Slovanské jazyky. 3. Jazyk a získávání informací, slovníky

Transkript

1 1. Indoevropské jazyky 1 Na světě je jazyků 2 Indoevropské jsou zeměpisně nejrozšířenější jazykovou rodinou na světě 3 Zastupují dvě velké kulturní oblasti Indie a Evropy 4 Jazyková rodina: příbuzné jazyky stavbou slova i mluvnicí 5 Základem těchto jazyků je indoevropský prajazyk 6 Dělíme: 1. Indoíránské jazyky * indické: bengálština, romština * íránské: perština, afghánština 2. Jazyk řecký: stará, byzantská, nová řeč3. tina 4. Jazyk albánský 5. Jazyk arménský 6. Jazyky italické: předchůdce románských jazyků latina 7. Jazyky románské: italština, španělština, portugalština, francouzština, rumunština 8. Jazyky keltské: irština, skotština, velština, bretanština 9. Jazyky germánské: anglič10. tina, němč11. ina, holandština, vlámština, švédština, norština, dánština, islandština 12. Jazyky baltské: litevština, lotyšština, vymřelá pruština 13. Jazyky slovanské 2 mezi indoevropské jazyky nepatří: maďarština, finština, estonština (=ugrofinské), na Balkáně turečtina 3 hebrejština, aramejština patří mezi semitské jazyky

2 2. Slovanské jazyky 1 Předchůdci: Hlaholice základ řecké abecedy Cyrilice z velké řecké abecedy AZBUKA 2 Podle zeměpisného rozmístění dělíme: 1. Západoslovanské jazyky: č2. eština, slovenština, kašubština, lužická srbština 3. Východoslovanské jazyky: ruština, běloruština, ukrajinština 4. Jihoslovanské jazyky: slovinština, makedonština, bulharština, srbština, chorvatština, staroslověnština 3 Používají písmo: 5. azbuka: východní jazyky, bulhaři 6. latinka 3. Jazyk a získávání informací, slovníky 1 INFORMATIKA je vědní disciplína, která se zabývá strukturou, vlastnostmi, zpracováním a využití informace 2 INTERNET - webová stránka 3 KNIHOVNY - rešerše = hledání, pátrání, ověřování - katalog = seznamy, pomocí kterých se v knihovně orientujeme - tiráž = technické a vydavatelské údaje uvedené na konci knihy - bibliografické údaje = nalezneme v tiráži, obsahují autora knihy, název, místo a rok vydání - rejstřík = abecední seznam jmen č- i termínů použitých v textu

3 - anotace = struč- ná charakteristika slovesného díla 4 SLOVNÍKY - podávají ucelený souhrn slov urč- itého jazyka nebo jisté oblasti 1. PŘEKLADOVÉ převádějí slova z jazyka do jazyka 2. VÝKLADOVÉ vysvětlují význam slova nebo pojmu Nauč né (encyklopedie) Jazykové vykládají slovní a mluvnický význam slova, původ, výslovnost, př. Příruč ní slovník jazyka č eského 3. SPECIÁLNÍ Cizích slov Frazeologické shromažďují ustálená slovní spojení Etymologické vykládají původ slov Frekvenč ní zachycují č etnost výskytu slov Historické o slovní zásobě některé historické epochy Retrográdní slova abecedně uspořádaná podle pořadí písmen do konce Terminologické slovníky názvosloví nějakého oboru Dialektologické slovníky nějakého nářeč í CD ROM Diderot, Ecyclopaedia Britannica 4. Slovesa, slovesné kategorie 3 SLOVESA (VERBA) vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu. Časují se. U sloves se určuje mluvnická kategorie osoby, čísla, způsobu, času, rodu, vidu a dále třída a vzor Slovesné tvary dělíme na: Neurčité (infinitivní), které vyjadřují kategorie osoby a způsobu (infinitiv, příčestí minulé a trpné, přechodníky) Určité (finitní), které vyjadřují všechny mluvnické kategorie

4 5 OSOBA A ČÍSLO - osoba: 1. os. J. č-. (já), 1. os. Mn. Č-. (my) 2. os. J. č. (ty), 2. os. Mn. Č. (vy) 3. os. J. č. i mn. Č. (on, -a, -o; oni, -y, -a) 6 ZPŮSOB - oznamovací (indikativ) - rozkazovací (imperativ) - podmiňovací (kondicionál) 7 ČAS - přítomný (prézens) - minulý (préteritum) - budoucí (futurum) 8 SLOVESNÝ ROD - č- inný (aktivum) Rodič- e z naší ulice upravili hřiště. - Trpný (pasivum) Hřiště bylo upraveno rodič- i. 9 VID - dokonavá slovesa - nedokonavá slovesa 10 TŘÍDY A VZORY - 1. e- nes-e 2. ne- tisk-ne 4. í- pros-í ber-e mi-ne trp-í maž-e zač-ne sáz-í peč-e 3. je- kry-je 5. á- děl-á tř-e kupu-je 5. Zájména ZÁJMÉNA zatupují podstatná a přídavná jména nebo na ně odkazují. Skloňují se. U zájmen se určují mluvnické kategorie pádu, čísla, rodu 1 Osobní 2 Přivlastňovací 3 Ukazují 4 Tázací 5 Vztažná

5 6 Neurčitá 7 Záporná 6. Národní jazyk a jeho útvary 1 NÁRODNÍ JAZYK souhrn výrazových a významových prostředků, jež používají příslušníci jednoho národa nebo etnika 2 Čeština je jazykem mnohovrstevnatým. Rozrůzňuje se na tzv. útvary národního jazyka: Spisovné útvary národního jazyka Nespisovné útvary národ. Jazyka Zeměpisné rozrůznění Sociální rozrůznění Spisovná čeština Nářečí Profesní mluva (dialekty) Hovorová čeština Nadnářeční útvary (interdialekty) Slang Argot 1. SPISOVNÉ ÚTVARY JAZYKA 3 SPISOVNÁ ČEŠTINA: používá se na oficiální úrovni, je reprezentativním útvarem pro český národ 4 HOVOROVÁ ČEŠTINA : mluvená podoba spisovné češtiny. 2. NESPISOVNÉ ÚTVARY JAZYKA Z HLEDISKA ZEMĚPISNÉHO 3 DIALEKT (NÁŘEČÍ): česká, středomoravská, moravskoslovenská, slezská 4 INTERDIALEKT (NADNÁŘEČNÍ ÚTVAR): př. Hanáčtina, laština 3. NESPISOVNÉ ÚTVARY Z HLEDISKA SOCIÁLNÍHO 1 PROFESNÍ MLUVA: ležák, dvacítka, žanetka 2 SLANG: mluva zájmových skupin 3 ARGOT: mluva společenské spodiny, př. Narkomani: sníh = kokain

6 8. Umelecky styl, vypravování 1 UMĚLECKÝ STYL= styl umělecké prózy, poezie a dramatu. Formuluje každé sdělení tak, aby působilo na citovou stránku vnímatele, obohacovalo jeho vnitřní život a nutilo jej zaujímat k výpovědi etické a emotivní postoje 2 JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY=používají se k oživení, zpestření sdělení. Zvláštními prostředky jsou: - poetismy slova knižní, zastaralá i nová sloužící k estetickému ozvláštnění (blankyt, odvětit, beztělí) - obrazná vyjádření metafory, metonymie, personifikace - figury (hlavně v poezii) seskupování vět, slov, slabik 4 VYPRAVOVÁNÍ= je základ epických děl (povídek, románů, pověstí ). Jeho podstatou je jedinečný, neopakovatelný děj (příběh), uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti Vypravování dělíme: 1. expozicí uvádí autor do situace 2. kolize (zápletka) je problém, konflikt, který stupňuje 3. krizí děj vrcholí 4. peripetie uvádí další zvraty a komplikace 5. katastrofa je název pro rozuzlení příběhu 7 (POPIS=v uměleckém stylu vystihuje osobu, zvíře, věc, nebo jiný jev ze subjektivního pohledu autora. Neklade si nárok na úplnost a systematičnost, ale vybírá z popisovaného objektu zajímavé a jedinečné znaky. 9 CHARAKTERISTIKA= popisný útvar, který podává duševní vlastnosti, povahové rysy, schopnosti a zájmy člověka - přímá charakteristika vyjadřuje vlastnosti přímo (je upřímná) - nepřímá charakteristika uvádí příklady jednání, ze kterých vlastnosti nepřímo vyplývají) 9. Charakteristika

7 2 CHARAKTERISTIKA je popisný útvar, který podává duševní vlastnosti, povahové rysy, schopnosti a zájmy člověka 1. Přímá = vyjadřuje vlastnosti přímo 2. Nepřímá = charakteristika uvádí příklady jednání, ze kterých vlastnosti nepřímo vyplývají Pokud podáváme charakteristika nějaké osoby, můžeme postupovat např. takto: Úvod seznámení s osobou (jméno), náš vztah k ní a vnější popis Stať vnější projevy (pohyby, způsob řeč i, chůze), vztah k lidem (jednání), vztah k práci, temperament, nadání, schopnosti, Závěr zobecnění, shrnutí, č ím je vzorem, co krititujeme 11. Souvetí souradné SOUVĚTÍ je spojení dvou nebo více vět ve vyšší mluvnický i obsahový celek, v němž věty ztrácejí svou samostatnost a vstupují do vzájemných významových i větných vztahů. 2 Souvětí souřadné obsahuje nejméně dvě věty hlavní a neomezený počet vět vedlejších. 1 Mezi hlavními větami rozlišujeme tyto významové poměry: 1. sluč2. ovací obsahy obou vět prostě sounáleží, jsou si rovné, obě platí - a, i, ani, nebo, č- i, nebo jsou věty bez spojek - 3. stupňovací druhá věty je závažnější než první, zesiluje obsah věty první - ba, i, dokonce, ba i, ba ani aj odporovací obsahy vět se navzájem odporují, jsou navzájem nesluč5. itelné - ale, avšak, však, jenže, nýbrž, leč vyluč7. ovací obsahy vět se navzájem vyluč8. ují, platí-li jedna věta, neplatí druhá - buď anebo, ať č- i, anebo, zdali č- i, anebo, nebo - 9. příč10. inný důvodový druhá věta v pořadí vyjadřuje příč11. inu (důvod), proč12.

8 nastala věta první - neboť, vždyť, totiž 6. důsledkový druhá věta v pořadí vyjadřuje důsledek platnosti obsahu první věty, to, co z obsahu první věty vyplývá - proto, tedy, tudíž, a proto, a tak, a tedy 12. Slovní druhy a jejich rozdelení 4. PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVA) označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, stavů a dějů. Skloňují se. Určujeme u nich pád, číslo a rod 8. PŘÍDÁVNÁ JMÉNA (ADJEKTIVA) vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují či jinak vymezují jejich význam. Skloňují se. Určujeme u nich pád, číslo a rod. 11. ZÁJMÉNA (PRONOMINA) zastupují přídavná nebo podstatná jména nebo na ně odkazují. Skloňují se. Určujeme pád, číslo a rod 14. ČÍSLOVKY (NUMERALIA) vyjadřují počet, pořadí atd. Skloňují se. Určujeme u nich pád. Druhy: základní, řadové, druhové, násobné 20. SLOVESA (VERBA) vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu. Časují se. U sloves určujeme osobu, číslo, způsob, čas, rod a vid, dále třídu a vzor 21. PŘÍSLOVCE (ADVERBIA) vyjadřují bližší okolnosti dějů, stupeň vlastnosti nebo míru předmětu. Jde o neohebný slovní druh 23. PŘEDLOŽKY (PREPOZICE) vyjadřují ve větě vztah podstatných aj. jmen k jiným větným členům. Je to neohebný slovní druh 25. SPOJKY (KONJUKCE) spojují věty nebo větné členy, jsou neohebné 27. ČÁSTICE (PARTIKULE) uvozují samostatné věty a dodávají jim různé významové a citové odstíny. Jsou neohebné. Př. Až, kéž, nechť, což, ano, ne, konečně, chraňbůh 29. CITOSLOVCE (INTERJEKCE) napodobují různé zvuky, vyjadřují nálady, city nebo

9 vůli mluvčího. Jsou neohebné. Př.haha, haf, bum, brr, hej 13. Popis odborny a umelecky ODBORNÝ POPIS podává odborné informace o vlastnostech, částech a souvislostech předmětů, jevů, činností a dějů z oblasti vědy, techniky, umění apod. Popis je založen na cílevědomém pozorování. 14 může být doplněn nákresem či schématem, různými tabulkami. Jeho variantami jsou: 2. Popis pracovního postupu vystihuje činnost, jejíž složky následují za sebou v předem stanoveném pořadí (např. příprava chemického pokusu) 3. Návod popis s cílem praktickým nebo poučným (např. jak zacházet s přístrojem, kuchyňský recept. UMĚLECKÝ POPIS vystihuje osobu, zvíře, věc nebo jiný jev ze subjektivního pohledu autora. Neklade si nárok na úplnost a systematičnost, ale vybírá z popisovaného objektu zajímavé a jedinečně znaky. - popis s vysokou mírou lyričnosti se nazývá líčení 14. Publicistické útvary Publicistické projevy leze rozdělit do tří žánrových skupin: 2 Zpravodajské př.zpráva, článek, reklama, inzerát, oznámení, interview 3 Analytické komentář, úvodník, glosa, recenze, příp.diskuze, debata 4 Beletristické črta, sloupek, fejeton, reportáž 2. ZPRÁVA maximálně stručný a výstižný projev, který informuje objektivně o základních faktech 3. ČLÁNEK je rozšířená informace, která kromě základních faktů přináší také doplňující popis situace kolem události 4. INTERVIEW je projev formou rozhovoru ve kterém je prostřednictvím otázek a odpovědí představena nějaká osoba a její názory 5. KOMENTÁŘ zveřejňuje kromě faktů a informací postoj autora

10 6. ÚVODNÍK je projev psané publicistiky, která bývá na první straně. Analyzuje se v něm nejaktuálnější problém dne 10. REPORTÁŽ přináší informace o určité události či zajímavosti, které je autor očitým svědkem 12. FEJETON vtipně, zajímavě a neotřele zpracovává drobná aktuální témata všedního života. Je uveřejňován v novinách pod čarou 15. funkcní styly, slohotvorní cinitelé FUNKČNÍ STYLY Funkce jazykového projevu je nejdůležitějším objektivním činitelem. Komunikační funkce projevu zásadně určuje výběr výrazových prostředků a způsob jejich užití. Základní funkční styly jsou: 1 Prostěsdělovací (hovorový) má funkci prostě sdělnou 2 Publicistický má funkci získávací a přesvědčovací 3 Odborný má funkci odborně sdělnou 4 Administrativní má funkci hospodářsko-právní a řídící 5 Umělecký má funkci estetickou 6 Řečnický má funkci agitační, propagační, přesvědčovací SLOHOTVORNÍ ČINITELÉ Podmínky (okolnosti) jazykového projevu se nazývají slohotvorní (stylotvorní) činitelé. Podmínky, které plynou z toho, čím je autor obklopen a které jsou na autorovi nezávislé se označují jako činitelé objektivní. Patří k nim: 1 Funkce (cíl, zaměření) 2 Prostředí (situace) do projevu se promítá, např.zda je veřejný/soukromý 3 Forma rozdílnou podobu mají projevy mluvené a psané 4 Adresát zda je mezi autorem a adresátem kontakt přímý/nepřímý 5 Míra připravenosti(připravené/nepřipravené) 6 Téma projevu atd. Podmínky, které plynou přímo z osobnosti autora, z jeho odlišností od ostatních jsou činitelé subjektivní. Jsou například.: 1 Povahové rysy autora, psychický typ i momentální stav 2 Faktory biologické pohlaví, věk

11 3 Dosažené vzdělání 4 Jazykové dovednosti 16. Tvorení slov Tvoření slov je jeden ze způsobů rozhojňování slovní zásoby o nová pojmenování. Základní způsoby tvoření slov v češtině jsou odvozování, skládání slov a zkracování. 3. ODVOZOVÁNÍ (DERIVACE) nejčastější způsob tvoření slov v češtině. Rozumí se jím tvoření slov s novým významem pomocí předpon, přípon, popř. koncovek připojovaných ke slovu základovému. Odvozováním vznikají slova odvozená. Př.les pra-les, pat-a pod-pat.ek 9. SKLÁDÁNÍ (KOMPOZICE) je tvoření nového slova ze dvou, řidčeji tří slov nebo slovotvorných základů. V češtině je ve srovnání s odvozováním méně časté. Skládáním vznikají slova složená. Př.červenobílý, světoznámý, velkoměsto, siločára, málomluvný 11. ZKRACOVÁNÍ (ABREVIACE) je způsob tvoření nových pojmenování ze zkrácených částí základových slov. Věcný význam slov se při zkracování nemění. Zkracováním vznikají zkratky a slova zkratková - iniciálové zkratky vznikají z poč- áteč- ních písmen slov Č- R, USA, ZOH, - zkratková slova vznikají spojením poč- áteč- ních hlásek nebo slabik několikaslovného názvu Č- edok, Setuza, Gestapo 17. Homonyma, antonyma, synonyma 2 HOMONYMA slova souzvučná, jsou slova, která znějí stejně, ale mají odlišný význam a původ, není mezi nimi žádná významová spojitost. Formální shoda je náhodná - vinný střik x vinný muž - homografy se shodují jen v psané formě, vyslovují se rozdílně (panický) - homofony se shodují jen zvukově, ale píší se jinak (led let)

12 6 SYNONYMA slova souznačná jsou slova, terá mají různou formu, ale stejný nebo podobný význam, označují stejnou skutečnost - dům budova stavba stavení obydlí barák chalupa chýše vila - č- ásteč- ná mají téměř stejný význam, ale liší se významových odstínem (kouřit hulit, volat ječ- et) - úplná mají zcela stejný význam, mohou se kdykoli zaměnit (hezký pěkný) 10ANTONYMA opozita, slova protikladná jsou slova, která jsou významově opačná, protikladná. Označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností - den noc, vysoký nízký, 18. Veta jednoduchá = věta, která obsahuje jeden přísudek a vyjadřuje obvykle jednu myšlenku. Věty se však mohou také spojovat ve vyšší celky 19. Druhy vedlejsích vet 1. Podmětná uvozena vztažnými zájmény kdo, co, vztažnými příslovci kdy, kde, spojkami že, aby, kdyby Kdo se bojí, nesmí do lesa 2. Přísudková uvozena zájmény jak, jako, jaká Byla stále taková, jakou jsme ji znali. 3. Předmětná uvozena spojkami že, aby, když, vztažnými zájmény kdo, co, který, jaký a příslovci kde, kam, odkud, kudy Říkal, že nic neví.

13 4. Přívlastková uvozena zájmény a příslovci kdo, který, jenž, kde, když, někdy i spojkami že, aby, jak Jsou případy, kdy si člověk neví rady. 6. Doplňková nejčastěji uvozena spojkami jak, kterak Zahlédli zajíce, jak se krčil v brázdě. 8. Příslovečná Čo asová když, až, jakmile, než, sotva, zatímco, kdy, kdykoli, pokud, o Způsobová jako, jak, čo ím-tím, tak že, tak aby o Příčo inná protože, že, poněvadž, jelikož, ježto o Účo elová aby, abych o Podmínková kdyby, jestliže, jestli, -li o Přípustková přestože, i kdyby, i když, ačo koli(v) 20. Podstatná jména a mluvnické vyznamy PÁD 7. pádů ČÍSLO jednotné (singulár) 20 množné (plurál) 21 hromadná, pomnožná, látková ROD mužský (životný x neživotný) - ženský - střední VZOR mužský rod pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce 22 ženský rod žena, růže, píseň, kost 23 střední rod město, moře, kuře, stavení 21. Obohacování slovní zásoby LEXIKOLOGIE je jazykovědná disciplína, která zkoumá slovní zásobu, tj. souhrn všech slov určitého jazyka. Za základní jednotku slovní zásoby je tradičně považováno slovo

14 Souhrn slov, která ovládá jeden uživatel jazyka, se nazývá individuální slovní zásoba. Dělí se na individuální zásobu: 2 AKTIVNÍ slova, která jedinec nejen zná, ale také je bez problémů užívá (u dospělého člověka je to asi 5 8 tisíc slov) 3 PASIVNÍ slova, kterým sice jedinec rozumí, ale sám je neužívá (průměrně 40 tisíc slov, nezáleží na vzdělání) 22. Administrativní styl ADMINISTRATIVNÍ STYL (praktický, odborný, jednací) je styl informativní a věcné komunikace při úředním styku. Je zaměřen na fakta a jejich sdělení, ovlivňuje a řídí činnost adresáta. Funkce administrativních projevů je řídicí (směrnice, zákony, nařízení), odborněsdělná (zpráva, sdělení, úřední dopis) a správní (žádost, protokol) SLOHOTVORNÉ ÚTVARY ADMINISTRATIVNÍHO STYLU 1 ÚŘEDNÍ DOPIS formou úředního dopisu je žádost 2 ŽIVOTOPIS CV (curriculem vitae běh života) - měl by obsahovat: osobní údaje, vzdělání, zájmy a úspěchy(nepovinné), praxe, č- lenství v různých organizacích, vlastnoruč- ní podpis, místo, datum - strukturovaný životopis podává informace heslovitě, někdy i na předtištěném formuláři 3 ÚŘEDNÍ ZPRÁVA 4 OZNÁMENÍ stručná informace o budoucí události 5 INZERÁT 6 ZÁPIS jednání 7 VYHLÁŠKA 8 OBĚŽNÍK 23. Vetné cleny Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury. Stává se jím každé plnovýznamové slovo, které vstoupí do věty a získá tak svoji větnou funkci Ty větné členy, jejichž přítomnost je ve větě vyžadována nazýváme základní větné členy, jejich

15 spojení říkáme základní skladební dvojice. Jsou to: 23 podmět 24 přísudek Další větné členy, které věta obsahuje, označujeme jako rozvíjející větné členy. Patří sem: 25 přívlastek 26 předmět 27 příslovečné určení 28 doplněk 1. PODMĚT 31 zvláštními případy jsou: nevyjádřený, všeobecný, bezpodmětné věty 2. PŘÍSUDEK 3. PŘEDMĚT 32 rozvíjí sloveso nebo dějové přídavné jméno, ptáme se na něj pádovými otázkami 4. PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ 33 místa 34 času 35 způsobu 36 příčiny 5. PŘÍVLASTEK 39 rozvíjí podstatné jméno 40 shodný, neshodný 41 holý, rozvitý, postupně rozvíjející, několikanásobný 42 těsný, volný 6. DOPLNĚK 43 vyjadřuje vlastnost podstatného jména za jistého děje nebo mu je vlastnost dějem přisuzována 24. Věty podle postoje mluvčího 4 VĚTA OZNAMOVACÍ vyjadřuje oznámení, prosté dělení, tvrzení či informaci. V písmu je označena zpravidla tečkou. Sloveso je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím. Intonace je klesavá 6 VĚTA TÁZACÍ vyjadřuje dotaz, otázku. V písmu je označena otazníkem. Sloveso je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím. Intonace je stoupavá, nebo postupně klesavá

16 o Doplňovací Kolik je hodin? o Zjišťovací Nešel bys ven? o Vylučoovací Půjdeš do kina, nebo zůstaneš doma? o Řečo nické Mohl by to tom někdo pochybovat? (Nečo ekáme odpověď) o Rozvažovací Kam jsem to jen dala? 7 VĚTA ŽÁDACÍ vyjadřuje žádost jako přímý rozkaz, zákaz. Dones to sem! 13 VĚTA PŘACÍ vyjadřuje žádost, přičemž uskutečnění nezávisí na mluvčím ani příjemci. Graficky bývá zakončena vykřičníkem. Intonace klesavá, sloveso v indikativu,kondicionálu