Stanoviště č. 1: Ptačí pestrost

Transkript

1 Výstava Pestrost ptačího světa Stanoviště č. 1: Ptačí pestrost Ptáky poznáme podle jejich základních rysů (znaků): mají peří (prachové, obrysové) mají velmi dobrý zrak a sluch; čich je naopak slabý nemají pohyblivé oči => otočení hlavy o 360 a 180 mají zobák, který nabývá rozličných tvarů mají vole = rozšířený jícen nabobtnání potravy mají stálou a řízenou teplotu těla cca 40 C teplokrevní mají výkonný metabolismus (rychlé trávení, schopnost intenzivního prokysličování krve) mají duté kosti jsou schopni letu (kromě několika výjimek) mají uchopovací reflex mají hlasové ústrojí tzv. syrinx slouží jim k dorozumívání, strážení teritoria (chybí ale čápům, pštrosům a supům) vývržky = nestravitelné bílkoviny Úkol: Děti roztřídí znaky živočichů na ty, které patří k základním znakům ptáků a na ty, které nikoliv. Řešení: Základní znaky ptáků: Peří umožňuje ptákům udržet tělesnou teplotu a jejich charakteristický pohyb Zobák potřebují jej k příjímání potravy, čištění peří, krmení mláďat Duté kosti aby ptáci mohli létat, potřebují být lehcí Rychlý metabolismus jejich trávení potravy je velmi rychlé Uchopovací reflex ptačí nohy se dokážou sevřít, jakmile se dotknou nějakého předmětu Křídla aby se ptáci udrželi ve vzduchu Znaky jiných živočichů: Šupiny 4 žaludky má např. kráva, ptáci mají žaludky dva Špatný zrak Kopyta Zuby ptáci zuby nemají, avšak líhnoucí se mláďata mají vaječný zub, umístěný na špičce horní čelisti zobáku. Mládě jeho pomocí prorazí skořápku a uvolní se ven. Vaječný zub setrvá na zobáčku mláděte asi jeden týden po vylíhnutí, potom zmizí. Kosti s morkem Pohlavní dvojtvárnost (dimorfismus) Ptačí samička může někdy vypadat úplně jinak než sameček. Mohou se lišit velikostí, celkovým tvarem a uspořádáním těla..., nejvýraznější rozdíly jsou však ve zbarvení peří. Samečci bývají pestří a barevní, 1

2 aby zaujali svou družku při námluvách či taky odlákali nepřítele od hnízda. Zatímco samičky bývají zbarveny nevýrazně, aby splynuly s prostředím a chránily tak sebe při sezení na vejcích před nepřáteli. Samci jsou takto zbarveni v čase pohlavní aktivity před a během hnízdění (jejich opeření se říká svatební šat), po ostatní část roku, v době pohlavního klidu, se samci většinou podobají samicím (jejich opeření říkáme šat prostý). Úkol: Roztřídit obrázky ptáků do páru (sameček a samička), určit, který z nich je sameček a která samička a ptáky pojmenovat (bažant obecný, kachna divoká, pěnkava obecná, hýl obecný, žluva hajní). Stanoviště č. 2: Ptačí obydlí K čemu hnízdo slouží? Přespávají v něm ptáci? Z čeho si hnízdo staví? Úkol: Každý pták preferuje rozdílné části krajiny, kde si své hnízdo zbuduje. Někteří staví hnízda v lese, někteří raději u vody, na louce nebo v blízkosti lidských obydlí. Děti si prohlédnou obrázek s krajinou. Poté umístí hnízda do krajiny, tak aby vybraly vhodný biotop. Dále přiřadí obrázky ptáčků k hnízdům. (Pozn. menší děti mohou přiřazovat jen ptáčky k hnízdům, která už jsou v krajině rozmístěná.) Pozor ke dvou ptáčkům není obrázek hnízda (pro kukačku obecnou, pro sýkoru koňadru je v krajině namalovaná ptačí budka). Řešení: Modré obrázky hnízd mají zezadu napsaná čísla, která odpovídají číslům přiloženého obrázku. Hnízda patří k ptáčkům podle následujícího seznamu: 1. čáp bílý 2. kachna divoká 3. káně lesní 4. bažant obecný 5. kalous ušatý 6. ledňáček říční 7. strakapoud velký 8. rákosník obecný 9. moudivláček lužní 10. jiřička obecná 11. vlaštovka obecná 12. pěnkava obecná 13. skřivan polní 14. žluva hajní + kukačka obecná + sýkora koňadra 2

3 Ptáci si vybírají místo k hnízdění různorodě. Jedna z důležitých podmínek je pocit bezpečí a pak dostupný materiál na hnízdo př. mech, listí, srst a peří, větvičky, klacíky, bláto ale i provázky, odpadky, igelity Mohou hnízdit i poblíž sebe popř. dokonce i v jednom hnízdě např. čapí hnízda mohou ve spodních patrech obývat i drobnější ptáci jako je vrabec Drobné druhy o sobě většinou vědí a tvoří kolonii, někdy si konkurují. Doba hnízdění Páreček ptáků, který chce mít mláďata musí v co nejkratším čase postavit hnízdo a vysedět vajíčka. S trochou štěstí je můžete zahlédnout i vy, jak neúnavně poletují po okolí a hledají nejvhodnější místo na stavbu hnízda, případně jak shánějí materiál na jeho stavbu. Jakmile však ptáci snesou vajíčka, hledání hnízda se vám může zkomplikovat: na vejcích totiž většinou sedí samička, která díky nevýraznému zbarvení splývá s okolí tomuto maskování se říká mimikry Ptáci si vybírají místo k hnízdění různorodě. Jedna z důležitých podmínek je pocit bezpečí a pak dostupný materiál na hnízdo např. mech, listí, srst a peří, větvičky, klacíky, bláto ale i provázky, odpadky, igelity Mohou hnízdit i poblíž sebe popř. dokonce i v jednom hnízdě např. čapí hnízda mohou ve spodních patrech obývat i drobnější ptáci jako je vrabec Drobné druhy o sobě většinou vědí a tvoří kolonii, někdy si konkurují. Tipy jak hnízdo najít: - poslouchání každodenního ptačího zpěvu z téhož místa - ptáci poletují neustále poletují sem a tam s materiálem na stavbu hnízda v zobáku - ptáci s bobky v zobáku patrně provádějí úklid hnízda - zbytky skořápek poházené po zemi mláďata se zřejmě právě vylíhla z vajíček Kde si staví hnízda Ve volné přírodě hnízdí ptáci na nejrůznějších místech. Havrani si například staví hnízda ve vrcholcích stromů, zatímco labutě na hladině jezer a řek. Sovy, datli apod. si nalézají dutiny ve stromech. Při procházce podél řeky můžete také nevědomky minout hnízdo ledňáčka, který klade vajíčka do zvláštních chodbiček vyhloubených do říčních břehů popř. krásně upletená hnízda na rákosových stéblech rákosníků. Ve městě můžete také zahlédnout vrány hnízdící na kostelních věžích, vrabčí hnízda v nejrůznějších prasklinách, vlaštovky, jiřičky a holuby. Podrobný popis hnízd vybraných ptáků: Čáp bílý - u nás hnízdí především v rybničnatých a bažinatých oblastech. Osidluje však i krajinu hustěji obydlenou člověkem svá hnízda staví na střechách domu, na komínech továren, stromech, stožárech el. Vedení. - hnízdo je vystavěno z klacíků a větví - často po léta používají téhož hnízda a pokaždé je přistavují Kachna divoká - hnízda staví samice sama 3

4 - nejčastěji na zemi, někdy i daleko od vody, ale také na stromech - je vystlané listy, stébly, drobnými klacíky a hustě obklopené prachovým peřím Káně lesní - hnízdo si staví z větví na vysokém stromě, které vystýlá listím, mechem apod. - okraje hnízda během sezení ještě upracuje s přistavuje z nalámaných větviček Bažant obecný - samice si ke hnízdění vyhrabe a vykrouží dolík, který vystele listím, suchou trávou nebo jiným materiálem. - suché světlé lesy, polní lesíky, křoviny kolem vod, větší parky apod. Kalous ušatý - koncem března nebo v dubnu si kalousi vyhledávají opuštěná hnízda vran, dravců, sojek, veverek a jen trochu si upravují hnízdní kotlinu Ledňáček říční - ke hnízdění vyhledávají hlinité a jílovité břehy rybnatých vod, do nichž si vyhrabávají hnízdní noru. - za jeden den vykutají až 10 cm dlouhou chodbu. Nora bývá obvykle cm dlouhá a směřuje mírně vzhůru, takže do ní nezatéká. Na konci je hnízdní komůrka. - hnízdí dvakrát ročně Strakapoud velký - zjara si oba partneři, více však samec, tesají asi 30 cm hlubokou dutinu do listnatých i jehličnatých stromů a často používají tento příbytek po několik let. Rákosník obecný - je typickým druhem rákosových porostů, řidčeji se vyskytuje i na orobinci, zcela mimořádně zahnízdí i jinde (kopřivy). - na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci - hnízdo ve tvaru hlubokého košíčku umně vplétají mezi rákosová stébla, někdy zelená, jindy stará, suchá. Někde se najdou i hnízda zavěšená jen na dvou stoncích. - výška hnízda nad vodou či zemí je nejčastěji cm - ptáci je stavějí z proužků rákosových listů a rostlinných vláken a vystavují je částmi rákosových lat Moudivláček lužní - hnízdí v keřových a stromových porostech - hnízdo má tvar palcové rukavice zavěšené na tenké svislé větvičce. Vchod do něj vede oním palcem. - zbudování hnízda trvá dní - se stavbou začíná sameček - z dlouhých lýkových vláken, často i z divokého chmele nebo z kopřiv, vystaví hruškovitý základ, do kterého potom spolu se samičkou pěchuje různé rostlinné chmýří smíšené se slinami - v hnízdech budovaných časně zjara převládají vlákna z lat rákosu a palic orobince, proto mají hnědošedou barvu. Hnízda z května a června jsou takřka výlučně z chmýří vrb a topolů a jsou bílá 4

5 Jiřička obecná - hnízdo staví na vnějších stěnách budov, pod střechami a římsami, na balkónech, v okenních výklencích apod. - lepí je oba partneři z hrudek hlíny ( kousků) mísených se slinami - je upravenější než vlaštovčí, nevisí z něj totiž žádný přimísený materiál - hnízdo je zcela uzavřené, jen s malým vletovým otvorem v horní části - stavba trvá dní a nakonec je vystelou množstvím peří, srsti či trávy, které však nikdy nevyčnívají pokud tomu tak je, je hnízdo obsazeno vrabci Vlaštovka obecná - běžně hnízdí v obydlených kulturních krajinách, zvláště v objektech s chovy hospodářských zvířat, v koloniích i jednotlivě v dnešní době těchto objektů ubývá a tím i stavy vlaštovek - hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek, nahoře otevřené, vystlané stébly a peřím Pěnkava obecná - při volbě hnízdění není vybíravá, žije všude tam, kde jsou stromy a keře, nevyhýbá se ani centrům velkých měst - samička hned po zásnubách vybere vhodné místo pro založení hnízda, které pak patří k nejúhlednějším ptačím stavbám - je hustě a pevně slepeno z mechu, jemných stébel a kořínků a znamenitě splývá s okolím, protože samička maskuje vnější vrstvu lišejníky, pavučinami a kokony hmyzu Skřivan polní - hnízdo z kořínků a kousků listů si zakládá na zemi v polích nebo loukách a vystýlá je žíněmi a chlupy Žluva hajní - hnízdo je košíček pevně spletený za stonků a listů trav, rostlinných vláken a pásků kůry, vystlaný jemnými trávami, vlnou a peřím, zavěšený na vodorovné vidlici tenkých okrajových větvím, obvykle vysoko na stromě - stavba trvá samici asi 9 dnů Bez hnízda: - zůstane i sýkora koňadra a kukačka obecná. Pro sýkoru je v zahradě připravena hnízdní budka. Kukačka obecná je známá hnízdním parazitismem. Hnízdní parazitismus je termín popisující rozmnožovací strategii některých ptáků, ryb a hmyzu, která spočívá v kladení vajec do cizích hnízd a přenechání péče o mláďata jeho majitelům. Toto chování je v různé míře známo asi u 1 % ptačích druhů. Rozlišujeme příležitostný hnízdní parazitismus (který spočívá v příležitostném nakladení vajec do hnízda vlastního nebo příbuzného druhu a je pozorován u řady druhů, např. u špačka obecného, sýkořice vousaté, vlaštovky obecné, některých kachen etc.) a pravý hnízdní parazitismus, který spočívá v systematickém kladení vajec do hnízd jiného druhu nebo druhů (druh sám o vejce nikdy nepečuje). Tato strategie je běžná u kukaček (takto parazituje téměř polovina ze 130 známých druhů) a dalších druhů (medozvěstky rodu Indicator, snovač kukaččí, vdovky rodu Vidua, kachna kukaččí, peřovec kukaččí, některé včely a další). V některých případech je pravý hnízdní parazitismus rozšířen o schopnost mláděte zabít všechna mláďata náhradních rodičů (kukačka obecná, medozvěstky rodu Indicator), v jiných pak se parazitující druh spokojí s tím, že jeho mláďata jsou k nerozeznání podobná mláďatům hostitele (vdovky rodu Vidua). Často jsou ale nějak zvýhodněna, třeba tím, že se klubou dříve a mají tím pádem šanci dříve zesílit a tudíž získat více potravy, nebo mají výrazněji zbarvený vnitřek zobáku a nápadnější hlas, což má týž účinek (některé kukačky). Vyskytují se i další modifikace časté je značné přizpůsobení velikosti a zbarvení vajec 5

6 (kvůli jejich nenápadnosti a často i dimenzím hnízda) a větší ovládání procesu kladení vajec (nutné k jeho správnému načasování). U některých druhů existují populace (resp. poddruhy) s rozdílnou specializací a tudíž i odlišnostmi v příslušných adaptacích (kukačka obecná). Hnízdní parazitismus lze navíc rozdělit na vnitrodruhový (též intraspecifický, častý v případě příležitostného hnízdního parazitismu) a mezidruhový (též interspecifický méně častý u příležitostného a výlučný u pravého hnízdního parazitismu). Některé druhy, které jsou častou obětí hnízdního parazitismu, si vyvinuly různé strategie, jak se mu bránit. Některé mají např. určitou schopnost rozpoznat přidané vejce a vyhodí ho z hnízda. Další se brání tak, že pokud se vrátí ke snůšce, kterou nechaly bez dozoru, a zaregistrují parazitický druh, snůšku jednoduše opustí. Volavka popelavá - hnízdí většinou ve skupinách, které mohou být ve vhodných podmínkách i velmi početné. Hnízdo, které stromů. Jeho základním stavebním materiálem jsou větve, zevnitř ho poté většinou vystýlá mívá v průměru téměř půl metru, staví v korunách vysokých trávou. Ačkoli se sháněním stavebního materiálu většinově zabývá samec, hnízdo jako takové staví zejména samice. Na svá hnízdiště se páry vrací několik let po sobě, opuštěná hnízda volavek pak k hnízdění často využívají i jiné druhy ptáků. Labuť velká - velké hnízdo z proutí a rákosu staví na okrajích jezer, rybníků a na březích tekoucích vod. Samice do něj klade obvykle během května 4 až 8 zelenavých vajec o velikosti mm. Na vejcích sedí především samice, samec zatím střeží okolí a na hnízdě ji zastupuje pouze ve chvíli, kdy si samice hledá potravu. Inkubační doba trvá zhruba dní. Nekrmivá mláďata poté doprovázejí oba rodiče asi dva měsíce. Stanoviště č. 3: Ptačí vejce Hnízdění ptáků a snůška vajec Kromě pár druhů ptáků hnízdících přímo na holé zemi (např. mořský alkoun), stavějí téměř všichni ptáci hnízdo, které však používají pouze k líhnutí a výchově mláďat. Jako místa pro nocování hnízda obvykle neslouží. Ptáci snášejí vajíčka, která se vzájemně liší velikostí, barvou, tvarem, počtem v hnízdě. I ve snůšce jednoho druhu můžeme najít rozdíly ve zbarvení i tvaru. Množství vajíček v hnízdě je u některých druhů dědičně stálé, u jiných kolísá (např. podle stáří jedince, množství potravy) Sovy a jiní větší ptáci sedí na vejcích od prvního sneseného vejce a každý den popř. každý druhý den k němu přidávají další. Proto jsou u těchto ptáků velké rozdíly ve velikosti mláďat. U většiny ostatních druhů jsou nejdříve nakladena všechna vejce, na nichž potom ptáci sedí, takže vyklubání z vajíček probíhá téměř současně. Doba sezení na vejcích se řídí přibližně velikostí ptáků- od týdne a půl u malých zpěvných ptáků až do čtyř (sokoli) nebo i osmi týdnů supi). Protože k vývoji nového jedince dochází mimo tělo matky, obsahuje vejce všechny důležité výživné složky nezbytné pro vývoj nového organismu. Ptačí vejce má zpravidla oválný tvar, na jedné straně vytvářející ostřejší vrchol (špičku). Některá vejce se ovšem od tohoto tvaru poněkud odlišují. Vejce ptáků, hnízdících na útesech, například alkounů, mají relativně výraznou špičku, takže jejich tvar připomíná kužel. Je to z toho důvodu, aby se vejce neskutálela, nýbrž se pouze otáčela na místě. Naopak ptáci, žijící v dutinách, mívají vejce kulovitá. Velikost vejce se značně liší podle druhu - nejmenší vejce ze všech žijících ptáků snáší kolibřík - jeho vejce váží 0,25 g, naopak největší vejce ze všech žijících ptáků snáší pštros - má hmotnost 750 až 1600 gramů, rozměry cca 20 cm x 15 cm. 6

7 Každé ptačí vejce se skládá z bílku a žloutku. Důležitý je žloutek tvořivý, v němž je uložen i zárodečný terčík. Žloutek výživný dodává zárodku nezbytné látky. Celý žloutek je obalen žloutkovou blanou, která jej odděluje od průhledného bílku. Ten je také zásobou živin pro mládě. Ve správné poloze udržují žloutek poutka (chalazy). Které současně tlumí otřesy. Celé vejce je obaleno papírovou (skořápečnou) blánou (jedná se vlastně o dvě blány, které se na tupém (širším) konci vejce mírně oddělují a vytvářejí tak vzduchovou komůrku), kterou obaluje pevná vápenná skořápka. Stavba vejce VAJÍČKA V HNÍZDĚ zde je popis vajíček, k dispozici jsou i vymodelovaná vejce ve skutečné velikosti 1. Káně lesní Počet kladených vajec 1-4 Barva vajec: bílá s fialově červenými, žlutohnědými a hnědými skvrnami Hnízdo má průměr až 70 cm, vysoko na stromech 2. Racek chechtavý Počet kladených vajec 2-3, výjimečně 4 Barva vajec: olivová s hnědými a tmavohnědými skvrnami Hnízdo ploché z částí rostlin, hnízdí v koloniích, na ostřici, hromadách štěrku, ve vodě, na písku 3. Bažant obecný Počet kladených vajec 6-18 Barva vajec: leskle olivová a šedomodrá Hnízdo jamka v zemi, trochu vystlaná, ukrytá na loukách, polích, okrajích lesů 4. Kos černý Počet kladených vajec 4-6 Barva vajec: zelenavá s červenohnědými skvrnami Hnízdo miskovitého tvaru, zemitě vlhké, na keřích, nízkých stromech, popínavé rostliny na budovách 7

8 5. Vrabec domácí Počet kladených vajec 5-7 Barva vajec: proměnná, podklad je bělavý, nejčastěji šedohnědé Hnízdo čtyřhranné, neupravené ze stébel a peří, v budovách, dírách, zřídka ve volné přírodě 6. Vlaštovka obecná Počet kladených vajec 4-5 Barva vajec: bílá se světle fialově hnědými a červenohnědými skvrnami Čtvrtkoule či polokoule slepená z hlíny, vnitřek vystlán senem, peřím, ve stájích, místnostech, nikdy venku 7. Sýkora koňadra Počet kladených vajec 6-12 Barva vajec: bílá, červeně skvrnitá Hnízdo tvoří mech, stébla, kořínky, uvnitř chlupy, peří, vlna. Obývá dutiny stromů, ve zdech apod. Stanoviště č. 4: Ptačí šat K čemu slouží peří? Kolik vrstev peří ptáci mají? Rodí se ptáci s peřím? Peří - je tělní pokryv ptáků a jako takové je základním charakteristickým znakem této třídy. Peří je složeno z jednotlivých per, což je kožní derivát tvořený zrohovatělou pokožkou. Peří je pro ptáky naprosto nezbytné, je totiž účinným tepelným izolantem a umožňuje tak ptákům udržovat jejich vysokou tělesnou teplotu, také tvoří konturu ptačího těla, plochu křídel a ocasu a zároveň je velmi lehké - peří umožňuje ptákům let. Barva peří a opeření těla je také významným druhově specifickým znakem. Typy peří Opeření dospělých ptáků je dvouvrstevné - na povrchu se nachází vrstva krycího peří, pod ní je pak hluboká péřová vrstva tvořená prachovitým, prachovým, štětečkovitým nebo vlasovým peřím, která má hlavně termoregulační funkci. Jednotlivé druhy peří se od sebe liší vzhledem, velikostí, stavbou i uspořádáním a jsou základními typy ptačího peří. Kromě těchto typů se u některých ptáků vyvinulo štětinovité peří, u tučňáků je krycí peří změněno do podoby tuhých šupin, u běžců zase došlo k redukci praporu obrysových per. Krycí peří - tvoří vnější vrstvu ptačího opeření. Pokrývá celý povrch těla a určuje jeho obrys. Krycí peří je tvořeno obrysovými pery. Obrysová pera - mají všichni naši ptáci, pera prachová jen někteří. U některých ptáků se mohou také vyskytovat různá okrasná pera, která jsou nejčastěji přeměněnými pery krycími, případně rýdovacími. 8

9 - peří obrysové kryje tělo shora, široký prapor pera vytváří opěrnou plochu vhodnou pro let a rovněž dobře chrání před ztrátami tělesného tepla. Nejdokonalejší co do stavby jsou letky na křídlech a rýdovací pera v ocase. Prachové peří Druhým typem ptačích per jsou pera prachová, jež u dospělých ptáků leží pod obrysovými a významně se podílejí na tepelné izolaci. - peří prachové tvoří pod krycími pery hustou a měkkou vrstvu, která pomáhá udržovat teplotu těla má jen krátký brk, ke kterému se pojí svazeček zcela měkkých větví s paprsky. Nemá soudržný prapor, svou funkci a částečně i tvarem se podobá srsti. Specializovaná pera S vývojem letu se některá obrysová pera funkčně specializovala: nejvýraznější je tato specializace na křídlech a na ocasu ptáka. Obrysová pera se rozlišují na krycí (tectrices), která kryjí hlavu, krk, tělo a nohy, a vytvářejí tělní obrys ptáka, letky (remiges), což jsou dlouhá pera křídel a rýdovací[pera (rectrices), narůstající vějířovitě v místě ocasu. Tuhá krycí pera, která vyrůstají z kostrče, se nazývají pera rýdovací. Mají funkci kormidla a tvoří ocas ptáka. Shora překrývají rýdovací pera vrchní ocasní krovky, zespoda je podepírají spodní ocasní krovky. Přepeřování Přepeřování je proces, při kterém vypadává staré peří a místo něj narůstají nová pera. Výměna peří je řízena hormonálně a periodicky se opakuje. Když výměně podléhají všechna pera, mluvíme o přepeřováním úplném, mění-li se peří jen na některých částech těla, jedná se o přepeřování částečné. Přepeřování znamená pro ptáka oslabení a stres, při ztrátě většího množství letek také dočasnou ztrátu schopnosti létat. První pírka Mláďata ptáků hnízdících na stromech se obvykle rodí zcela holá, bez peří a jsou ve všem zcela odkázána na své rodiče viz. krmiví. Jejich první pírka jsou měkká, podobná jemnému chmýří: hlavním účelem je zahřívat tělíčko ptáčete. Létat a opouštět hnízdo se mládě naučí až když mu narostou letky na křídlech. Malým červenkám to např. trvá třináct dní, ovšem ještě další tři týdny než se naučí létat opravdu dobře jsou odkázány na přísun potravy od rodičů. Jiná mláďata převážně ptáků hnízdících na zemi nebo na vodní hladině se rodí pokrytá prachovým peřím a umějí se o sebe postarat od samého začátku viz. nekrmiví Obrysová pera - peří obrysové kryje tělo shora, široký prapor pera vytváří opěrnou plochu vhodnou pro let a rovněž dobře chrání před ztrátami tělesného tepla. Nejdokonalejší co do stavby jsou letky na křídlech a rýdovací pera v ocase. Prachové peří - peří prachové tvoří pod krycími pery hustou a měkkou vrstvu, která pomáhá udržovat teplotu těla má jen krátký brk, ke kterému se pojí svazeček zcela měkkých větví s paprsky. Nemá soudržný prapor, svou funkci a částečně i tvarem se podobá srsti. 9

10 Stanoviště č. 5: Přizpůsobení Ptáci stejně jako jiní živočichové mají množství přizpůsobení svému životnímu prostředí a způsobu života. Mezi nejtypičtější a nejviditelnější patří charakteristický zobák, uzpůsobení nohou, křídel a zbarvení. Úkol: Děti přiřazují obrázky zobáků ke správnému popisu. Zobák - je typickým znakem každého druhu. Jeho tvar a délka se liší podle druhu potravy a způsobu jejího přijímání (sbírání, trhání, uštipování, rozkusování, rozlupování, procezování). Řešení: Hmyzožraví ptáci mají zobáček slabý a měkký, slouží jim pouze ke sbírání hmyzu. Ptáci, kteří chytají hmyz v letu (např. vlaštovky) vystačí s malým, ale širokým zobákem. Sýkorky a brhlík, mimo hmyzu, rozlupují i jádra, mají proto zobák špičatý, šídlovitý a tvrdý. Zrnojedi (nap. pěnkavy) mají zobák krátký a silný. Silný, na konci skobovitě zahnutý zobák, přizpůsobený trhání potravy, mají dravci. Brodiví ptáci (volavky, čáp) silnými a dlouhými zobáky potravu sbírají. Kachnovití ptáci mají zobák plochý, široký, s čelistmi opatřenými vroubky, jež slouží k procezování vody. 10

11 Datel či strakapoud potřebuje silný, dlouhý a zašpičatělý zobák k získávání potravy tesáním do dřeva. Ledňáček chytá rybky do dlouhého, rovného a zašpičatělého zobáku. Noha - je také přizpůsobena prostředí a způsobu života ptáka. Rozlišujeme nohy šplhavé (datel, strakapoud), plovací (kachny), kráčivé (holub, pěvci), sedavé (hrabavé) Ptáci mají většinou čtyři prsty. U některých druhů bývají tři, při čemž vnitřní prst chybí, u afrických pštrosů dokonce klesl jejich počet na dva. Z prstů je vždy první obrácen dozadu a zbylé jsou u většiny ptáků obráceny dopředu. U šplhavých ptáků (např. datlů a papoušků) jsou dva prsty obráceny dozadu a dva dopředu, u sov je čtvrtý prst (tzv. vratiprst) pohyblivý dopředu i dozadu. Úkol: Děti postupně umísťují kovové nohy do správné nádoby se zeminou, vodou, nebo bahnem s vodou, popisují její uzpůsobení do prostředí a přitom rozluští, komu noha patří. Řešení: kachna divoká vodní prostředí čáp bílý mělké voda, s vodními rostlinami a bahnem bažant obecný hlína, písek Stanoviště č. 6: Ptačí řeč Proč vlastně ptáci zpívají? Zpívají všichni ptáci nebo to někteří neumí? Poznáte po hlase některého ptáčka? Pozn. Hlasové ústrojí tzv. syrinx chybí čápům, pštrosům a supům 11

12 Úkol: Dětem se pustí různé nahrávky ptačího zpěvu z přiloženého CD. Úkolem je ptáčky rozpoznat. (Pozn. doporučujeme např. bažanta obecného, káně lesní, skřivana polního, kachnu divokou...) Děti mohou i zkusit napodobit zvuk např. křepelky nebo vrabce. Proč vlastně ptáci zpívají? Jeden z důvodů je značení teritoria, který si určitý samec vybral k hnízdění a k obživě. Zatímco drozd a kos si tolik nepřekážejí, dva kosi by si výběrem stejné potravy na tomtéž území vadili. A tak buďme rádi, že nedovedeme ptačí zpěv přeložit do naší řeči. Líbezné tóny skrývají sdělení typu: "Nelez mi sem, cizí kose, jinak ti natrhnu triko!" Stejně jako některému člověku stačí pozemek jedině tak na chaloupku a záhon kedluben, zatímco jiný potřebuje parcelu s celým golfovým hřištěm, i jeden z ptáků obsadí půlku sadu a jiný stěží pár keřů. Ovšem pozor, nestačí zabrat - území je třeba také obhájit. Velký prostor si žádá především silnější hlas nebo neustálé přeletování a zpívání podél hranic se sousedy. Vymezování si území zpěvem je neuvěřitelná dřina. Zkuste si někdy tentýž popěvek hezky nahlas zazpívat 2000x denně. Inzertní trylkování Také seznámení bývá častý důvod ke zpěvu, zejména začátkem jara. A tak můžeme radostné trylkování překládat do "lidštiny" třeba: "Silný a zdravý sameček střízlíka obecného bydlící na tomto území hledá samičku za účelem založení rodiny. Zn:Vlastní hnízdo mám." Mnozí samečci spěchají z jihu co nejdříve k nám, aby si stihli najít a vybojovat co nejlepší území dříve, než dorazí samičky. U některých druhů samci raději na zimu ani neodlétají. Vědci vyzkoumali, že nezadaní samci zpívají silněji a častěji než ti, kteří partnerku našli. (bez ohledu na velikost teritoria). I proslulé noční slavičí serenády provozují především svobodní mládenci, kdežto novomanželům stačí zpívat během dne. Místní nářečí Ptáci si neprozpěvují jen tak pro radost a zadaný samec nezpívá pro samičku. Ta mu ale stejně naslouchá. Poslech toho, jak manžel obhajuje domovské území (už víme, že vlastně spílá všem sousedům), zvedá v její krvi hladinu hormonů podněcujících snášení vajec. Vytrvaleji zpívající otec se tedy dočká vyššího počtu potomků. Zpěv je nepřímo určen i mláďatům. Ta si v určitém období svého vývoje vštěpují do paměti všechny nuance otcova projevu a v dospělosti je opakují. Ptáci tedy nezpívají "jak jim zobák narostl", ale tak, jak "narostl" jejich otci. To vede k vytváření místních nářečí: české pěnkavy zpívají trochu jinak než např. anglické nebo polské. Imitátoři a mystifikátoři Schopnost napodobovat zvuky pramení ze dvou zdrojů. Ptáci žijící ve stálých párech se musejí často domluvit na způsobu získávání potravy a nejspíše se informovat i o problémech, kterým mi lidé nerozumíme. Odtud plyne dokonalá tvárnost zvukových projevů krkavcovitých pěvců nebo papoušků žako. Existuje záznam hlasu krkavce z pražské zoo, který uměl říci: "Nech toho!" Od lidského hlasu je i po počítačové analýze jen stěží k rozeznání. Druhý důvod k napodobování zaslechnutých zvuků je snaha vzbudit dojem velmi hustě obsazeného prostoru. Týká se to třeba loskutáků nebo špačků. Jestliže potravinoví konkurenti - ať vlastního nebo cizího druhu - zaslechnou z jednoho místa zpěv hned několika různých ptáků, půjdou si hledat místo pro založení rodiny jinam. A šikovný mystifikátor má celé území pro sebe. 12

13 Od skřeků po árie Zpěv červenky obecné se skládá z 250 prvků a jejich vzájemnými kombinacemi vzniká přes 2000 různých variant nápěvů. Mistrovské kombinace tonů slyšíme v písních kosů, pěnic, slavíků, ale i ve švitoření stehlíků. Naproti tomu štěbetání vrabců by si těžko někdo pouštěl jako relaxační zvuky a řada dalších druhů (strnad obecný, pěnkava obecná atd.) jako by ze všech sil usilovala o neměnnost svého jediného nápěvu bez jakýchkoliv improvizací. Mnozí holubi se stěží vzmůžou na dva tóny a cvrčilka zelená vydrží celé minuty monotónně cvrčet jako saranče. Máme štěstí, že žijeme v krajině s celkem dobře prostupnými a prosvětlenými lesy, jimiž se ptačí melodie dobře nesou. To koruny pralesních velikánů utlumí všechny běžné zvuky, a když se chce některý tvor hlasově prosadit, musí použít ty nejpronikavější skřeky. Kdo někdy slyšel velké papoušky ary, určitě to potvrdí. Také na mořském břehu není možné decentně preludovat, od hukotu vln se nejsnáze odliší hlasitý vysoký křik racků. Stanoviště č. 7: Zimní pobyt Kteří ptáčci na zimu odlétají? A kam letí? Kteří ptáčci naopak přes zimu u nás zůstávají? Čím je dané, jestli zůstanou nebo odletí? Jak můžeme ptáčkům, kteří na zimu zůstávají, pomoct? Úkol: Děti roztřídí ptáčky na migrující a nemigrující. Poté zauvažují, jakou potravu by mohly ptákům dát do krmítka a kterou ne (potravu děti navěší na hřebíčky na krmítku na jednu stranu správné krmivo a na druhou dají potravu, kterou ptáčkům dát nesmí). Řešení: Co do krmítka patří: slunečnicová semínka směs zrní a semínek lojová kulička ovesné vločky sezamová semínka kroupy proso nasekané oříšky nadrobené tvrdé pečivo kousky syrového masa ovoce (jablka,...) tvaroh jeřabiny, černý bez... Co do krmítka NEpatří: těstoviny sůl cukroví cokoliv plesnivého (chleba, zelenina) smažené pokrmy (řízek...) velké kousky pečiva 13

14 Ptáci, kteří na zimu odlétají: kukačka obecná moudivláček lužní jiřička obecná Ptáci, kteří na zimu zůstávají: sýkora koňadra strakapoud velký pěnkava obecná hýl obecný Přišla zima Ptáci, kteří se živí hmyzem, odlétají na zimu do teplých krajin. Ti, kteří tu zůstávají, uvítají za mrazivých zim se sněhovou pokrývkou pomoc člověka. Jejich malinké tělíčko se v zimě rychle ochlazuje, nemají mnoho tuku, a tak pro menšího ptáčka může být den dva, kdy je vše přikryto sněhem či námrazou, osudný. Stanoviště č. 8: Ptačí nej... Úkol: Děti si na panelu prohlédnou ptačí rekordy a poté si zapíší do pracovního listu ty, které je nejvíce zaujaly. Pro jejich lepší představu jim můžete ukázat rozpětí křídel albatrose stěhovavého (vystřižená křídla v životní velikosti z koberce), nebo velikost hnízda orla bělohlavého (lepící páskou, provazem nebo velkou obručí vyznačit na zemi kruh o průměru 2,9 m) a další ptačí nej. Největší ptáci běžec severoafrický pštros (samci jsou v průměru 2,74 m vysocí a váží 156,5 kg) letci drop kori (obr. vlevo) 19 kg (rekord 21 kg - drop velký zastřelený v Mandžusku - labuť velká (obr. vpravo) žijící ve Velké Británii - průměrně 18,14 kg) dravci kondor velký samci průměrně 9,09 11,3 kg Největší rozpětí křídel albatros stěhovavý samci průměrně 3,15 m (rekord samec ulovený v Tasmanově moři posádkou lodě pro výzkum Antarktidy) Kondor velký rozpětí až 3,5 m Nejmenší kolibřík Mellisuga helenae (obr. vpravo) žijící na Kubě, samečci měří okolo 57 mm a váží 1,6g, přičemž hlava a ocásek tvoří více než polovinu délky v ČR králíček obecný (obr. vlevo) = nejmenší zpěvný pták na světě, váží 5-6 g, 90 mm Nejrychlejší sokol stěhovavý (obr.) rekord: při pokusech v Německu bylo prokázáno, že střemhlav při úhlu 30 letí rychlostí 270 km/h a při úhlu 45 dokonce 350 km/h kachny a husy 104 km/h například morčák velký 14

15 Nejrychlejší mávání křídly Žabka centrum ekologické výchovy při SVČ KLUBKO Staré Město, příspěvková org. kolibřík Heliactin cornuta mávne 90x za sekundu Nejpomalejší let americká sluka (obr.) při námluvách lítá rychlostí 8 km/h, pokud nebereme v úvahu vzlétání a brzdění Nejstarší kakadu žijící od r zemřel v ZOO v Londýně v r domácí kromě pštrosů (68 let) se husa domácí dožívá i 25 let, rekord: kačer George = 49 let a 8 měsíců Nejdelší lety rybák dlouhoocasý (obr.) byl okroužkován u Bílého moře a uloven v Austrálii. Letěl přes Atlantik, podél Afriky a přes Indický oceán km v r bylo sledováno 6 albatrosů stěhovavých v době krmení mláďat - v jednom letu za potravou uletěli samci km a bez problémů uletěli vzdálenost 800 km rychlostí 56 km/h. Strávili tak 33 dnů, zatímco samice seděly na vejcích. Nejvyšší let většina ptáků létá do výšky 91 m, jen deset druhů překoná výšku 914 m. Rekord: sup Ruppelův se srazil ve výšce m s dopravním letadlem nad Abidžanem Nejvytrvalejší buřňák černohřbetý opustí hnízdiště a pak je 3-10 let ve vzduchu z vnitrozemských rorýs obecný (obr.) 2-3 roky, odpočívá ve vzdušných proudech Nejrychlejší plavec tučňák patagonský (obr.), v nebezpečí až 60 km/h Nejhlubší ponor tučňák císařský potápí se do hloubky 265 m a vydrží v ní 18 minut ČR - potápky (obr.) do hloubky 24 metrů, např. roháč - vydrží 1 min. v hloubce 50 m Zrak dravec vidí kořist na 3 8krát větší vzdálenost než člověk, např. sokol stěhovavý vidí za příznivých podmínek holuba ze vzdálenosti 8 km 15

16 Síla Žabka centrum ekologické výchovy při SVČ KLUBKO Staré Město, příspěvková org. datlovitý pták Melanerpes erythorocephalus buší do kůry rychlostí 20,9 km/h při nárazu, tzn. že v okamžiku náhlého zabrzdění úderu má v hlavě přetížení 10 kg Nejdelší zobák australský pelikán (obr. vpravo) cm; v poměru k tělu kolibřík Ensifera ensifera (obr. vlevo) z And - má zobáček 10,2 cm a je delší než tělo bez ocasu Nejkratší zobák rorýsi téměř žádný Nejdelší peří japonští kohouti Onagadori (obr. vpravo), kteří byli vyšlechtění do 1. pol. 17. stol. mají peří dlouhé 7 m letci - bažant chocholatý žijící v JV Asii má pera 173 cm dlouhé a 13 cm široké bažant královský (obr. vlevo) žijící v Číně má pera 2,43 m dlouhé Největší vejce průměrné vejce pštrosa dvouprstého (obr.) je cm dlouhé, má průměr cm a váží 1,65 1,78 kg. To je přibližně 20 slepičí vajec a vaří se 40 minut. Skořápka je tlustá 1,5 mm a unese 127 kg muže. Rekord: v zemědělském družstvu v Izraeli kříženec pštrosů snesl vajíčko o váze 2,3 kg Nejmenší vajíčko rekord: kolibřík Mellisuga minima z Jamajky: 2 změřená vajíčka měly méně než 10 mm a vážily 0,365 g a 0,375 g Nejdelší inkubace albatros stěhovavý sedí na vajíčkách dnů Nejkratší inkubace strakapoud velký sedí na vajíčkách asi 10 dnů Největší hnízdo rekord: orel Halliaeetus leucocephalus (orel bělohlavý obr.) - roku 1963 poblíž St. Petersburgu na Floridě bylo objeveno hnízdo široké 2,9 m, hluboké 6 m a vážilo 2 tuny. Orel skalní ve Skotsku: 40,57 m, bylo používáno 45 let Inkubační hromady tabonu holubího z Austrálie mají výšku 4,57 m, průměr 10,6 m, místo obsahu je až 289 m 3 materiálu a váží až 300 tun 16

17 Nemenší hnízdečko Žabka centrum ekologické výchovy při SVČ KLUBKO Staré Město, příspěvková org. kolibříci Mellisuga minima staví hnízda o velikosti poloviny vlašského ořechu a hluboké jsou asi jako náprstek Nejhovornější samice papouška šedého jménem Prudle znala 800 slov a vítězila v soutěži mluvení po 12 let Autorem výstavy "Pestrost ptačího světa" je Žabka - centrum ekologické výchovy při SVČ Klubko Staré Město, p.o. Použité pomůcky vycházejí z metodického materiálu "Krabice ptáků zpěváků" od Rezekvítku, Brno. Výstava je aktivitou společného projektu "Ptáci - žijí tady s námi", jehož nositelem je Líska - o.s. pro EVVO ve Zlínském kraji. Projekt byl finančně podpořen v grantovém řízení MŽP. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP. Zdroje: Cesty stěhovavých ptáků: Atlas migrace ptáků celého světa. Praha: Slovart, s. ISBN Kolektiv autorů. Putování přírodou. Praha: Svojtka & Co., 2008, 240 s. ISBN Manuál k výukovému programu Ptáci zpěváci. Žabka centrum ekologické výchovy při SVČ Klubko St. Město, p. o. ERNEKEROVÁ, Pavla; ČERNÁ, Monika; ČIHÁKOVÁ, Kateřina. Jaro v lese. Praha: Sdružení Tereza, s. FRIELING, Heinrich. Co zde létá? : Naši ptáci, jejich vejce a hnízda. Ostrava: Blesk, s. ISBN HRÁDEK, P.; UHÝRKOVÁ, D. Krabice ptáků zpěváků. Brno: Rezekvítek, UHŘÍČKOVÁ, Alena. Korálky II. Brno: Rezekvítek, Babiččiny stránky [online] [cit ]. Ptačí zpěv. Dostupné z WWW: < Naturfoto.cz : Fotografie přírody, fotky zvířat [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < Ptáci [online] [cit ]. Nohy ptáků. Dostupné z WWW: < ŠIMON, Petr. Fotogalerie: Petr Šimon [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < Wikipedie [online] [cit ]. Peří. Dostupné z WWW: < Wikipedie [online] [cit ]. Vejce. Dostupné z WWW: < 17