Nástrahy pravopisu - etymologie. Ing. Kateřina Tomšíková

Transkript

1 Nástrahy pravopisu - etymologie Ing. Kateřina Tomšíková

2 mlýn a mlít Etymologie některých slov Podstatné jméno mlýn do češtiny přišlo ze staroněmeckého mulīn (v němčině dnes Mühle). Sloveso mlít pochází z praslovanského melti. Již ve staré češtině došlo k přesmyku hlásek el (mleti) a zdloužení slabiky na lé (mléti); v ní se pak é zúžilo na í (mlíti). mýtit a vymítat Sloveso mýtit má význam kácením zbavovat porostu, zejména stromů. Obvykle se užívá s předponou vy- (vymýtit) ve významu vykácet, vysekat : vymýtit porost mezi pražci, ale i v přeneseném významu odstranit, vyhubit, vyhladit něco nežádoucího : vymýtit korupci, vymýtit zlo. Vymítat je varianta slovesa vymetat. Užívá se v přeneseném významu vyhánět; dělat pořádek v nějakém prostředí. Uplatňuje se ve spojeních vymítat ďábla, zlé duchy.

3 Etymologie některých slov pykat a pikat Pykat znamená nést trest za něco, trpět. Původ slova je ve staročeském pykati s významem želet, litovat. Sloveso pikat, často užívané s předponou za- (zapikat), znamená v dětských hrách zaříkávat se určitou formulí (piky piky na hlavu). Původ slovesa pikat není zcela jasný, některé slovníky ho považují za převzaté z němčiny, jiné uvádějí spojitost s výrazem pikle (kout pikle) a spiknout se. pýchavka Název houby pýchavky, jejíž zralé plodnice po zmáčknutí vyfouknou žlutohnědý oblak s výtrusy, je odvozen z již neužívaného slovesa pýchati s významem dout, foukat. Stejný původ má i podstatné jméno pýcha. vyžle Vyžle je původně jedno z plemen menšího loveckého psa, který se dříve užíval při honech. Dnes je toto slovo známo jedině jako označení velmi hubeného dítěte ližiny Se slovem ližiny se nejčastěji setkáváme ve slovním spojení střešní ližiny. Jsou to podélné vyztužené lišty na střechách automobilů, na něž se připevňuje autozahrádka. Nejde o pojmenování odvozené od slova lyže.

4 Etymologie některých slov lišaj sirup Noční motýl s úzkými křídly a s nápadně dlouhým sosákem se jmenuje lišaj (nejznámější je patrně lišaj smrtihlav). Pojmenování lišaje nesouvisí s vyjmenovaným slovem lysý; je etymologicky shodné s pojmenováním kožní choroby zvané lišej. Základem je výraz lichъ s významem špatný, zlý kožní lišej je něco špatného, zlého. Slovo sirup píšeme současným pravopisem od roku 1957, kdy bylo v opraveno y na i. Mylná etymologie vedla k jeho spojování se slovem syrý. bidlo a bydlo Na dvoře stálo bidlo. Na tomto bidle si postavil pták své bydlo. Přišel silný vítr a obě b-dla spadla. vír a výr Neopatrného výra se zmocnil vír a za chvíli na hladině po obou v-rech nezbylo nic. Obě slovní hříčky nemají řešení. Význam slov je různý.

5 dobýt a dobít Etymologie některých slov Sloveso dobýt má význam získat něco s vynaložením určitého úsilí, nebo i násilí a nátlaku, např.: dobýt vítězství, dobýt pohledávku, dobýt hrad. Odtud je odvozeno i podstatné jméno dobyvatel. Úsilí musíme vynaložit i při vykopávání a vyzvedávání předmětů ze země, proto píšeme: dobýt/dobývat uhlí, dobýt pařez. Sloveso dobít znamená utlouct, usmrtit, např.: lovec dobil poraněné zvíře, přestat tlouct, např.: její srdce dobilo dnes ráno, popřípadě doplnit elektrický náboj dobít baterii u auta, dobít si kredit.

6 Etymologie některých slov nabýt a nabít Nabýt znamená získat, dosáhnout, stát se majitelem, např.: nabýt jmění, určitého postavení v zaměstnání, sebedůvěry, dojmu, síly; zákony nabyly účinnosti. Sloveso nabít znamená natlouct, dát bití, např.: nabít zlobivému dítěti, také zarazit něco někam, např.: nabít hřebík do trámu, nabít zbraň, akumulátor, telefonní kartu. V expresivním vyjadřování se často používá sloveso nabít ve smyslu velmi naplnit něčím, napěchovat, např.: ve vlaku bylo nabito, vrátili se z výletu nabiti dojmy, film je nabitý dramatickými scénami.

7 odbýt a odbít Etymologie některých slov Sloveso odbýt může mít několik významů: provedením nebo absolvováním se zhostit, zbavit (obřad se odbyl dopoledne, odbýt si trest); ledabyle provést (je schopen odbýt každou práci); ledabyle se o někoho postarat (nemůžeš se jen tak odbýt); odmítnout, odmrštit (nedej se odbýt, uměla odbýt každého nápadníka). Odbít má významy odtlouct, údery oznámit čas (stačila už odbít půlnoc, dvanáctá odbila) nebo ve sportu odrazit míč rukou nebo rukama (odbití obouruč spodem).

8 pobýt a pobít Etymologie některých slov Pobýt má význam zdržet se, zůstat, pozdržet se, např.: pobyl rok v cizině, ten si tam pobyl. Pobít znamená přibitím opatřit povrch nějakým předmětem, např.: pobít střechu plechem, cep pobitý hřeby, nebo hromadně zabít, např.: chtějí nás všechny pobít, nařídili pobít dobytek.

9 Etymologie některých slov přibýt a přibít Přibýt znamená připojením zvětšit počet, přistoupit, např.: přibyli další zájemci, zase přibyla práce, nebo zvětšit svůj rozměr, přibrat, např.: přibyl na váze. Přibít má význam připevnit zatlučením hřebíku, např.: latě je třeba dobře přibít; užívá se i v přeneseném významu, např.: dokázal přibít diváky k sedadlu.

10 Etymologie některých slov ubýt a ubít Sloveso ubýt má význam přestat být součástí něčeho, např.: v nemocnici by mělo ubýt sto lůžek; dále zhubnout, ubrat na váze, např.: ubyl pět kilogramů; zmenšit se, např.: ubyly starosti. Sloveso ubít znamená bitím, ranami usmrtit, umlátit, utlouct, např.: ubít hada; v expresivních projevech potlačit, např.: ubil jeho zájem, ubil ho argumenty, popř. promarnit, zmařit, např.: jen ubíjí čas, ubil svůj talent.

11 vybýt a vybít Etymologie některých slov Sloveso vybýt má význam zbýt, zůstat, přebývat, např.: vybyly mu nějaké peníze, na to už mi nevybyl čas. Vybít má několik významů: 1. postupně, úplně pobít, např.: vybít dobytek, 2. nárazy poškodit, rozbít, vytlouct, např.: kroupy vybily okna, 3. dát volný průchod, např.: vybít si vztek, vybít přebytečnou energii, 4. zbavit elektrického náboje, např.: akumulátor je vybitý, 5. vyřadit zásahem míče, např.: během chvíle vybila všechny soupeřky.

12 zbýt a zbít Etymologie některých slov Zbýt znamená zůstat jako poslední část nějakého celku, množství nebo zůstat jako pokračování něčeho, např.: zbyl tu poslední kousek koláče, zbyly po něm. Zbít znamená důkladně nabít, ztlouct, zmlátit, např.: neurvale ho zbili. Jiné je sbít přitlouct k sobě.

13 Psaní i y po písmenu c Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici. Je c měkké, nebo obojetné? U cizích slov pravidlo o tom, že se po c píše měkké i, neplatí (citron x cynik, cyklista). Pro psaní i a y v těchto slovech neexistuje žádné pravidlo, musíme si pamatovat jednotlivé výrazy. Při skloňování se za správné považuje původní pádovou koncovku -y uvést do souladu s měkkostním principem a psát -i, např. Frantovy skici, album Jarka Nohavici.

14 Psaní i y po písmenu c Výjimkou jsou podstatná jména mužského rodu neživotného skloňovaná podle vzoru hrad (např. tác, kec), u nichž zůstává koncovka -y (tácy, kibucy, puncy, kecy, hecy atd. Specifickým případem je podstatné jméno hospic, můžeme jej skloňovat jak tvrdě ( hrad ), tak měkce ( stroj ). Při skloňování cizích vlastních jmen (např. Mallorca), v nichž se c vyslovuje jako [k], píšeme -y (Mallorcy).

15 Psaní předpon s(e)-, z(e)- ve slovech domácích Slova s předponou s(e)- předpona s(e)- naznačuje: směřování dohromady: scelit, shromáždit se, spojit, sjednotit, sblížit se, směřování shora dolů, z povrchu pryč: sklonit, sklopit, shýbnout se, smést, zmenšení objemu, až zánik: scvrknout se, shořet, shnít. U mnohých slov je třeba si způsob psaní pamatovat, neboť původní význam si dnes již neuvědomujeme: skončit, slevit, sprovodit, stěžovat si, strávit, stýskat si.

16 Psaní předpon s(e)-, z(e)- ve slovech domácích Předponou z(e)- se tvoří: od nedokonavých sloves dokonavá, která nemají žádný z významů uvedených ve výčtu výše: moknout zmoknout, lámat zlámat, rušit zrušit, od podstatných nebo přídavných jmen slovesa mající význam učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové: ocel zocelit, pochybný zpochybnit, prostý zprostit, totožný ztotožnit. U mnohých slov je třeba si způsob psaní pamatovat: zkoumat, zkoušet, zkusit, zpěčovat se, zpívat, zpověď, zpytovat, zpupný, způsob, zřídit, ztepilý.

17 Psaní předpon s(e)-, z(e)- ve slovech domácích Některá slovesa lze psát jak s předponou s(e)-, tak s předponou z(e)-. U většiny z nich je mezi oběma podobami zřetelný významový rozdíl, popř. rozdíl vazebný: sběh lidí válečný zběh, sjednat přednášku zjednat nápravu, správa domu novinová zpráva, zhlédnout film shlédnout z rozhledny dolů, stěžovat si ve škole ztěžovat práci. U skupiny sloves mezi podobami s předponou s(e)- a z(e)- zásadní významový rozdíl není, a je proto možno je psát oběma způsoby: zcestovat i scestovat, zkrápět i skrápět.

18 Psaní předpon s(e)-, z(e)- ve slovech přejatých U sloves zakončených na -ovat je podoba s předponou z vždy správná: aktualizovat zaktualizovat, kopírovat zkopírovat, komplikovat zkomplikovat, kontaktovat zkontaktovat, Výjimkou jsou pouze ta slovesa, která mají s- už v původním jazyku: skandalizovat (neexistuje samotné kandalizovat), skandovat, skartovat.

19 Psaní předpon s(e)-, z(e)- v příslovcích U příslovcí, která vznikla z předložkových výrazů, se předpony píšou v souladu s předložkou původního předložkového výrazu: stěží, shora; zcela, zlehka, zleva, zprava, zpět, zpátky, ztěžka, zblízka (i z blízka), zdaleka (i z daleka)

20 Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen - slova psaná původním pravopisem Původním pravopisem píšeme citátové výrazy z jazyků užívajících latinku a výrazy hudební, např. ad hoc, curriculum vitae, status quo, de facto, allegro, decrescendo, da capo al fine. Původním pravopisem, popř. pravopisem mezinárodně vžitým, v češtině píšeme slova úzce odborná, mezinárodní značky a slova, která si drží vztah k zemi svého původu, např. abbé, maestro, rendez-vous, brutto, watt, joule, lunch, yetti. Původní pravopis si zachovávají rovněž slova částečně zdomácnělá, jejichž výslovnost se od psané podoby značně liší, např. bulletin, interview, outsider, revue, baseball, dealer, leasing, hattrick. Některá cizí slova lze psát dvojím (či trojím) způsobem, např. junta i chunta, gentleman i džentlmen, jive i džajv, judo i džudo, aquacentrum i akvacentrum.

21 Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen - slova pravopisně počeštěná Způsob psaní slov zdomácnělých zpravidla odpovídá jejich české spisovné výslovnosti. Odstraňují se skupiny ae, ai, oe vyslovované jako [e/é]: aféra, prémie, prehistorie, hematit, pedagog. Tyto skupiny zůstávají zachovány tam, kde se obě hlásky vyslovují odděleně: kánoe, aerobní. Skupina th se píše jako t: antologie, aritmetika, estetika, etan, étos, katedra, metan, mytologie, patos, teze, syntéza, patologie. Pozn.: V odborných textech lze psaní th zachovat i u běžných termínů: ethan, methyl. Zdvojená písmena se zjednodušují: adresa, expres, bula, ilegální, anulovat, tenis, dilema, moka, pudink, fotbal.

22 Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen - osobní jména Jména pocházející z jazyka užívajícího latinskou abecedu většinou píšeme původním pravopisem: Ludwig van Beethoven, William Shakespeare, Textové procesory i další programy obvykle umožňují zapsat i písmena, která v české abecedě nejsou (např. ć, ę, ł, ñ, ë). Ta se někdy nahrazují písmeny s nejbližší zvukovou platností Luis Buñuel Buňuel, Piątek Piontek nebo příslušnými písmeny bez rozlišovacího znaménka François Francois, Ernö Erno, Funès Funes;

23 Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen - osobní jména U známých historických osobností se obvykle užívá jméno v počeštěné podobě: Kryštof Kolumbus, Tomáš Alva Edison, Mikuláš Koperník. Jména pocházející z jazyků, které neužívají latinku, se přepisují podle zavedených pravidel; jde-li o jazyky, které užívají písma zcela jiného typu (ruština, japonština, čínština, hindština apod.), přepisují se jména tak, že se znaky české abecedy přibližně vystihuje jejich původní výslovnost: Michail Jurjevič Lermontov, Jamašita, Mahátmá Gándhí.

24 Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen - zeměpisná jména Žádná přesná pravidla pro počešťování cizích zeměpisných názvů neexistují. U některých zeměpisných jmen (jak světadílů, zemí, řek, pohoří, tak i měst a osad) se užívá vžitá podoba počeštěná: Evropa, Španělsko, Visla, Apeniny, Varšava, Ženeva. Zeměpisná jména pocházející z jazyka užívajícího latinskou abecedu většinou píšeme původním pravopisem: Bordeaux, Glasgow, Provence, New York, a to i když jsou tvaroslovně počeštěna: Loira, Seina (z pův. Loire, Seine).

25 Pravopis a výslovnost přejatých slov se s z dublety základní pravopisná podoba se z Podoby se s jsou stylově příznakové, proto se užívají ve specifických (např. úzce odborných) textech, např.: A: analýza analysa, azyl asyl B: báze base, bazilika basilika, buržoazie buržoasie C: celulóza celulosa, cizelér ciselér D: dezert desert, dezinfekce desinfekce, dezolátní desolátní, dezorientace desorientace, E: emulze emulse, epizoda episoda, exkurze exkurse, exploze explose, expozice exposice F: fantazie fantasie, filozofie filosofie, fyzika fysika, G: geneze genese, gnozeologie gnoseologie, gymnázium gymnasium CH: chromozom chromosom, chryzolit chrysolit I: iluze iluse, intenzita intensita, invaze invase, izobara isobara, izoglosa isoglosa, izolace isolace K: konzervativní konservativní, konzervatoř konservatoř, konzultace konsultace, konzumace konsumace, Pozn.: V některých slovech, a to: konsekrace, konsekuce, konsekvence, konsenzus, konsignace, konsonant se píše pouze s. L: lyzol lysol M: muzeum museum N: nervóza nervosa, neuróza neurosa O: oáza oasa, organizace organisace P: penze pense, plazma plasma, poezie poesie, prezentace presentace, prezident president, R: revize revise, rezignace resignace, rezoluce resoluce, riziko risiko S: senzace sensace T: torzo torso, tranzistor transistor, trezor tresor, tuberkulóza tuberkulosa U: univerzita universita, úzus usus, uzurpátor usurpátor V: verzálka versálka

26 Pravopis a výslovnost přejatých slov se s z - dublety obě možnosti rovnocenné Ve slovech zakončených v 1. p. na skupinu vyslovovanou [- ns, -rs, -ls], v ostatních pádech a ve slovech odvozených se skupinou vyslovovanou [-nz-, -rz-, -lz-] jsou obě možnosti psaní rovnocenné, např.: D: diskurz diskurs, dispenz dispens (dispenzární dispensární) E: exkurz exkurs I: impulz impuls (impulzní impulsní, impulzivní/impulzívní impulsivní/impulsívní) K: komparz kompars, konkurz konkurs (konkurzní konkursní), kurz kurs (kurzovní kursovní, kurzista kursista, kurzovné kursovné) P: pulz puls (pulzace pulsace, pulzační pulsační, pulzní pulsní, pulzovat pulsovat) R: rekurz rekurs, reverz revers (reverzibilní reversibilní)

27 Pravopis a výslovnost přejatých slov se s z - dublety základní podoba se s Ve slovech, u nichž se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a PČP z r uvádějí psaní dublet, se za slohově neutrální považují podoby se s, např.: busola buzola, desén dezén, diskuse diskuze, disertace dizertace, kasein kazein, kasematy kazematy, plisé plizé, renesance renezance, resort rezort. Ve slovech s příponou vyslovovanou [-izmus] a ve slovech ve výslovnosti zakončených na [-zmus], [- zma] se za základní považují podoby se s, např.: impresionismus impresionizmus, romantismus romantizmus, spasmus spazmus, marasmus marazmus, charisma charizma.

28 Pravopis a výslovnost přejatých slov se s z - pouze s Pouze s se píše: ve slovech pravopisně nepočeštěných, např.: laser [lejzr], design [dyzajn], designér [dyzajnér], ve slovech s původní latinskou předponou dis-, např.: disektor, diseminace, disent, disharmonie, disident, diskrétní, diskriminace, diskutovat, diskvalifikovat, dislokovat, distribuce ve slovech s původní řeckou předponou dys-, např.: dysfunkce, dysfemie, dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie, dyslálie, dyspepsie v souladu se spisovnou výslovností např.: ve slovech deskripce, desorpce, desublimace, desperát, despota, destabilizace, destrukce, ve shodě se spisovnou výslovností ve slovech: konsekvence, konsenzus, konsolidace, konsorcium a ve slovech od nich odvozených.

29 Psaní samohlásek v zakončení přejatých slov - slova s dlouhou samohláskou Některá slova mají natolik ustálenou délku samohlásky, že je píšeme v tomto zakončení pouze s dlouhou samohláskou, např.: -én: bazén, drén, fenomén, gabardén, holocén, kretén, paleocén, pleistocén, refrén, suterén, suverén, -ín: skupina slov označujících textilní látky cibelín, etamín, krepdešín, mušelín, popelín, stramín, vatelín; bytosti beduín, filištín, cherubín, jakobín, kapucín, mandarín, mouřenín, rabín; barvy akvamarín, karmín a dále např. slova cukerín, gobelín, hermelín, magazín, mokasín, naftalín, parafín, tramín, zepelín, -érie: sibérie, -ón: archón, fanfarón, kujón, -óna: koróna.

30 Psaní samohlásek v zakončení přejatých slov - slova s dlouhou samohláskou S dlouhou samohláskou píšeme rovněž většinu přejatých slov se zakončením -ína: angína, balerína, balzamína, cesmína, disciplína, doktrína, drezína, figurína, kolombína, konkubína, krinolína, latrína, limuzína, mandolína, medicína, okarína, pelerína, plastelína, primabalerína, tamburína, trampolína, turbína, vazelína, vitrína.

31 Psaní samohlásek v zakončení přejatých slov - slova s krátkou samohláskou Jen krátce píšeme zakončení slov na -ura, např.: agentura, akupresura, aparatura, bordura, bravura, brožura, cenzura, expozitura, faktura, fraktura, inventura, karikatura, klauzura, klaviatura, korektura, kubatura, kultura, kvadratura, literatura, miniatura, nomenklatura, oponentura, ouvertura, partitura, purpura, receptura, struktura, tonzura, a -urka např.: brožurka, dále -urní, např.: agenturní, bravurní, inventurní, kulturní, skulpturní, strukturní, texturní, a -urový, např.: armaturový, fakturový, partiturový.

32 Psaní dis-, dys- Latinské dis- odpovídá české předponě roz-, popř. ne-: disharmonie = nesoulad, diskontinuita = nesouvislost, nespojitost, diskvalifikovat = vyřadit ze soutěže či závodu, disonance = nelibozvuk, neshoda, nesoulad, rozpor, disperze = rozptyl, rozklad, disproporce = nerovnoměrnost, nepoměr, Řecké dys- znamená zeslabený, vadný, porušený, předpona vyjadřuje něco negativního, špatného, zhoršení, poruchu. V oblasti medicíny a psychologie a školním prostředí se užívá termín: dysfunkce = narušená, porušená nebo odchylná činnost některého orgánu, dysgrafie (porucha psaní, neschopnost napodobit tvary písmen) dyslexie (porucha schopnosti číst), dyskalkulie (porucha matematických schopností), dyslalie (porucha výslovnosti, artikulace), dysortografie (neschopnost naučit se správně pravopis).

33 Psaní poly- a poli- Původ slovotvorných prvků poly- a poli- je v řečtině. První člen složených slov poly- má význam mnohý, četný, hojný, různý, např.: polygamie (soužití s několika osobami opačného pohlaví), polyglot (znalec mnoha jazyků), polytechnika (škola, v níž se vyučují různé technické obory), polymer, polystyren. Naproti tomu poli- vychází z řeckého pólis s významem město, obec, stát; městský stát ve starém Řecku, např.: poliklinika (přestože má různá oddělení a lze v ní vyhledat mnohé specialisty), policie, politika.

34 Psaní vice- a více- První člen složených slov vice- je latinského původu a má význam místo, např.: viceprezident a vicemiss. Část více- nemá s latinou nic společného, jde o slovanské slovo, které má ve složených výrazech význam několik, skládající se z několika, např.: víceciferný, vícečlenný, vícedenní, vícedílný, vícehlasý, vícekolejný, vícemístný, vícenásobný, víceslovný, víceúčelový, víceúrovňový, vícevrstvý.

35 Psaní slov se zakončením -manie Původ slova je v latinském mania, to je z řeckého maníā = zuřivost, šílenství, nadšení. Podle PČP píšeme ve složeninách manie, dochází tedy ke krácení - á na - a toxikomanie, kleptomanie, pyromanie, v jazykové praxi však velice často zůstává dlouhé á toxikománie, dipsománie, erotománie, nymfománie, kleptománie, pyrománie, megalománie, grafománie, cestománie.

36 Psaní n nn psaní dvou n Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na -n, -ň a výrazy od nich odvozené: den denní, holeň holenní, stehno stehenní, temeno temenní, cena cenný (cennější, nejcennější, cennost), jméno jmenný, ochrana ochranný, slunce slunný, stín stinný, slina slinný, tepna tepenní, výkon výkonný (výkonnější, nejvýkonnější, výkonnost, výkonnostní, výkonně), (ne)vina (ne)vinný (vinná, vinné, vinní, vinna, vinno, vinni, vinny, ale vinen kvůli výslovnosti je mezi obě n vloženo -e-, tedy stejně jako šťastný šťasten), telefon telefonní atp. Dvě n se píšou i u přídavných jmen, u nichž výchozí podstatné jméno neexistuje nebo se neužívá, ale kořen je zakončen na -n: bezcenný, všestranný, pohostinný, stanný, branný, povinný, (ale povinen), monotónní, obscénní atp.

37 Psaní n nn psaní jednoho n Jedno n se píše: u přídavných jmen odvozených příponou -í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na -n: havran havraní, kuna kuní, slon sloní(srov. ryba rybí), a od příčestí trpných: dán daný, chráněn chráněný, konán konaný. S jedním n se píšou i výrazy: trojklaný, peřenoklaný (od příčestí klán slovesa klát), ve slově raný ve významu brzký, časný (raná gotika, rané ovoce) a od vydání PČP z roku 1957 též dceřiný, u přídavných jmen utvořených od podstatných jmen příponou - ěný: vlna vlněný, hlína hliněný, u podstatných jmen původně odvozených od přídavných jmen na -ní, -ný příponami -ík, -ice, -ina: deník, viník, ceník, vinice, okenice, cenina.