkách, nýbrž slouží i jako zdroj energie pro růst a je z nich tvořeno i teplo, které udržuje bezproblémové prostředí pro chod orgánů (LUHANOVÁ, 1974). V některých případech můžeme pro sacharidy zpozorovat užití názvu cukry. Důvodem je jejich, ve většině případů, sladká chuť. Tyto sladce chutnající sacharidy jsou složeny, na rozdíl od těch nesladce chutnajících, z krátkých řetězců. Typickým příkladem je zde ovocný cukr- fruktosa, kterou často využíváme při slazení pokrmů. Sacharidy můžeme najít u téměř všech živočichů a zároveň v každé rostlině. V lidské stravě se nejčastěji nacházejí sacharidy vyskytující se v obilovinách. Pro děti mladšího školního věku se doporučuje denní příjem sacharidů mezi 209 až 232 g. Podobně jako u bílkovin, i zde musíme k tomuto doporučení zohlednit další faktory. Čím více je dítě hravé, tím větší má fyzický výdej a tedy i tím vyšší potřebuje dávku sacharidů. Pokud je přísun nedostatečný, tak se tělesné rezervy brzy spotřebují. Následkem je okamžitý pokles hladiny cukru v krvi, který zapříčiní slabost a pocity únavy. Pro předejití těchto příznaků je dostatečný příjem sacharidů u aktivních dětí naprosto nezbytný. Ovšem s nedostatkem sacharidů u dětí se v dnešní době moc nepotýkáme. Častěji je možné pozorovat spíše jejich nadbytek. Ve stravě u některých dětí je až několikanásobný ve srovnání s reálnou potřebou (NEVORAL, a kol., 2003; JELÍNEK, 2010; LUHANOVÁ, 1974). 18

19 Tab. č. 4.: Rozdělení sacharidů, jejich zástupci a výskyt (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Rozdělení sacharidů Počet atomů uhlíku Zástupci Monosacharidy 1x6C Glukóza, fruktóza, galaktóza Disacharidy 2x6C Maltóza, sacharóza, laktóza Oligosacharidy x6C Rafinóza, stachyóza Polysacharidy Nad 100x6C Škrob, vláknina, glykogen Potravinový zdroj Med, ovoce, džus, vína Klíčky obilovin a sladu, řepný cukr a javorový sirup, mléko Luštěniny, ovoce, zelenina Brambory, luštěniny, obiloviny Rychlost rozpouštění glukózy v krvi je u sacharidů významným ukazatelem. Jeho název Glykemický index. Čím vyšší číslo se u Glykemického indexu dané potraviny nachází, tím rychleji se po požití této potraviny zvýší hladina glukózy v krvi. Výši Glykemického indexu u vybraných potravin můžeme sledovat v Tab č. 5. Tam můžeme sledovat, že nejvyšší Glykemický index mají nejnižší jednoduché sacharidy a se zvyšujícím se počtem řetězců uhlíku se postupně snižuje. Musíme zde však brát v úvahu i zpracování a tepelnou úpravu potravin, které Glykemický index mohou ovlivnit. Pokud chceme u dětí v mladším školním věku předejít výkyvům mezi zvýšenou fyzickou aktivitou a únavou, je nutné zajistit, aby konzumovaly především potraviny se středním a nízkým Glykemickým indexem. Díky tomu dosáhneme postupnějšího uvolňování energie po jídle a tedy i jejich nižší únavnosti v krátkém časovém intervalu po jídle. Potraviny s vyšším Glykemickým indexem jsou vhodné přijímat 19

20 v případech, kdy u dítěte došlo k nástupu únavy a je tedy nutný rychlý přísun energie pro organismus (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Tab. č. 5.: Glykemický index vybraných potravin (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Potravina Glykemický index Potravina Glykemický index Corn flakes 52 Brambory vařené 70 Rýže natural 65 Brambory pečené 85 Bílý chléb 70 Hranolky smažené 75 Celozrnný chléb 45 Jablko 38 Rohlík 72 Pomeranč 44 Oplatky 76 Med 58 Fanta 68 Glukóza 100 Čokoláda mléčná 49 Fruktóza 23 Müsli tyčinky 60 Maltóza Lipidy Lipidy jsou známy jako specifická skupina organických ve vodě nerozpustných sloučenin, které se tradičně dělý na tuky a oleje. Potravou se nám do těla dostávají tuky, které se nazývají triacylglyceroly. Pokud jsme v předchozí kapitole představovali sacharidy jako nejrychlejší zdroj energie, tak lipidy zase můžeme považovat za největší zásobárnu energie. Významnou roli hrají lipidy při vstřebávání vitamínů- mluvíme konkrétně o vitamínech rozpustných v tucích (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007; KOMPRDA, 2009). 20

21 PÁNEK a kol. (2002) dělí funkce tuků na tyto: 1. Nejvýznamnější zásobárna energie a živin (jsou dvojnásobným zdrojem energie oproti bílkovinám i sacharidům). 2. Přivádějí do těla esenciální mastné kyseliny a kyseliny linolenovou a linolovou, ze kterých se tyto mastné kyseliny dokáží v organismu vytvořit. 3. Mimo esenciální mastné kyseliny se s tuky do těla dostávají i vitamíny rozpustné ve vodě, včetně jejich provitamínů a sterolů (jedná se především o cholesterol a fytosteroly). 4. Zvyšují chutnost přijímané potravy. 5. Jsou příčinnou lepší konzistence přijímané stravy. 6. Navozují na delší časový interval pocity nasycení. Díky hydrolýze v tenkém střevě je ale nástup těchto pocitů pozdní objevuje se až asi po 30 minutách a tak se nepředejde riziku nadměrného příjmu energie. 7. Zmenšují příjem vysokoenergetické potravy. V následující tabulce se zaměříme na rozdělení tuků dle původu, konzistence a obsahu v potravě. 21

22 Tab. č. 6.: Rozdělení tuků dle PÁNKA a kol. (2002). Dle původu Dle konzistence Dle obsahu v potravě Živočišné Rostlinné Kapalné oleje Tuhé tuky Potraviny s vysokým obsahem tuku Potraviny s nízkým obsahem tuku Mléčný tuk, sádlo, lůj, rybí olej Olejniny (řepka, sója, slunečnice, bavlník, sezam, olivy, kokosový tuk Rostlinná másla (kakaové máslo) Téměř 100% tuků Sádlo, máslo, pomazánkové máslo, pokrmový tuk, emulgované a šlehané tuky Tučné maso, smetana, sýry, ořechy, mák, jemné a trvanlivé pečivo, smetanové mražené krémy, čokoláda, majonézy Výrobky z obilovin, luštěniny, brambory, zelenina, ovoce, nečokoládové cukrovinky V potravinách jako je tučné maso, sýrové výrobky či třeba ořechy se nachází tuky, které se označují jako skryté. Tyto skryté tuky jsou nebezpečím, na které u dětské výživy nesmíme zapomínat. Velmi lehce stravitelný a tedy i důležitý je v dětské výživě zejména mléčný tuk. V tomto směru je velmi dobře uplatnitelné máslo a rostlinné oleje. Naopak sádlo se ve výživě dětí moc nedoporučuje. Doporučený denní příjem tuků pro děti v mladším školním věku najdeme v Tab č. 7. Pro správnost doporučných dávek je však třeba kalkulovat i s vleklými onemocněními, při kterých jejich příjem může být vyšší. Podobně tomu je i co se týče ročních období, kdy v zimních měsících se dávka tuků zvyšuje a v těch letních zase klesá. Po vstupu do lidského těla jsou tuky buď přeměněny na zdroj energie, nebo se ukládají do zásob. V podkoží se tak tvoří 22

23 velká zásoba energie, ze které tělo může těžit vždy, když je potřeba. U dětí je velmi nebezpečný nedostatečný příjem tuků. Při vyčerpání zásob tuků a současném nedostatečném příjmu nastávají u dětí v mladším školním věku poruchy růstu, snižuje se jim hmotnost a zvyšuje se náchylnost k onemocněním (NEVORAL, a kol., 2003; LUHANOVÁ, 1974). Tab. č. 7.: Doporučená denní dávka lipidů u dětí ve školním věku dle LUHANOVÉ (1974). Věk Množství tuků (g) Chlapci 7-10 let Dívky 7-10 let Chlapci let 105 Dívky let 85 Tuky se nacházejí ve vysokém množství (nad 40% obsahu) v potravinách jako je: Majonéza, čokoláda, ořechy, mák, tučné maso, mléčné výrobky, trvanlivé pečivo a smetanové mražené krémy (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Naopak v nízkém množství (pod 20% obsahu) tuků je v potravinách jako jsou: Luštěniny, brambory, ovoce, zelenina, nečokoládové cukrovinky a výrobky z obilovin (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007) Pitný režim dětí Pitný režim je pro člověka neodmyslitelnou součástí jeho existence. Voda je v lidském organismu suverénně nejvíce zastoupenou složkou. Samo 23

24 lidské tělo je složeno vodou asi z 50-70%. Ta je transportním mechanismem pro veškeré životně důležité složky stravy. V případě jejího nedostatečného zastoupení v těle dochází k poruchám a nesprávnému fungování tohoto transportu (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Nastolení správného a pravidelného pitného režimu je u dětí velice složité. Je to však jediným způsobem jak korektně nahradit ztráty tekutin. Cílem dobře nastaveného pitného režimu je udržení rovnováhy mezi přijatými tekutinami v podobě stravy či nápojů a těmi, jež se z těla vylučují. Následkem nízkého až nedostatečného příjmu tekutin může dojít až k dehydrataci organismu s různými následky, jejichž závažnost závisí právě na míře dehydratace (KUNOVÁ, 2004). Dodržování pitného režimu u dětí je, jak jsme již řekli složité, a děti s ním mají často problém. Důležitou částí dne pro pitný režim dětí je snídaně. Tu často doprovází ranní stres a nestíhání dospělých, přičemž nejvíce tím trpí právě děti. Důsledkem je, že dítě buď svůj ranní džus, čaj či kakao nedopije, nebo že je jich nachystáno rodiči málo. Tím dochází k opakovanému nedoplnění tekutin po dlouhé noční pauze. Nejčastější reakcí organismu jsou pak nepozornost, zhoršení prospěchu ve škole, únava a bolesti hlavy. Může dojít ale i k dalším komplikacím. Vlivem dehydratace je prostup infekcí snazší a tak se můžeme setkat i se zácpou či nechutenstvím a v některých případech se mohou vytvořit i ledvinové kameny. V České republice nejsou, vlivem finanční a časové náročnosti, téměř vůbec podávány čerstvé ovocné či zeleninové drinky, které jsou pro ranní doplnění tekutin vhodné. Snahy o zavedení pitného režimu ve školství se ale zatím nesetkaly s valným úspěchem. Je zde vžito jakési dogma, že nápoje ve vyučování brání dětem v soustředění se na hodinu. Bylo však prokázáno, že doplňování tekutin při školních hodinách je schopno dopomoci ke snazšímu zvládnutí školní zátěže (NEVORAL, a kol., 2003). Pokud se bavíme o pitném režimu, je nutno poznamenat i důležitost správné volby nápoje. Překvapením totiž může být, že nápoje jako je mléko a jeho další výrobky nemůžeme považovat u dětí za klasické nápoje na žízeň. Ty se totiž vzhledem ke zvýšenému obsahu živin začleňují k potravinám. Ne tolik 24

25 překvapivým faktem je zase rizikovost sladkých nápojů. Ty v pitném režimu dětí hrají s postupem doby stále větší roli. Tyto nápoje však v organismu způsobují nadměrné vyplavování inzulinu, které doprovází náhlé snížení hladiny glykémie. Výsledným jevem je pak u dítěte únava a snížená pozornost. Neopomenutelnou nevýhodou tohoto typu tekutin je i značné nebezpečí vzniku zubního kazu a vyšší náchylnost k obezitě. Proto je doporučeno u dětí ve školním věku tyto nápoje omezovat na minimum, nebo je aspoň ředit čistou vodou ( NEVORAL, a kol., 2003; GREGORA, 2004). Za vhodné nápoje se považují ty, jejichž teplota se pohybuje v rozmezí 8 až 12 stupňů Celsia, mají vhodný obsah vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. U dětí by měl být základ pitného režimu tvořen neperlivou balenou či filtrovanou vodou. Dále jsou v omezeném množství vhodné i ředěné ovocné nebo zeleninové šťávy a čaje (NEVORAL, a kol., 2003; GREGORA, 2004; TLÁSKAL, 2003). Kofeinové nápoje se do doporučených tekutin vůbec nepřiřazují, a to z důvodů, že dráždí žaludek a odvodňují. Podobně je to i u alkoholu. Ten je u dětí přímo zakázán. Může jim způsobit různé orgánové poruchy (především játra), má velmi negativní vliv na mozkové buňky a v dospělosti je výrazně zvýšeno riziko závislosti na něm (TLÁSKAL, 2003). Množství tekutin by se mělo doplňovat pravidelně během dne, přičemž optimální příjem tekutin u dětí ve školním věku je mezi 2 3 litry včetně vody obsažené v potravinách. Ideální množství tekutin se však odvíjí od váhy dítěte. Doporučené množství tekutin s ohledem na váhu a věk znázorňuje Tab. č. 8. (LUDVÍKOVÁ, 2011). 25

26 Tab. č. 8: Doporučený denní příjem tekutin u dětí školního věku (LUDVÍKOVÁ, 2011). Věk dítěte Doporučený denní příjem (ml/1kg tělesné váhy) let let Vitamíny Vitamíny považujeme za nezbytnou součást lidského těla. Je známo jejich 13 základních typů- chemických sloučenin, které získáváme v potravě. Vitamíny jsou ve všech živých organismech a nejvíce je konzumujeme v rostlinných zdrojích. Vzhledem k tomu, že každý jeden je významný pro konkrétní funkci v organismu, je nutné pro správné fungování organismu doplňovat všechny vitamíny. Lidské tělo si je neumí vytvořit a neobejde se bez nich. Při nedostatku vitamínů člověk zemře. V dnešní době je umíme tvořit už i umělým způsobem a tak jsou cíleně přidávány do mnoha pokrmů (JELÍNEK, 2010). V současné době se veškeré vypěstované rostliny a plody dovážejí na místo prodeje. Velmi často tak procestují téměř celý svět a jejich dozrávání probíhá buď při této cestě, anebo ve skladech u odběratelů. Takto se ochuzují o vysoké množství všech živin a to i vitamínů. Někdy dojde k tomu, že se tyto látky v nich zase vůbec nevytvoří. Z těchto důvodů je vhodná jejich suplementace. U dětí je navíc konzumace ovocných a zeleninových pokrmů téměř mizivá a chybí jim tedy dostatek tolik potřebných vitamínů. V případě, že dítě zeleninu či ovoce odmítá a není tedy možnost dostatečného příjmu vitamínů potravou, je nutné najít alternativní způsob jejich doplnění. Vzhledem k probíhajícímu vývoji je u dětí významné, aby se do organismu přiváděly veškeré živiny, které potřebuje a předešlo se tak možným komplikacím. Riziková je také monotónní strava, která 26

27 může způsobit u určitých vitamínů nadbytek a u jiných zase nedostatek (JELÍNEK, 2010). Vitamíny se dělí na vitamíny rozpustné ve vodě a na vitamíny rozpustné v tucích. Rozdělení vitamínů rozpustných ve vodě a vitamínů rozpustných v tucích můžeme vidět v Tab. č. 9. Tab. č. 9.: Rozdělení vitamínů (KLEINWACHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001). Vitamíny rozpustné v tucích Vitamín A Vitamín D Vitamíny rozpustné ve vodě Vitamíny skupiny B (B1, B2, B3, B5, B6, B7. B9, B 12) Vitamín C Vitamín E Vitamín K Při pohledu na tabulku Tab č. 9. je třeba připomenout, že vitamíny rozpustné v tucích se mohou ukládat v organismu. Jejich nedostatek a tedy i projevy ním zapříčiněné se mohou začít vyskytovat až po několika měsících. Je zde však i možnost jejich nadbytku- tzv. hypervitaminózy. Nejčastějšími hypervitaminózy můžeme sledovat u vitamínů A a D (KLEINWACHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001). Doporučené množství denního příjmu vitamínů pro děti školního věku najdeme v Tab. č

28 Tab. č 10: Doporučené denní dávky vitamínů (STRUNECKÁ a kol, 2011). vit. vit. vit. vit. vit. vit. k. vit. Vitamín thiamin riboflavin niacin A D E K C B 6 listová B 12 Jednotky mcg mcg mg mcg mg mg mg mg mg mcg mcg Děti ,6 0,6 8 0, ,2 let Děti ,9 0, ,8 13 let Na rozdíl od vitamínů rozpustných v tucích se vitamíny rozpustné ve vodě v těle ve větší míře neukládají. Výjimku tvoří pouze vitamín B12. Projevy nedostatku této skupiny vitamínů tedy nastávají relativně brzy (KLEINWACHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001) Minerální látky Při zmínce o minerálních látkách se nebavíme, podobně jako u vitamínů, o základní živině. Nicméně minerální látky jsou velice důležité a velká část z nich je pro lidský organismus zcela nepostradatelná. Minerální látky se totiž podílejí na zajišťování životně důležitých funkcí (KOMPRDA, 2009). Na rozdělení minerálních látek je nutné pohlížet z několika pohledů. Můžeme je dělit podle jejich obsahu v lidském těle. Toto rozdělení nám znázorňuje Tab. č. 11. Dále je na ně možné pohlížet jako na látky, které v těle mají specifickou biologickou funkci a při jejichž nedostatečném, popřípadě žádném příjmu v potravě může dojít k poškození organismu, různým onemocněním až smrti. Takovéto prvky pak označujeme jako esenciální a pro lidský organizmus tedy nepostradatelné. Další skupinou jsou prvky postradatelné. U této skupiny nepozorujeme žádný vliv na organismus nebo jsme ho doposud 28

29 nezjistili. Vedle minerálních látek nepostradatelných a postradatelných je ještě třetí poslední skupina. Jedná se o prvky toxické a pro lidský organismus jedovaté. Látky jako je olovo, kadmium, rtuť či arzen spadají do posledně jmenované skupiny a způsobují poškození organismu. Pro přehlednost je rozdělení minerálních látek podle potřeby jejich příjmu znázorněno v Tab. č. 12 (KOMPRDA, 2009). Tab. č. 11.: Dělení minerálních látek dle jejich obsahu v těle (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Dělení Min. látka DDD Zdroj v potravě Majoritní minerální látky Sodík 460 mg Sýry, uzeniny, sůl Draslík 1600 mg Ovoce, zelenina, brambory Hořčík 900 mg Ořechy, luštěniny Vápník 170 mg Mléčné výrobky, obiloviny Fosfor 800 mg Maso Chlor 690 mg Kuchyňská sůl Síra 450 mg Mléko, vejce Minoritní minerální látky Železo 10 mg Maso, játra, luštěniny Měď 1 1,5 mg Ryby, ořechy Jód 120 µg Mořské řasy, ryby, sůl Selen µg Vnitřnosti, vejce Zinek 7 mg Maso, luštěniny Chrom µg Maso, droždí, sýry, ořechy 29

30 Tab. č. 12.: Rozdělení minerálních látek dle jejich potřeby pro lidský organismus. (KOMPRDA, 2009). Minerální látky Nepostradatelné (esenciální) Postradatelné (neesenciální) Toxické (jedovaté) 1.2 Pohybová aktivita dětí U dětí v mladším školním věku je vhodné, když se pohybová aktivita stane výraznou součástí jejich života. Děti rozvíjejí své pohybové dovednosti a přivlastňují si jednotlivé motorické návyky. Naším cílem je v tomto děti podporovat. Při dostatečném pohybu se u dětí daří daleko snáze udržovat správný poměr mezi přijatou energií a tou vydanou. Pokud se tento poměr nedaří ustálit, dostavují se vždy nežádoucí následky. V případě, že převažuje vydaná energie nad přijatou, dochází k hubnutí. V opačném případě, kdy přijímaná energie je vyšší než vydaná, dochází k ukládání živin do zásob a v delším časovém horizontu tedy i k obezitě (GALLOWAY, 2007). Je třeba dbát na skutečnost, že v posledních letech na děti působí větší nebezpečí zdravotních komplikací, hlavně různých degenerativních onemocnění, než dříve. Tomu napomáhá i fakt, že vysoké množství rodičů a dokonce i pedagogů tyto rizika cíleně či nevědomky zvyšuje. Z těchto důvodů je třeba děti v mladším školním věku edukovaně podporovat. Díky tomu je šance předejít významnějším zdravotním komplikacím, a to nejen těm v dospělosti, ale i 30

31 takovým, které mohou nastat v jejich brzkém věku. Onemocnění bývají často také důsledkem nižší kvality života. Ovšem i tehdy, kdy je konkrétní dítě již v počínající fázi některého degenerativního onemocnění, existuje možnost, že při zvolení aktivního a kladného přístupu se nepříznivé důsledky mohou zvrátit (GALLOWAY, 2007). Dětem v mladším školním věku se doporučuje, aby čas strávený ve vyučování byl přibližně odpovídal tomu, jež stráví při různých hrách a dalších pohybových aktivitách. Snahou by mělo být zvyšování koordinace a vzájemné interakce mezi děti. Pro dosažení pokroku jsou v tomto ohledu nejvhodnější právě pohybové aktivity ve formě různých her, které jsou na tento rozvoj zaměřeny. Vhodné jsou i různá cvičení, která jsou příznivá pro rozvoj obratnosti a mrštnosti. Mladší školní věk je také doba vhodná pro zahájené sportovního tréninku, který se dá podpořit i posilováním za pomoci váhy vlastního těla. Správná je také podpora dalších aktivit a sportovních činností, které napomáhají všeobecnému rozvoji a pohybovým dovednostem. Hry mohou mít i delší dobu trvání, a takto i prohlubovat vytrvalost (ANONYM 4, 2011). Kromě v naší práci dříve zmíněných degenerativních onemocnění jsou pro děti tohoto věku rizikové i různé sedavé zábavy. Jedná se především o hraní her na počítači či sezení u televize. To jsou často předzvěstí těchto degenerativních chorob. Rodiče dětí, které mají tyto sklony, by se tedy měli snažit, aby jejich dítě této pasivitě nepodlehlo a měli by vymýšlet všelijaké pohybové aktivity a hry, do kterých by své dítě zapojili (ANONYM 4, 2011). Dle Světové zdravotnické organizace by fyzická aktivita dětí ve školním věku měla splňovat tyto doporučení: 1. Fyzická aktivita by měla být denně po dobu alespoň 60 minut středně intenzivního pohybu. 2. Fyzická aktivita nad 60 minut za den může znamenat zvýšení zdravotní kondice dítěte. 31

32 3. Podstatnou část z pohybových aktivit dětí by měly tvořit aerobní cvičení a to hlavně ty, jež zapojují svaly a kostru co možná nejvšestranněji. 4. Tělesný pohyb by u dětí měl být nejméně 3x za týden (WHO, 2012). 1.3 Obezita dětí Dětská obezita je jedním z nejzávažnějších problémů v oblasti veřejného zdraví 21. století. Jedná se o celosvětový problém, který se vyskytuje nejvíce v městském prostředí, a to zejména u chudých rodin a středních ekonomických vrstev. Prevalence se zvyšuje znepokojivým tempem. Pro rok 2010 byl počet obézních dětí s věkovou hranicí 5 let 42 milionů, přičemž až 35 milionů z nich pochází z rozvojových zemí. Tyto děti často zůstávají obézní až do dospělosti, což má za následek vyšší pravděpodobnost vzniku nepřenosných onemocnění jako je cukrovka a kardiovaskulární onemocnění, a to už v nízkém věku. Nadváze a obezitě však jde, stejně jako dalším jim podobným nemocem, do značné míry předcházet. Prevence dětské obezity má tedy na světě vysokou prioritu (WHO, 2012) Základní příčinou neustálého zvyšování výskytu dětské obezity je vznik návyku konzumace vysokoenergetických hutných potravin, které mají vysoký obsah tuků a cukrů a naopak nízké zastoupení vitamínů, minerálů a dalších stopových prvků. Tento fakt navíc silně podporuje i pokles fyzické aktivity, jejíž důležitost u dětí byla vysvětlena v minulé kapitole. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2004 vyvinula Globální strategii pro výživu, fyzickou aktivitu a zdraví. Ta by měla vytvořit jakousi prevenci s cílem výrazně snížit výskyt nepřenosných onemocnění, popřípadě zmírnit jejich důsledky. Jako nejzávažnější rizikové faktory pro vznik kardiovaskulárních chorob, rakoviny a cukrovky jsou zde popisovány nezdravá strava a nedostatek pohybové aktivity (WHO, 2012). Předpokládané příčiny dětské obezity můžeme roztřídit také do dvou odlišných skupin- na ovlivnitelné a neovlivnitelné. V případě ovlivnitelných lze 32

33 hovořit o výrazně sníženém klidovém výdeji energie, zvýšené hladině kortizolu, poruše činnosti mozku a nízké až nedostatečné tvorbě růstového hormonu. Druhou skupinu příčin dětské obezity, tedy tu neovlivnitelnou, tvoří genetické dispozice. Bylo zjištěno, že děti obézních či výraznou nadváhou trpících rodičů, jsou daleko častěji také obézní, než děti, jejichž rodiče mají váhu v normě (FOŘT, 2004) Index tělesné hmotnosti BMI (z angl. Body mass index) dětí a jeho hodnocení Index tělesné hmotnosti (dále jen BMI) je spolehlivým ukazatelem tuku v těle pro většinu dětí a mládeže. Výzkum ukázal, že BMI koreluje s hodnotami tělesného tuku pořízenými přímým měřením a lze tak považovat za jeho levnou a snadno změřitelnou alternativu. Počítáme ho jako podíl tělesné hmotnosti v kilogramech a tělesné výšky v metrech na druhou (ANONYM 5, 2011). BMI = váha (kg) výška 2 (m) U dětí je BMI používán jako nástroj k identifikaci možných problémů s nadváhou. BMI nicméně není diagnostický nástroj a může tedy dojít i k tomu, že dítě má vysokou hodnotu BMI pro daný věk a pohlaví, ale pro posouzení, zda-li přebytečný tuk může způsobit zdravotní komplikace, je třeba hlubšího posouzení. Tím je myšleno třeba měření kožních řas, hodnocení diety, pohybové aktivity, zjištění rodinné anamnézy a další (ANONYM 5, 2011). Přesto, že je vzorec pro výpočet BMI pro děti i dospělé stejný, tak kritéria používaná při interpretaci jeho výsledků jsou pro děti odlišná od těch pro dospělé. Pro děti a mládež se používají specifické percentily s ohledem na jejich věk a pohlaví, a to převážně z těchto důvodů: 1. Změny tělesného tuku spolu s věkem 33

34 2. Množství tělesného tuku se liší dle pohlaví Pro dospělé je však BMI interpretováno prostřednictvím kategorií, které neberou v úvahu pohlaví ani věk (ANONYM 5, 2011). U dětí a mládeže se k hodnocení tělesné váhy používají tzv. percentilové grafy BMI. Tyto percentily jsou nejčastěji používaným ukazatelem pro posouzení velikosti a růstu dětí. Percentil v praxi určí konkrétní polohu dítěte na grafu vhledem k jeho věku a BMI. Percentilové grafy pro dívky a chlapce v České Republice najdeme na obrázcích č. 1. a 2. (ANONYM 5, 2011). Obr. č. 2. Vyhodnocení BMI u chlapců v jednotlivých percentilových pásmech (LHOTSKÁ, BLÁHA, VIGNEROVÁ, a kol., 2006). 34

35 Obr. č. 3. Vyhodnocení BMI u dívek v jednotlivých percentilových pásmech (LHOTSKÁ, BLÁHA, VIGNEROVÁ, a kol., 2006). 1.4 Shrnutí Jak jsme již v předchozích kapitolách nastínili, tak mladší školní věk je doba, kdy jsou děti v plném růstu a vývoji. Z tohoto důvodu je pro ně správná a 35

36 vyvážená strava spolu s vhodným pitným režimem velice důležitá. Správná a vyvážená strava by se měla skládat ze základních nutričních komponentů, jako jsou bílkoviny, sacharidy a tuky. U těch jsme si řekli, v čem se nacházejí, jak jsou důležité pro dětský organismus a jaké jsou jejich doporučené denní dávky. Pak jsme pozornost věnovali pitnému režimu. Zmínili jsme jeho význam v dětském věku a doporučili jsme vhodné nápoje i jejich množství. V další části jsme navázali ostatními důležitými součástmi stravy, kterými jsou vitamíny a minerální látky. I zde jsme zmínili jejich výskyt, funkci a denní potřebu. Vedle správné výživy a pitného režimu je pro správný a bezproblémový vývoj dětí významná také pohybová aktivita, kterou jsme detailněji rozebírali ve druhé kapitole. Tam jsme zmínili její zásadní význam pro děti v mladším školním věku v návaznosti na u nich právě probíhající vývoj motoriky. Také jsme apelovali na důležitost pohybu rodičů, a to hlavně s ohledem na to, že absence pohybu je problémem všech generací. Děti mají navíc tendence se od svých rodičů učit, a proto je nedostatek pohybu dětí mnohdy zapříčiněn právě nedostatkem pohybu jejich rodičů. Dětská obezita je problémem celosvětového významu. Chápeme ji jako důsledek špatných stravovacích návyků a nevhodného pitného režimu. I v tomto případě hrají významnou roli rodiče. Jsou to oni, kdo z velké části vytvářejí stravovací návyky svých dětí a pokud jsou tyto návyky tvořeny nesprávnou skladbou stravy, je častým důsledkem právě nadváha. Navíc by rodiče měli při nadváze a prvotních stádiích obezity svých dětí být v pozoru a schopni včas reagovat vhodnými kroky. Pokud tomu tak není, hrozí dítěti v budoucnu časté zdravotní komplikace a snížená kvalita života. 36

37 2 CÍLE PRÁCE Zde si vysvětlíme, jakým směrem se zaměří empirická část naší práce. Zjistíme, jaké jsou cíle a úkoly našeho výzkumu. 2.1 Cíle práce Jako cíl této práce jsme zvolili zjištění výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku. Do sledovaných souborů jsme vybrali 2 skupiny dětíjednu ve městě, druhou na, které jsme navzájem srovnali. První část této práce jsme věnovali odborným poznatkům a doporučením z oblasti výživy dítěte. Zaměřili jsme se na obecná doporučení a pravidla, které by měly děti dodržovat. Druhá část se zabývá výzkumem samotným. Pomocí ankety jsme zjistili výživové zvyklosti vybrané skupiny dětí, následně zhodnotili její výsledky a v závěru porovnaly s odbornými doporučeními. 37

38 3 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Úkoly práce jsme stanovili tak, aby bylo zajištěno bezproblémové dosáhnutí výše stanovených cílů. Pokud chceme porovnat výživové zvyklosti dětí z města a z venkova, tak je nutné vybrat si dvě skupiny těchto školáků. První skupina budou děti z města a druhou skupinu budou tvořit zase děti z venkova. Pro zjištění výživových zvyklostí obdrží každé dítě stejný námi zhotovený dotazník. Jako úkoly práce tedy chápeme oslovení těchto dvou námi vybraných skupin dětí, distribuce zmíněných dotazníků, jejich zpracování, grafické zhodnocení a následné porovnání. 3.1 Popis zkoumaného souboru, způsob výběru Jako zkoumaný vzorek dětí pro náš výzkum jsme si vybrali do první skupiny žáky Masarykovy Základní školy v Brně. Jako vzorek dětí z venkova jsme zvolili žáky Základní a Mateřské školy v Proskovicích. Vzhledem k tématu naší práce jsme cíleně vybírali žáky ze 4. a 5. tříd, tedy děti v mladším školním věku. Vybráno bylo 21 žáků z první 4. třídy a 10 žáků z další 4. třídy brněnské Základní školy(dále jen děti z města). U Základní školy v Proskovicích jsme museli, vzhledem k nedostatku žáků v jednotlivých třídách, oslovit i žáky 5. ročníku. Celkově jsme tedy v Proskovicích oslovili 19 žáků ze 4. třídy a 12 žáků z 5. třídy (dále jen děti z venkova). Pohlaví žáků bylo voleno náhodně. 38

39 3.2 Použité metody Pro sběr nám potřebných dat jsme vybrali dotazníkovou metodu. Dotazník jsme zhotovili cíleně pro zjištění námi rozebíraných problémů. V dotazníku jsme použili otevřený i uzavřený druh otázek. Pro zjednodušení jsme zahrnuli i obrázky. Jednalo se tedy o anonymní dotazník o celkovém počtu dvanácti otázek a celý ho můžeme najít v příloze Příloha 1 naší práce. 3.3 Organizace práce Naše dotazníkové šetření jsme uskutečnili celkem ve třech různých třídách. V Brně pouze ve dvou 4. třídách a v Proskovících v jedné 4. a jedné 5. třídě. Veškerý kontakt s řediteli byl zprostředkován mobilním telefonem a elektronickou poštou. Na vyplnění dotazníku měli děti prvních 20 minut hodiny a pak jsme provedli zvážení hmotnosti a změření výšky. Šetření probíhalo vždy začátkem školního dne. Před vyplněním dotazníku byly děti informovány o povaze otázek, způsobu jejich vyplnění a k jakému účelu budou výsledky použity. 39