TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník obce Velký Týnec XXX. ročník Číslo 6 Cena 10,- Kč

Transkript

1 TÝNECKÉ LISTY Měsíčník obce Velký Týnec XXX. ročník Číslo 6 Cena 10,- Kč DOPADY KORONAKRIZE NA OBECNÍ ROZPOČET DRAHOMÍRA ŽIVCOVÁ POD LUPOU AGRONOM PAVEL KRETEK O SUCHU PŘEDPOVĚĎ POČASÍ S DAGMAR HONSOVOU

2 2 EDITORIAL EDITORIAL Milé čtenářky, milí čtenáři, v rukou držíte již třetí číslo Týneckých listů silně ovlivněné koronavirovými opatřeními. I když ta se v současné době již začínají uvolňovat, dopady na život nás všech a na běh života v obci mají stále velké. O těch negativních, která výrazně ovlivní ekonomiku obce, se můžete podrobně dočíst na straně 3 v rubrice Starostovýma očima. Opravdu doporučuji k přečtení všem občanům. Oproti sladkým slibům vlády, které pořád slyšíme v televizi, je to nepřikrášlené vysvětlení aktuální ekonomické situace a jejího vlivu na realitu hospodaření obce od našeho starosty. V obecním servisu, na stranách 6 a 7, vás informujeme o všem, na čem se v obci v květnu pracovalo a také si přečtete minirozhovor s autorkou návrhu na rekonstrukci obřadní síně Velký Týnec. Následují zajímavé rozhovory s předsedkyní klubu seniorů paní Drahou Živcovou a agronomem z AGRY Velký Týnec panem Pavlem Kretkem o dopadu sucha na letošní úrodu. Nevím, zda povídka od paní učitelky Zlatky Tannebergové je výsledkem koronavirové krize. Spíše ne, protože vím, že učitelky a učitelé toho v období uzavření škol měli až nad hlavu. A tak pevně doufám, že nám bude do Týneckých listů přispívat pravidelněji. Její články jsou totiž nesmírně milé, vtipné a čtivé. Děkujeme. Pro milovníky výletů a cestování máme hned několik tipů na pěší výlet po okolí Týnce od Alexe Denka, do České Kanady od Pavla Peňašky i za naše hranice do Krakova od Petra Denka, který tam již několik let žije. V červnových Přesazích jsou hlavní studie a rozhovor zaměřeny na téma počasí a meteorologie. Stručně se dozvíte, co znamenají základní pojmy, které běžně slýcháme v předpovědích počasí, a myslím, že rozhovor s meteoroložkou Dagmar Honsovou nám zodpoví mnoho otázek, na které jsme se chtěli meteorologů vždy zeptat. Předchozí dvě čísla Týneckých listů obsahovaly vždy malé bonusy pro zlepšení nálady v nelehké době koronavirové. Nejinak je tomu i v červnu, kdy jsme si pro Vás připravili sadu tematických pohlednic Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska. Snad se vám budou líbit. Příjemné červnové čtení za celou redakci přeje Vendula Vránová Fotogalerie na titulní straně Jarní pohled na Velký Týnec z Hradiska Foto: Petr Hanuška Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, máte rádi pohádky? Já moc, a tak si dovolím se o jednu s vámi podělit. Bylo nebylo jednou v sobotu začalo ráno pršet. Z nebe padaly drobné dešťové kapky a venku za oknem vytvářely překrásný perlový závěs. Perly z něj se ve šňůrách sypaly na všechno kolem. V trávě to šustilo. Na střechách lehce bubnovalo a listy stromů si s těmi malými kapkami hrály. Pochytaly jich několik do dlaně, vytvořily velkou kapku a tu pak s radostným cách vylily a ladně se u toho zhouply. Obr kapka dopadla do hlíny pod stromem a ta zatleskala radostí. Stromy si v tom náhlém požehnání tak tiše bluesově prozpěvovaly. Cách plesk cách, bum bum cách, plesk plesk cách, a mírně se do toho houpaly ze strany na stranu jako domorodí tanečníci. Na nerovné cestě před našimi okny se udělala kaluž. Buďte požehnány všechny nerovnosti cest. Vždyť vy nám tady pomáháte udržet alespoň na chvíli kousek nebe, které se ve vás může zhlédnout. Nebe má kaluže a louže moc rádo. Dívá se do nich jako do zrcadla a že je rozpustilé, zkouší si v nich různé obličeje. Někdy i ten zamračený deštivý, a tak je určitým paradoxem, že kde pršelo, prší zas. Ale to už u té kaluže přistála hrdlička. Pomalu, rozvážně do ní na kráčela a dala se do důkladné očisty. Nejprve ponořila hlavu a ocáchla si krk. Důkladně se otřepala a následovalo pravé křídlo. Zobákem si urovnala peří v podpaždí a křídlo v baletním gestu vytrčila vzhůru. Jemně Foto: Petr Hanuška ČERVNOVÝ ÚVODNÍK s ním otáčela jako by dlaní v děkovném gestu chtěla dát dešti znamení. Padej ještě, je to krásné. Celá procedura se pak opakovala s levým křídlem. Připomínalo mi to obraz od Renoira Koupající se dívka a chvíli jsem nevěděl, jestli to není trochu drzé takto přihlížet. Ale to už hrdlička vystoupila z vody, roztáhla křídla a já vím, že jsem byl svědkem zrození Venuše. Mezi tím se dešťové perly proměnily v droboučkou stříbřitou krupičku, která důsledně vše očistí. Teď jako by se dostalo i na trávu. Vysoká stébla se pod doteky toho stříbrného závoje rozhoupala a ta menší si rovnou lehla, aby se nechala patřičně ozdobit. Na listech jitrocele kopinatého už se stříbrná mlha opět spojila a ozdobila ho řádkou perel. Ostatním listům v trávě se to zalíbilo a už se na nich také lesknou dešťové perly. Déšť pomalu řídne, už jen tak ukapává, až přestane docela. Nebuďte však smutní, vždyť obloha je krásně zamračená, tak snad ještě něco do večera spadne. Nebo do konce týdne, nebo do konce měsíce. Třeba to teď už bude tak, že jeden den v týdnu bude pršet. Obnoví se průtočnost potoků a řek. Zvýší se hladina podzemní vody a na polních či lesních cestách budou zase kaluže. Zatímco vy jste si tady četli pohádku o dešti, nakoukl jsem do moudrých knih, abych si některé věci trochu ujasnil. Tak etymologický slovník uvádí, že slovo kaluž je příbuzné se slovem kal. Louže všeslovanské souvisí s ka-luž. Takže žádný moc velký KONEČNĚ SE ZAZELENALO! úlovek. Za to Wikipedie mne potěšila samostatným heslem. Uvádím ho v úplném znění a chválím Wiki za to, že ví, co je důležité. Kaluž (louže) je označení pro malé množství stojaté vody nahromaděné na zemi. Může se vytvořit buď sdružováním do prohlubní na povrchu nebo povrchovým napětím po rovném povrchu. Kaluže se obyčejně tvoří po dešti nebo v důsledku umělého zavlažování. Kaluže v přírodě poskytují základní vlhkost pro malé volně žijící živočichy, jako jsou ptáci a hmyz. Mnoho motýlů ( Lepidoptera) potřebují kaluže pro získání vody a živin, které jsou ve vodách rozpuštěné. Divoká zvěř používá kaluže jako zdroj pitné vody, větších kaluží i k ochlazení. Ve vodách kaluží žije mnoho menších forem života, jako jsou pulci nebo larvy komárů. No a teď už je čas se rozloučit a jít zalít salát a okurky. Ani pohádka netrvá věčně. Protože to by pak nebyla pohádkou, ale peklem. Celkem příkladně to vystihl jeden můj kamarád, který se chystal změnit svůj zavedený životní styl. Nepředstavuji si, jak budu vydělávat fůru peněz. V dětství mi četli pohádky o tom, jak se v království proměnilo všechno na zlato a oni pak uprostřed té nádhery umírali hladem, protože měli zlatý chléb a ten se jíst nedá. Já si představuji tak akorát dobrý život se svými lidmi. Dobrý život a všeho tak akorát přeje Stanislav Denk Deštivé dny v druhé polovině května daly přírodě šanci, aby ukázala, jak vypadá 100 odstínů zelené... TÝNECKÉ LISTY - Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, Velký Týnec 1, IČO Ev. číslo MK ČR: E Ročník XXX, číslo 6. Vyšlo 12. dubna Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, Velký Týnec 1, velkytynec@velkytynec.cz. Šéfredaktorka Mgr. Vendula Vránová Ph.D. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., starosta@velkytynec.cz, Mgr. Stanislav Denk, mistostarosta@velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, penaska.pavel@centrum.cz. Tisk: PROFITISK, Chválkovická 5, , Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné příspěvky nemusejí být totožné se stanoviskem redakce. GDPR - Tímto upozorňujeme čtenáře, že na akcích pořádaných obcí mohou být pořizovány fotografie. Mělo by se tak dít vždy zřetelně označenou osobou. Fotografie slouží jedinému účelu - jako materiál ke zvážení, zda daná konkrétní fotografie bude či nebude použita k prezentaci v obecním periodiku, zejména s přihlédnutím k její vypovídací schopnosti ve vztahu k akci, jež byla obcí pořádána. Fotografie takto nepoužité jsou následně skartovány. Pakliže si jako účastník takto dokumentované akce kdokoli z vás nepřeje být objektem fotografování a následného zveřejnění v obecním periodiku, sdělte toto prosím nejlépe osobě fotografa nebo případně zavčasu na podatelně obecního úřadu.

3 KALENDÁRIUM COVID 19 - kulturní a sportovní akce byly zrušeny 28. května 16. zasedání mikroregionu Království - Brodek u Přerova Studený máj, v stodole ráj. Suchý duben naštěstí nahradil vláhou bohatější květen. Tristní stav spodních vod sice nezachránil, ale vláha v povrchové části se rapidně zlepšila. Tím došlo i k záchraně větší části zasetých zemědělských plodin. Deště neměly charakter přívalových srážek, takže z krajiny neodtekly, nýbrž se postupně vstřebávaly do půdy. Každá spadlá kapka má cenu zlata! Oproti dubnu poklesl i počet teplých a větrných dnů, takže ani sluníčko či povětrnostní podmínky významnou část napršené vody z půdy nevytáhly. V poslední dekádě srážky do- V úterý 5. května proběhla kolaudace stavby kanalizace v prodloužení ulice Komárov, kterou financovali stavebníci zdejších rodinných domů a již obec přebírá do vlastnictví a provozování. Obec přispěla organizačně vyřízením potřebné dokumentace a financováním sběrné šachty. V kuchyni společenského domu proběhlo položení nového linolea, instalace nového nábytku, osvětlení a vymalování. Zázemí pro konání společenských i soukromých akcí tak získalo novou důstojnou podobu. Neznámí vandalové poničili zahradní domek ve společenské zahradě, který sloužil uživatelům jako zázemí pro uložení hraček či úkryt před nepřízní počasí. Záležitost řeší kriminální policie. Týnecké seniorky a jogistky se mohly navrátit k pravidelným setkáním na velkém sále společenského domu. Samozřejmě za dodržování přísných hygienických podmínek. Firma ELPREMONT Velká Bystřice provedla pro firmu ČEZ na dvou úsecích přeložku elektrických rozvodů v ulici Boční. Přeložka byla podmínkou souhlasu ČEZ s opravou komunikace ve zdejší ulici, která měla být zahájena 15. dubna. Kvůli nedostatku finančních prostředků stavba nebyla zahájena. V úterý 11. května proběhlo jednání redakční rady Týneckých listů. Za pozitivní skutečnost byl označen fakt, že TL vycházely bez přerušení i v době totálního útlumu života v České republice. S ohlasem se setkalo vložené Týnecké pexeso i příspěvky našich dopisovatelů, zvláště ze základní školy. Negativem byl pokles prodeje papírové verze, kterou způsobila minimalizace návštěv zvláště starších týneckých občanů na obvyklých prodejních místech. Dne 13. května předal pan Tomáš Rašner výsledky přezkumu hospodaření obce za rok Bez výhrad. Ocenil kvalitní práci účetní obce paní Radany Procházkové. Dne 18. května otevřela pro děti své brány mateřská škola. O týden později nastoupilo do základní školy více jak 200 žáků 1. stupně, kteří tak doplnili od počátku května docháze- POČASÍ provázely na některých místech republiky (jižní Čechy, Vysočina) i bouře se silným větrem, které lámaly stromy a způsobily přerušení dodávky elektřiny. U nás jsme slízli pouze smetanu v podobě svižných jarních přeháněk. První dekáda. Noc: 10, 8, 6, 2, 6, 3, 7, 2, 7, 14. Den: 17, 17, 14, 17, 14, 14, 17, 20, 24. Druhá dekáda. Noc: 5, 3, 1, 7, 5, 2, 6, 6, 9, 11. Den: 23, 12, 12, 14, 10, 17, 20, 23, 24, 22. Třetí dekáda. Noc: 6, 3, 10, 8, 10, 10, 7, 10, 9, 6, 9. Den: 20, 20, 15, 18, 16, 17, 19, 16, 15, 17, 14. DALŠÍ UDÁLOSTI jící a na přijímací zkoušky na střední školy se připravující deváťáky. Ve zmiňovaný den proběhla pracovní schůzka Zastupitelstva obce Velký Týnec, kterou navštívili i projektant stavby chráněných bytů ve zdravotním středisku Ing. Rapant a technický dozor investora Ing. Proška. Oba pánové zastupitelům podrobně vysvětlili, proč došlo ke zvýšení finančních nákladů potřebných na realizaci stavby. Dne 20. května projednalo vedení obce s předsedou Komise pro školství a kulturu ZO Velký Týnec Ivo Stejskalem zrušení kulturních akcí plánovaných na měsíce červen až srpen. Důvodem neuskutečnění jsou mimořádně náročné hygienické podmínky spojené s pandemií COVI- Du 19. Zvláště u pivních a gulášových slavností, kterých se účastní téměř dva tisíce lidí, nelze zaručit zdravotní bezpečnost všech účastníků. Jako reálná se ukazuje možnost otevřít letní kino, kde lze zajistit rozptyl diváků po zámecké zahradě. V pondělí 25. května navštívila starostu obce starostka obce Bukovany Ivana Vančurová, aby projednala okolnosti spojené s vlastním provozováním vodovodní sítě. Naše obec patří k těm, kteří si provoz i administrativu s tím spojenou zařizují samostatně za pomoci jediného externího specialisty, který se věnuje legislativním povinnostem obce směrem k centrálním orgánům. KRONIKA / STAROSTOVÝMA OČIMA 3 STAROSTOVÝMA OČIMA Květnové Starostovo slovo se mi nepíše lehce. Proč? Bude o nepříjemných věcech, o penězích. O jejich nedostatku. Většina čtenářů Týneckých listů zřejmě zaregistrovala ostré parlamentní debaty, které se na konci května točily kolem krácení daňových příjmů pro města a obce. Takže pojďme k jednotlivým číslům pro letošní rok dle predikce Ministerstva financí ČR. Původně plánovaný daňový přínos pro naši obec měl činit ,- Kč. Vinou zmrazení celé ekonomiky došlo k redukci na částku ,- Kč, přičemž rozdíl tak činil ,- Kč!!! S touto vidinou i přicházející realitou jsme se těžce, ale popasovali. Nastalo však druhé kolo krácení spojené s vyplácením kompenzačního bonusu pro OSVČ, jehož zátěž ministerstvo částečně přeneslo na města, obce a kraje. A tady nastává další těžká ztráta pro naši pokladnu ve výši ,- Kč! V součtu se tedy dostáváme na sumu ,- Kč, a to v průběhu kalendářního roku, v němž obec s penězi počítala nejen na probíhající, ale i na chystané investiční akce. Senátoři návrh tzv. kompenzačního bonusu vrátili zpět do dolní komory k novému projednání, protože se po celé zemi mezi starosty, primátory a části hejtmanů zvedla ohromná vlna nevole. Opoziční poslanci se marně snažili vládnoucí garnituře vysvětlit, že obcím nepomohu sliby v podobě plánu dotací vypsaných na rok 2021, neboť jim právě teď berou jejich přímé peníze, které by šly bezprostředně do investic, a tedy do okamžité podpory naší ekonomiky!!! Slibované dotační programy nám totiž nepomohou dostavět chodníky či silnice v ulicích, které to potřebují. Takové dotační programy pro obce naší velikosti prostě neexistují. A dále. Každý dotační program vyvolává náklady, které s běžně financovanou akcí nejsou potřeba (náklady na žádosti, administrace projektů, TDI ad.). Každý dotační program je pro obce i města potencionálním rizikem v podobě mnohakolových kontrol. Uděláte-li byť jen formální chybu, část dotačních peněz s penalizací vracíte. A ani nemusíte udělat žádný renonc, ale stačí, když první či druhý kontrolní orgán vám projekt schválí jako bezchybný, přijde třetí, většinou z finančního úřadu, který může mít pohled zcela odlišný a následně vás potopí. A navíc kde je garance, že každý žadatel o dotaci bude uspokojen???!!! Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová ve sněmovně sdělila, že uspokojena bude třetina obcí! Takový bezedný dotační program prostě neexistuje!!! Paní ministryně financí nás ve svém dopise, který rozeslala na městské a obecní úřady, poučila, že máme být na takové finanční výpadky nachystaní. To znamená, že si máme vytvořit finanční polštář, o který se můžeme v krizových momentech opřít a hrozící peněžní výpadek pokrýt. Pan premiér se naopak rozčiloval, že stejně máme na účtech peněz dost, on to totiž ví! Jen si na nich sedíme, neinvestujeme, že je prostě v naší ekonomice netočíme. Pozoruhodný názorový protimluv dvou funkcionářů, kteří rozhodují o směřování a chodu naší země. Napadá mě otázka, jakou rezervu má vytvo- řenou paní ministryně v našem rozpočtu? Odpovím si sám. Žádnou! Situaci řeší dalším prohlubováním rozpočtového schodku, tudíž opětovným zadlužováním státní kasy na úkor budoucích generací. A pan premiér? Má vůbec představu o struktuře a praxi rozpočtu menších sídel? Zřejmě ne. Ano, pokud povedu zastupitelstvo, které se rozhodne, že nebude nic dělat a bude pokrývat jen tzv. mandatorní (povinné) výdaje, skutečně může ukládat došlé peníze na svůj účet a za čtyři roky se staneme zazobanou obcí. Volič má však na místní samosprávu jiné požadavky. Žádá po ní co nejrychleji nejlépe hned proměnit obec v moderní vším potřebným vybavený domov hodný 21. století. S veškerou infrastrukturou v každé uličce (kanalizace, vodovod, veřejné osvětlení, chodníky, cesty), s moderně vybavenými školami, kulturním domem, poštou, sportovní halou, venkovními sportovišti, obchody, zdravotním střediskem, hasičskou zbrojnicí, kinem, opravenými kulturními památkami, parky. A k tomu si žádá přihodit organizování bohatého kulturního a sportovní života (s vydatnou finanční podporou organizací, spolků, oddílů), aby se ani malí ani velcí ve svém volném čase nenudili!!! Ale to všechno stojí ohromné peníze!!! Na rozdíl od současného vedení státu si nemohu kupovat hlasy svých voličů lacinými gesty typu bezplatné dopravy seniorů a studentů či slibovaného příspěvku dětem na tábory. Volič na komunální úrovni na takové obezličky nenaletí! On provádí každodenní kontrolu, a pokud není spokojený, vystavuje nám nekompromisně jednou za čtyři roky výstupní list s hodnocením vyhověl/nevyhověl. Shrnuto, sečteno, podtrženo. Finančně se vracíme někam na úroveň roku 2016, kdy se začalo pozitivně projevovat restrukturalizované uspořádání rozpočtového určení daní. Obce a města se v uplynulém čtyřletí mohly nadechnout a budovat. Za čtyři roky se nám toho na obci podařilo udělat spoustu. Nyní nás čeká pevně v to věřím jen dočasný útlum. Z letošního rozpočtu jsme zatím vyškrtali výdaje zhruba za 9,5 miliónů korun. Mimo jiného jsme pro následující měsíce pohřbili opravu komunikace v prodloužení ulice Boční (5,8 miliónů korun). I přes zisk dotace jsme přesunuli nákup hasičské cisterny na léta (letošní plánovaná spoluúčast 2 milióny). Stejně tak jsme museli zkrátit o 1 milión předfinancování dotačního programu IROP na modernizaci počítačové učebny v základní škole. Zastavili jsme přípravu projektů na výstavbu nových učeben v základní škole, komunikace Mezi Zahrádkami, Tovární a Pod Táborkem (zhruba 600 tisíc korun). Zkrátíme dotace základní škole a organizacím v celkové výši 500 tisíc korun ad. Kdo mě zná, ví, že jsem celkem nenapravitelný optimista. Přiznám se, že v těchto týdnech mi do zpěvu moc není, ale Zvládneme to! Nic jiného nám ani nezbývá. Petr Hanuška

4 4 OBECNÍ SERVIS V poslední době jsem vyzýván kolegy z údržby, občany, kteří vidí, a také Technickými službami města Olomouce, které pro nás zajišťují svoz tříděného odpadu: Napište to do novin, vyhlaste to v rozhlase! To je strašný! Co je to za lidi, kteří se tak chovají?! Zbytky po grilování vyhozené do tříděného skla (Komárov u Koupelky). Televize, lednička, křeslo, komunální odpad naházený do tříděných komodit a každotýdenní nepořádek kolem nádob na tříděný odpad (Podštampilí). Kontejnery na komunální odpad pro zahrádkářskou kolonii Hradisko hned po vývozu naplní dva kluci z Komárova zbytky z nějakého rozebraného auta. Prý pravidelně. Televize postavené na chodník v ulici Týnecká v Čechovicích. Vybouraná stará okna v esíčku nad Čechovicemi. Pneumatiky za pár týdnů tamtéž. Odpad naházený v pytlích kolem kontejnerů u Fabrického mostu. Vyrabované kontejnery na vysloužilé elektro. Poházené odpadky kolem památníku na Mohyle. Plastové pytle s trávou naházené do kompostovatelného odpadu. Co je to za lidi? Můžu říct, že už na tuto otázku znám odpověď: Tříděný odpad! Někdo se prostě sám vytřídí ze slušné společnosti svým chováním. Doma má možná čisto, ale sám se stává odpadkem odpadlíkem. Nechci však vzbuzovat vášně a nenávisti. S těmito lidmi je třeba pořád pracovat. Věnovat se jim tak, jako se věnujeme domovnímu odpadu. Naučit je tomu, že mít čisto doma, znamená žít v čisté vesnici. Až to pochopí, tak jim vysvětlit, že doma jsou také v České republice, že ta je v Evropě a ta že se nachází na planetě Zemi. Jak vidno, čeká nás ještě dlouhá cesta. Kde pro ni hledat poučení? No přece v Bibli! Tam to všechno je, jak zpíval Voskovec s Werichem. Když Židé odešli z egyptského otroctví, dostali na cestu Desatero Božích přikázání, aby věděli, co je to svoboda a jak s ní nakládat. Svoboda jednotlivce tím dostala jasné hranice a umožnila svobodu i těm druhým, byť by byli fyzicky slabší. Svobodu těch slušnějších je třeba chránit před svobodou těch bezostyšných. Ale možná jsou bez ostychu jen proto, že jsou nevědomí. A tady bych se tedy dovolil inspirovat u praotce Mojžíše a napsat pár rad pro ty, kteří nevědí: TŘÍDĚNÝ ODPAD A kdo je zvládne naplňovat, bude zařazen mezi Boží lid. To platí i dnes. Svobodný člověk se chová zodpovědně a váží si svobody své i svobody těch druhých. Nátura otrocká potřebuje dohled a někoho, kdo po ní bude uklízet. Domnívám se, že některé občany může také stresovat velká koncentrace sběrných nádob na jednom místě a oni se pak chovají nestandardně. V praxi jsme si vyzkoušeli, že malé sběrové místo se základním počtem kontejnerů je občany udržováno v mnohem lepším pořádku než to velké. Také kratší docházková vzdálenost zvyšuje množství vytříděného odpadu. Chtěli bychom v letošním roce vybudovat více menších sběrových míst. Obtížně se nám ale pro ně hledá prostor. Pokud byste tedy věděli o vhodném místě, dejte nám to vědět. Na spolupráci s vámi se těší Stanislav Denk Ilustr. foto: mapy.cz Třiď komunální odpad. Když jsou nádoby na tříděný odpad plné, odnes si, cos přinesl, zase domů. Nikdy neodhazuj ani neskládej odpad vedle nádob. Respektuj rozdělení odpadu. Nauč se kam co patří. Nenašel jsi kontejner na druh svého odpadu? Navštiv sběrný dvůr. V přírodě se chovej jako doma. Špinavý dvůr = špinavý hospodář. Odpadky patří do odpadkového koše. Není to tak lehké stanovit deset pravidel a nezaplést se. Zůstanu tedy raději jen u sedmi. Existuje sedm noachických přikázání. To jsou ta, která pošeptal Hospodin Noemovi s tím, že pokud je budou jeho synové respektovat, nepřijde už trest Boží.

5 OBECNÍ SERVIS 5 VŠECHNO NEJLEPŠÍ V měsíci červnu blahopřejeme těmto jubilantům 91 let Paní Bronislava Kabilková z V. Týnce 70 let Pan Jan Boháč z V. Týnce 80 let Pan Viktor Hořín z Čechovic Pan Josef Krumpolec z V. Týnce 75 let Paní Hana Tomečková z V. Týnce 65 let Pan Antonín Kunzfeld z V. Týnce 60 let Pan Petr Pospíšil z V. Týnce Paní Jana Konečná z V. Týnce Pan František Keller z V. Týnce DĚTSKÁ ONKOLOGIE, DĚKUJEME! Určitě jste si všimli, že od ledna je v naší prodejně řeznictví lucernička s názvem Dětská onkologie, děkujeme!", se kterou již několik let spolupracujeme. Protože je mezi námi spousta hodných zákazníků, rozhodli jsme se, že veškeré darované penízky budeme věnovat právě dětem, které nemají takové štěstí, jako my. Je naší povinností vás průběžně informovat o částkách, které jsme již obdrželi. K 15. květnu je to neuvěřitelných 9.515,- Kč!!! Tisíckrát vám děkujeme. Vlasta Coufalová, vedoucí Řeznictví Coufalovi a zastupitelka Obce Velký Týnec Foto: V. Coufalová Telefonické kontakty: Elektronické adresy: Kroniku připravuje Petr Hanuška Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, , Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 12:00 a 13:00 17:30 Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D fax: Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk Místostarosta - Jakub Vrána Sekretariát - Ilona Bartáková Matrika, sociální věci - Radka Tomečková Stavební úřad Stavební záležitosti - Eva Krkošková Účetní obce - Radana Procházková Správce obecního majetku - Petr Drápal Obecní policie Velký Týnec sekretariat@velkytynec.cz, velkytynec@velkytynec.cz

6 6 OBECNÍ SERVIS PRÁCE NA OBCI V MĚSÍCI KVĚTNU Přístavba chráněných bytů poskočila do prvního patra V zámecké zahradě byl pro zadržování vláhy každý strom obsypán štěpkou Na konci května malíři dokončovali v obřadní síni nátěry Foto: 6x Petr Hanuška Čechovice - nové sítě na herní ploše Myslím si, že mě valná většina lidí v naší obci a okolí dobře zná, ale jen pro pořádek se trochu představím. Jsem živnostník, malá firmička, zabývající se slaboproudou elektrotechnikou, především montážemi a servisem televizních antén, satelitní technikou, instalacemi elektrotechnických zabezpečovacích systémů firmy Jablotron Alarms, a.s., kamerovými systémy, dále také instaluji elektronické doplňky pro karavany a obytná auta. Poslední tři roky se též zabývám vývojem elektrického surfového prkna nebo obráběním a gravírováním na malém CNC stroji. Všichni jste mě poznali, jsem to já Michal Valouch. A proč jsem se odhodlal napsat tento příspěvek? Předcházela tomu jedna nepříjemnost. Dva roky jsem měl umístěnou reklamu na plotu areálu Lozera a nikomu to nevadilo. Až poslední květnový víkend reklama zmizela. A tak si musím klást otázku: Komu to za to stálo? KOMU TO STÁLO ZA TO? Je za tím konkurence? To by na tom museli být velmi špatně, kdyby se cítili ohroženi malou firmou o jednom člověku. Naštval jsem někoho? Tak to by musel být strašný posera, když mi to nedokáže říct do očí a raději se uchýlí k takové partyzánštině. Vždyť vše se dá mezi rozumnými lidmi řešit komunikací! Byla za tím závist? Nejsem přece bohatý člověk. Vlastním dvě auta a to obytné je šestnáct let staré. Máme rodinný dům a ten jsme si postavili vlastníma rukama. Je to důvod k závisti? Byl to jen vandalizmus? Pak bych očekával spíš postříkání barvou nebo jiné poškození, ale ne důkladné ořezání všech lanek, kterými byla reklama připevněna. Potřeboval někdo plachtu na zakrytí dřeva? Stačilo přijít ke mně, věnoval bych mu igelitovou plachtu. Byla to jen klukovina? Pak by to spravilo pár facek! Na cyklostezce mezi Velkým Týncem a Čechovicemi byla instalována multifunkční lampa s pumpičkou na kolo Foto: M. Valouch Zednická část pracovní skupiny obce dokončuje parkovací zálivy v ulici Ke Vsisku Ať už byly pohnutky toho nenechavce jakékoliv, já se kvůli tomu věšet nebudu. Jen mě to vede k zamyšlení, jací lidé mezi námi žijí. Stejné myšlenky mě napadají, když vidím rozbité lavičky, posprejovanou zeď, zdemolovanou zastávku nebo pneumatiky vyhozené v příkopě. Michal Valouch

7 OBECNÍ SERVIS 7 KAŽDÝ PROSTOR MÁ NĚJAKÝ SVŮJ POTENCIÁL A TEN JE TŘEBA KREATIVNĚ VYUŽÍT, říká Jarmila Zahradníková Paní Jarmilo, vy jste interiérarchitektonická designérka a se svou realizací Rekonstrukce obřadní síně Velký Týnec jste se teď nesmazatelně vepsala do týneckého společenského života. Občané se budou při slavnostních příležitostech setkávat s vaším dílem. Myslím si, že by bylo dobré jim dát příležitost se seznámit i s autorkou. Mohla byste nám říct něco o svém profesním životě? Děkuji za oslovení a velice si vážím toho, že jsem se mohla podílet na rekonstrukci vaší svatební síně. Můj profesní život je velmi jednoduchý a přehledný. Vystudovala jsem nejprve College obor Interiérový design v Richmondě v RACC v Londýně, odtud jsem pokračovala na Londýnskou Metropolitní Universitu, kde jsem studovala Interior Architecture Design. Poté jsem ještě zabrousila do Architektury na stejné škole. Po absolvování jsem pracovala dva roky u Simon Gill Architects v Londýně. Pak jsem se přestěhovala zpět do České Republiky a zařídila si svou vlastní praxi JARMIART. Jakou filozofii jste zvolila při tvorbě návrhu na obřadní síň? Chtěla jsem zachovat co nejvíce, co nám prostor dovolil. Hlavní myšlenka byla neměnit interiér do jiného stylu, ale spíše více umocnit stávající stav. Největší novinkou v rekonstru- Foto: archiv J. Zahradníkové ovaném interiéru jsou štukové stropy a další dva štukové zrcadlové rámy na hlavních stěnách, které prostoru dodaly jedinečnost, hloubku a vážnost. Mým cílem bylo, aby prostor byl lehký a elegantní, protože právě v něm si snoubenci vymění svůj manželský slib a vystoupí z něj jako manželé. Pro svatební hosty jsme vybrali lehké, ale pohodlné židle křesílka značky TON, které mají dlouholetou kvalitu a také českou tradici. Původní parketová podlaha je zrenovovaná. Je to pořád ta samá, po které jste mnozí chodili již před mnoha lety. Energie všech těch kroků, které se na ní spojují, ji činí jedinečnou. Pro změkčení nástupní plochy se do předsíně a také na podium položil koberec. Dodává prostoru zdání svátečnosti a vytváří akusticky měkčí prostředí. Také jsme vyměnili staré obrovské elektrické přímotopy, které zavazely a byly už i dost nebezpečné a neekologické za topné panely, které nebudou brát tolik energie a jsou zakomponované na stěnách místo obrazů. Barevnost zdí je specifická a je speciálně vybrána pro obřady. Není v klasické bílé barvě. Důvodem je, že nevěsta a ženich jsou nejdůležitější osoby v místnosti a měli by být vidět. Díky šikmému uspořádání křesílek se nám také podařilo mírně navýšit kapacitu sálu. Speciální velká lehká skleněná modrá svítidla, by měla dodat interiéru na lehkosti a zároveň na reprezentativnosti. Snažila jsem se v prostoru zdůraznit jeho jedinečné poslání a doufám, že se lidem bude ve svatební síni líbit a budou z ní vycházet samá šťastná manželství. Vy jste se zmínila o vaší praxi v Anglii, vidíte nějaký rozdíl mezi životním stylem tady a tam? A jak se promítá do zařízení či vybavení bytů? Je něco tak zásadního, co by tak zvaně u nás vaši klienti neakceptovali? Je to velmi podobné. V Anglii ani v Itálii nemají domy zádveří, kde se lidé zují do domácích bačkor. Rovnou se vchází do obytných prostor a v zimě se tak v nich snižuje tepelný komfort. Většinou u domů a někdy i u bytů bývá hlavní ložnice, která má také svou vlastní koupelnu a šatnu. Další koupelna bývá v jiné části domu pro ostatní uživatele. Velmi si považují jídelen, které jsou důležitou součástí jejich životů. Hodně propojují exteriér s interiérem, ale to už dnes je i u nás. Stále přetrvává rozdíl ve vodovodních bateriích. V Anglii je jeden kohoutek na teplou a jeden kohoutek na studenou. Nepoužívají se směsové baterie. Takové zařízení koupelny by u nás těžko kdo akceptoval. Jak vůbec přistupujete k přípravě takového návrhu na zařízení bytu, kanceláře či veřejného prostoru? Vždy si pořádně projdu a procítím celý navrhovaný prostor. Následně se snažím uchopit jeho začlenění v celém komplexu budovy a na závěr si projdu širší okolí ulice. Projednám s klienty jejich představy a snažím se je zakomponovat do designu, který by měl být odrazem jejich potřeb a jejich osobností. Interiér nebo exteriér by měl být pohodlný, účelný a bez nevyužitých prostor. Důležité je také znát představu majitele o účelu, ke kterému chce prostor využívat. Každý prostor má nějaký svůj potenciál a ten je třeba kreativně využít. Děkuji za rozhovor a přeji hodně tvůrčích nápadů! Ptal se Stanislav Denk Slavnostní otevření zrekonstruované svatební síně Výstava obrazů Jaroslava Dvořáčka Vernisáž - středa 24. června v 17:00 hodin za přítomnosti architektky Jarmily Zahradníkové JARMIART - Interior Architecture studio Středa 24. června 2020 v 17:00 hodin Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká června srpna 2020 Galerie V Chodbě Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35 Otevřeno vždy v pondělí a ve středu od 8:00 do 12:00 a od 13:00 do 17:00 hodin

8 8 OBECNÍ SERVIS NOVÉ KNIHY V KNIHOVNÁCH Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec Alger, Cristina: Bankéřova žena Berryová, Flynn: Nora hledá vraha Caplin, Julie: Cukrárna v Paříži Fulvio, Luca: Sen, který se naplnil Ludvík, Jakub: Fotograf duší Mayne, Andrew: Teorie vraždy Mitcheliová, Sarah: Ztracené dopisy Palán, Aleš: Návrat do divočiny Perksová, Heidi: Jak jsi mohla Schroeder, Rainer M: Dáma Měsíčního svitu Steel, Danielle: Vévodkyně Špaček, Ladislav: Dědečku vyprávěj Připravila Marta Ivančíková Nové knihy z Místní knihovny Čechovice Po koronavirové odmlce se vracíme k uveřejňování knižních novinek v čechovické knihovně. V měsíci květnu nám pracovnice Městské knihovny v Olomouci aktualizovaly výměnný knižní fond. Z něho vybírám a dovoluji si vás upozornit na několik knih, zejména novinek. Rožek Filip: Gump - Pes, který naučil lidi žít. Toulavý pes, který sám vypráví svůj životní příběh. Úžasně napsaná kniha, nejen pro milovníky pejsků, o lásce, krutosti a naději. Minier Bernard: Na okraji propasti. Thriller o zneužívání moderních technologií. Remešová Michaela: Karel Gott zůstal svůj. Kniha vypráví o cestě K. Gotta na český pěvecký trůn... co dodat? Mornštajnová Alena: Tiché roky, Hana, Hotýlek, Slepá mapa Hartl Patrik: Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Vtipný příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě pokládají otázku, jestli žijí opravdu tak, jak si v osmnácti mysleli. Williams David: Příšerná teta. Roztomile ztřeštěný příběh o tetě Albertě, která je posedlá hrou zvanou blechy. Připravila Eva Dvořáková Nové knihy v Místní knihovně Vsisko Dětské knihy Robošová, Barbora: Domov blízko koní Webb, Holly: Lucka nejmenší štěně Brezina, Thomas C.: Safari v ohrožení Brezina, Thomas C.: Půlnoční setkání Jones, Gareth P.: Kletba rodu Bardulfů Řezníčková, Daniele: Bylo nebylo Pritchettová, Georgia: Fredy. Největší strašpytel zachraňuje svět První příběhy pro malé holčičky Čtyřlístek: 4 vodnické příběhy RADY ZAHRÁDKÁŘŮM ABY BYL JAHODNÍK ZDRAVÝ Je jen málo zahrádek, kde se nepěstují jahody. Ale aby nám dobře plodily, potřebují jahodníky naší trvalou péči. Běžně rozšířenou chorobou jahodníku jsou skvrnitosti listů jahodníku, z nichž nejčastější je bílá skvrnitost. I když na první pohled jsou skvrny červené, středy těchto skvrn jsou téměř bílé. Méně častá je fialová skvrnitost. Obě choroby se šíří především za vlhkého počasí a napadány jsou hlavně starší a přehoustlé porosty. Nejvhodnější ochranou je nepěstování jahodníku na jednom místě déle než 3 roky a používání kvalitní zdravé sadby. Je-li výskyt této choroby silný, je u jednorázově plodících odrůd (ne u remontantních) nejvhodnější bezprostředně po sklizni plodů posekat nať (pozor ale nepoškodit srdéčka!) a rostliny následně ošetřit přípravky Champion 40 WG, Score 250 EC nebo Zato 50 WG. V případě výskytu roztočíka jahodníkového nebo háďátka jahodníkového (běžný pěstitel obojí poškození ztěžka rozliší) je nejvhodnější napadené rostliny odstranit a ze zamořených porostů nepoužívat sadbu. V poslední době se i v naší oblasti vyskytují fytoftorové hniloby, při kterých rostliny vadnou a rychle zasychají. Kromě kořenové soustavy patogen může napadat i nadzemní části (plody, listy, řapíky). Napadené plody zůstávají drobné, mají gumovitou či kožovitou konzistenci, zasychají a jsou nechutné. Napadené ro- Jahodník poškozený roztočíkem stliny by měly být okamžitě odstraněny a likvidovány. Sadba jahodníku by zásadně měla být vždy zdravá, nejlépe uznaná (certifikovaná). Napadení omezuje i pěstování jahodníku na černé netkané textilii nebo podkládání rostlin slámou. V posledních letech se stále častěji objevuje i antraknózová skvrnitost jahodníku. I v tomto případě je ochrana podobná jako u fytoftorových hnilob a zahrádkář nemá možnost použít nějakou chemickou ochranu. U některých odrůd (např. Elvira, Karmen nebo Rosie) se v poslední době stále častěji vyskytuje padlí, které se projevuje pomoučeným povrchem listů. Tato choroba se vyskytuje především u přehnojených a přehoustlých porostů. Proti této chorobě je možné po sklizni plodů použít přípravky Americké padlí STOP, Kumulus, Talent, Topas 100 EC, VitiSan nebo Zato 50 WG. Nejznámější a také neškodlivější chorobou jahodníku je šedá hniloba jahod (též plíseň šedá či botrytida). V tuto dobu je však jakákoliv ochrana již zbytečná. Jenom je třeba upozornit na to, že například odrůdy Darselect, Dita, Elvira, Elsanta, Emily, Everest, Evita, Honeoye, Induka, Karmen, Lidka, Pegasus, Prima, Redgauntlet, Zefyr aj. jsou vůči této chorobě odolnější, kdežto velmi náchylná je například klasická odrůda Senga Sengana. Jaroslav Rod Knihy pro dospělé Váňová, Magda: Holčičky Geiger, A.V.: Sleduj mě Drews, Christine: Nejlepší přítelkyně Scott, Amanda: Mladá šlechtična Robertsová, Nora: Aféry privilegovaných Woodová, Barbara: Vzdálená řeka Donaldsonová, Julianne: Sídlo Blackmoore McDermodová, Val: Náhradní řešení Wurmová, Monika: Hvězda nad arabským peklem Moyesová, Jojo: Než jsem tě poznala Sten, Vineca: Stav ohrožení Davouze, Marta: Víkend s Miriam Připravila Eliška Navrátilová Bílá skvrnitost listů jahodníku Foto: 5x archiv J. Roda Antraknózová skvrnitost plodu jahodníku A nezapomeňte, je červen. Za dobré vysvědčení knihu! Padlí jahodníku Fytoftorová hniloba jahodníku

9 OBECNÍ POLICIE INFORMUJE DOBA KORONAVIROVÁ A OBECNÍ POLICIE Pan starosta mě požádal, abych shrnul předchozí koranovirové období z hlediska obecní policie. Foto: velkytynec.cz Jako všichni občané i obecní policie byla na začátku celé pandemie, mírně řečeno, v lehce zmatené situaci s informacemi, které se měnily pomalu každou hodinu. Zásadní komplikací byla absence jakékoliv spolupráce s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, popřípadě s organizačními celky (kraj, ministerstva). Až po uplynutí několika týdnů jsem obdržel pár ových zpráv z Ministerstva vnitra ČR, které ovšem nebyly nijak povzbudivé. Obecně se požadovalo, aby strážníci obecních a městských policií suplovali chybějící příslušníky Policie ČR v terénu a prováděli kontrolní činnost. Na druhou stranu ale nikdo z ministerstva nedodal obecním policiím jakékoliv ochranné prostředky nebo desinfekci. V tomto směru se ani nikdo další nezajímal, zdali mám jako strážník respirátor, popř. jiný ochranný prostředek (vyjma vedení naší obce samozřejmě). To byla prostě realita prvních týdnů, která postihla všechny občany napříč profesemi. Tím, jak byla na začátku vládou nastavena karanténní opatření a přísné restrikce pohybu, bylo i v ulicích Velkého Týnce téměř liduprázdno. Hodně smutný byl například pohled na místní ulice o Pondělí velikonočním, které byly jindy plné koledníků křižujících napříč našimi obcemi. Tak jako v celé zemi i ve Velkém Týnci dodržovali všichni vládou nařízená opatření hodně poctivě. Drobné prohřešky nebyly nikdy tak zásadní, aby se proti jejich nositelům muselo zasahovat s plnou silou krizových paragrafů. Stejně jako i jinde jsem dostával oznámení na porušování pravidel při (ne)nošení roušek a podobně. Všechny případy jsem prověřoval některé se nepotvrdily, jiné potom nebyly pro jiné občany ohrožující. V době vyhlášeného nouzového stavu byl patrný obecný úbytek dopravy v rámci obce. Jakmile se vládní opatření začala rozvolňovat i dopravní zátěž se pomalu vrátila do svých běžných hodnot. Ovšem za celou dobu nenastala žádná vážná dopravní komplikace, která by si vyžádala asistenci obecní policie. Nouzový stav se také zatím nepodepsal na zvýšení kriminality v obci. Velký Týnec se svými místními částmi obecně platí za poměrně klidnou a bezpečnou zónu s velmi malou (drobnou) kriminalitou. Mediálně známým případem je potom hrubé vandalství, kdy neznámý pachatel poničil a zdemoloval zahradní domek na dětském hřišti v zahradě společenského domu. Tímto trestným činem se zabývá služba kriminální policie. Bylo provedeno ohledání místa činu, sebrány stopy včetně vzorků, které putovaly na analýzu DNA; uvidíme za čas, zda bude pátrání policie úspěšné. Čeho se ovšem bezpečnostní experti obávají, je nárůst kriminality v horizontu měsíců až roků, po skončení všech opatření. V historii vždy platilo, že s příchodem ekonomické krize, společně se zvyšující se nezaměstnaností, rostla přímo úměrně i kriminalita. Vzhledem k tomu, že sloužím již od roku 1995, potom můžu z vlastní zkušenosti říct, že byla období, kdy se podobné jevy opravdu ukázaly, i když jen krátkodobě. Kriminalita obecně stoupla po velké amnestii Václava Havla (1990) a částečně po amnestii Václava Klause (2013), dá- OBECNÍ SERVIS / INZERCE 9 le potom po obou velkých povodních (1997, 2002) a v době po finanční krizi z let 2008 a Uvidíme, jak se bude vše vyvíjet nyní, ale určitě budeme společně s policií České republiky vše podrobně sledovat a na případné zhoršení adekvátně reagovat. V průběhu krizových týdnů jsem se zabýval několika případy návrhů na změny dopravního značení v obci, z nichž některé právě zpracovávám. Vše trvá poměrně dlouho, protože příslušné úřady nepracovaly a lhůty na vyřízení se nouzovým stavem nezapočítávají. Nejnovějším přírůstkem v rámci dopravní bezpečnosti by mělo být dopravní zrcadlo na ulici Masarykova, při výjezdu z ulice Zamlýní; pro odbočující vozidla ve směru na Čechovice by toto zrcadlo mělo znamenat lepší rozhled. Ve stejném období jsem také připravoval směrnici obce 2/2020, která bude upravovat a zákonnými prostředky postihovat odtahy silničních vozidel a nakládání s těmito vozidly, která jsou překážkami provozu, vraky, autovraky, opuštěnými vozidly nebo odloženými vozidly na místních komunikacích, veřejných účelových komunikacích a pozemcích ve vlastnictví obce Velký Týnec. V této souvislosti můžu upozornit na aktuální novelizaci zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kde v 19/2 přibylo písm. h), v němž je uveden zákaz odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. Stručně tedy: vozidla s půl roku propadlou STK nemají na komunikacích parkovat a mohou být odtažena. Přestože je celá agenda odtahování vozidel velmi komplikovaná a zdlouhavá, je Obec Velký Týnec připravena jednotlivé případy řešit a následně vynaložené prostředky zákonně vymáhat po provozovatelích, popř. vlastnících vozidel. Závěrem bych chtěl uvést, že za těch 7 roků, které jsem jako strážník ve Velkém Týnci strávil, bylo mojí filozofií vždy určité omezené zasahování do běžného života lidí. Prostě pokud to není nezbytně nutné nebo není něčí zájem vážně poškozován nebo ohrožován, jsem se pokoušel nezasahovat a nevměšovat se, nechat lidi žít v klidu. Někdy je to obtížné, protože jsem ze zákona povinen určité záležitost řešit (z moci úřední), a nelze se takové odpovědnosti zříct. Náš právní aparát je hodně formalistický, a pokud bych se držel absolutně litery zákona, nedělal bych každou službu nic jiného, než pokutoval a oznamoval desítky drobných přestupků. Myslím, že to není žádoucí a represe by měla přijít, až když jsou všechny ostatní možnosti vyčerpány. V kontextu předešlých řádků ještě zmíním povinnost nošení roušky. Uvidíme, jaká pravidla nastaví do budoucna vláda v tomto ohledu pro běžný každodenní život. Vždy je ale těžké zavádět nějaké nařízení bez možnosti účinné celoplošné kontroly a silového vymáhání represivními složkami. Pokud existuje určitá celospolečenská smlouva, kdy lidé chápou potřebnost opatření a podrobují se omezením a restrikcím, je všechno v pořádku. Pokud ale přestane být loajalita lidí silná nebo začne erodovat, potom ztrácí společenská smlouva svůj význam a občané přestanou nařízená opatření akceptovat. V takové atmosféře ani policie nic nezmůže. Osobně věřím, že vláda nastaví v tomto ohledu rozumná a jednoduchá pravidla a většina ostatních nařízení se přesune do oblasti pouhých doporučení. Přeji všem pevné zdraví a klidné letní měsíce! Filip Raclavský, Obecní policie Velký Týnec Rodina z Grygova hledá zahrádku (příp. i s chatkou). Pokud prodáváte, nebo víte o prodeji, prosím kontaktujete nás na tel Děkujeme!

10 TÝNEČÁCI POD LUP U aneb znáte své sousedy? V červnovém čísle bych vám ráda v rubrice Týnečáci pod lupou aneb znáte své sousedy? představila paní Drahomíru Živcovou (75 let). Mnozí z vás ji určitě znáte, protože paní Živcová je rodilou týnečačkou, v Týnci se narodila a žije tu celý život. A kdo ještě neměl tu příležitost ji poznat, níže se o jejích aktivitách pro týnecké seniory dozvíte víc. Paní Živcová je totiž předsedkyní Klubu seniorů, a tak jsme si povídaly hlavně o něm a jeho aktivitách. Foto: 5x archiv D. Živcové Paní Živcová, vy jste rodačka z Týnce, že? Ano, narodila jsem se v Týnci před 75 lety a v mém rodném domě žiji celý život. S manželem máme dvě dospělé dcery, které už mají každá svůj život. Ani jedna z nich v Týnci nezůstala, obě bydlí v Olomouci. Starší Mirka, kvůli práci dojíždí s manželem do Prahy, kde pobývá celý týden a na víkend se vrací do Olomouce, mladší, Lucka, pracuje od vyučení na dráze. Ta se pomamila, já jsem také celý život pracovala u Českých drah. Jste předsedkyní týneckého Klubu seniorů. Koho napadlo založit v Týnci takovýto spolek? Hlavním organizátorem a původcem myšlenky byl pan Huk, ke kterému se postupně přidalo pár nadšenců a já jsem byla jedním z nich. Základní jádro tvořilo asi 6 nebo 7 týnečáků, kteří se rozhodli, že vytvoří organizovanou skupinu seniorů a budou pro ni připravovat program. Bylo to v roce 2003, takže už 17 let máme v Týnci Klub seniorů. V Týnci nikdy nic podobného nebylo, jak to týnečtí senioři vnímali? Byli rádi, že se někdo pustil do organizace jejich volného času? V roce 2003, když jsme klub založili, byl ohlas obrovský. Během prvního roku nás bylo asi 70. Nebyli to však jen týnečáci, přidali se i spoluobčané ze Vsiska a Čechovic. Když na to vzpomenu, byly to časy, kdy jsme měli nejvíc členů v historii. Postupně členů ubývá, spousta lidí odchází, někteří zemřou, jiní ještě žijí, ale už nejsou schopni mezi nás přijít, protože jim to nedovolí zdravotní důvody. Navíc se scházíme na malém sále Společenského domu ve Velkém Týnci, kam vede spousta schodů a ne všichni je zvládnou vyjít. Postupem času nás zůstalo asi 40. Teď jsme ale rádi, protože se k nám přidali další noví členové mladších ročníků. K novému roku přibylo šest čechovčáků, tak se konečně klub omladil. Teď aktuálně je nás 52 členů. Jaký je tedy věkový průměr členů klubu? Existuje nějaký věkový limit, od kdy se k vám mohou hlásit noví zájemci? Věkový průměr je teď hodně přes 70 let, spousta členů už má totiž přes 80 let. Nejmladší jsou teď právě nově příchozí čechovčáci. Co se týká vě-kové hranice pro členství v klubu, je to asi 55 let, ale pokud by chtěl mezi nás přijít i někdo mladší, určitě ho nevyhodíme. Záleží na každém člo-věku individuálně. Někdo se cítí sta-rý v padesáti, někdo v 70 říká, že me-zi nás nepůjde, protože se na to ještě necítí. A jaké jsou podmínky členství? Podmínky nejsou v podstatě žádné. Máme jen odhlasováno, že si začátkem každého roku vybereme 100 Kč jako členský příspěvek, ale ten v podstatě vrátíme každému v měsíci, kdy slaví narozeniny, v podobě drobného dárku. Převažují v týneckém Klubu seniorů muži nebo ženy? V rámci členů převažují ženy. Muže máme taky, ale je jich bohužel málo. A je jasné, že muže bychom brali. Často potřebujeme něco nachystat, třeba stoly nebo židle a za chlapskou ruku bychom byli rádi. I my už stárneme a síly nám postupně ubývají. Musíme proto využívat pomoc z obce a pracovní čety, protože mladých chlapů je v klubu opravdu velmi málo. A jak je klub financován? Pomáhá obec ze svého rozpočtu? Bez pomoci obce, a to nejen finanční, by náš klub mohl existovat jen velice obtížně. Naše spolupráce s obcí je na výborné úrovni, vychází nám velice vstříc a pomáhají nám všichni starosta, zastupitelstvo i pracovní četa. Každý rok děláme pravidelně jednu velkou akci, Okresní setkání klubů seniorů, která se koná hned po gulášových slavnostech. Přijíždí na ni asi 300 seniorů z okolí. Loni nám krajská předsedkyně klubu seniorů domluvila návštěvu až z Hradce Králové. Děvčata nám předvedla krásné vystoupení, a tak se jim u nás líbilo, že už nás opět kontaktovali a rádi by přijeli znovu. Jen těžko odhadnout, jestli se letos setkání kvůli koronaviru vůbec uskuteční. Máte nějaké pravidelné schůzky nebo setkání? Náš klub se schází pravidelně jedenkrát za měsíc, vždycky začátkem měsíce. Pro naše členy ale pořádáme i další aktivity jako třeba přednášky, zájezdy, vystoupení a další. Dvakrát ročně taky organizujeme akce i pro seniory z okolí. O jedné už jsem mluvila, to je Okresní setkání klubů seniorů v létě, druhou akcí je v prosinci Silvestrovské seniorské společenské odpoledne. Loni se na této akci sešlo spoustu nejen týnečáků a seniorů z Grygova a Krčmaně, ale také hodně cizích lidí, které jsme Klub seniorů na výletě vůbec neznali. Celkem 100 lidí se pobavilo vystoupením a hudebním programem. Uvidíme, jestli letos tato akce bude nebo ji budeme muset zrušit. Mluvila jste i o dalších aktivitách klubu, na které se mohou členové klubu těšit. Povězte nám trošku víc o různých přednáškách, zájezdech a dalším. Pro naše členy pořádáme v rámci možností občasné zájezdy. Loni jsme byli pouze na jednom. Jeli jsme do Králík, kde jsme navštívili Muzeum celnictví a poutní místo, pak jsme se přesunuli do Branné, kde je krásně zrestaurovaný interiér kostela, navštívili jsme také Kolštejn a ve vyhlášené cukrárně jsme si pochutnali na domácích trubičkách. Zájezdy často pořádáme spolu se spolkem zahrádkářů, loni jsme s nimi byli na zahradnické výstavě Floria v Kroměříži, pak ještě v Lednicko-valtickém areálu a také na Hostýně. Co se týká přednášek, pokud se nám podaří zajistit přednášejícího, jsme vždycky moc rádi. Přednášky organizujeme hlavně z oblasti bezpečnosti, od policie, hasičů nebo z Besipu, byl u nás také moderátor z Rádia Haná a všem se moc líbí cestovatelské přednášky. Oblíbené byly také přednášky pana Milana Ticháka, který nám přednášel o Týnci, o kostele, o rodech hrabat, která tu žila, kdysi jsme měli přednášku o výstavbě silnic a také o bitvě, která se konala v okolí Olomouce. A jak to máte se spoluprací s okolními kluby seniorů? Scházíte se? Navštěvujete? Organizujete společné akce? Spolupracujeme s mnoha kluby v okolí, např. v Příkazích se koná každoročně bál, v Cholině a ve Skrbeni zase sportovní hry, hodně aktivní jsou také senioři z Těšetic. V minulých letech se také naše čiperné seniorky zúčastnily také krajského kola sportovních her v Olomouci na Lokomotivě. Tyto sportovní hry bývají skvělé. Je tam spousta legrace, nejde až tak o sportovní výkony, které jsou spíše legrační (závody v kolečkách, hod botou do koše a další), ale jde o to pobavit se,

11 setkat se a třeba si i zatancovat. Já osobně ještě jezdím jednou za dva měsíce na setkání předsedů okresních klubů. Na těchto setkáních si vzájemně předáváme inspiraci, každý řekne, co uspořádal zajímavého nebo na jakém pěkném zájezdě s jeho klubem byli, hned si předáme kontakty, což je skvělé. Aktivní senioři hodně jezdí vlakem nebo na kole, baví se stejně jako my tancováním nebo pořádají různé akce. Teď už více méně ne, jsem převážně doma, ráda si čtu nebo luštím křížovky. Dřív jsem ráda cestovala. Když jsme oba s manželem šli do důchodu, přes cestovní kancelář ČD jsme procestovali Pyrenejský poloostrov a byli jsme také v Turecku. Jezdili jsme vlakem ČD. V Turecku bylo nádherně. Jeli jsme lehátkovým vlakem s občerstvením do Istanbulu a pak jsme cestovali autobusem. Měli jsme štěstí na průvodce, staršího pána, který měl obrovský přehled. Jedním z výletů byla návštěva Izmiru, kde nás provázel Turek, který učil v Německu, byl v důchodu a jako průvodce si přivydělával. Krásně povídal, znal tolik zajímavostí a dokázal turisty tak zaujmout, že na něho vzpomínám dodnes. Naše povídání uzavřeme takovou malou radou pro naše čtenáře. Kdyby se někdo chtěl stát Vážení čtenáři Týneckých listů, TÝNEČÁCI POD LUPOU 11 členem Klubu seniorů, co pro to má udělat? Nejjednodušší je zjistit si, kdy máme schůzi a přijít za námi. Přijmeme ho mezi sebe, zaplatí členský příspěvek, dostane plán činnosti klubu, ve kterém jsou zaznačena data schůzí, zájezdy a další aktivity a může s námi trávit svůj volný čas. Těšíme se na každého. Paní Živcová, děkuji Vám za příjemné povídání a do dalších let přeji spoustu zdraví, energie a elánu na další plány a výlety s týneckými seniory. Připravila Vladimíra Hacsiková Drahomíra Živcová byla další osobností v miniseriálu s názvem Týnečáci pod lupou aneb znáte své sousedy?. Velmi rádi bychom vám i nadále představovali zajímavé osobnosti z Týnce, Čechovic a Vsiska, které žijí třeba zrovna vedle vás. Mají obyčejné problémy, řeší běžné starosti, přesto jsou něčím zajímaví a vy to třeba ani nevíte. Anebo možná víte, a proto, pokud je někdo takový vaším sousedem, dejte nám na něj, prosím, kontakt prostřednictvím ové adresy velkytynec@velkytynec.cz. Když jste zmínila to tancování, napadá mě taneční skupina Poupata. Ta také patří pod Klub seniorů z Týnce? Ano, taneční skupina Poupata patří pod nás. Je jen škoda, že už je děvčat tanečnic málo. S Poupaty se scházíme každý týden, děvčata si něco nacvičí, zatancují si, pak si sedneme, uvaříme si kafíčko, každá přinese z domu něco dobrého na zub, třeba buchtu nebo obložený chlebíček a probereme život ze všech stran. Už se moc těším, že se po dvou měsících konečně sejdeme a uvidíme. Koronavirus naše schůzky na nějakou dobu přerušil. A jak vy vnímáte situaci okolo koronaviru. Zasáhl nějak do činnosti klubu i do Vašeho osobního života? No samozřejmě, že zasáhl. Poslední schůzi jsme měli 10. března 2020 a od té doby jsme se nesešli a počítám, že další schůze bude asi až v červnu. Jinak si mezi sebou volá-me. Já osobně chodím asi 2x týdně do obchodu, tam se občas s někým potkám. Chtěla bych v této souvislosti moc poděkovat vedení naší obce, protože se o nás o seniory v této složité době postarala a jako první jsme dostali roušky. Jinak si myslím, že nikdo z našich členů není vyloženě sám, že by bylo potřeba ho navštívit nebo se o něj postarat. Ale už se všichni těšíme, jak to skončí a budeme se moci zase potkávat. Okolo klubu je určitě spousta práce, zařizování a organizování. Stíháte ještě něco jiného? Dvakrát týnecká Poupata...

12 Týnecké listy vyhlašují soutěž O FOTKU MĚSÍCE Nejlepší - nejoriginálnější fotka bude oceněna každý měsíc poukázkou na nákup v Olympii Olomouc v hodnotě 300,- Kč Soutěží se ve dvou kategoriích: Život v naší obci a Svět kolem nás Do první kategorie patří snímky zachycující člověka při práci, odpočinku, zábavě, ale i portréty či akty. Do druhé kategorie zařazujeme snímky zvířat, rostlin, krajiny, ale i architektury a uměleckých děl. Do jaké kategorie má být fotka zařazena, rozhoduje autor. Fotku je třeba zaslat na mistostarosta@velkytynec.cz a uvést jméno a příjmení autora, adresu, věk a kategorii, ve které chcete soutěžit. Svět kolem nás Průchodnice do jiného světa Zdena Hansmannová, Čehovice Život v naší obci Petr Mlčoch, Velký Týnec

13 Z MÉHO POHLEDU PŮJDE O ROK SLABĚ PODPRŮMĚRNÝ, říká agronom Pavel Kretek Společnost AGRA Velký Týnec, a. s. navázala na tradici zdejší zemědělské výroby v polistopadovém období. Prošla si fázemi rozmachu i dočasného útlumu, musela se popasovat se začleněním naší republiky do svazku Evropské unie. Zvládla to a zvládá to. Místopředsedou představenstva je čtyřiatřicetiletý Ing. Pavel Kretek, s nímž vedení obce nejčastěji probírá a řeší problémy vzniklé v důsledku obdělávání zdejších lánů. Na tomto místě musím prohlásit, že dokáže pružně reagovat a hledat taková řešení, která by byla přijatelná nejen pro jeho společnost, ale i pro naši obec. Foto: archiv P. Kretka Pavle, o prvních měsících letošního roku se hovoří jako o nejsušším období za posledních pět set let. Stejně jako ty i já velmi bedlivě sleduji úhrny srážek. K jakému úbytku v naší oblasti došlo proti předchozím letům a jak se to na vámi obdělávaných plochách projevuje? Opravdu takový nástup jara nepamatuji. V únoru napršelo 43 mm, v dubnu 8 mm, a to ve dvou 4 mm srážkách. Musím podoktnout, že v některých lokalitách nepršelo v dubnu vůbec. V květnu zatím byly srážkové úhrny 59 mm, což není málo, ale máme za sebou i lepší roky. Bohužel velmi velkým problémem je tzv. zimní voda ze sněhu, které chodí málo a která samozřejmě značně ovlivňuje hladinu podzemní vody, jíž stále ubývá. Odborníci uvádí, že za poslední pět let chybí oproti průměru okolo 870 mm vody, což je opravdu alarmující číslo. Projevy na obdělávaných plochách jsou znát zvláště v tom, že naprosto vysušená půda má horší zadržovací schopnost přijímat takto rychlé srážky, které jsou v posledních letech velmi časté. Jakým způsobem jste na nepříznivý vývoj zareagovali z hlediska volby a umístění plodin? Lze vůbec něco bezprostředně proti původnímu ročnímu plánu měnit? Moc to nejde. Na polovině plochy jsou již zaseté plodiny, které přezimují, což je pšenice, řepka a část vojtěšky. Na druhé polovině plochy se na jaře vysévá ječmen, mák, kukuřice a hrách s podsevem vojtěšky, kde jsme plochu o něco navýšili. Osevní struktura těchto plodin je daná. Spíše se věnujeme technologiím, které snižují odpar vody, šetří vláhu při zpracování půdy před setím, abychom maximální množství vody zachytili a zbytečně půdu neprosušovali. V osevním postupu už několikátý rok máme také zařazeno pěstování meziplodin na 200 ha, které zlepšují půdní strukturu, zadržují lépe vodu oproti půdě bez pokryvu a tím i zabraňují erozi. Které plodiny a kde v našich obcích letos pěstujete? Na katastrech obcí V. Týnec a Čechovice se letos určitě potkáte s plochami máku setého, ječmene jarního, pšenice ozimé, hrachu s podsevem vojtěšky a samozřejmě chmele, který jsme znovu obnovili mezi Týncem a Čechovicemi. V médiích se kvůli restriktivním karanténním opatřením hovořilo o nedostatku pracovníků v zemědělství. Potýkali jste se s podobným problémem třeba při zabezpečení ošetření chmelu? Kde jste hledali potřebnou pracovní sílu? Musím říct, že letos jsme vinou těchto opatření byli hodně nervózní, protože opravdu do poslední chvíle jsme si nebyli jistí, zda nám výpomoc ze strany slovenských brigádníků přijede. Naštěstí vše dopadlo dobře a brigádníci dorazili včas a v pořádku. Co bych ale chtěl určitě vyzvednout, je poměrně velký zájem z řad místních, kteří nám letos pomohli skoro s polovinou výměry a každý rok jejich zájem roste, za což jim určitě moc děkujeme a doufáme, že bude tento trend i v dalších letech pokračovat. Věčným tématem je chemické ošetření zemědělských ploch. Široká veřejnost to vnímá na základě mediálních informací jako zlo, které ničí krajinu, spodní vody. Lze si dnes představit hospodaření bez pomocí chemie? Tato problematika je velice široká, každopádně alespoň pár slov. Ne vždy, když jede postřikovač po poli, aplikuje přípravek na ochranu rostlin. V dnešní době se hodně zaměřujeme i na aplikaci listové výživy, protože pevná hnojiva se při dnešním nerovnoměrném rozložení srážek pomalu uvolňují a rostlina z nich nečerpá živiny ve správný čas. Ohledně přípravků na ochranu rostlin se snažíme aplikovat přípravky v co nejnižší míře i s ohledem na ekonomiku, a samozřejmě pouze ty, které jsou legislativou kontrolovány a řádně schváleny. Realita je taková, že jejich spotřeba v České republice patří k nejnižším v rámci celé Evropské unii (1,9kg/ha) a je například několikanásobně nižší na hektar z hlediska použití účinné látky než v některých západních zemích, které nám jsou v používání ochranných přípravků dávány za vzor. Posuďte sami. Před námi je Belgie (8 kg/ha), Itálie (7,7 kg/ha), Španělsko (5,6 kg/ha), Francie (3,8 kg/ha), Německo (3,4 kg/ha), Rakousko (3,1 kg/ha). Ve srovnání s nimi na tom opravdu nejsme tak špatně. Upřímně si ale zatím nedokáži představit, že bychom bez těchto přípravků v současné době udrželi zdravotní stav pěstovaných plodin a určitou míru zaplevelení na únosné úrovni. Prostory zemědělských podniků dnes nejsou tím, čím byly dříve, tedy plochou, na které to nevypadalo moc hezky a nevonělo. Bude nadále Agra modernizovat svůj týnecký areál? Určitě ano. Snažíme se dbát o vzhled areálu a pečovat o zeleň, která je v něm začleněna. V dohledné době nás čekající rekonstrukce některých staveb a budov. V areálu AGRA Velký Týnec stále provozujeme živočišnou výrobu, která je spjata i s určitou mírou zápachu, bez kterého zatím neumíme tento segment výroby provozovat. Snažíme se tento zápach alespoň eliminovat. Hovořili jsme společně o možnosti ošetření povrchu polní komunikace spojující Velký Týnec a Čechovice. Prozatím došlo ke stržení části travnatých ploch, které cestu lemují a doposud z ní vytvářely vodní koryto, jež při prudkých deštích přivádělo vodu a bahno do Boční ulice. Budete s úpravou cesty ještě pokračovat? Plánuje údržbu i jiných cest? S úpravou komunikace spojující Velký Týnec a Čechovice jsme již začali, jak popisuješ. Důležité je dostat vodu mimo vozovku, což by mělo zabezpečit uvedené stržení travnatých pásů, které jsme právě dokončili. Okolo chmelnic je vyseta tráva, která by měla tuto vodu zachytit a udržet. Dále máme v plánu pokračovat v úpravě povrchu, kdy jednáme s firmou, která tyto práce provádí o možnostech úpravy tohoto povrchu. Postupně se snažíme polní cesty udržovat. Každý rok vyčleňujeme část financí na tyto úpravy. V minulých letech jsme opravili část polních cest v katastru Majetína, Krčmaně a Holice. Vedení obce s Agrou jednalo i o možnosti obnovy polních cest, které jsou v této chvíli rozorané. Obě strany si uvědomují určité komplikace s tím spojené, nicméně příslušný zákon hovoří o maximálních rozměrech obdělávaných ploch. Zkusme čtenářům přiblížit tuto problematiku Foto: Pavel Peňaška ČLÁNKY 13 a nastínit, jak se s tím týnecké družstvo porve? Zkusím to popsat v krátkosti. Zemědělci budou muset od podzimu letošního roku zajistit, aby souvislá plocha jedné plodiny pokrývala maximálně 30 hektarů. V případě větších pozemků bude nutné plochy monokultury oddělovat ochranným pásem (alespoň 22 metrů širokým) anebo další možností je na pozemku střídat několik plodin, každou na ploše nepřevyšující těch 30 hektarů. My se budeme pravděpodobně ubírat směrem, že budeme střídat v rámci jednoho pole více plodin, tak jak už to děláme v Čechovicích za chmelovým střediskem nebo za Velkým Týncem směrem do Krčmaně. Obnovu polních cest musíme opravdu řešit individuálně a citlivě s ohledem na obslužnost jednotlivých pozemků a tvorbu krajiny jako takové. Finišují všechna povolovací řízení na dostavbu rychlostní komunikace spojující Olomouc s Přerovem, resp. první etapy z Olomouce ke Kokorám. Vaše družstvo hospodaří i na krčmaňském katastru a k vedení silnice má určité výhrady. Jaké? Máme velké výhrady k umístění stavby tělesa dálnice v blízkosti areálu živočišné výroby v Krčmani, kdy je naprojektováno těleso dálnice pouhých 30 m od stáje, kde jsou chovány dojnice, které potřebují klid a pohodu ve stáji i na pastvě. Tento aspekt není vůbec zohledněn v projektové dokumentaci. Dále jsou zde pro veškerý skot v tomto areálu uskladněny krmiva, které budou stavbou i provozováním dálnice vystavovány zvýšené prašnosti či zplodinám z provozu dálnice. V současné době probíhají jednání s projekční firmou i se samotným ŘSD, kde se snažíme celou záležitost vyřešit. Když si zahraješ na proroka, zkus předpovědět: Jaký očekáváš rok z hlediska hospodářské hlediska? Z mého pohledu půjde o rok slabě podprůměrný, na kterém se podepsaly nezvykle vysoké jarní teploty a špatně rozložený průběh jarních srážek. Snad se pletu a dodatečné deště alespoň něco doženou. I zemědělství dokáže být fotogenické... Ptal se Petr Hanuška

14 14 ČLÁNKY ZE ŽIVOTA NAŠICH ŠKOL ŠKOLA JINAK... Po návratu do školy na nás čekalo mnoho změn. Musíme dodržovat rozestupy a dbát zvýšené hygieny včetně nezbytné dezinfekce rukou Všichni se maskujeme do ochranných pomůcek, ať už štítů nebo roušek, a všem nám to moc sluší! Ve třídách je nás jen pár... Foto: 9x archiv ZŠ M. Petřkové Ač je teď ve škole zvláštní situace, paní kuchařky se o nás starají stejně dobře jako dříve...snad JEN DOČASNĚ V jídelně sedí žáci po jednom u stolu

15 ČLÁNKY 15 CHCEME TO NEJLEPŠÍ PRO DĚTI A JEJICH ŠKOLU V každodenním životě rodiče zbývá jen málo času pro zamyšlení. Od rána do večera doslova profrčíme dnem s tím, že se snažíme zvládat maximum za minimální čas. Každý po svém se snažíme dělat vše pro naše děti, které naplňují náš život. Myšlenka vzniku Spolku vychází z jednoduché výše zmíněné pravdy. I my jsme pouze rodiče, kteří se snaží podniknout něco víc pro děti nejen naše, ale i všechny další, které jsou žáky ZŠ Milady Petřkové. S ostatními rodiči nás pojí hlavně fakt, že chceme to nejlepší pro děti a jejich školu. Tento článek vysvětluje a objasňuje nejen myšlenku, ale již vykonané a plánované aktivity Spolku, a to hlavně proto, aby vše vyjasnil rodičům a veřejnosti. Již delší dobu pracujeme na předání informací všem rodičům, a to je časově náročný a komplikovaný úkol. Pracujeme na aktualizaci všech spolkových dat dostupných na webových stránkách školy v záložce SPRŠ. Zde naleznete kontaktní údaje a ty nejdůležitější informace z oblasti administrativy (stanovy, záznamy ze schůzí Valné hromady). Také jsme pro Vás připravily stránky na Facebooku. Budeme velmi potěšeni, když budete stránky sledovat, sdílet a podílet se na jejich rozšíření široké veřejnosti, hlavně rodičům žáků školy. Všechny aktuální informace pro kroužky, akce a další budeme zveřejňovat hlavně zde. Doposud jsme byly nuceny o zprostředkování informací požádat třídní důvěrníky. Důvěrníci od nás vždy obdrželi kompletní informace o rozpočtu, hospodaření Spolku, také detaily o všech kroužcích. Současně jsme Vás prostřednictvím důvěrníků žádaly o pomoc na školních akcích (Vánoční dílny a Reprezentační ples školy). Všem důvěrníkům bychom touto cestou chtěly poděkovat za jejich snahu a píli a předání těchto důležitých informací. Rády bychom touto cestou vyjádřily díky všem skvělým rodičům, kteří školu a Spolek podpořili svou aktivní činností. Každého rodiče bychom prostřednictvím tohoto článku rády vyzvaly k tomu, aby se zapojil do fungování Spolku. Těšíme se na vaše náměty, které můžete navrhovat prostřednictvím vašich třídních důvěrníků. CO SE NÁM OD ZÁŘÍ PODAŘILO? Od začátku školního roku si v prvé řadě naši pozornost zasloužila Obnova Spolku a její zapsání na justice.cz, přepsání sídla spolku aj. Následně dne se konala schůze Valné hromady, kde jsme spolu s důvěrníky odhlasovali stanovy, rozpočet aj. Pro rok 2019/2020 jsme vybraly příspěvky ve výši ,- Kč Také se nám podařilo prosadit omezení používání mobilních telefonů na půdě školy. Všechny nás tížilo, že si děti o přestávkách spolu nehrají, nekomunikují a místo toho se věnují mobilním telefonům. Proto jsme vytvořily a rozeslaly dotazníky všem rodičům. Mile nás překvapilo, že sdílíme společný názor, aby děti trávily ve škole s telefonem minimum času, ideálně aby zůstal ve školních aktovkách či skříňkách. Věříme, že jsme vykročili správnou cestou a děkujeme panu řediteli za podporu a realizaci díky zajištění úprav ve školním řádu. V prosinci 2019 jsme spolu s dalšími rodiči zajistili občerstvení pro Vánoční dílny. Byla to první akce našeho Spolku a zapojili se téměř všichni třídní důvěrníci, ale i další rodiče. Přišli nejen osobně pomoci, ale také se podíleli na zajištění občerstvení (domácí cukroví, ovoce, popcorn a spoustu jiných dobrot). Moc děkujeme. Velkou pozornost jsme věnovaly kroužkům. Snažily jsme se o zajištění kvalitních kroužků. Zde patří opět velké díky panu řediteli, který rád všem našim požadavkům vyhověl a velmi nás podpořil. Mezi nově vzniklé kroužky patří výtvarná výchova, přírodovědný kroužek, Krav Maga, Angličtina pro 1., 2. třídy (2 běhy), 3., 4. třídy (2 běhy), 5.,6. třídy. Doposud jsme zajistily dotaci ve výši 7.000,- Kč od obce Velký Týnec, podaly žádosti na 2 dotační tituly v Dotačním programu pro Olomoucký kraj v celkové výši ,- Kč a v současné době čekáme na konečný výsledek. V lednu 2020 jsme zajistily výpomoc na 9. Reprezentačním plese školy. Postaraly jsme se o fotodokumentaci plesu v rámci fotokoutku a všem žákům devátých tříd darovaly na rozloučenou nejen reportážní focení jejich vystoupení, ale i krásné společné fotografie třídy. Ostatním návštěvníkům plesu jsme tak přinesly možnost odnést si krásnou vzpomínku v podobě profesionální fotografie. Naším úkolem byl také zajistit chod šatny a prodej vstupenek při vstupu, asistovaly jsme škole při zajišťování tomboly a její přípravě. V rámci plesu jsme spolu s hrstkou rodičů pomohli při chodu vlastního večera až do pozdních ranních hodin. Zde bychom rády vyzdvihly rodiče, kteří přišli pomoci osobně. Věříme, že pro příští sezónu nás bude mnohem více z řad rodičů, kteří se zapojí do akcí SRPŠ. Chtěly bychom poděkovat všem rodičům, kteří si zakoupili lístky na ples nebo se zapojili příspěvkem do tomboly. V současné době pracujeme na dokončení propagace a nosičů pro sdílení informací. Náměty pro zlepšení a pomoc velice vítáme. V posledních týdnech řešíme žádost o dotace z MAS Hanácké Království na dva turnusy dotovaných příměstských táborů v Čechovicích. Touto formou se snažíme pomoci rodičům s jejich dětmi i o prázdninách. Program tábora s tematickým názvem: Cesta kolem světa, zavede účastníky každý den na jiný světový kontinent. Doufáme, že rodiče ocení dostupnost tábora a děti si odnesou spoustu pěkných výrobků a zážitků. CO NÁS ČEKÁ? Během září 2020 se bude konat 2. schůze Valné hromady, třídní důvěrníci budou včas informováni o čase a místě konání. Pokud budete mít podněty, názory či nápady jak přispět k činnosti spolku, prosím předejte tyto informace Vašim třídním důvěrníků, kteří to přednesou na Valné hromadě. Bohužel se v letošním roce neuskuteční školní akademie, která se měla konat dne a to z důvodu celosvětové pandemie COVID 19. SRPŠ mělo mít na starost dílničku a občerstvení. Věříme, že se tato akce uskuteční v náhradním termínu v příštím školním roce. Pevně doufáme, že v budoucnu akce SRPŠ zaujmou své místo a tradici v rámci školy, rodičů, ale i obce. Pro nás se jedná o srdcovou záležitost, které věnujeme spoustu energie a svého osobního, rodinného času. Určitě stojí za zmínku, že všechny funkce v SRPŠ jsou čestné. V minulých měsících se při konání akcí SRPŠ zúčastnila jen malá skupina dobrovolníků, personální zajištění a pomoc nám velmi chybí. Doufáme, že v dalším období se k nám přidají další rodiče, kteří v tomto projektu rádi pomohou a budou rovněž inspirací pro další náměty a činnosti Spolku. Pokud jsme prostřednictvím tohoto článku dostatečně nezodpověděly Vaše případné dotazy, rády tak učiníme, nebojte se obrátit na své třídní důvěrníky. Budeme se těšit na následné akce a výzvy, které nás čekají nejen v tomto, ale i v příštím školním roce. Děkujeme za Vaši pozornost a těšíme se na další spolupráci. Představenstvo SRPŠ

16 16 ČLÁNKY CO JE NOVÉHO V DĚTSKÉ SKUPINĚ VČELKA? Shledání Včeliček Než se všechny Včeličky slétly, bylo potřeba všechny tety řádně připravit na znovuotevření DS Včelka. Tety absolvovaly kurz první pomoci, proškolily se v hygienických opatřeních a připravily školku k otevření. Dne 11. května se znovu otevřela DS Včelka a slavnostně se slétly všechny týnecké Včeličky. Děti i rodiče čekalo hygienické opatření, o kterém věděli již z třídních schůzek. Ve školce bylo opět veselo, děti i tety měly velkou radost ze shledání. První týden jsme si moc užili, a to i díky vstřícnosti Mateřské škole Velký Týnec, která nám na celý týden umožnila trávit čas na jejich zahradě. Patří jim za to velké díky! S dětmi jsme zavzpomínali na hledání pokladu na Hradisku, které jsme v době uzavření školky pro děti připravili. Děkujeme všem rodičům za zrealizování výšlapu na Hradisko, kde na děti podle nápovědy čekal poklad. Pevně věříme, že jsme Baciláka Koroňáka (jak mu ve školce říkáme) pořádně zahnali a že už nás nebude trápit, abychom museli opět školku uzavřít. Proto pečlivě dodržujeme hygienická opatření. Moc se těšíme v červnu na výlet do Sluňákova, neboť nad krásou a sílou přírody ani Bacilák Koroňák nezvítězí. Veronika Batová Foto: 7x archiv DS Včelka SKAUTSKÉ OKÉNKO STARÁ VODA Foto: 2x V. Vávrová I přes současnou situaci se skauti rozhodli nezahálet a vydat se na tradiční obnovu Staré Vody pořádané Honzou Jambem Pečínkou. Sešlo se nás 36, Velký Týnec, Čechovice, Olomouc, Dub nad Moravou a Karviná. Jako vždy jsme se všichni sešli v pátek rovnou na místě, kde jsme zbytek večera stavěli stany, dělali ohniště a připravovali se na práci doprovázející nás po zbytek víkendu. Týnečtí skauti se letos rozhodli užít si dobrého jídla, takže večer nechyběl gril. V sobotu ráno jsme se směle pustili do obnovy. To, že nás bylo míň než normálně, nás neodradilo a akorát nás to více motivovalo k práci. Tentokrát jsme hrabali spadené podzimní listí na hřbitově, kopali průchod do klášterní zahrady a dělaly se nové latríny. Taky jsme se posunuli dál s obytnými buňkami, spálili několik hromad klestí z podzimního vysekávání u rybníka a klášterní zahrady a pořezali spadené stromy pod kostelem a nad klášterní zahradou. Přijela se na nás v sobotu ráno podívat paní starostka na kole s doprovodem 2 synů. Průběžně chodili i jiní návštěvníci se zájmem o vstup do kostela a vysvětlení historie místa i naší práce. Byli z Libavé, Olomouce, Ostravy, Opavy, Vítkova a dalších míst. Po celodenní námaze jsme se všichni zúčastnili tradičního večerního průvodu ke Královské studánce, kde jsme si při svíčkách zazpívali Skautskou večerku. Poté se asi dvacet malých světelných bodů rozneslo po okolí každý jedinec si mohl svíčku položit tam, kde pracoval, nebo na místo pro něj významné. Vždy je to milé symbolické gesto a každý na tyto večery rád vzpomíná. Potom jsme se uchýlili do svých stanů a šli spát, abychom ráno opět mohli s něčím pomoci. V neděli ráno nás čekalo milé překvapení. Přijela v 6:30 paní v modré Škoda Fabii-combi z Libavé a dovezla 2 pekáče buchet pro nás skauty. Předala je ve spícím táboře prvnímu skautovi u ohniště a téměř anonymně odjela. Krásné gesto. Děkujeme na dálku a poděkujeme osobně, pokoušíme se zjistit její jméno. Po buchtách se chlapci pustili do úklidu po kopání a týnecká děvčata popadla lopatu a šla bojovat na nebezpečnou cestu plnou děr, které je potřeba zaplnit štěrkem. Po úspěšném dokončení všech činností byl čas se začít pomalu balit a dojít si pro výroční nášivku 25 let obnovy a pohlednice od Jamba. Všichni jsme se bezpečně dopravili domů auty rodičů a měli dobrý pocit z toho, že nám koronasituace nezabránila dělat něco dobrého a potřebného. Jsme také rádi, že se znovu obnovuje skautská činnost a my se zase můžeme vrátit k družinovým schůzkám a spoustě dalšího! Veronika Vávrová

17 Jmenuji se Jarda a je mi sedm let. Babičky mám dvě. Některá děcka ve školce mají babičky i tři, ale mně ty moje dvě úplně stačí. Babička číslo jedna se jmenuje Máňa a já jí říkám babička Malá Kulatá. Kulatá proto, že má kulatou postavu jako dědův džbánek na pivo. Bydlí s dědou Bohoušem v domku v Lípici. Lípice je malá dědina, kde je plno lesů, luk na kopcích a taky tam teče potok. Po dešti voní Lípice úplně nádherně lesem a mokrým dřevem. Babička číslo dvě se jmenuje Květa a řekl bych, že jí to jméno sedne. Je hezká, jak říká Malá Kulatá pěstěná a udržovaná, hubená a nosí pěkné barevné oblečení, jako jsou květiny na záhoně. Nosí i různé barety a klobouky, což by si babi číslo jedna na hlavu nikdy nedala, protože by si připadala, jak sama říká, na prču to znamená druhým pro legraci. U babi číslo dvě mi to ale přijde normální, patří to k ní. A proto jí říkám Kloboučnice. Ta bydlí s dědou Jaroslavem v Brně ve velkém čtyřpokojovém bytě. My s mámou a tátou bydlíme taky v Brně, ale na druhém konci města. Každý rok jsem u obou babiček na prázdninách, protože naši chodí do práce, tak aby se měl o mě kdo starat. Obě babičky mě mají prý stejně rády, to mi alespoň tvrdí máma s tátou. Já mám ale oči a uši a vidím to trochu jinak než naši, když se mnou na prázdninách nejsou. Raději jezdím k Malé Kulaté, i když tam není tolik krásných věcí jako u babi Kloboučnice a babička Máňa nevoní voňavkama, ale koláčema, jídlem a někdy i psem Azorem, když mu dlouho hladí hlavu na klíně. Azor vždycky slintá, když vidí někoho jíst. Grinty mu pak tečou jako provazy až na zem. Asi má na to jídlo taky chuť. Lidem se přece taky sbíhají sliny, když mají na něco chuť, ale Azorovi se těch slin pokaždé seběhne tolik, že je neudrží za zubama, seběhnou se v grinty a ty mu pak tečou koutkama tlamy až na zem. Ještěže to tak není u nás u lidí. V takové cukrárně by pak byla od nás pogrintaná celá podlaha. U babi Květy je to všechno doma krásné jako v pohádce na zámku. Musím tak chodit po kobercích bosky, abych je nezašpinil, před každým jídlem mě posílá si umývat ruce, což je děsná otrava. Ale co z pěkných věcí, když mám zakázáno na ně sahat?! Mám zakázáno vyrušovat dědu Jaroslava, pokud pracuje v pracovně (pořád listuje a hrabe se v nějakých papírech, nebo píše na počítači), nebo když odpočívá. Mám zakázáno vyrušovat a chodit do obýváku, pokud k nim přijde návštěva to znamená ÚPLNĚ CIZÍ LIDI! A víte proč? To jenom proto, že jsem si jednou před těma cizincema prdnul, brknul po jídle a jednou se úplně náhodou a nechtěně dloubal v nose. No a co! Vím, jak se teď tváříte a taky moc dobře vím, že se to nemá. Ale děda Bohouš v Lípici říká, že lepší je prd jak stokoruna doktorovi, a ještě se tomu směje, když mu babička Máňa hubuje, ať se trochu letýruje. Říkává: Nemáš, Máňo, tak dobře vařit, to je z toho tvýho dobrýho jídla!" A to je teda fakt. Babi Malá Kulatá navaří vepřo-knedlo-zelo, jelito s bramborem nebo kovbojské fazole, a to je pak, panečku, kanonáda! MOJE BABIČKY aneb Radostná i strastná cesta do duše žáka 2. A Horký buchty, když se vytáhnou z trouby, a teplej chleba, to já děsně rád. Přehazuju si tu buchtu z jedné ruky do druhé, jak moc pálí. Jednou jsem si dokonce spálil pořádně jazyk a patro od těch vřelých povidel! To by se mi ale u babi Kloboučnice nemohlo stát. Tam se jí způsobně příborem a prý zdravě. Teplé koláče, chleba ani pečivo nejsou zdravé. Tuky a sádlo nejsou zdravé. Cukr a čokoláda nejsou zdravé. A dokonce ani koupat se v horké vodě ve vaně není zdravé, prý je zdravější vlažná sprcha. Já tomu teda nerozumím, ale připadá mi, že co je dobré a příjemné, to není zdravé a naopak. Je to zajímavé, protože děda Bohouš si dává po zabijačce vždycky kus špeku, pusu má pak mastnou od ucha k uchu a je přitom zdravější než děda Jaroslav, veselejší a je s ním sranda. Ponejvíc, když přijde z hospody, má v sobě nějakou tu štamprdli, je cejtit pivem a tabákem, to se směje nejvíc. Utahuje si z babičky, plácá ji po tom kulatém zadku, když se kolem něj přitočí, objímá ji a je vidět, že ji má rád. Z těch lesklých očí mu to kouká, nemusí ani mluvit. Babi Malá Kulatá se naoko zlobí, hrozí mu a vyhrožuje, ale jen na oko, to já moc dobře vím. Přitom mu ohřívá večeři a jde pak i dědu uložit ke spaní, jako to dělává mně. Akorát mu nevykládá pohádku, ani žádný příběh z mládí, dědu to asi nezajímá. Mě jo! Povídání o tom, co dělala mamka, když byla malá jako já, to je ještě lepší než nějaké pohádky o princeznách. Babi Kloboučnice mi moc nevypráví pohádky, prý to neumí, ale koupila mi je na cédéčku a taky jich mám spousty u nich na dývídýčku". Často mi je pouští, právě když k nim přijde návštěva, prý abych nezlobil. Ale co z toho, když jsem u nich sám, to mě nebaví. Někdy se v brněnské babičce vůbec nevyznám. Něco jiného mluví a něco jiného dělá. Nerozumíte? Tak abyste rozuměli: jinak mluví přede dveřmi bytu a jinak za nimi doma. Například posledně, když jsem tam byl, babička zrovna odemykala dveře, když šla kolem nějaká sousedka z horního patra po schodech. Kloboučnice na ni volala: Tak co, paní Nováková, už přišli na ty zloděje, co vás vykradli?" Paní Nováková jen smutně odpověděla: Ne, ještě ne a nedostaneme od nikoho ani korunu, protože jsme nebyli pojištění..." Však oni je četníci najdou, nebojte se, dobře to dopadne." Sotva jsme vešli do předsíně, začala si při přezouvání babi Květa brblat sama pro sebe pod nos: Dobře jim tak, krkounům nenažraným! Stejně si to všechno nakradli v práci, takže zloděj okradl zloděje, žádná škoda..." To jsem nechápal. Proč do obličeje někoho lituje a za dveřmi mu jeho smůlu vlastně přeje? Proč to dospěláci dělají? Babi Kloboučnice se tak, co si vzpomínám, chovala vždycky. Jindy volala na kolemjdoucí známou v parku: Jiřko, co Sváťa, už ho dali v nemocnici po té havárce dohromady, už je mu líp?" Jiřka odpověděla, že je to lepší, ale že bude asi pajdat, protože si ošklivě polámal nohu. Kloboučnice smutně pokyvovala hlavou, stále opakovala jen: Hmmmm, to je hrozné, viď..." nebo: Chudák Sváťa!", pak ho ještě nechala od ní pozdravovat, popřála mu, ať je brzy v pořádku a sotva ta paní zašla, procedila babička mezi zuby své druhé známé, se kterou jsme zrovna stály: Dobře mu tak, měl si ty hnáty přerazit obě, aspoň by jí už neběhal za ženskýma..." Když jsem se jí zeptal, proč tak mluví, tak mi odpověděla. Ty mlč, ty jsi ještě moc malý, tomu ty nerozumíš!" Tak proto jsem se asi ptal, ne? Abych tomu rozuměl, ale ona mi to prostě vysvětlit nechtěla. Nebylo mi totiž jasné, proč si ten pán měl zlámat obě nohy, aby neběhal za ženskýma. Já přece taky běhám za ženskýma za mámou, babičkou a za holkama ve školce, když je honím a nikdo mi nepřeje polámané hnáty. To babička s dědou z Lípice ti se chovají úplně jinak. Vždycky mi odpoví, když se na něco ptám, neokřikují mě, abych mlčel, a když nerozumím těm jejich dospěláckým řečem, snaží se mi to zjednodušeně vysvětlit tak, abych to pochopil. Ilustrační foto ČLÁNKY 17 Babička Květa mi připadá jako herečka s maskou. Doma ji odloží a venku ji zase nasadí. Taky se maluje, pudruje, přilepuje si řasy a nosí cizí vlasy, které si připíná sponkama stejně, jako to dělají herečky. Jinak mluví o stejné věci doma a jinak na ulici. Jednou jsem byl s babičkou Kloboučnicí a dědou Jaroslavem na pohřbu strýce z Tuřan. Babička Květa plakala, všichni plakali, měli černé oblečení a podávali si ruce. Stály tam i jejich dvě dospělé děti, asi tak dospělé, jako je máma s tátou. Když jsme odcházeli, prohodila babi k dědovi Jaroslavovi: Ještěže umřel, aspoň po něm děcka něco zdědí, beztak mají holé zadky!" Nevěděl jsem, co je to dědit, ale viděl jsem na vlastní oči, že Kloboučnice zase lže, protože neměli nikdo holé zadky, všichni byli oblečení. A lhát se nemá! To mi říká máma, táta i děda v Lípici a na toho já dám. Nevoní sice jako děda Jaroslav voňavkama, spíš je cejtit potem, tabákem nebo vzduchem z lesa, ale vždycky je při mně, vždycky se mě zastane. Když mi babička Malá Kulatá nadává, kde jsem se tak zamazal, že jsem špinavý jako čert, co proletěl komínem, děda sedí na stoličce, brousí třeba sekyrku, mrkne na mě a prohodí jako by sám pro sebe, ale přitom pořádně nahlas, aby to Malá Kulatá slyšela: Ať jsme špinaví, hlavně, že jsme zdraví." Když jsem spadl ze zídky u stodoly a rozbil si hlavu, Malá Kulatá lamentovala, že se u nich ještě zabiju, děda jen prohlásil, ať nejančí, že prý než se ožením, tak se to zahojí a každej správnej mužskej má mít na těle jizvy. Jo! Tu jizvu tam mám dodneška, osm stehů mi tenkrát šili v nemocnici. Jsem pořádnej mužskej! A ženit se už taky můžu, protože se mi ta rána dávno zahojila. Děda měl pravdu. Taky se mi moc líbí dědovi poštovní holubi. Chová je v krásným dřevěným holubníku. Vždycky s nima jede někam hodně daleko, vypouští je a oni se vrátí až za hodně dlouho zase zpátky domů do Lípice. Ptal jsem se dědy, jak je to možný, že trefí zase zpátky, když nemají mapu a letí tak strašně daleko, a děda mi říkal, že oni mají svůj domov v srdci a to jim nasměruje křídla, kudy letět zpět. Když něco rozbiju nebo polámu, děda to hájí slovy, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Nebo když se mi něco nepovede napoprvé, řekne, že učený z nebe nespadl, že se mi to povede příště líp. Mám ho moc rád. Jednou bych chtěl být jako on. Chtěl bych být cejtit potem a tabákem a babičku Malou Kulatou, tu bych si vzal za ženu. U Kloboučnice bych byl ve stejné situaci to největší nemehlo a po kom jiném než po mámě, táta je totiž jejich. Jednou jsem slyšel, jak babi Květa řekla tátovi, že je blbeček a že má vrabčí mozeček. Nevím sice, proč mu to říkala, ale mě to zase připadalo, že Kloboučnice lže, vždyť táta řídí tramvaje, tak nemůže být blbeček a hlavu má milionkrát větší než vrabec, tak nemůže mít ani tak malý mozeček. Občas mě vezme Kloboučnice s dědou Jaroslavem na dovolenou k moři. Maminka nemůže pochopit, proč se mi tam s nima jezdit nechce, ona se prý k moři podívala až s tátou jako dospělá. Jenže větší otravu než u moře jsem nezažil. Víc zábavy je

18 18 ČLÁNKY s klukama u rybníka v Lípici. S babi Květou jsem nic nesměl. Do vody jsem jít sám nesměl, protože bych se mohl utopit, před sluncem jsme pořád utíkali do stínu, protože bych se mohl spálit, s ostatníma holkama a klukama jsem si hrát nesměl, protože jsem jim ani slovo nerozuměl a babi taky říkala, abych od nich něco nechytil. Nevěděl jsem, co tím myslí, protože já bych klidně od nich něco zajímavého rád chytil. Ale jednou jsem se na takové dovolené pořádně zasmál. To když děda Jaroslav půjčil loďku, že se pojedeme projet. Já jsem seděl uprostřed, Kloboučnice stála na kraji vpředu, a když děda odrazil loďku od břehu a naskočil víc na jednu stranu, loďka se nahnula, babi Květa roztáhla dvakrát ruce a znovu je sepjala, jakoby se chtěla chytit neviditelnýho sloupu vzduchu a žuchla do vody. No lidi, to jste měli vidět ten zážitek. Druhý by řekl, co na tom, Po mém předchozím článku se mě někdo občas zeptá, kam vyrazím příště. Necítím se býti nějakým znalým cestovatelem. Ale říkal jsem si, že by byla škoda ošidit čtenáře Týneckých Listů o další dobrodružně naučný cestopisný článek. Vyrazil jsem tedy na další cestu. A povedlo se mě to i přes všemožné omezení, která teď panují. Vydal jsem se tedy prozkoumat krajinu divokou, krajinu nespoutanou. Krajinou s bohatou historií dříve hustě osídlenou Němci. Krajinu s hustými lesy, břidlicovými lomy. Krajinu plnou magických hub a muflonů. Někteří z vás už asi podle indicií tuší, kam jsem se asi vypravil. Ano, vydal jsem se asi o tři dědiny dál. Vydal jsem se do Hluboček. Někdy tu noc těsně před keltským svátkem Beltain, komunistickým svátkem práce, svátkem všech zamilovaných a upalování čarodějnic, vydal jsem se na cestu. Před cestou posilnil jsem se písní Sound of Sirens od Moscow Dead Brigade z jejich nového alba Bad Accent Anthems, které před nedávnem vyšlo. M. D. B. je ruské uskupení zpívající anglicky, které vzniklo na moskevské hardcore punk scéně. Jejich tvorba je směsicí rapu, hardcore a elektroniky. Svůj styl hrdě nazývají circle pit Hip Hop. Dovedu si představit, že předchozí řádky běžnému čtenáři ctěných Týneckých listů asi nic neřeknou, a dost možná již mnozí otočili na další stránku, aby zjistili, co nového v obci. Abych to zjednodušil, jedná se o vcelku primitivní hudbu v rychlém rytmu. Obsahuje však značné množství energie, která z ní jde načerpat, pokud se třeba chystáte na noc do lesa. Baví mě na sobě pozorovat účinky různé hudby. A doporučuji vám si to také vyzkoušet. Stačí pozorovat, jak vaše podvědomí a následně myšlení ovlivňuje hudba, kterou posloucháte. Pokud jste zvyklí běžně poslouchat hudbu během dne, můžete se rozhodnout třeba pro určitý žánr nebo interpreta, a následně sledovat, jak moc a jakým směrem vás to během dne ovlivnilo. Dostáváte možnost se tím tak trochu programovat. Z mé zkušenosti se například pro jednoduchou opakující práci v zemědělství, jako je třeba namotávání chmele či sbírání hroznů hodí Psytrance. Pro motivaci během cvi- když má na sobě babi plavky, voda je přece na koupání, ale z vody se místo hezké babičky vynořila vodní příšera. Vlasy, které jí jen tak tak neuplavaly, visely z jedné strany na třech sponkách, pustily parádně červenou barvu, která jí tekla i přes obličej a do toho se jí ještě do černa rozmazaly oči. Já jsem dostal záchvat smíchu a taky od dědy záhlavec, že se babičce posmívám. Babi plácala divoce rukama kolem sebe, jako by se měla topit, pak se chytila okraje loďky, cloumala s ní, myslel jsem, že nás převrátí všechny do vody, než se na tu loďku vyškrábala zpátky. Děda se jí snažil pomoct, ale ona ho zaháněla se slovy: Nesahej na mě, ty debile, nebo tě zabiju!, což si myslím, že zase neměla pravdu a lhala, protože debilové neumějí pracovat na počítačích. Kdyby dědu zabila, přišla by aspoň policie, vyšetřovala by to, jak to vídám potají v televizi, co a jak se vlastně stalo. Já bych byl důležitý svědek, který to viděl na vlastní oči a aspoň by bylo nějaké vzrůšo a ne ta nemožná nuda v tom ustavičném pařáku. Taky nechápu, proč babička Květa říká dědovi Jaroslavovi Jaroslave a ne třeba Jardo, Jaroušku, o mém tátovi mluví jen jako o synovi syn pojede, syn dělá... O mně mluví jako o vnukovi, jako bychom s tátou ani neměli jména. Na mě volá Jaromíre jako na někoho dospělého, a když je na mě moc milá, tak Jardo. To babička v Lípici mi říká po domácky pořád Mirečku a dědu oslovuje nejenom Bohouši, i když se jmenuje správně Bohuslav, ale i ty dědku bláznivá, filuto mazaná, starý lišáku, komediante jeden a já nevím, jak ještě, ale nikdy jí z očí nekouká žádná zloba jako babi Kloboučnici. Na jaře mi děda Bohouš sám vyrobil vrbovou píšťalku. Ukazoval jsem ji dědovi Jaroslavovi a ten se smál, ČTYŘI A PŮL MINUTY ČTENÍ čení zase hardcorepunk, zatímco intelektuální činnost podpoří spíše klasická hudba. Ve výčtu bych mohl pokračovat. Pochybuji však, že vás zajímá výčet různé hudby a její účinky na mou osobu. Vraťme se tedy zpět na cestu. Hned potom, co zapadlo slunce za kopec, posílen hudbou k nočnímu pochodu nasadil jsem si batoh na záda, obul boty a vyrazil do tmy. Byl to tenkrát Pátek. Tedy nevyrazil jsem do úplné tmy. Venku delší dobu žádná přirozená tma už moc není. Všude září pouliční elektrické osvětlení, které jsem si tam v rámci pokroku nainstalovali. Jistě čtenář může namítat, že tam žádná tma nikdy nebyla, protože v noci stejně svítí měsíc a hvězdy. A to je právě to. Vidět čisté nebe, které není znečištěno světelným smogem, jak se toto nadbytečné světlo šířící se do okolí nazývá, u nás v republice už téměř nejde. (Mimochodem na internetu jsou snadno k dohledání mapy světelného znečištění) A nejenom to. Osobně si myslím, že přirozená tma je pro člověka a vůbec všechny ostatní bytosti žijící vedle nás na planetě důležitá ke správné regeneraci a odpočinku. Ale je možné, že jsem proti veřejnému osvětlení poněkud zaujat. Nejenom že mě to přijde v takovém rozsahu, v jakém svítíme, jako plýtvání zdroji, které by šly využít jinak. Ale co hlavně a z čeho nejspíš pramení celé moje přesvědčení, je fakt, že světlo z jedné pouliční lampy mně svítí přímo do postele. Mám dvě možnosti: buďto spát osvícen, nebo si zatemnit okno, čímž se zase připravím o první sluneční paprsky, které by mě mohly ráno zase pomoct vstát. To, že je přes den světlo, považuji zase zcela za správné. Jen v noci by měla být, si myslím, tma. Aspoň tak vypnout každou druhou lampu na dědině by mohlo být krásné! říkám si v duchu. Ale vůbec tím nikoho nechci nabádat třeba k rozbíjení veřejného osvětlení nebo něčemu podobnému, a vrátím se raději zpět k cestopisnému tématu. Můj pochod vedl přes obec Svésedlice, pak mostem nad dálnici do nedalekého města Velká Bystřice. Ve Velké Bystřici jsem chvíli poseděl pod lípou, která tam stojí na náměstí a vykročil dál po cyklostezce podél Foto: archiv A. Denka říkal, že mi radši nějakou pořádnou koupí. Drahou, kovovou, prý má lepší zvuk. LŽE! Není to pravda. Ta lípická píšťalka je poznačená rukou dědy Bohouše, vůní vlhké vrby, dědečkova tabákového dechu a po jejím zapísknutí si vždycky vzpomenu na ně na všechny. Na babičku Malou Kulatou s růžovýma tvářema a měkkýma rukama, vousatého dědu s šibalským úsměvem, holuby, králíky, kocoura Mikeše a uslintaného Azora, na prasátko ve chlívku a na kluky z baráku z protějšího kopce, s kterýma tak často hledám raky v potoce. Po náročném dni plném klukovin usínám pod prachovou peřinou. Malá Kulatá sedí vedle mě, vypráví mi a já se ztrácím ve snu... Čí ruka ale dělala tu drahou kovovou píšťalku z obchodu??? Zlata Tannebergová vody a kolejí. Šel jsem svižným krokem a cesta pod nohama příjemně ubíhala. Řeka Bystřička tekoucí v protisměru tančila na kamenech, a kolem nikde nikdo. V plném proudu byla totiž doba odboje proti koronaviru. Všichni lidé tak na rozdíl ode mě byli schování doma a drželi zodpovědně bojové pozice. Po cyklostezce jsem došel až do Mariánského údolí, kde stojí všem místním dobře známe fabriky Mora a Honeywell. I ty jsem nechal za sebou a pokračoval dál přes Hlubočky. Často se vracím do těch končin. Jsou to místa, kde končí placatá Haná a kde s pomalu začíná zvedat Hrubý Jeseník. Jsou to taky bývalé Sudety. Je zajímavé pozorovat místní architekturu, která je z velké části tvořena komunistickými paneláky. S nadsázkou vždycky říkám, že Hlubočky jsou paneláky v lese. Celý kraj na mě působí až temným dojmem. Proto tam chodím raději potmě, abych se nebál. Jak jsem již zmínil, pohyboval jsem se prostorem v době, kdy zodpovědní lidé drželi pozice doma, tudíž jsem skoro nikoho místního nepotkal. Snad jen pár jednotlivců patrně pod vlivem bloudících po chodníku. Za zmínku stojí taky pomalu chátrající, ale stále fungující budova vlakového nádraží v Hlubočkách, a co možná ještě víc vlakové nádraží o zastávku dál v Hrubé Vodě. Tam stojí vlakové nádraží postavené v secesním slohu, které si před nedávnem vysloužilo status kulturní památky. Ovšem i přes to vypadá, že již má nejlepší léta svého života dávno za sebou a neinformovaný jedinec by si mohl kulturní památku snadno splést s domem k demolici. A místo návštěvy se mu obloukem vyhnout z obavy, že na něho spadne. Proto zde vkládám tyto řádky a rád bych tím popularizoval tuto kulturní památku. Podobných kulturních hodnot dle mého dosahuje i vlakové nádraží v Hlubočkách, leč to ještě nebylo zaznamenáno v odborných kruzích. Za pozastavení stojí zejména věčně zavřené a zamřížované okno, nad kterém se skví bílá cedule s modrým nápisem TRAFIKA, který je vyveden stylem jak z Divokého západu. Vždy, když se na ta místa dostanu, nabývám dojmu, že třeba někde dosáhla civilizace kýženého vrcholu a konečně se vzdaluje do pozadí. Nakonec jsem došel na konec Hluboček a někde u domova důchodců jsem stočil svou cestu prudce vlevo do kopců. Rád bych pokračoval a popsal vám, co všechno můžete potkat sami v noci v lese, leč dnes je uzávěrka Týneckých listů a já bych měl odeslat článek panu starostovi tak, jak jsem mu přislíbil. Tudíž přespat někam kousek dál od civilizace již budete muset sami. Můžete mi pak říct, jaké to bylo. Alexandr Denk

19 (1.část) Česká stopa O Krakově se dočítáme v našich různých historických publikacích, takže si jen připomeňme, že v roce 850 město patřilo k Velkomoravské říši a že jeho panovníkem byl kníže Svatopluk. První písemná zmínka o Krakově pochází z roku 966, kdy se město ocitlo pod vládou českého knížete Boleslava I. Pod vládou Čech byl Krakov až do roku 999, kdy byl připojen k polskému Piastovskému státu. Hlavní město do té doby bylo Hvězdno. Propojení s českou knížecí a později královskou korunou trvalo i nadále. Posuďte sami. V roce 965 se kněžna Dobrava na krakovském Wawelu vdává za zakladatele polského státu knížete Měška I. Roku 1237 díky pražské abatyši řádu klarisek Anežce České, dceři českého krále Přemysla Otakara I., přijíždějí z Prahy do Krakova první františkáni. Roku 1291 česká vojska jménem svého krále Václava II. obsazují Krakov. České oddíly zde zůstanou celých 15 let a v té době vyrůstají kolem wawelského návrší kamenné hradby. Roku 1363 se český král Karel IV., císař Svaté říše římské, žení v Krakově s Alžbětou Pomořanskou, vnučkou polského krále Kazimíra Veli- Chtěl bych vás pozvat na výlet do města, ve kterém žiji už čtyři roky. Do města, které mě uchvátilo svou neopakovatelnou atmosférou, jež se vymyká snad každému městu v Polsku. Dříve, než vám o něm budu vyprávět, prozradím vám, jak jsem se do Krakova vůbec dostal. V srpnu roku 2016 probíhala v Krakově katolická akce, která se jmenovala Světové dni mládeže (SDM). Sjelo se sem na tři milióny mladých lidí, k nimž promluvil i papež František. Bylo to symbolické už jen z toho důvodu, že zde v Krakově studoval Jan Pavel II a že odtud coby krakovský arcibiskup odešel v roce 1975 do Vatikánu. Akce trvala celý týden, tudíž jsem mohl do sytosti obdivovat krásu města. V Krakově jsem nebyl poprvé, ale teprve tenkrát jsem pochopil, že se zde chci usadit. V Podkrkonoší, resp. ve Dvoře Králové nad Labem, kde jsem tehdy bydlel, jsem si zabalil věci a malebné městečko na úpatí Krkonoš jsem vyměnil za pulzující metropoli Polska. Foto: 7x Petr Denk KRAKOV - MĚSTO KRÁLŮ kého. Roku 1941 bylo krakovských Židů přesídleno do ghetta, do městské části zvané Podhůří/Podgórze. Více než tisíc z nich zachránil před plynovými komorami Oskar Schindler, český Němec ze Svitav. Tolik jen namátkou několik kapitol z dějin města, které přes různé útrapy zůstalo samo sebou a nebylo dotčeno 2. světovou válkou jako jiná polská města (Gdaňsk, Vratislav, Varšava). Od historie po součastnost Krakov byl hlavním městem bezmála 570 let, a to od roku 1038 až do roku 1611, kdy se centrem státu stala na základě rozhodnutí krále Zigmunta III. Wazy Varšava. Stalo se to kvůli tomu, že díky připojení Litvy bylo blíže do Varšavy než do Krakova. Následkem trojitého dělení Polska, které bylo započato v roce 1772, se Krakov stal defakto pohraničním městem s Rakouskem. Ve třetím rozdělení se město dokonce stalo jeho součástí. Krakov a jeho blízké okolí bylo dokonce na nějaký čas republikou. Stalo se tak po třetím dělení v roce 1815, kdy se stalo něčím jako protektorátem pod nadvládou Rakouska, Pruska a Ruska. Po tzv. krakovském povstání v roce 1846 město trvale spadalo až do roku 1918 pod vládu Rakouska, resp. Rakouska-Uherska. Polsko přestalo existovat na dlouhých 123 let. Za 2. světové války byl Krakov hlavním městem Generálního gouvernementu, v jehož čele stál Hans Frank, který byl zodpovědný za vyhlazování židovského obyvatelstva v Krakově a prakticky po celém Polsku. Dnešní Krakov se rozprostírá na plo- 2 še zhruba 330km a má obyvatel. Je jak rozlohou, tak počtem obyvatel druhým největším městem v Polsku. Pro srovnání druhé největší město Česka Brno má obyvatel, Krakov je tedy velikostně více než dvakrát větší. Ale dost historických a současných dat, je čas na prohlídku. Vstupte! Vydejme se na procházku městem Naši cestu nemůžeme začít nikde jinde než při zbytku fortifikačního opevnění Barbakan, který se nachází před hlavní branou do historického centra. Barbakan je obklopen městskými parky Planty, které obepínají jako prstenec cele historické centrum. Na délku mají 4 kilometry. Byly založeny v roce 1825 na místě původních hradeb a hradních příkopů. Neopouštějme ale opevnění Barbakan. Tato gotická stavba kruhového tvaru má vnitřní rozměr 24,40 metrů a tloušťku zdi více než 3 metry. Okolo Barbakanu je kruhový příkop, který se zachoval do dnešní doby. Hned na protější straně se nachází Floriánská brána, jež je součástí městských hradeb. Tato stavba je vstupní branou do centra města. Má výšku 34,5 metrů a byla založena ve 14. století. Součástí brány je i ozdoba, která dříve měla tvar orla od roku 1882 je zde umístěn orel piastovský. Na straně otočenou k městu se nachází reliéf z 18. století, který zobrazuje sv. Floriána. Dnes jsou hradby součástí Muzea Czartoryského, kde je možné zhlédnout slavný obraz dámy s hranostajem. Floriánská brána je jedinou historickou branou, která se v Krakově dochovala. Tudy také vedla Královská cesta na hrad Wawel. Pokračujeme dál Královskou cestou, přesněji ulicí Floriánskou dál k hlavnímu náměstí. Většina zdejších domů má středověké základy a barokní nebo renesanční průčelí. Určitě bych nevynechal zastávku u č. p. 45. Nachází se zde kavárna Jana Michalika, kde máte ideálí možnost načerpat městskou atmosféru z přelomu 19. a 20. století. Jan Michalik byl cukrář ze Lvova, který se zde usadil. Konec mlasání! Jdeme dál... Ještě než vkročímě na hlavní náměstí, stojí za zmínku dům č. p. 41, v němž se narodil a později i bydlel slavný polský malíř Jan Matejko. Nezapomeňme také na Hotel Pod Růží, který je nejstarším ve městě, v němž přespal i veliký car Alexandr I. A dostali jsme se na Hlavní náměstí čili na Rynek Główny. Ocitli jsme se nejen v srdci města, ale snad celého Polska. Předzahrádky, které jsou provozovány i v zimě, předurčují, že zde život s postupujícím večerem vůbec neutichá. Ba naopak. Hlavní náměstí patří mezi největší středověká náměstí ve střední Evropě. Má čtvercový profil s celkovou rozlohou 4 hektary. Náměstí bylo utvořeno na základě lokace města v roce 1257, má tvar šachovnicového půdorysu. Z důvodu, že do plochy náměstí byly zahrnuty dva už dříve postavené kostely, stojí právě ony svatostánky jaksi nakřivo vůči okrajům náměstí. Z každého rohu náměstí vybíhají dvě ulice, výjimkou je Grodská ulice orientovaná směrem k hradu Wawel, která je osamocena. Asi největší památkou na náměstí je nejznámější ČLÁNKY 19 a nejdůležitější polský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven ve 14. a 15. století. Významem se mu snad může rovnat paulinský klášter Jasná Hora v Čenstochové. Kostel se nachází naproti Florianské ulice, má dvě věže vysoké 82 a 69 metrů. Na vyšší věži troubí každou hodinu městský trubač na trubku nejslavnější melodii Krakova. Avšak nikdy ji nedohraje celou, neboť při nájezdu Tatarů začal hrát trubač poplašnou melodii, avšak hrdlo mu proťal šíp, takže svou melodii nedokončil. Zajímavostí je, že tato melodie je každý den v pravé poledne přenášena rozhlasem do celého Polska. Uvnitř chrámu je nádherný vytesaný gotický oltář Wita Stwosza. Má rozměry 13x13 metrů a každý den v 11:30 hodin je slavnostně otevírán. Je zasvěcen Nejsvětější Panně Marii. Oltář mimo jiné představuje smrt Panny Marie mezi apoštoly nebo korunovaci dvou nejdůležitějších patronů Polska sv. Vojtěcha a sv. Stanislava. Dalšími památkami na náměstí jsou pomník spisovatele Adama Mickiewicze, který slouží jako místo, u něhož se lidé rádi setkávají, a také kupecké krámy čili Sukienice. Nacházejí se přímo uprostřed náměstí a do současnosti slouží svému původnímu účelu tedy obchodu a službám. Sukienice byly postaveny ve 13. století z původních nezastřešených krámů, od 14. století jsou před nepohodou chráněny střechami. Dnešní podobu získaly po požáru v roce Za zmínku ještě stojí šikmá radniční věž (odchylka je 55 centimetrů na 70 metrech, samotná radnice byla zbořena v roce 1820) a kostel sv. Vojtěcha z 11. století. K zvláštnostem patří jeho umístění, neboť stojí jakoby otočen bokem, resp. vlivem navýšení terénu na náměstí mezi 13. až

20 20 ČLÁNKY 17. stoletím je současný vstup do kostela asi o 2 metry výše než ten původní. Na cestě do královského paláce Od kostela se vydáme Grodzkou ulicí směrem k hradu Wawel. Projdeme středem Náměstí všech svatých, na němž po levé straně můžeme obdivovat nádherný dominikánský kostel Svaté Trojice z 13. století, po pravé straně pak spatříme budovu magistrátu (Palác Velkopolských z roku 1560, od roku 1865 magistrát) a také klášter Františkánů (1269). Naproti kláštera je stojí Biskupský palác. Zde na ulici Františkánská 3, která je prakticky součástí Náměstí všech svatých, bydlel během svého pobytu v Krakově ( ) arcibiskup a kardinál Karol Wojtyła, který tu i studoval. Pobýval zde i coby papež, stejně jako jeho následovníci Benedikt XVI. a František. Lze směle prohlásit, že Krakov je baštou polských katolíků sídlí zde arcibiskupství, univerzita, stojí zde ohromné množství kostelů. Z Náměstí všech svatých pokračujeme rovně Grodzkou ulicí směrem k Wawelu. Projdeme náměstím Svaté Marie Magdaleny, kde můžeme po levé straně obdivovat barokní kostel Petra a Pavla (1619) a nedaleko stojící románský kostel sv. Ondřeje (1090). Na náměstí je ještě vhodná k vidění historická budova Právnické fakulty Jagellonské univerzity, která je mimochodem druhou nejstarší univerzitou severně od Alp. Tou úplně nejstarší je Univerzita Karlova v Praze. Poté se vydáme Kanonickou ulicí okolo renesančního domu č. p. 2, kde bydlel v době kněžské služby, resp. v době výkonu biskupské funkce Karol Wojtyła. Dnes je zde jeho muzeum. Ještě než dorazíme k hradu Wawel, mineme v Kanonické ulici dům č. p. 25, kde bydlel spisovatel Jan Długosz. Ale to už stojíme na konci ulice a před námi se tyčí hradby a hrad Wawel. Dlouhá kamenná cesta, kterou se jde do kopce na Wawelské návrší, předurčuje k tomu, že už opravdu za malou chvíli staneme na historické perle celého Polska. Co jsou pro Čechy Hradčany, to je pro Poláky Wawel. Před námi se tyčí Herbová brána (20. století), která stojí na místě zbořené brány z roku Hned za ní je nejstarší hradní brána pojmenovaná po králi Zikmundu III. Vasovi (1591). Dále po levé straně stojí Vavelská katedrála. Je zasvěcená sv. Stanislavovi a sv. Václavovi, patronu Čech. Ve zdejší katedrále byli korunováni polští králové, kteří jsou zde také pochováni spolu s krakovskými biskupy. Odpočívá jich zde několik desítek. Namátkou připomeňme krále Vladislava Lokýtka nebo královnu Jadwigu, krále Zikmunda Vasu, spisovatele Adama Mickiewicze, generála a zakladatele nezávislého Polska Josefa Piłsudského či nedávno tragicky zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského a jeho ženu Marii. V katedrále je také zavěšen dunivý zvon Zikmund (18 tun), který zvoní jen v nejdůležitějších chvílích pro polský národ. Wawel jakožto pozdější centrum celého Polska byl postaven okolo roku Roku 1038 bylo z Hvězdna, jak jsme již řekli, hlavní město přesunuto do Krakova. V roce 1499 vypukl na Wawelu požár, který mj. inicioval renesanční přestavbu hradu (do roku 1550). Hrad neodolal v době třicetileté války vpádu švédských vojsk. Švédové jej obývali mezi lety 1702 až Celý hradní komplex byl ještě několikrát přestavován, přičemž poslední rekonstrukce byla ukončena v roce Během 2. světové války zde měl hlavní sídlo státní guvernér Hans Frank. Když se vydáme přes nádvoří, dorazíme k hradní vyhlídce, ze které je krásný výhled na nejdelší polskou řeku Vislu, jež zde nabírá na mohutnosti. Dole pod hradem lze spatřit repliku draka chrlícího každou půlhodinu oheň. K němu se váže pověst, podle níž drak žil ve své sluji přímo ve Wawelském kopci. Jak už to u správných draků bývá, požadoval každý týden svou porci dobytka. Výměnou za to nechal město v klidu žít. Pokud však dobytek k mání nebyl, nepohrdnul ani krásnými pannami. Vládce města Krak nechtěl drakovo řádění dále podporovat, a proto povolal své dva syny Lecha a Kraka II. Těm bylo jasné, že draka rukama nepřemůžou, a proto se rozhodli ho přelstít. V dalším týdnu mu mezi dobytkem podstrčili ovčí kůži naplněnou sírou, kterou hladově sežral. Následně však dostal neukojitelnou žízeň, dolezl k řece, kde pil a pil a pil, až mu břicho spálené sírou puklo. Lech se však se svým bratrem nechtěl o zásluhy a následně i o trůn dělit, proto ho zabil a jeho smrt svalil právě na boj s drakem. Avšak poté, co se na bratrovraždu přišlo, byl ze země vyhnán. Následně bylo město na počest nevinného bratra pojmenováno dle jeho jména na Krakov. Do židovské čtvrti Kazimierz Od bájného draka se vydáme nábřežím okolo Visly dál k židovské čtvrti Kazimierz. Po cestě můžeme v létě spatřit mnoho lidí, jak zde podél nábřeží leží na trávě a relaxují nebo jezdí na kole, popřípadě běhají. Po levé straně vidíme kostel Skałka (10. století, dnešní podoba pochází z 18. století), který je nejstarší polskou svatyní. Zde byl v roce 1079 zabit králem Boleslavem II. Smělým biskup Stanislav. Král byl vyhnán a biskup Stanislav se stal patronem Polska. Pověst vypráví, že po biskupově smrti se král Boleslav zastavil u kapličky ve Staré Vodě u Libavé, kde se mu zjevila svatá Anna a vyčítala mu skutky, které provedl. Pokračujeme dál po nábřeží, až přijdeme do čtvrtě Kazimierz. (Dojít se dá i přes město, avšak podél řeky je to příjemnější). Kazimierz je původně samostatné město založené králem Kazimírem v roce 1335, začleněné do Krakova bylo až v roce Kazimierz je čtvrtí rozmanitou. Od 15. století se zde prolínají kultury židovské a křestanské. Židé bydleli ve východní části Kaziměře, křesťané obývali západní část. Avšak takové striktní dělení nepřetrvávalo dlouho a židé a křestané žili po dlouhá staletí spolu. Žilo zde až židů. K zajímavostem Kaziměře patří náměstí Wolnica (1335) s radnicí (1528). V severní části najdeme velký gotický kostel Božího těla (1340), odtud kráčíme ulicí Božího těla k Medové ulici, až uvidíme na hranici židovské části neorenesanční synagogu Tempel (1862). Dál vpravo Jakubovou ulicí se dostáváme k židovskému hřbitovu a synagoze Remuh, abychom se potom malým průchodem dostali na Širokou ulici, která dříve sloužila jako hlavní náměstí židovské čtvrti. Dnes je tepnou plnou večerních kaváren a restaurací. Na protější straně ulice je Stará synagoga (1570). Dáme se doprava, kde uvidíme Vysokou synagogu (1563). Hned vedle na Kupově ulici se nachází synagoga stejného jména jako ulice, která byla postavena v roce Celkově se v Krakově zachovalo 7 synagog, jež jsou situovány v Kaziměři. Smutná historie spadá do období 2. světové války, kdy byla část židovského obyvatelsva z Kaziměře přesídlena na druhou stranu Wisly do části města Podgórze/ Podhůří, v němž bylo zřízeno ghetto. Celkem bylo z Krakova vysídleno na židovského obyvatelstva. Většina z nich musela odejít v prvních měsících okupace. Dnes je Kazimierz čtvrtí, kde jsou restaurace, kavárny, hudební kluby, místem, kde je neustále živo. Poslední část prohlídky bude smutná. Budeme se věnovat městské části Podgórze/Podhůří, ale to si necháme až na příště. Jak se do Krakova dostat? Krakov jakožto velké a turistům zaslíbené město je protkáno hustou dopravní infrastrukturou, takže není problém se sem z Olomouce dostat za zhruba 3,5 až 4 hodiny. Pokud zvolíte za dopravní prostředek auto a jste ochotni na mýtných bránách platit příslušný poplatek, volte směr na Ostravu přes Katovice. Lze také zamířit na Český Těšín, dále přes Bielsko Biała a Wadowice. Vlakem funguje přímé spojení díky Českým drahám a Leo Expresu. Při výstupu vás uvítá krásné moderní polopodzemní nádraží, které je spojeno s obrovskou nákupní galerií. Pokud zvolíte letadlo, přistanete v Balicích, na druhém největším letišti v Polsku, které obslouží více než 8 milionů pasažérů ročně. Po městě využijte hustou síť tramvajové dopravy, která celkem měří 97 kilometrů a je třetí největší v Polsku. Petr Denk

21 ČERVNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU Před 120 lety dne 2. června 1900 se v Čechovicích narodil Antonín TOMEK, hudebník a ředitel kůru. Ve svých pětadvaceti letech odešel do Velkého Týnce, kde zakotvil a působil zde jako ředitel kůru. Učil také hře na housle. K hudbě vedl i svého syna Antonína, který pokračoval v rodinné tradici. Zemřel ve Velkém Týnci. (Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 200, s.77.) Před 80 lety dne 2. června 1940 zemřel v Luhačovicích Josef SMÝKAL, redaktor, vydavatel a kulturní i divadelní pracovník. Pocházel z Drahlova, kde se narodil Středoškolská studia dokončil na Slovanském gymnáziu v Olomouci r Po maturitě pracoval zprvu jako úředník a od r se věnoval novinářství. Spolupracoval s redakcí časopisu Naše otázky, který vycházel v Ostravě v l , od r působil v Těšíně. R vydával měsíčník Kraj a v l byl odpovědným redaktorem Novin těšínských. Za jeho redakce se list zdokonalil a zpestřil o publikaci vlastenecky zaměřené poezie a prózy. O poměrech česko-polských psal i přednášel, na Těšínsku se účastnil veřejné a národní práce. Pracoval ve spolku Snaha, v ochotnickém divadelnictví, v Matici osvěty lidové aj. Hodně psal i do jiných časopisů mimo Slezsko. Užíval šifru J.S.D. Na výzvu Adolfa Kubise ( ), tajemníka Národní jednoty pro východní Moravu se sídlem v Olomouci, redigoval týdeník Hlasy z Hané, který vycházel v Prostějově a od r přešel do pokrokového deníku Pozor. Trvalý odpočinek od r trávil v Olomouci a ve své vilce v lázních Luhačovice, kde také zemřel. (Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava S * Fischer, R.: Olomoucký památník Olomouc S. 272, ) Před 140 lety dne 7. června 1880 se narodil v Loučanech Ladislav KOŽUŠNÍČEK, hudební pedagog. Základy hudebního vzdělání absolvoval v rodišti, kde jej hře na housle učil nadučitel František Pavlů. Střední školu studoval v Prostějově, kde se učil hře na varhany u učitele E. Tučka. Na učitelském ústavu v Příboře byl žákem Arnošta Prause. Poté přešel do Brna na Varhanní školu Leoše Janáčka, kterou absolvoval v r Do r byl pak ředitelem kůru ve Veselí nad Moravou. Do r působil v Napajedlích, kde měl ještě i hudební školu. Poté byl jmenován profesorem učitelského ústavu v Haliči, kde učil jeden rok. Vrátil se do Brna a v Králově Poli založil vlastní hudební a pěveckou školu, kterou po r přestěhoval do Židenic. V l byl též kapelníkem Varieté. Vydával Věstník Kožušníčkovy hudební školy a redigoval Moravské hudební noviny. Zhudebnil 54 hanáckých pesniček prostějovského lékaře a básníka Ondřeje Přikryla ( ), které měly premiéru v r v Prostějově. Tragicky utonul u Macochy dne (Československý hudební slovník I. Praha S * Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku. Přerov S.126.) Před 95 lety dne 9. června 1925 se v Olomouci narodila Jarmila MACI- UCHOVÁ, divadelní herečka, recitátorka a knihovnice. V l žila ve Šternberku a poté se vrátila zpět do Olomouce. Stála u zrodu ochotnického sdružení Mrštík při Klubu Moravských železáren. Jako recitátorka se účastnila různých soutěží a v důchodovém věku se plně zapojila do knihovnické práce v olomoucké okresní knihovně. Maminka slavné herečky Hany Maciuchové se do posledních let aktivně účastnila literárních akcí, večerů a autorských čtení pořádaných v knihovně. Zemřela Před 90 lety 10. června 1930 se v Malenovicích u Zlína narodil Doc. PhDr. Zbyněk ŠIŠKA, CSc., filolog a básník. Reálné gymnázium studoval v Kroměříži a v l absolvoval češtinu a ruštinu na FF UP v Olomouci. Zprvu učil na středních školách v Prostějově a na hejčínském gymnáziu v Olomouci, odkud přešel na PdF UP. Pracoval na katedře ruštiny, kde se věnoval lingvistice. Po listopadu 1989 přešel na katedru bohemistiky, kde působil již od r jako docent. Působil zde do r Je členem jazykovědného sdružení AV a mezinárodní společnosti Societas Linguistica Europaea. Foto: archiv autorky Své poznatky z oblasti lingvistiky publikoval ve skriptech a dalších odborných knihách, např. Bázový morfematický slovník češtiny (1998, 2005). Širší veřejnosti je znám spíše jako autor lyricky laděné poezie. Zprvu psal verše do novin a časopisů, od 70. l. je publikoval v Učitelských novinách. ČLÁNKY Knižně debutoval výborem básní z l , který vyšel pod názvem Blíženci (2003). Na svém kontě má přes dvacet sbírek, které vyšly v univerzitním vydavatelství. V l byly mj. vydány tyto tituly: Sonety, Čarokruh, Vlnění, Po hrubém písku, Housleni, Listy přátelům, Studánky a studny, Převtělování, Naléhavost světla, Dech pro dva, Koloběh a Neposedný čas. Kromě toho vycházely jeho verše i v básnických sbornících Literárního klubu Olomouc. Od února 2011 začaly vycházet elektronicky i tzv. Lucerničky, o kterých se autor vyjádřil, že jde o metaforické pojmenování lyrické básně složené ze dvou tercin (tj. jde o spojení dvou tříveršových strof /3 a 3/ nic víc a nic méně). Jednu z posledních sbírek s výtvarným doprovodem Oldřicha Prokopa, který žije a tvoří ve Slatinkách u Olomouce pojmenoval jako Míjení. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví a pohodu do dalších let! Před 85 lety dne 11. června 1935 zemřel na Svatém Kopečku u Olomouce Jan Nepomuk DERKA, nakladatel a místopisný spisovatel. Pocházel ze Samotišek, kde se narodil Založil závod se sídlem na Svatém Kopečku, kde se vyráběly upomínkové předměty pro většinu poutních míst v českých a moravských krajích. Na rubové straně mnoha pohlednic a drobných barvotiskových obrázků bylo přitištěno jeho jméno jméno vydavatele. Oblíbené byly menší celoskleněné pouťové obrázky s okrajem zdobeným tzv. krajkováním (dnes vzácný sběratelský artikl). J. N. Derka napsal také dějiny svatokopeckého poutního místa (1886) a je též autorem Poutního zpěvníku pro Svatý Hostýn, Svatý Kopeček a Velehrad. (Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka..Svatý Kopeček S. 57.) Před 50 lety 16. června 1970 zemřel v Olomouci Stanislav MENŠÍK, malíř, grafik a ilustrátor. Pocházel ze Svatého Kopečka, kde se narodil Vyučil se obchodním příručím u příbuzných v Olomouci. Po smrti svého otce se v r stává svobodným umělcem. Byl samouk, ale pracoval na sobě a zdokonaloval své umění. Snažil se dostat do ateliéru Alfonse Muchy i Františka Bílka, což se mu nepovedlo. Nicméně absolvoval alespoň ve 30. l. formou soukromých konzultací školení u Alfonse Foto: hanackenoviny.cz Muchy, kterého pak vždy uváděl jako svého učitele. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj pak stal francouzský malíř Georges Rouault, díky němuž upevnil svůj vitrážový styl s výraznými tmavými konturami oddělujícími barevné plochy. V počátcích tvorby maloval většinou krajinky, především z okolí Svatého Kopečka. Od r se u něj už objevují biblické náměty a duchovní tematika. Za vrchol jeho tvorby lze považovat válečné roky, zejména Členské výstavy v Brně, Olomouci, Prostějově aj. Maloval bezmála 40 let. Výsledkem je kolem 500 maleb, kreseb, 30 grafik, 10 ex libris, 20 ilustrovaných knih a bibliofilií. Své dílo prezentoval na zhruba 70 výstavách. Jeho obrazy jsou kromě soukromých sbírek v ČR a zahraničí zastoupeny zejména v majetku Muzea umění Olomouc, Moravské galerie v Brně a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Téměř celý život strávil na Svatém Kopečku. Od r také pravidelně pobýval na své chalupě v Ludvíkově u Vrbna v Jeseníkách. Těžiště jeho tvorby spočívá v křesťanských námětech, věnoval se však také krajinomalbě, zátiší i malířskému záznamu prostých příběhů a útržků života. Po Stanislavu Menšíkovi je pojmenována ulice na Svatém Kopečku. (Smejkal, B.: Výtvarný odkaz Stanislava Menšíka. =ZVSMO 1980, č , S. 8 11;) Před 90 lety dne 17. června 1930 se v Olomouci narodila Alena KUBOVÁ, promovaná pedagožka. Do r žila v Dubu nad Moravou a poté se rodina přestěhovala do Olomouce. Pocházela z učitelské rodiny. Měla dva sourozence, sestru a bratra. Její tatínek František Kuba ( ) působil pedagogicky na SPSŠ. Od r studovala Učitelský ústav a poté tři roky PdF UP. Umístěnku dostala do Zábřehu, kde učila v l na střední automobilové škole a pak se vrátila do Olomouce, kde působila v l na Střední průmyslové škole strojnické. Učila matematiku, krátce termodynamiku, deskriptivu, technické kreslení. V penzi si často přivydělávala soukromými kondicemi, protože je to učitelka, která opravdu umí předat svým žákům potřebné znalosti. O prázdninách se plně věnovala náboženství. Spolupracuje se Schönstattským svazem žen v Německu a pravidelně dojíždí do Slavoňova, kde je Dům Mariina zahrada. Zde se od r sdružují ženy v mezinárodním hnutí a prohlubování duchovního života. Má ráda domácí mazlíčky a často vypomáhá ve svém bydlišti nemocným sousedům venčit pejsky a starat se o kočičky. Jubilantce srdečně gratulujeme a přejeme zdraví a pohodu do dalších let! 21

22 22 ČLÁNKY Před 95 lety 18. června 1925 se v Litovli narodila Jarmila CHOLINSKÁ, roz. Božková, učitelka, tlumočnice a básnířka. V r maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V 50. l. se rodina přestěhovala do Teplic, kde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a fran- Foto: archiv autorky couzštinu na PdF UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a věnovala se též tlumočení. V 70. l. se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. l. učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po r začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V r vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. V r získala ocenění Významná osobnost Litovle. Zemřela Před 90 lety 20. června 1930 se v Samotiškách narodil Ing. Otto BABLER, architekt a bibliofil. Syn překladatele a básníka O. F. Bablera ( ). V r začal studovat na reálném gymnáziu a později přešel na Gymnázium Jiřího z Poděbrad (dnes Slovanské gymnázium), kde v r maturoval. Poté odešel do Prahy na katedru architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Od r pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v l působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru vý- Foto: archiv autorky stavby. Dlouhodobě spolupracuje s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů. Výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv. listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres. Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17. a 18. st., kamenné kříže z 19. st., barokní sochu Jana Nepomuckého z r z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek. Ilustroval dvě bibliofilie nazvané Verše přátelům a Tucet drobných próz, které pocházejí z díla písmáka Bohuslava Ignáce Červinky ( ), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea. Kromě této zájmové činnosti pořádal otcvou pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V l vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. V posledním období vytváří jubilant půvabné pérovky svého okolí i olomouckých památek, které můžeme vídat na různých místech, např. v kavárnách, nemocnicích a lékařských pracovištích. Tam, kam vedou kroky jubilanta. Přejeme jubilantovi hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán! Před 25 lety dne 20. června 1995 zemřel ve Šternberku Jaroslav VLACH, vlastivědný a kulturní pracovník, knihovník a bibliograf. Pocházel ze Žarošic na Hodonínsku, kde se narodil Po vychození měšťanky ve Ždánicích se v období l vyučil typografem v Židlochovicích u Brna a pak v tiskárně do r pracoval. Ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu. V rodišti též působil jako dobrovolný knihovník ( ). Po osvobození se stal knihovníkem Zemské a univerzitní knihovny v Brně, kde působil do konce března 1947 a poté odešel do Olomouce, kde měl budovat Slovanskou knihovnu. Od r pracoval v nově zřízené knihovně FF UP a v knihovním středisku. Typografické zkušenosti využil při vydávání studentských časopisů i periodik na univerzitě. Denně dojížděl do Olomouce ze Šternberka, kde bydlel. Do důchodu odešel v r. 1984, ale i nadále dojížděl do Olomouce. Věnoval se aktivně práci ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Krása bydliště i okolí jej přiměla k turistické činnosti, kdy týden, co týden jezdil do lesů jako okresní značkař první třídy. Prochodil taky řadu obcí na střední, ale i východní Moravě a všechny své poznatky publikoval nejen v místním, ale i vlastivědném tisku. Od r vycházely jeho knihy o Hané, Nízkém Jeseníku, Slovácku, Zlínsku. Rodiště proslavil monografií Žarošice a také vydáváním vlastivědného sborníku Od Hradské cesty. Měl nádhernou knihovnu a místopisnou kartotéku osobností okresů Olomouc, Jihlava, Třebíč, Gottwaldov, Uherské Hradiště a Hodonín. S panem Vlachem jsem se seznámila v r na Knihovnickém týdnu v Písku a jezdila jsem za ním do Šternberka posledních deset let. desetiletí. Ohromně mi pomáhal při vytváření databáze osobností regionu Hané. (Kubíček, J.: 60 let Jaroslava Vlacha, VVM, 25, 1973, č.3. S * Hlůzová, V.: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk S ) Před 20 lety 23. června 2000 zemřela v Olomouci Mgr. Milada MAŠATOVÁ, rozená Ulrichová, učitelka, režisérka a dramatička, nositelka Ceny města Olomouce v oblasti dramatické umění, in memoriam. Narodila se v Olomouci. Po maturitě na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci učila prvňáčky a poté působila jako učitelka na ZŠ v Horce nad Moravou. Už zde se objevila její snaha o práci s dětmi mimo výuku a začátky pimprlování. Koncem 60. l. přešla učit do Lidové školy umění, kde v r založila loutkářské oddělení. Krátce předtím dokončila dvouleté studium na Akademii múzických umění v Praze, obor Foto: archiv autorky loutkářství. Její soubor získával uznání a ocenění na loutkářské přehlídce v Chrudimi, vavříny úspěchů sbírala i později na krajských matiné a festivalech Loutka. Její vedení loutkářského souboru mělo několik specifických přístupů: upřednostňovala hravost dítěte, rozvíjela dětskou fantazii, vedla děti k vytváření symbolů a znaků i k vnímavosti uměleckého projevu. Dokázala připravit dětský kolektiv ke hře i práci s loutkou prostřednictvím cílené pohybové výchovy a dechových či hlasových cvičení. Záhy se stala její metoda pojmem a její úspěch na přehlídkách a soutěžích v Kaplici, Šrámkově Písku, v Rakousku i jinde se stal dramaturgickým přínosem nejen pro ni, jako učitelku a režisérku, ale zejména pro její žáky, kteří bývali zcela bezproblémově přijímání na konzervatoře a jiné školy uměleckého směru (DAMU, JAMU). V průběhu 90. l. dokončila vysokoškolské studium na AMU a zkušenosti z práce v Lidově dramatickém odboru publikovala v odborném tisku. (Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a Olomouc ) Před 70 lety 25. června 1950 se v Petrovicích u Rakovníka narodila Jaroslava PECHOVÁ, spisovatelka, básnířka, publicistka a nakladatelka. V osmi letech se přestěhovala s rodinou do Rakovníka, kde chodila do školy. V r pobývala v Olomouci, kam se z Prahy, kde zakotvila v r. 1986, ráda vracela. Pracovala řadu let jako volná novinářka. Spolupracovala také s Čs. rozhlasem a s Union internationale de la Marionnette. Získala novinářské ceny za publicistickou činnost, ocenění za původní rozhlasovou dramatickou Foto: czechfolks.com tvorbu a ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku Její rozhlasové pohádky pro mateřské školy, nedělní pohádky i krátké pohádkové příběhy na dobrou noc jsou zařazeny ve Zlatém fondu Čs. rozhlasu. Ve své tvorbě se stále navrací do kraje dětství na Rakovnicko a Křivoklátsko. V knížkách ožívají skřítci, víly, vodníci, obři, hejkalové, polednice a další postavičky z pohádkového světa. Pro děti a mládež napsala knihy Pohádky na draka, O Perejdovi, O vykutáleném Melichárkovi, Když uteče drak, Strašuláci, Pohádky z mechového lesa, Pohádky ze stříbrné tůně, České pohádky, Čáry máry Bublifuk a leporela Hurá, jdeme do světa, Ukaž mi ovečku a Kapr přes palubu. Její básničky pro nejmenší doplnily také mnohé omalovánky pro praváky i pro leváky vydávané nakladatelstvím Laguna. Píše také poezii, převážně intimní, reflexivní lyriku. Napsala básnické sbírky Láskám všem, Modré z nebe, Rajská zahrada, Na konci nekonečna, Střípky zázraků a Ostrov

23 ČLÁNKY 23 naděje. Knížečky vázané v barevném francouzském sametu se stříbrnou či zlatou ražbou na obálce umocnila svými ilustracemi akademická malířka Inka Delevová. Zatím poslední básnickou sbírku Toulky v nalezeném čase autorka věnovala milované řece Berounce, která se mnohokrát klikatila jejím dětství. Knížku doplnil svými fotografiemi Milan Richtermoc. U příležitosti 70. výročí narození spisovatele Oty Pavla vydala úspěšnou knihu Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla, která doposud vyšla již v pěti vydáních. Spisovatelka v ní s neobyčejným taktem, citem a pronikavou vnímavostí dovedla oživit atmosféru kolem tohoto prozaika a kolem lidí, s nimiž se na své krátké životní cestě potkal. Poslední knihu ilustrovanou kreslířem a karikaturistou Karlem Klosem pojmenovala příznačně úsměv prosím, neboť čtenáře 28 humorných povídek zaručeně rozveselí. V r vyšla další sbírka 22 veselých povídek pod názvem Otisky úsměvů. Je úspěšnou autorkou 13 tzv. hrníčkových kuchařek. Velkou oblibu získaly také její básnické sbírky o městech, které jí přirostly k srdci. Básnická vyznání Praha láskyplná a Olomouc magická byly doplněny titulem Rakovník tajuplný. Básně jsou ilustrovány fotografiemi autorky, která ze znalosti míst a vyjádřením lásky k danému místu, vytvořila nezapomenutelný skvost. Je členkou Obce spisovatelů ČR, Severočeského klubu spisovatelů a Syndikátu novinářů ČR. Jubilantce srdečně gratulujeme a přejeme zdraví, trvalý tvůrčí elán a pohodu do dalších let! Před 115 lety dne 27. června 1905 se ve Věrovanech narodil Bohuš HRADIL, divadelní a filmový herec i divadelní asistent režie a rozhlasový režisér. Střední školu začal studovat v Prostějově, ale záhy studium na reálném gymnáziu přerušil a odešel do Brna, kde v l absolvoval konzervatoř. Mládí prožíval v Jindřichově Hradci a od r působil jako herec v Českých Budějovicích. Dále hrál v divadelní společnosti V. Vrby, O. Nováka, v Bratislavě ( ), rok ve Východočeském divadle, dále v divadle Uranie ( ), kde působil též jako režisér, poté do r u společnosti J. Burdy, opět v Budějovicích a krátce v Plzni. V r působil jako herec a režisér v literární redakci Čs. rozhlasu v Ostravě a v éře vedoucího režiséra Václava Sommera ( ), tedy v l byl v Praze. Nežli stačil vyhranit svůj Klíčem k pochopení Srdce Ježíšova je výraz srdce. I když znamením úcty je fyzické srdce Ježíšovo, přesto se zde jedná o celou bytost Bohočlověka Ježíše. Uctívání Srdce Ježíšova není odděleno od jeho osoby božské i lidské, obzvláště od jeho věčné a nekonečné lásky. Jak nám připomíná Jean Ladame, srdce je znamením osoby. Zvířata mají fyzické srdce, a přece se neříká, že mají ze srdce ráda, i když prokazují své city. Naproti tomu Bůh nemá fyziologické srdce, a přesto na mnoha stránkách Písma se mluví o Božím Srdci. V evangeliích se dvakrát hovoří o zbožnosti k Srdci Kristovu. První úryvek v Mt ev.11,28 je výrok samého Ježíše: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Druhý výrok je zpráva o probodení Kristova Srdce na Kalvárii. Voják probodl kopím jeho bok a hned vyšla režijní rukopis, byl nucen opustil rozhlasové pracoviště. Vrátil se k herecké profesi do divadla Uranie. Po osvobození působil krátce v Divadle 5. května a vrátil se opět do rozhlasu. Od probíhala v rozhlase repatriační akce, kdy byla uspořádána sbírka pohonných hmot pro vozidla převážející repatrianty (navrátilce) z Německa. Ředitel rozhlasu do akce zapojil i E. F. Buriana, který se vrátil z koncentračního tábora a ten požádal své přátele básníky J. Seiferta, V. Nezvala a F. Halase, aby napsali agitační verše. Na přípravě relací se podílel i herec a režisér Bohuš Hradil. Když rozvinul svou režijní práci, byl v r z politických důvodů propuštěn i se svou manželkou, vedoucí studijní knihovny a bývalou hlasatelkou. Potom až do r byl hercem u Čs. filmu. Do Národního divadla v Praze, kde už předtím hostoval, nastoupil jako herec koncem r a zůstal zde až do odchodu do důchodu v r Hrál střední a menší role, ale především zde v r založil mimický sbor a byl pověřován taky asistencí režie. V r byl jmenován Zasloužilým členem Národního divadla. Hradilovy herecké postavy se vyznačovaly strohým vzpřímeným postojem, přísným a drsnějším zabarvením hlasu s dokonalou výslovností. Drobné a malé role ztvárnil i ve filmu. Filmový debut si odbyl již v r ve filmu Jana v režii Emila Synka. Jeho filmografie je velmi bohatá. Natočil téměř 80 filmů. Jeho jméno nalezneme i ve filmech z doby 40. l., např. Bláhový sen (1943), U pěti veverek (1944), Hrdinové mlčí (1946), Právě začínáme (1946), Průlom (1946), Čapkovy povídky (1947), Mrtvý mezi živými (1947), Tři kamarádi (1947), Polibek ze stadionu (1948), Krakatit (1948), Návrat domů (1949) Pan Novák (1949), Pětistovka (1949). Následující dvacetiletí je provázeno filmy o historických postavách našich dějin: Jan Hus (1955), Jan Žižka (1956), Psohlavci (1955), Proti všem (1957), filmovými životopisy Tajemství krve (1953) a Mladá léta (1953), resp. filmy s Janem Werichem Byl jednou jeden král (1955) a Císařův pekař Pekařův císař (1952) v režii Martina Friče, kde hrál roli astronoma Tycho de Brahe. Bohumil Hradil, uměleckým jménem Bohuš, zemřel v Praze. (Český hraný film II Praha S. 28, 122, 391. * Český hraný film.iii Praha * Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha S ; * Od mikrofonu k posluchačům. Praha S. 99, 108, 211, 237;) DUCHOVNÍ SLOVO NEJSVĚTĚJŠÍ SRDCE JEŽÍŠOVO krev a voda. Jan 19,34 Vidíme, že jsou zde dvě polohy uctívání. Niterná poloha, která nás vede k prožívání a napodobení citu, lásky, milosrdenství. Jinými slovy Ježíšovy fascinující osobnosti. A druhá poloha je úcta ke zraněnému fyzickému srdci, které je však především znamením Kristovy lásky. To, co dnes potřebujeme nejvíce slyšet, když denně vnímáme ze světa působení zla, hříchu, násilí, je slovo a nekonečném milosrdenství. Sám Ježíš se ozval znovu v 20 století, aby lidem připomněl svoji lásku. Vybral si k tomu skvělou ženu, která byla svatořečena 30. dubna roku 2000, sestru Faustinu, Polku. Bylo jí dopřáno pouze 33 roků života. Předala světu veliké poselství od Ježíše. Zjevil se jí 22. února 1931 a řekl: Namaluj obraz, který vidíš s nápisem Ježíši, tobě důveřuji. Jaký to obraz viděla sestra Faustina? Ježíše, Připravila Hana Ševčíková z jehož srdce vycházejí dva proudy paprsků. A dostala k tomu následující vysvětlení: Dva proudy paprsků, které znamenají krev a vodu. Bledý vodu, která očišťuje duše. Červený krev, která je životem duší. Tyto dva paprsky vyšly z hloubky mého milosrdenství, když mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím. Chrání duše před hněvem mého Otce. Šťasten, kdo budeš žít v jejich stínu, protože ho nezasáhne spravedlivá ruka Boží. Toužím, aby první neděle po Velikonocích byla svátkem milosrdenství. Kdo v tento den přistoupí ke zřídlu života, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů. Lidstvo nedosáhne pokoje, pokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství. Velmi mě zraňuje nedůvěra duše. Taková duše vyznává, že jsem Svatý a Spravedlivý, ale nevěří, že jsme Milosrdenstvím, nedůvěřuje mé dobrotě. I ďáblové ctí mou spravedlnost, ale nevěří v mou dobrotu. Mé srdce se raduje v milosrdenství. Pověz, že milosrdenství je největší Boží vlastností. Všechna díla mých rukou jsou korunována milosrdenstvím. Sestra Faustina nebyla malířka, a přesto namalovala obraz, který je znám po celém světě. Podle vidění: Ježíši, tobě důveřuji. Nemusíme nic víc dodávat, abychom pochopili alespoň trochu, co nám říká toto milující srdce. Ježíšovo srdce je nejen hlubinou lásky, citu, ctností, moudrosti a všech vlastností, co vyjmenovává litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Ale především hlubinou nepředstavitelného milosrdenství. Srdce Ježíšovo, spáso všech, kdo v tebe doufají, smiluj se nad námi. Z historie kostela Nanebevzetí Panny Marie Podle P. Jana Daňka zpracoval P. Václav Haltmar Zdroj: farnostvelkytynec.cz V letošním roce uplyne již 260 let od vysvěcení týneckého kostela. Fotografie zachycují mši oslavující 225 let od vysvěcení z roku 1985.

24 24 NAŠE DĚTI Kdy už tam budem? aneb jak zabavit děti na cestách... Blíží se prázdniny a jak to tak letos vypadá, budeme je trávit nejspíš v České republice. Možná, pokud všechno dobře dopadne a vytvoří se cestovní koridor, tak maximálně na Slovensku nebo v Chorvatsku. Ono je to vlastně v podstatě jedno kde, hlavně že si odpočineme a budeme celá rodina spolu. Co ale dělat, když cesta tam je nekonečná, neskutečně se vleče, potomstvo se nudí a ze zadních sedaček se neustále nespokojeně ozývá? Je nutné děti zabavit a vyhnout se tak neustále se opakující otázce: Kdy už tam budem? Aby vaše dovolená nezačala hádkou, doporučujeme dětem zajistit tři důležité věci. Pak budou mít pohodlí nejen ony, ale i vy. Pokud se vám podaří všechny tři naplnit, máte vyhráno. 1. Pohodlné sezení Nebojte se vzít s sebou do auta polštářek, deku a hlavně oblíbeného plyšáka. Vše přispěje ke komfortu dětí. Místo deky poslouží dobře i mikina, záleží tedy na vás, kolik prostoru máte k dispozici a zda deku nevyužijete třeba i v cílové destinaci. 2. Jídlo a pití (včetně překvapení) To je úplný základ a bez toho byste na cestu neměli vyrážet v žádném případě. Ideální je jídlo nebo drobné svačinky zorganizovat tak, aby si je potom mohly děti samy rozbalit. Překvapení tu hraje zásadní roli. Nic nepotěší víc než na malé kostičky nakrájený voňavý domácí perník od maminky, se kterým chuťové buňky dětí nepočítaly. Pečlivě ho schovejte a rozbalte uprostřed cesty. Také drobná sladkost či slanost zabalená třeba do kousku balicího papíru vykouzlí spokojené úsměvy. Jídlo balte do znovuuzavíratelných sáčků a připravte opravdu bohatý výběr. Vtipné jsou také náhrdelníky z drobného ovoce či ořechů (nic, co by lepilo), které si dítko doma samo připraví a při cestě pak už jen ujídá. 3. Zábava a hry (včetně překvapení) Důležité je vyndávat je postupně! Štěstí přeje připravenému. A já z vlastní zkušenosti dodávám, že nejen štěstí, ale také klid. Pro inspiraci přináším pár tipů na hry v autě, díky nimž vaše cesty proběhnou v pověstném rodinném klidu a pohodě. Zajímavé aktivity či hry na děti vybalte postupně, překvapení děti milují! Aktivity do auta bez zapojení rodiče Ne vždy je možné být dětem parťákem pro hry. Hlavně řidič musí pozornost věnovat především řízení. Při přípravě tedy myslete na to, že je dobré mít v zásobě dostatek her a aktivit, které nejsou závislé na vaší asistenci. Pastelky a dobře organizovaný kapsář věci nejlépe uložíte do plastového boxu, umístíte na sedačku na místo, do kterého dítě snadno dosáhne. Pomáhá také kapsář kde si dítě může do jisté míry své věci přeorganizovávat podle své chuti. Tam také lehce dosáhne na pastelky, na knížky, na sešity a další. Stírací či magnetické tabulky ty jsou do auta ideální. Dítě maluje a maže na stírací tabulce a může si se sourozencem zahrát třeba hru na Co je to? namaluje obrázek a ostatní hádají, co to je. Knížky s magnety či samolepkami lepení a následné přelepování vaše děti určitě na nějaký čas zabaví. Starý fotoaparát máte-li starší fotoaparát, dejte ho dětem a nechte je zaznamenat cestu jejich očima. Větší děti si mohou k fotkám vést cestovní deník. Technické hračky nabízí se tu samozřejmě telefony či tablety a další technické hračky. Neplýtvejte s nimi příliš. Technické hračky na dlouhé cesty ale rozhodně nezavrhujeme, jen je dobré dát jejich používání nějaký řád. Sluchátka máte-li více dětí, investujte do sluchátek. Ty se vám opravdu bohatě vrátí. Každé dítko si do svých oušek může pustit pohádku, písničku, po které touží, a vám nebude šedivět hlava, když už po dvacáté uslyšíte pohádku o Zlatovlásce nebo písničku Skákal pes přes oves. Aktivity do auta se zapojením rodičů tem hádat lépe. Děti musí formulovat otázky, a tak musí pěkně zapojit hlavičky. Aktivita pro rozvoj řeči jako stvořená. Pro lepší motivaci tomu, kdo správně uhodne, můžete dávat body nebo rovnou malé odměny. Ilustrační foto. Ferda si do kufru sbalil - kdo z vás bude mít nejlepší paměť? První hráč řekne: Ferda si do kufru sbalil tričko. Další hráč doplní: Ferda si do kufru sbalil tričko a kalhoty. Další hráč, další slovo. Ten, kdo si nevzpomene na správné pořadí, vypadává. Opakování vět obdobnou variantou Ferdy, ale trošku složitější, je opakování vět. Jeden z vás začne vyprávět řekne vždy jednu větu. Druhý v řadě musí větu celou opakovat a navázat svojí větou. Třetí v řadě musí zopakovat první i druhou a navázat svojí třetí. Dostanete se k desáté větě? Slovní mixér napiš na papír jméno místa, kam jedete a snažte se přijít na co nejvíc slov, která se dají z jeho písmenek vytvořit. Např. RAKOUS- KO: kos, kokos, ruka, suk, kurs, sako Ilustrační foto. Příběh na pokračování vyprávějte si příběh na pokračování, každý z vás v autě řekne větu, druhý pokračuje. Možná tak stvoříte společně nový bestseller! Mraky na obloze jsou na obloze mraky? Výborně! Zahrajte si hru na to, copak ty mraky asi představují. Fantazii se meze nekladou a zábava vám může vydržet docela na dlouho. Časové kartičky ty je nutné připravit předem. Když je nalepíte na palubní desku nebo zavěsíte k dětem na sedačky, mohou děti sledovat samy čas a ve správnou chvíli se radovat z toho, že jedna kartička už ubyla. Za každou časovou kartičku pak mohou dostat malý balíček obsahem může být cokoliv třeba arch se samolepkami. Kdo jsem aneb na co myslím? pro menší děti je třeba ohraničit, že si třeba myslíte zvířátko nebo pohádkovou postavičku. To se bude dě- Hodí se nebo nehodí? Pozorujte všechno kolem sebe. První hráč pojmenuje jakoukoli věc, kterou vidí, třeba les. Ostatní pak vymýšlejí všechna možná slova, která se k prvnímu hodí. Např. les houby jehličí srna klíště a tak dál. Kdo neví, vypadává. Deník z cest pro větší cestovatele je ideální před cestou pořídit si cestovatelský deník, do kterého si mohou zapsat, na co se nejvíc těší nebo zjistit si tipy na výlety v okolí apod. Po cestě si do deníku můžeš zapisovat, přes jaká velká města jste jeli, jak ubíhala cesta, kde jste stáli a čekali, jaké bylo počasí. Zakreslit si můžeš zajímavou krajinu nebo si v průběhu dovolené můžeš do deníku lepit vstupenky či pohlednice. A samozřejmě zapisovat největší zážitky z dovolené. Přeji vám krásné léto plné zážitků. Připravila Vladimíra Hacsiková

25 Kuličku pevně přidržuj a zavaž pod ní vlákno SOUTĚŽNÍ KŘÍŽOVKA V tajence křížovky najdete dokončení červnové pranostiky. Na svatého Jána.... Podaří-li se vám tajenku vyluštit, zašlete nám její znění do redakce na sekretariat@velkytynec.cz a my ze zaslaných odpovědí vylosujeme vítěze, Správnou tajenku z minulého čísla (Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, až přijde máj, vyjdeme v háj.) zaslala a výherkyní se stala Simona Stratilová z Čechovic. Gratulujeme.

26 INSPIRACE Originální recepty, se kterými v létě snadno a rychle oslníte všechny strávníky nejlepší domácí ovocné nanuky, jahodový krambl s mandlovou drobenkou, lahodný hummus se semínky a salátem a kuskus s grilovanou zeleninou. Nejlepší jednoduché ovocné nanuky Přebývají vám doma jahody a třešně? Nadělejte z nich zmrzlinu a děti vás budou milovat. Zkusit můžete třeba duhové ovocné nanuky! Ty nejenom báječně vypadají, ale chutnají jako z pohádky. Postup 300 g ovoce očistěte, dejte do mixéru spolu se 5 lžícemi sirupu a rozmixujte na pyré. Naplňte formičky do ⅓, dejte na cca 1 hodinu zatuhnout do mrazáku. Do pyré přidejte 75 ml smetany, rozmixujte a nalijte do formiček do druhé třetiny. Opět dejte na hodinu ztuhnout do mrazáku. Do zbytku pyré nalijte znovu 75 ml smetany, naplňte formičky po okraj, nechte pořádně zmrznout, nejlépe přes noc. TIP: Aby šly hotové nanuky vyndat, namočte je na chviličku do horké vody. 4 originální letní recepty Krambl: nejjednodušší výborný moučník z ovoce Další způsob, jak si poradit s množstvím ovoce, je pečení. Vyzkoušejte místo tradičního ovocného koláče jednoduchý krambl! Ušetříte čas na přípravě a ještě budete za hvězdu. Krambl je totiž poklad mezi moučníky je výborný, jednoduchý na přípravu a díky použití vloček a sirupu dokonce zdravější než většina klasických moučníků. Podívejte se, jak na jahodový krambl s mandlovou drobenkou. Postup 500 g jahod omyjte, okrájejte stopky, nakrájejte na kousky a promíchejte s 2 lžícemi javorového sirupu. 100 g mandlí rozmixujte v mixéru. V misce smíchejte 125 g špaldových vloček, mandle, čtvrt lžičky mleté vanilky a špetku soli. Zalijte 6 lžícemi javorového sirupu, rozpuštěnými v 50 g kokosového oleje a znovu promíchejte. TIP: Zapékejte v malých jednoporcových mističkách, podávejte s bio kysanou smetanou, ozdobte lístečkem máty. Rychlá, lehká a osvěžující večeře hummus se semínky a salátem Nemáte chuť v teple vyvařovat? Vsaďte na hummus a připravte si ho se salátem. Dobře se najíte a v kuchyni moc času nestrávíte. Cizrna vás krásně zasytí a dodá bílkoviny a lněné semínko potřebné živiny včetně omega 3. Postup Připravte si hummus: 2 plechovky cizrny sceďte a nálev uschovejte. 2 lžíce lněného semínka pomelte v mlýnku nebo v mixéru. Cizrnu, 2 stroužky česneku, ⅔ lnu, 50 g tahini, 40 ml olivového oleje a 2 lžíce nálevu dejte do mixéru a rozmixujte na hladké pyré. Konzistenci případně upravte dalším nálevem z cizrny. Dochuťte 2 lžícemi citronové šťávy, solí a pepřem. Připravte si salát: jednu okurku oloupejte a zbavte středu se semínky, nakrájejte na dílky a dejte do cedníku. Osolte a nechte vykapat, poté osušte. Do mísy dejte nasolenou okurku, 300 g nakrájených rajčat a půlku červené cibule nakrájené na tenké plátky. Zakápněte olivovým olejem a citronovou šťávou, vmíchejte hrst nasekané petržele. Dochuťte solí, pepřem a promíchejte. Na talíře rozdělte hummus, poklaďte salátem, zakápněte olivovým olejem, ozdobte lněným semínkem. Tip na grilování: kuskus s grilovanou zeleninou Kuskusem s grilovanou zeleninou oslníte hosty při každém letním grilování. Kuskus stačí zalít horkou vodou a zeleninu můžete ogrilovat společně venku. DO VAŠÍ KUCHYNĚ Postup 250 g kuskusu dejte do širší misky, zalijte osolenou vroucí vodou a promíchejte. Zakryjte a nechte nabobtnat 20 minut, poté nakypřete vidličkou. Jednu cuketu a jeden lilek nakrájejte na plátky, ogrilujte spolu s 300 g rajčátek na rozehřátém grilu nebo grilovací pánvi potřené trochou oleje. Nasucho ogrilujte 2 barevné papriky ze všech stran, dokud na nich nevyskočí černé puchýře. Dejte stranou do misky, zakryjte a nechte zapařit. Z papriky nožem seškrábejte slupku a odstraňte vnitřek, nakrájejte na kousky. Lilek a cuketu také nakrájejte na menší kousky. Hrst petrželky očistěte a nahrubo nasekejte. Ve větší míse smíchejte 3 lžíce miso pasty, 5 lžic oleje a 3 lžíce octa. Do tekuté směsi zamíchejte 50 g piniových oříšků a 10 nadrobno pokrájených datlí. Přidejte kuskus a opět promíchejte. Nakonec zlehka vmíchejte zeleninu a petrželku. Před podáváním nechte chvíli odležet. Připravila Kamila Grmolenská, více na countrylife.cz

27 Letošní prázdniny budou pro mnohé české rodiny v lecčem jiné. Kdo ví, jestli budou děti moci na letní tábory? Kdo ví, jestli se letos Češi podívají k moři nebo někam do ciziny... Jedno je ale jisté. I u nás se dají najít světová místa. Vzpomeňme třeba na několikery Benátky, Ameriku, České Švýcarsko nebo Českou Kanadu... A právě do České Kanady bych vás chtěl v tomto čísle Týneckých listů pozvat. ČESKÁ KANADA Jděte do... Už se vám někdy v životě stalo, že vás někdo poslal do míst, kde končí záda a začínají nohy? Ne? Tak to se tam vydejte sami. A vezměte s sebou děti, bude se jim určitě líbit krásný lesopark U Jakuba s vysokou rozhlednou. TIP NA VÝLET 27 Proč Česká Kanada? Českou Kanadou je nazývána příhraniční oblast v Jižních Čechách mezi městy Slavonice, Nová Bystřice a Kunžak. Autorem názvu je jindřichohradecký rodák Jaroslav Arnošt Trpák, novinář, esejista a propagátor aktivního života v přírodě, který se nechal ve dvacátých letech minulého století inspirovat svými cestami po severní Americe. A protože našel určitou podobnost v divoké přírodě, použil poprvé tento atraktivní název k přilákání turistů do svého rodného kraje. Česká Kanada je populární tuzemská turistická oblast s pomyslným středobodem v podobě hradu Landštejn. Kromě něj stojí za zmínku z architektonických památek, které byste určitě neměli vynechat při vaší návštěvě, krásné centrum Slavonic, klášter v Klášteře nebo kopie zámku Hluboká v Českém Rudolci. Česká Kanada, to je ale hlavně krásná příroda plná lesů, skal, rybníků a dalších zajímavostí protkaná sítí stezek a cyklotras. Tu svou si určitě najde každý. Můžete například následovat stopy loupežníka Johanna Georga Grasela (odtud české slovo grázl) nebo českého génia Járy Cimrmana, jehož návštěvu zdejšího kraje připomíná pomník na zastávce úzkokolejky v Kaprounu. Graselova stezka Na jaře roku 1814 se Grasel skrýval se svými společníky ve Slavonicích. Ukládajíce se večer ke spánku, zpozorovali ještě včas příchod pátrací komise. Grasel se schoval, ostatní byli pozatýkáni. Od té doby byl okolními lesy štván jako divá zvěř. Opuštěný a vyčerpaný se musel ukrývat v jeskyních a kamenných slujích. Nejstarší Graselova stezka vede ze Slavonic přes Český Rudolec do Dolního Bolíkova. Odtud se výletní okruh uzavře cestou vlakem zpět do Slavonic. Stezka prochází hlubokými lesy, alejemi starobylých cest, údolím Bolíkovského potoka. Často po zaniklých a znovu objevených pěšinách. K tomu NEJ na stezce patří Graselova sluj, vodní pila Peníkov, Psí hřbitov, Francouzský kámen, chátrající zámek v Českém Rudolci a zaniklé železářské hutě v Dolním Bolíkově. Tento slavný skalní útvar nazvaný Ďáblova prdel se nachází v lesích poblíž Valtínova, který se pro vás stane výchozím místem. Přesněji pohodlné parkoviště u lesa, na které vás dovedou dopravní značky. Z parkoviště se za půl hodiny dostanete na 680 metrů vysokou Havlovu horu, které dominuje čtyřicetimetrová rozhledna, ze které budete mít Českou Kanadu jako na dlani. Dole pod rozhlednou se nachází přírodní bludiště, tajné podzemní chodby, lanovka, herní prvky, občerstvení, malý bike park a další atrakce pro děti. Zelená turistická značka vás o pár set metrů dál zavede ke Štrpskému plesu a po další půlhodině až k Ďáblově prdeli. Cestu zpět můžete absolvovat kolem soustavy rybníků nebo se jen tak toulat lesními cestami a najít další čertovské skály, například Čertův chléb nebo lože... Ráj pro cimrmanology Jak už jsem výše zmínil, i tento kout česka navštívil Jára Cimrmman. Možná znáte ten příběh, když jel z Vídně do Prahy na premiéru své hry Němý Bobeš, nemaje jízdenku, vyloučili ho právě na zastávce u Kaprounu z přepravy... Pomník na tuto událost, a nejen on, je velkým lákadlem všech cimrmanových fanoušků. Míst spjatých s géniem je však v okolí Kaprounu více. Cestou k zastávce narazíte na cimrmanovu houpačku, ohniště nebo pramen. Foto: 7x P. Peňaška Bizoní farma Nedaleko Starého města pod Landštejnem se u vesničky Veclov nachází bizoní farma. Lákavá zastávka na vašich výletech po České Kanadě potěší hlavně děti. Budete-li mít štěstí, některé z těchto majestátních zvířat se na vás přijde podívat až k plotu a budete si ho moci při troše odvahy i pohladit... Nejsevernější bod Rakouska Protože je Česká Kanada příhraničním regionem, nabízí se zde i malý výlet (nebo výhled) k našim jižním sousedům. Od Nové Bystřice je to jen pár minut k lesnímu hotelu Peršlák, který je východiskem pro toulky po českorakouské hranici. Informační tabulky vás mohou dovést k bývalé vesnici Nové Mlýny s ukázkou hraničního opevnění z dob železné opony nebo vás nasměrovat na některou z pohodových cyklotras po okolí nebo na již zmiňovaný nejsevernější bod Rakouska. Za obhlídku bude určitě stát i kámen republiky, který naleznete hned před hotelem. Landštejn Mohutná zřícenina hradu Landštejn se nachází asi tři kilometry od Starého Města pod Landštejnem, jeho hlavní sláva trvala od počátku třináctého století do roku, kdy vyhořel a byl opuštěn. Mne osobně ohromil svou velkou věží z níž je krásný výhled do okolí a na ostatní části hradu. Prohlídku hradu si můžete zpestřit i pracovními listy, které jsou ke stažení na internetové stránce hradu Foto: neradova.com Muzeum amerických veteránů V Nové Bystřici najdou svůj kout i milovníci automobilů. Krásně nablískané americké koráby silnic doplňují ikony českého automobilového průmyslu. Pokud znáte film Návrat do budoucnosti, určitě rádi zavítáte do haly, kde se vám představí jeho hrdina, krásný hliníkový DeLorean. Dnes prokazatelně poslední kus na světě s označením DMC Turbo. Podrobnější informace získáte na internetu muzeumveteranu.cz Foto: motorevue.cz Pavel Peňaška Foto: grasel.eu PS. Teď, když čtete tyto řádky, jsem právě na cestě na jižní pól. Tak držte palce, protože když se ve zdraví vrátím, přinesu vám reportáž...

28 28 KŘÍŽOVKA Tlakový útvar Soubor nářadí Člověk mohutné 2. část postavy tajenky Arabský stát Matematická zkratka Základ hip hopové hudby 3. část tajenky Hlaveň (lid.) Název hlásky S Vozka Potřeštěné Obyvatel starověké hispánie Lomoz Někdo (básn.) Hit Drožkářská zakázka Na onom místě Jiným způsobem Vyfouklé vejce An. univ. město Nezn. lét. objekty Zašikmení Rada obrany státu (zkr.) Topivo Hrdinka počítačových her Panovník staré jihoam. říše Tajenkou červnové křížovky je výrok Hérakleita z Efesu, ( př. n. l.), řeckého předsókratovského myslitele, Hrát kopanou později označovaného za filozofa. Umíněný zápor Dravci Domác. Uršula Druhová Tajenka z minulého čísla zní: Ideální muž nepije, číslovka nekouří, nesází, nehádá se a neexistuje. Sušický Výherkyní se stala paní Anna Stratilová z Čechovic. závod Správné znění tajenky zašlete poštou, em nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, , telefon: , sekretariat@velkytynec.cz, a to do konce aktuálního měsíce. Zkr. Sdružení pro republiku Pobídka 1. část tajenky Značně Čarodějnice Věc nedotknutelná Kolem Týkající se psa Zkr. evr. měny Poštovní novinová služba Spojka přirov. Vz. ox. sirnatého Ztloustnout Vel. nos (exp.) Dřevěná nádoba Zatlačení Balík z klestí Amatérská atletická asociace Bez vousů (obráceně) Opojiti Zvětralé pivo Zákonné shromáždění v Polsku Pouze Lidoop Hraniční poplatky Drancování Armádní umělecký soubor Inic. her. Císlera Vysoký kopec Okázalost Karlovarský hotel Ochotno Název hlásky X Jehla (sloven.) His. zvol. k útoku Int. dom. Řecka Linka důvěry Pomocník Herkula Psí rasa (hovor) Angl. pomoc Mez. sdr. let. dopr. Tlejt Očkovací látka Lidová odpověď na otázku O co? Z fleku Ostré koření Boty bez šněrován Název písmene P Zvuk hodin Cit Mast na obličej Zkr. pro Slovensko Zkr. mistrovství světa Citosl. vrčení Akademie věd Venku Druh pečiva Radiolog. inf. sys. Dosud Ztroskotaná loď Záv. na kul. lož. Sloven. koruna Zn. scandia Nedobrá Hruď Římsky 156 Dovednost 4. část tajenky Povzdech Vys. napětí Stř. odb. učiliště Předchů dce psa Egypt. řeka Člověk zatížený mánií Věhlas Podstavec (lidově) Něco svěšeného Název hlásky K Římsky 2 Zn. lutecia Pomůcka: Eton, Iata, Iber, Iolaus, Lara, Perka

29 ZA PLOTEM CO SE DĚJE ZA HRANICEMI NAŠÍ OBCE?

30 30 ZA PLOTEM

31 PŘESAHY Alžběty Luňáčkové a H. P. Lovecrafta PŘEDPOVÍDEJ POČASÍ S DAGMAR HONSOVOU KULTURNÍ KURÝR Bolaňův Amulet, Kopečkova kniha o odboji, Klostermannova próza do ucha MIX TEXTY BLOG Ireny Jirků a Petra Minaříka zóna LIDOVÉ ZVYKY Královničky Archeotyp pražské kavárny & Babiš Translator HISTORIE Tajná chodba v Milevsku KOMIKS Zlá ovce o boji s kůrovcem Předpovědí počasí rozumíme prognózu povětrnostních podmínek vycházející z družicového a radarového měření, výstupů numerických modelů a přízemního pozorování. Předpověď počasí, tak jak je tvořena, má svoji ustálenou strukturu začíná synoptickou situací, která popisuje aktuální stav rozložení jednotlivých tlakových útvarů nad Evropou a směr proudění vzduchu, jež ovlivňuje počasí u nás. Předpověď na noc a den okolo celé Země. Na rovníku mluvíme o tzv. ekvatoriální vzduchové hmotě. Na ni navazují hmoty tropického vzduchu, polární vzduchové hmoty a v oblasti pólu leží arktická, respektive antarktická vzduchová hmota. Naše území se nachází v oblasti polární vzduchové hmoty na severní polokouli, ale jistě si vzpomenete na předpovědi hovořící v létě o proudění tropického vzduchu od jihu, které přináší vlny veder, a naopak na zimní vpády arktického vzduchu od severu znamenající ty nejsilnější mrazy. PŘEDPOVĚĎ Ta většinou nejprve uvádí očekávaný stav oblačnosti a případného výskytu srážek, pokračuje uvedením předpovídaného rozmezí minimální a maximální teploty vzduchu, teploty vzduchu ve výšce m na horách. Na závěr se uvádí směr a rychlost větru. K základní předpovědi počasí bývá většinou připojena tlaková tendence tj. jak se bude měnit tlak vzduchu, rozptylové podmínky (čistota ovzduší) a biometeorologická zátěž (vliv počasí na naši psychickou a fyzickou pohodu). Synoptická situace aneb Základ meteorologické předpovědi Synoptická (povětrnostní) situace je zaznamenávána a zakreslována do synoptických map. Podobně jako jsou na turistické mapě zakresleny vrstevnice spojující body o stejné nadmořské výšce, na synoptické mapě jsou zakresleny izobary linie spojující body se stejným tlakem vzduchu. Na rozdíl od turistických map se ty synoptické neustále mění, jak se mění tlakové pole. Při pohledu na synoptickou mapu lze rozeznat jednotlivé tlakové útvary. Pomyslné vrcholy, tedy oblasti s větším tlakem, se nazývají výše a označují se pro lepší orientaci písmenem V nebo H (v anglických mapách). Vzduch, který má stejný původ a přibližně stejné fyzikální vlastnosti, nazýváme vzduchovou hmotou. Na zemi existují tzv. hlavní typy vzduchových hmot uspořádané v pásech Poloha jednotlivých vzduchových hmot není stálá, v průběhu roku se posouvají v létě směrem k severu, v zimě směrem k jihu. Rozhraní mezi hlavními vzduchovými frontami se nazývá hlavní frontální rozhraní nebo hlavní fronta. Frontami označujeme rovněž rozhraní mezi relativně studenějším a teplejším vzduchem. Teplá fronta pokud postupuje teplejší vzduch do oblasti studeného vzduchu, klouže po klínu pomalu ustupujícího studeného vzduchu směrem nahoru. Při stoupání se vzduch ochlazuje, sráží se v něm vodní pára, tvoří se oblačnost a padají trvalé, ale většinou slabé srážky. Tam, kde se rozhraní teplého a studeného vzduchu dotýká zemského povrchu, je do synoptických map zakreslována teplá fronta červenou linií s půlkruhy ve směru postupu fronty. Studená fronta pokud postupuje studený vzduch směrem do oblasti vzduchu teplého, vytlačuje teplejší vzduch vzhůru nad sebe. Po přechodu této fronty se ochlazuje a při výstupu teplejšího vzduchu nahoru často vznikají v létě bouřky a po jejich přechodu přicházejí trvalé srážky. Do synoptických map je studená fronta zakreslována modrou linií s trojúhelníky směřujícími tam, kam fronta postupuje. Frontální systém na rozhraní mezi hlavními vzduchovými hmotami často vzniká situace, kdy klín teplého vzduchu z jedné vzduchové hmoty pronikne do té sousední. Nejprve tak přes jedno místo postupuje teplá fronta a následně fronta studená. Protože studená fronta postupuje rychleji než fronta teplá, dohání ji, spojuje se s ní a vytvářejí frontu okluzní. Také na okluzních frontách se vyskytují srážky, které mohou být velmi intenzivní, včetně výskytu bouřek. Do synoptických map se zakresluje fialovou barvou s kombinací trojúhelníků a půlkruhů. Atmosférická fronta může procházet celou vrstvou troposféry tedy tou částí atmosféry, která sahá v našich zeměpisných šířkách od zemského povrchu do výšky 11 km, v takovém případě hovoříme o vysokých frontách. Může však nastat to, že fronta se vytvoří pouze při zemi a do vyšších vrstev atmosféry vůbec nezasahuje.

32 32 STUDIE / ROZHOVOR Existují témata, o kterých jsou schopni zasvěceně hovořit snad všichni lidé. Bezesporu k nim vedle politiky přináleží i počasí. No jo, zase jim to nevyšlo! láteříme, když si proti předpokladu počasí udělá to, co považuje samo za vhodné. Nebo když proloupneme po noci zalepené oči, mrkneme do okna, abychom zjistili, jak je venku. Pokud svítí sluníčko, vstáváme s chutí. Prší-li nebo je-li zamračeno, moc se nám z bezpečí teplého pelíšku nechce. Zřejmě patřím k výjimkám, protože pokud mi déšť sypotá na střešní okno umístěné kousek nad mou postelí, zažívám pocit zvláštního štěstí. Konečně nám Pán posílá vodu! říkám si a raději mlčím. Ne všechny kolem mne pošmourné počasí totiž nadchne Nakladatelství Paseka vydalo před několika týdny zajímavou a graficky nápaditě připravenou knížku, v níž meteoroložka Dagmar Honsová shromáždila pro laické zájemce základní fakta a pojmy vztahující se k systematičtějšímu sledování počasí. Nese název Předpovídej počasí, a i když je určena spíše mladšímu čtenáři, s chutí si v ní počte člověk jakéhokoliv věku. Paní Honsová, vaše jméno zná téměř každý čtenář Týneckých listů, neboť mezi námi snad nežije člověk, který by se nezajímal o počasí a jeho proměny či rozmary. Připravujete předpovědi pro společnost Meteopress. Jak se zrodila myšlenka přetavit vaše znalosti a zkušenosti do knižní podoby? Kdo se na přípravě knížky autorsky a edičně podílel? Máte pravdu, že o počasí se v Česku zajímá snad každý a mnohé debaty startují právě tématem počasí. Kniha Předpovídej počasí je poskládána z mých poznámek, které jsem si do šuplíku ukládala a zapisovala posledních deset let. Tím hlavním impulsem byla moje každodenní snaha o to, jak lidem krátce, srozumitelně, meteorologicky správně podat informace o počasí tak, aby si v ní každý divák našel odpověď na svoji otázku. Například žena potřebuje vědět, co si má vzít na sebe, muž přemýšlí nad tím, zda má smysl zajet do myčky s autem, babička spekuluje nad tím, Oblast nízkého tlaku vzduchu cyklona je tlakový útvar, v jehož středu je menší tlak vzduchu než v jeho okolí. Protože proudění vzduchu v atmosféře se vždy snaží vyrovnat rozdíly v tlaku vzduchu mezi jednotlivými místy, proudí vzduch z okolí do středu tlakové níže. Paseku tropí fakt, že v důsledku rotace Země se proudění vzduchu stáčí, a tak vzduch neproudí přímo do středu níže, ale vytváří se jakýsi vír či spirála, v níž vzduch proudí proti směru hodinových ručiček (na severní polokouli). Tlakové níže nikdy nevěstí pěkné počasí. V tropické oblasti se tlakové níže mohou nad mořem vyvinout až do podoby tropických bouří a hurikánů. V mírném podnebném pásu je pro tlakové níže příznačná velká oblačnost, která sahá od nízkých vrstev troposféry až po ty vysoké. Dále pak déšť a silný vítr. Oblast vysokého tlaku vzduchu anticyklona je tlakový útvar, v jehož středu je na rozdíl od tlakové níže vyšší tlak vzduchu než v jeho okolí. Na synoptické mapě jde vlastně o pomyslné kopce izobar, kde je vzduchu více. Z tlakových výší vzduch proudí do okolí, je však otáčen v důsledku rotace Země. Tentokrát je proudění stáčeno ve směru hodinových ručiček (na severní polokouli). V oblastech tlakových výší většinou převládá bezoblačné, slunečné a suché počasí. Důvodem jsou mimo jiné tzv. sesedavé proudy neboli subsidence. Protože z tlakové výše vzduch proudí při zemi směrem pryč do okolí, je nahrazován vzduchem vyšších vrstev atmosféry, který klesá a zaplňuje prostor po odteklém vzduchu při zemi. Při poklesu se pak vzduch obvykle otepluje, a protože teplejší vzduch je schopen pojmout více vodní páry než studený vzduch, dojde k tomu, že oblačnost, tedy vodní kapky či ledové krystalky, se v ohřátém vzduchu prostě vypaří, a oblaka tak zmizí. Tlaková výše v létě znamená teplé a suché počasí. V zimě naopak tlakové výše přinášejí chladné, či mrazivé dny s jasnou oblohou, tedy alespoň na horách, v nížinách často při těchto situacích v důsledku subsidence vzniká inverze s nízkou oblačností a zhoršenými rozptylovými podmínkami. ROZHOVOR JE LEPŠÍ NECHAT POČASÍ NÁHODĚ, říká meteoroložka Dagmar Honsová zda dnes musí zalévat zahradu I když interpretace předpovědi počasí zabírá maximálně pět procent mého pracovního času, považuji ji za nejnáročnější součást práce. A stále se mám co učit. Proto se lidí často ptám, co od předpovědi počasí očekávají, jak ji chápou. A vždy, když jsme se dostali na nějaké téma, které bylo lidem vzdáleno, napsala jsem si několik poznámek do šuplíku. Za ty roky jich byl plný štos. Když jsem se seznámila s Martinou Součkovou, chtěla se dozvědět více o počasí, tak jsem ji dala svoje zápisky přečíst. Tak nějak se zrodil nápad na knihu. Přiznám se, že já svůj čas přesně dělím jen mezi počasí a rodinu a nejsem organizačně vůbec zdatná. A cokoliv mne odvádí od předpovědí nebo času s rodinou, považuji za zbytečné. Takže Martina domluvila spolupráci s nakladatelstvím Paseka a s výbornou ilustrátorkou Marií Štumpfovou. Kniha je primárně určena mladšímu čtenáři, nicméně jsem přesvědčen, že poučení v ní najdou zájemci rekrutující se ze všech věkových skupin. Svazek je rozčleněn do dvou částí teoretické a praktické. Povídání logicky začíná pohledem do hluboké historie. Odkdy, kde a v jaké podobě se nám uchovaly doklady, že se naši předkové záměrně věnovali pozorování proměn počasí? První zmínky o počasí najdeme už v našich kronikách, stačí si prolistovat Kosmovu kroniku z roku Samozřejmě tam nenajdeme meteorologické informace o tlaku vzduchu a přechodech frontálních systémů, na které jsme zvyklí dnes, ale ze zápisků je znát, že počasí lidi bavilo a ovlivňovalo jejich životy vždy. Uvedu příklad, kdy lidé zmiňují teplé Vánoce v roce 1562 a popisují, že bylo tak teplo, že létaly mouchy. Zmínky o počasí nechybí ani v cestopisech, které jsou mou srdeční záležitostí. Jedna věc je laické, prakticky zaměřené sledování změn počasí, které bylo důležité především pro obživu, hospodaření společnosti, druhou skutečností je však systematického sledování Foto: archiv D. Honsové Výběžek nebo také hřeben vysokého tlaku vzduchu je oblast vyššího tlaku vybíhající z tlakové výše víceméně kruhového či oválného tvaru. Naopak oblasti nižšího tlaku vybíhající z tlakové níže se říká brázda nízkého tlaku. Co synoptické situace znamenají? Pro každou synoptickou situaci je charakteristické určité rozložení tlakových útvarů nad Evropou. Z toho vyplývá i směr proudění vzduchu a charakter počasí. Pojďme se podívat, s jakými typy se můžeme v posledních letech během roku nejčastěji setkat. Dagmar Honsová a Martina Součková Ing. Dagmar Honsová Ph.D, meteoroložka, absolventka České zemědělské univerzity v Praze. Během studia se orientovala na biometeorologii. V současnosti pracuje jako meteoroložka a už více než tři roky ji můžete vídat ve vysílání kabelové televize MeteoTV. Její jméno na veřejnost proniklo díky televizním zprávám a novinovým článkům s tématikou počasí. Počasí ji fascinuje a přesně vám z paměti řekne, jak bylo třeba vloni touto dobou. Publikuje vědecké články se zaměřením na klimatické změny a trvalé travní porosty. Ve svých volných chvílích si ráda zacvičí aerobik, projede se na kole, nebo si zaplave. a zaznamenávání údajů pomocí speciálních pomůcek a přístrojů. To probíhá zhruba od jaké doby? A které vynálezy byly nejdůležitější, neboť je možná v různých obměnách užíváme dodnes? Už okolo roku 1500 sestavil Leonardo da Vinci hygrometr (vlhkoměr). Na začátku 17. století vznikají kapalinové teploměry a rtuťové tlakoměry. Česko se může pyšnit jednou z nejdelších řad meteorologického měření v Evropě, neboť od roku 1771 se v pražském Klementinu měří teplota vzduchu, od roku 1804 pak množství srážek. Dnešní pozorování počasí je za-

33 ROZHOVOR 33 loženo na komunikaci techniky umístěné na zemi i v kosmické prostoru, vychází z informací nasbíraných po celé planetě. Laik by řekl, že už musíme o pravidlech, zákonitostech jeho fungování vědět úplně všechno a že naše předpovědi musejí být na milimetr přesné. Ale z každodenní praxe víme, že to tak jednoduché a jednoznačné není. Proč? Prvním důvodem, proč není předpověď počasí na sto procent přesná, je naše nedokonalá znalost aktuálního stavu atmosféry. Na zemském povrchu tlak a teplotu měříme v řadě meteorologických stanic, ty jsou však od sebe vzdáleny v Evropě desítky kilometrů, v Africe stovky kilometrů, v polárních oblastech ještě více. My nevíme, co přesně se děje mezi nimi, a musíme to jen odhadovat. Ještě méně informací máme o stavu atmosféry ve výšce, která je však pro synoptickou situaci a její vývoj tím zásadním. Druhým důvodem je, že rozlišení numerických modelů neumožňuje použití všech známých fyzikálních rovnic a ty musí být zjednodušeny, což samozřejmě znamená nárůst nepřesnosti výsledných výpočtů. Proto v rámci jednoho ansámblu mohou některé varianty předpovídat na týden dopředu teplotu 30 C a jasnou oblohu, zatímco jiná varianta udává jen 15 C a trvalý déšť. Poručíme někdy větru, dešti, jak jsme o tom častokrát slýchávali v minulém režimu? Rozehnat oblaka nebo naopak přinést déšť lze pomocí jodidu stříbrného vypouštěného z letadel do oblaků. Už v první polovině 20. století se lidé pokoušeli uměle zasáhnout do počasí. Tedy přidat do oblačnosti chemickou látku, která změní přirozený průběh jejího vývoje. Zkoušeli například vyvolat déšť z původně nesrážkové oblačnosti, potlačit déšť a vývoj krup v oblaku nebo rozpustit mlhu a nízkou oblačnost. Zřejmě neobtížnější je potlačení vývoje krup v bouřkových oblacích. To funguje na principu infekce oblačnosti jodidem stříbrným a následným vyvoláním zmrznutí přechlazených kapek v horní části oblaku. Tím dojde k zamezení pohybu přechlazených kapek v oblačnosti, takže dále nerostou a nevznikají kroupy. Úspěšnost těchto zásahů je ale diskutabilní. Je lepší nechat počasí náhodě. Když v televizi sleduji předpověď počasí, paní meteoroložka čili populárně řečeno rosnička používá spoustu odborných termínů, které navíc ilustruje na mapách pomocí různých specifických symbolů. V knize srozumitelným způsobem pojmy i znaky vysvětlujete. Můžeme si na tomto místě něco málo říct alespoň k sousloví synoptická situace, kterou jste již výše použila a již označujete za základ meteorologické předpovědi? A které synoptické situace jsou vůbec pro naši oblast střední Evropy typické? Synoptická situace je zaznamenávána a zakreslována do synoptických map. Podobně jako jsou na turistické mapě zakresleny vrstevnice spojující body o stejné nadmořské výšce, na synoptické mapě jsou zakresleny izobary linie spojující body se stejným tlakem vzduchu. Na rozdíl od turistických map se ty synoptické neustále mění, tak jak se mění tlakové pole. Při pohledu na synoptickou mapu lze rozeznat jednotlivé tlakové útvary pomyslné vrcholy, tedy oblasti s větším tlakem se nazývají výše a označují se pro snadnější orientaci písmenem V nebo H (v anglických mapách). Vzduch, který má stejný původ a přibližně stejné fyzikální vlastnosti, nazýváme vzduchovou hmotou. Na zemi existují tzv. hlavní vzduchové hmoty uspořádané v pásech okolo celé Země. Na rovníku jde o ekvatoriální vzduchovou hmotu, na níž navazují hmoty tropického vzduchu, polární vzduchové hmoty a v oblasti pólu ležící arktická, respektive antarktická vzduchová hmota. Naše území se nachází v oblasti polární vzduchové hmoty na severní polokouli, ale jistě si vzpomenete na předpovědi hovořící v létě o proudění tropického vzduchu od jihu, které přináší vlny veder, a naopak na zimní vpády arktického vzduchu od severu znamenající ty nejsilnější mrazy. Poloha jednotlivých vzduchových hmot není stálá, v průběhu roku se posunují v létě směrem k severu, v zimě směrem k jihu. Každá synoptická situace je charakteristická rozložením tlakových útvarů na Evropou a z nich vyplývajícím charakteristickým směrem prouděním vzduchu a charakterem počasí. U nás se vyskytuje nejhojněji a vlastně celoročně západní cyklonální situace. Tlaková výše je nad Azorskými ostrovy a dosahuje až do Španělska a tlaková níže je nad Islandem a severním Atlantikem, její vliv dosahuje až nad střední Evropu. Jednotlivé frontální systémy postupující od západu tak významně ovlivňují počasí u nás. Tato situace přináší velkou oblačnost a srážky, v létě to znamená ochlazení, v zimě naopak oteplení s oblevou a často dešťovými srážkami i na horách. Vítr fouká od slabého po silný, nejčastěji západní až jihozápadní. Vraťme se od vědeckého pozorování počasí k našim laickým zkušenostem a možnostem. Mohu se jako odbornou meteorologií nepolíbený člověk spolehnout na úkazy či signály, které mi příroda dává a jejichž prostřednictvím jsem schopen prohlásit: Dnes bude pršet! Dnes bude svítit sluníčko! Pokud si chceme sestavovat předpověď počasí podle sebe, bez numerických modelů, můžeme například vsadit na chování některých zvířat, tvorbu červánků, pozorování kouře, směru a rychlosti větru, nebo si pořídit domácí meteostanici. Přitom platí, že dobrého pozorovatele počasí dělá zejména dlouhodobá zkušenost předpovídání a sledování počasí na stejném místě. Mnozí lidé kolem mne si stýskají, že se už kvůli klimatickým změnám nemohu opřít o pranostiky, do nichž naši předkové uložili své letité zkušenosti s počasím. Opravdu už nefungují? Aktuálně se například zmrzlí muži přihlásili se svým příspěvkem téměř na hodinu přesně... U pranostik můžeme narazit nejen kvůli klimatickým změnám, ale i z toho důvodu, že mnohé pranostiky vznikaly již ve 2. polovině 15. století a jsou tudíž poznamenány gregoriánskou reformou kalendáře provedenou v 16. století. Tenkrát došlo k přeskočení deseti dnů a dny, k nimž se vázaly, tak nejsou z hlediska jejich pozice v rámci roku tytéž jako dnes. Některé pranostiky také nevznikly v našem prostředí, ale byly přeneseny například z Itálie pouhým překladem tamních pranostik a rčení. I přesto si každý rok připomínáme v kalendáři nejznámější pranostiky a singularity a v některých letech opravdu mohou sloužit jako pomocná berlička meteorologovi k vysvětlení, proč víceméně pravidelně dochází k přerušení plynulého chodu počasí v jednotlivých období a nastávají výkyvy. Foto: archiv D. Honsové Počasí má jednoznačně vliv na naši fyzickou i psychickou pohodu. Vy to reflektujete v rámci tzv. biometeorologické předpovědi. Jak vlastně probíhá dialog mezi lidským tělem a proměnami počasí? Co všechno dokáže počasí v našem těle, resp. psychice ovlivnit? Biometeorologickou předpověď sledují především meteosenzitivní jedinci, což je poměrně velká skupina, přibližně čtyřicet až šedesát procent lidí. Nejrizikovější skupinou z hlediska vlivu počasí jsou kardiaci, ale biometeorologická prognóza se zaměřuje také na chronicky nemocné, starší občany, astmatiky a psychicky labilní jedince. Míra biometeorologické zátěže je založena na předpovědi výskytu a intenzity rizikových meteorologických jevů, jako jsou například extrémní teplota vzduchu, bouřky, zhoršené rozptylové podmínky, z hlediska jejich působení na lidské zdraví. Stupně bio zátěže máme tři, zatímco třeba na Slovensku jich používají pět. Mírnou zátěž, tedy vlastně normální stav, střední zátěž a vysokou zátěž. Vnímání působení počasí na člověka je však individuální a jeho náhlé změny nebo extrémní projevy mohou pocítit i zdraví aktivní jedinci. Navíc na každého z nás mohou působit jednotlivé meteorologické prvky odlišně, a to nejen v průběhu jednoho roku, ale i v průběhu celého života. Tak například někomu mohou vadit vysoké teploty vzduchu, a když se rtuť teploměru přehoupne přes třicet stupňů Celsia, tak raději vůbec nevychází z domu. Jiný nesnáší mrazivé počasí. Zřejmě největším zátěžovým meteorologickým prvkem je atmosférický tlak, respektive jeho změna. Ta je spojena s dynamikou atmosféry, tlakovými nížemi a výšemi, s přechody frontálních systémů a podobně. Asi nejhůře působí na náš organismus rychlý pokles tlaku vzduchu tedy při přechodu oblasti nízkého tlaku vzduchu nebo před příchodem studené a teplé fronty. Jakmile pokles tlaku dosáhne vyšší hodnoty než 4 hpa za 24 hodin (průměrný tlak u nás se uvádí 1013,26 hpa), můžeme to pocítit bolestí hlavy, kloubů, malátností, některým lidem se i hůře spí.

34 34 ROZHOVOR / TEXTY Komunikuje naše tělo i s proměnou klimatických podmínek na větší časové ploše, než je jeden den nebo týden? Mám na mysli vazbu biologický rytmus lidského těla vers. proměny ročních období. Ano, naše tělo vnímá přechody z teplejší a slunečné části roku k té chladnější s nedostatkem slunečního záření. Tzv. biologický rytmus roku je součástí vrozené časové struktury každého organismu a schopnosti jeho adaptace na změnu povětrnostních podmínek. Začátek biologického ročního období lidského organismu je oproti tomu meteorologickému posunut o dva týdny dopředu a jeho hlavním impulsem je délka a intenzita slunečního záření, které následně vyvolává změny v neurohormonálním endokrinním systému. Období aktivity lidského organismu je proto spojeno s teplými měsíci roku, naopak v zimě si organismus svoji energii chrání, což se může projevit celkovou únavou organismu a zpomalením metabolismu. Často v této souvislosti hovoříme o jarní únavě. V praktické části knihy čtenáři nabízíte návody na praktickou výrobu různých meteorologických pomůcek, resp. vysvětlení některých jevů na vlastním těle viz Dopplerův jev s padajícími kapkami deště. Lze běžně koupit i profesionálně vyrobené pomůcky kromě barometru nebo venkovního teploměru? 90 Hranatý život je slepá skvrna, vymodlený tvar, do kterého se soukáš a berlí prozkoumáváš terén. Pod vědomím je největší tma. Jsme jeřáby umístěné do divočiny, vláčné pohyby, o které se nezapřeš, těla těhotná ze setrvačnosti. Není jiná možnost než to poslat dál, rodit paniku, úzkost, paranoiu, sestrojit nevěru, pozvat si do bytu cizí element. Nahmatáš hýždi z mramoru, kost, kterou zahlédneš v ranním světle, bim-bam, bim-bam, význam ostrých hran už nemá smysl, tohle bylo jen jednou, ale ne naposled. Mluvíme stejným jazykem, ale rozumíme si při trapném odkašlání. Hádám, jak daleko si budu, sáhnu-li na sebe vypůjčeným gestem, oslovím-li se infinitivem, nebudu-li precizní, růžolící maso, ale pravý úhel. 34 Váš problém je, že nepapáte, říkají na oddělení sestry, bílé obryně, a shromažďují se v lékařském pokoji, aby mluvily o nových dietních trendech. Váš problém je, že příliš často pijete, ale nejsem si jistá, co bylo dřív: poloprázdná sklenice, nebo plnotučný strach? Zelený šlahoun jako hlava kobry ocitá se v místě sedmé čakry. Ano, ve specializovaných prodejnách je najdete. Zároveň je ale důležité vždy přístroj správně zkalibrovat a umístit na vhodné místo, aby jejich měření nebylo zkresleno. Současná koronavirová pandemie dočasně zatlačila do pozadí debaty o klimatických změnách na naší planetě. Jak je vnímáte vy? Zastáváte spíše názor, že lidské zásahy jsou již za hranou a je nutné radikálně změnit naše chování, nebo patříte ke klimatologickým skeptikům? Nejsem klimatolog, takže články o klimatických změnách si vždy ráda přečtu, stejně tak na konferencích pravidelně zavítám do sekce klimatických změn. Obávám se, ale že každý z nás bude muset začít od sebe a zamyslet se, jak se chová k přírodě ve svém okolí. Jinak ničeho nedosáhneme. TEXTY PRAVÝ ÚHEL Alžběta Luňáčková 17 Tahle večeře je poslední. Pražma položená na talíř tak pečlivě jako předčasně položené otázky. Mají i ryby zlomené klíční kosti? Dnes oslovujeme, voláme: Matko! Dnes oslavujeme, že nikdo nechybí. Je to má vina, má veliká vina, lámu si kosti vtloukáním do hrudi, nekonám, co mám konat, ale žiji svůj život, protože mám svůj pokoj. Kruhový objezd v bytě je můj strach, že ti nedám přednost a narazím. Zakončeme naše povídání prognózou: jaké léto nás podle vašich informací čeká? Horké a suché? Studené a deštivé? To, jaké nás čeká léto v Česku, naznačují sezonní modely. Jejich predikce na letní období se shodují a udávají teplotně nadprůměrný průběh léta. Institut Iri očekává období od června do srpna v Evropě střední teplotně nadprůměrné, stejně tak centrum NCEP predikci vypočítává toto období jako teplotně nadprůměrné v porovnání s dlouhodobým normálem, který je 20 C za období let K teplotně nadprůměrnému létu se přiklání také studie dokazující vliv průběhu letního počasí nad starým kontinentem s teplotou vody v severním Atlantiku. Nyní je teplota vody subpolární oblasti Atlantiku teplotně podprůměrná. Tento teplotní rozdíl mezi pevninou a oceánem povede k velké stabilitě tryskového proudění, a proto se nad Evropou střední očekává převládající anticyklonální charakter počasí tedy slunečné počasí s převládajícím teplým jihozápadním nebo jižním prouděním. To není dobrá vyhlídka pro vodohospodáře, protože to vypadá na suché léto, kdy budou srážky spojené spíše s bouřkami, a naopak bude vysoký výpar z půdy. Ptal se Petr Hanuška Vysvětlivky některých použitých pojmů: Synoptická situace. Rozložení vzdu- chových hmot, atmosférických front, cyklon, anticyklon a jiných synoptických objektů, které určují ráz počasí nad určitou velkou geografickou oblastí. Představu o celkové povětrnostní situaci získáváme pomocí synoptických map. Z praktických důvodů, částečně i pro účely předpovědi počasí, se provádí typizace povětrnostních situací. Součástí vydávaných meteorologických předpovědí bývá zpravidla předpověď celkové povětrnostní situace, která uvádí vlastní předpověď počasí. Viz též kalendář povětrnostních situací. Singularita. V původním významu podle A. Schmausse (1928) odchylka od hladké (idealizované) křivky dlouhodobého ročního chodu meteorologického prvku, zvláště teploty vzduchu a množství srážek; tato odchylka má být patrná ještě při uva- 39 Na nafukovacím lehátku se nechávám unášet vlnami, ale je to nehybnost postele, ze které sleduji ptactvo, jeřáby s betonem opisující polokružnice v posunku odmítání. Když jsem se místo vody dotýkala dna vypitých lahví, které se pohupovaly na hladině podlahy jak bezstarostné kachny, bolest na sebe brala podobu tupé ploutve. Sedím si na rukách jako na ukazovátkách. Ve vašem případě mlčení znamená nesouhlas. žování průměrů za 100 let. V tomto smyslu se tedy jedná o jev přesně vázaný na určité kalendářní období. V širším smyslu nazýváme singularitou poměrně pravidelnou odchylku od ročního chodu počasí, podmíněnou zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku a v některé geografické oblasti (tedy syn. pro meteorologickou pravidelnost). Ve stř. Evropě je nejvýraznější singularitou medardovské počasí, popř. ovčí chladna, o něco méně výraznou pak babí léto. Tzv.. ledoví muži, kteří patří k nejznámějším výkyvům v roč. průběhu počasí, se na křivkách prům. roč. chodu teploty vzduchu za víceleté období výrazněji neprojevují vzhledem k značně nepravidelnému nástupu v jednotlivých rocích. Tradovaná existence vánoční oblevy. bývá v novějších pracích zpochybňována. Některé singularity jsou zachyceny v povětrnostních pranostikách. Vzduch ekvatoriální. Synoptický vzduch rovníkový vzduchová hmota vymezovaná někdy geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty nad teplým oceánem nebo nad rozsáhlými oblastmi pralesů v rovníkové oblasti. Může též vznikat transformací tropického vzduchu přinášeného pasáty do blízkosti rovníku. Jeho výskyt je typický celoročně pro ekvatoriální klima, v teplé části roku dané polokoule pro subekvatoriální klima. Ekvatoriální vzduch se vyznačuje velkou měrnou vlhkostí vzduchu, průměrnou měsíční teplotou vzduchu při zemi zpravidla kolem 27 C, s velmi malým ročním chodem. Jedná se o výrazně instabilní vzduchovou hmotu, pravidelně se zde tvoří vydatné tropické deště doprovázené bouřkou. Zdroj: Elektronický meteorologický slovník 23 Na samotě není nic ušlechtilého, vysvětluji své imaginární kočce a vracím do lednice víno místo mlíka. Atmosférické vrstvy musí zůstat neporušené, abyste byla šťastná, vyplňuje mi doktor čas při čekání na výtah, exosféra troposféra, venku se opírám o dopravní značku, abych se mohla nadechnout. Terapie se nedaří, zdravím svou kočku, skloním se, pohladím sinusoidu, prohnutý hřbet, a jdu do lednice pro mlíko. Alžběta Luňáčková (nar v Ostravě) doposud publikovala časopisecky v Hostu, Tvaru, Souvislostech, Protimluvu, Welesu a týdeníku Respekt. V letech 2018 a 2019 byly její verše zařazeny do antologie Nejlepší české básně. Pracuje jako copywriterka a korektorka. Žije v Praze.

35 (Rukopis nalezený ve stroji času) Na počátku roku 2001 se početné davy diváků se zájmem shromáždily mezi romantickými rozvalinami Cohen's Garage, v místě, kde druhdy stával New York, aby byly svědky pěstního souboje mezi dvěma vyhlášenými hvězdnými přeborníky v oboru podivné povídky Dvouhlavňovým Bobem, Postrachem planin, a Knokaut Berniem, Vyjícím vlkem ze Západního Shokanu. [Vlk právě čerstvě absolvoval korespondenční kurz tělovýchovy, který mu prodal pan Arthur Leeds.] Před zápasem požádal o věštná znamení ctihodný tibetský láma Bill Lum Li, jenž invokoval předvěkého hadího boha z Valusie a nalezl nepochybná znamení vítězství, a to pro obě strany. Zmrzlinu se pokoušel prodávat Wladislaw Brenryk a péči o soutěžící měli převzít oficiální lékaři, dr. D. H. Killer a dr. M. Gin Brewery. Gong zazněl ve 39 hodin, načež vzduch zrudl krví boje, již přehojně rozstřikoval všude kolem jistý vlivný texaský majitel jatek. Velmi vbrzku bylo lze konstatovat první nefalšovanou škodu oběma soupeřícím borcům se začalo viklat několik zubů. Jeden dokonce po ležérním Dvouhlavňákově direktu odletěl Vlkovi z úst a opsal parabolu k Yucatánu; po spěšně vyslané expedici jej nalezli pánové A. Hijacked Barrell SMYČKA MEDÚZY A JINÉ PŘÍBĚHY Zápas, jenž ukončil století H. P. Lovecraft (napsáno s R. H. Barlowem) TEXTY 35 a G. A. Scotland. Tento incident využil eminentní sociolog a bývalý básník Frank Chimesleep Short, jr., jako podklad pro proletářsko-propagandistickou baladu se třemi záměrně defektními verši. Mezitím jistý potentát ze sousedícího království, pan Effjay z Akkaminu (také známý, hlavně sám sobě, jako amatérský kritik), vyjádřil prudké znechucení nad technikou zápolících, zároveň však kšeftoval s jejich fotografiemi (a na snímcích byl v pozadí i on sám), a to za pět centů za kus. V kole druhém Shokanský šokovač svou statnou pravačkou napálil Texasana do žeber a zamotala se mu až ve střevech; díky tomu mohl Dvouhlavňák zasadit několik výmluvných ran na protivníkovu nechráněnou bradu. Bob byl nemálo znechucen zženštilou ukňouraností, kterou projevili mnozí přihlížející, když se do daleka kolem ringu rozletěly svaly, žlázy, chlístance krve a kousky dalších tkání. V tomto kole výtečná časopisecko-obálková anatomka, paní M. Blunderageová, zachytila zápasníky jako dvojici čilých nahotinek pod tenkým závojíčkem vhodně se kroutícího tabákového dýmu, zatímco zesnulý pan C. Half- Cent vytvořil črtu tří Číňanů v hedvábných kloboucích a s galošemi neboť takové bylo jeho vlastní, originelní vidění šarvátky. Mezi amatérskými kresbami čněla jedna, již pořídil pan Goofy Hooey; později si získala slávu na výroční kubistické výstavě jako Abstrakce vyhubené pudlovny". Ve třetím kole začal být zápas opravdu drsný, Shokanský šokovač svému hraničářskému soupeři zcela oddělil od těla několik uší a dalších tělních přívěsků. Dvouhlavňový Bob, poněkud rozezlen, kontroval několika krajně ostrými ranami, tím z útočníka osekal řadu fragmentů, ale dotyčný přesto dál bojoval za pomoci všech zbylých údů. V této fázi diváci jevili znaky nemalého neklidu a rozrušení na řadě míst došlo k jejich pošlapání a zkrvavení. Ty nejčilejší účastníky převzal do opatrování pan Harry Brobst z Butlerovy nemocnice pro duševně choré. Reportáž o celé události pořizoval p. W. Lablache Talcum, jehož text poté redigoval Horse Power Hateart. Po celý večer si poznámky pořizoval šl. Le Comte d'erlette, hodlaje je použít do dvousetsvazkového cyklu románů proustovského rázu, jenž se bude jmenovat Zářijové ráno a jejž ilustracemi doprovodí pí Blunderageová. Pan J. Caesar Warts často interviewoval oba zápasníky a všechny významnější diváky, jako suvenýry při tom získal (po vzrušené potyčce s Effjayem) podepsané žebro Dvouhlavňového Boba, výtečně zachovalé, a tři nehty Vyjícího vlka. Světelné efekty vyráběla firma Electrical Testing Laboratories pod dohledem H. Kanebrakea. Čtvrté kolo se protáhlo na osm hodin, a to na žádost oficiálního výtvarníka p. H. Wanderera, který si přál do svého zobrazení Vlkovy poničené fyziognomie začlenit jisté fantasy stínování, včetně několika nadpočetných detailů, jež mu dodávala imaginace. Vyvrcholení přišlo v kole pátém, když Texaský trhač prohnal svou levačku zcela skrze obličej Bojovného Bernieho a oba borci se svalili na zem. To vyhodnotil rozhodčí Robertieff Essovitch Karovsky, vyslanec Moskevské říše jako konec utkání; kromě toho vzhledem k žalostnému stavu Shokanského šokovače prohlásil jmenovaného za v zásadě zlikvidovaného jako třídu podle marxistické ideologie. Vyjící vlk vznesl úřední protest, který byl promptně zamítnut z toho důvodu, že byly konstatovány všechny charakteristiky úředně potřebné k prohlášení za mrtvého. Gonfaloniéři odtroubili fanfáru pro vítěze a technicky poražený byl svěřen do péče úředního pohřebního zmocněnce pana Teaberryho Quince. Během ceremonií technická mrtvola odkráčela dát si kousek boloňského salámu, ale přesto byl pro účely rituálu zřízen vkusný náhrobek. Pohřebnímu procesí jel v čele vesele vyzdobený smuteční vůz, jejž řídil Malik Taus, Paví sultán, který seděl na kozlíku v uniformě absolventa West Pointu a v turbanu a zdatně převedl spřežení přes několik působivých proutěných překážek a kamenných zdí. Asi tak v půli cesty na hřbitov se k průvodu připojila i mrtvola, jež usedla na kozlík vedle sultána Malika a dojídala sendvič s boloňským salámem kvůli rozměrnému břichu stejně nebylo možné ji do narychlo vybraného hrobu dostat. Vhodnou smuteční píseň zahrál maestro Sing Lee Bawledout na pikolu, pro tuto příležitost byla vybrána slavná árie Nikdy nerozplácni mouchu" od pánů De Silvy, Browna a Hendersona, z jejich staré kantáty Jen si to představ. Jedinou drobností, na kterou se při pohřbu zapomnělo, bylo uložení do hrobu, v čemž přítomným zabránila znepokojující zvěst, že oficiální výběrčí vstupného slavný finančník a vydavatel Ivar K. Rodent, Esq. utekl s celým výtěžkem akce. [Tohoto opomenutí litoval především reverend D. Vest Wind, který byl tím pádem nucen odejít, aniž by proslovil dlouhé a dojímavé kázání redakčně upravené přímo pro tento obřad z bývalého proslovu proneseného na pohřbu jeho oblíbeného koně.] Reportáž pana Talcuma o této události, již ilustroval proslulý malíř Klarkash-Ton (který esotericky zachytil rohovníky jako dvě houby bez kostí) byla otištěna poté, co ji opakovaně odmítl nelítostný redaktor časopisu Splácaniny z Větrného města jako slovní útok W. Peterem Chefem [pod typografickým dohledem Vresta Ortona]. A díky úsilí Otise Adelberta Klina byl výsledek konečně uveden do prodeje v knihkupectví Woholill & Shloh, přičemž tři a půl výtisku se konečně také udaly prostřednictvím lákavé katalogové anotace, kterou sepsal Samuelus Philanthropus, Esq. V reakci na tuto nevídanou poptávku byl text reprintován p. De Meritem na polychromních stránkách Wurstova periodika Weakly Americana pod titulem Vyšla věda z módy?; aneb Dealeři v garáži". Nicméně v oběhu nezůstaly žádné výtisky; všechny, jež neuchvátili fanatičtí bibliofilové, totiž uchvátila policie, a to v návaznosti na žalobu pro urážku na cti podanou Vyjícím vlkem, který byl po několika odvoláních u Mezinárodního soudního dvora uznán nejen oficiálně za živého, ale také za jasného vítěze zápasu. Howard Phillips Lovecraft ( Providence Providence) byl americký básník, spisovatel, esejista a amatérský žurnalista věnující se literární tvorbě v oblasti fantasy, SCI-FI a především hororu, které kombinoval v tehdejším oblíbeném žánru weird fiction. Lovecraft se nicméně po celý život potýkal s finančními obtížemi, které řešíval ghostwritingem. Měl pověst výstředního samotáře, laskavého přítele i nesmírně sečtělého učence, jenž se zabýval rozsáhlým amatérským studiem astronomie, chemie, geologie, historie, filosofie, antropologie, literatury i architektury.

36 36 BLOG / KULTURNÍ KURÝR Voni se snad všichni zbláznili! Kdo voni? Ále, lidi z gymplu. Domlouváme se od tý doby, co padl nouzovej stav, že se někde konečně sejdeme. A víš, co vymysleli? Že půjdeme ke Kláře domů a uvaříme si kafe. No, a proč by ne? Nechci kafe, nechci čučet někde v obýváku ani v kuchyni, na dvorku. Chtěla bych přeskočit plot a jít konečně mezi lidi! Jen tak s nima bejt, povídat si, blbnout, jo, klidně hodně blbnout a hodně kecat, přehánět, smát se. A dát si pivo! Pivo! Od kdy máš ráda pivo? nadechnu se automaticky, ale pak tu rodičovsky pitomoučkou repliku rychle spolknu. Je fakt hodně pitomá. A zbytečná. Pivo není v tomhle dialogu přece žádná vášeň, ale symbol. Je to to všechno, co jsme v minulých měsících nemohli, nesměli, nechtěli, báli se dělat. Ježíš, a že toho teda bylo! Kdo ještě nedávno ironicky zpochybňoval nouzový stav, který pro nás vláda na jaře připravila, s tím, že by takové opatření mělo sloužit k jiným účelům, než aby usnadnilo ministerstvům snadnější nákupy předražených pomůcek, notabene, když těch pomůcek jsme úplně na počátku, aspoň podle premiéra země, měli dostatek, dostal konečně pádnou odpověď. A přišla ze západu Čech. Dvaatřicetiletý bezdomovec Václav Šupka kradl v supermarketech. Nejprve byl chycen s dvěma koblihami. To mě zarazilo, že se ještě prodávají, myslel jsem, že už dávno jsou registrovaným majetkem Hnutí a rozdávají se automaticky zadarmo. Možná to ale platí jen pro členy Hnutí a příznivce, možná jen v čase voleb. Když se v tom nevyznám já, který sleduje KURÝROVA TORNA Za dobré vysvědčení knihu! aneb Pět zajímavých knih pro mladé čtenáře Česká literatura pro děti ve svých nejlepších dílech byla a je pojmem přesahujícím naše literární i ty skutečné státní hranice. Platilo to v meziválečném období, stejně jako v socialistických i polistopadových časech. Naši autoři i ilustrátoři vytvářejí artefakty, které dokáží malého i velkého čtenáře ohromit či polapit slovem i obrázkem, jež musejí společně vytvářet nedělitelný vzájemně komunikující celek. K úspěšným tvůrcům patřil i Jiří Kahoun ( ), autor dlouhé řady textů pro děti, který prorazil se svými Příběhy včelích medvídků i na televizní obrazovky. Nakladatelství Euromedia Group nyní posmrtně po- BLOG POJĎ NA PIVO! Jako kdyby mi viděla do hlavy, usměje se, zaloví v košíku a vetkne mi do vlasů karmínově červený šperk. Kdy jsem se naposledy zdobila náušnicemi z třešní? Kdy jsem měla čas jen tak sedět v trávě pod stromem a ochutnávat? No, ty poslední měsíce byly náročný, ale mělo, vlastně má to přece i jistý pozitiva, ne? Po-zi-ti-va? slabikuje zvolna, vzpurně, ironicky. Co slabika, to jedna lesklá červeňoučká kulička do pusy. Křup, křup, křupají. Prosim tě, jaká po-zi-ti-va? Spoustu pozitiv! Já třeba zjistila, že se pracovní porady dají dělat rychle, účelně, přes obrazovku. Podobně bleskově pak taky vyřídím velký nákup a když už musím pro mlíko a rohlíky, mám radost, že se lidi v sámošce nehrabou v regálech s pečivem špinavýma rukama. Všichni mají rukavice. Nešťouchají do sebe, neútočí s vozíky, udržují odstup. U doktora taky nestojí dlouhá nervózní fronta, ale světe div se naučili se objednávat pacienty na čas. Tramvaje se otevírají bez dotyku a taky jezdí skoro bez lidí. Liduprázdný ulice, nábřeží, Václavák i Staromák. To se ti taky líbí? Aspoň jsme si zase jednou a zblízka prohlídli Mánesův kalendář na orloji, pozdravili se s apoštoly. A prošli v klidu, zvolna Karlovou i Husovou ulicí. Žádné matrjošky, žádná trdla se zmrzlinou. A ten sluncem zalitý Karlův most! Neříkej, že to nebyla nádhera, vždyť jsme se mu celé roky kvůli zástupům turistů vyhýbali. Jo, jo, Praha je teď krásná, to se nepřu. Vlastně jsem ji takovou ještě nežila. A taky jsem snad nikdy neměla tolik času sama pro sebe. Přečetla jsem kupu knížek, ušila si šaty, spoustu roušek. Stovky roušek. V NOUZI ZAVŘEŠ NUZÁKA denně televizní zprávy s kávou u rozparáděného krbu domácí pohody, jak se v tom člověk, který přespává na lavičkách či pod mostem, v nejlepším případě na ubytovně. Podruhé chytili bezdomovce s jedenadvaceti čokoládami v celkové hodnotě 1012 korun. Šupka sladkosti v objemu karetního oka vysvětloval tím, že je potřeboval na drobné úplatky pro ty, kteří mu něco vyperou, nechají ho přespat, zkrátka běžné služby pro lidi bez domova. Účet je díky nouzovému stavu drsný. 26 měsíců natvrdo. Zpráva proběhla médii, pár komentátorů, jako já nyní, se nad tím pozastavilo, někdo třeba i povytáhnul obočí. A konec. Nic se nestane a Šupka půjde bručet. Ve vší šílenosti té zprávy je i cosi dobrého. Můžeme si definitivně sbalit iluze, které jsme o naši společnosti měli a stavěli si je posledních třicet let. Dopracovali jsem to tak daleko, že v nouzi zavíráme do kriminálu lidi, kteří jsou v nouzi. Jistě, je to zvrácené, ale není to bez logiky. Během jarního branně-bezpečnostního cvičení jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když se zavřou hranice, totiž že všude dobře, ale doma nejlíp. Docela obstojně jsme se naučili šít roušky, které brzy získají status chráněného místa původu a cizinci je na Staroměstském náměstí budou kupovat stejně jako ruské placaté čepice a skleněné vázy. Pochopili jsme, že nikdo neví nic víc než my. A je to mýtus věřit odborníkům, politikům nebo plukovníkům. Všichni jsme na KULTURNÍ KURÝR Pověst chilského spisovatele Roberta Bolaňa, jakožto svébytného a originálního pokračovatele velmi populární vlny latinoamerických spisovatelů, povýšily na opravdu globální hvězdu až překlady jeho románů do angličtiny a pak jak už to bohužel bývá i Bolaňova předčasná smrt v roce Od té doby je Roberto Bolaňo chápán a stále objevován jako jeden z opravdových mistrů současného románu a zejména díky neúnavné a objevitelské péči překladatelky Anežky Charvátové je jeho dílo v posledních desetiletích představováno i u nás. Po Bolaňových nejhlavnějších a dodejme i nejambicióznějších románech Divocí detektivové (česky 2008) a 2666 (česky 2012) a po řadě menších novel vychází v současnosti novela Amulet, napsaná v roce 1998 a vydaná o rok později. Co vlastně může člověk, který nebyl zatím fenoménem Bolaňo políben, od Amuletu očekávat? Především sugestivního vypravěče a velmi časté odbočky se snahou o zachycení nálad, vůní a chutí poválečného světa. Děj Amuletu se odehrává A já viděla konečně Skleněný pokoj, Mladého papeže i Bezvědomí. A umyla jsme okna, vypolstrovala křesla, zasázela afrikány, ledovky a muškáty. A přitom si povídala celé hodiny s babičkou. A představ si, dokonce se mi snad podaří včas zavařit i tyhle třešně. Zalovím v košíku. Vetnu jí do vlasů karmínový šperk a do úst vložím sladkou pilulku. Zářivě červená šťáva barví ruce. Křup, křup. Od sousedů zavoněly pivoňky a jasmín, vysoko na obloze přeletují rorýsi a ve větvoví nad našimi hlavami se honí rodinka sýkorek. Zakloním hlavu, zavřu oči. Ještě chvíli se nechat hladit tím klidem, vůní, vysokou trávou. Ještě chvíli, chvilinku... Tak a teď vztyk! Na co čekáš? Támhle na rohu včera otevřeli zahrádku. Jasně! Taky mám už hroznou chuť na pivo. Irena Jirků KRITIKA / DALŠÍ PŘÍBĚHY SUGESTIVNÍHO VYPRAVĚČE v Mexiku od poloviny šedesátých let a je inspirován skutečnou událostí. V roce 1968 se při střetech s armádou schovala na dámských záchodcích okupované univerzity jedna ze studentek, která zde přečkala řadu dní. Bolaňo použil tento motiv ze skutečnosti a na místo studentky dosadil na opušt ě n é z á c h o d ky svébytnou a halucinující skoro bezdomovkyni jménem Auxilio Lacou- stejně vratké kocábce nevědomí. Při podzimní vlně, jestli doopravdy dorazí, se pak už můžeme plně soustředit na to, aby země v nouzi šlapala na pedál efektivity a jela na plné obrátky. Zamakáme, ať se v Senátu klidně staví na hlavu, abychom bezdomovce mohli zavírat rovnou, nebudeme čekat až ukradnou rohlík nebo pár koleček gothajského, na to není čas. Po nich samozřejmě Romy, zpívat a tančit můžou ve Valdicích. Vietnamce, šicí stroje jim znárodníme, důchodce, protože důchodová reforma je vzdálenější než Mars. A tak dále, a tak dále. To by na tom bylo, abychom z čínského viru něco nevyždímali. Petr Minařík Roberto Bolaňo: Amulet. Přeložila Anežka Charvátová, Praha, Argo 2020.

37 KULTURNÍ KURÝR 37 Pro starší dětské čtenáře je určena dobrodružně-humoristická kniha prozaika Marka Tomana nazvaná Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse, poctivého piráta ve službách madam M. (Baobab) Na své si v ní přijdou milovníci námořních dobrodružství, jeture. Ta se sama překřtila na matku všech mexických básníků a je to dobrá duše a múza kulturního (a dodejme, že často nočního) světa Mexiko City. Tím, že se Auxilio octne sama na záchodcích okupované univerzity, je odsouzená najednou být bez lidí, bez společnosti, která ji dávala smysl a pro kterou ona žila, byla určitým talismanem a maskotem. A tak uprostřed hladu, vyčerpání a stresu začne Auxilio vzpomínat na to, jak se dostala do Mexika a zároveň začne mít i vize z budoucího směřování kulturního světa Mexika po revolucích. Není to jednolitý proud mluvení, jako spíš směs drobných příhod a útržků, které mnohdy vlastně nemají samy o sobě ani pointu, ovšem dohromady ukazují svět. Svět pestrý, plný tajných géniů, zapomenutých básníků nebo šílených malířů. Svět další svobodné avantgardy, která si žije navzdory všemu světu, aby propadla do zapomínání a byla přepsána avantgardou novou, přicházející po ní. Ale nebyl by to Roberto Bolaňo, kdyby podobně jako v předešlých románech i zde nedodal trochu toho koření autobiografie. V Amuletu napsal a ukryl příběhy i o sobě a o své paměti na to, jak vypadal konec šedesátých let v Mexiku, kde i když rodem Chilan žil. Potkáme tu jeho alter ego, postavu básníka Artura Belana, který se s vypravěčkou Auxiliou setkává. Belano je hlavním hrdinou Divokých detektivů a vypravěčem románu 2666, takže to jen ukazuje, jak v Bolaňovském vesmíru souvisí jedna kniha s druhou a jeden život je představován z různých stran. Je zajímavé, jak Bolaňo dovede být neustále aktuální například když naznačí až antický příběh o jisté nemožnosti návratu a o proměnách, které neustále přicházejí a člověk nemá šanci je ovlivnit. Arturo se vrací po pádu chilské politiky Salvadora Allendeho v roce 1974 zpět do Mexika a je někdo jiný Chci říct: byl stejný jako vždycky, ale někde v hloubi se v něm něco změnilo nebo vyrostlo nebo se najednou změnilo i vyrostlo. Chci říct: lidi, kamarádi se na něho začali dívat, jako by byl jiný, ačkoli on byl stejný jako vždycky. (s. 65) Každý, kdo si prošel odchodem na delší dobu (ať už za prací nebo do exilu nebo na zkušenou) ví, o čem se tady mluví. Zároveň ale Amulet stejně jako další Bolaňovy knihy klade jisté nároky bere si z vás trochu času, trochu vás vysaje a trochu pak macešsky odhodí. Vzhledem k situaci, kde a kdy se kniha odehrává, jsou některé interní vtipy a popsané vztahy s existujícími i neexistujícími postavami trochu obtížněji vysvětlitelné pro běžného nemexického čtenáře. Třeba zcela mimoděk pronesená replika o tom, jak by to mohlo vypadat, kdyby spolupracoval Rubén Darío s Vicentem Huidobrem, je velmi vtipná ale hlavně pro hispanisty. U nás by se dalo říct, že podobně inspirativní by byla spolupráce třeba Jaroslava Vrchlického s Vítězslavem Nezvalem. Stejně tak popis hlavního města Mexika je leckdy strohý, ale strhující o to víc pro ty, kdo v Mexico City byli Možná v těch postavách, příbězích a světě až bezohledně svém lze najít příbuznost s postavičkami Hrabalovými, s Bondym nebo s Hanťou: jejich je totiž Auxilio evidentní jihoamerická sestřenice. Berme to prosím jen jako nadsázku, ale i jako doporučení řekněme stylové Bolaňo je zkrátka stejně svůj a stejně originální a je radost v něm někdy bloudit a nechat se spálit jeho leckdy až šílenou imaginací. A i když Amulet bude vždy až ta další kniha v řadě po jeho hlavních románech, stojí za to po něm někdy sáhnout a nechat se trochu nabít jihoamerickým temperamentem a vyprávěním o stálém příchodu nových a nových básníků a umělců. Michal Jareš ČTĚTE, POSLOUCHEJTE, SLEDUJTE... Vsiský historik vydal knížku o partyzánském protifašistickém odboji v Evropě Tvrdý život v šumavském ráji Měsíc říjen se chýlil ke konci. Hory, vroubící šumavské planiny, se přioděly v bílý plášť, mrazivé větry se honily už po delší dobu přes Karel Klostermann: V ráji šumavském. Radioservis Formát CD a mp3. Celkový čas 5 hodin 32 minut. Rodák ze Vsiska, historik a vedoucí Katedry společenských věd PdF UP Pavel Kopeček (1971) vydal další odbornou publikaci, v níž tentokrát mapuje historii protifašistického odboje v letech v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo. Nejvýraznější pozornost je přitom věnována protifašistické rezistenci ve střední Evropě, tj. v Polsku, Protektorátu Čechy a Morava, Německu, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. K doplnění celkového pohledu je rovněž popsána činnost odbojových hnutí i v dalších částech Evropy na okupovaných územích Sovětského svazu a Balkánu, ve Skandinávii, v západní Evropě i ve spojeneckých a satelitních státech nacistického Německa. Cílem je přitom postihnout společně rysy, ale i rozdíly, které provázely existenci ilegálních hnutí v průběhu druhé světové války v jednotlivých evropských regionech. AUDIOKNIHA Pavel Kopeček: Evropa v plamenech. Protifašistický odboj v období druhé světové války se zaměřením na region střední Evropy. Praha, Epocha 2020 otevřené pláně. Ledovým svým dechem ničily zbytky rostlinstva. Zdálo se, že zima toho roku, roku tisícího osmistého sedmdesátého, nastoupila svou vládu a že bude neobyčejně tuhá. Tak začíná román Karla Klostermanna V ráji šumavském. Již jeho první věty dávají tušit, že název slibující idylu je ironickým komentářem obrazu, který se čtenáři nabízí. Příroda, mocnější než každý lidský úmysl, dává od počátku najevo, v jaké tónině se ponese vyprávění o životě v Horním Pootaví a Povydří, v krajině mezi Kašperskými Horami a Horskou Kvildou. A přitom vše vypadá tak nadějně. V šumavských lesích jsou tisíce mrtvých stromů, následky vichřice (je to táž ničivá síla, jež korunuje předchozí Klostermannův román Ze světa lesních samot) a kůrovcové kalamity. Práce bude víc než dost! V kontrastu k výstražnému, temnému akordu znějícímu z šumavských lesů se před námi rozehrává příběh sebevědomí, lehkomyslnosti a pýchy, jež ničí jednoho člena rodiny Podhamerských po druhém. Jako by v tom českém realistickém románu zněla v rachotu prvé vydalo jeho pandí příběh nazvaný Medvídek PoPo, který mohou rodiče číst svým potomkům starším pěti let. Subtilní příběh malého medvídka a jeho babičky je rozdělen do několika epizodních kapitol, v nichž malý hrdina sbírá první životní zkušenosti v lese i v kontaktu s jinými zvířecími kamarády. Poznává zákonitosti dne i noci, vydává se po stopách pandího tajemství. Knížku doprovázejí jemné celostránkové ilustrace A. F. Holasové umocňující atmosféru nekonečnosti hlubokého lesního hájemství i důvěrnou blízkost dospělé pěstounky. Pouhých třicet let má tukoní mámastvořitelka Oksana Bula, ukrajinská výtvarnice a ilustrátorka dětských knih, která s tukoními motivy na pohlednicích, v kalendářích, na tričkách či brožích prorazila po celém světě. A kdo jsou vůbec tukoni? Kouzelné bytosti pečující o les a jeho nájemníky. Někteří z nich mají na starosti stromy, jiní květiny, další zase zvířátka, popřípadě jsou i tací, kteří pro lesní obyvatele vymýšlejí hry nebo je ukládají k zimnímu spánku. Právě tuto roli plní v posledně vydaném titulu Jedlička se narodila (HOST) tukoň Zimníček. Jeho úkolem je najít zimní jedličkovou solitérku. Zatímco její sestry se rodí v letních měsících, ona přichází do světa, který se do posledního tvora obléká do bílého hávu. Popsat tukoně není vůbec jednoduché. Nepřipomíná žádné dětem dobře známé zvířátko, snad jen náznakem vykazuje spříznění s nějakým výřím rodem. V jemně pastelově kolorovaných plochách kopírujících barvy ročních období se pod tukoníma packama mění hranostajové, lišky, zajíci či sobi v bílá stvoření šťastně žijící v klidu a míru pod kouzelným vlivem nalezené zimní jedličky. Tak tohle by se u nás v Hluboké myší dírce nemohlo stát! tak zní nejoblíbenější replika hrdinky pohádkové knihy Petra Chudožilova nazvané Myší knížka, kterou ilustracemi doprovodila Zuzana Bočkayová Bruncková a vydalo nakladatelství Albatros. Protože v pohádkách je možné téměř všechno, pokud to má samozřejmě svou žánrovou logiku, stalo se, že jednomu muži se při návštěvě bavorského městečka Hluboká myší dírka schovala v kapse kabátu mluvící myška, jež se představila aristokratickým jménem Charlotte. Skutečně nebyla jen tak obyčejná! Velmi inteligentně promlouvala nejen k nově ochočenému lidskému bratránkovi, ale třeba i k celníkovi, který ji kontroloval při návratu do mužova domovského Švýcarska. V novém domově zdolávala za pomoci svého člověčího parťáka běžná každodenní dobrodružství (s novinami, se sýrem, s žížalou, se zmrzlinou, se zlou vránou), ale dokázala pomáhat i zbloudilým Ufonům, napravit televizního lupiče či navštívit v kouzelném kufru myší nebe. Nakonec ji přemůže jediný silnější sok stesk po domově

38 38 KULTURNÍ KURÝR jichž rodiče i prarodiče byli odkojeni Rob e r t e m L o u s i e m Stevensonem a jeho Pokladem na ostrově, popřípadě Robinsonem Crusoe Daniela Defoa. Český romanopisec však do tradičního pirátského nápoje, v němž zapáchá střelný prach, po palubě korzují drsní chlapáci a v pozadí hučí rozbouřené moře, přimíchal trochu té literátštiny. Hlavní hrdina, který se stal vinou své neposlušnosti obětí únosu, musí psát pro hrozného kapitána Bloodyho B. knihy a parťák Kniha je má vysázet, aniž by k tomu měl potřebné tiskařské prostředky. A tak Týdlo, jak mu pirátští kumpáni říkají, musí převypravovat knihy, se kterými se ve svém životě seznámil, biblí počínaje a Komenským konče. A protože ani u svých dnešních čtenářů nepředpokládá stoprocentní znalost literárního kontextu, pojmů či slovíček, s nimiž se běžně nepotkává, nabízí mu téměř na každé stránce pomocný výkladový slovníček. Vtipnými, stylově roztržitými obrázky s nezapomenutou dětskou linkou knížku doplnila Magdalena Rutová. Zatímco předchozí svazek pozval čtenáře do světa literární fikce, Slavné bitvy českých dějin (Grada) středoškolského profesora dějepisu Jana Kvirence mapují události skutečné české historie. Patrick Melrose Drama, 2018, minisérie 5 epizod šumavských hromobití ozvěna antických příběhů plných marného lidského snažení, zbytečné vzpoury a drtivé tragiky. A stejně jako první díl volné Klostermannovy šumavské trilogie končí i tato kniha kataklyzmatem tentokrát ohněm, který sežehne zbytek majetku sedláka Podhamerského. Rokle se podobala pekelnému jícnu. Zakryl si obličej dlaněma. Jeho bohatství, jeho poslední naděje se zřítila vniveč, neodvratně, neodvolatelně. Syrovost činů Klostermannových hrdinů, naléhavost a opravdovost jejich vášní, barvitost přírodních obrazů, to vše je vhodným podkladem pro úpravu románu do zvukové podoby. Dramatizace se v roce 1991 ujal zkušený rozhlasový redaktor a dramaturg Jaroslav Pour, pro něhož to byl spolu s dramatizací Škvoreckého Zbabělců vydařený a zasloužený návrat k rozhlasové práci po nucené dvacetileté odmlce. Rozhlasová dramatizace šumavského románu z roku Režie: Petr Adler. Osoby a obsazení: Vypravěč Miloš Hlavica, Adam Pavel Pípal, Nany Taťjana Medvecká, Rezla Jana Paulová, Sepp Josef Patočka, Greger Martin Růžek, Slivka Otaka Brousek ml., Polauf Roman Hemala, Revírník Petr Pelzer ad. Milan Pokorn SERIÁLOVÉ ÚNIKY V DOBĚ KARANTÉNY II. záhadnou dívku s nadpřirozenými schopnostmi a rozpoutají kolotoč událostí, které se už nedají zastavit. Musí prchat před různými nástrahami v podobě vládních agentů a děsivých monster. Tento seriál je prostě mysteriózní laskominka. Jednoduchý příběh postavený na sympatických hrdinech, záhadě a poctivém vypravěčství. Je to osmdesátková nostalgie, která potěší fanoušky hororových a mysteriózních klasik. Není to vulgární, je to vtipném, dobře vymyšlené i zahrané. Potěší fanoušky tajemna všech věkových kategorií. Most (Bron) Krimi, , 4 série Nabízejí zasvěcený a napínavý pohled na 44 válečných konfliktů, jež se odehrály na našem území od 7. do 19. století. Malí náruživí historikové jsou zavedeni přímo na bitevní pole, stávají se spoluaktéry příběhů o válečných taženích, studují dobové autentické prameny, zprávy i kronikářské zápisy. Ať se nám to líbí nebo ne, vítězná či prohraná bitva vždy bezprostředně ovlivnila život zcela obyčejných lidí v daném prostoru, či dokonce celého státního systému. Vítězným vojevůdcům přinášela vavříny, prestiž, moc a nesmazatelný zápis do historie. Poražení bojovníci, pokud přežili, nesli následky svého politického neúspěchu často až do hořkého konce. Autor, mj. dějepisný metodik, v knížce navazuje na předchozí titul Panovníci českých zemí. Život a příběhy, který připravil společně s Michalem Vaněčkem a výtvarníkem Václavem Rážem. V obou svazcích správně předpokládá, že zpřítomnění historie pro děti je především dramaticky atraktivním vyprávěním Petr Hanuška Narodit se se stříbrnou lžičkou v ústech může být prokletí. Připravte se na čistou pravdu o britské smetánce. Tato minisérie sleduje Patricka Melroseho od jeho privilegovaného, ale hluboce traumatického dětství, přes těžkou závislost na návykových látkách v mládí, až po konečné zotavení. V titulní roli Patricka Melrose se představuje Benedict Cumberbatch. Téma zneužívání v mládí a jeho následků zní drsně a odporně, ale Benedict Cumberbatch to zvládá s elegancí sobě vlastní. Jeho postavě nechybí humor, schopnost sebereflexe a sarkasmu. Vynikající minisérie, přestože se tu řeší těžká témata, jako je závislost, sexuální obtěžování rodičem a rozpad rodiny, potažmo člověka, dokáže seriál zároveň pobavit. V současné době můžete seriál vidět na programu ČT art. Stranger Things Mysteriózní/sci-fi, , 4 série Když se jedné noci v malém městečku při cestě domů ztratí chlapec Will, život jeho kamarádů a rodiny se obrátí vzhůru nohama. Vydají se Willa hledat na vlastní pěst, ale místo něj narazí na Název seriálu je odvozen od impozantní stavby, která přes moře spojuje dánskou Kodaň se švédským městem Malmö. Na tomto mostě se jedné noci objeví mrtvola, což svede dohromady dva naprosto odlišné vyšetřovatele z obou měst. Záhy se ukáže, že tato vražda byl jen začáteční čin pachatele, který svými činy hodlá poukázat na neduhy společnosti. Jde o výtečnou skandinávskou koprodukční krimi vysoké kvality. A seveřané detektivky odjakživa umí. Dva kriminalisté ze dvou sousedních zemí, které se až tak nemusejí, si to ze začátku dávají pěkně sežrat. Není zde nouze i o úsměvné situace, ale častěji vám bude běhat mráz po zádech. Seriál Most má žánrově všechno. Napětí, poutavost, dánsko-švédskou řevnivost i seversky chladnou depresivní atmosféru. Vendula Vránová

39 Holubice a had Shelby Mahurin Z ELLINA ČTENÁŘSKÉHO DENÍKU Dvůr trnů a růží Sarah J. Maas KULTURNÍ KURÝR 39 Projekt Kronos Pavel Bareš Žánr: fantasy O čem? Lou před lety utekla od čarodějnického společenství a skryla se v ulicích města Cesarine. Avšak lidé tady čarodějnice upalují. Reid zaslíbil svou duši církvi a žije podle jediného pravidla: nenecháš čarodějnici naživu. Společně se nikdy nemají setkat, ale zákeřný úskok je nečekaně spojí ve svátosti manželství Jak to vidím? Dnes vám doporučím jednu ze svých nejmilejších fantasy knih. Celý svět je inspirovaný Francií a vyskytují se zde i slovíčka z tohoto jazyka. Lou je drzá a sarkastická a vy nemůžete jinak, než si je zamilujete. Hate to love romantika, která je tady velmi dobrá, což je velké plus. Velmi zajímavá je i magie, o které se dozvídáme. Za zmínku také stojí vtipné zvraty a čarodějnická kultura. Pokud si ji přečtete, nebudete se moct odtrhnout! Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může nabídnout svůj specifický pohled na život kolem nás. Ve světě, který je hnán neustálou honbou za něčím novým, jiným a zvláštním, však může četba literárních děl být i zpětným zrcátkem, v němž se můžeme něco dovědět o tom, jak žili a mysleli naši předci. Takovýmto průhledem do minulosti se přitom mohou stát nejen špičková díla, ale také dokonce častěji ty projevy umělecky průměrné literární produkce, které vyrůstají z někdejších myšlenkových stereotypů. Neboť právě tyto nás mohou překvapit tím, jak jsou životaschopné i v našich časech. I my totiž často U politiků je obvyklé, že říkají něco docela jiného, než si myslí, nebo dokonce, než co je pravda. Ano, i to se děje. A Andrej Babiš je skvělý politik, přinejmenším v tomto ohledu. A ještě k tomu má, přiznejme to otevřeně, trošičku potíže s vyjadřováním. Babišovy proslovy bývají jak jen to říct bývají někdy lehce zamotané. Prostě mluví jako tatar. (Tak a je to venku.) Na současném premiérovi je vidět, že když otevře ústa a skoro už vydá nějaký zvuk, má silnou myšlenku. A ta se snaží dostat ven. Jenže pak se mu tam objeví ještě jedna myšlenka a ta chce ven také. Někdy je těch myšlenek dokonce i víc. Premiér se s tím pere, ale své divoké myšlenky nepřepere. Což je nešťastné, protože nám z toho pak vychází cosi zvláštního a obtížně ucho- Žánr: retelling O čem? Když lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do jiného světa. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu Jak to vidím? V mém úplně prvním článku jsem psala o své nejoblíbenější sérii Skleněný trůn, tuto sérii napsala stejná autorka. Celá kniha je neuvěřitelně čtivá a příběh vás jistě mile překvapí i svými nečekanými zvraty. Celé společenství víl je velmi zajímavé odhadovat, jejich tradice a zvyky jsou neznámé a nové. Taktéž je to jedna z mých oblíbených sérií. Připravila Ella Kukolová, mladá opavská spisovatelka a dopisovatelka MIXZÓNA Archetyp pražské kavárny řešíme stejné problémy jako oni, a to zpravidla stejně špatně, byť za poněkud jiných historických okolností. Naplno jsem si to uvědomil nedávno, když jsem v jednom ze starších českých dramat, ve hře Viléma Wernera Noví lidé, narazil na postavu realistického malíře, která už svým příjmením Závora dává potenciálním divákům najevo potřebu zásadní změny. Zosobňuje dle autora potřebné nové lidi, kteří znají pravdu a jejichž úkolem je zabránit českému národu v tom, aby i nadále bloudil, nadto špatným směrem. Charakteristickým rysem této kladné postavy je, že miluje Prahu. Cituji: Prahu miluji. Dneska jsem vstával už v šest hodin a sypal jsem si to k Národnímu na nábřeží. Pak jsem se dvě hodiny díval nahoru na Hradčany. To je moje pobožnost. Vždycky se v Praze musím takhle pomodlit. / / Toť se ví copak vám Pražákům jsou Hradčany... Současně ale Závora chrlí síru na Pražáky, protože je považuje za hlavní viníky současného neutěšeného stavu. Každý z nich totiž šilhá někam jinam, každý je zamilován do nějakého cizího národa a vzdychá, jak je to někde za hranicemi krásné. Srdcem jste všichni v cizině. Naopak Závorovým programem je: Být srdcem doma, v republice. Největší kumštýři světa se stali velkými proto, že nešilhali nikam do cizího, neboť není hanba vrátit se na křižovatku, když poznáme, že jsme zabloudili. Žánr: sci-fi O čem? Píše se rok 2052, a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City je jedno z posledních existujících měst, v němž ale vypukne nákaza. Ve své nejtemnější chvíli si město zvolí ochránce Jasona Blakea, který si nepřál nic jiného než být hrdinou. Už brzy ale zjišťuje, že se na své cestě za záchranou Attiona City zapletl do mocenských bojů, které vysoce přesahují jeho síly. Jak to vidím? Tento příběh vás již na začátku pohltí mrazivou atmosférou města plného tajemství. Postupně je s výborně vykreslenými postavami odkrýváte a dostanete se Attiona City až pod kůži. Navíc je zde velké množství postav, tudíž i mnoho osudů. Vzhledem ke koronaviru je toto téma aktuální a donutí vás k zamyšlení. Odtud pak Závora nemá daleko k radě, jak se vrátit zpět a pak vydat pozitivní cestou: nestačí klábosit, jako to dělají Pražáci v kavárnách. Musíme také makat, že ano? A kluci se dají ještě dobře hníst. Dám klukovi ránu do hřbetu a narovnám mu páteř / / Tak. A budu se s ním lopotit. To by v tom byl ďas, abych to těm klukům nenatlouk do palic. Moji kluci nebudou slouhové cizinců, za to vám ručím. Přiznávám, že jsem větu začínající slovy Musíme také zfalšoval, když jsem nahradil původní něco dělat dnes frekventovanějším výrazem. Polehčující okolností snad je, že mne k tomu svedla analogie mezi Závorovou argumentací a tím, co v současné chvíli hlásá nejeden český politik. A pro upřesnění historického kontextu: Wernerova hra Noví lidé vznikla bezprostředně po Mnichovu, na podzim roku Vyrůstala tak na jedné straně z odhodlání hájit národní hodnoty proti všemu cizímu a cizáckému a na straně druhé z autorova despektu vůči prvorepublikové liberální demokracii a snahy je nahradit něčím funkčnějším. Jsou-li tedy i mezi námi obdobní noví lidé, kteří nám dívají nejednu ránu do hřbetu, neboť vědí, jak na to, je patrné, že jejích přítomné postoje mají svou historickou tradici a také příslušné hodnotové konotace. Pavel Janoušek, literární a divadelní historik Nerozumíte premiérovi? Použijte náš Babiš Translator pitelného. U předsedy vlády to není ideální. Máme tu přibližně třicet procent voličů, kteří nepotřebují, aby Babiš srovnal svá slova do smysluplných vět. Mají rádi jeho zápal, jeho spravedlivý hněv, kterým jistě bez odpočinku vymetá všechny ty korupčníky ze státní správy a vůbec tady dělá pořádek. Ale my ostatní bychom občas rádi věděli, co to ten člověk, jemuž jsme na docela dost let svěřili stát, vlastně povídá. V takové situaci pomohou technologie. Babiš translator, tak by se mohla taková aplikace jmenovat. Vědci a vývojáři na překladači Babišova jazyka už, doufejme, pracují, ale není to lehká práce, jistě uznáte. Bude jim to trvat ještě dlouho a je nejisté, zda se jim to podaří, zda na to současná úroveň umělé inteligence stačí. Proto se o něco takového prozatím pokusme

40 40 KULTURNÍ KURÝR sami. Za materiál jsme vzali nedávný a znovu poměrně pozoruhodný premiérův rozhovor pro Českou televizi, v němž měl vysvětlit, proč víc nepomáhá živnostníkům, proč jsou zavřené hranice nebo co chce vůbec s koronavirovou pandemií dělat. Nebylo to snadné, ale udělali jsme maximum pro to, abychom objasnili vše, co předsedovi vlády záměrně nebo náhodně vypadlo z úst. Když si překlad přečte, možná to pomůže i jemu. Pojďme na to. Babiš: A všichni nakupovali v Číně a nám se povedlo udělat ten most s Čínou a samozřejmě děkuju všem lidem, že udělali tu akci. Překlad: Děkuji zejména panu Jakubu Koudelovi z ostravské firmy Reality World, která dodala respirátory za miliony. Vůbec nevadí, že se ta firma jinak věnuje realitním službám a v roce 2017 vykázala zisk 44 tisíc korun a je to jen taková roztomilá náhodička, že pan Koudela byl v tom roce největším sponzorem mého ANO. Děkuju panu Štefanovi Püspökimu, svářeči s jedenácti exekucemi, který nám dodal z Číny tři miliony respirátorů. A určitě moc děkuju i panu Miroslavu Doležalovi, který to má na ministerstvu zdravotnictví na starosti a v obchodních vztazích se zahraničím se plně osvědčil už mezi lety 1983 a 1989, kdy ještě pracoval pod přezdívkou Chlór, což bylo mnohem hezčí jméno, než dali ti důstojníci mně. No nic, Chlórovi taky moc děkuju. Babiš: Samozřejmě lidi budou chtít odejít na půl roku někam, sice nevím, kam by šli, protože u nás je bezpečno před virem i po viru, vždycky bude u nás bezpečno a teďka bych doporučoval všem, aby radši zůstali v České republice. Já myslím, že i plno lidí se ze zahraničí vrátilo, ale rozumím tomu, co se mě ptáte. Dáme to na stůl. Překlad: Nic nedáme na stůl. Doma budou, kam by jezdili? Volí mě stejně hlavně ti, kteří nikam nejezdí. Ti mají rádi hranice zavřené. Jako dřív. Doma to tady máme hezký a ještě by k nám jezdili cizáci! Babiš: My máme dneska automobilový průmysl, kterému se nedařilo moc ani před krizí.92 procent exportu aut, ano, a myslím, že se mu nedařilo, takže budoucnost naší země je stavebnictví. Překlad: Ha, začal jsem mluvit o autech, a než jsem to dořekl, napadlo mě stavebnictví. Ještě to musíme promyslet, teda někdo to určitě promyslí, ale důležité je, že jsem už alespoň vyhlásil směr, jakým se naše země vydá. Babiš: Potřebujeme se soustředit na náš cestovní ruch tady u nás doma. Naši lidi utratí v zahraničí 70 miliard, cizinci utratí u nás 112 miliard, ale když si chcete dneska rezervovat nějaký hotel v Beskydech nebo někde jinde, takže tam jsou velké rezervy, když jsem viděl podíl HDP Rakouska na cestovním ruchu a nás, tak tam jsou velké rezervy. A zkrátka je to samozřejmě k zamyšlení, že člověk si uvědomí, když A plno lidí mělo strach o zdraví a tak dále, protože jsme byli všichni vyděšení. Dneska už teda víceméně si myslím, že jsme v pohodě, protože to zvládáme zatím, chválabohu. Překlad: (Tohle je docela překladatelský oříšek. Je tu hned několik myšlenek najednou. Je tu cosi k zamyšlení, je tu náznak úvahy o turistickém ruchu a jakési téměř vyslovené přání, aby Češi nyní nejezdili nikam do cizácké ciziny a užívali si své podnikové rekreace v krásných českých kempech, na horách a u rybníků, a je tu jakési úlevné zvolání, že to zatím zvládáme, v němž je ale poněkud znepokojivě slyšet i značné překvapení, což u premiéra, který má stát vyvést z krize, tak úplně neočekáváte.) Babiš: Uvidíme, co to udělá s nezaměstnaností, a uvidíme, jaký to bude mít dopad na ekonomiku. Překlad: Nemám tušení, co to udělá s nezaměstnaností ani jaký to bude mít dopad na ekonomiku. Babiš: Pane redaktore, která země dovezla ty roušky pro obyvatele? Jako žádná. Překlad: Jako ano, prakticky žádná jiná země svým občanům nepřikázala nosit neexistující roušky. Babiš: A já jsem velice optimistický, protože potenciál naší země je obrovský, naši lidi jsou velice kreativní, šikovný, věda a výzkum funguje. Viděli jsme, co všechno naši dokázali. Ten ventilátor, ty masky, další věci, takže já jsem velice optimistický pro budoucnost naší země. Překlad: Mám ohromné štěstí, že lidé jsou tak šikovní a kreativní, že se dokážou obejít i bez dobře fungujícího státu a bez jasného vládního plánu boje proti nákaze. Babiš: Samozřejmě, očekáváme, že Brusel už konečně zapomene na ty svoje některé greendealy, které ničily automobilový průmysl náš nebo ničily ekonomiku, ty emisní povolenky a tohle, takže já čekám, že Evropa začne podporovat ten tradiční klasický evropský průmysl. Překlad: Aha, takže vlastně možná ne to stavebnictví. Budeme dál stavět na tom, co léta umíme budeme montovat a montovat, až se promontujeme do blahobytu. Babiš: My jsme bojovali i s Havlíčkem i ostatní členové vlády bojovali za kadeřnictví a holiče a kosmetičky a tak dále. Překlad: Nejvíc za to bojoval Vojtěch. Teď má jednu tiskovku za druhou, pořád před kamerami, víte, co mu to dá práce udržet tu jeho věc na hlavě. Babiš: Pravda, že ve vládě bylo vícero příznivců kadeřnictví a holičství, ale pro epidemiology je to jedna z profesí, která je vlastně indikovaná, která je velice riziková, takže v tomhle směru my jsme u epidemiologů neuspěli, bohužel. Překlad: Takže Vojtěch má smůlu, na tiskovky teď bude muset chodit hlavně Schillerová, která se umí ostříhat sama doma a vůbec nechodí tajně do zavřeného salonu Oskar poblíž svého vládního bytu (mrk mrk). Babiš: Já chci, abysme znovu investovali hlavně do vody, do vodárenských soustav, můžeme začít stavět konečně přehrady, vždyť jsme žádnou od revoluce ani nepostavili, jo, takže ta voda, lesy, já dneska jsem spočetl u Tomana, ministra Tomana, je tam 18 miliard potencionálních investic, no a musíme konečně samozřejmě zrychlit naše zákony, aby se mohly rychle stavět, takže Překlad: Tak počkat vlastně ani stavebnictví, ani auto- a jiný průmysl, všechno vyřešíme přehradami. Hurá. Ale ještě mi dejte chvíli, třeba mě do konce rozhovoru napadne něco dalšího. Babiš: Ale pane redaktore, o školách de facto nebyla vůbec debata. Víte, o čem byla největší debata? O svatbách, prosím vás, o svatbách jsme se nejvíc bavili. Překlad: (Tohle není třeba překládat, protože každý rozumí. Je to bezelstné a upřímné. A smutné.) Babiš: My musíme doinvestovat ty nemocnice, protože Thomayerka, Karlák, Vinohrady a Bulovka, každý ví, jak ty nemocnice vypadají, takže my musíme mít špičkové nemocnice, my zkrátka musíme desítky miliard narvat do zdravotnictví. A pro nás je to určitě absolutně nejdůležitější resort. Překlad: Hm, teď už nemůžu říkat, v jak skvělém stavu máme zdravotnictví a že jsem s tím za těch šest let, co jsem ve vládě, nic moc neudělal. Ale

41 KULTURNÍ KURÝR 41 teď už opravdu do něj ty miliardy narveme, to vám slibuju. Zase. Babiš: Nebudeme, my určitě daně navyšovat nebudeme. Překlad: Nebudeme, vždycky jsme to říkali, že daně zvedat nebudeme. Leda možná zase nějaké ty spotřební, ehm Ilustrace: 6x Milan Kounovský Zdroj: denik.cz Babiš: Ale prosím vás, deficity státního rozpočtu, jako kdyby měl stát vlastně takové účetnictví jak firmy, tak by v životě nedostal razítko, jo. Překlad: Prosím vás, je úplně jedno, jak velký dluh v rozpočtu udělám. Stát není firma a už vůbec ne moje. Moje firma je třeba v zisku, heč. Babiš: Proč zabraňovat českým občanům ve vycestování do zahraničí? Tak to je ta správná otázka. Překlad: To je otázka, která mě vůbec nenapadla. Babiš: A samozřejmě ta škola je důležitá, důležití jsou učitelé, kteří učí, ale já vždycky říkám mým dětem našim: učte se jazyky a život vás naučí ten zbytek. Překlad: Škola není důležitá, učitelé nejsou důležití, škola života, hlavně ta vysoká, ta je nejdůležitější. Babiš: Prosím vás, my pomáháme, přece máme ten program pro OSVČ, máme ten kurzarbeit, máme ty úvěry ČMZRB a EGAP. Takže jak jsme slíbili, někde řádově kolem 1000 miliard, my určitě chceme pomáhat, takže my to jako samozřejmě musíme vyhodnotit, ale je potřeba i se na to podívat objektivně a je důležité, aby samozřejmě i ta pomoc byla skutečně těm, kteří to potřebují, a ne těm, kteří například měli špatný byznys a teďka možná to někomu vyhovuje, ale to nechci říct. Překlad: Prosím vás, všeci kradú! Vím to dobře, dělám byznys už od minulého režimu. Musíme se na to podívat takhle objektivně jako já, a jakmile je někdo podezřelý, radši mu nic nedat. A podezřelí jsou všeci! Všeci kradú! Jan Kubita, Hospodářské noviny Lidová slavnost Královničky je vlastně takový dívčí protipól mnohem více známé Jízdy králů. V symbolice jdou v plném kontrastu s její razancí. U těchto dívčích obřadů jde o vyjádření zrající touhy, něhy a jemné krásy. LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE KRÁLOVNIČKY vesnici a zpívá a za to bývají dívky odměňovány. Tyto slavnosti se původně vyskytovaly i u jiných slovanských národů, například Poláků, Slováků či Chorvatů a Srbů. V minulosti probíhaly obřady na celé Moravě a v některých částech Čech. Tento lidový zvyk postupně během 19. století mizel, ale od 80. let 19. století začalo jeho oživování, zejména pak v souvislosti s přípravami Národopisné výstavy ZLÁ OVCE československé konané v roce 1895 v Praze. Dnes se zvyk dodržuje například na Troubsku, Brněnsku nebo v blízkých Bělkovicích Lašťanech. Vendula Vránová FOTO: kralovnicky-cz.webnode.cz Královničky jsou dívčí obchůzky spojené se Svatodušními svátky (slaví se padesát dnů po Velikonocích). Tento starobylý svátek zvaný také králky, grálky, králůvky či krajlice má svůj původ v předkřesťanských dobách, kdy byl spojen s vítáním jara a jarní přírody. Původně mohla slavnostně vystrojená královna symbolizovat slovanskou Vesnu, bohyni jara, života a mládí. Dívky do věku zhruba patnácti let si mezi sebou zvolí královnu, všechny se ustrojí jako bílé družičky s věnci na hlavách a zelenými ratolestmi v rukou. Královničky, čestná družina královny ve stylu starodávných vestálek jara, jsou ještě holčičky, proto je jejich oblečení bílé a má symbolizovat duševní i fyzickou čistotu. Královna jde pod baldachýnem z velkého červeného šátku, vyzdviženého na tyčích s kyticemi nahoře. Dívky mají další kytice v rukou a na oblečení. Také mávaly vrbovým proutím, které mělo symbolizovat sluneční paprsky. Průvod obchází

42 42 HISTORIE / KOMIKS ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST ARCHEOLOGOVÉ OBJEVILI TAJNOU KLÁŠTERNÍ CHODBU Počátkem letošního roku, během podrobné 3D dokumentace areálu Milevského kláštera, zde archeologové objevili tajnou chodbu starou více než 500 let. Překvapivě vchod do chodby měli vědci celou dobu přímo na očích, jen nikoho doposud nenapadlo ho podrobněji prozkoumat. Zhruba šedesáticentimetrový čtvercový vchod vypadající jako jednoduchý výklenek, dobře viditelný na první pohled, naši předci zbudovali ve zhruba třímetrové výšce ve stísněných prostorách jedné z běžně přístupných, ale neveřejných místností kláštera. Foto: novinky.cz To, že výklenek je ve skutečnosti vstupem do tajné chodby, archeologové zjistili ve chvíli, kdy si po přistavení žebříku do dutiny posvítili. Chodba je umně skryta přímo ve středověké zdi, přibližně metr pod stropem místnosti. Přizvaní speleologové zjistili, že zhruba šestimetrovou chodbu lze prolézt jen po čtyřech a na jejím konci se nachází další malá místnost o rozměrech zhruba 2,5 x 2,2 x 1,25 metru. Místnůstka byla v době objevu částečně zanesena odpadem naneseným sem hlodavci a ptáky. V odpadu byly také ale například nalezeny malé zlomky lidských kostí. S datací chodby napomohl dendrochronologický rozbor trámu (určování stáři větších kusů dřev na základě specifické kombinace letokruhů), který se v chodbě prokazatelně nalézal již v době jejího vzniku. Strom, ze kterého byl vyroben, byl pokácen v roce Podle architektonických románských prvků, Foto: kudyznudy.cz je ale možné, že je chodba ještě starší, možná existovala již ve 12. či 13. století. Ovšem samotná místnost je mladší, pochází patrně právě z 15. století. Účel nalezené chodby a místnůstky není prozatím přesvědčivě vysvětlen. V úvahu přichází dvě varianty. Mohlo zde být rafinované vězení či středověký trezor. Proti první variantě hovoří absence jakéhokoliv pozůstatku po uzamykatelných dveřích a velmi složitá přístupnost. Proto nejpravděpodobnějším vysvětlením zůstává středověký trezor, který ve své době sloužil k ukrývání cenností před nepřáteli a nájezdníky, například husity. Suť a sediment ze dna místnosti speleologové postupně odstraňují a další rozbory ukáží, zda neskrývají i pozůstatky (úlomky) z původně ukrytých pokladů. Není to nemožné. Význam kláštera byl ve své době obrovský. Výzkum byl kvůli koronaviru dočasně pozastaven a v současné době se znovu rozbíhá. Pokud se prokáže, že se jedná o takto řešenou trezorovou místnost, pak by šlo o přesnou analogii k trezoru ve svatovítské katedrále, kde byly po určitou dobu ukryty i korunovační klenoty. Vendula Vránová MILEVSKÝ KLÁŠTER je premonstrátský klášter v jižních Čechách, nachází se v blízkosti Písku. Je to nejstarší klášter na jihu Čech. Byl založen mezi lety 1184 a 1187 Jiřím z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel i budoucí první opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po založení klášter vyhořel, ale byl znovu obnoven. K jeho vysvěcení došlo v roce V době husitských válek byl vypleněn. Tehdejší opat ukryl podle legendy všechny cennosti na hradě Příběnice. Milevsko dnes opět slouží původnímu účelu. DĚJINY A SOUČASNOST Červnové číslo ĎaSu navazuje na květnové, které pojednávalo o morových nákazách od starověku po raný novověk. A tak se v novém vydání čtenáři dočtou o epidemiích, které měnily svět v 18. až 20. století. Profesorka Milena Lenderová, jedna z editorek tematického bloku a specialistka na dějiny 19. století, k tomu říká: Onemocnění, označené jako,španělská chřipkaʻ se šířilo, brzy nabylo podoby pandemie nerespektující omezení místem ani časem. Cenzurovaný tisk o ní nesměl informovat, neboť hrozila obava, že strach ochromí udatnost armád pořád se ještě bojovalo. V neutrálním Španělsku cenzura nebyla odtud jméno onemocnění, které postihlo stovky milionů lidí v Evropě i Severní Americe, z nichž několik desítek milionů zemřelo; v českých zemích snad až lidí. Byl to šok, třebaže tehdejší starší generace ještě pamatovala pandemie pravých neštovic i epidemii cholery z roku Ta na území habsburské monarchie zahubila na lidí, nejvíce na Moravě, kde zemřelo kolem obyvatel; v Čechách si vyžádala na obětí. Cholera nejenže zabíjela, budila navíc panický strach, působila na psychiku lidí do té míry, že se někdy k nemocným a umírajícím nechovali tak, jak jim jejich křesťanská víra přikazovala. Pokles výskytu neštovic na přelomu 19. a 20. století byl způsoben nejen rozšířením očkování a přeočkování, ale i obecným zlepšením hygienických podmínek. Hlavní zásluhu měla plošná vakcinace (nařízena byla však až záko- nem o povinném očkování proti neštovicím č. 412 z 15. července 1919), ale i zvýšená hygiena, zlepšující se zdravotní stav obyvatelstva a jeho ochota podrobit se úředním nařízením, byť často omezovala jejich individuální (a ekonomickou) svobodu. Některé z metel lidstva vymizely, některých radikálně ubylo, jiné metly sužují lidstvo nadále. Jak tomu bude se současnou pandemií nemoci Covid19, se můžeme jen dohadovat. Jisté je jedno: všechny epidemie i pandemie jsou povýtce demokratické navštěvují chudé i bohaté, děti, mládež, osoby zralé i staré, nevybírají si podle barvy kůže, ani náboženství. Evropě jsou věrné po staletí a zatím nad nimi lidé vítězili Těšit se můžete také na pravidelné rubriky. A ĎaS, při příležitosti výročí třicátého ročníku od svého obnoveného vydávání, vyhlašuje anketu nejinspirativnější historická kniha posledních 30 let! Iveta Coufalová, šéfredaktorka facebook.com/dejiny.soucasnost HISTORICKÝ KALEDNÁŘ 1. června v habsburské monarchii vydány první poštovní známky 2. června narodil se sochař a designér Tapio Wirkkala ( ) 3. června narodila se historička a numismatička Emanuela Nohejlová-Prátová ( ) 4. června podepsána Trianonská dohoda 5. června zemřela velšská spisovatelka Rhoda Broughton ( ) 6. června Husovo první slyšení na koncilu v Kostnici 7. června premiéra českého protektorátního filmu Muzikantská Liduška 8. června Jan Jesenius zahájil první anatomickou pitvu v Praze 9. června skončil Vídeňský kongres 10. června třetí křížová výprava: zahynul císař Fridrich Barbarossa (*asi prosinec 1120) 11. června kapitán James Cook objevil Austrálii 12. června ve Finsku založeny Helsinky 13. června zemřel filozof Martin Buber (* ) 14. června anglická občanská válka: bitva u Naseby 15. června korunovace Vratislava II. českým králem 16. června v Londýně vznikla Armáda spásy 17. června druhá světová válka: SSSR anektoval pobaltské státy 18. června napoleonské války: bitva u Waterloo 19. června narodil se herec Jiří Voskovec ( ) 20. června Mali a Senegal získaly nezávislost 21. června druhá světová válka: Japonci se vzdali na Okinavě 22. června druhá světová válka: kapitulace Francie 23. června první československá celostátní spartakiáda 24. června Japonsko zaútočilo na Koreu 25. června na říšském sněmu v Augsburgu předloženo tzv. augsburské vyznání (Confessio Augustana) 26. června v San Francisku přijata Charta OSN 27. června Bělorusko vyhlásilo svrchovanost 28. června první robotní patent vydaný Leopoldem I. 29. června narodil se spisovatel a letec Antoine de Saint-Exupéry ( asi ) 30. června podepsána britsko-íránská dohoda, díky níž získal Írán nezávislost (1932)

43 Na letiště Václava Havla přicestoval začátkem dubna muž s ruským diplomatický pasem. Po přistání nastoupil do připraveného auta, které ho odvezlo na ruskou ambasádu v pražské Bubenči. Jak už dříve upozornil týdeník Respekt, právě kvůli tomuto člověku dostal policejní ochranu starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09), který se od té doby ukrývá na neznámém místě. Kromě něj policie hlídá i pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) a starostu Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Česko také varovalo Moskvu před jakoukoli akcí proti těmto politikům. Foto: blesk.cz Počet aut na českých silnicích v 1. čtvrtletí překonal šestimilionovou hranici, když vzrostl o na 6,03 milionu. Jejich průměrné stáří poprvé přesáhlo 15 let, loni bylo kolem 14,9 roku. Může za to zejména dovoz starších ojetin, uvedl v pondělí Svaz dovozců automobilů (SDA). Ve věku 92 let zemřel filozof, publicista a někdejší disident a mluvčí Charty 77 Ladislav Hejdánek. Stát hledá zájemce o památkově chráněný most u Velkého Meziříčí. Havarijní stav přitom není jeho jediný problém: most těsně navazuje na skládku komunálního odpadu a nikam nevede. Instituce si dílo s kořeny z konce 16. století přehazují už léta jako horký brambor a mostu, kdysi považovanému za nejvyšší v českých zemích, zvoní umíráček. Silniční stavba spojuje katastr obce Petráveč s katastrem Velkého Meziříčí. Kamenná náhrada původně dřevěného mostu přes Radslavický potok vyrostla na zemské cestě do Brna v roce 1593 a výškou 11 metrů byla velmi výjimečná; název Vysoký most získala právě proto. V Českých Budějovicích obvinili seniorku z několika krádeží v obchodech. Podezřelá má podle policie již záznam v rejstříku trestů a byla zadržena v podmínce. Policisté pro ni navrhli vazbu, o které rozhodne soud. Od března v prodejnách na Lidické třídě, Lannově třídě či v ulici J. Opletala měla v několika případech odcizit různé zboží z regálů. Jednou z kořistí byl například plastový podnos, sdělil mluvčí s tím, že zboží měla žena ukrývat v pojízdné tašce, se kterou procházela nepozorovaně kolem pokladen bez placení. Jiřímu Fajtovi se otevřela cesta k možnému návratu do Národní galerie. Po více než roce policie odložila dvě trestní oznámení, která na něj podal dnes již bývalý ministr kultury z ČSSD Antonín Staněk a kvůli nimž také Fajta odvolal z čela galerie. Ve věku 87 let zemřel Little Richard, jeden ze zakladatelů rock'n'rollu. S odvoláním na jeho syna to napsal časopis Rolling Stone. Příčinou smrti zpěváka a klavíristy z amerického státu Georgia, vlastním jménem Richarda Pennimana, byla rakovina. V Portmoneu, které se nachází v Litomyšli na Svitavsku, restaurátoři dokončují údržbu nástěnných maleb a nábytku od Josefa Váchala. Muzeum se po necelém roce oprav otevře 12. června, říká restaurátor Jiří Látal, který se na záchraně maleb podílel již před 27 lety. Mimořádný úspěch zažili při vyhlášení cen britského časopisu BBC Music Magazine klavírista Ivo Kahánek a dirigent Jakub Hrůša. Jejich společné album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, které natočili s Bamberskými symfoniky, bylo vyhlášeno nejlepší koncertní nahrávkou roku Vítr s deštěm se v pondělí 11. května odpoledne a večer prohnal republikou. Spolu s ním přišla i výrazná studená fronta, na řadě míst se ochladilo zhruba o 20 stupňů Celsia, uvedl Český hydrometeorologický ústav. Na horách místy napadlo i přes 10 centimetrů sněhu. Rozvolňování pokračuje, v Česku od 11. května mohou hrát divadla, byť za přísných omezení a jen pro sto diváků. První dvě představení se dnes odehrála v jabloneckém Městském divadle. Hostující divadlo Re- Publika předvedlo dramatizaci knihy Jaroslava Kmenty Boss Babiš. KAPSÁŘ Ve středu 13. května obletěla Česko zpráva, že ve věku 89 let zemřel slavný spisovatel, etnograf a cestovatel Miloslav Stingl. Procestoval 150 zemí světa, mezi jeho oblíbená témata a regiony patřily Oceánie a Latinská Amerika. Ze svých cest vytěžil materiál pro mnoho cestopisných televizních dokumentů a více než 40 knih. Ženy v Česku si zřejmě budou moci zvolit nepřechýlenou formu svého příjmení bez omezujících podmínek, píše ČTK. Schválil to jeden ze sněmovních výborů, poslanci se otázkou budou zabývat na přelomu května a června. Slovinsko otevře na konci května své hranice pro občany Evropské unie. Ve čtvrtek 14. května o tom rozhodla tamější vláda. Občané zemí Evropské unie mohou přicestovat do Slovinska, aniž by po vstupu museli jít do sedmidenní domácí karantény, uvedla DPA. Vláda uvedla, že pandemie v zemi skončila. Slovinsko je tímto první v Evropě, píše Reuters. V americkém městě Houston ve státě Texas zemřela začátkem května ve věku 31 let Maria Singhová, rodným jménem Maria Petrovna Galicinová. Maria byla pravnučkou rakouského císaře a také posledního českého krále Karla I. Příčinou jejího úmrtí bylo podle lékařů aneurysma srdce. Nepříjemný okamžik zažil čínský muž, který se po manželčině porodu dozvěděl, že je otcem pouze jednoho z narozených dvojčat. Extrémně vzácný případ odhalily testy DNA, které prokázaly, že každé z dětí má jiného tatínka. Končí Literární noviny, jeden z našich nejslavnějších časopisů, starý bezmála jako samostatné Československo. Kulturně-politický list, který zažil svou hvězdnou hodinu na sklonku šedesátých let, kdy měl náklad tři sta tisíc výtisků a vliv srovnatelný s parlamentními stranami. Poslední číslo Literárek vyjde na kraji června. Podnikatel a miliardář Zdeněk Bakala se stal podle švýcarských médií jedním ze dvou většinových vlastníků hokejového klubu Lausanne. Mezi menšinovými majiteli figuruje i jméno bývalého dlouholetého obránce NHL a střelce zlatého gólu ve finále olympijského turnaje v Naganu Petra Svobody. Zde ležel, zde jedl, zde tvořil. Interiér zrekonstruovaného domku básníka Petra Bezruče silně připomíná příbytek nesmrtelného Járy Cimrmana. Dvě malé světničky, pracovní stůl, postel nebo sekretář. Tak vypadá uvnitř červený domek v Kostelci na Hané, který byl v úterý 19. května slavnostně otevřen veřejnosti. Hrozný zážitek měli příbuzní 52leté ženy, která zemřela v maďarské obci Jászfényszaru 70 kilometrů severovýchodně od Budapešti. Hrobníci při pohřbu manipulovali s rakví tak nešťastně, že jim upadla a rozbila se. Mrtvola vypadla přímo do hrobu a jeden z hrobníků spadl za ní. Zámek Opočno na Rychnovsku zůstane státu. Ústavní soud zamítl stížnost dcery posledního šlechtického majitele Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Spor s řadou zvratů trval skoro 30 let. Foto: aktualne.cz V Česku ani v jiném státě Evropské unie si lidé ode dneška nekoupí mentolové cigarety. Jejich zákaz je součástí unijního omezování cigaret s příchutěmi. Cigarety kouřilo až 400 tisíc Čechů, odhadují firmy. Větší propad tu dosud nebyl. Automobilky v dubnu v celé Evropské unii prodaly jen něco málo přes čtvrt milionu vozů, meziročně téměř o osmdesát procent méně. Vědci posunuli dataci nejstarší kresby v České republice na 7000 let. Je v Hlavním dómu Kateřinské jeskyně v Moravském krasu. Jde o černé čáry na mohutném kameni, kterému se přezdívá kvůli jeho vrásčitému povrchu Mozek. Byl patrně umělecky dotvořen čarami coby kultovní kámen v době kamenné. Dataci kresby určila radiouhlíková metoda. Dosavadní rekord držela malba z této jeskyně, která je podle laboratorních analýz stará 6200 let. Takzvané zelené karty, které prokazují, že řidič má pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), se od července mění na bílé. Exministr kultury z ČSSD Vítězslav Jandák se vrací na scénu. Tentokrát chce v barvách ANO zabojovat o Senát. Zatímco hnutí ANO má podle něj tah na branku a je vlastenecké, tak bývalá ČSSD je zoufalá, dělá jen populistickou politiku, kupuje si voliče a připojuje se ke všem blbostem na světě. A to se říká, že s přicházejícím stářím doráží i moudrost Pokud vše vyjde podle plánu, zapíše se 27. květen :33 amerického východního letního času do dějin lidstva. Ačkoliv si toho mnozí ani nevšimnou, stane se něco, co posune člověka zase o notný kus dál do vesmíru. Má ho tam totiž poprvé dopravit soukromá firma. Dodnes to uměly jen tři vlády na světě. Petr Hanuška

44 V oblasti pořádání a organizování kulturních akcí působíme v Olomouckém kraji od roku Orientujeme se na pořádání koncertů, divadelních představení, zábavných show či estrádních pořadů. Spolupracujeme se známými umělci, stejně tak nabízíme i pořady z vlastní produkce. Za dobu svého působení máme za sebou řadu různorodých představení pro děti i dospělé a rovněž množství projektů "na klíč". KORONAVIRUS: Změny v programu Milí/é diváci a divačky, bohužel i nás a našich představení se dotýká aktuální epidemie koronaviru, a tak jsme v důsledku nařízení vlády nuceni hledat pro některé plánované akce nové termíny. Pro představení, která měla proběhnout v březnu a dubnu, jsme již náhradní termíny zveřejnili, opatření se však dotknula také akcí, které měly proběhnout v květnu a červnu. Prosíme, sledujte sekci Aktuálně, kde jsou již u přeložených představení uvedeny nové termíny. Vaše zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti (stejně tak lze již na nová data vstupenky kupovat). Věříme, že nám i přes nastalé komplikace zachováte věrnost, a budeme se ve zdraví těšit brzy na viděnou. Agentura GONG, Areál Na Šibeníku, Olomouc, , Pevná linka: , Mobil: , Pro objednávky vstupenek volejte: , gong@volny.cz